2014 Sb., o státní službě, v praxi smíšená výcviková letka 18

3/2015

Spojité nádoby legislativy

2

Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, v praxi

10

438. smíšená výcviková letka

18

Šumava prověřila záchranáře

Spolupráce složek integrovaného záchranného systému a Armády České republiky

strany 6–7

Dámy a pánové, vážení zaměstnanci a příslušníci resortu,

VYHLAŠUJE

v loňském roce, krátce po nástupu nového vedení, jsme jasně deklarovali záměr optimalizovat fungování MO tak, aby byly disponibilní zdroje (lidé, finance, hmotný a nehmotný majetek atd.) využívány maximálně efektivně a hospodárně. Na podporu našeho rozhodnutí jsme neprodleně zahájili několik specializovaných interních projektů s cílem zkvalitnit například využívání informačních systémů. Ve spolupráci s poradenskou firmou KPMG proběhl audit procesů klíčových agend, v neposlední řadě jsme postupně rozšířili tým o další zkušené odborníky z relevantních oblastí. Na základě získaných výstupů a dalších každodenních poznatků o stavu resortu jsme se rozhodli zahájit systematické kroky k nápravě stavu v identifikovaných problematických oblastech. Dne 16. ledna 2015 byl zahájen Program optimalizace fungování MO. Ten v sobě integruje 24 interních optimalizačních projektů, které se zaměřují na klíčové funkční oblasti: – Plánování, rozpočtování, controlling a řízení majetku – Informační technologie a IT podpora procesů – Řízení lidských zdrojů – Organizační a administrativní řízení – Řízení rizik – Řízení znalostí Celý program optimalizace chceme realizovat vlastními silami a využít zkušeností a znalostí pracovníků resortu. Žádám Vás, profesionály ve svém oboru, abyste přemýšleli i při své běžné každodenní práci, jak by se věci daly zlepšit. Podobné podněty rádi využijeme. Jak budeme postupovat? Příprava a zavedení nápravných opatření jsou dlouhodobý proces, jehož ukončení předpokládáme v prosinci 2016. Plán prací bude postupně zpřesňován po jednotlivých etapách. O stavu a postupu prací budete průběžně informováni po celou dobu trvání tohoto programu. Program optimalizace je řízen ve třech úrovních. Nejvyšším orgánem je řídící výbor se členy z řad vyššího managementu MO pod vedením prvního náměstka Ing. Jiřího Borovce. Výkonné řízení a monitorování je zajištěno prostřednictvím programové manažerky Ing. Zuzany Lieblové a programové kanceláře. Realizace prací v rámci jednotlivých projektů je zabezpečena jmenovanými projektovými manažery a projektovými týmy pod supervizí vlastníků projektů z řad vyššího vedení MO. Dámy a pánové, vím, že v minulosti již v resortu několik podobných pokusů proběhlo, proto mohou být někteří z Vás skeptičtí. Dejte nám čas, abychom dokázali, že věci lze zlepšit. A pomozte nám. Jsem přesvědčen, že společným úsilím dosáhneme synergického efektu. Děkuji Vám za budoucí spolupráci.

obsah Spojité nádoby legislativy

2

Vojenský fond solidarity

5

Šumava prověřila záchranáře

6

Poprvé na sněhu

8

Představujeme novou náměstkyni ministra obrany pro řízení sekce právní MO Alenu Netolickou Úhel pohledu vrchního praporčíka Spolupráce složek integrovaného záchranného systému a Armády České republiky Nové pojetí výcviku více přibližuje studenty Univerzity obrany vojenské praxi

Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, v praxi

10

Souboj generací

14

Po stopách války

16

438. smíšená výcviková letka

18

Červené barety přitahují, ale i dráždí

20

Domino

22

Virtuální válčení

24

Bylo to jiné, než jsem čekal

26

Taktická balistická vesta CZ4M

28

Embraer KC-390 na startu

30

DAGOR pro US SOCOM

33

Americké letectvo úspěšně testuje klouzavé pumy SDB II

34

Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO – Polsko

36

ScanEagle

37

Hrdinství našich tankistů

38

Na Dukle přišel o ruku

40

Minové nebezpečí

41

Velikonoční bitva

44

Na základě vašich dotazů přinášíme aktuální informace týkající se zákona o státní službě Ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice pilovali liberečtí chemici vševojskovou přípravu Lidé kolem nás

Američané ocenili profesionalitu českých vrtulníkových pilotů metou nejvyšší Přinášíme rozhovor s velitelem 4. brigády rychlého nasazení plukovníkem Miroslavem Hlaváčem Zaujalo nás v únoru 2015 Představujeme římské alianční centrum modelování a simulace Hrdinové všedních dnů

Česká armáda objednala nové, moderní balistické vesty Technika a výzbroj

¾ <ŽŵƉůĞƚŶşǀǉƌŽēŶşƚĢůĞƐŶĠ ƉƎĞǌŬŽƵƓĞŶşZ ¾ hƉůĂǀĂƚϯϬϬŵ ¾ WƎĞŬĄǎŬŽǀĠĚƌĄŚǇ ¾ ĢŚǇĂƉŽĐŚŽĚǇƐĞǌĄƚĢǎş ¾ WƐǇĐŚŽƚĞƐƚǇ jēĂƐƚŶşĐŝǀǉďĢƌŽǀĠŚŽƎşǌĞŶşǀŽďŽƵ ŬĂƚĞŐŽƌŝşĐŚ;ͣƓƚĄď͞ĂͣďŽũŽǀĠũĞĚŶŽƚŬǇ͞Ϳ ŵƵƐşŵşƚƉƎĞĚƉŽŬůĂĚǇǌşƐŬĂƚůĠŬĂƎƐŬĠ ǀǇƐǀĢĚēĞŶşͲƐĐŚŽƉĞŶũĂŬŽǀǉƐĂĚŬĄƎ

^ůƵǎďƵƵũĞĚŝŶĠŚŽǀǉƐĂĚŬŽǀĠŚŽ ƉƌĂƉŽƌƵZǀŬŽůĞŬƚŝǀƵǀǉƐĂĚŬĄƎƽ ŵŽƚŝǀŽǀĂŶǉĐŚũĂŬŽƚǇ͘ ĂŚƌĂŶŝēŶşŶĂƐĂǌĞŶşǀŵşƐƚĞĐŚ ũĂŬŽĨŐŚĄŶŝƐƚĄŶĂDĂůŝ͘ ƚƌĂŬƚŝǀŶşǀǉĐǀŝŬ͕ĂƚŽǀēĞƚŶĢ ǀǉƐĂĚŬŽǀĠŚŽƐĞǀƓĞŵŝƉƎşƉůĂƚŬǇĂ ǀǉŚŽĚĂŵŝƐŶşŵƐƉŽũĞŶǉŵŝ͘ sƉƎşƉĂĚĢǌĄũŵƵǌĂƓůŝƉƎŝŚůĄƓŬƵ ĚŽϮ͘ĚƵďŶĂŶĂŝŶĨŽΛϰϯǀƉƌ͘Đǌ ĂůƓşŝŶĨŽŶĂ&͕tŝŬŝĂzŽƵdƵďĞ͗ ͣϰϯ͘ǀǉƐĂĚŬŽǀǉƉƌĂƉŽƌŚƌƵĚŝŵ͞

ϵϳϯϮϰϴϮϭϳ ĨĂǆ͗ ϵϳϯϮϰϴϮϬϰ

Martin M ti Stropnický St i ký

Technika a výzbroj

Technika a výzbroj

Manuál profesionálního vojáka

Nový bezpilotní průzkumný prostředek pomůže českým vojákům nejen v Afghánistánu Historie

Ve věku devadesáti dvou let zemřel válečný veterán z východní fronty Vasil Korol Manuál profesionálního vojáka Historie

ƚĞů͗

Ilustrační foto: Jana Deckerová

2

A report 3/2015

Představujeme novou náměstkyni ministra obrany pro řízení sekce právní MO Alenu Netolickou

Spojité nádoby legislativy Ministerstvo obrany prošlo počátkem letošního roku významnými reorganizačními změnami. Jednou z největších nově vzniklých složek je sekce právní MO. Náměstkyni ministra obrany pro její řízení JUDr. Alenu Netolickou jsme požádali o následující rozhovor. První dekádu své profesní kariéry jste působila jako komerční právník. Později jste se věnovala spíše legislativnímu procesu. Která z těchto oblastí vám přirostla spíše k srdci? Po studiu jsem nastoupila do stavebního odboru předchůdce dnešního Magistrátu hl. m. Prahy, kde jsem měla na starosti majetkoprávní agendu a odvolání ve stavebním řízení. Později, vlastně z nutnosti, jsem pracovala jako podnikový, chcete-li komerční, právník v jednom zemědělském podniku. K legislativě jsem se dostala po sametové revoluci v Úřadu pro legislativu a veřejnou správu, dále pak na Ministerstvu spravedlnosti a Ministerstvu životního prostředí. V Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jsem se jako právní zástupce státu zabývala „živým právem“ a právním auditem. Na Ministerstvu obrany jsem dostala na starost interní audit. Nerada bych uvažovala v kategorii, co mi přirostlo nebo nepřirostlo k srdci. Bližší mi ale opravdu je legislativa. Měla jsem totiž to štěstí, že jsem spolupracovala s lidmi, kterých si velmi vážím, od nichž bylo co se učit a kteří byli ochotni se o své znalosti nezištně podělit. Za všechny mohu jmenovat pana doktora Motejla a doktora Zářeckého. V zásadě si ale myslím, že na každé práci lze najít něco, co vás baví a těší. Na Ministerstvo obrany jste přišla v roce 2007 jako ředitelka interního auditu. Čekalo vás zde hodně práce, bylo potřeba mnohé napravovat? Vždy je možno něco zlepšovat. Navíc, když přijdete zvenčí, netrpíte „provozní slepotou“. Byla to pro mě především výzva. Naprosto neznámé prostředí, velké a organizačně složité ministerstvo, spousta zkratek a mně dosud absolutně neznámých agend. Takže lehké to rozhodně nebylo. Interní audit je, zjednodušeně řečeno,

především o znalosti organizace, procesů, které v ní probíhají, o kontrolních mechanismech v těchto procesech začleněných, o identifikaci jejich absence, pojmenování rizik a hodnocení vnitřního kontrolního systému. Hodně důležitá je i komunikace s vedením ministerstva, správcem kapitoly a mezi jednotlivými organizačními celky a interním auditem. Právě komunikace tehdejšího vedení ministerstva a správce kapitoly s interním auditem nebyla podle mého názoru dostatečná. Byly tedy tohle důvody, proč se tak dlouho nedařilo zavést systém řízení rizik? Určitě. A to i přesto, že nám to zákon o finanční kontrole ukládá. Na druhé straně ale bylo na co navázat. Lidé, kteří v interním auditu působili, vnímali situaci obdobně. Byli ochotni změnit něco k lepšímu a pomohli mi poměrně rychle se zorientovat v novém prostředí. Za to jim patří moje poděkování. Zda a co se nám podařilo, to je možná spíše otázka na někoho jiného. Za sebe se domnívám, že především zavedení systému řízení rizik se prosazovalo velmi obtížně a trvalo poměrně dlouho. Na druhou stranu považuji za pozitivní to, že se vnímání interního auditu zlepšilo. Dosáhli jsme kolegiální spolupráce se správcem kapitoly, tedy gestorem, který je odpovědný za nastavení vnitřního kontrolního systému, a interním auditem, který toto nastavení nezávisle hodnotí, doporučuje jeho zlepšení a poukazuje na místa, kde vnitřní kontrolní systém nefunguje tak, jak by měl. S funkčností vnitřního kontrolního systému souvisí kvalita a účinnost provádění řídících a veřejnosprávních kontrol. Zde myslím, že interní audit musí sehrávat preventivní roli. Uvnitř odboru jsme zpracovali manuál pro výkon interního auditu a manuál kvality a začali jsme poměrně úzce spolupracovat

s vedením našeho ministerstva a s odborem kontroly Ministerstva financí. Když jste před lety nastoupila na Ministerstvo obrany, nekoukali někteří lidé na vás tak trochu skrz prsty, neviděli ve vás někoho, kdo jim chce narušit zvyklosti a léta zažité postupy? Takhle bych to nemohla říci. Faktem zůstává, že mezi vedoucími zaměstnanci přímo podřízenými ministrovi jsem byla jediná žena. Již to samo o sobě bylo v podmínkách resortu dost zvláštní − bylo na mne hodně vidět. Ale rozhodně vylučuji, že bych se setkala s nějakým vysloveně nepřátelským jednáním. Současná vláda si stěžuje na to, že jednotlivé resorty utrácejí příliš mnoho peněz za externí právnické služby. Jak je na tom v tomto směru Ministerstvo obrany? Za dobu, kdy působím v rámci legislativy, tj. od dubna 2014, nemám informaci, že by ministerstvo zadávalo zakázku na externí právní služby. Je všeobecně známou skutečností, že externí právní služby jsou opakovaně předmětem kritiky NKÚ i rozhodnutí soudu. Jde o to, že pokud jsou ve strukturách ministerstva zařazeni na systemizovaných místech zaměstnanci, v jejichž popisu práce je právní činnost, právní podpora apod., pak zajišťování těchto služeb externí formou bývá hodnoceno jako neúčelné vynaložení veřejných prostředků. Právní činnosti je tedy nezbytné prioritně zajišťovat vlastními silami a zaměstnanci. Pouze okrajově je přípustná externí právní pomoc, a to výjimečně a výlučně ve zcela ojedinělých, jednoznačně odůvodněných a velmi specializovaných záležitostech, např. mezinárodněprávního charakteru. I tak by ale mělo být dříve využito spolupráce mezi ostatními ministerstvy.

3

A report 3/2015 V červnu loňského roku jste byla jmenována ředitelkou sekce legislativní a právní, od letošního roku je tato pozice spojena s funkcí náměstka. Vnímáte to tak, že se legislativně-právní oblasti konečně dostalo postavení, které jí náleží? Jednoznačně ano. Pouze bych si dovolila upřesnit, že legislativně-právní činnost měla svého náměstka již počátkem minulého roku. Byl jím náměstek pro legislativu a veřejnou diplomacii. V každém případě je to dobrý signál dovnitř ministerstva z hlediska důrazu vedení ministerstva na posilování právního vědomí zaměstnanců. Značně se zjednodušila a zprůhlednila např. spolupráce ministerstva s jinými úřady, Úřadem vlády. Výrazným způsobem se urychlilo předávání informací mezi legislativou, tedy těmi, kteří právní předpisy vytvářejí, a těmi, kteří právní předpisy dnes a denně aplikuji v praxi v jednání před soudy a mají cenné zkušenosti tam, kde právní úprava v praxi působí problémy. Právníci ve své práci potřebují úzce spolupracovat, navzájem si tříbit názory a pohledy na věc. Organizačním propojením odborů legislativního a analytického, právního zastupování a vymáhání pohledávek byly k této spolupráci vytvořeny ideální podmínky. Uvedeným opatřením bylo rovněž odstraněno nevyhovující organizační začlenění odboru právního zastupování a odboru vymáhání pohledávek do Agentury pro právní zastupování. Dané organizační uspořádání působilo v praxi až úsměvné problémy v jednání před soudy, kdy příslušní zaměstnanci zastupující ministerstvo museli často složitě dokládat a vysvětlovat, že nejsou jakousi kvazi advokátní kanceláří, ale zaměstnanci státu, kteří mohou jménem České republiky – Ministerstva obrany jednat před soudy. Tato okolnost mnohdy negativně ovlivňovala délku a průběh soudního řízení, o jeho výsledku nemluvě. Pod jednotné vedení se po několika letech vrací tzv. malá legislativa. Považujete toto uspořádání za systémovější? Opět říkám určitě ano. „Malá, tedy vnitřní legislativa“ je většinou právníků včetně mne vnímána jako zrcadlení právní úpravy do vnitřního prostředí ministerstva. Jsou to spojité nádoby. Z tohoto hlediska je tedy výhodnější, když jsou tyto dvě legislativy pod jedním vedením. Jinak platí to, co jsem řekla v odpovědi na vaši předchozí otázku. Jsou takto vytvořeny lepší podmínky pro spolupráci, předávání informací, tříbení názorů atd. Nové organizační uspořádání je také přehlednější i pro pracovníky právní podpory a věcné gestory, protože ti se dnes obracejí pouze na jedno místo, vyhýbáme se tak „bludným“ spisům. Vnitřní legislativa je spolu s procesním posuzováním součástí odboru správy organizace. Toto propojení má své zastánce i odpůrce. Osobně se domnívám, že procesní posouzení návrhu vnitřního předpisu může být jako jeden z předpokladů jeho vypracování přínosem. Jeho kvalitní a pečlivé procesní posouzení přispívá k jasnějšímu vymezení odpovědností a vazeb mezi jednotlivými organizačními celky. Pokud chceme jít touto cestou, musí být procesní model funkční a je naprosto nezbytné jej pečlivě aktualizovat a rozvíjet, prostě s ním správně pracovat. Zde vidím jako nezbytnou

úlohu jednotlivých organizačních celků. Na jejich informacích závisí aktuálnost procesního modelu. Za těchto předpokladů může procesní model vnést do tvorby vnitřního předpisu určitou přidanou hodnotu v podobě nadhledu, odhalení možných duplicit, nepřehledností navrhované úpravy, rizik atd., prostě problémů, které nemusí věcný gestor předpisu za určitých okolností identifikovat. Resort obrany je na rozdíl od jiných ministerstev specifický v tom, že se zde vydává spousta předpisů, a to například k vojenské technice. Existuje nějaké další ministerstvo, které by mělo tak rozsáhlou vnitřní legislativu? Ze svých zkušeností mohu říci, že takto velkou vnitřní legislativu jsem nikde neviděla. Jedině Ministerstvo vnitra by v tomto ohledu mohlo být srovnatelné. Původně pod vás měla spadat „malá“ a „velká“ legislativa a odbory pro právní zastupování a vymáhání pohledávek. Později přibyl ještě protokol a kancelář ministra obrany. Jak jste přijala toto rozšíření vaší sekce? Nebudu zastírat, že mě to překvapilo, ale pak jsem si uvědomila, že se vracím někam, kde jsem v minulosti byla. Myslím to tak, že obdobně složený útvar mi před lety na jiném ministerstvu podléhal. Takže svěřená problematika mi není úplně cizí. Navíc s kanceláří ministra i protokolem jsem poměrně úzce spolupracovala v minulosti, stejně tak i s částí odboru správy organizace, který rovněž do sekce právní patří. Je však zřejmé, že s prací těchto útvarů se musím podrobně seznámit a že musím pochopit, jak fungují. Vždy je totiž co zlepšovat. Jak dlouhý čas si dáváte na to, aby se vše usadilo a začalo se pracovat tak, jak má? Času mnoho nemám, protokol a kancelář ministra musí pracovat bez větších problémů okamžitě. Jedná se totiž o útvary svou činností určené přímo pro podporu pana ministra. V rámci ministerstva jsou však dlouhodobě zavedené a personálně stabilizované. Takže věřím, že nastalá organizační změna by jejich fungování neměla negativně ovlivnit. Odbor správy organizace má před sebou kromě jiného úkol zvládnout dle stanovených harmonogramů projekty, které vedou k implementaci doporučení externího auditu. Jde o složku, která měla v minulosti postavení samostatného odboru a rovněž je v rámci ministerstva dlouhodobě etablovaná a personálně stabilizovaná. Zatím tedy nic nenasvědčuje tomu, že bychom úkoly dané naší působností neměli zvládnout. Do budoucna bych ráda, abychom se v rámci celé sekce společně zamysleli nad tím, zda by se některé činnosti daly vykonávat efektivněji. Jaká jsou z vašeho pohledu nejdůležitější kritéria pro řízení poměrně velkého a různorodého týmu lidí? Mým aktuálním úkolem je velmi rychle se zorientovat v nové problematice a nastavit si pravidla pro manažerské řízení sekce. Pokud se ptáte, co oceňuji a očekávám od zaměstnanců sekce, pak je to profesionalita a iniciativa. Dále samozřejmě efektivita,

samostatnost, spolehlivost, pracovitost a odpovědný přístup k plnění úkolů. Není problém v takto různorodém kolektivu zmapovat, jak je která práce náročná? Dá se vůbec tato činnost nějak znormovat? Nevím, zda se vůbec dá právníkům normovat práce. V jednom ze svých bývalých působišť jsem si to vyzkoušela sama na vlastní kůži. Tam tehdy byla snaha nám práci normovat. Myslím si, že to příliš neprospívalo a nepřineslo to žádoucí efekt. Jako ředitelka sekce legislativní a právní jsem měla poměrně dobrý přehled o tom, kdo té práci dává maximum. To prostě poznáte. Legislativa, právní zastupování i vymáhání pohledávek jsou o každodenní mravenčí činnosti, o pečlivosti a preciznosti, o perfektním právním vyjadřování a o termínech. Před několika lety odstartoval proces poměrně výrazných změn v branně-bezpečnostní legislativě. Čeká vás v tomto směru hodně práce? Ano, čeká. Zatím byla přijata novela zákona o vojácích z povolání, v legislativním procesu jsou potřebná prováděcí vládní nařízení. V legislativním procesu je novela zákona o ozbrojených silách, novela branného zákona, novela zákona o zajišťování obrany České republiky a zcela nový zákon o vojácích v záloze, včetně několika souvisejících zákonů. Z pohledu vnější legislativy jednoznačně priorita. V této souvislosti bych ráda ocenila pozitivní roli věcných gestorů navrhovaných úprav a poděkovala jim za dosavadní spolupráci. Hovořím o sekci státního tajemníka a Generálním štábu AČR. Myslím, že je spravedlivé rovněž poděkovat zaměstnancům odboru legislativního a analytického, kteří především v závěru loňského roku pracovali s velkým nasazením, a to nejen co se legislativy týká. Podíleli se a stále se podílejí rovněž na právním řešení situace ve Vrběticích a Květné. Zde je třeba pozitivně zmínit i roli některých zaměstnanců odboru pro právní zastupování. Výbuch skladu ve Vrběticích nejspíš i vám narušil standardní systémovou práci. V této souvislosti jste asi museli řešit celou řadu úkolů tak říkajíc ad hoc... To máte pravdu. Nasazení mých podřízených v souvislosti s touto záležitostí bylo skutečně enormní. Mnozí z nich pracovali bez ohledu na svůj volný čas. Ale abychom se vrátili k vaší standardní legislativní činnosti: Jaké další úkoly vás z hlediska vnitřní legislativy ještě čekají? Prakticky před rozesláním do vnitřního připomínkového řízení je novela rozkazu o právní podpoře. Dále předpokládáme aktualizaci rozkazu upravujícího rozkladovou komisi a její činnost. Dokončujeme návrh rozkazu, který bude upravovat pravidla, v rámci nichž právní zastupování probíhá, vymezí jednoznačně práva, povinnosti a odpovědnosti všech zúčastněných. Zaměříme se rovněž na projasnění vnitřní předpisové základny obecně. Naší ambicí je prostřednictvím projektů k implementaci doporučení externího auditu zrevidovat potřebnost vnitřních předpisů. Jejich počet se v současné době pohybuje kolem

4 1 300 a je tedy otázkou, nakolik jsou, případně vůbec mohou být, v souladu s právní úpravou, nakolik jsou aktuální, nakolik je jejich existence opodstatněná. Toto je velký úkol a nezbytným předpokladem jeho splnění je součinnost věcných gestorů předpisů. V odpovědnosti odboru správy organizace je dokončení rozkazu o zavedení systému řízení rizik. Nebudou ale vojáci křičet, když řeknete, že jim zrušíte některé předpisy? To bych ani nechtěla, nechystám se dělat revoluci. Bude to spíš o činnosti, která by měla vést ke zjednodušení tohoto procesu. Vnitřní předpisy by se na jeho základě měly projasnit. Znamená to, že definitivní zavedení systému rizik se opět vrací tak trochu oklikou k vám? Systém řízení rizik je postupnými kroky zaváděn od roku 2012, jeho fungování bylo ověřeno pilotním projektem. To, že jdeme správným směrem, ověřil externí audit, který doporučil dokončit zavedení systému řízení rizik. V gesci odboru správy organizace, ve spolupráci s Univerzitou obrany, v současnosti probíhají potřebná školení, jimiž projdou určení zaměstnanci. Návrh potřebného rozkazu je v poslední fázi zpracování a v nejbližší době jej navrhneme panu ministrovi ke schválení. Zvládnout v podmínkách Ministerstva obrany zavedení systému řízení rizik je vzhledem k jeho pestrosti a organizační složitosti nelehký úkol. Myslím, že je korektní ocenit a zmínit, že daný úkol řešili výhradně zaměstnanci ministerstva ve spolupráci s Univerzitou obrany, bez využití externího subjektu.

5

A report 3/2015 V připomínkových řízeních se musíte vyjadřovat k navrhované legislativě jiných resortů. Jak moc velký objem práce je s tím spojený? Obrovský. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že v působnosti odboru legislativního a analytického je kromě jiného i odpovědnost za vládní agendu. Ta v sobě zahrnuje nejen samotné meziresortní připomínkové řízení, ale též přípravu podkladových dokumentů pro jednání vlády a spolupráci s věcně příslušnými organizačními útvary ministerstva. Chcete-li slyšet čísla, tak v uplynulém roce vládou prošlo hrubým odhadem cca 2 000 materiálů různého charakteru. Z toho přibližně 700 prošlo meziresortním připomínkovým řízením a ministerstvo k němu muselo zaujmout stanovisko. Pro představu to znamená, že hovoříme jak o materiálech koncepčního charakteru, tak i o legislativních dokumentech, k nimž se musí ministerstvo vyjádřit z hlediska své působnosti. Nutno podotknout, že tyto materiály bývají obsahově značně rozsáhlé. Resort obrany má téměř pětadvacet tisíc zaměstnanců, každý rok řadu nových akvizic, zbavuje se majetku... Vzniká při tom hodně třecích ploch, které je nezbytné řešit soudní cestou? Jak jste řekl, vysoký počet zaměstnanců generuje vysoký počet služebních nebo pracovních poměrů a s tím souvisejících třecích ploch různého charakteru. Ne všechny však musí skončit u soudu. Totéž platí u právních vztahů vzniklých v souvislosti s akvizičním procesem a nakládáním s nepotřebným majetkem. Je třeba říci, že pro úspěch v jednání před soudem je

A fakta Alena Netolická vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V minulosti pracovala jako ředitelka kanceláře místopředsedy vlády, kde měla na starosti agendu vládní legislativy. Na Ministerstvu spravedlnosti vedla kabinet ministra. Na Ministerstvu životního prostředí působila jako ředitelka odboru sekretariát rozkladové komise. Následně pracovala na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a jako vedoucí oddělení správy pohledávek a majetkových účastí státu. Do resortu Ministerstva obrany přišla v roce 2007 na pozici ředitelky interního auditu. Později zastávala funkce ředitelky odboru legislativního a právního a sekce legislativní a právní. Od počátku února letošního roku je náměstkyní pro řízení sekce právní MO.

jedním ze zásadních předpokladů vypovídající hodnota listin, důkazů, jimiž během soudního řízení argumentujeme. Hovořím o podkladech, jejich kvalitě a náležitostech, které jsou odborné útvary odboru pro právní zastupovaní nebo odboru vymáhání pohledávek schopny pro účely hájení zájmu ministerstva před soudem poskytnout. Na základě praktických poznatků právního zastupování a za účelem kvalitativního posunu v této oblasti nabídlo vedení odboru pro právní zastupování určitou neformální konzultační a metodickou pomoc, kdy se na pravidelných jednáních podělí o názory, které soudy zastávají směrem k hodnocení důkazů, jimiž v rámci soudních jednání argumentujeme. Musím říci, že uvedená nabídka se setkala s poměrně značným zájmem. Abych ale odpověděla na vaši otázku, v současné době eviduje odbor pro právní zastupování 1 300 a odbor vymáhání pohledávek 4 300 živých spisů. Dá se vůbec právo či legislativa dělat osm hodin v práci a pak odejít domů a zcela vypnout? To asi ne, alespoň já to nedokáži. I když jsem doma, tak se mi neustále pracovní problémy honí hlavou. Existuje pro vás něco, čím se dokážete odreagovat od pracovního vytížení? Určitě, je to rodina. Mám patnáctiletou dceru a osmadvacetiletého syna. Především dcera mne pořád ještě potřebuje a oba mi dělají radost. Text: Vladimír Marek, foto: autor a Jana Deckerová

úhel pohledu vrchního praporčíka

Vojenský fond solidarity Tento měsíc došlo k podpisu dohody o spolupráci mezi Armádou České republiky, Vojenskou kanceláří prezidenta republiky, Hradní stráží, Vojenskou policií a Vojenským zpravodajstvím na jedné straně, zastoupené náčelníkem Generálního štábu AČR arm. gen. Petrem Pavlem, a Charitou Česká republika, zastoupenou jejím ředitelem Lukášem Curylem na straně druhé. Předmětem spolupráce se stalo založení platformy s názvem Vojenský fond solidarity. Tuto platformu bude Charita ČR na základě uzavřené dohody spravovat pro vojáky výše jmenovaných složek AČR.

Účel platformy Vojenský fond solidarity Tato platforma je neformálním uskupením, kterým nevzniká nová právnická osoba. Účelem platformy bude shromažďování finančních prostředků od fyzických i právnických osob a jejich následné poskytování vojákům z povolání (popř. jejich rodinám nebo pozůstalým), kteří se ocitli v průběhu své vojenské činné služby v tíživé životní situaci. A to ať již ze zdravotních či sociálních příčin, nebo dopadem životních katastrof, za situace jen obtížně a efektivně řešitelné standardními prostředky a postupy. Cílem je poskytnout včasnou pomoc ke zmírnění možných negativních sociálních dopadů na danou domácnost či jednotlivce. Při koncipování statutu a pravidel Vojenského fondu solidarity jsme tyto materiály pojali tak, aby mohly být aplikovány jak na samotné vojáky, tak i na jejich rodinné příslušníky, přičemž není rozhodující, zda jejich tíživá životní situace nastala následkem služební činnosti, nebo ne. Dary budou poukázány na veřejnou sbírku Charity Česká republika, č. ú. 44665522/0800, u České spořitelny se samostatným variabilním symbolem VS 918 (Vojenský fond solidarity).

Řízení fondu solidarity

Pro nakládání s prostředky byl zřízen třináctičlenný řídící výbor. Ten má jedenáct stálých a dva nestálé členy. Mezi stálými členy je zastoupen jeden příslušník generálského sboru – ZNGŠ-I AČR, čtyři příslušníci důstojnického sboru z řad kaplanů OS ČR a čtyři příslušníci praporčického sboru z řad vrchních praporčíků OS ČR. Dále je členem jeden zástupce Charity ČR a navíc bude vybrán i jeden zástupce reprezentativní organizace, která není součástí OS ČR. Nestálými členy výboru se automaticky stávají vrchní praporčík a kaplan útvaru, ze kterého pochází

šetřený případ. Smyslem je zvýšení transparentnosti činnosti výboru i poskytnout potřebnou součinnost zevnitř jednotky zejména směrem k terénnímu pracovníkovi, který provádí sociální šetření. Řídící výbor se schází podle potřeby a na základě podnětů z vojsk. Členům výboru nenáleží za konání v něm žádná odměna, protože se jedná o činnost, která je náplní jejich práce. Vzhledem k tomu, že je naším zájmem, aby aktivity byly transparentní, řídící výbor na konci každého kalendářního roku vydá zprávu o své činnosti, kterou zveřejní na webových stránkách www.army.cz.

Sociální šetření

Podnět k zahájení sociálního šetření může podat kterýkoliv voják nebo jeho rodinný příslušník, případně člen řídícího výboru písemnou nebo ústní formou u kteréhokoliv člena řídícího výboru. K zahájení sociálního šetření u vojáka není nutné, aby se scházel celý výbor. Poté, co předseda výboru dostane podnět, je určen terénní pracovník, který provede u vojáka doma a v co nejkratší době sociální šetření. Při tom mu asistují nestálí členové řídícího výboru. V nejbližší budoucnosti budou vybráni vhodní vojáci pro činnost terénních pracovníků, kteří budou řádně proškoleni. Kromě samotného šetření terénní pracovník spolu s vojákem vyplní Žádost o individuální příspěvek z Vojenského fondu solidarity a tu odešle společně se zápisem o šetření řídícímu výboru k projednání. Výbor následně případ projedná a rozhodne o: a. přidělení finančních prostředků klientovi; b. nepřidělení finančních prostředků klientovi;

c. provedení dodatečného sociálního šetření u klienta. V případě, že výbor rozhodne kladně o přidělení peněz, je voják informován, následně je s ním sepsána darovací smlouva, v níž se voják zaváže, že finanční dar použije k účelu, ke kterému mu byl poskytnut. Poté jsou peníze zaslány na jeho účet. Využití prostředků bude muset žadatel následně doložit. V případě, že výbor rozhodne o nepřidělení finančních prostředků, předseda řídícího výboru vojáka o tomto rozhodnutí písemně informuje. Kdokoliv, kdo bude chtít přispět na dobrou věc a podpořit naše vojáky, může přispět na č. ú. 44665522/0800 (variabilní symbol 918). Rád bych zdůraznil, že příspěvky na konto veřejné sbírky jsou dobrovolné. Je čistě na každém vojákovi, zda bude přispívat, a pokud ano, tak zda tak bude činit pravidelně, nebo zda přispěje jednorázově.

K zamyšlení

Vznik fondu inicioval náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Petr Pavel. Rád bych všechny ujistil, že se jedná o podpůrný program, který byl připraven příslušníky velení AČR a některých jednotek AČR. Jedná se o velmi dobrou myšlenku, která pomůže dobré věci. Každý by měl chápat, že takovouto pomoc jednoho dne může potřebovat on sám osobně, případně na ni mohou být odkázáni jeho rodinní příslušníci nebo pozůstalí. Text: Vrchní praporčík AČR št. prap. Petr Seifert, ilustrační foto: Vladimír Marek

6

A report 3/2015

7

A report 3/2015

Spolupráce složek integrovaného záchranného systému a Armády České republiky

Šumava prověřila záchranáře Při záchraně lidského života hraje čas důležitou roli. A proto i takoví profesionálové, jakými jsou letečtí záchranáři z 24. základny dopravního letectva a piloti z 243. vrtulníkové letky, musí stále cvičit a zdokonalovat se. Zimní fáze výcviku v oblasti Špičáku prokázala připravenost hasičů-záchranářů, pilotů, posádek vrtulníků a Horské služby Šumava.

vytváří náročné, prašné prostředí. To vše klade zvýšené nároky na techniku pilotáže, ale na to jsme zde všichni cvičení.“

Neukáznění turisté

Vojáci i záchranáři se shodují v tom, že bohužel častým jevem jsou neukáznění čeští i zahraniční turisté, kteří přecení své schopnosti, výbavu či počasí a poté dezorientovaní hledají pomoc. Tu obvykle naleznou po zavolání na tísňovou linku, kdy je signál jejich mobilu lokalizován a na místo určení je vyslána pozemní jednotka, či v případě nepříznivého prostředí a náročného terénu letecká záchranná služba. Lokalizace pomocí signálu GSM je lepší variantou. Horší pak je pátrání po ztracených turistech, kteří u sebe telefon nemají, či jej mají vybitý. Takové pátrání je obvykle na popud hoteliérů či příbuzných, a to i se značnou časovou prodlevou. Vytipované oblasti pročesávají záchranáři na zemi ve spolupráci s leteckou záchrankou. Na řadu často přichází termovize, jelikož terén je nepřehledný a času ubývá. Profesionalita a znalost terénu dávají ztraceným naději na brzké nalezení, ovšem není to pravidlem. Právě zmíněná značná časová prodleva a teploty hluboko pod nulou jsou velmi nebezpečnou kombinací, která může mít tragické následky.

Porucha lanovky

Pilot vrtulníku W3-A Sokol

Evakuace a záchrana osob z těžko přístupného zasněženého terénu připadají v úvahu v situaci, kdy osoba při turistickém nebo sportovním vyžití ztratí orientaci, popřípadě vlivem nepříznivého počasí zabloudí nebo utrpí úraz. V rozsáhlém, nepřehledném a mnohdy v nepřístupném terénu si může záchranná akce vyžádat nasazení velkého počtu sil a prostředků. Obtížně přístupný terén a extrémní povětrnostní podmínky velmi ztěžují pozemním silám pátrání. Často dochází ke značné časové prodlevě, nebo je pozemní zásah přímo znemožněn. V ten okamžik jsou povoláni do služby letečtí záchranáři, s jejichž pomocí lze zefektivnit pátrání či rychleji provést záchranné operace.

Prostředí je náročné

Planina nedaleko Špičáku na Šumavě v katastru města Železná Ruda se stala ve dnech 11. a 12. února krátkodobým domovem pro posádky vrtulníku W-3A Sokol s nepřehlédnutelným nápisem Search and Rescue – SAR a číslem 0716. Výcvik leteckých záchranářů v zimním období se uskutečňuje každoročně, obvykle na stejném místě. Cvičení má za úkol prověřit standardní taktické postupy při záchranných

činnostech ve složitém terénu a za extrémních povětrnostních podmínek, a také záchranné postupy na lanové dráze. Důležitým cílem výcviku je ověřit součinnost mezi hasiči – leteckými záchranáři, posádkami vrtulníků a Horskou službou Šumava. Prostředí nabízí skutečně extrémní výkyvy počasí, a tím se stává vítaným místem výcviku a nácviku postupů při záchraně lidského života.

A fakta Deset pravidel pro pohyb ve volném terénu na horách

Podvěs pod vrtulníkem W3-A Sokol

pohonu. V ten okamžik jsou povoláni záchranáři, kteří dle terénních a povětrnostních možností využívají vrtulník, který evakuaci urychlí. Při nácviku si záchranáři osvojují pohyb na lanovém podvěsu pod vrtulníkem, zachycení na lanovce a bezpečné vyproštění uvízlých osob. Vše musí být rychlé a samozřejmě pro evakuované, ale i pro záchranáře bezpečné.

Kromě pátrání po pohřešovaných turistech musí být záchranáři připraveni i na možné komplikace v případě poruchy lanovky. I to je třeba pravidelně nacvičovat. Po oba dva dny byla v odpoledních hodinách trénována i záchrana cestujících na sedačkové lanovce. Ta připadá v úvahu, když při provozu lanové dráhy dojde k poruše pohonu. V tom případě se naskýtá pouze nouzové ruční řešení pohonu. Doba na posun sedaček je v tomto případě značně dlouhá a může dojít i k selhání spuštění nouzového

V době psaní tohoto článku se v Beskydech zastavila lanovka na Javorový vrch. Jde o jednu z nejstarších sedačkových lanovek v republice.

Záchranář slaňující na strom

Zraněný ve vakuovém závěsném vaku pod vrtulník

Záchrana dětí, ošetření podchlazených

Součinnost je vynikající

Nadrotmistr Aleš Vranovský, instruktor SAR z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, byl s průběhem cvičení maximálně spokojený, jednotlivé složky IZS se podle něj skvěle doplňují. „Součinnost je výborná, s kluky spolupracujeme víc než patnáct let, jsme sehraní, navíc za ta léta to zde funguje i na bázi kamarádství,“ říká s úsměvem. I podplukovník Peter Smik, velitel 243. vrtulníkové letky, který se do výcviku rovněž zapojil, byl s průběhem velice spokojený. Podle jeho slov se cvičení v zimě vyznačuje jinými specifiky než během letní fáze cvičení. „Výkon motoru je trochu omezen, protože cvičíme ve vyšších nadmořských výškách. Dále je zde sníh, který

n Nikdy se do volného terénu nevydávejte sami. o Uzpůsobte túru předpovědi počasí a lavinovému nebezpečí a informujte se u spolehlivé osoby na vámi zamýšlenou oblast či trasu. p Tam, kde je sníh velmi hluboký, používejte lyžařské brzdičky, a ne bezpečnostní řemínky. Ty na hůlkách nepoužívejte. q Vyhněte se místům s hlubokým sněhem alespoň tři nejbližší dny po velkém sněžení. r Nelyžujte mimo sjezdovky a v hlubokém sněhu bez dobře nacvičené záchrany, včetně první pomoci, a bez schopnosti správného použití lavinových záchranných pomůcek. s Používejte airbag, ale nevkládejte do něj příliš velkou naději – mohlo by to vést k podcenění rizik. t Udržujte bezpečnou vzdálenost mezi vámi a vašimi kamarády jak během výstupu, tak i během sjezdu, aby se případné riziko v kritických momentech omezilo pouze na jedinou osobu v danou chvíli. u Vyhněte se místům s navátým hlubokým sněhem (tzv. polštářům) na závětrných svazích. v Používejte stejnou trasu pro sjezd, jakou jste použili pro výstup, tak totiž budete znát lépe stav sněhové pokrývky a terén. w V případě pochyb či dokonce zlé předtuchy – vždy řekněte ne! Uvízlo na ní 27 osob, z toho sedm dětí. Záchranáři ihned začali s přípravou evakuace, protože

hrozilo značné podchlazení. V Beskydech toho dne vál silný, až bouřlivý vítr s rychlostí okolo sto kilometrů za hodinu. „Požádali jsme o spolupráci při evakuaci i vrtulník letecké záchranné služby z Ostravy. Kdyby byly například děti silně podchlazené, šlo by o každou minutu a pomoci by mohl okamžitý letecký transport,“ uvedl k zásahu Radim Pavlica, náčelník Horské služby Beskydy. Záchranka nakonec ošetřila tři podchlazené děti. Možná by ani to nebylo třeba, ovšem příčinou bylo podcenění počasí a vidina brzkého odjezdu z lyžařského výcviku. Proto jen to lehké, nevhodné oblečení. Jde o jeden z mnoha případů, kdy spolupráce mezi hasiči – leteckými záchranáři, osádkami vrtulníků a horskou službou přinesla okamžitou, profesionální pomoc a zabránila tak újmě na zdraví. To by nebylo možné, či by to nebylo tak dobře a efektivně provedeno, pokud by nebyl pravidelný výcvik a nácvik krizových situací a záchrany ve špatně přístupném terénu. Opakování je matkou moudrosti a v tomto případě to platí dvojnásob. Text: Michal Voska, foto: Jan Kouba

8

A report 3/2015

9

A report 3/2015

Nové pojetí výcviku více přibližuje studenty Univerzity obrany vojenské praxi

Poprvé na sněhu Lesní porost i planiny ve vojenském výcvikovém prostoru Březina jsou pokryty vrstvou pomalu odtávajícího sněhu. Od druhého únorového týdne se sněhem, jenž je na mnoha místech navátý do hlubokých závějí, brodí skupiny studentů prvního ročníku Univerzity obrany. Absolvují zde zimní praktický výcvik. Členové jednoho z družstev se žlutými a červenými praporky v rukách procvičují signalizaci. „Nekoukejte se po ostatních!“ dává pokyn instruktor, který se snaží zamezit vzájemnému „opisování“. Všemu přihlíží docent Zdeněk Flasar a po chvíli uplatňuje své bohaté pedagogické zkušenosti. „Rozdělte se na poloviny a stoupněte si zády k sobě,“ velí a poté dává pokyny k jednotlivým signálům. Trojice, která byla při jejich provádění méně úspěšná, se za krátkou chvíli zahřívá při patnácti klicích. „Se zavedením nových studijních programů se výrazně mění také praktický vojenský výcvik studentů,“ popisuje Zdeněk Flasar z katedry taktiky Fakulty vojenského leadershipu zásadní změnu, kterou přinesl právě probíhající akademický rok. „V dosavadním bakalářském studijním programu měli studenti po základním výcviku dva další praktické bloky před druhým a třetím ročníkem, takzvané důstojnické kurzy.

Jenže tato jednotlivá výcviková období dělil téměř celý rok. A to je příliš dlouho.“

Dvakrát do roka v poli

Nové pětileté magisterské programy, jejichž prvními studenty jsou letošní prváci, tento způsob praktického vojenského výcviku zcela mění, a to ve dvou hlavních ohledech. Jednak se časový rozsah zvětšuje a hlavně – nové čtyři týdny výcviku jsou vloženy mezi zimní a letní semestr, tedy do období se zcela jinými klimatickými podmínkami, než tomu bylo doposud. „Přežití v zimních podmínkách se řídí úplně jinými zásadami. Vyžaduje určitou přípravu materiální, ale i znalostní, protože je potřeba zabránit omrzlinám, zajistit, aby byla udržena bojeschopnost, a to vše nejde naučit jinak než v terénu v reálných podmínkách,“ upozorňuje na specifika nového polního výcviku vrchní

praporčík Univerzity obrany štábní praporčík Libor Pliešovský. „Kryju!“ ozývají se v nepravidelných intervalech hlášení z obou stran jedné z polních cest, jimiž je výcvikový prostor protkán. Po stranách cesty postupují směrem k vytyčenému cíli příslušníci cvičícího družstva. „Když se chvíli nic neděje, zakřič ještě jednou,“ reaguje instruktor na malou prodlevu mezi přesuny jednotlivých studentů a pak doplňuje důvod svého pokynu: „Při střelbě tě kolega nemusí vůbec slyšet!“ Vojáci, překonávající za pomoci přirozených úkrytů kamenný mostek klenoucí se přes zamrzlý potok, patří k jedné z pěti čet studentů Fakulty vojenských technologií, které během prvních čtrnácti dnů zimní praktické přípravy zasvěcují do vojenského umění učitelé ze sesterské Fakulty vojenského leadershipu. Vyučující z tamní katedry taktiky jsou doplněni odborníkem na ženijní problematiku a na ochranu proti zbraním hromadného ničení. Čety rotují na jednotlivých stanovištích výcvikového prostoru a postupně absolvují všechna témata výcviku. Většina z nich probíhá na úrovni družstva – v rozvrhu tak můžeme najít témata s názvy Bojové drily a základní činnosti družstva, Překonávání překážek a zátarasů, Praktické

procvičování signálů a smluvených znamení, Řízení manévrů družstva, Družstvo za přesunu nebo Činnost družstva v kontaminovaném prostoru.

Taktika vyvrcholí polním výcvikem „Tato čtrnáctidenní taktická část je zakončena komplexním polním výcvikem, kde se procvičené dovednosti prověří,“ upřesňuje strukturu zimní přípravy v poli docent Flasar. Komplexní polní výcvik má několik bloků – první z nich začíná budíčkem, na který navazuje činnost po vyhlášení poplachu, ustrojení, výdej zbraní a kontrola materiálu. Druhý blok zahrnuje pěší přesun, zaujetí prostoru jednotlivých čet a bojové stmelení. Od sedmnácté hodiny prvního dne až do čtvrté hodiny ranní dne druhého pak studenti absolvují přesun na trase dlouhé dvacet dva kilometrů s veškerou výstrojí. „Během tohoto přesunu plní na šesti stanovištích úkoly z různých oblastí – zdravotnické, ženijní nebo provádějí obranu při přepadení,“ doplňuje docent Flasar. Po krátké přestávce na občerstvení v zátiší opuštěné haly se tři družstva rozmisťují

na přilehlé planině a začínají procvičovat změny pochodového útvaru. „Komunikujte spolu!“ snaží se instruktor přimět studenty, aby si důkladněji vyměňovali a předávali pokyny, potřebné pro bezchybné provádění požadovaných změn. O kousek dál se z lesa vynořuje další družstvo, přicházející k maketě poškozené stavby. „Je chladno, ale cvičíme drily, takže se zahřejeme. Navíc neprší, nesněží, a tak jsou ideální podmínky pro výcvik,“ hodnotí momentální situaci instruktor rotný Vladimír Kuchař. V družstvu, které právě vede, je i svobodník Dominik Bořuta. „Na obtížnost zimního výcviku jsem byl připraven, trochu to ztěžuje tající sníh, ale doufám, že dobře proběhne i zbývající část a že to nikdo neodnese ani zraněním, ani nachlazením,“ hodnotí dosavadní průběh cvičení student prvního ročníku.

Vojenské technologie

Náplň druhé čtrnáctidenní části přípravy v poli tvoří vojenské technologie. Jejich aplikace začíná teoretickou přípravou v aule a učebnách Velitelství výcviku – Vojenské akademie. Na programu jsou témata jako Balistika, výbušniny a iniciátory munice, Základní pojmy

v radiovém spojení, Použití imitačních či signálních prostředků a další. Praktické procvičení uvedených témat pak následuje v terénu výcvikového prostoru. Také součástí tohoto bloku, který recipročně probíhá pod taktovkou pedagogů Fakulty vojenských technologií, je střelba z ručních zbraní, doplněná navíc ukázkou střelby ze zbraní dělostřeleckých. Studenti FVT mají obdobnou náplň zimní části přípravy v poli, oba popsané čtrnáctidenní bloky však absolvují v opačném pořadí. Změna v osnovách nových magisterských studijních programů má ještě jednu podstatnou stránku. Dosud studenty přejímali k praktickému výcviku instruktoři z vyškovského velitelství a zápočty za výcvik byly udělovány na základě jejich hodnocení. Nyní je výcvik přímo součástí akreditované výuky a garanci za jeho průběh přebírají jednotlivé fakulty. „Jsem přesvědčen, že díky nové formě praktické přípravy studentů se výrazně zmenší odluka mezi teorií a praxí, po níž volají představitelé armády,“ uvádí docent Zdeněk Flasar hlavní cíl a smysl nového pojetí praktického výcviku studentů Univerzity obrany.

Text a foto: Viktor Sliva

10

A report 3/2015

Na základě vašich dotazů přinášíme aktuální informace týkající se zákona o státní službě

Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, V PRAXI Dnem 1. ledna 2015 nabyl plné účinnosti zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, a Ministerstvo obrany ČR se připravuje na jeho implementaci. Na nejdůležitější změny a aktuální informace související s novým zákonem jsme se zeptali ředitele odboru řízení státní služby sekce státního tajemníka MO Zdeňka Ďuríčka.

Cílem služebního zákona je zajistit vyšší míru nestrannosti, stabilizace a profesionálnější státní správu. Ti, kteří si požádají o přijetí do státní služby, se podle zákona o státní službě (dále jen „zákon“) stanou státními zaměstnanci. „V našem resortu se změny v rámci přechodu na státní službu dotknou zhruba dvanácti set zaměstnanců,“ informuje Zdeněk Ďuríček. „Přechod od zaměstnaneckého poměru ke služebnímu by měl být hladký a žádné větší problémy neočekáváme. Ti, kterých se bude tato změna týkat, budou včas informováni a pro všechny zaměstnance, kterých se zákon dotkne, připravuje náš odbor po celý letošní duben metodické

dny, kde budou konkrétně vysvětleny všechny otázky týkající se tohoto tématu.“ Otázky se ale množí již teď, proto našim čtenářům ve spolupráci s odborem řízení státní služby přinášíme ta nejdiskutovanější témata, která by vás mohla zajímat. Na které zaměstnance se zákon vztahuje? V tomto smyslu je působnost zákona vymezena dvojím, resp. trojím způsobem. A to institucionálním, a kombinací osobního a funkčního pojetí. Ale abych čtenáře neděsil, pokusím se toto vymezení srozumitelně vysvětlit v podmínkách

resortu Ministerstva obrany. Institucionální vymezení znamená, že zákon se vztahuje pouze na služební úřady, kterými jsou: – Ministerstvo obrany s výjimkou zaměstnanců Generálního štábu AČR, – Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, – krajská vojenská velitelství a – újezdní úřady. Nevztahuje se naopak na vojenské útvary a zařízení ozbrojených sil České republiky, Vojenskou policii ani Vojenské zpravodajství, a konečně ani na zaměstnance Generálního štábu AČR. Osobní a funkční vymezení lze stručně vysvětlit tak, že zákon se vztahuje na ty zaměstnance výše uvedených služebních úřadů, kteří vykonávají službu, tj. vykonávají činnosti definované v § 5 odst. 1 zákona, pokud ale zákon ve zvláštních případech nestanoví něco jiného. Typicky již výše zmíněné pravidlo, že se zákon nevztahuje na zaměstnance Generálního štábu AČR nebo Kabinetu ministra obrany. Definice služby podle zákona – § 5 (1) Služba zahrnuje: a) přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti, b) přípravu mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie nebo jiné mezinárodní organizace, c) přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů,

11

A report 3/2015 d) řízení a usměrňování činnosti jiných správních úřadů, organizačních složek státu, které nejsou správními úřady, nebo orgánů veřejné moci, které nejsou správními úřady, e) vytváření a správu informačních systémů veřejné správy podle jiného zákona, s výjimkou provozních informačních systémů, f) státní statistickou službu, g) správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána, h) ochranu utajovaných informací, i) zabezpečování obrany státu, j) zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti, k) obhajobu zahraničních zájmů České republiky a zájmů České republiky vyplývajících z jejího členství v Evropské unii nebo v jiné mezinárodní organizaci, l) přípravu nebo realizaci dotační politiky, m) přípravu nebo realizaci politiky výzkumu a vývoje, n) přípravu a provádění správních úkonů včetně kontroly (pozn. red.: nevztahuje se na vnitřní kontrolu), o) ochranu obyvatelstva, krizové řízení a integrovaný záchranný systém, p) zadávání veřejných zakázek, q) audit, r) zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců, s) řízení činností uvedených v písmenech a) až r), t) přípravu a vypracování odborných věcných podkladů k činnostem uvedeným v písmenech a) až d), g), k) až n) a p), s výjimkou podkladů spočívajících ve fyzikálních měřeních, chemických rozborech nebo porovnání a určování technických parametrů. Tedy pro základní odpověď na otázku, zda mám, nebo nemám právo žádat o přijetí do státní služby je nutno posoudit, zda jsem pracovně zařazen ve služebním úřadu, zda vykonávám, resp. k 1. 7. 2015 budu vykonávat služební činnost, a konečně jestli zákon výslovně nestanoví, že se na mne, z hlediska pracovního zařazení u určitého organizačního celku, nevztahuje. Jaké základní dopady, resp. změny zákon přináší? Tou nejdůležitější změnou je asi to, že státní zaměstnanci vykonávají státní službu

ve služebním, nikoli pracovním poměru. Obecně bývá služební poměr charakterizován tím, že na rozdíl od zaměstnaneckého vztahu podle zákoníku práce je zde značně potlačena rovnost subjektů služebního vztahu a více se uplatňuje autoritativní rozhodování nadřízeného vůči podřízeným. Jedná se o obdobnou úpravu, jakou známe u vojáků z povolání nebo příslušníků bezpečnostních sborů. Například že zásadní změny práv a povinností vyplývající ze služebního poměru se realizují rozhodnutím a toto rozhodnutí vydává služební orgán, nikoli představený, nebo že státní zaměstnanec podléhá kárné pravomoci. Mezi další zásadní změny lze například zařadit obsazování volných služebních míst výběrovým řízením nebo povinnost nových zaměstnanců ve stanovené lhůtě úspěšně vykonat úřednickou zkoušku. Kdo je služební orgán a kdo představený? Asi nejjednodušší odlišení lze vyjádřit takto: služební orgán je nadřízený státní zaměstnanec s personální pravomocí a představený je ten, kdo řídí podřízené zaměstnance, ukládá jim služební úkoly a kontroluje jejich plnění (v současné době se vlastně jedná o tzv. vedoucí zaměstnance). Z uvedeného vyplývá, že služební orgán odpovídá za kvalitu personálu a jeho rozvoj a představený za kvalitní plnění „odborných“ úkolů služebního úřadu. Konkrétně ve smyslu zákona má služební orgán působnost v organizačních věcech služby a služebních vztazích, tzn. že mimo jiné vydává rozhodnutí ve věcech služebního poměru, vydává služební předpisy a je „statutárním orgánem“ i v pracovněprávních vztazích. V podmínkách resortu MO je služebním orgánem státní tajemník pro MO (s výjimkou GŠ AČR) a ředitel Úřadu pro obrannou standardizaci. Představenými pak jsou – náměstek pro řízení sekce, – ředitel odboru a – vedoucí oddělení. Představeným může být i voják z povolání, což typicky platí pro krajská vojenská velitelství a újezdní úřady. Co musí stávající zaměstnanci, pokud se na ně zákon vztahuje, pro přijetí do státní služby udělat? Stávající zaměstnanci (ne vedoucí) musí požádat o přijetí do státní služby v období od 1. 7. 2015 do 31. 8. 2015, a pokud splňují zákonem stanovené podmínky, budou nejpozději do konce tohoto roku do služby přijati. Poslední

„Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se budu řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance a budu se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu.“ Slib státního úředníka

podmínkou vzniku služebního poměru je složení služebního slibu v den nástupu do služby. Co se týká představených, tak ti se ze současné role vedoucích zaměstnanců takzvaně do služebního poměru překlopí dnem 1. 7. 2015 (náměstek pro řízení sekce, ředitel sekce, ředitel odboru, vedoucí oddělení). Do 31. 8. 2015 musí složit služební slib, jinak se má za to, že služební poměr vůbec nevznikl. A konečně zákon stanoví, že na všechna místa představených musí být vyhlášena výběrová řízení (s ukončením výběrů nejpozději do 30. 6. 2017). Což vlastně znamená, že služební poměr představeným vznikne na dobu neurčitou, ale výkon funkce představeného na dobu určitou, tj. do dne jmenování nových představených na základě výsledků výběrového řízení. Jaké platí podmínky pro přijetí do služebního poměru? Žadatel o přijetí do služebního poměru musí – být státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, – dosáhnout věku 18 let, – být plně svéprávný, – být bezúhonný (dokládá se čestným prohlášením), – dosáhnout vzdělání stanového zákonem, – mít potřebnou zdravotní způsobilost, – podle systemizace vykonávat služební činnosti podle § 5, – splňovat předepsanou praxi, což znamená, že v den podání žádosti vykonával v uplynulých 10 letech ve správním úřadu, v obecním úřadu obce s rozšířenou působností, krajském úřadu, instituci Evropské unie nebo mezinárodní organizaci činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné nejméně po dobu 4 let. Pokud zaměstnanec potřebnou praxi nemá, tak do státní služby nebude přijat? Ne, tak tvrdý zákon zase není. I tento zaměstnanec, splňující ostatní podmínky zákona,

12

A report 3/2015

Co se stane, když stávající zaměstnanec, na kterého jinak zákon dopadá, o přijetí do služebního poměru vůbec nepožádá? Především je nutno zdůraznit, že požádat o přijetí do státní služby je právem, nikoli povinností zaměstnance. Pokud ale o přijetí do státní služby nepožádá, skončí jeho pracovní poměr „ze zákona“ 30. června 2017, pokud neskončí dříve z jiných důvodů podle zákoníku práce. Hodně se také hovoří o problematice platů státních zaměstnanců. Máte pravdu. Jedná se mj. o jeden z bodů vyjednávání České republiky s Evropskou komisí. V současné době platí, že odměňování státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce, není-li stanoveno jinak. Vedle toho ale Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Ministerstvem vnitra připravuje zcela nový platový řád, který by měl v plném rozsahu začít platit nejpozději 1. 1. 2017. Aktuálně připravuje Ministerstvo vnitra nařízení vlády, které by mělo zajistit objektivní hodnocení státních zaměstnanců a jeho transparentní provázanost s odměňováním. Co asi zajímá čtenáře nejvíce je, jaký budou mít plat od 1. 7. 2015. V přechodných ustanoveních zákon stanoví, že se zaměstnanci, který požádá o přijetí do státní služby, zachovává platová třída, platový stupeň i výše osobního příplatku. Z toho vyplývá, že při přijetí do služebního poměru by dosavadnímu zaměstnanci neměl plat poklesnout, s výjimkou, že by nebyl přiznán, nebo by byl přiznán v nižší výši zvláštní příplatek. Jak to bude s dosavadními zaměstnanci na mateřské/rodičovské dovolené? Zde opět musíme vycházet z obecných ustanovení zákona vztahujících se na dosavadní zaměstnance, kteří nekonají práci z důvodu

A fakta Důležité termíny Podání žádosti o přijetí do služebního poměru: – od 1. 7. 2015 do 31. 8. 2015 Podání žádosti o prominutí vzdělání: – musí být součástí žádosti o přijetí nebo žádost musí být přiložena k žádosti o přijetí Složení slibu: – státní zaměstnanec v den vzniku služebního poměru – představený nejpozději do 31. 8. 2015 Výběrová řízení na místa představených: – náměstek pro řízení sekce: vyhlášení do 31. 12. 2015, ukončení zpravidla do 30. 6. 2016 – ředitel odboru, vedoucí oddělení: vyhlášení do 30. 6. 2016, ukončení zpravidla do 30. 6. 2017

má právo být přijat do služebního poměru, ale na dobu určitou, nejdéle do 30. června 2017. Nejpozději do tohoto dne je zaměstnanec povinen vykonat obecnou část úřednické zkoušky. Pokud tuto zkoušku úspěšně zvládne, má právo být přijat do služebního poměru na dobu

neurčitou. Pokud zkoušku nesloží, přičemž má právo ji jednou opakovat, služební poměr mu zanikne koncem daného kalendářního měsíce. Jaké jsou důsledky nesplnění podmínky požadovaného vzdělání? Obecně platí, že do služebního poměru může být přijat pouze uchazeč, který splňuje požadované vzdělání. Pro přechodné období ale zákon umožňuje dosavadním zaměstnancům vzdělání prominout, přičemž o prominutí vzdělání na základě žádosti zaměstnance rozhoduje služební orgán. Tato výjimka však platí pouze pro to konkrétní služební místo, pro které bylo vzdělání prominuto. To znamená, že v budoucnu se pro případné jiné služební zařazení, na služební místo s požadovaným vyšším vzděláním, než které zaměstnanec má, již k udělené výjimce nepřihlíží. A co zaměstnanci, kteří mají pracovní smlouvy na dobu určitou? Dosavadní zaměstnanec, který splňuje zákonem stanovené podmínky pro přijetí do státní služby a má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, má nárok být přijat do služebního poměru na dobu určitou, která ovšem

nesmí překročit dobu, na kterou byl sjednán pracovní poměr. O přijetí do státní služby musí ovšem také požádat, jinak zanikne jeho pracovní poměr nejpozději dnem 30. června 2017, a to i tehdy, byl-li sjednán na dobu překračující uvedené datum. A jak je to s úřednickou zkouškou? Úřednická zkouška se skládá ze dvou částí: První, obecná část se vykonává písemně, jejím obsahem je znalost organizace a činnosti veřejné správy, práv, povinností a pravidel etiky státního zaměstnance, právních předpisů obecně dopadajících na činnosti státní správy a práva Evropské unie. Provedení obecné části úřednické zkoušky zabezpečuje Ministerstvo vnitra. Druhá, tedy zvláštní část se vykonává před zkušební komisí. Účelem zkoušky je ověřit, zda státní zaměstnanec má potřebné vědomosti a schopnosti a je dostatečně odborně připraven pro další výkon služby v oboru služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen nebo jmenován. Provedení zvláštní části úřednické zkoušky zabezpečuje ústřední správní úřad, do jehož působnosti daný služební obor spadá. V přechodném období skládají stávající zaměstnanci, kteří nesplňují podmínku praxe, pouze obecnou část úřednické zkoušky.

13

A report 3/2015

A fakta

Vnitřním přerozdělením působností v bývalé sekci personální MO (dnes sekce státního tajemníka MO) vznikl dnem 1. 1. 2015 odbor řízení státní služby (OŘSS), který pro státní zaměstnance a představené připravuje odborné semináře a pracovní jednání pro vedoucí služebních úřadů k přechodu na státní službu. Odbor tvoří tři oddělení – oddělení služebního práva, oddělení vzdělávání a oddělení systemizace. OŘSS průběžně zveřejňuje relevantní právní předpisy, novinky a pomůcky na stránkách Státní služba – na portálu ŠIS. Všichni stávající zaměstnanci správních úřadů budou včas informováni o tom, zda podle systemizace budou, či nebudou vykonávat státní službu. OŘSS zajistí také tvorbu a distribuci potřebných tiskopisů.

překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 až 205 zákoníku práce. Takový zaměstnanec požádá o přijetí do služby až po odpadnutí těchto překážek, tj. až po návratu do práce, přičemž lhůty pro podání žádosti a přijetí do státní služby se počítají až ode dne jeho návratu. Jaké jsou základní výhody státní služby? Tak samozřejmě těch výhod není tolik, kolik nabízel původní služební zákon z roku 2002. Každopádně ale služební poměr zajišťuje vyšší právní ochranu státních zaměstnanců a systemizace zajišťuje vyšší stabilitu struktur, což značně omezí časté a někdy i účelové reorganizace. Pokud přesto dojde ke zrušení služebního místa a státního zaměstnance není možné zařadit na jiné volné služební místo, je až na 6 měsíců zařazen mimo výkon služby. Po tuto dobu mu náleží plat ve výši 80 % měsíčního platu. Jestliže ani v této době se jiné služební místo neuvolní, státní zaměstnanec je propuštěn a náleží mu odbytné, které je vyšší než odstupné dle zákoníku práce. Při nepřetržité době trvání služebního poměru – nepřesahující 3 roky přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu, – nepřesahující 6 let, ale přesahující 3 roky, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu, – nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu, – přesahující 9 let přísluší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu státního zaměstnance. V ostatních případech zákon stanoví jednoznačné důvody a podmínky pro skončení služebního poměru. Jako další pozitiva zákona lze uvést povinnost služebního úřadu vytvářet podmínky pro sladění rodinného a osobního života zaměstnanců s výkonem služby, právo státního zaměstnance na přístup k odborné literatuře, služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu 6 dnů výkonu služby nebo zvýhodněný plat v nemoci, který po dobu prvních 14 dnů (s výjimkou prvních tří dnů) je stanoven ve výši 60 %. Na politické úrovni se také vede debata o tom, zda by zvýšený rozsah povinností státních zaměstnanců neměl být kompenzován zvýšením jejich platů. Hovořil jste o zvýšených povinnostech. Jaké jsou tedy, v uvozovkách řečeno, nevýhody státní služby?

O některých změnách, jako je třeba vrchnostenský charakter služebního poměru, kdy o právech a povinnostech státního zaměstnance rozhoduje služební orgán jednostranným úkonem (ne dohodou jako v pracovním poměru), jsme již hovořili. Někdo může považovat za nevýhodu např. to, že služební místa se obsazují výběrovým řízením. Pokud se ale na takovou podmínku podíváme objektivně, jedná se naopak o výhodu pro ty, kteří jsou, lidově řečeno, schopnější než ostatní. Také povinnost nového státního zaměstnance složit úřednickou zkoušku může být samotným zaměstnancem vnímána jako nevýhoda, na straně druhé by to měla být jedna z cest vedoucích ke zkvalitnění veřejné správy. Mezi ne snad výslovně nevýhody, ale tvrdší a rozsáhlejší povinnosti státního zaměstnance bych mohl zařadit např. povinnost nastoupit na služební cestu i bez souhlasu státního zaměstnance (což neplatí absolutně, například v době těhotenství, péče o dítě, péče o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby…) nebo možnost služebního orgánu přeložit státního zaměstnance bez jeho souhlasu k jinému úřadu až na 60 dnů či zavedení institutu zproštění výkonu služby při zahájení trestního stíhání s krácením platu (podle počtu vyživovaných osob náleží 50 až 80 % platu). Státní zaměstnanec je také povinen oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci; zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě; vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, při smírčím řízení, v kárné komisi a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu. Představení pak například nesmějí vykonávat funkce v politických stranách či hnutích a lze stanovit tzv. zákaz konkurence (u zaměstnanců, kteří rozhodují o veřejných zakázkách, dotacích) až na dobu jednoho roku. Aktuální vývoj kolem služebního zákona sledujeme a upřesňující informace uveřejníme v dalších číslech A reportu, nebo si je můžete průběžně vyhledávat na intranetu na stránkách OŘSS.

Text: Jana Deckerová ve spolupráci s OŘSS, foto: Jan Kouba, kresba: Jana Deckerová

14

A report 3/2015

Ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice pilovali liberečtí chemici vševojskovou přípravu

Souboj generací Druhý únorový týden se vydali příslušníci 311. praporu radiační, chemické a biologické ochrany do vojenského újezdu v Boleticích. Ve vševojskové přípravě cvičili teorií nabyté dovednosti. Pod vševojskovou přípravou je ukryta celá abeceda základních dovedností, které musí zvládnout každý muž či žena v Armádě České republiky. Spadá sem nejen střelecká, topografická či spojovací nebo zdravotnická příprava, ale také ochrana proti zbraním hromadného ničení.

Cvičilo se i při přesunu

„Využíváme tu možnost, že můžeme aspoň dvakrát do roka uskutečnit výcvik v mnohem větších prostorech, než jsou naše odborná cvičiště. Tady v Boleticích jsme spokojeni, máme k dispozici poměrně dost velkou plochu, ve které procvičíme vše, co jsme si naplánovali,“ řekl nám velitel praporu podplukovník Petr Zdráhala. „Přesun do jihočeského výcvikového prostoru jsme absolvovali v neděli 8. února pod námětem a po vlastní ose v malých skupinkách. To proto, abychom hned v pondělí mohli začít s intenzivním výcvikem. Mám tady sto vojáků z 1. a 9. roty. Bohužel zbytek praporu, který představují specialisté z laboratoří, má v tuto chvíli svůj odborný výcvik ve Vyškově. O vševojskovou přípravu ale nepřijdou, do Boletic se chystáme opět v březnu.“ Ve výcvikovém prostoru se procvičovaly standardní drily, k nimž patří nastřelení kolony,

reakce na napadení nepřítelem či jak si počínat ve chvíli, kdy někdo objeví improvizovaný nástražný systém. Při přesunu v koloně došlo i na procvičení dovedností ze spojovací přípravy a topografie. Zdravotníci si měli možno vyzkoušet své schopnosti při simulovaném zranění hned několika vojáků najednou. Chemici si rovněž užili i svých speciálních ochranných oděvů a masek.

Technika na střelnici

Velitele 9. roty kapitána Davida Iziga, který má za sebou několik zahraničních misí, jsme zastihli na ranní mlhou pokryté střelnici Brzotice. „První tři dny vyvedení jsme kladli důraz právě na střeleckou přípravu. Využíváme střelnice k procvičení střeleb z ručních i lafetovaných zbraní. Další jednotka v tuto chvíli hází granáty. Zbývající vojáci se věnují odstraňování častých závad na zbraních,“ vysvětlil nám kapitán. „Tady na Brzoticích se připravujeme ke střelbě z kulometů PKT 7,62 mm umístěných na obrněném vozidle BRDM 2chr a prototypu vozidla Iveco S-LOV CBRN. Přičemž střelby z Iveca jsou pro nás premiérou. Čeká nás splnění cvičení číslo 1, tedy střelba z místa na mizivé a pohyblivé cíle.“ Při pohledu na stojící obrněná vozidla se nabízí myšlenka, že tady vlastně dochází k „souboji“ dvou

generací techniky. I když velitel praporu nenechá na stařičký BRDM dopustit, přesto uznává, že jeho slávu odvál už čas. Především nedostatek náhradních dílů z něho často dělá velmi poruchovou a nepojízdnou techniku.

72. mechanizovaný prapor nabízí volná místa:

Co je třeba napravit?

Vozidla Iveco S-LOV CBRN naopak teprve chemikům začnou sloužit. Nemůže nám ale uniknout postesknutí, že i tento prototyp má celou řadu nedostatků. Poté, co střelec vystřílí ze zásobníku tři sta nábojů, musí z vozidla ven a pod palbou nepřítele přebít. Pro chemiky je zde nevhodně umístěný právě náhradní zásobník s náboji. Ten je totiž ukrytý za praporky, které vozidlo při průjezdu zamořeným terénem vystřeluje, a označuje tak prostor, kde jsou nebezpečné látky. Kdo by chtěl použít tento zásobník, musí nejdřív praporky buď vystřelit najednou z kabiny řidiče, a nebo je vytrhat. Dalším nedostatkem je fakt, že vozidlo je koncipováno pro dvě osoby vpředu, tedy řidiče a velitele. Chemické družstvo ale tvoří nejméně tři vojáci a ona třetí osoba může být převážena jen v zadní pevně uzavřené nástavbě bez možnosti komunikace s velitelem. Prostor v místě velitele je tak malý, že urostlejší člověk, který se posadí na sedadlo s plnou balistikou na sobě, má sklopený displej asi deset centimetrů před očima, takže bolest hlavy z koukání do rozmazané obrazovky přichází velmi brzy. Co se týče technických parametrů samotného vozidla, tak na ty je slyšet jen samou chválu. „Problém je tedy jen v tom, že se tvůrci prototypu upraveného pro chemiky mohli více inspirovat připomínkami jeho uživatelů. Obzvlášť, když jen od nás odešly čtyři popsané listy s návrhy ke změnám. Doufejme, že k této skutečnosti ve vojenském výzkumném ústavu bude přihlédnuto při výrobě dalších vozidel,“ dodává na závěr kapitán Iziga. Text a foto: Miroslav Šindelář

Î zástupce velitele mechanizované čety – hodnost rotmistr Î mladší specialista ISR – hodnost rotmistr Î velitel mechanizovaného družstva – hodnost rotný Î velitel roje – hodnost četař

Místo výkonu služby: Přáslavice

Profesní životopis (musí obsahovat telefonní kontakt) zašlete nejpozději do 3. 4. 2015 kontaktní osobě. Vybraným uchazečům se telefonicky ozveme nejpozději do 10. 4. 2015.

Kontaktní osoba: nrtm. Jan Páral tel.: 702 003 823, 407 844 ŠIS: Jan.Paral@siš.acr e-mail: [email protected]

16

Lidé kolem nás

A report 3/2015

Vzpomínky filmového štábu z natáčení příběhů o lidech a událostech, na které se pozapomnělo

Po stopách války Dosud nepublikované příběhy českých rekrutů prostřednictvím vzpomínek jejich potomků nám v dokumentárním dvanáctidílném cyklu České televize Raport o Velké válce přiblížily, jak zasáhla první světová válka do života obyčejných rodin. Téměř po stu letech se detektivním pátráním podařilo vystopovat jejich drsné útrapy a mnohdy i konce na frontách válčící Evropy. Role zasvěceného průvodce se ujal vojenský historik plukovník Eduard Stehlík.

„Přestože máme v našich archivech velké muzejní sbírky, které se k první světové válce vztahují, ty největší poklady mají lidé stále doma, uchovávají je z piety po svých předcích a mnohdy ani netuší, jak velkou mají historickou cenu,“ říká Eduard Stehlík. Každý díl ukazuje na příběhu jedné rodiny, jak pozoruhodné a státotvorné byly obyčejné osudy vojáků. Jejich příběhy vedou ke zjištění, že vlastně nebylo malých příběhů. Deníky, fotografie, památky, relikvie. To vše se sešlo na výzvu, kterou Česká televize před více než dvěma lety vybídla diváky ke spolupráci na dokumentárním cyklu ke stému výročí Velké války. Stalo se ale něco neskutečného. Místo očekávaných dvaceti třiceti deníků nebo několika zažloutlých fotografií se na redakčním stole sešlo více než tisíc příběhů a téměř všechny byly nepublikované skvosty.

Česká stopa na bitevních polích „Zajímavých příběhů se sešlo obrovské množství. Pro nás bylo důležité, že nám pokryly všechny fronty a všechna témata, která jsme chtěli divákům přiblížit,“ pokračuje historik. „Byli tam lidi, kteří prošli rotou Nazdar ve Francii v letech 1914 až 1915, a máme též příběh Václava Dostála, který tehdy padl, a díky příbuzným jsme se dověděli, že autorem unikátních fotografií roty Nazdar je právě on. Dochoval se dokonce i fotoaparát, kterými snímky pořizoval.

pokračuje plukovník. „Hledali jsme tam pomník, který je věnovaný našim legionářům. Našli jsme ho a na tomto pomníku je napsáno: Na těchto stromech je věšeli. A to je něco, co se snad vůbec nedá vyprávěním přenést, to se musí prožít. Přesto i tyto pocity jsme se pokusili v dokumentu zaznamenat.“

Přesný počet padlých není znám I když se Velká válka dotkla téměř každé české rodiny, a dochované rodinné archiválie to jen potvrzují, je s podivem, jak jsou historická fakta třeba o počtu padlých nepřesná. Odborníci totiž vlastně nikdy nedošli ke spolehlivým číslům. „Z historických podkladů víme, že do první světové války narukoval z českých zemí asi

Nebo máme pamětníky, jejichž památky se vztahují k České družině, tedy k našim jednotce, která vznikla v roce 1914 na území Ruska v Kyjevě.“

Natáčení odhalila dávná tajemství Po pečlivých téměř ročních přípravách vyrazili tvůrci do terénu a na základě získaných informací se snažili zrekonstruovat nejenom pohyb našich jednotek, ale zachytit osudy a někdy i poslední chvíle vojáka, jehož příběh sledovali. „Mnohdy jsme objevili věci, které překvapily zkušené historiky, ale velmi často i samotné potomky,“ vzpomíná Jakub Tabery, jeden z režisérů dokumentárního cyklu. „Příbuzní si téměř sto let mysleli, že jejich předek padl, ale nebyla to pravda. Žil standardně dál a z nějakých neznámých důvodů se již se svojí dřívější rodinou nespojil. Bylo to zkrátka dobrodružství, adrenalin. Všechny nás to chytilo tak, že natáčecí štáb tomuto detektivnímu pátrání zcela propadl. Hltali jsme literaturu, nová fakta z archivů, stávali jsme se tak aktéry jednotlivých příběhů a s napětím očekávali, jaký bude osud člověka, po jehož stopách jsme se pustili.“

17

A report 3/2015 „Bylo cítit tu obrovskou emoci těch lidí, kdy se vžívají do tehdejší situace, představují si, jak tam jejich předek bojoval, viděli přesné místo, kde třeba položil život – to se nedá popsat,“ přibližuje silné okamžiky z natáčení režisér Jakub Tabery.

Albánské hory − hrob statisíců „Pro mě vůbec nejhorším místem natáčení byla Albánie,“ pokračuje Eduard Stehlík. „Předpokládali jsme, že tam budou špatné silnice, ale to, že tam žádné cesty nebudou, jsme netušili. A dodnes se určitě náš makedonský řidič třese hrůzou při vzpomínce, jak jsme přejížděli na dvou místech chatrný most, téměř jako z filmu Indiana Jonese, a sázeli se, jestli se pod námi neprolomí.“ Podle autorů je Albánie místem, které zároveň tento seriál objevuje. Je to na jedné straně příběh neskutečného hrdinství a na druhé straně historie nesmyslného obětování českých válečných zajatců. Když se srbská armáda v závěru roku 1915 ocitla pod obrovským tlakem a byla soustředěnou ofenzívou rakousko-uherských a německých jednotek zatlačena až do Kosova, pokusila se ustoupit do Řecka. Cestu jim ale odřízly bulharské jednotky, které se v tu chvíli zapojily do války, takže Srbům vlastně zbyly dvě varianty – buď se vzdát, což je pro ně jako pro národ nepředstavitelné –, anebo udělat něco, s čím nikdo nepočítá. Rozhodli se projít v zimě bez potravy přes albánské hory. Přes půl milionu lidí se vydalo na pochod, dvě stě padesát tisíc z nich tam zůstalo. A to jak vojáků, tak civilistů.

Deníky vydaly svá svědectví Češi nebyli švejkové „Poprvé jsem se ocitl na místě bojů na srbské frontě v dnešním Slovinsku, tedy v horách, kde byly srážky nesmírně kruté,“ svěřuje se plukovník Stehlík. „A najednou se při natáčení mezi místními lidmi dovídáme, že na české vojáky vzpomínají jako na ty, kteří je chránili před italskou krutostí. Češi si uvědomovali, že vlastně chrání Slovany, navíc Slovinci měli velmi úzké vazby na členy českého Sokola.“

Na těchto stromech je věšeli „Druhý okamžik, který mě zasáhl po příjezdu do Itálie, bylo místo bitvy nedaleko vrchu Doss Alto, místo proslavené českým hrdinstvím,“

milion mužů a z nich asi tři sta tisíc padlo,“ upozorňuje Eduard Stehlík. „Jsou to ale přibližná čísla. Kdybychom vzali legionáře, těch bylo zhruba sto tisíc a jen tady máme asi osm tisíc padlých. Ta čísla byla obrovská.“

Proč zrovna tady?

Pro natáčecí tým byly nesmírně silné okamžiky, když jeho členové navštívili rodiny, které jim dochované předměty zapůjčily. Dotýkat se deníků, fotografií či dopisů, když šli po určitém příběhu a našli pak i místo, kde konkrétní voják padl, anebo jeho hrob, a pak tato místa příbuzným ukázali, to potom často docházelo k situaci, kdy nastalo velké ticho.

Zároveň se srbskou armádou ustupovali také zajatci, kterých bylo přes sedmdesát tisíc, a mezi nimi většina Čechů. Přežila pouhá třetina. Na padesát tisíc našich vojáků zůstalo tam kdesi v horách. Zemřeli hlady a na následky chorob. Nemají žádné hroby. V denících, ke kterým se filmový štáb dostal, je tato otřesná cesta zaznamenána. Nechybějí ani zápisky o kanibalismu a dalších zrůdných věcech. „Cesta přes albánské hory po stopách našich vojáků byla strašným zážitkem,“ vzpomíná Stehlík. „Historie se vám na základě autentických zápisků odehrává přímo před očima a vy se dovídáte, jaká hrůza nastala, když po všech těch útrapách došli se srbskou armádou k Jadranu do přístavu, kde měli být naloděni na italské lodě a přepraveni do bezpečí. Bylo jim ale řečeno, že se tady nalodit nemohou, že musí pokračovat dalších sto sto padesát kilometrů jižněji. Cestou jich zemřely další tisíce.“ „Když jsme vyrazili po stopách našich vojáků, obyčejných mladých kluků, kteří nebyli nikdy

A fakta Raport o Velké válce Přehled dílů: http://www.ceskatelevize.cz/ porady/10695210806-raport-o-velke-valce/ díly/ 1. Člověk uprostřed zkázy První výstřely přinášejí první bolest 2. Dva bratři proti Rakousku Rozdělila je mobilizace, ale spojil společný nepřítel 3. Jako hladová zvěř Balkánské tažení se proměnilo v pochod smrti 4. Jako lvi Italská řeka Soča byla svědkem hrdinství a vytrvalosti našich krajanů 5. Utrpení v čase ofenzív Frontové hrůzy roku 1916 poznamenaly natrvalo těla i duše bojujících mužů 6. Když umírá císař Zastaví nový panovník řeky krve a potoky slz? 7. Masaryk nás svolává Když Češi zabíjejí Čechy 8. Na palubu spějme Námořníci si vyzkoušeli i roli vzbouřenců 9. Mrtví od Piavy V posledním roce bojů umírali naši krajané na obou stranách italské fronty 10. Příští stanice Československo Boj, sport a divadlo – i to byl legionářský život ve vlaku napříč Sibiří 11. Návrat ztracených Mnohé z nich už nečekali, přesto se vrátili 12. Doma boj nekončí Nová vlast volá k obraně!

dál než ve vedlejší vesnici, a teď jsme se ocitli s jejich příběhy tisíce kilometrů od domova, tak jsme si zároveň uvědomili, že tu krásnou secesní Evropu, která v tu dobu tančila valčík, najednou postihlo vraždění, ničení a vymýšlení dalších moderních nástrojů k zabíjení lidí,“ říká závěrem Eduard Stehlík. „Těch sto let je možná naší poslední příležitostí si hrůzy první války uvědomit v kontextu s dnešními konflikty, které se odehrávají například i nedaleko našich hranic. Pokud k tomu přispěje i tento cyklus, tak to určitě nebylo zbytečné.“

Text: Jana Deckerová, foto: autorka a archiv ČT Brno

18

A report 3/2015

že práce českých mentorů v Afghánistánu je dlouhodobě považována za výbornou a respekt, který jsme si od roku 2008 u našich partnerů získali, vyústil v nabídku udávat hlavní směr výcviku na vrtulnících Mi-24 a Mi-17 afghánských vzdušných sil. Taktéž špičkové zázemí v České republice přispělo k našemu renomé. Afghánští piloti, kteří prošli výcvikem v LOM PRAHA s. p. / CLV Pardubice, vykazují vynikající znalosti a dovednosti. Spolupráce s těmito piloty, kteří pak létají na vrtulnících Mi-17, je na velmi vysoké úrovni. Velký benefit afghánských pilotů, kteří měli možnost leteckého výcviku nejen v ČR, ale zejména v USA, spočívá mimo jiné v kvalitní znalosti angličtiny. Absolvování pilotního výcviku mimo území Afghánistánu je i značnou motivací pro mnohé piloty. Po zařazení do struktury afghánských vzdušných sil patří mezi nejlepší piloty a je na ně slyšet pouze chvála.

Americké velení

„Američané s tímto mentoringem začínali sami. Postupně se přidaly i země, jako je Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko a další. Na všech typech vrtulníků provozovaných afghánskými vzdušnými silami jsou Američané zastoupeni, kromě typu Mi-35, kde v součastné době, po odchodu maďarských pilotů

Američané ocenili profesionalitu českých vrtulníkových pilotů metou nejvyšší

438. smíšená výcviková letka Poprvé v historii afghánské mise velí smíšené výcvikové jednotce, která působí z kábulského mezinárodního letiště, někdo jiný než Američan. Od února je jím Čech, major Miroslav Šajban. Mentoring pilotů, jejich příprava a směr, jakým se bude výcvik ubírat, jsou tak v rukou zkušeného profesionála z 22. vrtulníkové základny v Náměšti nad Oslavou. Poradní skupina v rámci mezinárodního týmu OMLT (Operation Mentoring and Liaison Team) z 231. vrtulníkové letky pracovala v Afghánistánu již od dubna 2008. Jejím úkolem byl výcvik pilotů bitevních vrtulníků a pozemního personálu. Od roku 2010 však působí na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu český AAT – Air Advisor Team (v letech 2010–2012 pod názvem AMT – Air Mentor Team). Jednotky, které se pravidelně střídají, se skládají ze dvou expertních skupin. První, tvořená příslušníky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, se zaměřuje na výcvik na dopravních vrtulnících typu Mi-17. Druhá, tvořená vojáky z 22. základny letectva Náměšť

nad Oslavou, je určena pro výcvik na bitevních vrtulnících Mi-24/35. Hlavním úkolem AAT je výcvik pilotů afghánského vrtulníkového letectva. Specifické podmínky Afghánistánu, které představuje proměnlivá oblast bojů, nepřehledný terén či náročné povětrnostní podmínky, znamenají i pro výcvikové mise značné obtíže. Vrtulníky s česko-afghánskými posádkami provádějí lety nad de facto nepřátelským územím a často se stávají terčem palby povstalců. V případě, že je nutné zajistit podporu dopravním vrtulníkům, startují též bitevní vrtulníky s afghánským pilotem a českým „advisorem“.

Příprava v Pardubicích Centrum leteckého výcviku poskytuje výcvikové služby pilotům (zejména vrtulníků) z celého světa. Výcvik v centru lze rozdělit do několika oblastí. Školení začíná v učebnách a v hangárech u letecké techniky, kde se slaďují a rozšiřují teoretické znalosti žáků. Teoretická příprava je zaměřená na aerodynamiku, leteckou navigaci, leteckou radiokomunikaci a znalost letecké techniky. Po zvládnutí teoretické části se přistupuje k simulačnímu výcviku. V učebnách jsou k dispozici simulátory ruských vrtulníků Mi-2/8/17/171Š. Pro pokročilý výcvik pilotů vrtulníků nabízejí ve spolupráci se sesterskou společností HTP Ostrava CZ na ostravském letišti Leoše Janáčka v Mošnově výcvik na letovém simulátoru FMS (Flying Model Simulator) vrtulníku Mi-171Š. Simulátor tvoří maketa kabiny vrtulníku Mi-8/17/171Š s přesnou podobou kokpitu. Umělou realitu posiluje autentický zvukový doprovod. Piloti se zde učí létat v nejrůznějších klimatických, meteorologických a světelných podmínkách. Simulátor pro piloty připravuje řadu nouzových či taktických situací.

Důvěra

Skutečnost, že pozice velitele byla svěřena příslušníkům Velitelství vzdušných sil AČR, svědčí o obrovské důvěře našich partnerů směrem k AČR. Post velitele je skutečně významný. Doposud v této funkci působili pouze piloti z USA. Možnost řídit 438. letku jednoznačně dokazuje,

19

A report 3/2015 v roce 2013, působí pouze naši experti,“ uvedl major Miroslav Šajban. Americké velení delší dobu uvažovalo i o nákupu amerických strojů, mluvilo se o typu UH-60 Black Hawk, nicméně s ohledem na údržbu a celkové provozní náklady jsou stroje typu Mi pro Afghánistán vhodnější. Čeští piloti je dokáží bravurně ovládat a své dovednosti předávají dál, což značně přispělo k našemu současnému velení.

Nelehká situace

Afghánská armáda má značné problémy spojené s fluktuací, což naštěstí není případ vzdušných sil. Velitel vzdušných sil generálmajor Abdul Wahab Wardak potvrdil: „S tím problémy skutečně nemáme. Nejsou zde vojáci, kteří mají v úmyslu opustit svou práci anebo je jejich práce neuspokojuje. Rád bych zdůraznil, že prosazujeme strategii, jíž hodláme získávat mladé. Potřebujeme vnést do našich řad nové, svěží myšlenky. Ovšem i spolupráce se staršími a zkušenějšími je nezbytná. Ti jim mohou poskytnout cenné rady a předat letité zkušenosti. Spolupráce s Čechy je pro nás velice cenná, jsme spokojeni s prací specialistů i inženýrů. Naše piloty posíláme do výcvikového centra do Pardubic, i zde jsme po všech stránkách spokojeni.“ S nelehkou situací v Afghánistánu je

A fakta major Miroslav Šajban Narozen v Liptovském Mikuláši (1978) 1992–1996 vojenská střední škola (Lipt. Mikuláš, Moravská Třebová, Brno) 1996–2000 bakalářské studium, VA Brno 1999 letecký výcvik Z-142 (nálet 50 hodin), Pardubice 2000–2001 letecký výcvik Mi-2 (nálet 75 hodin), Pardubice 2000–2008 Mi-24 (pilot-operátor, navigátor roje), Přerov 2002–2005 dálkové inženýrské studium, VA Brno (UO Brno) 2008–2010 kapitán vrtulníku u 221. letky, Náměšť nad Oslavou 2011–2015 navigátor 221. letky (instruktor, inspektor Mi-24), Náměšť nad Oslavou 2011 (červenec až prosinec) zástupce velitele 4. AMT/AAT (v průběhu mise došlo k přejmenování jednotky), mise ISAF, Kábul, Afghánistán 2013 (březen až srpen) velitel 9. AAT, mise ISAF, Kábul, Afghánistán 2015 starší důstojník bojové přípravy 22. křídla, Náměšť nad Oslavou Celkový nálet u AČR 1 800 hodin (Mi-24 – 1 675 hodin) Od roku 2012 civilní pilotní licence CPL(H), létá na vrtulníku R-44 (nálet 130 hodin) třeba se vyrovnat. Konec operace ISAF v minulém roce a postupné stahování vojáků a techniky kladou vysoké nároky na profesionalitu a přípravu stávajících jednotek. Na počátku mise bylo nasazeno 130 000 zahraničních vojáků, v současné době v misi Resolute Support (Rozhodná podpora) působí přibližně 11 000 vojáků.

Určujeme směr

Spolupráce v 438. letce je na vysoké úrovni. Vzhledem k mezinárodnímu prostředí ve struktuře letky nelze vyloučit v některých oblastech rozdílné názory. V případě, že se nedaří najít kompromisní řešení, je právě na pozici velitele, aby určil směr, kterým se bude příprava personálu ubírat. Za klíčové je nutno považovat důslednost, spravedlnost, trpělivost a vytrvalost. „Pokud chcete, aby vás afghánští piloti respektovali, tak musíte získat jejich maximální důvěru. Jsem přesvědčen, že naše týmy dlouhodobě odvádějí skvělou práci. I v takto vypjaté situaci dokazujeme, že jsme schopni vést špičkový výcvik a nejen z tohoto důvodu máme značný respekt afghánských kolegů,“ dodává major Miroslav Šajban, který aktuálně klade důraz na letecký výcvik s využitím brýlí pro noční vidění (NVG) a vedení ostrých střeleb z vrtulníků Mi-17. Výcvik je sestaven tak, aby se dosáhlo stanovených cílů při stále se zlepšující úrovni, která přirozeně rozšiřuje množství plněných úkolů.

Text: Michal Voska, foto: Blanka Benešová a Jan Cvalinga

20

A report 3/2015

V minulém roce jsme prošli úspěšnou certifikací velitelství 4. brigádního úkolového uskupení a 42. mechanizovaného praporu, kde jsme prokázali značnou úroveň připravenosti velitelství štábů a jednotek s vysokou schopností velitelů přijímat rychlá a správná rozhodnutí. Zároveň jsme byli úspěšně certifikováni pro hotovostní síly NATO – NRF 2015. Je to poprvé v historii naší armády, kdy bylo za Českou republiku certifikováno velitelství brigádního typu a manévrové jednotky na základě 43. výsadkového praporu. Úroveň připravenosti jsme prokázali v rámci certifikačních mezinárodních cvičení na území Nizozemska a Německa. V rámci nově vznikajícího konceptu VJTF jsme také vyčlenili jednotku v síle 150 osob; tato jednotka se připravuje k testování tohoto konceptu od ledna letošního roku. K tomu budou provedena dvě aktivační cvičení se strategickým zasazením do prostoru operace. Pro 4. brigádní úkolové uskupení bude nejdůležitější cvičení Strong Sword na přelomu září a října (spolu s německo-holandským sborem), kde budou cvičit všechny jednotky, které jsou zařazeny do hotovostních sil NATO – NRF 2015.

Přinášíme rozhovor s velitelem 4. brigády rychlého nasazení plukovníkem Miroslavem Hlaváčem

Červené barety přitahují, ale i dráždí „Ale tak to má být!“ říká velitel elitní jednotky, které velí téměř pět let. Jaké úkoly na 4. brigádu rychlého nasazení letos čekají, co se během pěti let změnilo a kde si stojí dnes. Tak na to a nejen na to jsme se ho ptali na velitelství v Žatci. Při svém jmenování v roce 2010 jste prohlásil, že naskakujete do rozjetého vlaku. V jakém stavu je ten vlak po pěti letech? Jede dál, přidal na rychlosti, vyměnily se náhradní díly? Když zůstaneme u té paralely rozjetého vlaku, tak určitě jede ve svých kolejích dál. Vlak ale zvýšil rychlost zejména v posledních dvou letech, kdy jsme procházeli poměrně intenzivním výcvikem a přípravou k dosažení operačních schopností podle standardů NATO. Touto přípravou procházel každý prapor brigády, potom brigáda jako celek a pak brigáda jako úkolové uskupení. Během těchto pěti let jsme dokončili přezbrojení na kolová bojová vozidla pěchoty Pandur a vozidla Iveco u 44. mechanizovaného praporu. Došlo k přezbrojení na nové ruční zbraně. S tímto přezbrojením na novou techniku a ruční zbraně souvisí zaškolení vojáků, musela se upravit dílčím způsobem i taktika, protože schopnosti bojových vozidel Pandur jsou odlišné od bojových vozidel pěchoty, kterými byla předtím brigáda

vyzbrojená. Po dosažení operačních schopností byl vyměněn personál na klíčových funkcích, náčelník štábu brigády, dva velitelé praporů, pět náčelníků oddělení brigády, vyměnila se spousta velitelů rot. Takže když se vrátím k vlaku, byl to rychlík, který neustále zrychloval a jel téměř bez zastávek. Kdybyste měl na vybranou před těmi pěti lety, právě s dnešními zkušenostmi, šel byste do této funkce znovu? Co vám pozice u této jednotky dala, ale i vzala? Šel, rozhodně ano. Těch posledních pět let mi dalo obrovskou zkušenost. Velet takovéto brigádě, to je zkušenost, která vás nepotká každý den. Je to totiž jedinečná brigáda, ať už svými zkušenostmi, schopnostmi, ale i tím, čím si v minulých dvaceti letech prošla. Všichni mí předchůdci tu vždy zanechali velmi hlubokou stopu. To, jak si stojí brigáda dnes, je především jejich zásluha. Nejen jejich, ale také velké většiny těch, kteří „brnkou“ prošli. U brigády totiž musíte v rámci

přípravy a výcviku spojovat všechny schopnosti, která naše armáda má. A v tom je právě také jedinečnost této bojové jednotky. U armády jste téměř třicet let. Prošel jste řadou velitelských funkci i řadou zahraničních misí. Na co nejraději vzpomínáte? Je něco, co vám utkvělo v paměti? Byla ale také chvíle, kdy jste si řekl „končím“? Co vám kariéra vojáka dala? V průběhu těchto třiceti letech je vždy nějaké období, na které rád vzpomínám. Co mi ale nejvíce utkvělo, nebo i dalo, tak to je těchto posledních pět let u brigády. A druhé období, které mi nikdo nevymaže z paměti, to bylo, když jsem velel úkolovému uskupení v Kosovu. I na to vzpomínám jako na moje profesně úspěšné období. Samozřejmě, že během těchto třiceti let přišla i únava materiálu. Ale důležité je jít dál. Nevzdat to, i když se zrovna nedaří. Utéct od něčeho je na mě moc jednoduché. A to není můj šálek čaje. Máme rok 2015. Jaké úkoly před brigádou letos stojí? Minulý výcvikový rok byl v souvislosti s certifikacemi NATO velmi náročný. Co ony certifikace pro naši armádu znamenají a kam nás v rámci Aliance posunuly?

21

A report 3/2015

Co je to nejcennější, co brigáda má? Co dělá tuto brigádu tou elitou? A jak vůbec vidíte vy svoje vojáky? Nejcennější je především vysoká úroveň vycvičenosti a připravenosti, zkušenosti, které brigáda má, vysoká profesionalita všech vojáků – a k tomu neodmyslitelně patří výsledky této brigády v celé její historii. Velkou cenností brigády jsou její příslušníci, ať bývalí, či současní – zvlášť silně je to znát ve chvíli, kdy někdo u brigády svoji službu skončí. Nezavře za sebou úplně dveře, ale sleduje ji, zajímá se, co se u brigády děje, jaké plní úkoly. Nikdy neodejdete natrvalo. Stalo se milou tradicí, kterou před třemi lety zavedl první velitel generál Jiří Šedivý, že se všichni velitelé brigády jednou za rok setkávají. I to ukazuje na soudržnost této jednotky. Každý nový velitel totiž našlapuje do té poslední stopy svého předchůdce a bezprostředně navazuje na jeho práci, s vděčností přebírá jeho zkušenosti, které pomohou jemu i jednotce posunout se zase o kus dál. To je to, co dělá brigádu brigádou. Samozřejmě nesmím zapomenout na samotné vojáky, pro které je ctí u tohoto útvaru sloužit, – a z jejich přístupu a nasazení je to zvláště v náročných chvílích znát. „Brnka“ tvoří jádro téměř každého kontingentu. S jakými pocity posíláte vojáky do misí? Pocity jsou různé. Záleží to vždy na úkolu, který mají vojáci v misi plnit. Příprava na zahraniční operace je jednou z našich priorit. Proto jí věnujeme vysokou pozornost, snažíme se vycvičit tyto vojáky a jednotky tak, aby v rámci plnění úkolů v zahraničí byli připraveni téměř na všechny situace, které by tam mohly nastat. A nebo, aby tyto situace byli schopni řešit. Skutečně heslo našich výsadkářů „Pot šetří krev“ vystihuje vše. Je pravda, že jsem rád, když úspěšně splní úkoly a vrací se všichni bez zranění. To je pro mě ta nejlepší odměna. Bohužel, proti nepředvídaným útokům a situacím není někdy obrany, pak je to o instinktu a o štěstí. Což jsme v loni v létě neměli…

Mezi našimi spojenci jste téměř jako doma. Svými schopnostmi do nich musíte zapadnout jako puzzle. Je něco, co byste potřebovali změnit, zlepšit, vypilovat? Ať už je to výstroj, výzbroj nebo třeba i zaběhnuté postupy? To, že jsme mezi našimi spojenci jako doma, se ukázalo právě v minulém roce v Holandsku, kdy jsme v květnu v rámci mezinárodního cvičení Reliable Sword působili jako jedna z brigád německo-holandského sboru. Byli jsme tam jako nová brigáda, takže velitel sboru nevěděl, jak se začleníme a co od nás může očekávat. Proto pro něj bylo milým překvapením, když zjistil, jaké má naše brigáda schopnosti, co naši vojáci umí, jak je sladěn štáb brigády, naše podřízené štáby praporů, které jsme tam měli. A to se odrazilo i v následném hodnocení. Nastavili jsme tam skutečně vysokou laťku a mezi spojenci jsme získali velký respekt. Na druhou stranu jsme si ani my nepřipadali jako outsideři, ale cítili jsme se jako plnohodnotní partneři. Svědčilo o tom už to, že se velitelé ostatních brigád chodili dívat na naše místo velení, jak ho máme zorganizované, jak to u nás funguje, zajímali se i o naše postupy. Takže i z toho jasně vyplývá, že jsme schopni zapadnout do těchto puzzlů zcela plnohodnotně a že se nemáme vůbec za co stydět. Velkým oceněním naší práce v Holandsku bylo i to, že velitel sboru rozhodl, že prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck v rámci své návštěvy tohoto cvičení zavítá k naší brigádě. Jeho zájem byl skutečný a pro nás to znamenalo velké ocenění, kterého si velmi vážíme. A co bych změnil? Bohužel, z mého pohledu bych někdy omezil administrativu, více bych investoval do taktické výbavy vojáků. Samozřejmě si ale uvědomuji, že nejde úplně všechno a hned. Ale právě při společných mezinárodních cvičeních vidíte i do kuchyně našich kolegů. Mají některé věci nastavené trochu jednodušeji než my. K velitelské funkci patří zásadní a rychlá rozhodnutí. Analyzujete zpětně, zda jste rozhodl správně? Stalo se vám někdy, že si řeknete „ne, mělo to být jinak“? Ono zásadní a rychlé rozhodnutí k sobě moc nejde. Ale jsou situace, a to každý velitel zná,

kdy musíte ve značné časové tísni rozhodnout. Když se podívám sebekriticky zpátky, tak možná bych nějaká svá rozhodnutí revidoval. Ale konečný výsledek by se zásadně nelišil, možná způsoby… Co je však v danou chvíli důležité, musíte mít pokud možno co nejvíce informací, musíte si uvědomit důsledky rozhodnutí a hlavně – největší roli hraje zkušenost. Výhodou je, když máte kolem sebe tým „profíků“ a odborníků, se kterými svá rozhodnutí konzultujete. Samozřejmě konečná odpovědnost je na mně, ale vybudovat si nejbližší profesionální tým, to je alfou a omegou velitele. Jak jsme již zmínili, u armády jste už třicet let. Litoval jste někdy, že jste se vydal kariérou vojáka? Pokud by to nebyla armáda, kde byste se dnes viděl? Nikdy jsem nelitoval. Skutečně jsem chtěl být vojákem. Rozhodl jsem se a šel do toho. O jiné variantě jsem nikdy neuvažoval. Jak vypadá běžný pracovní den velitele? Většinou začínám ranní poradou se svým nejbližším týmem a kontrolou úkolů, vydávám nové, řeším už onu zmíněnou administrativu, která mně zabírá velké množství času. Ale takových řekl bych „klidných“ dnů je skutečně málo. V brigádě převažuje řízení cvičení, příprava na cvičení, a k tomu, jako všichni ostatní příslušníci brigády, protože jsem na pozici výsadkáře, musím zvládnout výsadkovou přípravu, odpochodování 150 kilometrů za rok, střelby a všechno ostatní, co k výcviku jednotlivce patří, včetně udržování vlastní fyzické kondice. Kdybyste měl nad sebou velitele plukovníka Hlaváče, uklouzlo by vám někdy nad přiděleným úkolem „to snad není možný, to nemyslí vážně“? A víte, že někdy jo. (Smích.) Zvlášť by se to týkalo termínů, ty jsou někdy šibeniční. Ale nevěřili byste, jak některé úkoly přispívají k tomu, aby jednotka neustrnula a v tom dobrém slova smyslu se vyvíjela. Mám však u sebe tým, který mi to samozřejmě při první příležitosti při nějakém neformálním setkání vpálí. Ale i to je pro mě důležité, mít vedle sebe lidi, kteří se nebojí mi říkat nepříjemné věci. Tato zpětná vazba je pro mě nesmírně důležitá. Velitel „brnky“ je samozřejmě jen člověk. Když „vypnete od armády“, jak si čistíte hlavu, kde nabíráte energii? Jak tráví volný čas velitel elitní jednotky? Sportem, při tom si neskutečně vyčistím hlavu. A pak můj koníček je literatura, takže hodně čtu. Teď konkrétně jsem u třetího dílu Přemyslovské epopeje. Kdybyste měl třemi charakteristikami definovat vojáka u 4. brn – co by to bylo? Výborně vycvičený profík, nabytý zkušenostmi. Voják, člověk, který je osobnost, jež se nesesype u prvního problému. Ale to, co mě těší nejvíc, je to, že o službu u nás je neustále zájem, že je to skutečně prestižní a elitní jednotka, která dělá skvělé jméno naší armádě jak u nás doma, tak i v zahraničí. Prostě, červený baret přitahuje, ale i dráždí. Ale tak to má být! Text: Jana Deckerová, foto: autorka a Jan Kouba

22

Domino

A report 3/2015

Zaujalo nás v únoru 2015

23

A report 3/2015

Průmyslové dny MO ČR se tentokrát uskutečnily na téma integrace aplikačních programových vybavení. Šlo již o třetí setkání s potencionálními dodavateli služeb pro Ministerstvo obrany.

Nováčci aktivní zálohy se na Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově připravovali od 5. ledna tohoto roku. Jejich základní výcvik vedli, stejně jako u armádních rekrutů, instruktoři Centra základní přípravy Institutu přípravy do zahraničních operací a speciální přípravy. Kurz trval šest týdnů.

Nejen střelba z ručních zbraní, hod granátem či bojové drily byly náplní dvanáctidenního výcviku libereckého 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Bohatá sněhová pokrývka a teploty pod bodem mrazu vytvářely ideální podmínky pro přežití v tísni.

Ačkoliv se zdravotní péče v Afghánistánu postupně zlepšuje, stále se v této zemi najdou tací, pro něž je běžné vybavení a pomoc cenným artiklem. Jde zejména o osiřelé děti s postižením sluchu a řeči. Právě jim se rozhodli pomoci členové 12. polního chirurgického týmu materiální podporou.

Rotmistr Oto Svoboda z 15. ženijního pluku se stal druhým nejúspěšnějším studentem specializovaného ženijního kurzu, který absolvoval na konci loňského roku v Severní Karolíně. Jeho spolužáci mu navíc udělili ocenění Band of Brothers.

Portfolio svých bezpilotních prostředků premiérově představil státní podnik Vojenský technický ústav. Kompletní řadu takzvaných dronů si prohlédl také kardinál Dominik Duka a náměstek ministra obrany pro řízení sekce průmyslové spolupráce a řízení organizací Tomáš Kuchta.

Pod záštitou ministra obrany Martina Stropnického se v prostorách hlavního sálu Ministerstva obrany uskutečnil společenský večer na podporu charitativní akce Andělská křídla. Polovina výtěžku ze vstupného byla věnována nově vznikajícímu Vojenskému fondu solidarity.

Zástupci Ministerstva obrany a společnosti Airbus Defence and Space podepsali rámcovou smlouvu o servisní podpoře čtveřice transportních letounů CASA C-295M z výzbroje vzdušných sil AČR. Nová smlouva má platnost do února roku 2023 a zahrnuje i garanci vysoké provozuschopnosti českých letounů prostřednictvím programu Full in Service Support.

Náplní v pořadí již desáté mezinárodní doktorandské konference, uspořádané Fakultou vojenského leadershipu Univerzity obrany na téma Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu, byly také příspěvky související se současnou bezpečnostní situací ve světě.

U 13. dělostřeleckého pluku v Jincích se uskutečnil technický nácvik řízení palby. Jak už název napovídá, tentokrát se necvičilo v terénu, ale šlo o výcvik na mapách. Kromě domácích dělostřelců se zúčastnili také příslušníci minometných baterií 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce a Tábora a 7. mechanizované brigády z Hranic, Přáslavic a Bučovic.

Česká 3. strážní rota přešla do podřízenosti nového velení amerického praporu. Při této příležitosti převzali velitel roty kapitán Petr Liška a vedoucí praporčík Adam Kopecký Bronzovou medaili, jedno z nejvyšších amerických ocenění udělovaných vojákům koaličních sil.

Martin Stropnický se zúčastnil v Bruselu zasedání ministrů obrany zemí NATO. Jednalo se o první setkání aliančních ministrů obrany od summitu ve Walesu. Ministři se zabývali vývojem bezpečnostní situace na východní a jižní hranici Aliance, zejména v souvislosti s děním na Ukrajině, a aktivitami Islámského státu.

Vojáci ze strakonického 25. protiletadlového raketového pluku v jihočeských Boleticích absolvovali výcvik, který měl prověřit činnost družstev a schopnost předávat informace z místa velení k podřízeným jednotkám i na nadřízený stupeň.

Ministr obrany Martin Stropnický byl na třídenní pracovní návštěvě Indie. Na letecké výstavě Aero India otevřel stánek české společnosti Aircraft Industries a sešel se s indickým ministrem obrany Manoharem Parrikarem. Kromě aktuální bezpečnostní situace ve světě hovořili o možných dodávkách českých zbrojních firem indické armádě.

V Domě armády v Praze předal ministr obrany Martin Stropnický 42 lidem osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu. Na slavnostní akt dorazil také ministr kultury Daniel Herman, předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová, státní tajemník MO Petr Vančura a ředitel odboru pro válečné veterány MO Eduard Stehlík.

Českou republiku navštívil ministr obrany Polska Tomasz Siemoniak. S českým protějškem Martinem Stropnickým projednali aktuální bezpečnostní otázky a bilaterální i multilaterální obrannou spolupráci, zejména v rámci visegrádské skupiny.

Na 21. základnu taktického letectva Čáslav zavítali členové výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Národní rady Slovenské republiky. Poslanci potvrdili, že vzájemná spolupráce obou států v rámci ochrany vzdušného prostoru a společného výcviku bude i nadále prohlubována.

Text: Michal Voska, foto: archiv

24

A report 3/2015

Představujeme římské alianční centrum modelování a simulace (M&S COE, NATO Modelling and Simulation Centre of Excellence)

Virtuální válčení Alianční centrum modelování a simulace – NATO Modelling and Simulation Centre of Excellence (M&S COE) bylo aktivováno v Římě v dubnu 2012. Své přímé zastoupení v něm mají tři alianční země, konkrétně Itálie, Česká republika a USA. Itálie jako hostitelská země pokrývá zhruba 50 procent personálu centra. ČR a USA poskytují po jednom důstojníkovi. Český zástupce podplukovník Jan Hodický působí v centru od února 2013. Struktura centra je členěna do čtyř částí. Odbor podpory se zaměřuje na každodenní logistickou činnost centra. Odbor doktrín, výcviku a vzdělávání je řízen českým zástupcem a orientuje se na alianční standardizaci v oblasti modelování a simulace (M&S) a podporu výcviku prostředky modelování a simulace. Jako přiklad lze uvést NATO Computer Assisted Exercise (CAX). Samostatnou část představuje vzdělávání v oblasti M&S. Odbor distribuované simulace zajišťuje permanentní propojení klíčových simulačních systémů a systémů velení a řízení pro experimenty a podporu výcviku. Odbor experimentů se zaměřuje na uplatnění prostředků M&S při tvorbě nových konceptů, operačních postupů a experimentů v oblasti technické a sémantické interoperability. Mezi hlavní partnery centra patří Science and Technology Organization (STO), a to především panel zaměřený na modelování a simulace, dále Joint Force Training Centre v polské Bydgošti a Joint Warfare Centre v norském Stavangeru. S těmito partnery je centrum téměř v každodenním styku. Z celkového počtu přibližně 35 projektů ročně jsou dvě třetiny řešeny ve vzájemné spolupráci.

Výhoda modelování a simulace „Hlavní výhoda modelování a simulace spočívá v tom, že je lze uplatnit v širokém spektru vojenských aplikací. A to počínaje výcvikem a vzděláváním, s využitím simulátorů a trenažérů. V oblasti akviziční je možné vytvořit virtuální prototyp nového zbraňového prostředku a následně ověřit jeho charakteristiky. Pokračuje to přes oblast vývoje nových konceptů a ověření standardních postupů v syntetickém prostředí, až po – v současnosti velmi aktuální – problematiku, jakou je podpora rozhodování velitele prostředky M&S v reálném čase v průběhu operačního nasazení,“ vysvětluje podplukovník Hodický. „Mezi naše hlavní projekty v oblasti vzdělávání a výcviku patří základní kurz pro orientaci v oblasti modelování a simulací. Dále kurz pro CAX specialisty, kteří jsou následně použitelní pro podporu řízení aliačních certifikačních cvičení typu Trident a národních štábních cvičení se zaměřením na tři hlavní simulační systémy v NATO. Jedná se o Joint Theatre Level Simulation (JTLS), Joint Conflict and Tactical Simulation (JCATS) a Virtual Battlespace 3 (VBS3).

V případě prvního kurzu máme již také první absolventy z řad naší armády.“ Mezi hlavní experimenty, na kterých se centrum podílí, patří především Coalition Warrior Interoperability eXploration, eXperimentation, eXamination, eXercise, známý pod zkratkou CWIX. Od loňského roku je centrum zodpovědné za celou oblast simulací v rámci tohoto experimentu.

Město budoucnosti

„Naším hlavním cílem je zajištění interoperability mezi systémy velení a řízení a simulačními prostředky. Další významný projekt, který je řešen ve spolupráci s ACT, je zaměřen na budoucí operace ve velkých aglomeracích v horizontu dvaceti let. Pro tento experiment připravujeme 3D model reprezentující velké město v budoucnosti, na kterém budeme dokladovat, jak je nutné měnit operační postupy s ohledem na vývoj populace, technologií, infrastruktury a nových hrozeb,“ zdůrazňuje podplukovník Hodický. „Při současném obsazení zhruba třiadvaceti míst z celkových čtyřiačtyřiceti není vždy jednoduché odpovědět pozitivně na nabídky spolupráce na nových projektech, které přicházejí ať už národní cestou, nebo cestou spojeneckého velitelství pro transformaci. Jedním z našich důležitých cílů je co nejdříve stabilizovat početní stav. A to především formou přistoupení dalších aliančních zemí.“

Přínos pro naši armádu

Od okamžiku, kdy v centru začal působit český zástupce, se podařilo zrealizovat několik projektů, které měly přímý dopad na Armádu České republiky. Jeden z projektů spočíval v odeslání tříčlenného týmu na Univerzitu obrany, kde s využitím přesného 3D laserového skeneru, který zapůjčilo římské centrum, došlo k několika měřením a porovnáním postupů pro pořízení a zpracování dat. „Toto zařízení je velice unikátní. Umožňuje například přesnou replikaci reálných bojových prostředků, které jsou následně ‚vloženy‘ do syntetického prostředí simulátorů,“ upozorňuje podplukovník Hodický. „Jako další lze zmínit projekt standardizace v oblasti distribuovaných simulací, kde se AČR zavázala k zavedení STANAG 4603 – High Level Architecture. Jedna z důležitých částí této dohody je zaměřena na implementaci SW řešení pro ověření, zda daný simulátor tento STANAG dodržuje. Na tomto SW řešení v současnosti našve centrum pracuje. Díky tomu dochází k úsporám v rozpočtu AČR.“

MESAS workshop: Autonomní systémy a jejich podpora prostředky modelování a simulace Datum: 29.−30. 4. 2015 Místo konání: PVA Expo Praha-Letňany Ve středu 29. dubna 2015 alianční centrum modelovaní a simulace (NATO Modelling and Simula on Centre of Excellence) slavnostně zahájí v Pražském veletržním areálu Expo Praha-Letňany dvoudenní konferenci Modelling and Simula on for Autonomous System (MESAS), která vytváří prostor pro diskuzi o možnostech využi modelování a simulace ve vývoji a zavádění autonomních systémů do praxe mezi zástupci z vojenské i civilní veřejnos . Konference MESAS se po úspěšném předchozím ročníku, kterého se zúčastnilo v Římě více než 200 odborníků, přesouvá do České republiky. Využívá tak široké základny expertů z průmyslu, akademické obce a skutečnos , že je organizována ve spolupráci s výstavou a konferencí ITEC, která se poprvé ve své více než pětadvace leté historii přesouvá do České republiky. ITEC je již tradičně zaměřen na vzdělávání, výcvik a prostředky modelování a simulace v silových resortech. Pro vojáky z povolání je vstup na MESAS workshop po registraci zdarma.

Podrobné informace o konferenci lze najít na webových stránkách konference MESAS:

www.mesas.mscoe.org

Podle podkladů Jana Hodického připravil: Vladimír Marek, foto: M&S COE

Kontaktní osoba: podplukovník Jan Hodický, náčelník Odboru doktrín, výcviku a vzdělávání v NATO M&S COE, tel.: +393 341 808 759, e-mail: [email protected]

26

Hrdinové všedních dnů

A report 3/2015

27

A report 3/2015 z erpégéčka přeletěla nad námi. Bylo to hrozně rychlé, ani jsem pořádně nezaregistroval, odkud to šlo. Druhá střela prolétla přímo před sklem našeho vozidla. Řidič zařval, rychle jsem se otočil a zaregistroval směr, odkud byla vypálena. Pak již nebylo obtížné určit postavení střelce. Při střelbě ze samopalů či kulometů je snadnější určit polohu útočníka, při použití RPG se to dost těžko odhaduje.“

mříž. Na podvozku došlo k poškození nejrůznějších hadic. Nakonec jsme však dospěli k názoru, že takto dojedeme na základnu a opravíme to až tam. Na místě jste tedy nemuseli improvizovat,“ vysvětloval Jiří Kybal.

Použil sekundární zbraň

Bylo to jiné, než jsem čekal „Jedná se o opravdového bojovníka, nebál bych se s ním vydat do jakékoliv části Afghánistánu,“ prohlásil americký velitel praporního úkolového uskupení TF 1-320 podplukovník Mark B. Sherkey krátce předtím, než vyznamenal desátníka Jiřího Kybala za hrdinství v boji. Českých vojáků, kteří se během svého nasazení v Afghánistánu dostali pod palbu protivníka a osvědčili se v následném boji, především v posledních letech přibývá. Případ desátníka Jiřího Kybala zůstává přesto svým způsobem výjimečný.

Chtěl si vyzkoušet, zda na to má Desátník Jiří Kybal se stal příslušníkem Armády České republiky počátkem ledna 2009. Tohle povolání mu vždycky připadalo zajímavé, nevšední. Chtěl si vyzkoušet, zda má na to, stát se profesionálním vojákem a sloužit v armádě. Po ukončení základního výcviku ve Vyškově absolvoval i rotmistrovský kurz. Na této armádní výcvikové základně strávil téměř půl roku. Jeho mateřským útvarem se ale stal 41. mechanizovaný prapor v Žatci. Nastoupil sem na pozici střelce z ručních zbraní. Později zastával funkci střelce operátora na kolovém bojovém vozidle pěchoty Pandur. Netají se tím, že právě tato práce ho nejvíc naplňuje. Má totiž možnost dělat s moderní, vyspělou vojenskou technikou.

Během více než šestileté vojenské kariéry absolvoval výsadkový kurz a kurz střelce operátora. K těm nejzajímavějším patřil kurz SERE (survival, escape/evasion, resistance, extraction), umožňující izolované osobě přežít v jakémkoliv prostředí, unikat ze zajetí a v případě zajetí odolávat zneužití nepřátelskými silami. „Moc se mi líbila i příprava na misi. Jednotlivá zaměstnání byla velmi dobře a zajímavě udělaná,“ dodává desátník Kybal. Když v dubnu 2014 zamířil společně s 2. strážní rotou do afghánské provincie Parván, představovalo to pro něho z hlediska nasazení v zahraničních misích premiéru. Přesto nebyl čas na nějakou dlouhou aklimatizaci. Krátce po příjezdu na základnu Bagrám musela jejich jednotka převzít operační úkol a zapojit se do její ochrany. Operační tempo v tomto případě bylo vysoké. Každý den se uskutečnily čtyři či pět patrol mimo základnu.

Protivník připravil léčku

Také onoho osudového dne, 5. května 2015, opustila kolona pancéřovaných vozidel 2. strážní roty základnu. Noc byla na spadnutí. České

vojáky čekala noční patrola v distriktu Bagrám. Zaměřili se především na komunikaci Talon. Jejich úkolem bylo narušení nepřátelské činnosti v této oblasti a v důsledku toho především omezit počet raketových útoků na základnu Bagrám. Asi půl hodiny před půlnocí se pěší patrola po splnění dílčího úkolu vrátila k vozidlům MRAP. Všechno nasvědčovalo tomu, že nadcházející noc by mohla být bezproblémová. Kolona se dala opět do pohybu. Vtom ale byla napadena z levé strany prudkou palbou z pěchotních zbraní. Kolem začaly dopadat i hlavice vypálené z RPG. „Stalo se to sice v noci, ale byl úplněk, takže jsme poměrně dobře viděli. Nebylo to tak, že by nás někdo jen tak nastřelil. Jednalo se o klasickou léčku. Afghánci byli dobře krytí a stříleli tak z padesáti metrů. Ten, co odpálil erpégéčko, stál ve vádí, které mu poskytovalo ochranu. Další střelec pálil z kleku. Kluci v MRAPu, který jel za námi, měli podstatně více času. Takže zaregistrovali ještě jeden palpost, ve kterém bylo více střelců. První a druhá střela z RPG naše vozidlo minuly, až třetí ho zasáhla a uvízla v ochranné síti ve dveřích řidiče. Ve vysílačce jsem zaslechl hlášení kontakt zleva. Okamžitě jsem začal otáčet věž vlevo. Jako střelec druhého vozidla jsem totiž hlídal pravou stranu kolony,“ vzpomínal desátník Jiří Kybal, který byl v těchto horkých chvílích ve věži obrněnce. „Když se dostanete takto nečekaně pod palbu, není právě jednoduché správně vyhodnotit postavení jednotlivých střelců. Ta první střela

Vozidlo desátníka Kybala hořelo. On přesto pokračoval v palbě, a to až do okamžiku vyvázání z kontaktu a rozkazu střelbu zastavit. Měl nemalý podíl na tom, že se naší patrole podařilo zbavit protivníka. „Při otáčení věže byla po nás vedena střelba, která zasáhla víko závěru mé primární zbraně AGS 17. To ji vyřadilo z provozu. Úlomky závěru mne navíc lehce poranily v oblasti obličeje a rukou. Musel jsem tedy použít sekundární zbraň, kterou byl kulomet PKB. Viděl jsem dva cíle a na ty jsem také vedl palbu,“ vzpomínal desátník Kybal. „Všechno se seběhlo moc rychle. Nebyl ani čas vnímat nějaké nebezpečí. Snažil jsem se dělat to, co bylo potřeba, co jsem měl nadrilováno. Šlo o to, zamezit dalším útokům na naši kolonu. To se nám také povedlo a celá záležitost nakonec dobře dopadla.“ Poté kolona pokračovala v cestě po silnici HW 1 až za Charikar. Tady zastavili a vyhodnotili stav vozidel a posádek. „Tři MRAPy byly lehce poškozené střelbou z pěchotních zbraní protivníka. Nejvíce to odnesla okna. Jen naše vozidlo ale dostalo přímý zásah z erpégéčka. Bylo tedy poškozené nejvíce. Zachránila nás ale ochranná

Hodně špatné období Ani v tomto okamžiku ale nebylo jisté, že se naši vojáci dotírajícího protivníka definitivně zbavili. Proto si velitel patroly vyžádal od Američanů podporu bitevního vrtulníku AH-64 Apache. Ten je také doprovodil na základnu Bagrám. „Byl to nejen můj, ale i některých mých kolegů první přímý kontakt s nepřítelem. Po příjezdu na základnu a odvezení poškozeného vozidla jsme danou situaci několikrát vyhodnocovali s kolegy z čety. Dospěli jsme k názoru, že jsme

zareagovali dobře. Shodli jsme se v tom, že nás až překvapilo, v jakém klidu jsme celou situaci řešili. Přiznám se, že to bylo úplně jiné, než jsem čekal,“ usmívá se desátník Kybal. V době, kdy došlo k tomuto incidentu, ještě netušil, že nejtěžší zkouška jejich kontingent teprve čeká. Jen o pár týdnů později přišlo při standardní patrole pět jeho kolegů vinou atentátníka, který odpálil výbušninu přímo na těle, o život. „Nesli jsme to hodně těžko. Všichni z toho byli hrozně špatní. Naše brigáda není až zas tak velká, jak by se mohlo zdát. Navzájem se dobře známe. Týden nato navíc dostal zásah do věže desátník Mevald. Bylo to pro nás hodně špatné období,“ uzavírá Jiří Kybal. Text: Vladimír Marek, foto: archiv Jiřího Kybala

Výzva V nové rubrice Hrdinové všedních dnů bychom chtěli upozornit na statečné a obětavé jedince, kteří mnohdy nikým nepozorováni žijí vedle nás. Je tedy jen na vás, našich čtenářích, ale i na velitelích všech stupňů a vojenských kolektivech, abyste posílali své návrhy, o kom konkrétně bychom v této rubrice měli psát. Pokud se bude jednat skutečně o mimořádný čin, naše redakce k vám přijede a společnými silami připravíme portrét dotyčného. V lednu příštího roku komise vybere jeden z průběžně publikovaných příběhů a vyhlásíme vítěze ceny Vojenský čin A reportu. Předem vám děkujeme za spolupráci.

28

A report 3/2015

29

A report 3/2015

Přehled dodávek vest do AČR od výrobce CZUB, a. s. Požadované množství (ks) 1. etapa 2. etapa Celkem

Typ vesty, balistická odolnost a vzor Vesta ochranná modulární v balistické odolnosti IV s maskovacím vzorem AČR lesním Vesta ochranná modulární v balistické odolnosti IV s maskovacím vzorem AČR pouštním Vesta ochranná modulární v balistické odolnosti IV pro Vojenskou policii s maskovacím vzorem AČR pouštním Vesta ochranná modulární v balistické odolnosti IV pro Vojenskou policii černá Vesta ochranná modulární v balistické odolnosti IIIA s maskovacím vzorem AČR lesním Vesta ochranná modulární v balistické odolnosti IIIA s maskovacím vzorem AČR pouštním Celkem

Česká armáda objednala nové, moderní balistické vesty. Tendr na dodávku vyhrála Česká zbrojovka Uherský Brod, a. s.

Taktická balistická vesta CZ4M Očekávaná modernizace na poli balistické ochrany jednotlivce finišuje. Vojáci se mohou těšit na kvalitní, modulární vestu, která byla odzkoušena v bojových podmínkách v Iráku a Afghánistánu. Oproti předchozím vestám se výrazně snížila hmotnost a zvýšila se flexibilita i s ohledem na maximální komfort nošení. Vysoký důraz je kladen i na ochranu proti střepinám. Smlouvu s Ministerstvem obrany ČR na dodávku celkem 2 291 kusů balistických vest v hodnotě 68 078 000 Kč pro Armádu České republiky podepsala dne 10. 2. 2015 Česká zbrojovka Uherský Brod, a. s. (CZUB). Stalo se tak na základě vítězství CZUB, a. s., ve výběrovém řízení vyhlášeném Ministerstvem obrany ČR dne 23. června 2014. Nové vesty

budou používány společně s řadou předchozích vest, které postupně nahradí. Vysoká modularita umožňuje rozličné užití, od lehké varianty s nižším stupněm balistické ochrany bez přídavných panelů, nárameníků a ochrany slabin až po těžkou variantu včetně veškerého příslušenství a přídavných panelů vysoké balistické odolnosti. Samozřejmostí je v ten okamžik

i ochrana proti střepinám, což je nejzásadnější rozdíl oproti starším vestám. Vesta CZ4M se liší hlavně důrazem na ochranu míst zranitelných zejména při explozích. Podstatné na vestě je, že jsou zde chrániče beder a krku. To byl problém, se kterým se setkávala řada jednotek v zahraničních misích.

Vysoká míra ochrany

„Vesta, která tendr vyhrála, splňuje ve všech ohledech podmínky a parametry definované AČR. Z hlediska balistické odolnosti je to stanoveno dle normy NIJ 01.01.04 na úroveň IIIA, která chrání vojáky proti střelám až do ráže .44 Magnum, a v místě vložených panelů na úroveň IV, tj. v ráži .30 M2AP – pro srovnání u nás spíše

podobné střelivo 7,62 × 54 mm AP (armour piercing), tedy střelivo s vysokou průrazností,“ uvedl Petr Vávra z CZUB. Samotná ochranná modulární vesta určená pro armádu pak vychází z produktové řady taktických balistických vest CZ Combat, odzkoušených v reálných bojových podmínkách v Iráku, Afghánistánu, ale také v náročném tropickém prostředí Jižní Ameriky. Česká zbrojovka, a. s., vyrábí a dodává taktické balistické vesty do armád, speciálních jednotek a policie řady států již od roku 2011. „V letech 2012, 2013 a 2014 dodávala zbrojovka i taktické vesty pro některé speciální útvary MO ČR, MV ČR a MF ČR. Ve světovém měřítku jsou vesty České zbrojovky dodávány přibližně do devadesáti zemí. V řadě zemí se pak účastníme významných projektů v rámci přezbrojení celé armády,“ dodal Petr Vávra.

Použití nejmodernějších materiálů Firma se specializuje především na taktické balistické vesty pro speciální jednotky, kde jsou kladeny požadavky na vysokou odolnost, komfort nošení v extrémních podmínkách horka a vlhka a především na nízkou hmotnost. „Česká zbrojovka investovala v minulých letech vysoké finanční prostředky do vlastního vývoje. Díky tomu a také spolupráci s největšími světovými výrobci balistického materiálu, jako jsou DSM Dyneema z USA, Teijin z Norska a Japonska a FMS z Izraele, je Česká zbrojovka Uherský Brod, a. s., schopna dosáhnout nízkých cen. Zároveň ale vždy při zajištění vstupních materiálů dle požadovaného standardu,“ sdělil Petr Vávra z České zbrojovky, a. s. Výrobci balistiky pak zhotovují vstupní materiály na základě specifikace zbrojovky nebo ve spolupráci s ní a na trh jsou distribuovány nové balistické vložky s velmi nízkou hmotností a vynikající ergonomií. To vše se děje ruku v ruce s aplikací nových poznatků z ozbrojených konfliktů, které jsou zase použity do textilní funkční části balistické vesty.

0

348

348

431

346

777

15

35

50

20

0

20

0

553

553

0

543

543

466

1 825

2 291

požadavků speciálních jednotek AČR. Ojedinělá konstrukce nabízí oproti klasickým systémům několik výhod. Zapínání není řešeno velkými plochami suchého zipu, takže oblečení je nejen velmi tiché, ale je především velmi rychlé. V zásadě se jedná o nejrychlejší možné oblečení vesty na světě. Tato vlastnost se hodí v situacích, kdy je napadena základna a je nutné se co nejrychleji připravit k obraně. Vesta je dále konstruována tzv. anatomickým střihem. Díky této konstrukci se hmotnost rozkládá na hruď a záda uživatele a nedochází k nadměrnému zatěžování ramenních partií jako u vest vyráběných tzv. na plocho. Ventilace,

Nadčasová technická řešení Vesta nabízená Českou zbroojovkou, a. s., Armádě Českéé republiky konstrukčně vycházíí z vesty TBV, vyvinuté společností ALP pro Ozbrojené síly Slovenské republiky a na základě kladdě

A fakta Přehled balistických vest a n nosičů osičů balistických plátů používaných nýcch v AČR: Vesta balistická TBV CZ Fenix Co Combat ombat Vesta balistická CZ-Raptor Vesta neprůstřelná střední Vesta neprůstřelná lehká Vesta neprůstřelná těžká Vesta neprůstřelná Black Magicc Vesta neprůstřelná střepinová Vesta neprůstřelná balistická Vesta pancéřová protistřepinová vá – spr Vesta pancéřová protistřepinová vá VP – spr Vesta Diplomat VP-3 Vesta ochranná protistřepinováá Vesta pancéřová protistřepinová vá Vesta protistřepinová Kirasa-L Vesta ochranná Diplomat VP Vesta ochranná protistřepinová VP Vesta ochranná FPV06 Vesta pancéřová SAPV06 Nosič panelů NPP-06 Vesta ochranná protistřepinová 08 Vesta ochranná pancéřová 08 VP z. Vesta ochranná pancéřová 08 VP č. Vesta ochranná pro skryté nošení 08 VP Vesta balistická Premier Nosič pancéřový NPP-06 BP Nosič pancéřový NPP-06 z. VP Vesta ochranná pancéřová 09 ZP – spr Vesta ochranná pancéřová 09 BP – spr Nosič balistických plátů NPP-06 BP Vesta balistická modulární proti střelám Vesta balistická Gamma-M Vesta balistická MS ZP – spr Vesta balistická MS BP – spr Vesta balistická VB-04

odvod tepla a vlhkosti z prostoru mezi tělem uživatele a vnitřní stranou vesty, je řešena pomocí 3D síťoviny. Samozřejmostí je odnosové madlo na zadní části, integrovaný zádový vak na vodu (tzv. camelbag o objemu 3 l), nebo inovovaná, křížová nosná vazba pro připevnění pouzder na vybavení. Hmotnost vesty v provedení VOM – IIIA (jen sestavy ochrany těla, bez tašky a dokumentace) v kalkulační velikosti L je 7,75 kg ±0,2 kg, rozměry a hmotnosti přídavných balistických panelů (panel pancéřový přední a panel pancéřový zadní, kalkulační velikost L) činí 230 (š) × 300 (v) mm, tloušťka max. 17 mm ±1 mm, hmotnost do 2,25 kg ±50 g. Boční pancéřové panely mají rozměr 150 (š) × 200 (v) mm, tloušťku max. 17 mm ±1 mm, hmotnost do 1,25 kg ±5 g.

Text: Michal Voska, foto: CZUB

30

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 3/2015

Embraer KC-390 na startu Brazilská společnost Embraer představila v říjnu 2014 poprvé prototyp nového taktického transportního letounu KC-390. Ambiciózní plán jeho vývoje a výroby se zatím daří plnit, a to i přesto, že jde o zcela novou konstrukci a zároveň také o dosud největší stroj z produkce brazilského výrobce. Jedním z klíčových partnerů při jeho výrobě je také Česká republika.

První informace o tom, že se brazilský letecký výrobce pouští do vývoje vojenského transportního letounu, se začaly objevovat již v letech 2005–2006. Stroj, označovaný tehdy jako C-390, měl vycházet z úspěšných civilních dopravních letounů Embraer 190, s nimiž měl sdílet řadu důležitých celků a systémů, jako je křídlo, motory či avionika, a od nichž se měl odlišovat především upravenou kabinou doplněnou o nákladovou rampu. O program mělo od počátku zájem pochopitelně také domácí brazilské letectvo, které se nakonec rozhodlo do něj výrazně investovat. Postupně byly stanoveny základní specifikace, které požadovaly, aby byl nový stroj schopen splnit naprostou většinu misí realizovaných americkými čtyřmotorovými turbovrtulovými stroji C-130 Hercules a aby navíc proti nim poskytoval vyšší rychlost a delší dolet. V tu chvíli bylo jasné, že pouze s upraveným bizjetem tyto parametry nebude možné splnit a že bude nutné vyvinout zcela nový letoun. Brazilské letectvo na jeho vývoj celkem pospíchalo, protože potřebovalo nahradit flotilu dvou desítek dosluhujících Herculesů C-130E/H, a tak vyčlenilo nemalé prostředky umožňující relativně rychlý vývojový program. S ohledem na nové schopnosti byl v roce 2009 přejmenován na současné označení KC-390.

TECHNIKA A VÝZBROJ

A report 3/2015 cizích předmětů při působení z jen částečně upravených ploch, na druhou stranu ale letounu umožňuje dosahovat lepších výkonů, zejména pokud jde o cestovní rychlost. Společnost Embraer vybírala mezi několika dostupnými pohonnými jednotkami a nakonec zvolila osvědčený a celosvětově rozšířený turbodmychadlový motor IAE V2500-E5 od konsorcia International Aero Engines o maximálním tahu 129 kN, který je používán především na letounech Airbus řady A319/320/321. Dvojice těchto motorů je v případě letounu KC-390 zavěšená pod křídlem, jehož hornoplošné uspořádání je spolu s ocasními plochami ve tvaru písmene T charakteristickým rysem nového stroje. Z produkce předních leteckých výrobců, s nimiž v průběhu posledních několika let Embraer uzavřel smlouvy o spolupráci, ovšem pochází naprostá většina klíčových součástí a systémů letounu KC-390, což by mělo zajistit jeho vysokou kvalitu a zároveň i dostupnost servisní podpory pro jednotlivé komponenty. Například avioniku tak dodává společnost Rockwell Collins. Konkrétně jde o systém řady Pro Line Fusion Avionics System s celkem pěti barevnými digitálními displeji s vysokým rozlišením o úhlopříčce 15 palců. Plánovací systém FMS (Flight Management System) bude pracovat i v americkém navigačním standardu WAAS (Wide Area Augmentation System) a umožňovat tak přiblížení na letiště nevybavené standardním systémem ILS (Instrument Landing System) díky schopnostem WAAS/LPV (Localizer Performance with Vertical guidance) a RNP (Required Navigation Performance). Součástí kokpitu bude též integrovaný informační systém IFIS (Integrated Flight Information System) zahrnující například i digitální mapy a také systém pro bezdrátový přenos informací ze systémů pozemní infrastruktury. Rockwell Collins dodává rovněž lokalizační systém DF-430, umožňující monitorovat a lokalizovat polohu nouzových vysílačů a také krátkovlnné radiostanice HF-9000 pro komunikaci na velkou vzdálenost. Další část avionického vybavení, jako například družicový systém GPS či inerciální navigaci HPIRS (High Performance Inertial Reference System), dodává společnost Thales Group, jiné komponenty pak třeba firma L-3 Communications. Letoun KC-390 bude vybaven také taktickým víceúčelovým palubním radiolokátorem T-20 vyráběným společností Selex Galileo, který je založen na technologiích MRP (Modular Radar Procesor) a SSA (Solid State Amplifier). Od domácí firmy AEL Systems (která je ale dceřinou společností izraelské firmy Elbit Systems) pak bude pocházet systém vlastní ochrany. Pokud jde o elektronický systém řízení letounu typu FBW (Fly-By-Wire), dodavatelem jeho součástí

Dveře letounu KC-390 vyráběné ve společnosti Aero Vodochody

jsou především společnosti Goodrich Corporation a BAE Systems. Embraer ovšem uzavřel dohody o spolupráci týkající se také výroby součástí draku, která kromě domácího podniku probíhá i v Argentině, Portugalsku a České republice. Na základě smlouvy uzavřené v dubnu 2011 nyní naše společnost Aero Vodochody pro letouny KC-390 vyrábí zadní část trupu, všechny vstupní i výsadkové boční dveře, nouzové výstupy, nákladovou rampu a pevné části náběžné hrany křídla, tedy poměrně zásadní konstrukční celky. První zásilka obsahující i zmíněnou záď o rozměrech přibližně

Moderní komponenty

Přestože ve třídě středních transportních letounů je dnes stále standardem spíše turbovrtulový pohon, který ostatně využívá například i větší A400M Atlas, rozhodli se Brazilci pro proudovou variantu svého stroje. Ta má sice podle některých názorů určitá omezení, jako například větší náchylnost k poškození nasátím

31

Aero Vodochody vyrábí pro KC-390 také pevné části náběžné hrany křídla

6,5 × 4,5 × 3,3 m byla z Vodochod do Brazílie odeslána 18. března 2014.

Silný konkurent

Prvním provozovatelem nových letounů KC-390 se logicky stane domácí brazilské letectvo, které loni v květnu závazně objednalo celkem 28 strojů. Vážný zájem o nový typ ale již projevily i další země, zejména ty, které se na jeho výrobě podílejí, tedy Argentina, Chile, Kolumbie, Portugalsko a Česká republika, které by dohromady mohly odebrat minimálně 32 letounů. Připomeňme, že vzdušné síly Armády ČR již před několika lety deklarovaly potřebu a záměr pořídit dva transportní letouny v kategorii „20 tun“, tedy s minimálně dvojnásobnou přepravní kapacitou proti stávajícím strojům C-295M. Představitelé letectva v minulosti již absolvovali i některá jednání týkající se možnosti pořízení nových i použitých strojů C-130 Hercules, kvůli nedostatku financí byl ale tento krok zatím odsunut. V době předpokládaného

32

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

Hlavní technické údaje: Rozpětí

35,05 m

Délka

35,20 m

Výška

12,15 m

Max. vzletová hmotnost

81 000 kg

Užitečné zatížení

23 000 kg

Maximální rychlost

M = 0,8

Maximální dolet bez tankování

6 010 km

Operační dostup

11 000 m

Posádka

2

zahájení sériové výroby KC-390 a jeho zavádění do provozu by ale již situace mohla být příznivější a brazilský letoun by tak mohl být i pro AČR dostupný. Právě dnes již legendárnímu Herculesu chce Embraer svým KC-390 konkurovat nejvíce, a to jak v případě stávajících, tak i potenciálních uživatelů všech jeho verzí včetně nejnovější C-130J Super Hercules. Výrobce odhaduje, že v příštích letech vznikne na trhu v kategorii středních transportních letounů poptávka řádově po 700 nových strojích, jimiž budou provozovatelé nahrazovat dosluhující staré verze Herculesu, případně i „dolétané“ Super Herculesy či další typy. To je samozřejmě obrovský potenciál, který i přes velice silnou pozici společnosti Lockheed Martin dává Embraeru velice dobré naděje na úspěch. Jedním z klíčových předpokladů pro úspěch ovšem kromě příznivé ceny budou zejména

přepravní schopnosti a vlastnosti nového stroje. Dosud prezentované parametry přitom ukazují, že KC-390 bude svého hlavního rivala jasně překonávat. Zatímco maximální vzletová hmotnost Super Herculesu činí zhruba 79 400 kg, v případě KC-390 je to rovných 81 000 kg. Podstatnější je ale maximální užitečné zatížení, tedy hmotnost přepravitelného nákladu, která u letounu C-130J činí 19 050 kg (u prodloužené verze C-130J-30 až 19 960 kg), ale u KC-390 by měla být minimálně na hodnotě 23 000 kg, v maximální variantě až 26 000 kg. Výrazné jsou mezi oběma stroji také rozdíly v doletu – tak například zatímco standardní (krátký) Super Hercules je s nákladem zhruba 15 000 kg schopen překonat vzdálenost přibližně 3 300 km, brazilský letoun by měl být schopen dolétnout se stejným nákladem do cíle vzdáleného až 4 800 km (s nákladem 19 000 kg činí dolet 3 700 km, s nákladem 23 000 kg pak 2 600 km). Nutno samozřejmě dodat, že oba typy disponují zařízením pro doplňování paliva za letu, díky němuž je možné dolet výrazně prodloužit. Díky použití proudových motorů a aerodynamice draku je KC-390 proti Super Herculesu výkonnější i v dalších parametrech, například v maximální cestovní rychlosti je to řádově až o 200 km/h. Naopak srovnatelná je u obou typů využitelnost nákladové kabiny, přestože rozměry se také odlišují. Kabina v C-130J tak nabízí v „nejužším“ místě výšku 2,74 m a šířku podlahy 3,04 m, zatímco v KC-390 je minimální výška 2,95 m a podlahová šířka 3,45 m, přičemž tyto rozměry jsou využitelné i v prostoru nákladových vrat a rampy při jejich otevření. Ovšem

A report 3/2015 délkou podlahy 12,90 m plus 3,25 m na rampě v případě krátkého C-130J a 16,76 m plus 3,25 m na rampě u prodlouženého C-130J-30 vítězí Super Hercules nad Embraerem, jehož pevná část podlahy je dlouhá 12,70 m a navazuje na ni 5,80 m délky nákladové rampy. I díky tomu může v „cestovní“ konfiguraci C-130J přepravit až 92 osob (C-130J-30 až 128 osob), zatímco u KC-390 to bude „jen“ 80 cestujících. Ve schopnosti přepravy šesti standardizovaných palet 463L, až tří terénních vozidel či jednoho bojového obrněného vozidla jsou ale oba konkurenti v zásadě vyrovnaní. Slibované parametry a vlastnosti nového KC-390 ovšem bude muset společnost Embraer teprve prokázat, a to v rámci náročného zkušebního programu naplánovaného na příští dva roky. Úkol to bude o to složitější, že z důvodu úspory nákladů bylo rozhodnuto, aby celý zkušební program byl realizován pouze se dvěma letovými prototypy (další čtyři neletové stroje poslouží ke statickým a únavovým zkouškám). Jakýkoliv větší problém, který by si vyžádal výraznější úpravy v konstrukci a s tím související odstavení kteréhokoliv z prototypů, tak může celý proces vážně zpomalit a tím i oddálit zavedení KC-390 do provozu. Nicméně výrobce si věří a nutno uznat, že se mu zatím opravdu daří náročný harmonogram dodržovat. Pokud tomu tak bude i nadále, mohl by být do výzbroje brazilského letectva zaveden již ve druhé polovině roku 2016.

Text: Tomáš Soušek, foto: Embraer, Jan Čadil

TECHNIKA A VÝZBROJ

A report 3/2015

33

DAGOR pro USSOCOM

Americké speciální síly brzy vyrazí do boje v lehkých terénních vozidlech, která vznikla na bázi závodního speciálu. Těmito novými přírůstky v arzenálu Velitelství pro speciální operace (US Special Operations Command, USSOCOM) budou stroje DAGOR (Deployable Advanced Ground Off-Road combat vehicle) od společnosti Polaris Defense. Tento výrobce je dobře známý především v kategorii ATV (All-Terrain Vehicles, tedy lehkých terénních čtyřkolek) a o něco větší řadou Side-by-Side.

Mezi komerčně úspěšné počiny Polarisu lze zařadit typy Sportsman MV 850, RZR SW, MRZR 2 a MRZR 4. Ty všechny ostatně již operátoři USSOCOM provozují – poslední akvizicí bylo pořízení právě vozidel MRZR jakožto náhrady za již opotřebované a ne úplně vyhovující čtyřkolky Kawasaki Teryx 750, které bylo oznámeno v říjnu 2013. Proto není překvapivé, že také tentokrát Pentagon sáhl po nasazením v Afghánistánu i Iráku prověřené kvalitě produktů z konstrukční kanceláře Polarisu, která poprvé veřejně představila DAGOR se na loňském shromáždění AUSA. V případě DAGORu ovšem Polaris přizval ke spolupráci taktéž firmu Roush Industries, jež se mj. podílí na návrhu závodních aut pro soutěže Nascar. Právě inženýři Roush Industries dostali na starost klíčovou část celého stroje – podvozek a zavěšení kol s vysokou průchodivostí i v extrémním terénu. Tlumiče jsou produktem společnosti Fox Racing Shox, konkrétně její vojenské divize Fox Defense. Pohonnou jednotku tvoří turbodiesel prozatím nespecifikovaného původu a na plnou nádrž může DAGOR ujet přes 800 km. Důležitou hodnotou je i pohotovostní hmotnost pohybující se okolo 2 040 kg a užitečná hmotnost zhruba 1 475 kg. Rozměry DAGORu jsou

4 520 × 1 880 × 1 840 mm (d × š × v; pro srovnání M998 HMMWV – 4 570 × 2 160 × 1 830 mm). Standardně dokáže DAGOR přepravit pět osob – čtyři v kabině a jednu v závěsném sedadle sloužícím pro obsluhu lafetované výzbroje. Navíc je možné rozšířit transportní kapacitu o další čtyři lidi sedící na ložné ploše. Kromě toho uveze i osobní vybavení, zbraně a munici přepravovaných vojáků. Taktickou přepravu jednoho vozidla v nákladovém prostoru zvládne transportní vrtulník CH-53 Stallion, zatímco CH-47 Chinook pojme interně dokonce dva DAGORy. Lehčí a menší UH-60 Black Hawk unese jedno vozidlo v závěsu pod trupem. Čtvrtou možností je vysazení

vozidla na nákladním padáku z dopravního letounu. DAGOR není pancéřovaný, avšak pokud zákazník o tuto možnost projeví zájem, není problém vozidlo zodolnit instalací balistických modulů. Je ovšem jasné, že tím dojde k podstatnému zvýšení hmotnosti stroje a omezení jeho aeromobility. Dle prohlášení Polarisu byla sériová produkce DAGORu již zahájena. Kromě amerických

ozbrojených sil byla uzavřena smlouva i s přinejmenším jednou neupřesněnou asijskou zemí, jež plánuje těmito lehkými stroji posílit své speciální jednotky. Jednotková cena DAGORu se pohybuje okolo 150 000 USD, což není právě málo. Nespornou výhodou však má být možnost získávat veškeré náhradní díly běžnou komerční cestou, nikoli složitým procesem nákupu vojenského materiálu. Zda se novinka od Polaris Defense v těžké konkurenci obdobných strojů nakonec prosadí a ve větší míře rozšíří i mimo území Spojených států, to se ukáže zřejmě již zanedlouho. Text: Dušan Rovenský, foto: Polaris Defense

34

Připraveno ve spolupráci s redakcí Armádních novin

A report 3/2015

Americké letectvo úspěšně testuje klouzavé pumy SDB II Americké letectvo úspěšně pokračuje ve vývoji a testování malých klouzavých pum GBU-53/B Small Diameter Bomb II (SDB II). Během testů pumy SDB II s ostrou bojovou hlavicí přesně zasáhly stacionární i pohybující se cíle. Hlavní výhodou SDB II je nízká hmotnost, rozměry a multifunkční naváděcí hlavice.

Puma SDB II od firmy Raytheon je následovníkem klouzavých pum GBU-39 Small Diameter Bomb (SDB). Počátky vývoje malých klouzavých pum SDB lze vysledovat do roku 2001. V tomto roce získala zakázku na vývoj a výrobu pum SDB firma Boeing, která porazila konkurenční Lockheed Martin. Americké letectvo a námořnictvo požadovaly malé přesné naváděné pumy v hmotnostní kategorii 250 liber (110 kg). Malá hmotnost umožňovala jedinému letoun nést více pum a útočit tak při jedné misi na více cílů. Vojáci chtěli také pomocí malých pum ničit bodové cíle nacházející se ve městě nebo v prostorech s velkým výskytem civilního obyvatelstva. Požadována byla velká účinnost v cíli, ale rovněž malé riziko „vedlejších škod“. Stejně tak hledali zbraň pro poskytování blízké pozemní podpory CAS (Close Air Support) pro ničení cílů ležících v blízkosti vlastních jednotek.

Původní SDB s korupční příchutí Není bez zajímavosti, že program SDB provázel ve Spojených státech korupční skandál. V původních technických požadavcích americké letectvo a námořnictvo hledaly malé pumy schopné zasahovat stacionární i pohyblivé cíle. Soutěže SDB se přitom účastnili dva zbrojní giganti – Lockheed Martin a Boeing. Při testech

TECHNIKA A VÝZBROJ

A report 3/2015 Lockheed Martin prokazoval lepší výsledky při ničení pohyblivých cílů, zatímco Boeing na tomto poli ztrácel. Vojáci nakonec ze svých technických požadavků slevili a nepožadovali možnost zasahovat pohyblivé cíle. Ukázalo se však, že o odstranění požadavků na ničení pohyblivých cílů se zasloužil úředník Darlene Druyun, tehdy hlavní asistent náměstka ministra letectva pro akvizice a správu, de facto hlavní úředník letectva pro akvizice. Později byl Druyun obviněn z podjatosti a ze svévolného manipulování s technickými požadavky programu. Druyun nakonec své „sympatie“ k Boeingu přiznal. V roce 2005, na doporučení auditorské a kontrolní komise amerického Kongresu GAO (Government Accountability Office), se rozběhla upravená fáze programu SDB, označovaná jako Small Diameter Bomb (SDB) Increment II neboli SDB II. Původní dohoda s Boeingem však stále běžela. Americké letectvo a námořnictvo odebraly do dnešních dní 12 379 pum SDB a 2 059 pumových podvěsů. Dlužno dodat, že jedna jednodušší bomba SDB přijde americké daňové poplatníky na 40 000 dolarů. Pokročilejší SDB II, kterou si představíme na dalších řádcích, stojí 250 000 dolarů.

Stacionární i pohyblivé cíle Podle nového zadání musela malá bomba SDB II být schopná ničit stacionární i pohyblivé cíle. Přitom hmotnostně spadají SDB i SDB II prakticky do stejné hmotnostní a rozměrové kategorie. Hmotnost SDB II je 93 kg (SDB – 129 kg), na délku měří 176 cm (SDB – 180 cm) při průměru pouze 18 cm (SDB – 19 cm). Bojovou hlavici tvoří 17 kg vysoce explozivní výbušniny AFX-757. Například víceúčelová stíhačka F-15E Strike Eagle unese až 28 pum SDB II. Každá puma dokáže přitom zasáhnout jiný cíl, například vozidlo. Víceúčelová bojová hlavice funguje jako tříštivotrhavá nebo jako průbojná. SDB II je tedy efektivní proti pěchotě, obrněným vozidlům včetně tanků, budovám, bunkrům i malým lodím. Radar ukrytý ve střele funguje navíc jako výškoměr, takže explozi hlavice lze nastavit v přesně dané výšce. Puma SDB II je schopná útočit až na vzdálenost 83 km. Na velkém doletu se podílí jak velká počáteční rychlost udělená letounem, tak výklopná křidélka. O přesné zasažení cíle se stará multifunkční naváděcí hlavice sdružující nechlazené infračervené čidlo, milimetrový radar a čidlo laserového ozáření. Kruhová odchylka je v cíli jeden metr. V počáteční fázi letu se o vedení pumy stará satelitní a inerciální navigační systém. Během letu puma komunikuje s mateřským letounem pomocí datalinku a přijímá aktuální informace o pozici cíle. Při přiblížení k cíli se dostane ke slovu radar, schopný odhalit vozidla kryjící se dýmovou

clonou. Těsně před dopadem se pak zapne infračervené čidlo pro upřesnění místa zásahu. Multifunkční hlavice dokáže zasahovat cíle ve dne i v noci, za všech meteorologických podmínek. Problém nedělá ani zaměření cílů ukrývajících se v dýmu, mlze nebo oblaku prachu (na poušti). SDB II dokáže navíc rozeznat jednotlivé cíle a zaměřit se na prioritní typ, například tank. Palubní elektronika pumy odliší civilní auto od obrněného vozidla, resp. kolové vozidlo od pásového. Puma ale nedokáže určit přesný typ vozidla.

Do výzbroje za dva roky

Pokud půjdou testy podle plánů, americké letectvo, námořnictvo a námořní pěchota zavedou pumy SDB II do výzbroje v roce 2017. Předběžné plány počítají s výrobou více než 17 000 pum SDB II. Bomby SDB II jsou například konstruovány pro stíhačky F-22A Raptor a F-35 Lightning II. Stíhačka F-22A již prokázala schopnost nést osm malých bomb SDB I (Boeing) a úspěšně ničit stacionární cíle. Kromě výše uvedených bomb používá F-22 Raptor pumy JDAM (Joint Direct Attack Munition) vážící tisíc liber. Ty ve zbraňové šachtě pojme dvě. SDB II bude také jednou z klíčových zbraní pro stíhačky F-35 Lightning. Americké letectvo (US Air Force) sice prioritně počítá s využitím SDB II na stíhačkách F-15E Strike Eagle, ale později právě také na svých letounech F-35A Lightning II. SDB II ale dokáže nést rovněž námořní verze F-35C Lightning II a také mariňácká verze s krátkým startem a kolmým přistáním F-35B Lightning II. Ve vnitřních zbraňových šachtách F-35 je místo pro osm pum SDB II a navíc pro dvě střely středního dosahu vzduch–vzduch AIM-120 AMRAAM. Další pumy lze umístit na podvěsy pod křídla.

35

Současné verze stíhaček F-35 však nemohou pumy SDB II používat. Problémem je jednodušší verze softwaru, kterou jsou současné F-35 vybaveny. Možnost nést pumy SDB II získají F-35 až s pokročilejším softwarem Block 4A. Počátečních operačních schopností IOC (Initial Operation Capability) dosáhnou první F-35 s pumami SDB II v roce 2021. Jistě stoji za připomínku, že SDB II byla úspěšně odzkoušená také na víceúčelovém vrtulníku UH-1.

No-drive-zone

Podle amerického letectva je SDB II první zbraní kategorie no-drive-zone. Jde o poměrně novou vojenskou taktiku, která má zamezit pohybu vozidel protivníka v cílové zóně. Je to jakási pozemní obdoba letecké bezletové zóny. Poprvé byla koncepce no-drive-zone použita při bombardování Jugoslávie v roce 1999. V poslední době například při leteckých náletech na Libyi, kde spojenecká letadla „potírala“ pohyb obrněných vozidel sil Muammara Kaddáfího. Na rozdíl od bezletové zóny klade no-drive-zone mnohem vyšší nároky na identifikaci cíle. Zatímco ve vzduchu je poměrně málo cílů s velmi jasným elektronickým podpisem, po zemi se pohybuje množství vozidel bez jakýchkoliv elektronických signálů, podle kterých lze rozpoznat jejich příslušnost. V současné době se často v bojové zóně pohybují společně vojenská a civilní vozidla. Vynucování no-drive-zone tak klade velký nárok na spolupráci s pozemními jednotkami, které poskytují potřebné zpravodajské, sledovací a průzkumné ISR (Intelligence, Surveillance, and Reconnaissance) informace. Jedním z důležitých požadavků na zbraně kategorie no-drive-zone je také možnost přerušit kdykoliv útok. A to i tehdy, když už je puma odhozená a letí k cíli. Text: Jan Grohmann, foto: US Air Force

manuál profesionálního vojáka

Nový bezpilotní průzkumný prostředek pomůže českým vojákům nejen v Afghánistánu

ScanEagle

Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO

Polsko

Polsko (oficiální název Polská republika) se svou rozlohou 312 685 kilometrů čtverečních řadí mezi velké evropské státy. Na tomto území žije přes 38 605 000 obyvatel. Hlavním městem je Varšava. Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství, okresy a obce. Území je tak rozděleno celkem na 16 vojvodství. V čele Polské republiky stojí prezident. Na řízení Polska se podílí vláda a dvoukomorové Národní shromáždění – Sněm (Sejm – 460 členů) a Senát (100 členů). Polsko je od roku 1999 členskou zemí Severoatlantické aliance a od roku 2004 členem Evropské unie. Je také jednou ze zemí visegrádské čtyřky. Ozbrojené síly Polské republiky mají kromě dobrovolných záloh téměř sto tisíc vojáků. Tvoří je pozemní vojsko, letectvo, vojenské námořnictvo, speciální síly a národní rezervní síly. V současné době prochází rozsáhlým modernizačním programem.

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9 starsz starszy sta t rszzy chorąży cchor hoorąży hor ąż ąży

kapral

BEZ OZNAČENÍ szeregowy

starszy szeregowy

starszy kapral

plutonowy

sierżant

OF1

OF2

OF3

OF4

OF5

porucznik

kapitan

major

podpułkownik

pułkownik

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

starszy sierżant młodszy chorąży

OF6

OF7

chorąży

starszy chorąży sztabowy

OF8

OF9

OF10

generał

marszałek

poporu po pop poporucznik oruczn cznik ik

BEZ OZNAČENÍ

generał brygady generał dywizji generał broni

OR6

OR7

OR8

OR9

starszy szeregowy

starszy kapral

plutonowy

sierżant

OF1

OF2

OF3

OF4

OF5

starszy sierżant młodszy chorąży

OF6

OF7

chorąży

starszy chorąży sztabowy

OF8

OF9

OF10

BEZ HODNOSTI

poporucznik

porucznik

kapitan

major

podpułkownik

pułkownik

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

generał brygady generał dywizji generał broni

OR6

OR7

OR8

generał

OR9 star starzsy sta t zsy s chorąży ch chor h ążyy marynarki marynark mary arki

mat

BEZ OZNAČENÍ marynarz

starszy marynarz

starszy mat

boemanmat

bosman

starszy bosman

młodszy chorąży marynarki

chorąży marynarki

starzsy chorąży sztabovy marynarki

OF1

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

BEZ HODNOSTI

BEZ HODNOSTI

kkomandor d podporucznik

podporucznik marynarki

porucznik marynarki

kapitan marynarki

komandor porucznik

komandor

kontradmirał wiceadmirał

admirał

V rámci programu amerického ministerstva obrany pro boj s terorismem v Afghánistánu dostane česká armáda jeden komplet bezpilotního průzkumného prostředku, který bude pomáhat při střežení spojenecké základny Bagrám. Vojáci tak získají cenné průzkumné informace v reálném čase. O systém ScanEagle projevila Armáda České republiky vážný zájem v loňském roce, ale úvahy o pořízení trvají již řadu let, ve své podstatě po celou dobu nasazení českých jednotek v Afghánistánu. Projekt na pořízení bezpilotního systému bude hrazen z finančních prostředků grantu vlády USA v rámci programu 1206 na podporu boje s terorismem. Armáda od počátku programu takto získala techniku za zhruba 150 milionů dolarů zahrnující střely vzduch–vzduch AIM-9 Sidewinder pro letouny JAS-39 Gripen a L-159 Alca, vybavení pro speciální jednotky, noční vidění pro piloty vrtulníků a mnohé jiné. Vojáci systém dostanou v dubnu 2015 na letecké základně Bagrám. Pro jeho obsluhu bylo vyčleněno šestnáct příslušníků 102. průzkumného praporu z Prostějova, kteří se cvičí obsluze v USA, u výrobce systému ScanEagle firmy Insitu (divize společnosti Boeing), ve dvou etapách po osmi lidech. Při nasazení systém obsluhují obvykle dva vyškolení operátoři.

Vidět dál

starszy taarsz rszyy chorąży cho chor h ąży ż

kapral p

szeregowy

37

A report 3/2015

Daniel Koštoval, náměstek pro řízení sekce obranné politiky a strategie MO, shrnul výhody systému. „Potřebujeme se často podívat dále než za nejbližší kopec. Díky vysoké přesnosti informací, které získáme v reálném čase, můžeme své vojáky v zahraničních misích lépe ochránit, a to i v místě vzáleném sto kilometrů od základny." Systém díky vysoké výdrži letu přesahující dvacet hodin a dostupu téměř šest tisíc metrů poskytne vojákům v operačním středisku na zemi reálná průzkumná data ve dne i v noci. Armáda získá jeden komplet, který zahrnuje deset bezpilotních letounů; sedm z nich je vybaveno senzory pro denní a tři pro noční použití. Komplet dále obsahuje startovací katapult a přistávací (záchytné) zařízení, provozní

kapaliny a sadu náhradních dílů na 1 200 letových hodin.

Bez přistávací dráhy

Start ScanEaglu zajišťuje pneumatický katapult SuperWedge, který dá letadlu potřebnou

A fakta Technické parametry ¾ Vytrvalost: 20+ hod. ¾ Dolet: 60–100 km ¾ Dostup: 5,944 m ¾ Průměrná cestovní rychlost: 90 km/h Systémové vlastnosti ¾ Pohon: 1,9 hPa (1,4 kW), 2válcový motor ¾ Palivo: benzín (100oktanový, bezolovnatý) ¾ Navigace: GPS/inerciální ¾ Start: pneumatický katapult ¾ Návrat (přistání): SkyHook – křídlový zachytávač Rozměry ¾ Rozpětí: 3,11 m ¾ Délka: 1,5–1,7 m (dle vybavení senzory) Hmotnost ¾ Bez vybavení: 14–18 kg ¾ Maximální vzletová hmotnost: 22,0 kg ¾ Maximální hmotnost vybavení: 3,4 kg

rychlost. Oproti mnohem větším bezpilotním prostředkům odpadá potřeba vzletové dráhy. Přistávací systém SkyHook pomocí lana a přesného GPS zařízení v patnáctimetrové výšce zachytí letadlo a poté jej bezpečně spustí na zem. Některé bezpilotní prostředky (například Raven, využívaný v AČR od roku 2009) startují odhozem z ruky operátora, nemají ovšem takovou výdrž ve vzduchu a takový dolet jako ScanEagle.

Využití v míru

Bezpilotní prostředky využívané v AČR nejsou vybaveny zbraňovými systémy. Slouží k průzkumu, případně k laserovému značkování cílů. Jejich využití je široké, mohou se nasadit například při živelných pohromách. „V případě potřeby lze také prostředek ScanEagle v budoucnu využít v průběhu krizových stavů pro podporu integrovaného záchranného systému,“ uvádí plukovník Vladimír Lang, ředitel odboru vojskového průzkumu a elektronického boje MO. S využitím ScanEaglů v Afghánistánu se počítá do března 2016 u 4. a 5. strážní roty. Text: Michal Voska, foto: US Army, příslušníci 102. pzpr

Legendární tank Žižka po škončení bojů o Ostravu. Na snímku člen osádky čet. Jan Filipiak.

Hrdinství našich tankistů

b

Směr Ostrava Ten si řekl, že když to nejde tudy, zkusí to jinudy, a rozhodl se projít západně od Ostravy linií předválečných československých opevnění. I tak zůstává záhadou, proč si Jeremenko zvolil k postupu právě tento směr, když na tom prvním, který 4. ukrajinský front posléze zavrhl, byla jen opevnění polního typu. Na určení některých míst nového postupu vojsk stanovených Jeremenkem se zásadním způsobem podílel velitel 3. československé tankové brigády štábní kapitán Emanuel Šrámek, který koncem třicátých let sloužil jako příslušník hraničářského pluku 4 v Hlučíně a prožil zde mobilizaci. Emanuel Šrámek tedy znal poměrně podrobně rozmístění objektů i terén, takže dokázal vytipovat vhodná místa pro použití tanků tam, kde se v pásu opevnění nacházela slabá místa. Ostrava měla být získána bez masivního ničení. Němci z ní chtěli – pokud jde o obranu – učinit druhý Stalingrad. A právě souvislý pás betonových pevností, které byly postaveny ještě před válkou, dával naději, že Ostravu udrží.

Pevnosti se osvědčily

Obyvatelstvo Ostravy vítá čs. tankisty

ádní sbor. se podílel i 1. čs. arm Na ostravské operaci la: oji Konkrétně se do ní zap da a dělostřelecký pluk 5 brigá a) 1. čs. samostatná letecká divize gáda a 1. čs. smíšená b) 1. čs. tanková bri a štábní rota da gá bri paradesantní c) 2. čs. samostatná

Miloš Sýkora byl významnou postavou odboje ve Slezsku. Narodil se 15. listopadu 1920 a již ve svých dvaceti letech se účastnil odbojové činnosti (rozšiřování tiskovin) – a za to byl obžalován z přípravy velezrady. Nacistický soud mu udělil 3 roky vězení. Po propuštění se opět podílel na odboji. Když byl poslán na zákopové práce do Zubří pod beskydskými horami, utekl a stal se ilegálním odbojovým pracovníkem. Dne 30. dubna 1945 dostal za úkol, aby most přes řeku Ostravici, který byl Němci podminován, zachránil a odminoval. Při útěku byl zastřelen. Bylo mu 24 let.

a minomety, stovkou tanků a 280 bojovými letouny.

Útok začal 10. března. Namísto plánovaných 120 kilometrů postupu se však po třech dnech bojů podařilo realizovat jen devět. Útok uvízl v mlhách a bahně Těšínska a musel být zastaven. Již 16. března si nechal velitel 38. armády generálplukovník Kiril S. Moskalenko schválit bez souhlasu armádního generála I. J. Petrova u sovětského hlavního stanu plán nového útoku. Generál Petrov byl po neúspěšném útoku odvolán a nahrazen armádním generálem Andrejem I. Jeremenkem.

A kvíz

A fakta

Kdyby platilo pověstné „kdyby“, mohla být ostravská operace ukázkovou akcí, při níž by se na počátku jara roku 1945, někde v rovinách u Olomouce, sevřely kleště tvořené na severu 4. ukrajinským frontem a na jihu 2. frontem, rovněž ukrajinským, které by pak vyrazily společně do české kotliny osvobodit Prahu. Němci však využili našeho pohraničního opevnění ve Slezsku, a tím celou akci výrazně přibrzdili. Ani v Maďarsku nepostupovala Rudá armáda tak rychle, jak se předpokládalo. Takže operace nakonec byla zredukována na obsazení oblastí významných pro naše poválečné národní hospodářství. Čtvrtý ukrajinský front pod velením armádního generála Ivana J. Petrova, který dostal za úkol ostravskou operaci provést, nepatřil mezi nejsilnější sovětské fronty, ale na ostravském úseku měl asi 40 střeleckých a šest leteckých divizí, což představovalo 265 tisíc mužů, více než 6 000 děl a minometů, přes 300 tanků a samohybných děl a 435 bojových letadel. Za 1. československý armádní sbor se této akce účastnila 1. čs. tanková brigáda a 1. čs. smíšená letecká divize. Na německé straně stála proti nim 1. tanková armáda s 11 divizemi se 155 tisíci vojáky, 1 500 děly

39

Správná odpověď:

historie

Od největšího nasazení vojenských sil na území Čech a Moravy, tzv. ostravské operace, uplynulo sedmdesát let

Pevnostní linie byla bez nejtěžších děl a bombardovacího letectva v podstatě nepřekonatelná, neboť pevnosti odolávaly i dělům ráže 205 milimetrů. Umístění pevnůstek šachovnicovým způsobem bylo přizpůsobeno terénu a ze střílen

každé evnůstky bylo možno vést palbu do prostorů mezi pevnůstkami a přístupovými cestami. „Jedním z Němci bráněných objektů byla dvoupodlažní pevnost OP-S20 u vodárenského splavu, postavená v srpnu 1937 pro 24 mužů. Němci do ní znovu instalovali původní československý pevnostní kanón a provizorně zaplnili otvor po pancéřovém zvonu, který sami vytrhli na počátku okupace,“ říká pamětník Jaromír Breuer. Nakonec se sovětské velení rozhodlo, že neprostupnou obrannou linii vedoucí k Moravské Ostravě nebude dobývat čelně, ale obejde ji ve směru na Opavu. Stokilometrový obchvatný obkličovací manévr ve směru na Opavu si vyžádal další čas, ale i nové zpoždění operace – především však zbrzdění postupu rychlých tankových skupin. Po těžkých bojích se sovětská vojska postupně dostala až k dobře opevněné Opavě. O té – na rozdíl od Ostravy – se nikdo nezmiňoval jako o chráněné. Byla dobývána bezohledně s pomocí těžké dělostřelecké palby.

Předávání vyznamenání za osvobození Ostravy, prapor 1. čs. smíšené letecvké divize, zprava Budín, Boček, Buršík všechny obce, které dnes tvoří takzvanou Velkou Ostravu. Bojů se úspěšně zúčastnili i českoslovenští letci a dělostřelci. O tři dny později překonaly sovětské a československé tanky brod přes řeku Odru u Zábřehu nad Odrou, a to v místě zvaném U korýtka, a zahájily útok. „Na Odře jsme palbou z tanků pomáhali pěchotě, aby se mohla přeplavit. Pak přišla řada na nás. Vyjeli jsme na úzkou mostovku pontonového mostu a v tom okamžiku jsme byli bezbranní. Nejen vpravo a vlevo, ale i před námi a za námi stříkaly ze země gejzíry vody způsobené výbuchy německých granátů. Řeka nám v té chvíli připadala nekonečně široká…,“ vzpomíná na okamžiky překonávání řeky Odry příslušník 1. československé tankové brigády, řidič tanku 051, tehdy svobodník Alexandr Hroch.

Boj o Hrabyni

Ostravská operace

Vedle Opavy probíhaly těžké boje o Hrabyni, protože při postupu k této obci bylo nutné zdolávat kopec. Tady se bojovalo nejdéle, zejména proto, že temeno kopce mělo jako nejvyšší bod terénu velký strategický význam. Němcům bylo jasné, že padne-li Hrabyň, bude otevřen volný přístup k Ostravě. „Pole byla proměněna v zákopy, byla plná drátěných překážek a trychtýřů od bomb, co kousek, to nějaký vrak nákladního auta, z něhož leckde trčely spálené nohy vojáka,“ líčí vojenskou operaci kronika obce Hrabyně. Obec byla osvobozena až 27. dubna. V bojích přišlo o život dvě stě osmdesát sovětských vojáků. V následujících dvou dnech dobyli Sověti

Do Ostravy-Zábřehu proniklo od západu posledních sedm bojeschopných československých tanků s výsadkem brigádních samopalníků a průzkumníků. Pro další postup bylo nezbytné zachránit v centru města Říšský most (dnes Sýkorův), aby se jednotky mohly přesunout dále do Slezské Ostravy. „V Ostravě jsme se blížili k mostu přes řeku Ostravici. Již z tanku jsem viděl, že jsou na něm umístěny nálože. Na druhou stranu se ale muselo. Nešlo tehdy o žádný výběr dobrovolníků, kdo se této ˛smrtelné role‘ ujme... My byli v koloně první, a tak bylo na nás, abychom uvolnili cestu vpřed těm, co byli za námi. Na most jsme museli, nebylo vyhnutí…

Ani nevím proč, ale v té chvíli jsem si vzpomněl na bratra Josefa, který padl na Dukle. ˛Jdu za tebou, bráško,‘ prolétlo mi hlavou a se zaťatými zuby, na plný plyn se zařazeným třetím rychlostním stupněm jsem vyrazil na mostovku. Když to má přijít, ať to přijde co nejdřív a rychle… Jako dnes vidím, jak míjíme první, potom druhý a třetí mostní oblouk… Most do vzduchu nevyletěl, zato nás zasáhlo hned několik pancéřových pěstí, které na náš tank z protějšího domu vystřelili Němci. Tank setrvačností narazil do přilehlého domu za mostem a poškodil si hlaveň kanonu. Vyskočil jsem průlezem pro řidiče. V tanku zahynul kamarád radista rotný Ahepjuk, velitel tanku rotný Ivasjuk byl těžce raněn. S hořící kombinézou na zádech se mi podařilo vběhnout do domu a uniknout tak z dosahu pronásledujících Němců. Až o mnoho let později jsem se prostřednictvím známých dověděl, že za své životy vděčíme ostravskému mladíkovi Miloši Sýkorovi, který miny pod mostem zneškodnil a zaplatil za to vlastním životem.“ Těmito slovy vzpomíná na osvobozování Ostravy řidič tanku 051 Alexandr Hroch a dodává: „Každý si ze svého života uchovává výrazný a pro něho rozhodující okamžik. Má ho často před očima, zejména, prožil-li ho v období intenzivního vnímání mládí. A válka tyto okamžiky několikrát znásobuje…“ Ostrava byla osvobozena ve večerních hodinách 30. dubna 1945. Ostravská operace trvala 57 dní a svým rozsahem patří k největším válečným bitvám na našem území.

Text: Pavel Filla, foto: VÚA-VHA

40

A report 3/2015

Ve věku devadesáti dvou let zemřel válečný veterán z východní fronty Vasil Korol

Na Dukle přišel o ruku V soboru 14. února 2015 zemřel v Ústřední vojenské nemocnici − Vojenské fakultní nemocnici v Praze ve věku devadesáti dvou let válečný veterán Vasil Korol. Během druhé světové války prošel na východní frontě boji o Kyjev, Rudu a Bílou Cerekev. Za prokázané hrdinství obdržel celou řadu vyznamenání. V říjnu 2012 mu prezident České republiky Václav Klaus propůjčil Řád bílého lva. Všechna vyznamenání mu však předloni ukradl neznámý zloděj.

Minové nebezpečí V rubrice Manuál profesionálního vojáka přinášíme praktické rady z nejrůznějších oblastí, které nerozlučně patří ke službě a životu profesionálního vojáka. Postupně se tedy zaměříme na zdravotnictví, topografii, taktiku, zbraně, minové nebezpečí, péči o výstroj, logistiku, přežití, chování v zajetí atd. Tentokrát se budeme věnovat problematice minového nebezpečí a výbušných pozůstatků bojové činnosti. Problematika uvědomění si rizik existence minového nebezpečí a výbušných pozůstatků bojové činnosti (Explosive Remnants of War – ERW) je v současnosti aktuální především v zahraničních operacích. Cílem výcviku je předcházení vlastním ztrátám při plnění stanovených úkolů. Nejde však jen o činnost v oblastech, které byly středem zájmů válčících stran, ale i v prostorech, kde lze předpokládat možnost výskytu min a nevybuchlé nebo nepoužité munice (např. vojenské prostory). Miny jsou jedny z nejnebezpečnějších typů výbušných prostředků, které mohou způsobit smrtelné úrazy a škody na vojenské technice. Zpravidla jsou předurčené k tomu, aby byly iniciovány lidskou činností nebo provozem techniky. Vzhledem ke své jednoduché konstrukci a mnohostrannému použití jsou protipěchotní i protitankové miny velmi zákeřnou a nebezpečnou zbraní, kterou lze vyrobit i v těch nejprimitivnějších podmínkách. Použití min upravuje řada mezinárodních dohod. Česká republika podepsala 3. prosince 1997 dohodu o zákazu nášlapných min. Skutečností však zůstává, že především tzv. nestátní bojující strany často tyto mezinárodní dohody nerespektují.

Vasil Korol se narodil 15. prosince 1922 ve Volovém na Podkarpatské Rusi. Po obsazení této části Československa maďarskou armádou přešel v říjnu 1939 hranici do Sovětského svazu. Společně se dalšími uprchlíky byl zadržen sovětskými pohraničníky a za nelegální přechod hranice odsouzen na tři roky vězení v gulagu na Sibiři.

Vážil čtyřicet tři kilo

„Zavezli nás do Archandělsku. Pak nás posadili do lodi a přeplavili na řeku Pečoru. Tam se stavěla cesta na Vurkutu. Všude kolem byl jen les, bláto a zima. Na ceduli bylo napsáno 43. kolona. Bydleli jsme v provizorních stanech bez dek a polštářů. Na sobě jsme měli teplé vaťáky a ušanku. Občas nám oblečení přimrzlo ke stanu,“ vzpomínal na tyto okamžiky svého života Vasil Korol. Po propuštění z vězení v březnu 1943 se rozhodl vstoupit do československé zahraniční armády. A tak zamířil ze Sibiře do Buzuluku. „Transport trval asi dva týdny. Bylo mi tenkrát jednadvacet let a vážil jsem čtyřicet tři kilogramů. Naši už měli první bojové zkušenosti ze Sokolova a soustředili se v Novochopersku. Tři týdny mě léčili v ozdravovně, abych trochu zesílil. Pak jsem dostal anglickou uniformu a začal základní výcvik,“ tak popisoval první dny po přijetí do naší jednotky. Po vševojskovém výcviku nastoupil Vasil Korol k dělostřeleckému oddílu tankového praporu. S ním se také podílel na osvobozování Kyjeva. S naší jednotkou postupoval směrem na západ. Účastnil se bitev u Rudy, Bílé Cerekve, Žažkova

manuál profesionálního vojáka

a Ostrožan. Stal se velitelem děla. Nejkrvavější boje ho ale čekaly během karpatsko-dukelské operace...

Mina mu utrhla ruku

„Stáli jsme na kraji lesa a nepřítel byl před námi. Museli jsme přejet přes louku, která byla obklíčena Němci. Všude kolem nás se váleli mrtví. Dostali jsme se do lesa a připravili děla do palebné pozice. V tom jsem zjistil, že Němci jsou i za námi. Rozestavěli jsme kulomety a zaujali kruhovou obranu. Strhla se tak prudká palba, že se úplně prášilo od země. Přesto se nám doslova zázračně podařilo vyklouznout i s děly. Dokonce jsme zajali velitele německé jednotky, která nás napadla. Přesunuli jsme se do míst, kde byla naše pěchota. Opět začala německá minometná palba. První mina spadla za mnou, druhá přede mnou a třetí mě zasáhla. Byl jsem v šoku, ani jsem nevěděl, že nemám ruku. Klekl jsem si a uviděl spoušť kolem sebe. Volali na mě

zranění, abych je zastřelil,“ líčil své kruté zážitky na Dukle Vasil Korol. „Byli jsme v pasti a nemohli se hnout z místa. Až v noci raněné převezli do chirurgického stanu. Tam nám dali 500 gramů vodky. Uspali mě. Po operaci mě vzbudila setra a ruka byla fuč. Pak mi dali na krk lístek s údaji. Řekli mi, že mám jet do Lvova a musím se tam dostat sám. Občas mne někdo svezl. Ve Lvově v nemocnici nebylo místo, musel jsem spát na schodech. Pak nás vezli tři sta kilometrů za Moskvu do sanatoria. Několik měsíců mě léčili a pak mě poslali do Popradu do vojenské zotavovny.“ Po válce si Vasil Korol udělal kurz správců budov a i přes své zranění zůstal v armádě. V roce 1949 byl jako stoprocentní invalida propuštěn. Přesto alespoň prodával v trafice v Praze na Smíchově. Po roce 1989 byl povýšen na majora ve výslužbě. Podle podkladů Post Bellum připravil Vladimír Marek, foto: autor a Post Bellum

Miny se dle účelu použití dělí na: Â protitankové (k ničení bojové techniky) Â protipěchotní (k ničení živé síly) Â protidopravní (k ničení dopravních prostředků, komunikací, cest a železnic) Â miny pro zvláštní účely (pro specifické použití, např. nástražné, osvětlovací, říční)

Výbušné pozůstatky bojové činnosti jsou jakékoli výbušné prostředky nebo jejich části, které se nacházejí na území po válečných nebo ozbrojených konfliktech. Jsou nebezpečné tím, že při neodborné manipulaci jsou schopné, stejně jako miny, poškodit techniku či způsobit zranění nebo zabít živou sílu. Základní rozdělení ERW: Â nevybuchlá munice (Unexploded Ordnance – UXO) – munice, která z jakéhokoli důvodu v cíli nevybuchla nebo nesplnila svůj účel, ke kterému byla určena Â munice nepoužitá – zanechaná na místě (opuštěná) v době konfliktu V ochraně vojsk proti hrozbám z min a výbušným pozůstatkům bojové činnosti jsou uplatňována tři základní opatření: Â získat, analyzovat a distribuovat informace o minách, UXO a ERW Â zabezpečit přítomnost týmů EOD (Explosive Ordnance Disposal) a ženistů na ničení min, UXO a ERW Â výcvik a vzdělávání Ještě před nasazením vojsk v prostoru operace musí být společným úsilím všech stupňů velení získání, analyzování a po vyhodnocení distribuování přehledu o místech a druzích použité munice a min všem vlastním jednotkám. Nezbytnou součástí každého úkolového uskupení jsou ženijní jednotky a týmy EOD. V jeho rámci se zpracovává koncept efektivního použití těchto jednotek tak, aby byly schopny zabezpečit ženijní podporu všem vlastním jednotkám v požadovaném čase a místě. Nejdůležitějším opatřením zaměřeným na snížení či úplné omezení minového nebezpečí je prevence (vzdělávání a výcvik) cílená na získání základních návyků chování v nebezpečných prostorech. Nebezpečným prostorem se rozumí prostor s výskytem min, UXO a ERW. Do minového nebezpečí se voják dostane kontaktem s touto municí. Miny, UXO a ERW se mohou vyskytovat: Â na liniích konfrontace (prostory bojové činnosti) Â na komunikacích a kamenitých cestách Â v opuštěných budovách Â v lesích a křovinách Â ve vojenských zařízeních

Â na strategických místech (komunikace, mosty, prostory pro vedení palby apod.) Â jako zabezpečení osobního majetku Â kdekoli jinde Znaky svědčící o výskytu min, UXO a ERW: Â nálezy min a nevybuchlé munice Â krátery, oběti a technika poškozená výbuchem Â přepravní obaly od min a munice Â nástražné dráty a kabely Â rozrytá půda Â neudržované pozemky (zahrady, pole) Â nepoužívané cesty, stezky a pěšiny Â chování místních obyvatel Jak předcházet hrozbě min, UXO a ERW: Â pravidelným školením o minovém nebezpečí Â pohybovat se po známých a prověřených místech a komunikacích Â nepřibližovat se k nevybuchlé munici (již pouhé přiblížení ji může iniciovat) Â nezvedat žádné předměty (suvenýry) Â pozorovat chování místních obyvatel Â získávat informace o druhu a typu výskytu min, UXO a ERW (některé typy mohou obsahovat chemikálie, biologický nebo radioaktivní materiál) Nebezpečné prostory se značí standardizovanými značkami nebo páskami s nápisem „MINY“ nebo „MINES“. V AČR se používají trojúhelníkové výstražné značky s červeným polem a bílými nápisy „MINES, MINY“ ze soupravy vytyčovacích prostředků SVP-1M. S ohledem na nereálný předpoklad dostatku ženijních jednotek vždy a všude na bojišti bude v praxi u bojových jednotek běžné používání improvizovaného značení pomocí barevných pásek, zkřížených větví, pyramid z kamení apod. Tento způsob značení bude například používat voják nebo jednotka, která se při plnění úkolu dostane do neoznačeného nebezpečného prostoru a nemá prostředky pro standardizované označení. O zvoleném způsobu značení je neprodleně informován nadřízený a všechny jednotky v daném prostoru.

Zásady činnosti v nebezpečném prostoru Pokud se během plnění úkolu voják nebo jednotka dostane do kontaktu s minou, nevybuchlou municí nebo jiným výbušným materiálem, je v zájmu ochrany vlastního života a zdraví nutné zachovat klid,

rozvahu a uvědomit si závažnost situace. Následně je nezbytné postupovat takto: n STOP − Zastav na místě! Nehýbej se! o VARUJ − Zakřič „Stát! Miny!“, případně dej potichu zřejmý a jasný signál celé jednotce nebo skupině a ujisti se, že všichni porozuměli. p OZNAM − Oznam hlasem nebo prostřednictvím radiostanice z místa, na kterém jsi zastavil, svému veliteli ohrožení minovým nebezpečím, uveď maximum detailních informací o své pozici, jednotce (skupině) a rozsahu ohrožení. q ROZHODNI SE − Zachovej klid! Posuď situaci a rozhodni se: a) vyčkat příjezdu specialistů EOD; b) označit nebezpečný prostor a vrátit se do bezpečného prostoru za dodržení všech bezpečnostních zásad. r DOKONČI AKCI − Zhodnoť psychický a fyzický stav jednotky. Vyzvi každého ke klidu. O svém rozhodnutí zřetelně informuj ostatní příslušníky jednotky (skupiny). Dokonči akci (odchod z nebezpečného prostoru) dle vlastního rozhodnutí. Je-li k dispozici podpora EOD, postupuj podle jejich pokynů. Zpracuj hlášení o minovém incidentu.

Bezpečnostní zásady při opouštění nebezpečného prostoru

Interní komunikační portál

Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 542, 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

www.ikp.army.cz Často diskutovanou a dotazovanou problematikou na portále jsou služební cesty vojáků z povolání. Dotazy s touto tematikou a odpovědi na ně nalezne registrovaný uživatel portálu v části Často kladené dotazy. Nejefektivnější způsob pro nalezení těchto dotazů je využít vyhledávání podle klíčového slova z nabídky vyhledavače: „služební (pracovní) cesta“. Po jeho zadání se uživateli objeví chronologicky seřazené dotazy k této problematice včetně odpovědí. V oblasti posuzování doby strávené na služební cestě, soudě dle frekvence dotazů, existuje mezi vojáky z povolání stále mnoho nejasností nebo zkreslujících „výkladů“ a dohadů. Zásadním problémem pro vojáky z povolání bývá rozeznat, která činnost v průběhu služební cesty je výkonem služby, a která ne, případně kterou dobu lze považovat za „přesčas“, a kterou ne.

Proč zdánlivě „stejná“ činnost v průběhu služební cesty je u některých vojáků posuzována jako výkon služby, a u jiných ne? A pokud se nejedná o výkon služby, tak o co tedy jde? Jak je tato doba posuzována? A jak je to v případě služební cesty s nepřetržitým odpočinkem mezi službami a nepřetržitým odpočinkem v týdnu? A v jakých souvislostech a za jakých okolností lze vůbec vyslat vojáka na služební cestu? A opravdu se vždy jedná o služební cestu? Takovéto a podobné dotazy, včetně odpovědí na ně, naleznete na našem portále. Součástí odpovědí na dotazy uveřejněné na www.ikp.army.cz jsou i odkazy na příslušné paragrafy právních předpisů nebo články vnitřních předpisů, které se k dané problematice vztahují. Redakce IKP

Pokud tvé stopy nejsou viditelné: Â pozorně prozkoumávej nejbližší okolí Â opatrně prověřuj místa, do kterých chceš vstoupit, nějakým nástrojem (nůž, pero, silnější drát apod.), a to šachovnicově po dvou centimetrech, do hloubky pěti až sedmi centimetrů a pod úhlem 30 až 45° Â vrať se do bezpečného prostoru Pokud jsi ve vozidle: Â zůstaň ve vozidle a přivolej pomoc Â jestliže musíš vozidlo opustit, vystup zadními dveřmi nebo přes střechu do jeho zadní části a došlápni do vyjetých stop vozidla Â pozorně prozkoumávej nejbližší okolí a hledej nástražné dráty, rozněcovače, nástrahy a miny Â pohybuj se jen ve stopách vozidla až do bezpečného prostoru

Pokud nemáš podporu EOD: Â prověř cestu k vyproštění zraněného (zjištěné miny označ) Â doprav zraněného do bezpečného prostoru

Text a foto: Centrum technické a informační podpory EOD (CTIP EOD) 15. ženijního pluku

Šéfredaktor: Vladimír Marek Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Jazyková korektura: Jana Menšíková, Jaroslav Pajer V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 10. 3. 2015 Toto číslo vyšlo dne: 16. 3. 2015 Foto na titulní straně: Jan Kouba

kontakty do redakce Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail: [email protected] Andrea Bělohlávková (grafička) telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: [email protected] Jan Kouba (fotograf) telefon: 973 215 664 mobil: 606 674 257 e-mail: [email protected]

Pokud jsou tvé stopy viditelné: Â zkontroluj prostor kolem svých nohou k bezpečnému otočení se Â otoč se Â pozorně prozkoumávej nejbližší okolí Â našlapuj přesně do svých stop (pokud si nejsi jistý, prověřuj i okolí stop) Â vrať se do bezpečného prostoru

Při zranění osob: Â se zraněným neustále komunikuj Â prověř terén, najdi bezpečnou cestu ke zraněnému (zjištěné miny označ) Â prověř prostor kolem zraněného Â poskytni zraněnému první pomoc

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz

redakční rada Jan Pejšek, plk. Jana Růžičková, Vladimír Lukovský, Olga Haladová

informace pro autory V příštím čísle se podíváme na další zajímavé zkušenosti z provozu portálu.

Inzerce

Ředitel ASC DUKLA, Praha 6, Pod Juliskou 1

nabízí volné místo pro VZP: starší lékař specialista SH major (do 30. 6. 2015 s možnos zařadit kapitána), KvPř VŠ − MUDr. – atestace ze všeobecného prak ckého lékařství, zájem o sportovní medicínu. Kontakt: K. Gurecká 973 203 877

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo resort, adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Velikonoční bitva

££{ÊÊÓä£{

£ää

/Ê

Podle prvorepublikové legionářské legendy přešel rakousko-uherský 28. pluk (přezdívalo se mu pražské děti), rekrutovaný převážně z Prahy a okolí, 3. dubna 1915 na ruskou stranu, dokonce za zvuků plukovní kapely. Jak už tomu bývá, legendy většinu mívají poměrně daleko do pravdy. Ani to ale nemění nic na skutečnosti, že právě toto datum se poměrně významně zapsalo do vojenských tradic naší armády.

Josef Vuchterle vaným ekruto e: r m ů t en roc k regim znikl v ) 1771 k patří tší tradicí. V c lu p . 8 ý2 jvě Pražsk ch zemí s ne ) 1748 b ý z česk 1698 a)

A kvíz

Pochod České družiny na pozice

Správ

ná od

pověď

historie

Jakou roli sehráli před sto lety čeští legionáři při zajetí nemalé části rakousko-uherského 28. pluku tzv. pražských dětí?

:a

Zajatce se nepodařilo využít

Šli nehledě na omrzliny

Česká družina čs. legie na Rusi Ke vzniku zmíněné legendy přispěly především dva faktory. Na jedné straně to bylo totální selhání velitelských schopností velitele 28. pěšího pluku plukovníka Floriana Schaumeiera. Ten, aby zakryl vlastní chyby, popsal v hlášení nadřízenému stupni celou událost jako neochotu slovanských příslušníků svého pluku bojovat proti Rusům. Na druhé straně sehrálo svou roli i pozdější nemalé přehánění příslušníků České družiny. Po skončení války a po jejich návratu do republiky celou záležitost ve svém líčení výrazně umocnili. Podívejme se ale na to, co se skutečně na onu velikonoční Bílou sobotu za první světové války stalo.

Místo vystřídání zákopy Vojáci pražského 28. pluku byli již v prvních měsících roku 1915 vystaveni na ruské frontě náročným bojům v přední linii. Namísto odpočinku museli ale v poslední březnové dekádě

na ohrožené frontě zaujmout nové pozice. Po vysilujícím pochodu se 26. března ocitli v náročném horském terénu poblíž poslední obce ve východoslovenském pohraničí Stebnícka Huta. Trpěli špatným zásobováním, omrzlinami, průjmy. Nebylo kde se schovat před nepříznivým počasím. Více než týden nocovali pod širým nebem. Jedinou ochranu jim poskytovaly záhraby ve sněhu. Tomu také odpovídal nulový výsledek rakousko-uherského útoku, ke kterému byl dán povel hned následující den. Frontová linie se nepohnula ani o milimetr. Vedla přitom jen asi kilometr severozápadně od obce Stebnícka Huta. Dne 29. března prošla šestičlenná skupina rozvědčíků České družiny pod velením desátníka Jana Šípka z půlroty poručíka Vojtěcha Klecandy strážemi protivníka právě u této vesnice a zajala šestičlennou nepřátelskou stráž. Skryta v lese za zády nepřítele vyčkala příhodné doby a k ránu se vydala znovu do vsi. Obklíčila školu, ve které byla umístěna ošetřovna rakouského 28. pěšího pluku, odzbrojila její stráž, zajala dva důstojníky a téměř tři desítky vojáků.

Příslušníkem této jednotky byl pozdější plukovník ruských legií Josef Boris Vuchterle, který na události v obci Jestebnik-Huta vzpomínal následujícími slovy. „Ukázalo se, že jsme již v týlu jednoho praporu 28. pluku. Ve vesnici panoval čilý ruch vojáků, kteří obsluhovali první linii zákopů. Bylo tu první převaziště, kuchyně, vozíky s patronami a jiné vojenské předměty. Krčili jsme se v kůlničce na dříví a tvořili plán, jak navštívit důležitá místa a jak odzbrojit stráže. Pojednou jsme byli vyrušeni kroky tří nepřátelských vojáků, kteří šli z pravé strany vesnice. Neočekávaně jsme na ně vzkřikli: ‚Stůjte! Zbraně sem!’ Tito polekaně odhodili pily a motyky a hned snímali pušky. Avšak než se připravili ke střelbě, již jsme je drželi za pušky. Nechtěli nám zbraní vydati, ježto mysleli, že jsme Rakušáci a že si z nich tropíme žert. Teprve silou jsme je odzbrojili.“ Po tomto úspěchu se legionářští rozvědčíci, obávajíce se prozrazení, i se zajatci stáhli z obce Jestebnik-Huta. Nedalo jim to a nad ránem se do vesnice ještě jednou vrátili. „Náhle proti nám vyšel člověk. Bez řečí jsme ho sebrali. Po chvíli jsme se ho tázali, ví-li, jaká je dislokace důležitých míst ve vsi, aby nám vše ukázal. Byl to sanitář s nosítky přehozenými přes rameno. Přivedl nás do školy nedaleko kostela, v níž bylo převaziště. Vcházíme do školní světnice. Podél obou stěn na zemi leží asi dvacet pět raněných a nemocných. U stolku seděl při svíčce svobodník mající službu. Vstal a dal nám pravidelný raport o stavu nemocných. Tvrdil, že nemohou odejíti, ježto jsou omrzlí na nohou. Poté jsme raněné i nemocné vyzvali, kdo chce s námi, aby se rychle oblékal. Všichni omrzlí byli najednou zdrávi a schopni cesty do Ruska. Jen ranění zůstali a těm jsme nařídili, aby řekli, že tu byli

tisícovka příslušníků 28. pluku. V hlášení nadřízenému rakousko-uherskému velitelství se dokonce praví, že pluk měl před bojem zhruba dva tisíce příslušníků a z nich se podařilo zachránit pouze sto padesát. I v tomto případě zůstává ale otázkou, nakolik se snažil plukovník Schaumeier ve svém vlastním zájmu přehánět.

Hudba 28. pěšího pluku Češi – ruští vojáci, jejichž pluky stojí proti nim. A až budeme na ně útočit, aby do nás nestříleli. Dali jsme se cestou do našich zákopů, kde jsme vypili po hrnečku dýmem čpícího čaje. Ve štábu pluku přidaly se k nám dříve odeslané partie. Ráno jsme přišli do Konieczné vedouce s sebou třicet sedm pražských dětí, mezi kterými nechyběli ani dva buršáci s pořezanými obličeji. Klecanda měl velkou radost. Měl důkaz pro velitele divize, že jsme skutečně loajálními Rusy. Ten teprve po tomto kousku nám věřil a vyznamenal nás svatojiřskými kříži,“ popsal tuto událost Vuchterle počátkem dvacátých let minulého století v Uměleckém almanachu legionářském.

Důležité informace před útokem Výslechem těchto zajatců získali Rusové poměrně věrný obraz o stavu a rozložení protivníka před plánovaným útokem, jehož cílem mělo být obsazení Bardějova. Samotného útoku se ale půlrota České družiny již neúčastnila. Byla stažena zhruba čtyři kilometry dozadu na velitelství divize. Nehledě na to ale není možné zpochybňovat roli, kterou sehrála působením na morálku vojáků 28. pluku. Kromě výše popsané akce se jí podařilo získat další zajatce z řad českých vojáků stojících na druhé straně fronty. Legionáři o sobě dávali vědět i tím, že v zákopech první

linie zpívali české národní písně a organizovali některé další propagační akce. Tzv. velikonoční bitva začíná v pět hodin ráno 3. dubna 1915. Na pozice I. a III. praporu 28. pluku a některé jednotky sousedního 47. rakousko-uherského pluku útočí plnou silou ruská 49. divize. První prapor pražských dětí není schopen proti přesile udržet pozice a ustupuje. Rychle ale dochází k jeho obklíčení a odříznutí ústupových cest. Část jeho vojáků se vzdává bez boje. O moc lépe se nedaří ani třetímu praporu. I ten ustupuje. Pokouší se vybudovat nové obranné postavení v prostoru Hutiska. To se mu ale nedaří. Část jeho příslušníků je zlikvidována a zbytek zajat. Velitel pluku se se svým štábem stáhl a neprojevil sebemenší iniciativu na záchranu obou praporů. Nejenže jim nevyslal posily, ale ani neprovedl žádné taktické aktivity, které by jeho jednotkám umožnily ustoupit na pozice zbytku pluku. Celkově toho dne padla do zajetí více než

Na rozhodnutí části zajatců nejspíš mohla mít vliv propagační činnost příslušníků České družiny. Další se vzdali v důsledku neutěšené situace a zbývající byli obklíčeni a nic jiného jim nezbylo. V této souvislosti je potřeba říci, že na jaře roku 1915 ještě nebylo příliš velké povědomí o českých legionářích. A to jak v rakousko-uherské, tak ani ruské armádě. Tomu ostatně odpovídalo zacházení ruských vojáků s českými zajatci. Navíc ruské velení v té době nebylo ještě nakloněno myšlence na nějaké výrazné rozšíření českých legionářských jednotek bojujících na jejich straně. Zajatci byli odvedeni nejdříve do Jasla. Zde s nimi vstoupil do kontaktu zmocněnec kyjevského sdružení krajanských spolků Václav Vondrák. Ten se ze všech sil snažil zapůsobit na ruské velení, aby české zajatce neodesílalo do koncentračních táborů na východě. Žádal pro ně výjimku a umístění na Volyni, kde žila významná česká menšina. Ta ale nebyla udělena. Namísto toho čeští vojáci putovali do zajateckého tábora v Taškentu. Možnost výrazně posílit již v této době české legionářské jednotky byla promarněna. Do legií se z tohoto významného zajateckého kontingentu dostali jen jednotlivci, a to ještě mnohem později. Text: Vladimír Marek, foto: VÚA-VHA

Poznámka Od 10. března 2015 je na pražském Vítězném náměstí před Generálním štábem AČR instalována výstava Válečný rok 1915. Tvoří ji 22 panelů, na nichž historik Tomáš Kykal se spolupracovníky z Vojenského historického ústavu Praha přibližuje průběh druhého válečného roku před sto lety. Je zde i zmínka o událostech souvisejících s 28. pěším plukem. Výstavu je možno si prohlédnout do 9. dubna 2015.

Vojenský fond solidarity

2014 Sb., o státní službě, v praxi smíšená výcviková letka 18

Recommend Documents