2012 cena 25 Kč

9

Evangelický měsíčník | ročník 88/2012 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

Otevřeno? Má to vůbec smysl, mít otevřeno v církvi? Myslím, že to smysl má. Dělat něco s necitlivostí naší společnosti a nás samých. Odhalovat zlé věci, i když to nemusí být zrovna politicky výhodné, i když za to církev nebo spíš její představitelé možná schytají nějakou tu facku. Ukazovat, že i vzdálený svět je stále Otevřený filmový klub, Jonatan Hudec | 8 ještě náš, že se nás týká.

Máme otevřeno: proč, komu, co, jak – Bohumila Baštecká Otevřeno hloubavým, jinověrcům, starším, maminkám, snoubencům Vysvobození z homofobie je možné Rozhovor o špatném životním startu a novém začátku

|7 | 8–14 | 34 | 38

Janské Lázně foto: Pavel Capoušek

ÚVODNÍK 3 Má to cenu? – D. Ženatá AKCENT 4 Logos na Prague Pride – T. Adámek BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Pravá bohoslužba – A. Halamová TÉMA 7 Máme otevřeno: proč? – B. Baštecká 8 Filmový klub – J. Hudec 9 Mateřské centrum – J. Satke 11 Svatba – M. Kadlecová 12 Fara v Chrástu ožívá – K. Šimr 13 Česká křesťanská akademie v Třebechovicích pod Orebem – F. Čapek 14 Bohoslužby v domově pro seniory – F. Plecháček OTÁZKA NA TĚLO 16 Co děláte pro to, aby do vašeho sboru přicházeli noví lidé? CÍRKEV ŽIJE 23 Předkřestní příprava – R. Mazur 24 Jak mi Pán Ježíš opět zachránil život – Viktor 25 Sezóna padajících hlav – P. Sláma 25 Několik poznámek k článku P. Slámy – P. Kašpar 26 Slunečnice ve staré škole. Horní Krupá – D. Ženatá 29 Může se farář vyjádřit jinak než slovem? – L. Ridzoňová 30 Medaile vděčnosti za práci pro církev – M. Slámová 30 Miroslav Brož 1928–2012  – M. Frydrych/ J. Mamula 32 Odešel bodrý Valach Jan Kamas – L. Bureš 33 Ohlédnutí za mým tatínkem Richardem Firbasem – P. Firbas 34 Vysvobození z homofobie je možné – J. Škrob CÍRKEV SLOUŽÍCÍ 36 Na cestě mezi zázrakem a lodním šroubem. Laické služby – K. Schneiderová 38 Špatný start a nový začátek. Anatomie průšvihu – D. Ženatá ZPÍVANÁ LITURGIE 39 Sbory s původní luterskou liturgií – E. Baťová SLOVO 42 Pohřeb. Katechismus pro rodiče – K. Šimr 43 Knihy pro Theofila – Š. Grauová 45 Ráj na zemi – G. Fraňková Malinová 46 Dobrý den, pardon, pracuji… – Š. Grauová

ÚVODNÍK

Má to cenu?

O

no se řekne otevřeno. Ale máme v našich sborech otevřeno? Proto ten otazník. Věc není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Otevřu – a je tu průvan. Rozbije okno, způsobí housera v zádech. Je z toho víc škody než užitku. Zavřu – prostor zatuchne a časem zplesniví. Je to jinak, ale výsledek je týž: víc škody než užitku. Jak tak pozoruji sbory naší církve, zjišťuji, že důležitá je souhra faráře a staršovstva, potažmo sboru. Ideální situace je tam, kde farář tahoun nešetří energií a má velkou podporu a odezvu ve sboru. Tam pak práce kvete, daří se, sbor se otevírá společnosti a všechny to obohacuje a těší. O mnohých aktivitách v takových sborech se dočtete v tomto čísle. Pak jsou sbory, kde farář přichází s nápady a energií, ale sbor se na ně dívá s podezřením, nejsou peníze a vůbec. Otráví to atmosféru a zchladí nadšení. Mnohdy okolní společnost nechápavě vrtí hlavou: proč nechcete takového faráře? Ach, kdyby to byl náš starosta, to by bylo terno! Jinde jsou zase ambiciózní staršovstva a unavený farář. Něco se prosadí, s něčím se počká na novou vlnu v podobě nového faráře, na kterého se všichni těší. Při poslední variantě máte pocit, že na dveřích kostela je cedulka „Přijdu hned“, zažloutlá a opršená. Příště nepřijdete ani vy. Křesťanství je z  principu misijní. Konáme otevřenou misii? Prý svědčíme už svým životem. Evangelík žije rád, skromně a neokázale. Pracuje poctivě, nepodvádí. Okolím je většinou ctěn a uznáván, ale – ruku na srdce – souseda to do kostela nepřitáhne. Naděje je v otevřenosti mládeže: tam není problém pozvat druhé, ať už k večeru nad Biblí nebo na hudební festival. Mít otevřeno v našich sborech ale cenu určitě má. I za cenu občasného housera nebo rozbitého okna. Inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

3

AKCENT

Logos na Prague Pride Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu!

J

ako křesťané se veřejně hlásíme ke Kristu, ale současně také ke své homosexuální orientaci – abychom nelhali sobě ani svým rodinám, přátelům a farním společenstvím. „Věřím, že Bůh nás přijímá takové, jací jsme. Někteří lidé možná trpí předsudky, Bůh nikoli,“ říká jeden z členů výboru Logosu Martin Maryška. V  týdnu od 13. do 19. srpna se v  Praze uskutečnil již druhý ročník festivalu Prague Pride. Jednalo se o svátek převážně zábavního charakteru, jehož hlubším smyslem ale bylo dát společnosti najevo, že homosexuální lidé, gayové a lesby, jsou a chtějí být její uznávanou částí. Ke stejné filozofii se u nás hlásí i občanského sdružení homosexuálních křesťanů Logos, které se v evangelickém sboru v Praze– Kobylisích schází už dvacátým rokem. Rozhodli jsme se proto i letos festival Prague Pride podpořit svou účastí a v jeho závěru jsme ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a  za účasti představitelů dalších církví uspořádali společnou bohoslužbu v kostele u Martina ve zdi. Spatřujeme zde také

4

určité misijní poslání sdružení Logos v rámci gay a lesbické komunity: ne v tom smyslu, že bychom někoho přemlouváním obraceli na víru, ale že povzbuzujeme ty, jejichž víra byla špatnou zkušeností s křesťanskými církvemi otřesena. Vztah ke křesťanským církvím se ostatně pokoušíme udržet a prohloubit a jsme vděčni za duchovní zázemí, jehož se nám dostává právě v ČCE, ačkoli většinu účastníků setkání Logosu tvoří římští katolíci, což odpovídá rozvrstvení české populace. Konfesně pluralitní charakter našich setkání vnímáme jako velké obohacení. Máme naději, že Logos do budoucna nebude církev štěpit a rozdělovat, ale spíše „kořenit“, jak říká naše již několik let staré heslo. Do letošního průvodu jsme šli s aktuálním heslem: „Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu!“ Přijďte se osobně přesvědčit kteroukoli první neděli v měsíci od 15 hodin na kobyliskou evangelickou faru, nebo nás kontaktujte prostřednictvím našich webových stránek www.logoscr.cz.  Tomáš Adámek

BIBLICKÁ ÚVAHA

Pravá bohoslužba

„V

ybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř12,1–2) Apoštol Pavel píše do sboru v Římě, jaká má být odpověď křesťanů na Boží milosrdenství jim prokázané. Není to tak, že by měli jen v klidu čekat, až zemřou a budou přijati do života věčného. Na velké milosrdenství, kterého se jim od Boha dostalo, mají odpovědět tím, že budou sami sebe přinášet jako živou oběť, protože jen to je pravá bohoslužba. Při slovu oběť se mi ihned vybaví jiný biblický oddíl z proroka Ozeáše. „Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ Prorok Ozeáš na tomto místě prohlašuje, že Hospodin nechce žádnou planou oběť. Vůbec mu nezáleží na nějakém hořícím tuku, protože on se uplatit nenechává. Důležitá je pro něj úplně jiná věc. Chce, aby se lidé vnitřně obrátili. Měli by se ve svém životě neustále snažit poznat Boží vůli. Ozeáš varuje před planou bohoslužbou a vybízí k té pravé. Jako by ho Pavel vykládal, když píše, aby křesťané sami sebe přinášeli Bohu jako živou oběť. Tato oběť znamená úplně totéž jako pravá bohoslužba u Ozeáše. Vždyť Bůh Starého zákona je Bohem i Nového zákona a jeho vztah k člověku se nemění. Jistě, nyní nemluvím úplnou pravdu. Je tu přece Kristova oběť a ta je obrovským darem z milosti, který mění od základu všechno. Jenomže nároky kladené Bohem na člověka se tak neztrácejí. Křesťané mají ve světě Bohu stále sloužit. Pravá služba Bohu je ta, která se k němu neustále obrací, která se ho neustále ptá na jeho vůli.

Pavel píše, aby se křesťané nepřizpůsobovali tomuto věku. To dnes, stejně jako tenkrát, samozřejmě neznamená, že se máme bránit všem novinkám a díky tomu působit ve společnosti jako exotická stvoření. I když na druhé straně je pravda, že křesťan bude ve společnosti exotickým stvořením asi vždycky. Ovšem nikoli svým zevnějškem, ale svým chováním, svým smýšlením. Nově mi Pavlův text zazněl, když jsem od svého spolužáka z fakulty uslyšela o německém sboru, ve kterém během týdne probíhalo velké množství nejrůznějších kroužků. Tyto kroužky měly jednu věc společnou. Vůbec se při nich neotevírala Bible. Jak si v onom německém sboru asi vykládali tento úsek z Pavla? Nepřizpůsobovat se, ale neustále se proměňovat. Kde je míra, podle které by se dalo poznat, že je sbor dostatečně otevřen pro okolní svět, a přece se mu nepřizpůsobuje? Míra je tam, kam se obrací naše mysl. Přizpůsobí-li se naše mysl například nezájmu dorostenců o věci víry, pak zavřeme Bibli a raději budeme hrát hry. Naše mysl se má snad právě proto neustále obnovovat, abychom nejprve sami před sebou a pak také ve sboru ubránili otevřenou Bibli. Kdo si na Boha vzpomene jen v neděli na bohoslužbě, je jako ten, kdo obětuje krvavou oběť coby úplatu. Prorok Ozeáš na něj volá vzkaz od Hospodina, aby si svoji zbožnost strčil za klobouk, protože o takovou Bůh nestojí. Pavel ho laskavě vybízí, aby začal s proměnou a neustával v ní. Každý den znovu je třeba obracet se k Bohu a ptát se na jeho vůli. Pravá bohoslužba tak není otázkou neděle, ale každého dne, je to neustálý proces. Anna Halamová, studentka bohosloví

5

TÉMA – OTEVŘENO? Modlitba Pane Ježíši Kriste, Ty jsi prorok, král i kněz. Vydal jsi svědectví pravdě a neukryl si před námi nic potřebné. Byla Ti dána moc na nebi i na zemi a nám jsi skrze apoštola řekl: všechno je vaše. Sám sebe jsi obětoval, a jsi naším prostředníkem. Proto tě prosíme, dej nám shovívavost a pochopení pro ty, kteří tě neznají. Dej nám důstojnost dědiců království, kteří nemusí usilovat o uznání mezi lidmi. Vládni našim srdcím, ať dovedeme přijmout každého, kdo tě upřímně hledá, s radostí a bez přetvářky. Přiveď do této své církve všechny, které jsi povolal ke spáse, nás všechny společně pak do života věčného, bez konce. Amen Modlitba Tomáše Pavelky, foto Olga Stráníková

OTEVŘENO?

Máme otevřeno: proč? N

a jaře 2011 jsme v iniciativě Krize/vize pro- který je pro hostitelské tělo ETF životadárný bírali management. V zápise čtu: „ostatní i ohrožující. Částečne se uzavřenost projevuje plánovaná témata setkávání Krize/vize nemají jazykovým vytyčováním hranic včetně předem smysl, dokud neodpovíme na otázky po podsta- předpokládaného společného základu všech. Ale tě: Kdo je pro nás Kristus a Čím je pro nás víra. není to celé. Porozumění vlastní situaci jsem našla okliOstatní pak už bude snadné.“ V létě 2012 jsme s kolegy (L. Benešem, P. Haš- kou v popisu situace W. Cannona (1871–1945), kou, P. Jandejskem, H. Janečkovou, E. Provaz- profesora fyziologie na Harvardově univerzitě. níkovou, K. Šimrem) psali pro diakonickou N. Sheehy o něm píše: „a tak se snažil o svých konferenci Hidden Europe příspěvek Diakonie myšlenkách více diskutovat s psychology na žitá, poskytovaná a vyučovaná. Diakonií žitou Harvardu, byl ale zklamaný, protože se mu zdálo, že se v podstatě nesetkal s ničím jiným než se myslíme život církve a sborů. Navazuji na obě zmíněné inspirace. Intenzivní zdvořilými projevy zájmu a povzbuzení. Protože rozhovor na téma otevřenosti církve však pro potřeboval zevrubnější kritickou analýzu...“ Aha! mě začal dříve – vstupem na Evangelickou te- Už vím, co hledám pod pojmem otevřenost: spoologickou fakultu (ETF) v roce 2008. Vnímám lečný zájem o společnou věc, to, co překonává se stále jako „nově příchozí“, což je sociologická hranice mezilidské a mezioborové. Možná se i Cannon cítil znehybněn montážní pěnou zdvokategorie, která umožňuje vidět a divit se.

Otevřenost je vzájemná výměna a vzájemná Otevřeno: komu co jak Jsem psycholožka. Moji známí (často faráři) říka- zvědavost, tedy i kritika, konflikt, oboustranné li: to je fajn, že na tu školu jdeš, studenti teologie učení, spolupráce, společné živé bytí. potřebují psychologii jak (cituji) prase drbání. Já jsem (tehdy radostně) odpovídala, že nejdu učit řilosti; dnes je sice on – fyziolog –, považován pro ani dělat psychologii, že mám působit v novém psychologii za důležitějšího než mnozí jeho psymagisterském oboru Diakonika – křesťanská chologičtí následovníci, to mu však tehdy – před pastorační a krizová práce, který fakulta ote- sto lety na Harvardu – bylo platné jak mrtvému vřela, aby čelila úbytku studentů, a že se mám zimník. Díky jemu jsem si uvědomila, že otevřenost v tomto oboru zabývat krizovou pomocí. Těšila jsem se na spolupráci s teology. Jsem na fakultě je vzájemná výměna a vzájemná zvědavost, tedy ráda. Vážím si atmosféry, která na škole je, od- i kritika, konflikt, oboustranné učení, spoluprádanosti věci, vstřícnosti a vzdělanosti tamějších ce, společné živé bytí. Pokud jedna strana jen nabízí své poklady druhé straně, která se má učit, učitelů. Co mi tedy schází/valo? Snažím se to metafo- jde o návštěvu muzea či skanzenu. (Pro spravericky opsat, protože dohodnout se o otevřenosti dlnost: fakulta se myslím spolu-práci otevírá.) Domnívám se, že církev je na tom podobně. výrazivem běžné řeči se mi nedaří. Já vnímám fakultu jako uzavřenou, kolegové teologové se Ano, ve sboru je fajn, lidé se tam vesměs k sobě proti tomu ohrazují, považují se za otevřené. chovají zdvořile a přátelsky. Jsou k sobě navzájem To jsou, ale dovnitř. Skutečností je, že obě vět- otevření? Málokdy a málokteří. A co otevřenost ve – teologická a pastorační – se dosud nespojily, vůči nově příchozím? V čem spočívá? A vystačí takže nás – nově příchozí – přirovnávám k nevě- povrchní vlídnost na spolubytí rozmanitých, ¥ domě odmítanému transplantovanému orgánu, nebo jen na návštěvu muzea?

7

Otevřenost: proč Otevřenost nebývá cílovou hodnotou (snad s výjimkou první doby porodní). Žádný organismus není otevřen zcela, protože kdyby byl, nebyl by. Vnitřní uzavřenost živých systémů umožňuje Ve sboru je fajn, lidé se tam vesměs k sobě chovají zdvořile a přátelsky. Jsou k sobě navzájem otevření? Málokdy a málokteří. A co otevřenost vůči nově příchozím? jejich existenci při nezbytné výměně s okolím. Uzavřenost i výměnu sbory nepochybně mají, neboť jsou; o jakou otevřenost tedy jde? Proč je důležitá? Jaký má smysl? Smysl spočívá v poslání, o němž se na webových stránkách CČE (www.e-cirkev.cz) píše: „Proto nemá církev žádné vyšší poslání než poslání misijní: všemu světu, všem lidem a národům doručit Kristovo evangelium.“ Otevřenost sborů má být zřejmě otevřeností misijní. „Nikoli obavy o budoucnost naší církve, ale nové pocho-

pení evangelia jako jediné cesty pro všechny a poslušnost slovu Kristovu uprostřed soudů je legitimním důvodem k misii.“ (tamtéž) Poslání souvisí s identitou (s odpovědí na otázku, kdo jsem) a identita zase se sebevědomím. Kdyby měl sbor odpovědět na otázku, co si nikdy nenecháme vzít, jak by odpověděl? „Misijní poslání je svěřeno všem Kristovým učedníkem bez rozdílu. …Každý má být připraven dát odpověď na otázku, co je naší nadějí, každý má získávat druhé pro Krista, každý má o něm vydávat svědectví.“ (tamtéž)

Otevřenost: kdo Žije-li církev smysluplně, má svou identitu a poslání. Identitu tvoří bohoslužby, společenství, svědectví a služba. Posláním je misie. Pokud je sbor zdravý, „z jednoho kusu“, otevírá se misii až poté, co si odpoví na otázky po podstatě: Kdo je pro nás Kristus a Čím je pro nás víra. Ostatní pak už bude snadné. Bohumila Baštecká psycholožka a vysokoškolská pedagožka

OTEVŘENO HLOUBAVÝM

Filmový klub Dokumenty z cyklu „Jeden svět“

O

počenská modlitebna při farním sboru ČCE v Klášteře nad Dědinou se dočasně stala místem setkávání světů. Svět hladu a násilí se zde od loňského roku (2011) prolíná se světem odvahy a neuvěřitelné osobní statečnosti. Tyto světy se dostávají k místním lidem za pomoci projekcí dokumentárních filmů Mezinárodního filmového festivalu „Jeden svět“. Protože není třeba platit autorská práva, platí pozvání nejen církvi, ale i veřejnosti. Krásná myšlenka. I  v  kazatelské stanici, kde se dosud jednou měsíčně k biblické hodině schází zhruba desítka členů sboru, máme najednou otevřeno osmkrát do roka navíc. A to k promítání filmů Jednoho světa. Nejen v teplej-

8

ších, ale i v zimních měsících (po celodenním topení v kamnech) do nepříliš útulného prostředí ztemnělého sálu pomalu shromažďuje skupinka lidí. Zůstávají zachumlaní do kožichů a bund. Snad je ke sledování oněch dokumentárních filmů něco ponouká. Prvotní nadšení už ale opadlo. Z města, mimo církev, se tu zatím někdo objevil jen čtyřikrát, ale máme otevřeno stále. V místních novinách inzerujeme, věšíme plakátky, ale od první projekce, na níž nás bylo ke třiceti, je nás teď asi sedm. Účast a zájem ovšem někdy nevycházejí ze správné propagace, hodně závisí také na osobním pozvání. Pozvat někoho na film bývá přece snadnější než pozvat někoho do kostela. U dokumentů Jednoho světa

to je ale skoro těžší. Nejde jen tak říct: „Támhle v Opočně má církev otevřeno, tak se přijď podívat na film Zemřít ukamenováním“. Ony filmy mají právě tu (ne)výhodu, že je člověk nemůže tupě zhlédnout jako tragickou zprávu televizních novin a pustit z hlavy. Citelně se dotknou. Někdy znechutí. V člověku něco zůstane a většinou trochu déle. Takže, vtírá se otázka: máme sice otevřeno – ale máme to zapotřebí? Ty filmy jsou nechutné, bez obalu popisují brutální násilí, hlad, umírání, znásilňování, zotročování, vraždy. Mnohý divák z projekce odchází s pocitem marnosti, vždyť s touhle temnou stránkou našeho světa se jen těžko dá něco udělat. Někdo může zase odejít s pocitem úlevy: „Ještě že žiju v České republice a tohle si nemusím připouštět.“ Má to vůbec smysl, mít otevřeno v církvi tímto způsobem? Když ani mnozí naši členové nejeví příliš zájmu? Myslím, že i pro tu hrstku to smysl má. Že právě církev je jedním z míst, kde je třeba na temnotu světa upozorňovat. Dělat něco s necitlivostí naší společnosti a nás samých. Odhalovat zlé věci, i když to nemusí být zrovna politicky výhodné, i když za to církev nebo spíš její představitelé možná schytají nějakou tu facku. Ukazovat, že i vzdálený svět je stále ještě náš, že se nás týká. Mnozí kolegové se zapojili do stejného projektu a věřím, že mají trochu jinou zkušenost.

Že se jim třeba podařilo narazit na početnější skupinu angažovaných lidí. Nám na podzim zbývá promítnout poslední dva filmy. Už to ale nebude pro pocit, že máme otevřeno, ale proto, že se sami snažíme otevírat svoje srdce

pro mnohem širší okruh lidí, za hranice svých rodin a přátel. Když o nich budeme vědět, přestanou nám být lhostejní. Vždyť jak by dopadla společnost, která by se o informace a pravdu vůbec nestarala?! Jonatan Hudec, farář v Klášteře nad Dědinou

OTEVŘENO MAMINKÁM A DĚTEM

Mateřské centrum Překročit práh fary

P

okud byste zavítali do Přeštic a cestou z nádraží šli kolem sborového domu evangelické církve, mohl by vás zaujmout plakátek zvoucí na setkání mateřského centra. Našli byste ho ve venkovní vitríně vedle dalších pozvání ke

sborovým aktivitám, ať už se jedná o biblické hodiny, bohoslužby či o setkání pro malé i větší děti otevřené za hranice sboru. Z toho je patrné, že mateřské centrum je součástí sborových aktivit. ¥

9

Je to tak. Staršovstvo sboru se pravidelně mateřského centra. Začalo to vlastně u jedné vrací k otázce, jak nejlépe přiblížit evangelium maminky, která s tímto nápadem přišla a sama lidem ve městě a okolí. Odpověď byla jedno- do mateřského centra chodila v jiném městě. značná – službou. Tím, že budeme ve sboru Přidala se nová maminka ze sboru, další od hledat obdarování, která nám Pán Bůh dal, katolíků a jedna mimo církev. A základ pro a využijeme je ke službě druhým. Jen tak mo- mateřské centrum byl na světě. Současně bylo hou zažít dotek Boží lásky, kterou lidé potře- vyřčeno pravidlo, že se v mateřském centru bují zakusit, aby vůbec začali o Bohu přemýšlet nebude plánovitě mluvit o Bohu – kromě velikonoc a  vánoc. Sdílet svou víru je možné a mohli jej skutečně poznat. s maminkami, které se samy zeptají. A tak od října roku 2004 působí ve sborových prostorách „mateřské centrum“. Otevřeno je dvakrát týdně. O jeho službu je stále zájem, což se projevuje v tom, že centrum stále existuje. Neboť maminky se vracejí zpět do práce, děti odrůstají. Ale zatím se vždy našly další, které do centra začaly chodit. A to i bez velké reklamy – maminkám se zde líbí, a proto zvou další (princip misie). Mateřské centrum navštěvují průměrně jedna až dvě desítky matek s dětmi. Dnes vede mateřské centrum pastorační pracovnice, která se stará také o kluby pro malé i větší děti v našem sboru. Maminky, které se s ní seznámí v mateřském centru, pak nemají problém poslat děti i na ostatní sborové aktivity. A jak to v centru vypadá? Program je nejprve zaměřen na děti (pohádka, společné říkanky a tancování), poté přijde čas pro maminky, které mají možnost společně něco tvořit, poslouchat zajímavé přednášky či si jen tak popovídat. V této části mají děti volný program. Je pro ně připravena místnost s míčkovým bazénem a spoustou hraček. Za hezkého počasí je pro děti i dospělé ideálním prostředím zahrada s altánem a dětskými atrakcemi. Posléze se přidružila i nová služba – hlídání dětí. Maminky si mohou ve středu dopoledne odložit své ratolesti na faře a  svůj čas pak využít k zařizování potřebných věcí (středa je úřední den). Služba běží od roku 2010 a je Zazněl ale i požadavek, aby služba probíhala o ni zájem. A  závěrem  – zakladatelka mateřského především ve sborových prostorách – aby bylo zcela zřejmé, že jde o službu církve a aby lidé centra Petra Mišterová byla v roce 2009 za byli nuceni překročit práh fary, který je pro svou práci oceněna prestižní krajskou cenou velkou část veřejnosti značně vysoký. Lidé tak Křesadlo. Práci mateřského centra rovněž budou moci konfrontovat své předsudky vůči pozitivně hodnotí a podporuje město Přeštice. Sbor chápe mateřské centrum jako službu, a je církvi s realitou, kterou by jinak nepoznali. Sbor tedy začal hledat své „hřivny“ a zjistil, proto zcela zdarma. že kromě jiného jich mnoho mluví ve prospěch Jan Satke, farář v Merklíně a Přešticích

10

OTEVŘENO SNOUBENCŮM

Svatba To je pocit fajnovej

K

dyž se v telefonu ozve: „...dostali jsme na vás kontakt od pana Hájka,“ jsem si skoro jistá, že jsou to další snoubenci, kteří chtějí mít svatbu a hledají oddávajícího. Nevím sice přesně, jak se Štěpán Hájek dostal do povědomí nejen brněnské veřejnosti jako farář, který dělá pěkné svatby na nejrůznějších místech, ale protože na každé svatbě je vždycky několik párů, které o svatbě uvažují, zájem o oddání farářem se může rozrůstat geometrickou řadou. Když se obřad líbil, reference na nás dávají i v hotelech. Další doporučení je možno najít na svatebním webu,

u veřejnosti v okruhu mého sboru. A hrozně nerada si při tom připadám jako nezvaný host. ...tedy jestli nevadí, že přítel není pokřtěný... Byla bych samozřejmě ráda, kdyby všichni v naší zemi byli pokřtění a svými životy se snažili Krista opravdově následovat. Vím, taky díky rozhovorům se snoubenci, jak na tom naše společnost s vírou je. Jsem tedy moc ráda, že ČCE pokládá oddání svými faráři za službu veřejnosti a nespojuje svatbu s podmínkou křtu. Snoubenci nejednou označují sami sebe za nevěřící. To se mi vždycky vybaví reakce Sváti Karáska: „Ale

dávají je dokonce i paní úřednice na matrikách, když mají před sebou snoubence bezradné z toho, že jejich úřad vypisuje často pouze jeden až dva termíny v měsíci, kdy oddávají mimo obřadní síň. Pro faráře naší církve se tím otevírá nová možnost, že se na nás obracejí lidé „zvenčí“, často s velmi uctivou prosbou o oddání. Fajnové, příjemné a pořád sváteční pro mě na tom je to, že se přímo na mě někdo sám obrátí. Někdy si připadám, jako bych byla pro snoubence poslední záchrana, proto si dvakrát rozmyslím, než nějaké žadatele, většinou z časových důvodů, odmítnu. Jako farářka na misijně podporovaném sboru pořád hledám způsoby, jak se dobře zapsat

miláčku, to jsou jen pojmy. Pojď, půjdem spolu kus cesty a já budu hledat, po čem toužíš a o co ti nejvíc jde, v co věříš a co tě formuje...“ Opravdu mnoho snoubenců, které jsem oddala, neznalo z Bible vůbec nic a někteří ani nepostřehli, že v naší republice je ještě nějaká jiná církev než římskokatolická. Při přípravě svatby ale spolu ujdeme vždycky kus cesty, když se jeden druhému představíme, probereme celý obřad a přemýšlíme společně, k čemu je vlastně svatba dobrá, proč je věrnost pro manželství nezbytná, že je dobré dát přednost dětem a rodině před penězi a kariérou. O své víře mluvím, jen když se snoubenci na něco přímo zeptají, a doufám, ¥

11

Hradišťan v jedné písni zpívá: „Lásko, milá že sami začnou tušit, jak mocní hráči jsou Bůh lásko, kde ťa lidé berú, na horách nerosteš, v poli a víra v poli mého života. ...žádáte o sňatek církevní, to znamená, že při ťa nesejú. Mě v poli nesejú, já se sama rodím, mezi obřadu bude řeč taky o Bohu, Kristu, zazní něco mládencama, aj pannama chodím.“ Že se láska rodí mezi lidmi sama? Věř tomu, kdo chceš! Já na z Bible... Na toto mé úvodní upozornění bývají reak- základě Písma věřím tomu, že Bůh je původcem ce různé. Ani se nedivím. Ani mně každá řeč lásky na zemi, lásky mezi lidmi i lásky ke všemu o Bohu nezní stejně dobře, některá mě i dost stvoření. Současná situace, kdy se u nás rozvádí irituje. Tak abych snoubence dopředu zbyteč- polovina uzavřených manželství, musí být pro ně neodradila, posílám všem dopředu mailem snoubence dost znepokojující. O to potřebnějjakýsi vzor celého obřadu. Když si to přečtou, ší je otevřít jim výhled k Bohu, který nás volá, většinou s obřadem nadšeně souhlasí. Někdy to inspiruje nás a pomáhá nám, k lásce trvalejší předčítají doma nahlas svým partnerům nebo a obětavější, než jaké bychom byli sami, ze své lidské přirozenosti schopni. Bůh je láska, tak to rodičům u oběda. ...pokud je vám cizí se modlit, můžeme začít vyznáváme a zažíváme. Kde jinde by měl přijít víc ke slovu než na svatbě, když si dva lidé slibují obřad civilněji... Často slovo Bůh padne až ke konci svatební lásku a věrnost na celý život? Jsem ráda, že zákon o rodině platný v naší řeči, když doufám, že se mi podařilo posluchače oslovit, a když ze své životní zkušenosti mohli republice umožňuje sňatek občanský i církevní, jako dvě rovnocenné možnosti, a i vnitřní předk řeči vnitřně přitakat. ...abychom my mohli někoho milovat, abychom pisy ČCE umožňují vycházet podobným žádostem vůbec věděli, co to je a jak na to, musel někdo o církevní sňatek vstříc. předtím milovat nás... Martina Kadlecová, farářka sboru Silůvky

OTEVŘENO LIDEM Z OBCE

Fara v Chrástu ožívá Komunitní centrum pro všechny

„J

e čas bořit i čas budovat.“ Tuto moudrost které nebudou sloužit pouze členům sborů, ale biblické knihy Kazatel si v červenci 2012 širokému okolí. Projekt Živá fara má sbor více otevřít okolí mohli připomenout brigádníci při bourání zdí v přízemí evangelické fary v Chrástu. Z býva- a propojit lidi napříč věkovými a zájmovými lého farářského bytu se tak vyloupl základ skupinami. Centrum nabídne důstojné zázemí pro duchovní, volnočasové, kulturní, vzdělábudoucího komunitního centra. Ne že by chrástečtí farníci vystěhovali své- vací a společenské aktivity. Ty budou vyrůstat ho duchovního na ulici. Ten od prázdnin bydlí především z iniciativy členů sboru a lidí z obce. Vytvoření takového prostoru chápeme s rodinou v novém bytě, který vyrostl v dosud nevyužívaném podkroví. V přízemí se tak uvol- především jako výraz diakonického poslání nil prostor, aby zde vedle modlitebny vznikly církve, služby, otevřenosti a pohostinnosti. To místnosti k setkávání a rozmanitým aktivitám, by se ovšem na Živé faře nemělo oddělit od

12

ostatních funkcí církve: bohoslužby, společen- království ke kvasu, který musí být vmísen do ství a svědectví. Vlastně má jít o jakési setkání mouky, aby celé těsto prokvasil. Musí zůstat „na půl cesty“, na pomyslném mostě mezi církví kvasem (jako sůl solí), ale nesmí zůstat v obalu, musí se „ztratit“ v mouce. a okolní společností. O to se tedy pokoušíme i v Chrástu – a díky Vždy se trochu balancuje na ostří nože. Je naše křesťanská identita natolik silná, aby- financím z loňského Hlavního daru lásky Jerochom nepodlehli pokušení připodobnit se okolí nymovy jednoty nebo HEKSu se o tom můžeme a stát se „volnočasovým klubem“? Podaří se pokoušet s  lepším zázemím. Nové centrum předat něco z toho, čím křesťanský sbor ve své se zatím v provizorních podmínkách otevře svému účelu už na podzim. V neděli 7. října se podstatě je a z čeho žije? Možná nejde o nic víc, než abychom svíci s novými prostory bude moci seznámit veřejnestavěli pod kbelec, aby sbor byl otevřeným nost v rámci slavnosti Díkůvzdání za úrodu. místem, kde se člověk může setkat s Bohem, Slavnostní otevření pak – po dokončení zbýkterý je oslavován v bohoslužbě, a s těmi, kdo vajících úprav a vybavení – proběhne na jaře svědčí o své víře. Ježíš přece přirovnává Boží příštího roku. Karel Šimr, farář v Chrástu

OTEVŘENO JINOVĚRCŮM

Česká křesťanská akademie v Třebechovicích pod Orebem Nechodit jen na svoje

M

ístní skupina České křesťanské akademie vznikla v roce 2005 po předchozích dvou letech příprav ve spolupráci s lidmi z města, našeho sboru a místní katolické farnosti. Doposud nabídla akademie přes sedmdesát samostatných přednášek, jednu mezinárodní konferenci na téma Náboženství a válka ve znamení kalicha a řadu dalších kombinovaných programů, jako například celotýdenní akci Týden bez televize nebo setkání pro všechny generace v  rámci pořadu na naší farní zahradě nazvaného Neakademické loučení s létem. Paralelně s přednáškami se snažíme udržovat v chodu tzv. AVL klub (audio-video-literární klub), kde se diskutuje nad promítnutými filmy, přečtenými knihami a poslouchá se tematicky především k církevnímu roku zaměřená hudba. V posledních letech se akademie zapojila také do akcí Noc kostelů a Týden modliteb za jednotu křesťanů.

13

Členy akademie jsou evangelíci, katolíci i lidé o tom diskutovat a přemýšlet. Tím, že se snažíme bez vyznání. Místy setkání jsou evangelická nevyhýbat některým ožehavým otázkám, jako je a  katolická fara a  společenský sál místního například vztah Evropy a křesťanství k islámu, občanského sdružení Orel. Činnost každoročně bývají diskuse někdy dost živé. Na hodnocení přínosu spolupráce našeho finančně podporuje městský úřad a někteří místní podnikatelé. Jako motto společných setkání by sboru s Českou křesťanskou akademií si netrouse dala zvolit věta „nechodit jen na svoje“ nebo fám, to musí posoudit jiní. Sám za sebe jsem rád, také nežít v rozlišení „naše versus vaše“, které na že si díky ní našli cestu na naši faru, do sboru malém městě někdy nabírá až úsměvných a zá- i ke mně jako faráři noví lidé a že ono pomyslné roveň nepochopitelných rozměrů. Cílem, který „naše versus vaše“ je minulostí. O tom, že tím se snad daří alespoň částečně plnit, je, aby byla přibylo úkolů, zásadních témat a výzev, se ktesetkání otevřena všem, aby se při nich setkávali rými se budeme muset vyrovnávat, není pochyb. lidé, kteří chtějí něco nového slyšet a společně Filip Čapek, farář v Třebechovicích pod Orebem

OTEVŘENO STARŠÍM

Bohoslužby v domově pro seniory Ekumenická setkání

S

hromáždění v pardubickém Domově pro se- rů v Pardubicích a Bukovce i členů ostatních niory U Kostelíčka se konají ve zdejší ekume- pardubických církví. Většinu obyvatel domova, nické kapli každý čtvrtek odpoledne. Pravidelně kteří projevují o bohoslužby zájem, je třeba se střídá římskokatolická mše s evangelickou do shromáždění pozvat, doprovodit, případně bohoslužbou. Jedná se o shromáždění skuteč- také dopravit. Mnozí z obyvatel domova trpí ně ekumenická. Evangelických bohoslužeb se vážným tělesným nebo duševním postižením účastní nejenom členové ČCE, ale také příslušní- a bez pomoci by se do kaple nedostali. Někteří ci dalších protestantských církví a římští katolíci. přitom projevují opravdu upřímný a živý zájem, Střídají se kazatelé: v současnosti kromě ČCE a pokud jim to zdravotní stav jen trochu dovotaké z Bratrské jednoty baptistů, Církve bratrské luje, nechtějí o bohoslužby přijít. Zas a znovu a Církve adventistů sedmého dne. Bez organizač- se můžeme přesvědčovat o tom, jak je pro ně ního úsilí dvou vzácných sester by celý projekt účast na společných shromážděních důležitá. V  žádném případě přitom nejde o  nějaké zřejmě zůstal pouze zbožným přáním. Všichni vděčně myslíme na Jaroslavu Šejvlovou, katoličku jednostranné dávání. Společné naslouchání z Hradce Králové, která nás trpělivě uváděla do slovu, společné modlitby a zpěv, společně tráživota v domově, a je nám moc líto, že se ze zdra- vené chvíle neznamenají posilu a povzbuzení votních důvodů společných shromáždění již ne- pouze pro obyvatele domova, ale také pro nás, může účastnit. Za evangelickou stranu službu od kteří sem přicházíme zvenčí. Stále znovu můpočátku organizuje členka našeho pardubického žeme oceňovat ohromný potenciál modlitby sboru Naděje Mandysová, která také většinou Páně i známých nápěvů křesťanských písní. Pro mě osobně jsou často mocným prožitzajišťuje hudební doprovod. Celá služba by se ovšem neobešla bez oběta- kem nejenom bohoslužby, ale také návštěvy vé pomoci mnoha dalších sester a bratří ze sbo- obyvatel, kteří se nemohou společných shro-

14

máždění zúčastnit. Ve chvílích vzájemného sdílení se mohu učit od těch, jimž docházejí síly, co to znamená věřit a důvěřovat Hospodinu a trpělivě ho očekávat. Někdy je třeba bedlivě se vystříhat velkých slov a znovu si uvědomit, že něco znamená již to, že jsme prostě spolu – ve společné víře, naději a lásce. Jak je naše služba v  domově přijímána? U  obyvatel jednoznačně kladně. Vlastně si nevzpomínám, že by někdo vůči někomu z nás projevil třeba otevřenou averzi. Naopak, někdy

při návštěvě projeví zájem o rozhovor nebo o modlitbu i další z obyvatel pokoje. S některými členy personálu to bylo, zvlášť zpočátku, trochu složitější. Dávali občas i otevřeně najevo, že trochu překážíme. Ale musím říci, že se jednalo o výjimky. U naprosté většiny jsme se setkali a setkáváme s pochopením a vstřícností. I proto věřím, že se naše služba bude s pomocí Boží také v budoucnu zdárně rozvíjet. František Plecháček, 2. farář pardubického sboru

OZNÁMENÍ

VERITAS zve na seminář Výbor historické společnosti VERITAS zve na XXXVI. seminář, jehož tématem je „Církev bez restitucí  – křesťanské svědectví tolerančních sborů z roku 1782“. Přednášet bude doc. PhDr. Eva Melmuková. Seminář se koná v sobotu 13. října od 10 hodin v Pardubicích, v sálku na faře ČCE v ulici Sladkovského č. 638. Fara je šestý dům za evangelickým kostelem. Všichni zájemci jsou srdečně zváni.

15

OTÁZKA NA TĚLO

Co děláte pro to, aby do vašeho sboru přicházeli noví lidé? vodu, na letní tábory, pečení perníků, dáváme Marek Lukášek, farář v Českém Brodě Dbáme, aby při bohoslužbách byly otevřené jim sborové dopisy atd. A mluvíme o tom, proč kostelní dveře. Příchozí nelustrujeme. Zveme je nám ve sboru dobře. A teď zrovna rozdána „nízkoprahová“ setkání na pomezí kultury váme všem prvňákům ve městě pozvánku na a náboženství. Ctíme zároveň zásadu, že pod- náboženství. bízení nenese dlouhodobé ovoce; místo něho nabízíme slovo a svátosti každou neděli, jak David Sedláček, farář v Krouně Sbor, který žije v prostředí, které je po staletí nejlíp dovedeme. rozděleno na katolíky a  evangelíky (a  toto Hana Capoušková, kurátorka pardubického sboru rozdělení v myslích mnoha členů sboru stále Snažíme se, abychom byli sborem otevřeným, panuje), v podstatě nic takového po sobě ani přístupným, aby se o  nás ve městě vědělo. po staršovstvu a faráři nežádá. Od faráře se Máme webové stránky, které jsou hodně na- spíše očekává, že přivede zpátky papírové vštěvovány. Sama za sebe musím přiznat, že členy sboru, kteří přísně vzato novými lidmi toho moc nedělám. Neumím vehementně zvát nejsou, zájem o život ve sboru nemají, ale ani a zajímavě mluvit o tom, co se v našem sboru z něho nechtějí vystoupit. děje. Je to škoda, protože si často říkám: „Kdyby tady tak byli někteří moji přátelé a slyšeli to…“ Wiera Jelinek, farářka v Ratiboři Ve stručné odpovědi řeknu jen tolik: pastorační a seznamovací návštěvy, koncerty – ať se zaplní kostel! Mezi skladbami zvonkohry se vždy snažím předat duchovní slovo. Na začátku září máme pro všechny žáky z místní školy seznamovací setkání s biblickým příběhem a farářkou. Dále přednášky zajímavých hostů, rodinný den s programem pro všechny generace, modlitební setkání pro babičky a dědečky. Také umožňujeme zahrádkářům připravit výstavu květin. David Balcar, farář v Jindřichově Hradci Zveme i své známé a sousedy na sborové zájezdy, promítání s diskusí, na Noc kostelů, do kavárničky, na pouštění draků, na sborovou

16

NÁSTĚNKA

SYNODNÍ RADA

Na zasedáních 31. 7. a 21. 8. projednala synodní rada 76 titulů. Z nich vybíráme: Vyznání a život církve Synodní rada považuje za důležité učinit jubileum Bible kralické tématem pro rok 2013 a souhlasí s nárysem dvou církevních shromáždění při příležitosti tohoto jubilea. Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Jakuba Hály za kazatele v Jilemnici, Hany Schusterové v Chocni, Františka Plecháčka jako druhého faráře v  pardubickém sboru a Václava Hurta v Litomyšli na plný pracovní úvazek, Hynka Schustera za jáhna v Brandýse nad Orlicí a Tomáše Jirků za faráře ve sboru v Olešnici na poloviční úvazek, Jiřího Marvána v Černošíně na třetinový úvazek. S vděčností a poděkováním za dosavadní službu církvi vzala synodní rada na vědomí rezignaci Jaroslava Vítka na místo faráře ve sboru Brno II a rezignaci Romany Špačkové na místo druhé farářky ve sboru Brno-Židenice. Z důvodu přijetí nabídky k duchovenské službě v Armádě České republiky podal rezignaci na místo faráře ve Strmilově Drahomír Frühbauer. Po rozhovoru se synodní radou obdržel jmenovaný pověření duchovenskou službou v armádě. Synodní rada podmíněně prodlužuje pověření Marie Melicharové jako pastorační pracovnice ve sboru Brno I na poloviční úvazek. Podmínkou je prohlášení o závazku hradit náklady, které povšechnému sboru v souvislosti se zaměstnáváním pastorační pracovnice vzniknou. Pověření Martiny Dvořákové jako pastorační pracovnice pro sbor v Novém Městě na Moravě na 75 % bylo prodlouženo. Pověřen jako pastorační pracovník na poloviční úvazek pro sbor v Praze-Libni byl Milan Balahura.

Správa církve Synodní rada vyhlásila usnesení 2. zasedání 33.  synodu a uložila ÚCK rozeslat je sborům ČCE s průvodním dopisem zdůrazňujícím zásadní změny církevního zřízení a řádů. Na vědomí vzala synodní rada zprávy z vizitací příslušných seniorátních výborů ve sborech Frýdek-Místek, Opatov, Humpolec, Sněžné a Hořice v Podkrkonoší a rovněž zprávy ze zasedání seniorátních výborů Poličského, Horáckého (2x), Královéhradeckého, Libereckého, Poděbradského, Brněnského, Chrudimského a Východomoravského seniorátu. Ekumena Reformovaná a luterská církev ve Francii se v příštím roce spojí pod názvem Spojená protestantská církev ve Francii. Dojde k tomu při slavnostním synodu v  květnu 2013 v  Lyonu, na nějž je zván synodní senior Joel Ruml. Na valné shromáždění Světové rady církví v srpnu 2013 v Busanu v Koreji delegovala synodní rada Joela Rumla, Milana Balahuru a Alexandru Hauserovou. Oslav 555. výročí Jednoty bratrské v Kunvaldu 28. září 2012 se zúčastní Lia Valková a Pavel Kašpar, který poslouží kázáním. Na Rüstzeit saských superintendentů koncem září v Míšni byl delegován Michal Kitta. SR  souhlasí s  vysláním Jiřího Tomáška jako zástupce ČCE na slavnost GAW Falcké církve. Na valné shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě na přelomu srpna a září 2012 delegovala SR Ilonu Mužátkovou. Svaz křesťanských rekreačních středisek v Sasku projevil zájem o to, aby se na Německém evangelickém Kirchentagu v Hamburku prezentovala společně na jednom stánku evangelická rekreační střediska z Česka a Slovenska. Saská strana nabídla, že by v případě zájmu zaplatila poplatek za stánek (295 eur). SR schválila záměr prezentace našich

17

církevních středisek na Kirchentagu a pověřila ekumenické oddělení, aby pokračovalo v jednání se saskou a slovenskou stranou. Sbor v Praze-Dejvicích přišel s návrhem vydat film režiséra Tomáše Škrdlanta Milujte své nepřátele na DVD, které chce mimo jiné věnovat všem našim sborům jako svědectví o životě a působení Přemysla Pittera. SR vítá a podporuje záměr vydat DVD o P. Pitterovi a souhlasí s finančním příspěvkem ve výši 6 000 Kč. Evangelická akademie Jmenovací dekret převzal nový ředitel Konzervatoře Evangelické akademie (KEA) v Olomouci Mgr. Pavel Zatloukal. Aktuálně je třeba dotvořit školní vzdělávací programy, dokončit personální změny ve vedení KEA, změnit účetní firmu a intenzivně hledat nového spirituála. SR schválila provedení interního finančního auditu konzervatoře. Vedení školy obdrželo kopii dopisu olomouckého kurátora sboru Jana Matějky adresovaného hejtmanovi Olomouckého kraje na podporu KEA. Synodní rada souhlasí s písemnou podporou KEA Olomouc a adresuje rovněž dopis Radě Olomouckého kraje.

Různé SR vzala na vědomí uzavření smlouvy s Jankou Halukovou v návaznosti na projekt Dědictví reformace, v níž se jmenovaná zavazuje k vypracování ročního hlášení o udržitelnosti projektu, k účasti při ohlášených kontrolách prováděných orgány veřejné správy, ke spolupráci na přípravě podkladů pro tuto kontrolu, k propagaci projektu na veřejnosti a k získávání finančních prostředků.  DaZ

ÚSTŘEDNÍ CÍRKEVNÍ KANCELÁŘ

Výběrové řízení na pozici programového pracovníka Českobratrská církev evangelická vyhlašuje výběrové řízení na pozici programového pracovníka pro církevní rekreační a vzdělávací střediska. Hlavní náplní práce bude příprava a koordinace nových programů pro rekreační a vzdělávací střediska Českobratrské církve evangelické (ČCE).

Diakonie Středisko Diakonie ČCE Brno se obrátilo na SR s prosbou o poskytnutí krátkodobé půjčky z prostředků personálního fondu na financování výstavby chráněného bydlení v Nosislavi. Na tento projekt získalo brněnské středisko Diakonie ČCE dotaci ve výši přes 18 milionů korun. Půjčku potřebuje středisko k postupnému hrazení faktur, které budou následně pokryty dotací. Synodní rada souhlasí s profinancováním projektu z dočasně volných finančních prostředků personálního fondu. Synodní rada schválila příspěvek na setkání diakonů, pracovníků Diakonie, pastoračních pracovníků a sborových sester, které se uskuteční v říjnu 2012, ve výši 10 000 korun. Základní podmínky pro uchazeče: Stát a církev – vysokoškolské, případně středoškolské vzdělání V návaznosti na změnu Církevního zřízení a řádů – vítána je významná praxe v oboru tvorby je třeba změnit Základní dokument ČCE. Synodní vzdělávacích programů rada schválila změny Základního dokumentu ČCE – dobrá orientace ve volnočasových aktivitách a ukládá ÚCK zajistit registraci nového znění u Misouvisející se znalostí aktuální společenské nisterstva kultury ČR. situace

18

– zkušenost s grantovými projekty – schopnost pracovat v týmu i samostatně – organizační schopnosti – kladný vztah ke křesťanskému prostředí – znalost ČCE – otevřenost pro křesťanské poselství středisek – PC znalost (Microsoft Office, důraz na práci v Excelu) – znalost NJ (slovem i písmem), další jazykové znalosti výhodou – řidičský průkaz skupiny B Předpokládaný nástup: k 1. listopadu 2012. Nabízíme: podporu při hledání ubytování v Praze. Délka pracovního poměru: na dobu určitou, a to 24 měsíců. V případě úspěšnosti možnost prodloužení pracovního poměru.

Dne 10. srpna zemřel ve věku 84 let Miroslav Brož, evangelický farář a senior, který působil ve sborech v Pardubicích, Teplicích, Holicích a Třebechovicích pod Orebem. Dvanáct let také pracoval jako vedoucí tajemník ústřední církevní kanceláře. Dne 10. srpna zemřela v Brně ve věku nedožitých 87 let Libuše Soběslavská roz. Cardová, ordinovaná presbyterka a vdova po faráři ČCE. Ve Švýcarsku, kde dlouhá léta žil, zemřel 21. srpna farář Štěpán Milan Pavlinec ve věku 91 let.

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Přihlášky do výběrového řízení posílejte do 1. říj- Jubilejní desátý ročník celoživotního na 2012, na obálku napište: Výběrové řízení PP – NE- vzdělávání OTVÍRAT. Kontaktní osoba Mgr. Martina Sklenářová, náměstkyně vedoucí tajemnice pro personalistiku V říjnu začne již desátý ročník celoživotního vzděa vzdělávání, e-mail: [email protected], tel. lávání. Tentokrát nám poprvé bude přednášet host, 224 999 223, 734 48 05 31. Výběrové řízení proběhne doc. Petr Kubín z Katolické teologické fakulty. Již v měsíci říjnu 2012, termín bude upřesněn. dlouho jsme totiž prahli po tématu Počátky křesťanství v českých zemích a na to si nikdo z naší fakulty netroufá. Přednášející z řad bratří katolíků nám byli opakovaně nabízeni, ale my jsme stáli JUBILANTI V měsíci září 2012 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Jaroslav Kolafa 50 Marie Benešová 65 Marta Vršková 55 Lubomír Hána 90 Daniel Matějka 65

ÚMRTÍ Po delší nemoci zemřel 1. srpna ve věku 78 let duchovní Českobratrské církve evangelické Vlastimil Hajský.

o pohled našich profesorů. Nakonec jsme situaci přehodnotili a nabízeného fundovaného přednášejícího přijali. Nyní se těšíme na jeho přednášky. Řada přednášek se bude jmenovat Nejstarší církevní dějiny v Čechách a na Moravě a měla by podle návrhu doc. Kubína probírat následující:

19

1. Christianizace Velké Moravy, bavorská a cyrilometodějská misie 2. Ludmilské legendy 3. Václavské legendy 4. Svatováclavský kult v českých dějinách 5. Svatý Vojtěch, život a kult 6. Církevní správa v 10.–13. století 7. Církevní správa ve 14. století

šel dr. Keřkovský o lidských právech, Bibli a spravedlnosti. Zdena Skuhrová

OPRAVA

ad ČB 8/2012

Tolik chystané a očekávané budoucno. Teď něco V článku Strmilovské ozvěny z čísla 8/2012 je Celok minulosti. U zrodu celoživotního vzdělávání stál církevní odbor mládeže (COM) uveden jako orgatehdejší seniorátní kurátor Petr Kraus a prof.  Pavel nizátor Kempu pro mládež. Kemp ale organizuje Filipi. Bratr Kraus se na tvorbě programu podílí Sdružení evangelické mládeže ČR (SEM) – zajišťuje dodnes a  také pilně navštěvuje přednášky. Již veškerou organizaci včetně shánění finančních prodevět let jsme se scházeli jednou za čtrnáct dní středků. COM je zapojen personálně – někteří jeho v pátek brzy odpoledne. Obvykle šest až sedm členové na kempu pomáhají (letos 3). Za nepřesnost starších lidí, občas i více, někdy i mladší ročníky. se omlouváme. redakce Poznali jsme za tu dobu skoro všechny přednášející naší fakulty. A dozvídali jsme se nové věci z mnoha tematických celků. Všechno bylo zajímavé, ale snad nejvíce na nás zapůsobily naše první přednášky s doc. Prudkým POZVÁNKA o Starém zákoně. Na něho pak navázal dr. Sláma a dvěma přednáškami ještě i prof. Heller. Kulturní charitativní festival Druhý ročník byl věnován dějinám křesťanství, Dobříšské záření 2012 utváření dogmatu a počátkům české reformace. Hlavním přednášejícím byl doc. Wernisch, dále Pořádají: farní sbor ČCE v Dobříši a římskokatolická prof. Rejchrtová a další. farnost Dobříš za podpory Města Dobříš a rodiny Třetí ročník měl dvě různá témata, a to pozadí Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld. Nového zákona – vykopávky, apokryfy, kánon. V letním semestru to pak byla religionistika, Pátek 7. 9.2012 v 19.30 kterou nám přednášeli doc. Hošek a prof. Balabán. Vernisáž výstavy FOTO (V) ZÁŘÍ / Pavel Rejsek Čtvrtý ročník byl opět půlený. Napřed to byla v Pastoračním centru sv. Tomáše. systematická teologie s prof. Štefanem, která pak pokračovala ještě jedním semestrem v šestém Neděle 9. 9. 2012 v 19.00 ročníku. V letním semestru to byl přehled křes- Koncert folkové skupiny PRANIC v evangelickém ťanských církví s prof. Filipim. I s ním jsme měli kostele, vstupné dobrovolné. ještě jeden semestr šestého ročníku, v němž nám přednášel liturgiku. Čtvrtek 13. 9. v 19.30 Pátý ročník byl věnován křesťanské etice a celý Moudrost nejsou žádné čáry a vzdělání není nikdy ho vedl prof. Trojan. dost, hodinka s ministrem školství Petrem Fialou V sedmém roce jsme se s doc. Mrázkem a dr. Ros- v Pastoračním centru sv. Tomáše, kovcem zabývali exegezí novozákonních textů. vstupné dobrovolné. Osmý ročník byl půlený. V zimním semestru nám dr. Ota Halama vyprávěl o mistru Janu Husovi 16. 9. 2012 od 15.00 a o jeho kultu. V letním semestru jsme se s dr. Duš- Neděle (nejen) pro děti kem vrátili ke Starému zákonu, k epigrafice a tex- Hry a soutěže, divadelní představení „Indiánská tové kritice. pohádka“ na zahradě evangelické fary, vstupné Prozatím poslední, devátý ročník nám předná- dobrovolné

20

Neděle 23. 9. v 18.00 Divadelní představení RYCHLÉ ŠÍPY, účinkuje Divadlo A. Dvořáka Příbram v Kulturním domě v Dobříši, vstupné 100 Kč (předprodej vstupenek v Informačním středisku na náměstí a v Pastoračním centru sv. Tomáše, ul. Na Nábřeží 1650).

POZVÁNKA

Českobratrský evangelický sbor v Rovečném si v neděli 16. září 2012 připomene 230 let svého trvání a 200 let své samostatnosti.

Neděle 30. 9. v 19 hodin Koncert komorní hudby – soubor MUSICA PODBER- 9.30 bohoslužby s večeří Páně, káže Joel Ruml, boDENSIS v zámku Dobříš (v zrcadlovém sále), vstupné: hoslužby spoluvedou Miroslav Erdinger, Miroslav dospělí 150 Kč, děti do 15 let zdarma, studenti 80 Kč. a Hana Pfannovi, Lia Valková, Ondřej Ruml Výtěžek z festivalu bude věnován dívčímu skautské- 11.00 pozdravy hostů a předání medaile vděčnosti mu oddílu Minnehaha v Dobříši. 11.45 společný oběd (v případě zájmu se přihlašte do 10. září na e-mail: [email protected], nebo tel: 732 852 503) 12.30 pohoštění na faře, pro zájemce prohlídka kostela a obou far 13.30 přednáška prof. Petra Pokorného Křesťan POZVÁNKA a Kristus – křesťan a svět 15.00 setkání na faře Mezinárodní ekumenická konference

Praha 2012

Srdečně zve staršovstvo Farního sboru ČCE v Rovečném

Český přípravný výbor zve na Mezinárodní ekumenickou konferenci (IEC) Praha 2012 ve dnech 20. 9.– 23. 9. 2012. Budeme mít po dvou letech příležitost k osobnímu setkání, sdílení a rozvažování s přibližně padesátkou dalších účastníků nad tématy: Společné zvládání bolestí minulosti (Jak se vypořádat s bolestmi minulosti, Místo křesťanů v tomto vypořádávání, Bolestivá minulost jako výzva) a Kulturní, národní a křesťanská identita v Evropě (Problém imigrace, Multikulturalita). Součástí programu bude také závěrečná nedělní ekumenická bohoslužba a varhanní koncert. Přihlašovat se můžete elektronicky na webu – http://iec2012.evangnet.cz –, kde také naleznete další informace o IEC včetně programu, nebo přímo na [email protected]. Konferenční poplatek činí 600 korun (v ceně je mj. strava během konference, popřípadě ubytování v rodinách). Platí se až na místě samém. Zveme širokou veřejnost na varhanní koncert Lukáše Vendla pořádaný v rámci Mezinárodní ekumenické konference v sobotu 22. 9. ve 20 hodin evangelickém kostele U Salvátora, Salvátorská 1045/1, Praha 1. Vstupné dobrovolné. Srdečně zveme na Ekumenickou bohoslužbu rovněž v kostele U Salvátora, která se koná v neděli 23. 9. v 9.30. na závěr Mezinárodní ekumenické konference.

21

CÍRKEV ŽIJE

Duhový pochod Prague Pride, 23. srpna 2012 foto: Barbora Škrobová

MISIJNÍ INSPIRACE

Předkřestní příprava J

...přemýšlíte o tom, že se přístupem či křtem edním z klíčových úkolů našich společenství je směrovat na cestu křesťanské víry stanete členkou/členem našeho sboru (podmínlidi z okolí našich sborů, kteří na ní prozatím kou je absolvování předkřestní/předvstupní ještě nejsou, ale jsou křesťanským duchovním přípravy). Od prvního kontaktu (na webu, v kostele na inspiracím otevřeni. Autor těchto řádků se laskavým čtenářům bohoslužbách) tak vysíláme jasný signál, že již v některých minulých číslech pokusil pře- naše společenství není jen pro „zasvěcené“, že destřít misijní koncept, který vyrůstá z tohoto jeho členové jsou ochotni odpovídat i na otázuvědomění. Tento koncept vychází z pozoro- ky a podněty nováčků. Dává se také najevo, že vání, že k cestě víry člověka zvenčí obvykle pro případné zájemce je připravena konkrétní nepřivede jedna klíčová zkušenost, nýbrž více forma seznamování s obsahy křesťanské víry menších prožitků, které umožňují vždy další a s životním stylem praktikujících křesťanů. krok na cestě k víře a k jejímu vyznání. Jeden přeryv by však měl být pro nové křes- Základy křesťanské víry ťany společným, a to i přes všechno vědomí Formy předkřestní přípravy jsou velmi rozmanirozmanitosti lidí a jejich cest ke křesťanskému té: od několikahodinového semináře v jednom Bohu – křest. Být křesťan znamená respekto- odpoledni (tak to např. doporučuje a praktikuvat Ježíše jako Pána – klíčovou autoritu svého je významný baptistický kazatel a spisovatel života. A celý Nový zákon ani křesťanská tra- Rick Warren), přes několikaměsíční kurz Alfa dice neznají lepší způsob, jak příklon k tomuto (o tom pojednáme zvlášť v příštím čísle), roční novému zásadnímu životnímu postoji vyjádřit, katechezi zaobírající se základními tématy než právě přijetí křtu. Jak lidem přípravu na křesťanské duchovní cesty (tak např. Tomáš křest, sám křest a s ním spojený vstup do sbo- Halík ve své pražské studentské farnosti) až ru nabídnout? po několikaletou přípravu, kterou předepisují katechumenům někteří čeští katoličtí kněží. Najít mezi nimi nejvhodnější formu pro potřeby Nováčci jsou vítáni! Především bychom měli pravidelným i občas- jejich sboru je společným úkolem faráře a starným hostům dávat jasně najevo, že počítáme šovstva. Každá z nich má své výhody i nevýhody. U nás v Libni například pravidelně vypisujes tím, že se v našich řadách objeví i takoví, kteří na cestě víry zatím udělali jen pár prv- me šestitýdenní Kurz základů křesťanství. Pro ních krůčků. Sbor by měl pravidelně a vytrvale zájemce o křest či přestup do sboru je povinný, informovat (na webu, na nástěnce, ve svém pro ty, kdo ke křtu ještě nechtějí směřovat, sloučasopise), že je připraven s pochopením vyjít ží jako informativní. Poslední běh absolvovalo vstříc těm, kdo žádají o uvedení do křesťanské sedm zájemců, z kterých se pro přijetí křtu víry. Upozornění může vypadat např. takto rozhodli čtyři. (opsáno z tiskovin našeho libeňského sboru): Neváhejte nás kontaktovat (osobně, telefo- Vydrží dospělí obrácení křesťané nicky, e-mailem), pokud na cestě víry? ...se chcete setkat s farářem nebo s někým Ne vždy. I přesto, že jde většinou o zcela svojiným ze sboru a  prohovořit s  ním otázky bodné a většinou důkladně zvážené rozhodnutí související s křesťanskou vírou a hledáním dospělého člověka, přijetí křtu v dospělosti není životního směřování zárukou, že dotyčný vytrvá tak, jak to do- ¥

23

kážou mnozí tradiční evangelíci. Zde je ovšem velké nadšení, to ovšem později z různých důpotřeba připomenout si Ježíšovo podobenství vodů vyprchalo. Naše společenství mají ovšem o rozsévači (např. Matouš 13,3nn). Hned dvě učinit maximum pro to, aby všichni dostali ze čtyř Ježíšem popisovaných „kategorií“ po- šanci slyšet, přijmout... a nakonec i vytrvat! sluchačů Slova jsou ti, kteří zpočátku projevili  Roman Mazur

MISIJNÍ INSPIRACE

Jak mi Pán Ježíš opět zachránil život aneb k čemu jsou dobré pravidelné revize života a domácích elektrorozvodů

R

ád bych se s vámi podělil o jeden osobní zážitek, při kterém jsem málem přišel o život, ale z Boží milosti se tak nestalo. Stalo se to takto: jednoho červencového odpoledne mě po příchodu z práce má žena upozornila na to, že nám někde uniká plyn.

Pomocí mýdlové vody jsem zjistil, že netěsní šroubení mezi plynovým sporákem a přívodní hadicí. Zatímco se manželka vydala do obchodu

24

nakoupit, pustil jsem se do opravy. Hasákem jsem začal povolovat netěsný spoj, když jsem najednou v jediném okamžiku ležel na podlaze na zádech a rukama mi procházel elektrický proud. Pohnout rukama bylo nemožné a ani nohy jsem nemohl ovládat. Jediné, co jsem vnímal, byla hlava, ani tou jsem však hýbat nemohl. Ležel jsem na podlaze a čekal, co se bude dít, a tušil, že jsem na konci svého života. Zatímco jsem z posledních sil, které mi zbývaly, dvakrát nebo třikrát vyslovil prosbu „Pane Ježíši, prosím pomoz mi!“, začalo světlo žárovky na stropě v předsíni, na které jsem se celou dobu díval, blikat, až zhaslo úplně. Najednou jsem byl z elektrického obvodu uvolněn, vyběhl jsem ze dveří bytu, klekl na rohožku a děkoval Pánu Ježíši za záchranu života. Lékařské vyšetření, kterému jsem se podrobil ještě téhož večera, neodhalilo žádné následky úrazu. Dle revize elektroinstalace byla příčinou souhra tří závad: neuzemněné plynové potrubí, špatný kontakt hlavního uzemňovacího kabelu v pojistkové skříni a nevypojená zástrčka elektrické trouby při odpojování potrubí. Po této zkušenosti jsem si uvědomil, jak je lidský život zranitelný a pomíjivý a jak moc je důležité mít v každém okamžiku života v pořádku vztah s Bohem i lidmi, protože času nemusí být tolik, kolik si myslíme. „Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský, ten, který jediný divy působí!“ (Ž 72,18) Viktor, 29 let

KAUZA KONZERVATOŘ OLOMOUC

Sezóna padajících hlav

K

rátká zpráva v ČB 7/2012 se vrací k odvolání na ministru Pospíšilovi. Má ho i vatikánská kurie, ředitele olomoucké Konzervatoře Evangelické jak předvedla na trnavském arcibiskupu Bezákoakademie. Hlavní argument pro to, že je postup vi. Toto právo sice všichni tito zřizovatelé mají, je synodní rady v pořádku, vyjadřuje věta „Každý ale otázka, zda uvážili oslabení důvěryhodnosti, zřizovatel jakékoli školy má ze zákona možnost kterou tím svým institucím či společenstvím jednou za šest let vyhlásit konkurz na ředitele způsobí. A jelikož v církvi na důvěře opravdu školy.“ To je ale něco jiného, než k čemu došlo záleží, je pachuť olomoucké kauzy, rozpaky nad v Olomouci. Tam byl stávající ředitel synodní nevysvětleným krokem vedení církve, složeného radou odvolán náhle, před uplynutím této lhůty z lidsky sympatických lidí, povážlivá. Žijeme v otevřené době a v otevřené církvi, rui před koncem školního roku. K takovému kroku se zřizovatel neodhodlá číme za sebe navzájem. Loajalita ke konkrétním jen s pohledem na kalendář. Takový krok je váž- formám církevního života a jejím představitelům ným slovem o kvalitě práce odvolaného. Došlo-li patří k víře. Tuto loajalitu by nám (všem, kteří se k němu, zřejmě zde musely být velmi silné důvo- ve svém křesťanství identifikují právě s ČCE) sydy, takže další působení ředitele Fialy by způso- nodní rada usnadnila, kdyby své kroky vysvětlila. bilo škole či církvi větší škodu než jeho odvolání. Je možné, že by se tím otevřela také otázka, jakou Takové důvody ale zpráva v ČB nepřináší. Nechci má vedení církve pro konzervatoř koncepci, jaký zde zpochybňovat právo zřizovatele odvolat pra- z ní má církev užitek a zda tento užitek vyvažuje covníka. Takové právo ostatně má i předseda vlá- náklady s ní spojené. Pročistilo by to vzduch. dy vůči svým ministrům, jak naposledy předvedl Petr Sláma

Několik poznámek k článku P. Slámy

Ř

editel Konzervatoře Evangelické akademie to téměř jediný právní nástroj, jak chod školy (KEA) nebyl odvolán náhle, ale po úvaze ovlivnit. Zřizovatel se nemusí řídit ani školským a podle novely školského zákona. Ten praví, že zákonem, ani nemusí vyhlašovat výběrové řízení. je-li ředitel ve funkci déle než šest let, může být Že to zřizovatel udělal, byla jen jeho dobrá vůle. O celé věci bylo v církvi řečeno ledacos, mluodvolán a vyhlášeno výběrové řízení do konce dubna. Odvolaný ředitel měl možnost se do vý- vilo se o ní i na posledním zasedání synodu, přeběrového řízení přihlásit tak jako každý jiný. To, devším s ohledem na reakci některých bývalých že tak neučinil, je jeho věc. Je však pravda, že představitelů školy. Ti začali tvrdit, že synodní zřizovatel již delší dobu spokojen s vedením KEA rada chce školu zrušit, což byla samozřejmě lež nebyl. Škola se stále víc „privatizovala“, vzdalo- a zneužití jejich postavení. Je pravda, že se v  ČCE vedou stále debaty vala se od církve, vedení podrážděně reagovalo na sebemenší kritiku, více méně přestalo brát o smyslu církevního školství. Má vůbec cenu mít školy, udržovat je, starat se o ně? Stojí to přece ohled na zřizovatele. Podle statutu Evangelické akademie má zři- jen čas, peníze, energii, nervy. A to v době, kdy zovatel právo jmenovat a odvolávat ředitele. Je církev má přece jiné starosti. Nebo alespoň ¥

25

proč jich mít tolik? Takové hlasy slyším občas i o Diakonii. Církev zřídila po roce 1989 několik škol a vedle Diakonie to považovala a snad dodnes považuje za jeden ze svých úkolů. Je to i evangelická tradice. Jednota bratrská kladla důraz právě na diakonii a vzdělávání. Mrzí mne, že místo pomocné ruky a chuti se v církevním školství angažovat, vyhledávat ve sborech lidi, kteří by do škol šli pracovat (ať už do škol se zaměřením sociálním, zdravotním nebo hudebním), se opět

ozývají hlasy, které existenci škol Evangelické akademie zpochybňují. Nakonec si přece jen neodpustím: to, že autor v článku jednání SR přirovnává k počinům předsedy vlády ČR či vatikánské kurie, mne trochu překvapilo. Považuje-li autor jednání synodní rady za srovnatelné s jednáním ministerského předsedy či římské kurie v  jím zmíněných případech, neměl by také požadovat i naše odvolání či odstoupení? Pavel Kašpar, 2. náměstek synodního seniora

Turbulence v závěru prázdnin Konzervatoř hledá svou tvář

V

 polovině srpna jsem navštívila olomouckou konzervatoř, abych získala informace přímo od pramene. V nádherné budově v centru města, ještě ztichlé před nástupem žactva do nového školního roku, mě přivítali dočasně ustavená krizová ředitelka Simeona Zikmundová a nový ředitel, vzešlý z výběrového řízení, Pavel Zatloukal, který si již vyhrnuje rukávy k náročné práci. Nový školní rok byl za dveřmi. Natočila

jsem s nimi rozhovor o situaci na konzervatoři a dalších perspektivách jejího fungování. Než Český bratr číslo 9 postoupil do tiskárny, bylo v Olomouci všechno jinak. Proto zatím rozhovor neotiskujeme, a až situace na konzervatoři vyústí do jasného a jednoznačného závěru, přineseme rozhovor i s pokračováním o tom, jak vše dopadlo. DaZ

HORNÍ KRUPÁ

Slunečnice ve staré škole Komunitní centrum rozkvétá

N

aproti faře v Horní Krupé stála stará škola. Sloužila ze všech evangelických škol na českém území nejdéle – až do roku 1930. Pak ji využíval hornokrupský sbor jako sborový dům. Její budovu se podařilo uvést opět do života.

26

Občanské sdružení Slunečnice, které je součástí Sdružení evangelické mládeže a těsně spolupracuje s ekologicky zaměřenou obecně prospěšnou společností Chaloupky, zde buduje moderní komunitní centrum (viz ČB 3/2011).

Škola a byt

Stodola na dvoře

Krupská škola, představující první etapu „Aby mohlo venkovské komunitní centrum projektu, funguje již více než rok. V zimním fungovat a představovat křesťanské hodnoty období slouží k bohoslužebným shromáždě- ve spojitosti s ekologickou výukou a pěstováním a  přes týden ke schůzkám přírodověd- ním venkovských tradic a zvyků, potřebujeme ného kroužku dětí z obce. V rámci projektu další prostory. A tak se v druhé etapě rodí ve Devatero řemesel poznávají řemesla, zvou staré stodole dědova dílna a variabilní prostor šikovné řemeslníky, od nichž se učí různým pro výstavy a neformální setkávání. Stodola dovednostem a zručnosti. Celá původní školní už je z velké části opravena také, má nová pobudova prošla rekonstrukcí, má novou střechu jízdná vrata, půdní prostor bude brzy sloužit a bezbariérový nájezd, útulnou shromažďovací k přespávání až dvaceti nocležníků. V dědově místnost s kamny a jednoduchým zařízením dílně stojí nádherná kachlová kamna, která včetně vynalézavě vestavěné knihovny. V levé jsme našli rozebraná kdesi na půdě a podařilo části je připraven byt pro budoucího lektora. se je zrekonstruovat,“ ukazuje David na oprav„Pro sbor i  obec je výborné, že škola znovu dový skvost, když procházíme stodolou s noožila,“ vysvětluje krupský farář David Šorm, vou dlažbou a dřevěnými schody na rozlehlou který mě provází cestou od fary ke škole. Po půdu. Od nového školního roku bude pracoviště v Horní Krupé zařazeno do školských zařízení s dotací od ministerstva školství pro školskou a vzdělávací činnost. Začnou jezdit skupiny dětí, budou zde působit dva lektoři, placení z o. p. s. Chaloupky, jediné organizace v kraji Vysočina, která se specializuje na environmentální vzdělávání ve školách. Nabízeno má být dvanáct výukových programů. „Jeden z lektorů bude s rodinou bydlet právě v bytě ve škole a já jsem moc rád, že to budou evangelíci z Jihlavy. Tradice evangelických učitelů se naplní v moderním pojetí,“ vysvětluje David a je vidět, že mu na tom opravdu velice záleží.

Srub na výukové louce V letošním roce má na zahradě před školou vyrůst ještě přírodní učebna. Vlastně takový ze tří stran otevřený srub, kde děti budou moci hned venku pozorovat donesené přírodniny, sázet rostliny a podobně. Na místě už je hromada použitých cihel, které jeden bratr věnoval ze své bouračky. Srub je doplněním výukově meditačněkdejším blátě ani památky, cesta je vydláž- ní louky pod školou. děna kameny, nájezd pro vozíčkáře se blýská novým zábradlím. „K projektům Slunečnice Kůlna patří také naučná stezka Za humny s inter- V koutě areálu stojí stará kůlna s přilepenou gaaktivními zastaveními a duchovními tématy, ráží. I pro tuto zchátralou budovu má David plán: která rozvíjejí hravost a fantazii. Ta už je také „Tady bych rád viděl zimní učebnu s možností hotová a dobře slouží skupinám dětí, které sem noclehu na přilehlé půdě pro dalších dvacet lidí. přijíždějí na výukové programy,“ dodává David Tahle šopa se bude muset v podstatě strhnout a hned přechází k vysvětlování dalších záměrů a postavit znovu. Udělat dole záchody a umýa plánů. várnu by neměl být problém. Kůlna přiléhá ¥

27

ke škole, takže by vnitřkem šlo objekty lehce Udržitelnost projektu má posílit i lektor, který propojit. A pokud by v budoucnu mohly v areálu bude bydlet přímo ve výukovém areálu. pobývat dvě nezávislé skupiny dětí i v zimním období, bylo by to ekonomicky docela zajímavé.“ Na tyto smělé plány má Slunečnice přislíbeny peníze od Místních akčních skupin, David hodlá zkusit požádat rovněž o příspěvek z nadace OKD. „V této budoucí učebně bych chtěl také zřídit stálou výstavu. Fenomén evangelických škol není v naší církvi dosud zpracován a určitě by stál za pozornost. Zejména na českém a moravském venkově udělali evangeličtí učitelé v minulosti obrovský kus práce. Žili často v nuzných podmínkách, ale nebývale pozvedli obecnou vzdělanost. V  19.  století pracoval v mnoha sborech dělný tandem farář – učitel. Tento model byl výborný v tom, že formoval děti, které v obci žily. Sbory rostly, protože děti měly identitu evangelíka. Dostalo se jim vzdělání a byly formovány duchovně. K tomu bych se chtěl vrátit,“ má ve svých záměrech David jasno.

Vydrží to?

Fara

Aktivity sboru a jeho faráře závisí na budování Krupský farář je muž činu. Souběžně se všemi týmu dobrovolníků a spolupráci s o. p. s. Cha- těmito aktivitami se v rámci projektu Zelená loupky, která je v České republice průkopníkem úsporám zateplovala letos fara. „Někdy už jsem této činnosti a má s výukovou činností již dva- se z těch montérek ani nevysvlékal, snad jen cetileté zkušenosti. Se sborem má uzavřenu v neděli do taláru,“ vzpomíná na hektický čas smlouvu na užívání prostor školy na deset let. David. „Měli jsme ale peníze od Státního fondu životního prostředí i Jeronymovy jednoty, také sbor se zateplením a mírnou rekonstrukcí počítal. Jsem rád, že je fara hotová.“ Jinak lze na každém kroku vidět, jak budování komunitního centra faráře baví. Je zřejmé, že propojení práce duchovního a učitele je mu přirozeně vlastní. Se vší pokorou zde roste úctyhodné dílo. Letos 9. září proběhlo slavnostní otevření zrekonstruované farní stodoly, která bude sloužit jako Dědova dílna a Galerie stodola. Celodenní program začal bohoslužbami v hornokrupském kostele, při kterých kázal synodní senior Joel Ruml. Odpoledne byla stodola otevřena vernisáží výstavy „Neučiníš sobě rytiny. Evangelické umění toleranční doby“ a doplněna výstavou fotografií Olgy Stráníkové z Ubušína, která zachycuje především krajinu a lidi na Vysočině.   Daniela Ženatá Pro ty, kdo chtějí vědět více: http://www.ceskatelevize.cz/ ivysilani/1097944695-nas-venkov/

28

VZDĚLÁVÁNÍ KAZATELŮ

Může se farář vyjádřit jinak než slovem? Barva, střep, trní a svíčka na cestě k celistvosti

N

eděle večer, nad Křížlicemi se smráká, před evangelickou školou parkuje dodávka. Z auta vynášíme různé koše, košíčky, krabice, střepy, kameny, barevné šátky... Už chápu, proč řidič měl zájem zajet až k domu. Dobrý večer, Eva Muroňová, Cyril Havel. Představují se lektoři, kteří nás budou po tři dny provázet seminářem zážitkové pedagogiky. Hned po večeři se dáváme do práce. Zpracování příběhu má čtyři části. Začíná se vytvořením společenství. Snažíme se uvědomit si, že jsme tady spolu; zdravíme se, zpíváme, podáme si ruce, předáváme si pozdrav, tančíme v kruhu... Učíme se zpomalit. Jsme tady a teď. Já – ty – my – Bůh. Ve druhé části se setkáváme se skutečností, se světem. Je dobře, když se zapojí všechny smysly. To vně, předmět, situace, příběh, pohádka, biblický text se nám má přiblížit, my se máme přiblížit jemu. Lektor nás vede, příběh vypráví. Hledáme podstatu věci, hledáme, jak se to vztahuje k nám. Postupuje se od obecného ke konkrétnímu. Pomalu odkrýváme téma, dáváme ho do středu mezi sebe. Poušť, dům, Bible, kalich. Příběh k nám mluví, nadechujeme se, přijímáme, uchopujeme. Je to pro mne, souvisí to se mnou. Třetím krokem je „výdech“. Ztvárnění přijatého, pochopeného. Každý sám přemýšlí a znázorňuje to, co je pro něj v příběhu důležité, jak byl osloven, co chce sdělit sám sobě i druhým. Kolem kruhu uprostřed vznikají menší „obrázky“ každého z nás. S použitím různých kamenů, korálků, provázků... se snažíme vyjádřit. Taky píšeme slova, zahrajeme na hudební nástroj. Díváme se, jak se vyjádřili ostatní. V závěru má být ještě význam tématu prohlouben. Lektor přečte příběh, ztišíme se k modlitbě. Mluvíme o tom, jak nás příběh oslovil, co pro nás bylo důležité. Jaké to celé má smysl. Zakladateli náboženské pedagogiky celistvé výchovy jsou Franz Kett a Esther Kaufmannová. Místem, kde tento pedagogický směr vznikal,

byla mateřská škola na předměstí Mnichova. V sedmdesátých letech zde hledali způsob, jak pracovat s dětmi, které neuměly dobře německy. Přemýšleli proto, jak se dorozumět ještě jinak než slovy, jak zapojit všechny smysly, jak se vyjádřit barvami, postojem, gestem, tvarem, materiálem, hudbou, jak pracovat se symbolem. Paul Tillich říká, že není nic většího než symbol. Abychom mohli mluvit o Bohu, je symbol potřeba. Symbol nám pomáhá skrze něco známého pochopit něco neznámého. Lektorka Eva Muroňová pracuje v Centru pro katechezi při ostravsko-opavském biskupství. Má na starost náboženskou výchovu dětí a dospělých, resp. péči o profesní růst těch, kteří se

katechezi věnují. Cyril Havel je katolický kněz v Písku, žije v komunitě bratří petrinů. Naše církev pamatuje na další vzdělávání kazatelů, během pěti let by se každý měl účastnit aspoň jednoho semináře; nabízejí se různá témata z různých oborů (pastorace, katecheze...). Tento seminář byl jedním z nich. Díky za inspiraci, neboli nadechnutí – nejen krkonošského vzduchu, kde „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“ (Ž 19,2). Tuším teď o trochu víc, že možností, jak se vyjádřit o víře a o Pánu Bohu, je pestrá škála, že cesty porozumění nejsou dlážděny jen slovy. Lenka Ridzoňová

29

Medaile vděčnosti za práci pro církev

B

ratr František Šutera vyrůstal spolu se svým gelického tábora. A rekreanti z tábora u něho bratrem v tradiční evangelické rodině v Blaž- nacházeli radu i pomoc, kdykoliv potřebovali. kově u Nového Města na Moravě. Na výchovu Jako zkušený včelař zásobuje dodnes své známé měla vliv zvláště obětavá maminka, která se také výborným medem, rozdává ho všem zájemcům pečlivě starala o nedalekou modlitebnu i o místní a přebytky věnuje třeba i blízké mateřské škole. V dřívějších letech bratr Šutera také velmi evangelický hřbitov. Není divu, že také on vzal na sebe později veškerou práci kolem blažkovského rád cestoval. Jako hloubavý člověk, který chce přijít věcem „na kloub“, vyrážel jen s nejnutnější výbavou třeba na Dalešickou přehradu, aby se podíval, jak to všechno funguje. Při rozhovoru udivoval svými znalostmi a postřehy z nejrůznějších oborů... Dnes kvůli chatrnějšímu zdraví už cestovat nemůže. Ale jeho laskavé oči a milý úsměv přivítají každého návštěvníka blažkovské modlitebny. My, členové novoměstského sboru, jsme Pánu Bohu vděčni, že tohoto bratra máme mezi sebou. Je nám příkladem celoživotní obětavosti pro druhé, která pramení z jeho pevné víry a spolehnutí kostela. Bez nároku na jakoukoliv hmotnou od- na Pána Boha. Devátého září byla bratru Františku Šuterovi měnu se celý život staral o úklid, v létě připravoval dřevo na topení a v zimě topil, sekal trávu na v Blažkově v rámci bohoslužeb udělena medaile zahradě kolem kostela. Staral se také o ovocné vděčnosti za dlouholetou tichou a obětavou kosstromy u kostela a ovoce z nich dovážel nejen telnickou službu v blažkovském kostele.  na novoměstskou faru, ale i do blízkého evanMarkéta Slámová

VZPOMÍNKA

Miroslav Brož 1928–2012 Farář diplomat a sportovec

S

píše než psát, chtělo by se mlčet a potichu děkovat za život Mirka Brože a za všecko, čím nás obohatil. Z mlčení ale vzejdou i slova a řádky. V mladých letech si Mirek zakládal na tom, že se narodil v Železném Brodě. Ale rodiče se brzy přestěhovali do Chrudimi a Mirek vyrůstal ve sboru pod vlivem faráře Bohumila Smetánky

30

a hlavně Jana Kantorka. Studovali jsme spolu na Husově a potom Komenského bohoslovecké fakultě. Bydleli nejdřív v Husově domě a potom v opravených Jirchářích. Tam fungovala studentská samospráva, jakési volené staršovstvo, a Mirek byl i prefektem. V srpnu 1948 jsme byli na čtrnáctidenním branném táboře pro vysokoškoláky. To bys- ¥

Mirek Brož byl také sportovec. V létě 1950 te Mirka nepoznali v italské uniformě, s anglickou přílbou na hlavě, jak s německou puškou jsme jeli na kole z Chrudimi do Ratiboře na Vaútočí v rojnici! Měli nám za ten aspirantský lašsku. Ale oklikou, abychom poznali naše sbovýcvik odpustit část prezenční vojenské služ- ry. Stavovali jsme se při tom na farách, kde jsme by. Mirek ale stejně na vojnu nešel, protože byl dostali něco k snědku nebo i nocleh. Z Jihlavy do Kardašovy Řečice, přes České Budějovice hubený a po žloutence. Po ukončení studií nastoupil v roce 1952 jako do Znojma, do Miroslavi a do Brna k Janu Šimvikář do sborové práce v Pardubicích u Josefa kovi, přes Hodonín a Zlín do Ratiboře. Pěkné Smolíka. Pak byl dva roky seniorátním viká- sbory byly na Vysočině a skvělé bydlení u Žilků řem v Teplicích. Jak to tehdy bylo jednoduché! v Račicích. A nezapomenutelné Nové Město na Vikáře rozmisťovala synodní rada podle svých Moravě, kam jsme přijeli před obědem. Milý pan senior Václav Kejř povídá: „Chlapci, jistě představ a potřeb sborů. máte hlad. Ale manželka je nemocná, nevaří. Kousek popojedete k restauraci a tam si dejte, co chcete.“ Srdce i žaludek nám zaplesaly. Jenže na restauraci cedulka „Dnes zavřeno“! To jsme se ještě po letech s Václavem Kejřem nasmáli. Při pohřebním shromáždění v chrudimském kostele kázala farářka Anička Lavická a Mirka Brože vzpomněl emeritní synodní senior Pavel Smetana, za synodní radu byl přítomen Daniel Ženatý a za spolupracovníky z ústřední církevní kanceláře Gerhard Frey-Reininghaus. Miroslav Frydrych

Mirkovo první farářské místo bylo v nově založeném sboru v Holicích, kde působil čtyři roky. Potom byl v Třebechovicích celých pětadvacet let, z toho třináct let byl seniorem Královéhradeckého seniorátu. Z té doby je znám jako organizátor práce s mládeží v celé církvi. Krásné byly zimní školy v Janských Lázních a letní srazy v Herlíkovicích nebo Sedloňově. Víte, co je zajímavé? Dokázal na tyto kurzy získat 50% slevu na dráhu pro účastníky i vedoucí. Mladší generace zná Mirka Brože jako vedoucího tajemníka ústřední církevní kanceláře. Tu práci zastával jedenáct let, do konce roku 1995. Pak se stal ještě prvním tiskovým mluvčímústřední církevní kanceláře. Svou zálibu v mapách, různých grafech a statistice plně využil při sestavování knihy Církev v proměnách času 1969–1999. Dobře reprezentoval naši církev v zahraničí a s návštěvníky z ciziny jezdil do sborů. To všecko mohl dělat, protože měl vynikající zázemí ve své rodině. Na konci minulého roku si mohl s vděčností připomenout 60 let společného života se svou milou Stanislavou a radovat se ze svých dcer Rut a Evy.

Poctivý demokrat Teprve když někoho z nás vyprovodíme s dobrořečením na poslední cestu domů, dojde nám v plnosti, jak nesamozřejmá byla možnost vzájemného setkávání a spolupráce. Mirek Brož byl dlouhá léta členem redakčního týmu Českého bratra a až při jeho pohřbu v Chrudimi mi došlo, kolik podpory a laskavého usměrnění se mi od něj v roli šéfredaktora dostalo. „A co na to naše sbory?“ ptával se s železnou pravidelností a intelektuálskou pýchu uzemňoval čtenářským vkusem své ženy Stanislavy. Neměla by zůstat opomenuta dosud nepřekonaná podoba jím formulovaných církevních Aktualit, věcných, přehledných, hlavně však vždycky církev Páně motivujících a kultivujících. Pracovitý a spolehlivý žurnalista, který neváhal pozdě večer zkrátit článek vlastní nebo cizí, jen aby vyšel redakci vstříc. Rád využíval elektronickou komunikaci a již mu nebylo dáno vychutnat si její vrcholný rozvoj. Měl široký záběr témat od drobné pastorační práce až po otázky správní a veřejnoprávní, ale především neustále zařazoval dění v naší církvi do širokých souvislostí ¥

31

dějinných i současných. Dnešními slovy řečeno, pomáhal českobratrskému evangelíkovi být sám sebou. Činil tak beze vší křečovitosti, názorové střety překonával šlechetným nadhledem, dobovou mediální hysterii odzbrojoval svou usměvavou trpělivostí. Ze všeho nejraději vzpomínám právě na ty chvíle, kdy se svým lišáckým úsměvem krou-

til hlavou nad starostmi, jež jsem si dělal s církevní vrchností. „Na tvém místě bych se nikoho neptal,“ zaznělo pak z Mirkových úst povzbuzení poctivého presbyterně formovaného demokrata. Díky Bohu za jeho košatý a inspirativní život! Máme věru co dohánět.   Jan Mamula

VZPOMÍNKA

Odešel bodrý Valach Jan Kamas (13. 10. 1948–31. 7. 2012)

V

Žádná práce ve sboru se bez něho neobešla. šechny, kdo jsme ho znali, zastihla smutná zpráva o jeho rychlém odchodu. Nechce se Vždy bylo spolehnutí, že Janek přijde, pobaví tomu uvěřit, že již není mezi námi. Tatínek mojí a udělá práci, za kterou se nebude muset stydět. manželky, Jan Kamas z Hošťálkové, můj tchán. Evangelický sbor v Hošťálkové mu byl druhým Všichni mu říkali Janek. A tak mi dovolte osobní domovem. Nebyl muž velkých slov, byl muž činu. vzpomínku na člověka, se kterým mi bylo dovo- Jeho víra se projevovala skutky. Víra bez skutků není víra. To bylo jeho vyznání. leno prožít několik málo úžasných let. Se svými sto pěti kily byl nepřehlédnutelný, a přece nenápadný. Vždy dobře naladěný, plný elánu a svérázného humoru. Když jsem se s ním setkal poprvé, bylo to brzy ráno, když jsme čekali na autobus, který nás měl odvézt na sborový zájezd do Miroslavi, Mikulova a okolí. Strýc kostelník, jeho švagr, se ho ptal: „Janku, tak jak ses vyspál?“ A on na to: „ Ani mi neprav, celú noc sa mi zdálo o žabách.“ Což znamenalo, že celý den bude pršet. A věru, moc slunka jsme si neužili. Tehdy jsem si říkal, že s tímhle chlaMálokdo možná o něm ví, že hrál na tahací píkem bude legrace. A nemýlil jsem se. Celý život, od svých patnácti let, znal jen harmoniku, a hrál výborně! Ano, on dokázal přepráci a dřinu, neuměl odpočívat. Všechny okolo kvapit. Vlastně mě překvapoval neustále. Měl udržoval stále ve střehu, zda jsme něco neza- rád vtipy, které si vůbec nepamatoval, a tak se ze pomněli udělat, než slunko zapadne. Byl ranní srdce smál, jako by je slyšel poprvé. Jeho smích ptáče, chodíval spát se slepicemi a brzy ráno, byl velmi nakažlivý. Když přišla zima a doba domácích zabijaček, někdy i hodně brzy ráno, byl na nohou a popoháněl nás do práce se slovy: „Honem pojďme, byl jako ryba ve vodě. Žádná se bez něho neobešla a na žádné nemohl chybět. Dokázal zaměstnat večer bude tma!“

32

i toho, kdo nůž v ruce držel prvně v životě. I já jsem se od něj chtě nechtě (a já chtě) mnohé z řezničiny naučil. Všecko zlé je prý k něčemu dobré, praví jakási moudrost. Nevím, jak tomu rozumět, když v srdci zůstane hluboká propast smutku nad ztrátou člověka, který byl svým dětem tatínkem a nám tchánem. Nevím, co nám tím Hospodin chtěl říci, snad to, že náš život není v našich rukou, že si neustále musíme připomínat, že „Hospodin je

náš pastýř, který nás pase na zelených pastvách, že nebudeme míti nedostatku… a nebudeme se báti, když půjdeme údolím stínu smrti“. Janek za sebou zanechal hlubokou brázdu prožitého života. Byl to bodrý Valach, který voněl Bohu a který brázdil valašské kotáry na motorce. Veliký srandista, tak si ho budu pamatovat a spolu se mnou všichni, kterým bylo dopřáno žít v jeho blízkosti.

Lubomír Bureš

VZPOMÍNKA

Ohlédnutí za mým tatínkem farářem Richardem Firbasem ( 19. 3. 1929–4. 7. 2012)

T

atínek chtěl původně studovat historii, která zůstala jeho celoživotní láskou a ve které se stále hlouběji vzdělával. Své znalosti mohl v posledních letech své aktivní služby zúročit v  Hradci Králové, kde po dobu dvanácti let přednášel studentům EA Vyšší odborné školy biblické české a světové církevní dějiny. Vždycky říkal, že mu právě znalost historie pomáhá i v teologii, aby zůstal při zemi a nezvykl si myslet pouze v úzkých teologických kategoriích. Konfirmován byl ve Škvorci, ale velký vliv na něho měl také prostý probuzenecký kazatel Šindelář. Vystudoval bohosloveckou fakultu v Praze a na vikářské místo nastoupil ve Varnsdorfu, tam se seznámil s mou maminkou. Brzy se přestěhovali do Jablonce nad Nisou, kde působil jako farář až do důchodu, celkem 43 let. Ovlivnil ho pietistický důraz na osobní život víry. Jeho víra byla vždycky naprosto otevřená, rád opakoval, že Pán Bůh není schematik a má smysl pro humor. Sám sebe nebral příliš vážně a dovedl se na sebe i okolo dívat s humorným nadhledem. Odmítal dělit lidi na

věřící a nevěřící. Boží milost a láska pro něho byla základem a zároveň tajemstvím, do něhož jsou zahrnuti i lidé, kteří o tom nevědí a mohou i svým jednáním skrytě ukazovat ke Kristu. V tomto teologickém pohledu byl důsledný. Měl velké porozumění pro lidi hledající a především pro pestrost a různorodost přístupů víry. Byl přesvědčen, že východiskem je osobní víra jednotlivce, kterou nelze skrýt ani za církev. Proto měl v určitých situacích pochopení i pro individuální křesťanství. Věřil v ekumenu zdola, i když ekumenická grémia nesnášel, protože mu připadala umělá. Měl rád malé církve pro jejich vřelost, ale bránil se jejich občasné úzkoprsosti. Radikální byl v přístupu k večeři Páně, která pro něho byla Kristovým pozváním, jemuž nesmíme nijak bránit. Proto rozdělení u  stolu Páně neuznával a boural je, jak jen mohl. V sedmdesátých letech zaštítil práci ekumenického pěveckého sboru mládeže Jizeroš, když vzal i katolické zpěváky pod křídla našeho sboru a  tím je uchránil před perzekucí ze strany státní bezpečnosti. ¥

33

Miloval Ježíše evangelií. Jeho otevřenost k  naprosto odlišným lidem mu byla nejen blízká, ale řekl bych, že byla dokonce jeho specifickou duchovní inspirací a obdarováním. I tam, kde se lidé chtěli skrývat za všelijakými ideologiemi, ať křesťanskými nebo třeba i komunistickými, dovedl proniknout až k jejich lidskému jádru. To mu pomáhalo i v době, kdy byl po tři období seniorem libereckého seniorátu. A ti, kdo ho lépe znali, to poznávali také tak. U něho jsem se naučil, že být křesťan je svoboda a otevřenost. Koncem osmdesátých let napřel své síly k možnosti postavit pro jablonecký sbor vlastní modlitebnu a nesl pak spolu s tehdejším kurátorem Karlem Neradem veškerou administrativní odpovědnost, včetně nelehkého shánění financí. Modlitebna slouží od roku

1995. Začátkem devadesátých let navázal kontakt s evangelickým sborem v Neu Gablonz v Západním Německu a významně tím přispěl k hojení křivd, které zůstaly v lidech z dob poválečného odsunu. Velikou pomocí mu byla maminka, která se starala o to, aby byl náš dům vždycky pohostinně otevřený pro kohokoliv. Její předčasný odchod v roce 1997 byl pro tatínka životním zlomem, se kterým se těžko vyrovnával. Jeho jinak dobrý zdravotní stav se prudce změnil s nástupem vážných neurologických obtíží, které se postupně v různých vlnách zhoršovaly. Přesto odešel náhle a  nečekaně. Jsem vděčný za to, co jsem od něho mohl přijmout, i za jeho autentickou, osvobozující a otevřenou víru. Petr Firbas

DUHA NAD PRAHOU

Vysvobození z homofobie je možné

P

řestože se podle mediálních obrazů skoro církví (ČCE, CČSH, ŘKC), judaismu a islámu zdá, jako by křesťané byli homogenní sku- byl zastoupen i  západní buddhismus a  „stapinou, která zatvrzele bojuje proti „homosexua- rá víra“, tedy původní evropský polyteismus. lismu“, hrálo náboženství obecně a křesťanství Celý večer se nesl v duchu vzájemné tolerance konkrétně v rámci programu Prague Pride 2012 a snahy o porozumění. Z mnoha otázek z pubpoměrně významnou roli. Rád bych upozornil lika, z nichž některé měly i mírně konfrontační charakter, nicméně vyplynulo, že lidé s jinou na tři zásadní události. První z nich bylo mezináboženské setkání sexuální orientací mají často výrazné obavy – s názvem Duchovní cesty queer lidí, které se nezřídka podpořené i  takovou zkušeností  –, uskutečnilo ve středu 15. srpna ve studentském že je společenství věřících odmítne přijmout klubu K4. S ohledem na to, že byl letošní ročník takové, jací jsou. Tento problém, který v naší Prague Pride věnován tématu menšin v men- církvi zřejmě není tak závažný jako třeba šině, byl vymezen prostor právě i queer lidem, v církvi římskokatolické nebo na druhé straně kteří jsou věřící, nebo – z druhé strany – věřícím, v různých menších církvích evangelikálního kteří jsou queer. Setkání mělo formát jakési typu, je třeba řešit. A vynikají-li křesťané, ktepanelové diskuse, v níž publikum kladlo otáz- ří homosexualitu nejsou ochotni akceptovat, ky zástupcům obdivuhodně širokého spektra obzvláštní hlasitostí, je třeba křičet, že nejsou náboženských tradic: vedle tří křesťanských jediní a dát právě queer lidem najevo, že mezi

34

leckém ostrově, kde se následně konal hudební festival, k nejvýraznějším pocitům patřil ten, že tady nikdo nikoho nehodnotí podle zevnějšku nebo toho, s kým se vede za ruku. Sám za sebe říkám, že bych si přál, aby podobně fungovala i křesťanská společenství. I ten, komu se průvod zdá příliš barevný a veselý, mohl navštívit ekumenickou bohoslužbu v kostele u Martina ve zdi. Vedli ji Mikuláš Vymětal z ČCE a Sandra Silná z CČSH, kteří zároveň ve středu mluvili o  vztahu homosexuality a křesťanství v jejich pojetí, společně s Tomášem Adámkem, farářem ČCE mimo službu, který je kazatelem pro sdružení Logos. To se snaží vytvářet prostor, v němž se homosexuálové, již jsou křesťany a mají zájem o účast ve společenství věřících, mohou cítit dobře a mají na koho se obrátit, pokud se se svou identitou nějakým způsobem potýkají. Kázání Tomáše Adámka na text ze sedmé kapitoly Matoušova evangelia bylo prodchnuto osobní zkušeností. V tom bylo strhující. Adámek upozornil na to, že alternativou k přijetí vlastní homosexuality je jen pokrytectví a sebeklam. Člověk s homosexuální orientací sice může žít ve vztahu s osobou opačného pohlaví, ale tento vztah je založen na lži. A je-li možnost skutečné lásky, důvěry a vzájemnosti ve vztahu s osobou stejného pohlaví, není na něm – na rozdíl od první varianty – nic špatného. Podle mediálního obrazu, v  němž stejně prostoru jako samotný průvod získali všemožní homofobní aktivisté hlásící se ke křesťanství, by se mohlo zdát, že víru v Ježíše Krista nelze úspěšně spojit s akceptováním toho, že existují různé sexuální orientace. Jednotlivé nesly především v duchu toho, že „Ježíš miluje aktivity křesťanů, kteří chtějí svědčit o opaku, všechny“. Ze strany ostatních účastníků průvo- nicméně nepřicházejí vniveč. Aby jich bylo víc du jsem cítil radost a vděčnost. Dostalo se nám a byly výraznější než útoky nenávistných funi nadšeného aplausu, když jsme svá hesla kon- damentalistů, můžeme považovat za svůj úkol frontovali s hesly mladých křesťanských fašistů do budoucna. vytržených vesměs z kontextu Písma. Stojí za Jan Škrob, foto Barbora Škrobová zmínku, že jsem s výjimkou gest, kterými nás častovali tito zbožní mladíci, za celý den nebyl (Anglické slovo queer lze v jeho původním významu přelosvědkem ničeho obscénního ani vulgárního. žit asi jako „úchyl“ a fungovalo jako pejorativní označení Atmosféra v průvodu byla přátelská a laskavá. lidí jiné než heterosexuální orientace. Podobně jako napříZdálo se mi, že jde spíše o radost než o hrdost, klad u slova punk si je ovšem dané společenství vzalo za byť jako „heterosexuální spojenec“ nemohu asi své a v současné době je neutrálním i sebeidentifikačním do věci plně proniknout. V průvodu i na Střezastřešujícím pojmem.)

křesťany mají také spojence. Věřím, že pokud stál Ježíš Kristus na straně slabých a utlačovaných, je toto naše přirozené místo. S tím souvisí také účast ekumenické skupiny křesťanů, sdružené pod hlavičkou Křesťané na Prague Pride, v  sobotním průvodu. Bylo nás nakonec něco přes dvacet, nicméně dodatečně jsem zjistil, že křesťanskými hesly byla vyzbrojena i řada lidí, kteří v průvodu nešli přímo s námi. Slogany na transparentech se

35

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

LAICKÉ SLUŽBY

Na cestě mezi zázrakem a lodním šroubem Zákruty učení v nedělní škole

„N

o a teď si představte to rozběsněné moře! Blesky křižovaly oblohu, vlny se vzdouvaly, a malá loďka s učedníky se potácela v poryvech větru jako ořechová skořápka...” „My jsme je na Štědrý večer pouštěli v lavoru!“ Informoval mne hbitý hlásek, a než jsem stačila z mysli vystrnadit absurdní představu dvanácti rybářů lidí v plastovém kbelíku, čupřina u okna záludně zvrátila mé meteorologicky temné uvedení do příběhu o utišení bouře v selankovou debatu vánočních zvycích: „Prskavky jsou lepší!“ „Jo, ale nedají se pouštět po vodě. Svíčky navíc krásně voní.“

36

„Jako med. Máma ho dává do perníčků.“ Byl nejvyšší čas zasáhnout, než se diskuse zvrhne ve všelidové a hromadné sdílení receptů. Takhle by to nešlo. Ve snaze dostat své malé svěřence od medové vůně cukroví zpátky na moře jsem se rozhodla ukočírovat pádící dětskou fantazii takticky, a sice vpravit je do příběhu vodáckou oklikou. Nenápadně jsem nadhodila: „Už jste někdy jeli na lodi?“ Následovala smršť nezapomenutelných výletnických postřehů, přesně, jak jsem doufala. „Já jo! A příští rok pojedeme na Lipno.“ „My jsme jeli na Vltavě! Parníkem. A hrála tam hudba!“

„To já už jsem jel s tátou na lodi, když jsme byli pod stanem, a pádloval jsem!“ No sláva. Rychle jsem kula železo oslího můstku klenoucí se přes bezbřehé a rozbouřené moře dětské představivosti, dokud bylo žhavé: „Ale že to bylo těžké, pádlovat, viď? A to bylo přitom jenom na klidné řece. No a teď si představ, že by kolem tebe zuřila bouřka, déšť by tě šlehal do očí, byl bys mokrý na kost, docházely by ti síly a ty bys prostě už neuměl tu loď ukočírovat, prostě by to nešlo! No učedníkům to taky nešlo, tak hledali Ježíše, aby jim pomohl,“ ujistila jsem malého vodáka téměř vítězoslavně. Ani nepostřehl, jak se ze slunečné Lužnice dostala zpátky na rozbouřené Genezaretské jezero a v lodi tatínka vystřídal Ježíš a dvanáct učedníků. Jen na mne upíral čokoládové oči. Výborně. „No a my často taky hledáme Ježíše, když je nám úzko, aby nám pomohl. Jako učedníci. A ti ho tenkrát hledali, hledali ho marně po celé lodi, protože se báli. Báli se, že se loď potopí, protože se do ní valila voda proudem,“ pokračovala jsem procítěně. Konečně jsem je měla. Poslouchali všichni. Ticho. Udělala jsem dramatickou pauzu. „A pak, když ho konečně našli, víte, co se stalo? Představte si, že...“ „Víš, jak funguje lodní šroub?“ O původci zákeřné technické otázky nemohlo být pochyb. Neboť čokoládové oči se mezitím probraly z příběhového tranzu a už v nich zase svítily  vědeckotechnické ohníčky. Vzdala jsem to. Nechala jsem je plápolat, zatímco malý inženýr zasvěceně vysvětloval podstatu lodního šroubu celé společnosti. Naslouchali se zaujetím, a já nakonec taky. Teprve pak jsem tenkrát dokončila to biblické vyprávění o Ježíší ležícím, spícím, tišícím. A zjistila jsem, že ocitnout se v příběhu na půl cesty mezi metafyzičnem biblických zázraků a lodním šroubem praktických každodenních zážitků vlastně nevadí. V takovém soukolí a na půli cesty se totiž v životě a ve svém příběhu ocitá každý. Podstatné je učit se umět o obém přemítat, o zázracích i lodním šroubu, a klást si otázky stejně zaujatě, jako to dělal malý inženýr s čokoládovýma očima. A člověk přitom ostatně ani nemusí být zrovna v nedělní škole.

OZNÁMENÍ

Nabídka bydlení Staršovstvo sboru ČCE v Krucemburku nabízí k pronájmu byt 2+1 v přízemí nájemního domu. V obci je MŠ, ZŠ, ZUŠ, ordinace lékařů, pošta. Kontakt L. Novotná, 775 304 923.

Kazatelka s 27 lety praxe hledá farářské místo na plný úvazek. Dostupnost služby hromadnou dopravou nebo na malém motocyklu podmínkou. Zn.: městské prostředí vítáno. Kontakt: 737 864 475; 222 945 637.

Prodej bytu Prodám dvoupokojový byt v Rožnově pod Radhoštěm. Zvýšené přízemí s velkým balkonem, částečně zrekonstruovaný. Dobrá lokalita, všude blízko. Uspořádání bytu umožňuje bydlení nezávislých osob ve dvou samostatných pokojích, kuchyň, koupelna a WC společné. Cena 900 000 Kč k  jednání. Informace na tel. 606 169 555.

Prodej louky Prodám 21 075 m2 luk v jednom celku s přístupovou cestou u lesa, asi pět set metrů od silnice, na kterou je vidět. Protéká potůček. Pěkné, klidné prostředí v Hošťálkové. Informace na tel. 606 169 555.

Pozvání do Prostějova Českobratrský evangelický sbor v Prostějově vás zve na slavnostní otevření opravené modlitebny ve Vyškově, Kašíkově ulici 13 v neděli 16. září 2012 ve 14.30 hod., při němž bude ThDr. Ondřej Kolář kázat a hovořit na téma Úkoly laiků v církvi a společnosti.

Klára Schneiderová

37

ANATOMIE PRŮŠVIHU

Špatný start a nový začátek Rozhovor s Ludvíkem Ballonem o naději a moci Božího slova

Ludvík Ballon (1969) se narodil na Kladně a vyrůstal s jedním starším a dvěma mladšími bratry v  problematické rodině. Jeho život již v mladém věku zásadně ovlivnil alkohol. Ve vězení našel cestu k Bohu. Rozhodl se pro nový život s lepším začátkem a po propuštění ze sedmiletého trestu se mu krůček po krůčku daří předsevzetí plnit.

Jak se přihodilo, že jste se octl za zdmi s ostnatým drátem? Neplatil jsem alimenty. Byl jsem v  té době již alkoholik, na všechno jsem kašlal, bylo mi to jedno. Když jsem šel na vojnu, našla si má dívka jiného. Dnes to chápu, stejně jsem jako otec nesloužil. Vyhledával jsem jen pitky, mejdany a jiné ženy. Druhý trest byl za nedovolené ozbrojování. Vystřídal jsem potom spoustu zaměstnání, ale ona práce s  pitím nejde moc dohromady. Tělo si žádá po pitce nějakou rekonvalescenci, a  člověk nestíhá chodit do práce. Ve vězení jsem samozřejmě abstinoval, po návratu čtyři a půl roku také. Pak jsem se jednou napil, udělal to nešťastné loupežné přepadení a byl tam zas. Na sedm let.

Jak vzpomínáte na své dětství? Do šesti let jsem bydlel ve Stochově, pak naši postavili dům v nedalekém Novém Strašecí, kde jsme od mé první třídy bydleli. Tam jsme s bratry vyrůstali. S odstupem času na své dětství vzpomínám docela dobře, ale tehdy jsme s bratry utíkali z domova a žili spíše mimo rodinu. Domů jsme se vraceli až večer, většinou Jak vypadá takový všední den odsouzeného? Vězení je řád, žije se podle harmonogramu. Je pro bití. Na ulici bylo bezpečněji než doma. tam budíček, hygiena, snídaně, pak volnočasové aktivity. Většina vězňů chodí do práce, Došlo v pubertě k nějakému zvratu? Na člověku to samozřejmě nechalo následky. ale já měl kvůli dřívějšímu pití plný invalidní Abych byl schopný se začlenit mezi ostatní, důchod. To mě svým způsobem zachránilo. kteří žili a  byli vychováváni normálně, po- Díky invaliditě jsem měl větší komfort. Na třeboval jsem nějaký doping. Tak začaly mé malé cimře bydlí normálně šestnáct vězňů, problémy s alkoholem. Myslel jsem si tenkrát, spí se na palandách a kromě skříněk se do že se tak ostatním vyrovnám. Opíjel jsem se místnosti už nic nevejde. Nás bylo na stejné civlastně denně, abych se jim přiblížil. Tenkrát mře pět, maximálně sedm, dalo se tam dýchat. jsem to neviděl, ale dnes vím, že to byl špatný Snažil jsem se nějakým způsobem rozvíjet. Chodil jsem do terapeutických dílen a dělal start do života. keramiku, začal jsem tvořit koláže. Zajímavý byl výtvarný projekt s malíři zvenku, takoZměnilo se něco k lepšímu, když vá soutěž. Já jsem spolupracoval s malířem jste vyšel školu a šel do učení? Chtěl jsem jít co nejdál od domova. Našel jsem Pavlem Stercem, vznikla výstava v pražském si učňák v Chomutově, kde jsem se začal učit Doxu a v brněnské Národní galerii, kde jsem klempířem. Tam jsem hned první rok zfalšoval také měl své koláže. Bohužel jsem ani jednu podpis rodičů a šel z internátu bydlet k dívce, z výstav neviděl. Psal jsem básně, hodně jsem kterou jsem si našel ve čtrnácti letech. V její si dopisoval s rodinou, hlavně s bratrem, který rodině jsem zůstal až do vyučení. Když mně je taky ve vězení. Hodně času jsem věnoval bylo sedmnáct a dívce o rok víc, narodil se nám i Bohu. Ve vězení jsem uvěřil. Četl jsem Bibli i jiné texty, modlil se. syn. Byli jsme ještě děti.

38

Jak jste došel k rozhodnutí, že chcete začít život znovu a lépe? Dozrálo to v hlavě? Bylo to velice těžké. Byl jsem člověk bez vůle, alkohol mi dost narušil myšlení a mozek. Sám bych to nezvládl. To rozhodnutí přišlo s Boží láskou, kterou jsem přijal. Tehdy se to začalo formovat naplno. Skončil jsem se všemi závislostmi. I s kouřením a kafem. Dnes jsem čistý, svobodný člověk. Jak jste Boha našel? Ve vězení jsem měl spoustu času na přemýšlení. Cítil jsem, že to takhle dál nejde. A tak jsem jednou požádal vychovatele, zda by mi nezprostředkoval kontakt s někým z vězeňské duchovenské péče. Poznal jsem vězeňského kaplana, evangelického faráře, a často jsme spolu hovořili. Pochopil jsem, že se pro mě otvírá nová cesta. Naděje na nový život. Asi rok a půl před propuštěním jsem se nechal ve věznici pokřtít. Bylo to loni o velikonocích.

léky, které jsem musel předtím brát, a cítím se dobře. Pocity vykořeněnosti a sociálních fobií se jaksi vytrácejí. V tom je síla Boha. Cítím, že to tak funguje. Nějaké potíže mám dál, ale nejsou tak tíživé a naléhavé jako dřív. Pocity stísněnosti a studu už mě nesvazují. Díky Bohu je dokážu překonat. Čím se živíte teď, po propuštění z výkonu trestu? Pracuji jako koordinátor veřejné služby a údržbář v Diakonii ve Valašském Meziříčí. Práce je to zajímavá, rozhodně se nenudím. S několika pracovníky poslanými z úřadu práce, kteří pokud chtějí dostávat podporu, musí odpracovat dvacet hodin týdně, dáváme do pořádku zanedbaný park mezi hospicem a domem služeb. Jsou to všelijací lidičkové ze sociálně slabého prostředí. A já jim rozděluji práci, starám se o nářadí a veškeré organizační věci. Samozřejmě s nimi i pracuji. Vím, že jste se po propuštění snažil po letech sblížit s rodinou a pokusil se o smíření s lidmi, kterým jste ublížil. Jak to dopadlo? V rodině to dopadlo velice dobře, až nad mé očekávání. Rodina mě přijala, s bráchou jsem každou chvilku na skypu, s maminkou si voláme. Teď jedu na víkend za bratrem, který má dvě děti, uvidím se s matkou i otcem. S lidmi, kterým jsem ublížil, jsem se dohodl na splácení dluhu, a i když odpuštění by bylo asi silné slovo, rozešli jsme se v dobrém. Já své závazky plním a ti lidé mě nijak neatakují. Je to v klidu.

Jakou roli hraje víra v Boha ve vašem dnešním životě? Velkou. Prožívám jeho každodenní přítomnost. Bůh je se mnou od rána do večera všude. I přes noc. Mám zažité rituály, které jsem si vytvořil ještě ve vězení. Studuju Bibli, čtu texty, sbližuju se v modlitbách s Bohem. Modlitby jsou velice intenzivní. Čas, který takto prožívám, je moc hezký. Hrozně mi to pomáhá i psychicky. Díky tomu všemu jsem přestal užívat i psychiatrické

Jaké máte plány do budoucna? No, mám na paměti, že budoucnost je vždycky nejistá. Rád bych zůstal ve Valašském Meziříčí. Líbí se mi tu, připomíná mi to krajinu dětství, Berounsko. Rád bych zůstal i v Diakonii, práce i prostředí se mi líbí. Pan ředitel hospice se se mnou bavil i o vyhlídkách, že bych si mohl udělat ošetřovatelský kurz a pak bych mohl zaskakovat a vypomáhat ošetřujícímu personálu třeba v době dovolených. V domě služeb bych mohl pomáhat třeba s krmením nebo přebalováním klientů, prostě co by bylo potřeba. To by mě bavilo a byl bych užitečný, pomáhal bych druhým. To by bylo super. Ptala se Daniela Ženatá

39

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií Zpívané části, jejich liturgické umístění a původ (3)

V

 minulých dílech našeho seriálu jsme se seznámili se sbory, v nichž se dodnes užívají liturgické zpěvy pocházející většinou ze slovenské luterské tradice. Nahlédli jsme také do některých okolností vzniku a provozování této zpívané liturgie. Přestože vystopovat historii tradování konkrétních jejích částí je téměř nemožné, pokusme se nyní ve dvou dílech shrnout alespoň nejvýznamnější specifika a původ jednotlivých zpěvů.

Introit (Předzpěv) Jde vlastně o mnohými změnami prošlou procesní antifonu Veni Sancte Spiritus s textem „Nejsvětější Bože všemohoucí! Pro Syna svého jednorozeného, (...) sešliž nám Ducha svatého.“ Do nepřetržitého zíme krátký žalmový útvar, označovaný traužívání ji ještě s označením „Antifony de Spiritu dičně jako versiculus. Třanovský i Krman tuto S.“ zavedl Jiří Třanovský, jenž ji s tímto textem terminologii ve svých agendách zachovávají, převzal z rukopisné Bystrické agendy z roku 1585, podle Jána Petríka užívá termínu „antifona“ až kde již byla zařazena jako předzpěv (v souladu Baltík v agendě z roku 1904. Její umístění před s Lutherovým požadavkem vzývání Ducha svaté- úvodní a závěrečnou kolektou předepisuje již ho v úvodu mše). S jiným českým textem se dříve Třanovského kancionál a potvrzuje Krmanova objevila v Agendě české vytištěné v roce 1581, i Baltíkova agenda. Obdobná praxe je v některých kde je zařazena v oddílu svatebních obřadů. Na německých zemských církvích, kde se v úvodní stejný nápěv vytvořil Třanovský pro slavnostní části bohoslužby zpívá antifonou orámovaný část církevního roku nový text Ó Ježíši, který žalm jako v katolickém hodinkovém oficiu. U nás se přizpůsobuje konkrétním svátkům. Tyto dva užívaná antifona oproti tomu představuje pouze introity převzaly téměř všechny pozdější agendy krátkou zpěvnou recitaci kazatele vystřídanou a tvoří nejpevnější prvek v jinak proměnlivých odpovědí sboru, texty se mění podle církevního dějinách slovenské liturgie. Řada variant, který- roku. Stejně jako u předzpěvu se verze zapsaná mi předzpěv procházel, došla v 19. století jistého v Evangelickém kancionálu ze Vsetína v roce 1909 ustálení v rytmizované modulující podobě, jakou (viz obr.) už téměř neliší od verze zpívané dnes. nacházíme například ve 3. vydání vsetínského zpěvníku z roku 1909 (viz obr.). Pozdrav Knězem zpívaný pozdrav s odpovědí sboru, shodný se slovenskou praxí, má původ v chorálních Úvodní a závěrečná antifona Pod takto nazývanou liturgickou částí nachá- recitacích. Jeho nápěvy, tedy konkrétní melodic-

40

POZVÁNKA NA KONFERENCI

Dobrovolnictví v roce aktivního stárnutí 2012

ké formule, se zřejmě v dějinách slovenské luterské církve různily. Nyní se však na Slovensku i na Moravě shodují, přestože vsetínský zpěvník z roku 1909 se tentokrát v použitém nápěvu liší. Dnes rozšířená podoba má základ v notovaném pozdravu z Agendy české (viz obr.).

Diakonie ČCE – středisko Rolnička Soběslav a HESTIA – Národní dobrovolnické centrum pořádají u příležitosti Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity vyhlášeného Radou EU mezinárodní konferenci, která proběhne ve dnech 17.–18. září 2012 ve Společenském centru Soběslavska – KINO v Soběslavi, Nerudova 424. Soběslavská konference navazuje na předchozích jedenáct konferencí věnovaných dobrovolnictví, které se v letech 2001–2011 konaly v Kroměříži. Námětem konference jsou tato témata: Dobrovolnictví jako cesta k prodloužení aktivního života, Dobrovolnictví jako podnět pro získání nového zaměstnání, Dobrovolnictví ve prospěch starších a postižených a jejich zapojení do běžného života.

Úvodní a závěrečná kolekta Podobně jako pozdrav vychází i farářem zpívaná kolekta z jednoduché chorální recitace, postupně však došlo ke zvětšení jejího tónového rozsahu a přizpůsobení mollovému tónorodu. Nápěv jsem nenašla v žádné z přístupných agend starších 20. století. Krman uvádí pouze úvod ke kolektě, z něhož však lze na nápěv modlitby usuzovat. Melodie byla zřejmě v jeho době ještě velmi prostá, přestože se již začala jasněji tonálně orientovat. Dnešní podoba melodie je ve sborech ČCE shodná s nápěvem užívaným na Slovensku, který se zpíval jistě již v první polovině 20. století, jak o tom svědčí Liturgické nápevy z roku 1933 (viz obr.). Charakter melodie však svým pevným tonálním zasazením ukazuje na vznik v 19. století.

Na konferenci jsou zváni představitelé ministerstev, krajů, obcí, neziskových organizací, dobrovolnických center a programů, odborníci ze všech oblastí praxe, dobrovolníci, studenti a všichni koho tato problematika zajímá. Účastnický poplatek ve výši 500 Kč bude vybírán při prezenci. Studenti a aktivní účastníci bez poplatku. Poplatek zahrnuje občerstvení, společenský večer a sborník. Přihlášku na konferenci najdete na www. rolnicka.cz.

Eliška Baťová

41

SLOVO

KATECHISMUS PRO RODIČE

Pohřeb Láska, která trvá

„V

íš, všichni jednou umřeme. Ale většina lidí pro pozůstalé a co pro sebe i pro druhé v takové až ve stáří.“ „Tati, tak to by starý děda měl už chvíli můžeme udělat. (Jako pomůcku k rozhovoumřít…“ Ukázka z rozhovoru s tříletým synkem ru doporučuji výbornou knihu Když Dinosaurům ukazuje dětskou bezprostřednost v pohledu na někdo umře, viz ČB 11/2010.) Zvláště pro nás evangelíky může být mnoho smrt. Samozřejmě, malé děti nechápou, co to je smrt. Ale jsme na tom my dospělí o tolik lépe? otázek těžko zodpověditelných: Vstupuje zemřelý Víme něco o  životních funkcích našeho těla, rovnou do „nebe“, nebo „spí“ a očekává vzkříšení které v nějaký okamžik vyhasínají – a pak už se mrtvých? Modlí se za nás naši mrtví? Jak bude otevírá jen prostor víry a naděje. A také lásky, vypadat shledání s nimi? Možná právě proto která trvá. Stát v  kostele nebo v  krematoriu u  rakve člověka znamená konfrontovat se – a také naše děti – s tématem smrti. A uvědomit si: také my, malí i velcí, jednou umřeme. Je zvláštní, jak se někdy snažíme děti před touto skutečností chránit. Dříve bývali i nejmenší přítomni umírání, dnes se je obáváme vzít i na pohřeb… Dětem nejvíc ubližujeme, když se je snažíme faktem smrti i vlastním zármutkem nezatěžovat. Třeba tím, že je někam odháníme a vytlačujeme, jako by se jich to netýkalo. Děti ale vnímají vše, co se kolem nich děje, velmi intenzivně. Proto potřebují především jistotu blízkosti těch, které mají rády. Prožívat s nimi to, co tito jejich lidé prožívají, a zapojit se do toho, co dělají. Rozhovor o smrti má své místo doma i ve sboru. Z pohledu víry to jistě znamená připomínat příběh Ježíše Krista, který nezůstal v hrobě, ale vstal z mrtvých. I my pokřtění jsme s ním spojeni – v životě, ve smrti i ve vzkříšení. Ale pozor na o smrti a o mrtvých příliš nemluvíme. Ale jako to, aby slova o víře a naději nebyla spíše (naším) křesťané nemáme tváří v tvář smrti zůstat němí únikem od reality smrti! Vyznáváme přece, že a nečinní. V Krédu přece také vyznáváme „svaKristus jako jeden z nás také zemřel. Samotný tých obcování“, které nás spojuje i přes hranice pašijový příběh může být základem rozhovoru času a smrti. Slavíme stůl Páně ve víře, že se o tom, co je smrt, co k ní může vést, co obnáší spolu s těmi, kdo nás ve víře předešli, připoju-

42

jeme k nebeské liturgii. Připomínáme si jejich mrtvých. Tím vším vedeme naše děti k vědomí, svědectví víry i vše dobré, co pro nás znamenali. že smrt a mrtví patří do našeho života, že v žiDěkujeme za ně a svěřujeme je Boží laskavosti. votě ani ve smrti nejsme sami, a váha, jakou Tam, kde slova nestačí, přicházejí na řadu přikládáme daru života, se projevuje právě tím, obřady a  symboly. Při přípravě na pohřební jakou pozornost a úctu věnujeme smrti, umírarozloučení může například dítě vyjádřit vztah jícím a mrtvým.  k zemřelému obrázkem nebo dopisem. Výrazem Karel Šimr naděje, že život je silnější než smrt, je hořící svíilustrační foto: Vladimír Vrba ce, kterou s nimi zapálíme při návštěvě hřbitoDoporučujeme k tématu va. O tom, že naše láska a vzájemná pouta smrtí Laurie Krasny Brown a Marc Brown: Když Dinosaurům nekončí, se ujišťujeme každoročně o Památce někdo umře. Malá knížka o velkých starostech pro malé zesnulých nebo v den narozenin či úmrtí našich i velké. Praha: Cesta domů, 2010. 32 s.

RECENZE

Knihy pro Theofila Nová rubrika nejen pro čtenáře, kteří podobně jako Theofilos, jemuž Lukáš adresoval své evangelium a Skutky apoštolů, hledají zvenčí i z okraje cestu k lepšímu pochopení a plodnějšímu prožívání křesťanské víry. Máme úmysl představovat v ní dostupné knihy, které mohou být při tomto putování oporou.

Bible v kapce studniční vody Mnoho už bylo napsáno o tom, že se nám staré písmáctví nějak vytrácí. Zčásti to bude nejspíš i proto, že biblistika se stala kabinetní vědou a její plody jsou pro písmáka trochu příliš učené, takže jeho soukromé bádání se nemá oč opřít. Liší se i smysl: vědec bádá proto, aby objevil něco nového, písmák bádá proto, aby objevil něco starého. Písmáctví je vázáno na osobu: každý, kdo se s takovým písmákem setkal, ví, že písmácké propojení Bible a života je nepřenosné. Je to neustále rozvíjené dílo, které je stejně jako my pomíjivé. S písmáky je ovšem ještě jiná potíž: nemůžeme si je vzít domů. Každý Theofilos to zná: sedí doma nad Biblí, ale slova nejdou k srdci, kloužou po povrchu

a odcházejí, aniž by zanechala stopu. Pomocná literatura mluví o slovesných časech v řečtině, měsících židovského kalendáře a vykopávkách v Mezopotámii, ale kudy jít do textu neporadí. Právě do takové situace promlouvá útlá knížka bratra Johna, amerického biblisty a člena ekumenické komunity v Taizé, kterou pod titulem Setkání u studny loni vydalo Karmelitánské nakladatelství. Český čtenář může bratra Johna znát ze starší knihy Modlitba Otčenáš (1997) nebo nově také z pozoruhodného úvodu do Nového zákona Cesta Páně: novozákonní putování (2011). V Setkání u studny si vytkl za úkol provést čtenáře čtyřiceti dvěma verši čtvrté kapitoly Janova evangelia – a kdo se chce nechat vést a přemýšlet s autorem, ten si může třiadvacet kapitol knihy rozdělit třeba na celý měsíc. Výklad bratra Johna má několik předností. Na prvním místě bych zmínila to, že kratičký úsek Janova evangelia je čten na pozadí celé Bible. Hned v úvodu nazvaném Studna v Bibli se nabízí krátký přehled biblických výjevů, které měl autor evangelia před očima, když své vyprávění sepisoval. Aniž by ztrácel ze zřetele své hlavní téma, ukazuje nám, jak Bible pracuje s urči- ¥

43

tými situacemi a motivy, které dávají každému novému textu hloubku i širší souvislosti. I začátečníkovi se tak otvírá výhled na krajiny, jimž se lze přiblížit jen dlouhou čtenářskou i životní zkušeností. Jakoby mimochodem se bratr John

dotkne také některých klíčových témat: Jak lze poznávat Boha? Jak je to s našimi představami o něm? Jaký je vztah mezi Starým a Novým zákonem? Jak přemýšlí Bible o ženách?

Bratr John přitom myslí na čtenáře, pro něhož může být užitečné si místa, která jsou v pozadí Janovy kapitoly, pročíst a (třeba i znovu) promyslet. Některá jsou přímo uvedena ve výkladu, na jiné najdeme nejdůležitější odkazy. Se zkušeností člověka, který v Taizé léta vede biblické skupiny, nakonec autor nabízí náměty k osobnímu přemýšlení o tom, co tento verš, tento oddíl znamená pro mne? „Co mohu udělat pro uskutečnění smíření, které přinesl Kristus?“ „Přibližuje mě víra v Boha k mým nejbližším, nebo mne od nich vzdaluje?“ „Co mohu z toho, co jsem dostal, dávat ostatním?“ Knihu bratra Johna jsem četla dvakrát. Jednou, když vyšla, podruhé teď. V obou případech jsem ji vnímala jako obohacení a pozvání k promýšlení témat našeho křesťanského života. Závěrem jedno autorovo povzbuzení pro všechny dočasné i věčné Teofily: „Je velkou pomocí nezapomínat, že Bůh má s námi vždy daleko větší trpělivost než my sami se sebou.“ Šárka Grauová Bratr John z Taizé. Setkání u studny. Praha: Karmelitánské nakladatelství 2011. 104 s. ISBN: 978-80-7195-375-3

OHLAS NA AFRICKÉ ČÍSLO ČB 7/2012

Africe už jste pomohli

A

no, pomohli: pomáhali jste přece hloubit studny, pozvedali důstojnost afrických žen, zajistili, aby jejich děti chodily do škol a muži neodcházeli do velkoměst, pomáhali jste stavět vesnická střediska, předávali know-how o módních trendech, spoluzakládali plantáže bez umělých hnojiv, učili negramotné číst a psát, spolubudovali školy, hledali cesty, jak pozvednout životní úroveň těch na okraji, vedli jste obchodní jednání férově, partnersky a transparentně, vynechali jste nadbytečné zprostředkovatele a ještě mnoho dalšího „máte na svědomí“. Že jste peníze na takováto konta nikdy nepoukazovali, že ani nevíte, že by tako-

44

vá existovala? A přece je to pravda. Doma i ve sboru pijete přece kávu s logem FAIR TRADE dovezenou z Etiopie, Keni či Tanzánie, pijete čaj roiboos a máte ozdobně dekorované svíčky z Jihoafrické republiky, máte modrého mastkového anděla z Keni, koš z Tanzánie, bambusovou vidličku z Kamerunu, přátelský náramek z Burkiny Faso, trávový šperk z Beninu, hudební nástroj z Ghany... Nakupovali jste přece v Obchůdku jednoho světa, který jako obecně prospěšnou společnosti JEDEN SVĚT založily a provozují sbory naší církve už od roku 1994. „Chudé své budeme vždycky mít sebou.“ Věra Lukášová

RECENZE

Ráj na zemi

P

avla Smetanová začala v jedenadvaceti letech kteří nestávkují oficiálně, si stávkují jen tak jezdit po světě jako turistická průvodkyně pro sebe. Někteří učitelé prostě přestali učit. cestovních kanceláří. Na řeckém ostrově Korfu V prvouce pan učitel dětem rozdá papíry, řekne se seznámila se svým řeckým manželem Adoni- jim, ať si kreslí, a odejde na chodbu kouřit. Když sem, který je lékař. Mají dvě děti: Janise a Ofélii. nastane hezké počasí, rozhodnou se učitelé, že Napsala o  životě a  lidech na ostrově, kde je škoda sedět uvnitř ve škole a bušit něco dětem žije od roku 1998 Příběhy z olivového ostrova do hlavy, když je mohou vzít na ekdromí, tedy na aneb Když na Korfu kvetou mandloně a Korfu bez náměstí, kde je prima kavárna…“ Řecké prostředí poznáváme ještě očima: průvodce. Letos vyšla v nakladatelství Lidové noviny její třetí knížka Pod cypřišem se sklenkou zákaznice, tlumočnice, průvodkyně a  také ouza a jiné příběhy, o které sama říká: „Nálada je nadšené hudebnice-hráčky na saxofon. Všechny v nich, nehledě na neustále omílanou finanční dílčí pohledy pak splývají v jeden, kterým nás krizi, pořád stejná. Ani moje zážitky se nijak provází pozitivně uvažující žena, která ví, kdy zvlášť nezměnily, jen já jsem o pár let starší, má být ohromena, kdy se rozzlobit a kdy je lepší moje děti povyrostly a Adonis má zase další si sednout pod cypřišem se sklenkou ouza. Autorka osobitým způsobem zachytila krásy koníčky. Po čtrnácti letech tuhle zemi pořád ještě objevuji, snažím se ji pochopit, někdy ji ostrova, pobavila nás příběhy jeho obyvatel, zánesnáším a jindy zase miluji a pomalu, ale jistě v ní nacházím svůj domov. Psaní o korfských deštích i modrém moři, o úřadech, škole, manželovi a dětech a lidech kolem mne se stalo neoddělitelnou součástí mého života. Baví mě a já pevně doufám, že bude bavit i vás.“ Krátké příběhy jsou autorčiny postřehy ze života na Korfu prodchnuté láskou k novému domovu, manželovi a  dětem. Jejím prostřednictvím můžeme vnímat krásu a poezii celého ostrova i vlídnost a pohostinnost jeho obyvatel. Poznáváme Řecko z pohledu manželky a cizinky sem provdané. Jejího řeckého manžela si zamilují i čtenáři. Adonis nedělá nic napůl. „V dobách, kdy rád rybařil, si kupoval další a další pruty, žitky své rodiny i příhodami s turisty. V glose takže jich dnes má snad šedesát. Háčků má Nebojte se jezdit do Řecka píše: „Řekové jsou stovky, visí ve skříni, takže když potřebuji něco hrdí lidé. Jsou to pohodáři, kteří práci moc vydolovat, pravidelně se na ně chytnu. Během nedají (jediní opravdu tvrdě pracující Řekové, cvičícího období nakoupil činky, lavici na sedy které znám, jsou Adonis, trávící dvanáct hodin a lehy, veslovací přístroj a dal do pucu staré denně ve své dílně, a místní pohřebák, který závodní kolo, se kterým jezdil až na nejvyšší snad nikdy nespí). Mám takový dojem, že jejich horu Pantokrator. Když měl období stolečků, životní názor je, ať každý dělá to, co mu jde nejlénavyráběl jich celkem čtrnáct. Pak přišlo období pe; tedy Řekové ať vysedávají u kafe, v čemž jsou luků a šípů, kterých vyrobil snad sedm, a kvůli přeborníci, a Němci ať pracují, dělají to přece špičkám k šípům si koupil soustruh na obrábění dobře a rádi. No, a aby byla nějaká spravedlnost, tak ať platí ti, kteří mají peníze…“ železa, aby si je mohl vyrábět sám...“ A na záložce knihy charakterizuje ostrov Pohledem matky nahlédneme do řeckého školství, kde učitelé každou chvíli stávkují. „Ti, Korfu: „Vypadá trošku jako deformovaná ¥

45

kytara. Má všecko, co si člověk může přát. Hory, Po jejím přečtení dostanete chuť odjet hned do nížiny, pláně, olivové háje a cypřišové lesy, moře Řecka a také začnete netrpělivě očekávat další i starobylé město, malé vesničky a obrovské úte- příběhy Pavly Smetanové. sy. V zimě zde kvetou mandloně. Horké klima Gabriela Fraňková Malinová v létě a mírné v zimě. Spousta milých lidí, co se SMETANOVÁ, Pavla. Pod cypřišem se sklenkou ouza a jiné pořád usmívají. Tak to je náš ostrov. Ráj na zemi.“ příběhy. Praha: Nakladatelství LN, 2012, 136 s. Knížka je psána lehkou rukou a s vtipem. ISBN 978-80-7422-161-3

POSLEDNÍ SLOVO

Dobrý den, pardon, pracuji...

U

ž si skoro nevzpomínám na ty časy, kdy jsem a řeknu „pardon“, což přeloženo do jazyka českého byla „vážená“, a někdy dokonce „milá“. Dnes znamená cosi jako „fakt mi vadíš“. Úderné „pardon“, jsem jen jméno a někdy ani to ne. „Dobrý den“, píše mi které zní jako rána z děla, dělá z člověka věc. Je to v mailu neznámý pán, který ode mne chce službičku jiný případ věty, která nemá pokračování. A to je zvíci dvou tří hodin práce. Když ji z přirozené ochoty právě ta vada. Naši předkové byli natolik moudří, že nám odkávyhovět udělám, v odpověď mi často nepřijde nic, v lepším případě „Děkuji“. Děkuji jen tak, neadresně. zali zdvořilostní formule, které fungují jako rozhovor. Jako by se člověk přímým oslovením nějak vydával Za dobrý skutek má někdo vyjádřit vděčnost a má všanc. Kdoví jakého démona by v nevyzpytatelné ho provázet nezištné, laskavé srdce: „Děkuji“ − „Není Grauové vyvolal, kdyby jí napsal „vážená“ nebo zač“. A omluva zase nemá smysl, není-li jejím cílem „milá paní“. Třeba je ta Grauová nezadaná a chtěla odpuštění: „Promiň“ − „Nic se nestalo“. K obojímu by po něm schůzku. Třeba je hamižná a naúčtovala musí být vždy dva. Většina z nás si málo uvědomuje, nakolik je svět, by si za svou práci peníze. Kdoví co vše by chtěla, pustit si ji takto k tělu. Takže raději „Děkuji. Novák“. v němž žijeme, utvářen jazykem. Něčím, co dostává„Děkuji“ toho druhu, že nelze odpovědět „Není zač, me zdarma od minulých generací a co máme sami pane Nováku. Rádo se stalo.“ Ostatně, mohlo se zušlechťovat a předávat svým dětem a vnukům. Není to snadné, protože jak čteme u Matouše, „čím vůbec v tomto případě stát rádo? Naší řeči v posledních letech začala vládnout srdce přetéká, to ústa mluví“. Odkážeme potomkům neosobnost. Jako by se nám vztahy někam vytratily. takový jazyk, jací sami jsme. A jsme podle všeho Jako bychom žili každý ve svém teráriu. Jen si zkuste národ singlů. A není to jen naší rychlou, pragmatickou dobu: vzpomenout, kdy vám naposledy někdo mladší řekl „odpusťte“, nebo aspoň „nezlobte se“ či docela prostě je to věc nás, Čechů. Když jsem nedávno ve Francii „promiňte“. Místo toho úspěšný mladý člověk řekne platila kartou, na displeji přístroje provádějícího „já se omlouvám“. Já jsem vám šlápl na kuří oko, já transakci se pravidelně objevovalo „Patientez“ – se omlouvám – já jsem na konci i na začátku a vy mi „Mějte strpení“. Když jsem dnes nakupovala v síti do toho nemáte co mluvit, omlouvám se sám. A pak nejmenovaného řetězce u nás, na technicky stejje tu ještě ono báječné „pardon“: stojíš mi v cestě, ném přístroji se objevilo „Pracuji...“ Brzo budeme žít neuhneš, o dovolení tě prosit nebudu, a když se možná v zemi, kde po nás neštěkne ani bankomat. nezdekuješ dost rychle, vrazím ti loktem do žeber Šárka Grauová

46

47

UPOUTÁVKA

Kalendář 2013 Milé sestry, milí bratři, připravili jsme pro vás nástěnný kalendář pro rok 2013. Při jeho tvorbě jsme se snažili zohlednit vaše nápady na zlepšení oproti roku minulému. Tématem kalendáře je život ve sborech Českobratrské církve evangelické. Autory fotografií jsou faráři a členové sborů, grafiku navrhl Ondřej Pellar. Kalendář obsahuje 14 barevných fotografií kostelů nebo sborových domů, kalendárium je doplněno o momentky ze sborového života. Formát je opět čtvercový s výraznými číslicemi a s dostatkem prostoru pro poznámky. Cena kalendáře bude stejně příznivá jako v loňském roce včetně slev. Při objednání jednoho kusu 69 Kč, při odběru pěti kusů 59 Kč a od deseti kusů 50  Kč. Můžete již nyní zaslat předběžnou objednávku na [email protected]. Monika Voženílková

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Jan Mamula, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová, Romana Špačková NA OBÁLCE foto: Josef Ženatý REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka říjnového čísla je 16. 9. 2012 Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected]

TISKNE M.I.B. production service s.r.o., Papírenská 1, 166 11 Praha, 6 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

Chystáme: Co můžeme jako křesťané nabídnout k tématu... Chudoba