UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Lenka Hannsmannová
2013
1
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Pohybová aktivita děvčat na druhém stupni ZŠ Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. Václav Bunc, CSc.
Lenka Hannsmannová
Praha, srpen 2013 2
Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracovala pod vedením Prof. Ing. Václava Bunce CSc. samostatně, a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce, ani její podstatná část, nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne …………………………… podpis diplomata 3
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
4
Poděkování Děkuji touto cestou Prof. Ing. Václavu Buncovi, CSs. za odborné vedení a podporu při tvorbě diplomové práce a mnoho podnětných informací, týkajících se zvolené problematiky. Dále děkuji všem děvčatům na druhém stupni ZŠ, která se dobrovolně a zodpovědně zúčastnila měření. Také děkuji své rodině za podporu a trpělivost při psaní diplomové práce.
5
Abstrakt Název: Pohybová aktivita děvčat na druhém stupni ZŠ Zpracovala: Lenka Hannsmannová Vedoucí práce: Prof. Ing. Václav Bunc, CSc. Cíle: Zjistit pohybovou aktivitu děvčat na druhém stupni ZŠ a porovnat s doporučením. Pomocí ankety zjistit jejich pohybové a sportovní preference a následně upravit ŠVP. Získat kvantitativní údaje z krokoměru a kvalitativní údaje z anketního šetření. Metody: Ke zpracování práce byla změřena děvčata pomocí krokoměru Omron. Údaje byly stažené do PC a pomocí Omron Health Managament Software byly dále zpracovány. Byla vytvořena anketa ke zjištění pohybových preferencí děvčat. Výsledky: Při monitoringu pohybové aktivity krokoměrem bylo zjištěno množství kroků za den v jednotlivých třídách, průměrný počet kroků děvčat, zařazení děvčat do kategorie dle průměru celkových kroků, celkový aerobní čas chůze, průměrné denní trvání aerobní aktivity a byl nalezen vztah mezi výsledky a zdravotním doporučením. Z ankety byl zjištěn poměr sportujících a nesportujících děvčat mimo školu, počet minut strávených denně sportovní aktivitou, četnost uvedených provozovaných sportů a jiných aktivit, oblíbenost TV ve škole a místo realizace, oblíbenost pohybových činností ve škole a byl prozkoumán zájem o další činnosti při TV. Dále byla změřena tělesná váha a výška děvčat. Zjištěn zájem o zdraví, a zda dívky sledují svoji váhu. Byl vypočítán BMI u jednotlivých děvčat a následné zařazení do tabulek. Byl zkoumán vztah mezi BMI a celkovým počtem kroků a denní dobou aerobní zátěže. Byla promyšlena možnost úpravy ročního plánu TV a zařazení více pohybových aktivit aerobního charakteru dle možností školy a zájmu děvčat např. chůze nordic walking, cvičení Zumba, aerobic, plavání, hry (florbal, basketbal, badminton). V rámci dvou vyučovacích jednotek týdně by bylo vhodné, zařadit jednu celou jednotku aerobního charakteru do výuky. Klíčová slova: Pohybová aktivita, zdraví, chůze, krokoměr, starší školní věk.
6
Abstract Title: Girls physical activity on the second step of comprehensive school. Author´s name: Lenka Hannsmannová Supervisor: Prof. Ing. Václav Bunc, CSc. Objectives: To measure physical activity of girl on secondary step of comprehensive school and to compare results with recommendations, to detect their physical and sport preferences via questionnaire and adjust School Education Plan accordingly, to obtain quantitative data from pedometer and qualitative data from questionnaire. Methods: Girls physical activity was measured by pedometer Omron. Obtained data was downloaded to PC and further processed with Omron Health Management Software. The questionnaire was created to detect girls’ physical and sport preferences. Results: By pedometer physical activity monitoring was total amount of steps obtained for individual classes, average amount of steps for each girl, girls classification according to daily average amount of steps, total aerobic walking time, daily aerobic activity average time and these results were compared with health recommendations. The ratio of sporting and non-sporting girls outside school was obtained, estimated daily time of sporting activity in minutes, frequency of admitted sport and other activities, the preferences for school physical activities and lessons and which possible new activities might be added to existing school physical lessons. Further the girl’s body weight and height was obtained, their health attitude and interest in body weight. BMI was calculated for each individual girl and compared with tables. BMI was compared with total amount of steps and with daily aerobic activity average time. The possibility to adjust yearly physical activity school plan was reviewed and resulted in including more physical aerobic activities like Nordic walking, Zumba and aerobic lessons, swimming, games (floor-ball, basketball, badminton). In weekly physical activity plan at least one out of two lessons (minimum 30 minutes) shall be dedicated to aerobic physical activity. Keywords: Physical activity, health, walk, pedometer, adolescence.
7
Obsah 1
Úvod ........................................................................................................................ 11
2
Teoretická východiska práce ................................................................................... 13 2.1
Pohybová aktivita ............................................................................................. 13
2.2
Výhody pravidelné pohybové aktivity ............................................................. 18
2.3
Zdraví ............................................................................................................... 18
2.4
Aktivní životní styl ........................................................................................... 19
2.5
Pohybová inaktivita a hypokinéze ................................................................... 19
2.6
Rizika onemocnění způsobená pohybovou inaktivitou.................................... 20
2.6.1
Nadváha a obezita ..................................................................................... 21
2.6.2
Diabetes mellitus 2. typu .......................................................................... 22
2.6.3
Hypertenze – zvýšený krevní tlak ............................................................. 23
2.6.4
Metabolický syndrom ............................................................................... 24
2.6.5
Ischemická choroba srdeční ...................................................................... 24
2.6.6
Cévní mozková příhoda ............................................................................ 25
2.6.7
Periferní cévní onemocnění ...................................................................... 25
2.6.8
Nádorová onemocnění .............................................................................. 25
2.6.9
Osteoporóza a rizika zlomenin ................................................................. 26
2.6.10
Nedostatečnost PA a jejich důsledky ........................................................ 26
2.7
Ontogeneze ....................................................................................................... 27
2.8
Starší školní věk a biologické předpoklady ..................................................... 28
2.9
Látková a energetická přeměna ........................................................................ 30
2.10
Intenzita zátěže a její hodnocení................................................................... 31
2.11
Faktory ovlivňující energetický výdej při tělesném cvičení ......................... 32
2.12
Doporučené množství pohybové aktivity ..................................................... 35
2.13
Energetická náročnost při vybraných činnostech ......................................... 41
2.14
Programy pro podporu pohybových aktivit .................................................. 43 8
3
4
5
2.15
Způsoby měření pohybové aktivity .............................................................. 45
2.16
Tělesná výchova ve škole ............................................................................. 46
2.17
Chůze – jedna z forem PA ............................................................................ 49
2.18
Pedometr – možnosti měření, hodnocení ..................................................... 52
Cíle a úkoly práce, hypotézy ................................................................................... 54 3.1
Hypotézy .......................................................................................................... 54
3.2
Úkoly práce ...................................................................................................... 54
Metodika práce ........................................................................................................ 56 4.1
Popis sledovaného/výzkumného souboru ........................................................ 56
4.2
Použité metody ................................................................................................. 56
Výsledky .................................................................................................................. 58 5.1
6
7
Hodnocení PA krokoměrem na základě týdenního monitoringu ..................... 58
5.1.1
Celkový počet kroků za den...................................................................... 58
5.1.2
Doba aerobní chůze .................................................................................. 62
5.2
Výsledky sportovních preferencí z ankety ...................................................... 64
5.3
Anketa a krokoměr ........................................................................................... 76
Diskuse .................................................................................................................... 78 6.1
Hypotéza 1: Děvčata 11 – 15 let ujdou 10 000 kroků denně ........................... 78
6.2
Hypotéza 2: Děvčata 11 – 15 let věnují aerobní chůzi 1 hodinu denně ........... 79
6.3
Hypotéza 3: Pohybový režim určuje BMI (tělesné složení) ............................ 81
Závěr ........................................................................................................................ 84
9
Seznam použitých symbolů a zkratek
PA – pohybová aktivita HDL – High - density lipoprotein, vysokodenzitní lipoprotein LDL – Low - density lipoprotein, nízkodenzitní lipoprotein ICHS – Ischemická choroba srdeční
CMP – cévní mozková příhoda ŠVP – Školní vzdělávací plán TV – tělesná výchova BMI – Body Mass Index, koeficient tělesné plnosti MET - množství kyslíku na kilogram hmotnosti, spotřebovaný v klidu za 1 min BM - bazální (základní) metabolismus, energetický výdej AŽS – aktivní životní styl
10
1
Úvod Sport, pohybová aktivita, inaktivita, zdraví, zdravý životní styl, zdravá strava,
civilizační choroby, šťastný spokojený jedinec, zdravá společnost a mnoho dalších pojmů se v současné době dostává do popředí zájmů společnosti jak u nás, tak ve světě. Mnoha výzkumy je dokázáno, že pohybová aktivita klesá a jejím důsledkem vznikají civilizační choroby a další negativní jevy s tím spojené. V současné moderní, rychlé, přetechnizované době není prvotní potřeba značné pohybové aktivity k dosažení cíle či pracovního úspěchu. Pryč jsou doby, kdy pohyb a manuální práce byla součástí denního režimu a bez ní by člověk jen stěží přežil. V současnosti člověk tráví většinu pracovního dne vsedě. V podstatě jsou lidé pohodlní a rádi využívají svých moderních výdobytků k usnadnění života. Měli by si však uvědomit, co jim pomáhá a co jim již škodí. Hypokinéze je značně rozšířena a vznikají zdravotní problémy, které jedinec následně musí řešit. Všichni jedinci nemusí nutně sportovat, dosahovat velkých výkonů, stačí, když se budou dostatečně „hýbat“ a udržovat svoje tělo i mysl v rovnováze a zdraví. Měli by dbát na adekvátní příjem a s tím spojený i výdej energie z přijímané potravy. U svých dětí, by měli podporovat radost z pohybu, měla by to být jejich přirozená součást hravého období a měli by jim ukázat cestu a možnosti jak se ke sportu dostat. Každý jedinec by si měl najít svůj způsob pohybu a udržet si ho po celý život. Jako učitelka tělesné výchovy na druhém stupni základní školy vidím v posledních pěti letech značný pokles zájmu o jakoukoliv pohybovou aktivitu. Malé procento dětí se pravidelně zabývá PA nebo sportem. Je čím dál tím složitější vyučovat děti v předmětu tělesná výchova, jelikož jsou málo fyzicky i psychicky připravené na PA. Jejich pohybové dovednosti mnohdy neodpovídají standardům v daném věku. Jsou vidět patrné známky svalových disbalancí a vad páteře. Velká část dětí trpí nadváhou, astmatem, alergiemi a kožními nemocemi. Negativním vlivem je i časté omlouvání dětí z tělesné výchovy od rodičů. Přes všechny strasti pokračuji ve své práci pedagoga, snažím se kladně působit a motivovat děti k pohybu, vysvětlovat jim jeho důležitost pro jejich zdravý vývoj a celkové tělesné i duševní zdraví. Hledám vhodnou formu jak ukázat dětem cestu k pohybu a mít z něj radost. Proto jsem se rozhodla svoji diplomovou práci zaměřit na 11
měření pohybové aktivity děvčat na druhém stupni základní školy. Sledovat ji pomocí krokoměrů a následně vyhodnotit. Sledovala jsem jejich zájem a zvídavost a v neposlední řadě i soutěživost, kdo bude mít nejvíce kroků za týden. Což je pozitivní zjištění. Tato diplomová práce by měla přinést malý průzkum v oblasti pohybové aktivity dětí staršího školního věku pomocí krokoměrů v Aši, ale také zjistit, zda by bylo vhodné a žádoucí tuto metodu běžně používat při tělesné výchově k motivaci a monitoringu pohybové aktivity a zařadit chůzi a více aerobních aktivit do ročních plánů tělesné výchovy.
12
2 Teoretická východiska práce 2.1 Pohybová aktivita Dnešní způsob života je zcela odlišný od života našich předků. Zdálo by se, že dnešní lidé jsou vzdělanější, movitější, informovanější i mobilnější. Velká změna společnosti i světa přišla díky značnému nárůstu počítačové technologie. Tyto technologie nám nejen značně pomáhají, ale též mění způsob života, omezují mezilidské kontakty, odstraňují značnou část fyzické námahy a tím i pohybové aktivity člověka. Vzrůstá objem volného času, který člověk hodnotně nevyužívá pro své zdraví. Stává se pohodlnější a méně aktivní. Vzniká sedavý způsob života. Malá pohybová aktivita nastává již v dětství a pokračuje dále v dospělosti, kde mohou nastat problémy. Značná část společnosti preferuje konzumní způsob života a vytrácí se přirozená pohybová aktivita pro zdravý vývoj jedince. Tyto sociální kulturní změny se projevují v oblasti lidského zdraví a kvalitě jeho života. Nutnost náhrady deficitu pohybové aktivity se projevuje v současném životním stylu člověka. Pravidelně prováděná pohybová aktivita na kondiční úrovni má významné místo pro zdravý vývoj jedince (www.ftps.muni.cz). Dle Coopra (1982) lidé a jejich tělo jsou jen součást vesmíru a měli by být v dokonalé rovnováze. Člověk potřebuje jisté množství pohybu, ale měl by vědět kdy je ho málo a kdy již příliš. Také potřebuje vyváženou potravu, určité množství spánku a odreagování se z každodenního stresu. Pokud zajde do extrému jak v pohybu, stravě či má málo odpočinku, pak celý jeho tělesný a psychický systém přestane fungovat. Nerovnováha v systému se může odrazit v našem zdraví. Cooper (1982) propaguje zvyšování tělesné zdatnosti nejen ve svých knihách o aerobiku, ale zabývá se zdravím i ve výzkumech v Aerobním středisku v Dallasu. Také připomíná, že je levnější a efektivnější udržet si dobré zdraví než ho znovu získat, když o něj člověk přijde. Ze svých poznatků a výzkumů shrnul několik výhod, které mohou pomoci získat aktivní zdraví a tělesné rovnováhu, např.
Více životní energie
Aktivní a radostné využití volného času 13
Méně depresí a stavů úzkosti
Lepší trávení
Větší sebevědomí a sebedůvěra
Štíhlejší postava a kontrola váhy
Pevnější kosti
Pomalejší proces stárnutí
Lehčí průběh těhotenství a porodu
Klidný spánek
Větší soustředění a vytrvalost při práci
Méně bolestí
Pokud se člověk zamyslí, co vlastně očekává od života a jak by ho chtěl prožít, pak by měl dodržovat základní zásady pro kvalitně prožitý a spokojený život ve zdraví. Základní potřeby k udržení zdraví dle Coopra (1982) jsou tři: Aerobní pohybová aktivita – do této oblasti se řadí pohybové činnosti, které vyžadují zvýšený příjem a využití kyslíku v organismu při delší činnosti. Tento aerobní aktivity v organismu nastávají příznivé změny v plicích, srdci a cévním systému. Zlepšuje se ventilace plic a zvyšuje celkové množství krve, která lépe transportuje kyslík. Aerobní pohybové aktivity jsou vytrvalostní činnosti mírné intenzity. Stravovací režim - v pozitivním režimu stravování by člověk měl získat takové zdravé návyky, které mu zůstanou po celý život. V této oblasti zdraví tak jako v jiných by měla platit rovnováha a vyváženost, pestrost stravy, pravidelnost. Příjem a výdej by měl být také v rovnováze, což nám napomůže kontrolovat tělesnou hmotnost. Duševní rovnováha – životní pohoda, relaxace, životní energie napomáhají duševnímu zdraví a rovnováze. Člověk nechce žít v depresi, úzkosti a mít emocionální problémy. Přesto moderní způsob života, tlak okolí a těžké životní situace mohou způsobit vyčerpání, nedostatek životní energie či nemoci. Důležitou roli hraje odpočinek, dostatek spánku, relaxace a zdravá strava. Pohyb nám pomáhá udržovat a zlepšovat naše zdraví v bio – psycho – sociální jednotě. Proto by se pohyb a sport měli stát důležitou součástí života každého člověka již od dětství. Zde jsou nastíněny další důvody, proč by měl být člověk pohybově aktivní. Některé se shodují z výše zmíněnými. 14
-
Pohyb je základní biologickou potřebou člověka
-
Pohyb a sport zlepšuje zdraví, tělesnou i psychickou zdatnost
-
Přispívá k duševní i fyzické pohodě, zvyšuje sebevědomí a odolnost
-
Pomáhá navazovat kamarádství
-
Učí vyrovnat se s neúspěchem a prohrou
-
Je ideální prevencí nadváhy
-
Pomáhá od psychické únavy, napětí a stresu
-
Pohyb slouží k udržování silných a pružných svalů – ty udržují naše tělo zpříma a umožňují provádět běžné i sportovní pohyby v potřebném rozsahu po potřebnou dobu. Bez pevných svalů je organismus náchylný k dřívější únavě, ochablosti,
špatnému
držení
těla
a
k bolestem
páteře,
hlavy
aj.
(www.zdravaabeceda.cz) Pohybem můžeme ovlivnit kritické faktory jako je otylost, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol i zvládat stres, podporuje dobrou náladu. Pohybová aktivita by jedince měla provázet po celý život a dovést ho k nejvyššímu cíli, být zdravý a spokojený ve svém životě. Stejskal (2004) popisuje jaký má pravidelná pohybová aktivita vliv na zdraví a kvalitu života jako preventivní účinek k předcházení nemocem a zdravotních poruch. „Pohybová aktivita je množina všech pohybových aktů a aktivit, souhrn veškerého pohybového chování a jednání v určitém časovém období:“ (Měkota, Cuberek, 2007). Pohybovou aktivitu dobře charakterizuje velikost denního energetického výdeje, nejlépe v přepočtu na 1 kg hmotnosti. „Pravidelná pohybová aktivita podporuje zdraví a zabraňuje vzniku řady nemocí, zlepšuje společenskou konektivitu a kvalitu života, poskytuje ekonomické výhody a přispívá k podpoře ekologické udržitelnosti prostředí. Je prevencí vzniku obezity a přirozeným nástrojem jejího redukování." (Anderson a Butcher, 2006, Miles, 2007 in Sigmundovi, 2011). „Snižuje klidový krevní tlak a spolu s látkovou výměnou zlepšuje prokrvení ve všech tělesných částech, omezuje rizika vzniku cukrovky II typu, srdečně – cévních onemocnění, deprese i řady druhů nádorových onemocnění. Díky zvýšené tvorbě endorfinů při jejím provádění přispívá k pocitům dobré nálady a spokojenosti. Ve stáří pak sehrává nezastupitelnou roli při snižování míry osteoporózy a 15
při udržování dostatečné svalové síly pro rovnováhu a koordinaci zajišťující aktivní dlouhověkost.“ (Branca, Nikogosain a Lobstein, 2007 in Sigmundovi, 2011). Hendl, Dobrý a kol. (2011) definují pohybovou aktivnost jako: „ Nakumulovaný souhrn bazálních, zdraví podporujících, sportovních a jiných pohybových aktivit v určité časové jednotce (doba pobytu ve škole, doba mimo školu, v rodině, den, měsíc, hodina, školní přestávka apod.), vykonaných v jednom intervalu nebo nashromážděných v několika oddělených intervalech. Pohybový režim je komplexní záležitostí. Zahrnuje mnoho různých druhů pohybových aktivit, např. chůzi, hraní volejbalu s dětmi nebo hrabání listí na zahradě, ale také tradiční cvičební strukturované aktivity, jako je kondiční běh nebo aerobik. Pohybovou aktivitu ovlivňuje několik faktorů. Patří mezi ně sebevědomí, přesvědčení, že člověk něco pohybovou aktivností získá, podpora ze strany rodiny a přátel, radost ze snahy něčeho dosáhnout. Pravidelná pohybová aktivnost v doporučeném týdenním objemu včetně stupně namáhavosti je považována za jeden z nejdůležitějších faktorů podpory zdraví každého lidského jedince v kterémkoli věku.“ Pohybová aktivita v dětství a dospívání je důležitým faktorem pro zdravý vývoj jedince. Zvláště pak, pro vývoj pevnosti kostí a správnou funkčnost pohybového aparátu. Udržuje optimální tělesnou hmotnost a vytváří tak předpoklady pro kvalitní život jak v dospělosti, tak ve stáří. Pravidelná pohybová aktivita u dětí v různých svých formách spolu s biologickým a psychomotorickým vývojem formuje postoj a vztahy k pohybu v dospělosti. Kladné prožitky, emoce, spokojenost a radost při pohybové aktivitě od dětství formuje životní styl v dospělosti. Dle Cotta (1991) je duševní zdraví a tělesný pohyb nedílnou součástí člověka. Sportem nazývá veškerou tělesnou aktivitu, která nám pomáhá udržovat zdraví a dobrou náladu. Může to být jak rekreační tak vrcholový sport, ale i procházky a veškerý pohyb pro uvolnění. Sport a pohyb je kompenzací jednostranné tělesné nebo duševní námahy či nedostatku PA. Déle se zmiňuje, že dítě se má ve svých hodinách naučit různým PA, které odpovídají jeho tělesné i duševní zralosti. Přirozené pohyby a adekvátní zatěžování má důležitý význam pro další vývoj dětí. Trénovaný jedinec je méně náchylný k úrazům než netrénovaný a má lepší předpoklady ke zlepšování výkonnosti. Podstatné je rozvíjet všechny motorické schopnosti – obratnost, ohebnost, sílu, rychlost i vytrvalost.
16
Samozřejmě se nesmí zapomínat na pohybové návyky od raného dětství. Rozhodující období je od 1-3 let a další od 6-8 let. V tomto období vznikají návyky, které se upevňují a přetrvávají do dospělosti. Ovlivňují tak jedince v jeho chování. Je pravděpodobné, že jedinec, který se pravidelně věnuje pohybovým aktivitám od dětství, se bude věnovat PA i v dospělosti (www.ftps.muni.cz). Čechovská a Dobrý (2008) zdůrazňují důležitost pohybových aktivit u dětí. Mají mít hlavně možnost, aby si pohybové činnosti osvojily a zařadily do každodenního běžného života tak, aby se PA stala celoživotní. Je dokázáno, že s přibývajícím věkem PA klesá. Pokud je kalorický výdej vyšší v dětství, lze předpokládat pohybovou aktivitu v pozdějším věku. U dětí by měla mít pohybová aktivita vyšší objem s mírnou intenzitou. Adolescenti by měli být aktivní denně, nejméně 30 minut. Některé lekce (3 krát týdně) či aktivity, by měli být vyšší intenzity alespoň 20 minut. Do PA se zahrnuje transport do školy, týmové i individuální sporty, rekreace, tělesná výchova. Převážně rodiče jsou odpovědni za pohybovou aktivitu a zdraví svých dětí. Měli by dětem denně umožnit spontánní přirozené pohybové aktivity nejlépe venku a měli by jim jít příkladem. Také jim umožnit hraní s kamarády, kde vzniká přirozená pohybová aktivita. Děti tak spontánně využívají všech možných aktivit – běhy, skoky, hody, lezení po překážkách koordinační cvičení i jízdu na kole či kolečkových bruslích. Děti se učí všestrannosti, která je vhodná pro jejich zdravý vývoj. Musí se přihlédnout k možnostem rodiny a dbát na bezpečnost dětí. Pokud dětem nelze umožnit samostatné pohybové aktivity, mohou rodiče dle svých možností využít řízenou PA v podobě různých pohybových a sportovních kroužků či oddílů v různých institucích. Tělesná výchova ve škole spolu s organizačními a didaktickými formami by měla žáky naučit mít kladný vztah k aktivitě a nabízet zajímavé činnosti jak v rámci výuky, tak i mimo ni. Měla by obsahovat velký výběr pohybových aktivit pro daný věk dětí. Jako jsou obratnostní cvičení, obratnostně rychlostní cvičení a vytrvalostní cvičení. Jednou z priorit současného školství je výchova dětí k aktivnímu rozvoji a ochraně tělesného, psychického a sociálního zdraví a odpovědnost za něj. Děti si v době školní docházky budují vztah k pohybovým aktivitám a tudíž je toto období důležité pro jejich budoucí postoj k pohybu.
17
2.2 Výhody pravidelné pohybové aktivity -
Stimulace a produkce endorfinů v mozku – dobrá nálada, lepší snášenlivost bolesti, uvolnění, pocit štěstí.
-
Zvýšení duševního potenciálu – schopnost více a déle přemýšlet, zlepšení paměti.
-
Harmonizace systému autonomního nervstva a endokrinního systému – člověk je klidnější, vyrovnanější, zvyšuje se sexuální aktivita, je odolnější proti stresu.
-
Uvolnění svalového napětí a odstranění záporných emocí – zvyšuje se sebevědomí, zmírňuje rozčilení, problémy se jeví méně závažné.
-
Úprava biochemických hodnot tuků v krvi, změna metabolismu tuků – ztráta nadbytečných kilogramů, oddaluje se proces kornatění tepen srdce a mozku, diabetici mohou snižovat postupně dávky inzulinu.
-
Prevence úbytku vápníku z kostí, zpevnění vazů a svalů – zlepšení postavy
-
Podpora krevního oběhu, zvýšení vytrvalosti – lepší zajištění látkové výměny i na periferii končetin, lepší funkce ledvin, jater a dalších vnitřních orgánů.
-
Zpomalení procesu stárnutí, prodloužení délky života
-
Stimulace hlubokého břišního dýchání
-
Zlepšení možnosti krve přenášet kyslík
-
Snížení klidové hodnoty srdeční frekvence, zlepšení činnosti srdce, normalizace hodnot krevního tlaku (www.lfhk.cuni.cz) Pohybová aktivita skýtá mnoho výhod. Mezi nejčastěji jmenované patří – pevné
zdraví, spokojenost, radost ze života, práceschopnost. Každý jedinec by si měl uvědomit a seznámit se s riziky pohybové inaktivity a vychovávat své děti ke zdravému způsobu života. Společnost by pak pravděpodobně byla více šťastná a spokojená a nemusela by vynakládat nadměrné finanční prostředky za odstraňování příčin z nedostatku pohybu a nemocí.
2.3 Zdraví Dle WHO (1948) je zdraví stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady (www.who.int). 18
Zdraví by měla celá naše společnost chápat jako základní prvek svého bytí. Měla by k němu vést výchova ve svých různých formách hlavně u dětí, které přijímají v tomto období intervence dospělých (Blahutková a kol., 2005). Pokud se budeme řídit definicí zdraví dle Blahutkové (2005), lze dospět k celkové fyzické, duševní a sociální pohodě dle WHO (1948). Myslím, že většina populace si přeje prožít svůj život v celkové „pohodě“ a zdraví, ale málokdo se chová a jedná tak, aby toho dosáhl.
2.4 Aktivní životní styl Aktivním životním stylem se rozumí vzájemné působení mezi jedincem a okolím. Je to forma životního stylu v různých oblastech, který si jedinec dobrovolně volí a vybírá, určitým způsobem se chová dle možností a situací. Vytváří si tak stereotypy a aktivit, které trvají delší dobu. Je to forma myšlení a jednání, které vychází z genetických dispozic. Souhrn zvyklostí, zájmů, životních hodnot, dodržování a respektování norem, vzdělání, ale také věk, pohlaví, rasová příslušnost, zdravotní stav a ekonomická situace. „Aktivní životní styl je takový životní styl, v němž podstatné místo zaujímá také přiměřená pravidelná pohybová aktivita. Pohybová aktivita přitom není chápána jenom jako biologická potřeba jedince, ale jako prostředek zkvalitnění života. Zdatnost pak v tomto pojetí ovlivňuje nejen zdravotní stav, ale i veškeré aktivity člověka, jak volnočasové, tak i pracovní“. (Bunc, 2009).
2.5 Pohybová inaktivita a hypokinéze V současnosti se zabývá pohybovou aktivitou nejen kinantropologie a lékařství, ale i media a publikace – knihy, časopisy, média. Je tedy s podivem, že i přes všechny známé skutečnosti nám dnešní doba se svým technologickým vývojem - automobily, městské urbanizace eliminuje běžné pohybové potřeby a možnosti. Vzrůstá sedavý způsob života, pohodlná a rychlá přeprava do zaměstnání či školy, pracovní i volnočasové využívání informačních technologií, využívání automatických spotřebičů a přístrojů minimalizující tělesnou námahu a pohybově nevstřícné prostředí (betonová zástavba, nadměrný dopravní provoz aj). Ze zdravotního hlediska je pohybová 19
inaktivita na čtvrtém místě rizikovým faktorem, za kouřením, vysokým krevním tlakem a cholesterolu. Dle slovníku cizích slov je hypokinéze: „nedostatek tělesného pohybu a závažný problém současné společnosti, redukce (omezení) pohyblivosti somatického orgánu, snížená schopnost a dovednost pohybových aktivit (www.infoz.cz/hypokineza). Pohybová inaktivita je protipól pohybové aktivity, při které organismus vynakládá minimum tělesného pohybu, tudíž jsou energetické nároky na úrovni klidového metabolismu. Jak již bylo výše zmíněno, pohybová inaktivita je závažným zdravotním problémem. Jednou z příčin je fyzicky nenáročný životní styl (Sigmundovi, 2011). Bunc (2009) míní, že hypokinéze má původ v nedostatku pohybu již v dětském věku nebo ve věku adolescentním. Dle odborníků již od roku 1996 se dnešní mladá populace nachází v objemu realizovaných aktivit pod hranicí biologické potřeby. Tím pádem hypokinéze ovlivňuje nejen zdravotní stav, ale i tělesnou zdatnost, tělesnou i pracovní výkonnost. „Hypokinéze je průvodním jevem našeho způsobu života posledního století naší civilizace. Sedavý život se současnou psychickou zátěží je v protikladu s tělesnými dispozicemi k pohybu, které se u člověka vyvíjely po milióny let, jsou stále zakódovány v genech. Tento rozpor často vede ke zdravotním problémům. Je zřejmě provázen i nerovnováhou mezi tělesnou a duševní zátěží a také nerovnováhou mezi duševní zátěží a odpočinkem“. (www.fsps.muni.cz).
2.6 Rizika onemocnění způsobená pohybovou inaktivitou Zdraví je vnímáno jako to nejcennější, co člověk má. Lidé si ho většinou přejí k narozeninám. Když je zdraví pevné a v rovnováze, člověk překoná mnoho nástrah a životních překážek. Zdraví lze definovat i jako celková energie a potenciál pro přežití a dosažení životních cílů s odpovídající námahou v psychické i fyzické pohodě. Jestliže je zdraví jedince dobré, tak jsou v rovnováze i funkce orgánů a orgánových soustav. Jejich regulační funkce jsou stabilnější jak při zátěži, tak v klidu. Zvýšená pohybová aktivita má potencionál zvýšit úroveň zdraví, jelikož vyvolává adaptační změny v orgánech a soustavách, jejich funkcí a regulacích. Tyto změny hrají významnou roli v prevenci chronických onemocnění, zvyšují funkční 20
kapacitu a mají schopnost zvládat nároky běžného života v relativní psychické i fyzické pohodě. Proto je pohybová inaktivita vnímána jako zdravotní riziko a pohybová aktivita jako prevence a terapie před níže jmenovanými diagnózami (www.mojeambulance.cz).
2.6.1 Nadváha a obezita Nadváha či obezita jednoznačně důsledkem současného životního stylu, nízké pohybové aktivity, hypokineze. Je to problém celosvětový. Je dokázáno, že dnes je více jedinců s nadváhou než počet osob, kteří trpí podvýživou. Nadváha se ovšem netýká jen rozvojových zemí, jak by si mnohý myslel. Nadváha a obezita nezpůsobují pouze zdravotní komplikace, ale zhoršuje předpoklady k pohybové aktivitě a tím pádem zhoršují kvalitu života. „Průvodním jevem je snížená aerobní zdatnost, snížení regenerace člověka po pracovním zatížení, snižující se možnosti využití stále vzrůstajícího objemu volného času a zvýšené rizik výskytu některých onemocnění, které mají příčinu v hypokinezi.“ (Bunc, 2008) V literatuře se uvádí, že pouze 2 – 5 % nadváhy nebo obezity je způsobeno objektivní zdravotní příčinnou. Ostatní je hlavně důsledek neadekvátního způsobu životního stylu. V této oblasti by měla důrazně působit výchova a vzdělání. Tělesná hmotnost vzrůstá, zvyšuje se množství tělesného tuku, pokud je energetická bilance kladná, tzn. příjem je větší než výdej. V opačném případě, když je větší výdej než příjem, snižuje se tělesná hmotnost a ubývá tělesný tuk. Z mnoha šetření v EU však plyne, že se energetický příjem za poslední desetiletí snižuje, problém tedy tkví v nízké míře pohybových aktivit u dospělých a hlavně u dětí. Množství PA potřebné k účinné prevenci nadváhy a obezity odpovídá 45 – 60 min PA střední intenzity (jako je rychlá chůze) pro většinu populace ve vyspělých zemí. Pokud má PA významněji ovlivnit redukci hmotnosti (významně změnit energetickou rovnováhu) musí její množství odpovídat přibližně 1500 – 2000 kcal/týden, což odpovídá cca 60 – 90 min rychlé chůze za den. Toto množství přesahuje motivaci a možnosti lidí s nadváhou. Pozitivní vliv PA pro lidi s nadváhou nespočívá pouze v aktuálním energetickém výdeji, ale ve zvýšení aktivní tělesné hmoty, fitness i snížení rizika metabolického kardiovaskulárního syndromu (www.mojeambulance.cz).
21
Nadváha nebo obezita je významným demotivujícím prvkem pro pravidelnou realizaci pohybových aktivit. Vzestup nadváhy není problémem pouze rozvojových, ale i rozvinutých zemí. Je důsledkem neadekvátního přijmu energie k jejímu výdeji. Proto se doporučuje aktivní životní styl jako základní prostředek nápravy v této oblasti. Hlavně u dětí a mládeže. Dále zmiňuje, že za poslední dvě desetiletí je doložen pokles realizovaných pohybových aktivit, bez ohledu na věk, cca o 30 %. Znamená to pokles ze 7,7 hodin týdně u dětí mladších 10 let na 2,1 hodiny týdně. Skutečností je, že pokud se nachází obezita v dětském věku, je vysoká pravděpodobnost výskytu nadváhy nebo obezity v dospělosti. Při intervenci se musí řešit jak příjem, tak výdej energie. Musí vycházet z aktuální situace a musí respektovat zdravotní stav, aktuální rozvoj i pohybovou zkušenost. Dále pak biologický věk a možnosti dětí (Bunc, 2010). „Výsledky krátkodobých kontrolovaných studií prokázaly pozitivní vztah mezi zvýšením PA a redukci celkové adipozity (celkové zastoupení tuku) a redukci abdominálního a viscerálního tuku.“ (Ross, Nanesen, 2001 in www.mojeambulance.cz). V některých zemích je tloušťka považována za známku blahobytu. Avšak v civilizovaných státech světa považují lidé obezitu za nezdravou a vidí ji jako nemoc a negativní jev. V České republice byla provedena studie Monica, kde cílem bylo zjistit počet osob s nadváhou. Pouze 22% obyvatel mezi 34 – 74 lety mělo přiměřenou hmotnost. Někteří lidé trpící nadváhou nebo obezitou jsou však spokojení, a pokud se nedostaví nemoc spojená s těmito nemocemi, nic neřeší. Hlavním nebezpečí je cukrovka druhého typu. V mládí je většina diabetiků štíhlých avšak mezi 25 – 40 lety začínají tloustnout. Převážně důsledkem velkého přijmu energie a poklesu tělesné aktivity. Obézní lidé mají křečové žíly, zvýšenou srážlivost krve, trombózu hlubokých žil DK a poruchy lymfatické cirkulace. Ženy, které jsou obézní, mívají často poruchy menstruačního cyklu, trpí neplodností, mají častější výskyt rakoviny vaječníků, dělohy, prsu a žlučovodů. U mužů obezita vede k rakovině prostaty a tlustého střeva. Dále obezita zvyšuje riziko vzniku degenerativních onemocnění kolenních a kyčelních kloubů, bolesti zad. Také tito lidé trpí žlučovými kameny, ekzémy a plísňovými onemocněními atd. (Stejskal, 2004). 2.6.2 Diabetes mellitus 2. typu Cukrovka je onemocnění z nedostatku inzulinu, kde významnou roli hraje hormon inzulin a jiné hormony látkové výměny. Proto by člověk trpící touto nemocí 22
měl dodržovat tyto zásady: optimální váha (redukce), vyloučit lehce vstřebatelné cukry, strava by měla být bohatá na bílkoviny a obsahovat co nejméně tuků, jíst 5 – 6x denně (zabránit velkým výkyvům krevního cukru), pravidelně navštěvovat lékaře. Dieta se řídí podle pohlaví, váhy, výšky a tělesné činnosti (Coota, 1991). Mezi základní prostředky léčby patří dieta s nízkým obsahem cukrů, intenzivní pohybová aktivita a terapie léky, které zvyšují využití glukózy. Díky mnoha studiím se ukazuje, že PA je ve většině případů kauzalním lékem diabetes mellitus 2. typu. Vhodné je vytrvalostní zatížení, které zvyšuje citlivost receptorů na inzulin a tím částečně odstraňuje hlavní příčinu choroby. Osoby s tímto onemocněním trpí též obezitou, malým energetickým výdejem, nízkou pohybovou aktivitou. Doporučení by mělo vycházet od odborného lékaře (www.lfhk.cuni.cz). Cukrovka druhého typu je podmíněna geneticky, kde velký význam hraje životní styl a to nedostatek pohybu a nadměrný příjem energie. PA by měla být prevencí proti diabetu mellitu 2. typu, jelikož zvyšuje citlivost periferních buněk na inzulin, snižuje nárok na jeho produkci a snižuje zvýšenou hladinu v krevní plazmě (Stejskal, 2004). „Pravidelná pohybová aktivita umožňuje snadněji udržovat krevní cukr na potřebné úrovni, zvýšením energetického výdeje pomáhá udržovat optimální hmotnost, zvýšením tvorby tepla snižuje ukládání tuků, zvyšuje tělesnou zdatnost, zlepšuje strukturu svalů, který obsahuje méně tuků, mírně snižuje krevní tlak, zlepšuje rovnováhu mezi nosiči krevních tuků, zlepšuje diabetikovi kvalitu života (má pozitivní psychologické účinky, zlepšuje kvalitu spánku, tělesnou a duševní pohodu, zvyšuje sebevědomí) a zejména pomáhá oddálit nebo zcela zamezit vznik nebezpečných komplikací (slepota, diabetické onemocnění ledvin, postižení periferních a autonomních nervů, ICHS a aterosklerotické postižení dalších tepen).“ (Stejskal, 2004).
2.6.3 Hypertenze – zvýšený krevní tlak Vysoký krevní tlak častým onemocněním, které ve vyspělých zemí postihuje 10 – 20 % dospělé populace. Významnou roli hraje dědičnost a životní styl. Obezita, věk, nadměrný příjem kuchyňské soli a psychosociální faktory jsou dalšími faktory pro vznik této choroby (www.lfhk.cuni.cz).
23
Pozitivní vliv má pohybová aktivita vytrvalostního charakteru. K prevenci vzniku této choroby je vhodné snížení tělesné hmotnosti a stresových situací (Vavrečková, 2010). Hypertenze je určována systolickým tlakem nad 160 mm Hg a diastolickým tlakem nad 90 mm Hg. Je příčinnou vzniku centrální mozkové příhody, periferních cévních onemocnění, ICHS a městnavé choroby srdeční. Pravidelná PA snižuje krevní tlak systolický o 5 – 25 mm hg a diastolický o 3 – 15 mm Hg (Stejskal, 2004). Stejskal (2004) ve své knize řadí obezitu mezi rizikové faktory, které ovlivňují vznik onemocnění srdce a krevního oběhu. Lidé s centrálním typem obezity (v oblasti břicha) mají vysoký krevní tlak, který vede k ICHS a k cévním mozkovým příhodám. Obézní lidé mají zvýšené množství kyseliny močové v krvi, které také přispívá ke vzniku ICHS.
2.6.4 Metabolický syndrom Metabolický syndrom provází řada zdravotních problémů, která jsou často podmíněna geneticky a mohou způsobit onemocnění srdce a oběhového systému a onemocnění látkové výměny. Velkou roli hraje životní styl jedince. A tak nedostatek pohybu a vyšší příjem energie vede k nadprodukci hormonu inzulinu a snížení citlivosti buněk kosterního a srdečního svalstva a buněk jater na tento hormon – inzulinová rezistence. Dojde k vyčerpání sekreční kapacity buněk slinivky břišní a vznikne cukrovka druhého typu viz. diabetes melittus II. typu. Vhodná vyvážená strava a dostatek pohybové aktivity vedou k léčení tohoto syndromu (Stejskal, 2004).
2.6.5 Ischemická choroba srdeční Degenerativní onemocnění cév – ateroskleróza je způsobena akumulací cholesterolu a zmnožení vazivové tkáně pod vnitřní vrstvou buněk cévní stěny. Stěny tepen se zesílí a ztratí pružnost. Krevní tuky (triglyceridy a cholesterol) jsou v krvi transportovány pomocí lipoproteinů, ty o nízké hustotě LDL transportují cholesterol ze zažívacího traktu a jater směrem do periferních tkání a jejich zvětšené množství zvyšuje riziko vzniku aterosklerózy, HDL transportují cholesterol z periferie do jater, kde se 24
mění na jiné látky, nebo se dostává zpět do krve. Zvýšené množství HDL cholesterolu tak snižuje riziko vzniku aterosklerózy. Často jsou postiženy věnčité tepny srdce. Pravidelná PA výrazně pomáhá snižovat riziko vzniku ICHS. Pokud jedinec cvičí, nekouří, udržuje si normální krevní tlak a není obézní, je velká pravděpodobnost, že je vyhne riziku ICHS (Stejskal, 2004). 2.6.6 Cévní mozková příhoda Dle Stejskala (2004) vzniká cévní mozková příhoda jako ztráta funkcí mozkových buněk. Příčinou je aterosklerotické zúžení nebo uzavření mozkových cév vedoucí ke smrti mozkových buněk. Jedinci s pravidelnou PA mají menší výskyt CMP než jedinci neaktivní. Současná evidence nám jasně naznačuje, že pohybová inaktivita je významný rizikový faktor u CMP. U jedinců, kteří jsou inaktivní, se o 20 – 50%, projeví větší riziko, než u aktivních protějšků. Preventivní efekt pohybové aktivity je ve snížení krevního tlaku. PA tak může ovlivnit více riziko CMP vyvolané trombem či ischémií.
2.6.7 Periferní cévní onemocnění Toto onemocnění spočívá ve sníženém krevním průtoku převážně v artériích dolních končetin. Při pohybu, především při chůzi, pak působí bolest. PA je velmi efektivní při léčbě a sekundární prevenci těchto problémů. Jde o zlepšení vasodilatačních funkcí, krevní viskozity, metabolismu kosterních svalů, zlepšení biomechanikou chůze atd. (www.mojeambulance.cz) Ateroskléróza může vést k částečnému nebo úplnému uzávěru hlavních tepen, které zásobují DK. Což způsobí přerušované křečovité bolesti svalů, které mají nedostatek kyslíku a živin. Proto jsou vhodná cvičení a PA, které způsobí lepší průtok krve DK. Vhodná PA je pravidelná chůze s postupně se zvyšující intenzitou (Stejskal, 2004). 2.6.8 Nádorová onemocnění „Pohybová inaktivita i aktivita ovlivňuje široké spektrum biologických funkcí člověka, dokonce i těch, které nejsou primárně spojené s pohybem. Příkladem těchto efektů je prokázané snížené riziko rakoviny tlustého střeva, prsu a možná také 25
endometria a prostaty. Přesný mechanismus efektu pohybové aktivity na snížení těchto rizik není zatím znám.“ (www.mojeambulance.cz).
2.6.9 Osteoporóza a rizika zlomenin Největší vliv na růst kostní hmoty je v období největšího růstu – mládí, puberta. A to PA způsobující rychlé změny napětí, délky a tlaku na kosti (skoky, posilování). Klinické studie prokázaly, že díky cvičení – zlepšení držení těla, rovnováhy, aktivní tělesné hmoty, je snížení riziko pádu o 19 – 46 % (www.mojeambulance.cz).
2.6.10 Nedostatečnost PA a jejich důsledky Svalstvo, síla Dostatečně silné svalstvo brání klouby před instabilitou a poškozením, snižuje pravděpodobnost zranění. Při silovém typu cvičení zlepšujeme svalovou sílu, při vytrvalosti „sebeobslužnost“. Zvýšení aktivní tělesné hmoty zlepšuje celkové složení těla. Nedostatečná PA vede k degenerativním změnám – úbytek síly, atrofie svalové hmoty. Klouby a artrózy PA je vhodná pro zdraví kloubu díky jejímu vlivu na kloubní chrupavku a sousední zpevňující svalstvo. Dále pak podpora prevence nadváhy a obezity a zpevnění kloubů díky silnějšímu svalstvu (www.mojeambulance.cz). Závislost mezi mechanickými a biologickými faktory při vzniku opotřebení kloubů je v jistém kruhu: porucha kloubní výživy, zmenšená nosnost, přetížení, zánik chrupavky, uvolnění enzymů - artróza (www.mojeambulance.cz). Dle Coota (1991) lze zabránit opotřebení kloubů snížením nadváhy, upravením nepříznivých pracovních poloh, omezením přehnaných sportovních aktivit (vrcholový sport), adekvátním pohybem. Důležitými faktory jsou také vhodné prostředí pro spaní, správná postel, matrace a polštář. Dále správné sezení při práci a ve škole, kde děti a dospělí tráví mnoho hodin. Hlavně u dětí má nesprávné sezení velký vliv na vývoj páteře. Děti nosí těžké aktovky, které někdy dosahují i čtvrtiny jejich váhy. Jsou tak 26
denně vystaveny nesprávnému zatížení a špatnými návyky, které mohou vést k vadnému držení těla a pozdějším zdravotním problémům.
2.7 Ontogeneze Sportovní pedagogové a trenéři by měli vycházet ze znalostí specifických věkových charakteristik, respektovat stadijní pojetí vývoje, orientovat se v něm a následně volit výchovně – vzdělávací strategii. Během vývoje dochází ke změnám morfologickým, fyziologickým i psychickým, tak i sociálního charakteru. Souvisí spolu, avšak neprobíhají stejnoměrně. Lze předpokládat, že vývoj v určitém věkovém stupni je na relativně stejné úrovni. Pozornost se dále věnuje individuálním odlišnostem. Výzkumný vzorek k této diplomové práci jsou děvčata staršího školního věku, proto je zde uváděno pouze toto věkové období ontogeneze. Období staršího školního věku (11 – 15 let) – puberta. V tomto věku často mluvíme
o
přechodu
dětství
k počínající
dospělosti.
V organismu
dochází
k významným biologickým změnám, které se odrážejí v psychickém vývoji. Jsou patrné příznaky pohlavního dospívání. Změny jsou nerovnoměrné a spojené s některými obtížemi. Toto období se může dělit na prepubertu 11 – 13 let a pubertu 13 – 15 let. V tomto období dochází k velkému nárůstu výšky proti váze, což může způsobit pohybovou diskoordinovanost. Děti jsou často unavené, potřebují více odpočinku. K rovnoměrnému vyvažování proporcí dochází po 13. roku věku, dále se stabilizují funkce některých vnitřních orgánů (plíce, srdce). Tím se může zvýšit i tělesná výkonnost. U dívek se vytvářejí prvotní a druhotné pohlavní znaky dříve než u chlapců. Vývoj centrální nervové soustavy se stabilizuje kolem 15. roku věku. V tomto období nastává větší zájem o sportovní činnosti z důvodu zvýšené tělesné výkonnosti, specializace sportovní dovednosti a možnosti se ukázat před ostatními. V mnoha směrech se snaží pubescenti napodobovat dospělé, jak v kladné, tak i záporném smyslu. Jsou to gesta, mimika, oblékání, zlozvyky (kouření, alkohol, drogy).
27
S dospělými autoritami mívají pubescenti potíže, jsou kritičtí, nápadně gestikulují. Tyto a jiné jevy se nazývají negativismus vůči autoritám. Význam party se řadí na přední místo, střídá se období nálad, kamarádství a nenávisti. Nastávají prudké přechody v chování. Nedokážou se plně orientovat v citovém životě a často jsou reakce neadekvátní k daným podnětům. Začínají se zajímat o druhé pohlaví, dbají více na svůj zevnějšek. Nepříznivé reakce bývají na trest, kdy je udělován veřejně před vrstevníky. V myšlení vzrůstá preciznost, podíl logické paměti je výraznější proti paměti mechanické. Jsou schopni řešit složité úkoly jak konkrétního, tak i abstraktního charakteru. V tomto období se u žáků zaměřujeme na rozvoj všech funkcí organismu při středním zatížení. Po 15. roku se zatěžování může zvyšovat. Sport je důležitý ze zdravotních i výchovných ohledů (Dovalil a kol, 2007). Dle Kučery (1996) je starší školní věk od 12 let do ukončení školní docházky. Dochází k pubertálním změnám, mění se utváření těla, vnitřní prostředí, vybavení a pohybová potřeba. Zvyšuje se svalová síla, ale méně šlachová a vazivová pevnost, kostní zrání a další fyziologické faktory. Může nastat přetížení (Scheuermanova choroba, Osgood-Shlatterova choroba nebo juvenilní hypertenze). Zátěž proto musí respektovat biologické předpoklady fyziologické adaptace. Školní tělesná výchova svým počtem hodin někdy i kvalitou, nemůže naplňovat všechny funkce – výchovnou, zdravotní a kompenzační. Může však přispět ke kladnému vztahu k pohybu.
2.8 Starší školní věk a biologické předpoklady Období mezi 11 – 15 rokem jedince je značně složité a probíhá v něm mnoho změn. Jsou to hlavně změny biologické, které zasahují i do vývoje psychologického. V tomto období dochází značným tempem ke změnám vnitřního prostředí organismu. Působením hormonů dochází k rychlému růstu, mění se jak výška, tak hmotnost těla. Díky pohlavním hormonům se zvyšuje svalová síla, ale vazy, šlachy a úpony nejsou dostatečně přizpůsobeny. Změny fyziologických pochodů působí na každého jedince jinak rychle a s různou intenzitou. Jedincům se začíná v tomto období zvětšovat okruh chápání, rozvíjí se paměť, zlepšuje se soustředění. Začínají být samostatnější, vytváří se 28
citový život, jsou často kritičtí. Zájmy chlapců a děvčat se liší. V pubertě mohou nastat problémy s koordinací. Je nutno přihlížet k věkovým zákonitostem a zatížení má být v souladu s vývojem dítěte. Nutno vynechat velkou silovou zátěž a nedopustit celkové vyčerpání organismu. Vhodný je vytrvalostní trénink střední intenzity. V tomto období se vytváří vztah ke sportu, který může jedince ovlivnit v jeho budoucím životě (Dovalil a kol, 2009). Kučera (1996) uvádí některé potřeby a vlivy na jedince v období puberty. -
Vysoká potřeba pohybu
-
Potřeba zapojování všech částí organizmu k předchozím pohybovým vazbám
-
Pestrost činností
-
Pohybová potřeba se podřizuje nově vzniklým myšlenkovým vazbám, zejména v důsledku rychlého rozvoje pohlavního systému, diferenciace a myšlení, včetně fyziologického exhibicionismu
-
Zájem o některé pohybové činnosti, které v předcházejícím období byly tlumeny (silová cvičení, soutěživost)
-
Zvýšená potřeba aktivního odpočinku proti pasivnímu
-
Velká napodobovací schopnost vzorů včetně negativních aktivit
-
Pokles autority rodičů a vychovatelů
-
Zvýšený vliv kolektivu a starších vrstevníků
-
Nutnost omezení jednostranných zatížení pro riziko hypertrofie
-
Značná schopnost svalové diferenciace v důsledku jednostranné zátěže a naopak při nedostatečné stimulaci
V pubertě je nutno dodržovat zásady správného zatěžování. Nepřiměřená zátěž se může projevit jak ve změně hormonální, tak v anatomickém uspořádání. Vývoj kostí ještě není ukončen a nepřiměřená zátěž může mít negativní následky. Kombinovaná zátěž ovlivňuje růst kostí do délky a šířky naopak jednostranná, statická a supermaximální zátěž změní směr tvorby definitivní kosti v růstové zóně. Vhodná volba činnosti ve správný čas je rozhodující pro budoucí výkonnost (Kučera a kol., 1996). V přehledu (Dovalila 2007, 2009 a Kučery 1996) o věkových zákonitostech a potřebách jedinců je patrné, že zatížení má být v souladu s vývojem dítěte. Dodržování všech náležitostí v oblasti pohybu či sportu a výchovy jedinců může přinést kladné 29
výsledky práce trenérů, pedagogů i rodičů. A to v oblasti zdraví, psychiky a sociální sounáležitosti.
2.9 Látková a energetická přeměna Při pohybu i v klidu člověk potřebuje energii jak k udržení životně důležitých funkcí, tak pro svalovou práci. Proto je většina látek přijatých v potravě využita jako zdroj energie. Zpracováno dle Kohlíkové (2006) Bazální metabolismus – „Bazální (základní) metabolismus je energetický výdej odpovídající základní látkové přeměně, nezbytné k udržení základních životních funkcí. Jeho měření se provádí metodou nepřímé energometrie za standardních podmínek. Vyšetřovaná osoba musí být v tělesném a duševním klidu, na lačno (12hodin bez potravy), na bezbílkovinové dietě (48 hodin), u oblečené osoby při teplotě místnosti 20°C. Pro běžnou praxi se nejčastěji používají tabulkové hodnoty, tzv. náležité hodnoty bazálního metabolismu. Nál. BM udává průměrný energetický výdej zdravé osoby za bazálních podmínek s přihlédnutím k věku, výšce, hmotnosti a pohlaví vyšetřované osoby. K výpočtu se používají tabulky Harrise a Benedicta nebo zkrácené tabulky Fleische“. Klidový metabolismus –„Klidový metabolismus je energetický výdej člověka, nacházejícího se v tělesném a duševním klidu. Zjišťujeme ho metodou nepřímé energometrie využitím naměřené hodnoty spotřeby kyslíku
na Kroghově
metabolimetru.“ Klidový metabolismus je činnost srdcem mozku, dýchání, funkce orgánů za klidových podmínek. BM se podílí na celkovém výdeji energie během dne (55 – 75 %). Jeho rychlost řídí hormon tyroxin a je ovlivněn mnoha faktory (věk, pohlaví, množství svalové hmoty (medicina.ronnie.cz). Vyjádřit intenzitu zatížení lze v jednotkách klidového metabolismu (MET). „1 MET je množství kyslíku na kilogram hmotnosti, které spotřebuje naše tělo v klidu za 1 minutu. Tato energetická jednotka klidového metabolismu slouží k tomu, abychom hodnotili jakoukoliv tělesnou aktivitu jako násobek klidové hodnoty metabolismu, tedy 30
násobek 1 MET. Jestliže např. vyvíjíme nějakou činnost na úrovni 3 MET, potom jsme proti klidovému stavu zvýšili spotřebu kyslíku třikrát.“ (Stejskal, 2004). Pracovní metabolismus – „výdej energie v běžném životě je vyšší než za klidových podmínek, přičemž se řídí intenzitou a dobou trvání jednotlivých činností. Tyto pracovní přírůstky zvýší celkový energetický výdej z klidového metabolismu na metabolismus pracovní. Nejjednodušším způsobem stanovení pracovního metabolismu je výpočet z tabulek (% nál.BM), sestavených na základě energometrických měření různých pohybových činností. Tato metodika patří mezi nepřímou energometrii.“ Z fyziologického hlediska je významná intenzita zatížení (vychází z intenzity metabolismu) a doba trvání cvičení. Společně způsob daného energetického hrazení, vytížení organismu i faktory výkonu (Jansa a kol., 2007). Zatížení dělíme na: Zatížení maximální intenzity – rychlostní, silové. Trvá několik sekund, intenzita energetického metabolismu je okolo 200 násobku základní energetické přeměny (BM). Energetický požadavek je hrazen anaerobně, zdroj energie je ATP-CP. Zatížení subaximální intenzity – rychlostně - vytrvalostní, silově – vytrvalostní typ.
Trvá desítky sekund, intenzita metabolismu dosahuje 100 násobku BM,
energetická úhrada je aerobní glykolýzou, ale i pohotovostními zdroji ATP+CP. Zatížení střední a mírné intenzity – energetický požadavek je hrazen aerobně, aerabní fosforylací. Energetické hrazení pohybové činnosti lze uskutečnit třemi hlavními způsoby, ATP-CP systém, LA systém a
systém (Jansa a kol., 2007).
Při pohybových činnostech je třeba k úhradě určité množství energie. Buď se uvádí denní (200kcal, 840 kJ) nebo týdenní výdej (1400 Kcal, 5880 kJ) či je vyjádřena na kg tělesné hmotnosti (3-4 kcal. lze vypočítat např. při chůzi 5km.
= 12,5-16,7 kJ.
Energetický výdej
(Bunc, 1996).
2.10 Intenzita zátěže a její hodnocení Dle Marcuse a Forsytha (2010)
Řečový test – pro pochopení různých stupňů namáhavosti. Při pohybových aktivitách nízké námahy, může jedince mluvit i zpívat. Při střední námaze může
31
jedinec normálně mluvit, při vysoké námaze se zadýchává, „popadá“ dech a nemůže mluvit
Sledování srdeční frekvence – střední námaha odpovídá zóně 60 – 76% TFmax, vypočítáno dle věku (220 – věk TF max). Z hodnoty vypočítáme 60% a 76%, tzn. dolní a horní limit cílové zóny při pohybové aktivitě střední obtížnosti. Při velmi namáhané pohybové aktivitě je cílová zóna srdeční frekvence 77% - 85% TFmax.
Borgova škála – je závislá na vnímaných pocitech jedince při pohybové aktivitě při zvýšené srdeční frekvenci, zvýšeném dýchání a pocení a svalové námaze. Výhodou je nepřerušení pohybové aktivity. Borgova posuzovací škála má rozsah od 6 – 20 bodů, od nejmenší po největší námahu. Stupeň 12 – 14 odpovídá střední námaze.
Záznam pohybové aktivity – formulář obsahující druh PA, práce, sport, námahu, dobu trvání.
Maximální srdeční frekvence TF max, je nejvyšší tepová frekvence, kterou můžeme dosáhnout při tělesné námaze, aniž by se projevily výrazné kardiovaskulární abnormality. Zjišťuje se v laboratoři při zátěžovém testu na bicyklovém ergometru nebo na běhátku. Test je ukončen, když vyšetřovaný jedinec již nemůže pokračovat ve cvičení nebo když jsou na EKG varovné signály. Pokud nemá jedinec možnost změřit si TF max v laboratoři, může ji vypočítat dle věku 220 – věk (Stejskal, 2004).
2.11 Faktory ovlivňující energetický výdej při tělesném cvičení Při určování objemu a typu PA se přihlíží na věk, zdravotní stav, druh zaměstnání a časové rozložení aktivity a úroveň zdatnosti. Intenzitu – stupeň úsilí, volíme dle cíle, který chceme pohybovou aktivitou dosáhnout. Intenzita zátěže je ovlivněna kardiovaskulárním systémem a jeho schopností přizpůsobení se na zátěž a možností zvyšování jeho funkčních rezerv. Intenzita obecně vyjadřuje, jak je cvičení náročné. Míra intenzity je vyjadřována v metabolických jednotkách spotřeby kyslíku ( ml/l/kg) nebo v jednotkách srdeční frekvence SF (počet tepů/min). Také lze intenzitu vyjádřit pomocí času, rychlosti, SF koncentrací laktátu v krvi. Dalším faktorem je objem zatížení, který lze vyjádřit časem či počtem opakování. 32
(Dovalil a kol., 2009). Nutno však zmínit trénovanost a sportovní formu jedince. Kde „Trénovanost ve sportu se chápe jako souhrnný stav připravenosti sportovce, charakterizující aktuální míru jeho přizpůsobení požadavkům příslušné specializace a sportovní forma znamená stav optimální specializované připravenosti a jemu odpovídající dosahování maximálních sportovních výkonů“(Dovalil a kol., 2007). Pro zdravé účinky tělesného cvičení je určující frekvence, intenzita a trvání. Dle (pohyb-sport.abecedazdravi.cz).
Frekvence: jak často provádíme PA. Denně bychom měli provádět méně náročné aktivity, které jsou součástí denní rutiny. Intenzivnější nejméně 3x v týdnu, nejlépe obden.
Intenzita: důležitý ukazatel určující výsledný efekt pohybu. Správně stanovit intenzitu však není jednoduché. Nejdůležitějším ukazatelem přiměřenosti intenzity je dosahovaná srdeční, tepová frekvence. Její hodnota ukazuje, jak je konkrétní jedinec danou aktivitou zatěžován za konkrétních podmínek. Tepová frekvence by během PA měla dosahovat 65 – 85 % maximální srdeční frekvence závisí však na věku. Lze vypočítat jednoduchým vzorcem ě . Tento ukazatel platí pro běh.
Typ pohybové aktivity: druh cvičení nebo sportu, který určuje způsob namáhání organismu a jeho tréninkový a zdravotní efekt. Důležité jsou aktivity vytrvalostního charakteru, které posilují aerobní kapacitu. Zatěžují velké svalové skupiny po relativně dlouhou dobu (www.cba.muni.cz).
Další zdroje uvádějí intenzitu pohybu v aerobním režimu 40 – 70 % maximální tepové frekvence. V aerobním režimu se asi po 45 minutách spalují tuky, posiluje se srdce a cévy (pohyb-sport.abecedazdravi.cz).
Hejnová (2012) doporučuje množství PA dle cíle, kterého chceme dosáhnout. Ten se liší v závislosti na jedinci. Nejznámější je doporučení, které sleduje zvýšení fyzické zdatnosti (kardiopulmonální).
33
Frekvence 3 – 4 krát týdně.
Nejlépe pravidelně rozloženo, nejlépe ob den, kdy
přetrvávají změny v metabolizmu po předcházejícím tréninku. Intenzita 60 – 80 % max. výkonu, je procento maximální spotřeby kyslíku nebo maximální srdeční rezervy vyjádřeno tepovou frekvencí [(TF max – TF klid)*0,6 až 0,8] + TF klid. Tato intenzita představuje střední zátěž a odpovídá aerobnímu prahu, při kterém přechází metabolizmus aerobní (za dostatečného přísunu kyslíku) do anaerobního, pracující na kyslíkový dluh. Trvání 30 – 45 minut (www.szu.cz).
Dle Stejskala (2004) Frekvence - pro zdraví doporučuje aerobní pohybovou aktivitu 3 – 5 krát týdně, nejlépe ob den. Není vhodné cvičit víc jak dva dny za sebou, jelikož vyšší frekvence neumožňuje dokonalou regeneraci. Vyšší frekvence může vést k větší únavě a ke snižování zdravotních efektů, zvyšuje se riziko zranění. Při nízké frekvenci se snižuje výsledný efekt a cvičení není účinné. Doba cvičení – platí vztah, čím je vyšší intenzita a frekvence, tím může být cvičení kratší. Při optimálním zatížení 30min, pří nízké intenzitě 45 min. Avšak delší trvání cvičení než 60 min nezvyšuje zdravotní efekty. Do těchto limitů se nezapočítává doba na rozcvičení a závěrečnou relaxaci. Intenzita – zde hraje roli věk, trénovanost, hmotnost. Nutno dbát na předcházení zdravotních rizik. Příliš vysoká intenzita může způsobit zranění, poškození kardiovaskulárního systému a pohybového systému. Při trvale nízké intenzitě klesá efektivita cvičení a neovlivňuje zdravotní stav jedince. Pohybové aktivity lze dělit v závislosti na četnosti jako denní, týdenní, roční. Je to suma všech motorických aktivit jedince, které vykonává včetně pracovní činnosti. Hlavní skupiny dělení PA jsou aerobní a anaerobní. Při aerobní PA organismus pracuje jako celek, energetické krytí je aerobně, tzn. za přísunu kyslíku, který je dodáván tkáním a orgánům. Rozvíjí se celková tělesná vytrvalost. Zvyšuje se činnost kardiovaskulárního i nervosvalového systému. Mezi tyto aktivity řadíme chůzi, běh, plavání, jízdu na kole i bruslích atd.
34
Anaerobní hrazení se vyskytuje především u sportů rychlostního charakteru, na výkonnostní či vrcholové úrovni. Pro získání a dlouhodobého udržení zdraví a aktivního způsobu života nejsou tyto PA vhodné (www.ftvs.cuni.cz).
2.12 Doporučené množství pohybové aktivity Optimální pohybová aktivita by měla být prováděná s optimální frekvencí, intenzitou a dobou – trvání. Dále pak zvolení správného druhu PA. Využívá principy FITT. V literatuře se setkáváme s různými doporučeními pohybové aktivity. Dle Hendla, Dobrého a kol. (2011) se poprvé v roce 1947-1960 odborníci USA zabývají systematickým srovnávání efektů různých způsobů pohybového zatížení. V roce 1960 – 1970 jsou vydávány specifické programy a předpisy pohybových aktivit, které mohou zlepšit zdraví nebo pohybový výkon. Vydávají se dokumenty, jako jsou PCPFS (President Council on Physical Fitness and Sports), AHA (American Heart Association), ACSM (American College of Sport Medicine). Směrnice pohybové aktivnosti byly v dřívější době používány pro dospělé i pro mládež. Odborníci se však shodli, že tento model nevyhovuje a vypracovali směrnice odděleně pro mládež.
Z hlediska koronárních chorob se pokles rizikových faktorů objevuje u aktivních jedinců při energetickém výdeji 3 – 4 kcal/kg/den, další benefity lze získat při energetickém výdeji 6 – 8 kcal/kg/den. Tyto hodnoty jsou pro děti přijatelné a zvládnutelné, tzn. kalorický výdej při 60 minutách různých pohybových aktivit mírné intenzity denně, což je minimum, pro udržení zdraví.
Pohybové aktivity dětí by měly být rozděleny do tří časových úseků denně. Může to být jak chůze do školy a ze školy, tak různé pohybové hry či práce v domácnosti. U dětí je důležité, aby si osvojily pohybové a pracovní návyky a pokračovaly v nich i v dospělosti. Kalorický výdej by měl být adekvátní, děti by si měly uvědomovat důležitost celkové pohybové aktivity pro celý svůj život. Obecně se dá říci, že pohybová aktivnost dětí by měla mít vyšší objem a mírnou intenzitu. Adolescenti by měli být aktivní denně. Pohybové aktivity mírné intenzity by měly trvat minimálně 30 minut. Pohybových aktivit je celá řada např. transport do školy, týmové hry, individuální sporty, tělesná výchova ve škole, sport s rodinou, rekreace atd. 35
Týdně by však měli vykonávat tři 20 minutové aktivity vyšší intenzity (Hendl, Dobrý a kol. 2011). Na mezinárodní konsenzuální konferenci v roce 1993 v San Diegu bylo přijato dvoustupňové doporučení pro mladistvé. V prvním stupni jsou zahrnuty aktivity všedního dne (chůze, jízda na kole, vycházky). Z tohoto výzkumu bylo zřejmé, že intenzita by mohla být méně významná, než pravidelný energetický výdej, který je podstatný např. pro kosterní zdraví. Ve druhém stupni jsou aktivity mírné až vyšší intenzity, které se již konají ve volném čase, doma i ve škole. Toto doporučení se ukazuje na studie, které předpokládají, že vyšší intenzitou lze zlepšit HDL cholesterol, kardiorespirační zdatnost i psychické zdraví.
Na konferenci expertů v Londýně 1997 (United Kingdom Health Authority) odborníci přišli s návrhem formulovat realisticky dosažitelné cíle. Doporučená jedna hodina mírné intenzity pohybové aktivity denně je zvládnutelná u většiny dětí a dospívajících. Je však nutné brát zřetel na vývojové stádium. U dětí se doporučují herní činnosti vykonávané intervalově. Hlavní doporučení pro pětileté až osmnáctileté - všichni mladí lidé by měli vykonávat pohybovou aktivitu mírné intenzity 1 hod denně, mladí s pohybovou nedostatečností půl hodiny denně. Pro děti jsou vhodné aktivity typu lezení, skoky, plavání, spontánní herní
činnost. Pro mladistvé míčové hry, skoky, aerobik, tanec, gymnastika, organizovaný posilovací trénink. Při dodržování doporučení vzhledem k evidenci lze konstatovat, že pohybové aktivity vyvolávají zvýšenou hustotu kostních minerálů, pevné a pružné svalstvo chrání trup před bolestmi zad, snižuje se vznik osteoporózy ve stáří a svalová síla pomáhá vykonávat běžné denní činnosti v našem životě.
National Association for Sport doporučuje model běžných pohybových aktivit pro děti, sportování, cvičení na ohebnost, svalovou sílu a vytrvalost. Nedoporučuje delší sezení než 2 – 3 hodiny za den. Směrnice NASPE: PA pro děti 60 min denně, odpovídající věku, střední až vyšší aktivita, přerušovaný charakter. Jednotlivé intervaly PA by měly trvat každý den nejméně 15 minut Různé přiměřené druhy PA, pro optimální zdraví, kvalitu života, zdatnost a benefity z výkonu. 36
Odstranit dlouhé periody bez PA, hlavně přes den.
Směrnice doporučují frekvenci, dobu trvání a stupeň intenzity pohybových aktivit. Dále předkládají i určitý počet kroků. Prezidentský výbor pro tělesnou zdatnost a sporty v USA doporučuje u chlapců ve věku 6 – 17 let 13 000 kroků denně, u dívek stejného věku 11 000 kroků. Jiná doporučení jsou 60 minut pohybové aktivity 5 x týdně.
Je však nutné si uvědomit, že existuje mnoho institucí, které vytvářejí různá doporučení pohybové aktivity a směrnice. Po prostudování je vhodné se zabývat tím, jaká instituce je vydala, jaké je její poslání, jakých efektů má být dosaženo, zda jsou směrnice realizovány, jaké populační skupině jsou věnovány a jaké efekty sledují (Hendl, Dobrý a kol, 2011).
Abychom pozitivně ovlivnili své zdraví, frekvence PA by měla být 3 krát týdně, nejlépe obden. Nejméně však 30 minut při optimální intenzitě zatížení, při nízké intenzitě 45 minut. Čím je intenzita a frekvence PA vyšší, tím může být doba cvičení kratší. A naopak.
Pro významný příspěvek ke zvýšení energetického výdeje by ženy měly ujít 5km za hodinu, muži 6 – 7 km za hodinu. Alespoň 30 min, 7 krát v týdnu.
Nevýhoda chůze může být v nižší spotřebě energie oproti běhu, bruslení či jízdě na kole. Při běhu se spotřebuje zhruba 35 KJ na kilogram hmotnosti za hodinu, při jízdě na kole 16 – 23 KJ, při bruslení 27 KJ a při rychlé chůzi 20 KJ (http://pohyb-sport.abecedazdravi.cz).
Spotřeba energie při chůzi závisí na mnoha faktorech - hmotnosti chodce, pohlaví, věku, vzdálenosti, rychlosti, typu chůze. Dále pak typu povrchu terénu, stoupání a povětrnostním podmínkách. Poznatky o doporučeném množství PA jsou shrnuty v tabulce 1. Bunc (1996) doporučuje pro začátečníky pohybové činnosti o celkové energetické náročnosti kolem 500 kcal týdně, 60-90 SFmax, nebo 50-85% VO2max 20 – 60 minut. Tzn. energetický výdej kolem 6000 – 8000 kJ (1435-1914 kcal) týdně. Dále vysvětluje stanovení energetické náročnosti: „Při sestavování pohybových programů a hlavně při posuzování a predikci možných dopadů na jedince, je třeba aplikované pohybové činnosti hodnotit. Jednou 37
z cest, jak lze toto učinit, je stanovení energetické náročnosti činnosti, vztažené na kg tělesné hmotnosti. Základní hodnoty jsou uvedeny v tabulkách č.2, 3. Při zjišťování energetické náročnosti pohybových činností pak celkovou energetickou náročnost získáme jednoduchým vynásobením čísla v tabulce s hmotností jedince a dobou trvání vlastní činnosti“(Bunc, 1996). Čechovská, Dobrý (2008) se však zmiňují o rozporuplných doporučeních pohybové aktivnosti. V USA, kde se touto problematikou zabývají přes 50 let, jsou v odborných publikacích rozdíly v doporučení. Záleží, samozřejmě, jakým problémem se daná instituce zabývá. Dále zda je doporučení pro dospělé či pro mládež a co se sleduje a jakých cílů se má dosáhnout. Childern´s Lifetime Physical Activity Model – C – L PAM doporučuje pro zdravotní benefity 3 – 4 kcal/den nebo 6-8 kcal/den nejméně 60 minut různých pohybových aktivit mírné intenzity denně.
Tabulka 1. Doporučené množství PA dle různých autorů Autoři
Doporučený čas
Intenzita
Hendl, Dobrý (2011)
60 minut /den (nejméně 30
mírná (3-4 nebo 6-8
min) nebo 3x20min/týden
kcal/kg/den)
United
Kingdom
Healt
60 min
Autority (1997) NASPE
60min, nejméně 15 min
www.pohyb-
30-45 min, 3x týdně
střední až vyšší
sport.abecedazdravi.cz/ Stýskal (2009) dle
30-60 min/den
Salls, Patrik, Long
Healthy People
Health Autority
Education
3x20 min
střední
30 min 5xtýdně
střední
20 min 3x týdně
vyšší
60 min/den
38
Počet kroků
Hájek (2011) dle Frömel,
Novosad,
dívky: 9kcal/kg/den
9000/den
chlapci:
11000/den
Svozil
(2011)
11kcal/kg/den Olejníková (2012) dle Frömela
dívky 85 min/den
11000
chlapci 95 min/den
13000
60 min/den
6-8 kcal/kg/den
Bunce (1996)
D 12000 Tudor-Locke Skalík, Lokvencová, Frömel (2009)
CH 15000 60 min/den 20 min
intenzivní
3x20 min/týden
intenzivní
5x30 min
střední
Cuberek, Skalík, Frömel
30 min/den
3-6 METs
(2007)
3x20/týden
>7 METs
Marcus, Forsyth
5x30min/týden
střední
3x20 min/týden
vysoká
20-60 min
500kcal/týden 60-90
Vašíčková, Frömel
Bunc(1996)
FSmax 50-85% VO2max Čechovská, Dobrý (2008)
60min/den
3-4 kcal/kg/den nebo 6-8 kcal/kg/den
www.mojeambulance.cz
střední
45-60/den
1500-2000 kcal/týden Saris, Blair
střední
45-60 min/den 60-90
min/den
1500-2000 kcal/týden
hmotnosti) Hejnová
(redukce
3-4x/týden
39
Stejskal (2004)
3-5x/týden střední
30-45min/den Tudor-Lock
10000 -12500
www.10000kroku.cz
12000-15000
www.fnol.cz
10000 12000
Blahutková
60 min/den
10000
Měkota, Cuberek
5 kcal/kg/den
12000-13000 11000-12000
www.isvav.cz Olejníková dle Kováře
3x20min/týden
Ross, Gilbert (1985) Stephard (1986)
3x60/týden
Pyke (1987)
3-4x30 min/týden
4 METs
3 kcal/kg/den
Blair (1989) ACSM (1991)
3x20min/týden
Telema (1994)
30 min/den
Corbin (1994)
30min/den
střední, kcal/kg/den
60min/den Sallis, Patric (1994)
Pangarazi
3-4
30-60min/den nebo
střední
3x20 min/týden
kcal/kg/den
30-60 min/den
střední-vyšší
6-8
3x20min/týden Cooper (1999)
30-60 min/den
střední
3x30 min/týden
střední-vyšší
PCPFS (2001)
5x/týden
Strong (2005)
60min/den
11000
40
-
Graf 1. Rozdělení počtu kroků za den do kategorií dle věku (Sigmund et al., 2005in Sichálek 2012) V grafu 1 vidíme doporučení počtu kroků pro děti od 6let po adolescenty do 23 let. Jednotliví autoři se zabývají PA měřenou počtem kroků převážně pro dospělou populaci. Pro tuto práci mě zaujalo rozdělení dle Sigmunda na šest kategorií a rozdělení dle pohlaví a věku. Sigmund (2005 in Sichálek 2012) Energetickou náročnost PA je možné vyjádřit množstvím energie, která se vydá v rámci těchto činností, nejčastěji za jeden týden. Také ve formě množství energie vztažené na kg hmotnosti a den (kJ/kg/den). Pro děti je doporučované denní minimum PA 6-8 kcal/kg/den (Blair, Connely, 1996;Bunc, 2004b in www.ftvs.cuni.cz). Níže uvedené tabulky 2, 3 znázorňují energetickou náročnost vybraných pohybových aktivit.
2.13 Energetická náročnost při vybraných činnostech
Tabulka 2. Upraveno dle www.stob.cz, www.komplexnizdravi.cz 41
Energetický výdej při pohybu v KJ/h stob.cz
komplexnizdravi.cz
hmotnost
60kg
70kg
sezení, Tv, čtení
360
420
hra na hud. nástroj
630
730
chůze po rovině 4km
860
1000
924
5km/h
1040
1210
1218
6km/h
1360
1590
1596
chůze v terénu
1510
1760
chůze v horách
1760
2050
jogging
1760
2050
běh 9km/h
2010
2350
rotoped
750
880
kolo 16km/h
1510
1760
1386
aerobik intenzivní
2010
2350
2352
aerobik lehčí
1040
1210
1134
strečink, jóga
610
710
1092
tanec aerobní
1510
1760
420
2520
Nezávodní sporty volejbal
750
880
966
bruslení
1760
2050
1638
tenis
1760
2050
sjezd
1260
1470
1848
běžky
1620
1890
2100
košíková
1360
1590
2436
plavání
1360
1590
zumba
3150
kůň-klus
1134
kůň cval
2268
fotbal střední intenzita
2232
42
Tabulka 3. Upraveno dle Bunce (1996) Činnosti
Náročnost (kJ.min-1.kg-1) 1 kcal=4,18 kJ
aerobik rekreační - 75% SFmax
0,350
badminton rekreační – 75% SF max
0,390
basketbal rekreační – 75% SF max
0,450
běh po rovině - do 75% SF max
0,612
bruslení rekreační - do 75% SF max
0,196
fotbal rekreační – 75% SF max
0,510
chůze po rovině – 3-3,5 km/h
0,190
jízda na kole na silnici – 10km/h
0,270
jízda na kole v terénu – 10km/h
0,365
lyže sjezd rekreační - 75% SFmax
0,350
plavání kondiční 50m/60s
0,692
rekreační sport - 75% SF max
0,368
stolní tenis rekreační - 75% SF max
0,310
tanec - 75% SF max
0,261
volejbal rekreační 85% SF max
0,250
V literatuře, kterou jsem prostudovala, se uvádí různé množství denní pohybové aktivity. Způsob provádění PA je vyjádřen frekvencí, intenzitou a energetickým výdejem viz. tab 1.- 3. Pro tuto práci bylo důležité zjistit doporučení množství ušlých kroků. Z doporučení jsem si vybrala, aby PA byla prováděna denně, střední intenzitou a počet ušlých kroků za den dosahoval 10 000. Energetickým výdejem jsem se dále již nezabývala. V práci je zmíněn pouze orientačně.
2.14 Programy pro podporu pohybových aktivit Jak již bylo výše řečeno pohybová inaktivita našemu tělu nepřináší žádná pozitiva. Vyspělé i rozvojové státy světa, i ČR, řeší problémy velkého nárůstu kardiovaskulárního onemocnění, rakoviny, diabetu mellitu 2. typu a chronických respiračních onemocnění. Tato onemocnění jsou úzce spjata se životním stylem posledních sto let, tzn. nízkou PA, nadměrným energetickým příjmem, nezdravou stravou a vysokým užíváním tabákových výrobků. 43
Popsané skutečnosti mají značné dopady v oblasti zdravotnictví a sociálních systémů a vlády jednotlivých zemí se touto problematikou musí zabývat. Některé státy pracují na rozvoji strategií, které jsou zaměřeny na zvýšení úrovně pohybové aktivity obyvatel. Jsou zaměřeny na motivaci k aktivnímu životnímu stylu a k motivaci více než k výkonově orientovanému sportu. Mezi tyto státy patří např. Spojené státy americké, Kanada, Dánsko, Finsko, Holandsko, Nový Zéland, Velká Británie. Pohybová aktivita je dle Hamříka a Havelky in Hendl, Dobrý (2011) chápána jako: -
„Systémový nástroj facilitace behaviorálních změn úrovně pohybové aktivity obyvatel na individuální, komunální, regionální, národní i nadnárodní úrovni.“
-
„Systémový nástroj prevence hromadných neinfekčních nemocí.“
Intervenční programy a programy k pohybové aktivitě jsou primární prevencí při léčbě neinfekčních onemocnění. Kalman, Hamřík, Pavelka in Hendl, Dobrý (2011) popisují, které aktivity mohou být zahrnuty k podpoře PA: -
Aktivity na edukaci společnosti, jejich význam a přínos – vzdělávací a motivační akce pro odbornou i laickou veřejnost (lékaři, učitelé, architekti…)
-
Aktivity na vytváření podmínek a zvýšení dostupnosti venkovních i vnitřních prostředí, ve kterých je možné být aktivní – parky, veřejná prostranství, chodníky, cyklostezky, volně přístupná hřiště, sportovní haly, sportovní areály.
-
Informační a marketingové intervence s celonárodní, regionální či místní působností – motivace k aktivnímu životnímu stylu.
-
Programy pro seniory, intervence ve školách, v rodinách, na pracovištích.
-
Vytváření partnerství a sítí zaměřených ke spolupráci a koordinaci jednotlivých aktivit podpory PA.
V České republice je Strategie podpory pohybové aktivity zatím v počátcích zpracování. Dokument Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatel České republiky prochází významnou aktualizací. Některé projekty a kampaně k pohybové aktivitě v ČR:
44
Pohyb do škol (projekt 2010-2013) – Tvorba a implementace edukačního systému zdravého životního stylu. VIPPA – Vytvoření a implementace edukačního systému podpory pohybové aktivity na českém akademickém poli. Aktivní životní styl v biosociálním kontextu (výzkumný záměr). Pohybová aktivita a inaktivita obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn. Centra podpory integrace. Národní portál podpory pohybové aktivity. Vzdělávání a publikace v oblasti podpory pohybové aktivity pro odbornou veřejnost.
2.15 Způsoby měření pohybové aktivity Metod na měření pohybové aktivity je několik. Důležitá je otázka materiálně – technická (rozpočet, lidské zdroje, vědeckovýzkumná základna) tzn. proveditelnost výzkumu. Nedílnou součástí je zamyšlení nad vhodností, validitou a reliabilitou vybrané metody (Hendl, Dobrý, 2011). Některé metody k monitoringu pohybové aktivity: Deníky – nejsnazší metoda, nutná spolupráce probanda, pečlivost zaznamenávání, subjektivní úsudek probanda (např. American Heart Association). Dotazníky – složitá tvorba vhodného validního a reliabilního nástroje, možnost realizace v různém prostředí, schopnost respondenta pochopit výzkumnou otázku, respektování adekvátního výzkumného vzorku. Dotazníky lze vyplňovat různými způsoby např. interview, samostatně, zástupci účastníka výzkumu (např. Mezinárodní výzkum životního stylu dětí a školáků HBSC, Mezinárodní dotazník o pohybové aktivitě IPAQ, Světový dotazník o pohybové aktivitě GPAQ, Activ People Survey). Pedometry – snadný nástroj k měření kroků, motivační nástroj. Akcelerometry a monitory srdeční frekvence – objektivní nástroje měření úrovně, intenzity pohybové aktivity. Pracuje na principu snímání a analyzování elektrického potencionálu srdeční aktivity v průběhu pohybu. Sport testery pomocí snímače umístěném na hrudním páse zachycují, vyhodnotí a pomocí bezdrátové technologie 45
přeposílají do dalšího zařízení – hodinek. Ty v digitální podobě ukazují hodnoty aktuální tepové frekvence, které lze dále vyhodnocovat a analyzovat. Sport testery pomáhají vhodněji dávkovat pohybovou aktivitu. Monitoring lze synchronizovat se stolními nebo přenosnými počítači. Akcelerometry jsou přenosné snímače, které registrují změny rychlosti pohybu pomocí vnitřního izoelektrického krystalu. Ten vlivem vlastní mechanické deformace převádí pohybové zrychlení na změny elektrických impulzů, které lze přepočtem podle individuálních somatických charakteristik vyjádřit v jednotkách výdeje energie (Sigmundovi, 2011). Systematické pozorování – sledování a zaznamenávání nebo popisování činnosti lidí, prostředí nebo předmětů. (SOPLAY -
Nástroj pro systematické pozorování hry a
volnočasové aktivity mládeže, SPACES – Nastroj pro systematické pozorování pěšího a cyklistického prostředí. Klíčovým prvkem je pozorovatel, který je vyškolený pro specifický evaluační výzkum v různém prostředí nebo videozáznam. Pro měření pohybové aktivity jsem použila krokoměr a anketu, pro jejich snadnou, dostupnou a méně nákladnou realizaci. Krokoměry jsem si zapůjčila na FTVS UK v Laboratoři sportovní motoriky. Tyto metody byly pro děvčata motivační. Dosud nebyla měřena žádným jiným způsobem. Dívky projevily značný zájem o danou problematiku, a aktivně se zapojily do měření. Při měření a vyplňování ankety se vyskytly menší problémy, se kterými jsem si následně poradila, např. dívky nenosily krokoměr celý týden (zapomínaly), některé krokoměry
byly
ztraceny
(3ks),
v anketě
vyplňovaly
nesmyslné
odpovědi
(předimenzované hodiny PA, druh PA), neuváděly přesnou tělesnou hmotnost a výšku.
2.16 Tělesná výchova ve škole Učitel tělesné výchovy by se měl orientovat ve výsledcích vědeckých studií, v rozpoznání rizik a benefitů pro zdraví jedince. Měl by správně volit učivo, metody, formy a styly výuky (Dobrý 2007 in Hendl). Tělesná výchova má přímý dopad na zdraví mládeže a je klíčovým faktorem, který podporuje a zvyšuje aktivnost mládeže a má velmi vhodný dopad ve zdravotní prevenci. Díky dlouhodobému výzkumu lékařů o zdravotních benefitech se mluví o změnění tradičního pojetí tělesné výchovy. Poznatky se uvádějí na veřejnost, mezi 46
politiky, učitelé, řídící pracovník i rodiče. Proto se prosazuje zařazení tělesné výchovy do výuky každý den. Pro učitele a trenéry nastává velký úkol, jak přenést všechny poznatky do běžné praxe a jak dosáhnout, aby jejich svěřenci přijali, že jejich PA by měla být samozřejmostí nejen v období dětském a dospívání, ale po celý jejich život. „Předložené fakty o zdravotních benefitech, by nám měly pomoci najít odpověď na otázky: Proč mám být aktivní? Jak člověku škodí pohybová nedostatečnost? Může každý očekávat benefity v důsledku pěstování pohybových aktivit? Kolik času mám věnovat pohybovým aktivitám, abych dosáhl žádoucích benefitů? Jak dosáhnout toho, aby se žáci při pohybových aktivitách bavili? Jak dosáhnout úrovně aerobní zdatnosti, svalové zdatnosti, svalové a kloubní ohebnosti, jak zvýšit zdatnost? Jak si udržet dosaženou úroveň těchto složek tělesné zdatnosti? Jak si udržet motivaci k pohybové aktivnosti? Jak sám sebe testovat? Jak nenásilně a přirozeně získávat mládež pro myšlenku aktivního pohybového způsobu života. Jak postupně měnit myšlení a chování žáků? Cesta k odpovědím na tyto otázky je zarostlá tradicemi, zvyklostmi, pohodlností, osobními postoji, vede často prostředím, které nemusí být našim snahám i snahám těch mladých příznivě nakloněno.“ (Hendl, Dobrý a kol, 2011). Dobrý (2006) uvádí, že existují dvě oblasti, které vedou ke zdravotním prospěchům. Jedna oblast je měřitelná zdravotní zdatnost, druhá pohybová aktivita. Pohybové zatížení nemusí být vcelku, může být různě rozděleno přes den. Dále se konstatuje, že dochází k odklonu od tradičního vytyčování dovednostních cílů a zaměřuje se na zlepšování aerobní zdatnosti, svalové zdatnosti, svalové a kloubní pohyblivosti. Při tělesné výchově by si měli žáci hlavně osvojit poznatky, které převádí do praktického života. Měli by pochopit a ocenit pohybové aktivity vhodné pro jejich zdraví a získat potřebu provádět je po celý život. Je tedy na učitelích, jak žáky budou motivovat, jaké jim vytvoří podmínky pro provádění pohybových aktivit. Zda žákům navodí radost, zábavu a záměr být aktivní, zda ovlivní jejich psychologické mediátory. Vše co žákům učitel předkládá, by mělo mít opodstatnění a mělo by být žákům vysvětleno proč a za jakým účelem vyučující zvolil tento směr vzdělávání. Samozřejmostí je diferenciace žáků. Volit přiměřené úkoly dle zdatnosti, zdravotního stavu a hodnotit dle dílčího plnění daného úkolu. Vnitřní motivace žáků k pohybovým aktivitám je jednou z hlavní oblasti, kterou by se měl učitel i žák zabývat.
Jedinec rád provádí činnosti, při kterých si připadá 47
kompetentní, zvládá je a má dobrý pocit. Přináší mu to nejen radost, ale i efektivitu prováděné činnosti, menší námahu a neposlední řadě některé zdravotní aspekty. Na druhé straně jedinec, který je nekompetentní, ztrácí vnitřní motivaci k provádění činností, je frustrován až demotivován. Pocity jsou negativní a vnitřní motivace se ztrácí. Jak přenést zkušenosti do praxe a jak pomoci žákům osvojit si pohybové aktivity, aby je vzaly za své a vydržely jim po celý život? Zde je uvedeno několik příkladů:
Zdůrazňování individuálního zvládnutí úkolů – motivace je závislá od potřeby být efektivní. Zdůrazňuje se individuální pokrok, kladnými podněty.
Nesrovnávat se spolužáky příliš často – každý je jiný, geneticky i v biologickém vývoji. Slabší jedinci nebudou motivovány testy, skóry, pořadím na které nemají šanci dosáhnout.
Podpora uvědomovaného výběru – žáci mohou provádět různé činnosti dle vlastního výběru, dle svých možností.
Nezneužívat vnější odměny – odměny mohou být, ale ne často a vždy, aby neztratily kouzlo. Žáci by měli PA vykonávat pro sebe, své zdraví, pro pobavení.
Podporovat zábavu, vzrušení při činnosti – mnoho pohybových aktivit je zábavných a žáci se snadno nadchnou a mají zájem na činnosti. Nudné neustále se opakující činnosti žáky nebaví a ztrácejí zájem o pohybovou činnost.
Pochopit hodnoty pohybových aktivit při zdraví a kvalitu života – znalost zdravotních přínosů pohybových aktivit je důležitá a snad i motivační.
Nepodávat nesprávné informace – zvláště při úpravě hmotnosti, zlepšování zdatnosti (diety, doplňky stravy)
Individualita vnímání – jedinec se rozhoduje na základě vlastního vnímání jevů, jeho motivace závisí na vlastní intuici a posouzení (Dobrý, 2006).
Škola jako instituce v měnícím se kulturním prostředí, styl dnešního života, změna v modelu rodiny, masová kultura, vliv nových médií jsou faktory, které zasahují i do školního prostředí. Mění kulturu školy, ovlivňují role a chování učitelů a partnerů školního vzdělávání. Škola se musí přizpůsobovat a přehodnocovat své funkce, obsahy, cíle a postupy v novém kulturním kontextu (Fialová, 2010). V rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání patří tělesná výchova do vzdělávací oblasti „Člověk a zdraví“. Jak tomu napovídá název má tělesná výchova 48
za cíl prohloubit vztah ke zdraví, rozvinout dovednosti, které podporují zdravotní životní styl a kvalitu života v dospělosti. Měla by jedinci pomoci k získání trvalého vztahu k pohybovým aktivitám, optimálnímu rozvoji tělesné, duševní a sociální zdatnosti. Žákům umožňuje prohloubit vztah ke zdraví, posílit rozumové a citové vazby k dané problematice. Tělesnou výchova a její cíle se mění dle toho, jak se mění a vyvíjí společnost. Cíle dnešní TV lze rozdělit na vzdělávací, výchovné, zdravotní a socializační. Jistě má každá oblast důležitou roli ve výchově jedince (Fialová (2010). Výchovné cíle se dále dělí na všeobecně zaměřené a specifické. Všeobecně zaměřené obsahují: pozitivní charakterové vlastnosti, estetické prožívání a hodnocení, tvořivé schopnosti, láska k přírodě a ochrana životního prostředí. Specifické cíle jsou: kladný postoj k pohybu, zájem o sportovní činnost, tělesnou zdatnost, funkční rozvoj, přiměřený výkon (Fialová (2010).
2.17 Chůze – jedna z forem PA Chůze je pohyb zcela zautomatizovaný, přirozený od té doby, co se ho jedinec naučí. Pokud se nevyskytují žádné zdravotní problémy, provází ho po celý život. Je to nejjednodušší PA a jedinec nemusí získávat speciální dovednostní návyky a učit se složitým pohybovým operacím. Nevyžaduje zvláště finanční podporu a lze ji provádět na mnoha místech a za každého počasí. Dovednostní kultivace je tedy zcela přirozená a každý má možnost začít svůj AŽS právě zde. Zpracováno dle Máček in Měkota, Cuberek (2007). Chůze je cyklická lokomoční aktivita, střídá se fáze jednooporová s fází dvojí opory. Ta je krátká (asi 0,07 sekundy), prodlužuje se při chůzi do svahu. Jeden cyklus tvoří dvojkrok. Liší se délkou a trváním dle pohlaví a věku. Ženy mají kroky kratší než muži, souhyby paží jsou méně rozsáhlé, pohyb v bocích je u žen výraznější. Chůze se také liší dle obuvi (např. podpatky). Horní končetiny při chůzi vyrovnávají torzní momenty vznikající při bipedální lokomoci. Jedinec si vytváří během dospívání svůj vlastní styl chůze, který je pak jeho identifikační znak. Jednotlivci se liší držením těla, délkou kroku, velikostí vertikálního zdvihu těžiště, rozsahem souhybů aj. 49
Při chůzi se aktivují více jak dvě třetiny svalů těla. Energetické nároky jsou závislé na hmotnosti jedince včetně oblečení, obutí, přenášených břemen, rychlosti lokomoce, stoupání a typu povrchu Ten má na energetickém výdeji velký podíl (rovný povrch, sníh, písek, oraniště, kopec nahoru, dolu, tráva atd.) Při sestupování se výdej energie snižuje asi o 25%, při vystupování stoupá v přibližně stejné hodnotě. Chůze je přirozená pohybová aktivita, která nás provází po celý život. Z dob lovení zvěře, chození do práce, za vzděláním i zábavou. Než nastoupila doba automobilů, chůze byla zcela normální a přirozenou potřebou lidí. V dnešní době člověk potřebuje stihnout mnoho zájmů a největší „zlo“ je výmluva, že nemá čas. Někteří netuší, jak moc si škodí, když za celý týden udělají pouze pár kroků v práci, při nákupech a po bytě. Myslím však, že někteří lidé již přemýšlejí o svém způsobu života, že chtějí žít aktivním a zdravým způsobem. Chůze se řadí do aktivit cyklického charakteru jako např. jízda na kole, běh, plavání nebo nordic walking. Chůze je šetrná pro naše klouby a svaly, je přirozená, zvládá jí každý a je prosta finančních nákladů. Člověk si může plánovat dle sebe samého kdy, jak a s jakou intenzitou, jak dlouho a i s kým tuto PA bude vykonávat. Stačí vhodná obuv a oblečení a vůle jít. Chůze je cyklický pohybový akt silně automatizovaný. Proti ostatním pohybovým aktivitám se chodec může věnovat i jiným činnostem např. pozorováním okolí, vnímání přírody a kulturních památek. Může vést rozhovory s přáteli nebo sám tiše přemýšlet. Chůze může mít mnoho podob jako např.: Procházková chůze – dle průzkumů nejrozšířenější. Participuje na ní 80% dospělé a starší městské populace, 25% občanů se prochází každý den (Zvonař, Pavlík, 2004 in Měkota, Cuberek,2007). Gymnastická chůze – chůze po špičkách, patách, ve dřepu, po zvýšených či zúžených plochách, směrem vpřed, vzad na místě. Terénní chůze – lokomoce v různém terénu, střídání výstupů, sestupů, překonávání nerovností s různou zátěží (batoh). Severská chůze – nordic walking výrazné zapojení horních končetin použitím holí. Sportovní chůze – v atletických soutěží. Déle pak dálkové pochody. Chůze při tanci – krokové variace (Měkota, Cuberek, 2007). 50
Energetický výdej při chůzi v různém terénu:
Po trávě je chůze bezodporová
Po zoraném poli 1,5 náročnější
Po tvrdém sněhu 1,6 krát náročnější
Po písku 1,8 krát náročnější
Po hlubokém a měkkém sněhu 3 krát náročnější
Z kopce se energetický výdej snižuje o 25% proti kopci
Názory na to, kolik kroků máme ujít za den, abychom byli zdraví se různí. Po prostudování literatury a internetových zdrojů, bych tyto údaje chtěla porovnat s údaji naměřenými u výzkumného vzorku. Tudor-Locke, Basset (2004) na základě literární rešerše vytvořili pětiúrovňovou kategorizaci PA dle počtu kroků u zdravé dospělé populace. U dětí doporučují více jak 10 000 denně (www.ncbi.nlm.nih.gov).
51
Tabulka 4. Stupeň aktivity Cuberek,Skalik, Frömel (2009) Počet kroků za den
Stupeň aktivity
5000
sedavá aktivita
5000 - 7499
nízká aktivita
7500 - 9999
lehce aktivní
10000 - 12499 12500
aktivní vysoce aktivní
Odhadem se dá vypočítat: 10 000 kroků = 7km 10 000 kroků = 100 minut 10 000 kroků = 450 kcal 10 000 kroků = zdraví a dobrá kondice Počet kroků závisí na našem cíli. Pokud chodíme pro zdraví, stačí 10 000 kroků, spálí se tak 450kcal (jako 1h aerobiku), pokud chceme snížit hmotnost, měli bychom udělat o 2 – 5 tisíc kroků denně více (www.10000kroku.cz). Dle Blahutkové (2005) by měla být chodecká aktivita delší než 1 hodinu, alespoň 5km. Celkový počet kroků by neměl klesnout pod 10 tisíc. Pak se chůze stává účinným stimulem. Dle Měkoty a Cuberka (2007) se za dobrou až příkladnou úroveň považuje více jak 12 – 13 tisíc kroků za den. Alarmující stav je méně než 5 tisíc kroků nebo energetický výdej méně jak 5 kcal.kg/den.
2.18 Pedometr – možnosti měření, hodnocení Je elektronický přístroj, který měří vertikální oscilace. Je vzhledově, velikostně i uživatelsky přijatelný, relativně objektivní přístroj pro monitorování lokomoční pohybové aktivity. 52
Lze jej použít u všech věkových kategorií, u dětí, mládeže i dospělých. Umísťuje se na pas k boku na levou či pravou stranu. Monitorování chůze lze jednoduše sledovat na displeji, který ukazuje počet kroků, ušlou vzdálenost, vydané kcal a spálený tuk v g. V neposlední řadě i čas. Toto měření PA může být i motivačním faktorem pro vyšší pohybovou aktivitu a snadný monitoring. Obecně je nejpřesnější v určování kroků, dále pak ve vypočítávání ušlé vzdálenosti a nejméně přesný při stanovování energetického výdeje. Proto se doporučuje pracovat a interpretovat výsledky s počty kroků při monitorování pohybové aktivity. Při měření terénní pohybové aktivity je pedometr hojně využíván. Výhody pedometru jsou v nízké ceně, dostupnosti, velikosti a hmotnosti (Sigmund E., D., 2011). Bez pohybové aktivity nelze existovat. Pohyb je každodenní součástí všech jedinců. Bohužel v dnešní době, v důsledku způsobu našeho života, je pohybu čím dál tím méně. Pro zdárný vývoj jedince, pro zdraví, duševní i psychickou pohodu je pohybová aktivita důležitým faktorem, bez kterého nelze žít v celkové rovnováze. A tak bych se chtěla zaměřit na primární PA jako je chůze a změřit vybraný vzorek děvčat pomocí krokoměru. Dále zjistit jaké mají pohybové preference, jak důležitá je PA v jejich denním režimu a zda se v tomto věku zajímají o své zdraví.
53
3
Cíle a úkoly práce, hypotézy Hlavním cílem této diplomové práce je analýza pohybové aktivity u děvčat na 2.
stupni ZŠ Kamenná Aš pomocí krokoměru a porovnání s doporučeními z odborné literatury. Dále zjistit BMI děvčat a porovnat s jejich PA. Pomocí ankety zjistit pohybové a sportovní preference děvčat jak ve volném čase, tak ve škole při TV. Výsledky posoudit a uvažovat o možnosti doplnění ŠVP. Dále pomoci přispět žákůmke zdravému životnímu stylu a jejich zdravému vývoji.
3.1 Hypotézy H1 Děvčata ve věku od 11- 15 let ujdou 10000 kroků denně H2 Děvčata (ve věku od 11- 15 let) věnují aerobní chůzi 1 hodinu denně – podstatná část má aerobní charakter H3 Pohybový režim rozhodujícím způsobem určuje BMI (tělesné složení)
3.2 Úkoly práce Ze stanovených cílů vyplývají tyto úkoly:
Seznámit vedení školy s výzkumem a získání souhlasu k jeho provedení
Prostudovat odbornou literaturu a zjistit doporučení pro PA
-
Analýza pohybové aktivity děvčat
-
Příprava analýzy a způsobu sběru dat
-
Příprava ankety
Zjistit preferenci PA, sportu u děvčat (anketa)
Změřit BMI dívek
Připravit analýzu pomocí pedometru
Vybrat si třídy a žákyně, řádně je poučit, proč je výzkum prováděn a jakou zpětnou vazbu z něj mohou mít
Vysvětlit obsluhy krokoměru – zadání délky kroku a tělesné váhy
Sběr dat BMI, krokoměrů a ankety a zpracování výsledků
54
Ze získaných výsledků sestavit závěry a porovnat je s doporučeními (seznámit děvčata se závěry)
Závěry přenést do praktické výuky TV (ŠVP)
55
4 Metodika práce 4.1 Popis sledovaného/výzkumného souboru Před zahájením výzkumu jsem požádala etickou komisi FTVS UK o schválení projektu práce, byl schválen 15.2.2013 (viz. příloha 1). Informovaný souhlas měřených osob je v příloze, č. 2. Před zahájením práce byla informována ředitelka školy, která souhlasila s provedením měření. Základní soubor, z kterého byl vybrán vzorek, tvořila děvčata druhého stupně základní školy v Aši ve věku od 11-15 let. Byly vybrány 4 třídy od 6. – 9. ročníku, kde vyučuji TV. Tělesná výška děvčat se pohybovala v rozmezí 145 – 175 cm, tělesná váha 42 – 100 kg. Dívky byly informovány společně na hodině TV, kde byl vysvětlen záměr práce. Samy se rozhodly a přihlásily do měření, nebyly ovlivněny vyučujícím. Poté jim byly rozdány krokoměry a anketní listy. Do výzkumu se zapojilo 52 žákyň, z nichž 47 odevzdalo výsledky.
4.2 Použité metody Sběr dat Anketa byla sestavena na základě uvážení a osobní znalosti výzkumného souboru. Byly položené jednoduché otázky týkající se pohybových a sportovních aktivit a zájmu o TV ve škole a o jejich zdraví. Anketa má 11 otázek a jedna se týká měření BMI. Dívky odpovídaly ano, ne, občas nebo slovně, 3 otázky se zabývají četností. Byl proveden
pilotní
průzkum
vyplnění
ankety,
přesto
vznikly jisté
problémy
s věrohodnými odpověďmi. Anketním šetřením byla zjišťována preference, četnost a doba PA a sportovních aktivit děvčat. Dále jaká je oblíbenost TV, v jakém prostředí rády cvičí a jaké další aktivity by uvítali při TV. Během hodiny tělesné výchovy si děvčata vypočítala BMI, byla poučena a kontrolována učitelkou TV. Anketa byla odevzdávána při hodinách TV.
56
Měření pohybové aktivity krokoměry se uskutečnilo v měsících květen a červen 2013. Časový úsek byl zhruba jeden týden, včetně soboty a neděle. Žákyně nosily krokoměr celý den při chůzi nebo běhu. Při jiných sportech ho odkládali. Žákyně byly poučeny a seznámeny s krokoměrem Omron. Před použitím krokoměru, vyučující změřila a nastavila každé zvlášť délku kroku a tělesnou hmotnost. Získaná data byla následně zpracována pomocí softwaru Omron Health Management. Žákyně si mohly průběžně kontrolovat celkový počet kroků, aerobní kroky a energetický výdej. Analýza dat – data byla zpracována pomocí běžného tabulkového editoru MS Excel a statického programu Minitab. Pro statistické vyhodnocování byly použity základní statistické veličiny, mezi které patří průměr, minimum, maximum, interval spolehlivosti a korelační koeficient.
57
5 Výsledky 5.1 Hodnocení PA krokoměrem na základě týdenního monitoringu Krokoměr Omron monitoruje tyto ukazatele:
počet kroků
počet aerobních kroků
trvání aerobní chůze
spotřebované kalorie
množství spáleného tuku
ušlou vzdálenost
Krokoměr zobrazuje posledních 7 dní na displeji. Dále sbírá množství přesných dat o tom, v kolik hodin se PA uskutečnila. Tato vlastnost nebyla použita. V této práci je využit hlavně monitoring celkově ušlých kroků a čas aerobní chůze.
5.1.1 Celkový počet kroků za den Summary for Total Steps A nderson-D arling N ormality Test
0
4000
8000
12000
16000
20000
24000
28000
A -S quared P -V alue <
3,93 0,005
M ean S tDev V ariance S kew ness Kurtosis N
8077,4 5391,5 29068803,4 0,671751 0,308423 476
M inimum 1st Q uartile M edian 3rd Q uartile M aximum
213,0 3680,3 7729,5 11843,0 28232,0
95% C onfidence Interv al for M ean 7591,8
8563,0
95% C onfidence Interv al for M edian 6966,7
8408,0
95% C onfidence Interv al for S tDev 9 5 % C onfidence Inter vals
5069,4
5757,7
Mean Median 7000
7250
7500
7750
8000
8250
8500
Graf 2. Souhrnné výsledky pro celkový počet kroků z jednotlivých pozorování.
58
Celkem bylo změřeno 476 dní pohybové aktivity děvčat.
Průměr denně ušlých
celkových kroků je 8077,4. Medián je 7729,5 kroků. Minimum je 213 a maximum 28 232 kroků. 95% interval spolehlivosti pro střední hodnotu počtu kroků je (7591,8; 8563,0). Tento interval neobsahuje testovaný počet 10 000 kroků, takže Hypotézu 1 zamítneme. Děvčata 2. stupně ZŠ neujdou denně 10 000 kroků, ujdou méně.
Graf 3. Rozdělení kroků do kategorií dle Sigmunda (2005)
Z tohoto porovnání je zřejmé, že zhruba 45% naměřených dnů PA spadá do kategorie „alarmující“ či „nízká“. Zhruba 20% do kategorie „dostačující“ a zbylých zhruba 35% je „dobrý“, „velmi dobrý“ a „příkladný“. A tak není překvapivým zjištěním, že „dolní“ tři kategorie (alarmující, nízká a dostačující) popisují pohybovou aktivitu u téměř 70% měřených dní. Na „horní“ tři kategorie (dobrá, velmi dobrá, příkladná) připadá něco málo přes 30%.
59
Zde bylo srovnáno množství PA s doporučením dle Sigmunda (2005) viz.graf č.1. Na tomto znázornění není striktní počet kroků za den, ale rozmezí a jeho klasifikace dle počtu kroků.
Dotplot of Total Steps
clas
6
7
8
9
0
4000
8000
12000 16000 Total Steps
20000
24000
28000
Graf 4. Rozdělení ušlých kroků podle školních tříd
Data ukazují, že denní počet kroků je pro všechny čtyři sledované ročníky zhruba stejný. Bylo by možné usuzovat, že starší děvčata mají méně PA a nachodí méně kroků. Více než 16 000 kroků denně je pro ně opravdovou raritou, zatímco v nižších ročnících se takové výkony vyskytují evidentně častěji.
Ze získaných denních měření byl spočten průměr pro každé jednotlivé děvče. Takto získaná data umožňují porovnat jednotlivá děvčata mezi sebou.
60
Graf 5. Rozdělení průměrných denních počtů kroků pro jednotlivá děvčata
Data zobrazují denní průměrný počet kroků pro všechna děvčata. Denní průměr (již znázorněný jako součet aerobních a neaerobních kroků) byl zvolen proto, že počet měřených dnů se u různých děvčat lišil. Průměr neaerobních kroků a průměr celkových kroků je znázorněn vodorovnou čárou modré a červené barvy. Dělením na aerobní a neaerobní kroky se nebudeme dále podrobněji věnovat. V dalším textu dáme přednost času trvání aerobní chůze. Pokud bychom chtěli zařadit děvčata do doporučených kategorií (viz graf č. 1), podívejme se na další graf.
61
Graf 6. Rozdělení denních průměrů celkových kroků děvčat (11-14 let) do kategorií
Data ukazují, že téměř 60% děvčat ujde v průměru denně dostačující počet kroků. Pro málo pohybově aktivní je vyhrazeno zhruba 30% a pouze 10% děvčat se pohybuje v kategorii dobrá PA. Nevyskytla se děvčata, jejichž denní průměr kroků by spadal do kategorií velmi dobrá či dokonce příkladná. Takže do „dolních“ tří kategorií (alarmující, nízká a dostačující) spadá opravdu varovných 90% děvčat. Zatímco do „horních“ tří kategorií (dobrá, velmi dobrá a příkladná) se vejde pouze něco málo přes 10% děvčat.
5.1.2 Doba aerobní chůze Zajímavým parametrem, často zmiňovaným v literatuře, je čas strávený aerobní aktivitou. Pro použitý krokoměr je to každá chůze trvající déle než 10 minut s frekvencí vyšší než 60 kroků za minutu. 62
Summary for Aerobic Walking Time A nderson-D arling N ormality Test
0
20
40
60
80
100
120
140
A -S quared P -V alue <
31,87 0,005
M ean S tDev V ariance S kew ness Kurtosis N
23,080 29,265 856,457 1,73789 3,04395 476
M inimum 1st Q uartile M edian 3rd Q uartile M aximum
0,000 0,000 15,000 33,000 139,000
95% C onfidence Interv al for M ean 20,444
25,716
95% C onfidence Interv al for M edian 12,000
18,000
95% C onfidence Interv al for S tDev 9 5 % C onfidence Inter vals
27,517
31,253
Mean Median 10,0
12,5
15,0
17,5
20,0
22,5
25,0
Graf 7. Souhrnné výsledky pro celkový čas aerobních kroků z jednotlivých pozorování, tzn. jednotlivých měřených dní.
Průměrný čas aerobního pohybu je 23,08 minut. Medián je 15 minut. Minimum je 0 a maximum 139 minut. S přehledem nejčastějším pozorováním (modus) je 0. Přesněji je to 39% měřených dní. Pokud se zaměříme na zátěž kratší než 60 minut, je to celých 89%. Takže doporučení 60 minut aerobního pohybu denně je splněno jen v 10% měřených dní. 95% interval spolehlivosti pro střední hodnotu času aerobní aktivity je (20,444;25,716). Tento interval neobsahuje testovaný počet 60 minut, takže Hypotézu 2 zamítáme. Děvčata neabsolvují hodinu denně chůzí v aerobním pásmu, absolvují méně než polovinu.
Ze získaných denních měření byl opět vypočítán průměr pro každé jednotlivé děvče. Takto získaná data umožňují porovnat jednotlivá děvčata mezi sebou.
63
Graf 8. Průměrné denní trvání aerobní aktivity u jednotlivých děvčat
Pokud se podíváme na denní průměrné trvání aerobní aktivity děvčat (jeden modrý sloupec znázorňuje průměr za jedno konkrétní děvče), dostaneme graf, ze kterého je zřejmě vidět, že jedné hodiny denně nedosahuje v průměru žádná. Zhruba 10% děvčat nedosahuje v denním průměru ani 10 minut aerobní aktivity. Červeně je znázorněný denní průměr 23,08 minut.
5.2 Výsledky sportovních preferencí z ankety Anketa sportovních preferencí (příloha 3) vyplnilo 47 probandů. Následující grafy znázorňují odpovědi na otázky, zda dívky sportují, jaký druh sportu provozují, jakou jinou PA vykonávají, zda mají v oblibě TV, jaké aktivity vykonávají a zda je zajímá jejich zdravotní stav a tělesná hmotnost (BMI).
64
Graf 9. Četnost sportujících a nesportujících děvčat Graf ukazuje procentuální rozložení testovaného vzorku. Děvčata odpovídala v anketě, zda sportují alespoň 2-3 krát týdně. Střetávám se poprvé se zajímavým rozporem – naměřené výsledky krokoměru a pohybovou aktivitu nenaznačují. Jaký druh sportu dívky vykonávají je patrno z dalšího obrázku. Chůze nebyla zahrnuta do kategorie sport, jelikož byla měřena zvlášť krokoměrem.
Graf 10. Počet minut průměrně denně strávených sportovní aktivitou 65
Graf ukazuje množství času stráveného sportovní aktivitou denně jednotlivých děvčat již seřazený od největších hodnot k nejmenším. (viz. graf 11, typ sportovní aktivity) Jde o spočítaný výsledek z týdenního údaje z ankety. Ač věrohodnost takto získaných dat není velká a děvčata s vyplňováním právě těchto částí ankety měla největší problémy. Odpovědi byly zmatené, rozporuplné a u většiny děvčat jsem musela data osobně ověřit a konzultovat; pohlídala jsem si, že děvčata přiznávající vysokou míru sportu opravdu sportují a já o těchto jejich aktivitách jako jejich učitelka TV vím. Data naznačují, že děvčata v průměru (červená linie ukazuje denní průměr všech děvčat) sportují necelou půlhodinu denně.
Graf 11. Četnost uvedených provozovaných sportů obecně
Z grafu je patrné zastoupení jednotlivých sportů u děvčat. Nejvíce jezdí děvčata na kole, na koni a běhají. Dále je v oblibě zumba a brusle. Stejným poměrem je zastoupen orientační běh, plavání, volejbal, skateboard, tanec a basketbal.
66
Graf 12. Četnost uvedených spontánních domácích pohybových aktivit
Nejrozšířenější aktivitou nepovažovanou za sport je chůze a procházky se psem, dále práce v domácnosti a na zahradě. Z odpovědí je zřejmé, že v některých případech děvčata špatně rozlišují mezi sportem a ostatní pohybovou aktivitou. Co se ukázalo jako nepřekonatelnou překážkou, bylo množství času, které děvčata těmto aktivitám přičítala. Zatímco u sportu, viz graf 10, jsem se s děvčaty dokázala dopracovat k realistickým datům, u pohybové aktivity tato snaha nevedla k rozumným výsledkům a bohužel jsem byla nucena na takto získaná data rezignovat a v práci je nadále nepoužívat. Odpovědi byly velmi nadsazené, v absolutním rozporu s mou zkušeností aktivnosti při TV i s běžnými výpověďmi děvčat o tom jak tráví volný čas.
67
Graf 13. Obliba tělesné výchovy ve škole
Z výsledku je patrná obliba TV ve škole. V tomto případě odpovědělo 87% děvčat kladně, což by se mělo významně projevit v aktivitě při TV. V praxi je skutečnost rozdílná a nedá se s klidným svědomím říci, že 9 děvčat z 10 dívek má zájem o TV.
Graf 14. Oblíbenost různých činností při TV
Na tomto grafu je znázorněno procentuální rozložení oblíbenosti různých pohybových činností při TV. Nejoblíbenější jsou herní činnosti (basketbal, volejbal, 68
přehazovaná, florbal, fotbal a kin boll) na druhém místě je atletika a nejméně oblíbená je gymnastika.
Graf 15. Zájem o další činnosti při TV, četnost
Z tohoto grafu vyplývá, že by děvčata při hodinách TV uvítala více tance (zumbu, moderní tance), dále plavání a pohybové hry. Bohužel na druhém stupni naší základní školy se neplave, i když při větší snaze a zájmu vedení by to bylo možné realizovat. Dokonce jedna dívka uvedla, že by ráda jezdila na koni, což si v ŠVP nedokážu představit.
69
Graf 16. Preference místa realizace TV
Na dotaz, zda dívky cvičí rády v tělocvičně či venku, odpovědělo 52% v tělocvičně a 48% venku. Což odpovídá skutečnosti, neboť pokud dívky mají možnost volby, situace je vyrovnaná. Polovina by chtěla být v tělocvičně a druh polovina venku. V některých případech je to na domluvě a kompromisu v jiných však na rozhodnutí učitelky. Nelze opomenout aktuální počasí.
Graf 17. Odpověď na otázku, zda děvčata sledují svou váhu
70
Na tento dotaz odpovědělo 74% děvčat, že sledují svoji váhu občas. Jelikož jsou to dívky 11-15 let a převážná většina nemá problémy se svojí hmotností, tato odpověď je adekvátní. 21% dívek sleduje svoji váhu pravidelně a 5% vůbec.
Graf 18. Zájem o svůj zdravotní stav
Zatímco svoji váhu sleduje pouze 21% děvčat, o svůj zdravotní stav se zajímá převážná většina a to 97%. V některých případech je skutečnost jiná, jelikož tělesná váha, svalová disbalance, vady páteře a malé množství pohybových dovedností jasně dokazují, že zdravotní stav dívky v tomto věku moc neřeší. Další důvodem nezájmu děvčat o svůj zdravotní stav je, že jejich rodičům je tato skutečnost lhostejná. Při hodinách TV ve škole nelze všechny zdravotní nedostatky napravit. Spolupracovat by měla škola, rodič, lékař a oslabený jedinec.
71
Individual Value Plot of výška vs clas_1 175 170
výška
165 160 155 150 6
7
8
9
clas_1
Graf 19. Tělesná výška děvčat podle školních tříd
Z grafu je patrno, že děvčata od šesté do osmé třídy rostou. V deváté třídě se již růst zpomaluje či zastavuje. Z průměrných zhruba 155cm v šesté třídě, děvčata v sedmé a osmé třídě vyrostou vždy o dalších přibližných 5cm na konečných 165cm. Což již odpovídá průměrné výšce dospělých žen, která se pohybuje okolo 166 cm. (www.leccos.com).
72
Individual Value Plot of hmotnost vs clas_1 100 90
hmotnost
80 70 60 50 40 6
7
8
9
clas_1
Graf 20. Tělesná hmotnost děvčat podle tříd
Děvčata, ač rostou, do osmé třídy nemají velké váhové přírůstky. Hmotnostní přírůstek se objevuje, až když se růst zpomalí či dokonce zastaví. Z výše uvedených grafů pro výšku a hmotnost je již celkem jasné, že BMI se u děvčat v deváté třídě bude muset zákonitě zvyšovat.
73
Graf 21. Zastoupení různých váhových kategorií
Na obrázku je patrné procentuální rozložení váhy děvčat dle tabulky 4. V normě je 79% dívek, 11% spadá do kategorie podváha, 3% nadváha, 2% obezita a 5% obezita 1. stupně.
Graf 22. Zastoupení různých váhových kategorií pro děvčata do 14 let
Dle doporučení z literatury (Bunc, 2006a ) jsem hodnoty z tabulky 4 snížila ve všech kategoriích o 3 jednotky. Takto upravená tabulka lépe vyhovuje pro děti do 14 let. Je vidět, že obrázek se změnil. Žádné z děvčat již nespadá do kategorie podváhy,
74
71% se vejde o normy, celých 21% již má nadváhu a 8% je obézních (a obézních1.stupně).
Tabulka 4. převzato www.vypocet.cz/bmi BMI
Kategorie
Zdravotní rizika
méně než 18,5
podváha
vysoká
18,5 - 24,9
norma
minimální
25,0 - 29,9
nadváha
nízká až lehce vyšší
30,0 - 34,9
obezita 1. Stupně
zvýšená
35,0 - 39,9
obezita 2. stupně (závažná)
vysoká
40,0 a více
obezita 3. stupně (těžká)
velmi vysoká
Individual Value Plot of BMI_1 vs clas_1 35
BMI_1
30
25
20
15 6
7
8 clas_1
Graf 23. BMI děvčat podle školních tříd
75
9
BMI děvčat je celkem přirozenou reakcí na graf růstu a graf hmotnosti. Děvčata do osmé třídy rostou, ale nepřibírají – BMI tedy klesá. V deváté třídě přiberou na váze, ale již téměř nerostou – BMI vzroste. Ale vzhledem k tomu, že se průměrný BMI index pohybuje pro všechny čtyři ročníky v oblasti „normy“, neukvapovala bych se s velkými závěry. Nutno podotknout, že BMI počítá s celkovou hmotností (nestanovuje se procento tělesného tuku).
5.3 Anketa a krokoměr
Graf 24. Závislost BMI a celkového počtu kroků (z krokoměru)
Z grafu je zřejmé, že celkový počet kroků u jednotlivých děvčat nemá na BMI žádný vliv (potvrzeno výpočtem Pearsonova korelačního koeficientu, r = -0,028 s Phodnotou 0,860), takže Hypotéza 3 je zamítnuta. U děvčat není potvrzen vztah mezi naměřenou pohybovou aktivitou a BMI. Děvčata s BMI ≈ 20 nachodí necelých 3000 kroků denně, ale taky 14 000 kroků denně. A děvčata s největším BMI (přes 30) patří v počtu ušlých kroků k průměru (spadají do kategorie dostačující pohybová denní 76
aktivita). Vložená regresní přímka tento názor zcela potvrzuje, směrnice je v podstatě rovna nule a R2 je velmi nízké.
Graf 25. Závislost BMI a průměrné denní doby aerobní zátěže (z krokoměru)
Z grafu je zřejmé, že průměrná denní doba aerobní zátěže (vodorovná osa) nemá na BMI (svislá osa) žádný vliv. Proložená regresní přímka má opět téměř nulovou směrnici a velmi nízké R2 (potvrzeno výpočtem Pearsonova korelačního koeficientu, r = -0,047 s P-hodnotou 0,771), takže Hypotéza 3 nahlédnuta jiným způsobem je opět zamítnuta. U děvčat není potvrzen vztah mezi naměřenou pohybovou aktivitou a BMI. Je to zvláštní, ale připomeňme, že u žádné z děvčat naměřená průměrná denní doba aerobního pohybu nepřekročila doporučenou dobu 60 minut. Takže lze usuzovat, že aerobní zátěž pod tímto prahem nebude pravděpodobně mít na BMI vliv.
77
6 Diskuse Rozdělme diskusi do oblastí soustředěných okolo tří základních hypotéz této práce.
6.1 Hypotéza 1: Děvčata 11 – 15 let ujdou 10 000 kroků denně Výsledky jasně dokazují, že této hodnoty děvčata nedosáhnou. Hypotézu 1 jsme museli zamítnout. Ať už vezmeme jednotlivé denní výsledky či průměrné výkony jednotlivých děvčat, je zjištěný průměr hluboko pod 10 000 kroky denně, viz graf 2. Ze všech měřených dnů bylo více než 10 000 kroků pouze ve zhruba 33% dnů, viz graf 3. Pokud se na data podíváme jednotlivě, zjistili jsme, že pouze zhruba 10% děvčat nachodí v průměru 10 000 a více kroků denně, viz graf 6.
Grafy 3 a 6 používají přesnější dělení ušlých kroků, tak jak je nastíněno v grafu 1. Toto dělení nerozlišuje děvčata na „dobrá“ a „špatná“ (podle kritéria méně či více kroků), ale vytváří šest kategorií od alarmujícího po příkladné množství ušlých kroků. I v tomto dělení se však dolní tři kategorie (alarmující, nízká, dostačující) a horní tři kategorie (dobrá, velmi dobrá a příkladná) dělí na hranici 10 000 kroků. Takže, ač přesnější a pro zpětnou vazbu děvčatům vhodnější dělení, ukazuje samozřejmě tentýž obrázek. Zpětnou vazbou myslím přirozenou interpretaci výsledků děvčatům. Při striktním dělení na více popř. méně než 10 000 kroků by se 90% děvčat dozvědělo, že chodí průměrně denně málo, graf 6. Zpětná vazba v podobě, že 60% děvčat ujde denně dostačující počet kroků je povzbudivější. Přesto jsem si děvčatům musela sdělit a vysvětlit, že toto množství ušlých kroků je značně alarmující. Důvodů pro tuto dostatečnou (ale rozhodně ne dobrou, velmi dobrou či dokonce příkladnou) pohybovou aktivitu je celá řada. Při podrobnějším zkoumání výsledků se ukazuje, že jedním z možných faktorů pro počet ušlých kroků je vzdálenost bydliště od školy a případná mimoškolní aktivita děvčat. Například jedno z děvčat s nejvyšším denním průměrem ušlých kroků bydlí nejdále od školy a chodí pěšky. Zároveň navštěvuje mimoškolní aktivity, mezi kterými se po městě pohybuje výhradně pěšky. Není to však pravidlem, některá z děvčat bydlí v okrajových čtvrtích města též, ale rodiče je vozí automobilem jak do školy, tak na zájmové kroužky. Tyto faktory (vzdálenost bydliště od školy, množství mimoškolních aktivit i nesportovního 78
charakteru jako ZUŠ, výtvarné, dramatické a jiné kroužky, sociální postavení rodiny, neaktivní ŽS) nebyly zkoumány a byly by zajímavým rozšířením této práce. Proto se při hledání příčin neuspokojivého stavu musíme spokojit pouze s obecnými závěry.
Za možné příčiny neuspokojivého stavu tedy vnímám zejména tyto faktory či postřehy
Menší vzdálenost mezi bydlištěm děvčat a školou
Málo mimoškolních aktivit (sportovního i nesportovního charakteru)
Rostoucí zvyk rodičů používat automobil i pro dopravu dětí po malém městě
Pohybová inaktivita rodičů a tedy i dětí (všimněme si, že „procházka s rodiči“ se jako pohybová aktivita v odpovědích ankety vůbec neobjevila)
Pohybová inaktivita společnosti jako takové, kde se automobil a MHD používá k „ušetření“ času, který se potom jen zcela výjimečně využije pro PA
6.2 Hypotéza 2: Děvčata 11 – 15 let věnují aerobní chůzi 1 hodinu denně I v případě této hypotézy děvčata cílovou hodnotu nenaplňují. Hypotézu 2 jsme museli na základě shromážděných dat také zamítnout. Výsledky jsou ještě více alarmující, viz graf 7 a 8. Vyplývá z nich, že ani jedno z měřených děvčat nedosáhne denně na 60 minut aerobního pohybu změřeného krokoměrem. Výsledky se v průměru pohybují okolo 20 minut, jedné třetiny cílové hodnoty doporučované literaturou. Možné příčiny tohoto neuspokojivého stavu jsou zcela stejné, jako u předchozí hypotézy. Málo pěších aktivit na krátké vzdálenosti. Velké využívání automobilů. Celková inaktivita společnosti. V neposlední řadě velká reklamní kampaň proti tělesnému potu a „zápachu“, což je velmi znatelné pře i při hodinách TV. Při pěších přesunech do školy či zaměstnání se tomuto jevu nelze vyhnout. Porovnala jsem výsledky naměřené krokoměry a ankety. U celé řady sportů (cyklistika, bruslení, plavání, jízda na koni, …) nelze aerobní aktivitu krokoměrem podchytit. I když data získaná z ankety nejsou velmi přesvědčivá a měla jsem s nimi určité obtíže, viz poznámky u grafu 10, je možné sečíst výsledky z krokoměrů a ankety a usuzovat na celkovou aerobní aktivitu. 79
Graf 26. Celková sečtená aerobní aktivita denně (v minutách)
Graf nabízí přehled o celkové denní odhadované aerobní aktivitě děvčat. Je postaven na součtu exaktních měření krokoměrem a výsledků z ankety. Šest formulářů ankety, které nebyly v této odpovědi konzistentní, bylo vyřazeno. A proto ve vzorku zůstalo jen něco přes 40 děvčat. Takto kompilovaný výsledek nabízí podstatně optimističtější pohled na aerobní aktivitu děvčat. Již celých 46% (19 z 41) děvčat splňuje či překračuje denní doporučenou míru aerobní aktivity v délce 60 minut. A denní průměr aerobní aktivity dosáhl na 49 minut. Což je velmi pozitivní zjištění. Musím zdůraznit, že tento výsledek je pouze za předpokladu, že pohybová aktivita, kterou děvčata uvádějí jako sport, se skutečně nachází v aerobním pásmu pohybové aktivity. Tento předpoklad bude u některých uvedených sportů splněn celkem snadno (cyklistika, orientační běh, plavání). U jiných může být problematický (volejbal, jóga). 80
Dále musím poznamenat, že ač jsem přípravě ankety věnovala jistou pozornost a testovala ji na vybraném vzorku, musela bych její přípravě a konstrukci věnovat mnohem více času a důsledněji ji provázat s měřeními prováděným krokoměrem. Za určitý nedostatek zpětně považuji ten fakt, že krokoměr změřil výkon děvčat v jednom konkrétním časovém období (zpravidla šlo o týden), ale anketa byla koncipována obecně a pátrala po obecné sportovní a pohybové aktivitě děvčat a jejich preferencích. Pro účely této konkrétní hypotézy by se měla anketa jasně zabývat úplně stejným obdobím, kdy docházelo k měření krokoměrem, tzn. odpovědi na sportovní a jinou aktivitu by se měly týkat jen a pouze měřeného období.
6.3 Hypotéza 3: Pohybový režim určuje BMI (tělesné složení) Poslední z testovaných hypotéz předpokládá, že mezi tělesným složením měřeným pomocí BMI a pohybovým režimem je přímá závislost. A tak dívky s vyšším počtem kroků či delší dobou aerobní aktivity by měly mít lepší BMI. To se neukázalo. Ať již jsem naměřené BMI hodnoty porovnala s průměrným počtem ušlých kroků či s průměrnou dobou aerobní chůze (oboje změřeno krokoměrem) vyšla mi v obou případech korelace téměř rovná nule a Hypotézu 3 o závislosti BMI a pohybového režimu jsem zamítla. V diskusi Hypotézy 2 jsem se pokusila spojit data naměřená krokoměrem s daty získanými z ankety. Ne příliš lichotivá data získaná přesným měřením krokoměru byla upravena o děvčaty přiznané sportovní aktivity. Stejná data jsem přirozeně použila i pro dodatečné porovnání pohybové aktivity a BMI. Vznikl tak graf 27.
81
Graf 27. BMI versus průměrná denní doba aerobní zátěže (z krokoměru a ankety)
Proložená regresní přímka má opět téměř nulovou směrnici a velmi nízké R2 (potvrzeno výpočtem Pearsonova korelačního koeficientu, r = -0,108 s P-hodnotou 0,500), takže Hypotéza 3 nahlédnuta i tímto způsobem je opět zamítnuta. Takže ani celkový odhad aerobní aktivity děvčat se neukazuje jako dostatečný k odhadu jejich BMI. Důvodem jsou pravděpodobně dvě příčiny, pokusím se je popsat.
BMI je zejména používán k definici obezity, nedokáže podrobněji postihnout různé tělesné konstituce děvčat, např. nebylo měřeno množství tělesného tuku
Pohybová aktivita nedosahovala takových hodnot, aby se výrazněji projevila na tělesné stavbě děvčat. Připomeňme si, že na hodinu aerobní aktivity denně nedosáhlo dle měření krokoměrem ani jedno děvče. Přidaná data z ankety jsem již komentovala a zařadila je proto pouze do diskuse.
V průběhu této práce se objevilo několik sporných bodů, otázek a možných oblastí dalšího výzkumu: 82
1. Měření krokoměrem vneslo do problematiky jasná a průkazná data. Je otázkou, zda jeden týden takto změřené pohybové aktivity je průkaznou zprávou o daném děvčeti. Je zřejmé, že delší měřené období by přineslo spolehlivější data o pohybových aktivitách měřeného vzorku. 2. Bylo by zajímavé zjistit míru pohybové aktivity v různých ročních obdobích. Je nedořešenou otázkou, zda měřené období spadá do období zvýšené, průměrné či podprůměrné pohybové aktivity. Protože sběr dat probíhal na přelomu jara a léta, tipovala bych, že půjde spíše o období se zvýšenou až nadprůměrnou pohybovou aktivitou. 3. Velmi zajímavý by byl průzkum vlivu sociálního postavení rodiny, vzdělání rodičů, stravovacích návyků a celé řady podobných faktorů na sledovanou problematiku. 4. Tato práce se věnovala pouze děvčatům, chlapci nebyli předmětem šetření. Výsledky pro chlapce by byly přínosem a vhodným cílem pro srovnávací studii. 5. Pokud je cílem práce získat představu o celkové pohybové aktivitě, měla by anketa postihovat přesně to samé období, jako měření krokoměrem. 6. Ač je cílem práce snaha optimalizovat roční plán školní výuky TV, přínos vlastních hodin TV nebyl zaznamenán a změřen. Nevím tedy, jakým procentem se školní TV podílela na celkové pohybové aktivitě děvčat. To by bylo zajímavé zjistit a následně i zdokumentovat zda změna ročního plánu výuky TV přinesla požadovanou změnu a zvedla čas trvání aerobní zátěže děvčat.
83
7 Závěr V této práci jsem se zaměřila na změření pohybové aktivity děvčat druhého stupně ZŠ pomocí ankety a krokoměru. Déle na porovnání získaných dat s doporučeními z odborné literatury a získat tak podklady pro odbornější a hlavně lepší skladbu hodin TV pro zdravý vývoj dívek. Dále jsem se snažila získat představu o jejich pohybových preferencích, abych dokázala do hodin TV zařadit prvky a aktivity, které děvčata vyhledávají, popř. je díky módním trendům lépe akceptují. Závěry bych shrnula takto: 1. Děvčata nachodí denně malé množství kroků, v průměru zhruba 8000, a prokazatelného (změřeného krokoměrem) aerobního pohybu mají v průměru pouze něco málo přes 20 minut denně. 2. Obě tyto hodnoty jsou hluboko pod doporučeními uvedenými v odborné literatuře. Ta jsou 10 000 kroků denně a minimálně 60 minut aerobní aktivity denně. 3. Anketní šetření jsou nespolehlivá a vyžadují detailní přípravu, moji pozornost a intervenci. Časové odhady aktivit byly v řadě případů zcela nereálné. 4. Měření BMI odhalilo, že již v tomto věku má více než ¼ děvčat problém s nadváhou či obezitou. 5. Anketa poskytla celou řadu zajímavých dat ohledně pohybových preferencí děvčat věkové kategorie 11 – 15 let. Vyhledávají tanec a pohybové hry. 6. Upravím stávající roční plány výuky TV tak, aby byly více v souladu s nálezy této práce. Zařadím maximum aerobní aktivity do hodin TV v podobě tance a herních činností a přidám dle možností pohybové aktivity venku. S cílem zvýšit množství nachozených kroků a čas strávený aerobní aktivitou. 7. Tato diplomová práce mi pomohla se zorientovat v použití základních kvantitativních metod, srovnání získaných výsledků s odbornou literaturou a s aplikací závěrů na vzdělávací proces. 8. Pokud je cílem práce získat představu o celkové pohybové aktivitě, měla by anketa postihovat přesně to samé období, jako měření krokoměrem. 9. Ač je cílem práce snaha optimalizovat roční plán školní výuky TV, přínos vlastních hodin TV nebyl zaznamenán a změřen. Nevím tedy, jakým procentem 84
se školní TV podílela na celkové pohybové aktivitě děvčat. To by bylo zajímavé zjistit a následně i zdokumentovat zda změna ročního plánu výuky TV přinesla požadovanou změnu a zvedla čas trvání aerobní zátěže děvčat.
85
Seznam literatury 10000 kroků-cesta ke zdraví [online] [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.10000kroku.cz/?page=kategorie&&ktera=proc-10000-kroku Aktivity podporující zdraví. In: [online]. [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/labspmot/Predmet-APZ.pdf Analýza pohybové aktivity studentů střední školy ve vybraném regionu [online]. Olomouc, 2011 [cit. 2013-05-12]. Diplomová práce na UP FTK. Vedoucí práce Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.D. BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E., DVOŘÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. ISBN 80-7315-108-1.78 stran. BUNC, V. Aktivní životní styl jako prostředek ovlivnění nadváhy a obezity u dětí – chlapců. Česká kinantropologie, 2010. Str 11-19 BUNC, V. Nové pohledy na minimální množství pohybových činností. Tělesná výchova a sport mládeže. Praha: FTVS UK, 1996, roč. 62, č. 7, str. 2-7. BUNC, V. Tělesné složení u adolescentů jako indikátor aktivního životního stylu. Česká kinantropologie. Praha: FTVS UK: 2009, roč. 13, č.3, str.11-17. BUNC,V. Nadváha a obezita dětí – životní styl jako příčina a důsledek. Česká kinantropologie. Praha: FTVS UK: 2008, roč. 12, č.3, str.61-69. COOPER, Kenneth H. The aerobics program for total well-being. New York: M. Evans, 1982. ISBN ISBN: 0871313804 ISBN13: 9780871313805, 336 pages. COTTA,H:, Horst:. Der Mensch ist so jung wie seine Gelenke. München: Piper, 1991. ISBN ISBN 10: 3492102751 / ISBN 13: 9783492102759, 297 seiten. CUBEREK, R., SKALIK, K. FRÖMEL, K. Komparace individuální kategorizace úrovně pohybové aktivity monitorované akcelerometrem a krokoměrem. Česká kinantropologie. Praha FTVS UK: 2009, roč. 13, č. 4, str. 9-15. ČECHOVSKÁ, I. DOBRÝ, L. Kolik pohybové aktivnosti potřebujeme pro zdraví. Tělesná výchova a sport mládeže. Praha: FTVS UK, 2008, roč. 74, č.3,str. 9-15. Deset tisíc kroků denně zlepší zdraví.[online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://pohyb-sport.abecedazdravi.cz/deset-tisic-kroku-denne-zlepsi-zdravi 86
DOBRÝ, L. Bez vnitřní motivace žáka k pohybovým aktivitám ničeho nedosáhneme. Tělesná výchova a sport mládeže. Praha: FTVS UK, 2006, roč.72, č.4, str.6-12. DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2009. ISBN 978-80-7376130-1, 336 stran. DOVALIL, J. Sportovní příprava. Praha: Q-art, 2007. ISBN 80-903280-8-3, 267stran. Energetická náročnost pohybových aktivit a její využití pro ovlivňování tělesné hmotnosti. In: [online]. [cit. 2013-07-16]. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/labspmot/Predmet-APZ.pdf FIALOVÁ, L. Aktuální témata didaktiky školní tělesná výchova. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1854-8, 151 stran. HEJNOVÁ, J. Pohybová aktivita.[online]. [cit. 2012-11-11]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/seminare/pohybova_20aktivita.pdf HENDL, J., DOBRÝ, L. Zdravotní benefity pohybových aktivit. Monitorování, intervence, evaluace. Praha: UK FTVS, Karolinum, 2011 HERZINGER, Tomáš. Metabolismus II. In: [online]. 2009 [cit. 2013-08-27]. Dostupné z: http://medicina.ronnie.cz/c-5936-metabolismus-ii.html Hypokinéze. In: [online]. [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://www.infoz.cz/hypokineza/ JANSA, P., DOVALIL, J a kol. Sportovní příprava. Praha: Q – art, 2007. ISBN 80903280-8-3. 267 stran. K udržení zdraví stačí i rychlá chůze.[online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://pohyb-sport.abecedazdravi.cz/k-udrzeni-zakladni-kondice-staci-i-rychla-chuze KOHLÍKOVÁ, E. Vybraná témata praktických cvičení z fyziologie člověka. Praha: UK FTVS, Karolinum, 2006. ISBN 80-246-0073-0 KUČERA, M. a kol. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, 1996. MÁLKOVÁ, I. Energetický výdej při pohybu. In: [online]. 2009. [cit. 2013-08-27]. Dostupné z: http://www.stob.cz/tabulky-a-cisla-vydej-pri-pohybu
87
MARCUS, B. H., LEIGH A. H. FORSYTH. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-6544.224s. MĚKOTA, K. CUBEREK, R. Pohybové dovednosti, činnosti, výkony. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. ISBN 978-80-244-1728-8. 163 stran. Monitorování lokomoční pohybové aktivity dětí pomocí pedometrů: přesnost, doporučení a praktické příklady 2011. NOVÁK, V. Energetický výdej člověka při sportu a práci. In: [online]. 2011 [cit. 201308-27]. Dostupné z: http://www.komplexnizdravi.cz/pohyb/energeticky-vydej-clovekapri-sportu-a-praci/ NOVOTNÝ, J., Hypokineze a civilizační nemoci: Hypokineze. [online]. [cit. 2013-0529]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/impact/zdravi-a-pohybovaaktivita/hypokineze-a-civilizacni-nemoci/ NOVOTNÝ, J. a kol. Pohybová aktivita a zdraví: Hypokinéze. In: [online]. [cit. 201307-31]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/kapitolysportovnimediciny-staly/3_1.php Pohybová aktivita.[online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.cba.muni.cz/prevencenemoci/modules.php?name=Content&pa=showpage& pid=6&page=1 Pohybové aktivity a sportovní preference 15-18letých studentů gymnázia v Přelouči. České Budějovice, 2010. Diplomová práce. PF JCU KTVS. Vedoucí práce Doc. PaedDr. Emil Řepka, CSc. Rizika onemocnění způsobená pohybovou inaktivitou a zdravotní výhody zvýšené pohybové aktivity.[online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.mojeambulance.cz/Stranky/lekar-radi/rizika-onemocneni-zpusobenapohybovou-inaktivitou.aspx SEKOT, A. Výzkum v sociologii sportu I. Brno, Masarykova univerzita: 2013.[online]. [cit. 2013-07-31]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book17/01.html SIGMUND, E., SIGMUNDOVÁ, D. Pohybová aktivita pro podporu zdraví a dětí mládeže. Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN 978-80-244-2811-6. 171stran.
88
SICHÁLEK, K. Vztah tělesné kondice a pohybové aktivity studentů VOŠPgS v Kroměříži. Olomouc, 2012. Vedoucí práce Mgr. František Chmelík, Ph.D. SOVOVÁ, E.,ZALETALOVÁ, B., CIPRYANOVÁ, H. 100+1 otázek o chůzi nejen nordic.[online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.fnol.cz/klinikatelovychovneho-lekarstvi-a-kardiovaskularni-rehabilitace-projekt-i-vy-cvicte-s-namisekce_551.html STEJSKAL, P. Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus, 2004. ISBN 80903350-2-0, 125 stran. Struktura sportovních preferencí a pohybová aktivita žáků na 2. Stupni ZŠ ve Zlíně. [online]. Olomouc, 2012 [cit. 2013-05-12]. Diplomová práce. UP Fakulta tělesné kultury. Vedoucí práce Mgr. Filip Neuls, Ph.D. STÝSKAL, J. Pohybové aktivity a sportovní preference 15 – 18 letých studentů gymnázia v Domažlicích. České Budějovice, 2009. Diplomová práce. PF JCU KTVS. Vedoucí práce Doc. PaedDr. Emil Řepka, CSc. TUDOR - LOCKE,C.,BASSETT. How many steps/day are enough? Preliminary pedometer indices for public health. In: [online]. [cit. 2013-08-27]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm VONDRUŠKA, V., BARTÁK. Pohybová aktivita ve zdraví a v nemoci.[online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.lfhk.cuni.cz/bartak/pohyb.pdf Výška těla. In: [online]. [cit. 2013-08-02]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/vyska-tela SICHÁLEK , K. Vztah tělesné kondice a pohybové aktivity studentů vyšší odborné školy pedagogické a sociální a střední pedagogické školy v Kroměříži[online]. Olomouc, 2012 [cit. 2013-05-12]. Diplomová práce. UP FTK. Vedoucí práce Mgr. František Chmelík, Ph.D. WHO definition of Health. In: [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.who.int/about/definition/en/print.html Zdravý pohyb. [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.zdravaabeceda.cz/zdravy-pohyb.html
89
Seznam příloh 1. Schválení etické komise
2. Souhlas probandů 3. Anketa PA 4. Nastavení krokoměru 5. Technické údaje z krokoměru
90
91
Příloha č. 2 INFORMOVANÝ SOUHLAS Informace sdělené probandům V rámci projektu diplomové práce bude měřená pohybová aktivita pomocí krokoměru. Měření bude probíhat neinvazivní metodou pomocí krokoměru Omron HJ720-I walking style Pro step Counter krokoměr je elektronický přístroj, který měří vertikální oscilace. Bude umístěn klipem v pase na boku probanda. Po nastavení délky kroku a tělesné váhy krokoměr na displeji zobrazí počet kroků, vzdálenost v km a spotřebovanou energii v kcal a množství spáleného tuku. Dále pak zobrazí aktuální čas. Měření bude probíhat týden u každého jedince. O procesu měření a způsobu prezentace budou probandi informováni před započetím výzkumu. S veškerým nastavení a odečítáním výsledků žákům pomůže výzkumník učitel TV. Cíl sledování je měření týdenní pohybové aktivity děvčat na 2.st ZŠ . Měřené osoby budou informováni jakou formou bude výzkum probíhat a o způsobu dokumentace a prezentace výsledků této studie. Veškeré mnou poskytnuté osobní údaje budou dokumentovány, bez uvedení jména a příjmení. Získaná data nebudou zneužita a osobní data nebudou zveřejněna. Měřené osoby mají právo si vše řádně rozvážit a zeptat se na vše, co považuji za podstatné.
92
Příloha č. 3 Anketa PA pro děvčata 11 – 15 let Zaškrtni křížkem správnou odpověď nebo vypiš. Příjmení a jméno:
Třída:
1. Sportuješ? Pokud ano, jaký sport?
ano ne
2. Pokud ano, jaký sport?
2. Kolik hodin týdně věnuješ sportu?
3. Kolikrát týdně sportuješ?
4. Věnuješ se jiným PA (chůze, práce na aktivity: zahradě, v domácnosti, venčení psa…), vypiš. Kolikrát denně? 5. Baví tě TV ve škole?
kolikrát : ano ne
6. Co máš nejraději v TV?
herní činnosti (míčové a jiné hry) atletiku gymnastiku
7. Jaké PA bys chtěla v TV?
tanec plavání aktivní chůzi pohybové hry (zážitkové) jiné:
8. Kde raději cvičíš?
v tělocvičně venku
93
Věk:
9. Sleduješ svoji váhu?
ano ne občas
10. Zajímá tě tvůj zdravotní stav?
ano ne
Záznam z měření Tělesná výška
Tělesná váha
BMI
94
Příloha č. 4 Nastavení krokoměru 1. Určete délku svého kroku Délka kroku je vzdálenost od špičky jednoho chodidla ke špičce druhého chodila. Průměrnou délku kroku spočítáme z ušlé vzdálenosti 10 kroků (m) děleno počtem kroků. (př. 6,5 m / 10= 0,65 cm). 2. Nastavení času, hmotnosti a délky kroku Nastavení času, váhy a délky kroku je nezbytné pro záznam počtu kroků a následné vypočítávání množství spotřebovaných kalorií, spálení tuků a ušlé vzdálenosti. Pomocí tlačítka MEMO nastavte hodiny, stiskněte tlačítko SET (stejně tak i minuty), dále se stejným způsobem nastaví hmotnost a délka kroku. Stisknutím tlačítka SET potvrdíme všechny údaje. 3. Mazání údajů Na zadní straně krokoměru stiskněte tlačítko pro obnovení výchozích nastavení. 4. Stahování údajů do PC Pomocí kabelu USB (přiloženého v balení), zasunout kabel do krokoměru a PC. Pokud je krokoměr správně připojen, objeví se na jeho displeji PC. Dále stahujeme dle přiloženého CD softwaru. 5. Připevnění krokoměru Krokoměr lze připojit k opasku, do kapsy nebo tašky, případně ho zavěsit na krk. Krokoměr se připevňuje kolmo k zemi (max odchylka je – 30°/+30°). Při běhu nenoste krokoměr na krku.
95
Příloha č. 5 Technické údaje krokměru Měřící rozsah Počet kroků: 0 – 99 999 kroků Trvání aerobní chůze: 0 – 1 440 minut Spotřebovaná energie: 0 – 99 999 kcal Množství spáleného tuku: 0 – 199,9 g Ušlá vzdálenost: 0 – 999,99 km Čas: 0 – 23:59 Rozsah nastavení 0:00-23.59 (24 hodinový formát), hmotnost 30-136 kg (interval 1 kg), délka kroku 30 – 120 cm (interval 1 cm). Přesnost počítání kroků – odchylka +/- 5 % (podle vibračního testovacího přístroje) Kapacita paměti Počet kroků, počet aerobních kroků a trvání chůze, spotřebované kalorie a množství spáleného tuku, ušlá vzdálenost, posledních 41 dní vyjma současného dne, 41 dní ke stažení do PC, 7 dní k zobrazení na displeji krokoměru. (www.mykindarain.com) tlačítko nastavení SET
displej
Tlačítko režim/časový Paměť MEMO
úsek MODE/EVENT Obrázek 1. Krokoměr (www.docsimon.cz)
96
