PRAMÍNEK
Č. 41 | INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA |12/2013 ČAS JE BOŽÍ DAR Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou. Vánoční země je mým cílem. Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již. Fráňa Šrámek Idylická představa adventu! Rok co rok Vánoce na blátě. Zvoní leda tak drobáky, které zbyly v peněžence. Cílem jsou obchodní centra, čím větší, tím lepší. Blížíme se leda tak nervovému zhroucení. Jsme přezaměstnaní a uštvaní, jsme bohatí a přeci tak chudí, máme všechno a pořád nám něco chybí. Jsme špatní hospodáři. Špatní hospodáři se svým vlastním životem. Špatní hospodáři se svým časem. Čas je Boží dar. A předem nevíme, kolik ho v našem balíčku je. Nedostali jsme ho proto, abychom jej marnili v supermarketech a u televizního seriálového kýče. Čas je dar, který nám dává šanci a naději stát se lepším člověkem, učinit šťastnými své bližní tím, že jim svůj čas věnujeme. Rozdávat radost. Potěšit svojí přítomností. Obejmutím, úsměvem. Tím se i pro nás hodnota Božího daru násobí. Nabídněme proto každý nejen o Vánocích ze svého balíčku s Časem ostatním.
ADVENT NA BAČALKÁCH Přípravy na adventní čas začaly již 22. listopadu tvořivým podvečerem v pivnici. Z voňavých větví jehličňanů od pana hajného, z kůry a spousty dalších přírodních a třpytivých drobností co si kdo přinesl, vznikaly nejen tradiční ozdobené zelené větve a svícínky, ale přímo malá umělecká díla. Z papíru a třpytivých doplňků se rodili andílci, aby děti měly vánoční dárek pro seniory. Krom báječných lívanců jim Pavla Kaprasová připravila také jako odměnu za pilné tvoření materiál na výrobu „trvanlivých“ sněhuláků.
Sněhem čistým, bílým nechť nám je naše svědomí. Zvonkovou hrou v srdci nechť je radost, jež jsme rozdali smutným a nešťastným. Vánoční - posvátnou zemí ať je nám náš domov. A až úsměv kohosi zazáří jako hvězdy na nebi, pak byl Boží dar opatřen správnou jmenovkou. Pavla Kaprasová
Tradiční setkání seniorů se konalo před první adventní nedělí v sobotu 30. listopadu. Paní Varhanová připravila na toto setkání promítání dokumentující co se u nás vše za celý rok 2013 událo. Po té děti seniorům popřály k vánočním svátkům, básničkou a rozdáním svých dárečků – andílků. Velmi milým zpestřením podvečera bylo hudební vystoupení Kůsovic koledníků. Krásné jemné ženské hlasy, tóny rozmanitých hudebních nástrojů a příjemné melodie Petra Kůse i známých koled nás naladily na adventní čas. A tohoto naladění jsme využili k slavnostnímu rozsvícení vánočního stromečku před pivnicí. J. Rukavičková
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Zasedání zastupitelstva se konalo ve čtvrtek 19. prosince. Ústředním mottem byly (jak jinak) finance. Rozpočet obce Zastupitelé projednávali návrh rozpočtu hospodaření obce na rok 2014 a rozpočtový výhled na období 20152017. Stěžejní akcí příštího roku s největším dopadem na rozpočet by mělo být zatrubnění strže pod pivnicí. Pokud se nám podaří získat všechna potřebná razítka, je reálné, že do začátku podzimu bude strž zatrubněna (nikoli zavežena). Ve strži tak utopíme spolu s trubkami také více než půl milionu korun. Oprava božích muk Obec administrativně připravila projekt oprav božích muk v obci. Celkové rozpočtované náklady na opravu tří božích muk (2 x Lično, 1 x Bačalky náves) činí Kč 353.000,-. Podařilo se nám včas zareagovat a i ve smrtelně krátkém čase připravit vše potřebné pro podání žádosti o poskytnutí dotace na opravu z prostředků POV. Zda jsme byli úspěšní, se dozvíme v lednu 2014. Dotace na zřízení veřejně prospěšného místa Úspěšní jsme byli v žádosti o prodloužení poskytování dotace z Úřadu práce na místo pro pana M. Konývku a od ledna bude díky další dotaci opět zaměstnán na práce při péči o vzhled obce také p. V. Jirků. Pronájem zemědělských pozemků Díky digitalizaci Bačalek se i obci konečně vyjasnily vlastnické vztahy na zemědělských pozemcích. Zastupitelstvo obce odsouhlasilo uzavření nájemních smluv na většinu orné půdy pro dva hospodařící subjekty. ZEM, a.s. Lužec n. C. a pro pana J. Slavíka. Nyní čekáme na legalizaci digitalizace Lična, abychom si mohli udělat pořádek v pronájmech i zde. Poznámka na konec: mrzí mě, že zájem o dění v obci projevuje tak málo občanů. Na zasedání jich přišlo celkem 7 (z toho půlka přišla v podstatě na pivo). A kladu si otázku, zda má vůbec smysl něco dalšího nad rámec běžného provozu podnikat, připravovat a vymýšlet. A nebo je to už v naší obci všechno tak fantastické, že občané nepotřebují nic zlepšovat? Když jsem před 24 lety stála na Václavském náměstí, Marta Kubišová na balkóně redakce Svobodného slova zpívala „. . . teď když tvá ztracená vláda věcích tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí . . .,“ všichni jsme toužili znovu vybudovat „občanskou společnost“. Mám pocit, že se spíš stáváme „nespolečenským občanstvem“. Klidné prožití vánočních svátků a do nového roku pevné zdraví a optimistickou mysl za všechny zastupitele přeje . Ing. Pavlína Kaprasová, starostka -2-
Daň z nemovitostí 2014 Na četné dotazy občanů mi dovolte podat základní informaci k přiznání k dani z nemovitostí na rok 2014. 1. K 1.1.2014, což je datum, ke kterému se přiznání podává, jsou digitalizované pouze Bačalky,tzn. pokud máte na svém listu vlastnictví díky digitalizaci změny (změna výměry, změna druhu pozemku atd.), je potřeba podat nové daňové přiznání, tzv. dílčí. Pokud jste vlastníky pozemků i v jiných katastrech královéhradeckého kraje, v nichž došlo v r. 2013 k digitalizaci, podává se jedno přiznání společné pro všechna katastrální území. 2. Daňové přiznání se podává na FÚ v Jičíně nejpozději do 31.ledna 2014. Daň se platí nejpozději do 31.5.2014. Pozor: FÚ Jičín se přestěhoval. Nyní se nachází v Havlíčkově ulici (budova bývalého okresního úřadu) v kancelářích, kde se kdysi vydávaly řidičské průkazy (2.patro vlevo od hlavního vchodu). 3. Od 1.1.2014 platí pro přiznání nové formuláře. Abychom vám všem, kdo musíte přiznání podat, ušetřili čas a peníze, jsou nové formuláře přiznání k dispozici na obecním úřadě, abyste pro ně nemuseli jet do Jičína. Můžete si je u nás v úředních hodinách vyzvednout již od 23. prosince. Kdo máte v úmyslu zpracovat přiznání v elektronické podobě přes web České daňové správy, potom upozorňuji, že dílčí daňová přiznání elektronicky vyplnit nelze. Na obecním úřadě jsme zároveň ochotni a schopni poskytnout vám zdarma písemnou ucelenou informaci o veškerém nemovitém majetku, který v k. ú. Bačalky i Lično vlastníte. Tato informace je svým obsahem totožná s listem vlastnictví, pro který byste jinak museli jet také do Jičína na katastrální úřad a zaplatit za něj od Kč 100,- výše. Tento písemný záznam vám na požádání rovněž v úředních hodinách vystavíme. 4. Snažili jsme se s pracovníky FÚ domluvit, co bychom mohli pro vás i pro ně udělat, aby byla administrativní a časová zátěž co nejmenší. Není v našich silách, ani kapacitních ani odborných, pomoci vám s vyplněním přiznání, neboť nám není známo, jaké jste podávali přiznání v minulosti. Protože od r. 1993, kdy se podávalo přiznání k dani z nemovitostí poprvé, mohlo nastat mnoho změn, které jste na FÚ nenahlásili, uvítali by pracovníci FÚ, kdybyste podali přiznání ne dílčí, ale přiznání na celou daňovou povinnost, tj. na všechny pozemky a na všechny stavby, které vlastníte, tedy i na ty, u nichž k žádné změně nedošlo. Jen tak se lze 100% vyhnout chybám, kterých se lze v dílčím přiznání dopustit velmi snadno. Rozhodně nebudou pracovníci FÚ vyplňovat přiznání za vás. Vzhledem k tomu, že k digitalizaci došlo v mnoha katastrálních územích, očekávají, že
nápor poplatníků bude několikanásobný oproti minulým letům. Proto pokud nejste schopni si vyplnit přiznání sami nebo za pomoci rodiny, je potřeba oslovit daňového poradce. 5. V každém případě doporučuji s podáním přiznání neotálet a snažit se na FÚ zajít v první polovině ledna. Přiznání, bude-li správně vyplněné, můžete zaslat také doporučeně poštou. 6. Všem přeju nervy z oceli a „vydržať!“ Ing. Pavlína Kaprasová, starostka
JEN KRÁTKÁ NÁVŠTĚVA POTĚŠÍ . . . míval na vrátkách ke své chalupě napsáno ak. malíř Vladimír Komárek. Tímto heslem jsme se rozhodly řídit při naší návštěvě v domě seniorů v Rožďalovicích. Kdo? Libuška Rampasová, Miládka Nešněrová a já. Bydlí tam naši sousedé – manželé Kučerovi z Lična, pan Václav Nešněra a paní Jiřina Hazdrová. Vzala jsem obecní vánoční dárečky (korunky a kalendář), Miládka cukroví a pro pana Nešněrunasyslenou poštu a vyrazily jsme. Pana Nešněru jsme natrapírovaly hned u vchodu – stále štramák, šel si koupit limonádu. Když nás ale viděl, od svého úmyslu upustil a už nás vedl ke svému pokoji. „Tak co, Vendo, jak se porád máš?“, započala křížový výslech Miládka. Panu Nešněrovi, zdá se, nic nechybí. Vypravuje, jak je tu dlouho, že chodí každý den s partou aspoň na hodinku mastit karty. „A co ženské, líbí se vám tu nějaká?“, zase vyzvídám já. „Vy jste štráda, ještě byste se tu mohl oženit!“ O svatbě nechce Venda ani slyšet, nicméně zanedlouho potom, co jsme se s ním rozloučily, je už na chodbě v živé diskusi s pohlednou paní. Ťuk, ťuk na dveře – a jsme u Kučerů. A mají na návštěvě syna. Což nám vůbec nevadí a po úvodních formalitách přecházím do útoku. Pan Kučera (92 let) je totiž nejstarší žijící ličenský rodák. Byl prvňáčkem, když se otvírala naše škola v r. 1926, to tam tehdy ještě ani nebyla zavedená elektřina. A protože jsem se při digitalizaci Lična seznámila se spoustou lidí, kteří tu žili nebo tu žili jejich prarodiče a nevěděla jsem, kdo kam patří a kde bydlel, potřebovala jsem nějaké informace. Jako neplacený informátor se pan Kučera osvědčil. A tak jsem se dozvěděla, kdo měl koho, kdo koho neměl, kdo za kým chodil, kolik měl kdo koní a korců polí. Pan Kučera i přes vysoký věk má celkem pamatováka, proto jsem se s ním domluvila, že přijedu s tužkou a notesem a všechno mi nadiktuje. Paní Kučerová v případě potřeby údaje doplňovala. Při vzpomínkách na Lično i občas slzička ukápla. Ale co se dá dělat, když už zdravíčko a hlavně nohy neslouží. Ale smíchu bylo rozhodně více a bylo znát, že manžele Kučerovy naše návštěva potěšila. To už ale šupajdíme do přízemí. Jak jinak, s Libuškou čekáme, až se Miládka vypovídá na chodbě opět s Vendou. Na dveřích pokoje č. 4 jsou dvě jména: Jiřina Hazdrová a Věra Kropáčková. A když jsme vstoupily, tak mi hned bylo jasné, že s paní Hazdrovou bydlí na pokoji žena našeho kdysi snad nejoblíbenějšího řidiče autobusu
Václava Kropáčka z Libáně. Paní Hazdrová nás velmi mile přivítala, s Libuškou jsme usedly na židle, Miládka si sedla na postel k paní Kropáčkové a „táč“ mohl začít. Dozvěděli jsme se, že je paní Hazdrová po operaci očí, že je čerstvou prababičkou, že má pravnučka Adélka tady na Bačalkách na zahradě zasazenou třešeň. Víme, že v domově vydávají časopis - pololetník a jak jinak – paní Hazdrová už v něm má otištěný článek. Že se tu s ostatními obyvateli sžila je zřejmé – každý večer se všichni scházejí na chodbě (jako kdysi na návsi pod lípou) a společně vypravují a vzpomínají. I my se v hovoru vracíme z přítomnosti opět do vzpomínek, povídáme, jak tady na Bačalkách co bylo, kdo tu žil, kdo se odstěhoval, koho si kdo vzal. I genealog by z toho všeho měl zamotanou hlavu. Paní Kropáčková vzpomíná, jak často s mužem jezdila přes Bačalky autobusem, že ličenský les má devět zatáček. Já přidala historku, jak jsem se v tom starém autobusu ve předu u motoru držívala malého žebříčku a zpívala celému autobusu. Do debaty vstupuje další návštěva z vedlejšího pokoje – paní Třmínková ze Brodku. Má rozbité naslouchátko, musíme trošku víc křičet. Jak říká, je už po čtyřech mrtvičkách, ale vůle žít a být samostatná ji opět postavila na nohy. Je čas rozloučit se – za chvíli bude večeře. Naše představa o krátké návštěvě vzala za své. Byly jsme tu skoro tři hodiny. Přiznám se – měla jsem z této návštěvy trošku obavy. Bála jsem se sentimentu, smutku, slz, tak jak to znám od jiných starších lidí. Ale bylo to pro mne v poslední době jedno z nejhezčích setkání, jaká jsem zažila. Už dlouho jsem se tak od srdce nenasmála a z toho odpoledne jsem byla doslova nabitá energií a optimismem. Byli jsme sice navštívit seniory, ale to byli duchem náctiletí! Jak jen se nepousmát, když se skoro devadesátníci oslovují křestními jmény, jako by spolu byli právě na tancovačce. Někdy slýchávám postesknutí, „že stáří by nemělo být“. Stáří může být někdy obtížné a bolestivé, rozhodně je však osvobozující a smířlivé. A může-li se člověk za sebou ohlédnout a říci si, že vykonal kus práce pro lidi a že v životě lidem pomohl nebo je něčím potěšil, pak může být i to nejbolavější stáří šťastné. Pavla Kaprasová
Tady krátká návštěva trochu vylekala. Za slib „už budu hodná“ a básničku pak potěšila dárečkem. -3-
JE NÁŠ SVĚT TAKOVÝ, JAKÝ SI MYSLÍME, ŽE JE? CESTA DRUHÁ – VÝLET DO MAKROSVĚTA. Podíváme se na letní nebo zimní jasnou oblohu, pokocháme se její krásou, ale musíme si uvědomit něco velice divného - totiž že to, co pozorujeme, není žádná současná skutečnost, ale historie - je to pohled do minulosti. V našich úvahách musíme totiž počítat s konečnou rychlostí světla – to je fakt, se kterým se jen těžko smiřujeme - my si prostě myslíme, že to, co vidíme je „hned“ ale ono to tak není. Vidíme světlo z hvězd, které už třeba ani neexistují. První, co uvidíme (když bude pěkně) je Slunce. Je to naše mateřská hvězda a to doslova – Země a ostatní planety vznikly koncentrací hmoty, která se odpoutávala od rodícího se Slunce.
to sice přežila, ale zatímco dříve se chovala jako dětská káča, která se hezky vrtí kolmo k podlaze, tak po srážce se zemská osa odchýlila od kolmice k ploše jejího oběhu kolem Sluce o celých 23 stupňů, a tak už to také zůstalo. Zbytky té cizí planety už Země ze spárů své přitažlivosti nepustila. Říkáme jí Měsíc. Je od nás 380 000 km daleko. Signál z Měsíce vidíme za 1,3 vteřiny (s tím mají zkušenosti astronauti z Apolla). Srážka měla dalekosáhlé důsledky. Tak za prvé: Odklon zemské osy způsobuje střídání
Obíháme kolem něj v úctyhodné vzdálenosti 150 milionů km. Abychom se vyhnuli počítání s tak obrovskými, pro nás těžko představitelnými čísly, dohodněme se, že budeme vesmírné vzdálenosti měřit pomocí rychlosti světla, která je 300 000 km/s. Vidíme tedy, že Slunce je od nás vzdálené přibližně 8 světelných minut – tak dlouho trvá slunečnímu paprsku, než k nám doletí. Na obrázku jsou znázorněny jednotlivé planety – sice správně, pokud se týká velikosti, ale už
roční ch období. Lze říci, že tento fakt byl iniciátorem rozvoje lidské civilizace. Skutečně – lidé se museli přizpůsobit tomu, že existuje čas osevu a sklizně úrody, museli se naučit ji přepravovat ke svým obydlím a zajistit skladování potravin do příští vegetace. To bylo zvlášť důležité pro obyvatele mírného pásma. V tropickém pásmu to nebylo tak bezvýhradně nutné a odlišnou mentalitu jejich obyvatel lze vystopovat dodnes. (Svého času jsem vyučoval na Kubě a vím, o čem mluvím).
ne, pokud se týká vzdálenosti od Slunce – to by se nám na papír nevešly. Ta nejvzdálenější planeta, Neptun je 240 světelných minut od Slunce. Ve škole nás učili, že planety se pohybují v souladu s Newtonovými zákony po eliptických drahách. To je správně. Ovšem kdybychom si tu elipsu chtěli kreslit na tabuli, kde bychom znázornili oběh Země kolem Slunce ve vzdálenosti 1 metr, tak se bude od kružnice lišit jen v rámci tloušťky čáry křídou. Prakticky se pohybujeme pořád stejně daleko od Slunce. Za to, že se u nás střídají roční období, může jiná věc. Před miliardami let měla Země nehodu – srazila se s jinou, menší planetou. Země -4-
Za druhé: Velikost Měsíce vůči mateřské planetě je enormní, nemající ve Sluneční soustavě obdoby. Měsíc ovlivňuje nejen pohyb obrovských mas vod světových oceánů (příliv a odliv), ale svojí gravitací ovlivňuje i rostlinnou vegetaci i biorytmy živočichů. Divili byste se, co všechno ovlivňuje - viz literatura (2). Pokud se týká cestování v naší sluneční soustavě, pak americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v září oznámil, že vesmírná sonda Voyager 1 (Cestovatel) dosáhla hranice sluneční soustavy. Je to poprvé v historii, co se člověkem vytvořený objekt dostal tak
daleko od Země. Sondu Voyager 1 vypustili Američané v roce 1977. Nyní je 18 miliard kilometrů od Slunce a pohybuje se rychlostí 17 kilometrů za sekundu. To znamená, že s našimi prostředky potřebujeme 36 let na to, abychom se dostali na hranice sluneční soustavy. Měřeno světelnou rychlostí je to nějakých 17 hodin – tak dlouho by nám to trvalo, kdybychom mohli letět rychlostí světla – ale to nebudeme, protože to pro hmotné objekty prostě není možné. A teď pozor – nám nejbližší hvězda Proxima Centauri je od nás vzdálená 4 světelné roky. S raketou Voyager bychom na ní doletěli za 60 000 let. A tak si myslím, že si o cestování po hvězdách můžeme nechat zatím jenom zdát. Ale to není všechno. Podívejme se třeba na souhvězdí, které zná asi každý – Velký Vůz.
Velký Vůz¨- jinak astronomy zvaný Velká Medvědice, byla jedním ze 48 souhvězdí popsaných Klaudiem Ptolemaiem. Je to jedno z nejznámějších souhvězdí, zmiňované osobnostmi jako byli např. Homér, Shakespeare. I malíř Vincent Van Gogh zahrnul jeho hvězdy do svého plátna „Hvězdná noc nad Rhônou“. Souhvězdí Velký vůz je od nás vzdálené cca 80 světelných let – to znamená, že to, co dneska vidíme, stalo se tam, když se na Zemi psal rok 1930. A co víc? Jednotlivé hvězdy Velkého Vozu nejsou od nás stejně daleko, ale tvoří nikoliv rovinný (to kdybychom se podívali z boku) ale prostorový útvar. Jejich vzdálenost od nás kolísá od 80 do 125 světelných let. A to je ještě pořád domácké souhvězdí – patří do naší Galaxie, které říkáme Mléčná Dráha. Takových Galaxií jsou ve Vesmíru miliony. Díky moderním prostředkům astronomie je sice vidíme, ale jejich chápání je už na hranici našeho poznání a rozumu. Naším nejbližším sousedem, pokud se Galaxií týká, je Galaxie M 31 nebo také Velká mlhovina v Andromedě, která je považována za nejvzdálenější objekt, který je možné pozorovat pouhým okem. Vzdáleností 2,2 milionu světelných let se ale paradoxně řadí mezi nejbližší sousedy naší galaxie. Je jí také velmi podobná i co se týče velikosti a počtu hvězd. Tak toto je „soused“. Ti vzdálenější osadníci jsou třeba Pravěká galaxie, která dostala jméno MACS 1149-JD. Odborníci se v podstatě shodují na tom, že je to opravdu nejvzdálenější a tudíž i nejstarší, přímo pozorovaný a solidně podložený objekt ve známém vesmíru. Protože Vesmír (námi pozorovaný) je stár asi 13,7 miliardy let, jde skutečně o jednu z mladých krasavic vesmíru.
Dr. J. Šulc z Lična
HOŘÍ, MÁ PANENKO, NA BAČALKÁCH A V LIČNĚ Kdyby nebyly zrušeny hasičské sbory v našich obou obcích, potom by se rok 2013 stal rokem velkých oslav. Z dochovaných hasičských kronik si dovolujeme k nedožitým 115. narozeninám sboru bačalského a ke 110. narozeninám sboru ličenského uveřejnit několik zajímavých zápisů a perliček. Již jste se měli možnost s nimi a také s fotografiemi seznámit v sále pivnice, kde byly 25. října instalovány. Budou-li mít u čtenářstva ohlas, potom rádi budeme v dalších číslech pokračovat. Nejdříve ale něco málo z historie obou sborů. Perličky z knihy protokolní hasičů v Ličně Pokračování z minulého čísla. 1928 „Župní hasičská jednota pro okres Libáň nás žádá, abychom utvořili tak zvanou Samaritskou stráž, která by měla 5 členů, z nich 3 muži a 2 ženy. Pro tuto stráž bude v okresích pořádána samaritská škola. Výbor sestavil takto jmenovanou samaritskou stráž: František Kučera – náčelník stráže, Josef Škaloud, František Šona, Otilie Machačová, Marie Vaňátková.“ „Zemřela paní Škaloudová, choť našeho člena. Bude míti pohřeb v neděli 6. V., tj. zítra. Půjdeme na pohřeb a sejdeme se v 8 ½ hod v hostinci Bohumila Hakena. Kdo jen trochu může, ať se pohřbu zúčastní. Na vytáčivé omluvy nemůže býti brán zřetel.“ „Dne 12. dubna t.r. vznikl pravděpodobně od horkého popela požár u Burdů. Vznítil se dřevěný chlívek. Včasným zpozorováním ohně a okamžitým zakročením byl požár uhašen, čím se zachránilo stavení obytné, které jen několik kroků od místa, kde oheň vznikl, je vzdáleno. Dne 14. října t.r. vznikl oheň v sousední obci v Bačalkách. Hořela stodola pí Šolcové. Náš sbor dostavil se k tomuto ohni, nebylo však už třeba, aby se záchranných prací zúčastnil.“ 1929 „Bratru Josefu Podhajskému je malá čepice. Vrátí ji četaři a vezme si reservní od Ladislava Obsta, který má dvě. Přišití distinkcí obstará si sám. Když by ani ta čepice nebyla mu dost velká, bude nucen sbor opatřiti čepici novou.“ „Projednán byl návrh na hasičský večírek. Poněvadž navržený hasičský večírek svým programem nesouhlasil by s posláním dobrovolného hasičstva a nepřinesl by našemu sboru zisku hmotného, tím méně pak zisku mravního, ba naopak byl by sbor spíše v obou směrech poškozen, usnesl se výbor na návrh velitelův hasičský večírek s obmýšleným programem nepořádati. K tomuto rozhodnutí veden byl výbor i řečmi nepřáteli sboru či jednotlivých jeho členů, které byly po obci roztrušovány. Jest povinností výboru cti sboru a jeho členů za každých okolností dbáti a hájiti. Rozhodnutí to dáno bude všem členům sboru na vědomí.“ -5-
Ryklovi jako dlouhotrvajícímu poslíčku sboru schváleno jednomyslně pohřbu se zúčastniti, neb vždy nám služby své prokázal. Další na návrh bratra velitele schváleno po pohřbu se nikde v hostinci nestavovati.“ „Žádosti pánů učitelů bačalských se vyhovuje a bratři se dětské slavnosti zúčastní v šatě občanským. Dále pak usnešeno, že bratři použijou stříkačky a načerpají k Jonášovům do bazénu vody pro spouštění světelné fontány před večerem dětského dne.“ 1930 „Při požáru skladiště bratra Boh. Hakena byly rozlámány naše bourací háky. Háky ty jsou už zase v pořádku. Bidla k nim dal nám zdarma pan Doškář z Bačalek, mistr kolářský. Kování opatřil bratr Kučera, kovář. Panu Doškářovi zašleme děkovný přípis.“ „V pátek 4. července 1930 před 5. hod. odpolední vypukl u pana Antonína Obsta v Bačalkách oheň, který se v důsledku velikého sucha velmi rychle rozšířil. Náš sbor v zápětí dostavil se k ohni a hašení ohně se vydatně zúčastnil. Požár byl omezen do domovní stavení, chlévy a špýchar, stodola, ač byla blízko a došky krytá, byla zachráněna. Rovněž tak zachráněn byl vepřinec, ač byl těsně spojen s hořícími špýchary a měl společnou lomenici. Při požáru se také dobře uplatnili i samaritáni. „ 1932 „Bratr Kučera navrhuje, aby byl zřízen nějaký pořádek v ošetřování a uklízení hadic, když jich bylo upotřebeno. Usneseno, aby to dělali pořadem vždy 2 bratři bez pobídky závazně a pořádně. Začne se bratemJos. Hakenem a Vaňátkou, následovati budou: Podhajský a Macoun, Machačný a Egrt, Škaloud a Vavruška, Obst a Vojtíšek, Boh.Haken a Šona, Lad. Obst a Kučera, Rykl a Kykal, Cerman a Janda. Rozumí se hadice vyprati, pověsiti, dáti dolů a navinouti.“ 1933 „Za odešlou členku samaritánku Ryklovou přijata byla sl. Růžena Macounová z Lična čp. 34. Zesnulému p. Aloisu -6-
1937 „Dne 17. ledna 1937 vypukl požár v ½ 11 hodině večer v Bačalkách u Prskavců. Právě konán byl ples sboru Bačalského u Reslů. Požár byl v brzku uhašen, shořela krytba domovního stavení a chlév jakož zásoba sena a slámy a v chlévku koza. Z hořícího stavení vynešen byl nemocný majitel domu, který v noci pak skonal. Příčina požáru nebyla známa.“ 1938 „Bratr jednatel před zahájením zprávy žádá přítomné, aby vzhledem k 35tiletému trvání našeho sboru vzpomněli jsme všech těch členů a jedinců, kteří v r. 1903 stáli u kolébky založení a budování našeho sboru, našich otců a bratrů, kteří položili životy za naši drahou republiku a nedočkali se té jubilejní 35tky hasičské, aby nám řekli, že odkazu jejich s láskou a oběťmi v začatém díle dobře postupujeme a že zachováme našim synům dokladem bratrské soudržnosti to započaté a vyrostlé hasičské dílo a žádá (br. jednatel), aby povstáním věnováno byla všem tichá vzpomínka. Znovu povstávají přítomní k věnování tiché vzpomínky, když čtena jim je zpráva, že dne 14. září 1937 odešel nám do neznáma náš drazemilovaný president Osvoboditel Tomáš G. Masaryk a že všichni za jednoho a jeden za všechny odkazu jeho věrni zůstaneme.“ Z kroniky hasičského sboru vybrala P.Kaprasová
ZELENÁ VIAGRA I LIKVIDÁTOR TUKU Kotvičník je jedno z nejúčinnějších afrodisiak, ale má mnoho dalších léčivých vlastností. Plazí se nenápadně po zemi, kvítky má nevýrazné, přesto má ale tahle rostlina pořádnou sílu! Kotvičník zemní obsahuje látky, které mužům i ženám výrazně zvednou sexuální apetit, dobře ho znají také sportovci, kteří ho užívají jako přírodní anabolikum. Kotvičník toho ale umí ještě mnohem víc! Pochází z Asie, kde jeho sílu znali už před mnoha sty lety Číňané. Složení rostliny je zcela ojedinělé: nať, listy i kořeny obsahují celou řadu saponinů, alkaloidy harman a harmin, bioflavonoidy, glykosidy, flavonoidy, třísloviny i pryskyřice. Stačí odvar z jedné lžičky sušené byliny a nebudete se stačit divit! Zvedne sexuální libido mužům i ženám! Mnohostranné účinky rostliny potvrzují i klinické zkoušky: Pravidelné užívání této zelené viagry výrazně zvýší pohlavní touhy a slastné prožitky. Na rozdíl od proslulé tabletky ale působí jak na muže, tak i na ženy, a to dlouhodobě. U mužů zvyšuje hladinu testosteronů až o 30% a u žen zase výrazně zvedne hladinu estrogenu. Účinky kotvičníku dokládají i zkušenosti jeho uživatelů, kteří se s nimi svěřují na webu: „Po poslední dávce, kterou jsem vypil večer, jsem zažil opravdu neskutečnou noc. Erotické sny se střídaly jeden za druhým, ztopoření bylo takřka neustálé a touha neukojitelná. Připadal jsem si jako nadržený puberťák,“ píše například jeden z nich na stránkách kotvičník.info. Účinné a legální anabolikum Kotvičník také hojně využívají kulturisté a atleti. Výrazně totiž (a na rozdíl od chemických přípravků bez vedlejších účinků) podporuje růst svalové hmoty. U žen redukuje tělesný tuk. Užívání výtažku z rostliny zvyšuje i sílu a vytrvalost a celkovou obranyschopnost organismu. Pro její prý až zázračné stimulační účinky se jí také říká „zlatý kořen“. A směle konkuruje proslulému ženšenu. Snižuje cholesterol, léčí srdce…Tato skoro zázračná rostlina toho ale umí ještě mnohem víc. Ocení ho ženy v přechodu, kterým výrazně uleví při problémech. Až o 30% snižuje hladinu cholesterolu, upravuje krevní tlak, zlepšují krevní oběh, rozšiřuje cévy, léčí srdeční ischemii a angínu pectoris. Umí také rozpustit močové kameny. Výčet dalších účinků je opravdu hodně dlouhý a kotvičník tak lze považovat téměř za všelék. Jak kotvičník pěstovat a užívat? Jde o jednoletou rostlinu, která vyrůstá ze semínek. Pěstuje se obvykle ve vol-
né půdě, klíčí ovšem nepravidelně. Některé rostlinky vzejdou během několika dní, další třeba až za dva měsíce. Rostlina se tak brání případným velkým výkyvům počasí. Nevyžaduje téměř žádnou péči, jen je třeba ho pravidelně zalévat. Sklizenou a usušenou nať uložte do vzduchotěsné nádoby a skladujte v chladu, suchu a temnu. Čaj připravíte tak, že si odměříte potřebnou dávku (cca 0,5 g na každých 30 kg vaší váhy) a zalijete ji horkou vodou. Necháte ji 15 minut vyluhovat a vypijete. Důležitá je pravidelnost užívání. Po 5 dnech až týdnu se dostaví první účinky. POZOR: S ohledem na vysoký obsah alkaloidů není kotvičník vhodný pro osoby mladší 20 let a těhotné či kojící ženy! Pokud nemáte zahradu, můžete si kotvičník objednat. Na internetu najdete spoustu dodavatelů jak sušené natě, tak různých extraktů a tablet. podle portálu Doktoři z květináče a k příjemnému Silvestru připravila A. Varhanová
ZIMA NA TALÍŘI – 2. DÍL Prosinec v kuchyni hotelu Šroubek Jak jsem slíbila, „provětráme“ spolu v každém čísle Pramínku prvorepublikovou kuchyni vyhlášeného hotelu Šroubek. Jak vidí hoteliér Šroubek prosinec? „Prosinec – měsíc vánočních svátků – nastupuje svou vládu se šneky a mušlemi. Populární kapr na černo pozbývá pro svou pracnou přípravu místa na štědrovečerních tabulích, naproti čemuž těší se stále oblibě národní jablkový závin. Posledním dnem v roce loučíme se se starým rokem s vepřovým rypáčkem a čočkou, snažíce se podle staré pověsti přinést si nové štěstí na nepopsaný arch nastupujícího roku.“ K oslavám Silvestra neodmyslitelně patří také různé lahůdky studené kuchyně, tzv. „studený nářez – neboli směs různých studených druhů masa a pikantností, které jsme objevili ve spíži. Základ tvoří studené pečeně a šunka, které se pokládají nejdříve na talířa na ně teprve klademe různé druhy jmenovaných příprav v ladném seskupení. Studená drůbež budiž položena tak, aby její umístění bylo současně dekorací nářezu, kterou zpestřujeme ještě růžicemi dělanými z másla, vroubkovaně nakrájenými kousky ementálského sýra, kaviárem položeným na kolečku citronu, ředkvičkou a ap.“ A když už jsme v té první republice. Věděli jste, že námi všemi milovaný obložený chlebíček je českým vynálezem? Ve dvacátých letech jej začal svým zákazníkům prodávat významný pražský lahůdkář Jan Paukert. Jeho lahůdkářství dodnes najdete na Národní třídě v Praze zhruba naproti obchodnímu domu May (dříve Máj). Odtud se začala šířit sláva obloženého chlebíčku po celé republice a v dnešní době snad vůbec nejlepší chlebíčky ochutnáte v lahůdkářství Zlatý kříž na Jungmannově náměstí. Pokud si mezi svátky uděláte výlet do vánoční Prahy, určitě se tam nezapomeňte zastavit. Ať už ale budeme mlsat v Praze nebo tady u nás v teple bačalských chaloupek, pamatujte, že vždycky platilo a bude platit – všeho s mírou. Pavla Kaprasová -7-
ROČNÍ OBDOBÍ NA PŘESKÁČKU, JAK JSEM ROSTLA Začnu létem, a to proto, že jako dítě jsem ho měla nejraději. Důvod byl prostý, prázdniny, teplo, žádné povinnosti. Nikdy nezapomenu, jak jsem byla naštvaná, když někdo z dospělých hlásil, že bude pršet nebo že přijde bouřka. Já se přeci chtěla koupat, jezdit na kole a jak se říká „lítat venku“. No ale po té jsem zjistila, že i letní déšť přináší nevídané možnosti. Ty kaluže a blátíčko vyzývaly k neskutečným hrám. A což teprve večery, nemusela jsem chodit brzy do postele a s knížkou jsem usínala v pozdních hodinách. Prostě paráda. Léto patří dětem. Jak jsem dospívala, tak jsem si oblíbila jaro. Venku se to rojilo mládím ve všech směrech. První kontakty s druhým pohlavím se projevovaly o Velikonocích. Který kluk mě přijde vymrskat a kdo si ode mne odnese vajíčko? Předávala jsem ho z počátku se studem a červenou tváří. Je pravda, že nejkrásnější randění bylo v měsíci máji. Meze již suché, první pusy, doteky skoro mužných rukou a vůně jara mi pěkně zatočily hlavou. Moc ráda na tyto chvilky vzpomínám. Jaro patří mládí. Vše co vykvétá, také dozrává! I já dozrávám a cítím to na podzim velmi hezky. Mám čas si užívat ty krásné obrazy přírody. Jsou úžasně prosvícené sluncem a své kouzlo mají i v mlhavém oparu. Také tak se cítím i já. Jsou dny, kdy se mi daří a pak zas naopak jsem zahalená do podzimní šedi. A tak to má být. Rozmanitost k podzimu patří. Podzim patří zralému věku. A co zima. Určitě se zeptáte, komu patří. Já si myslím, že patří všem. Děti se těší na zimní radovánky na saních, bobech, bruslích, prostě na vše, co patří ke sněhu. Mladí se těší na večery ve dvou při svíčkách nebo na dobré posezení s kamarády v hospůdkách. Ti starší si najdou chvilku klidu od zahrádek a hospodaření. Všichni se těší, co jim přinese Ježíšek. Přiznejme si, každý rád dává i dostává dárky, i ty nejobyčejnější. Na chvilku se čas zastaví, donutí nás zapřemýšlet, co bylo a bude pro nás důležité. Hezké vánoční svátky přeje Renata Folprechtová. O adventu na úřadě znějí i koledy. Děti také trénují básničky, aby jim i pod obecní vánoční stromeček Ježíšek něco nadělil.
„TEHDÁ“ U NÁS Vzpomínky paní Anny Havlové rozené Zajíčkové 1.část Od sousedky paní MirkyŠoltysové (Zajíčkové) jsme pro náš Pramínek dostali zápisky její tety Anny Havlové, rozené Zajíčkové. Zveřejňujeme první část obsáhlého dokumentu, který je jakýmsi rodopisem. Rádi se podělíme o zajímavé čtení, které se týká života v okolních vesničkách. Začneme popisem vánočních svátků, jak je paní Anna Havlová zaznamenala v březnu roku 2004. „A jaké jsme mívali vánoce? Maminka upekla v peci vánočky, říkali jsme jim tehdy štědrovnice a přitom upekla malé bochánky, plněné makovou nádivkou. Ty pak k štědrovečerní večeři spařila v horkém mléku a na talíři pak polila přeškvařeným máslem. To byla pochoutka! Pak jsme měli hrnek čokolády a vánočku. Kapra, řízky nebo salát jsme tehdy neměli. To ne, ty byly až tehdy, když jsme my - holky dospěly. Ani dárky jsme nemívali, ale stromeček ano. Sedávali jsme u něho všichni, zasněně pozorovali kmitání plamínků svíček a bylo nám dobře. Bývalo u nás na vsi tehdy tak veselo! Dodržovaly se lidové tradice, tancovačky, ty byly hlavně na Lhotě, ale i v ostatních vesnicích, konec Masopustu s maškarami, hasičský bál. Ve vsi byl spolek dobrovolných hasičů, vzpomínám, že tehdáměli ruční vozovou stříkačku, která stávala dole na hřišti, kde pro ni byla vlastní garáž. Vzpomíná si ještě někdo na to, co já?“ Ze zápisků připravil Slávek Zeler
NAPSALI JSTE NÁM Děkujeme za pěkné čtení v „Pramínku“ a vždy se těšíme na další číslo. Rovněž děkujeme za distribuci a „úschovu“ u paní Novákové. Přejeme redakci i zastupitelstvu s paní starostkou ing. Kaprasovou hodně úspěchů v práci pro rozvoj obcí Bačalky a Lično. Děkují Pekárkovi, Lično 41
PODĚKOVÁNÍ Děkuji všem, kteří vítají aktivitu dětí a maminek při společenských akcích a při setkání seniorů věnovali finanční dar pro děti. Celkem jste přispěli Kč 980,-. Tato částka byla připojena k loňskému příspěvku a pro děti plánujeme výlet. J. Rukavičková
-8-
Naši bačaláci podruhé Renata Folprechtová Kdo je velká zahradnice, kytičky má stále v ruce. K tomu pořád veselá, dobré víno nalévá. Hodná je a ochotná, přeci Renča Preisová.
Naši bačaláci potřetí Renata Folprechtová Postará se, zařídí, ráda dělá pro lidi. Proto nám všem starostuje, času přitom nelituje. Úsměv v tváři vždycky má Kaprasová Pavlína.
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
POZVÁNKA DO KAROLÍNKY
V měsíci lednu slaví svá významná životní jubilea tito naši spoluobčané:
Škoda lásky – Z mého života
Nešněra Václav Vaněk František Opavský Tomáš Kolomazníková Karina Redakce Pramínku přeje všem hezkou oslavu svého výročí, radostný a naplněný život.
Pravidelná setkání se slavnými osobnostmi, které usedají do křesla pro hosta v libáňské cukrárně Karolínka, budou celé první pololetí věnována potomkům slavných. 16. ledna usedne do křesla Josef Vejvoda, skladatel, jazzman, ale především syn Jaromíra Vejvody, autora nejslavnější české písničky Škoda lásky. 13. února budeme mít možnost setkat se se šarmantním mužem zajímavé profese a ještě zajímavějšího rodopisu. Budeme si povídat s MUDr. Zdeňkem Schwarzem, praprapravnukem Bedřicha Smetany. Vyprávět bude nejen o svém vztahu ke slavnému předkovi a k hudbě., Z. Schwarz je také nezávislým senátorem a především generálním ředitelem Záchranné služby Praha. Jistě tedy bude zmínka i o nedávno vysílaném seriálu Sanitka II, ve kterém se dokonce v roli řadového záchranáře také objevil. Bližší informace o prodeji vstupenek získáte v cukrárně Karolínka. Za o.p.s. Foerstrovy dny Pavla Kaprasová
Ve středu 18. prosince 2013 v kapli na Bačalkách proběhlo poslední rozloučení s paní Miluší Línkovou rozenou Podhajskou rodačkou z Bačalek. Zemřela ve čtvrtek 12. prosince 2013 ve věku 79 let. Redakce Pramínku připojuje upřímnou soustrast. -9-
Bylo ticho po pěšině, žádné ohlášení, že by letos Mikuláš s čertem a andělem dorazili. A hle, přistihla jsem je, jak se radí u andělíčka na Ličně. Prý mají v knize hříchů zapsána i dítka třináctiletá, tudíž je nesmí vynechat. A tak se i stalo.
Sousedské setkání u obecního vánoční stromečku ve Štědrý den 2013 s vystoupením dětí a zpíváním koled začíná ve 14.00 hodin.
Obsah tohoto čísla: Čas je Boží dar
1. str.
Advent na Bačalkách
1. str.
Aktuálně z úřadovny
2. - 3. str.
Jen krátká návštěva potěší
3. str.
Je náš svět takový jaký si myslíme, že je?
Zaslechla jsem i šuškandu, že se letos můžeme těšit na požehnání našich domovů od Kašpara, Melichara a Baltazara. Tři králové zavítají do našich vísek v neděli 5. ledna 2013 už v dopoledních hodinách. Příjemné vánoční svátky s blízkými i přáteli a hodně zdraví, radosti a hojnosti v novém roce 2014 vám přeje redakce Pramínku.
Cesta druhá – výlet do makrosvěta
4 - 5. str.
Hoří má panenko na Bačalkách a v Ličně
5 - 6. str.
Zelená viagry i likvidátor tuku
7. str.
Zima na talíři – 2. díl
7. str.
Roční období na přeskáčku, jak jsem rostla
8. str.
„Tehdá“ u nás
8. str.
Společenská kronika
9. str.
Naši bačaláci - R. Folprechtová
9. str.
Pozvánky
9 - 10. str.
Toto číslo vychází 23. 12. 2013. Příští vydání Pramínku plánujeme na 24. 1. 2014. Výtisk je zveřejněn na internetových stránkách obce www.bacalky.cz. Měsíčník/dvouměsíčník. Vydáván na Bačalkách. Vydavatel: Občanské sdružení Občané Bačalek a Lična, Bačalky 97, 507 23 Libáň, IČ: 22890874. Evidenční číslo registrace periodika: MK ČR E 20239. Tento výtisk připravili: Alena Varhanová, Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka,Slávek Zeler. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Ve společenské kronice zveřejňujeme jména těch, kteří v daném měsíci oslaví „kulaté či půlkulaté“ výročí a těch, kteří jdou živostem již déle než 70 let. Pokud si nepřejete být uvedeni, sdělte to prosím redakci.Korektury: redakce Pramínku. Grafická úprava: A. Varhanová,J. Rukavičková. Tisk: Sl. Zeler. Výtisk je zdarma. Roznášku zajišťují: S. Zeler, S. Hodboď, K. Laušmanová, Z. Šátková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší redakční skupiny nebo posílejte na email
[email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u pivnice na Bačalkách nebo na plotě bývalého obecního úřadu u stanoviště kontejnerů na rozhraní obcí Bačalky-Lično. Na tisk Pramínku přispěli: Pekárkovi Lično 200Kč, K.K. 100Kč, Šátkovi 400Kč, M. Větrovská 100Kč, J. Větrovský 100Kč, L. Rampasová 100Kč, M. Nešněrová 100Kč, S. Hodboď 200Kč, A. Varhanová 400Kč, J. Varhan 400Kč, Raduškovi 50Kč, Vl. Pažout 200Kč, R+D 200Kč, Egrtovi 400Kč, MűlleroviLično 200Kč, A. Fuková roz. Obstová 500Kč, Poláčkovi chalupáři 500Kč, p. Nováková 200Kč, Vl. Podhajský 200Kč, J. Škodová 100Kč, Šulcovi chalupáři z Lična 200Kč, Šolcovi od školy 400Kč, P.B.ml. 500Kč. Děkujeme za spolupráci a podporu. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny.
- 10 -
