11
Evangelický měsíčník | ročník 88/2012 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz
Kultura Pouť do Santiaga de Compostela měla pro mne několikerý význam. Jednak jsem vyšel hned, jak se otevřely hranice – byl to tedy „návrat Čechů do Evropy“, jak se tehdy říkalo. Jednak to byla pouť, kterou chodili kajícníci ze všech evropských národů a současně předchůdci všech dnešních evropských církví, tedy i naši předchůdci. Tou cestou jsem se zapojil do proudu evropské historie, evropského myšlení, které pramení z antiky, židovství i křesťanství. To všechno můžete na té cestě okusit.
Rozhovor se Zdeňkem Susou / 10
Biblická úvaha ke zfilmování Evangelická nakladatelství: Mlýn, Eman, Kalich Rozhovor o výstavách v kostele – Obraz dává hloubku slovu Diakonie: Existuje v České republice obchod s lidmi?
|5 | 7–9 | 21 | 36
Sjezd mládeže, Šumperk Moment – čas a jeho naplnění foto: Benjamín Skála
ÚVODNÍK 3 Řekni mi, co čteš… – D. Ženatá AKCENT 4 Moment zastavení v čase – J. Hrudka BIBLICKÁ ÚVAHA 5 David a Goliáš – A. Trojanová TÉMA 7 Evangelická nakladatelství 7 Mlýn – J. Keřkovský 8 EMAN – T. Trusina 10 Kalich– M. Plzák 11 Rozhovor se Zdeňkem Susou– J. Kirschner OTÁZKA NA TĚLO 14 Která knížka vás v poslední době nejvíc zaujala? CÍRKEV ŽIJE 21 Obraz dává hloubku slovu. Rozhovor s J. a P. Tureckých – D. Ženatá 25 Další krůček k pročištění vzduchu? Kauza konzervatoř Olomouc – R. Mimra 26 Velké Tresné – velká událost na malém prostoru – M. Erdinger 27 Za bratrem farářem Richardem Firbasem – M. Erdinger CÍRKEV SLOUŽÍCÍ 28 Zašedlý ležák, nebo živá kniha? Naše sborové knihovny EKUMENA ŽIJE 30 555. výročí založení Jednoty bratrské – E. Zadražilová 32 Partnerství pokračuje – DaZ 33 Plaveme v tom společně – P. Sláma DIAKONIE 35 Diakonie má novou veřejnou sbírku. Rozhovor s O. Mutlovou – ph 36 Existuje v České republice obchod s lidmi? – scps/vk/ph ZPÍVANÁ LITURGIE 26 Sbory s původní luterskou liturgií – E. Baťová SLOVO 40 Konfirmovat znamená potvrdit. Katechismus pro rodiče – M. Slámová 42 Dvakrát měř, jednou věř – L. Ridzoňová 43 Práce jako duchovní úkol – K. Frühbauerová 46 Jdeme s dobou – J. Plíšková
ÚVODNÍK
Řekni mi, co čteš…
Ř
ekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Staré mudrosloví, které kupodivu platí i v době elektronických čteček. Téměř každodenně cestuji mezi Pardubicemi a Prahou. Scházíme se u ranního vlaku stále titíž cestující, už se od vidění známe. Baví mě si při tom dělat takovou malou sociologickou sondáž. Nastoupí vymydlený fešák středních let, typ manažer banky. Vytáhne ve vlaku The Economist, nebo Blesk či Aha? A víte o něm, co je lidsky důležité. Podobně můžeme toto mudrosloví použít i v případě dnes tak rozšířené a potřebné e-mailové korespondence. Vyřizujeme věci rychle, ve spěchu. A číst po sobě zprávu? Na to není čas! A tak přicházejí e-maily plné překlepů a zmatených formulací, které by autor jistě přepsal, kdyby si je po sobě přečetl. Mám dojem, že pozvednout úroveň elektronické komunikace obecně, by vůbec neškodilo. Je to naše vizitka. O pracovních, sborových a oficiálních zprávách ani nemluvě. Dnes platí: Ukaž mi e-maily, které odesíláš, a já ti řeknu, co jsi zač. V tomto čísle, věnovaném kultuře, se čtení i psaní dotkneme. V rubrice Téma představujeme čtyři evangelická nakladatelství, která na knižní pulty dodávají kvalitní literaturu. V záhlaví titulku je vždy adresa jejich webových stránek. V čase přemýšlení o vánočních dárcích pro své blízké se právě tam můžete inspirovat jejich knižní nabídkou. Z dalších kulturních oblastí okusíme biblickou úvahu téměř ve formě filmového scénáře. Tak ji pojala studentka teologie, kterou jsme oslovili. Výtvarné umění zastupuje rozhovor s Petrem a Janou Tureckých. Oba vystudovaní teologové se výtvarnému umění věnují z různých stran. A do ztrát v kulturní sféře bychom mohli zařadit i smutnou zprávu o úmrtí farářky a muzikantky Ireny Škeříkové, která podlehla boji s rakovinou ve dnech, kdy jsme toto číslo dokončovali. Nadějné a inspirativní čtení vám, milí čtenáři, přeje Daniela Ženatá
3
AKCENT
Moment – zastavení v čase Sedmkrát ze sjezdu mládeže
Z
a prvé, v poslední zářijový víkend proběhl na program, abychom se neztráceli, na nikoho již dvaadvacátý Sjezd (nejen) evangelické nezapomněli a mnoho toho nepropásli. Uvědomládeže. Tentokrát se konal v Šumperku a tr- mujeme si právě teď a tady všechno to, čím jsme prošli, co si pamatujeme, co stíháme či nestíháme. val čtyři dny, což je dost. Za páté, jak můžeme být samému Bohu vděčni. Za druhé, nebyl to sjezd povinný, kdo nejel, asi o něco přišel, ale snad ne o moc. Byl to sjezd Hospodin nám dává setkávat se a po roce si opět do značné míry svobodný, občas jsme si mohli prožít společenství, jaké nabízí ta naše mládež zazpívat, někdy se i pomodlit, hlavně jsme se však evangelická s tím, že čas, který je k tomu dán, je snažili poslouchat, co nám kdo říká, a prožít ten stále jen a jen náš a ještě pořád platí, že jak si ho naplníme, tolik ho máme. Jde jen o čas. sjezd jako dar a příležitost k setkání. Za šesté, blíží se prý konec světa. Podle jakéZa třetí, tématem letošního sjezdu byl „moment“, neboli čas a jeho naplnění, takže jsme se hosi kalendáře nastane tehdy a tehdy, tak a tak, mohli na chvíli zastavit a v čase, před časem i po a komu se to nelíbí, ať... rozhodně prý něco načase, za čas si říct, jak se vlastně všichni máme, stane. A vskutku, i na sjezdu jako by se občas co děláme, v čem, čím žijeme. Ohlédnout se do zastavil čas. Zvlášť vysokoškolákům to tento minulosti (kdy jsme se to s kým viděli naposle- poslední zářijový víkend přišlo vhod. A za sedmé, ne, nic se nemění, všechno je jidy), stanout v přítomnosti (dle profesora Sokola hlavně řečovými výrazy) a podívat se i do budouc- nak, byl to sjezd skoro jako každý jiný a není i je nosti (podle celosjezdové hry, jestli třeba přijedu pokrytectví si myslet, že by i tento článek mohl i příště) a hlavně si podle svého užít. Všeobecně o sjezdu něco říci. Ale jak zaznělo při výčtu toho, co velkého se pro mládež přes rok dělo, netřeba vše, konkrétně, osobně ani tak nic. Za čtvrté, jak se tak setkáváme nebo jen potká- vědět, oč jde, hlavně když se jede. váme, dáváme si pozor na cestu, lidi kolem sebe, Jan Hrudka
4
BIBLICKÁ ÚVAHA
David a Goliáš STŘIH. Takhle by pokračoval film dál. Na začátku filmu je stejně jako na začátku Davidova příběhu David jako Hospodinův vyvolený, Saulův nástupce. Král Saul byl vybrán jako největší a nejmohutnější ze svého kmene, David je naopak ze svých bratří nejmladší, drobný. Nepatrný David skolí na první pohled neporazitelného Goliáše a zachrání tím Izraelce. To vše „pouze“ s Hospodinovou pomocí, nemusí kvůli tomu mnoho let trénovat, ani si navléct pancéřové brnění. Hospodin jedná skrze tohoto slabého Davida. V epizodě s Betšabé a Urijášem je David jiný. Milé sestry a milí bratři, tématem listopadového čísla Českého bratra je kultura. Právě jste dočetli Je silný, už se nespoléhá na moc Hospodinovu, kus filmového scénáře. Můj film o Davidovi by ale na svoji. Takto použitá moc mi připadá stejně dál pokračoval asi nějak takhle: „Na co se shro- děsivá jako vzezření Goliášovo. David se nestal mažďujete k bitvě? Vyberte ze svých řad jednoho Goliášem svými vojenskými úspěchy, kterých muže a já se s ním utkám,“ řve Goliáš. Po chvíli bylo od chvíle, kdy přišel na scénu, nespočet. To, svoji výzvu opakuje. Na scénu přichází David. Go- co Davida proměnilo, bylo to, že zapomněl, od liáš je v rozpacích. David roztočí prak a Goliáše koho svou moc má, zapomněl, kudy vede Hospodinova cesta. srazí k zemi. V zapomnění je snadné vydat se směrem, kde STŘIH. Na střeše domu se koupe překrásná žena, jmenuje se Betšabé. David, toho času král místo záchrany Izraelců přichází smrt Urijášova. Často si připadám jako král David. Ne že bych Izraelců, se prochází po střeše paláce a ženy si všimne. Dlouze se na ni dívá. Její nahé tělo se lesk- se cítila jako pomazaná královna Izraele, ale také ne ve svitu měsíce. David se ji rozhodne pozvat já zapomínám, a proto jsem ráda, že si ve společenství církve společně připomínáme, koho že do paláce. Betšabé tam po chvíli vchází. STŘIH. Záběr na Betšabin dům. Na zápraží to následujeme. Můžeme být společně vděčni za sedí dvě ženy. Obě pláčou. Z rozhovoru mezi nimi to, že pro naše životy je rozhudující Hospodinova je zřejmé, že Betšabé otěhotněla. Betšabé pošle moc. Nevládne nám děsivá moc Goliášova, která vede ke smrti, ale moc Hospodina, která jde ceszprávu Davidovi. STŘIH. David sedí ve svém pokoji, hlavu má tou slabého Davida a vede k záchraně. Můžeme opřenou v dlaních, přemýšlí. Pak vstane a dá si být vděčni, že společně oslavujeme Ježíše Krista, zavolat Betšabina muže Urijáše z války, aby i on který není žádným hrdinou, bojovníkem typu s Betšabou strávil noc. Jenže Urijáš k Betšabé na Goliáše, jenž silou smete všechny protivníky, ale že je tím zdánlivě slabým, který zemře na kříži noc nechce. STŘIH. Král David se prochází po zahradě a svým vzkříšením nám připomíná, že jeho cesta a přemýšlí, co dál. Napíše Joábovi, Urijášovu vede k záchraně, k životu. vojevůdci, aby Urijáše poslal do první linie. Anna Trojanová, studentka bohosloví EXT. (exteriér) tábor Pelištejců – den Goliáš se prochází ve svém táboře. Zastaví se a kamera kolem něho krouží ze všech stran. EXT. mezi táborem Pelištějců a Izraelců – den Po chvíli vychází Goliáš ze svého tábora směrem k táboru Izraelců. Prostřih na minulé bitvy – Goliáš drtí Izraelce jednoho po druhém. EXT. tábor Izraelců – den Záběr na izraelský šik. Izraelci uvidí Goliáše, začnou ustupovat.
5
Modlitba za Irenu Pane, prosím za prosbu do duší jimž nyní stačí ticho ať tvůj Duch napovídá našim ústům aby to ticho nerušila prosím za pruhovaný sen o chůzi po příštích cestách za um a sílu ze života do života přecházet a potě se i tě znovu nacházet. Sám víš, co druhým slovem život mínit. Amen
TÉMA – KULTURA
Modlitba Jiřího Hoblíka, foto Olga Stráníková
Evangelická nakladatelství
K
niha. Nová kniha je malý zázrak: voňavá, příjemná do ruky. Stará kniha vzbuzuje úctu: kolik lidí ji asi četlo, co všechno zažila ona a její čtenáři? Písmácká tradice, na kterou jsme my evangelíci právem hrdí, pomalu mizí, zato technické vymoženosti vykvétají – audioknihy, elektronické čtečky. Co však předchází tomu, než si knihu prostě a jednoduše koupíme? V dnešní rubrice Téma před-
stavíme čtyři nakladatelství. Profesionálnímu Kalichu a soukromým nakladatelstvím Mlýn a EMAN jsme položili stejné otázky. Se čtvrtým nakladatelem Zdeňkem Susou vedl rozhovor nejen o knihách Jan Kirschner. Doufáme, že v předvánočním čase, kdy přemýšlíme nad vánočními dárky, vám, milí čtenáři, přijde knižní téma vhod. DaZ
MLYN.EVANGNET.CZ
Mlýn Co namlel čtenářům Jan Keřkovský a v úplných počátcích s Didierem Halterem – Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo? V roce 1993 s tím nápadem přišel jeden fran- to je ten, co to vymyslel. A pak s překladateli couzský farář: řekl mně o knížkách z naklada- a korektory atd., kteří sice dostávají honorář, telství Moulin a seznámil s jeho zakladatelem ale v takové výši, že to hraničí s dobrovolnou Bernardem Gilli�ronem (autorem několika spoluprací. knih, například Bible nespadla z nebe). Ten nelibě nesl mezeru mezi odbornou literaturou, Vzkaz pro čtenáře: kterou málokdo čte, a povrchními agitačními Že bych rád vydával, co je zajímá. brožurkami, které se v církvích občas rozdá- A ještě něco: že do konce roku dostanou slevu vají, a začal vydávat stručné a co možná čtivé 10 % na všechno, co si u mě objednají. knížky, které popularizují, co se píše v odborné literatuře o Bibli a o víře, a člověk se nemusí stydět je někomu dát do ruky. Ve Mlýně (což je Jaké knihy vydáváte? překlad slova Moulin) tyhle knížky tvoří tak- Ve zmíněné „malé řadě“ vycházejí knížky o Bibli a o základních tématech víry. Autory zvanou malou řadu. jsou buď čeští evangeličtí teologové nebo faráři a fakultní učitelé hlavně z frankofonního Komu patří? Mlýn patří mně, vedu to jako živnost (která by světa, tu a tam i odjinud. Další řadu tvoří odmě neuživila) a jsem tudíž osoba samostatně bornější věci, které slouží i jako učebnice (Teologie Nového zákona, Kompendium evangelické výdělečně činná. dogmatiky, výklady podobenství atd.). A pak Má zaměstnance? Dobrovolné spolupracovníky? vychází ještě „zelená“ řada, která se zaměřuje Mlýn stálé zaměstnance nemá a nikdy neměl. na užší témata (třeba pojetí milosti v různých Od začátku spolupracuji s Jiřím Mrázkem a To- tradicích), a řada studií ETF. A občas něco mášem Hančilem, kteří se k lecčemu vyjadřují, mimo řady, třeba Evangelický katechismus ¥
7
v 25 obrazech (což je dílo několika ženevských teologů z přelomu tisíciletí). Jak vybíráte tituly? Jsou knížky, které mě zaujmou nebo mně je někdo doporučí. Pak je důležité, jestli obsahově zapadají do kritérií, o kterých právě byla řeč, a jestli na jejich vydání jsou peníze. A občas někde něco slyším a rád bych, kdyby to existovalo i v tištěné podobě – to je případ knížky Pavla Hoška A bohové se vracejí nebo připravované knížky Jiřího Mrázka. Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete? Knížky si lze objednat na www.mlyn.evangnet. cz nebo koupit třeba v Kalichu nebo v některé prodejně Karmelitánského nakladatelství. Nebo v některých sborech, které si je berou „do komise“ (tj. objednají si je a časem zaplatí jen to, co prodaly). Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte? Máte sponzory? Co knížky vydělají, jde zase zpět na přípravu a výrobu dalších. Honoráře platím malé, mzdy
žádné. Pár publikací vyšlo za podpory kupříkladu Grantové agentury UK nebo Nadačního fondu Věry Třebické-Řivnáčové, to pak mohou být knížky levnější.
Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Že bych rád vydával, co je zajímá. A aby z tohoto rozhovoru něco měli, tak ještě něco: že do konce roku dostanou slevu 10 % na všechno, co si u mě objednají Jan Keřkovský, farář v Jihlavě a majitel Mlýna
EMAN.EVANGNET.CZ
EMAN Od samizdatu k elektronickým knihám Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo? Sešli jsme se krátce po nástupu na první faru se Štěpánem Hájkem v Horních Dubenkách, kde tehdy působil, a napadla nás myšlenka produkovat evangelický samizdat. A protože jsme záhy přišli i na název EMAN (podrobnosti viz Protestant 1/1992) a posléze i na to, co by se pod těmi písmeny mohlo skrývat (Evangelické manufakturní alternativní nakladatelství), byl EMAN na světě.
8
Šlo nám tehdy o to, dostat zejména mezi kolegy i teologicky interesované laiky nezávislou produkci. A taky, vzhledem k tomu, že ledy tály, mít edičně nachystány tituly k co nejrychlejšímu vydání. Jak známo, ty ledy pak tály takovým fofrem, že nás doba předběhla, nicméně jsem vlastně celá devadesátá léta žil jako nakladatel do značné míry z toho, co se v kterých evangelických šuplících nashromáždilo.
Komu patří? Před převratem i nedlouho po něm, kdy jsem nakladatelství legalizoval, jen a jen mně. Provozuji ho na živnostenský list jako „vedlejší činnost“. Mám s ním tedy už víc než dvacetiletou podnikatelskou zkušenost.
me postupně celou biblickou řadu Nico ter Lindena. Poté, co jsme vydali Českobratrské Prosečsko, se hlásí lidé s dalšími sborovými a lokálními kronikami či pamětmi. Jsem vděčný, že si mne našly dcery Marie Stryjové a já už jí mohl vydat dvě „volyňské“ knížky, je to skvělá spisovatelka. Na básně mám přísného redaktora, který mne tak brání před závalem poetické produkce.
Má zaměstnance? Dobrovolné spolupracovníky? Zaměstnance bych při svém obratu neuživil, spíš se za ta léta vytvořil okruh spolupracov- Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete? níků, ať už honorovaných či nehonorovaných V Českém bratru začnu nabídkou nakoupit kníž(např. redakce Protestanta). A svůj díl práce ku přímo u nás – nejlépe přes internetový obodváděla i rodina. Každopádně se i dnes zhod- chod http://eman.evangnet.cz nebo e-mailem, telefonicky či poštou. Zásilky vyřizuji mininocují někdejší zkušenosti ze samizdatu. málně jednou týdně i častěji. Jednou až dvakrát ročně posíláme nabídkové letáky. Kompletní Vzkaz pro čtenáře: emanskou nabídku má knihkupectví Kalich, Byl bych rád, aby pokračovalo „evangelické většinu aktuálních titulů lze objednat přes disčtenářství“. Nečtete jen proto, aby mi knihy tribuci Kosmas (www.kosmas.cz), která naše neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě! knížky rozváží po Čechách i Moravě, takže je možno se k nim dostat prakticky přes každé knihkupectví s nekomerční literaturou. Jaké žánry vydáváte? Těžiště tvoří tituly, které vycházejí z okruhu protestantské teologie, ale snaží se v něčem ten kruh překročit – směrem ke kultuře, problematice lidských práv a uspořádání společnosti. V poslední době vydáváme i beletrii a poezii. Vedle základní ediční řady postupně vykrystalizovalo několik dalších: Homiletica, kde vycházejí postily současných kazatelů, Bibliotheca bohemica batavica s překlady nizozemských autorů (asi nejznámější jsou „biblická vyprávění“ Nico ter Lindena), svou edici mají i osobní memoáry a sborové kroniky, sborníky z farářských kurzů, Spisy Boženy Komárkové, edice poezie Otisky. Ke knize Aleška Březiny Řetěz Bláznů jsme jako přílohu s filmem vydali Máte výdělek, zisk? Jak s ním CD. A od jara nabízíme přes distribuci Kosmas nakládáte? Máte sponzory? Úspěšnější tituly sponzorují ty méně prodejné, i knihy elektronické. veškeré tržby investuji zpátky do vydávání dalších knih, podobné je to i s předplatným za Jak vybíráte tituly? Mám několik zdejších i zahraničních přátel, časopis Protestant. Sponzory máme; překlady s nimiž konzultuji zejména vydání neznámých z nizozemštiny podporuje Nadace pro budování autorů. O některých se rozhoduji prostě tak, sborů ve východní Evropě (SKGO), někdy podže by se mi (a snad nejen mně) mohly hodit poří vydání titulu přátelé autora, na konkrétní k mé kazatelské, resp. církevní práci. Ledacos tituly přispívá i Nadační fond Věry Třebické Řivovšem běží samospádem, například plánuje- náčové. A některé knihy děláme například ¥
9
rých emanských titulů už delší čas prodá víc v běžných prodejních sítích než přímo v církvi, přece bych rád, aby pokračovalo „evangelické čtenářství“. Nečtete jen proto, aby mi knihy Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Teď na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě! A za jsem si znova uvědomil, že evangelická pro- úroveň či smysluplnost titulů, jež vydávám, dukce v ostatní konkurenci dobře vypadá a na pořád ještě ručím. knižním trhu dobře obstojí. A i když se leckteTomáš Trusina, farář v Benešově a majitel EMANa pro sbory „na klíč“, s tím, že si odeberou většinu nákladu za režijní cenu.
KALICH.EVANGNET.CZ
Kalich – nakladatelství a knihkupectví Levněji to fakt nejde Jaké knihy vydáváte? Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo? Nakladatelství vzniklo v roce 1921 jako zařízení Vydáváme knihy náboženské všech možných nedávno vzniklé sjednocené evangelické církve. žánrů (odborná teologie, kázání, výklady biblických knih, knížky pro děti a mládež, rozhovory s významnými postavami církve, Komu patří? Stoprocentním vlastníkem je Českobratrská autobiografie, judaistika), knihy odborné církev evangelická, avšak na svůj provoz si (historie, filozofie, sociologie) a takzvanou musí Kalich stoprocentně vydělat sám. To do- krásnou literaturu – beletrii a poezii. Vedle dávám proto, že řada členů ČCE si stále myslí, překladových titulů vydáváme i knihy českých autorů, jejichž vznik nezřídka sami že jsme církví placeni či subvencováni. iniciujeme. Vzkaz pro čtenáře: Jak vybíráte tituly? Vnímavý čtenář je naším potěšením. Hlavním kritériem je kvalita; často se ale musíNezlobte se, když rozebraný titul hned me rozhodovat i podle odhadu návratnosti vloženevydáme znovu, a raději si opatřete ných prostředků, čili dle odhadované prodejnosti vámi vytouženou knihu včas. Ne každý titul anebo dle výše finanční podpory (granty české spadne do slev. A snad jen na okraj: a zahraniční, příspěvky a sponzorská podpora). levněji to fakt nejde. Pozornost věnujeme nejen textové přípravě, ale i grafickému provedení publikací. Má nakladatelství zaměstnance a dobrovolné spolupracovníky? Kalich má čtyři pracovníky na plný úvazek, Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete? jednoho na poloviční úvazek a dle potřeby Máme vlastní knihkupectví v Husově domě i pracovníky externí, kteří pracují na smlouvu v Jungmannově ulici v Praze, avšak většinu či dohodu. V některých sborech jsou dobro- našich knih prodává distribuce, především volní prodavači, kteří si berou naše knihy do firma Kosmas, která rozváží naše knížky do knihkupectví v Čechách, na Moravě a na Slokomise a ve sborech je prodávají.
10
vensku. Máme též internetový prodej, který se neustále rozrůstá. Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte? Máte sponzory? Zisk máme v posledních letech stále, tu větší, tu menší. Investujeme jej do výroby dalších publikací, jež nemají podporu, jejich ztrátovost je jistá, a přece si vydání zaslouží. Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Vnímavý čtenář je naším potěšením. Nezlobte se, když rozebraný titul hned nevydáme znovu, a raději si opatřete vytouženou knihu včas. Ne každý titul spadne do slev. A snad jen na okraj: levněji to fakt nejde. Michal Plzák, jednatel nakladatelství a knihkupectví Kalich
ROZHOVOR SE ZDEŇKEM SUSOU
Pouť je zapojení do proudu evropské historie Muž obdarovaný mnoha hřivnami je stále na cestě
MUDr. Zdeněk Susa (1942) je lékař, poutník, nakladatel a znalec piva. V letech 1991 až 1997 byl synodním kurátorem. Pracoval v česko-německé pracovní skupině, která připravila významné Prohlášení k poválečnému vyhnání Němců z Československa. Pane doktore, co vás přivedlo k tomu založit si nakladatelství? Kdysi jsem napsal knížku, která se šířila jako samizdat. Po převratu roku 1989 mě kamarádi ponoukali, abych ji vydal. Dal jsem rukopis do jakéhosi nakladatelství, které vzápětí zkrachovalo. Titíž kamarádi pak za mnou
přišli s otázkou, proč to vlastně nevydám sám. Zkusil jsem to a zjistil, že je to vlastně docela jednoduché. Založil jsem tedy nakladatelství, abych mohl vydávat nejen svoje texty, ale všechno, o čem se budu domnívat, že by mělo vyjít. A tím se řídí můj ediční program do dneška. Nakladatelství děláte sám. Jak to vzhledem k svému aktivnímu programu zvládáte? Nemáte nějaké dobrovolné spolupracovníky? Když jsem začínal, dělal jsem všechno sám. Teď už grafickou úpravu knížek i návrhy obálky zadávám a samozřejmě zaplatím. Moje knížky jsou proto hezčí a dovednější, než ¥
11
byly zpočátku. Jako dobrovolný spolupracovník mi pomáhá pouze manželka. Jste velký poutník, na svých stránkách www.susa.cz uvádíte, že si z vlastní tvorby nejvíce zakládáte na knize Ultreia popisující putování do Santiaga de Compostela. Prošel jste také trasou Máchova putování do Krkonoš a vydal Krkonošskou pouť. Co pro vás znamená fenomén náboženské pouti? Kdepak, já nejsem odborník na náboženské pouti a také neputuji pouze k cílům spojených s náboženstvím. Příkladem nenáboženské pouti je právě moje putování po Máchových stopách. Je to tak, že jsem od dětství rád chodil na výlety, prolézal hradní zříceniny a navštěvoval místa spojená Mám pocit, že na autentickém místě líp rozumím tomu, co se tam stalo. Když si projdete bělohorské bojiště, pochopíte, jak to bylo s věrnými Moravany. s nějakými dávnými událostmi. Mám pocit, že na autentickém místě líp rozumím tomu, co se tam stalo. Když navštívíte třeba bojiště u Malešova, pochopíte, že to, co se vypráví – ty valící se Žižkovy vozy plné kamení –, je fikce, že to tak nemohlo být. Když si projdete bělohorské bojiště, pochopíte, jak to bylo s věrnými Moravany. A tak podobně. Pouť do Santiaga de Compostela měla pro mne několikerý význam. Jednak jsem vyšel hned, jak se otevřely hranice – byl to tedy „návrat Čechů do Evropy“, jak se tehdy říkalo. Jednak to byla pouť, kterou chodili kajícníci ze všech evropských národů a současně předchůdci všech dnešních evropských církví, tedy i naši předchůdci. Tou cestou jsem se zapojil do proudu evropské historie, evropského myšlení, které pramení z antiky, židovství i křesťanství. To všechno můžete na té cestě okusit. Chystáte se opět na nějakou cestu? Po pouti do Santiaga a po Máchových stopách jsem došel pěšky ještě do Assisi a do Říma – to máte další náboženskou pouť k pramenům Evropy. A v současné době obcházím republiku po hranicích, po kouskách, vždycky když mám čas. Pro mne, který jsem prožil většinu života za plotem, je osvobozující pocit překračovat hranici,
12
kde mě napadne, navštěvovat zajímavé cíle po obou stranách, dát si jedno pivo v Čechách, jedno v Německu... Na pivo se vás právě chci zeptat. Karla Hynka Máchu podezříváte, že do Krkonoš putoval ne tolik po hradech jako po pivovarech. Vydal jste i beznadějně rozebranou Velkou českou pivní knihu. Co pro vás znamená tento český fenomén a jaká je vaše oblíbená značka? Pivo piju odjakživa rád, ale zrovna tak i jiné nápoje. Psát o pivu jsem začal náhodou, nebyl to můj program. Kolegové z nemocnice mě před časem pozvali do klubu, který jezdí po českých pivovarech, prohlíží si výrobu a degustuje. Řekli mi, že nový člen klubu se musí představit nějakým sdělením. Připravil jsem si sdělení na téma „pivo a kláštery“ – degustovalo se totiž v pivovaru Klášter u Mnichova Hradiště. Měl jsem takový úspěch, že jsem pak musel připravovat přednášky na každý klubový výjezd. Ty přednášky jsou základem mé pivní knihy. Oblíbenou značku nemám, piju všechno. Pokud dávám něčemu přednost, jsou to piva z menších krajových pivovarů. Zvláštní zájem máte o česko-německo-židovské vztahy. Proto jste zahájil v roce 2010 velký projekt – vydávání edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951. Můžete nám tuto edici představit? Je to edice tehdejších dokumentů, které v asi šedesáti českých archivech vyhledala skupina historiků. O poválečných změnách v českém pohraničí většinou čteme články z české či německé strany, které bývají často zkreslené a tendenční. Tato edice předkládá dokumenty. Zájemce si může přečíst autentické doklady, jak to tehdy bylo. A nejde jen o vysídlení Němců, ale i o všechny složité změny spojené s dosidlováním pohraničí. Projekt edice počítá s osmi svazky. Vydal jsem už tři, čtvrtý se právě dokončuje a na pátém se začíná pracovat. Dlouhá léta jste působil i jako synodní kurátor. Jak vnímáte odpovědnost a práci evangelické církve v oblasti česko-německých vztahů? Naše církev měla vždycky dobré vztahy se sesterskými církvemi v Německu. Po převratu roku 1989 vydala Prohlášení k poválečnému
vyhnání Němců z Československa. Byl to podle telených knihkupectví, kam své knihy dodávám mého názoru vyvážený kvalitní text. V němec- přímo – příkladem je Kalich. A pak mám smlouvu kých církvích se setkal s velmi pozitivní odezvou. s distribuční firmou, kam dodávám do skladu Vznikla pak společná česko-německá církevní větší množství od každého titulu. Oni se postarapracovní skupina, v té jsem měl možnost pra- jí o nabídku mých knížek všude po České repubcovat. Po řadě diskusí jsme byli schopni napsat lice i na Slovensku a zájemcům knížky dodávají. dokonce knížku, na níž jsme se z obou stran Samozřejmě za podíl na zisku. shodli – Češi i Němci. Dokonce i její historickou část jsme byli schopni zformulovat společně. Uživí vás nakladatelství, nebo je Myslím, že mezi evangelickými Čechy a Němci naopak dotujete jako svůj koníček? už není co řešit. Tady se smíření už uskutečnilo. Já své nakladatelské podnikání od počátku považuji za koníček. Ten mi vyrostl pod rukama a dnes mě ze všech mých aktivit zaměstnává nejvíc. Vydal jsem už přes osmdesát titulů. Zprvu jsem je dotoval, teď už jen některé, na některých dokážu lehce vydělat. Ovšem neživí mě to, mohu jen říci, že na nakladatelství neprodělávám. S manželkou žijeme prostě a stačí nám důchod, takže si mohu svobodně vydat občas i prodělečný titul, když usoudím, že by měl vyjít.
Vydáváte i filozofické spisy a poezii. Jak vybíráte tituly a kterou publikaci považujete za nejzdařilejší? Poezie se kupuje málo, knížka veršů se tedy nezaplatí. Proto vydávám verše v podstatě jen přátelům, kteří se na vydání nějak podílejí. Také filozofické spisy vydávám nejčastěji přátelům, i když většinou bez jejich spoluúčasti. Asi nejzajímavější z mé filozofické produkce jsou knihy o africké filozofii, které jsem vydal Aleně Rettové, naší přední afrikanistce. Jak své knihy distribuujete? Máte možná představu, že při svých putováních roznáším knížky v šosu po vzoru národních buditelů. Ale tak to není. Mám jen několik spřá-
Letos jste oslavil kulaté životní jubileum. Dostal jste darem nějakou knihu od konkurence? Pokud dostávám darem knížky, samozřejmě to bývá od konkurence. Knížky z vlastní produkce dávám darem já. Ale letos jsem ke kulatým narozeninám nedostal žádnou knížku. Všem potenciálním gratulantům jsem totiž předem zakázal jakékoli dary – i květinové. Všechno, co potřebuji, totiž mám. A náš byt je maličký. Nechci se dostávat do situace, abych se musel zdvořile radovat nad něčím, co mi bude doma pouze překážet. Budete se divit, ale vyšlo mi to. Všichni to akceptovali, někteří dokonce se zřetelnou úlevou – nemuseli nic pracně vymýšlet. Samo setkání s přáteli je přece nejlepší dar. Máte možná představu, že při svých putováních roznáším knížky v šosu po vzoru národních buditelů. Ale tak to není.
Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Přeji jim, aby se nedali otrávit politikou a zprávami v médiích, aby se dokázali radovat z prostých věcí každodenního života a rozpoznávat v nich velké Boží dary.
Ptal se Jan Kirschner
13
OTÁZKA NA TĚLO
Která knížka vás v poslední době nejvíce zaujala? Tomáš Trusina, farář a majitel nakladatelství EMAN Škvoreckého Mirákl – četl jsem ho po letech kvůli dotazům dcery a dostala ta kniha docela jiné barvy, jak jsem si do ní nemohl nepromítat i souvislosti a zápletky posledních dvaceti let. Petr Pazdera Payne, výtvarník a literát Ernesto Sábato: Tunel. Vynikající novela z roku 1948. Připomíná Camusova Cizince a taky, že Camus knihu ocenil a doporučil Gallimardovi k francouzskému vydání. Erazim Kohák, filozof Jednoznačně Laurent Binet, HHhH (Himmlers Hirn heißt Heydrich). Francouzský historik románovou formou rozkrývá německý příběh a český příběh, které se protínají v atentátu na Heydricha. Autor sice zná německou část příběhu podstatně lépe než českou, ale je výborný a informovaný vypravěč. Protože zatčení mého otce bylo součástí Heydrichova tažení proti prvnímu českému odboji, četl jsem s osobní účastí. Kniha má vyjít či snad již vyšla v českém překladu.
Jindřiška Krpálková, teoložka, pracovnice Arcidiecézní charity Praha Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů. Vydalo nakladatelství Torst, Praha 2007. Na hodně malém prostoru (158 stránek, malý formát) rozehrává autorka opravdový román, dokáže vykreslit věrohodně své postavy, vypráví krásně jejich příběhy. Je to o emigrantech, jejich dětech a jejich návratech domů, o tom, jak si hledají své místo a jak už vlastně nikam nepatří, jak se pro svůj domov musí rozhodnout. A je to taky o lásce, jak moc je složitá, o odpuštění a přijetí. A ještě je to o Brazílii a městě S�o Paulu.
Michal Plzák, teolog a jednatel Kalicha Zřejmě román Juliana Barnese Vědomí konce (vydal Odeon 2012). Selektivní paměť nám umožňuje vyrovnat se s tím, že toho máme v životě Bronislav Matulík, kazatel Církve bratrské hodně na svědomí. Každý je pračkou sebe sama a šéfredaktor časopisu Brána a věří jen tomu příběhu o sobě, který si sám V poslední době mě nejvíce zaujala kniha Podivný zkonstruuje. Podnětné čtení, ač větším zážitkem případ se psem od Marka Haddona. Skvěle napro mne byla Barnesova kniha předchozí – Žádný psaná kniha, která ukazuje svět nejen z pohledu důvod k obavám (2010) – v podstatě esej o tom, jak dítěte, ale především z pohledu dítěte postiženého autismem. Svět, jak ho takzvaní normální nám smrt motá hlavu. lidé interpretují, může vypadat opravdu jinak a je dobře vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří mají jiný Jan Keřkovský, farář a majitel nakladatelství Mlýn V úplně poslední době to byla oddychovka – po- pohled a jiné prožívání, neméně autentické než je to naše. O Pánu Bohu ani nemluvě. vídky Ivana Krause Mezinárodní polibky. DaZ
14
NÁSTĚNKA
SYNODNÍ RADA
Na zasedáních 2. a 16. 10. projednala synodní rada 66 titulů. Z nich vybíráme: Vyznání a život církve Synodní rada vyhlásila rok 2013 Rokem Bible kralické. Vzala na vědomí informace o připravovaných akcích v jednotlivých úsecích církevní práce.
Správa církve SR vzala na vědomí zprávu o vizitaci příslušného seniorátního výboru ve sboru v Bučině a Praze 1 – Novém Městě. Rovněž vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Chrudimského, Poděbradského, Pražského, Brněnského, Libereckého, Východomoravského a Poličského seniorátu. Výchova SR jmenovala seniorátního faráře pro mládež pražského seniorátu Mikuláše Vymětala virilním členem republikového výboru Sdružení evangelické mládeže v ČR.
Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Marka Feigla za kazatele sboru v Opatovicích na plný úvazek. Posoudila práci koordinátora nemocničních kaplanů ČCE Voj- Financování církve těcha Hroudy a pověřila jej funkcí koordinátora Synodní rada souhlasí s tím, aby byl všem seniona další období. SR si váží ochoty bratra Jarosla- rátním výborům, rozeslán dopis s podklady, které va Vítka i nadále podle potřeby sloužit v církvi, poslouží jako pomůcka při zpracování návrhu zásouhlasí proto se zachováním jeho způsobilosti kladní strategie vývoje seniorátu v podmínkách k ordinované službě faráře v ČCE. Souhlasí rovněž samofinancování. se zachováním způsobilosti k ordinované službě presbytera Daniela Kabátníka ze sokolovského Hospodaření sboru. SR prodloužila Martě Vařílkové pověření Z fondu sociální a charitativní pomoci bylo v roce 2012 pastorační pracovnice ve sboru Brno II na 50% úva- odesláno: 165 042 Kč na pomoc postiženým zemětřezek, Blance Mackové jako pastorační pracovnici sením v Itálii (k částce 150 000 Kč byl přidán výnos v Jasenné na 25% a v Liptále rovněž na 25% úvazek sbírek při bohoslužbách synodu), 17 120 Kč na pomoc a Daně Tiché v Sázavě na 25% úvazek. Dále vzala obětem zemětřesení na Haiti a 395 974 Kč na pomoc SR na vědomí dočasné snížení pracovního úvazku po zemětřesení a tsunami v Japonsku. SR stanovila na roky 2012 a 2013 částku příspěvfarářky Lenky Freitingerové z plného úvazku na třetinový z důvodu nástupu do funkce místosta- ku farního sboru a seniorátu na úhradu nákladů rostky v obci Vanovice a farářky Marty Židkové souvisejících s místem pastoračního pracovníka z 50 % na 33 %. Schválila upravenou přílohu k povo- ve výši 26 tisíc Kč na rok. Výše příspěvku bude farlací listině studentského faráře Jana Štefana, v níž nímu sboru a seniorátu krácena pouze v případě je dohoda o užívání kazatelského bytu, služebního sníženého pracovního úvazku pastoračního pratelefonu, poskytování cestovních náhrad a jiných covníka, a to poměrně k jeho výši. materiálových nákladů. Jeronymova jednota Synodní rada odsouhlasila prodloužení lhůty Fakulta a bohoslovci Synodní rada souhlasí s přijetím studenta 3. roční- splatnosti půjček na profinancování stavebních ku bohosloví Jana Lavického mezi zájemce o práci projektů v Krnově a Klášteře nad Dědinou. církve.
15
Ústřední shromáždění JJ doporučilo k udělení příspěvku od Ministerstva kultury ČR na opravy a údržbu církevního majetku v roce 2013 farní sbory Kutná Hora – oprava farního bytu (400 000 Kč) a Děčín – oprava sborového domu (450 000 Kč). K zařazení do Projektkatalogu GAW 2014 doporučilo projekt sboru v Přešticích – zateplení budovy sborového domu (650 000 Kč). Rozhodlo, že sbírka Hlavního daru lásky 2013 bude pro sbor Vanovice na havarijní opravu krovu a střechy věže kostela. Ekumena Jan Roskovec podal zprávu o průběhu 7. valného shromáždění Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE). SR ukládá ekumenickému oddělení, aby zajistilo překlady dokumentů z tohoto valného shromáždění a zvážilo další kroky, jak s nimi naložit. SR vzala na vědomí zprávu Ondřeje Macka ze studijního kurzu pro faráře v Pullachu. Na Den reformace 30. 10. do Vídně byl delegován Ondřej Macek. Na synod Evangelické církve a. v. v říjnu v Liptovském Mikuláši vyslala SR synodního seniora Joela Rumla a tajemníka pro ekumenu a vnější vztahy Gerharda Frey-Reininghause. Na konferenci a uvedení nového církevního vedení Evangelické církve v Porýní do úřadu na přelomu února a března 2013 byl delegován Daniel Ženatý. SR schválila vyslání Hany Ducho na studijní kurz v Pullachu v lednu 2013. Evangelická akademie Druhé kolo výběrového řízení na pozici ředitele Konzervatoře Evangelické akademie proběhlo 12. října v Olomouci. Osmičlenná výběrová komise doporučila na toto místo Pavla Zatloukala, do funkce jej potvrdila synodní rada na svém zasedání dne 30. 10. 2012. Diakonie Synodní rada zvolila tajnou volbou za členy dozorčí rady Střediska humanitární a rozvojové pomoci Janu Šarounovou (kurátorku z Prahy-Vinohrad), Boba Helekia Ogolu (faráře v Nejdku), Tomáše Matušku (správce TJAK Běleč), Terezu Mičkovou (odbornici na neziskové organizace), Evu Zadražilovou (SR) a Lenku Ridzoňovou (farářku z Prahy-Střešovic). Jako náhradníci byli zvoleni Jana Pavlisová a Jan Balcar.
16
Různé Ladislav Moravetz podal zprávu o své pracovní cestě do Švýcarska, kde spolu s Vojtěchem Esterlem konzultovali práce na přípravě nového evangelického zpěvníku. Přivezli podrobné informace, které se týkají notografie, formátu a grafiky stránek a obdrželi kopie důležitých dokumentů, včetně návrhů (již zesnulého) knihtiskaře Maxe Caflische. Bylo to již čtvrté setkání se švýcarskými experty. Švýcarská strana se raduje z toho, že jsme navázali na výsledky její hymnologické práce. SR vzala informace s vděčností na vědomí. Během uplynulé doby od přijetí pravidel pro udílení medaile vděčnosti využily sbory tuto možnost pro 36 členů a dále byla medaile předána čtyřem zahraničním partnerům. SR vzala na vědomí vyhodnocení udělení medaile vděčnosti a konstatuje, že se udílení medaile osvědčilo a doporučuje v této praxi pokračovat. DaZ
EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ
Modlitba za domov Letošní Modlitba za domov, která nesla motto Pravda vítězí, se nově uskutečnila 28. října v Roudnici nad Labem, přímo v centru města na Husově náměs-
tí a v jeho okolí. Připraven byl program pro různé Televizní pořad Uchem jehly ze 7. října s Irenou Škevěkové skupiny, naučně-sportovní stezka Cestou říkovou, který byl natočen v létě, najdete v archivu ČT pravdy pro děti a jejich rodiče, duchovní poutní (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10314156487cesta po kostelech a kaplích města a pro zdatné -uchem-jehly/212562216200012/) poutníky i na nedaleký Říp. Návštěvníci mohli V rozhovoru s moderátorem pořadu Pavlem vybírat na tržišti možností z výrobků chráněných Klineckým, kolegou se kterým se znala od studílen nebo regionálních produktů, nebo sledovat dentských let, zde kazatelka, matka, muzikantka, hudební a divadelní program na venkovním pódiu zpěvačka folkové skupiny Ejhle a pracovnice s dětmi a v Kulturním domě Říp. a mládeží hovoří hlavně o své zkušenosti s tím, jak V odpoledních hodinách probíhal tradiční čelit těžkým životním situacím a rakovině. komponovaný pořad, přenášený z roudnického DaZ evangelického kostela živě Českou televizí. Který svým hudebním vystoupením jej zpestřili Třeboňští pištci a Robert Křesťan s kapelou Druhá tráva. Pořad moderovali Martina Kociánová a Dušan Hej- JUBILANTI bal. Roudnickou část Modlitby za domov zakončila v Městské knihovně podvečerní přednáška Petra V měsíci listopadu 2012 slaví kulaté nebo půlkulaCharváta Archeologie a Bible. té narozeniny (od padesáti let výše) tito současní TZ ERC/DaZ a bývalí pracovníci v církvi:
ÚMRTÍ Dne 22. října zemřela v kruhu svých nejbližších ve věku 54 let farářka Irena Škeříková. Působila va sborech ve Škvorci, Praze-Uhříněvsi a Praze-Nuslích. Pracovala také jako spirituálka Evangelické akademie na VOŠ sociální práce a SOŠ a v Bratrské škole – církevní základní škole.
Miroslaw Jelinek 55 Daniela Doucková 55 Mojmír Blažek 50 Jitka Veselá 85 Drahomíra Říčanová 95 Hana Jalušková 65
Z DOMOVA
Kampaň Fairtradové církve a náboženské společnosti zahájena Tato kampaň je součástí širšího projektu Fairtradová města, který se úspěšně prosadil již v třiadvaceti zemích světa. Titul „fairtradový“ mohou získat jednotlivé sbory, farnosti či náboženské obce, kampaň je otevřena všem. „Koncept fair trade se zrodil právě v církevním prostředí, což už dnes mnoho lidí neví. Je proto přirozené, že v zahraničí se církve k fair trade hlásí, například ve Velké Británii má kampaň již dlouhou tradici a podporuje ji tam řada náboženských společností,“ říká Hana Chorváthová, vedoucí sekretariátu Fairtrade Česká republika. Také v České republice má fair trade v církevním prostředí dlouholetou tradici. V první polovině devadesátých let se jako první tomuto způsobu obchodu začala věnovat obecně prospěšná ¥
17
společnost Jeden svět, díky jejímuž působení se podporou fair trade nyní zabývá mnoho sborů po celé republice. „Spolupracujeme s více než třiceti sbory Českobratrské církve evangelické a díky kampani Fairtradová města přibývají další. Forma této pomoci lidem v rozvojových zemích je transparentní a smysluplná. Neposílají se peníze ani dárcovské SMS, ale dá se těmto lidem příležitost. Mottem naší činnosti je: Nedávej rybu, nauč ryby lovit,“ říká Magdalena Jelínková, ředitelka organizace Jeden svět. „Posláním církví je kromě šíření evangelia i služba a pomoc druhým – a aktivní podpora pěstitelů a výrobců z rozvojových zemí a zmírňování jejich špatných životních podmínek k této pomoci určitě patří. Víra, kterou hlásáme, by bez skutků byla prázdná. Zmírňování bídy a utrpení našich bližních nejenom tady, ale i v zemích, které nám připadají velmi vzdálené, je jedním z našich úkolů. Můžeme tak přispět k budování lepšího světa,“ dodává k tomu Sandra Silná, farářka Církve československé husitské. Mezi základní principy fair trade patří férové obchodní podmínky, dodržování lidských a pracovních práv, šetrnost k životnímu prostředí nebo vyplácení tzv. sociálního příplatku, který je investován do projektů místního rozvoje. Hnutí fair trade má své kořeny v období po druhé světové válce, kdy církevní organizace v USA a Evropě začaly v rámci poválečné solidarity s rozvojovým světem dovážet a prodávat řemeslné výrobky z těchto zemí. Vyplácením spravedlivých cen a poskytnutím lepšího přístupu na trh se tak zasazovaly o zlepšení životních podmínek tamních výrobců. Garantem kampaně Fairtradové církve a náboženské společnosti je Fairtrade Česká republika, hlavními koordinátory jsou Ekumenická akademie Praha a nevládní nezisková organizace NaZemi.
mladými lidmi, kteří zastupovali země účastnící se třetího mezinárodního setkání Mladí Evropané za svět bez násilí, organizovaného komunitou Sant Egidio. Jeden věnec položili před pamětní desku obětí židovských a druhý před pamětní desku obětí romských a sintských. Odpoledne se účastníci přesunuli do vyhlazovacího tábora, procházeli pod obloukem nechvalně
známé věže v Osvětimi-Březince, odkud průvod vyšel za zvuků oratoria Dies irae na paměť osvětimských obětí od Krzysztofa Pendereckého. Průvod se vinul podél rampy, která byla poslední zastávkou pro mnoho mladých, starých, dětí a nemocných, žen a mužů, kteří v době druhé světové války v dobytčích vagonech projeli často celou Evropu. Po stejných cestách, kterými přijeli před sedmdesáti lety do Osvětimi jejich vrstevníci ze Slovenska, DaZ/www.fairtradovecirkve.cz Česka, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Ruska, putovali dnes mladí do Březinky, aby aby poznali tento tábor smrti a uctili památku obětí násilí. Při návštěvě tohoto místa zla vyvstalo mnoho otázek. Odpovědí na konfrontaci s touto realitou ZE SVĚTA byla výzva Nový horizont lidskosti pro naše země, 1500 mladých lidí v Osvětimi-Březince uctilo přednesená během pietního aktu v osmi jazycích. „Na tomto místě se pohnou srdce, která nakazí památku obětí holokaustu Kolem 1500 mladých lidí ze střední a východní další mladé lidi touhou být lepší a pomoci k větší Evropy v tichu procházelo téměř hodinu kolem lidskosti našim zemím v Evropě míru a pokoje!“ Celý pamětních desek, které připomínají kalvárii 20. sto- text výzvy lze číst stránkách Ekumenické rady církví letí. Krátce předtím byly položeny dva věnce osmi v ČR. (kir)
18
Německý soud potvrdil, že právo na církevní obřady má jen ten, kdo platí církevní daň
Seznámení
Hledám přítelkyni (40–50 let bez závazku) s cesBerlín. Členem katolické církve v Německu s právem tovatelskou duší pro výpravy do okolí Brna i na na církevní pohřeb, zpověď či křest dětí může být místa vzdálenější. Je mi 61 let a rád bych s někým jen ten, kdo jí platí církevní daň. Nedávné nařízení sdílel zážitky z cest. Jsem nevidomý, ale rád cestuji německých biskupů, které posvětil i Vatikán, nyní a batoh unesu. Prostřednictvím vašich očí bych potvrdil také Spolkový správní soud v Lipsku, podle mohl poznat spoustu nových míst. Pokud bych vám jako „parťák“ padl do oka, něhož nelze placení daně a příslušnost k církvi odzavolejte mi na tel. 774 241 896 navečer nebo se dělit. O to se už několik let snažil emeritní profesor můžeme potkat při nedělních bohoslužbách v Blacírkevního práva Hartmut Zapp, který v roce 2007 hoslavově domě v Brně. Na setkání se těší Ludvík ohlásil úřadům, že vystupuje z církve a přestává platit církevní daň. Chtěl však, aby byl dál považován Společné čtení NA KAŽDÝ DEN 2013 za příslušníka církve s právem na všechny katolické pro zrakově postižené obřady. Dva sešity velikosti A4 ve zvětšeném písmu, cena Zapp argumentoval, že opustil církev jako „kor- 150 Kč. Připravuje a nabízí Diakonie ČCE – Středisko poraci veřejného práva“, zůstal ale „členem spo- pro zrakově postižené, Klimentská 18, 110 05 Pralečenství víry“. To však německá katolická církev ha 1, tel. 222 316 306, 732 324 956, e-mail: szp@ neuznala a za pravdu jí dal i nejvyšší správní soud diakonie.cz; http:// szp.diakoniecce.cz v zemi. Jeho verdikt přivítal předseda německé biskupské konference Robert Zollitsch. „Církev je společenstvím víry, které v Německu existuje jako UPOUTÁVKA korporace veřejného práva. Jedno od druhého nelze oddělit. Rozsudek potvrzuje naši linii a dal nám tak Podhostýnská mše / Missa subhostinensis právní jistotu,“ prohlásil freiburský arcibiskup. Nová skladba celocírkevního kantora Ladislava Katolická církev stejně jako další uznávané Moravetze Missa subhostinensis chce vyjádřit konfese žije v Německu hlavně z výnosu církevní vděčnost Bohu za otevřená a ekumenicky vstřícná daně. Tu platí lidé, kteří se k dotyčné konfesi při- setkávání křesťanů v církvi. Mše má jednoduché hlásí. Pokud na místním finančním úřadě ohlásí, obsazení, je napsaná pro menší smíšený tříhlasý že svou církev opouštějí, jsou nadále placení daně pěvecký sbor (dva ženské hlasy, jeden mužský hlas) zproštěni. Její sazba tvoří osm nebo devět procent s varhanním doprovodem. z odvodu daně z příjmu fyzických osob. Autor je muzikant, hudební aranžér a skladatel. Německá římskokatolická církev se v posledních letech potýká s odlivem členů. Celkem se ke katolické církvi v Německu hlásí přes 24 milionů lidí. Podle oficiálních statistik získala katolická církev v roce 2010 díky církevní dani pět miliard eur (dnes téměř 125 miliard Kč). Protestantské církve, které mají v Německu dohromady podobný počet členů, si připsaly 4,3 miliardy eur (107 miliard Kč). ChristNet/ČTK
OZNÁMENÍ
Změna začátku bohoslužeb v Křížlicích Bohoslužby v Křížlicích se konají nyní nově od 9 hodin. Jiří Weinfurter, farář
Praha: Kalich 2012. 56 s., ilustrace Karel Bubilek a Pavlína Pejlová, 150 Kč, ISBN 978-80-7017
19
CÍRKEV ŽIJE
panenky Jany Turecké
Rozhovor s Petrem a Janou Tureckých
Obraz dává hloubku slovu V galerii procházíme kolem, v kostele můžeme obraz prožít
Petr Turecký (1974) pochází z Třebíče z výtvarnické rodiny. Vystudoval dějiny umění v Olomouci, pak teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2006 je farářem v Soběhrdech, kde pořádá výstavy v kostele. Kdy jste začal vystavovat v kostele obrazy a kolik výstav v Soběhrdech už proběhlo? Výstavy jsou pravidelně dvakrát za rok. Na podzim a na jaře. Od září do konce listopadu a pak po velikonocích. Letos na podzim je to už dvanáctá. Důvodů je více, proč jaro a podzim. Jednak vycházíme vstříc těm, kteří obrazy v kostele moc nechtějí, aby byla také období bez obrazů, jednak je důvod povětrnostní. Například aby se obrazy nepoškodily v zimě vlhkem. Jak jste na nápad dělat v kostele výstavy vlastně přišel? Ještě před teologií jsem vystudoval kunsthistorii, takže je to se mnou jaksi spojené. Mluvil jsem o nápadu se zdejšími lidmi a jim to přišlo jako dobrá věc. Podpořili nápad konat výstavy a vyzvali mě, ať se do toho pustím. Bez podpory sboru bych to nedělal, v reformovaném prostředí je to choulostivá věc. Jak se vám daří získávat umělce ochotné v soběhrdském kostele vystavovat? Jelikož jsem se pohyboval v uměleckém prostředí, měl jsem plno přátel a kontaktů mezi výtvarníky. Snažím se o jakýsi koncept výstav. Tak jako se kazatel snaží představovat lidem Bibli, mám ideu představovat veřejnosti současné kvalitní mladé umělce a hledat průniky jejich děl s tím, co zažíváme v kostele. Je v tom trochu i osvěta, aby se s moderními výtvarnými díly seznámila veřejnost. Z druhé strany v tom je i trocha evangelizace. Zkrátka takový most.
V čem je kostel lepší výstavní prostor než třeba sál na faře nebo galerie? Je to bohoslužebný prostor. Kvalitní umění dokáže promlouvat duchovní řečí. Umělecká díla můžou dostat nový rozměr. Divák kolem nich neprochází jako v galerii, ale může jejich působení vnímat při bohoslužebném dění. Prožitek může jít víc do hloubky. Křesťanství bylo s výtvarným uměním spojeno vždycky, už od katakomb z dob počátku křesťanství ve starověkém Římě. První křesťané měli potřebu zdobit i temné sklepní prostory. Mnohé kresby se dochovaly. Myslím, že bohoslužebný prostor je vhodný ke znázorňování toho, co zde člověk prožívá a cítí. Jde mi vždy o to, aby vystavující autor pronikal do hloubky. Nemusí být nutně věřící, jde také o dialog se světem. Vím, je to silně subjektivní, ale to je v estetice vždy. Já do toho jdu jen tehdy, když mám silný vnitřní pocit, že je to ono. A snad v této branži dokážu rozpoznat kvalitu. Může v bohoslužebném prostoru docházet k dialogu slova a obrazu? Tím prostorem je to už přímo dáno. My máme v kostele na zdech jako ve správném reformovaném sboru texty, takže vystavené obrazy na návštěvníky působí spolu s nimi. Často je to náhodná souhra, protože až na jednoho nenamalovali umělci obrazy zvlášť pro náš kostel, byla to jejich civilní díla. Jen Michal Tomek vystavoval Jákobovy žebříky určené přímo pro výstavu u nás. Jednalo se o tři rozměrná plátna. Toho jsem si velmi považoval. Výstava byla na podzim 2010. Jindy to byly obrazy z různých cyklů, ale vždy se osvědčilo, že v tom byl dialog s těmi našimi nápisy. Dohromady s bohoslužebným prostorem působí pak celek, můžeme to nazvat konceptuální dílo. Nejde jen o výtvarno, ale i o slovo. To mi připadá úžasné. To by v galerii nikdy nemohlo vzniknout. V galerii ¥
21
návštěvník konzumuje. Obrazy visí jeden vedle druhého, člověk projde kolem. Oproti tomu do kostela přišli lidé proto, aby naslouchali Božímu slovu, aby se modlili, aby vstupovali do hlubšího dialogu s bytím a prostorem, či jak to nazvat. Zároveň se dívají na vystavené obrazy a mohou vnímat jejich kvalitu a hloubku. Setkávají se s nimi opakovaně, což má v dnešní uspěchané době obrovský význam. Křesťané se dřív uměním obklopovali a při bohoslužbách se s ním také setkávali. Samozřejmě má umění služebnou funkci, to nijak nechci zpochybnit. Někdo samozřejmě může zjistit, že mu to nic neříká, to se může stát. Podle mne ale umění do kostela patří a je tam mnohem platnější než v galerii. Co vadí kritikům? Ohrazují se proti obrazům v kostele z reformačních principů, nebo jim vadí konkrétní obrazy? Všechno dohromady. Někteří poukazují na cizorodost obrazů v reformační tradici, stejně by rušil kříž, svíčka a další věci. Mají dojem, že se tím přibližujeme katolíkům. Obrazy u nás mají ale naprosto jinou funkci než v katolických kostelích. Tento argument však nebývá přijat. Vůbec mám dojem, že protiargumentace nemá logiku, vychází jen z jakýchsi neurčitých pocitů a emocí. Vymezení vůči katolíkům je na vesnici stále živé, i když se to nahlas neřekne. Sbor má být na co hrdý, to zase ano. V okolí
22
se scházeli za protireformace tajní evangelíci, známé jsou výpovědní a přístupové knihy po tolerančním patentu. To jsou věci, které je dobře si stále připomínat, a jakási tradiční evangelická hrdost tu v lidech je. Zároveň je zde spousta smíšených rodin, které pak nechodí do kostela ani katolického, ani evangelického. Takže proč hrotit staré rozepře, můžeme vykročit spolu a jinak. Jsou díla, která byste do kostela nepověsil? Měl jsem zde jednu provokativní výstavu, to byl v roce 2009 Michal Novotný. Ten namaloval takové ufony v lánech obilí, bylo to trochu kontroverzní. Lidi nevěděli, co si o tom myslet. Navíc byly obrazy umístěny v levé části apsidy, vpředu. Nejvíc asi dráždilo, že když posluchači koukali na kazatelnu, viděli současně i obraz. Přitom zároveň byla spousta kladných ohlasů, lidé se zajímali o moderního umělce, kdo byl na vernisáži, dozvěděl se o něm i jeho pracích víc. Po této výstavě jsem si řekl, že budu vystavovat díla spíše abstraktní. Podařilo se mi sehnat velmi kvalitní obrazy malujícího kunsthistorika Radana Vágnera, který sám bývá kurátorem renomovaných výstav, například letos na Pražském hradě. Tyto abstrakce se zase někomu zdály depresivní, jedna sestra měla dokonce dojem, že obrazy na ni vysílají negativní energii. V součtu tyto abstrakce vyvolaly více záporných reakcí než ufoni Michala Novotného.
Přináší vám vaše aktivity více radostí, nebo starostí? Soběhrdy jsou toleranční sbor, člověk počítá s tím, že zde bude kladen důraz na tradici, ale největší kritici výstav jsou intelektuálové z Prahy, od kterých bych to nečekal. Po poslední výstavě mě zase jiní lidé a staršovstvo podpořili, že mám ve výstavách pokračovat, tak nevím. Před čtrnácti dny jsem se rozhodl, že seženu na jaro zase nového malíře, ale poslední vývoj ukazuje, že pro určité lidi jsou pravidelné výstavy těžko přijatelné – zvláště umístění obrazu do přední části presbytáře. Je to těžké. Jako farář se dívám z kazatelny a na tváři některých lidí vidím, že s mým
pojetím nesouhlasí. To mě deprimuje. Přitom jsou mnohé sbory, které mají na čelní stěně obrazy, třeba pražské Vinohrady. Na druhou stranu si stále opakuji, že záporné jsou hlasy jednotlivců, ze strany staršovstva mám plnou podporu, spíš mně dodávají odvahu a v mém snažení mě podporují. Výstavy a akce kolem nich, například vernisáže, jsou pro některé lidi velmi důležitým působením sboru navenek. Spolupracuji také s muzeem v Benešově, jsem členem muzejní rady, občas tam, ale i jinde, dělám přednášky o malířích. Jsou to aktivity dobře přijímané v celém regionu. Uvědomuji si však, že s mým odchodem na jiný sbor pořádání výstav zanikne.
Jana Turecká (1983) vystudovala Evangelickou teologickou fakultu. Během studia ale došla k závěru, že se teologii nechce dále věnovat a dráha farářky ji neláká. V roce 2003 navštěvovala soukromé hodiny kreslení u akademického malíře Zdeňka Strouhala. Ilustruje měsíčník Protestant. Od dětství kreslí, maluje, šije, vyrábí panenky. Vystavovala mimo jiné v baptistickém sboru Na Topolce v Praze, ve sboru ČCE v Libčicích, v kostele u Martina ve zdi v Praze. V současné době pečuje o dvě malé děti.
ke knížce modliteb Martina Luthera. Kreslila jsem také do Bratrstva komiksy se vztahovou tematikou. Ty jsem musela i obsahově vymýš-
Znám vaše obrázky z časopisu Protestant. Malujete odmala? Ano. Vždycky mě to hrozně bavilo, a podle okolí mi to i šlo. Jako dítě jsem chtěla být malířkou, ale pořád jsem si říkala, že to není pro praktický život příliš perspektivní. Takže se malování věnuji ve volném čase amatérsky jako koníčku. Abych se po jedné vysoké škole vrhla na studium nějakého výtvarného oboru, už jsem neměla sílu a od určité chvíle na to bylo pozdě. Říkám si ale, že malovat můžu, ať budu v životě dělat cokoliv. Kde můžeme vaše obrázky potkat? Kromě Protestanta jsem ilustrovala drobnou publikaci biblických úvah Zastav se na chvíli..., tam bylo asi sedm obrázků, dále obálku
let, což bylo náročné a trochu nevděčné. Pokud by si někdo chtěl prohlédnout moji tvorbu, může se podívat na adresu janaturecka.rajce. idnes.cz, kde je vše přehledně uspořádáno. ¥
23
Má na vaše malování vliv život na faře? Fara ani tak ne, jako spíš oblast, kde žijeme. Inspiraci nacházím v okolí Soběhrd, je tu krásná příroda a spousta starých domů, které ráda maluju, třeba hotel Hrušov v Senohrabech (letos zbouraný). Ten už jsem malovala mnohokrát. Budovy pro mne mají ohromné kouzlo. Teď zrovna je u nás v kostele výstava mých obrazů. Petr byl proti tomu, zdálo se mu trapné vystavovat obrazy své manželky, ale lidé ze sboru si výstavu vyžádali. A i já jsem tu možnost vítala, podělit se o obrazy na domácí půdě. Prolíná se ve vašich obrazech duchovní a světská stránka života? Myslím, že mnoho duchovního v mých obrazech snad ani není, nic vyloženě křesťanského. Je ale fakt, že v kostele visí dva obrazy inspirované příběhem Adama a Evy. Zajímají mě spíš vztahy mezi lidmi i dalšími bytostmi, jde mi o vyprávění příběhů, setkávání různých postav na určitých místech, a taky mě zajímá samota. Takže jde spíš o prolínání reálného světa se světem snů, symbolů, tajemna. Kromě obrazů jsou v kostele k vidění také panenky, které jsem vyráběla, jsou to takové trojrozměrné portréty. Jaké máte plány do budoucna? Ráda bych dál malovala a vystavovala, to mě těší asi nejvíc. Promýšlím, jak spojit výtvarné tvoření s nedělní školou, kterou jsem začala učit. Mrzí mě, že neumím moc zpívat ani na nic hrát, hudební nadání se v církvi hodí daleko víc a lépe se uplatňuje. Líbilo by se mi jednou ilustrovat nějakou pohádku nebo příběh, třeba něco o liškách. Ptala se a fotografovala Daniela Ženatá, obrázek Jana Turecká O výstavách v Soběhrdech, vystavovaných dílech a výtvarných umělcích více na http://sobehrdy.evangnet.cz/ v sekci Výstavy
24
Ekumena ve Vyškově
R
ádi a s díky vzpomínáme na podzimní sborovou slavnost ve Vyškově, kazatelské stanici prostějovského sboru, v neděli 16. září odpoledne. Máme nejen „otevřenou“ modlitebnu, ale též radost z ekumeny ve městě: přítomnost bratří z katolické farnosti a sboru Apoštolské církve nás potěšila. Přijali jsme povzbuzení, že najdeme při sobě jistě rozmanitá charismata, která můžeme jako laici přinášet k dobru ostatních – jen je uplatňovat. Krásné počasí, milé pohoštění a možnost rozhovorů – to vše umocnilo naši radost. av
KAUZA KONZERVATOŘ OLOMOUC
Další krůček k pročištění vzduchu? Reakce na příspěvky z ČB 9/2012
Z
ačátkem října se mi dostalo do rukou záři- 54/2005 Sb., se František Fiala přihlásil. Pavel Kašpar tvrdí, že „se škola stále víc jové číslo Českého bratra. Jako člen bývalého vedení Konzervatoře Evangelické akademie privatizovala, vzdalovala se od církve, vedení v Olomouci (KEA) si dovolím reagovat na texty podrážděně reagovalo na sebemenší kritiku, týkající se KEA, které byly v časopise uvedeny více méně přestalo brát ohled na zřizovatele“. Ve skutečnosti v lednu 2011 nastoupil na škona stranách 25 a 26. Překvapuje mě především text Pavla Kašpara, lu historicky první spirituál (instalován v září náměstka synodního seniora, který má v agen- 2011). V červnu 2011 dostalo vedení konzervadě školství. Není pravdivé tvrzení, že odvolání toře Střednědobou strategii pro KEA (na období ředitele KEA bylo „podle novely školského zá- dvou let) reflektující záměry zřizovatele, kterou kona. Ten praví, že je-li ředitel ve funkci déle plnilo. Dokument, hodnotící plnění strategie, je než šest let, může být odvolán a vyhlášeno výbě- na www.konzervatorolomouc.cz. Akcí pro ČCE, rové řízení do konce dubna.“ Citovaný paragraf konaných studenty a pedagogy školy, pořádala školského zákona totiž platí pouze pro státní KEA ve školním roce 2011/2012 nejvíce za mnoškoly. Pokud by se zřizovatel chtěl dobrovolně ho posledních let. řídit tímto oddílem školského zákona, odvolání ředitele KEA by vypadalo zcela jinak. V únoru by dostal informaci o výběrovém řízení, které by bylo vyhlášeno do konce dubna. Funkční období by končilo k 31. 7. 2012 (přechodné ustanovení čl. II bodu 5 zákona č. 472/2011 Sb.). Ředitel KEA byl však odvolán ze dne na den, bez udání důvodu, v době těsně před státními maturitami. Konkurz byl veřejně vyhlášen začátkem května. Pak ale měl platit § 166 odst. 3 školského zákona, kde se praví, že pokud nedojde k vyhlášení konkurzu do 30. 4., prodlužuje se doba trvání pracovního poměru na dalších šest let. Ve skutečnosti se synodní rada řídila § 131 školského zákona: „Ředitele školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou... jmenuje a odvolává zřizovatel na návrh rady.“ Tento „Zřizovatel se nemusí řídit ani školským záparagraf se objevil v novele školského zákona 1. konem, ani nemusí vyhlašovat výběrové řízení.“ 1. 2012 a ČCE je pravděpodobně jediný zřizovatel, Druhá část platí. Ale to, že by se zřizovatel neměl který odvolal ředitele ze dne na den a bez udání řídit školským zákonem, je doufám stylistická důvodu. chyba. Je ale pravda, že dokument odvolávající ředitele KEA právní chyby obsahuje. Když František Fiala na tyto chyby poukázal, bylo mu K dalšímu textu uvedu komentář doporučeno bránit se soudně. Určitého pocitu, pouze v bodech: František Fiala měl dobré důvody nehlásit se do že zřizovatel stojí nad zákonem, z toho lze nabýt. Bývalé vedení nikdy netvrdilo, že „synodní prvního konkurzu. Podrobněji uvádíme na www. konzervatorolomouc.cz v sekci z archivu. Do dru- rada chce školu zrušit“, ale poukazovalo pouze hého konkurzu, který se konal podle vyhlášky č. na skutečnost, že „se v ČCE vedou stále deba- ¥
25
ty o smyslu církevního školství. Má vůbec cenu věcnou kritickou připomínku od členů synodní mít školy, udržovat je, starat se o ně?“ Bez jasné rady, náměstka pro školství Pavla Kašpara ani koncepce, kterou výše zmiňovaná strategie není, ředitele a posléze ředitelky Ústředí Evangelické je těžké plnit (nevyslovená) zadání. Pak i hlasy akademie. Pokud bublala v té době mezi členy z ČCE, které zpochybňují existenci evangelic- synodní rady nespokojenost s vedením KEA, je kých škol, nebo úvahy o změně zřizovatele KEA škoda, že kritika nedolehla k uším tehdejšího vedení KEA. „Pročistilo by to vzduch.“ situaci na konzervatoři logicky radikalizují. Kolem kauzy KEA je mnoho mýtů i nepřesRobert Mimra, 12. října 2012, Olomouc ných a „zaručených“ informací. Některé z nich se Dne 12. října proběhlo v Olomouci výběrové řízení na pozici objevily v článku pana náměstka Pavla Kašpara. ředitele Konzervatoře Evangelické akademie, do něhož Další kolují po církvi. O to víc mě mrzí, že vedení se přihlásili (a splnili podmínky zadání) čtyři uchazeči. ČCE není ochotné přistoupit na věcnou diskuOsmičlenná výběrová komise doporučila na post ředitele si o problémech konzervatoře. Bývalé vedení konzervatoře Mgr. Pavla Zatloukala, do funkce jej potvrdila v minulém školním roce neobdrželo žádnou synodní rada na svém zasedání dne 30. 10. 2012.
MEDAILE VDĚČNOSTI
Velké Tresné – velká událost na malém prostoru
N
edávno si Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Rovečném připomínal dvě stě let od svého založení. Dopolední bohoslužby s kázáním synodního seniora Joela Rumla, pozdravy farářů a dalších hostů, odpolední přednáška profesora Petra Pokorného. Kostel praskal ve švech. Mezi oběma shromážděními v kostele se ale odehrála událost, která nám přítomným zůstává vepsána hluboko v srdcích. Setkání bylo naplněné vděčností, radostí a láskou. Šlo o předání medaile vděčnosti, kterou uděluje synodní rada na návrh staršovstva sboru, jehož je oceněný členem. Obvykle takové ocenění předává synodní senior nebo jiný člen synodní rady v kostele nebo modlitebně, v širším společenství. Udělení této medaile bylo však výjimečné. Laureátka, která miluje Krista, miluje svoji církev i sbor v Rovečném, se totiž pro svá onemocnění již do kostela nedostane. Doby, kdy ji vozila snacha, jsou bohužel pryč. Laureátka sedává nyní u stolu ve své světnici (a kdo z nás farářů, kteří jsme kdy v Rovečném působili, by tu místnost, vonící láskou a vírou a kdysi také nedělními koláči a voňavým
26
tabákem manžela Mirka, neměl rád a důvěrně ji neznal), téměř nemůže chodit, vedle židle jsou opřené francouzské hole, na stole Bible, zpěvníky, církevní tisk, hrneček s nápojem a prostor, kam jí milovaná a milující snacha Draha přináší jídlo. „Jak jen za ni Pánu Bohu děkuji,“ říká mi ta vzácná žena při každém setkání. Děkuje ráda, děkuje ze srdce, s upřímným úsměvem, nejen za svoji snachu, ale za celou svoji rodinu, za sbor, ve
kterém vyrostla a celý život žila, děkuje, i když Bohu stále modlí. Jak nás všechny, svoji rodinu i rodinu víry uměla předkládat se všelijakými namá vlhké oči. Mnohokrát jsem byl jejímu děkování přítomen, šimi trablemi Pánu Bohu. A kolik pochopení měla slyšel ho v modlitbách i tváří v tvář lidem, kterým pro naše pády. A pro mě nikdy nezapomenutelné vděčnost vyjadřovala. Na mnoho takových chvil společné návštěvy v rodinách sboru. Objetí, vděčrád myslím, na jednu však nejvíce. To když této nost a slzy radosti. Když usíná, vidí svůj kostel. milé sestře dělalo velké potíže jezdit z Velkého Když se probouzí, vidí svůj kostel. Její srdce, plné Tresného do Rovečného do kostela, říkávala mi: víry a lásky však vidí dál, mnohem dál. A tak jsme v krásný pozdně letní den v té malé „nic lidem nezávidím, jen Rovečínským kostel. Mají ho u nosu, dobře chodí a na bohoslužby světnici velkotresenského stavení byli přítomni cestu nenajdou. To já kdybych ho měla tak blíz- události velké vděčnosti. Kdo se kdy se sestrou ko...“ Poprosil jsem tenkrát svého přítele malíře Dobromilou Bednářovou setkal, nebude se ptát, a restaurátora, aby namaloval obraz kostela, proč medaili vděčnosti obdržela právě ona. a této sestře, tehdy ještě kurátorce rovečínského A k vděčnosti Pánu Bohu za sestru Dobrušku sboru, jsem ho věnoval k šedesátinám. To byla Bednářovou a její život víry a lásky se připojí. kurátorka, pastýřka farářů, laskavá rádkyně, citMiroslav Erdinger, vděčný farář kdysi livá průvodkyně všech nás, kdo jsme v Rovečném v Rovečném, dnes v Praze-Kobylisích začínali. A modlitebnice. Jak ta se modlila – a díky
Třiačtyřicet let služby na jednom sboru
Za bratrem farářem Richardem Firbasem
T
oho prázdninového dne, v sobotu 21. července, byla modlitebna sborového domu farního sboru Českobratrské církve evangelické v Jablonci nad Nisou plná. Nebylo divu. Rodina, přátelé, nejbližší, sbor děkovali Pánu Bohu za život a službu faráře, Richarda Firbase. V jabloneckém sboru, v nelehkém prostředí severočeského pohraničí působil dlouhých čtyřicet tři let. Zemřel ve třiaosmdesáti letech. To již člověk něco prožije. Farář se sžije s rodinami, zná jejich radosti i strasti, jejich naděje i propasti. Léta naslouchání, pastýřského provázení, hledání společné řeči. Cesta byla dána, jen způsob, jak spolu jít, bylo nutné hledat. A bratr farář Firbas hledal a nacházel. Ač velký vzdělanec, znalec historie, mluvil srozumitelně, přirozeně. Uměl se s lidmi setkávat v partnerské rovině člověka s člověkem. Nedělil lidi na věřící a nevěřící, byl otevřený, vtipný, nebral se přespříliš vážně, měl nadhled.
S bratrem farářem Firbasem jsem se setkával od dětství, vyhledával ho v době dospívání, vzdáleně mu naslouchal v dospělosti. Patřil mezi ty faráře, kteří do mě zaseli a pak nenápadně zalévali semeno touhy „být farářem“. Děkovné bohoslužebné shromáždění se konalo v moderní modlitebně jablonecké fary, jejíž výstavbu bratr farář Firbas inicioval a na kterou na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století sehnal potřebné finanční prostředky. V kázání znělo apoštolovo ujištění, pro bratra faráře Firbase bytostně nosné, že nás od Boží lásky v Kristu Ježíši nic neodloučí (Ř 8,31–39). Co dodat? Kromě vděčnosti také upřímné vyznání: bratra faráře Richarda Firbase jsem měl velmi rád a stejně tak si ho i vážil. Nebyl jsem sám. Díky Pánu Bohu za jeho život a v něm svědectví radostné víry. Miroslav Erdinger
27
CÍRKEV SLOUŽÍCÍ
LAICKÉ SLUŽBY V CÍRKVI
Zašedlý ležák, nebo živá kniha? Naše sborové knihovny
V
kostele skříň, ve skříni police, v polici knihy v šedomodrém papíře, na hřbetě číslo... Tak nějak mi z dětství utkvěla v paměti sborová knihovna. Pustila jsem se do pátrání, jak to s knihovnami vypadá dnes. Na moje otázky odpovědělo sedmnáct farářů. Ve sborech knihovny máme, případně jsme donedávna měli. Někde se knihovny ruší. Většinou z prostorových důvodů. A taky proto, že si nikdo nic nepůjčuje. A nepůjčuje si proto, že o dané knihy nemá zájem, nebo protože vůbec neví, že by se něco půjčit dalo. Co v knihovnách nalezneme? Teologii, beletrii, dětské knihy, většinou z minulého století a starší. Sborová knihovna se stala často oblíbeným cílem, kam složit nechtěné dědictví po předcích – přece to nevyhodíme, dáme to do kostela... (to neplatí jen o knihách, v kostele se přece hodí všechno). Ale knihovna nemusí být jen skanzenem popsaného papíru. V některých sborech mají knihovníka, ten se stará o pořádek a propagaci. V Horní Čermné je takzvaná knihovna „stará“ (tři skříně) a „mladá“ (poličky). V té mladé jsou hlavně katechetické pomůcky a dějepisné knihy, zájemci občas přijdou. V Jindřichově Hradci je nabídka knihovny široká; najdete tady náboženské knihy, encyklopedie a slovníky, trochu beletrie, CD a DVD a nově i učebnice. A něco se půjčí tak třikrát do měsíce. Ví se ve sboru o knihovně? Jsou knihy vidět? Máme katalog? Je možné si ho najít na sborovém webu? Dovíme se o novinkách? Třeba v Nosislavi se rozhodli knihovnu doplňovat a o novinkách informovat v ohláškách.
28
Knihy jsou drahé a sbory většinou nemají peněz nazbyt, je pochopitelné, že nové knihy nejsou prioritou. Je ale škoda nevyužít, resp. nenabídnout to kvalitní, co ve sborech máme. A možná by do funkční a využívané knihovny byl ochoten někdo dobré knihy věnovat nebo je sponzorovat. Je dobře, že i veřejné knihovny nabízejí kvalitní tituly, do sborové knihovny bych nejspíš zamířila, když hledám knihu teologickou nebo křesťanskou beletrii. Knihy C. S. Lewise a další nabízí třeba knihovna v Praze-Braníku. Zájemci o půjčování knih z fary jsou, většinou si půjčují farářovy vlastní. Má sborová knihovna v současné době význam? Přidávám se k jedné z odpovědí: kéž by. Lenka Ridzoňová
O naší knihovně v Brně I Sborová knihovna je v našem sboru odjakživa – a to myslím doslova. Nejstarší knížky a časopisy pocházejí z druhé poloviny 19. století. Najdeme zde svázané ročníky evangelických časopisů Hlasy ze Siona, Evangelické listy a příležitostné tisky z doby počátků naší církve. Kupodivu i o tohle je občas zájem. Tato část knihovny je uložena v takzvaném archivu. „Živou“ část tvoří přirozeně knihy nové a novější. Snažíme se dokupovat to, co považujeme za dobré a důležité. Staršovstvo sboru má pro tuto činnost pochopení a vyčlenilo dokonce určitou sumu k nákupu knih. Většinou jde o produkci nakladatelství Kalich, Eman, Mlýn, Vyšehrad i Návrat domů. Mezi oblíbené autory patří mimo jiné Petr Pokorný, Hans Küng, Marek Orko Vácha, Václav Cílek a další.
Před časem staršovstvo rozhodlo nechat na luterské Knihy svornosti. Dozajista zaujmou zakázku zhotovit šestidílnou prosklenou skříň, práce žen líčících pronásledování a exil doby kde je většina knih uložena. Knihovna stojí dávnější (Eva Melmuková a Edita Štěříková), v předsálí sborového sálu, takže si každý může nemělo by chybět ani svědectví o životě církve náš knihovní fond prohlédnout a najít knihu v nedávných diktaturách a vynalézavých formách tehdejší práce (Milena Šimsová, Pavel nejen v katalogu, ale i přímo. Knihovna slouží jak členům sboru, tak i ka- Hlaváč). Svědectvím jedinečné síly jsou knihy zatelům a presbyterům Brněnského seniorátu. pamětí a rozhovorů, které do evangelické rozO přírůstcích knihovny pravidelně informu- pravy vlévají dlouho nepoznanou osobní notu: jeme ve sborovém časopise. O evidenci výpůj- s Karáskem, Rejchrtem, Sokolem i s Jiřinou ček se stará několik bratří. I když frekvence Šiklovou... Mohl bych pokračovat, ale to by na knihovvýpůjček není nijak ohromující, je to myslím nu nestačila sborová místnost. Rozhodně by dobrá služba lidem. neměly chybět zajímavé časopisy, které budou Olga Tydlitátová ve sboru jako v čítárně k dispozici (kromě Českého bratra například Dingir, Revue SKŽ, Sborová knihovna v Brandýse nad Labem Před časem jsme se s několika bratry a sestra- Bratrstvo, Protestant...) Spravovat knihovnu ovšem neznamená jen mi ve sboru pokusili obnovit sborovou knihovnu. Ve sborové místnosti se předtím povalo- knihy shromažďovat, třídit, ale i vyhazovat. valo několik dávno nečtených titulů. Vídám To se ukázalo, když se objevily první knihy to častěji: svazky Jiráska vysbírané mladými hnutí New Age. Prý je to stejně duchovní jako z pozůstalosti, raději s tím do sboru, kam babi naše křesťanství. Za dárcem jsem se vypravil chodila, než to dát do sběru. My jsme chtěli s prosbou, aby si knihy vzal zpět domů. Čekal knihovnu, která představí něco z té úžasné jsem výčitky, že jsem Koniáš. Setkal jsem se plejády skvělých knih, které od Listopadu s nelíčeným překvapením. Co je na takových vyšly a stále vycházejí. Především knihy, knihách špatného? Až v tu chvíli jsem si formukteré budou oporou a orientací v duchovním loval úkol sborové knihovny: měla by odrážet hledání. Právě zde toho ovšem u evangelíků to, čím chceme jako evengelíci být, a měla by moc nevychází. Zato u katolíků ano, myslím nabízet to, co nás při tom udrží. Regály věnona Anselma Grüna, Richarda Rohra, Thomase vané New Age, ezoterice a šamanismu, v nichž Mertona, Vojtěcha Kodeta nebo Jana Konzala. se tu tam krčí několik křesťanských titulů, Ze starších Augustinova Vyznání, Kempenské- mají dnes v naprosté většině knihkupectví. ho Následování Krista a Komenského Labyrint Sborová knihovna je jedním z mála míst, kde světa. Dále pak knihy, které o křesťanství pře- lze přemýšlet o identitě současných českých mýšlejí kriticky a na úrovni dnešní doby, od evangelíků – a tuto identitu vyjadřovat kniautorů jako jsou Tomáš Halík, Marek Orko Vá- hovnou. Laskavý dárce pochopil. Nebyly to však jen mé cenzurní zásahy, co cha, Martin C. Putna, Jan Sokol, Erazim Kohák nebo Ladislav Hejdánek. Určitě tam nesmějí vedlo k tomu, že u nás ve sboru knihovní rechybět práce současné biblistiky: české knihy gály nakonec přece jen nezačaly praskat ve Israele Finkelsteina, Rolfa Rendtorffa, Willia- švech. Přátelé, kteří nákup knih sponzorovali ma G. Devera, Petra Pokorného, Mirej Ryškové ze svého, ze sboru odešli. Je to škoda. Zůstala nebo Jiřího Mrázka. A odborné práce o liturgii, po nich rozestavěná knihovna. A také otázka, o církvích a o kázání od Pavla Filipiho nebo jeho co to dává a co to stojí být evangelíkem. A také, katolických kolegů. A evangelická klasika: jak dál spravovat sborovou knihovnu. Molnárovo Na rozhraní věků, Slovem obnovePetr Sláma ná, Říčanovy Dějiny Jednoty, Lohseho Dějiny dogmatu, základní texty evangelictví, jakými jsou nemnohé překlady Luthera, Kalvína, Heidelberského katechismu i Wernischova edice
29
EKUMENA ŽIJE
KUNVALD A NERATOV
555. výročí od založení Jednoty bratrské aneb odcházení z domova
P
dobu před půltisíciletím, kdy pro naše předky byla otázka svobodného vyznání tak důležitá, že je vedla k založení Jednoty bratrské a časem i k odchodu z vlasti. Bohoslužbu vedl náměstek synodního seniora Pavel Kašpar, z Písma četla a úvodní modlitbu přednesla farářka z Letohradu Jiřina Kačenová. Bohoslužebné shromáždění modlitbou zakončil katolický farář z Neratova Josef Suchař. Pavel Kašpar ve svém kázání připodobnil odcházení Abrama, který zaslechl Boží volání, k odchodu z Cháranu, k odchodu skupiny kolem bratra Řehoře z Prahy. Tato skupina se pak pokusila vybudovat církev čistou, mimo ruch společnosti v Kunvaldu. Místostarostka Chocně a zastupitelka Pardubického kraje Věra Rybová zdůraznila ve svém pozdravu potřebu orientace na pravé životní hodnoty, které ekonomický růst a zvyšující se spotřeba nemohou nahradit. Domek Na Sboru v Kunvaldu prošel během půlstoletí mnohými proměnami – od původního kostelíka přes bratrskou a následně katolickou školu. V roce 1929 zakoupila nemovitost od soukromého majitele Českobratrská církev evangelická a přebudovala jej na památník Vyrazily jsme s kamarádkou Danou na Jednoty bratrské. Domek však nežije pouze jako dlouhou cestu z Vysočiny už čtyři hodiny před muzeum, ale slouží také jako místo ke scházení konáním akce, ale přesto jsme přijely, až když Společenství křesťanů Kunvald pod vedením už místostarostka městyse Kunvald Jana Trejt- Václava Dobiáše. Jeho členové se také postarali narová vítala přítomné a omlouvala hlavního o hudební doprovod celého slavnostního odpoorganizátora celé akce – senátora Petra Šilara, ledne spolu se skvělými houslisty ze Základní který prý včera česal hrušky, spadl ze stromu umělecké školy ze Žamberka. Když jsem odjížděla do Kunvaldu, představoa zlomil si dosti komplikovaně nohu. Úvodního přivítání se zástupně a velmi zdatně zhostil vala jsem si, že se zde sejdou velké zástupy lidu, starosta Kunvaldu Josef Paďour. Připomenul které hrdě vzpomenou našich statečných předků.
říznačně na den české státnosti v pátek 28. září 2012 se konalo v domku Na Sboru v Kunvaldě vzpomínkové odpoledne spojené s ekumenickou bohoslužbou při příležitosti 555. výročí založení Jednoty bratrské.
30
Říkala jsem si, že by bylo pěkné, kdyby nás bylo aby tato ruina hyzdila socialistickou krajinu. Je 555. Skutečnost byla jiná – těch pět set se někde potřeba ji zbourat a kamení použít na zpevnění opozdilo a dorazilo nás jen pětapadesát. Bylo mi lesních cest.“ Naopak. Vybudováním chráněto líto, ale moudrý katolický farář poznamenal, ného bydlení pro osoby s lehkým mentálním že je úžasné, že přišlo tolik lidí, aniž by je ně- postižením malá obec ožívá – někteří nacházejí kdo nutil. Kam se nám ale vytratila hrdost na práci, jiní životní naplnění. Ale připozdívá se, musíme vyrazit domů. Kounaše kořeny? Copak si dnešní bohatá společnost opravdu myslí, že je nepotřebuje, že se bez nich sek od Neratova nás zaujme malý katolický kostelík, jediná stavba, která zůstala po kdysi živé obci obejde? Odjíždíme s kamarádkou Danou domů s ra- Vrchní Orlová, s velmi půvabným, i když zašlým dostí v srdci z návštěvy kouzelné části naší vlasti interiérem. Stmívá se a skupina mladých lidí se a setkání s milými lidmi, ale zároveň s pocitem zde připravuje ke koncertu – všude jsou svíčky silného smutku z krajiny, kde odcházení je snad a květinová výzdoba, jen lidé dosud žádní. Moc smutnou tradicí – nejen bratři z Jednoty bratrské nás s kamarádkou mrzí, že nemůžeme zůstat, byli nuceni odejít, ale po 285 letech museli zdejší ale čeká nás dlouhá cesta nocí zpět na Vysočinu. pohraničí opustit také tisíce sudetských Němců. Domů si nakonec odvážíme veliké potěšení – věV nedalekém Neratově žilo před válkou tři tisíce domí, že jsou mezi námi mladí lidé, kteří nechtějí pět set lidí, po odsunu jich zde zůstalo čtrnáct! jenom brát, ale umějí také dávat a předávat dál. Dnes je v obci asi šedesát trvale bydlících oby- Že jejich snaha má smysl, o tom svědčí již zpola
vatel a farář Josef Suchař zde odvádí ohromné opravená střecha kostelíka. A z těch mladých lidí, množství práce; opravou místního katolického kteří se snaží oživit místo, které sice nemá příliš kostela vzkřísil kdysi slavné poutní místo. Kostel, pro koho žít, ale spolu s okolním hřbitovem je ze kterého po válce zbyly jenom obvodové zdi, se svědkem dřívějších lidských radostí, zápasů a tupo náročné rekonstrukci proměnil v prosté, ma- žeb, z těchto mladých lidí dýchala taková radost jestátní a mystické místo se skleněnou střechou, a naděje, že se nám loučilo opravdu velmi těžko. jakou těžko můžeme vidět někde jinde. Neratov- Ale určitě se sem vrátíme. A až budete příště pláský kostel povstal z prachu úpornou snahou mno- novat dovolenou, nezapomeňte na Orlické hory ha lidí. Naštěstí se nerealizovala jeho demolice, s Kunvaldem a Neratovem. přestože jakýsi soudruh prohlásil: „Není možné, Eva Zadražilová
31
ÚSTŘEDNÍ CÍRKEVNÍ KANCELÁŘ
Partnerství pokračuje Problémy jsou podobné a šetří se všude
O
víkendu 12. až 14. října se v německém velice inspirativní. Problémy jsou podobné Herrnhutu (Ochranově) setkali pracovníci a šetří se všude. Zažili jsme hody lásky v místním sboru církevních kanceláří z Drážďan a Prahy. Tato setkání mají dlouhou tradici – vždy jeden rok Jednoty bratrské. Mnozí jsme o nich slyšeli přijíždějí zástupci Saské evangelické zemské už dřív, ale nikdo je ještě nezažil. Navštívili církve k nám, další rok býváme zváni my do jsme manufakturu, kde se ručně vyrábí známé herrnhutské adventní hvězdy, které zdobí i neNěmecka. Letos jsme strávili slunný, podzimně vybar- jednu českou domácnost. Viděli jsme postní vený víkend v Herrnhutu, kolébce obnovené plátno v kostele svatého Kříže v Žitavě. Je to Jednoty bratrské. Program byl zaměřen na his- obrovská textilní Bible velikosti divadelní opotorii, současnost a význam Jednoty bratrské. ny, na níž je namalováno devadesát biblických A byl skutečně bohatý: prezentace důležitých výjevů. V neděli jsme byli hosty luterského mezníků v životě reformačních a tolerančních sboru v Großhennersdorfu a podíleli se na spocírkví v českých zemích od husitství až po od- lečných bohoslužbách s večeří Páně. Prohlédli chod exulantů po bitvě na Bílé hoře, kterou jsme si, jak se daří obnova Zinzendorfova zámpřipravila česká skupina, a přednáška o pří- ku v Berthelsdorfu a dozvěděli se podrobnosti chodu moravských bratří na panství hraběte o losování do Hesel Jednoty bratrské, která Zinzendorfa, přiblížení jeho osobnosti i udá- i v naší církvi hojně používáme. Přičteme-li společné pobožnosti, stolování, lostí té doby. Tu připravili němečtí kolegové. Byl také čas na mimoprogramové rozhovo- zpívání a prohlídku městečka Herrnhut včetně ry, při nichž jsme si vzájemně vyměňovali zku- bratrského hřbitova a vyhlídky s malou rozšenosti, jak kde co v církevních kancelářích hlednou na kopci nad městem, nebylo věru funguje a co kdo jak řeší. I když jsou poměry mnoho volného času. Rozjížděli jsme se po obou kanceláří nesrovnatelné velikostí a roz- intenzivním víkendu se slovy – tak příští rok sahem práce, hodnotíme naše rozhovory jako zase u nás! DaZ
32
ČEŠTÍ BRATŘI V AMERICE
Plaveme v tom společně Partnerství sborů i akademiků
V
e dnech 20.–22. září 2012 se v hlavním měs- lanty. Kromě zhruba desítky lidí od nás, kteří tě amerického státu Maryland, v koloniál- v Atlantě studovali, přijíždí v rámci jejich výně starobylém přístavním městě Annapolis, běrového kurzu Alternative Contexts každokonala konference, připomínající dvacet let ročně na dva týdny do ČR a Maďarska skupina partnerství mezi ČCE a Presbyterní církví USA. Naši církev zastupovalo šest účastníků z České republiky: Jiřina Kačenová a Petr Peňáz, který je předsedou American Working Group při ekumenickém oddělení synodní rady, za kaplanskou službu Vendula Kalusová, za ústředí církve Eva Benešová, za Diakonii ČCE Tomáš Pometlo a za Evangelickou teologickou fakultu Petr Sláma. Přijel také farář Ondřej Stehlík, který nyní působí v New Yorku. A farářka Karen Moritzová, koordinátorka společných akcí vyslaná do Prahy ústředím Presbyterní církve USA v Louisville. Pořadatelem konference nazvané Walking Together („Jdeme společně“) bylo toto ústředí, zastupoval ho tajemník pro Blízký východ a východní Evropu (!), Egypťan Amgad Beblawi. Hostitelem konference byl sbor v Annapolisu, jehož členové se o nás a zhruba třicet dalších amerických účastníků vzorně starali. Patří jim náš srdečný dík. Ne že by vzájemné kontakty začaly teprve před dvaceti lety. Tehdy se ale konala první brigáda, zorganizovaná z americké strany paní Betty McGinnisovou, která je hybatelkou společných akcí podnes. Dvě desítky Američanů tehdy spolu se skupinou mládeže od nás pracovaly ve středisku Diakonie v Kloboukách u Brna, o několik let později také v Bělči, v Brně a na Hvozdnici. Z celocírkevně pojaté akce se díky nápaditosti a vytrvalosti konkrétních E. Benešová, V. Kalusová, P. Sláma jednotlivců stala dvojstranná spolupráce (nejprve stavební, později při výuce angličtiny, amerických studentů a vyučujících. Kromě společných brigádách a táborech) mezi sborem setkání na fakultě pak navštěvují sbory i histov Annapolisu a sborem v Letohradu. Partnerství ricky zajímavá místa. Samotné cestě předchází těchto dvou sborů je fakticky páteří mnoha dal- příprava (především četbou), po návratu píší účastníci zprávy a diskutují o svých dojmech. ších kontaktů. Čilé a pravidelné jsou kontakty mezi ETF UK Jak v Annapolisu zmínil profesor George Stroup, a Columbia Theological Seminary poblíž At- v Praze se takto za posledních patnáct let ¥
33
J. Kačenová
vystřídala více než stovka studentů. Dnes půso- pohybují otázkou, co společného zde podnikbí jako faráři a farářky ve sborech a pro mnohé neme. Při rozhovorech padly také návrhy na z nich znamenala teologická exkurze do Čech společnou českoamerickou pomoc v některé třetí oblasti světa. vrcholný okamžik jejich studia. A jsou to presbyteriáni, podobní nám svým V říjnu roku 2008 byl podniknut pokus iniciovat partnerství mezi dalšími českými střízlivým myšlením. Na ekumenickém spektru a americkými sbory. Do Prahy přijeli zástupci představují ve své zemi podobně jako my zaneosmi presbyterních sborů. Po úvodním semináři dbatelnou menšinu, úzkou výseč mezi evangev Praze a návštěvě ve sborech vzniklo dalších likály a katolíky. Jsou mnohem zbožnější než osm mezisborových partnerství. Toto partner- průměrný českobratrský evangelík (měřeno ství někde spíše kvete, jinde spíše uvadá. Jak například samozřejmostí, s jakou se společně napomoci tomu prvému a jaké jsou příčiny toho pomodlí před jídlem, nebo typem písní), protože druhého, to bylo tématem letošního setkání zbožnější je americká společnost jako celek. Ale neuhýbavě promýšlejí svou roli ve společnosti. v Annapolisu. Obtíže jsou nasnadě: dělí nás Atlantik, jen Navzdory republikánské minulosti patří dnes na východní pobřeží USA je to minimálně většinou k příznivcům demokratů. V některých otázkách celospolečenské disdeset hodin letu. Partnerství s mnohem bližšími sbory v Německu či Nizozemí leckdy také kuse stojí na liberální levici: ať už postojem uvadají, často s odchodem hlavních tahounů k zahraniční politice USA (ústy svého vedení na jedné nebo druhé straně. Cizí jazyk vždy kritizují stát Izrael na obsazených územích vyřadí velkou část sboru. Ekonomická krize i americké vojenské angažmá na Blízkém výpodlamuje možnosti sborů finančně podpořit chodě) nebo k aktuálním celospolečenským cesty účastníkům návštěv. Zásadnější otazník, otázkám (například vztah k homosexualitě). který visí nad podobnými družebními podni- Spíše než Evropa leží dnes Američanům na srdky, se samozřejmě týká toho, co si vlastně po ci Latinská Amerika nebo Blízký východ. Evrohlasitých objetích a uvítacích frázích říci, proč pa je pro ně ale kontinentem klasiky (teologické, se vůbec setkávat, když často vázne rozhovor umělecké) i jakési záhadné nerozhodnosti a podivínství, pro něž ale mají – alespoň američtí i uvnitř jednotlivých sborů. Přesto si myslím, že přátelství s americký- presbyteriáni – ve svém kolektivním vědomí mi presbyteriány může našim sborům přinést stále slabost. Právě s americkými presbyteriáinspiraci a povzbuzení. Jsou to Američané, při- ny si český bratr uvědomí, že ve společenských činliví a optimističtí. Věci si rádi definují jako i církevních krizích plaveme společně. project, a poté nepoleví, dokud jej neuskuteční. Petr Sláma Nepřijedou jenom na výlet, spíše náš sbor roz-
34
DIAKONIE
ROZHOVOR S OLGOU MUTLOVOU
Diakonie má novou veřejnou sbírku Službu Diakonie ČCE můžete podpořit rozličnými způsoby
O
d podzimu 2012 má Diakonie nové číslo účtu veřejné sbírky: 359 6666 359/0800. Prosíme vás všechny, kdo Diakonii podporujete, abyste si tuto změnu poznamenali. Věříme, že nové číslo je také snadněji zapamatovatelné. Variabilní symboly konkrétních středisek a projektů Diakonie zůstávají v platnosti. Na téma veřejné sbírky jsem pozval k minirozhovoru kolegyni Olgu Mutlovou, která má tyto záležitosti v Diakonii na starosti.
Olgo, co přesně je veřejná sbírka a k čemu slouží v Diakonii? Veřejná sbírka je získávání a shromažďování finančních prostředků od různých dárců pro předem stanovený veřejně prospěšný účel. Dárci mohou být osloveni například na veřejných prostranstvích při různých benefičních akcích, koncertech nebo adresným oslovením poštou, e-mailem a podobně. Každá veřejná sbírka musí být vyhlášena v souladu se zákonem č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách. Stát si tak může ohlídat, zda účel sbírky není v rozporu s bezpečností státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou majetku nebo ochranou práv a svobod druhých. Diakonie má vyhlášenu veřejnou sbírku již od roku 2009 pod názvem „Dar s velkým D“ a její výtěžek je určen na podporu práce ve střediscích a na zvýšení kvality života uživatelů našich služeb. Jak to vypadá konkrétně? Výtěžek sbírky je každý měsíc určen jinému středisku Diakonie ČCE a jinému účelu. O tom
rozhoduje výběrová komise. Samotný výběr podléhá přesně daným pravidlům.
Proč má Diakonie nové číslo účtu? Protože nám 1. října 2012 po třech letech skončila platnost původní veřejné sbírky. Abychom mohli v naší sbírkové činnosti pokračovat, požádali jsme pražský magistrát o schválení nové veřejné sbírky, ale tentokrát již na dobu neurčitou. Bohužel tato změna byla spojena i se změnou bankovního účtu. ¥
35
Jak složité je získat povolení k veřejné sbírce? Co to obnáší? Složité to není. Stačí sepsat informace o organizaci, definovat účel sbírky, území jejího konání, číslo sbírkového účtu, způsob provádění sbírky a harmonogram pravidelného vyúčtování. Horší je to s přílohami, které se k tomuto „oznámení“ přikládají. Musí se žádat finanční úřad, zdravotní pojišťovny a správa sociálního zabezpečení o potvrzení o bezdlužnosti, také musí organizace přiložit čestná prohlášení, že není v konkurzu. Tato fáze je asi časově nejnáročnější. Na druhou stranu organizace, která má pro svou sbírkovou činnost vyhlášenu veřejnou sbírku, je pro dárce zárukou hodnověrnosti a spolehlivosti. Chci jednoduše a rychle přispět na činnost Diakonie. Jak to mám udělat? Máš několik jednoduchých možností: platbu bankovním převodem na sbírkový účet, zasláním dárcovské sms ve znění DMS DIAKONIECCE na číslo 87777, pomocí platební karty
nebo elektronickou peněženkou Paysec. Vše máme popsáno na webových stránkách www. diakonie.cz. Samozřejmě je možné finanční dar přinést kdykoli v pracovních dnech přímo do Diakonie, do naší kanceláře. K tomu dodávám, že si této podpory velmi vážíme a každý měsíc je z těchto příspěvků smysluplně podpořeno některé z našich zařízení. Jaké další oblasti patří, aspoň ve stručnosti, do tvé práce v Diakonii? Do oblasti mé práce patří fundraisingové činnosti, stručně řečeno činnosti spojené se získáváním finančních prostředků pro Diakonii. Většinou to bývá prostřednictvím projektů, jimiž se snažím získávat finance z evropských, státních či nadačních zdrojů. Nemohu opominout ani práci s dárci, kteří na činnost Diakonie přispívají prostřednictvím veřejné sbírky, internetové aukce či věcnými dary. Ptal se ph Diakonie ČCE má nové číslo účtu veřejné sbírky: 359 6666 359/0800
Existuje v České republice obchod s lidmi?
Z
ná Evropa účinné nástroje v boji proti ob- dování s lidmi mimo oblast sexuálního byznysu. chodování s lidmi a vykořisťování? Existuje Vzhledem ke stávající legislativě ČR a odmítavév České republice obchod s lidmi? U příležitosti mu postoji některých státních zástupců a soudEvropského dne boje proti obchodování s lidmi ců je dokazování trestného činu obchodování uspořádala Diakonie ČCE – Středisko celostát- s lidmi velmi obtížné. Vztah vykořisťovatelů ních programů a služeb ve čtvrtek 18. 10. 2012 a vykořisťovaných je vnímán často na úrovni tiskovou konferenci. V panelu vystoupili zástupci občanskoprávního sporu. Zpřísněná migrační politika ČR během poMinisterstva vnitra ČR, právní poradci vykořisťovaných pracovníků, zástupci partnerské orga- sledního půl roku nahrává zprostředkovatelnizace La Strada, zástupci Policie ČR, Státního ským agenturám a koncovým firmám. Najímání levné pracovní síly je pro tyto firmy lukrativní úřadu inspekce práce a další odborníci. Nedůstojné podmínky stovek pracovníků a výnosy z takové trestné činnosti jsou součástí po celé Evropě vykazují znaky vykořisťování šedé ekonomiky. Je třeba jasně definovat uvedea obchodování s lidmi. V ČR dosud padly pouhé nou kriminalitu jako trestný čin proti svobodě dva pravomocné rozsudky za trestný čin obcho- a lidské důstojnosti a zároveň jako delikt hos-
36
podářské kriminality. Jak upozornil ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra Martin Linhart, vedle toho rovněž stále „kvete“ obchodování s lidmi v oblasti sexuálního byznysu. „Traumatizace obětí sexuálního zneužívání je přitom ještě větší,“ dodal. Podle odborníků a pracovníků neziskových organizací je největším problémem při pomoci obětem neochota nebo neschopnost vykořisťovaných příslušnou skutečnost nahlásit a vypovídat u soudu. „Naši inspektoři se s oběťmi často setkávají jako první. I když máme podezření, že jsou zaměstnanci vykořisťováni, je velký pro-
Na tiskovou konferenci navázal společenský večer s výstavou fotografií k tématu vykořisťování a obchodování s lidmi. Večer doprovodila hudební formace Transitus Irregularis. Akce byla realizována s podporou Velvyslanectví USA v Praze. Středisko celostátních programů a služeb – Diakonie ČCE zahrnuje programy a služby pro lidi s postižením nebo chronickým onemocněním – služby pro zrakově postižené a poradenství v oblasti asistivních technologií. Další oblastí práce jsou programy zaměřené na pomoc a podporu lidem ohroženým obchodováním nebo vykořisťováním na trhu práce. Do tohoto programu spadá sociální služba azylový byt pro muže, preventivní práce i následná podpora těch, kteří se vymanili z rizika obchodování nebo vykořisťování a znovu se začleňují do společnosti. Středisko také realizuje projekty zaměřené na pomoc migrantům. scps/vk/ph
AKTUALITY
Do Prahy se sjedou nejlepší pracovníci v sociálních službách
blém, aby to potvrdili a vypovídali. Mlčí, bojí se, mlží, nerozumějí,“ vysvětlila Dalimila Solnická ze Státního úřadu inspekce práce. To potvrzuje i právnička Romana Píšová. Poškozený podle ní právní pomoc málokdy vyhledá sám, většinou jedná zprostředkovaně přes nějakou neziskovou organizaci, například La Stradu nebo právě Diakonii. „Když nám vypráví svůj příběh, má tendenci části zamlčovat. To je hlavní problém,“ uvedla Píšová. Oběti jsou často bez peněz, závislé na zaměstnavateli. V cizím prostředí jsou ti lidé dezorientovaní a nemají žádné kontakty. Odborníci se proto shodují, že je nutná spolupráce policie, soudů i neziskových organizací.
Slavnostní předávání ocenění Pečovatel/ka roku a Národní cena APSS ČR se uskuteční 29. listopadu 2012 od 15 hodin na Novoměstské radnici v Praze za účasti manželky prezidenta republiky paní Lívie Klausové a dalších významných hostů. Celostátní ocenění vyhlašuje Diakonie ČCE ve spolupráci s Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR. Chceme ocenit obětavé pracovníky působící ve všech druzích sociálních služeb. „Když se ocitneme v určité fázi, najednou zjistíme, že v žebříčku V.I.P. není nejdůležitější hokejista či modelka – ve vší úctě k tomu, kdo umí bruslit či je krásný a umí nosit šaty. Je dobré si uvědomit, kdo je důležitý pro náš život,“ připomněla při loňském vyhlašování ocenění paní Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. ph
37
ZPÍVANÁ LITURGIE
Sbory s původní luterskou liturgií Srovnání lokálních praxí (1)
V
minulých dílech našeho seriálu jsme se Pocházel snad z farářské rodiny (mezi staršíseznámili s původně luterskými sbory ČCE, mi valašskými duchovními nacházíme jméno kde se dodnes provozuje tradiční zpívaná litur- Gustava Winklera). Ze životopisných údajů gie, a zkoumali jsme také historii jednotlivých tedy vyplývá, že poté, co měl možnost poznat liturgických zpěvů. V posledních dvou číslech kromě jiných bohoslužebných zvyklostí i liturnahlédneme blíže do konkrétních bohoslužeb- gii ve Vsetíně za vedení faráře ze Slovenska ných formulářů v těchto sborech a zastavíme (Slováci působili ve Vsetíně až do druhé světové války) a devět let pracoval v tradičním se u zajímavých souvislostí či odlišností. luterském sboru v Pržně, nesl zřejmě zásadní podíl na luterské orientaci sboru ve Frýdku. Poutník na cestě zpívané liturgie Pozoruhodným faktem je, že ač mají sbory Přestože podobně významných faktorů a osobve Vsetíně, Pržně a Frýdku–Místku odlišnou ností bylo jistě více, domnívám se, že Alexanminulost, došlo u nich v souvislosti s liturgií der Winkler je dobrým příkladem poutníka na k podobným procesům. Na rozdíl od sboru ve cestě k dnešní zpívané liturgii. Frýdku, jenž vznikl až v roce 1919 a je složen vesměs z přistěhovalců z Polska, Valašska i od- Rukopisy s lokální praxí jinud a z jejich potomků, mají sbory ve Vsetíně Dalším momentem spojujícím zkoumané sbory a v Pržně bohatou toleranční historii. Přestože je tendence patrná v padesátých až sedmdenebylo v mých možnostech zpracovat bližší sátých letech 20. století: vědomé navázání na přehled o pohybu a působištích farářů, který zdroje, ze kterých jejich zpívaná liturgie vyšla. by snad lépe osvětlil příčiny konkrétních po- Osobně vzali tuto snahu do rukou varhaníci dob liturgie, chci vyzdvihnout jednu zajímavou (Frýdek, Vsetín) či faráři (Pržno), kteří vypraskutečnost: v období, které je dle mého názoru covali rukopisné materiály s harmonizovanou pro formování dnešní liturgie významné, tedy melodií zpívaných částí. Ve všech třech sbov prvním dvacetiletí 20. století, nacházíme po- rech se tyto rukopisy v době mého zkoumání stupně ve všech třech jmenovaných sborech stále používaly a jsou základem následujícího jméno faráře Alexandera Winklera. rozboru lokálních praxí. V dnešním dílu se blíAlexander Winkler se narodil v roce 1886 že podívejme na introit, antifonu (versiculus), v Ostravě, studoval ve Vídni, Rostocku a Ber- pozdrav a malou doxologii. líně a v roce 1909 nastoupil nakrátko coby výpomocný kazatel do sboru ve Vsetíně. Po Introit ordinaci působil jako farář v Pržně (1911–1920) Tento úvodní, v Pržně a ve Vsetíně provozoa po sloučení církví nastoupil v roce 1920 na vaný zpěv, se spolu s pozdravem vyskytuje nově (pod záštitou reformovaných!) vzniklý mezi písněmi prvního zpěvníku spojených sbor ve Frýdku. Byl též aktivním hudebníkem církví z roku 1923. Tam nacházíme čtyřhla(dirigentem pěveckého sboru a klavíristou). sou úpravu, ze které čerpá varhanní doprovod
38
v rukopisných záznamech obou sborů. Přesto obr. 3), ve Frýdku v G dur (navazuje na konec však shledáváme v úvodní nedoprovázené kolekty ve stejné tónině). Ve Vsetíně po kazateintonaci drobnou odlišnost: verze zpívaná lem sólově přednášené části v B dur nastupuje v Pržně (viz obr. 1) odpovídá slovenské praxi v G dur sbor s varhanami. i počátku původního znění antifony, podoba tradovaná ve vsetínském sboru oproti tomu transponuje sólové farářovo zvolání o kvartu výš (čímž ruší modální charakter melodie). Ve Vsetíně se též užívá do češtiny převedené záobr. 3 věrečné Halelujah (Sláva Bohu). Tato varianta závěru existovala na Slovensku již v 19. století. Malá doxologie Jinak se lokální podoby předzpěvu melodicky Melodie této (jak bylo dříve popsáno) historici textově shodují, včetně liturgicky proměnlivé ky poněkud sporně zařazené, pouze v Pržně první fráze sboru v „Ó Ježíši (pro své narození provozované části se drží zcela podoby ze / umučení / vzkříšení / vstoupení)“. Vsetína z roku 1909 (viz. obr. 4). Je zasazena do tóniny D dur (což odpovídá současné německé praxi). Po sólové recitaci duchovního se přidává sbor s varhanami, jež harmonizují zvlášť každou slabiku původně recitativního zpěvu. Tím se výrazně zpomalí tempo a změní charakter fráze. Totéž nastává i při sborové části výše uvedené antifony.
obr. 1
Antifona
obr. 4
Nápěv versiculu čili antifony má ve všech třech sborech identickou melodii, která je přednesena nejprve sólově kazatelem a pak znovu celým shromážděním s varhanami. V Pržně a Vsetíně je také shodně umístěna do D dur (viz obr. 2), přičemž recitační tón se nachází na kvintě (tóninu zřetelně utvrzují varhany). Ve Frýdku-Místku je pouze transponována o tón níž do C dur. Úvodní melismatický postup ve vsetínské rukopisné úpravě Vladimíra a Břetislava Novotných chybí, dnes je však zpíván stejně jako v ostatních sborech.
Pozdrav
obr. 2
Také pozdrav je ve všech třech sborech melodicky i textově shodný, liší se opět jen tóninou: v Pržně se zpívá v B dur (jako na Slovensku; viz
Eliška Baťová
OZNÁMENÍ
Farní sbor ČCE v Praze 10 – Vršovicích hledá kazatele/ku Menší pražský sbor s živým společenstvím hledá faráře či farářku. Očekáváme zaujetí pro práci se všemi generacemi ve sboru (zvláštní důraz na práci s rodinami s dětmi), otevřenost a schopnost konsensu. Nabízíme zázemí v živém sboru, služební byt 4+1, dobrou dostupnost sboru i bytu hromadnou dopravou. Nástup: 1. 2. 2013 nebo později Kontakt: Tomáš Vokatý, kurátor, tel. 603 528 626,
[email protected] Web sboru: http://vrsovice.evangnet.cz
39
SLOVO
KATECHISMUS PRO RODIČE
Konfirmovat znamená potvrdit
K
onfirmovat znamená potvrdit. Třeba výsledky lékařského vyšetření (jak na tom pacient je). Nebo let letadlem (že cestující poletí) nebo platbu v bance (že chci opravdu zaplatit). V protestantských církvích to znamená potvrdit křest nebo přiznat se ke křtu, o který požádali rodiče na základě své víry. Tehdy bylo dítě moc malé, aby rozhodlo za sebe. Konfirmace je příležitost vyznat vlastní víru, převzít odpovědnost za svůj duchovní život (růst ve víře) a stát se vědomě součástí společenství na základě uváženého a svobodného rozhodnutí. Když člověk dospívá, přebírá odpovědnost sám za sebe. A konfirmace je takovým okamžikem ve vztahu k Bohu, kdy se mladý člověk sám za sebe rozhodne, že chce z Boží lásky žít a svědčit o ní – a nestydí se za to. Konfirmace je důležitý krok k samostatnosti, rozhodnutí, které ovlivňuje život – tomu by děti mohly rozumět. Jejím dalším významem je představení konfirmandů společenství sboru, které je přijímá mezi sebe jako členy. Zpravidla ukončuje výuku náboženství a umožňuje vstup do mládeže. V některých sborech je spojena s prvním přistupováním k večeři Páně. Konfirmace se tak pro mnohé stává ritem přechodu do dospělosti. K rozhovoru o smyslu konfirmace se dobereme zřejmě tehdy, když se konfirmační slavnosti s dětmi účastníme. Prostor se otevírá tam, kde je tématem křest. Nebo když se dostaneme ke vzpomínkám a fotografiím a mluvíme o osobním vztahu k Bohu. Účast na konfirmaci dává možnost komentovat jednotlivé prvky – konfirmand mluví sám
40
za sebe, vzkládání rukou s přímluvou utvrzuje víru, podáním ruky s presbytery se stává konfirmand členem sboru, konfirmandi jsou pozváni k večeři Páně, mládež zve konfirmandy mezi sebe. Konfirmandi se aktivně účastní bohoslužeb. Atmosféra bývá slavnostnější, což podtrhuje důležitost situace. U křtu bych se zastavila. Někteří stávající konfirmandi ani vlastně nevědí, co křest je a proč je rodiče ke křtu přinesli nebo sami ani při křtu konaném v rámci bohoslužeb nikdy nebyli. Proto záleží na nás, rodičích,
abychom se svými dětmi mluvili: proč jsme je nechali pokřtít, o čem jsme před křtem s farářem mluvili, jak jejich křest probíhal (k tomu pomáhá vytáhnout fotografie, křestní svíci, někde i křestní krabici se vzkazy), kdo je jim kmotrem a proč zrovna tohoto kmotra/kmotry rodiče vybrali. Pokud děti pokřtěny nebyly, můžeme s nimi mluvit o našich důvodech a třeba
o tom, zda byli do sboru jako malí uvedeni. Konfirmace je potvrzení křtu, proto je dobré o křtu mluvit ve všech možných souvislostech. Podobně je dobré mluvit o večeři Páně. V mnoha sborech se stále drží, že poprvé se k večeři Páně přistupuje právě po konfirmaci (přestože konfirmace není pro účast na večeři Páně podmínkou!). Vysluhování večeře Páně při konfirmaci je nasnadě – svátosti mají v životě křesťana své nezbytné místo. Mluvit můžeme o tom, proč je účast na ní pro nás důležitá a co pro nás znamená, kdo je k ní zván, co je oběť a odpuštění…
Jako téma společného rozhovoru se nabízejí i vzpomínky na vlastní konfirmaci, které mohou dětem poodkrýt, jak jejich rodiče chápali svůj přechod od dětství k dospělosti víry, jakou roli tu hrála modlitba, Bible, společenství sboru, rodina, farář; co vlastně pro nás znamená samostatnost a odpovědnost ve víře; jestli je konfirmace vždycky zárukou dospělosti. Můžu dítěti povídat, jaké to je žít ze vztahu k Bohu, ale jednou přijde okamžik, kdy se bude rozhodovat samo. K předkonfirmační přípravě a konfirmaci pak určitě patří i naše rodičovské modlitby. Markéta Slámová
POZVÁNKA NA VÝSTAVU
Bible očima světa – svět očima Bible Městské muzeum Polička, do 11. listopadu 2012
V
šichni známe pojmy: začalo to u Adama, David a Goliáš, silný jako Samson, betlémská hvězda, vzkřísil Lazara, Kristus porazil smrt. Obrazy z galerií, literární příběhy i výzdoba kostelů čerpají z Bible a zároveň ji ilustrují. Výstava v Poličce se biblickým tématem zaobírá obšírně a je na jedné straně hravá, na druhé straně představuje vzácné muzejní poklady. V první, interaktivní části se mohou návštěvníci přenést a aktivně zapojit do všedního života před tisíci lety. Napíší své jméno v řečtině či hebrejštině, podívají se do domku z Ježíšovy doby, vyzkouší si mlít obilí. Na panelech ve tvaru svitků se dozvědí řadu zajímavostí a v pracovním sešitu si budou moci vyzkoušet svůj postřeh a znalosti. Putovní výstava byla připravena Klubem Ámos Ostrava s podporou Ostravsko-opavského biskupství. Druhá část výstavy představuje na čtyřicet starých tisků, mnohdy bohatě ilustrovaných, z depozitářů poličského muzea – mimo jiné Bibli Melantrichovu (1549) a Bibli kralickou (1613).
Zastoupeny jsou i rarity, které jistě zaujmou. Například Dürrerova Apokalypsa, Nový zákon tištěný řecky – tj. v biblickém jazyce, Evangelium sv. Matouše tištěné ve staroslověnštině, apokryfní Nikodémovo evangelium, osobní ¥
41
Bible hudebního skladatele Bohuslava Martinů spolupráci s Českou biblickou společností, klubem Ámos Ostrava, farním sborem Česi jeho partitura Izaiášova proroctví. Česká biblická společnost na výstavě před- kobratrské církve evangelické v Poličce, římstavuje pestrou překladatelskou a ediční čin- skokatolickou farností – děkanstvím Polička, nost. Aby stěžejní biblické texty nebyly pouze Apoštolskou církví Polička a sborem Církve ve vitrínách, byl zde zřízen pohodlný čtenářský adventistů sedmého dne Polička. V předmluvě žaltáře z roku 1737 je uvedekoutek pro ty, kteří nespěchají. Pro zájemce jsou zde k dispozici zdarma výtisky Nového no: „K mnohému naučení, vzdělání, probuzení zákona a žalmů. Zájemci mají mít možnost a potěšení bližního slouží. Pánu Bohu na čest zpívat mají všichni lidé – staří i mladí, muži zapojit se do akce Ručně psaná Bible. Po dobu výstavy probíhá pro veřejnost i ženy, vrchnost i poddaní.“ V parafrázi na i školy řada přednášek a akcí vztahujících tento text můžeme říci – výstava je vhodná se k tomuto tématu ve spolupráci s místními pro dospělé i školáky, pro věřící (k posílení) křesťanskými církvemi. Bližší informace na i nevěřící (k poučení). www. cbmpolicka.cz. Výstava je připravena ve David Junek
PRACOVNÍ LISTY PRO KATECHEZI
Dvakrát měř, jednou věř Průvodce světem víry pro náctileté
Ž
ijeme ve světě víry. Ten svět víry je někde uvnitř nás, ale taky ho obýváme společně s druhými. Ve sboru, církvi, rodině, s přáteli, ve skupině mládeže... Něco je pro nás všechny důležité, jdeme podobným směrem, v modlitbě společně říkáme Otče náš... Víra je dar od Pána Boha. Ale cesta k ní vede většinou skrz lidi a poznání docela lidské. Je to cesta hledání, učení se, rozhovorů. Katecheze, česky vyučování. Jedním z míst, kde k takovému společnému hledání a vyučování dochází, je příprava ke konfirmaci. Česky slovo konfirmace znamená utvrzení, upevnění. Rozhoduji se, že tenhle směr je dobrý, a veřejně se k tomu přihlásím. Ať už jsem byla pokřtěna jako malé dítě, nebo se pro křest teprve rozhoduji. Jakým způsobem probíhá a jak dlouho příprava ke konfirmaci trvá, je obvykle na rozhodnutí farářů, případně staršovstev jednotlivých
42
sborů. Jak moc je potřeba vědět, mít znalosti, nebo naopak o věcech přemýšlet, diskutovat a hledat vlastní odpovědi, je asi věčné dilema. Jistě do katecheze patří oboje. Pomůckou k orientaci ve světě víry je nyní nová příručka, která má výzvu k vlastnímu hledání už ve svém názvu: Dvakrát měř, jednou věř. Synodní rada ČCE před čtyřmi lety oslovila faráře Davida Balcara a Petra Galluse, zda by mohli přeložit do češtiny nějakou vhodnou německou příručku pro konfirmandy. Ti ale záhy zjistili, že samotný překlad není ideálním řešením, a začali tvořit příručku vlastní. Na díle spolupracoval ještě farář Zdeněk Šorm a výtvarnice Lydie Férová. Příručka má formu pracovních listů, které jsou vloženy do desek s kroužkovou vazbou. Je tak možno se rozhodnout, které listy a v jakém pořadí použijeme, taky je možno (i záhodno) do
Ke knize je možno přikoupit metodickou desek vkládat listy další – jiná témata, inforpříručku, kde jsou k jednotlivým kapitolám mace o vlastním sboru, fotografie... Příručka má pět velkých kapitol: Apoštolské vysvětlení, nápady na hry či jiné akce, odkazy vyznání, Desatero, Modlitba Páně, Bible, Medai- na písně, literaturu atd. Jak pracovní listy používat? Součástí práce lony z církevních dějin; tyto kapitoly se dělí na tematické podkapitoly. Většina podkapitol má s příručkou by měl být rozhovor. Mnoho otázek obdobnou strukturu: nejdříve otevření tématu nemá jedinou správnou odpověď, jednotlivé (kde se s tím setkávám, jaké jsou různé pohledy možnosti jsou podněty k přemýšlení a diskusi. Kniha není katechismem. Zůstává na faa názory na danou věc), dále biblické odkazy (práce s biblickým textem), na konci snaha ráři, zda ji nějakým souhrnem učení doplní o přivlastnění (jak se to týká mě, mého života). (výkladem, knihou, vlastním textem, doplňky Například: v kapitole Bůh je nejdřív několik k jednotlivým kapitolám). Nebo bude během rámečků s výroky, co si někdo pod tím pojmem práce s listy vysvětlovat nesrozumitelné apod. Také záleží na skupině, s kterou se příručka představuje („Bůh je výmysl lidí, kteří mají strach ze smrti“; „Na Boha bych věřil, kdyby používá: jde převážně o lidi, kteří od dětství se konečně jednou ukázal“), půl strany je věno- chodí do nedělní školy a na bohoslužby; nebo váno obrázkům (Bůh jako astronom, opravář, jsou v kostele jen velmi zřídka; nebo přicházejí král, loutkoherec, Ježíšek s pytlem dárků...); nově a o křesťanství se chtějí zatím jen něco dále se pracuje s biblickými texty (hledání dovědět a pak se případně rozhodnout pro jednotlivých biblických odkazů, kde je Bůh křest? Orientovat se ve světě víry není pro nikoho popsán např. jako hostitel, otec, pastýř, skála nebo matka) a písněmi (jak se o Bohu mluví jednoduché. I zde platí: není dobré, aby člověk v dané písni); v poslední části je několik textů byl sám. Proto díky za knihu, která pomáhá o tom, jak může Bůh působit v životě člověka, otevřít rozhovor, dík za pozvání hledat cestu. jak vnímám jeho přítomnost (například příběh Lenka Ridzoňová o tom, jak mi Bůh pomohl skrze ochotného člověka a já jsem to poznala až zpětně).
RECENZE
Práce jako duchovní úkol Základem vztahu k práci je spiritualita
H
Kde najít užitek pro svoji duši, jak duchovně urá, víkend! Přežiju týden v práci a pak je víkend! Nebo ještě jinak: pět minut do zaví- zrát, když mi celý týden ukrádá čas moje zaračky, čtyři, tři, dva, jedna, padla! Prodavačka městnání? Kniha autorské dvojice Assländer s úlevou zavře krám a prchá směr domov... Ještě (manažer a poradce firem) a Grün (benediktinský tu matiku přežiju a pak směr volno, říká si uči- mnich) může přinést čtenářům inspiraci, jak dutelka. Je skvělé, že se mají po práci kam těšit, ale chovně zrát tam, kde se nacházejí – tedy i v práci. Autoři po krátkém úvodu ukazují nejrůznějje nutné dobu v práci jen přetrpět jako nutné zlo, ší pojetí práce v historii křesťanství, v Bibli, ¥ protože bez práce nejsou peníze na koláče?
43
v současnosti. Ukazují, rozebírají, vyzdvihují hodně zamýšlela. Jak vlastně chci, aby se má duchovní podloží různých pojetí. Duchovní víra promítla do mé práce? Mimochodem se mi při čtení vybavily dvě rozměr práce – práce a odpočinek, spokojenost, kreativita, smysluplnost práce – neboli knihy: kniha Alberta Schweitzera Nauka úcty křesťanská spiritualita je základem vztahu k životu a evangelický zpěvník. Nejdřív tedy k práci. Práce, to je i práce na sobě samém, Schweitzer: jedno z pokušení proti úctě k žii této práci je věnována samostatná kapitola. votu: fakt, že to, co mohu udělat, je příliš maUnaveni náročným čtením? Zkuste si zacvičit! linkaté ve srovnání s celosvětovým měřítkem, Cvičení obsažená v knize jsou dobrou pauzou a tak to nemá cenu ani dělat. Druhá kniha, kteve čtení a možností přemýšlet nad přečteným rá se mi vybavila, byl evangelický zpěvník, ten také tak, že si člověk něco z přečteného zkusí oranžový dodatek a text jedné z písní: „Pane, dej nám odvahu pro ty mnohé kroky malé, sám na sobě. Kniha se velmi dobře čte do strany pade- dej nám moudrost, odvahu.“ Odvahu dělat ty sát devět. Zde je zlom – a odteď je to opravdu maličké krůčky a nestarat se o celosvětové náročné. Až do této strany si lze myslet, že za měřítko, když jde o to, změnit něco ze svých stav společnosti (degradující člověka jen na postojů, požadavků, nákupů, smýšlení. Knihu doporučuji těm, kdo hledají, jak práci součástku – buďto pracuje, nebo je vyměněn) mohou vlády, parlamenty nebo prostě ti na- nejen přežít, ale i užít ku prospěchu své duše. hoře – a jen ti také mohou něco změnit. Ale Pro zaměstnavatele, kteří chtějí objevit a pěsomyl! Zodpovědnost nesu i já. Nejen já, ale tovat „štábní kulturu“ na důvěře a kolegialitě také já. Změny musí přijít zdola – tedy ode mne. zaměstnanců firmy. Pokud neodpíráme práci Svými požadavky, postoji, nákupy (včetně i duchovní rozměr, je pracoviště také prostodrobných nákupečků) rozhoduji o tom, koho rem studia a cvičení, nikoliv jen prostorem, podpořím – vyhroceně –, kdo bude pokračovat kde je nutno přežít do chvíle, než přijde vyve své činnosti, šířit svoje hodnoty. Mimořád- svobození v podobě volna. ně inspirativní je i návrh na firemní/osobní Kateřina Frühbauerová prohlášení – na vyjasnění toho, kdo jsem, kam ASSLÄNDER, Friedrich; GRÜN, Anselm. jdu a jaké kroky mě povedou k cíli, a pak tohle Práce jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské prohlášení uplatňovat. Nad tím jsem se hodně, nakladatelství 2011. 141 s. 159 Kč.ISBN: 978-80-7195-368-5
REAKCE ČTENÁŘŮ
Bible – pravé Slovo Boží
V
červnovém vydání časopisu Český bratr se Petr Sláma zabýval tématem zvěstování Božího Slova v kontextu dnešní doby lidem všech generací. Zvěstovat Boží slovo tak, aby zasáhlo lidi všech věkových kategorií, je v naší době, kdy všechno musí být sdělováno rychle a atraktivním způsobem, skutečně velmi obtížné. Článek zdůrazňuje příklad přítomnosti dětí na bohoslužbách. Zdá se, že když máme
44
děti v kostele, měli bychom se zaměřit na ně, přičemž dospělí se nudit nebudou a obsah zvěsti zasáhne i je. Znepokojila nás však myšlenka, která jako by umenšovala význam Bible Starého a Nového zákona jako Božího slova a která je vyjádřena následovně: „Co je to Boží slovo? Někteří křesťané jsou zvyklí považovat za Boží slovo Bibli. Evangelíci jsou zde opatrní. Věří, že Bible
nějak s Božím slovem souvisí, vědí ale dobře, že je také kusem lidské literatury. Pracuje s představami poplatnými době svého vzniku, na mnoho otázek ani nemá jednotný názor.“ Jsme koneckonců církví, která vznikla na základě různých reformačních hnutí, která bojovala za to, aby v církvi byla navrácena náležitá vážnost Písmu svatému Starého a Nového zákona – aby bylo jediným písemným pramenem víry a norem jednání, ano sepsaným lidmi, ale za inspirace Ducha svatého. Když byly v době obnovy církve mobilizovány všechny síly, aby se Boží slovo mohlo dostat k lidem, bylo to činěno se zřetelem na to, aby každý člověk měl přístup k Písmu v jazyce, kterému rozumí, a pokud možno ve své vlastní řeči. Lze to sladit s tvrzením, že evangelíci jsou v nazývání Bible slovem Božím opatrní? Evangelíci by měli být hrdi na to, že když vlastní Bibli, mají doma Boží slovo, které je pokaždé, když je otevírají, může oslovit. Když apoštol Pavel povzbuzuje svého učedníka Timotea, aby vytrval v učení, odvolává se na autoritu Písma těmito slovy: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2 Tm 3,15–17). Ze slov výše zmiňovaného článku je také možné nabýt dojem, že Boží slovo je pouze to, co se kazateli podaří vydolovat z Bible pro posluchače. Petr Sláma používá poněkud zvláštní výraz, když píše, že kazatel „vyloudí“ na Bibli pro přítomné shromáždění slovo Boží a zasazuje je do nového aktuálního rámce evangelia, aby v něm posluchači nalezli nový smysl. Je to ale opačně, tzn. Božím slovem je v kázání jen to, co je založeno zcela na Písmu, a kazatel je jen nástrojem, který Duch svatý může používat. Hlas církve je hlasem Božím natolik, nakolik je kázání založeno na Bibli. Rozumíme, že bratr Sláma chtěl zdůraznit význam, hodnotu a potřebu slova zvěstovaného i v naší době, která pro ně není příliš příznivá. Avšak nechtěli bychom, aby kdokoli z čtenářů měl dojem, že Písmo svaté, nám zanechané, je především dílem člověka, ke ¥
UPOUTÁVKA
Není už rozdíl? Keine Unterschiede mehr? No more difference? Sborník textů ke konferenci neformálního sdružení křesťanů z různých evropských zemí a konfesí (IEC) nad tématy Společné zvládání bolestí minulosti a Kulturní, národní a křesťanská identita v Evropě.
Texty o úloze multikulturalismu, postojích k přistěhovalectví, o vztahu k bolestem, jež působí neléčená totalitářská a autoritativní minulost, o problémech chudoby. Jednotlivé referáty jsou obvykle doplněny koreferátem účastníka z jiné církve a jiné země. Většinu textů najdete pohromadě v češtině, angličtině, němčině, částečně i francouzsky a nizozemsky. Vhodné jako podklad pro rozhovor při mezinárodních setkání křesťanů. Mj. obsahuje texty: M. Hübner, Multikulturalismus – cesta vpřed, nebo slepá ulička? T. Drummond, Co je největší bolestí Velké Británie?, M. Rozumek, Imigrace jako příležitost, P. C. A. Morée, Rány minulosti nebo hojení vzpomínek?, E. Vogelweith, Svědectví o smíření. K tisku připravili Bernard Martin a Tomáš Trusina Není už rozdíl? Keine Unterschiede mehr? No more difference? Benešov: EMAN 2012. 128 s. DPC 113 Kč, při objednávce u nakladatele 85 Kč ISBN 978-80-86211-85-5 Objednejte u EMAN, Husova 656, 256 01 Benešov, tel. 317 722 215,
[email protected]; http://eman.evangnet.cz
45
kterému se Pán Bůh může přiznat jen do určité jsou to slova, skrze která chce Bůh komunimíry. Autorem Bible je v prvé řadě Pán Bůh, kovat s člověkem, a ze kterých nemůže být nic který používá nedokonalé lidi, kteří sepsali to, ubráno nebo k nim přidáno. Za staršovstvo sboru ČCE a.v. v Českém co chtěl sdělit člověku bez rozdílu věku. Používá tedy slohový styl pisatelů, jejich myšlenky Těšíně i s tím, že se během psaní nebo přepisovaní kurátor Marek Schulhauser, mohli dopustit drobných chyb. Ale všechno farář Marcin Pilch
POSLEDNÍ SLOVO
Jdeme s dobou
J
e to zkrátka takový jev: blbé věci se uchytí lehko si, jak mizí na rodinných domech jména těch, kdo a lehko se šíří. A tak my, když nejsme pevnější, v nich bydlí? Co je komu po tom, že? A kolik z nás když nejsme osobnosti, necháme se snadno těmi se ještě představí do telefonu? Na ČT 24 je vcelku seriózní pořad zvaný Hyde lehko se šířícími věcmi ovlivnit. Když je nějaký nešvar všude kolem a čím dál víc, stává se postupně park. Do programu telefonují či píší ti, kdo se normou, a kdo se nad normou ještě pozastaví, kdo chtějí příslušného hosta na něco k tématu optat. A jistě sedmdesát procent z nich považuje za dose pohorší? V Posledním slově v čísle devět našeho časopisu statečné a slušné, když se představí slovy „dobrý Šárka Grauová rýpla do něčeho, v čem bych ráda den, tady (třeba) Karel“. Kam příjmení zmizelo? pokračovala. To nešťastné neosobní, v postmo- Proč se na ně moderátor dotyčného nezeptá? derní korespondenci používané „dobrý den“! Ne- Jakoby nic. „Karel se vás ptá, pane docente...“ betyčně to dráždí (mě), nezvyknu si, nechci! I když Stejnou zkušenost mám sama, když se někomu představuji: podáme si ruku, řeknu jméno je to „normální“. Co je mně do vás, co je vám do mě, „dobrý den“ a příjmení a ten druhý mi sdělí „já jsem (třeba) je tak akorát, je to „korektní“ a bez emocí, bez Martin“. Když jsem k tomu jednou cosi kritického barvy, chutě či zápachu. Nic to o autoru nesdělí. poznamenala, dozvěděla jsem se, že to je přece jedno, stejně bych si to příjmení nepamatovala. Vůbec nic. Jako stovky dalších nešvarů i tenhle prolíná To je pravda, nač ten formalismus. Pryč s ním. A neodpustím si ještě jeden příklad k témuž: společností zcela paušálně, nemá nic společného se vzděláním, zaměstnáním... (S věkem vlastně jazyková nepěknost krášlící věty, které zaplavily trochu ano. Staří či postarší většinou rozdíl mezi ulici, televizi... nadbytečný trpný rod, neadresnost a zároveň korektnost až běda: „Bylo mi řepozdravem a oslovením znají.) Tahle neosobnost není jen písemná. Taky to čeno“, „došlo k nedorozumění“. Kdo to „ono“ ale řekl a kdo se s kým nepohodl? Co se to s češtinou vidíte? Co všechno brání v oslovení druhého? I osob- stalo? Co se stalo s námi? Neplatí nakonec, že neosobnosti jsou plni ti, ní styk se stal neosobním. A já osobní budu: Jak třeskutě málokdo z těch, kdo znají mé příjmení, mě co zkrátka osobnosti nejsou? Ještě že znám i krásné příklady opačného jím (natož titulem) osloví! A k tomu – žel i známí, s nimiž si tykám – než by použili mé křestní jméno, ražení. Někdy o nich napíšeme – abychom se kryjí se za „prosím tě“! Je za tím stud, a co dalšího? rozveselili. Kam všude se neosobnost boulí! Kolik dalších Jana Plíšková takových úkazů kolem sebe vidíme?! Všimli jste
46
47
nimi existuje, bude posílena vědomím, že totéž povzbuzení, napomenutí, zaslíbení oddílu Bible provází toho dne jejich bratry a sestry přes hranice církevních útvarů.“
POZVÁNKA
Společné čtení na každý den 2013 Úvahy nad biblickými texty
Společné čtení na každý den 2013. Úvahy nad
V Kalichu vychází netradiční titul. Kniha Společné čtení na každý den s podtitulem Úvahy nad biblickými texty vznikla ze spolupráce pěti členských církví sdružených ve Společenství evangelických církví v Evropě (zkráceně Leuenberské společenství). Profesor Pavel Filipi, který je duchovním otcem nápadu, v úvodu knihy píše: „Jaká očekávání vedla k tomu, že se tyto církve na svém společném synodu v roce 2010 usnesly na projektu, který má být realizován v roce 40. výročí podpisu Leuenberské konkordie? Především jistě zde bylo přesvědčení, že Písmo svaté je základním pravidlem víry a života, a že všechny církve toto přesvědčení sdílejí. Nabízí se tedy příležitost, aby křesťané různé církevní příslušnosti tomu dali výraz i tím, že se budou ve víře i v životě každý den posilovat četbou týchž textů a úvahou o nich. Vzájemnost, která mezi
biblickými texty. Praha: Kalich 2013. 247 s. ISBN 978-80-7017-167-7
Evangelický měsíčník
vydává Českobratrská církev evangelická
REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová NA OBÁLCE foto: Daniela Ženatá REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka prosincového čísla je 18. 11. 2012 Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail:
[email protected]
TISKNE M.I.B. production service s.r.o., Papírenská 1, 166 11 Praha, 6 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail:
[email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz
ISSN 1211-6793
Chystáme: Co můžeme jako křesťané nabídnout k tématu... Půlnočníci. Vánoce a rituály
