2013 cena 25 Kč

10

Evangelický měsíčník | ročník 89/2013 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

PROFESNÍ SVĚT:

Řidič Za kolegou přišel starší pár, domáhající se informace o odjezdu vlaku do Borohrádku. Vlak jel ale až za dvě hodiny a kolegovi se jich zželelo, zavolal tedy vlakvedoucího nákladního vlaku a domluvil s ním, že ty dva svezou ve služebním voze manipulačního vlaku, který do Borohrádku právě odjížděl. Vděční cestující pak napsali děkovný dopis přednostovi stanice, který všechny dotyčné zaměstnance odměnil zkrácením prémií, protože jejich řešení nebylo v souladu s přísnými drážními předpisy. Kus života s dráhou, Václav Ostašovský / 13

O tom, co je knipl a co šalina EvangMoto – křesťanská motorkářská alternativa Rozhovor s řidičem kamionu Oslavy 400. výročí vydání Bible kralické Diakonie: Elektromobil pro Diakonii

|7 |9 | 10 | 22 | 30

400 let Bible kralické, Kralice 15. 9. 2013 Po ekumenické bohoslužbě (foto: Roman Raszka)

ÚVODNÍK 3 Řidič, tramvaják, mašinfíra – D. Ženatá

ÚVODNÍK

TŘINÁCT 4 Jediné potěšení – P. Filipi BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Tanec s bagrem – I. Mužátková

Řidič, tramvaják, mašinfíra

TÉMA 7 Co je knipl a jak se řídí šalina. Rozhovor s P. Sochou – D. Ženatá 9 EvangMoto – Š. Brodský 10 Musel jsem se rozhodnout. Rozhovor s P. Kielarem – J. Kirschner 13 Kus života s dráhou – V. Ostašovský

D

OTÁZKA NA TĚLO

15 Jaký dopravní prostředek byste chtěli zkusit řídit? CÍRKEV ŽIJE

21 Teorie pro farářskou praxi. Katedra praktické teologie – L. Beneš

22 Kralický klenot – D. Ženatá 23 Ohlédnutí nejen za létem... – Pb+ 25 Cesta vězeňského kaplana do vedení ústřední církevní kanceláře. Rozhovor s M. Kocandou – D. Ženatá 27 Rozpačitá pieta v Postoloprtech – T. Pavelka DIAKONIE

30 Elektromobil pro Diakonii – ph/ČEZ SURSUM CORDA 32 Kriste Králi, Pane náš – L. Moravetz MOJE CÍRKEV 34 Z rozhovoru církve o samofinancování – P. Stolař 37 Mýty a fakta o církevních restitucích v našem sboru – P. Neumann SLOVO

39 Ovce – L. Ridzoňová 40 O svatosti milosrdného Boha – L. Ridzoňová 41 Řidič – ten tvrdej chleba má! – J. Elisová

nes je už málo lidí, kteří nikdy neseděli za volantem či řídítky. Udělat si řidičák patří k samozřejmosti osmnáctiletých. Bicykl, kočárek nebo kolečko na zahradě může každý řídit i bez papírů. Být však profesí řidič – to je něco jiného. Ať už člověk řídí sanitku či hasičské auto, kamion, tramvaj nebo lokomotivu, je to spíš služba než práce. Služba bližním. V rozhovorech v rubrice Téma pronikneme do profese tramvajáka z lásky ke kolejím i řidiče kamionu, který vzal tuto práci proto, aby neskončil na úřadu práce. Dále se dočtete, že motorkáři nemusí být vždy jen potenciální dárci orgánů, ale mohou brázdit silnice zodpovědně a dokonce s  duchovním přesahem. A  řídit provoz celého nádraží jako výpravčí, to už je výzva! V rubrice Církev žije se ještě vracíme k prožitému létu, přinášíme ale také reportáž ze zářijového víkendu v Kralicích, kde proběhly oslavy 400. výročí vydání Bible kralické. Na organizaci se podílelo pět subjektů, z toho tři církve, a podle odhadů do Kralic přijelo mezi třemi a čtyřmi tisíci návštěvníků. Z letošních výročí, kterých si v Českém bratru všímáme v rubrice Třináct, je patrně výročí vydání Bible kralické nejvýznamnější. Tomu také odpovídal rozsah oslav v Kralicích. Více příspěvků a fotografií můžete shlédnout na webu věnovaném výročím http://www.nase-reformace.cz a kompletní soubor odborných přednášek k Bibli kralické najdete ve sborníku, který vydalo Moravské zemské muzeum pod názvem Za kralickou do Kralic a je i po oslavách k dostání v Památníku Bible kralické v Kralicích. Při přemýšlení nad koncepcí pro příští rok se již rýsují první témata. Vás, milí čtenáři, povzbuzujeme k pátrání po zajímavých příspěvcích ze sborových kronik, zejména z dob, kdy váš sbor zažíval nějaké dramatické časy. Pěkné podzimní dny a inspirativní čtení vám přeje Daniela Ženatá

3

TŘINÁCT

Jediné potěšení Heidelberský katechismus otázka 1

P

rvní otázka a odpověď Heidelberského ka- život bez této útěchy je bez­‑útěšný, smutný, plný techismu je vstupní branou k dalším výkla- nejistoty, bolesti a trýzně? Z některých dalších dům, označením tóniny, v níž je celá skladba pasáží katechismu se zdá, že opravdu takovou komponována. „Co je tvým jediným potěšením představu měli. Člověk ponechaný sám sobě, v životě i ve smrti?“ Jako většina reformačních bez této útěchy, má život málo šťastný, málo katechismů oslovuje i náš katechismus hned radostný, bez naděje, bez důvěry a bez opory zkraje toho, kdo jej bude užívat (budeme ho v životě i ve smrti. Takže první otázku bychom pro stručnost nazývat: „katechumen“), přímo s trochou nadsázky mohli číst takto: „Co je tvým a adresně. Výchozím tématem není spekulace nejvlastnějším štěstím v životě i ve smrti?“ Ale o Bohu a podobně, nýbrž situace člověka, oslove- povšimněme si té formulace: Co je…? Není tu ného zde (i nadále) zájmenem druhé osoby: „Tvé řečeno: co by mělo být, co musí být tvým potěšením. To potěšení zde prostě je. A v čem spočívá? „Že… nejsem sám svůj, nýbrž s tělem i duší jsem svého věrného Spasitele Jezukrista.“ Kdyby mělo zůstat jen u negativní části odpovědi (nejsem sám svůj), bylo by to nesrozumitelné. Ale v celé (ostatně dosti dlouhé) odpovědi jde o něco jiného, o to, komu, čemu, kam patřím; nepatřím sám sobě, nejsem sám svým vlastníkem. A to s tělem i duší. Nejen s tělem, jako byl vlastněn nevolník ve feudalismu, ani jen s duší, jako by tělo nemělo význam. A komu že patřím? O vlastníkovi, věrném Spasiteli, mluví katechismus tak, že mu skoro slova nestačí, ale všechna ta slova se týkají mne; řeč není o Spasiteli obecně (na to ještě potěšení…“ Katechumen má hned od začátku dojde), nýbrž o tom, co on pro mne osobně učinil vědět: Jde a nadále půjde o tebe, o tvé potěšení. a činí: Zbavil mne zátěže mých provinění, dal Ovšem o „jediné potěšení“. Obvykle má člo- mně svobodu od moci zla, na niž sám nestačím, věk potěšení více – rodinu, děti, vnoučata, občas zachovává mne při životě, ujišťuje o věčném žinějakou zábavu, divadlo, koncert. K tomu svádí votě a uschopňuje, abych já žil s ním a pro něho. samo české slovo „potěšení“, které nabízí velkou Každá z těchto výpovědí by vydala na samopestrost významů až po „čokoládové potěšení“ statný článek. Takto svým vstupním akordem reklamy. Přesnější překlad originálního znění katechismus vyhlašuje, že v něm nepůjde o to, by byl: „útěcha“. Jenže útěchu potřebujeme zpra- abych zvládl řádnou nauku, nýbrž půjde o mne, vidla v situacích nějaké ztráty, například úmrtí. o mé potěšení z toho, že nepatřím sám sobě. Měli autoři katechismu skutečně představu, že Pavel Filipi

4

BIBLICKÁ ÚVAHA

Tanec s bagrem 1S 17,38–40

D

Jsme zvyklí? Určitě jste někdy viděli stát u přeavid si na boj s Goliášem nechce brát Saulovo vojenské ustrojení. Zkusí to, ale nějak mu to chodu dítě nebo starého člověka, chtějí přejít, ale nesedí, necítí se v tom dobře, a tak raději půjde až jim někdo zastaví; auta jedou jedno za druhým nalehko. Saul ho už dál nenutí, i když musí cítit, kolem nich a čekají, až se člověk osmělí a sám jak je David zranitelný a jak je naděje na úspěch udělá odvážný a nebezpečný krok do vozovky. tím pádem malá. Už od nedělní školy tady všichni Očekává se „tanec s bagrem“. Přitom i v těch autolik straníme Davidovi, který odmítne nejlepší tech sedí lidé, stejně málo odolné bytosti, které vymoženosti své doby a jde do boje jen se svým nevydrží velký tlak ani teplotu ani kdovíjaké křehkým tělem, bystrým mozkem a nezměrným, nárazy. Jen si pro tuhle příležitost oblékli zbroj pokorným a oddaným spolehnutím na Hospo- svého auta. Také v bagru byl ještě další muž; celé předstadina. Na začátku prázdnin přijel k nám do města na vení ho nebylo vidět, ale když na konci vystoupil taneční festival Jean Gaudin, tanečník s bagrem. z kabinky, bylo jasné, že tady nejde o souhru mezi Drobný muž kolem padesátky v bílé košili a čer- člověkem a strojem, ale o porozumění mezi člověných kalhotách a nablýskaný černo­‑žlutý bagr. kem a člověkem, o extrémně pozorné a hluboké Bagr se začal pohybovat a muž jako by komuni- porozumění, které je naprosto nutné pro práci koval s tou drsnou horou železa, tančil. Tančil s tak velkým nebezpečím. Rozuměli si možná na velmi výraznou hudbu, většinou operní árie, podobně jako Saul porozuměl Davidovi a nenutil tančil vedle bagru, na něm, pod jeho lžící i na ní. ho do zbroje, na kterou nebyl zvyklý. Pro někoho Uchváceným divákům předvedl v tomto podoben- je přiměřený bagr, pro jiného prak a oblázek. Ve 14. kapitole Listu Římanům apoštol Pavel ství beze slov, jaký život vlastně všichni vedeme. Ať je nám to milé, či obtížné, jsme součástí velmi píše sboru rozkolísanému neporozuměním v sitechnického světa a naše křehká těla se s tím tuacích každodenního života. Jak se mají chovat, co mají jíst? Na něco byli zvyklí a teď mají žít nově musejí nějak vyrovnat. V našich normálních dnech je tím nejnebez- a přitom zůstat normálními pozemšťany s jejich pečnějším, čemu jsme vystaveni, náš střet s tech- potřebami. Apoštol nabádá ke snášenlivosti – conikou. Děti se už nemusejí bát vlků ani lupičů koli dělají v pokoře a vděčnosti Pánu, může být v černém lese. Vlci byli skoro vystříleni a lupiči správné, protože „každý z nás sám za sebe vydá jsou na pohodlnějších místech. Opravdové nebez- počet Bohu“. David si zvolil určitý způsob boje a zvítězil, pečí potkáváme na silnici. Za letošní prázdniny zahynulo při dopravních nehodách přes třicet protože spoléhal na Hospodina. My si také volílidí. Ve zprávách říkali, že je to rekordně nízký me určitý způsob života, někdo s bagrem tančí, počet obětí, kdyby však tolik obětí měla za stejný jiný se jej velmi bojí a další naléhavě vidí různé čas nějaká nová forma chřipky, bylo by vše vzhů- souvislosti činnosti různých bagrů. Ať už jsme ru nohama. Na technický – automobilový – druh zvyklí na cokoli, nebuďme pyšní a spoléhejme nebezpečí jsme ale zvyklí jako Saul a Goliáš na na Hospodina. pancíř, helmu a kopí. Ilona Mužátková, ordinovaná presbyterka

5

TÉMA – ŘIDIČ

modlitba říjnová spěchám řídím nechám se vézt prosím chraň mě stůj u mých cest Pane Bože Ty buď mým řidičem modlitba Lenky Ridzoňové, obraz Lydie Férové

ROZHOVOR s Petrem Sochou

Co je knipl a jak se řídí šalina Kolejová vozidla mně učarovala na celý život

Petr Socha (1957) žije a pracuje v Brně a celý život se pohybuje v blízkosti tramvají. Vyučil se u dopravního podniku a po vojně večerně vystudoval průmyslovou školu strojnickou. Rozumí tramvajovým převodovkám jako málokdo a opravuje tramvajové podvozky. Je rozvedený a má v péči dva syny školního věku. Pevné zázemí pociťují všichni tři v evangelickém sboru a také ve skautu, kde Petr dělá vedoucího.

zvonek a po pěti vteřinách se stroj zabrzdí. To je kontrola bdělosti. Kdyby řidič usnul nebo se mu udělalo špatně, odlehčený knipl tramvaj okamžitě zastaví. Občas se stane, že člověk ruku nadlehčí, ani si to neuvědomí, a tramvaj hned začne zvonit. A po pěti vteřinách by se zastavila. Kvůli bezpečnosti cestujících. Nevím, jestli je to jen brněnská specialita, ale vím, že třeba v Ostravě tuto automatiku nemají.

Tramvaj v pohybu je pěkný kolos. Co když se na kolejích objeví nějaká nenadálá překážka nebo chodec? V Brně nejezdí tramvaje, ale šaliny. Záleží na tom, v jaké je vzdálenosti. Je to kažJak tento název vlastně vznikl? Dřív bylo Brno víc než z  poloviny německé, dopádně stres. Zvoníš a člověk nic, případně němčina tu vládla. A  z  pojmenování „elek- vidíš, jak se k němu blížíš a on vůbec nevnímá, trische Linie“ vznikla zkomolením záhy po že se na něj něco řítí. Hodně pomáhá předvídavost. Už poznám, že tenhle chodec mně asi do vybudování prvních linek pověstná šalina. kolejiště vleze, že tohle auto asi nestačí uhnout. Pak brzdím jako blázen a ohrožuji zase cestujíTvůj tatínek pracoval jako řidič tramvaje. cí ve voze. Je to vždycky blbé. Další nebezpečný Jak ses k této profesi dostal ty? Koleje se mi líbily od malička. Doma jsme měli moment je, když tramvaj stojí v zastávce a lidi s bráchou pikovláček a já jsem už jako dítě snil přecházejí těsně před vozem. A ty je nevidíš o tom, že budu buďto strojvedoucí nebo řidič nebo je vidíš na poslední chvíli. Jediným lékem tramvaje. Postupně se to vytříbilo směrem je jet velice opatrně, radši pomaleji, mít oči na stopkách. Nejhorší jsou řidiči aut, kteří pořád k těm šalinám. někam spěchají, hrknou najednou doleva bez blinkru, to je nepříjemné. Tramvaj z  kolejí Jak se taková tramvaj ovládá? uhnout nemůže. Žádný volant, zato pedál jako u šicího stroje… Ve starých vozech jsou skutečně pedály jako u šicího stroje. V těch nejstarších byly kliky, Zažil jsi nějakou nehodu? ale to už jsem jako řidič nezažil. Moderní vozy Měl jsem ve své řidičské kariéře tři kolize. Ale se řídí i brzdí ručně. Nohama se neovládá žád- už je to dávno. Dvakrát jsem v tom byl naprosto nevinně, jednou přisoudili vinu mně. V ostré ný pohyb vozu, ale zvonek a v zimě písek. levotočivé zatáčce jsem údajně neodhadl dobře, jak moc vybočuje zadek vozu a pomuchlal jsem Má tramvaj tlačítko bdělosti jako lokomotiva? Na starých vozech s pedály není. Na těch mo- bok a blatník auta, co zastavilo a čekalo, až derních s ručním řízením je automatika, které projedu. Stalo se to v  takovém nešťastném říkáme knipl. Ovládací páka musí být jakoby místě – koleje jdou těsně k chodníku a pruh trochu zaražena do pultu, pořád na ni musíš pro auta se zužuje, až se ztratí. Auto sice zastavyvíjet určitý tlak. Tíhou ruky a ještě trochu vilo, aby tramvaj pustilo, ale už v příliš úzkém víc. Pokud tlak na knipl přestane, začne zvonit místě. Dodnes si myslím, že to nebyla úplně ¥

7

moje vina. Podle vyhlášky však zodpovídám za celou soupravu, takže mi to „přišili“.

vytáhl dvoustovku! Než jsme to vyřídili, měl jsem hned dvě minuty zpoždění.

Vím, že se staráš o dva školáky. Co se v takovém případě stane? Dostal jsem pokutu a musel nahradit škodu. Jak jdou pracovní směny dohromady se Bylo to před patnácti lety, kdy náhradní díly zajišťováním chodu domácnosti? nebyly ještě tak drahé, takže to nebyla tako- Kluci už jsou velcí, čtrnáct a dvanáct, tak to vá hrůza. K žádnému „smrťáku“ jsem za celou jde. Odpoledne mají kroužky nebo si vezmou knížku nebo hrajou na počítači. Mám je v péči dobu naštěstí nepřišel. od jejich druhé a  první třídy, tehdy to bylo Kolikrát se za směnu otočíš z konečné na konečnou? To záleží na tom, na které lince jedu. Teď v  pátek mám třeba jedničku, to je nejdelší brněnská linka. S tou obkroužím třiapůlkrát. Čtyřikrát na jednu konečnou a třikrát na druhou. Je to paráda, část trasy jede po takzvaném vlastním tělese, ne ulicí mezi auty, ale bokem, bez nebezpečí chodců, spíš mezi poli. Nikdo by se tam neměl motat. Samozřejmě linka projíždí i centrem a kolem hlavního nádraží, tam musí být člověk ostražitý. Jsou ale i kratší klidné linky. Třeba desítka. Jeden směr osmnáct minut. Půlka trasy vede taky po vlastním tělese, je tam málo křižovatek. Jedna konečná je u továrny ZKL (dříve Závody kuličkových ložisek), tam se jezdí pro dělníky. Pro ty já mám slabost, a  i  když to správně nemáme dělat, většinou jim otevřu dveře dřív a pustím je do tepla, aby v zimě po šichtě nemuseli podupávat deset minut na zastávce. Naopak jako na nejhorší vzpomínám na linku, která byla kdysi rozpůlena kvůli opravám na náměstí Svobody v centru. Z konečné v Jiráskově čtvrti se jelo jen k náměstí a zase zpátky. Za osmihodinovou směnu dvaatřicet- horší. Psali jsme úlohy, všude je musel někdo krát. Navíc lokalitami se spoustou lidí, školá- vodit. Bývali v družině, někdy vypomáhala kamarádka ze sboru, která má stejně staré děti. ků, maminek s kočárky. To bylo náročné. Služby jsem si brával většinou v pátek, kdy se už kluci nemuseli připravovat na druhý den do Máš rád svou práci? Mám. Je to hezká práce, je to služba lidem. školy. Teď už bývají sami doma, i když jezdím Už můj táta říkával, že nejde do práce, ale do do půlnoci; dřív k nám chodila jedna starší služby. Jsem tady pro cestující, jízdní řád je až paní hlídat. Vyzvedla je z družiny, připravila na druhém místě. Paní s berlemi bych nezavřel jim večeři a byla s nimi, než šli spát. dveře před nosem. Na druhou stranu – všechno má své meze. Tuhle jsem čekal na dobíhajícího Máš zázemí ve sboru? pána, a on neměl jízdenku, chtěl si ji koupit Mám, velké. Je několik rodin, které mají pove voze. No dobře, zdržuje, ale nešť. Jenomže dobně staré děti. Občas si berou kluky o prázd-

8

ninách, třeba na chatu na Vysočinu. Já je pak zas všechny vezmu na týden na Blažkov nebo na čundr. Lidé ze sboru mi byli a stále jsou velkou oporou. Máš nějaké další zájmy, koníčky? Podílím se na vedení skautů. Oddíl evangelického skauta se obnovil v devadesátých letech a práce s dětmi stále pokračuje; tam se dost angažuji. Mým velkým koníčkem je železniční modelářství, zase koleje. Doma máme jeden hotový panel a druhý se syny stavíme. Budujeme ho už několik let.

A co rekreační středisko brněnských sborů – Blažkov? No, to taky. Mám tam na starosti údržbu a provoz. Péči o středisko řídí pětičlenné kuratorium, takže je nás na to víc, ale práce a starost to je. Co bys vzkázal čtenářům Českého bratra? Jako řidič tramvaje? Milí cestující čtenáři: Chcete­­­­­­‑li službu, máte ji mít. Za službu se má platit, černé pasažéry nemám rád. A chovejte se ohleduplně. I řidič je jenom člověk. Ptala se Daniela Ženatá

Diagnóza motorkář

EvangMoto Křesťanská motorkářská alternativa

E

vangMoto – divný název, ale kdo se alespoň osobně k nim pozvali těch pár, o kterých jsme trošku pohybuje v branži a zná například věděli, a začali organizovat příležitostné akce. Žádná statistika sboru neeviduje údaj, kolik SuperMoto, ví, odkud vítr vane. EvangMoto je křesťanská motorkářská alternativa. Ano, jeho členů jezdí na motorce. Z toho ovšem nelze i  mezi křesťany se najdou tací, kteří sedají vyvodit, že takoví neexistují. Zájem o EvangMoto na jednostopé motorové stroje a účelně nebo nezůstal u biblického „kde se dva neb tři…“. Klub prostě jenom tak cestují z  místa na místo. však na druhou stranu neorganizuje sjezdy pro Motorkář je poměrně divná diagnóza a jednou stovky lidí. Díky volnějšímu členství se jich kolem z jejích charakteristik je individualita, řeknu rovnou: až osamocení. Nezáleží na tom, na čem jezdíš a v čem jezdíš. Farářka Magdaléna Trgalová si svého času Příznivce klubu respektujeme s takovými této skutečnosti všimla: i někteří křesťané obdarováními pro život, jaká dostal. jsou motorkáři a se svým koníčkem se ve společenství církve tak trochu skrývají. Nechce tohoto společenství pohybují tak tři, čtyři desítky se jim jezdit na motorkářské srazy, kde se a navazují přátelské kontakty s jinými skupinami vedou jenom silná slova, hraje hlasitá hudba podobného pojetí motorkářské záliby. Klub se a alkohol teče proudem. Co takhle dát ty křes- profiluje jako ekumenický. Jeho věkový průměr ťansky zaměřené dohromady a vytvořit z nich není jednadvacet, jak byste možná hádali, ale společenství, kde by bylo dost místa pro jejich něco přes čtyřicet! Vzpomínám na jeden ze zážitků při návštěvě koníček i  jejich víru? Vsadili jsme na nové technologie a  založili internetové stránky, domova odpočinku ve stáří. Možná si ří- ¥

9

nechala povozit na Hondě, Aprili i BMW. Do té doby mne nenapadlo, že tento dopravní prostředek může být součástí života i takové paní, navzdory jejímu dnešnímu vzezření, věku či fyzickým možnostem. Vždycky je složité pro svůj koníček najít přiměřený prostor tak, aby nešel na úkor práce, rodiny či ekonomických možností. S tím zápasí i členové klubu EvangMoto. Ale nabízejí během roku těm, kteří rádi cestují na motocyklu a stojí také o sdílení víry, hned několik příležitostí. Centrem se stala prázdninová jízda, které říkáme EvangMotoTour. Její (většinou česká) trasa vede například od jedné evangelické fary ke druhé a kromě zážitku z jízdy nabízí i podvečerní setkání se členy sborů, návštěvy církevních sociálních středisek nebo biblické programy. V průběhu roku se pak děje několik událostí menších, víkendových. Ruch tohoto společenství neutichá, ani když napadne sníh, káte: „Proč jezdí motorkáři do důchoďáku?“ vždycky se totiž najde příležitost setkat se, poTady je kus odpovědi: Přišla za námi shrbená povídat si o plánech na léto, oslavit nějakou tu bělovlasá babička s hůlkou a s rozzářenýma svatbu či přelom roku, navštívit třeba výstavu očima. Vyprávěla, jak s manželem po válce (samozřejmě ne obrazů, ale k tématu života na „Jawce“ projeli Čechy i Slovensko. A pak se klubu). Štěpán Brodský, www.evangmoto.cz

Rozhovor s Pavlem Kielarem

Musel jsem se rozhodnout Buď nastartuji, nebo skončím na úřadu práce Pavla Kielara (1956) jsem potkal jen jednou v životě před dvěma lety při brigádě v Herlíkovicích, kam přijel, zřejmě po delší době, s manželkou a dcerou. Jako bývalý správce rád vzpomínal, jaké jsou v okolí pěkné cesty na projíždky s koňským povozem. Naší málo organizované brigádě se špatným vybavením se trochu usmíval. Zřejmě má

10

zkušenosti z větších akci ze starých dob, kdy bylo třeba desítky brigádníků postavit na to správné místo a ve správný čas. Na první pohled schopný chlapík, poslední budní hospodář v Krkonoších, dnes řidič kamionů, který vyměnil klid hor za ruch evropských dálnic. Kamion je jeho práce, ale koně stále rád zapřahá.

když vedle mě stojí mrazicí auto, které celou noc Jak dlouho pracujete jako řidič a jak vrčí. V neděli se směrem na západ často vyjíždí jste se k tomuto povolání dostal? Jako řidič pracuji čtyři a půl roku, práci jsem brzy ráno, protože se může jet jenom do 13 hodin, změnil, protože jsem předchozí zaměstnání ztra- a tak se snažíme všichni dostat do Rozvadova til. Firma, ve které jsem pracoval jako mistr lesní nebo na jiný přechod s Německem nebo Rakousvýroby (dříve lesník), přišla ve výběrovém řízení kem, abychom tam ráno mohli „vtrhnout“. o lesnické úseky. Tudíž jsem byl coby přebytečný po 18 letech propuštěn. Byl to takový pěkný dá- Žijete v Jeseníkách, kde je vysoká rek k padesátinám. Pak jsem nejprve pracoval nezaměstnanost, přispělo i to k vašemu dva a půl roku v jedné továrně ve Skotsku a po rozhodnutí sednout si za volant? návratu jsem si udělal profesní průkaz a začal Ano, nezaměstnanost je v okrese Bruntál velmi vysoká. Já jsem měl řidičský průkaz od vojny a na jsem jezdit. vojně jsem jezdil, pak i v Herlíkovicích s Pragou V3S a ježdění mně nevadí, jak jsem už řekl. Kvůli Práce řidiče kamionu je náročná. svému věku jsem se musel rozhodnout buď naCo vás na tom nejvíce baví? Práce je to náročná, ale vztah k ježdění i cesto- startovat, nebo skončit na úřadu práce. vání mám, a tak mi nevadí. Dokážu si tam najít i pozitivní okamžiky. Nemám „laptop“, nedívám se na filmy jako mnoho mých kolegů, ale mám­­­­­­ ‑li volno, využívám čas k výletům do přírody, k návštěvám kulturních míst, měst a v neděli se snažím dostat na bohoslužby. Takže se mi letos podařilo být v  jednom protestantském sboru v Saverne ve Francii na konfirmaci i na svatodušní svátky. Mám i místa, kde si můžu půjčit kolo, a když se mi podaří jet do Anglie, navštívím podle možnosti přátele. Samozřejmě vidím i tu špatnou stránku, zbytečné převážení zboží naskrz Evropou, ale bohužel taková je to práce. Jaké dlouhé trasy jezdíte a co nejčastěji vozíte? Jezdím do Irska, Francie, Anglie, Skotska, Dánska, Holandska, Belgie, Německa. Byl jsem i v Itálii. Nejčastěji vozíme agregáty, pneumatiky, střešní krytinu a nyní jezdím už třetí měsíc na lince Legnice (PL) – Trnava (SK) pro Peugeot. Vaše rodina provozuje na Malé Morávce penzion Někdy jsem venku i 10 až 14 dní, nyní však skoro zaměřený na agroturistiku. Podnikat na horách není dnes nic jednoduchého. Jak se vám to daří? každý den dojedu domů. Začali jsme již v roce 1993, a to v duchu Herlíkovic – malá farma a hosté, rádi bychom nabídli Mohl byste blíže popsat svůj pracovní týden? Naložím a jedu. Je to strašně různorodé. Záleží i malé brigády, ale pořád se nemůžeme rozhodna tom, co se kam veze, kdy se vyjíždí a kdy se nout jak. Několikrát nás navštívili bývalí brigádmusí zboží skládat. Rád vyjíždím brzy ráno, když níci z Herlíkovic a litovali, jak jim to pro jejich mám hodiny jízdy vyčerpané, dobře se odpoled- ratolesti chybí. Nevím, jestli by však byl dnes ne nebo navečer zaparkuje. To je ideální stav, od mladých zájem. Je jiná doba, takže nabízíme ale není to tak vždycky. Pak musím operativně apartmány a pokoje s vlastním hygienickým řešit, kam v čase, který mám povolený, dojedu, zařízením; v apartmánech si mohou lidé sami kde zaparkuji, abych se dobře vyspal. Nejhorší je, vařit. Máme asi 30 lůžek, dětské hřiště, ba- ¥

11

ní byl zážitek. Poprvé mi to měl ukázat bratr Fér, který mě zaučoval, ale krávu jsme ráno odvedli na pastvu a tele se tam narodilo samo. A další telení bylo v září. Byla tu sice s námi švagrová, zemědělská inženýrka, ale přesto jsme telili podle příručky Co má vědět zemědělský porodník z roku 1950, kterou jsme mimoděk někde našli. Nejhorší telení jsme ovšem zažili jednou na Silvestra; trvalo několik hodin a i přípitek proběhl ve stáji. Všechna telátka se ale nakonec narodila zdravá a žádný úhyn jsme neměli. Toto období bylo pro nás pěkné i v tom, že se nám narodily tři děti a i první Filip, který se s námi do Krkonoš přistěhoval, má pěkné vzpomínky. Ano, bylo dobré, že jsme měli pod jednou střechou bydlení, část živobytí i zaměstnání. Samozřejmě to byla doba náročná, hlavně v letní sezóně – sena, stavba, hospodářství, rodina, malé děti, brigádníci, SR a kuratorium, které žilo mimo realitu a o životě na horách mělo zkreslené představy. Také jsme museli schovávat neplnoletou mládež před církevními tajemníky. Nakonec musím konstatovat, že jsme byli od války nejdéle hospodařícími správci, kteří vydrželi celých sedm let; zatím nás nikdo nepřekonal. Naše hospodaření ukončil tragický požár, který Zmínil jste, že vedete penzion „v duchu jsme nezavinili. Vzpomínek dobrých i špatných Herlíkovic“, kde jste před revolucí pracoval je spousta a nelze je všechny vypsat, toto je jen jako správce Horského domova. Přesto, že pár útržků. Nejhorší vzpomínky máme samose nepoužíval vznosný termín agroturistika, zřejmě na dobu po požáru, když nám MNV ve měla zde církev malé hospodářství, zásoby se Vrchlabí poslal pro šestičlennou rodinu tisíc dovážely na koňském povozu a ráno si hosté korun. I chování mnohých členů církve bylo považovali, že dostali čerstvě nadojené mléko. dosti zarážející a nechutné. My jsme přitom nic Mnozí na to vzpomínají velmi rádi (viz např. neprovedli, jen jsme o všechno přišli. To nejcenvzpomínky pamětníků v Kostnických jiskrách nější nám ale zůstalo – naše čtyři děti; dnes už 6–7/2013). Jak na tuto dobu vzpomínáte vy? Nemyslím si, že slovo agroturistika je nějaké jsou všichni vystudovaní vysokoškoláci a mají vznosné, ale přinesla je doba, v Rakousku to práci. Bylo pěkné, že v návaznosti na brigády slovo existovalo a námi bylo přejato. Na ty časy vzniklo několik pěkných manželství a přátelství. vzpomínáme a jsem rád, že jsem byl v Krkonoších V loňském roce, 25 let po požáru, jsme se pokusiposlední „budní“ hospodář, který podstatnou li o setkání brigádníků u nás na Malé Morávce. část zásob i hostů dopravoval v zimě s koňmi. Pár se jich sešlo a rádi jsme vzpomínali. Bylo krásné, když jsem jel ráno do Strážného s mlékem a jako první jsem projížděl spadaným Je lepší řídit koňský povoz, nebo kamion? listím nebo sněhem. Jako první jsem si udělal do Kamion je nyní moje práce, ale řídit koňský Strážného zimní cestu, jejíž povalky jsou zna- potah je zábava a odreagování, i když zodpotelné dodnes. Po této cestě pak jezdili všichni, vědnost je tam potřeba také. Dodnes koně rád včetně člena Horské služby. To jsem vše udržoval v zimě do saní zapřahám a jedu na projížďku. koněm a sáněmi se šlepou. Také naše první telePtal se Jan Kirschner zén a hosté nám můžou pomáhat s domácími zvířátky. Taky se můžou svézt na koni. V letošním roce k nám přijel na sborovou dovolenou jihlavský sbor, můžete se jich na jejich dojmy poptat. Snažíme se, hosté jsou a zvládli bychom jich i více. Samozřejmě že já často nejsem doma a podstatná část práce leží na mé manželce, ale lidé k nám jezdí a často se i vracejí.

12

V MODRÉ UNIFORMĚ

Kus života s drahou

V

O práci

lej pomalejší nebo méně důležitý vlak, aby ten rychlejší mohl jet) a „křižuje“ (na jednokolejných tratích vlaky jedoucí v opačném směru) vlaky, vyměňuje lokomotivy, přistavuje vozy k nakládce a vykládce a dělá spoustu další, běžnému cestujícímu neviditelné práce. Samotný akt výpravy vlaku na nástupišti, se kterým si výpravčího nejspíš spojíte, je jen „třešničkou na dortu“ a výpravčí už jej dnes ve většině stanic ani neprovádějí.

Každý obor lidské činností má svá specifika, práci u drah nevyjímaje. Moje manželka občas vzpomíná, jak jsme kdysi potkali mého kolegu výpravčího, se kterým jsem probíral, co se nám v práci událo, a jednu situaci jsem popsal slovy: „Tak jsem tam poslal uhlí, za ním nexák a přikryl jsem to rychlíkem.“ Tato věta mého kolegu velice pobavila, ale žena vůbec nevěděla, o čem je řeč. Abych vám to osvětlil – „uhlí“ je vlak, který uhlí veze. Dvatisíce pět set tun těžký kolos, který má v hierarchii důležitosti vlaků spíše nižší post. „Nexák“ je v drážním slangu naopak tzv. nákladní expres, který mívá přednost před všemi ostatními nákladními vlaky, ale ne před osobními. A rychlík je snad každému z vás známý. Moje historka je tedy vlastně trochu škodolibý popis situace, když za sebou jedou tři vlaky přesně v opačném pořadí, než je jejich důležitost pro provoz. Ten první, pomalý vlak s uhlím, bude ty dva za sebou brzdit. Pak mají ty vlaky jezdit včas, si určitě říkáte. Popsaná situace je samozřejmě trochu nadnesená a má za úkol aspoň částečně popsat, co má výpravčí na práci – terminologií drážních předpisů „provozuje a organizuje drážní dopravu“. Podle provozu na konkrétní trati a ve své stanici výpravčí „uhýbá“ (odsune na vedlejší ko-

Nemůžu říci, že by si konkrétní profesi na dráze vybírala určitá skupina lidí. Mezi výpravčími jsem potkal obyčejného člověka z paneláku, ortodoxního rockera i obětavého rodiče. A jak už to v takto nesourodé skupině bývá, s někým jsem se mohl jen těžko domluvit, například o tom, na kterých kolejích uděláme „přepřah“ (vyměníme lokomotivy). Na druhou stranu – s některými kolegy jsem později založil svoji první kapelu a stali se z nás přátelé i mimo práci. První věc, která vás jako všechny zaměstnance železnice potká, ať už prodáváte lístky, řídíte lokomotivu nebo posunujete po nádraží vagóny, je naprostá ztráta identity. Obléknete uniformu (mimochodem materiál pravděpodobně z  výprodeje skladů zkrachovalé továrny na umělé textilie, který mně v létě způsoboval víc horkých chvilek než samotné situace, které jsem musel v provozu řešit) a v tom okamžiku je úplně jedno, co umíte a co vás zajímá, protože se stanete institucí a součástí masy drážního personálu. To s sebou nese i nepříjemné věci, jako je podsouvání jisté kolektivní odpovědnosti za chod věcí. Nejeden cestující si tak na mě vylil zlost třeba za stav záchodů ve sto kilometrů vzdáleném

láčky pro mě měly od malička stejné kouzlo jako asi pro všechny kluky. Líbilo se mi supění lokomotiv, fascinovala mě jejich majestátnost a industriální atmosféra železnice obecně. Díky shodě různých okolností jsem po maturitě skončil „na dráze“ jako výpravčí a u této práce jsem vydržel skoro patnáct let.

O lidech

13

Ústí nad Labem nebo kvůli žvýkačce, která mu ve služebním voze manipulačního vlaku, který zůstala na kalhotech jako památka na cestu vla- do Borohrádku právě odjížděl. Vděční cestující kem z Prahy. A přitom jsem na záchodech v Ústí pak napsali děkovný dopis přednostovi stanice, nikdy nebyl, ani nenechával použité žvýkačky na který všechny dotyčné zaměstnance odměnil sedadle ve vlaku z Prahy. Podobné situace jsem zkrácením prémií, protože jejich řešení nebylo ale zažíval i v civilu, když jsem po zmínce kde v souladu s přísnými drážními předpisy. Když že to pracuji často slýchával stížnosti na výluky jsem já jednou podobně nasadil cestujícího, který v Hořovicích (donedávna jsem ani nevěděl, kde omylem vystoupil v mé stanici, na lokomotivu Hořovice leží), předražené stavby koridorů, dra- nákladního vlaku, zapřísahal jsem ho, ať si hé jízdné a podobně. Někdy jsem měl pocit, že záležitost nechá pro sebe a nikde se nechlubí, každý kdo jel jednou v životě vlakem, je odborník jak kvalitní servis v krizových situacích dráhy na problematiku železniční dopravy, a každý kdo poskytují. pracuje na dráze, je odpovědný za všechno, co se tam děje. Ale musím podotknout, že většina lidí, Bez počítačů by to dnes nešlo se kterými jsem o své práci mluvil, ji hodnotila Většina lidí v provozu nese na bedrech velkou jako záslužnou a odpovědnou. odpovědnost. Za plynulý průběh jízdy vlaků, za včasný odjezd osobních vlaků, za bezpečnost provozu, která zejména na přejezdech způsobuje Odpovědnost výpravčího Jistěže máte jako zaměstnanec drah odpovědnost všem zúčastněným nemalé vrásky. Se vším tím za to, jak dráha funguje, ale opravdu jen v omeze- pomáhá výpravčím technika různého stupně né míře. Jako výpravčí pak hlavně k sousedním vyspělosti a  stáří. Pokud pracujete na dráze, stanicím a občas trochu dál, třeba když potře- musíte se neustále učit něčemu novému. Obslubujete vyjednat čekání přípoje v konečné stanici hovat nové typy zabezpečovacích zařízení, ale vlaku, protože se na vás obrátí cestující, který po- také zvládat situace, když přestanou fungovat. třebuje vlak stihnout. Přes různost povah svých Obsluhovat nové a nové softwary v počítačích, kolegů jsem nezažil, že by někdo odmítl pomoc vědět o všech nových slevách, integrovaných cestujícímu, který něco zapomněl ve vlaku, nebo dopravních systémech (například pokladní neví, kde přestoupit. Jednou jsem sloužil v Kropá- v Chotětově vám musí být schopna prodat jízdenčově Vrutici na trati z Prahy do Turnova. Hodnou ku, na kterou můžete po příjezdu do Blanska jet chvíli po odjezdu jednoho z vlaků přiběhl na ná- autobusem třeba do Jedovnic). Je to neuvěřitelné draží zoufalý stařík, že ve vlaku zapomněl tašku. množství nových a nových věcí, jejichž použitelRozběhla se mašinerie telefonátů a dohledávání, nost je mimo obor nulová, a tak se vám stane, že která vyvrcholila úspěšným nálezem. Domluvil skončíte na dráze a zjistíte, že vlastně neumíte jsem s kolegy, jak se taška vrátí zpět, a když o dvě nic, co by vám bylo k užitku. hodiny později dorazila, zjistil jsem, že obsahuje čtyři tvrdé patky chleba. Myslel jsem, že třeba Co dodat peněženka někde cestou zmizela, ale ne, takto A závěrem? Ať už pracujete jako výpravčí v moto bylo skutečně správně. Pán byl šťasten, že derní stanici se špičkovým vybavením, nebo ve synovým králíkům dovezl dárek, a já měl dobrý stanici, která by mohla být exponátem muzea pocit, že se vše vyřešilo, i přes malicherný obsah s tematikou meziválečného vybavení železnice, postrádaného zavazadla. nikdy neovlivníte, aby vám v mrazu nepopraskaly koleje, aby vám na přejezdu nezůstal stát kamion se supermanem za volantem nebo aby se Postih za dobrý skutek Jindy zase za kolegou, který sloužil v jedné větší vám jednou výhybka prostě rozhodla nefungovat. stanici ve východních Čechách, přišel starší pár, A tak vám někdy nezbyde, než poslat uhlí, za tím domáhající se informace o odjezdu vlaku do Boro- nexák a přikrýt to rychlíkem, protože jinak to hrádku. Vlak jel ale až za dvě hodiny a kolegovi se prostě nej(e)de.  jich zželelo, zavolal tedy vlakvedoucího nákladVáclav Ostašovský (foto: Josef Ženatý) ního vlaku a domluvil s ním, že ty dva svezou

14

OTÁZKA NA TĚLO

Jaký dopravní prostředek byste chtěli zkusit řídit? Ladislav Beneš, vysokoškolský učitel Mám trochu neskromné přání: Jumbo Jet. Protože tolik adrenalinu, kolik asi poskytuje řízení tramvaje či autobusu v Praze, myslím nepotřebuji. Štěpán Brodský, farář a motojezdec Velkou zaoceánskou loď nebo obrovské letadlo (raději nákladní). U obojího mne láká ten neskutečný prostor, ve kterém se mohou pohybovat i skutečnost, jak malý člověk, zavřený někde v malé kabině, kolečkem nebo páčkou ovládá neskutečnou hmotu a kolos, v kteréžto symbióze dojedou spolu tím nekonečným prostorem do bezpečného cíle. Lýdie Mamulová, farářka Závodní auto.

u kterého se víc než na vlastní fyzickou sílu (i té je k plachtění třeba) musíš spoléhat na vítr, týmovou souhru a Něho, aby vše dobře dopadlo na cestách bez patníků. Myslím, že to musí být obrovský zážitek pro všechny smysly i duši. Zvlášť v době, kdy nás během běžné jízdy autem chrání kupa airbagů, milion pasivních i aktivních systémů, a kdy se slogan „poručme větru a dešti“ téměř přibližuje chlácholící realitě. Jiří Ort, farář Rozhodně bych chtěl zkusit řídit tramvaj. Mým dětským snem bylo být řidičem tramvaje. Marek Drápal, ekolog Amishský sázecí stroj tažený šestispřežím (viz obrázek). DaZ

Roman Mazur, farář a senior Auto řídím, protože musím. Z čehokoli většího a rychlejšího než kolo mám ovšem respekt, protože to může třebas kvůli šoférské nedbalosti (mé nebo jiných) i zabít. Takže možná bych si jednou chtěl vyzkoušet nějaké profi­ ‑kolo, silniční nebo trekkingové. Ewa Jelinková, farářka Tramvaj! A nejen zkusit řídit, ale i mít řidičák. Jen tak pro sebe. Když jedu tramvají, tak ráda stojím u řidiče a dívám se mu na ruce. (Milí tramvajáci, snad vám to nevadí. Já vás při tom obdivuji!) Petr Viking Neuman, ředitel Diakonie západ a motojezdec Chtěl bych zkusit spíše než řídit, tak kormidlovat plachetnici. Tedy dopravní prostředek,

15

NÁSTĚNKA

  SYNODNÍ RADA 

Na zasedání dne 3. 9. projednala synodní rada 25 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Matěje Opočenského za faráře v Praze­‑Vršovicích na plný úvazek a volbu Vojena Syrovátky za faráře v Opatovicích na úva‑ zek 30 %.

(RMA). Synodní rada souhlasí s podepsáním tohoto memoranda a pověřuje ekumenické oddělení, aby v této záležitosti dále jednalo. Zahraniční sbory Synodní rada vzala na vědomí plán výjezdů faráře pro české sbory ve východní Evropě Petra Brodské‑ ho na září až prosinec 2013. Vyzývá ho, aby účast na výjezdech do krajanských sborů nabízel také zájemcům ze sborů a kazatelům.

Správa církve Na vědomí vzala synodní rada zprávy ze zasedání seniorátních výborů Pražského (2x), Brněnského, Jihočeského (3x) a Královéhradeckého seniorátu. Rovněž vzala na vědomí zprávu o vizitaci seniorát‑ ního výboru ve sboru Dambořice.

Různé SR vzala na vědomí rezignaci Marie J. Medkové na členství v humanitární komisi a jmenovala do této komise Evu Bucharovou.DaZ

Jeronymova jednota SR souhlasí s poskytnutím půjčky na profinancová‑ ní zateplení fary a fasády kostela v Prusinovicích na základě předložené dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova. Výše půjčky je 475 377 Kč a předpokládaná splatnost je do konce února 2014.

Prohlášení synodní rady ČCE k projevům rasismu v české společnosti

Ekumena Pavlína Buzková a Daniel Ženatý podali zprávu z valného shromáždění Konference evropských církví (KEK), které proběhlo počátkem léta v Buda‑ pešti. Hlavní náplní bylo projednání nového návr‑ hu ústavy. Některé body byly poměrně konfliktní (reprezentace mladých, žen, pravoslavných dele‑ gátů ve strukturách KEK či budoucnost kanceláře ve Štrasburku). Protestantská církev v Nizozemí (PCN) předložila „Ekumenické memorandum“ mezi PCN, Reformo‑ vanou církví v Maďarsku (RFM), ČCE, evropskou částí Světového společenství reformovaných církví (WCRC) a Reformovanou misijní aliancí

16

V poslední době jsme znepokojeni projevy ote‑ vřeného i skrytého rasismu v české společnosti. Skrytého rasismu v mnohých z nás využívají neonacistické bojůvky, které pochodují ulicemi a vykřikují rasistická hesla. V době hospodářské recese se celý problém ještě umocňuje a k neo‑ nacistům se přidávají další lidé. V těchto dnech se tak děje zvláště v místech, kde není problém soužití mezi českou většinou a romskou menši‑ nou zvládnut. Víme, že není jednoduché soužití s lidmi vylou‑ čenými z většinové společnosti, s lidmi, kteří nemají dlouhodobě práci, nepoznali pravidelnost v životě, kterým rodiče neumožnili vzdělání. K lepšímu soužití se nedospěje demonstracemi, které jsou zneužity představiteli neonacistických stran a skupin k šíření zlé a tupé ideologie. Takové způsoby odmítáme, protože ohrožují svobodu a důstojnost našich spoluobčanů a ve svém důsledku i nás samých. Jsou cizí našemu pojetí, které vychází z víry a z následování Ježíše Krista.

Považujeme za potřebné, aby veřejná správa, církve a neziskové organizace s menšinami trpěli‑ vě a plánovitě pracovaly. Připomínáme, že v této věci nejde jen o práci s romskou menšinou, ale také s celou společností, o překonávání zažitých nechutí, nenávistí a názo‑ rů na menšiny. Důležitá je odpovědná a pravdivá výchova dětí a mládeže a zdůraznění role rodiny jako prostoru, v němž se učíme lásce a toleranci. Děkujeme všem, kdo se staví na odpor rasis‑ tickému myšlení i jednání a snaží se situaci u nás nenásilně řešit. Joel Ruml, Lia Valková, Daniel Ženatý, Pavel Kašpar, Pavel Stolař, Eva Zadražilová, členové synodní radyDaZ

Bible kralická 1613–2013 představuje starší české biblické překlady, původní tisky a její cizojazyčné předlohy, originální tiskařské literky i některé dobové písemné dokumenty, které veřejnost dosud neměla možnost spatřit. Výstava Národní knihovny ČR přehledně provází návštěvníky dějinami tohoto překladu od jeho vzniku až do současnosti. Přibližuje, proč se Bible kralická stala jedním z klenotů národní kultury. Návštěvník může shlédnout také původní tiskař‑ ské literky, nalezené na tvrzi v Kralicích, raritní korekturní obtahy části bratrského kancionálu, staré tisky, jejichž význam zůstával doposud skryt, včetně exemplářů z vlastnictví významných osob své doby, například tisky s dobovými vazbami pocházejícími z knihoven moravských Žerotínů

K dění v Sýrii Sledujeme dění v Sýrii s velkým smutkem. Je nám líto obětí na životech syrského obyvatelstva. Sna‑ žíme se porozumět celé souvislosti střetu, ke kte‑ rému tam došlo. Vidíme, že násilí a nenávist plodí jen další násilí a nenávist. Klademe si proto otazník nad smyslem vojenského zásahu, který představu‑ je vždy krajní prostředek řešení konfliktu. Uvědomujeme si, že pokojnému řešení kon‑ fliktu současné krize v Sýrii málo pomáhají spory velmocí. Místo toho, aby spolu hledaly cestu, jak zastavit krveprolévání a jak syrské společnosti účelně a dobře pomoci, hledají spíše možnosti, jak si v oblasti udržet vliv. Šanci na řešení vidíme ve společném postupu rozhodujících sil ve světě a společný politický tlak na obě bojující strany v syrské občanské válce. Přidáváme se k těm, kdo se modlí k Pánu Bohu za pokojné řešení konfliktu, a prosíme všechny, přidejte se i vy svými modlitbami.  Synodní rada Českobratrské církve evangelické

 výstava 

Bible kralická v pražském Klementinu Ke čtyřstému výročí posledního předbělohor‑ ského vydání Bible kralické připravila Národní knihovna ČR dosud nejucelenější výstavu v kon‑ textu nejnovějších vědeckých poznatků. Expozice

nebo pánů z Valdštejna. Výstava je pořádána pod záštitou kardinála Dominika Duky a Joela Rumla, synodního seniora Českobratrské církve evangelické, který při zahá‑ jení výstavy řekl: „Líbí se mi, jak silně tehdejší překladatelé a investoři vyjádřili potřebnost takového díla. Oni neuváděli do života literární pomůcku ani kulturní památku, konali tak přede‑ vším proto, aby bližní měli k dispozici posilu pro život. Historie Bible kralické je pak dojemná proto, že lidé ji přijali jako právě takovou pomoc, že ji nechtěli vydat, když za její přechovávání hrozily velmi přísné tresty. V tom je kouzlo Bible, ne že ‚tam to je všechno je‘ (V+W), ale proto, že podává svědectví o takové struktuře světa, v níž není člověk odkázán sám na sebe a už vůbec ne na ty, kdo se mu chtějí vlichotit jako spasitelé. Ostatně v podobné situaci jsme i my dnes. Pevnost a výdrž mnoha lidí naší české minulosti je tak spojena právě s tímto přínosem počinu Kralických, osob‑ ností a učenců Jednoty bratrské. Nejvíce se mi líbí doklady o tom, že bývali lidé v našem národě, kte‑ ří pro růst duchovní úrovně národa dokázali ¥

17

nést oběti a třeba i trpět. Kéž si při zhlédnutí této výstavy položí mladá generace správné otázky a kéž jim umíme moudře odpovídat a správně je směrovat.“ Výstavu je možné navštívit až do 3. listopa‑ du 2013 ve Výstavním sále Galerie Klementinum každý den od 10.30 do 18.00 s výjimkou pondělí. Vstupné je 50 Kč, pro studenty a seniory 40 Kč, pro děti do 15 let 20 Kč. NKP/gm

 JUBILANTI  V měsíci říjnu 2013 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Jan Keřkovský 55 Jiří Ort 50 Jiří Zejfart 85 Naděje Popelářová 70 Jana Kašparová 65 Josef Krušina 65 Jiří Kučera 55

– ½ strany: 800 Kč (barevný 1000 Kč) inzerát na webových stánkách www.ceskybratr. cz: řádek 50 Kč

 ocenění 

Ministr obrany ocenil Sváťu Karáska Praha. Ocenění za přínos k odporu proti komu‑ nistickému režimu dostal 12. září evangelický farář a písničkář Svatopluk Karásek. Jeho a další odbojáře ocenil ministr obrany Vlastimil Picek. Karásek byl v 70. letech po jednom z hudeb‑ ních festivalů zatčen komunistickou policií a odsouzen za výtržnictví na osm měsíců. Po propuštění na svobodu podepsal Chartu 77 a podílel se na jejím dalším šíření. V květnu 1977 byl se svou manželkou zadržen bezpečnostními orgány a umístěn do cely předběžného zadržení. Počátkem roku 1980 byl donucen k vystěhování do zahraničí. Po roce 1989 se Svatopluk Karásek pravidelně vracel do vlasti a od roku 1997 opět trvale žije v Praze. Působil jako farář ČCE v Praze U Salvá‑ tora a posléze také jako poslanec sněmovny a zmocněnec vlády pro lidská práva. ChristNet/gm

 ÚMRTÍ  Emeritní vikářka v Rakovníku Jitka Veselá zemřela 25. srpna ve věku 85 let.

  Ze světa 

Dne 16. září zemřela ve věku 84 let Milena Potměšilová, rozená Heroldová, vdova po faráři Františku Potměšilovi na Žižkově II.

Řím/Vídeň. Když Eugenio Scalfari, zakladatel a někdejší šéfredaktor římského deníku La Repubblica, napsal otevřený dopis papeži

Bůh odpouští všem – věřícím i nevěřícím

 INZERCE  Na četné žádosti uvádíme aktuální ceník inzerce v Českém bratru: pro církevní a charitativní organizace – zdarma komerční inzerce – každý započatý řádek v jednom sloupci: 50 Kč – plošná inzerce (v rámečku) ¼ strany: 400 Kč (barevný 500 Kč)

18

Františkovi, nepočítal s otevřenou odpovědí. Reakce pontifika, pokud jde o vztah rozumu a víry, žurnalistu překvapily. Papež František je znám

svou otevřeností k lidu, nikoli však otevřeností vůči médiím. Jedna z otázek zněla, zda i nevěřící člověk může dosáhnout odpuštění. „Hřích je, když člověk jedná proti svému svědomí,“ odpověděl František. „To platí pro věřící i nevěřící. Milosrdenství Boží nezná hranic. Bůh odpouští všem.“ O překvapení se ve stejnou dobu postaral i nově jmenovaný státní sekretář ve Vatikánu Pietro Paro‑ lin. V rozhovoru pro benátský deník El Universal uvedl, že „celibát kněží není žádné církevní dogma, lze o něm diskutovat“. Podle něho je toto téma pro papeže Františka velkou výzvou. Doposud sice smy‑ sl celibátu obhajoval, ale vzhledem k stále většímu nedostatku kněží bude podle Parolina církev časem nucena pravidla celibátu revidovat.  Der Standard/DaZ/foto: heute.de

 OZNÁMENÍ 

Nabízíme pronájem bytu FS ČCE v Hořovicích nabízí k pronájmu byt 4+1 (původně určený pro faráře sboru). Byt (93 m2) je ve druhém podlaží kostela (bývalé syngogy) a je v dobrém stavu. K dispozici je též farní zahrada. Hledáme dlouhodobého nájemce, který by se rád stal členem sboru, a podpořil tak místní diasporní společenství svým duchovním zapoje‑ ním i praktickou pomocí. Nájem činí 5000 Kč plus výdaje za energie a vodné/stočné. Prohlídka bytu je možná po telefonické dohodě s br. kurátorem K. Irmannem 723 068 244, popřípadě s administrátorem sboru S. Hejzlarem 603 578 108. Staršovstvo sboru v Hořovicích

Bohoslužba vděčnosti za Stvoření Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na bohoslužbu vděčnosti za Stvoření, která se bude konat 8. října v 18 hodin v rotundě Nale‑ zení sv. Kříže ve Starém Městě Pražském. Kázat bude biskup Starokatolické církve Dušan Hejbal. Před bohoslužbou, v 17.30 budou vyhlášeny výsledky výtvarné soutěže na téma „Život se rodí za smrti“. A na toto téma bude po boho‑ službě (přibližně od 19 hod.) následovat beseda s Mgr. Kateřinou Jančaříkovou.  JNe

Pozvánka do Jablonce Farní sbor ČCE v Jablonci nad Nisou si v neděli 13. října připomene 65. výročí vzniku sboru. Kázat bude farář Miroslav Erdinger. Bohoslužby začínají v 9.30 hod. Srdečně zveme.

  RESTAUROVÁNÍ A OPRAVY VARHAN 

Varhanáři Poukar a Eliáš nabízejí: – restaurování nástrojových částí varhan posta‑ vených po roce 1750 (povolení MK ČR) – rekonstrukce, opravy a pravidelný servis var‑ han – intonaci a ladění varhan, přípravu nástroje na koncertní činnost – opravy a rekonstrukce harmonií – prohlídku a vypracování posudku stavu varhan, včetně návrhu oprav – zdarma – platbu námi provedených prací formou dlouho‑ dobých splátek Některé ze sborů ČCE, pro které jsme pracovali: Prosetín, Vilémov, Heršpice, Krouna, Krabčice,

Brno – Červený kostel, Brno – Pellicova, Miroslav, Ostrava – Červený kostel, Křížlice, Dambořice, Lanškroun, Šumperk, Ústí nad Labem – Červený kostel, Soběhrdy, Střítež nad Bečvou, Liptál, Džbánov, Olomouc, Jindřichův Hradec… Kontakty: Josef Poukar – tel.: 603 323 406, e ­‑mail: [email protected] Jan Eliáš – tel.: 603 572 676, e­‑mail: [email protected]

19

CÍRKEV ŽIJE

Kralické tisky výtvarná dílna během oslav 400. výročí Bible kralické foto: Daniela Ženatá

¥

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Teorie pro farářskou praxi Katedra praktické teologie

Praktická?! Mezi názvy jednotlivých oborů teologického studia budí praktická teologie velké naděje – konečně něco praktického! A hned zase velké zklamání – vždyť je to samá teorie! Obojí je pravda. Ale nebylo by spravedlivé si myslet, že ostatní disciplíny jsou jen nepraktické. Spíše jde o to, že v oboru praktické teologie se zcela záměrně a metodicky zabýváme otázkou, jak evangelium vyslovit v kázání, při výuce, v pastoraci, jak mu dát přiměřenou podobu v bohoslužbách nebo ve službě bližním. A naopak jak toto evangelium mění a obnovuje praxi naši, našich sborů, církví, jak nachází své výrazy i mimo církev, například v oblasti sociální či kulturní. V praktické teologii se tedy učí nejen vytvořit kázání, připravit vyučovací hodinu nebo vést pastýřský rozhovor, ale právě tak se musí učit (kriticky!) vnímat posluchače a jeho mentalitu, život církve, ekumenu i společnost.

Křesťanská humanitární a pastorační práce – diakonika. Jednak přednáškami, které odkrývají nejvlastnější zdroje a hodnoty křesťanské služby (diakonie) v oblasti sociální a zdravotnické, jednak kurzem pastorace v rozmanitých životních etapách a krizových situacích. Díky externí spolupráci se již téměř pravidelně konají kurzy v předmětu misiologie. Vedoucím katedry je profesor Pavel Filipi, autor jednoho z ekumenicko teologických bestselerů, nesoucího prozaický název Křesťanstvo. V posledních letech postupně publikoval například učebnici homiletiky (Pozvání k naději) a liturgiky (Pozvání k oslavě). Asistentem je Ladislav Beneš, který se věnuje především katechetice a poimenice. Dalšími spolupracovníky jsou Tabita Landová, bádající v oblasti liturgiky, a Martin Vaňáč, skvělý znalec problematiky ekumenické.

Řada oborů v jednom V rámci studia teologie je obor rozdělen do několika dílčích disciplín, které odpovídají podstatě a poslání církve. Základní je zvěstování, a tedy homiletika. Zkratkou řečeno – nauka o kázání. Nezabývá se však jen otázkami, co kázání je a proč bez něj nemůžeme být, ale například také jak pracovat s biblickým textem s ohledem na úkol zvěstování v daném kontextu a jaké pro to zvolit jazykové a rétorické prostředky. Liturgika se zabývá otázkami bohoslužeb, katechetika oblastí výuky a vzdělávání. Poimenika je obor, který uvádí do teorie a  umění pastoračního rozhovoru. Na Evangelické teologické fakultě lze za specifikum praktické teologie považovat její úzké propojení s oblastí teologie ekumenické. Od prvních ročníků studia učí promýšlet vlastní víru, církevní praxi i odpovědnost vůči světu v rozhovoru s ostatními církvemi a jejich praxí. V posledních letech se katedra podílí na utváření nového studijního oboru nazvaného

Nejdůležitější? Možná by každý rád řekl o svém oboru, že pro studium teologie či pro církev je právě jeho disciplína „ta nejdůležitější“. A každý by měl pravdu. Praktická teologie představuje pak tu disciplínu, která ukazuje v souhře s ostatními obory – biblistikou, historií, systematickou teologií, etikou, religionistikou či filozofií – že pro praxi víry, život jednotlivce i církve a pro poslání do světa jsou všechny tyto obory vskutku ty nejdůležitější. A snad právě to tvoří krásu praktické teologie. Ladislav Beneš

21

400. výročí vydání Bible kralické

Kralický klenot Dlouho připravované oslavy se uskutečnily o víkendu 13.–15. září

J

iž v pátek v podvečer dostala základní škola propůjčeno jméno Jana Blahoslava, proběhly vernisáže výstav, koncert a promítání filmu Hrabě Zinzendorf – síla přesvědčení.

V sobotu si návštěvníci mohli vybrat z pěti paralelních programů. Na fotbalovém hřišti za sokolovnou se na hlavním pódiu střídali sváteční řečníci s hudebními vystoupeními. Diváci sice zpočátku bojovali s deštníky a mokrými lavičkami, postupně se ale počasí umoudřilo. Odpoledním galaprogramem nazvaným Kralický klenot i komponovaným pořadem žáků olomoucké konzervatoře se mohli všichni potěšit už bez deštníků. Po setmění se fotbalové hřiště proměnilo opět v letní kino s projekcí filmu Pod ochranou Žerotínů. V sokolovně bylo možné shlédnout výstavu výtvarných prací k tématu Bible kralické nebo vyslechnout některou z přednášek předních odborníků na tuto Bibli z kulturně-historického pohledu, u stánků zakoupit literaturu současných křesťanských nakladatelství či výrobky chráněných dílen. V kostele sv. Martina prožili mnozí hudební dílnu s notováním Žalmů a interaktivní přednášku o kancionálech Jednoty bratrské. Od-

22

poledne opanoval prostor útulného kostelíka uherskobrodský pěvecký sbor Dvořák s Ebenovými skladbami na texty J. A. Komenského, v podvečer jsme se zde mohli zaposlouchat do autorského čtení. Základní škola ve středu obce nabídla své prostory pro blok odborných přednášek k Bibli kralické z pohledu kulturně-teologického. Jejich tématem byli tiskaři a grafici této Bible, protestantské přístupy k umění či meziválečná architektura protestantských kostelů. Také se bylo možné věnovat výkladovým poznámkám kralických překladatelů ke Starému i Novému zákonu. Celý den byla příležitost navštívit také Památník Bible kralické včetně sklepení na kralickém tvrzišti a  zakoupit obsáhlý sborník, vydaný k oslavám 400. výročí Bible kralické. Dětský program nabízel výtvarnou dílnu, bojovou hru, procházku přírodou po stopách Ježíšových, tiskařskou dílnu nebo písně a hry na biblické motivy.

Program oslav pokračoval v Kralicích nad Oslavou také v  neděli. V  půl desáté se na hlavním pódiu rozezněl responsoriální zpěv na biblický text a po něm následovaly ekumenické bohoslužby, které vedl synodní senior

Českobratrské církve evangelické Joel Ruml. Kázál biskup Slezské evangelické církve a. v. Jan Waclawek a hudebně bohoslužby doprovo-

dily ženský pěvecký sbor Laudate a dechový orchestr z Oldřichovic. Na ekumenických bohoslužách byla přítomna také řada hostů z české a zahraniční ekumenické obce.

Třídenních oslav se zúčastnily téměř čtyři tisíce lidí. Jen památníkem Bible kralické prošlo přes 3000 registrovaných návštěvníků. Někteří evangelíci povytahovali obočí nad vystoupením zpěvačky Dády Patrasové při sobotním galaprogramu. Nutno připomenout, že organizaci této úspěšné a na naše poměry obrovské události měly na starosti tři církve (Českobratrská evangelická, Československá husitská a  Slezská evangelická a. v.), obec Kralice a  občanské sdružení České studny. A každý z organizátorů měl trochu jinou představu o tom, jakým způsobem důležité výročí Bible kralické připomenout a oslavit. Kralické oslavy byly součástí širšího projektu Českobratrské církve evangelické, nazvaného Naše reformace, který se věnuje významným církevním výročím od roku 2013 až do roku 2018, v němž by měl projekt vyvrcholit oslavami 100. výročí založení Českobratrské církve evangelické. Více o výročích na www. nase­‑reformace.cz. Daniela Ženatá

OKÉNKO POTULNÉHO

Ohlédnutí nejen za létem… Češi z krajanských sborů přijíždějí posílit češtinu i víru

O

A  což teprve prázdninové aktivity! Díky hlédnu­­­­‑li se zpět za letošním rokem, musím říci, že s pomyšlením na styky a vazby finančnímu zajištění bylo možné opět pozvat s krajany mé srdce plesá. Na rozdíl od naprosto skupinu dvanácti dětí z Bohemky na letní tábor nestabilní politické situace jsou vztahy s kra- do Bělče, který pořádá oddělení výchovy a vzdějanskými sbory stabilní a  navíc se rozvíjejí. lávání. Není nutné zdůrazňovat, že se dětem V  minulých číslech Českého bratra jste byli i jejich vedoucí Nadě Žikolové pobyt líbil a celá o mnohém informováni. Nerad bych se opako- skupinka při přijetí synodním seniorem Joelem val, ale stále mám před očima návštěvu Vese- Rumlem před odjezdem vyjádřila poděkování. Neméně úspěšný byl i kemp ve Strmilově, lynivky na Ukrajině, kde jsme mohli společně slavit sedmdesátiny Marie Provazníkové, veli- pořádaný oddělením mládeže. Pět mladých konoce v Srbsku, oslavy desátého výročí otevře- lidí z Bohemky a Veselynivky a dokonce dva ní nového kostela v Bjeliševci v Chorvatsku či z reformovaného sboru v Bysteru na Slovensku konfirmaci pěti mladých členů sboru v Peregu vytvořili spolu s ostatními účastníky společenství, na které se nezapomíná. Dovoluji si od- ¥ Mare v Rumunsku.

23

ky. Nejdříve jeli na dětský tábor, pak s mládeží na brigádu a závěr více než měsíčního pobytu ukončili na společné dovolené s pardubickým sborem. Možná by to mohla být výzva i našim ostatním sborům – jak ke vztahům s krajanskými sbory přispívat. Děkuji pardubickému staršovstvu za takovouto aktivitu. Že to bylo užitečné pro obě strany, se jistě ještě dozvíme. Čeština Dáši a Maxima poskočila značně kupředu, což bylo znát při společném závěrečném obědě během rozhovoru se synodním seniorem a synodní kurátorkou a vedoucím zahraničního oddělení ÚCK. Skupina dětí, mládeže i „pardubičtí“ jsou v této chvíli již šťastně doma a žijí ze vzpomínek na léto prožité v Čechách. Závěrem se chci s vámi podělit ještě o jednu radost: Česká televize přijala nabídku natočit pět dokumentů o českých evangelických kraDáša a Maxim na táboře janech ve východní Evropě, které mají za cíl seznámit širokou veřejnost s emigrací českých tam skvělý organizátorský tým! Poznala jsem evangelíků a s důvody jejich odchodu do ciziny. spoustu fajn lidí a s některýma se mi těžko Na jednotlivých příbězích bude vidět i jejich loučilo! Naučila jsem se spousta dobrých věcí současná situace, prostředí ve kterém žijí, jejich a hlavní bila ta komunikace s českou a sloven- problémy i budoucnost. Zatím jsou natočeny tři skou mládeží! Moc se mi líbili pobožnosti! Když díly – Srbsko, Chorvatsko a Rumunsko; v době, jsem na Ukrajině ne moc na ně chci, ale když kdy se k vám dostává Český bratr, i Ukrajina jsem v Čechach (možná je to atmosférou) tak a v říjnu bude hotov díl o Polsku. V případě to chci! Mám pocit, že jsem k Bohu tak blízko, zdárného ukončení by se tyto dokumenty měly že je to až neuvěřitelné! Možná je to tím, že vysílat začátkem příštího roku. Přejme si, aby pobožnosti nejsou podávany jako dětem či do- se záměr vydařil. spělým, ale mládeži! Uznávam, že tento tábor bil pro mne plný zážitků. Rada bich se vratila! A chci poděkovat všem, co dělali tak mnoho práce, aby mládež z Ukrajiny mohla jezdit na takové tábory a kempy! Z čistého srdce Marije Provazníková – 21 let.“ K tomu není co dodat. Tato slova mohou být jen povzbuzením, aby ČCE v této činnosti i nadále pokračovala. Mám radost, že v letošním roce odjeli do Bohemky dva studenti – Jonáš Zejfart a Jan Černý. Téměř měsíční pobyt a práce s dětmi i ve sboru v Bohemce dle prvních reakcí obou stran byly užitečné a poučné. Škoda, že jsem nesehnal ještě dva dobrovolníky pro Veselynivku – ale Krajanská mládež na kempu je to výzva k zamyšlení pro příští rok! I v této Přeji vám příjemné a  požehnané prožití činnosti bychom chtěli pokračovat. A ještě z jedné události mám radost. Farní letošního podzimu při všech sborových i sposbor ČCE v Pardubicích pozval na své tři letní lečenských aktivitách s nadějí, že třeba ještě aktivity Dášu a Maxima Havrotovy z Veselyniv- i houby porostou! A rostou. Pb+ citovat z dopisu, který zde zanechala Marjenka Provazníková: „Strmilov je překrásné místo pro tento kemp! Moc se mi tam líbilo! Program bil určen pro každého a všech to strašně bavilo! Na kempu bil dobře promišlený program a bil

24

Rozhovor s Martinem Kocandou

Cesta vězeňského kaplana do vedení ústřední církevní kanceláře Tři čtvrtě roku ve funkci PhDr. Martin Kocanda (1974) vystudoval teologii, speciální pedagogiku a práva. Byl kazatelem Bratrské jednoty baptistů, od roku 2000 je členem a kazatelem ČCE. Patnáct let působil ve věznicích, nejprve jako dobrovolník Vězeňské duchovenské péče a posléze jako jeden z prvních tří vězeňských kaplanů. Později pracoval jako právník ve Věznici Pardubice a pak se stal vrchním ředitelem kanceláře na generálním ředitelství Vězeňské služby v Praze. Od 1. února 2013 je vedoucím tajemníkem Ústřední církevní kanceláře (ÚCK). Je ženatý a má pětiletého syna.

Nohavica, evangelický farář, který tam tehdy také vyučoval. Mou tenkrát čerstvou vírou občas něco otřáslo. Musel jsem se vyrovnávat s mnoha novými informacemi a přístupy. Rád na tuto dobu vzpomínám; na vzdělávání i na atmosféru v semináři. Celoživotní láskou se mi stalo samo město Olomouc. Dodneška když do Olomouce přijedu, cítím takové jemné chvění. Jiná města mě nechávají v klidu, na Brno nebo Prahu je třeba si zvyknout, člověk jim musí takříkajíc přijít na chuť. Ale Olomouc má zvláštní kouzlo. Měl jsem tu čest tam žít šest let.

Jak ses dostal k tématu vězeňství Kde jsi vyrůstal a jak vzpomínáš na své dětství? Moje dětství bylo rozděleno na dvě poloviny. a práci vězeňského kaplana? Narodil jsem se ve Slezsku. Odtud pocházela Ten počáteční důvod byl vlastně velmi pragrodina maminky. Do mých osmi let jsme žili matický. Když jsem začal přemýšlet o tématu v Třinci. Vzpomínky z raného dětství mám spo- své závěrečné práce na speciální pedagogice, jeny s jiným Třincem, než jak vypadá dneska. napadlo mě, že by bylo zajímavé zabývat se V místě, kde jsou dnes paneláky, jsme s kama- prolnutím teologie s etopedií, což je část sperády běhali venku a hráli si, okolí domů bylo ciální pedagogiky, která se věnuje výchově, zarostlé. O prázdninách mezi druhou a třetí vzdělávání a rozvoji osob s poruchami chování. třídou jsme se přestěhovali na druhý konec Že bych se mohl zaměřit na působení křesťarepubliky, do západočeských Kraslic. Tam jsem nů (nejen farářů) ve věznicích. Věděl jsem, že byl do maturity, pak jsem šel na vysokou školu něco jako duchovní péče ve věznicích existuje, ale vězeňská duchovenská péče, jak ji známe do Olomouce. dnes, byla ještě v plenkách. Začal jsem na tématu pracovat, a protože jsem tehdy byl čerstvě Co ti dala studia v Olomouci? Rok 1992, kdy jsem maturoval na sokolovském baptistickým kazatelem v Pardubicích, začal gymnáziu, byl pro mě přelomový. Postavil jsem jsem chodit do pardubické věznice. Sbíral jsem se částečně na vlastní nohy a začal se starat zkušenosti s prostředím a odsouzenými, abych sám o sebe. Z Olomouce do Kraslic se nedalo jenom neteoretizoval. Práce mě začala bavit a naplňovat, takže dojíždět moc často. Na teologickém semináři v Olomouci jsem poznal mnoho lidí, spolužá- i poté, co jsem napsal a obhájil diplomku, neků i vyučujících, kteří mě inspirovali. Ačkoli přestal jsem jako kazatel do věznice chodit. Ve Bratrská jednota baptistů, která byla zřizova- věznicích se v roce 1998 začala formovat protelem semináře, platí spíše za konzervativní fesionální duchovenská služba a pro vězeňské církev, ovzduší na semináři bylo velice otevře- kaplany se objevila možnost profesionálních né, vstřícné a ekumenické. Setkal jsem se se úvazků. Přijal jsem nabídku a stal se jedním spoustou úžasných lidí, jako byl třeba Honza z prvních tří. ¥

25

Kaplan je ve věznici pro odsouzené i pro zaměst- jednodušší. Má jasnou strukturu, vydávají se nance. V čem se liší práce v těch dvou skupinách? rozkazy, pokyny. Lidé jsou připraveni plnit Rozdíly jsou velké. Od kaplana se očekává, že úkoly, ať už si o nich myslí cokoli. Udělají, co se bude věnovat vězňům, je tam pro ně. Nikoho se po nich chce, a pak si mohou v koutku někde tedy nepřekvapí, že s nimi mluví a různé věci zanadávat. V církvi to je jinak, o všem se mezi rozebírá. Ale když si chce promluvit s kapla- zaměstnanci mnohem více diskutuje. Řídícímu nem zaměstnanec, působí trochu podezřele. Co pracovníkovi není dopřán luxus vydat pokyn za tím je? Kolegové kaplani by asi potvrdili, že a  hotovo. Musí jej zdůvodnit, vysvětlit, být k zaměstnancům hledá kaplan cestu obtížněji. připraven na dotazy. A musí v debatě obstát. Roli v tom určitě hraje i nedůvěra k církvím Nejen v kanceláři, ale i v celé církvi je to jiné. a rozdílné sociální role. Když se ale podaří Drtivá většina lidí pro církev pracuje dobrovytvořit se zaměstnancem důvěryplný vztah, volně a zadarmo ve volném čase. A na to musí většinou je hodnotný a trvalý. Někdy vyústí všichni zaměstnanci církve myslet. až do vztahu přátelského. Což u odsouzených většinou neplatí, často vyhledávají kaplana jen k jednorázovému rozhovoru, když je něco tíží. Setkává se kaplan s tím, že odsouzený uzná vinu, přijme trest a touží po odpuštění a smíření s obětí? Nebo je to spíše výjimka? Určitě každý kaplan potkal vězně, který vinu velmi silně pociťoval a toužil dát věci do pořádku. S takovým člověkem je pak smysluplné pracovat dlouhodobě a v takové situaci je vidět rozdíl mezi prací vězeňského kaplana a psychologa. Kaplan se zabývá vinou člověka, může pomoci, když si vězeň neví rady s tím, co se stalo, co prožívá, kam to celé směřuje. Mezi mé nejintenzivnější zážitky patří rozhovory s člověkem, který byl odsouzen za vraždu mladé studentky. Potkal jsem mnoho vrahů, ale tak silný pocit viny jsem u nikoho jiného nezažil. Ale řekl bych, že zájem o nápravu věcí tímto způsobem je u odsouzených menšinový. Již devět měsíců jsi vedoucím tajemníkem ústřední církevní kanceláře. V čem je práce pro církev jiná? Ve vězeňské službě jsem strávil téměř patnáct Má to své výhody? let, poslední dva a půl roku v pozici vrchního Systém, který je v církvi zažitý, je možná složiředitele kanceláře na generálním ředitelství tější, možná těžkopádnější, ale když se církev vězeňské služby. Když to srovnám se současnou pro něco rozhodne, když je někam nasměrovápozicí vedoucího tajemníka ústřední církevní na, má to trvalejší charakter. Když se ohlédnu kanceláře, z formálního hlediska je mnoho zpět na svou práci u vězeňské služby, některé věcí podobných. Tam jsem řídil kancelář, tady věci jsem změnil, nastavil jinak, a teď vidím, také. Co je ale naprosto rozdílné, je jiná atmo- že po mém odchodu jsou zase jinak. Nikdo se sféra a jiný styl práce. Brzy jsem si uvědomil, nad změnami nepozastavil, ale také se s nimi že v církvi všechno funguje jiným způsobem. asi neidentifikoval, když bylo tak snadné věci Manažerská práce v bezpečnostním sboru je znovu změnit. V  církvi si člověk musí svá

26

rozhodnutí obhájit, vybojovat, ale pak se lidé s nimi více ztotožní.

na všechno – na provoz ve sborech i na platy kazatelů. A  ještě budeme moci podporovat různé projekty pro potřebné.

Jaké vyhlídky má církev v blízké budoucnosti, V baptistické církvi se vybírá desátek? kdy nás čeká samofinancování? Myslím, že má dobré vyhlídky. Jsem optimista. Ano, u baptistů, stejně jako ve většině ostatBude to velmi náročné období, ale jsem pře- ních takzvaně malých církví, se placení desátsvědčen, že je reálné, aby církev (nejen evan- ků považuje za normu, i když ani tam nebývá gelická, ale obecně) přijala model, který trvalé desátek naplněn beze zbytku. samofinancování zajistí. Má to dva rozměry: jednak bezpečné investování prostředků, kte- Jaké máš profesní a osobní plány do budoucna? ré církev obdrží, aby výnosy církev financova- Když jsem se účastnil konkurzu na vedoucího ly, jednak změna myšlení členů církve. Termín tajemníka ÚCK, řekl jsem, že svou práci zde „zvýšení obětavosti“ nemám moc rád, ale každý vnímám jako určitý závazek. To znamená, že člen církve si bude muset položit otázku, jestli chci přinejmenším zůstat s touto synodní rachce chodit do kostela, účastnit se života círk- dou do konce jejího funkčního období. Dál se ve, podílet se na něm, jestli stojí o to, aby sbor uvidí. A osobní? To nevím. Nastudoval jsem měl faráře a podobně. A že to něco bude stát. se v životě už dost, kromě teologie na baptisV řádu hospodaření církve je napsán předpo- tickém semináři a speciální pedagogiky na klad, že lidé budou církvi odvádět pět procent olomoucké univerzitě také práva v Brně. Zkousvých čistých příjmů. A to je zatím naprostá šel jsem i teologii na Evangelické teologické utopie! U  většiny lidí se to pěti procentům fakultě, ale přes třetí ročník jsem se nedostal. ani zdaleka nepřibližuje. Nejsem ekonom, ale Žil jsem dost hekticky a teď bych rád běh života mám dojem, že kdyby všichni salárníci dali trochu zklidnil. Uvidím, co život dál přinese. církvi ne pět, ale tři procenta, bude to stačit Ptala se Daniela Ženatá

Rozpačitá pieta v Postoloprtech Někdy je třeba víc než dobrá vůle

V

 červnu roku 1945 postříleli vojáci Česko- vyšetřovací komise, lidovec Bohumír Bunža, slovenské armády v Postoloprtech asi 2000 byl po komunistickém převratu v nepřítomNěmců z Žatce a Postoloprt. Podle vlastních nosti odsouzen k smrti a za komunismu byla výpovědí proto, aby se jich za hranice dostalo celá událost přísné tabu. co nejméně, a tak měl národ do budoucna o to méně nepřátel. O dva roky později bylo exhu- Pietní akt a seminář mováno 763 těl, z toho pět žen a jedno dítě. Letos 30. července jsem byl spolu s místním Byla ustavena parlamentní komise, účastní- římskokatolickým duchovním přizván k pietci se k činu přiznali, z důvodu mezinárodní nímu aktu a na seminář, zabývající se těmito prestiže však bylo vyšetřování od počátku do událostmi a složený rovnou měrou z Čechů konce tajné a nikdo nebyl odsouzen. Předseda i Němců, včetně potomků obětí. Souhlasil ¥

27

jsem hned. O „divokém odsunu“ jsme se učili za Lidice se při podobných příležitostech dá na základní i střední škole (jsem ročník 1979); počítat najisto, a tak bych skoro řekl, že většina ve 13–14 letech to pro nás, po předchozí ná- posluchačů stejně jako já v tu chvíli vypíná porodovecké masírce na socialistické základní zornost, protože už to slyšela stokrát. Snad by se škole, byl šok, dnes už ne. V okrese o masakru už pomalu mohla podobná setkání dělat jinak. Druhá slabina by se dala shrnout takto: Sevšichni vědí (Postoloprtům se říká „prokleté město“). Období 1945–1965 považuji za vůbec tkání se dělo ve jménu dobrého soužití. Přitom nejhorší v našich dějinách a nic mě na této ale chyběla snaha vzít ohled na citlivé hranice, jejichž překročení může člověka jiné kultury době už nepřekvapí. Dějinnou kontinuitu cítím s církví, věřím nebo víry postavit do trapné situace: Předposvatých obcování, jsem v jednom obecenství kládal jsem, že obřad povede místní duchovní, s křesťany předchozích staletí, a tak se nemo- katolický farář Prej, a byl jsem tedy připraven hu odstřihnout ani od jejich hříchů a hanby. řídit se jeho instrukcemi. Celý rituál však vedla Ale národ není žádným věčným společenstvím. vedoucí semináře. A ten nápadně připomínal A tak co dělali Češi v době starší víc než tři- terapeutickou skupinu. Jistě, děti obětí byly cet let před mým narozením, ovlivňuje moje přítomny (!) a je jaké rány hojit. Pokud ovšem pochopení sebe sama stejně málo jako pohled chcete někoho přizvat k tak intimní věci, muna současné Němce, kteří se většinou také síte mu říci předem, o co půjde. My jsme však byli v části spontánních projevů náhle vyzváni, narodili až po válce. Člověk vždy nese jistou míru kolektivní ať také „něco“ řekneme. Bez respektu k tomu, odpovědnosti za svoji dobu – vždy (byť třeba že duchovní nese před Bohem odpovědnost za za cenu nejvyšší) jde přece říci: Nesouhlasím. obřad, který koná – proto mu předsedá. NeKdo totiž mlčí, ten souhlasí. Dnes ale mluvíme může jen tak říci, co ho spontánně napadne. o jiných Češích a jiných Němcích než v roce Přes dosti nepříjemný kolektivní nátlak jsem odmítl. Bratr Prej chtěl vyhovět a mluvil o svých 1945. Ve vztahu k  semináři jsem neměl žádná snahách ono místo uzdravit. (Jeho farníci jsou citová očekávání; smysl jsem viděl v poučení: výhradně Romové, sestavil z nich dvě fotbalové Člověk je v zásadě zlý a pokud jeho svědomí jedenáctky, koná s nimi biblické hodiny. Pro není ovlivňováno hlasem shůry, Písmem mne osobně je živoucí světec.) Během svého a tradicí, je schopen čehokoliv – třeba patnáct upřímného projevu byl napomenut, ať jej kvůli kilometrů od našeho města – a ti mrtví tam ve překladu zkrátí. To bych neudělal žádnému většině pořád leží. To je dobré vědět, abychom staršímu člověku a duchovnímu už vůbec. žili nohama na zemi a nesmýšleli příliš vysoko.

Ohledy a pochopení Otevřenost a prazvláštní rituály Ale k samotné akci, která se spíše nepovedla: Řekl bych, že jinak prospěšným česko­ ‑německým setkáním vlastně škodí sklon německé strany vždy začínat zmínkou o Lidicích a Osvětimi. Ke své minulosti sice Němci mají míru otevřenosti, kterou by člověk u jiných národů (snad kromě Židů a Američanů) stěží pohledal. Na druhou stranu však rituální sypání popela na hlavu spíš bezděky udržuje představu, že si během války ublížili nějaké dvě mystické kolektivní národní bytosti, a zakrývá podle mě hlubší rovinu problému – že totiž alternativní náboženství, jakým je nacismus či komunismus, dovede zabíjet. S omluvou

28

Obřad skončil obligátním položením kaménků se jmény po vzoru 60. let. V mnoha konfesích však, například v reformované, každý hmotný symbol­‑svátost odpovídá nějakému konkrétnímu Božímu aktu, který se v tu chvíli děje. Přisluhovat u symbolu, u kterého nevěříme, že Bůh v tu chvíli zobrazovanou věc koná, se mi příčí. Nabyl jsem navíc dojmu, že jako duchovní v obřadu hrajeme spíše roli ozdoby, rekvizity. V podstatě náhodně jsme občas byli vyzváni, ať řekneme nějakou známou modlitbu. Už ani nevím, kolikrát jsme tam řekli Otčenáš. Celý obřad byl bez varování zakončen tím, že jsme se na hřbitově vzali za ruce. Tedy – vzali nás za ně a nešlo se moc vyškubnout. Myslel bych, že není

tak těžké v rámci poznávání kultur zjistit, že Češi se na místech piety za ruce obvykle nedrží; a neznámí muži mezi sebou už vůbec. Cestou domů jsme se s katolickou pastorační pracovnicí shodli, že se nám ten moment zdál hodně nepříjemný a ponižující. A tak mi tu vychází závěr: I když bylo člověku ublíženo, i když by se to stále mělo připomínat,

z titulu dobré věci by se ještě automaticky nemělo jednat bez ohledů na druhé. Jistě že jsem dovedl pochopit důvody, pro které měla pořádaná událost právě takovou formu. Ale i když jsme, katolíci i já, brali věc sportovně a s pochopením, účastnit se jí podruhé by se mi už moc nechtělo, což je škoda. Tomáš Pavelka, farář ČCE v Lounech

Letní varhanický kurz v pražském kostele U Salvátora Poznala jsem novou církevní stupnici (Vzestupně hrána spíše naučně, sestupně hrána zážitkově) C jako cantica neboli psalmus tak, jak protestantský chorál nazýval Martin Luther. D jako dvojhlas; dialog dvou hlasů, který může být základem barokní improvizace. E jako Echo skladatele Samuela Scheidta; je jedním z příkladů barokní rafinované tvorby. F jako figurální vícehlasá tvorba, jež je jednou z podob bohoslužebné hudby v baroku. G jako generálbas, jednoduchý harmonický, který podtrhuje barokní chorálový přednes. A jako Arbeitsblätter zur Orgelimprovisation neboli sbírka cvičení varhanní improvizace (i té barokní) od jedné německé autorky. H jako harmonizace, která si v baroku vytvořila velmi přísná pravidla. C jako cantus firmus, jenž se v baroku pro větší zajímavost přesouvá do různých hlasů.

H jako Husův dům, jenž nám poskytl během konání kurzu střechu nad hlavou pro přednášky i pro přenocování. A  jako anatomie varhan u  Salvátora, které jsou zřejmě nejkvalitnějším nástrojem u nás a se kterými jsme měli tu čest se během kurzu seznámit. G jako generální pauza, která ve mně nastala vždy, když Esterka nebo Láďa Moravetzovi dohráli své nádherné improvizace. F jako fajn tři dny strávené s lidmi, kteří měli zájem zlepšit svůj varhanický um. E jako evangelium zprostředkované ranními a večerními pobožnostmi, které si účastníci kurzu sami připravili. D jako den třetí, v němž každý účastník přednesl ostatním svoji vybranou a s lektorem procvičenou barokní skladbu. Celým srdcem děkuji Pánu Bohu za to, že jsem se mohla kurzu zúčastnit! Jitka Katovská

29

DIAKONIE

Elektromobil pro Diakonii

R

Proč se elektromobil hodí právě pro služby aná péče střediska Diakonie ČCE v Praze­ ‑Stodůlkách má nově možnost užívat pro rané péče, shrnuje ředitel střediska Diakonie práci v terénu elektromobil zapůjčený od sku- v Praze­‑Stodůlkách Jakub Suchel: „Pro nás je piny ČEZ. Slavnostní předání klíčů a zaško- podstatné za klienty jezdit. Denně navštívílení obsluhy proběhlo počátkem září v Praze. me 12 domácností, kde rodinám pomáháme Každodenní využití elektromobilu pomůže zvládat péči o jejich malé děti s postižením. Ve otestovat elektromobilitu v běžném provozu. čtyřech krajích ČR tak běžně najedeme 500 ki-

30

lometrů denně a bezprostředně kolem Prahy zhruba 150 kilometrů. Úsporu na nákladech samozřejmě vítáme.“ Vývoj vozidel na elektrický pohon z baterie doznal za poslední léta značného pokroku. Dojezdová vzdálenost malého Peugeotu iOn, se kterým pracovníci stodůleckého střediska k rodinám do terénu nyní jezdí, ujede až ke 150 kilometrům na jedno nabití. Nabíjet lze (mimo stanice k tomu určené, jež ČEZ poskytl Diakonii bezplatně) i redukcí přes běžnou zásuvku 230V.

Projekt Elektromobility skupiny ČEZ Cílem pilotního projektu je navrhnout a otestovat komplexní řešení elektromobility jako služby, která kombinuje veřejnou dobíjecí síť s dodávkami elektřiny v rámci speciálního tarifu a postupně nabídne infrastrukturní řešení pro domácnosti i firmy, případně v kombinaci s dalšími doplňkovými službami a produkty. V rámci pilotního projektu je provozováno 40 elektromobilů po celé ČR. Spolu s Diakonií převzalo druhý elektromobil i hospicové sdružení Cesta domů. „Projekt Elektromobilita skupiny ČEZ je mimo jiné zaměřen na sběr zkušeností z provozu elektromobilů. Chceme zjistit, kde všude je tato doprava využitelná, co s sebou nese za požadavky a kde má případné slabiny. Denní péče s dojížděním za klienty je další oblastí, která má potenciál pro rozvoj této dopravy. Proto vítáme spolupráci s Diakonií,“ dodává Pavel Cyrani, ředitel divize strategie ČEZ.

 AKTUALITY 

Příběhy, které svět nevidí Česká televize představila nový cyklus dokumentů, jejichž tématem jsou životní příběhy lidí, kteří se dostali, často ne vlastní vinou, na okraj společnosti, a jimž pomáhají církevní organizace – Diakonie ČCE či kato‑ lická Charita. Patnáct půlhodinových pořa‑ dů můžete od letošního podzimu sledovat v neděli na obrazovkách ČT 2 a také v online archivu České televize. Příběhy z Diakonie představují například službu Dobroduš, která pomáhá duševně nemocným lidem, SOS centrum Diakonie pomáhající zvládat agresi ve vztazích nebo služby rané péče ve středisku v pražských Stodůlkách. Archiv odvysílaných dílů z Diakonie naleznete pohromadě na www.diakonie.cz/pribehy.

Škola bez bariér slavnostně otevřena Krásný dárek ke dvacátým narozeninám dostala speciální škola Diakonie ČCE v Merklíně. Po složité a nákladné dostavbě a rekonstrukci tu v září slavnostně otevřeli novou školní budovu. Školu navštěvuje 51 dětí s mentálním postižením, kombino‑ vanými vadami či autismem, které potřebují speciální péči a kvalifikovaný přístup.

Co je raná péče Raná péče je registrovaná sociální služba pro rodiny, kde se narodí dítě s postižením nebo kde se v  raném vývoji dítěte objeví nějaké neobvyklosti, které jeho vývoj ohrožují. Toto období přináší rodičům hodně nejistot a je pro ně velmi těžké. Cílem rané péče je, aby rodina v takové situaci cítila podporu, aby nezůstávala sama a aby se co nejdřív usebrala – s přijetím onoho postižení nebo ohrožení dítěte. O rané péči jsme více psali například v ČB 1/2011.

Dobročinná aukce pro Betlém Na tradiční dobročinnou aukci, která významně podpoří středisko Diakonie Bet‑ lém, zveme v sobotu 16. listopadu 2013 do Hotelu Centro v Hustopečích. Loňská aukce vynesla téměř půl milionu na připravovanou stavbu chráněného bydlení Mirandie. Další informace najdete na www.betlem.org. ph

ph/ČEZ

31

SURSUM CORDA

Kriste Králi, Pane náš (EZ 520) Tato píseň z Kralického kancionálu (1615) zazněla v  rámci jedné z  interaktivních přednášek o kancionálech staré Jednoty bratrské, která proběhla při letošních oslavách Bible kralické v kostele sv. Martina v Kralicích nad Oslavou. Jde o adorační christologickou píseň, která může být slyšet častěji, ale nejlépe vyzní při bohoslužbách o nedělích na konci církevního roku (před adventem), při velikonoční vigilii, v povelikonočním čase nebo také na pohřbech. Biblickým základem je Kristovo velikonoční vítězství a citát z chvalozpěvu Kristu: „On jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.“ (Ko 1,18) Tento verš je ve druhé polovině písně propojen s perspektivou věčného přebývání s Bohem, kterou svým věrným vydobyl Kristus. Je to úžasná píseň. Stojí za to se ji naučit.

Souzvuk s Kralickou biblí

se etablovala česká reformační píseň – charakteristický skladebný druh české reformace, který se nemusel ústně tradovat z generace na generaci, ale díky vynalezení knihtisku se mohl šířit formou kancionálů. Tím máme možnost zpívat stejné písně, které zpívali Bratří před mnohými lety, a kancionály Jednoty nám mohou sloužit jako inspirační zdroj. Tím mohou staré písně promlouvat do naší současnosti. Pokaždé když člověk zpívá písně předešlých generací, ponořuje se do světa jejich víry. Z takového vnitřního výletu do slavné bratrské éry se člověk může vracet obohacen, poučen a osvěžen.

Mistr Jan Hus – iniciátor české liturgické reformy Mistr Jan Hus je zásadní postavou spojenou s opětovným zavedením bohoslužebného zpěvu písní, zpívaných celým shromážděním. Husovy inovace v oblasti duchovního zpěvu jsou významné hlavně proto, že se odehrály už na počátku 15. století, tedy o jedno století před tzv. světovou reformací. Je pozoruhodné, že to byla právě duchovní píseň, zpívaná shromážděným lidem, která sehrála v tomto procesu tak důležitou roli, že stala se jedním z nejvýraznějších projevů české reformace. Po Husově smrti láska k duchovní písni přetrvává a duchovní zpěv se rozvíjí dál jak v husitské utrakvistické církvi (kde se mj. pěstuje také figurální vícehlasá tvorba), tak i v Jednotě Bratří.

Církevní zpěvníky a kancionály souvisejí s dobou, ve které vznikají. Tak to bylo i v době 16. století, pro které jsou příznačné tři pojmy s progresivním nábojem: renesance, humanismus, reformace. Bylo to inovativní období, kdy se rodili dynamičtí lidé s mimořádnými schopnostmi jako například Jan Blahoslav či později Jan Amos Komenský. Tyto osobnosti vytvořily mnoho vzácných děl, která významně obohatila nejen písňový repertoár církve, ale také přispěla k  obecnému dobru v různých kulturních oblastech naší země. Zpěvy, které vznikaly ještě v době Lukáše Pražského tj. na počátku 16. století, až po Jana Amose Komen- Význam kancionálů Jednoty ského, jehož Amsterodamský kancionál byl vydán V období své legální existence byla Jednota brav polovině 17. století, souznějí s Kralickou biblí. trská kulturně nejplodnější reformační církví V oblasti hymnodie je to ta nejplodnější doba čes- na českém území a  zasáhla významně i  do kého protestantismu. Nic podobného se v takové vývoje českého jazyka, literatury, hudby, knihmíře v dějinách už neopakovalo. V tomto období tisku a školství. Mnoho písní Jednoty se dostalo

32

i do různých zpěvníků v cizině. Hlavní impulzy nenotovaný kancionál (1501, první reformační k rozvoji bratrského zpěvu přinášel typ bratrské zpěvník, pravděpodobně na něm pracoval Lukáš bohoslužby, která se odvrátila od latinské římské Pražský), Rohův kancionál (1541, sestavil Jan Roh, liturgie a omezila obřady hlavně na čtení z Bible, známý v německé oblasti jako Johannes Horn) kázání, modlitby a duchovní píseň shromáždění. a oba kancionály, jejichž „nejvyšším korrektoBratří měli bohatý repertoár bohoslužebných rem“ byl Jan Blahoslav, tj. Šamotulský kancionál zpěvů, jehož velkou část uměli zpívat i zpaměti. (r. 1561, 735 písní!) a Ivančický kancionál (1564). Nezpívalo se jen ve sborech, ale i doma, a to ně- Blahoslavovy zpěvníky jsou skvosty českého kolikrát denně. Kancionály Jednoty vynikaly nad typografického umění a jsou českými muzikotéměř všechny evropské reformační zpěvníky logy považovány za vynikající evropskou hodvydané před třicetiletou válkou svým rozsahem, notu svým rozsahem, promyšleně vystavěným mnohotvárným a promyšleně uspořádaným ob- a formulovaným obsahem, množstvím použitých sahem, pečlivou teologickou, jazykovou i hudeb- nápěvů a jejich pečlivou redakcí. Oba Kralické ní redakcí a jedinečnou typografickou úpravou. kancionály (1615, 1618) navazují na Blahoslavovu Zpěvníky s  bohatými biblickými ilustracemi koncepci a shrnují bratrskou písňovou tradici. Evangelický zpěvník z roku 1979 významně sloužily i k četbě textů jakožto veršovaná dějeprava, dogmatika a etika. V období od počátku pomohl obnově reformačních zpěvů staré Jedno16. století do roku 1620 vyšlo celkem 40 vydání ty bratrské. V této linii pokračujeme i při práci různých typů českých zpěvníků, 32 německých na novém zpěvníku, neboť si uvědomujeme, že a čtyři edice polské. Prvním dochovaným notova- význam českých reformačních písní je pro naši ným zpěvníkem Jednoty byl německý kancionál církev stejně tak důležitý jako gregoriánský Michaela Weisseho (1531) – odtud přešla řada chorál v katolické církvi či protestantský chorál písní do kancionálů německé reformace. Nejvý- v církvi luterské.  znamnější české kancionály jsou: 1. anonymní Ladislav Moravetz

33

Moje církev

O HOSPODÁŘSKÉ SOBĚSTAČNOSTI SBORŮ

Z rozhovoru církve o samofinancování Část 3

platí relativně málo členů církve. Počet salárníků Rozložení výšky salárů a počtu plátců Ve všech sborech církve byla provedena analýza platících saláry přesahující 1000 Kč/rok pak opět výšky placených salárů. Saláry byly rozděleny do roste k druhému maximu. Na obr. 12 je uveden finanční význam jednotskupin podle výše. V každé skupině byl stanoven počet plátců, platících salár v tomto rozmezí. Vý- livých skupin salárníků. Je zřejmé, že skupiny sledky ze všech sborů v seniorátu byly sumarizo- salárníků platících více než 1000 Kč/rok uhradí vány. V obr. 11 je uveden graf znázorňující podíl většinu salárů. Ve všech seniorátech zaplatí tito

plátců přispívajících danou výší saláru. Je zřejmé, že ve většině seniorátů je možné pozorovat jakousi „dvouhrbou“ strukturu salárů. Poměrně značný počet platících salárníků přispívá salárem do 500 Kč/rok. V každém seniorátu existuje určité rozmezí ležící mezi 500–1000 Kč/rok, ve kterém se vyskytuje pouze minimální počet plátců. Jinak řečeno, saláry mezi 500 až 1000 Kč/rok

34

salárníci více než 50 % všech salárů, v Jihočeském seniorátu dokonce více než 80 %. Finanční podíl plátců saláru do výše 500 Kč/rok je poněkud méně významný. Skupina plátců se saláry pod 500 Kč/rok však představuje teoreticky jistou rezervu pro zvyšování výběru salárů. Podle uvedených výsledků nese tedy finanční tíhu sborů přibližně 20 % platících salárníků a v průměru

méně než 10 % členů sborů. (Pokud v některém průzkumu informaci o tom, zda pro zajištění grafu není součet sloupce 100 %, nebyl v daném financování církve bude stačit pouze zvyšování seniorátu k dispozici rozbor ze všech sborů.) obětavosti. Na obr. 13 je uvedena celková potřebná průPoměrně značná část členů sboru se nepodílí na měrná obětavost na osobu v seniorátu (sbírky, financování svého sboru formou saláru vůbec. Zajímavé je také hodnocení, jak jsou saláry salár, dary). Graf vychází opět ze zjednodušerozloženy, což jednotlivé sbory prováděly v roce ného modelového předpokladu, že sbor bude 2012 ke konci roku. Existují různé typy rozlože- mít stejné náklady a výdaje jako dosud a bude ní plátců saláru. Ve venkovských a tradičních muset kromě toho hradit v plné výši mzdové sborech jsou obvykle silnější skupiny salárníků náklady svého kazatele. Celkové náklady sboru s nižší platbou saláru, v městských sborech jsou za rok jsou pak přepočteny na osobu v různých obvykle silnější skupiny s platbami saláru pře- vyjádřeních (člen, platící salárník, dospělý člen sahujícími 1000 Kč/rok. Pro staršovstva sboru s vlastním příjmem) a tyto údaje jsou v součtu

pro celý seniorát vyneseny do grafu. Je zřejmé, že v jednotlivých seniorátech se celková potřebná obětavost pro dobu samofinancování na osobu výrazně liší. Potřebná obětavost v době úplného samofinancování je na obr. 14 porovnána s čistou Úvahy o úplném samofinancování sborů Grafy zabývající se situací sboru v podmínkách mzdou ve výši 15 000 Kč/měsíc. Zobrazené výsledky je možno porovnat úplného samofinancování vycházejí z velmi zjednodušeného předpokladu, že sbor by měl platit s biblickým požadavkem desátků (10 %) nebo kazateli veškeré mzdové náklady, které byly do- s doporučením řádů ČCE (5 % příjmu). Pokud by sud hrazeny ze státní dotace. Tyto náklady jsou se na financování sboru podíleli všichni jeho člepřibližně 300 000 Kč/rok. Je to situace modelová, nové, byl by podíl na mzdě či důchodu přijatelný. ke které dojde pravděpodobně nejdříve až za Pokud se na financování sboru budou podílet 17 let, nicméně každý sbor a každé staršovstvo by jen dosavadní salárníci, budou potřebné platby si měly rozmyslet, jak budou přechod k úplném v některých seniorátech poměrně vysoké. Je zřejsamofinancování zvládat a jaká opatření bude mé, že v seniorátech s početně silnějšími sbory potřeba vykonat. Pro celocírkevní uvažování se financování sboru bude pohybovat v oblasti představuje souhrn údajů zjištěných při tomto reálných hodnot, a to i tehdy, zapojí­­‑li se něj pouposkytuje rozbor vlastních salárů informaci o tom, které skupiny salárníků je možné vyzývat k vyšší obětavosti.

35

ze dosavadní platící salárníci, a nikoliv všichni členů sborů, ale bude nutno provést i změny členové sboru. Požadovaná obětavost platícího ve struktuře sborů. Dále bude pravděpodobně salárníka by ležela v oblasti 2–5 % příjmů. V po- zapotřebí použít na přechodnou dobu i část rečetně slabších sborech a seniorátech by potřebná stitučních prostředků. Jakkoliv je odhad uvedený obětavost členů musela být natolik vysoká, že se v grafech tohoto článku velmi hrubý a zprůměpohybuje mimo oblast reality (přes 10 % platu či rovaný v seniorátu, je možno si představit, jak důchodu) a je nutno uvažovat o jiném řešení. Pro- velkou výzvu bude samofinancování pro sbory blém bude vznikat i ve sborech a seniorátech, kde a senioráty představovat. V dalších pokračováních tohoto článků se převažují důchodci s nízkými důchody, případně budeme zabývat propracovanějšími a zpřesnědalší členové sboru s nízkými příjmy. Z  uvedených údajů a  grafu je zřejmé, že nými modely financování sborů ČCE na cestě v mnoha seniorátech nebude stačit pro úplné k samofinancování v časovém rozlišení. samofinancování pouhé zvyšování obětavosti Pavel Stolař

36

PRO VEŘEJNOST I ČLENY SBORU

Mýty a fakta o církevních restitucích v našem sboru Rokycanův sbor před schválením zákona a po něm

N

ejeden sbor se potýká s mnoha mýty a polo- navráceno nejvíce majetku, se kterým bude moci pravdami, týkajícími se dopadu církevních obratem hospodařit. restitucí na život sborového společenství. Zejmé- – Náhrada možná ani nebude vyplacena hotona při debatách s veřejností, obecními zastupiteli, vostně. Jedná se kupříkladu o realizaci náhrady ale i členy sboru je stále co vyjasňovat. Příkladně dlouhodobými státními dluhopisy. „Dluhopisy nebudou obchodovatelné a budou mít vyloučese tohoto problému chopili v Rokycanech. Předkládáme vám tedy, milí čtenáři, pohled nou převoditelnost,“ řekla na Žofínském fóru na tuto problematiku očima konkrétního sboru. Marie Bílková z ministerstva financí. Situace Může být inspirací pro ostatní. Materiál připravil je tak v tuto chvíli velmi nepřehledná. Petr Neumann s podporou staršovstva a zaslal nám jej rokycanský farář Leonardo Teca. Častý názor lidí zvenčí a vysvětlení Slýcháme také, že členové církví by měli financovat své sbory sami – proč by ostatní lidé měli Ekonomická situace Často slýcháme otázku, zda bude farnímu sbo- na jejich činnost doplácet? Státu však plynul ru v Rokycanech vrácen církevní majetek. Nyní z  majetku církve větší příjem, než jakým finikoliv. Farnímu sboru byla již dříve vrácena bu- nancoval provoz církví. Dle studie Národohosdova fary a kostela v Jiráskově ulici, kterou v roce podářské fakulty Vysoké školy ekonomické 1932 postavil sbor hypotečním úvěrem a uhradil výdaje vynaložené v letech 1948–2007 na církve z příspěvků svých členů. Jiným majetkem, kro- ze státního rozpočtu činily 60,6 mld. Kč. Nemě několika náhrobků svých členů, nedisponuje realizované výnosy církví z jejich původního majetku a z patronátů, které přešly na stát, pak a ani disponovat nebude. Další dotaz bývá zaměřen na náhradu za nevy- činily ve stejném období 229,2 mld. Kč. Roční daný majetek. Samotnému sboru nebude jakáko- výnos ze zabraného církevního majetku je cca liv náhrada vyplacena, není za co. Otázka je, zda 3 mld. Kč. Saldo ve prospěch státu činí celkem Rokycanův sbor nebude podpořen jako ostatní 168,6 mld. Kč. Víc tedy daly církve státu než sbory z prostředků, které obdrží Českobratrská stát církvím. církev evangelická jako celek. S největší pravděpodobností bude finanční náhrada vložena do Služba společnosti personálního fondu, ze kterého bude hrazena V Rokycanech jsou členové evangelického sboru mzda duchovních. Personální fond byl vytvořen společensky odpovědní a pomáhají potřebným již před několika lety v reakci na očekávanou bez rozdílu vyznání. Církevní sbírky nikoliv na odluku církve od státu. provoz, ale na pomoc lidem v České republice i ve světě jsou běžnou součástí kultury a zvyklostí. Sbor v Rokycanech jenom za rok 2012 takJiž nyní je jasné, že: – Církve neobdrží dojednanou finanční náhra- to věnoval 17 670 Kč. Evangelická církev zřizuje du najednou. Českobratrská církev evangelická Diakonii, která profesionálně pomáhá všem podostane z celkové finanční náhrady ve výši 59 třebným lidem. ČCE kromě toho zajišťuje také mld. Kč pouze necelá čtyři procenta. Konkrétně kaplanskou službu ve věznicích a v armádě. 2 266 593 186 Kč splácených po dobu třiceti let. To je zhruba 75,33 mil. ročně. Soběstačnost sboru – Situace ČCE je zcela odlišná od římskokato- Členové evangelického sboru v Rokycanech lické církve, jíž bude kromě finančních náhrad jsou již nyní do značné míry ekonomicky ¥

37

soběstační. Provoz sboru je hrazen z příspěvků Jak Rokycanův sbor otázku odluky církve členů, z darů a z příjmů za pronájem prostor. od státu vnímá? Jiné příjmy sbor nemá. Provozně je však dnes Předně nás velmi mrzí politizace starých křivd. již na dotacích státu hospodářsky nezávislý. Máme z celého procesu pocit, že se jedná spíše Investice do správy památkově chráněné o souboj elit o pozice s elitami vládních stran, budovy kostela a fary jsou hrazeny z účelových v němž jsou církve rukojmím, než aby padaly dotací Plzeňského kraje, města Rokycany racionální argumenty. Navíc je nám v souvisa z povinné spoluúčasti pomocí sbírek od členů losti s odlukou dávána za vinu finanční zátěž sboru. Navíc se musí investovat i do položek, státu, ale opak je pravdou – jsou to církve, které nelze hradit z památkového fondu, na- které dlouhodobě přinášely státu příjmy z hospříklad do budovy Diakonie. Jasnou většinu podaření se zabaveným církevním majetkem. peněz vybrali mezi sebou členové sboru, dotace tvořily pouze 30 %.

Plat faráře Mzda duchovního je hrazena částí z příspěvku od státu a částí z personálního fondu. Stát již nyní na mzdy kazatelů pouze přispívá. V Deklaraci shody se totiž církve již dříve zavázaly, že na nové duchovní či na zvyšování jejich mezd nebudou požadovat další prostředky. Evangelický sbor v Rokycanech přispívá na mzdu svého kazatele ze svých peněz. V roce 2013 sumou 78 500 Kč, v loňském roce sumou 77 000 Kč a v roce 2011 částkou 75 000 Kč.

Chod sboru do budoucna Kolik členů zajišťuje ekonomický chod Rokycanova sboru? Ve sborových statistikách je oficiálně evidováno 140 osob. Aktivit sboru se ale účastní v průměru 62 osob, z toho je 44 procent nezaopatřených. Počet osob, které hradí náklady sboru, je tedy 35 (k 12. 4. 2013). Každý ekonomicky aktivní člen tak dobrovolně přispívá průměrnou částkou 7858 Kč ročně (v r. 2012). Hradit náklady sboru je přitom jen morální, nikoliv vymahatelnou povinností člena sboru.

Jak to bude s Diakonií? Diakonie je zřizována Českobratrskou církví evangelickou. ČCE jako celek hospodaří s částkou cca 148 mil. Kč/rok (2011). Diakonie ČCE hospodaří s  cca 530 mil. Kč/rok (2010). Už jenom z těchto čísel je patrno, že ke znatelné podpoře Diakonie zřizovatel sílu nemá. ČCE ale není k Diakonii lhostejná, přispívá na její chod účelovými sbírkami, zejména investičními.

38

Každopádně je mylné myslet si, že zrovna Rokycanův sbor na církevních restitucích pohádkově zbohatne. Spíše naopak. Nejpozději po vypršení přechodného období bude nést plnou tíhu svého provozu zcela sám, včetně úhrady mzdy kazatele. I Rokycanova sboru se může týkat sjednocování menších sborů do ekonomických celků, o kterém se již nyní mluví. Nepřijímáme tento proces s lítostí, ale s odhodláním a vírou, že obstojíme a že i nadále dokážeme podporovat humanitární projekty a nebýt vůči svému okolí lhostejní. Petr Neumann, místokurátor, a staršovstvo sboru v Rokycanech Více na http://www.rokycany.evangnet.cz

SLOVO

ZVĚŘINEC

Ovce Proč mají v nebi radost

O

Člověk taky někdy bloudí a při tom bloudění se   prázdninách byla Anežka na Slovensku. Chodili po horách, sbírali borůvky, jedli bryn- ušpiní a zraní. Udělá něco špatně, někomu ublíží, dzu. Jednou na výletě se blízko nich ozvalo tiché někoho zradí nebo zraní. Člověka i Pána Boha. zabečení. A další. Ovečka. Vlastně ještě jehňátko. Když si to člověk uvědomí a je mu to líto, snaží Vězelo v křoví a nemohlo ven. Kolem ale žádné se to napravit, slepit, co se rozbilo. Jde to těžko. Ale Pán Bůh má z té snahy člověka radost a chce další ovce nebyly. Co s ním uděláme? starala se Anežka. Mohli pomoci. A v nebi? Tam se dávají andělé do zpěvu. bychom si ho vzít domů? Já se o něho budu starat! Ne, vzít si ho nemůžeme, řekl tatínek, určitě někomu patří, nějaké ovci a nějakému pastýři. Zkusíme je najít. Určitě nebudou daleko. Ale nikde blízko se žádné ovce nepásly. Co s jehňátkem? Půjdeme dál, třeba potkáme pastýře. Jak se pozná pastýř? ptala se Anežka. Většinou má v ruce hůl a je s ním pes. Trvalo to dlouho, ale nakonec pastýře potkali. Ten už totiž včera odvedl stádo na jinou pastvinu, ale jedna ovečka se mu ztratila. Právě ta, co ji Anežka našla v křoví. Připadám si jako v nebi! radoval se pastýř. Proč jako v nebi? diví se Anežka. V nebi se totiž radují. Kvůli ovcím? Ovce a pastýři v Bibli Kvůli ovcím i kozám. I lidem. Vlastně hlavně Ovce byly v biblické době důležitými domácími kvůli lidem. Lidé jsou jako ty ovce, občas zabloudí, zvířaty. Byly zdrojem vlny, mléka, masa a tuku. ztratí se, nemůžou najít cestu… Ovce je čisté zvíře, takže to bylo také zvíře obětní. To znám, odtuší Anežka. Zrovna nedávno jsem Pastýři v Bibli mívají hůl. Takovou zvláštní, se ztratila. A měla jsem štěstí, zase jsem se našla. na konci je zahnutá. Když ovečka spadne někde Anežka hladí ovečku v pastýřově náruči. do jámy, pastýř ji holí může vytáhnout nebo jí Na boku má ovečka špinavý šrám. O něco se pomoci z díry vylézt. zranila. Pastýř má ovečky spočítané, hlídá je, aby se Podívám se na to, umyjeme to, říká pastýř. jim něco nestalo, shání je do ohrady, když se Něžně ovečku hladí. Ona ho zná. Asi je ráda, že zaběhnou. V biblických obrazech jsou Pán Bůh ji našel. i Pán Ježíš pastýři – starají se o nás jako se ¥

39

dobrý pastýř stará o ovce. Žalmista zpíval o tom, jak se ovce nemusí bát, že jí něco bude chybět, Izajáš utěšuje lidi tím, že Pán Bůh se o člověka stará něžně, jako když pastýř bere do náruče březí ovečku. Pastýři byli například Ábel a David. Pasením ovcí pověřuje Ježíš po svém vzkříšení učedníka Petra.

O Pánu Ježíši se mluví jako o dobrém pastýři, ale také jako o beránku ochotném k oběti. Doporučujeme: Daniel Henych: Teta Božka zasahuje. Jak teta Božka přišla hlídat svou rozmazlenou praneteř Pepinku. Příběh současné evangelické rodiny, vhodný pro větší děti. Lenka Ridzoňová

RECENZE

O svatosti milosrdného Boha Kázání Pavla Skály

„R

ozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.“ (Lk  1,51b) „Rozptýlení je opět pojem ze Starého Zákona, z vojenského prostředí. Podle Žalmu 68 ‚povstane Bůh a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváře jeho ti, kteří ho mají v nenávisti‘. Rozptýlení přináší rozklad nepřátelské síly, která tím ztrácí údernost. Rozptýlení pyšných postihuje nejdrzejší složku odboje proti Bohu. Všimli jste si jistě, že pýcha má v Bibli velmi špatný zvuk. Mnohé zjevné viny člověka, které bychom považovali za pohoršlivé a nejvyššího trestu hodné, nedosahují u Boha takového odsouzení jako pýcha. Pýcha je právě v tom zhoubná, že Boha nepotřebuje. Na co Boha, jestliže sám shlížím z vědění, poznání a pravdy? Pýcha může být i skrytá: ‚pyšné myšlením srdce jejich‘; člověk se může tvářit pokorně, a přesto v srdci, v nitru ho ovládá pýcha…“ Tak kázal Pavel Skála v Miroslavi v adventu 1994. Výběr jeho kázání můžeme nyní najít v knize O svatosti milosrdného Boha, kterou vydalo nakladatelství EMAN. Pavel Skála (1956–2003) působil jako farář ve sborech ve Strmilově, Miroslavi a Horní Krupé. Na daném úryvku z kázání na text Lk 1,51–53 je znát hned několik věcí typických pro celou knihu. Textem některých kázání je jen několik málo veršů. Kázání jsou biblická. Kazatel se systematicky zabývá téměř každým slovem.

40

Hledá porozumění a nabízí je čtenáři (resp. nabízel posluchači). Hledá ve Starém zákoně, v celé Bibli, hledá v katechismech a knihách teologů, často cituje, například Luthera. Kazateli se daří v kázáních spojit výklad a zvěst (což se kazatelům vždy nedaří). Tak se například dovídáme, odkud pocházelo bohatství Šalomounova dvora nebo v čem spočívala převaha silnějšího bojovníka. Ale Pavel Skála nezůstane v minulosti, „cennou biblickou dia-

gnózu“ předává srozumitelně a aktuálně svým posluchačům a aktuální je i po letech pro nás, dnešní čtenáře. Kazatel nás nešetří. Odkrývá skryté, ukrývané. Třeba svou pýchou se většinou veřejně nepyšníme. Ke křesťanovi patří pokora, jenže… nesmí to být pokora hraná, upozorňuje Skála, která znamená „pyšní myšlením srdce“. Jaroslav Vítek říká o Pavlu Skálovi, že svým posluchačům i přes ušlechtilou dokonalost své-

ho jazyka neposkytl krásná kázání. Jeho kázání na prázdniny od církevního roku jsme zváni jsou nesnadná. Byla nesnadná k naslouchání, domů k Micheášovi, knihu uzavírá žalm pro jsou nesnadná ke čtení. Nepřejdou do lehčího dožínky. Život Pavla Skály skončil časně. S vděčnostónu, nedají nám vypnout a oddechnout si. Kázání do knihy ze Skálových rukopisů vy- tí můžeme aspoň číst, co znělo z jeho úst. Na bral Jiří Šimsa. U některých textů bylo vročení Velký pátek končil kázání slovy: „Naše naděje včetně času v rámci církevního roku, některá není v  tom, co my jsme dokonali, ale že on kázání sám jako editor k některému období dokonal.“ Taková je i naše naděje. To co vydrží, na přiřadil. Kázání tak pokrývají rok od adventu po dožínky. U některých kázání je i modlitba co se můžeme spolehnout, je Boží milosrdné dokonávání. a písně, které se zpívaly.  V adventu čteme Mariin chvalozpěv, VánoLenka Ridzoňová ce a Nový rok nám otevře Matouš, postíme se SKÁLA, Pavel. O svatosti milosrdného Boha. Benešov: s Izajášem, o Velikonocích k nám promluví Jan, EMAN, 2013. 128 s. ISBN 978-80-86211-90-9

GENERACE Vzpomínka patří mému dědečkovi

J

eho 150. výročí narození jsme si připomenuli nemocnému faráři Bohdanu Kalendovi. Farář s celým ratibořským sborem. Můj dědeček Kalenda brzy zemřel a dědeček byl zvolen faráČeněk Dvořák se narodil 8. září 1863 ve Spy- řem. Přes všechna úskalí, kdy byla v Ratiboři ticích u Golčova Jeníkova. Byl šestým ratiboř- obrovská bída, pomáhal lidem a působil na ským farářem. Prvních pět farářů pocházelo vinici Páně téměř 37 let. Potom, těžce nemocný, z  maďarské šlechty. Dědeček byl prvním fará- dožil ještě několik měsíců. Zemřel 13. 7. 1927 řem a vlastně také posledním potomkem české v Ratiboři a je pochován na místním hřbitově u  kalicha. Tomuto místu se říká ratibořský šlechty. Pocházel z rodu Janoviců. Po vikariátě v Praze u Salvátora byl povolán Slavín.  do Ratiboře na Valašsku, aby vypomohl těžce Naděžda Zdeňka Dvořáková

POSLEDNÍ SLOVO

Řidič – ten tvrdej chleba má!

P

řed časem se mi do ruky dostalo nové vydání Komenského veledíla Labyrint světa a ráj srdce. Vyšlo v současné češtině a i když mně tehdejší autorův jazyk kdysi učaroval, pro jeho obsah jsem se ke knize bez obav vrátila. Pochopila jsem, jak je dílo nadčasové a že Komenského svět se od toho dnešního v zásadě příliš neliší. V odstavci „práce formanů“ čtu… „Houf lidí se

pohybuje různými směry a shromažďuje, sbírá, zdvihá a svazuje nákladů všelijaké věci… chystají se do světa… čelí trampotám cest… rozmaru počasí… výběrčím mýtného… lupičům“. Z textu nápadně vyplývá, že náklad dává jejich putování smysl a obživu. Autor dává najevo, že by se formani či dnešní řidiči snad i rádi toulali po světě jen tak, ale až teprve s naplněným vozem

41

přestává být jejich jízda marnivým poflaková- diče ojetých veteránů, motorkáře opojené silou ním. Práce řidičů je každopádně spojena s řadou větru a motoru. Při mnohých cestách se dávám silných a symbolických slov. Cesta, cíl, návrat, všanc zkušenostem a zodpovědnosti autobusáků břemeno, čas nebo mít věci pod kontrolou, být a vůbec nejčastěji spoléhám na střízlivost řidičů bdělý, překročit hranice. Slova, která často po- v protisměru. Při tom všem nemůže být řidič­‑profesionál užíváme ve spojení s úvahami o životě a hledání jeho smyslu, při řešení krize, při zvládání těžkého žádné ořezávátko. Jeho povolání je zatížené zodpovědností, vyžaduje schopnost předvídat, ustát období. Kdo je vlastně řidič? Znám lidi, kteří se v roz- stereotyp, samotu a nepohodu s ochotou vystavit čilení jízdou autem hodlají uklidnit. Řízení je se nebezpečí nebo hecu od kolegy ve vedlejším činnost mechanická, mnoho úkonů je automa- pruhu, schopnost respektovat čas. I v příběhu tických, odpadají jemné nuance a složité roviny svatého Kryštofa, patrona všech řidičů, se mluproblémů. Znám lidi, kteří přemýšlejí o tom, že ví o úkolu okusit na svých ramenou tíhu celého by svůj život mohli ukončit stočením volantu světa. K profesi řidiče zkrátka chovejme úctu. Jeho ke stromu. V mém okolí žije hned několik řidičů kamionů. Jsou věčně na cestách po Čechách, tíha je doufám vykoupena blahým pocitem svopo Evropě, v kabině vozu sedí, jedí, spí. Znám body, časem k usebrání a vidinou stále nových řidiče tramvaje, který zajel chodce. Na silnicích horizontů. Řidič – ten tvrdej chleba má! potkávám řidiče silných aut a slabého ducha, řiJohana Elisová

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová NA OBÁLCE foto: Kryštof Ženatý REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka listopadového čísla je 20. 10. 2013. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e­‑mail: [email protected]

42

TISKNE OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e­‑mail: ceskybratr@e­‑cirkev.cz, www.e­‑cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

Chystáme: Pro číslo 11 v cyklu profesní svět Hrobník, pracovník pohřební služby

43