06/2013
OBCHODNÍ LISTINY
42. VYDÁNÍ ŠKOLNÍHO ČASOPISU WWW.OBCHODNI-LISTINY.WZ.CZ 19. 6.2013
Ú ÚVVO OD DN NÍÍKK ŠŠÉÉFFRREED DAAKKTTO ORRAA Drazí studenti, a je to tu! Přežili jsme letošní školní rok a ten další už je za dveřmi…ale to bych trestuhodně přeskakoval, protože důležité jsou hlavně letní PRÁZDNINY, kdy nabereme nové síly a vypustíme starosti z hlavy, případně budeme od rána do večera dřít na brigádě. Avšak ještě předtím, než tohle všechno nastane, je tu červnové číslo školního časopisu. Užijte si ho dosyta, věřím, že se vám bude líbit. Pro mě je to současně naposledy, co píši z pozice šéfredaktora tento úvodník. Maturita volá a je čas předat žezlo mladším. Jednoroční vedení časopisu pro mě bylo velkým přínosem a nastupující šéfredaktorce přeji, aby si z této příležitosti vzala co nejvíce zkušeností, které vedení časopisu bezpochyby nabízí. Chci velmi poděkovat celé redakci za odvedenou práci. Přesto že články píší ve svém volném čase a hlavně sbírají zkušenosti, tak má mnoho článků profesionální úroveň. Díky patří také paní profesorce Lapkové za korekturu a panu Baryharovi za obětavou pomoc při tisku časopisu. Mějte pěkné prázdniny a mějte se rádi! Jan Vajsejtl
RREED DAAKKCCEE ČČEERRVVN NO OVVÉÉH HO O ČČÍÍSSLLAA Šéfredaktor: Jan Vajsejtl Redaktoři z obchodní akademie Adriana Micáková - Lenka Prágrová – Tereza Tomsová – Kateřina Zlesáková Redaktoři z ekonomického lycea Marek Skalský – Jan Vajsejtl A nezapomeňme Korektura: Paní profesorka Lapková - Web stránky: Tereza Krédlová
O OBBSSAAH H ÚVOD A OBSAH ............................................................................... 1 ZE ŽIVOTA ŠKOLY .......................................................................... 2 MĚLO BY SE VĚDĚT....................................................................... 4 ROZHOVOR ........................................................................................ 5 NAŠE POSTŘEHY ............................................................................ 7 NÁZORY .............................................................................................. 8 PARODOSKOP .................................................................................. 9 CHUCKOVO OKÉNKO .................................................................... 10
1
ZZEE ŽŽIIVVO OTTAA ŠŠKKO OLLYY NA PŮDĚ JE HOTOVO! Místo staré půdy máme teď tři moderní počítačové učebny a knihovnu. Rekonstrukce probíhala od září loňského roku a stála zhruba 11 milionů korun a z části ji zaplatila Evropská unie prostřednictvím Regionálního operačního programu (ROP) Severovýchod v programu IPRM Lidové sady. Zbývající prostředky doplatil zřizovatel, kterým je Liberecký kraj. „Možnost vytvořit v půdních prostorách učebny nás napadla už v devadesátých letech,“ objasňuje počátky plánů rekonstrukce ředitel školy Jaroslav Počer. Prostředky na stavbu ale škola získala až loni. Při rekonstrukci však školu čekalo překvapení. Podle ředitele Počera musela být při rekonstrukci vyměněna celá trámová konstrukce, což zprovoznění prostor prodloužilo o několik měsíců. „Pro nás studenty je to opravdu dárek! Učebny se mi líbí,“ hodnotí s úsměvem student třetího ročníku Marek Skalský. V půdních prostorách vznikly tři počítačové učebny, jedna s kapacitou pro celou třídu, další pro polovinu a třetí je určena pro fiktivní firmu. Kromě toho se do podkroví přestěhuje i školní knihovna, která se dosud nacházela ve druhém patře. Nové učebny však nejsou dárkem jen pro současné studenty, ale do jisté míry i dárkem pro školu, která letos oslaví 150. výročí svého založení jako nejstarší obchodní akademie v Česku. „Projekt půdní vestavby nemá žádnou přímou souvislost se sto padesáti lety od založení školy, ale je to vhodné a pro školu povzbuzující do dalších let. Škole k tak významnému jubileu samozřejmě gratulujeme,“ sdělil tiskový mluvčí Libereckého kraje Jiří Langer. Projekt rekonstrukce půdy je úzce spjat s oborem veřejnoprávní činnost, který se na škole vyučuje od tohoto školního roku. „Prostory budou sloužit hlavně studentům tohoto oboru,“ přitakává ředitel školy Jaroslav Počer. Důvodem pro zřízení dalších učeben byla ale i naplněná kapacita těch současných. Školu se tedy touto rekonstrukcí podařilo pomyslně „nafouknout“. Nové učebny ale nejsou jediné, už loni na podzim byla vyměněna všechna okna. Jediné, co ještě zoufale volá po opravě, je padající omítka budovy. „Škola plánovala v letošním roce opravu fasády, právě v souvislosti se sto padesátým výročím, ale na realizaci už letos nebyly volné finanční prostředky,“ vysvětlil mluvčí kraje Jiří Langer a doplnil, že opravy omítky se OALIB dočká příští rok. Jan Vajsejtl (zpracováno pro Liberecký deník)
CHORVATSKO V NOVÉM V pátek 24. května se studenti druhých ročníků sešli u školy, aby mohli společně vyjet na dlouho očekávaný kurz do Chorvatska. Cesta autobusem, jak už to u delších cest bývá, byla vyčerpávající, ale nakonec jsme v pořádku dojeli a mohli se ubytovat ve skromných malých chatičkách v kempu „Dole“ v Živogošče. Následně nás čekala menší procházka po kempu a okolí přístavu.
2
Neděli jsme strávili výletem do vedlejší vesničky. Bohužel jsme cestou chytli déšť, ale v pořádku jsme došli a mohli si ve městě nakoupit nějaké potraviny, abychom celý týden přežili. Počasí nám ale nepřálo a začalo opravdu hodně pršet. Do našeho kempu jsme se zpět dopravili autobusem, někteří otužilí jedinci šli zpět pěšky i v tom dešti. Pondělí jsme strávili sportovními hrami, popřípadě joggingem, aerobikem či kondičním cvičením. Večer jsme se vydali na výlet na Kapličku, která byla na samém vrcholu hory Humbulus Akupunktulárys. V úterý začalo ráno pršet, ale naštěstí se vyjasnilo a udělali jsme si výlet lodí na ostrov Hvar, kde jsme se mohli opalovat, poznat další okolí a na zpáteční cestě jsme se na lodi naobědvali. Měli jsme vynikající rybu se zeleninou a ochutnali víno. Večer jsme strávili sportováním. Ve středu bylo naštěstí také krásně, takže jsme se mohli opalovat a koupat. Večer jsme se opět rozdělili a někteří hráli softball, jiní dělali kondiční posilování či volejbal. Ve čtvrtek většina z nás jela na výlet do Bosny a Hercegoviny a po Chorvatsku, kde jsme viděli starší vesničky, vodopády a trhy. Ostatní zůstali v kempu, sportovali a opalovali se. Čtvrteční den byl ale poslední slunečný a teplý. Večer jsme se opět rozdělili a jedna skupinka jela na Makarskou a druhá v kempu sportovala. V pátek bohužel pršelo, a tak jsme většinu času strávili na chatkách. Chvilkami, když se udělalo trochu lépe, jsme sportovali. V sobotu jsme měli naposledy ranní rozcvičku a poté jsme balili věci a uklízeli chatky. V pět hodin jsme se naposled rozloučili s mořem a nasedli do autobusu. Do Liberce jsme přijeli v neděli dopoledne. Myslím, že za všechny mohu říci, že jsme si to i přes to chvílemi hnusné počasí moc užili. Tereza Tomsová
MĚJ SE KRÁSNĚ A ZASE NĚKDY…
... aneb příběh o nové osobě samostatně ekonomicky myslící. První den jsi mi vzala z ruky panenku a ze mě byl rázem jiný člověk. Občas jsi mě vítala otravným bzučením u dveří, ale každý den klapnutím zámku u modré „třicetdvojky“. Já Tě pro změnu neochotně zdravila slovy: „Kde teď jsme?“. Za ty čtyři roky s Tebou mi narostly vlasy, i přesto, že jsem je mezitím nejméně čtyřicetkrát ostříhala. S Tvojí podporou jsem absolvovala legendární „harmonizák“, lyžařský kurz, taneční, „turisťák“ v Chorvatsku, svou první brigádu a na druhý pokus i autoškolu. Také jsi mi zprostředkovala praxi v Mladé frontě DNES, za což jsem dnes ohromně vděčná. Díky Tobě se ze mě stala samostatná jednotka, která vystupovala pod vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení maturitní zkoušky. A povedlo se! 3
Těch 147 týdnů s Tebou uteklo jako voda. Myslím, že můžu s klidem konstatovat, že na Tebe nikdy nezapomenu, i kdybych chtěla. A to je dobře. Poslední den jsi mi dala do ruky maturitní vysvědčení a ze mě byl rázem opět jiný člověk. Lenka Prágrová
M MĚĚLLO O BBYY SSEE VVĚĚD DĚĚTT CYKLISTÉ POPILI KÁVU ZDARMA V rámci květnové kampaně Do práce na kole si v úterý 21. května její účastníci mohli zajet na kávu zdarma do vybraných podniků v Liberci, Jablonci a okolí. K tomu, aby kávu obdrželi, však museli mít krom jízdního kola i soutěžní tričko této akce, pořádané ve více než deseti městech České republiky. Zavítal jsem tedy do jedné z libereckých kaváren, která se do akce připojila. Byl jsem tu ale moc brzy, a proto mi příjemná obsluha sdělila, že „cyklohosty“ očekávají až odpoledne, když budou šlapat z práce. Neváhal jsem a odpoledne, v duchu akce, sedl na kolo a zavítal do kavárny, která se nachází nedaleko městského bazénu, znovu. Měl jsem šťastný pedál, protože jsem stihl poslední hosty, kteří si přijeli pro „Kafe na triko“, což byl název této jednodenní akce. Naštěstí se mi ještě podařilo oslovit paní Sašu, která v květnu jezdila do práce za „stáj“ ZŠ Sokolovská. „Chutná káva mi přišla vhod. Do práce jezdím na kole tak třikrát v týdnu,“ sdělila, nasedajíc na kolo. Vrtalo mi hlavou, proč nabízejí organizátoři právě kávu. Kdo jezdí na kole, tak moc dobře ví, jak člověku vyschne v ústech, a že by právě káva dokázala zahnat žízeň? „Vodu si můžu dát doma, byla jsem ráda, že mi připravili dobrou kávu,“ vysvětlila mi však účastnice projektu Do práce na kole. Sám jsem atmosféře kavárny neodolal a posadil jsem se na šálek cappuccina. Od servírek, které byly očividně potěšeny mým zájmem o tuto akci, jsem se dozvěděl, že na kávu přijeli spíš jednotlivci. Není se ale co divit, kampaň Do práce na kole se v Liberci koná teprve podruhé a mnozí určitě zavítali i do jiných kaváren, třeba v sousedním Jablonci. Když jsem při odchodu nasedal na kolo, které jsem měl opřené o zeď, nemohl jsem nekomentovat, že tu chybí stojan na kola. „Kam ho dát? Ukradli nám už i tuto ceduli,“ ukazuje servírka na kovový stojan s nabídkou, teď už připoutaný k plotu řemenem. Jak symbolické je toto téma pro cyklisty, kteří bohužel nemohou s klidem v duši opustit svoje kolo, ani když je ve stojanu jištěné sebelepším zámkem. Pokud by se podařilo počet ukradených kol snížit, zajisté by i v našem kopcovitém Liberci začalo nejen do práce jezdit na kole lidí více. Jan Vajsejtl (zpracováno pro Liberecký deník)
DVOJITÝ TITUL A TÝM JARA Něco neuvěřitelného se letos ve sportu povedlo Plzni. Hlavní město západních Čech ovládlo oba dva nejpopulárnější sporty v Česku. Plzeň je tak po Praze druhým českým městem, které získalo v jednom roce tituly v obou nejsledovanějších sportech v Česku – fotbalu i hokeji.
4
Vítěz v boji o titul byl do posledního kola nejasný a nakonec se zrodilo slušné drama. Hra na kočku a na myš – Plzeň dvakrát zaváhala doma a Sparta zase venku, stále se střídal náskok Plzně z 5 na 2 body a naopak. Ale v posledním kole si Plzeň přesvědčivě došla pro titul, a tak zaslouženě slaví a již brzy ji opět uvidíme v nejslavnější soutěži - Lize mistrů. Rád bych také poukázal na neskutečnou formu libereckého Slovanu, který na jaře válcoval jednoho soupeře za druhým. Dalo by se to nazvat náplastí za zpackaný podzim. Ale když si to tak vezmeme, kdyby Liberec na podzim neztrácel body zbytečně, mohl se jisto jistě znovu prát o titul. Jenže nestalo se, naše skvělé vedení rozprodalo nejlepší hráče a než se kluci znovu sehráli, byla polovina sezóny pryč. Nicméně, takové jaro bychom si přáli pořád, že? Celková bilance skončila na 11 vítězstvích, 2 remízách a 1 prohře. Jablonec, Olomouc, Mladá Boleslav, SPARTA i PLZEŇ. Všichni se museli sklonit před králem severu, králem jara. Liberec se dostal na 9ti zápasovou vítěznou vlnu, která skončila až v posledním kole remízou s Příbramí. V tomhle utkání definitivně ukončily kariéru 2 liberecké legendy – čtyřicátníci Zbyněk Hauzr a Tomáš Janů, přejme jim do další etapy života mnoho štěstí! A tobě Slovane, tobě přeju, ať navážeš na úžasné jarní výkony a příští rok ať znovu slavíme my! Tým na to máme! :) Marek Skalský
RRO OZZH HO OVVO ORR LOUČÍME SE S PANÍ PROFESORKOU LAPKOVOU Jedni odcházejí, druzí přicházejí. Pro paní profesorku Lapkovou platí to druhé. „Ve školství jsem strávila přes 60 let,“ říká v rozhovoru pro Obchodní listiny. Není tedy divu, že se nemůže dočkat důchodu, který ovšem nehodlá strávit chozením po supermarketech. Mnozí studenti si jistě všimli, že od dubna už nejste Zuzana Fabiánová, nýbrž Zuzana Lapková. Co vás vedlo k tomuto životnímu kroku? Já jsem dobrodružná povaha. (smích) Ale teď vážně, věděla jsem, že už budu tady na škole končit a že tady v Liberci už vlastně nikoho z rodiny nemám, protože obě moje dospělé děti se již z Liberce odstěhovaly. Nechtěla jsem tu na severu zůstat sama, tak jsem si našla nového muže a budu se stěhovat za ním do jižních Čech. Až tak daleko? Ano, do Jindřichova Hradce. To je město přesně na míru takovým důchodcům, jako jsme my Lapkovi. Myslím si, že člověk si má v důchodu užívat toho, na co mu při práci nezbýval čas, ne jen bloudit po obchodech a shánět, kde je levnější rohlík. Pro aktivní důchod potřebujete právě partnera. Vraťme se ale ke školství. Vy na naší škole působíte už opravdu dlouho, že ano? Já jsem tady od roku 1971.
5
Máte nějakou třídu, na kterou stále vzpomínáte? Ano, a mám jich hned několik. Tou první třídou, která mně velmi přirostla k srdci, je ta, od které jsem odcházela na mateřskou, ale pak jsem se k ní ještě vrátila. Mimochodem do ní chodila naše účetní paní Pecárová, maturovali asi v roce 82. Druhá taková třída maturovala v roce 90. A třetí takovou prima partou byli takzvaní „kolouškové“, kteří odmaturovali před pěti lety, takže v roce 2008. U všech těchto tříd jsem byla třídní. Čím se tyto třídy vyznačovaly, bylo to o jedincích? Ve všech třídách bylo dost studentů, kteří měli všestranné zájmy a zájem se něco naučit. Drželi pospolu a byla mezi nimi výborná atmosféra, protože se měli rádi a uměli se tolerovat. Navíc tam byla výborná spolupráce i s jejich rodiči. Je nějaký žák, který se vám vryl do paměti? Bylo jich velmi mnoho a nechci jmenovat, aby se někdo jiný neurazil. Čím si vás získali? Tím, že se v životě nějak prosadili – udělali to, čemu se říká kariéra. Jsou to ale i lidi, kteří tu kariéru dělat ani nechtěli, ale mají takové vlastnosti, které mám já na lidech ráda. A máte nějakou hodinu, která vám utkvěla v paměti? To je tedy záludná otázka! (smích) Jedna taková je, ale už je to opravdu dávno. To byla první třída, se kterou jsem tady na škole maturovala ve svých 25 letech, ale třídní jsem tam nebyla. Pamatuji si na hodinu po jejich maturitním plese, kde mě oni vyzvali k tanci a společně jsme tam „řádili“. Když jsem poté znovu do té třídy přišla, tak tam byla jiná atmosféra, přátelštější. Je to parta, se kterou se do dneška scházím. Pak si ještě vzpomínám, když jsem odcházela od třídy, která maturovala v tom 82, na mateřskou, tak se se mnou rozloučili koncertem, protože měli vlastní třídní kapelu. Těch hodin je samozřejmě ještě více, třeba během sametové revoluce roku 89 byla v těch třídách také zvláštní atmosféra. Budete ještě nějak profesně spolupracovat se školou? Ne, o prázdninách se odstěhuji na jih. Vždycky jsem chtěla být vlaštovkou, tak se mi to teď konečně povede. (smích) A pracovat ve školství už nechci. Profesně sice dále spolupracovat nebudu, ale lidsky mi tato škola přirostla k srdci a zapomenout na ni nejde. Poměry ve školství jsou někde jinde, než když jsem začínala, a učit už dále nechci. A krom toho, já jsem do první třídy začala chodit v roce 1952, tak to znamená, že já 61 let žiju od zvonění do zvonění. A byla byste ochotná ještě v příštím roce dělat korekturu Obchodním listinám? Korekturu Obchodním listinám budu dělat velmi ráda. Když se vrátím ještě k vašim úplným začátkům, začínala jste učit tady? Ne, první rok po promoci jsem učila na obchodní akademii v Teplicích a sem jsem přišla až v tom roce 1971. Učila jste třeba někdy i na základní škole? Drobnou zkušenost mám, protože jsem musela jít hned po mateřské do práce, takže jsem strávila tři měsíce na základní škole, předtím než jsem nastoupila sem. Já jsem ale šla studovat VŠ s tím, že budu paní profesorkou, proto jsem šla na Karlovu univerzitu. Takže praxi mám skoro jen na obchodních akademiích.
6
Ač vlastně neobchodní předměty? Když jsem sem přišla, tak pro mě hodin češtiny a ruštiny moc nebylo, ale protože sama jsem absolventkou OA v Jablonci nad Nisou, dodělala jsem si aprobaci k psaní na stroji a poměrně dlouho jsem to tu i učila. Máte nějaký vzkaz pro začínající kolegy anebo pro studenty? Svým kolegům – začínajícím i ostatním – s přihlédnutím k aktuální situaci v českém školství mohu vzkázat jen jedno – nic vám nezávidím!!! Zní to možná moc pesimisticky, ale je to bohužel tak – lépe už bylo. Přeji mnoho štěstí v životě a děkuji za poskytnutý rozhovor! Jan Vajsejtl
N NAAŠŠEE PPO OSSTTŘŘEEH HYY ŽÍT NAPLNO Často mají novináři v popisu práce udělat z komára velblouda, z tuctového příběhu vytvořit srdceryvnou story, nad kterou uroní slzu i ten nejdrsnější chlap. Na jedné komerční stanici tuto činnost vykonávají denně, ale to sem nepatří. Tento článek je věnován příběhu jednoho chlapce, který věděl, že za několik měsíců umře, svoje poslední měsíce života ale nepromrhal a dodal během nich smysl života miliónům jiných lidí po celém světě. Řeč je o Zachu Sobiechovi, mladíkovi, který oslavil třetího května osmnácté narozeniny, ale čtrnáct dní nato zemřel. Vraťme se však v čase o pár roků zpět. Ve čtrnácti letech onemocněl Zach rakovinou, měl zhoubné kostní nádory. Prodělal mnoho operací, náročnou léčbu, chemoterapii, ale nic nezabralo. Lékaři mu sdělili, že se nedá vyléčit, a dávali mu jen pár měsíců života. Koncem minulého roku složil píseň Clouds, ve které mimo jiné zpívá „Za chvíli budeme stoupat do oblak, ale já poletím ještě výš, protože odtud je o něco hezčí pohled.“. Na YouTube má začátkem června přes 7 miliónů zhlédnutí. Zachova příběhu si všimli i tvůrci dokumentů s názvem Moje poslední dny, kteří točí filmy o lidech s nevyléčitelnými nemocemi. Žádné příjemné téma, ale minimálně dokument o Zachovi Sobiechovi vás do deprese neuvrhne, právě naopak, je plný smíchu a vybudí vás k životu. Jak řekl jeden moudrý pán, smrt není smutná, smutné je, že většina lidí vlastně vůbec nežije. Zach prožíval svoje poslední měsíce života naplno, nechtěl je strávit v nemocnici, když se dozvěděl, že umře, rozhodl se dát svému okolí a celému světu vše, co v něm bylo! Doporučuji vám najít si na YouTube pod heslem „Zach Sobiech“ dokument o něm nebo píseň Clouds. Jedná se o silný příběh se smutným koncem, který vás ovšem nabije energií. Zachův vzkaz nám, kteří máme to štěstí a jsme zdraví, je jasný – žijte beze strachu a naplno, protože nikdy nevíte, kdy vyprší i váš čas. Jan Vajsejtl
VĚŘÍTE SPÍŠE LÉKŮM NEBO PŘÍRODNÍ MEDICÍNĚ? Je zvykem, vzít si například na bolest hlavy prášek proti bolesti. V naší civilizované době máme prášky vždy po ruce a jsou již téměř na všechny možné bolístky a onemocnění. Množí se ale názory, že množství léků, které se berou na všechny neduhy, není zrovna to nejlepší, co můžete svému tělu dát. Zároveň jsou
7
na trhu nabízeny různé náhražky a alternativy k léčivům. Většinou se honosí různými certifikáty a osvědčeními o přírodnosti těchto prostředků. Mnoho z těchto přípravků funguje jako placebo. Některé z těchto přípravků jsou dokonce nebezpečné. Na druhou stranu, bude to asi podobně nebezpečné, jako léčiva na předpis. V dřívějších dobách lidé neměli takové vymoženosti jako my a protože znali přírodu mnohem lépe než my, dokázali využívat všechna její léčiva. My dnes například jdeme po louce a vidíme několik květin a travin, ale dříve lidé viděli takovou malou lékárnu. Sušení bylin a vaření různých čajů a odvarů bylo obvyklou činností nejenom babiček kořenářek, ale i prostých lidí, kteří jiná léčiva neměli a moudrost předávaná předky jim velela používat přírodní prostředky. Známe několik hlavních typů medicíny, například čínskou, ruskou, indickou (Ájurvédu) a další. Vlastně každý kraj měl takovou svoji medicínu. Je tedy v dnešní době vhodné tuto medicínu praktikovat nebo jen vyzkoušet? Já říkám, že to rozhodně není na škodu. Výhodou je, že tato medicína (nebo alespoň většina z ní), není škodlivá a je šetrnější. Nemá třeba takové výsledky, ale když má někdo problém, se kterým si neví rady, musí zkrátka vyzkoušet všechno. A v dnešní době, kdy je vše umělé a vyrobené z ropy, není nic krásnější, než pocítit aspoň chvilkové souznění s přírodou. Kateřina Zlesáková
N NÁÁZZO ORRYY PŘEJÍ DNEŠNÍ LIDÉ UMĚNÍ? Dnes jsme si již odvykli tomu pomalému a trochu zpátečnickému myšlení, které naši předci tak dlouho udržovali. Jejich pomalý a přesto mnohem více naplněný život bychom jim mohli závidět, i když my se samozřejmě bez moderních vymožeností neobejdeme. Je to někdy smutné, například si vzpomeňte, jak se cítíte, když vypadne proud. Najednou není co dělat, svítíte si baterkami nebo svíčkami a můžete tak akorát držet "černou hodinku". Tyto chvíle mi vždy připomínají románové chvilky mých oblíbených hrdinů. Ti ovšem seděli při svíčkách večer co večer. Naši předci nebyli tak zbrklí jako my. Všeho si užívali, ostatně mnohdy ani neměli jinou možnost. Každou knihu, která se jim dostala do ruky, přečetli. Každý obraz, na který se mohli podívat, si patřičně prohlédli a dokázali se u něj zadumat na daleko větší chvíli než my. Každé dvojverší básně, přečtené hrdě, s přednesem a pomalu, si vychutnávali a vzbuzovalo v nich hlubší pocity než dnes v nás. Je to něco, co mnozí z nás nedokážou pochopit. Někdo se podívá na knihu a řekne si: Na podpal! Podívá se na obrázek a řekne: Čmáranice! A básně k nám nikdy nepromluví tak hluboce jako k našim předkům. Je to něco, co mi na této uspěchané době chybí. Že se nedokážeme zastavit, byť jenom na chvilku, a vychutnat si umění.
8
Nevím, jestli je to nedostatkem času nebo nechutí a hloupostí, která je některým lidem vlastní, že se nedokáží zamyslet. Umění je rozhodně vznešená věc, která dělá z lidí něco více než zvířata. A nejenom tvorba umění, ale hlavně jeho ocenění by nás mělo odlišovat od ostatních. Kateřina Zlesáková
PPAARRO OD DO OSSKKO OPP ANEBO CO VÁS ČEKÁ O PRÁZDNINÁCH
VODNÁŘ (21. 1. až 20. 2.)
V kapse zase jenom ty drobné. Vzchopte se a najděte si brigádu. Peníze z nebe nepadají.
RYBY (19. 2. až 20. 3.)
Nebudete si brát servítky a k blízkým budete krutě upřímní. No tak, berte ohledy na druhé a popřemýšlejte o tom.
BERAN (21. 3. až 20. 4.)
Nemůžete se dočkat, až strávíte večer se svou drahou polovičkou. Budete žasnout, jak hříšné myšlenky vás napadnou.
BÝK (21. 4. až 21. 5.)
Přátel není nikdy dost. Vždy přesně víte, na koho se obrátit, ale ne vždy vám někdo bude oporou. Zkuste být k lidem ohleduplnější.
BLÍŽENCI (22. 5. až 21. 6.)
Každý den jste ve stresu. Nejlepší bude, když si uděláte chvilky sami pro sebe. Zkuste relaxovat v bazénu či sauně. Budete překvapeni, jak moc vám to pomůže.
RAK (22. 6. až 22. 7.)
Díky silnému odhodlání se vám vše daří. Vaše konkurence se nestačí ani nadechnout.
LEV (23. 7. až 22. 8.)
Čeká vás nepříjemné překvapení. Lidé, které jste považovali za spřízněné duše, vás škaredě potopí. 9
PANNA (23. 8. až 22. 9.)
Budete se dnes těšit domů, ale první dojem nebude radostný. Bez velkých řečí se radši pusťte do úklidu.
VÁHY (23. 9. až 23. 10.)
Udělejte si čas a zajděte s několika příjemnými přáteli na skleničku. Dozvíte se moc zajímavé věci.
ŠTÍR (24. 10. až 22. 11.)
Svou chytrostí přebijete namachrovanou osobu, která vám už delší dobu pije krev. Ale pozor, všeho s mírou.
STŘELEC (23. 11. až 21. 12.)
Nelitujte se, když vás v práci někdo seřve. Buď uznejte chybu, nebo prostě navždy práskněte dveřmi.
KOZOROH (22. 12. až 20. 1.)
Nejlepší bude uspořádat pořádnou party. Pořádně to roztočte, než na vás zase spadnou povinnosti.
Adriana Micáková
CCH HU UCCKKO OVVO OO OKKÉÉN NKKO O Chuck Norris vytvořil vlastní styl karate. Ten nejlepší. Nazval ho 'Chuck-Tě-Sejme'! Na Nagasaki nikdy žádná bomba nespadla, to jen Chuck Norris vyskočil z letadla a udeřil do země. Chuck Norris se jednou pokusil o sebevraždu, skákal z výšky. Po dopadu vznikla díra, které začali lidé říkat Grand Canyon. Jenom Chuck Norris si dokáže dát vlastní gól z penalty. Chuck Norris jednou utopil rybu. Chuck Norris dokáže přestřihnout kabel od wi-fi. Někteří žvýkají žvýkačky. Chuck Norris žvýká hokejové puky! Chuck Norris dokáže zvednout i nepřijatý hovor. Chuck Norris sedí ve stoje. Jan Vajsejtl (ze stránky chucknorris.cz)
10
