2012. To šedé ráno. Postřehy Vladimíra Marka z rozloučení s bývalým prezidentem a vrchním velitelem ozbrojených sil Václavem Havlem

1/2012

REPORT

To šedé ráno Postřehy Vladimíra Marka z rozloučení s bývalým prezidentem a vrchním velitelem ozbrojených sil Václavem Havlem

Vojáci Armády České republiky si vzali vzor z prvorepublikových kolegů a důstojně se rozloučili se svým bývalým vrchním velitelem Václavem Havlem

To šedé ráno

Byla sychravá středa 21. prosince sotva dvacet minut po  deváté hodině ranní. Zaplněným Hradčanským náměstím pronikaly smuteční tóny v  podání Ústřední hudby Armády České republiky. Již více než devět hodin byla celá Česká republika ponořena do toho nejhlubšího státního smutku, jaký jsme za poslední desetiletí poznali. Z podvědomí na povrch se mi bezděčně drala poněkud parafrázovaná slova Seifertovy básně, kterou složil před více než sedmdesáti lety při  příležitosti úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka: „Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou teskně vyprávěti o šedém ránu jednadvacátého prosince, navěky označeném v kalendáři. To kalné ráno, to si pamatuj mé dítě.“

Václav Havel ve funkci prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil ČR několikrát navštívil české vojáky v zahraničních misích, především na Balkáně. V roce 1999 vedl českou delegaci na washingtonském summitu NATO.

obsah HOST

Přizpůsobujeme se novým výzvám

4

Česká vrtulníková jednotka se do Afghánistánu možná vrátí v roce 2013

Co bude dál, veliteli?

Rozhovor s brigádním generálem Štefanem Kaletou

28

výcvik

Když se Hradiště promění v Lógar

8

Největší cvičení AČR v roce 2011 Cooperative Effort se konalo počátkem prosince ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště

RBS-70 a životní cyklus

téma – vystrojování

40

Sisyfovský boj s akvizicemi

10

Outsourcing se odkládá

13

Erár a vystrojování vojáka

16

V AČR by měl fungovat elektronický obchod s výstrojními součástkami Nakupování výstrojních součástek prostřednictvím čipové karty Vznikem pravidelných státních armád v 18. století započala i problematika tzv. eráru ve vojenském pojetí

bílá kniha o obraně Dvě Bílé knihy

Na půdě zastupitelského úřadu Francie v Praze se konal workshop k zásadním otázkám evropské bezpečnosti

personalistika

Povstaňte, informace přicházejí

18

20

Sekce personální MO zahájila provoz interního komunikačního portálu

technika a výzbroj VEGA

23

Houfnice vzor 14 a 14/19

43

I náš domácí průmysl dokáže vyvíjet konkurenceschopné typy

kolektivní smlouva 2012 Dohoda nad smlouvou

Několikaměsíční vyjednávání MO a odborářů skončilo

zdravotnictví

27

Zapište se někomu do života!

30

Luští tajenku smrti

34

Dárcovství kostní dřeně je považováno za největší dar člověka člověku

Vojenští lékaři v týmu na identifikaci zemřelých při hromadném nesˇtěstí

logistika

Dobrou chuť!

A report nahlédl „pod pokličku“ stravování u vojenských útvarů

32

my a nato

Ruku v ruce v logistice

Signatáři MLCC přichází s návrhy, jak čelit deficitu přidělených financí

zbrojní veletrh

Ruské bezpilotní letouny

38

Military English

41

Představení nových typů bezpilotních letounů na veletrhu MAKS 2011

To šedé ráno

To už se  ale tam někde vzadu od  Loretánské ulice pomalu sune smuteční průvod. První český prezident Václav Havel se právě vydává na svou poslední cestu na Pražský hrad. V čele pochoduje velitel Posádkového velitelství Praha plukovník gšt. Pavel Kantor. Na rozdíl od generála Syrového nejede na koni, ale důstojně vykračuje. Levou rukou si přidržuje šavli. „O tom, že bychom mohli být poctěni organizací smuteční aktu při příležitosti úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla jsme se poprvé dozvěděli od náčelníka Generálního štábu AČR v neděli večer. Definitivně bylo rozhodnuto ale až v pondělí. Na veškeré přípravy jsme tedy měli pouhé dva dny. Doposud jsem nikdy nic podobného nezažil. Byla to nejen premiéra, ale i  poměrně náročná záležitost. Jsme však profesionálové, Čestná stráž je tady od  toho, aby takovéto věci zvládla. Pro naši posádku je velkou ctí,

2

že jsme byli tímto úkolem pověřeni, všichni vojáci ho plnili s nebývalým zápalem,“ řekl nám o  něco později plukovník gšt. Pavel Kantor. „Museli jsme v Praze ubytovat šest set vojáků, především ze  4.  brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. V  poměrně krátkém čase jsme se  naučili krok, který není pochodový. Nic takového vojáci v  minulosti nenacvičovali. Ostatní záležitosti jsme společně s  Hradní stráží bez problému zvládli. Její vojáci měli původně nést rakev s ostatky prezidenta. K tomuto účelu ale máme vycvičenou skupinu. Něco podobného jsme tedy nedělali poprvé. Právě proto, že s touto záležitostí máme již jisté zkušenosti, byli jsme tímto úkolem pověřeni my. Největší kus práce ale odvedli lidé, kteří nebyli vidět. A právě jim bych chtěl nejvíce poděkovat.“ Následuje padesát historických zástav a  bojových praporů. Některé z  nich prošly bojišti první a  druhé světové války. Je z nich cítit zápach válečného kouře od Zborova, Lipjan, Dunkerque či Dukly. Příslušníci Čestné stráže AČR, kteří je nesou, mají s touto činností z nejrůznějších výročí a  oslav nemalé zkušenosti. Používají jich ale pouze osm, udržet padesát bojových praporů ve  vyrovnaných řadách vyžaduje nemalý kumšt. Na ně navazuje třináct bojových praporů, které udělil útvarům Armády České republiky právě Václav Havel. V okamžiku, kdy přihlížející diváky míjí lafeta děla s ostatky prezidenta, tažená šestispřežím starokladrubských vraníků, ozývá se spontánní potlesk doprovázený cinkáním klíči. Ten vydrží po celou dobu smutečního

průvodu, dokud v Matyášově bráně nezmizí poslední voják. „Tato historická lafeta byla použita v září 1937 při  Masarykově pohřbu. Vyrobila ji plzeňská Škodovka v roce 1921. Ve dvacátých letech minulého století se stala součástí výzbroje 8. dělostřeleckého pluku v Opavě. Později byla uložena v  zálohách Zemské zbrojnice v Praze. Po Masarykově pohřbu ji získal Památník osvobození. V  posledních letech se nacházela v našem muzeu v Lešanech. Její hodnota je nevyčíslitelná,“ řekl nám plukovník Michal Burian z Vojenského historického ústavu Praha. Lafeta děla byla dopravena do kasáren Hradní stráže již v  pondělí 19. prosince. Přestože byla před několika lety restaurována, musela ještě projít nezbytnými technickými úpravami. Přidělávala se  například oj a  předělávalo uchycení vahadel pro koně. Konstrukci lafety bylo potřeba vyztužit železnými vzpěrami. Její pokrytí dvaceti čtverečními metry černého sametu zajistila krejčovská dílna Hradní stráže. „Vycházeli jsme z dobových fotografií pořízených při  Masarykově pohřbu. Ostatní již bylo otázkou našeho tvůrčího přístupu. Z boku lafety byl samet plisovaný, něco podobného se dnes již nesežene. Museli jsme to celé ručně sežehlovat, bylo to velice náročné na  přesnost,“ upozorňuje Olga Chudá. Bezprostředně za  rakví jde manželka Václava Havla doprovázená dcerou Ninou a  nejbližšími příbuznými. Následují nejvyšší ústavní činitelé. Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek kráčí vedle předsedy Ústavního

Pohřeb T. G. Masaryka soudu Pavla Rychetského. Více než dvacet generálů Armády České republiky přivádí ředitel Vojenského zpravodajství generálporučík Ondrej Páleník. „Je to velká tragédie pro celý náš národ. Odešel člověk, který se  zasloužil o  demokracii a o svobodu. Pro naši armádu je to ta největší čest, že se můžeme rozloučit s naším vrchním velitelem a vzdát mu poslední hold,“ nechal se slyšet předseda komise zabezpečující tento smuteční akt generálmajor František Malenínský. „Takovouto záležitost neorganizujeme každý den. Museli jsme do posádky Praha svézt vojáky z  celé republiky. Ubytovat je a za velice krátkou dobu všechno secvičit. Vycházeli jsme nejen z pohřbu T. G. Masaryka, ale studovali jsme i  nedávný pohřeb polského prezidenta Kaczyǹského. Nakonec se ale všechno podařilo zvládnout.“ To už se  ale na  Hradčanském náměstí lesknou chromované vztyčené bodáky vojáků Hradní stráže. Ve čtverci jich je padesát. Následují stejně početné celky praporu Čestné stráže AČR, 4. brigády rychlého nasazení a  7. mechanizované brigády. Příslušníci bojových útvarů jsou vyzbrojeni novými útočnými puškami CZ 805 Bren se  vztyčenými bodáky. Stejně jako vojáci tvořící z obou stran špalír od kasáren Hradní stráže až po Vladislavský sál. Celkem se jich smutečního aktu účastní na šest set. S těmi, kteří jsou v pozadí, je to téměř tisícovka. „Přijeli jsme sem s  vnučkou až  z  Brna. Chtěla jsem, aby se  i  ona rozloučila s  panem prezidentem. Celý pietní akt byl perfektně připraven. Myslím si, že za to patří

dík našim vojákům,“ doslova slzí dojetím Vlasta Krátká. Na  třetím nádvoří Pražského hradu vojáci snímají rakev z lafety děla a přenášejí ji do  Vladislavského sálu, kde se lidé budou moci rozloučit s Václavem Havlem. Jedním z  šestice, která nese rakev, je desátník Václav Hlavička. V  pátek ho ještě čekalo přenesení ostatků z  Vladislavského sálu do  chrámu svatého Víta a později do pohřebního vozu. „V minulosti jsem se účastnil celé řady významných pietních akcí, tato byla mezi nimi skutečně výjimečná. Bylo pro mne obrovskou ctí, že  jsem se  mohl na  pohřbu Václava Havla bezprostředně podílet. Všichni sloužíme u praporu Čestné stráže již několik let. Na  pozornost veřejnosti a  televizních kamer jsme zvyklí. Ze všeho nejvíce jsme se museli zaměřit na celkovou souhru a na to, abychom to provedli co nejlépe. To se nám, myslím, povedlo,“ řekl nám sympatický desátník. Jako ozvěna celé události zní jedna­ dvacet salv, které v  pátek 23. prosince odpálili příslušníci praporu Čestné stráže AČR z Petřína. Opět se mi vracejí slova Seifertovy básně: „Evropo, Evropo, až zvony rozhoupají, měla bys první být mezi těmi, kdož lkají, Evropo, hrozná nad meči a děly, ve světle svící, jež se rozhořely. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě.“ Text: Vladimír Marek Foto: autor a Marie Křížová

Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14.  září 1937 v  Lánech. V  té době již dva roky nebyl prezidentem Republiky československé. Státní pohřeb se  konal 21.  září. V  půl desáté začal za  zvuků zvonů katedrály svatého Víta na  Pražském hradě smuteční obřad. Rakev z  katedrály vynesla na ramenech šestice československých generálů. Následoval velkolepě pojatý smutečním průvod z Hradu na Wilsonovo nádraží. V jeho čele jel na  koni s  tasenou šavlí generální inspektor československé branné moci generál Jan Syrový. Rakev byla převážena na  lafetě kanonu používaného v té době naší armádou. Masaryk byl zahalen do prezidentské standarty. Nahoře na  rakvi byla československá vlajka. Podél šlo šest prostých vojáků s hlavněmi pušek sklopenými k zemi. Zastoupeny zde byly všechny národnosti tehdejšího Československa. Za  rakví pochodovali vojáci s  prapory, oddíl legionářů a  sokolů. Dále prezidenta vyprovázelo 1  620  pěšáků a  272  dragounů. Smuteční průvod Prahou trval několik hodin. Jenom na smuteční výzdobu města padly čtyři kilometry černé látky a  pět set metrů černého sametu. Před Wilsonovým nádražím zahájil generál Syrový vojenskou přehlídku. Defilé pozemních jednotek doprovázel ve  vzduchu přelet 192  letadel. Po  skončení přehlídky odnesli rakev s  ostatky prezidenta na  ramenech legionáři. Na  prvním nástupišti byl již připraven speciální vlak, který dopravil ostatky Masaryka do Lán, kde byl první československý prezident pochován do země.

3

host Česká vrtulníková jednotka by se měla do Afghánistánu vrátit v druhé polovině roku 2013 Armáda České republiky se za rok 2011 může pochlubit jedním z nejpočetnějších nasazení v zahraničních misích. Působila nejen v Kosovu a Afghánistánu, ale i na řadě dalších míst. O rozhovor na toto téma jsme požádali zástupce náčelníka Generálního štábu – ředitele Společného operačního centra MO generálmajora Aleše Opatu.

Přizpůsobujeme se novým výzvám Jak hodnotíte působení naší armády v loňském roce v zahraničních misích? Česká republika se  v  něm účastnila pěti zahraničních operací. Jednalo se  o  mise v  Kosovu, Afghánistánu, Bosně a  Hercegovině, Velké Británii a  Egyptě. Celkem se  v  těchto nasazeních vystřídalo téměř 3 000 vojáků. Jak moc vaše hodnocení ovlivnilo to, že  jsme v Afghánistánu přišli o dva vojáky? V  roce 2011 jsme skutečně ztratili dva vojáky, kteří byli v průběhu bojových operací smrtelně zraněni. Je to obrovská ztráta pro jejich rodiny, spolubojovníky i  pro AČR. Přes to všechno ale považuji naši činnost v Afghánistánu a  v  dalších zahraničních operacích za  úspěšnou. A  to především z  hlediska plnění zadaných úkolů a závazků. Po jedenácti letech jsme ukončili naše působení na Balkáně, nyní se ale bezpečnostní situace v Kosovu opět zhoršila. Nebylo to přece jenom trochu předčasné? Nejsem přesvědčen o tom, že by to bylo předčasné. Ta mise po  jedenácti letech

4

dospěla pro Českou republiku k  závěru. AČR udělala v Kosovu maximum možného, aby přispěla k bezpečné budoucnosti Kosova a  jeho dalšímu demokratickému rozvoji. Kosovo se musí naučit stát na vlastních nohou a  být schopno řešit problémy, které prostředí vznikajících demokracií přináší. Mise v Kosovu byla pro nás velice úspěšná. Jedenáct let jsme se účastnili prakticky všeho, co se v této zemi během její stabilizace historicky odehrálo. V  posledních letech jsme tam ale z  čistě vojenského hlediska žádnou přidanou hodnotu nedávali. Byl odchod z této země po tak dlouhé době pro nás složitý? Vyžádalo si to nemalý kus práce. Poslední jednotka pod velením majora Nejedlého musela stáhnout veškerý materiál zpět do  České republiky a  zajistit revitalizaci prostoru, kde jsme jedenáct let působili. Vše uvedla do  původního stavu, tedy takového, jak tento prostor vypadal před tím, než jsme do Kosova přijeli. Ta necelá stovka lidí, kteří na tom pracovali, připravila k odsunu šest vlakových souprav s osmnácti tisíci tunami materiálu. Bylo převezeno sto deset kusů

techniky, stejný počet kontejnerů, sedm­desát ubytovacích buněk a spousta dalšího materiálu. Kromě toho vojáci zajistili ještě dva silniční konvoje a leteckou přepravu. Přemístit takové množství materiálu na  tak velkou vzdálenost rozhodně nebylo jednoduché. Všechno se to navíc obešlo bez jakýchkoliv problémů a bez zásadních škod či ztrát. Byla to příkladná ukázka dobře fungujícího systému logistické podpory a  celkové koordinace v  rámci AČR na  národní a  mezinárodní úrovni. Kosovo bylo dostupnější než Afghánistán. Když vezmeme v úvahu poněkud omezené kapacity strategické přepravy, není pro nás přece jen obtížné jeho logistické zajištění? To není pravda. Tvrzení o menších kapacitách strategické přepravy považuji za neustále se  opakující klišé. V  Afghánistánu jsme od roku 2002. Za těch téměř deset let jsme získali spoustu zkušeností. Zásadním způsobem se  ale změnila i  naše armáda. A  to jak z  hlediska vybavení, mentality, zkušeností, tak i  přístupu k  plnění úkolu. Také logistická podpora v  Afghánistánu se  posunula do  úplně jiné dimenze. Když

jsme v  Afghánistánu začínali, nevlastnili jsme letadla, která by byla schopna dopravit do této země potřebný materiál. V tomto směru jsme byli odkázáni na  spojence. V  roce 2007 se  to zásadním způsobem změnilo. Začali jsme používat naše letadla Airbus A  319, v  roce 2008 jsme se  koncentrovali do jednoho operačního prostoru, v roce 2009 jsme vytvořili jednotný systém úkolového uskupení s  přímou podporou NSE (National Support Element). Se vzrůstající angažovaností AČR v  Afghánistánu se  celý systém stabilizoval. V  současné době nemáme zásadní problémy se  zásobováním prostřednictvím našeho letectva. Jen v  letošním roce odlétaly letouny Airbus na trase mezi Prahou a Afghánistánem 608 hodin a přepravili 4 751 osob a 162 tun materiálu. Navíc pro strategickou přepravu máme předplacený SALIS. V  tomto systému jsme pevně integrováni, máme ale i  zarezervovány další koaliční lety, postavili jsme fungující systém STRATEVAC. Naše vlastní zásobování v  Afghánistánu se  pohybuje na  hranici osmdesáti procent, což rozhodně není zanedbatelné číslo. Logistická podpora v operaci ISAF se dostala do naprosto jiné dimenze, v operačním prostoru spolupracujeme se  všemi koaličními hráči a  máme nastaveny i  další vazby pro účinnou spolupráci v rámci logistické podpory v  operaci. Naučili jsme se  využívat nejen vlastní prostředky, ale i  spojenecké. Letos jsme navíc vyzkoušeli tzv. severní železniční zásobovací cestu. Zkušebně jsme takto zatím poslali do  Afghánistánu dva kontejnery s  materiálem. Ukázalo se, že i tato možnost je schůdná. Není ale tak flexibilní jako letecká přeprava, než materiál projde všemi instancemi, trvá to zhruba dva měsíce. V  Afghánistánu vloni skočila vrtulníková jednotka. Jak jste byl spokojen s jejím působením? Naše vrtulníková jednotka skončila své dvouleté, a jsem přesvědčen o tom, že velmi úspěšné, nasazení. Vrtulníky se  do Afghánistánu přemístily bezprostředně po provedení jejich modernizace. Působily tam dva roky bez závažnějších problémů a byly naprosto spolehlivé. Což svědčí o tom, že modernizace byla provedena dobře a osvědčila se i v Afghánistánu. Jednotka zde uskutečnila více než pět tisíc letů, při nichž strávila ve  vzduchu 2  750 hodin. Přepravila přes devět tisíc osob a více než 330 tun materiálu. To jsou úctyhodná čísla. Naše vrtulníková jednotka byla v operaci tohoto typu poprvé. Ukázalo se, že nejen piloti vrtulníků, palubní střelci, ale i  technický a podpůrný personál jsou velmi dobře vycvičeni. I extrémní afghánské prostředí je pro nás zvládnutelné. Za dva roky působení našich vrtulníků v těchto podmínkách jsme neměli jedinou ztrátu, jediný zásah stroje nepřítelem, jediný vážný problém. Přitom jednotka nepůsobila pouze v bezpečnějších oblastech, ale i  v  těch vysoce rizikových, jako je například Wardak, kde byla často poslední možností přepravy pro náš OMLT do nebo z prostoru bojových operací. Myslím si, že  touto misí se  naše vrtulníkové

letectvo zařadilo na  špici států, které mají v  Afghánistánu tento druh vojska. Svědčí o tom i skutečnost, že v poslední době naši koaliční partneři začali přebírat taktiku, kterou si čeští piloti pro Afghánistán zvolili. Původně se hovořilo o tom, že mise vrtulníkové jednotky bude přerušena pouze na rok, v roce 2013 by měla pokračovat. Platí to i ve zmenšeném zdrojovém rámci, který nás s největší pravděpodobností čeká? Připravujeme mandát této jednotky na  roky 2013 a  2014. Přerušení této mise jsme udělat museli, nejsme armádou, která má stovky vrtulníků a  pilotů. Naše schopnosti v této oblasti jsou limitované, podobně jako schopnosti zemí obdobně velikých jako Česká republika. Jak lidé, tak i samotné vrtulníky potřebují určitou přestávku, aby mohli obnovit svou bojeschopnost. Pokud dostaneme souhlas parlamentu, plánujeme vrtulníkovou jednotku znovu nasadit v druhé polovině roku 2013. Vrtulníky jsou pro podporu pozemních jednotek Armády České republiky v  Afghánistánu naprosto stěžejní. Až  osmdesát procent přesunů vojáků v  rámci operací zajišťuje vrtulníková přeprava. Stát, který má v  Afghánistánu tyto stroje, je přirozeně prioritně používá pro své jednotky. Odchodem české jednotky se poněkud zkomplikovala i naše mobilita. Jsme odkázáni na koaliční vrtulníkové úsilí. V  Afghánistánu máme nasazenou nejnovější techniku, obrněné transportéry Dingo, Iveco, Pandur, nyní tam jsou útočné pušky CZ 805 Bren. Jak moc se tato výzbroj osvědčuje ve složitých afghánských podmínkách? V roce 2002 odešla plnit úkoly do Afghánistánu, jak já říkám, armáda převážně ruského typu. Armáda na  automobilech UAZ a  bojových vozidlech BVP-2, vyzbrojena ruskou, respektive sovětskou technikou. Mezi lety 2007 až 2011 byly naše jednotky kompletně přezbrojeny materiálem kompatibilním s  armádami NATO. Poslední střípek do  mozaiky představovaly ruční zbraně. Nejenže se podařilo přezbrojit naše jednotky v  takto krátkém časovém úseku, ale udělalo se  to navíc doslova za  pochodu a  přímo v  operaci, přirozeně se  všemi riziky z  toho plynoucími. Málokdo dokáže ocenit úsilí lidí, kteří se  podíleli na  zavádění tohoto materiálu, přizpůsobení pro konkrétní podmínky operace v Afghánistánu a  přirozeně na  výcviku jednotek. Bylo to totiž uděláno v takové rychlosti, že jsme si ani pořádně nevšimli, že  se  od  základu vyměnila naše výzbroj a technika v operaci ISAF. Přiznávám, nebylo to vždy jednoduché, ale mám dobrý pocit z  toho, že  jsme z  hlediska plnění operačního úkolu soběstační a  nezávislí na  koaličních partnerech a  že  jsme konečně přestali pracovat v  režimu: „My vám dáme lidi a  vy nám dejte techniku a  materiál, jíst už budeme sami.“ Ale vraťme se k vaší otázce. V Afghánistánu je extrémní prostředí, ve  kterém každá technika má své výhody a  nevýhody, ale také své limity. Pokud bychom však sledovali poruchovost techniky a  zbraňových

systémů v  určitém delším časovém úseku, jsme schopni říci, že jejich funkčnost nikdy neklesla pod devadesátiprocentní hranici. To nesporně svědčí o  určité kvalitě. Jsem přesvědčen, že v tomto směru jsme na tom o něco lépe než ostatní partneři. Právě kvalita naší techniky a výzbroje a to, jak rychle vojáci zvládli její ovládání, přispívá k tomu, že naše ztráty v Afghánistánu jsou minimální. Navíc se nám podařilo dosáhnout toho, že  velitelé našich jednotek v Afghánistánu mají k  dispozici poměrně široké spektrum pozemní techniky. V  závislosti na  terénu a  povaze plněných úkolů mohou volit tu nejvhodnější. V Afghánistánu mne překvapilo, jak rychle jsou naši vojáci schopni naučit se obsluhovat zapůjčenou americkou techniku, například obrněná vozidla MRAP. Je skutečně naší národní výhodou dokázat se  rychle přizpůsobit okolnostem a improvizovat? To není výhoda improvizace, ale spíš výsledek práce našich velitelů a  samozřejmě i samotných vojáků. Jsou totiž dobře vycvičeni a díky schopnostem, které získali nejen doma, ale i  v  Afghánistánu, jsou schopni se velice rychle aklimatizovat a přizpůsobit novým výzvám. Stojí za tím ale především kvalitní výcvik a  příprava na  úrovni taktických jednotek. Improvizace není náhradou slov kvalitní výcvik a příprava, i když schopnost improvizovat je Čechům po  desetiletí vlastní. Asi nejméně se toho ví o působení speciálních sil v Džalalabádu. Jaká je tam jejich role? Naši speciálové jsou integrování do  velení a  jednotek speciálních sil ISAF jako

5

host EU. V  současné době připravujeme další. Systém Evropské unie tedy dobře známe a jsme na něj zvyklí. Navíc jednotky, které používá Evropská unie, se zpravidla účastní konfliktů nižší intenzity, než jsou operace řízené NATO. V misích OSN působíme rovněž, a  to jako pozorovatelé. Nasazení celých jednotek pod velením OSN máme také za  sebou. V  devadesátých letech minulého století jsme se  účastnili operace UNPROFOR. Něco podobného tedy není možné do  budoucna vyloučit. Zatím ale takový požadavek vznesen nebyl. Pokud by však k  něčemu takovému došlo, určitě se nejedná o něco, co bychom nebyli schopni zvládnout. Vrchol operační činnosti našich jednotek je na úrovni operací NATO. Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv SOC

samostatné úkolové uskupení. Nerad bych spekuloval nad  tím, jakým směrem je zaměřena jejich operační činnost. V  mandátu mají definováno, že  plní úkoly v  plném spektru speciálních operací, myslím, že  je to dostatečná vypovídající hodnota. Úkolové uskupení speciálních sil se  navíc podílí na mentorování speciální jednotky afghánské policie (PRC – Provincial Response Company). PRC můžeme přirovnat ke krajským zásahovkám Policie České republiky. Naše 601. skupina speciálních sil z  Prostějova si již tradičně drží vysoký standard a podle toho je i spojenci hodnocena. Změní se  nějakým způsobem naše účast v  afghánské misi v roce 2012? V  tomto roce dojde ke  snížení našich počtů o vrtulníkovou jednotku, což je zhruba sto lidí. V  létě budeme navíc stahovat po  dvanáctiměsíčním působení úkolové uskupení speciálních sil. V  případě ostatních jednotek, jako jsou provinční rekonstrukční tým, pozemní a  vrtulníkové mentorovací týmy a zastoupení na velitelstvích ISAF, IJC či NTM-A, k  žádným změnám nedochází. V souvislosti s ukončením mise v Afghánistánu se hovoří jako o rozhodujícím roku 2014. V té době by se měly začít stahovat spojenecké jednotky. Jak moc se to bude týkat naší armády? Rok 2014 by měl být skutečně zlomovým bodem v této operaci. Je ale naivní si myslet, že v roce 2014 zcela skončí operace ISAF a v Afghánistánu nezůstane vůbec nikdo. Vloni začal proces předávání odpovědnosti afghánské vládě a bezpečnostním silám této země. Prezident Karzáí velice selektivně vybírá provincie, města a  oblasti, které přechází do  přímé afghánské odpovědnosti. S  ohledem na  tento proces se omezuje vliv koaličních jednotek na vybraných územích. Někde kolem roku 2014 by toto předávání mělo dospět do  finále. Nemyslím si ale, že  v  této době budou

6

veškeré oblasti již pod plnou afghánskou správou, a to zejména v oblasti bezpečnosti. Všechno ale ukáže až následující vývoj. Rok 2014 bych spíše považoval za  datum jakéhosi operačního kulminačního bodu. To ale neznamená, že Afghánistán definitivně opustíme. I  nadále se  nejspíš v  této zemi budeme podílet na mentorování, partnerství a poradenství v oblasti bezpečnosti. V  současné době působíme v  zahraničních misích téměř výhradně pod velením NATO. Dovedete si představit, že  budeme v  budoucnu začleněni do vojenských struktur Evropské unie či OSN? Nemyslím si, že  by Evropská unie představovala pro nás něco nového, převratného. V  minulosti jsme vyčleňovali do  pohotovosti CZ/SVK Battle Group

Hlavní úkoly

Armády České republiky v roce 2012  Pokračovat v  účasti sil a  prostředků Armády České republiky v  operacích vedených NATO, EU, OSN a mezinárodními koalicemi při zachování schopnosti plnit úkoly na teritoriu ČR.  Zabezpečit vyčlenění sil a  prostředků AČR pro NRF, jednotku EU BG (společně se  SRN, Rakouskem, Irskem, Chorvatskem a Makedonií) a systém pohotovostního ujednání OSN UNSAS.  V souladu se závěry Bílé knihy o obraně zahájit změnu organizační struktury Armády České republiky.  Cestou velitelů vojenských útvarů, zařízení a  vojenských záchranných útvarů AČR nastavit a  udržovat vnitřní kontrolní systém v souladu s ustanovením § 25 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů.  Zajistit operační plánování, velení a  řízení nasazeným silám a  prostředkům ozbrojených sil ČR pro řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru na území ČR, zabezpečit přitom spolupráci a koordinaci s Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru, Policií ČR a dalšími subjekty veřejné správy podílejícími se na řešení krizových situací v ČR.  Pokračovat v rozšiřování Mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky (MLCC).  Zpracovat koncepci revitalizace a posílení role aktivní zálohy ozbrojených sil ČR v systému zajišťování bezpečnosti ČR.  V závislosti na finančních prostředcích zahájit výstavbu 143. praporu logistiky.

fakta  Naší největší jednotkou v  Afghánistánu je provinční rekonstrukční tým (PRT) operující v provincii Lógar. Působí zde zhruba tři sta vojáků a do dvanácti civilních pracovníků PRT. V letošním roce absolvovali jeho příslušníci v jednotlivých distriktech více než 900 operací a patrol. V Lógaru slouží i naši příslušníci Vojenské policie, kteří se podílejí na výcviku Afghánské národní policie (ANP). Jen v loňském roce prošlo jejich rukama 1 063 příslušníků ANP a 43 afghánských lokálních policistů.  V provincii Wardak plnila v loňském roce úkoly padesátičtyřčlenná jednotka OMLT (Operational Mentor and Liaison Team). Jejím úkolem je mentorování štábu a jednotek přiděleného praporu Afghánské národní armády. Podílela se na 279 operacích a patrolách. Kromě toho od března loňského roku působí ve Wardaku dvanáctičlenná výcviková jednotka Vojenské policie. V třinácti kurzech se podílela na vycviku 1 600 afghánských policistů.  Na kábulském mezinárodním letišti je dislokována třináctičlenná česká jednotka chemické, biologické a radiační ochrany. Kromě monitorování radiační, chemické a biologické situace ve prospěch sil ISAF vycvičila padesát vojenských a čtyři civilní osoby v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Na velitelství ISAF působí dalších sedmnáct Čechů.  Devatenáct našich vojáků zajišťuje na kábulském letišti výcvik a podporu afghánského vrtulníkového letectva (Mi-24 a Mi-17). Při výcviku s afghánskými piloty a palubními střelci nalétala jednotka AMT (Air Mentor Team) v loňském roce více než tisíc hodin.  Na kábulském letišti je dislokována jednašedesátičlenná jednotka NSE (National Support Element). Ta logisticky zabezpečuje všechny kontingenty AČR v Afghánistánu. Ve francouzské vojenské nemocnici v Kábulu působí jedenáctičlenný polní chirurgický tým.

7

Příprava 9. jednotky PRT vyvrcholila ve výcvikovém prostoru Hradiště rubrika cvičením Cooperative Effort

výcvik Afghánskou národní armádu, je autenticky označena. Organizátoři se  snažili pokud možno do největších detailů přiblížit cvičení afghánské realitě. Na podkladovou mapu prostoru promítli nejen lógarské silnice, ale i spojenecké základny a jednotlivé distrikty. Altimor je tak největší americkou základnou v oblasti, na Shanku sídlí naše 9. jednotka PRT. Vše pak křižují cesty jako Utah, Jamaica či New York. K tomuto účelu vybrali organizátoři ty nejvhodnější silnice v  prostoru, které odpovídají jak charakterem, tak i vzdálenostmi. „Cílem tohoto cvičení je kontrola sladěnosti a  stav připravenosti 9. jednotky PRT před jejím operačním nasazením na  území Afghánistánu. Tak početné nasazení vojáků je v tomto případě z toho důvodu, že se snažíme rozehrát všechny možné situace, které by mohly nastat. Sehráváme pro PRT nejen nepřítele, ale i koaliční síly, jež působí na tomto území. Ať již se jedná o americké jednotky, Afghánskou národní armádu a Afghánskou národní policii. Součinnost s  těmito silami je často velmi komplikovaná, a  to především z  důvodu jazykové bariéry a  kulturních odlišností. Američany a  Afghánce zde imitují vojáci, kteří se  vrátili z posledního nasazení v Afghánistánu. Mají tedy nejčerstvější zkušenosti a to je pochopitelně znát na  tom, jak věrně jednotlivé

se během cvičení samozřejmě zaměřujeme na  největší hrozbu, kterou představují nástražné výbušné systémy. Problematické jsou i komplexní útoky. Tohle všechno jsou ty nejhorší možné varianty. Ostatně jako vojáci se  vždy musíme připravovat právě na ně.“ Dvojice letounů L-159 likviduje ztečí minometné postavení povstalců. Vojáci, kteří se  až  do  tohoto okamžiku kryli, mohou nyní přejít do protiútoku. Ze sluchátek vysílačky je ale slyšet i horší zprávu. Vyžádaný MEDEVAC nepřiletí. Počasí v  místě incidentu se zhoršilo natolik, že jeho přistání není možné. Ranění vojáci mají být z bojiště odvezeni po  zemi. Za  tímto účelem přijíždí do předních linií obrněný transportér Pandur ve zdravotnické verzi. Je to jeho velká premiéra. První dva kusy této techniky má totiž žatecký prapor jen několik dní. Kromě nich se  do  cvičení zapojil Pandur uzpůsobený jako velitelské vozidlo. I  pro něj to byla první zkouška ohněm. V současné době se  dokončuje rovněž průzkumná verze. „Obrněnec je předurčen jako evakuační vozidlo pro čtyři ležící vojáky. V  krajním případě do něj můžeme umístit i osm sedících zraněných. Osádku tvoří řidič, velitel a zdravotník. Uvnitř je standardní vybavení jako v běžné sanitě. Během přepravy jsme

epizody imitují. Chceme také, aby ty situace, které rozehráváme, v co největší míře odpovídaly skutečnému operačnímu nasazení. Když se  nyní tady vojáci pohybují v  kolonách, přesunují se  po  cestách, jež mají stejné názvy jako v  Afghánistánu. Setkávají se zde i s místními představiteli, kteří mají naprosto odlišný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí. Jde nám o to, aby vojáci nebyli pokud možno ničím překvapeni,“ říká velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník Miroslav Hlaváč. „Nejvíce

schopni poskytnou pomoc jednomu akutnímu pacientovi. Pokud je ale vozidlo plně naložené, nezbývá nám moc prostoru pro případnou manipulaci,“ ukazuje praporčík Petr Sedláček. „Tento prostředek je možné zařadit do  bojové sestavy s  ostatními kolovými obrněnými transportéry. Nemá ale žádnou výzbroj. Podvozková část je identická s  bojovým Pandurem, vozidlo se  liší jen zdravotnickou nástavbou. Ta plně vyhovuje našim potřebám. Jen vstupní otvor není příliš velký, ale to je dáno charakterem

Když se Hradiště promění v Lógar Na obzoru se objevil ohnivý hřib lemovaný šedivou kouřovou clonou. Uplynulo několik sekund, než k nám doputovala mohutná detonace. Pandur jedoucí v čele kolony doslova dovrávoral ke kraji vozovky, viditelně byl poškozen. Dříve než se  naplno rozezněla palba z automatických zbraní, hlášení ve vysílačce potvrdilo, že přední obrněnec je skutečně zničený. Co nejrychleji je potřeba vyprostit zraněné. Další z  Pandurů proto najíždí vpravo od  poškozeného vozidla. Vytváří tak krytý prostor pro ošetření raněných. Z vozidel se vyhrnou roje vojáků. To už ale dobře krytý protivník za  předem připraveným valem z hlíny útočí i „erpégéčky“, která z velké dálky podporuje nepřesná palba minometů. Celou trasu přesunu nasˇtěstí ze vzduchu monitoruje průzkumný prostředek Raven. Díky němu má velitel prakticky okamžitě k  dispozici ty nejpřesnější informace. Na  třetí hodině dochází ke  kontaktu s  nepřítelem. Právě tímto směrem soustřeďuje velitel největší palebnou sílu.

8

Touto dnes již standardní epizodou vyvrcholilo největší cvičení Armády České republiky v  roce 2011 Cooperative Effort, které se  konalo počátkem prosince ve  vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Jádro více než jedenácti set vojáků a tří set kusů techniky tvořila 9. jednotka provinčního rekonstrukčního týmu (PRT), která se  připravovala na  nasazení v  afghánské provincii Lógar. „Výcvik jednotky jsme rozdělili do třech fází. Zhruba první tři měsíce byly vyčleněny pro přípravu jednotlivce. Pak jsme se zaměřili na malé jednotky. Vše uzavírá fáze, ve které se právě nacházíme. Jedná se o přípravu jednotky tvořené třemi sty vojáky jako celku,“ popisuje velitel týmu plukovník Antonín Genser. „Cvičení jsme se snažili co nejvíce přizpůsobit skutečnému stavu, který je v současné době

v místě nasazení. K našim hlavním úkolům bude patřit především vytvoření bezpečného prostředí pro práci civilní části PRT.“ Minometná palba povstalců sílí. Vojáci jsou nuceni zalehnout a  krýt se. Největší ztráty na  živé síle a  technice má jednotka Afghánské národní armády, která společně s Američany konvoj doprovází. Velitel požaduje podporu letectva. Velké bílé hvězdy namalované na  dveřích českých Land Roverů působí poněkud nepatřičně. Také technika, která imituje

tohoto prostředku. Musíme dostat nějaký čas, abychom se  se  zdravotnickou nástavbou naučili pracovat.“ Jeden ze  zdravotníků dává pokyn ostatním vojákům, aby je kryli palbou. Společně s kolegou zdvihají nosítka a přikrčeni míří poklusem ke  zdravotnickému Panduru. Ostatní vojáci pálí ze všech sil a snaží se tak upoutat pozornost protivníka na sebe. Rotný David M. se  nechystá do Afghánistánu poprvé. Bude tam sloužit jako střelec na věži obrněného vozidla MRAP, které nám zapůjčila americká armáda. „Na  nasazení v  misi se  připravujeme delší dobu, všichni jdeme do Afghánistánu dobrovolně. Pokud by se někomu nechtělo, má možnost tam nejet. Budu tam působit jako příslušník 1. mobilního pozorovacího týmu. Tomu je přizpůsoben i  charakter našeho výcviku zde. První týden jsme měli nácviky taktiky, taktických drilů a ostré střelby. Následovalo taktické cvičení, ve kterém jsme fungovali, jako kdybychom byli už na  misi,“ vysvětluje rotný David M. „Všichni naši řidiči byli v Německu, aby na americké základně získali řidičské oprávnění na obrněná vozidla MRAP. My ostatní se  s  nimi seznámíme až na místě. Já osobně budu obsluhovat těžký kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm. Něco málo s ním mám nastříleno z předešlé mise. Je to výborná zbraň, desetiletími odzkoušená.“ Naši vojáci dokončují útočnou operaci. Likvidují poslední místa odporu protivníka. Střílí z nových útočných pušek CZ 805 Bren. Absolvovali na ně kompletní přeškolení v  délce zhruba dvou měsíců. Mají je prý již natolik osahané, že  by s  jejich používáním v afghánské misi neměli mít žádné problémy. Kromě toho si berou s sebou i  záložní sadu samopalů vz. 58. Ta bude uložená na  základně Shank. Pokud by si některá konkrétní operace vyžádala nasazení ráže 7,62 mm, bude i tato zbraň k dispozici. Velitel kontingentu je ale přesvědčený, že k tomu nedojde. „Taktika povstalců se  neustále mění a  vyvíjí. Proto jsme v  kontaktu s  jednotkami, které jsou v  současné době na  území Afghánistánu. Dostáváme od  nich ty nejčerstvější informace o situaci, která tam panuje. Tomu přizpůsobujeme také výcvik, rozehru a námět celého cvičení, aby to odpovídalo nejaktuálnějšímu stavu,“ upozorňuje plukovník Miroslav Hlaváč. „S tím, co jsme zde měli možnost vidět, jsem spokojen. Myslím si, že 9. jednotka PRT dosáhla obrovského pokroku. Už dnes mohu říci, že  její příslušníci jsou připraveni k  tomu, aby v  Afghánistánu splnili všechny své úkoly.“ Cvičením Cooperative Effort definitivně skončila i příprava 9. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu. V  lednu ji jen čeká převedení do podřízenosti Společného operačního centra.

Text a foto: Vladimír MAREK

9

téma – vystrojování Podle původního plánu měl v Armádě České republiky již několik let fungovat elektronický obchod s výstrojními součástkami na principu outsourcingu Porovnání předpokládaných a skutečně dosažených úspor v prvních třech letech zavedení outsourcingu 400 350

360

300 250

265 218

200

175

150 100

166

99

50 0

2004

2005 skutečně

Sisyfovský boj s akvizicemi

V logistickém zajištění armád asi neexistuje vedle vystrojování jiná oblast, na kterou by byli vojáci tak citliví. Nejspíš také proto se ministr obrany Alexandr Vondra prakticky okamžitě po svém nástupu do funkce setkal na toto téma s celou řadou připomínek. Ve výdejnách součástek naturálního odívání chyběl požadovaný materiál, systému se nedostávaly finanční prostředky, v důsledku čehož nebyly výstrojní body dostatečně kryty.

Okamžitě byla přijata nezbytná opatření. Nejenže došlo k  uvolnění dalších prostředků pro nákup výstroje, ale zároveň zavládla shoda v tom, že současný výstrojní sortiment je široký a do jisté míry také příliš komfortní. Je tedy potřeba ho výrazně zredukovat. Na  první pohled by se  mohlo zdát, že  problémy vystrojování vojáků byly v  tomto okamžiku zažehnány. Co když je pes zakopaný ještě někde jinde?

10

Systém je již dědečkem

Současný systém vystrojování vojáků pamatuje i  přes veškeré modifikace mnoho desítek let. Navíc jestliže ve  státem řízeném socialistickém hospodářství celkem bez problémů fungoval, komerční prostředí mu občas zasazuje tvrdé rány. Když jsem v  roce 1972 nastoupil do  armády, výstrojní pracovnice odstříhávaly velkými nůžkami výstrojní body a snažily se je nakombinovat

do potřebné hodnoty úplně stejně jako v současné době. Jen snad s tím rozdílem, že tehdy neexistovalo tolik výjimek a regulací. To ale ani zdaleka nejsou ta nejdůležitější kritická místa přežívajícího systému. Ten při  troše zjednodušení vypadá následovně. Na  výstroj vojáků je z  kapitoly rozpočtu Ministerstva obrany vyčleněn určitý objem peněz, řekněme třeba pět set milionů korun. Odpovědní funkcionáři si vyhrnou rukávy a pustí se do práce. Na základě statistických údajů, podkladů a dalších odborných instrumentů stanoví, jaké počty konkrétních výstrojních součástek bude naše armáda v příštím roce potřebovat. Asi se to někomu nebude líbit, ale i přes veškerou sofistikovanost je to tak trochu věštění z křišťálové koule. V každé kategorii musí rovněž odhadnout požadovaný velikostní sortiment. To je o to složitější, že antropologicky se naše populace poměrně výrazně vyvíjí. V  některých aliančních armádách na to jdou propojením logistických a personálních sítí, díky čemuž mají k  dispozici přesné velikostní údaje jednotlivých vojáků. Když jsou stanoveny konečné počty požadovaných výstrojních součástek, je možné přistoupit k výběrovému řízení.

Mrtvé prostředky

„Na  základě současné legislativy jsem si spočítal, že  tento proces si za  ideálních podmínek při dodržení všech předepsaných zásad vyžádá rovných 146 dnů. K  tomu je

potřeba ale ještě připočítat dobu nezbytnou na specifikaci výstrojních součástek, což rozhodně není jednoduchá záležitost,“ vysvětluje Tomáš Doležal z Velitelství sil podpory. „A to už vůbec nemluvím o tom, že kdokoliv z neúspěšných uchazečů může výběrové řízení právně napadnout. Vše se pak zastaví a čeká se na výsledky šetření. Mezitím může dojít k uzavření účetního roku a nevyčerpané prostředky propadnou.“ Složitost tohoto systému je na první pohled zřejmá. Takto nakoupené výstrojní součástky je navíc nezbytné někde skladovat a zajistit jejich distribuci k vojákům. Ve skladech a výstrojních výdejnách pracují další desítky lidí a jejich provoz vyžaduje nemalé prostředky. Největší problém však nastane v  okamžiku, když se správci tohoto majetkového uskupení netrefí do požadavků vojáků. Materiál, případně velikostní sortiment, o který není zájem, nejenže leží ve  skladech a  zabírá prostor, ale jsou v  něm i  vázány finanční prostředky. Hodnota výstrojních bodů na  jednoho vojáka nepředstavuje nějaké uměle stanovené hausnumero, ale vychází z  životnosti jednotlivých výstrojních součástek, které je třeba v určitých intervalech obnovovat. Mrtvé prostředky vázané ve skladech pak logicky chybí.

Outsourcing jako řešení

O  všech těchto problémech se  vědělo již v  roce 2003, kdy se  v  souvislosti

s  reformou Armády České republiky začalo uvažovat o  nové koncepci vystrojování vojáků prostřednictvím outsourcingu. Ostatně nebylo to nic nového pod sluncem, tímto novým trendem se nechala úspěšně inspirovat celá řada vyspělých armád. V roce 2005 byl ustanoven projektový tým v čele s ředitelem a zahájeno zpracování rozsáhlého projektu. Ten počítal s tím, že každému vojákovi by byl zřízen elektronický účet, na který by mu armáda každý rok připisovala předem určený počet bodů. Z  něho by se  mu pak odepisovaly částky za dodané výstrojní součástky. Vše by fungovalo na  principu e-shopu. Dodavatel by musel do třiceti dnů doručit objednané zboží na určenou adresu (ať již domů či k  útvaru), případně do  kamenné výdejny. Záleželo by ale jen na něm, zda si pronajme dosavadní výdejní prostory, jako je tomu v současné době v případě stravování, anebo využije své vlastní objekty. Výhodnost tohoto systému je zjevná. Každý voják by si bez jakéhokoliv omezení mohl objednat většinu věcí, které by potřeboval, a  také by je nejspíš dostal. Ve skladech by zůstaly jen nezbytné zásoby pro integrovaný záchranný systém, některé zahraniční aktivity NRF (NATO Response Force) a UNSAS (United Nations Stand-by Arrangement System). Přestože se  vycházelo z  méně optimistických čísel, počítalo se  s  úsporou zhruba sto pracovních míst a až padesáti milionů korun ročně. Do toho

2006 předpoklad

přitom nebyly započítány některé obtížně zjistitelné údaje. Pro názornost, voják sloužící v Přáslavicích si potřebuje doplnit výstrojní součástky. Armáda mu musí umožnit jejich odebrání. Sebere se tedy a jede do výdejny v Olomouci. Jeho pracovní čas něco stojí. S největší pravděpodobností jede služebním autem, ani to není zadarmo. Může si naúčtovat i další cestovní náklady. Ve výdejně přitom zjistí, že jím požadované součástky nejsou právě na skladě, a tak se celá záležitost o týden či dva znovu opakuje. Na  rozdíl o  e-shopu, který známe z  komerčního prostředí, by člověk nakupující prostřednictvím osobních účtů věděl přesně, co dostane. Jednotlivé součástky by důvěrně znal. Nemusel by ani porovnávat ceny, ty by byly předem dané. Stanovovala by je dohadovací komise, a to i zpětně v  případě nově zaváděných součástek. Cena by se  upravovala pouze v  případě, že by inflace dosáhla šest procent, a to jen o její polovinu, tedy o tři procenta. O relevantnosti těchto údajů svědčí zkušenosti z  Bundeswehru. Spolkové ministerstvo obrany rozhodlo v roce 2002 o předání výstrojní služby civilnímu subjektu. Okamžitě po  zavedení nového systému dosáhly v  roce 2004 úspory  175 milionů eur a v následujících letech 265 a 360 milionů. Předpokládalo se, že za tyto tři roky ministerstvo ušetří 483 milionů eur, realita v  podobě osmi set milionů úspor předčila veškeré očekávání.

11

téma – vystrojování V roce 2014 by měly být zavedeny osobní účty, vojáci budou s největší pravděpodobností nakupovat výstrojní součástky prostřednictvím čipové karty

Kromě toho se podařilo o devatenáct procent snížit cenu výstrojních součástek a o více než padesát procent snížit finanční objem zásob, zredukovat personál z původních 3 155 na 1 709 osob a především zkvalitnit služby. Počet nevyřízených objednávek ve  stanoveném termínu se řádově pohybuje v tisícinách objemu požadavků. Systém se  přitom dokázal vypořádat s  rušením vojenské základní služby, výraznou reorganizací a snížením početních stavů Bundeswehru. Pro větší objektivitu je ale potřeba uvést, že objemy výstrojních součástek německých ozbrojených sil jsou podstatně vyšší než v naší armádě. Navíc vybraná outsourcingová firma zabezpečovala i další uniformované složky.

Skončilo to výběrovým řízením

Po  dokončení projektu bylo vyhlášeno výběrové řízení. Přihlásilo se do něho více než dvacet subjektů, mezi kterými nechyběly ani podniky, jejichž zřizovatelem byl resort Ministerstva obrany. Dva uchazeči dokonce složili požadovanou kauci. V  červenci 2007 ale tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová vývěrové řízení zrušila a  projekt pozastavila. O  dva roky později „zdědil“ celou záležitost Tomáš Doležal. Ze všeho nejdříve musel prostudovat čtyři tisíce stránek. Bylo rovněž nutné zajistit veškeré právní kroky související se zrušením výběrového řízení.

12

V  té době také vznikla tzv. souhrnná zpráva o úpravě systému vystrojování, která podle zjištění auditorského týmu nebyla plně objektivní, neboť jako jediné optimální řešení nedostatků stávajícího systému uváděla pouze outsourcing. Analýza příčin vzniku nedostatků a  možnost jejich eliminace i jiným způsobem nebyly zpracovány, což údajně značně snižovalo její vypovídající hodnotu. „Každým rokem se zpracovávaly analýzy ekonomické výhodnosti projektu outsourcingu. Tyto analýzy však uváděly pouze náklady na  Základnu neopravovaného materiálu Brno, výdejní střediska naturálního odívání a  výdaje na  pořízení materiálu – výstroje. Na  základě výsledků analýz, ve  kterých se  kalkulovalo se  vzájemně neporovnatelnými údaji, nebylo tedy možné spolehlivě vyhodnotit ekonomickou výhodnost outsourcingu,“ říká podplukovník Petr Harašta ze sekce logistiky MO. „Pro rozhodování, jakým způsobem bude v  budoucnu zajišťována AČR výstrojním materiálem, nebylo ve výše uvedených analýzách dostatek informací. Právě s ohledem na nedostatečné a zkreslené informace hrozilo podle odboru interního auditu MO při hledání konečného řešení riziko pochybení managementu, v jehož důsledku by došlo k  nehospodárnému nakládání s  veřejnými prostředky.“ Na  základě těchto zjištění odboru interního auditu nařídil ředitel sekce logistiky MO, který koncepčně výstrojní službu řídí, zahájit

účinná opatření, jež mají vést ke  zlepšení výstrojního zabezpečení v resortu. Jedná se například o implementaci projektu naturálního odívání do informačního systému logistiky, jehož součástí budou i osobní konta vojáků z povolání. V současné době probíhají rovněž úpravy základních výstrojních norem, výstrojních náležitostí a s ohledem na  restriktivní opatření v  oblasti přidělování finančních prostředků bude nutné maximálně efektivně využívat stávající zásoby. V souvislosti s tím dojde také k úpravě systému přidělování výstrojních bodů nebo proplácení nevyužité vojenské výstroje. Na  základě výše uvedených opatření rozhodl ředitel sekce logistiky MO o  tom, že projekt outsourcingu nebude realizován. V  tomto duchu byl prostřednictvím informační zprávy odboru vnitřního auditu informován i ministr obrany. V  roce 2014 by mělo dojít k  podrobné analýze jednotlivých oblastí výstrojního zabezpečení, jako např. systému plánování pořízení materiálu osobního používání (MOP), akvizic, výdeje MOP vojákům z  povolání, zavádění nových součástek výstroje, informačních technologií, tvorby zásob nebo rozsahu sortimentu MOP. Na základě této analýzy bude zjištěna účinnost přijatých opatření a může dojít i k rozhodnutí, že  některá z  oblastí bude řešena formou outsourcingu. Text a foto: Vladimír Marek

Outsourcing se odkládá O podrobnější objasnění některých aspektů týkajících se nejen projektu vystrojování formou outsourcingu jsme požádali ředitele sekce logistiky MO brigádního generála Vladimíra Halenku. V  minulých letech jsme našim čtenářům slibovali vystrojování formou outsourcingu. Jak jsme na tom v tomto směru v současné době? Když jsem v roce 2009 nastoupil na svou současnou funkci a seznámil jsem se s připravovaným vystrojováním vojáků formou outsourcingu, byl jsem doslova nadšený. Na první pohled to vypadalo velice dobře. Před časem jsme ale byli nuceni tento projekt o  několik let odložit. Znovu ho zrevidovat bude možné nejdříve v  letech 2014 až  2016. Závisí to na  tom, jak se  nám podaří realizovat některá opatření v  systému naturálního odívání, s  jejichž zavedením počítáme od roku 2012, respektive 2013. O co se konkrétně jedná? Od  počátku roku 2014 bychom chtěli zavést osobní účty s  tím, že  zkušební provoz bude probíhat již od  roku 2013. Každý voják z  povolání by měl mít vlastní

elektronické konto. Každý měsíc mu na něj bude připočítávána hodnota náležitostí na výstroj. Tuto záležitost je nutné uskutečnit především proto, abychom mohli efektivně plánovat a  hospodařit s  výstrojním materiálem. Na  to bude navazovat zrušení současné podoby výstrojních bodů. Vojáci budou moci nakupovat s  největší pravděpodobností prostřednictvím čipové karty. Mělo by to být obdobné, jako když si nyní nakupují oběd. Na toto mělo navázat zavedení intranetového e-obchodu a  zásilkové služby. Musíme ale nejdříve udělat analýzu její ekonomické výhodnosti. Jaký byl důvod pozastavení outsourcingu? Tento projekt byl zastaven ministryní obrany Vlastou Parkanovou v  roce 2007. Později jsme se ho pokusili ještě rozvinout. Snažili jsme se  zanalyzovat využití jiných subjektů než civilního dodavatele. To bylo

ostatně součástí doporučení náměstků ministryně obrany. Chtěli jsme například prozkoumat možnost využití státního podniku jako dodavatele. Zároveň jsme usilovali o hlubší analýzu přínosu jednotlivých projektů. To ostatně byl jeden z důvodů zastavení původní myšlenky. K  obnovení projektu nikdy nedošlo z toho důvodu, že tyto analýzy nebyly nikdy zpracovány. Na  tom projektu pracuje jeden referent, jehož kapacita je samozřejmě omezená. Přestože čerpá podklady z informačního systému logistiky, spolupracuje s náčelníkem výstrojní služby, s  majetkovým manažerem, se  Základnou neopravovaného materiálu v  Brně, nebyl schopen hlubší analýzy. Navíc interní audit na oblast zabezpečení materiálem osobního použití konstatoval, že  v  projektu nedošlo k  žádnému vývoji v  těch oblastech, které byly v  roce 2007 zpochybněny. Například ekonomická výhodnost byla stanovena určitým procentem z  částky, kterou resort každý rok platí za materiál osobního použití. Nebylo tam ale již uvedeno, jak se k tomuto číslu došlo. To byl jeden ze zásadních problémů, na základě kterých bylo doporučeno dále nepokračovat. Stojí totiž z nemalé části na vodě, chybí tam potvrzení, že ta

13

téma – vystrojování Modul naturálního odívání informačního systému logistiky (2014-?)

14

efektivita je skutečně taková, jak je tam napsáno.

institucích, ve kterých je vyžadován společenský oděv.

Nemyslíte si, že  by stálo za  to soustředit nějaké kapacity a urychleně dopracovat nedostatky tohoto projektu a  definitivně rozhodnout, zda outsourcing je pro naši armádu vhodný, či ne? Nezáleží na  tom, co si myslím, ale na tom, čeho jsem schopen. A především, čeho je schopna výstrojní služba. Jak jistě víte, tak v současné době je většina příslušníků výstrojní služby zapojena do  změn zákonných a podzákonných norem. Došlo totiž ke  změně zákona č. 221/1999 Sb. a  následně musí dojít ke  změně vyhlášky č. 266/1999 Sb., která stanoví výstrojní náležitosti. Na  to musí navázat i  změna vnitřních předpisů, ať již je to stejnokrojový předpis, anebo výstrojní normy. To byla naše hlavní náplň v loňském roce. Souviselo to i  s  úkolem náčelníka Generálního štábu AČR, který mi uložil, abych udělal zásadní změnu v  rozsahu sortimentu stejnokrojových součástek stejnokroje  97. To samozřejmě nebylo možné bez základní filozofické změny přístupu k  majetku osobního použití. Od  ledna, maximálně od  února letošního roku dochází k  tomu, že  základním stejnokrojem pro všechny příslušníky AČR bude stejnokroj 95. Stejnokroj 97 budou nosit pouze podle v  novém předpise přesně specifikovaných podmínek. Například na Ministerstvu obrany, v Parlamentu, úřadech státní správy a další

V  oblasti akvizic jsou v  současné době problémy s  nákupem ponožek, polních stejnokrojů a sportovních bot. Na vině jsou v těchto případech dodavatelé, akvizici zajišťuje sekce vyzbrojování, stejně ale lidé nakonec řeknou, že za to mohou výstrojáři. Nemrzí vás to? Mrzí mne to. Nemyslím si ale, že jediná cesta nápravy akvizičního procesu je cestou outsourcingu. I  tato oblast byla na  projektu poměrně problematická. A  to v  tak turbulentní době, jakou prožíváme, je velice riskantní. Když jsme začínali s outsourcingem stravování, tak nám najednou z jedné posádky odjela polovina lidí do mise a celý systém se  vlastně zhroutil. Přestože jsme tuto zkušenost měli, tak autoři projektu vystrojování na  to nedokázali vhodným způsobem zareagovat a stalo se tak z toho jedno z  těch slabých, možná neslabších míst. Jedním ze  zámyslů tohoto systému bylo garantovat dodavateli určitý objem finančních prostředků. A  to já dnes, abych řekl pravdu, nikomu zaručit neumím. Situace se  totiž zásadním způsobem změnila. Ve  výstrojní službě nebojujeme již o  každý milion, jak tomu bylo dřív, ale o  každou korunu. Z  toho důvodu si myslíme, že musíme jít tou cestou, abychom všechno mohli centrálně dobře řídit. Akviziční proces k tomu bude nutné samozřejmě přizpůsobit. To ale není problém pouze výstrojní

služby. S  generálním sekretářem ministra obrany pracujeme na tom, abychom v souladu se zákonem široce zavedli do užívání rámcové smlouvy. Ty by nám měly umožnit s výhercem veřejné zakázky řešit situaci podle naší potřeby a ne podle toho, co bude chtít dodavatel. V  minulosti jsme udělali dobrou i  nedobrou zkušenost s  dlouhodobými smlouvami. Jejich výhodou je nepochybně stabilita, pravidelné dodávky jsou zajištěny na delší dobu. Je tam ale problém v  případě, že  se  změní počet vojáků. Pak nastává podobná komplikace, s  jakou bychom se nejspíše setkali i v případě outsourcingu. Prostě některých věcí máme více a ty nám pak zbývají na skladě. Reorganizace probíhají v  naší armádě dvacet let, předpokládám, že  budou pokračovat i po roce 2013. Nepodařilo se – třeba v již zmíněném outsourcingu stravování – najít nějaký nástroj, s  jehož pomocí je možné tyto pohyby počtu osob řešit? My si myslíme, že  naše reakce na  pohyby bude jednodušší v  okamžiku, kdy budeme poměrně přesně znát naši potřebu. V tomto směru nám pomohou elektronická konta a rámcové smlouvy. S jejich pomocí je možné operativněji reagovat na momentální požadavky. Rámcová smlouva nebude na  dvacet tisíc bot, ale na  boty v  objemu až x milionů korun. Buď si je koupíme za celou tuto částku, anebo třeba jen za polovinu. Ten rámec přitom bude možné

stanovit až na čtyři roky. Někde v polovině tohoto období provedeme analýzu a  budeme mít dost času připravit akviziční proces na  další čtyři roky. Jsme přesvědčeni, že  tento způsob bude nakonec výhodnější, než kdyby to bylo zajišťováno prostřednictvím outsourcingu. Nespornou výhodou outsourcingu je, že nemusí být velké skladové zásoby a  nemusíme mít v  nich delší dobu vázané finanční prostředky. Nevnímáte to jako určitou přednost? To je pravda jen částečná. My už ty finanční prostředky v  těch zásobách dlouhodobě máme. Z  tohoto pohledu to tedy pravda není. Navíc velké skladové zásoby se  dají eliminovat tím, jak jsem již řekl, že  získáme nástroj, kterým jsme schopni poměrně pružně reagovat na nastalou potřebu. Budeme moci to i  reálně řídit. Projekt outsourcingu vůbec nepředpokládal, že  by do toho uměl nějakým způsobem zasáhnout ať již současný majetkový manažer, nebo v budoucnosti plánovaný majetkový hospodář. Ten by ve chvíli, kdy by byl objednávkový systém z té nejnižší úrovně, s tím již nemohl dělat vůbec nic. Vojáci by si objednávali více méně bez kontroly. Právě chybějící kontrolní mechanismus představoval další z krizových součástí projektu. Jediný kontrolní mechanismus představovala nasmlouvaná částka. Přitom nebylo možné kontrolovat, zda si voják objednává to, co pro něj potřebuje velitel. Když to trochu

přeženu, tak si mohl koupit desatery kecky a žádné kalhoty 95. Ze všeho nejdříve musíme zjistit, co všechno vojáci v  současné době vlastně mají a kolik je v jejich držení výstrojních bodů. Po těch dvou letech, kdy se  málo nakupovalo, vůbec netušíme, jaká je situace v této oblasti. Můžeme se pouze domnívat, že  každý voják má tři, možná čtyři výstrojenky. Do outsourcingu bychom nemohli jít bez toho, aniž bychom věděli, kolik je neuplatněných výstrojních náležitostí. My totiž za  ně musíme zaplatit. Jenom roční náležitost přitom představuje objem kolem čtyř set milionů korun. To se původně mělo řešit v šestnáctiměsíčním přechodném období. Přitom i  za  tuto fázi bychom dodavateli platili. Domnívám se, že toto přechodné období si musíme vyřešit sami a až budeme mít k dispozici potřebná data, pak teprve můžeme říci: ano, taková je naše potřeba, takto to chceme řešit. To byly důvody, proč jsem ministrovi obrany navrhl, že  realizace projektu outsourcingu vystrojování by nyní nebyla úplně ta správná cesta. Každý voják přirozeně bude chtít ty pro něj nejatraktivnější výstrojní součástky. Neexistuje jiný mechanismus než ty neoblíbené regulace? Vojáci si to možná neuvědomují, ale regulace je pro ně více výhodná než pro nás.

Ono je rozčiluje to, že se to jmenuje regulace. Pokud bychom to nazývali pravidelný výdej, tak by je to tolik neštvalo. Ona ale ta regulace je pro ně výhodná, protože většina výstrojních součástek má směrnou dobu používání delší než dvanáct měsíců. My přitom říkáme, že i u těch součástek, které mají směrnou dobu používání třicet šest měsíců, je každý rok vojákovi znovu vydáme. Ta tzv. regulace představuje vlastně pravidelné vydávání toho, co lidé potřebují. Toto opatření brání tomu, aby si nakoupili například desatery kalhoty. V  budoucnu chceme nějakým způsobem reagovat i  na  to, že  vojáci, kteří sedí v  kanceláři, nepotřebují tolik polních bot. A obráceně, vojáci, kteří chodí v kanadách, nepotřebují tolik polobotek. Protože jsme se od roku 2004 věnovali přípravě outsourcingu, chybí nám nyní potřebná data. Očekávali jsme totiž, že si je postupně vygeneruje dodavatel. A to je další nebezpečí tohoto projektu. Až moc jsme se upínali na dodavatele. Platí totiž, kdo má informace, má moc. Jsem přesvědčen, že  informace by si měl držet zákazník a dodavateli pouze říkat, já chci to a to. Takže nyní se musíme zaměřit na  získání potřebných informací, pokud získáme v akvizičním procesu nástroje, které nám umožní pružnější reakci na potřebu, můžeme už dodavateli konkrétně říci, my od vás potřebujeme tisíc párů bot.

V každém případě je ale rozčiluje, že si nemohou odebrat to, co by právě chtěli...

Text: Vladimír Marek Foto a ilustrace: autor, Marie Křížová a archiv

15

téma – vystrojování

První československá republika

2. světová válka

1. světová válka

Současnost 50. léta 20. století

Erár a vystrojování vojáka Vznikem pravidelných státních armád v  18. století započala i  problematika tzv. eráru ve  vojenském pojetí – tedy jakéhokoliv materiálu, který byl potřebný pro činnost vojska zabezpečeného státem. Již tehdy vznikaly otázky, jak finančně, ale i materiálně tyto armády zabezpečit. Přestože se metody a formy „od těch druhých“, myšleno armád, již tenkrát přebíraly, každý stát to nakonec řešil po svém. Někde vojáci fasovali jen základní výstroj a údržbu a nákup dalších výstrojních součástek si hradili z  vyššího žoldu, jinde voják dostal nižší žold a  erár se  musel postarat o  vše ostatní. Nebyla-li válka, pak vojáci sloužící dvanáct let dostali šestiletou dovolenou, aby erár ušetřil. Z  celkového pohledu však vystrojování vojska mělo a má své meze, a proto se podívejme na obecné zásady vystrojování českého vojáka v průběhu 20. století. Rakousko-uherská armáda a  její materiální standardy přešly, zjednodušeně řečeno, od  systému, „hodně zaplatíme a  zbytek ať si koupí“ k  systému „platit budeme málo a  postaráme se  o  všechno“. Obě varianty

16

však souvisely také s tím, že první pravidelné armády byly z  dnešního pohledu „profesionální“, i  když doplňované, a  někdy dokonce násilně. Druhý způsob je spojen se systémem branecké armády, která na našem území byla zavedena po  roce 1868. Modernější pojetí armády s  sebou přineslo také vyšší náklady na  vojenský erár, tedy na  státní výdaje. Každý stát armádu považuje za  jeden ze  základních symbolů a  pilířů. Nezbytné je proto stanovit určitý střídmý a nepředražený systém, který dobře zabezpečí vojáka, ale přitom mu nechá prostor pro určitou samostatnost. To se  našim předkům vcelku podařilo. Rakousko-uherská armáda zabezpečovala pro brance téměř vše, od spodků a ponožek až  po  polní stejnokroje a  výstroj. Pouze vycházkový stejnokroj, pokud voják chtěl vypadat lépe, si musel koupit za vlastní. Nutno dodat, že  většina si jej již tehdy pořídila, kromě příslušníků mužstva pocházejících z  opravdu nejchudších vrstev. Levnější variantou bylo zajistit si případně stejnokroj od starších vojáků odcházejících do civilu. Ano, stejnokroj vydržel, materiál

i zpracování bylo „tisíckrát“ lepší než dnes. Zabezpečení branců se značně lišilo od zabezpečení důstojníků a  vojenského personálu v další činné službě, tedy vojáků z povolání. Jejich „příděly“ byly o  dost nižší. Důvod? Pobírali plat, a na tehdejší poměry ne malý. Tomuto personálu tedy byla vydána jen základní polní výstroj a zbytek si musel, byť s určitým příspěvkem, nakoupit za  vlastní. I  přes všechny tyto skutečnosti nechávala všem příslušníkům armády vojenská správa určitou volnost v doplňování výstroje za  vlastní peníze. Vliv na  doplňky měla i tehdejší móda, která se v daném období zrovna v civilu nosila. Některé vojenské součástky si vojáci nechali lehce přizpůsobovat, zejména střih, nebo použili lepší materiál. V  katalogu některých módních závodů dodávajících také pro vojsko bylo například nabízeno dvanáct druhů vojenských čepic, ale jen u jedné byla poznámka, že  je dle předpisu. Tento systém převzala i československá armáda za první republiky, a  proto se  na  dobových fotografiích i  v  Armádním muzeu na  Žižkově můžete přesvědčit, že  co služební nebo

80. léta 20. století

vycházková blůza, to originál ve  střihu, a  dokonce i  v  barvě. Určitá tolerance byla ze  strany úřadů nutná, protože centrální výroba se  týkala jen stejnokrojů polních a zbytek šili soukromí krejčí. Stejné pravidlo platilo pro pořizování různých doplňků. Vojenská správa je nezabezpečovala, ale zejména důstojníci měli povoleno si je koupit, například kožené pláště nebo kabáty do deště podobného střihu pozdějších „montgomeráků“. Druhá světová válka znamenala pro českého vojáka unifikaci výstroje podle daného státu, kde byla zřízena čs. zahraniční jednotka. Po  druhé světové válce se  čs. armáda potýkala s  problémem jednotné výstroje podobně jako v letech 1918–1920. Na naše území se  vrátily jednotky z  Velké Británie a SSSR. Pro nové domácí brance však chyběly stejnokroje, a  tak se  ještě v  roce 1948 nosily různé typy německých uniforem v kombinaci s čs. doplňky. Směsice to byla různorodá, k  vidění byly i  německé přilby vz. 35. Po ustálení situace fungoval zpočátku armádní erár na  principech první republiky. Znárodněním zanikla většina soukromých krejčovských provozoven. Na počátku 50. let tedy vznikla potřeba dodávat armádě veškerý materiál centrálně. V  těchto letech však i  přes masivní tlak, zejména ministra Alexeje Čepičky, zůstaly materiální poměry vojska v  podstatě na úrovni, ne-li pod ní, čs. armády z 30. let.

Způsobily to i  značné nároky čs.  armády na  národní hospodářství v  důsledku obrovského zvýšení počtu vojáků (kolem 297 000) a očekávání třetí světové války. Zavedením nových polních a služebních stejnokrojů na  počátku 60. let se  zlepšila i  celková materiální situace vojenské výstroje jak vojáků v  základní službě, tak i  vojáků z  povolání. Postupné doplňování a vylepšování výstroje však na přelomu 70. a 80. let sklouzlo až k absurdnímu počtu některých druhů výstroje. Široký sortiment výstrojních součástek (speciální součástky pro malé skupiny druhů vojsk nebo důstojníků) měl za následek, že chyběly finanční prostředky na  zajištění a  zvýšení celkové kvality výstroje. Ta se  naopak neustále snižovala. Součástek již bylo tolik typů, že byly zneužívány pro soukromé účely rodin vojáků z povolání. Podobnou „nemocí“ trpíme někdy i v současnosti, jen s tím rozdílem, že žijeme v jiné době a v odlišných podmínkách. Zabezpečení vojáků (a  dnes již pouze z  povolání), a  to zejména služební výstrojí, stále ještě někdy pokračuje v  intencích a  poměrech dob minulých. Můžeme si snad dovolit stejnokroje večerní, služební, vycházkové, letní, klobouk pro ženy vycházkový, služební? V katalogu výstrojních součástek naleznete několik druhů košil, šatů, plášťů a  téměř nepřeberné množství ponožek a kravat.

Je na zvážení, a historické poznání nám dává za pravdu, že je výhodnější mít jednodušší, střídmější, ale přitom kvalitní výstroj. V  současné době se  na  pokyn náčelníka GŠ AČR připravuje zjednodušení výstroje a  celého výstrojního systému. Zkušenosti je možné čerpat také ze  zahraničí, tak jak to činili naši vojenští předci již ve  zmiňovaném 18. století. S  podobnými problémy se  setkaly armády našich spojeneckých států již několikrát a mají s podobnými výstrojními reformami jisté zkušenosti. Historie i  současnost nám také potvrzují, že  není nutné klást překážky v  oblasti dokupování osobních doplňků, pokud odpovídají určitým normám a  stanoveným pravidlům. Zcela určitě není dobré a  přínosné zakazovat příslušníkům aktivní zálohy, aby si za vlastní peníze pořídili a nosili vycházkové stejnokroje vz. 97. Půjdou snad na  ples, byť armádní, v  polním maskovacím stejnokroji? Važme si zájmu lidí, jejich nadšení a  dobrovolnosti při  vstupu do jednotek aktivní zálohy. Pokud se někdo vystrojí za vlastní peníze v mezích předpisů, mimochodem tak, jak tomu bylo u vycházkových stejnokrojů za  první republiky, erár nezchudne a  navíc jej vojáci hrdě reprezentují.

Připravil pplk. Robert Speychal, VHÚ

17

18

NATO mají méně úkolů při obraně vlastního teritoria než v zahraničních misích. Tuto činnost však bohužel mnoho obyvatel vnímá méně intenzivně než blízké ohrožení, které by se jich mohlo přímo dotýkat. Ředitel sekce obranné politiky a strategie MO (SOPS) Ivan Dvořák seznámil účastníky se  zkušenostmi s  přípravou české Bílé knihy. Přitom zdůraznil široké zapojení vojenských i civilních odborníků, které umožnilo vytvořit transparentní produkt. Ten však bude dále analyzován a  rozpracováván. Zároveň uvedl, že ministerstvo obrany přechází na nový systém obranného plánování, který se bude muset vyrovnat s ohrožením naplnění našich vojenských ambicí v  případě dalšího poklesu rozpočtu MO. K  debatě o  snižování ambicí však může dojít až poté, co budou vyčerpány veškeré možnosti úspor v  resortu. Přitom problémem resortu není jen pokles rozpočtu daný obecnou ekonomickou situací, ale rovněž vysoký dluh z  minulosti (tzv. investiční hrb), kdy byla dlouhodobě odkládána řada modernizací výzbroje a  dalšího materiálu. Hlavní podíl na přípravě řešení krizové situace má Rada ministra obrany pro plánování, která zpracovává zásadní materiály především z hledisek prioritizace cílů a koncepčního rozvoje specifických oblastí a jejich financování. Do rozvoje mnohonárodní

Bílá

Jednalo se  o  součást projektu Trendy, rizika a  scénáře bezpečnostního vývoje ve světě, Evropě a ČR – dopady na bezpečnostní politiku a  bezpečnostní systém ČR, který realizuje Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK (Centrum pro sociální a  ekonomické strategie, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova). Jako na  všech konferencích a  shromážděních, jež připravuje toto pracoviště, se jednalo o setkání špičkových odborníků a zaznělo zde mnoho zajímavého. Z několikahodinového jednání uvádíme nejzajímavější myšlenky. Velvyslanec Francouzské republiky v ČR Pierre Lévy uvedl, že Bílé knihy mají nadnárodní dimenzi a zároveň zásadní vliv na  národní bezpečnost každého členského státu NATO. Přestože francouzská Bílá kniha vznikla roku 2008, dokázali její tvůrci předpokládat i  otázku strategického překvapení, jakým byly válka v  Libyi a  tzv. arabské jaro. Hlavními faktory současné bezpečnostní situace ve  světě jsou nestabilita a  nepředvídatelnost. Ohrožen může být v  podstatě kdokoli a  kdykoli. Na  jedné straně potřebují státy NATO realizovat koherentnost sil a  na  druhé straně pružný výklad i  realizaci doktrín. Jedním z  projevů zásadních změn bezpečnostní politiky je fakt, že  francouzská, ale i  další armády

h i n k

Česká Bílá kniha je velmi zajímavý materiál, který poskytuje informace na profesionální úrovni a zároveň dává podklad k odborné diskuzi. Koncem loňského listopadu se na zastupitelském úřadu Francie v Praze uskutečnil workshop zaměřený na srovnání Bílých knih naší republiky a Francie ve vztahu k současnému bezpečnostnímu vývoji.

o o a

Dvě Bílé knihy

Č n a br

Bílá kniha o obraně

spolupráce v rámci NATO může resort MO a AČR přispět především výcvikem pilotů vrtulníků, pomocí při  koordinaci logistických procesů v  Mnohonárodním centru pro koordinaci logistiky a oblastí OPZHN. Rok  2012 bude klíčový z hlediska restrukturalizací schopností a organizačních změn v armádě. „Kam až mohou poklesnout ambice na plnění úkolů naší armády a zároveň její důvěryhodnost z  hlediska plnění úkolů vůči NATO s  předpokládanými zdroji na  obranu v  současném proměnlivém bezpečnostním prostředí?“ otázal se Ivan Dvořák. Většina diskutujících se shodla na tom, že  nekončící populistické šetření na  armádách se  odrazí nejen v  bojeschopnosti, ale i  odstrašovací schopnosti NATO. Někteří srovnávali současnost se  situací před druhou světovou válkou, kdy extrémní a mnohdy neefektivní šetření řady vlád z  důvodu

ekonomické krize napomohlo nacistickému Německu vojensky obsadit téměř celou Evropu. Další připomínali nedávný výrok amerického ministra obrany Leona Panetty. Ten konstatoval, že  po  snížení vojenského rozpočtu o  téměř 800 milionů USD se  z  USA stane „papírový tygr“. Mnozí naivní občané se  navíc mylně domnívají, že  omezí-li se  rozpočet armády a  propustí maximum jejích příslušníků, přibudou jim peníze na  výplatních páskách a  pracovní místa. Objevil se  i  zajímavý názor, aby bylo financování bezpečnosti řešeno tak, že se obrátí logika přístupu, který tvrdí, že  naše obranné schopnosti určují zdroje. V  krizových situacích to stejně nikdy neplatí, jak dokazují historické zkušenosti. K tomu by však bylo třeba nastolit veřejnou debatu o perspektivách demokracie a schopnostech obrany bez zdrojů, kdy nejdříve zmizí armáda, poté policie a nakonec zbytek státní správy. Zástupce náčelníka Generálního štábu – náčelník štábu generálmajor Petr Pavel zdůraznil, že  v  současnosti a  blízké budoucnosti nejsme schopni zajistit obranu našeho území jinak než v  rámci bezpečnostních aliancí. Přitom dlouhodobě zanedbávaná obrana patří k základním funkcím státu, které jsou definovány v  Ústavě ČR a  zákonech. „Jestliže nebudeme schopni plnit svoje závazky vůči spojencům, co můžeme čekat od  nich?“ zeptal se  generál Pavel. I zde se přítomní shodli na tom, že  neochota či neschopnost některých členských zemí k účasti na akcích Aliance může zhoršit vzájemné vztahy a vazby, a to dlouhodobě. Generál Antonín Rašek statečně kousl do  kyselého jablka, kterým je otázka demografických změn v  Evropě a  možného ohrožení některými přistěhovaleckými komunitami. Zde se  názory diskutujících nepodařilo sjednotit, protože jejich spektrum se  lišilo od  negativních zkušeností z  misí a bezpečnostní praxe až po teorii, že evropští muslimové ovlivnění místní civilizací budou kultivovat agresivitu svých souvěrců v Asii a Africe. Člen komise pro přípravu francouzské Bílé knihy, dřívější Stálý představitel Francie v  NATO a  bývalý velvyslanec v  ČR Benoit D´Aboville v  rozsáhlém vystoupení seznámil účastníky s  francouzským pohledem na  hlavní bezpečnostní rizika

Velvyslanec Francie v ČR J. E. Pierre Lévy a Miloš Balabán

současnosti a  blízké budoucnosti. Jedná se podle něj o pokles vojenských rozpočtů většiny států NATO, který vede k  omezení jejich ambicí, což bylo možné vidět již za  války v  Libyi. Dále pokles vojenského rozpočtu USA, které v současnosti zajišťují až  70  % financování Aliance (před deseti lety to bylo pouze 50 %), a  zároveň odklon bezpečnostního zájmu USA z Evropy do Asie, což si vynutí zvýšení vojenských rozpočtů zemí EU o 50 % až 100 %. Francouzská armáda předpokládá, že její rozpočet budou tvořit ze 60 % výdaje na výzbroj a  ze  40  % na  platy a  mandatorní výdaje. Přitom scénář, kdy úspěchy na  bojištích v  Iráku a  Libyi zajistila především absolutní převaha letectva, se  již v  budoucnu nemusí opakovat. Narůstá pravděpodobnost další proliferace zbraní hromadného ničení, přičemž stále více zemí má snahu opatřit si raketové zbraňové systémy velkého dosahu. Čína, Írán a  Rusko výrazně zbrojí. Nelze rovněž podceňovat postupnou islamizaci prostoru od Malajsie po Maroko, což může vést k ohrožení nejen Izraele, ale i  jižní Evropy. Z  hlediska horizontu roku 2030 nelze vyloučit zcela nový bezpečnostní scénář ve světě. Francie se zaměřuje především na modernizaci armády, proto škrty v této oblasti budou v roce 2012 minimální. Navíc se nehodlá vzdát ani svojí odstrašujcí jaderné výzbroje. Probíhá přezbrojení novými raketami a  vývoj laboratoře, která umožní realizaci jaderných pokusů. Ředitel odboru přípravy rozpočtu sekce finančních záležitostí ministerstva obrany Francie Christope Chauffor konstatoval, že vždy dochází ke zpoždění mezi tvorbou Bílé knihy a realizací jejích záměrů, například z důvodu rozpočtu. I z hlediska udržování vlastního obranného průmyslu se vize nemusí vždy naplnit. Dokladem je malý rozsah exportu letounů Rafale. Doplňování financí pro francouzskou armádu pomáhá prodej nadbytečných nemovitostí, ale i některých vysílacích pásem. Francouzský premiér se navíc rozhodl, že soustředí finance na  modernizaci ozbrojených sil, protože tím se  zachrání řada pracovních míst, což následně podpoří ekonomiku. Z  hlediska

úspor však budou přezbrojovací programy zpomaleny, čímž se  rozloží náklady i  dopady krize. Narostou investice do  vývoje. Jedním z úsporných řešení je rovněž omezení počtu vedoucích funkcionářů v resortu obrany. Řadu pozitiv již přináší smlouva o společném užívání základen Velké Británie a Francie. Přidělenec obrany Francie v  Praze plukovník Bruno Bucherie připomněl otázku sdílení kapacit v  rámci NATO, evropské programy Pooling a  Sharing a  program NATO Smart Defence. Přitom uvedl, že zdánlivě výhodná krátkodobá řešení, například nákupy některé výzbroje a  dalšího materiálu ze zahraničí, mohou vést k nenapravitelným škodám. Jedná se  především o  ztrátu obranného průmyslu, jeho kapacit, odborníků a  pracovních míst, ale i  závislost na  zahraničním dodavateli. Různé státy mají různé vize a zájmy, což omezuje reálné využívání sdílených kapacit, které se  mohou dostat do  střetu s  průmyslovým nacionalismem. „Lze priority v této oblasti realizovat snadněji shora dolů, od politického vedení k technickým odborníkům, nebo naopak, od specialistů k politikům?“ zeptal se plukovník Bucherie. Účastníci se shodli na  tom, že  kooperace je životní nutností, avšak ne vždy se  ji podaří realizovat tak, aby nezvítězily pouze finanční zájmy silnějších států Aliance. Diskutující se  rovněž shodli na  tom, že nejen Bílá kniha, ale především její závěry z  hlediska ohrožení a  zajištění bezpečnosti pro obyvatele Evropy jsou zcela nedostatečně nebo zkresleně reflektovány v českých médiích, takže mnozí občané zaujímají k  této problematice vesměs nerealistické a nezodpovědné postoje. Závěrem vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK a  moderátor workshopu Miloš Balabán upozornil na nikterak nový problém: NATO, jež má v současnosti pod svými prapory mimo oficiálních 28 zemí ještě devětadvacátého člena, který brzdí mnohá efektivní řešení, a  to byrokracii. Text a foto: Martin Koller

19

personalistika

Povstaňte, informace přicházejí Sekce personální Ministerstva obrany zahájila provoz interního komunikačního portálu

Počátkem letošního roku došlo ke  spuštění pilotního provozu interního komunikačního portálu informačního systému personalistiky. Za jeho vývojem stáli nejen personalisté, kteří toto dílo definovali, vedli a  v  jejichž gesci bude provozován, ale i  odborníci sekce komunikačních a  informačních systémů MO, 34. základny KIS, odboru bezpečnosti MO, odboru komunikace a propagace MO a sekce vyzbrojování MO. „Všem zainteresovaným bych chtěl poděkovat za  odvedenou práci. Věřím, že  na  dalším rozvoji systému se  bude podílet daleko více vojáků z  povolání

občanským zaměstnancům. Ti se  na  něj dostanou pouze s  přístupovým heslem. Portál umožní získat relevantní informace, nahlédnout do  vnitřního předpisu, případě diskutovat o nějakém problému. A to všechno nejen z pracoviště, ale pokud budou mít internetové připojení, tak i z domova.

K čemu má portál sloužit?

a  občanských zaměstnanců, ať už v  rolích redaktorů, nebo i přispěvatelů a zaměstnanců,“ konstatoval ředitel sekce – personální ředitel MO Vladimír Karaffa. Podle vedoucího projektu Stanislava Simbartla ze  sekce personální MO prošla výstavba portálu složitou cestou. „Nejdříve jsme uvažovali nad  tím, že  bude dostupný na  intranetu. Nakonec jsme ale dospěli

20

k  názoru, že  tam by měl k  němu přístup jen omezený počet uživatelů. Nedostala by se  však na  něj naprostá většina vojáků v základních funkcích. My bychom přitom chtěli poskytnout nezbytné informace především jim. Z  tohoto důvodu jsme zvolili internetovou platformu.“ Projekt je určen výhradně zaměstnancům resortu. Tedy jak vojákům z  povolání, tak

Portál by měl poskytovat zaměstnancům široké možnosti vzájemné komunikace a předávání si zkušeností cestou uzavřeného portálu (diskusní fóra). Budou na  něm přístupné normy (právní předpisy, vnitřní předpisy, metodiky apod.), kvalifikované a ověřené informace a návrh správného postupu při  řešení různých situací (poradna, často kladené dotazy, systém řízení kariér). Vše doplní přehled o volných místech a nabídkách, informace o vyhlašovaných výběrových řízeních, aktuality, umístění odkazů na ostatní weby resortu, případně další související informační portály. Specialistům v  různých oborech nabízí možnost sdílení znalostí, zkušeností a  použitých postupů, a  to v  personální práci, ve výcviku a výchově v rámci přímé nebo odborné podřízenosti.

Zaměstnavateli poskytne zpětnovazební informace a  reakce na  vydaná opatření, umožní mu získání názorů z  anket (anonymních i  autorizovaných), poskytne mu informace o  možnostech zlepšení služebního nebo pracovního poměru a  zároveň takto získá možnost usměrňovat postupy (procesy) v práci. „Registrace a  přístup do  IKP v  roli zaměstnance je zcela dobrovolnou a  osobní záležitostí každého z  nás,“ vysvětluje Stanislav Simbartl. Pro možnost otevřenější komunikace, sdílení a sdělování podrobnějších informací byla zvolena cesta uzavřeného portálu s  přístupem pouze pro zaměstnance resortu MO, s vyloučením veřejnosti. Zajištěna bude i  určitá míra anonymity zaměstnanců tj. mezi sebou a  mezi podřízenými a  nadřízenými. Ti budou mezi sebou komunikovat pod zvoleným přihlašovacím jménem – přezdívkou. Také v  diskusním fóru budou vystupovat anonymně, a  to včetně redaktorů. S  osobními údaji bude manipulovat výhradně bezpečnostní management portálu (max. dvě osoby), který nesmí sdělovat či poskytovat údaje ani nadřízeným orgánům. Výjimkou jsou pouze případy stanovené zákonem (např. na základě rozhodnutí soudu). Pro přihlášení k  portálu slouží osobní číslo a  kód systemizovaného místa. Vyžaduje se  pouze jednorázově, k  ověření příslušnosti k  resortu. E-mailová adresa pak slouží k doručení přístupových údajů a pro případnou komunikaci s  bezpečnostním managementem portálu. Účastníci si zvolí login a  přezdívku do  diskuse – nickname. Ty budou evidovány z důvodu jedinečného použití. Osobní číslo a kód systemizovaného místa najde zaměstnanec v záhlaví svého popisu pracovní činnosti zaměstnance, který obdržel od zaměstnavatele (musí se jednat o poslední popis pracovní činnosti). „Sběr, shromažďování a  zpracování uvedených osobních údajů není upraveno v žádném právním předpise. Proto jsme museli v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o  ochraně osobních údajů, požádat Úřad pro ochranu osobních údajů o  registraci. Na jejím základě žadatel o přístup a registraci v  našem portálu uděluje dobrovolně

Rizika neexistující komunikace Nefungující interní komunikace je jedna z příčin konfliktů v organizaci. Může vést ke vzniku a šíření neověřených informací a fám, zejména v oblasti personalistiky, platových a sociálních záležitostí. Tato rizika vnímá vedení resortu Ministerstva obrany již dlouho. Hledali jsme možnost nápravy a umožnění interní komunikace všem zaměstnancům. Vydal jsem pokyn hledat řešení tohoto problému a tato rizika snížit. Hledání cesty nebylo jednoduché. Snažili jsme se totiž najít co možná nejlevnější, ale zároveň kvalitní a  dlouhodobé řešení. Nechtěli jsme přitom zavádět nový informační systém, který by nahrazoval velitelské (štábní, finanční apod.) informační systémy, ale pouze portál, jenž by umožnil sdílení informací, po kterých se volá. Na rozvoji portálu, jak technickém, tak obsahovém, by se navíc mohli podílet sami vojáci a občanští zaměstnanci. Tento nesnadný cíl se díky společnému úsilí nakonec podařilo naplnit. Dne 2. ledna 2012 byl spuštěn interní komunikační portál (IKP) jako informační systém personalistiky. Jeho možnosti a perspektivy dalšího rozvoje představí ředitel sekce – personální ředitel MO Vladimír Karaffa spolu s vedoucím projektu a jeho úzkým týmem. Žádám vojáky z  povolání a  občanské zaměstnance resortu MO, připojte se  ke  společnému dílu. Registrujte se  na  stránce www.ikp.army.cz, vstupte a  pomozte rozvoji, diskusi, sdílení informací. Náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata

ve  smyslu ustanovení § 4, písm. n) zákona souhlas správci, Ministerstvu obrany, se  zpracováváním svých osobních údajů v uvedeném rozsahu. Tento souhlas vydává voják z  povolání a  občanský zaměstnanec na dobu služebního či pracovního poměru. Zrušit účet žadatele v  IKP může jak sám žadatel, tak i Ministerstvo obrany prostřednictvím administrátora,“ vysvětluje Stanislav Simbartl.

Urážky jsou zakázány

Na  interním komunikačním portálu nesmí být uváděny záležitosti podléhající ochraně utajovaných informací. Údaje v  portálu určené pro příslušníky resortu není možné volně šířit mimo komunitu zaměstnanců a  zástupců odborových organizací působících v resortu MO.

Při nakládání s informacemi a dokumenty umístěnými na IKP je povinen přihlášený uživatel respektovat příslušná ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o  právech souvisejících s  právem autorským a  o  změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Při  vkládání informací do  IKP (např. při účasti v diskusním fóru) a další komunikaci na  IKP je povinen přihlášený uživatel respektovat ustanovení § 11 až 16 občanského zákoníku, týkající se ochrany osobnosti. Zároveň není dovoleno hrubě urážet osoby a  jiné subjekty, používat vulgární výrazy, šířit názory podporující rasovou nesnášenlivost a  extremismus (podpora extremistických hnutí), provádět komerční reklamu a  politickou agitaci ve  prospěch jakékoliv politické strany nebo politického hnutí.

21

personalistika Administrátorovi je vyhrazeno právo pozastavit účet uživatele na IKP i z jiných vážných důvodů. Například při  zjištění, že v registraci uvedl nepravdivé údaje nebo k  registraci zneužil osobní údaje jiných osob. Rovněž při vážném podezření z porušení uvedených pravidel až  do  doby ověření, zda skutečně došlo k  jejich porušení. V případě potvrzení uvedených skutečností je administrátor oprávněn zrušit účet uživatele IKP.

O podobě portálu

Na titulní straně portálu jsou k dispozici úvodní informace o  jeho účelu a  smyslu, aktuality pro veřejnost, pravidla jeho používání včetně návodu pro získání registrace, možnosti přihlášení se  do  zabezpečené části a  odkazy na  další weby s  armádním zaměřením. Další strany přinášejí ověřené informace, odpovědi na  často kladené dotazy

technika a výzbroj

VEGA

a diskusní fórum, na kterém si budou moci zaměstnanci mezi sebou vyměňovat názory a vzájemně si předávat zkušenosti. „Jelikož jsme činnost portálu zahájili teprve před nedávnem, bude doba reakce jednotlivých redaktorů záviset na  dané problematice a četnosti dotazů. V případě nárůstu zájmu zaměstnanců o portál počítáme s tím, že pro práci redaktorů využijeme více odborníků. Pokud se  týče termínu reakcí, prosíme o  počáteční shovívavost,“ upozornil nás hlavní redaktor portálu Jaroslav Jochec. Část Předpisy a  dokumenty aspiruje na znalostní bázi, kde se budou soustřeďovat právní normy, metodiky, vnitřní předpisy a další dokumenty publikované ve Věstníku ministra obrany. V  současné době se  jedná zejména o  dokumenty vzInzertní rubrika přinese přehled o  volných místech a  nabídkách, informace o  výběrových řízeních. Umožní také sdělovat si pořádané akce a nabízet vstupenky.

Vozidla koncepce MRAP (Mine Resistant Ambush Protected) nejsou součástí výzbroje naší armády. Několik z nich však naše jednotky v Afghánistánu získaly zápůjčkou od amerických spojenců. Ale i náš domácí průmysl dokáže vyvíjet konkurenceschopné typy. Dokladem je VEGA (Vehicle with Enhanced Ground performance and Armour protection), která se objevila v loňském roce.

Do portálu byla zapracována i část s názvem Systém řízení kariér. V  jejím úvodu jsou odborné publikace s  tematikou řízení kariér. Druhou část tvoří vyhledávač systemizovaných míst podle typové podobnosti. „Cílem vyhledávače je poskytnout vojákům z  povolání základní informace o  konkrétním systemizovaném místě v  ozbrojených silách České republiky (např. požadované vzdělání, zdravotní požadavky, charakteristika činnosti, pracovní podmínky apod.), umožnit porovnávat jednotlivá místa s  jinými a ukázat tak možnosti další kariéry,“ doplnil plukovník Milan Kovařík. „Tato aplikace však není zatím zcela dokončena. Do  1. března 2012 se  bude jednat o  zkušební provoz, který nám ukáže, jaké změny v něm postupně realizovat. Právě zde nám může odborná vojenská veřejnost pomoci svými podněty a připomínkami. Ty mohou být adresovány formu diskuse jednotlivým správcům vojenských oborů a  odborností, nebo na adresu [email protected].“ V  budoucnu se  předpokládá rozšíření portálu o  možnost poskytování poradenských služeb při uplatňování odcházejících vojáků v civilním sektoru. Prostřednictvím nového modulu by se měla zlepšit i dostupnost k vnitřním předpisům. V případě zájmu zástupců jednotlivých oborů a  odborností bude možné založit tematicky strukturované části zaměřené na  sdílení poznatků a zkušeností. Připravil: Vladimír Marek Foto: Vladimír Marek a archiv SP MO

22

náhrada obrněných verzí automobilu Humvee (AR 4/2009).

První byl obrněný UNIMOG

Vývoj nového obrněného vozidla probíhal u přeloučské firmy SVOS přes několik prototypů. Na  počátku stál MPV-U-5000, což bylo obrněné vozidlo na  podvozku terénního nákladního automobilu Mercedes UNIMOG z roku 2008. Vyspělejší byl ATLAV, který se objevil na pařížském veletrhu EUROSATORY 2010 a vzbudil pozornost zahraničních odborníků. VEGA nemá dosud žádnou historii služby, takže se  můžeme zabývat pouze technickým popisem. Je určena primárně pro mise, kde se  u  protivníka neočekává nasazení tanků a letecké techniky. Předpokládá se nasazení dvojic, případně menších jednotek v jednotlivé akci. Tomu odpovídá technologické provedení ochrany i předpokládaná výzbroj.

MRAP po česku

Konstruktéři společnosti SVOS z Přelouče dodali již naší armádě vozidla Kovboj a Kajman a  zodolněné verze některých terénních automobilů, které byly nasazeny v Iráku. Dlouhodobě však vyvíjeli odolnější typ, který by byl srovnatelný se zahraniční produkcí. Přitom situace na  trhu nebyla a stále není jednoduchá. Vývoj a  výroba vozidel, která odpovídají požadavkům programu MRAP, jsou doménou USA. Jedná se především o typy MaxxPro (International) a  Cougar (Force Protection). Evropské země zůstávají do značné míry mimo tento vývojový směr. V jejich výzbroji určené pro konflikty nízké intenzity převažují lehčí typy vozidel, například LMV/Lince/Panther (IVECO), Dingo (KMW), RG-32 Scout (BAE OMC), Sherpa (Renault), Aravis (Nexter), a  různé upravené verze obrněných transportérů

či bojových vozidel pěchoty se  zvýšenou odolností. Konstruktéři z  EU se  zaměřují hlavně na  snížení hmotnosti různých druhů přídavné ochrany, aby jejich produkce byla lehčí než klasický MRAP. Výjimku tvoří především jihoafrická divize OMC konsorcia BAE Systems s  typy Caiman, RG-31 Nyala. Americké ozbrojené složky si uvědomují taktická omezení vyplývající z velké hmotnosti vozidel programu MRAP a  realizují nový program vývoje lehčích typů, který navazuje na  programy JLTV (Joint Light Tactical Vehicle) a FTTS (Future Tactical Truck System). Výsledkem mají být kolová obrněná vozidla s  menší hmotností a  vysokou odolností. Příkladem je M-ATV, který je označován jako MRAP II. Jeho první prototypy jsou sice lehčí, avšak menší než současné MRAP, takže přepravují méně vojáků. Hodí se  tedy spíše jako

VEGA je v  porovnání s  konkurenčními typy lehčí a má lepší průchodnost v terénu při srovnatelném stupni ochrany. Důvodem je konstrukce vycházející z  monoblokové svařované pancéřové korby bez rámu a využití koncepce páteřového rámu a nezávisle zavěšených kyvných polonáprav Tatra. Proto je podvozek jednodušší a  odolnější ve  srovnání s  klasickým šasi. Podvozek má navíc měnitelnou světlost v  rozsahu od -125 mm do +95 mm od středové hodnoty. VEGA se  proto vejde i  do  středního transportního letounu C-130. Přeprava po  železnici a  loděmi rovněž nečiní problém. Vozidlo je vybaveno tak, že se může pohybovat po  komunikacích i  při  běžném provozu. Průchodivost v  terénu je hodnocena jako stále důležitější faktor při  hodnocení nových kolových obrněných vozidel. Jejich poměrně vysoká hmotnost ve  vztahu

23

rubrika

VEGA

24

REPORT

25

rubrika

kolektivní smlouva 2012 Několikaměsíční vyjednávání Ministerstva obrany a odborářů skončilo podpisem nové kolektivní smlouvy

Základní takticko-technická data: Osádka  . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška po strop korby  . . . . . . Světlost  . . . . . . . . . . . . . . . . . Celková hmotnost  . . . . . . . . . Užitečná hmotnost  . . . . . . . . Maximální rychlost  . . . . . . . . Brod  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dojezd po komunikaci  . . . . .

 2+8   7 025 mm   2 590 mm   2 950 mm   530 mm   19 000 kg   4 000 kg   110 km/h   1 500 mm   1 000 km

Vega 4×4

k  malé styčné ploše pneumatik a  výkonu motoru tvoří základní limitující faktor z  hlediska pohyblivosti a  manévrovatelnosti. Úspora hmotnosti dosažená u vozidla VEGA zvyšuje možnosti z  hlediska akcelerace, brzdění i  pohybu v  těžším terénu. Důležitá je rovněž stoupavost, jež vytváří problém u konkurenčních typů v hornatém Afghánistánu. VEGA dokáže svižně šplhat do svahu o sklonu více než 40°, což je u vozidel kategorie MRAP schopnost vpravdě unikátní.

Technický popis

Předváděný prototyp, který ukazují snímky, není vybaven zbraněmi ani přídavnými prostředky aktivní či reaktivní ochrany. Hlavní výzbroj sériových vozidel má tvořit osvědčená dálkově ovládaná zbraňová základna Protector společnosti Kongsberg s  kulometem M2HB ráže 12,7  mm. Je možno použít i méně účinné verze s kulomety ráží 7,62 mm a 5,56 mm, případně s  automatickým granátometem. Další výzbroj tvoří zadýmovací granátomety, které mohou být nabíjeny i  střepinovou municí. Na zvláštní požadavek zákazníka je možná lafetace jiné výzbroje. Ke standardní výbavě patří rušička URC, která eliminuje možnost bezdrátové dálkové iniciace různých nastražených náloží a  výbušných systémů. Vozidlo může být rovněž vybaveno externími kamerami, které umožní sledování prostoru kolem boků a  zádi. Boky vozidla VEGA ani jeho záďová nástupní rampa nejsou vybaveny střílnami pro osobní zbraně

26

Dohoda nad smlouvou

Křížovka nesoucí název nároky zaměstnanců v resortu obrany je konečně vyluštěna a její tajenka zní následovně: do patnácti tři, nad třicet sedm. Jinými slovy, za pracovní poměr do 15 roků náleží odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku a od 30 let výše jeho sedminásobek. To je jeden z mimořádně očekávaných závěrů nové kolektivní smlouvy, která upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a pracovní podmínky a nároky zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru.

Vega 6×6

přepravovaných vojáků, protože by narušovaly účinnost pancéřové ochrany. Palbu je možné vést ze  dvou poklopů ve  stropě, které lze vybavit pancéřovanými střeleckými stanovišti, jež můžeme vidět především u  americké techniky nasazené v Afghánistánu. Uvedené řešení je výhodné i  z  hlediska ochrany horní polosféry před útoky shora. VEGA je tedy z technického i taktického hlediska především kolový obrněný transportér určený k chráněné přepravě pěchoty na místo nasazení, kde bojuje mimo vozidlo. Odolnost obvodu pancéřové korby lze pomocí modulů přídavného keramického pancéřování měnit v  rozsahu úrovně  2 až  4 normy STANAG 4569 platné v  rámci NATO. V  praxi to představuje odolnost vůči průbojným střelám do  ráže 14,5  mm vto. Odolnost dna bojového prostoru, tvarovaného do V, má úroveň 3 uvedené normy, takže vydrží explozi protitankových min nebo nástražných výbušných systémů obsahujících až  10  kg TNT. Pod pancířem dna je ukryta i  páteř rámu podvozku. Reálná odolnost bojového prostoru (fakticky pracoviště velitele, řidiče a příslušníků pěšího družstva), který se také nazývá citadela, je z  hlediska ochrany přepravovaných vojáků vyšší. Důvodem je například umístění přední nápravy před čelní stěnou bojového prostoru (fakticky prostor řidiče, velitele a družstva), takže exploze pod předním kolem ohrožuje řidiče nebo velitele méně než u mnoha dalších vozidel. Zepředu chrání vozidlo pancéřovaný motorový prostor. Ochranu dna zesilují schránky na  bocích

mezi nápravami určené pro přepravu nářadí a  výstroje. Odolnost zadní stěny bojového prostoru zvyšují demontovatelné kontejnery po  stranách sklopné nástupní rampy. V  levém je umístěna klimatizační jednotka a v pravém nezávislý energetický zdroj APU (Auxiliary Power Unit). Proti kumulativním hlavicím může poskytovat další ochranu pancéřování typu slat a systém aktivní ochrany EFA-L, který vyvinuly naše firmy, především VTÚO Brno (VOP-026) a  Explosia Pardubice. K  výbavě patří rovněž automatický protipožární systém. Všichni vojáci sedí v  protišokových sedačkách, které snižují účinek exploze pod vozidlem na  lidský organismus. Velitel, řidič a  operátor systémů (za  řidičem) sedí ve směru jízdy, ostatních sedm příslušníků družstva zády k bočním stěnám. Výrobce připravuje konfigurace vozidla 4×4 a  6×6 v  šesti verzích, a  to: obrněný transportér, vozidlo elektronického průzkumu, sanitní vozidlo, policejní vozidlo, nákladní automobil a  plošinové vozidlo s možností instalace různých zbraní, systémů a vybavení. Nabídková cena základního provedení v konfiguraci 4×4 se pohybuje údajně mezi 15 až 20 miliony Kč. I z tohoto hlediska je VEGA ve své kategorii bezkonkurenční.

Dvanáctý prosincový den se  na  pražských Valech setkaly tři smluvní strany, aby definitivně uzavřely vzájemné vyjednávání mezi zaměstnavatelem a  odborovými organizacemi. Konečným aktem se stal slavnostní podpis kolektivní smlouvy na  rok 2012 mezi Českou republikou – Ministerstvem obrany a  Českomoravským odborovým svazem civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) a  Samostatným odborovým sdružením zaměstnanců resortu Ministerstva obrany České republiky (SOS). Dokument svými podpisy stvrdili Alexandr Vondra, Jitka Šebková a Dagmar Šormová. „Smluvním stranám se ve ztížených rozpočtových podmínkách podařilo dosáhnout vyváženého kompromisu, který v  resortu zachovává potřebný sociální smír,“ uvedl ministr obrany A. Vondra. Vzájemná dohoda – zaměstnavatel versus odborové organizace – se  nerodila krátce ani jednoduše. Pracovní tým „ladil“ finální znění smlouvy bezmála půl roku. Dílčí požadavky smluvních stran se  nakonec nestaly nepřekonatelnou překážkou a  díky několika vzájemným ústupkům se  dospělo ke shodě. „Vzhledem k finančním možnostem resortu obrany nebylo možné očekávat další navyšování nebo rozšiřování nároků zaměstnanců. Zdrojů se  skutečně nedostává a já si nedovolím slíbit nic, co bychom

následně jako zaměstnavatelé nemohli dodržet. Představitelé odborů to vnímají stejně a já jim děkuji za korektní přístup a vstřícnost při  vyjednávání,“ prohlásil náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata a  poukázal na  závazek obou stran vrátit se k jednacímu stolu po vyhodnocení stavu čerpání platových prostředků v  prvním čtvrtletí roku a v závislosti na aktuální situaci zaměstnavatele v  oblasti odměňování. Na základě aktuální situace by se tak mohla zvažovat možnost úpravy současného určení platových tarifů pro občanské zaměstnance podle ustanovení § 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od 1. července 2012.

Obhajoba benefitů pro zaměstnance Zevrubně popsat jednotlivé části, respektive články nové kolektivní smlouvy, jejíž účinnost je do  31. prosince 2012 (lze ji prodloužit vždy o jeden rok, nejdéle však do  31.  12.  2016), by nepochybně vydalo na celé lednové číslo A reportu. Pro tentokrát se  zaměříme na  nejvíce sledované pasáže. Bezesporu k nim patří výše odstupného pro zaměstnance, s  nímž byl rozvázán pracovní poměr výpovědí z  důvodů organizačních změn podle ustanovení § 52 písm. a) až  c)

zákoníku práce nebo dohodou z  týchž důvodů. Nároky jsou následující: trojnásobek průměrného výdělku, trval-li pracovní poměr do 15 let, od 15 do 20 roků čtyřnásobek, od 20 do  25 roků pětinásobek, od  25  do  30  roků šestinásobek a od 30 a více je to sedminásobek. Zvýšené odstupné je tedy nasměrováno k propouštěným zaměstnancům s dlouhodobými pracovními poměry nad patnáct let. V případech, kdy organizační útvar zaměstnavatele organizuje tábory pro děti a mládež, přísluší zaměstnancům uvolňovaným k  činnosti vedoucích táborů, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků pracovní volno s náhradou platu. Rozsah? Nejvýše tři týdny v kalendářním roce. Indispoziční volno? Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v  práci s  náhradou platu ve  výši průměrného výdělku po  dobu jeho zdravotní indispozice, nejvýše však v rozsahu čtyř dnů v kalendářním roce. Při vzniku nového pracovního poměru se může „ívéčko“ čerpat následovně: po 3 měsících 2 dny, po 6 měsících 3 dny a po 9 měsících 4 dny. Pozitivní zprávou je, že  fond kulturních a sociálních potřeb nedostal červenou kartu. Z  dílčích fondů útvaru, respektive z  osobních účtů lze čerpat a  přispívat i  nadále. Konkrétně na  závodní stravování, rekreaci (příspěvek pro zaměstnance do  5  000  Kč ročně, na  dětskou rekreaci do  2  500  Kč ročně na  každé dítě zaměstnance po  dobu povinné školní docházky), dále na  kulturní a  sociální rozvoj nebo životní pojištění. Svoje pokračování mají i půjčky na bytové účely nebo k překlenutí tíživé finanční situace zaměstnance. „Jsem přesvědčená, že se nám za stávající situace podařilo dosáhnout maximum možného. Od  svých prvotních požadavků jsme museli částečně ustoupit, protože respektujeme složitou ekonomickou situaci. Nemalou část benefitů jsme obhájili,“ zhodnotila výsledky kolektivního vyjednávání předsedkyně ČMOSA Jitka Šebková. Její odborářská kolegyně ze  SOS Dagmar Šormová k  tomu dodává: „Od  některých zaměstnanců jsme byli kritizováni za údajně málo tvrdý postup. S tím ale nesouhlasíme. Pravdou je, že kolektivní smlouva doznala jistých restrikčních změn, ale soudný člověk pochopí, že  do  toho tvrdě zasáhla nelehká ekonomická situace. Naší prioritou pro nadcházející období je, aby bylo zachováno co nejvíce pracovních míst pro zaměstnance resortu obrany.“ Text a foto: Pavel Lang

Připravil: Martin Koller Foto: SVOS archiv Obrázky: SVOS

27

host zajímavá a každá mi něco dala, ale i vzala. Nezapomenutelnou pro mě asi zůstane pozice u 7. mechanizované brigády. Sedmičce jsem velel čtyři roky, a to v dobách dobrých i zlých. Kroměříž a Hranice na Moravě však pro mě nejsou fetišem. Maximálně ctím rovnítko mezi 7. mechanizovanou brigádou, 4. brigádou rychlého nasazení, 13. dělostřeleckou brigádou a  102.  průzkumným praporem nebo jinými útvary. Hodnotím podle dosažených výsledků. Přesto nám dovolte návrat do roku 1999, k tehdejší pozici náčelníka štábu mechanizovaného praporu v mírové misi SFOR v Bosně a Hercegovině. Jaký je komentář k vašemu premiérovému nasazení v zahraničí? Misi bych přirovnal k fotbalovému utkání. Výcvik, to je trénink a nasazení v operaci zase mistrovský zápas. Přitom nejde jenom o ty, kteří plní bojové úkoly v první linii, obrazně řečeno o ty, kteří střílejí góly. Neméně důležitá je i  akceschopnost realizačního týmu neboli všech podpůrných složek v  zázemí, které dělají maximum možného, aby její reprezentanti na  bitevním poli zvítězili. Zastávám názor, že každá zahraniční operace prověří člověka, jak na  tom skutečně je. Je to zkouška pravdy, počínaje profesní připraveností a  konče charakterovými vlastnostmi.

Rozhovor se zástupcem velitele společných sil – velitelem pozemních sil brigádním generálem Štefanem Kaletou

Pane generále, stávající postavení zástupce velitele společných sil – velitel pozemních sil je ve vaší praxi již třináctou funkcí v pořadí. Šťastnou, nebo nešťastnou?

28

Nejsem pověrčivý. Není podstatné, zda se jedná o první nebo třináctou pozici, ale nakolik se vám daří plnit stanovené úkoly. Každá moje funkce, bez ohledu na pořadí, byla

Velitelem pozemních sil jste téměř dva roky. Nakolik se  vám podařilo realizovat vaše vize u podřízených útvarů? Převážně ano, částečně ne. Hlavní cíl je teprve před námi, a to připravenost k nasazení brigádního úkolového uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení. Jeho certifikace by se měla uskutečnit do roku 2014. Limitujícím faktorem jsou pro nás přidělené

finanční prostředky. Bohužel nejsou v takové výši, jakou jsme si naplánovali. Bude nesmírně složité připravit toto uskupení v plném rozsahu. Restrikce zdrojů se  mohou projevit v  nadcházejících letech. Jedním z  hlavních úkolů pozemních sil je výstavba dvou mechanizovaných brigád středního typu. V tomto směru vše zevrubně popisují dokumenty NATO, počínaje organizační strukturou a konče výzbrojí brigády. O nějakých národních úpravách nelze vůbec uvažovat. Čemu nyní v pozemních silách dáváte prioritu? Jednoznačně stabilizaci personálu. Situace není vůbec růžová a  lidé to velice citlivě vnímají. Pociťují určitou nejistotu a ta

Když budete osobní, jak jste měl natrénováno vy, respektive podařilo se  vám rozvlnit síť protivníka? Úkol v misi SFOR jsme bezezbytku splnili, ba co víc, všichni se vrátili domů bez sebemenší újmy na zdraví. To je ten nejdůležitější výsledek. Co se  přípravy na  misi týká, tak nejde namodelovat absolutně všechno. Rozdíly ve  vojenském výcvikovém prostoru a  v  krizové oblasti budou přetrvávat stále. Netvrdím, že  jsem vždy

Co bude dál, veliteli? Odrazovým můstkem pro další kariéru v armádě mu byla tanková četa, kde velel zhruba patnácti vojákům. Po devětadvaceti letech služby se postavil do čela pozemních sil s bezmála čtrnácti tisíci profesionály. Jeho přímí podřízení jsou dislokováni po celé České republice. Narazit na něho na velitelství v Olomouci lze považovat za čirou náhodu. Více dostupný je ve „svých“ vojenských útvarech a zařízeních od Žatce po Opavu. Brigádní generál Štefan Kaleta.

stoprocentně spokojen s  přípravou úkolového uskupení do mise. Nikdy se však nestalo, že  by některý z  kontingentů nemohl být z tohoto důvodu nasazen. Naše alianční závazky byly vždy dodrženy a čeští vojáci prokazují v operacích NATO svoji vysokou profesionalitu.

se  promítá jak do  plnění jejich funkčních povinností, tak do  osobních životů. Vojáci jsou v  tomto ohledu velmi kritičtí, nebojí se o problémech hovořit otevřeně a nahlas. V nejednom případě je to tváří v tvář. Mají obavy o  svojí budoucnost. Ptají se  mě: Co bude dál, veliteli? Děje se  tak v celém spektru hodnostních sborů. Vůbec to není tak, že  se  jedni obávají více a  druzí zase méně. Žijí s pocitem, že nikdo z nich nemá nic jistého. Nabíledni je otázka, co s tím budete dělat. Nedisponuji dostatečnými pákami, abych situaci zásadně změnil. V tomto směru jsem odkázán na nadřízené stupně. Promiňte, ale vy nejste řadovým velitelem útvaru, nýbrž vrcholným manažerem společných sil Armády ČR. Také od vás se čeká řešení. Nebo je tomu jinak? Máte pravdu. Zase tak bezbranný nejsem. Myslím si, že  v  rámci svých pravomocí dělám maximum možného. Nečekám s  rukama v  klíně na  úkolový list z  Prahy. Permanentně hledám způsoby sebemenší efektivity. Příklad? Výcvik v  polních podmínkách. To je pro nás základ.

Můžete být konkrétnější? Pozitivní je, že  jsme v  loňském roce u  pozemních sil nemuseli zrušit žádnou výcvikovou aktivitu. Také rok 2012 nevidím v  této souvislosti černě. Přípravu jednotek jsme naplánovali podle našich potřeb. Jestliže v  reálu dostaneme to, co bylo přislíbeno, tak hlavní úkoly výcvikového roku splníme. Pravdou je, že  obracíme každou korunu. O  to větší důraz klademe na  plánování. Řekl bych, že  intenzita výcviku nijak dramaticky neklesá. Stavíme také na  tom, že  se  v  posledních letech kolektivy v pozemních silách příliš nezměnily. Takzvaně nám zrají a jsou více sladěné. Mnoho nových tváří nebylo třeba zapracovávat do  organizačních struktur. Tím však nechci říct, že  nemáme zájem o  rekruty. Současná tabulková naplněnost v  PozS činí zhruba devadesát procent. Máme volná místa, a to především na základních funkcích. V souvislosti s omezenými finančními zdroji stále častěji zaznívají hlasy související s redukcemi v armádě. Jaký je váš názor? Je to jako v  běžné domácnosti. Když nemáte peníze na všechno, také volíte priority. Samozřejmě že i ve mně zrají plány, co bychom byli v pozemních silách nuceni utlumit. Obecně už víme, že  peněz bude méně. Až  budeme znát přesná čísla, pak rozhodneme, co dál. V  této chvíli se  nechci pustit do  nepodložených spekulací. Ostatně, restrikční opatření nebudu určovat já. To se  bude řešit na  Generálním štábu. A  pokud budu mít možnost, tak se k tomu nepochybně vyjádřím. V tomto směru se  přikláním k  názoru, aby se  případná situace řešila komplexně. Přesněji řečeno rezignací na některé úkoly a schopnosti neboli útlumem některých druhů vojsk. Rozhodnutí, že  se  v  tom či onom vojenském útvaru a  zařízení škrtne stanovený počet tabulkových míst, považuji za nepříliš systémové. V  následné činnosti pozemních sil vám měla udělat jasno Bílá kniha o  obraně. Váš komentář? Je moc dobře, že byl takovýto dokument v  resortu obrany zpracován. Bohužel jeho následná realizace neprobíhá s  takovou účinností, jakou jsme očekávali. Jednoduše řečeno, řeklo se A, ale na to B se tak trochu pozapomnělo. Považuji za  nutné znovu si k BKO sednout a některé otázky přehodnotit, protože jisté varianty, které byly hodnoceny jako pesimistické, budeme v současné době zvažovat jako optimistické. Navíc rozpočet kapitoly Ministerstva obrany je dnes posunutý naprosto někde jinde. Osobně dokážu naprosto přesně popsat realitu v pozemních silách a identifikovat aktuální problémy. Nejsem odtržen od  každodenního života podřízených útvarů a  zařízení. Jestliže bude někdo chtít slyšet můj poradní hlas, rád ho budu prezentovat. Máme přece společné cíle. Text: Pavel Lang Foto: Jan Procházka a Jan Kouba

29

zdravotnictví Dárcovství kostní dřeně je považováno za největší dar člověka člověku

Zapište se někomu do života! Každý rok onemocní v České republice stovky lidí vážnými nemocemi krve. Moderní léčebné postupy, jako jsou například chemoterapie nebo imunoterapie, sice vedou u většiny nemocných ke zlepšení jejich zdravotního stavu, ale v mnoha případech ne k trvalému vyléčení. Transplantace krvetvorných buněk z kostní dřeně od zdravého dárce jim dává mnohem větší naději na uzdravení a na návrat do plnohodnotného života. Dobrovolníků ochotných jim pomoci jsou na světě registrovány miliony. Registry dobrovolných dárců kostní dřeně existují ve  všech vyspělých zemích světa. V  současné době je v  nich evidováno bezmála devatenáct milionů lidí.

podplukovník MUDr. Miloš Bohoněk

30

Patří mezi ně i  Česká republika se  třiceti sedmi tisíci dobrovolníky. Ve  skutečnosti jde o  každého dvoustého sedmdesátého občana. Pro zajímavost, ve  Spolkové republice Německo zná program dárcovství kostní dřeně přes sedmdesát procent populace a  do  registru je zařazen každý dvacátý Němec. Leckomu může připadat, že  se  jedná o  vysoká čísla. Není tomu tak. Transplantovat neboli přenést krvetvorné buňky do  těla nemocného pacienta není vůbec lehká záležitost, protože samo tělo se  přirozeně brání určitým druhem bílých krvinek proti všemu, co do  něj nepatří. Tato „obranyschopnost“ je umožněna individuálně zvláštními tvary bílkovin na  povrchu veškerých tělesných buněk i  krvinek. Jsou to takzvané transplantační znaky, odborně řečeno HLA antigeny. Tyto znaky se  musí při  transplantaci co možná nejvíce shodovat, jinak může dojít k tomu, že tělo kostní dřeň vůbec nepřijme, anebo při  menší neshodě se krvetvorné buňky sice uchytí, ale postupně začnou ničit organismus pacienta, protože jej vnímají jako cizí. A  jelikož je mezi lidmi tisíce a  tisíce různých kombinací tkáňových znaků, je poměrně obtížné najít vhodného dárce. HLA znaky jsou dědičné, a proto se nemocným dárce hledá nejprve v jejich příbuzenstvu, nejlépe mezi sourozenci. Bohužel ve  většině případů je výsledek negativní. Jedinou nadějí dospělých i dětí se život ohrožujícími chorobami, jakými jsou například leukémie, hematologická a imunitní onemocnění i metabolické poruchy, je doufat, že se v registrech podaří najít jednotlivce, jehož tkáňové znaky budou de facto identické.

Odběr neprovází nesnesitelná bolest

Kostní dřeň, lidově morek, je na  první pohled nerozeznatelná od běžné krve. Jedná se o měkkou rosolovitou tkáň, která vyplňuje vnitřky kostí. V těle se jí nachází asi 2,6 kilogramu. Historie léčebného výkonu, při  kterém se  nahrazuje vadná dřeňová produkce dárcovskou zdravou, sahá do  šedesátých let minulého století. Tehdy se  o  ni pokusili lékaři v  pražské Ústřední vojenské nemocnici. Bohužel neúspěšně. Zlom nastal až  s  objevením vyšetření na  tkáňové nebo také transplantační znaky. První transplantaci kostní dřeně s  využitím kompatibility v  HLA systému provedli v  roce 1976 královéhradečtí vojenští specialisté. V současné době se  transplantace krvetvorné tkáně

vedle Prahy, Brna a  Plzně provádějí také v Hradci Králové a v Olomouci. „Ústřední vojenská nemocnice Praha, respektive naše oddělení hematologie, biochemie a  krevní transfúze je náborovým a  odběrovým místem Českého národního registru dárců dřeně (ČNRDD),“ říká primář podplukovník MUDr. Miloš Bohoněk a  upřesňuje zájmovou lokalitu oddělení. „Jedná se  o  oblast Prahy a  okolí. Zájemci o  registraci se  mohou u  nás přihlásit a  absolvovat základní vyšetření. Také takzvaně mimopražským obyvatelům samozřejmě vycházíme vstříc. Prioritou je dostupnost pro zájemce o  dárcovství a ne striktně vymezený region. Praha je městem, kde slouží stovky profesionálů Armády České republiky s  jiným trvalým bydlištěm. To však není v  tomto případě překážkou,“ dodává primář M. Bohoněk a popisuje základní požadavky na zájemce o  registraci v  ČNRDD. „Osoba by neměla být starší pětatřiceti let. Mladí lidé jsou obecně zdravější a  při  výběru vhodného dárce kostní dřeně pro jednoho konkrétního pacienta se lékaři vždy přiklání k dárci co nejmladšímu. Vzhledem k velké finanční náročnosti laboratorního vyšetření je zájem, aby dárce byl evidován v  registru co nejdéle. Dalším kritériem je, že se musí jednat o  člověka zdravého, který splňuje požadavky pro dárce krve.“ Výše „specifikovaný“ zájemce se dostaví do  ÚVN Praha, kde vyplní dotazník, absolvuje krátký pohovor s  lékařem a  je mu odebrán vzorek krve. Záhy je mu sděleno, zda je vhodnou nebo nevhodnou osobou pro potenciální dárcovství kostní dřeně. Jinými slovy, zda ho lékař „pustil“ nebo „nepustil“ do  registru. „Registrovaného dárce, a to v případě shodných znaků s příjemcem, znovu vyzveme k novému odběru a prověřujeme, zda je tou optimální osobou pro jednoho konkrétního pacienta, třebas i  na  druhém konci světa,“ vysvětluje podplukovník Bohoněk. V této souvislosti je třeba vyvrátit jeden mýtus, který o dárcovství kostní dřeně panuje mezi širokou veřejností, a to údajnou

nesnesitelnou bolest při  odběrech. V  současné době se preferuje odběr tzv. kmenových buněk z periferní krve přímo ze žíly, jako třeba při darování krevní plazmy nebo krevních destiček. Provádí se  s  pomocí speciálního přístroje – separátoru, a  to v trvání asi dvou hodin. Pomyslnou bolestivost tak představuje pouze vpich jehly. V  necelých dvaceti procentech odběrů se provádí odsátí kostní dřeně pomocí jehel přímo z dutiny pánevní kosti, a to při celkové narkóze. Po  tomto chirurgickém výkonu pociťuje i ten „nejcitlivější“ jednotlivec pouze mírnou tupou bolest. Ve  srovnání se  záchranou lidského života jde skutečně o banalitu.

Čím více dárců, tím větší šance pro nemocné

To, že  přidáte svoje jméno do  registru dárců dřeně, může pro někoho znamenat klíčovou událost v  jeho životě, i  když to ještě ani jeden z  vás neví. A  každý život, který se podaří zachránit, za to úsilí přece stojí. Nabíledni je tedy otázka, jak rozšířit registr na maximální možnou míru. A právě tato myšlenka se  stala cílem humanitární kampaně pod názvem Zapište se někomu do života, kterou ve středu 26. října 2011 představila TV Nova v atriu Ústřední vojenské nemocnice Praha. Charitativní projekt na  podporu Českého národního registru dárců dřeně, jehož patronem je ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger, zahájil tým populárních osobností televize a následně se k němu přihlásilo mnoho oblíbených a  populárních osobností našeho kulturního a veřejného života. Je velice potěšitelné, že tento charitativní projekt nezapadl, ale naopak inicioval nemálo nových dárců. Dárcovská centra v České republice se z tohoto důvodu stala mnohem vyhledávanějšími místy. Jenom prostřednictvím elektronických formulářů se v počáteční fázi kampaně denně zapisovalo sto lidí, což je pětkrát více než v předcházejícím období. „S  ČNRDD, který je provozován při plzeňské fakultní nemocnici, spolupracujeme už několik roků a za tu dobu jsme jim takzvaně dodali už několik tisíc potenciálních dárců kostní dřeně. Kampaň na  podporu dárcovství strhla v  naší lokalitě obrovskou lavinu kolegiality. Příklad? Za listopad nám přišlo téměř tisíc emailových žádostí o vstup do registru dárců dřeně. Velice nás to těší. Bezpochyby je to ku prospěchu pacientů, kterým se tak podstatně zvyšuje šance k nalezení svého vhodného dárce. Čím bude Český národní registr dárců dřeně početnější, tím je větší pravděpodobnost vážně nemocného, že jej vyberou pro transplantaci,“ říká na  závěr primář oddělení hematologie, biochemie a  krevní transfúze ÚVN Praha pplk. MUDr. Miloš Bohoněk.

Text: Pavel Lang Ilustrační foto: Jan Kouba

31

logistika

A report nahlédl „pod pokličku“ stravování u vojenských útvarů Velitelství společných sil Armády ČR

Dobrou chuť!

Děkujeme, tak odpověděla provozní vedoucí Ludmila Münsterová v knize přání a stížností strávníků na pochvalu gulášové polévky a vepřové rolády vodníka Česílka s chlupatými knedlíky, které byly včera na oběd. Hraničtí vojáci z kasáren generála Zahálky tak opětovně vyjádřili zaměstnancům cateringové firmy Aramark, s. r. o., svoji spokojenost s podávaným menu. Pět. To je aktuální počet forem stravování využívaných v  resortu obrany. Co se  množství vydaných hlavních jídel týká, vévodí jim catering neboli stav, kdy se náklady na provoz hradí z rozpočtu Ministerstva obrany a  přípravu i  výdej jídel zajišťuje civilní firma. Ročně jich je více než 1,7 milionu. Následují vojenské kuchyně, v nichž se strava zabezpečuje vlastními silami, se zhruba 1,3 mil. stravními dávkami za rok a VLRZ, kde je závodní stravování plně v  režii příspěvkové organizace MO ČR Vojenská lázeňská a  rekreační zařízení, s  bezmála 700  000 jídel.. Pro úplnost je třeba dodat, že tuto základní trojici ještě doplňuje stravování s  využitím poukázek a ostatní smluvní stravování. Pět různých způsobů s jedním společným cílem: spokojenost strávníků, kteří de facto chtějí jedno jediné – denně mít na talíři

32

dávku z 41,50 Kč na 25,91 Kč. Dále je třeba podotknout, že dokončením výběrového řízení veřejné zakázky na roky 2011 až 2015 s nově schválenými články a s připravovanou regionální soutěží došlo k předpokládanému snížení nákladů na jedno jídlo oproti roku 2010 o 24 %. Celková úspora pro resort obrany může při zachování počtu jednotlivých dávek stravy dosáhnout po celou dobu zakázky částky ve  výši 56,8 milionu korun! Pomyslné kouzlo veřejné soutěže tedy nepochybně vykonalo své. Catering je krok správným směrem. „V  rámci útvarů Velitelství společných sil AČR převažuje stav, že se ve vícero případech jídlo připravuje ve vlastních stravovacích zařízeních,“ konstatuje šéf stravovací služby na  olomouckém VeSpS major Miloš Tomek a dodává: „Cateringové firmy máme smluvně zajištěny ve dvanácti přímo podřízených vojenských útvarech a vlastní vojenské kuchyně nám vaří v patnácti útvarech. Tato situace mě samozřejmě netěší a již několikátým rokem na to poukazujeme v  našich výročních zprávách a  v hodnoceních nákladů na závodní stravování. Bohužel bez výraznější změny. Velitelské orgány mají vždy navrch. Prorazit, byť za přispění celé řady ukazatelů, je těžké. Stanovisko, že  ve  ‚svojí‘ kuchyni jsou ‚svými‘ pány, však není zcela renomovaným argumentem. Úspěch lze dosáhnout i v kuchyni provozované civilní cateringovou firmou. Jak? Kontrolou a  zase kontrolou poskytovatele služby. Smlouva je sepsána tak, že  firma nemá kam uhnout. Pozitiva vůči strávníkovi jsou nesporná.“ Budoucnost stravování u  útvarů Velitelství společných sil má očima majora Tomka následující podobu: „U  leteckých základen vzdušných sil můžeme zachovat vlastní vojenská stravovací zařízení především z důvodu specifičnosti a operativnosti stravování létajícího personálu, i  když věřím, že  tuto náročnou službu by zvládla i cateringová firma. Příklad? Letiště Pardubice při  výluce čáslavské letecké základy. U  ostatních vojenských útvarů a  zařízení lze přejít na tzv. formu cateringu.“ Výše uvedené řádky nabádají ke krátkému zastavení nad metodami, které mají vést

k co největší spokojenosti strávníka. „Mým krédem je, že  co se  cateringové firmě povolí, tak to si ona vůči strávníkovi okamžitě dovolí. Přitom musí jít o  respektovaný vztah jednoho subjektu vůči druhému. Tady obrazně řečeno nejde o  vítěze a  poražené. Spokojenost musí být oboustranná,“ vysvětluje mjr. Tomek a upřesňuje, že v gesci Velitelství společných sil AČR bude stravovací služby do  roku 2015 zabezpečovat společnost s ručením omezeným Aramark. Během následujícího rozhovoru se  nejfrekventovanějším slovem jednoznačně stává kontrola. „Pokud budou pověření pracovníci útvaru zodpovědně provádět stanovenou kontrolní činnost, dotlačí firmu ke  kvalitnímu výkonu. Věřte, že  existují páky k nápravě, respektive k plnění smlouvy. Například v  posádkách Jince a  Přáslavice jsme se  rychle rozloučili s  některými zaměstnanci cateringové firmy kvůli jejich snaze šidit armádní klientelu. Zkoušeli to hlavně v  gramážích, až  se  pomyslné ucho utrhlo. Jak já, u stravovací služby jsem přes pětatřicet roků, tak i  ředitel pilotního projektu reformy stravování Ing. Martin Petružálek, z  oddělení outsourcingu na  odboru logistického zabezpečení personálu staroboleslavského Velitelství sil podpory, jsme profesionálové znalí branže. Dobře víme, jak to chodí v praxi. Naše kontroly jsou cíleně zaměřené.“ Kvalitní menu není výhradně v  gesci dvou výše uvedených osob. Svým dílem jej mohou ovlivnit i  řadoví strávníci, kteří nejsou v  tomto systému vůbec bezbranní. Každou svoji nespokojenost s kvalitou jídla, respektive s deklarovanými čísly na příslušných rozpisech však musejí v tu ránu zapsat do knihy přání a stížností, eventuálně řešit s  vedoucím kuchařem, vedoucím provozu nebo náčelníkem proviantní služby dotyčného vojenského útvaru či zařízení. Mlčeti neznamená v tomto případě zlato…

Je to o důvěře a kontrole

Pozitivní příklady o  cateringu a  strávnících existují. Dodavatel služby firma Aramark, s. r. o., versus příjemce služby vojáci a občanští zaměstnanci v kasárnách generála Zahálky, posádka Hranice.

„S Aramarkem máme smlouvu už pátým rokem a  neměnili bychom. Ze  dvou polévek i  čtyř hlavních a  dvou výběrových jídel, včetně zeleninového a ovocného baru, si každý vybere a  s  kvalitou jídla je všeobecná spokojenost. Denně moučník nebo ovoce je samozřejmostí,“ říká náčelník pověřený zabezpečením stravovací služby u  útvaru poručík Jaroslav Plšek a  upřesňuje, že  cateringová firma jim vaří zhruba 350 hlavních jídel. Pro vojáky ve službách připravuje snídaně a večeře. O bezprostřední spokojenosti hranických strávníků je poručík Plšek informován, ještě než vstoupí do jídelny. „Na oběd chodím jako poslední. Po cestě potkám spoustu lidí, od kterých se dozvím, jak jim chutnalo. To jsou klíčové indicie, na  nichž lze stavět. V kuchyni si provedu svoji kontrolu. Počínaje teplotou a  skladbou podávaného jídla a konče výběrem z menu, protože i ten poslední strávník má mít k dispozici polovinu denní nabídky jídel.“ Proč to v  posádce Hranice funguje a  v  některých vojenských jídelnách se  lamentuje? „Všechno je o lidech. My máme sˇtěstí na  zaměstnance Aramarku. Tady dělají maximum pro spokojenost strávníka. Když ne, okamžitě je to znát. A jestliže jsou příčinou opakovaných stížností, přichází na řadu personální opatření. S vedoucí provozu okamžitě řešíme sebemenší problém. Svoje poslání však musí plnit i  proviantní náčelník. Musí být odborníkem ve  své profesi. Kdyby tomu nerozuměl, neví, co má kontrolovat. Zejména on musí mít ten nejvyšší zájem o co nejlepší výsledek a ne o  šedý průměr. Moje rada: Důvěřuj, ale prověřuj!“ konstatuje poručík J. Plšek.

Dobře vařit a hospodařit není v rozporu

Tři kuchaři, tři pomocné síly, dvě pokladní a jedna kantýnská – to je zdejší kolektiv zaměstnanců Aramarku, kterému již dlou-

hodobě šéfuje Ludmila Münsterová, vedoucí provozu a kuchařka v jedné osobě. Do práce chodí na pátou, o půl šesté „založí základy“ na polední menu, v šest otevírají doplňkový prodej, s  výdejem obědů začínají patnáct minut po jedenácté hodině. Den co den. Sebemenší prodlení, respektive vada neexistuje. „Je to pořádný frmol, abychom to stihli a  všechno bylo, jak má být. Šest druhů jídel dá přece jen zabrat. Všichni se snažíme, co nejvíc to jde. Zdárně zvládáme hospodaření i vaření. Spokojenost je oboustranná a to je přece to nejdůležitější,“ říká vedoucí provozní jednotky firmy Aramark. Dobré hospodaření a  dobré vaření není v Hranicích v protikladu. Naopak. „Samozřejmě že  hospodaříme s  určitým ziskem. Co by to bylo za  firmu, která by na  poskytované službě ještě prodělávala. Víme, jak na to. Jinými slovy, někde lze, když to daná situace umožňuje, trochu ubrat, někde zase trochu přidat. Vždy je to však v  mezích smluvního vztahu. V  žádném případě ne na úkor strávníka. Neexistuje, aby například dostal menší gramáž masa. Kontroluji to já, kontroluje to poručík Plšek a kdykoliv si to může ověřit i sám strávník,“ konstatuje L. Münsterová. Za  prioritní je ve  zdejší kuchyni považován vztah ke  strávníkovi. „Za  ty roky už víme, co komu chutná. Tomu se  snažíme přizpůsobit při skladbě jídelního lístku. Kromě toho, že  musí být pestrý a  splňovat zásady zdravé výživy, musí se  strefit do apetitu lidí. Ti naši jsou spíše na maso. My už dobře víme, čím jim na  talíři uděláme radost,“ vysvětluje vedoucí provozu a  uvádí nedávný příklad: „Jeden voják si posteskl, že  už dlouho nebyly smažené tvarůžky s  bramborem, které má moc rád. Další týden je měl v  jídelním lístku a  následně na  stole. Pro někoho malichernost, pro nás adekvátní reakce ke  spokojenosti strávníka.“ Text: Pavel Lang Foto: Jan Procházka

chutné jídlo. Jak je tomu ve skutečnosti, pro tentokrát u útvarů Velitelství společných sil Armády České republiky, tak o tom budou následující řádky.

Nejvýhodnější je catering

Ve  všech hodnoceních je zřetelně uvedeno, že ze základních forem stravování je pro resort nejvýhodnější catering. Prokázala to jak tzv. 1. etapa (2007–2010), tak i stávající smlouvy zadané na  základě veřejné soutěže v otevřeném řízení (2011–2015). Je příjemné konstatovat, že  catering přispívá k vyšší úrovni stravování, což se projevuje nejen v  kvalitě a  rozmanitosti poskytovaných jídel, ale hlavně ve snižování nákladů na  jednu stravní dávku. Realita? Od  roku 2007, kdy byla na  centrální adrese vyhlášena veřejná zakázka, došlo v  rámci této soutěže ke snížení nákladů za jednu stravní

33

zdravotnictví

Účast vojenských lékařů ve speciálním týmu na identifikaci většího počtu zemřelých při hromadném nesˇtěstí

Luští tajenku smrti

a plukovníka MUDr. Miloše Sokola, Ph.D. – primáře ústavu. „Ano, vaši informaci mohu potvrdit. Důvod je nabíledni. Mimo jiné zde totiž provádíme pitvy osob zemřelých při leteckých katastrofách, a to jak příslušníků vzdušných sil Armády ČR, tak i  civilních leteckých společností,“ říká plk.  M. Sokol a  dodává, že  aktivity k  vytvoření týmu expertů pro identifikaci obětí od prvopočátku podporoval a následně se v nich i aktivně angažoval. „Jedná se o finalizaci naší letité dlouhodobé spolupráce. Co nejrychlejší a kvalitně provedená identifikace osob je důležitá z vícero aspektů. Především z  etických důvodů, kdy se  tělo zemřelého po  pitvě neprodleně předá pozůstalým k  pohřbení a  rovněž z  hlediska následných právních úkonů, jako jsou dědická řízení, likvidace pojistných smluv a podobně,“ vysvětluje primář VÚSL ÚVN Praha. V  dalším rozhovoru otevřeně přiznává, že díky ustanovení DVI týmu bude mít konečně mnohem klidnější spaní. „Předešlá praxe nebyla optimální. Sestavení identifikačního týmu bylo v České republice doposud prováděno takzvaně ad hoc neboli v závislosti na aktuální potřebě. Když jsem před dvaceti roky nastupoval do soudně lékařské laboratoře v Ústavu leteckého zdravotnictví Praha, tak představa, že  se  zřítí dopravní airbus se  sto dvaceti cestujícími, pro mě představovala dvě noční můry zároveň. Ta

Česká republika stojí na prahu důležitého počinu a vojenští zdravotničtí experti při tom nebudou chybět. Jedná se o vytvoření týmu specialistů k identifikaci obětí při hromadných nesˇtěstích, který se mezinárodně označuje zkratkou DVI (Disaster Victim Identification). Resort Ministerstva obrany by v něm zastupovali pracovníci Vojenského ústavu soudního lékařství Ústřední vojenské nemocnice Praha. Čas od  času obletí svět zpráva o  mimořádné události s  velkým počtem obětí. V  Ruské federaci spadlo dopravní letadlo, u Estonska se potopil trajekt, ve Velké Británii, Španělsku a  Afghánistánu teroristé odpálili bombu, v  Thajsku řádilo tsunami, ve Spojených státech amerických hurikány. Bohužel ani Česká republika není výjimkou. Stačí připomenout například dopravní nehodu autobusu u Nažidel s dvaceti oběťmi, železniční nesˇtěstí u  Studénky s  osmi zemřelými nebo požár v  Praze 8 s  devíti uhořelými lidmi. Tragické události s větším počtem zemřelých tak vyvolaly akutní potřebu vzniku týmu expertů pro identifikaci obětí. Většina vyspělých evropských i  zámořských zemí již tzv. DVI týmy disponuje. Nejsou však identické, neboť si je jednotlivé státy vytvářejí podle vlastních profesních potřeb, technických možností a v neposlední řadě také v kontextu finanční náročnosti. Za  řadu let svojí existence získaly unikátní zkušenosti z  identifikace obětí hromadných nehod. Řada z nich byla

34

nedávno prezentována v  kongresovém centru ÚVN Praha na  mezinárodní konferenci pod názvem Teorie a  praxe DVI týmů. Odborné auditorium si s  velkým zájmem vyslechlo především prezentace švýcarských expertů P.  Winigera a  K. H. Wochermayra o  nasazení těchto speciálních uskupení při  katastrofách v  Thajsku a Japonsku. A  jak si v  tomto ohledu vede Česká republika? Definitivní tečkou za koncepčním a organizačním řešením ustavení a činnosti DVI týmu v  ČR bude podpis policejního prezidenta. Tím se završí několikaletá snaha pracovníků Kriminalistického ústavu Praha, Ústřední vojenské nemocnice Praha a Ústavu soudního lékařství a toxikologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a  1.  lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha. Stávajícím výstupem jejich činnosti jsou potřebné metodické materiály. Nepochybně do nich patří také plán hromadného příjmu zemřelých, kterým pražská „úvéenka“ disponuje jako jediné zdravotnické zařízení v tuzemsku!

vojenští experti, nepochybně zvyšuje prestiž armády. Je to další důkaz o naší vysoké profesionalitě a profesní připravenosti,“ pochvaluje si primář resortního ústavu soudního lékařství. Lékaři Miloš Sokol a  Václav Horák se  stávají po  podpisu závazného pokynu policejního prezidenta externími experty DVI týmu České republiky v  pohotovosti k  nasazení do  konkrétní mimořádné události. Nepůjde však jenom o českou kotlinu, nýbrž o krizovou oblast po celém světě. Jejich konkrétní zařazení v organizační struktuře Disaster Victim Identification týmu je v post mortem (PM) skupině neboli ve skupině pro práci na místě nesˇtěstí! „Jsme připraveni na  události tohoto typu. Aktivace k  nasazení může být vyhlášena kdykoliv. Disponujeme potřebnými zkušenostmi pro práci v  terénu i  na  pracovišti. Naše knowhow je v tomto směru velice vysoké a každopádně našim spolupracovníkům v  DVI týmu máme co nabídnout,“ říká primář Vojenského ústavu soudního lékařství. Pro lepší představu lze zmínit, že VÚSL nejsou jenom dva stoly s  potřebnými nástroji a  vybavením, včetně rentgenových přístrojů, a  chladící, respektive mrazící boxy pro uložení těl zemřelých. Ústav je odborné veřejnosti znám širokou škálou specifických činností, počínaje toxikologickými vyšetřeními a  konče znaleckými posudky. Po celých sedmapadesát let svojí

a  rodinným příslušníkům tak odstranit stresující pochybnosti o  ztrátě jejich blízkého. DVI tým se  skládá ze  tří skupin, a  to ante mortem (AM) skupiny neboli expertů, kteří provádějí sběr a  vyhodnocení všech dostupných informací a srovnávacích vzorků k  pohřešované osobě v  místě bydliště i  od  osob blízkých, dále z  post mortem (PM) skupiny a totožnost ustanovující (TU) skupiny. Suma sumárum z deseti až patnácti odborníků, ke kterým mohou být v případě potřeby přizváni další specialisté. Zpravidla se  nejedná pouze o  policejní specialisty, ale i  další experty z  řad soudních lékařů, stomatologů, genetiků, antropologů nebo psychologů. „Úkolem naší PM skupiny je provést prohlídku těl na místě nehody a následně pitvu se  zaměřením na  identifikaci. Proto jsme i rozděleni na dvě podskupiny lišící se postupem prací a  materiálně-technickým zabezpečením. Byť jejich činnost provází relativní samostatnost, navzájem jsou na sobě závislé. Jak v terénu, tak na pitevně je totiž třeba získat co nejvíce informací vlastních identifikované osobě, takzvaných markant,“ dává nahlédnout do  zákulisí činnosti plukovník M. Sokol a upřesňuje, že jsou však podpůrné. Základními identifikačními metodami jsou DNA analýza, daktyloskopie a  forenzní stomatologie. „Tyto používané metody mají de facto stejnou váhu a každá

plukovník MUDr. Miloš Sokol, Ph.D.

Dva vojenští experti v DVI týmu

A  reportu se  podařilo zjistit, že  do  DVI týmu jsou nominováni také specialisté vojenské zdravotnické služby. Jedná se  o  dva pracovníky Vojenského ústavu soudního lékařství (VÚSL) ÚVN Praha, a  to MUDr.  Václava Horáka

první byla z  události, při  které jsou zmařeny lidské životy, ta druhá kvůli nepříliš koordinované činnosti při identifikaci obětí hromadných nesˇtěstí. Konečně je vytvořen efektivní způsob řešení této velice citlivé problematiky. Všechny zúčastněné složky mají jasně definované úkoly na  místě zásahu,“ konstatuje plukovník Sokol a poukazuje i  na  vážnost celé záležitosti. „To, že  jsou do  českého DVI týmu jmenováni

existence tady „hrstka“ zaměstnanců odvádí uznávanou práci.

V zákulisí post mortem skupiny Následující řádky lze charakterizovat jako curriculum vitae DVI týmu, jehož cílem je navrátit osobám zahynulým při  mimořádné události jejich totožnost

z nich může o totožnosti osoby rozhodnout samostatně,“ dodává primář Vojenského ústavu soudního lékařství ÚVN Praha.

Text: Pavel Lang Ilustrační foto: Jan Kouba

35

my a NATO Devět signatářů Mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky přichází s návrhy, jak čelit deficitu přidělených finančních prostředků a přitom zachovat akceschopnost podpory vojsk

od  roku 2013. Později oproti původním zámyslům se  očekává příchod personálu z Řecka. Vše souvisí s přidělenými finančními prostředky. V případě vyslání jednoho profesionála na  zahraniční pracoviště jde řádově o  miliony korun. Česká republika jim hradí takzvané reálné zabezpečení, jež souvisí s  činností na  pracovišti a  služebními cestami v  rámci ČR. Ostatní náklady spojené s  výkonem funkce na MLCC jsou v gesci daného státu. Upřímně řečeno, je to o  prioritách. Věřím, že  je to pouhou otázkou času, než docílíme vyšší obsazenosti.

Ruku v ruce v logistice stupně NATO o nás vědí a snaží se MLCC využívat ve  svůj prospěch. Jednoznačně je k tomu vedou finanční úspory. Tím, že se zapojují do mnohonárodních projektů, nemusí zabezpečovat kompletní škálu všech svých logistických schopností.

Volání po takzvané chytré obraně (Smart Defence) sílí. V době razantního krácení národních obranných rozpočtů je totiž mezinárodní spolupráce jedinou reálnou cestou. Ozbrojené síly nejsou schopny zabezpečit všechny svoje dosavadní schopnosti, a tudíž se zaměřují na společné alianční projekty, v nichž se dělí o náklady. Česká republika nestojí stranou. Pozitivním příkladem je Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky (MLCC – Multinational Logistics Coordination Centre). O aktuální situaci a vyhlídkách do budoucna jsme hovořili s ředitelem MLCC plukovníkem gšt. Miroslavem Pelikánem. Jaké důvody vedly k vytvoření Mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky? Ze  summitů NATO jednoznačně vyplynul požadavek na  efektivní logistickou podporu v  aliančních operacích. Praktická realizace principu společné zodpovědnosti za logistiku však byla primárně prováděna na  národní úrovni. V  důsledku toho byly mise podporovány sice efektivními, ale většinou nekoordinovanými a zbytečně duplikovanými národními prvky. Klíčovým úkolem se  stalo sladění této činnosti. Snížení počtu logistických sil a prostředků v mnohonárodních operacích by v  konečném

36

důsledku vedlo ke snížení celkových nákladů na tyto operace. MLCC bylo vytvořeno se záměrem odstranit nedostatky v logistických schopnostech Aliance a zároveň je optimálním řešením k dosažení záměru zlepšit logistickou interoperabilitu a standardizaci.

logistiky NATO (SNLC – Senior NATO Logisticians Conference), a  o  rok později přijatá předběžná smlouva – Letter of Intent – o zámyslu vytvoření takového centra v České republice. Svými podpisy ji stvrdili zakládající signatáři: Česká republika, Maďarsko, Řecko, Slovensko a  Spojené státy americké. Zpočátku probíhal zkušební provoz MLCC na  virtuální bázi, to znamená s  využitím internetu a  telekomunikačních technologií. Dne 31.  ledna 2010 MLCC dosáhlo počátečních operačních schopností a de facto zahájilo reálnou činnost ve prospěch alianční logistiky. V  té době ovšem MLCC ještě neexistovalo tabulkově a veškerou činnost prováděli vyčlenění funkcionáři ze sekce logistiky Ministerstva obrany.

Česká republika se stala realizátorem této vize a MLCC sídlí na pražském Vítězném náměstí. Co stojí za tímto výjimečným úspěchem v logistice NATO? Naše iniciativa vytvořit MLCC, která byla prezentovaná aliančním partnerům v  říjnu 2008 na  jednání hlavních představitelů

Být koordinačním prvkem na výstavbu logistických schopností NATO je nesnadný úkol. Není to pro Českou republiku, potažmo Armádu ČR až příliš velké sousto? Samozřejmě že  se  v  prvopočátku uvažovalo, zda by za tímto novým projektem neměly stát některé z  klíčových ozbrojených

sil NATO s dlouholetými zkušenostmi z bojových operací. Nakonec získala podporu myšlenka pověřit tímto úkolem menší členský stát Aliance a tím vyslat pozitivní signál o  jeho akceschopnosti. Iniciativa ke  vzniku MLCC nebyla nikým nařízena. České republice byla dána jak důvěra, tak i potřebná podpora, zejména od  velitelství Spojených států pro Evropu (US EUCOM). Později přistoupil do MLCC další významný hráč – Velká Británie. Není to pro nás velké sousto. Disponujeme schopným týmem profesionálů, kteří tuto iniciativu ČR berou takzvaně za svoji a pracují více, než je jim funkčními povinnostmi dáno. Za krátký čas jsme si již vybudovali důstojnou pozici. Co vás vede k tomuto tvrzení? Naše profesní originalita. Zaměřujeme se na výstavbu logistických schopností, což není v gesci jiných koordinačních pracovišť Aliance. Stále více se dostáváme do povědomí odborné veřejnosti. Zpočátku jsme naše schopnosti nabízeli, někdy až  vnucovali, a v současné době je tomu naopak. Velitelské

Jaký je současný stav na  vámi řízeném pracovišti? Od  1. ledna 2011 je MLCC přímo podřízeným útvarem sekce logistiky Ministerstva obrany v  tabulkovém počtu čtrnácti osob. Toto organizační zařazení považujeme za přechodné, neboť od roku 2017 předpokládáme jeho nezávislost, v  souladu se schváleným konceptem výstavby MLCC. Naším cílem je, aby se MLCC stalo samostatným organizačním prvkem ve velitelské struktuře Severoatlantické aliance a získalo obdobný statut jako například Centrum of Excelence. Jedním z  hlavních současných úkolů je vytvoření jádra jedné Joint Logistics Support Group na regionální bázi. Tento úkol je také zařazen do  hlavních úkolů resortu Ministerstva obrany na  tento rok. Co se členských zemí MLCC týká, tak jsme rozšířili naše řady zakládajících členů o Bosnu a Hercegovinu, Polsko, Velkou Británii a  Gruzii. Na  dobré cestě jsou přístupová jednání se  Srbskem. Tím to ale nekončí. Naše nabídka na spolupráci bude směřovat také do  dalších zemí Partnerství pro mír, Středozemního dialogu, Istanbulské iniciativy spolupráce a kontaktních států. Kteří signatáři již vyslali do  Mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky svoje reprezentanty? Slovenská republika. Jenom? Bohužel ano. Se  snižováním rozpočtových kapitol na  obranu členské země MLCC nástup svých představitelů odkládají na  pozdější dobu. Příklad? Maďarsko snižuje počet reprezentantů v  aliančních strukturách a do Prahy vyšle svého zástupce

To nezní příliš lichotivě. Škarohlíd by řekl, že to svým způsobem degraduje akceschopnost Centra. Co vy na to? Nesouhlasím. Nejsme limitováni stoprocentní fyzickou přítomností všech signatářů v  Praze. Akceptujeme i  takzvanou decentralizaci MLCC – tj. stav, kdy se záležitosti mnohonárodní logistiky budou řešit tuzemskými institucemi členských států v  jejich zemích a my budeme v Centru vše efektivně koordinovat. Navíc se pravidelně setkáváme v  Bruselu u  příležitosti logistických brífinků. Kontakty zainteresovaných bych charakterizoval jako intenzivní. Zužovat naše pole působnosti na  devět členským zemí je přenáhlené. Mohu uvést řadu konkrétních příkladů o široké spolupráci. Uveďte je tedy… Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky plánuje a provede mezinárodní logistické standardizační a interoperabilní cvičení pod názvem Capable Logistician 2013 (CL13) ve vojenském výcvikovém prostoru Lešť (Slovensko) od 3. do 28. června 2013. Cvičení CL13 je otevřené všem členským státům Severoatlantické aliance a  Partnerství pro mír, velitelské struktuře NATO (NCS), struktuře sil NATO (NFS), Evropské unii i  logistickým agenturám a  organizacím v  rámci NATO a  EU. Mimo jiné celkem bude procvičeno patnáct funkčních oblastí logistiky. Do  současné doby projevilo zájem o  cvičení Capable Logistician 2013 sedmadvacet států a nemalý počet logistických institucí na různých velitelských úrovních. V Alianci se ale všeobecně předpokládá, že tento počet v blízké budoucnosti ještě vzroste. Cvičení CL13, to je prozatím vzdálená budoucnost. Výstižnější bude ohlédnutí zpět. Čím bylo pro MLCC osobité? Z  celé škály dosavadních aktivit vyberu pouze dílčí prezentace. Nelze se  nezmínit o  převzetí vedoucí úlohy v  oblasti mnohonárodní logistické spolupráce států středoevropského regionu, o  naší účasti na  logistických štábních asistenčních návštěvách (NATO Logistics Staff Assistance Visit – LSAV) do zemí Partnerství pro mír, aktivitách v  rámci Výboru NATO–Rusko (NATO–Russia Council) nebo organizování seminářů a  kurzů na  aktuální témata v oblasti mnohonárodní logistiky. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

37

zbrojní veletrh

Ruské bezpilotní letouny Ruské veletrhy vojenské techniky MAKS 2011 a IDELF 2010 znamenaly v posledních letech pro mnohé návštěvníky velké překvapení. Bezpilotní vrtulník Vega

Dozor 100 v transportním kontejneru

Irkut-200

Komplex bezpilotního letounu Tipčak vybaveného vrtulí ve středu trupu

Bezpilotní letoun Dozor 600

Puma společnosti Bazalt s instalovaným systémem Module-A

Informace o  ruské robotice jsou poměrně skoupé, a  to především z  období Sovětského svazu. Přesto existovaly vývojové kroky, které se  shodovaly s  ostatním světem. Jako historickou zajímavost lze uvést, že ve třicátých letech minulého století dokončili konstruktéři Pavlov a Maisel vývoj několika typů dálkově řízených letounů a leteckých pum. Bojového nasazení se dočkaly tzv. teletanky, což byly dálkově řízené verze tanků BT-5. V  poválečném období byl hlavním problémem záporný vztah některých vrcholných funkcionářů politického vedení k  výpočetní technice, zvláště ke  kybernetice, daný systémovou nepružnou byrokracií, nedostatečným transferem informací a osobním omezeným rozhledem. Výsledkem se stalo nejen umrtvení perspektivních projektů, ale často také profesní likvidace jejich zapálených tvůrců. Přesto se podařilo realizovat vývoj a výrobu několika typů cílových a  průzkumných bezpilotních letounů. Z  nich lze jmenovat např. La-150, se kterým se setkávali na ostrých střelbách naši protiletadlovci, nebo průzkumný Rejs, jenž byl zaveden i ve výzbroji naší armády.

Překvapivé prezentace

Rozporuplné názory na  aktuální schopnost Ruska vyvíjet a  vyrábět moderní

38

Proudový průzkumný typ 45 společnosti Eniks

bezpilotní letouny posílily mediální informace o nákupu zahraničních, především izraelských, bezpilotních letounů pro ruskou armádu. Ten se  nakonec uskutečnil a  izraelské typy Bird Eye 400 a Searcher Mk II se  objevily i  na  veletrzích v  roce 2010 a 2011. Avšak ruské firmy vytáhly ukrytá esa z  rukávu. Na  MAKS 2009 a  2011 bylo možno vidět množství robotů domácí konstrukce srovnatelné s  jinými světovými prestižními výstavami. Samozřejmě vyvstávají otázky, jaká je technologická úroveň každého z  vystavených typů, jaká je úroveň elektronického průzkumného, případně jiného vybavení a  jaká bude sériovost výroby?. V  některých případech se  evidentně jednalo o  makety. To však platí i  v  jiných zemích. Situace připomíná také další oblasti vyzbrojování ruských ozbrojených sil, například plánovanou výrobu více než 2  000 italských lehkých kolových obrněných vozidel LMV společnosti Iveco, přestože domácí konstruktéři vyvinuli několik typů moderních vozidel stejné kategorie. Ta však vycházejí dráž než italská licence, protože se pro ně musí nakupovat zahraniční motory. Rusko evidentně dokáže vyvinout zajímavé prototypy a  funkční vzory, avšak v  některých oblastech má stále problémy. Rozpad

bývalého SSSR a  Varšavské smlouvy má dodnes vliv na  sériovost výroby a  zastarávání její základny z  důvodu nedostatku financí. Několik pozemních robotů a  bezpilotních letounů neslo na  výstavě označení ruského ministerstva vnitra. Mělo by tedy jít o  typy zavedené ve  výzbroji. Poměrně široké spektrum takto prezentované techniky naznačuje rozsáhlé možnosti ruské policie. Otázkou však zůstává počet kusů ve  výzbroji. Zároveň se  jedná o  doklad všeobecné platnosti vývojových tendencí z  hlediska současných ozbrojených konfliktů, známých jako konflikty nízké intenzity. Probíhají většinou v  urbanizovaném prostoru nebo v obtížně prostupném a nepřehledném terénu. Z hlediska jak taktiky, tak použitých technologií dochází ke sbližování pojetí bojové činnosti vojenských a  policejních jednotek. Jejich výsledná podoba se  blíží nasazení tzv. asistenčních jednotek četnictva, tedy vojensky organizované policie, nebo lehce vyzbrojených vojenských speciálních jednotek.

Letečtí roboti

Informace o ruských bezpilotních letounech zůstávaly dlouhodobě ve  stínu více sledovaných a  oficiálně prezentovaných oborů. Přesto právě zde byl vidět obrovský

pokrok. Mezi bezpilotní bojové prostředky lze zařadit především řízené střely s  plochou dráhou letu poháněné proudovými motory. Zde probíhá již řadu let úspěšná spolupráce s  Indií, která je jednou z  reálných velmocí 21. století. Výsledkem je řízená střela Jachont, známá také pod indickým označením Brahmos. Má pozemní, leteckou, námořní i ponorkovou verzi. Z  leteckých bojových prostředků robotnického charakteru se  sluší uvést systém označovaný jako Module-A. Je určen ke  zvýšení doletu a  přesnosti leteckých bomb. Tvoří jej modul s elektronikou a skládacími křídly upevněný k tělu bomby. Jednoznačně bylo potvrzeno zavedení do  výzbroje u  několika typů ruských bezpilotních letounů. Především je třeba uvést velký typ s dobře padnoucím jménem Dozor 600. Jedná se  o  největší z  řady letounů Dozor, tvořené typy s čísly 50, 85, 100 a 600. Zajímavé je, že letoun Dozor 100 je označován také jako Dozor 5 a Dozor 600 jako Dozor 3. Nabízí se otázka, zda se jedná o  informační chaos, nebo záměrné matení. Vývoj realizovaly společnosti Tranzas a  R.E.T. z  Kronštadtu. Letoun, který má být zaveden do  výzbroje v  průběhu roku 2011, připomíná vzhledem i  rozměry americký typ Predator. Jeho nosnost je 120  kg při  maximální vzletové hmotnosti

640 kg, doba letu až  30 hodin a maximální dostup 7  000 m. Při  průzkumu má létat v  autonomním režimu a  k  navigaci využívat jak systém GPS, tak jeho ruskou verzi GLONASS, a to v kooperaci s inerciálním systémem, který nelze rušit. Elektronické vybavení umožňuje provádění všech druhů hlídkování a průzkumu. Na závěsnících pod křídly může nést další vybavení a výzbroj o hmotnosti až 120 kg. Díky tomu jej lze perspektivně nasadit i jako bojový bezpilotní letoun. Ruské ministerstvo vnitra zavedlo do  výzbroje bezpilotní letouny a  vrtulníky společnosti A-Level Aerosystems, známé rovněž jako Zala Aero. Jedná se  o  menší typy, které lze použít i  v  obydlených aglomeracích. Obvykle jsou vybaveny infračervenou kamerou. Pohon části letounů zajišťují elektromotory. Všechny jsou koncipovány jako samokřídla, což snižuje aerodynamický odpor, avšak klade vyšší nároky na stabilizaci. Obdobné typy vývojové řady Inspektor  101, 201 a  301 prezentovala společnost Aerokon z  Moskvy. Nejmenší z  nich, Inspektor 101, má hmotnost 0,25 kg, dobu letu až 40 min a dolet 44 km. Několika bezpilotními letadly přispěla rovněž společnost NTC Rissa. Jedná se o dvě moderně koncipovaná samokřídla

T-3 a T-4 a letoun s kolmým startem a vrtulí v  kruhové nosné ploše Tajfun 2, určený k nasazení ve městě. Zásadní úspěch zaznamenal společný výrobek společností Vega a  Zala nesoucí jméno Tipčak. Jedná se o systém využívající dva druhy bezpilotních letounů. Větší z nich, který lze přepravovat na nákladním automobilu, má vrtuli umístěnou atypicky ve středu trupu a používá ke startu katapult. Menší startuje z ruky jako model. Pestrou paletu produktů bylo možno vidět u  společnosti Eniks z  Kazaně. Jednalo se jak o malé průzkumné typy, tak o proudové bezpilotní letouny futuristických tvarů a rovněž několik vrtulníků. Některé z nich, především Eleron-3, je již ve výzbroji ruského ministerstva vnitra. K robotickému boomu se připojily i další firmy. Známá zbrojovka Irkut prezentovala moderně řešené typy Irkut-3 a Irkut-200. Jako nepřehlédnutelnou zajímavost je třeba uvést průzkumný balon Puma společností AVGUR a  Ros Aero Systems. Jedná se prakticky o senzorový systém upoutaný ve  výšce 2  000  m až  5  000  m, zajišťující průzkum všeho druhu. Připravil: Martin Koller Foto: autor a archiv autora

39

výcvik

RBS-70 a životní cyklus

Přenosný protiletadlový raketový komplet RBS-70 je ve  výzbroji 25. protiletadlové raketové brigády ve  Strakonicích již několik let. Její vojáci s  ním – v  rámci deklarovaných schopností – absolvovali nespočet cvičení a  reálně vystřelili 30 řízených střel. Výcvik, bojové střelby i  bojové nasazení zbraňových kompletů jsou však jen pomyslná špička v  jejich použití. Jeho neoddělitelným procesem je tzv. životní cyklus zbraně, tedy garance technické spolehlivosti po celou dobu jejího používání. Strakoničtí protiletadlovci tuto skutečnost v žádném případě neopomíjejí, a tak v součinnosti s Velitelstvím společných sil AČR a  sekcí vyzbrojování Ministerstva obrany uzavřeli smlouvu, která v  období let  2011 až  2014 zabezpečí provedení výrobcem předepsaných technických procedur. Hlavní část smlouvy byla splněna právě v loňském roce u výrobce systému ve švédském městě Karlskoga. Konkrétně šlo o provedení čtyřleté periodické prohlídky všech našich kompletů RBS-70 a  jejich výcvikových simulátorů a  kalibrace speciálních zařízení a  testerů. Smluvní stav zabezpečoval i  operativní provedení oprav a  seřízení jednotlivých subsystémů. S rozsahem, úrovní a kvalitou periodické prohlídky byli zástupci AČR seznámeni přímo u výrobce, který konstatoval, že  našim kompletům je

v podmínkách AČR věnována náležitá pozornost a péče. Další součástí smlouvy bylo vyškolení odborného personálu. Tomu byla přikládána priorita, neboť – jak konstatoval velitel 25. protiletadlové raketové brigády plukovník Vladimír Barca – „prostředky investované do personálu ušetří investice do oprav materiálu“. Do speciálních kurzů bylo odesláno osm vojáků k vyškolení na stupeň „MASTER“. Velitel družstva – instruktor a další dva vojáci byli připravováni a  školeni na  stupeň technický specialista úrovně „B“. Podmínkou pro vyslání byly profesně-personální předpoklady a  znalost anglického jazyka. Obsah školení zahrnoval všechny oblasti používání kompletu, včetně střeleb na  simulátoru. O  intenzitě výcviku vypovídá i  10  500 střeleckých sekvencí (zachycení cíle, odpálení a navádění rakety na cíl), které účastníci kurzu absolvovali. Jeden z  nich, nadrotmistr Martin Tíkal, řekl: „Na  vývoji kompletu RBS-70 se  významně podílel Leif Sätterström, který byl současně i  hlavním přednášejícím v  kurzu. Nebyl proto problém získat odpověď na jakoukoliv otázku, kterou jsme položili. Výbava speciální učebny byla skutečně špičková, a tak bylo možné nejen porovnat technický pokrok u jednotlivých typů raket, ale i získat další užitečné technické informace.“

Vedoucí kurzu konstatovali, že jak z pohledu dosažených výsledků, plnění norem, tvůrčího přístupu, tak i z hlediska osobního pojetí jsou vojáci 25. protiletadlové raketové brigády špičkou ve  srovnání s  ostatními uživateli tohoto systému (celkem je ve výzbroji osmnácti států). „Normy, které zahraniční i domácí účastníci kurzu zpravidla plní na  hranici 50 procent, strakoničtí protiletadlovci zvládají na devadesát až sto procent,“ uvedli vedoucí při  hodnocení úspěšnosti kurzu. Podle vyjádření velitele brigády plukovníka Barci je důležité, že  se  v  součinnosti s  Velitelstvím společných sil AČR a  sekcí vyzbrojování Ministerstva obrany povedlo připravit a realizovat projekt, který splňuje požadovanou kontinuitu procesu používání přenosného protiletadlového raketového kompletu RBS-70. „To by mělo být samozřejmostí, ale že je tento proces často opomíjen, připomíná i  Bílá kniha o  obraně,“ uvedl na závěr plukovník Vladimír Barca.

Autoři: Jaroslav Repko a pplk. Jaroslav Daverný, 25. plrb, Strakonice Foto: archiv 25. plrb

military english

VI. High in the Sky VI.V military pilot Becoming a  professional pilot can be very time and money consuming and one way to get round it and even earn some money while doing so is to become a military pilot. It is usually the armed forces, which take care of everything and allow inexperienced young men or women to get a chance of becoming pilots. For example, in the United States the process to become a military pilot is a very competitive one and candidates need at least a  bachelor’s degree to apply. The only exception is the Army, which trains its pilots almost exclusively for helicopters. All trainees regardless of the military branch must first complete officer training. Before applicants even enter the training program they must be between 18 and 33 and must appear before a military board responsible for pilot selection. Once they have passed these two criteria, they have to pass two tests: The Flight Aptitude Test and The Armed Forces Vocational Aptitude Battery. Moreover, applicants have to undertake at least two physicals: a general entrance one and a The Flight Class I test. In these they have to pass height and weight limits and have adequate vision, which can’t worsen beyond a set standard during their careers. Once the applicants pass aptitude tests nothing stands in their way to follow their chosen flying careers. Military pilots in the United States can be put into four categories: Air Force, Army, Navy and Marines. Air Force pilots fly for example with fighters, bombers, or turboprops. The Army specializes almost exclusively in helicopters. Navy pilots may focus on carrier landings. Marines have similar training to Navy pilots, but fly mostly only fighter jets or helicopters. Ground school is something each one of them has to pass before moving on to specialized lectures and training. Some of the specialized courses include flight maneuvers, aerobatics, survival skills, flight theory, navigation and instrument flying. Once trainees pass basic theoretical lectures, they move on to simulator flights and later their first trainer aircraft. As the training advances, they carry out daily flights and learn flying maneuvers, landings, take-offs and navigation. If all the preceding steps in their training go well they move on to advanced aircraft or helicopters. Military pilot training takes from nine to twenty months aircraft carrier and depends on individual circumstances and previous career experience. Even though the differences among military pilots reflect their military branches they are all entitled to similar salaries based on rank and flight hours. In the Czech Republic, the flying part of military pilot training takes place outside the Armed Forces, which outsources the training for approximately ten pilots a year.

Poznámky Flight Aptitude Test = Test předpokladů pro létání. Armed Forces Vocational Aptitude Battery = Testová baterie zjišťující předpoklady pro práci v ozbrojených silách. Viz též: Flight test – zkouška za letu ( Test of an aircraft, rocket, missile, or other vehicle by actual flight or lauching.)

40

Glossary

  aerobatics /ˌɛərəˈbætɪks/ – letecká akrobacie, obraty vyšší pilotáže, bojové obraty;   aircraft carrier /ˈɛərˌkræft/ /ˈkæriər/ – letadlová loď;   applicant /ˈæplɪkənt/ – žadatel, zájemce o přijetí, uchazeč;   aptitude /ˈæptɪˌtjud/ – vlohy, talent;   bachelor’s degree /ˈbætʃələrz/ /dɪˈgri:/ – bakalářský titul;   battery /ˈbætərɪ/ – baterie, sada;   branch /bræntʃ/ – odvětví;   carrier /ˈkæriər/ – transportér;   carrier landing /ˈkæriər/ /ˈlændɪŋ/ – přístání na letadlové loďi;   circumstance /ˈsɜrkəmˌstəns/ – okolnost;   competitive /kəmˈpɛtɪtɪv/ – výběrový (podléhající výběrovému řízení);   criterion, pl. criteria /kraɪˈtɪəriən/ – měřítko, kritérium;   be entitled to /bɪ/ /ɛnˈtaɪtld/ /tə/ – mít právo na něco;   follow /ˈfɒloʊ/ – následovat;   get round it /gɛt/ /raʊnd/ /ɪt/ – obejít;   ground school /graʊnd/ /skul/  – pozemní výcvik;   inexperienced /ˌɪnɪkˈspɪəriənst/ – nezkušený;   instrument flying /ˈɪnstrəmənt/ /ˈflaɪɪŋ/ – létání podle přístrojů;   maneuver /məˈnuvər/ – manévr;   military board /ˈmɪlɪˌtɛrɪ/ /bɔrd/ – vojenská komise;   officer training /ˈɔfəsər/ /ˈtreɪnɪŋ/ – důstojnický výcvik;   outsource /ˈaʊtˌsɔrs/ – zajištovat externě;   pass a test /pɑs/ /ə/ /tɛst/ – úspěšně absolvovat test;   pass limits /pɑs/ /ˈlɪmɪts/ – splnit normy (limity);   physical /ˈfɪzɪkəl/ zdravotní prohlídka, zkouška;   preceding /prɪˈsi: dɪŋ/ – předcházející;   regardless of sth /rɪˈgɑrdlɪs/ – bez ohledu na, bez zřetele na;   simulator /ˈsɪmjəˌleɪtər/ – trenažér, cvičný přístroj, cvičná kabina;   survival skills /sərˈvaɪvəl/ /skɪl/ – dovednosti nutné k přežití;   trainer aircraft /ˈtreɪnər/ /ˈɛərˌkræft/ – cvičný letoun, školní le­toun;   turboprop /ˈtɜrboʊˌprɒp/ – turbovrtulový letoun;   vision /ˈvɪʒən/ – zrak;   vocational /voʊˈkeɪʃənl/ – týkající se povolání (profese);   worsen /ˈwɜrsən/ – zhoršit se. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and definitions A physical is a medical examination , done in order to see if someone is fit and well enough to do a particular job or to join the army. See also medical – relating to illness and injuries and to their treatment or prevention. The word compound be entitled to is a passive form of the verb entitle and in both voices (active as well as passive) must be used with the preposition to (This certificate entitles me to free meals or I’m entitled to free meals by this certificate). Regardless is always followed by the preposition of. Carrier is a person, thing, or organization employed to carry goods, passengers, etc. It is also a person or animal that, without having any symptoms of a disease, is capable of transmitting it to others. Military: a self-propelled wheeled vehicle designed specifically to carry something ; a large warship that carries planes and has a long flat deck for take-offs and landings.

Commentary Helicopter is sometimes informally referred to as a chopper. Marine : given name. Military: a member of the military in an infantry or amphibious force. Marina: a number of ships; a place for docking pleasure boats.

exercises 1. Re-order the words to make questions. Answers are in the main text. The first question has been done for you. A. How long is the military pilot training? B. need requirements What do candidates pilot? C. training How is the pilot Army specific? D. USA four What military are the categories of pilots in? E. school is the role of a What ground? F. pilots’ What does depend income on? G. Czech What are the of military pilot specifics training?

2. Read the statements and decide whether they are true or false.

technika a výzbroj

3 Use expressions from the text to match these definitions. 1. __________  – to take upon oneself, as a task, performance, etc. 2. __________  – as much or as good as necessary for some requirement or purpose 3. __________  – a person requesting something; a candidate 4. __________  – a light fast moving aircraft designed to attack other aircraft

Houfnice

vzor 14 a 14/19

5. __________  – a large aircraft designed to drop explosive projectiles 6. __________  – the art or science of plotting, ascertaining, or directing the course of aircraft, or guided missile 7. __________  – a planned and regulated movement or evolution of troops, aircraft, etc.

1. There are significant benefits of becoming a military pilot. 2. Candidates for military pilots in USA do not have to be experienced, but must graduate with a bachelor degree during their training. 3. Pilots have to pass a ground school to start with specialized lectures and training. 4. Pilots undertake specialized trainings on the same machines as they will use in real situations as they need to be used to them. 5. Pilots’ vision is an extremely significant element influencing his career. 6. Previous experience has no influence on pilot’s training as they have to go through all of the stages of training. 7. The Czech Armed Forces take part in training civilian pilots.

4. Fill in the gaps with the words from the box. battery   officer training   military board applicants   aptitude    physicals

The Royal Air Force recruitment process ensures that the right people match the right jobs. This selection process has various levels and series of (A) _________ tests.(B) _________ for RAF jobs will have to spend up to four days at the Officers and Aircrew Selection Centre (OASC) and appear before a (C) _________. A good level of basic fitness training is essential as well. The (D) _________ consist of short distance runs, press-ups and sit-ups in one minute. Moreover, airmen must complete 2.4 km run in a gym and specific number of press-ups and sit-ups. After successful completing the given test (E)________, all potential recruits attend Pre-Recruit Training course. RAF student pilots start their training as Direct or Graduate Entrants. They join their 30-week Initial (F)_________ course at the RAF College Cranwell, Lincolnshire. After passing all ranges of test, they are sent to either fast-jet, multi-engine or rotary-wings syllabus.

Dělo, které posloužilo při pohřbu prezidentů Masaryka a Havla, můžeme s jistou nadsázkou označit za nejdéle sloužící českou zbraň naší armády. Zároveň patří k nejslavnějším výrobkům našeho zbrojního průmyslu. Na přelomu století

Otázku moderní výzbroje polního dělostřelectva začaly evropské armády řešit koncem devatenáctého století. Děla s  hlavněmi pevně připojenými k  lafetám, která poskakovala při  každém výstřelu, již dlouhodobě nesplňovala požadavek efektivní podpory pěchoty v terénu. Přitom konec století páry a elektřiny se již mohl pochlubit technologiemi, které umožňovaly realizaci podstatně sofistikovanějších řešení. Nejvyspělejší

Answer key to the exercises Ex. 1: : A. How long is the military pilot training? B. What requirements do pilot candidates need? C. How is the Army pilot’s training specific? D. What are the four categories of military pilots in USA? E. What is the role of a ground school? F. What does pilots’ income depend on? G. What are the specifics of Czech military pilots’ training? Ex. 2: 1T, 2F, 3F, 4F, 5T, 6F, 7F Ex. 3: 1. undertake, 2. adequate, 3. applicant, 4. fighter, 5. bomber, 6. navigation, 7. maneuver Ex 4: A aptitude, B Applicants, C military board, D physicals, E battery, F Officer training

3

200

Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: archiv redakce

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

Zkušební vzor houfnice ráže 9,5 cm od společnosti Škoda z roku 1913, ze kterého vycházela 10 cm Feldhaubitze M14

evropské země byly tehdy Británie, Francie a nedávno sjednocené, průmyslově akcelerující Německo. Inspirací pro všechny dělostřelce se  stal francouzský Canon de 75 modéle 1897 (případně Matériel de 75 mm Mle 1897). Jednalo se o vpravdě revoluční zbraň ráže 75 mm systému Deport, vyráběnou sériově zbrojovkou Schneider. Utajování jejího vývoje vedlo roku 1894 až k ostudnému nespravedlivému antisemitskému procesu s dělostřeleckým stážistou francouzského generálního štábu kapitánem Alfredem Dreyfusem. Základní koncepce horní a  spodní lafety s  ramenem opatřeným rydlem, skluzné hlavně se  vzduchokapalinovým brzdovratným zařízením a  šroubovým závěrem a  rovněž nezávislým zaměřovačem pro přímou i nepřímou střelbu se používá dodnes. Praktická rychlost střelby byla podle použité munice 15 až 30 ran za minutu. Proto byl kanon ve své době označován rovněž jako první polní rychlopalný kanon. Soudobí taktici předpokládali, že taková zbraň bude schopna rozhodnout situaci na  bojišti. Stabilita při  výstřelu snížila potřebu opětovného zaměřování po  každé ráně a  zároveň umožnila instalaci štítu, který chránil obsluhu před palbou pěchotních zbraní a střepinami či submunicí dělostřelecké munice. Nelze se divit, že kanon se rozšířil do mnoha armád a sloužil v první i druhé světové válce. Přesto měl z hlediska podpory pěchoty v  terénu několik nedostatků. Jako kanon střílel, na  rozdíl od houfnic, především spodní skupinou úhlů a používal jednotné náboje. To výrazně omezovalo možnost ničení cílů za terénními překážkami a v okopech. Munice poměrně malé ráže měla malý účinek. Ukázalo se, že  v  reálném boji bude třeba zajišťovat podporu pěchoty kombinací kanonů a houfnic. Jako zajímavost lze uvést, že popud ke konstrukci slavné

10,4 cm Feldhaubitze M14/CH pro Čínu měla lafetu řešenou stejně jako pozdější sériová 10 cm Feldhaubitze M14

10,5 cm Feldhaubitze M14/T připřažená ke kolesně

se podařilo zúročit zkušenosti z vývoje moderních děl. Ukázalo se to jako správná cesta, protože výhodu houfnic nad kanony na bojišti potvrdila i praxe rusko-japonské války (1904–1905). Do roku 1914 nabídla Škodovka bezúspěšně armádě několik moderně řešených houfnic v rážích 100 mm a 152 mm. Verzi z roku 1913 ráže 9,5 cm lze považovat za vzor pro sériovou výrobu slavného typu M14. Nakonec se opět prosadila na zahraničním trhu. V  obou případech se  jednalo o  identickou zbraň. Z obchodních důvodů však existovala dvě různá označení. Pro Turecko to bylo 10,5 cm M14/T a pro Čínu 10,4 cm M14/CH. Po vypuknutí války armáda zabavila celkem 66 děl připravených na export (48 pro Čínu a 18 pro Turecko). Jednalo se  o  jediné moderní houfnice této ráže v  rakouském dělostřelectvu! Erár zároveň zabavil i  zkušební baterii těchto zbraní v ráži 10 cm určenou pro předvedení reprezentantům dělostřelectva. Uvedené provedení se  lišilo od  exportních pouze v  detailech, především zmizely odlehčovací otvory na bocích chobotu lafety. Tato zbraň byla prakticky okamžitě zavedena do výzbroje jako 10 cm Feldhaubitze M14 (10cm polní houfnice vzor 14). Zároveň se rozběhla výroba na plné obrátky. Probíhala po celou dobu války v Plzni, Vídni a maďarském Rábu (Györ), kde Škoda ve  spolupráci s  německou firmou Krupp vybudovala dělovku za účelem proniknutí na uherský trh. První úspěchy se dostavily již počátkem války na srbské frontě. Kombinace relativně malé hmotnosti a vysokého výkonu vedla i k použití houfnic vz. 14 jako horských děl na frontách v  Albánii a Itálii. V  rámci bojů ukořistila mnohá děla italská armáda, která je použila proti původním majitelům. Jako zajímavost lze uvést, že naši vojáci se při obraně Tobruku v roce 1941 setkali s těmito zbraněmi, které v přístavu zanechali právě Italové. Zbrojíři uvedli známý typ do provozu a poté došlo k nasazení proti německým a italským obléhacím jednotkám.

Technické zajímavosti Zkušební prototyp 10 cm Feldhaubitze 14 na střelnici v Bolevci

zbraně dala francouzská špionáž, která zjistila, že u německé společnosti Ehrhardt (později Rheinmetall) probíhá vývoj brzdovratného zařízení.

Nadčasové technologie z Plzně

Firma Škoda se  zabývala zbrojní výrobou až  od  roku 1888. Jiný výrobce s takovým zaměřením v českých zemích (Čechy a Morava) tehdy neexistoval. Konstruktéři mladé zbrojovky se  brzy dostali do  konfliktu s  byrokratickými reprezentanty rakouského dělostřelectva, kteří z  technologického hlediska „zaspali dobu“. Proto dlouhodobě prosazovali zastaralá děla s bronzovými hlavněmi, které byly při výstřelu pevně spojeny s lafetami, stejně jako v napoleonských válkách. Škodovce se podařilo prosadit nejprve v oboru námořního dělostřelectva. Tam se stala ocel výrobní nutností pro hlavně vysokotlakých lodní děl. Jejich upevnění k pivotům na palubách zároveň vyžadovala brzdovratná zařízení. Takto byl konstruován již 4,7cm lodní kanon d/33 z roku 1890, určený primárně k obraně proti útokům torpédových plavidel. Zároveň byl vybaven klínovým závěrem, který umožňoval vést rychlou palbu. Ve stejné době nabízela Škoda rakouské armádě polní kanon ráže 75  mm s  klínovým závěrem a  brzdovratným zařízením, které bylo převzato z námořního typu. Vzhledem ke krátkému zákluzu hlavně nebylo dělo dostatečně stabilní při střelbě, takže zkušební komise jeho zavedení do výzbroje nedoporučila. Nový typ nabízený o čtyři roky později měl již dlouhý zákluz a  dostatečnou stabilitu. Technologicky se  vyrovnal francouzskému vzoru, který se oficiálně objevil v roce 1897. Rakouské dělostřelectvo však všechny typy odmítalo. Plzeňské vedení v  roce 1903 dočasně rezignovalo na  vývoj kanonů pro rakouskou armádu a zaměřilo se na houfnice. Zde

Podle publikace Československé dělostřelectvo 1918–1939 od Jiřího Janouška (Corona 2007) bylo v  Plzni za  první světové války vyrobeno 6  458 ocelových hlavní a  4  077 lafet. Nejasný je počet bronzových hlavní, které si prosadilo u prvních sérií rakouské ministerstvo. Vyráběly se vesměs ve vídeňském Arzenálu. V  průběhu války však nastal nedostatek barevných kovů, který toto archaické řešení definitivně ukončil

10 cm Feldhaubitze M14 ukořistěné italskou armádou

Pozorovatelna s pancéřovým štítem upevněná na muničním voze

i v Rakousku. Součástí nabízeného vybavení houfnice vzor 14 byly v první řadě dvoukolové kolesny, které soužily ke spojení hipomobilní zbraně s koňským potahem. Součásti kolesny tvoří oj s rozporkami a postroje pro šest koní. Na standardní kolesně seděli obvykle tři vojáci. Existovalo ještě další provedení, kdy kolesna táhla další dvoukolové vozy. V  první řadě se jednalo o muniční vozy, které sloužily k přepravě střeliva. V  samostatných pouzdrech tam byly uloženy granáty nebo šrapnely a  nábojky. Uvedené provedení snižovalo možnost exploze většího množství munice při  zasažení ohněm nebo tlakovou vlnou. Součástí muničního vozu mohla být na  objednávku pancéřovaná pozorovatelna. Jednalo se  o  ocelový stojan nebo stativ, který nesl pancéřovou desku. K  té bylo upevněno sedátko, pultík a hlavně nůžkový dalekohled. Toto pracoviště dělostřeleckého pozorovatele bylo možno postavit samostatně na zem, upevnit na muniční vůz, případně základní trubkový stojan teleskopicky vysunout, takže pracoviště se  nacházelo ve  výšce několika metrů nad  zemí. Uvedená konstrukce umožňovala ukrývat pozorovatele mezi stromy a v osadách. Zvýšené postavení skýtalo lepší přehled a možnost vyhledávání cílů v  terénu. Součástí oddílu byla rovněž polní kovárna přepravovaná dvojicí vozů. Přepravovala několik truhlíků s nářadím, polní výheň, kovadlinu a pár náhradních kol pro děla. Její příslušníci opravovali děla, povozy a kovali koně. Obdobné kovárny byly ve  skladech nedotknutelných zásob naší armády ještě v osmdesátých letech minulého století, samozřejmě bez hipomobilních povozů.

V československé armádě

Rakouští vojáci s polní houfnicí vzor 14 na italském bojišti

10,5 cm Feldhaubitze M14/T s plným muničním vozem

Po  získání samostatnosti v  říjnu 1918 se  na  území nového středoevropského státu nacházelo pouze 108 děl různých druhů a typů. Přitom politická situace měla daleko k bezpečnostní stabilitě. Pohraniční okresy s německým obyvatelstvem se  chtěly odtrhnout. V  lednu 1919 vypukl sedmidenní konflikt s Polskem o Těšínsko, který zastavil až nátlak dohodových mocností. Na  spadnutí byla válka s Maďarskou republikou rad, která vznikla 21. března 1919. O  měsíc později již narychlo slepené československé dobrovolnické a  legionářské útvary bránily jižní Slovensko. Přitom houfnice M14 bojovaly na obou stranách fronty. Stav armádní výzbroje naprosto neodpovídal potřebám. Přitom záměrem vlády se stalo vybudování mobilizačního počtu 24 divizí. Proto byla zahájena urychlená realizace rozsáhlých nákupů vojenského materiálu, včetně dělostřeleckého, a  to jak od  monopolního výrobce Škoda Plzeň, tak v  omezené míře i ze zahraničí.

Známý snímek ze cvičení dělostřelectva československé armády ve dvacátých letech minulého století. Vojáci mají ještě rakouské přilby M17 (původně německý vzor 16)

Škodovka přitom využila zavedenou válečnou výrobu. Zároveň však prožívala těžkou krizi. S koncem války se pro specializovanou zbrojovku téměř úplně zhroutil odbyt. Novopečení čeští politici chtěli zároveň, v záchvatu diletantského pacifismu, zcela zrušit zbrojní výrobu. Finanční problémy vedly k tomu, že s pomocí československé vlády a Živnobanky získal akciovou majoritu ve Škodě Plzeň na téměř dvacet let francouzský koncern Schneider. Přes uvedené problémy disponovala naše armáda již koncem roku 1920 celkem 1  526 děly. Mezi nimi bylo 83 nově vyrobených houfnic M14, které dostaly domácí označení 10cm lehká houfnice vz. 14. S italskými legiemi dorazily do vlasti dvě baterie vybavené tímto typem děla. Výroba nejasného množství probíhala v nezměněné podobě do počátku roku 1921. Není zcela jasné, kolik houfnic původního provedení vz. 14 sloužilo v čs. armádě a jak dlouho, případně kolik z nich bylo modernizováno, protože již v roce 1919 se připravovaly konstrukční změny, které měly zvýšit bojovou hodnotu zbraně. Šlo především o zvýšení dostřelu. Nejjednodušší cestou bylo prodloužení hlavně z 1 930 mm na 2 400 mm, čímž však vzrostla nejen její hmotnost, ale i zákluzové hmoty při výstřelu. Proto bylo třeba upravit vyvažovače a především brzdovratné zařízení. Nová zbraň byla zavedena do výzbroje s označením 10cm lehká houfnice vz. 14/19. Díky výše popsaným úpravám a novým typům munice vzrostl maximální dostřel houfnice z 8 000 m na 9 800 m. Výroba pokračovala až  do  roku 1935, přičemž československá armáda nakoupila celkem 605 houfnic. V  rámci polního dělostřelectva tvořily především výzbroj lehkých dělostřeleckých pluků číslo 1 až 12, 13 a 15. Ty se skládaly ze tří oddílů po třech bateriích. Baterie měla tři důstojníky a  114 poddůstojníků a  vojínů, 17  jezdeckých a  62 tažných koní. Výzbroj a  vybavení tvořily čtyři houfnice, osm kolesen, čtyři hlomozny (dvoukolové vozy s  municí, které se  připřahaly za  kolesny nebo samostatně) a 17 lehkých vojenských vozů.

4. ROČNÍK BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO SAMOSTATNOU KATEGORII

diplomatický armáda a veřejnost protokol a etiketa ZÁCHRANNÝCH A BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK Hervis ½maraton Praha a Volkswagen maraton Praha

Polní kovárna, jejíž příslušníci opravovali děla a kovali koně.

Hlomozna vz. 14/22

Každá baterie měla dvě čety po dvou houfnicích. Obsluha děla se  nazývala poločeta. Skládala se  z  dělovoda, mířiče, střelce, nabíječe, pomocníka, časovače, podavače střel, podavače nábojek a podavače truhlíků. Pluky číslo 14, 18 a 19 měly pouze dva oddíly houfnic. Dělostřelecké pluky armádní zálohy číslo 51 až 54 měly jeden oddíl kanonů a jeden oddíl houfnic. Ve třicátých letech proběhla jejich motorizace. Kanony a houfnice byly v tomto případě přepravovány takzvaně nesením na sedlovém návěsu nákladních automobilů Škoda soustavy Martin spolu s pásovým traktorem Breitfeld a Daněk. Po rozdělení republiky roku 1939 zůstalo 184 houfnic na Slovensku. Několik z  nich se  zúčastnilo Slovenského národního povstání. Nasazení v rámci německých ozbrojených sil není doloženo, ani vyloučeno. Potvrzoval by je německý předpis pro 10 cm le. FH. 14/19 a předpis pro munici k tomuto dělu. Malé množství houfnic zůstalo ve skladech až do roku 1945, kdy byly nakrátko opět zařazeny do služby v československé armádě.

Munice

Spolu s děly vyráběla společnost Škoda munici ve spolupráci s Vítkovickými železárnami. Do roku 1921 se jednalo o granáty – původně 10 cm M14 a M15 (Granate), dále o  granátové šrapnely M14 (Einheitsgeschoss), šrapnely M14/121 (Schrapnell) a  minové granáty M14 (Minengranate). K  výmetu z  hlavně se  používaly nábojky M14 (Hülsenpatrone) se  šesti náplněmi. České označení pro ně bylo granát ostrý 10cm vz. 14, později 14/19, modernizovaný granát ostrý 10cm vz. 15, G.-šrapnel ostrý 10cm vz. 14, šrapnel ostrý 10cm vz. 14 a granát ostrý minový 10cm vz. 14. K iniciaci munice sloužily hlavové časovací zapalovače 10 cm M14 Feldhaubitze Schrapnelldoppelzünder a  dnové nárazové zapalovače 10 cm M14 Feldhaubitze Minengranat-Mittelzünder. Granáty a  šrapnely měly šedou barvu s  červeným šablonováním. Rakouská armáda používala rovněž nábojky se čtyřmi náplněmi a stejným označením M14 a několik typů plynových granátů (Gasgranate 10 cm M14), které naše armáda do výzbroje nezavedla. V  roce 1921 byly do  výzbroje zavedeny nové typy munice, konkrétně 10cm ostrý minový granát vz. 21, 10cm ostrý časovací granát vz. 21 a 10cm ostrý G.-šrapnel vz. 21. Koncepčně

Základní takticko-technická data pro 10 cm lehkou houfnici vz. 14/19:

Bojová hmotnost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1 510 kg Celková délka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   5 490 mm Celková šířka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1 625 mm Rozsah náměru  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   –7° až +48° Rozsah odměru  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   6° Palná výška  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1 018 mm

10,5 cm Feldhaubitze M14/T

vycházely z předešlých typů, avšak měly lepší tvarování. K výmetu se  používala 10cm ostrá nábojka vz. 14 se  šesti náplněmi. Granáty používaly k  iniciaci několik typů zapalovačů, konkrétně 10cm ostrý dvojitý časovací granátový zapalovač vz. 21, 10cm ostrý dvojitý granáto-šrapnelový zapalovač vz. 21 a 10cm ostré zapalovací ústrojí vz. 21 (technicky dnový zapalovač). Granáty a šrapnely byly natřeny barvou lila s červeným šablonováním. V roce 1930 byla do výzbroje zavedena nová, či spíše modernizovaná munice. Jednalo se  o  10cm ostrý nárazový granát vz. 30, 10cm ostrý časovací granát vz. 30 a 10cm ostrý šrapnel vz. 30. K výmetu sloužila 10cm ostrá nábojka vz. 30 se sedmi náplněmi. Granáty a  šrapnely nesly nové zbarvení a  šablonování v  kombinaci bílé a  červené. Objevily se  také nové moderní druhy a typy zapalovačů domácí konstrukce. Jednalo se  o  ostrý nárazový zapalovač SKHZR, ostrý nárazový zapalovač CHZR, ostrý dvojitý časovací zapalovač VG-SKR a ostrý dvojitý časovací zapalovač GG-CR.

Ředitel organizačního týmu závodů Hervis ½maraton Praha a Volkswagen maraton Praha Carlo Capalbo nabízí příslušníkům AČR a dalších složek IZS možnost účasti vytrvalostních běžců na významným mezinárodních závodech v samostatné kategorii záchranných a bezpečnostních složek (KZBS). Jako vyjádření své úcty a poděkování příslušníkům armády a dalším členům IZS za práci v mezinárodním měřítku i ve prospěch občanů ČR nabízí zvýhodněné startovné. Vedle toho organizátor věnuje finanční částku do nadačních fondů, které se starají o rodiny těch, kteří se při výkonu povolání těžce zranili anebo zemřeli.

Pořadatel: OdZVSlTV SRDS-OS MO Organizátor: P  IM, Praque International Marathon, spol. s r. o. Termín: 3  1. březen 2012 (½maraton) 13. květen 2012 (maraton) Start a cíl:   ½maraton Praha: Rudolfinum, náměstí Jana Palacha,   Maraton Praha: Staroměstské náměstí Účastníci:  Jednotlivci (muži i ženy) a čtyřčlenné týmy (včetně smíšených). Individuální účastník absolvuje celou trať a bude hodnocen v celkovém pořadí i v rámci KZBS. Tým absolvuje stejnou trať štafetovým způsobem. Startovné ½maratonu:   Jednotlivec do 27. 3. 2012 – 500 Kč   Tým (štafeta) do 27. 3. 2012 – 5 000 Kč Startovné maratonu:   Jednotlivec do 8. 5. 2012 – 700 Kč   Tým (štafeta) do 8. 5. 2012 – 5 500 Kč

Základní technický popis

Podle služebního předpisu D-IV-4 dělostřelecká nauka pro 10cm lehkou houfnici vz. 14/19 se  jedná o  dělostřeleckou zbraň se  skluznou hlavní, vodorovným klínovým závěrem, vzduchokapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem, samočinným zákluzovým rozvodem, vyvažovači, nezávislým bubínkovým zaměřovačem a lafetovým štítem. Hlaveň je vyrobena z chromniklové oceli a skládá se z duše a pláště, čelisťového a šroubového nátrubku. Uvnitř hlavně je hladká nábojová komora, kuželový přechod a rýhovaná část s 36 drážkami a poli. Závěr je vodorovný klínový se spušťadlem Ehrhardt. Lafeta je ocelová, chobotová a skládá se z vrchní a spodní lafety. Součástí vrchní lafety je kolébka s kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem a  zákluzový rozvod se  zákluzovou a  náměrovou stupnicí. Dále jsou na lafetě upevněny vyvažovače a náměrové a odměrové řídidlo. Lafetový štít je vybaven vrchní a spodní sklopnou štítovou přilbou a  lafetovými sedátky. Chobot, ve  kterém je uložen truhlík na  mířidla a  lafetová skřínka, je ukončen rydlem a  ostruhou. Kola jsou paprsková dřevěná vzor 14. Mířidla sestávají z 10cm zaměřovače vz. 14/19 s dělovým dalekohledem vz. 8/14. Doprava se děje nadkolesněním na kolesnu vz. 14/19, do které je zapřaženo šestispřeží.

Kontaktní osoba za resort obrany: pplk. Miroslav Jebavý, 218 661, 602 734 515, e-mail: [email protected]

Přihlášky/registrace pouze on-line na www.pim.cz/kzbs. V požadované registraci je nutné vyplnit všechny povinné údaje, zejména číslo VÚ/VZ. Uzávěrka přihlášek/registrací: ½maraton – 27. 3. 2012 Maraton – 8. 5. 2012 Pořadatel si vyhrazuje právo uzavřít registraci předčasně z důvodu maximální povolené naplněnosti startujících!!! Způsob platby: – platební kartou on-line – bankovním převodem – hotově, přímo v kanceláři PIM, Záhořanského 3, Praha 2 (Při bezhotovostní úhradě je nutný variabilní symbol, který každý získá při elektronické registraci. Aktuální bankovní spojení na www.pim.cz.) Platbu je nutné provést do týdne od registrace!

Použití gramatiky odlišné od aktuálních pravidel českého pravopisu vychází z použitých meziválečných služebních předpisů a originálních cizojazyčných textových materiálů. Připravil: Martin Koller ve spolupráci s pracovníky VHA a knihovny VHÚ Foto a ilustrace: Vladimír Marek, Vojenský historický archiv, služební předpisy rakousko-uherské a československé armády, archiv společnosti Škoda

47

S lítostí oznamujeme, že dne 25. 12. 2011 náhle zemřel plk. v záloze Ing. Milan Máčel, ředitel odboru vzdělávání Ministerstva obrany. Celý svůj život zasvětil práci pro Českou republiku. V oblasti personálního managementu a vojenského vzdělávání působil od roku 1988. Loučíme se s výraznou osobností, ve které se snoubil ryzí charakter člověka s uznávaným odborníkem a manažerem. Resort tak ztratil výrazného experta na vojenské školství. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Čest jeho památce. Zarmoucení spolupracovníci

REPORT Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor Jan Procházka Grafická úprava Andrea Bělohlávková Kresby Jiří Král Jazyková korektura Jiřina Švarcová Foto na titulní straně Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 9. 1. 2012 Toto číslo vyšlo dne: 16. 1. 2012

Kontakty do redakce

Otevřený přebor SpS Běžecká liga 2012 Běžecká liga je devítikolová bodovací soutěž jednotlivců. Je organizována dle věkových kategorií pro muže a ženy. Jsou stanovena kritéria, kde muži běží vzdálenost 6–10 km a ženy 2–6 km, podle jednotlivých míst na různém povrchu a profilu terénu. Do soutěže lze vstoupit v  libovolném termínu. Bodová hodnocení dosažených výsledků z  jednotlivých kol se  sčítají do závěrečného vyhodnocení. Vyhodnocení jednotlivých závodů budou zasílat hlavní rozhodčí na  skupinu tělesné výchovy SpS. Vítězové jednotlivých závodů ve  svých kategoriích obdrží od organizátora diplom. Vítězi a zároveň přeborníky VeSpS za rok 2012 se stávají závodníci s  největším počtem získaných bodů ve  své kategorii. Účast v  Běžecké lize 2012 je pouze pro vojáky AČR.

Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik

Harmonogram Běžecké ligy 2012: I. kolo II. kolo III. kolo IV. kolo V. kolo VI. kolo VII. kolo VIII. kolo IX. kolo

5.–6. dubna 2012 30.–31. května 2012 21.–22. června 2012 26.–27. července 2012 16.–17. srpna 2012 30.–31. srpna 2012 26.–27. září 2012 11.–2. října 2012 31. října – 2. listopadu 2012

Opava Jince Sedlec-Vícenice Žatec Hranice Bechyně Lipník nad Bečvou Přáslavice Olomouc

Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: [email protected]

Správný znak praporu AZ V A reportu číslo 10 jsme publikovali rozsáhlejší informaci o aktivní záloze. Její součástí byl i znak 801. teritoriálního praporu Vojenské policie. Vycházeli jsme z informací, které byly poskytnuty na odborném semináři k aktivní záloze, a z publikace Pavla Kuthana Aktivní záloha. Obdobně jako v případě dalších dvou teritoriálních praporů Vojenské policie jsme publikovali znak velitelství, pod který spadá. Tyto podklady se ale ukázaly jako zastaralé. Mezitím 801. prapor získal svůj vlastní znak. Abychom všechno uvedli na pravou míru, přinášíme nový znak této jednotky schválený Vojenským historickým ústavem Praha. Vladimír Marek

Kontaktní adresa: VÚ 2802 Olomouc skupina tělesné výchovy VeSpS kpt. Mgr. Tomáš Mik fax 401 330 tel. 401 153 e-mail [email protected]

SPORTOVNÍ PŘEBORY AČR 2012 V souladu s Plánem činnosti resortu MO na rok 2012 se uskuteční v průběhu roku 2012 sportovní přebory v uvedených soutěžích.

OTEVŘENÉ PŘEBORY AČR

PŘEBORY AČR Poř. Název přeboru číslo

Místo

Datum

1.

Mezinárodní mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji (Winter Survival 2012)

Ovčárna pod Pradědem

30. 1.–3. 2. 2012

2.

Přebor AČR v leteckém pětiboji

Praha, Žatec

18.–20. 4. 2012

3.

Přebor AČR ve vojenském pětiboji

Vyškov

24.–27. 4. 2012

4.

Přebor AČR v přespolním běhu a „CISM DAY RUN“

Praha

17. 5. 2012

5.

Turnaj MO a velení AČR v tenise dvojic

Měřín

6.

Mezinárodní mistrovství AČR v letním přírodním víceboji (Summer Survival 2012)

Vyškov

20.–24. 6. 2012

Poř. Název přeboru číslo

Místo

Datum

1.

Otevřený přebor AČR v klasickém lyžování a skialpinismu

Krušné hory

4.–6. 1. 2012

2.

Otevřený přebor AČR ve sjezdovém Krušné hory lyžování

10.–12. 1. 2012

3.

Otevřený přebor AČR ve squashi

21.–22. 3. 2012

4.

Otevřený přebor AČR ve sportovním Brno lezení

12.–13. 4. 2012

5.

Otevřený přebor AČR ve stolním tenisu

Praha

17.–18. 4. 2012

6.

Otevřený přebor AČR v benčpresu

Praha

19. 4. 2012

7.

Otevřený přebor AČR v golfu

Grabštejn

5. 6. 2012

8.

Otevřený přebor AČR v nohejbalu „O pohár A reportu“

Praha

18. 10. 2012

9.

Otevřený přebor AČR ve florbalu

Praha

31. 10. – 1. 11. 2012

1.–5. 10. 2012

Praha

10. Otevřený přebor AČR v badmintonu Praha 11.

Otevřený přebor AČR ve volejbalu smíšených družstev

14.–15. 11. 2012

Praha

21.–22. 11. 2012

PŘEBORY MO a prvků podřízených MO Poř. Název přeboru číslo

Místo

Datum

1.

Futsal

Praha

17.–18. 1. 2012

2.

Malá kopaná

Praha

25.–26. 4. 2012

3.

Tenis

Praha

11.–12. 6. 2012

4.

Plážový volejbal

Praha

18.–19. 6. 2012

OTEVŘENÉ PŘEBORY ORGANIZOVANÉ Úřadem služeb (VZ 5810 Praha) Poř. Název přeboru číslo 1.

Přebor posádky Praha na horských kolech

Místo

Datum

Praha

10. 10. 2012

SPORTOVNÍ DNY MO ORGANIZOVANÉ Úřadem služeb (VZ 5810 Praha) Poř. Název akce číslo

Místo

Datum

1.

Sportovní den MO

Krušné hory

19. 1. 2012

2.

Sportovní den MO

Krkonoše

8. 3. 2012

3.

Sportovní den MO

Jizerské hory

6. 9. 2012

4.

Sportovní den MO

Praha

29. 11. 2012

NONSTOP – jste ztratili blízkou osobu, kolegyni nebo kolegu

OTEVŘENÁ ANONYMNÍ LINKA POMOCI V KRIZI:

– máte rodinné či partnerské problémy

• POLICISTŮM

– jste použili služební zbraň

• VOJÁKŮM

– máte nezvyklé fyzické příznaky neumožňující plné nasazení – máte problémy v zaměstnání, s nadřízeným nebo kolegy – vás sužují jiné nepříjemnosti či těžkosti, které vám dlouhodobě ztrpčují život

LINKA POMOCI V KRIZI NABÍZÍ: – ANONYMITU – povinnost mlčenlivosti

• HASIČŮM • ZAMĚSTNANCŮM RESORTŮ MV A MO • JEJICH RODINÁM A BLÍZKÝM e-mail:

[email protected] telefon MV:

974 834 688 skype:

– emocionální podporu

linkapomoci

– vyslechnutí a porozumění

telefon MO:

– zprostředkování kontaktů

991 834 688

ZAVOLAT JE PRVNÍ KROK, VŽDY EXISTUJE ŘEŠENÍ

VOLEJTE, KDYŽ:

974 834 688 • skype: linkapomoci • 991 834 688

OTEVŘENÁ ANONYMNÍ LINKA POMOCI V KRIZI