KRAKONOŠ
Literárně – výtvarná příloha, jež vznikla v rámci stejnojmenného projektu, který probíhá na naší škole v letošním školním roce 2013/2014
1
KDO JE VLASTNĚ KRAKONOŠ ? Jako mají v Jizerských horách strážce Muhu, my máme Krakonoše! Když uslyšíme jméno vládce našich hor, vybaví se většině z nás Krkonošské pohádky od Marie Kubátové. Z příběhů Trautenberka a Krakonoše vždy vyplývá nějaké ponaučení. Vládce Krkonoš je neobyčejně dobrosrdečný, štědrý a velice spravedlivý a moudrý. Trestá nepoctivé a zlé lidi a naopak odměňuje lidi poctivé a chudé. Kdybyste ho potkali třeba v lese, nemusíte ho vůbec poznat, jelikož na sebe bere spoustu různých podob. Jeho skutečnou podobu ale tvoří vysoká postava, kterou halí dlouhý zelený kabát s dřevěnými knoflíky. Z hlavy mu splývají dlouhé vlasy a vousy, kvůli kterým jsou vidět jen studánkově modré oči a velký nos. Celou hlavu zdobí ohromný klobouk s několika šiškami. Na nohou má vysoké černé boty. Po celém svém revíru chodí s dřevěnou holí a příležitostně si zabafá ze své fajfky. Jeho neodmyslitelnou pomocnicí je věrná sojka, která ví o všem, co se v lese šustne. O Krakonošovi slýcháváme už od dětství, a proto ho máme velice rádi! Eliška Bochová, Eliška Lukešová a Dominika Tulachová – 8. ročník
2
Lež má krátké nohy Žil, byl jednou jeden malý chlapec jménem Karel Krkonošák. Bydlel v městečku Vysoké nad Jizerou na okraji Krkonoš. Tam vládne vládce nejvyšších hor Krakonoš už dlouho laskavě a spravedlivě. Karlík se snažil vyrovnat ve všem Krakonošovi, ale jak všichni dobře víme, jemu se zrovna vyrovnat nedá, A tak si Karlík začal lidem z okolí nalhávat, že Krakonoš je jeho otec. Ale to ještě nevěděl, co se mu kvůli těmto lžím může přihodit. Všichni lidé mu samozřejmě uvěřili, Každý ho obdivoval a co si Karlík řekl, každý mu splnil. Netrvalo dlouho a z obyčejného mladíka se stal nafoukaný lakomec. Začal být zlý na ostatní i na své kamarády. Byl to takový lenoch, doma mamince vůbec nepomáhal a z domova také nevyšel. Když bylo Karlíkovi 20 let, oženil se s nejkrásnější a nejpyšnější dívkou z města. Měli hodně peněz a ty byly pro ně vším, Skoupili ve městě všechny pozemky a zabydleli se na zámku Větrov. Přestože byl Karel už dospělý, stále mu všichni věřili, že má otce Krakonoše. Jednou se však do městečka přivandroval jeden chytrý mládenec, který pracoval na zámku jako služebník Karla. Byl velkým obdivovatelem Krakonoše, dokonce měl o něm přečtené všechny knížky. Jakmile Karel vyrukoval se svou lží, mladík Karlovi řekl : „To je lež, Krakonoš už vládne sto let sám a za tu dobu neměl žádného syna.“ V tu chvíli Karel zjistil, že mu mladík jako jediný z města nevěří. A to se mu nelíbilo. Hned mládencovi dal výpověď ze služby a vyhostil ho z města. Mladík vydal na cestu do hor za Krakonošem. Už přešel i Kořenov a dorazil k Mumlavskému vodopádu, kde zavolal : ,, Krakonoši, Krakonoši!’’ V tu chvíli se zatáhla obloha, kolem vodopádu se objevila mlha a z ní vystoupila převeliká postava v hnědém plášti s kloboukem na hlavě. Byl to Krakonoš. „Proč mě voláš, mladíku?“ Ten pověděl Krakonošovi, co si Karel vymýšlí. Vládci hor se to taky nelíbilo, velmi se rozzlobil, po chvilce řekl : ,, To mu nedaruji, jen se neboj, já ho za jeho hříchy potrestám a jsem rád, že jsi mi to přišel říct, mládenče.’’ S těmi slovy Krakonoš poslal mladíka domů. Druhý den přišel mladík znovu na zámek za Karlem, aby mu pověděl o svém setkání. Karel se mu jen vysmál a řekl: ,, Jen ať si přijde, nebojím se ho.‘’ V tu chvíli se náhle celý zámek otřásl. Nikdo nevěděl, co to je. Najednou se objevil Krakonoš, který dal Karlovi a jeho ženě pěkně za vyučenou, nechal je vyhnat ze zámku a z celých Krkonoš a ještě k tomu je obral o všechny peníze, které rozdal těm, které Karel ve své lakotě odíral. Kdo ví, kde je teď Karlovi a jeho ženě konec. Všichni lidé ve městě si oddychli a mládenec se nastěhoval na zámek Větrov. Na počest mu Krakonoš uspořádal pořádnou hostinu a poté se pán hor zase vrátil do svého revíru a s mladíkem se každý týden navštěvovali.
Lucie Pastorková, 9. třída 3
KRAKONOŠ NAVŢDY VLÁDCE HOR Jedno pondělí přišel ke Krakonošovi starý známý duch Jizerských hor Muhu. Muhu ke Krakonošovi přišel zcela výjimečně ve svátečním bílém obleku, jinak k němu chodil v pracovním, když se potřeboval on nebo Krakonoš poradit. Dnes ale přišel z jiného důvodu, protože ho něco trápilo a potřeboval se s Krakonošem domluvit. Muhu začal vypravovat, že si připadá den ode dne unavenější. Že včera večer viděl v televizi Česko Slovensko hledá talent. A při sledování castingu ho napadlo udělat casting na svoji funkci. V tu chvíli řekl Krakonoš, že už také není nejmladší a místo spojení Česka se Slovenskem se spojí oni dva. Muhu napadl i název toho jejich castingu: „KRAKONOŠ A MUHU HLEDAJÍ NÁSTUPCE DO FUNKCE.“ Rozhodli se pro termín 16. listopadu a 17. listopadu se slavnostně rozloučí na akci u rozhledny „U borovice.“ Když přišel očekávaný den, na horách se sešlo tolik lidí, že ani Krakonoš nedokázal spočítat kolik jich je. Co nejdříve začali, aby bylo co nejdříve hotovo. Ze začátku se oba porotci (Krakonoš a Muhu) dost polekali, protože to bylo něco neuvěřitelného. Jeden je chtěl podplatit. Druhý ničil přírodu. Další byl už několikrát trestán, a když už se zdálo, že by to byl dobrý nástupce, zase lhal. To bylo pořád a nikdo vhodný v dohledu…. Když to trvalo takhle až do večera, sestoupila k nim matka Země, která se už na to nemohla dívat, a udělila jim nesmrtelnost, aby se už dál nemuseli s lidmi v konkurzu trápit, Následující den to místo rozloučení šli slavit a pobavit lidi k rozhledně. Od těch dob ochraňují hory společně a budou je ochraňovat navždy. Lukeš František, 9. třída
Krakonoš Lukáš Ceplický, 7. třída
Krakonoš, to je starý mazák, vždy a všude má svůj tahák, je v něm, jak se v horách vládne, není to totiž vůbec snadné v létě hory chladit a v zimě teplo dávat
4
píše se tam proto, jak to všechno zvládat.
Je to strážce českých hor, ale nerad se vidí jako vzor, má svou kamarádku sojku zpravodajku, ta všechno ví a všude byla vždyť aby ne, někdy je i milá, a tak ten duch hlídá hory dál, je to pravý krkonošský král.
Krakonoš a motorkáři Je léto a Krakonoš pán Krkonoš i Podkrkonoší si vyšel do Bozkova na houby . Když nasbíral plný košík krásných hřibů i jiných hub , posadil se na pařez s výhledem na údolí Vošmendy, vytáhl z kapsy u zelené bundy svůj kouzelný dalekohled, se kterým viděl naprosto všechno na jakoukoli vzdálenost . Podíval se s ním na celé údolí a hluboce si povzdechl . Nikdy nebylo tak znečištěné jako v tomto století . Dříve bývalo nádherné , řeka byla plná velkých zdravých pstruhů . A teď je voda znečištěná od chemických hnojiv a ryby v ní už moc nejsou, protože je rybáři pomocí elektřiny vylovili a nevysadili tam nové. Lesy v údolí se neudržují a jsou plné popadaných stromů a větví, které nikdo neuklidí . Také jsou rozježděné od motorek , které tam nemají co dělat , když je to přírodní rezervace. Rozhodl se , že s tím něco udělá , ale z dalšího přemýšlení ho vytrhl řev přibližujících se motorek, na nichž seděli dva chlapci z Bozkova . Jejich řev byl tak silný , že mu určitě splašili zvěř. Krakonoš byl už tak dost naštvaný a dorazilo ho to ,že mu přejeli jeho košík s houbami. Chlapci sjeli ze stráně a uháněli k Vošmendě. tu se před koly jednoho z nich objevil znenadání velmi tlustý kořen a chlapec skončil i s motorkou v ledové vodě . Druhý 5
motorkář pro jistotu zastavil svojí motorku , ale ani on se nevyhnul zlému osudu . Krakonoš ho praštil svou vycházkovou holí, takže přistál na jedné z vysoce položených větví nedalekého smrku . Když se oba chlapci vzpamatovali a rozhlíželi se. kdo jim jejich neštěstí způsobil. uviděli dvoumetrového zamračeného chlapa , který měl na rameni sojku. Připomínal jim podivného hajného s krásně upraveným hustým černým plnovousem . Krakonoš zapráskal svým vousem a sjel opovážlivé mladíky rozzlobeným pohledem od hlavy až k patě . Přemýšlel, jestli je nemá proměnit rovnou v baculaté krysy, možná by si káně hezky smlslo, alespoň by byli užiteční .Nakonec usoudil , že se najde lepší způsob, jak je potrestat . Sundal ze stromu chlapce a druhý kluk už konečně mezitím vylezl z Vošmendy a pak řekl Krakonoš svým hlubokým hlasem: „ Dostanete oba dva domů dopis s pokutou a vaše motorky vám budou zabaveny , teď můžete jít domů a neopovažujte se sem už jezdit na těch svých motorkách , protože mi tím plašíte zvěř.“ Vydali se domů a Krakonoš našel na cestě dotykový mobil, který vypadl jednomu z chlapců . Dal si ho do kapsy a poté zmizel a vzal sebou i obě motorky . Motorky dal do šrotu a mobil mu také dlouho nevydržel , protože to Krakonošovi s ním vůbec nešlo. Tak se na něj naštval a mrštil s ním o podlahu ve své horské chatě na hoře Sněžce a rozbila se mu obrazovka, dal ho tedy do recyklovatelného odpadu. Napsal svojí vycházkovou holí, která se změnila na pero s neomezenou náplní, stížnost na správu ochrany životního prostředí tohoto znění : Dobrý den, chtěl bych upozornit na zhoršující životní podmínky v rezervaci Údolí Vošmendy pro živočichy , dochází zde k úmyslnému poškozování lesa motorkáři , kteří také plaší zvěř . Znečišťuje se i řeka chemickými hnojivy a postřiky používaných na polích v okolí Bozkova a také v ní už nejsou velicí pstruzi , protože došlo pomocí k elektřiny ke kompletnímu vylovení řeky a nebyli do ní znova navráceny ryby. O lesy se nikdo nestará a jsou tam nevytěžené popadané stromy . Prosím Vás o to, abyste zjednali pořádek a poslali mi odpověd na mou stížnost . Krakonoš Jeho sojka mu po dokončení dopisu podala zprávu o tom, že ti rodiče dvou chlapců z Bozkova nezaplatili pokutu za poškozování lesa v rezervaci. Krakonoše to velmi rozzlobilo , a proto domovy obou z nich zasypal až po komín sněhem . Poté, co sníh na jejich domech roztál, mu konečně přišla pokuta ve výši deset tisíc korun od každého z nich , kterou použije na nakoupení potravy pro zvěř na zimu . Když mu po měsíci nepřišla odpověd z úřadu, rozhodl se si tam osobně zajít a vyřídit si to s nimi . Když dorazil do Prahy na určené místo , chtěl, aby ho vpustili do budovy , že má stížnost na správu rezervace Údolí Vošmendy. Po dlouhém přemlouvání ho nakonec vpustili. Jenomže mu odborníci na ochranu životního prostředí nechtěli věřit, že je Krakonoš, protože podle nich patří do říše pohádek - taková hloupost. Tak jim musel nechat zapadat sněhem kanceláře a teprve potom mu trochu věřili. Poslali do Bozkova starostovi dopis, kde mu určili, co má pro zlepšení stavu rezervace udělat. Krakonoše ustanovili ochráncem životního prostředí a 6
inspektorem v oblasti Krkonoš. Starosta splnil všechny požadavky uvedené v dopise a nechal celou rezervaci vyčistit od všeho včetně motorkářů . Pro ty byla vybudována speciální dráha, kde nikoho nerušili. O tři roky později přišel Krakonoš jako inspektor na kontrolu a dal jim potvrzení o tom,že rezervace je v pořádku. Hana Strnadová, 9.třída
KRAKONOŠ MARCELA BALATKOVÁ , 7. TŘÍDA
Žil byl jeden Krakonoš tam pod Kotlem v horách, občas do Rokytnice zašel na langoš, když prohlédl zvěř v norách. 7
Ani pivo mu nebylo cizí, přec nebude trpět žízní. Když sojka přitom zahlédla ho, hned noviny byly plné toho.
O čistotu v horách se stará, má rád čistotu a svěží vzduch, Pražákům občas zanadává, že rozkopali mu mnoho hub.
Když z Polska zavane smogový vánek, schová se a přemýšlí, dnes nevypustí na oblohu červánek, na trest pomalu pomýšlí.
Pak bouřkové mraky pošle tam, my nevykupujem smog, nejsme krám!!! Pak uražen se zamračí, na státní soud se otáčí.
Tam řekli mu- to není problém, pošleme mraky dvakrát za den, proto jsou často povodně, když vítr z Polska zavane.
8
O vzniku pivovaru Krakonoš Jednoho dne si kráčel Krakonoš po horách, když tu uviděl, jak na německé straně hor kácejí nějací dřevorubci stromy. Krakonoš je nějakou chvíli sledoval a všiml si něčeho, co ještě v životě neviděl.Dřevorubci vždycky, když pokáceli strom a zbavili ho větví, sešli se u divného velikého sudu, u kterého byl takový zvláštní kohoutek a každý si z něj natočil půllitr čehosi s pěnou. Krakonošovi to nedalo klidné spaní, a tak si druhý den ráno přivstal, aby mohl ty dřevorubce znovu sledovat. Všechno se opakovalo jako předtím- porazili strom, ořezali větve a šli se napít. Když odešli dřevorubci na oběd, Krakonoš se opatrně připlížil k jednomu ze sudů a drobátko si cucnul toho nápoje. První lok se mu zdál velice hořký a nepříjemný na chuť, druhý už mu ale přišel velmi lahodný a osvěžující. Vzal si tedy půllitr, který ležel na pařezu vedle sudu a natočil do něj ten lahodný nápoj s bílou pěnou. Na jedno nadechnutí vypil celý půllitr. Chtěl si natočit další, ale uslyšel, jak se dřevorubci vracejí z oběda, tak se radši utíkal schovat, aby ho neviděli. Sledoval je skoro půl druhé hodiny a pořád mu vrtalo hlavou, jak se může ten znamenitý nápoj jmenovat. Náhle dostal nápad- přestrojil se za vandrovníka a jakoby náhodou šel po pěšině, která vedla hned vedle dřevorubců. Počkal, až budou mít povalený a odvětvený další strom a až se sejdou u toho sudu. Netrvalo dlouho a dřevorubci položili další strom, zbavili ho větví a šli k sudu. V tu chvíli vyšel přestrojený Krakonoš na pěšinu a pokračoval kolem dřevorubců. Ti, když ho uviděli, zvali ho, ať se s nimi napije. Krakonoš se nenechal dvakrát přemlouvat a šel se s nimi napít. Když vypil první půllitr, zeptal se: „Pánové, znamenitý nápoj…Jak se mu u vás říká?” Jeden z dřevorubců řekl: „Es ist…eh….to je Bier…eh po česku asi bír….eh sehr gut… eh velmi dobrý nápoj as ja…eh, že ano?” Krakonoš se ale vyptával dál. Naštěstí jeden dřevorubec byl z Čech, takže se s ním Krakonoš mnohem lépe domluvil. Dozvěděl se, že se ten nápoj bír vyrábí z chmelu a ječmenného sladu. Krakonošovi nápoj natolik zachutnal, že si nechal poradit od Němců, jak se má vyrábět, a nechal ve městě Trutnov postavit, jak on říkal, „bírvar”.Ten název se mu ale zdál moc německý, vymýšlel tedy pro bír nějaký český název. Napadlo ho nepijvodu. pij-vo. pi-vo. Ano, to je ono - PIVO. Ať se tedybírvar jmenuje pivovar. „A ten pivovar pojmenujeme po tobě,“ prohlásili Trutnováci, „bude to Krakonoš.“ A od té doby vaří v trutnovském pivovaru pivo pojmenované po vládci hor- Krakonoš. Roman Dolenský, 9. třída
9
Krakonoš pastevcem Ondřej Zeman, 7. třída
Byl žil jeden Krakonoš a ten ovce měl rád, pásl je na lukách, nikdo mu je nesměl brát.
Jednoho dne však Krakonoš u hlídání ovcí spal, až do druhého dne a někdo mu je všechny vzal.
Když se druhy den vzbudil ovce byly pryč Krakonoš se prošacoval a postrádal i klíč.
Tak Krakonoš zvedl se a zloděje hledat šel teď už ovce nepase teď jinou práci chvíli měl.
Když zloděje našel,
10
do trávy si lehnul, než měsíček zašel, už od ovcí se nehnul.
A kde teď nalezený klíč svůj má? Drží ho na krku šňůrka ozdobná.
JAK SE KRAKONOŠ OŽENIL Bylo - nebylo na území Čech, přesněji řečeno v Krkonoších, žil vládce těchto hor jménem Krakonoš. Už jenom podle těchto dvou slov víme, že tato dvě jména mají něco společného. Psal se rok 1800, když Krakonoš už těmto horám spoustu let vládnul. To byla jeho nejlepší léta. Řekl si, že na chvíli opustí Krkonoše a zajde se podívat do sousedního státu. Na Slovensku měl už od svého dětství drahého kamaráda, za kterým občas zašel nebo naopak. Ještě před tím, než vyrazil, musel pověřit zvířátka, aby mu hlídala hory před pytláky a zlobivými dětmi, které dělaly nepořádek a ničily les. Největší zodpovědnost měl starý medvěd Bobo, kterému bylo 53let. Když se setmělo, Krakonoš se vydal na cestu. Mohl jít přes noc, protože to všude dobře znal. Šel dlouho, dlouho, až se nakonec setkal se svým kamarádem Rudlou. Opravili pár lesů, paloučků popovídali a byl čas jít domů. Cestou zpět potkal ženu, která byla poněkud zvláštní, ale nikdo nevěděl čím. Krakonoš se s ní dal do řeči. Zjistil, že je to ztracená víla, kterou sem zahnala strašlivá bouře, když byl Krakonoš pryč. Vzal ji s sebou domů do hor a tam se nestačil divit svým očím, všechno bylo rozházené, polámané, a zvířátka plakala. Tento strašlivý nepořádek nespáchala žádná lidská duše, nýbrž příroda. Ta obrovská bouře. A tak mu nezbývalo nic jiného, než s vílou začít opravovat. Dal jí jméno Rhiannon. Byla krásná jako ranní úsvit, vlasy jako by se jí po nich perly kutálely a obličej jako ta nejhezčí kopretina. Než dali okolí zase do původního stavu, Krakonoš se zamiloval a víle taky nebyl lhostejný. Tak si vzal Krakonoš Rhiannon za ženu. Po jednom roce se jim narodila holčička Nela a hoch Jáchym. Krakonoš Jáchyma už od malička učil, co je v lese správné a co ne, Rhiannon zase učila Nelu. Když jim nastal 18. rok, převzali vedení na Krkonoších. Krakonoš a Rhiannon se rozhodli, že přenechají vládu nad Krkonošemi dětem a budou cestovat po světě. A takto končí můj příběh. Karolína Peterková, 9.třída
11
Kde se vzaly Krkonoše? Bylo jedno stavení, které stálo uprostřed obrovského lesa. V něm bydlel dřevorubec se svoji ženou. Po několika letech se jim narodilo dítě. Byl to chlapec a nebyl jen tak ledajaký. Nikdo ani nevěděl, proč se jmenuje zrovna Krakonoš a kde se to jméno vzalo. Rodiče se ho prý dověděli ve snu. Kam chlapec šlápl, vyrostla houba, zvířata za ním chodila a poslouchala ho, co zasadil do země, vždy dobře prospívalo, a kam si lehl, vyrostla hora. Všude najednou začaly růst hory. Už tam bylo tolik, že vzniklo celé pohoří, po svém tvůrci dostalo jméno Krkonoše. A když se hory po chlapcovi jmenovaly, tak se stal jejich pánem. Nechal si ušít 12
kabát, klobouk a boty. Sám si vyřezal z nejrovnějšího stromu velikou fajfku. Aby věděl, kdo mu škodí v revíru, pořídil si sojku. A tak si Krakonoš vládne na svém panství doposud. Adam Vykydal, 9. třída
Báseň o Krakonošovi Adam Stodola, 7.třída
Krakonoš je symbol hor, nikdo proti němu nemá vzdor. Jeho sojka vzdělaná, donáší mu od rána zprávy zlé i dobré, odměňuje vždy ty hodné, nu a ty zlé potrestá, nezní to jak groteska. A po celodenním namáhání přijde chvilka pro spinkání. A tak to chodí den co den, možná vám to zní jak sen. A to je už konec básně, na horách se mějte krásně
KRAKONOŠOVA KLETBA Krakonoš tu byl už odjakživa. Ochraňuje přírodu i lidi, co žili na horách, nebo pocestné, co jimi procházeli. Kdysi se v horách se jel závod na lyžích, ten den Krakonoš zasněžil vše více než jindy. Najednou se strhla vánice a jednoho lyžaře (jakéhosi Hanče) nestihl zachránit. Velice mu tohoto mladíka bylo líto. Snažil se vždy zachránit všechny lidí v horách pod lavinou, ale zachránil jich bohužel jen pár.
13
Krakonoš je tu i kvůli přírodě, v této době Krakonoše zlobí turisti, co vyhazují odpadky. Jednou Krakonoš potrestal mladíka za to, že v horách dělal nepořádek a ubližoval jim. Zaklel ho do oblázku, ve kterém byl zaražený skleněný červený střípek. Ten střípek byl červený, protože měl mladík nečisté srdce, a kámen kolem něj bylo vězení. Krakonoš určil, že až se oblázku dotkne duše a srdce čistého, pak bude mladík vysvobozen. Bylo to už rok od kletby. Po horách chodila dívka, která jim pomáhala a čistila je. Najednou se při chůzi zahleděla na zem, kde ležel oblázek s rudým střípkem. Chtěla ho vzít ze země, sotva se ho ale dotkla, mladík stál před ní. Náhle tu byl i Krakonoš a mladíkovi řekl: ,,Ještě jednou něco takového uděláš, zakleju tě do nejvyššího stromu a každou bouřku do tebe uhodí. “ Když Krakonoš poznal dívku, co pomáhala horám, daroval jí vzácný fialový kámen, který chrání lidské štěstí. I mladík, věděl, že děvče má dobré srdce a zamiloval se do ní, stejně tak ona do něho. Do snubních prstýnku nechal zasadit úlomky z kamene od Krakonoše, aby na něho měli památku. Dodnes na Krakonoše vzpomínají a horám vždy jenom prospívají.
Žaneta Seifertová, 9.třída
Báseň o Krkonoších Kristýna Vildová, 9. třída
České hory, hory naše, potkali jsme Krakonoše, ukázal nám Krkonoše, české hory, hory naše. Přes kopec udělá krok z kapky vody je hned potok, který se pak ztratí přece v jedné krkonošské řece. Sněžka bývá často bílá Krakonoše potěšila, v Peci pod Sněžkou si pak se sojkou chce povídat. Co mu sojka vyštěbetá? Že by chtěla dál do světa? 14
Rýbrcoul ji říká tišejinde nejsou Krkonoše. Tam kde Labe pramení v tom okruží z kamení pak dál teče, sílí, vzkvétá s Vltavou se taky stéká. Kde? No přece u Mělníka. A sojka nikam neutíká. Ty krásné hory,hory naše to jsou přece Krkonoše.
Krakonoš se chystá do hor na lyže Byl jednou chlapík jménem Krakonoš, který bydlel v jižních Čechách, a jelikož bylzvědavý a rád poznával nova místa, jednoho dne se vydal do Krkonoš. Zrovna do jednoho města, kde se mu moc líbilo, a to město se jmenovalo Jablonec nad Jizerou. Vydal se tam, protože viděl na počítači, že tam je krásná cukrárna, cukrárna U Marušky byla nejhezčí. A tak dne 14. 12. se na zimu vydal do tohoto krásného městečka. Jel vlakem do Prahy, tady se mu taky moc líbilo, ale cíl měl v Jablonci. Dalším vlakem jel do Chlumce nad Cidlinou. Odtamtud už přímo do Jablonce. Po příjezdu se dost divil, protože na internetu to městečko vypadalo docela veliké, ale nevadilo mu to, a tak se šel podívat, jak to tam vypadá. Jako první zahlédl právě cukrárnu U Marušky, která byla celá růžovo-bílá. Tam se mu moc líbilo, ale hledal, kde by přespal. Když se zeptal paní cukrářky, řekla mu, že ona sama tu má ubytování, a tak zůstal. Celý týden zkoumal, co tam je jiného než v jižních Čechách. Najednou začalo sněžit, Krakonoš se lekl, co to je, ale pak si na to zvyknul, přestože u nich na jihu skoro nesněží. Po čtrnácti dnech si řekl, že půjde lyžovat, že to ještě nikdy nezkoušel. A tak se zase paní domácí ptal, jestli ví, kde je nějaký pěkný vlek ,že by si rád zalyžoval. Paní mu poradila, že nejhezčí vlek je v Rokytnici nad Jizerou, že je to tam docela velké, ale hezké, ať se tam jede podívat. Jel autobusem, to uviděl, řekl: “To je nádhera.” Hned si šel vychutnat ten krásný rozhled. Jeho první zastávkou byl vlek Lysá hora. Tam se mu moc líbilo, ale jelikož neuměl moc lyžovat, byl rád ,že se vrátil zpátky do cukrárny, kde si pořádně odpočinul. Druhý den se jel podívat na rozhlednu Štěpánka, která se tyčí 12,5 km od Jablonce nad Jizerou. Tam se dozvěděl, že se tam jezdí hodně na běžkách. A jako vždycky si to jel vyzkoušet, pořád padal nazem, protože na tom neuměl. Takhle střídal různé procházky a lyže. Nakonec se mu na horách moc a moc zalíbilo, zvláště v zimě na ně nedal dopustit. Navíc si řekl: “Jmenujeme se přece já i hory stejně, tak to je určitě znamení osudu, abych tady zůstal.” Zůstal tam a ještě tam pořád někde bydlí. Kristýna Holcová, 7 .třída
15
Cesta s Krakonošem V jedné pražské ulici, v bytě, který byl úplně nejvýše z celé Prahy, žila rodina. Bohužel jejich tatínek musel každý den pracovat dlouho do noci, a tak si děti svého otce příliš neužily. Aby jim to tatínek vynahradil, rozhodl se je vzít na týden k babičce, kde by s nimi trávil veškerý volný čas. Ze začátku tatínek slib plnil, ovšem práce ho dostihla i zde na venkově ve Vysokém nad Jizerou. Děti si tedy musely vystačit opět samy. Jednoho dne se Maruška a Tomášek rozhodli, 16
že půjdou do lesa na houby, aby jim babička mohla udělat smaženici. V lese potkali staršího pána, který měl vous až po kolena, děti se ho nejprve lekly, ale brzy pochopily, že ten muž je strážce lesa "Krakonoš". Ten se jich nejprve zeptal, co tu dělají tak samy, načež mu děti odpověděly, že jejich tatínek nemá mnoho času, a tak se rozhodli jít samy. Krakonošovi bylo dětí líto, a proto se rozhodl, že jim prázdniny u babičky trochu zpestří. Nejprve jim ukázal tajná místa, kde rostly ty nejkrásnější a největší houby z celého okolí, děti poté pospíchaly pochlubit se babičce. Babička zatím hned poznala, že je to práce jejího starého známého Krakonoše, ale neřekla ani půl slova, jen se radovala s dětmi. Krakonoš se druhý den pro děti stavil u babičky a vzal je na cestu, které říkal cesta do pohádkové říše. Děti si tam užily spousty zábavy nejen s Jeničkem a Mařenkou, ale i Mrazíkem a Smolíčkem pacholíčkem. Po návratu jim Krakonoš kladl na srdce, aby nikomu nevyzradily, co zažily, a děti to dodržely. Jejich tatínek byl smutný z toho,že si děti musely opět hrát samy, ale babička, které věděla,co se stalo, ho uklidňovala, že si to náramně užily. Jiří Strnádek, 9.třída
Dobrý skutek Žila jednou dívka jménem Angela a její mladší bratr Maxim. Život ale neměli vůbec lehký, protože jejich rodiče byli rozvedení a dálka mezi mamkou a tátou byla přímo nesmírná. Otec bydlel v Irsku i se svou novou manželkou, která byla přímo dokonalý vzor macechy. Ona jménem Izolda nechtěla o dětech nic slyšet. Jednou v noci, kdy byly děti u svého otce, tajně odposlouchávaly rozhovor otce a Izoldy. Ta toužila po svých vlastních dětech a nehodlala dávat své bohatství Angele a Maximovi. Měla v plánu obě děti poslat na internát, někam hodně daleko. Po tom zjištění děti už nechtěly mít nic společného s macechou, a tak se rozhodly odjet k matce do Krkonoš v České republice. Byly šťastné, že tam alespoň není taková zima. Asi jediné pozitivní, co na této zemi viděly. Jejich hlavní zábava byla chození po horách, dlouhé túry. Po pár týdnech se jim tu začalo velmi líbit. Další věc,kterou bych měla zdůraznit, je to, že Maxim trpěl náměsíčností, a když máte dům přímo v horách, kde je spousta skal,srázů, nebezpečí na každým kroku, není to legrace. Jednou v noci, když už všichni spali, se Maxim dostal do svého transu. Matka, která vždy pro jistotu pozamykala všechny dveře, aby se Maxim ven nedostal, usnula u pletení. Maxim vyšel ven na mráz, šel a šel, až došel daleko od domu. Ráno, když se všichni probudili, začalo pátrání. Matka měla povinnost informovat o tom policii, ale také svého bývalého manžela, otce svých dětí. Ten se okamžitě vydal nacestu, bohužel i se svou manželkou Izoldou. Angela nemohla vydržet to napětí, moc chtěla najít svého bratra a policii a detektivům nevěřila, rozhodla se ho najít sama. Když se zjistilo, že zmizela i ona, dala se do pátrání celá rodina. Chodili a chodili a Izolda si věčně stěžovala, že už nemůže, a tak se rozhodla vrátit zpátky, bohužel vyšla špatným směrem. V tu chvíli byl Maxim na cestě zpátky do domu, znal to v okolí jako svoje boty, i když žádné momentálně na sobě neměl. Najednou uviděl na v trní 17
zapletenou sojku a pomohl jí. Tu uviděl temný stín nad sebou. Prudce se otočil a co neviděl? Několikrát si ještě promnul oči. Krakonoš přímo před ním. „To snad ještě spím?“ pomyslel si. „Děkuju, že si udělal dobrý skutek a pomohl mé sojce. Za každý dobrý skutek přijde odměna,jen si počkej na tu pravou chvíli,budeš odměněn,“ řekl Krakonoš a zmizel. V tu chvíli uslyšel Maxim známý ženský hlas. Uviděl Izoldu, volala o pomoc, protože se ztratila. Ale její pohled nebyl vůbec milý ani přesvědčivý,ba naopak- byl nedůvěřivý a zlý. Pronesla: „Konečně mám šanci se tě zbavit, ty malej prevíte, nejprve tebe a pak tvé sestry.“ Chytla Maxima a táhla ho ke srázu. V tu chvíli, v ten okamžik se objevil i zbytek výpravy- otec, matka, Angela a šéf policie. Angela vykřikla, rozeběhla se směrem k těm dvěma, chtěla je roztrhnout, bohužel ne v ten pravý okamžik. Maxim od sebe odtrhl Izoldu a ta narazila do Angely přímo na kraji srázu. V tom momentu vykřikli všichni až na Izoldu. Angela se ztrácela všem z očí a ani Maxim natahující k ní ruku nedokázal pomoci. V ten moment, kdy Angela padala ze srázu, vyrostla na zemi velmi silná vrstva mechu, zčista jasna se tam objevila a Angela byla zachráněna, dopadla přímo do měkkého.Rodina nahoře jásala radostí až na Izoldu,která se ještě pokoušela utéct,ale byla zadržena policií a u soudu obviněna z pokusu dvojité vraždy.Týden po té události se všem změnil život, otec se znovu oženil s matkou svých dětí a společně žili dál v Krkonoších. Nechtěli odtud odejít po tom, co jim Maxim pověděl o tom, co zažil, a také měli důvod mu věřit… Protože za tu záchranu Angely vděčili hlavně Krakonošovi. Ale kdyby nebylo dobrého skutku Maxima, kdo ví, jestli by teď Angela žila.
Karolína Lacinová, 9.třída
Pohádka o knížeti a Krakonošovi Kdysi dávno žil na svém zámku kníže Evžen, který chodil Krakonošovi na med. Krakonošův med byl totiž ten nejzdravější, nejsladší, nejlepší a s nádechem přírody, protože byl nasbírán z léčivých bylin, rozkvetlého lesa a čisté vody ze studánky. Kníže vždy kradl v noci, protože včely jsou s Krakonošem a budí světlušky, aby lehce rozsvítily les. Kníže med prodával za velice draho a hodně na tom podvodu zbohatl. Jednu slunečnou neděli se kníže přestrojil a šel prodávat med na trh. Šel kolem Krakonoš a s jistotou zjistil, že ten med je jeho a nehodlal to takto nechat, aby Evžen jeho okrádal a lidi podváděl. Když večer odešel budit světlušky, nechal část včel v úle. Když kníže přišel pro med , včely ho tak seštípaly,že ani nemohl odejít, jak ho bolely nohy. Najednou přišel Krakonoš a pravil: „Okradl jsi mě i lidi, kteří poctivě vydělávají, a proto, když všechny peníze nevrátíš, proměním tě v pařez.“ Kníže byl natolik lakomý, že peníze nevrátil, ani se Krakonošovi neomluvil, a tak ten svůj slib dodržel. Kníže Evžen se proměnil v pařez, který můžete vidět na kraji lesa dodnes, sedají na něj unavení pocestní, ale někdy prý slyší bzukot včel a podivné bolestivé výskání. Luboš Holina, 9. třída
18
Krakonošova hora Byla jednou jedna malá a poklidná vesnička. Vesnička byla poklidná pouze do té doby, než se přistěhovali noví bohatí nájemníci, kteří měli také své služebnictvo. Nutili je dělat úplně vše: mít nádobí, čistit boty, také uklízet a obdělávat půdu. Místní lidé jim říkali, že v této vesničce takové posluhování nemají rádi a že pokud se nehodlají změnit, tak ať se odstěhují, také jim hrozili Krakonošem, že je potrestá, až se o tom doví. Zlí lidé o tom však nechtěli ani slyšet a nevěřili, posmívali se. Jednoho dne se k nim doneslo, že se na prvního máje za vesničkou otevírá hora plná zlata a šperků, drahého kamení a tak dále. Jelikož se první máj blížil, ti lidé si řekli, že se půjdou podívat a vezmou s sebou vše, na co budou stačit. Nastalo očekávaný den a lidé se vydali ke Svaté hoře, tak se hora jmenovala. Když přišli na místo, hora se sama automaticky otevřela a oni začali brát všechno to drahé kamení a šperky. Ovšem to ještě nevěděli, že horu stráží Krakonoš, který to drahé kamení dává chudým a poctivým lidem. A tak Krakonoš zavřel horu a nechal je s tím bohatstvím uvězněné až do příštího máje jenom s chlebem a vodou, jako to dělali oni se svými sluhy. Po jednom roce Krakonošovi slíbili, že se napraví a že sluhům zaplatí poctivě za všechnu práci a také jim poskytnou pořádnou střechu nad hlavou. A tak se i nafoukaní a bohatí lidé naučili být spravedliví a milí jako ostatní, také lidé z vesnice je začali mít rádi. Igor Svaček, 9.třída KRAKONOŠ A ZÁVODY Jednoho dne šel Krakonoš lesem, všiml si plakátu a přečetl si ho. Stálo na něm: „Kdo vypěstuje největší muchomůrku?“ Závěrečný „závod“ měl být za dva týdny. Řekl si:„ Já to ale asi nestihnu .. , no ale tak zkusit to mohu.“ Další den se pustil do díla. Vymezil si prostor pro mochomůrku, bylo to asi 5 metrů čtverečných. V lese si našel malinkou muchomůrku, byla vysoká 2 milimetry. Krakonoš si ji zasadil do zahrádky a horlivě ji opečovával 2 dny, ale nemělo to žádný výsledek. Tak si řekl, že to zkusí jinak. Začal se na ni koukat svýma malinkýma očičkama, a tak ji vytahovat ze země – snad ta hypnóza zabere. A co to? Najednou ona začala z ničeho nic růst. Ale stejně byla moc malinká. Vyrostla totiž jen 5 centimetrů. Zkusil to znovu, ale ono nic. Začínal být pořádně zoufalý. Druhý den se neprobudil zrovna s nejideálnější náladou. Byl mrzutý a smutný. Zkusil se opět podívat na tu muchomůrku jako včera. A najednou to prostě začalo zase fungovat. Zkusil to ještě jednou, ale zase nic. Za chvíli mu došlo, že muchomůrka takhle roste každý den, ale jenom jednou. Takto to pokračovalo až do třináctého dne. Čtrnáctý den se konaly závody. Toho dne se Krakonoš vzbudil s fantastickou náladou. Věřil si, protože jeho muchomůrka měřila tři metry. Krakonoš vyjel v sedm ráno, aby byl v deset v Praze. Když tam dorazil, byl už trochu nervózní. Měli tam na náměstí rozestavěné stoly, na které se dávali houby z celého světa. Když přišlo vyhlašování , Krakonoš by se nejraději propadl do země, jakou měl trému Nakonec ho ale opravdu vyhlásili za nejúspěšnějšího pěstitele muchomůrek. Nakonec byl Krakonoš známý po celém světě. Eliška Holá, 7.třída
19
Obrázky Krakonoše Obálka – Karolína Lacinová (9.tř.) Str. 2 – Karolína Lacinová (9.tř.) Str. 7 - Žaneta Seifertová (9.tř.) Str. 12 – Kristýna Vildová (9.tř.) Str. 16 – Hana Strnadová (9.tř.)
20
