PRAMÍNEK
Č. 23 | INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA | 3/2012 BERÁNKU, VÍTEJ! „ . . . I řekl Bůh . . . pak vezměte trochu beránčí krve a potřete jí obě veřeje i nadpraží domů. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi. Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení . . .“ Slavnost nekvašených chlebů, pesach, pravoslavná pascha, křesťanské velikonoce. Pro každou kulturu v jakékoli historické epoše jeden ze zásadních svátků, ke kterým je dobré se vracet. Starozákonní příběh o Mojžíšově vyvedení Židů z Egypta (Exodus), ze kterého je úvodní citace, patří k těm nekrásnějším, které Bible nabízí. Možná i pro svoji jednoznačnost a jednoduchost. To dobré, co má zůstat zachováno, co má přežít, je označeno čistou krví jednoročního beránka. To špatné, co působí druhým příkoří, je vydáno napospas Božímu trestu bez výjimky. Symboliku židovských velikonočních svátků později přetavenou do oslav Vzkříšení Krista – jakkoli byla v minulosti potlačována a zastírána přívlastkem „svátků jara“, prožíváme v našem každodenním konání. Možná si ji dnes v překotné době již plně neuvědomujeme. Připomeňme si jen běžné rituály: je pro nás svátkem, když se nám podaří sejít se celá rodina u společné večeře (poslední večere Páně), občerství nás pohár čisté vody (toto je kalich mé krve), máme rádi jídla, na jejichž přípravě se podílíme všichni (blaze těm, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově), radost, když k nám zavítá malé (čisté) dítě (hle beránek Boží, který za nás snímá hříchy světa) a našli bychom těch symbolů, rituálů a znamení ještě více. Po staletí budovali naši předkové svoji existenci a kulturu na těchto židovsko-křesťanských tradicích a hodnotách. Nepředělávejme proto svět k obrazu svému. Předělejme sami sebe k obrazu Božímu. Láska k bližnímu je prostředek i cíl naší životní pouti.
Inspirujme se proto o letošních velikonočních svátcích slovy Starého zákona a symbolicky označme svoje příbytky, branky, vrátka červenou stužkou. Dejme znamení našim koledníčkům, dětem – čistým beránkům, že jsou pro naše domovy požehnáním, že nás jejich přítomnost ochrání před všemi nástrahami světa, že jsou vítáni a očekáváni. Že nám jejich návštěva s opentlenou pomlázkou a veselou říkankou rozjasní nejen obydlí, ale také mysl. Je nám toho všem zapotřebí. Pavla Kaprasová
http://muj.labuznik.com/zaznam_denicku.php?c=4629&l=bedla
MDŽ Když se rodily nápady jak oslavit MDŽ, byl zamračený čas, právě takový, kdy je lépe pobýt pospolu se sousedy, s písničkou a tancem rozveselit šedé počasí i náladu. A hle, v sobotu 3. 3. vykouklo sluníčko a lákalo nás všechny ven. A tak vám, kteří jste neodolali a chytili se zahradního náčiní, vám přináším malý medailonek co se dělo toho dne v pivnici. Děti předaly všem přítomným ženám klasická ručně zhotovená přáníčka a každá si pak domů odnesla primulku v květináči v barvě podle svého výběru. Primulek paní starostka zajistila více, mohly jsme si další zakoupit. O kulturní vystoupení se postaral minidramatický kroužek „Paleček“. Dnes se to tu ve vsi nehemží stovkou dětí jako za časů, kdy pan řídicí Kopecký budoval zdejší obecnou školu. Proto byl kroužek posílen o tři zralé „ostřílené pionýrky“, které též jako dítka „přednesly“ básně. Ti nejmladší se alespoň tolik neostýchali a jim a jejich maminkám patří velké díky za to, jak v tak krátké době dokázali nastudovat básničky a zvládnout malé divadelní vystoupení inspirované básní Františka Hrubína „Paleček a jeho kamarádi“. Dojemná chvilka nastala při zpěvu krásné písně Maminko, mámo šel bych rád. Ta chytí za srdce každého. Pokračování na zadní straně…
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Ze zasedání zastupitelstva 16. 3. 2012 Až neobvykle nízká účast veřejnosti v pivnici byla hlavní charakteristikou březnového zasedání zastupitelstva. Březen ještě chladný, diskutované otázky však byly víc než horké. Dobrá zpráva na úvod Především je hned v úvodu třeba zmínit, že se zastupitelstvu podařilo po více jak ročním úsilí vyjednat na Ministerstvu zemědělství další výjimku na užívání naší vody jako vody pitné. V minulosti byla již výjimka povolena dvakrát a bylo nám sděleno, že přes datum 30. 4. 2013 nejede vlak a je to poslední termín, kdy budeme moci oficiálně vodu jako pitnou užívat. Jak se zdá, síla argumentů a neústupnost se vyplatily. Výjimka na užívání vody jako pitné se prodlužuje o dalších 15 let, tedy až do roku 2028. Proč výjimka – je dobré připomenout – naše voda nesplňuje kritéria co do tvrdosti (konduktivita) a co do přítomnosti síranů (je objektivně dána složením podloží). Proto je povolení, stejně jako v minulosti, podmíněno tím, že budou občané informováni o možných rizikách spojených s jejím užíváním. Podrobně je najdete na úřední desce a na obecních webovkách, zde jen ve zkratce: - Voda není vhodná pro kojence - Voda pro svoji tvrdost může u citlivých jedinců způsobovat tvorbu ledvinových a močových kamenů a dále kloubní potíže. OBSAH TOHOTO ČÍSLA: BERÁNKU, VÍTEJ! MDŽ AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Ze zasedání zastupitelstva 16. 3. 2012 Dobrá zpráva na úvod, Vodné 2012, Výměna vodoměrů Nový systém finančních příspěvků Já jsem malý kominíček . . . Úklid v obci CO SI MYSLÍTE, SOUSEDÉ Voda teče . . . Pramínek proudí . . . a pivo se pije Básně Max B. Stýblo, OBJETÍ, JENOM U NÁS NE! POVÍDÁNÍ PRO „DOBRÝ DEN“, PhDr. Jan Šolc Hosté na krmítku Nestydy na zahrádce, P. Kaprasová OSOBNOSTI BAČALEK A LIČNA – 2..ČÁST Medailony osobností … Pan řídící Josef Kopecký A roste kolem tráva…, Břetislav Jan Flemr OKÉNKO DO MINULOSTI Zdejší chlapci. Poznáte je? Z BAČALSKÉ KRONIKY 1952 – 2. část (rozorání mezí) CYKLOSEZÓNA 2012 I s kolem je nutno občas zajít k panu doktorovi POZVÁNKA DO KAROLÍNKY Hudečci v Libáni POZVÁNKY A AKCE MDŽ SPOLEČENSKÁ KRONIKA
-2-
str. 1 str. 1
str. 2 str. 3 str. 3 str. 3 str. 4-5 str. 5 str. 6 str. 6
str. 7 str. 7 str. 8 str. 8 str. 8 str. 9 str. 9 str. 10 str. 10
Proto se doporučuje část denní spotřeby vody nahradit vodou balenou nebo jinými nápoji, nikoli však vodami minerálními! Pijete-li naší domácí vodu, pak vás nemůže „rozhodit“ informace, že „Mattonka došla“, neboť spolu s ostatními minerálkami pro nás není vůbec vhodná. Rada na závěr: pijte pivo! Vodné 2012 Na základě výsledné kalkulace nákladů na provoz vodovodu za rok 2011 (viz minulé číslo Pramínku) a po dlouhé diskusi zastupitelů byla odsouhlasena cena vodného pro rok 2012 ve výši Kč 30,--/1 m3 (Kč 12,--/1 m3 bude tedy obec každému spotřebiteli přispívat z rozpočtu obce). Výběr vodného bude opět probíhat ke konci každého čtvrtletí, nejbližší termín je do 31. 3. do 8. 4. 2012. Novým zaměstnancem obce, který bude vybírat vodné, je pan Jan Dvořák. Zároveň budou u těch odběratelů, kterým byly v uplynulých dnech vyměněny vodoměry, sepsány dodatky ke smlouvám o odběru pitné vody. Pokud vás pan Dvořák opakovaně nezastihne, budete vyzváni k nahlášení stavu vodoměru a uhrazení vodného přímo na úřadě. Výměna vodoměrů Jak už možná někteří z vás zjistili, probíhá další etapa výměny starých vodoměrů. Výměnu provádí pan Zdeněk Kollátor, který přímo na místě rozhodně o tom, zda lze použít vodoměr ze zásob obce nebo vodoměr nově zakoupený. Při výměně vodoměru je písemně potvrzen zůstatek na odmontovaném vodoměru rozhodující pro výpočet vodného. Na nově namontovaný vodoměr bude s majitelem přípojky sepsán dodatek ke smlouvě o odběru pitné vody. Dodatek bude sepsán při odečtu vodného za I. Q 2012 panem Janem Dvořákem. Obec hradí se svých prostředků jak vlastní vodoměr, tak veškeré práce a další materiál s výměnou související. Pokud p. Kollátor jako zástupce správce vodovodu (tedy obce) zjistí na úseku od navrtávacího pasu (či napojení) až k vodoměru technickou závadu, která by mohla mít vliv na plynulou dodávku vody pro celou obec, je povinen takovou závadu odstranit. Majitel přípojky je povinen svým podpisem na zakázkovém listu tuto provedenou opravu potvrdit. Dle zákona o vodovodech a kanalizacích je majitel přípojky také povinen tuto opravu uhradit na své náklady. Proto budou takové případné opravy dotčeným odběratelům a majitelům přípojek ze strany obce na základě zakázkového listu předepsány k úhradě. V případě, že majitel přípojky neumožní takovou opravu na přípojce p. Kollátorovi provést, vystavuje se nebezpečí, že v případě, že dojde k poruše naVVŘ, bude hradit veškeré škody, které obci v důsledku havárie na VVŘ vzniknou. Žádám proto všechny občany o maximální spolupráci a slušnost jak při výměně vodoměrů, tak i dalších opravách potrubí a šroubení na přípojkách.
Nový systém finančních příspěvků Z minulého zasedání vyplynul pro zastupitele úkol promyslet nový systém přidělování finančního příspěvku při narození dítěte. Podmínky a účel, za kterých byl tento příspěvek minulým zastupitelstvem odsouhlasen, se radikálně změnily. Za prvé rozpočtové možnosti obce se celkově (stejně jako v celém národním hospodářství) změnily (pro rok 2012 se počítá se snížením příjmů ze SR o cca 5% a zároveň zvýšením výdajů díky již zvýšené /a ne letos poslední/ sazbě DPH), což pro naši obec znamená odhadem 100 tis. mínus, dále dotování pitné vody zhruba v hodnotě 65 tis. korun, tedy celkem propad příjmů o 165 tis.. Za druhé motivační efekt příspěvku – že sem příspěvek přitáhne další mladé lidi – se jeví ve většině případů jako mylný. Ba naopak. Navíc příspěvek při narození dítěte (které pro obec ještě nic nevykonalo a nepřineslo) ve výši Kč 10.000,-- je zcela neadekvátní příspěvku seniorům při životním jubileu. Lidé, kteří tu většinou prožijí celý život a celý život sem zprostředkovaně proudí daně z jejich příjmů, se od obce dočkají jednou za pět let věcného daru v hodnotě Kč 600,--. Je pro ně jistě užitečnější v době, kdy raketově stoupá cena léků a zdravotních pomůcek, obdržet dar v podobě finančního příspěvku a lehce ho „srovnat“ s rostoucí inflací. Proto zastupitelé rozhodli o změně v systému poskytování finančních příspěvků, a to takto: 1. Finanční příspěvek pro narozené dítě – Kč 1.000,-- za podmínky, že matka dítěte je trvale žijícím občanem obce minimálně po dobu 1 roku (symbolické přivítání nového občana) 2. Finanční příspěvek pro trvale žijící dítě, které nastupuje do 1. třídy ZŠ – Kč 1.000,-- (kompenzace zvýšených výdajů při vstupu do školy) 3. Finanční příspěvek při životním jubileu – Kč 1.000,-- pro každého trvale žijícího občana, počínaje dovršením věku 65 let a poté vždy po pěti letech (70, 75 atd.).. Zastupitelstvo došlo k závěru, že tento systém finanční pomoci je vůči většině občanů spravedlivější a oceňuje ty, kteří již pro obec něco dokázali. Já jsem malý kominíček . . . Tutéž sobotu, 21. dubna, přivítáme u nás v obci stejně jako vloni šikovné a sympatické kominíky ze Železného Brodu. Jako u všech komodit, bohužel podražily i služby kominické. Vyčištění a revizní zpráva pro jeden komín přijde na 500,-- korun. Nám se však podařilo vyjednat pro naši obec cenu příznivější. Podmínkou však je, že se na vyčištění přihlásí více jak 30 domácností. Pokud si přímo na úřadě nebo přes kteréhokoli zastupitele čištění komínů do 14. dubna v tomto termínu předem objednáte a bude nás alespoň 30, potom budou mít
všichni senioři garantovanou cenu Kč 340,-- za jeden komín, ostatní Kč 400,--, což je i tak vzhledem k ostatním konkurenčním firmám, které se už na naší obci hlásily, cena přijatelná. Podle vašich objednávek bude pro kominíky připravena mapa obce se zakreslením popisných čísel, kam mají vyrazit. Abychom byli spravedliví, čištění komínů začne letos z druhého konce obce, tj. od Lična. Úklid v obci Stejně jako vloni proběhne v naší obci společný úklid veřejných prostranství. Je naplánován na sobotu 14. dubna a uvítáme, když se ho zúčastníte vy, občané a chalupáři, alespoň v takovém počtu jako vloni. Obec bude rozdělena na 3 úseky, každému úseku velí jeden ze zastupitelů: 1. úsek od školy až ke konci Lična + les pod Ličnem má na starost Lukáš Nešněra. 2. úseku od školy k pivnici šéfuje paní Šárka Hošková. 3. úsek si bere pod patronaci paní Alena Varhanová, a to od pivnice k návsi u kaštanů + skupinka lidí na úklid před hřbitovem. Podle počtu dobrovolníků budou vytvořeny skupiny o rovnoměrném počtu, aby nedošlo k situaci jako vloni, kdy na Ličně bylo na všechnu práci 5 lidí a na Bačalkách 20. Mohu-li všechny dobrovolníky poprosit, vezměte s sebou vlastní nářadí – hrábě, lopaty a kolečka. Odvoz nepořádku je zajištěn ze strany majitelů „ťapíků“, větší techniku zajistí úklidová parta pana Šátka. Pro větší nepořádek typu sedací souprava v lese pod Ličnem budou v obci po dobu 14 dní k dispozici 3 velkoobjemové kontejnery. Pro to, co v obci posbíráme nebo co objevíte u vás doma. Po skončení brigády jistě rádi ulevíme svým údům v pivnici, kde bude pro všechny účastníky připraveno malé občerstvení. Bližší informace o společném jarním úklidu obce najdete na vývěskách a bude sděleno i v rozhlasovém hlášení. Další akci jarního úklidu si berou pod patronaci Severočeské komunální služby. Na další sobotu 21. dubna je naplánován sběr nebezpečných složek komunálního odpadu. V čase 9.30 hod u požární zbrojnice a v 9.45 u bývalého obecňáku u nás zastaví SKS, abychom mohli ekologicky zlikvidovat to, co nelze běžně vyhodit, tj. akumulační baterie, léky, barvy, ředidla, počítače, televizory, ledničky (kompletní i s motorkem) a také neprořezané pneumatiky. Kdo máte takový odpad doma a chcete se ho zbavit, tak máte 21. dubna možnost. Podmínkou je, že přijedete se svým odpadem na čas a vyčkáte u něho až doby, než bude naložen. Tedy nelze tento nebezpečný odpad přivézt na určené místo a odejít od něho. Ing. Pavlína Kaprasová, starostka -3-
CO SI MYSLÍTE, SOUSEDÉ Voda teče . . . Tak jsem se rozhodl také přispět svou troškou do našeho Pramínku. Musím reagovat na článek Jana Dvořáka z minulého čísla, který se týkal vodojemu a vodovodu. Vůbec nerozumím větě - cituji: „Jedna z nich se týká uvedených odpisů ve výši 57.569,-- Kč/rok. Tato suma se má celá stát příjmem obce, tudíž, nebude-li vybrána, obec nevydá ze svého ani korunu.“ Byl bych rád, kdyby mohl tuto svoji myšlenku vysvětlit, takto mi nedává smysl. Další připomínku mám k jeho otázce, proč se náklady na vodu nesníží o nájemné vybrané od firmy, která vodojem používá pro své vysílače internetu. Pokud vím od paní starostky, tak je výpočet vodného pevně dán ministerstvem zemědělství, a to tak, že se kalkuluje pouze v nákladových položkách. To, že nám za využití vodojemu pro jiné účely někdo platí, patří do příjmů obce, které ale stejně zase obec vydá na dotování výdajů na zajištění pitné vody nad rámec vybraného vodného. Snížit přímo vodné o tuto částku ze zákona nelze. Pak bych měl něco k údržbě vodojemu a vodovodu. Za bývalého pana starosty M. Šoltyse také prasklo potrubí nebo se vyskytla závada a p. Šoltys se také snažil o rychlou nápravu a pomáhali mu někteří občané. Jestli to byl ale zrovna někdo z rodiny J. Dvořáka, nevím. Ale co vím určitě, je to, že při haváriích předloni a letos pomáhali vždy stejní občané. Ať to byli pánové Šátek, Fidrich, Hošek, Nešněra ml., Král, Bilovecký ml., Rukavička ml., zprovoznit rychle vodovod se snažili i p. Kollátor a elektrikář p. Urban a s nimi samozřejmě také paní starostka a vloni také paní místostarostka, pan Zeler a pan Varhan. Takže říct, že současné zastupitelstvo po polích neběhá a o odstranění závad se nestará, není pravda. Jsou ale i tací, kteří jenom zvedli telefon a ptali se, kdy už konečně poteče voda. A ačkoli to byli lidé šikovní a mohli by třeba přiložit ruku k dílu nebo třeba jen poradit, ani je nenapadlo se zeptat, jestli nemohou s něčím pomoci, když jim musí být jasné, že zastupitelstvo složené převážně z žen těžko samo půjde a začne vodojem opravovat. To mě tedy na některé lidi opravdu mrzí, vždyť vodu potřebujeme všichni a určitě péče o vodovod není jen záležitostí zastupitelů. Jak vyšlo letos najevo, příčinou opakovaného zamrznutí vodojemu je nedostatečná izolace vodojemu a šachty pod ním. Bude se proto muset udělat ještě kvalitnější zaizolování šachty a pravděpodobně i celého potrubí ve vodojemu, což cenu vodného pro příští rok opět zvedne. Otázkou je, jestli nebylo při výstavbě vodojemu něco ošizeno a my na to teď budeme doplácet. Pokud vím, tak v Markvarticích jim letos zamrznul vodojem také a voda jim netekla dokonce celý týden. Co se týče najmutí firmy na správcování vodovodu, na tom nevidím nic špatného. V jiných obcích to takto funguje bez problémů. Nedovedu si představit situaci, kdyby naši dobrovolníci, kteří teď pomáhali a pomáhají, nemohli zasáhnout kvůli nemoci, dovolené -4-
atd., co bychom v tu chvíli s přerušenou dodávkou vody a zamrzlým vodojemem dělali. Já jsem „pro“ předat tyto práce odborné firmě a mít ohledně vody (kvality) i vodovodu (havárie) klidné spaní. . . . Pramínek proudí . . . Další připomínku mám k vydávání časopisu „Pramínek“. Nikdo si neumí představit, co to redakci časopisu stojí práce a času, aby jednou za měsíc vyšlo nové číslo. A to ještě ke všemu, když se redakce zúžila. Jak jsme si jistě všichni povšimli, nevycházejí už příspěvky od J. Kabrnové, která pro mě z nepochopitelných důvodů už nepřispívá žádným článkem, nota bene, když to byla ona, kdo před dvěma lety inicioval vznik časopisu a byla dokonce jeho šéfredaktorkou. Pramínek tvoří 3-4 redaktoři, za takových podmínek mám obavu, aby časopis nezanikl. Ještě že do Pramínku přispívá často paní Hazdrová. Velmi rád také čtu články od Slávka Zelera, je to takový trochu jiný pohled na svět, ať už jeho úvahy nebo cestovatelské zážitky. Doufám, že se přihlásí i další dopisovatelé. Vzpomínám si, že se začalo psát na téma „jak se nám tu žije“. Skončilo to asi po čtvrtém pátém příspěvku. Proč se další občané nepřipojí a na tuto otázku neodpoví? Jsem přesvědčen, že by to zajímalo většinu lidí, kteří tady bydlí a moc o těch druhých nevědí. Tak se nestyďte a napište o svém dětství, dospívání a vůbec o svém životě v naší vesnici. Také si myslím, že někteří čtenáři mají falešnou představu, že časopis je zdarma. Omyl. Nebýt přispěvatelů, kteří jsou uvedeni na zadní straně, tak by žádný Pramínek nebyl. A když si ta jména každý měsíc přečtete, tak se tam opakují pořád ti stejní. Ostatní by se měli nad sebou zamyslet. Nejhorší na tom je, že ti, kteří za dva roky, co časopis běží, ještě nepřispěli ani korunou a přitom se ho nejvíce domáhají – kdy už vyjde, jak to, že ještě není. A když jsem se jednou obrátil na jednu naši obyvatelku s připomínkou, že by také mohla přispět, když má tolik řečí, se zlou jsem se potázal. Ale netvrdím, že přispívat na Pramínek je povinnost. Je to ale slušnost. V obchodě nám taky nic zadarmo nedají. Chci tím jenom říct, že redakce na vydávání časopisu nedostává finance ani od státu, ani od kraje, okresu ani z EU. Co si nezaplatíme sami, to nemáme. Vážím si nesmírně našich chalupářů, kteří tady celoročně nejsou a přitom přispívají nemalými částkami. Jen pro zajímavost uvádím, kolik stojí vydání jednoho čísla Pramínku. Je to 2500,- - 3000,- korun, podle toho, jestli je časopis černobílý nebo barevný. Byl bych rád, aby Pramínek fungoval dál. A o to bychom se měli zasloužit všichni. Nakonec nesmím zapomenout poděkovat paní Jitce Rukavičkové za ohromnou práci, kterou s vydáváním Pramínku má. . . . a pivo se pije Poslední připomínku mám k naší hospodě. Máme tady pěknou hospodu postavenou svépomocí, hlavně díky
bývalému starostovi M. Šoltysovi. Pojďme se v ní setkávat, tak jako to vždycky na vesnici bylo. Myslím, že se v hospodě vždy dohodlo co dělat, komu pomoci a určitě bychom k sobě měli blíž. Pojďme navázat na starou tradici. Copak musíme každý večer koukat na ty stupidní americké a dnes i české seriály? A korunu tomu všemu dávají zprávy, ať je to na kterékoli stanici. Vraždy, násilí, korupce, nečistá hra našich politiků. Proč se každý den dívat na to, co se zase zdraží, co se kde promrhalo, stejně se nic nevyšetří, jenom všichni žvaní. Já pamatuji časy, kdy v hospodě na „Vinohradě“ šenkovala krásná hospodská paní Věra Podhajská. Tam člověk vyslechl názory a rady těch lidí, kteří opravdu něco uměli a znali. Pojďme si i my společně zazpívat a třeba se taky pohádat o věcech, které nás trápí, ale vždycky vymyslíme něco, co nám v té naší vesnici pomůže překonat problémy. Jedno takové krásné setkání bylo 3. března při příležitosti MDŽ. Pramínek byl iniciátorem a myslím si, že se to povedlo. Děti předvedly krásnou scénku, byly tam i fešné recitátorky, které přednesly dobové básně, pěkná muzika, tančilo se, zpívalo, jedlo, pilo, bezvadná nálada. Tak nějak by to mělo vypadat v naší hospodě! Alespoň v pátek nebo v sobotu. Ty dny zapomeňte na nějaké politické tahanice, které stejně k ničemu nevedou a přijďte „pobejt“. Ono nějak bude. Lidé bděte a mějte se rádi. Standa Hodboď OBJETÍ. Max B. Stýblo Když už jsem zrozen, krásné je trvat a být, krásné je žít! Nad sebou modré vidět nebe a po celičký život tebe, jíž Pán Bůh dal mi po klekání k milování! Když už jsem tady, dobré je víno pít, dobré je žít! Až přijde čas a smrt k nám přijde, až naposled nám slunko vyjde, odpočinutí věčné dejž nám, Pane, v zemi milované! – – – STÝBLO Max Bedřich (1892 – 1972) byl členem Národního divadla v Praze, herec, kabaretiér, básník, publicista. Vlastenec, jehož jméno bylo po 45. roce vláčeno bahnem. Při hledání dalších informací o tomto autorovi jsem nalezla úryvky jeho děl též na stránkách Červenobílého studentského hnutí, které vzniklo při příležitosti svatováclavského výročí – 28. září 2010. Toto píší o sobě: Jsme národní mládež znechucená současným morálním úpadkem. Povstali jsme a ze špinavé země pozvedli zaprášený prapor český. Pod tímto praporem vlastenectví se nyní spojujeme k obraně tradičních hodnot. http://cervenobili.cz Z těchto stránek je převzata uvedená báseň Objetí (ze sbírky „Radostná cesta“ z roku 1942).
JENOM U NÁS NE! Max B. Stýblo Jinde na světě se všade fixluje, lže a taky krade, všude jinde velcí zloději na svobodě chytře chodějí a jen ten nejmenší se sem tam zabásne – JENOM U NÁS NE ! Na světe se větší měrou lidé tupí, rvou a perou, jenom samou špatnost vidí, vlastní mámu nenávidí, když v politice názory má trochu nejasné – JENOM U NÁS NE! Jinde jenom cizí chtějí, po cizím se opičejí, šlapou obchod vlastní, ryzí, kupují jen braky cizí, i když posměch národ za to vyfásne – JENOM U NÁS NE! Všude jinde ve světě se tvrdí, že jen na své můžeme být hrdi, jinde v světě řekne ti i děcko, že je národ vždycky nadevšecko a Vlast, že je slovo svaté, překrásné JENOM U NÁS NE! Všude jinde z hodnot předků žijí, aniž na čest bohatýrů plijí, mrtvé vůdce ve cti mužné mají, jejich paměť slavně uctívají, vděčnost k velikánům nikdy v srdci nehasne – JENOM U NÁS NE! Všude jinde národ mužně vstane, láskou k vlasti srdce jinde vzplane, všude jinde každé bezpráví žádný národ klidně netráví a utrpení jeho je vždy jenom dočasné – JENOM U NÁS NE! Tuto báseň vybral Jindřich Varhan, zpracovala jeho sestra Jindřiška. Ze sbírky básní „SVĚTLA VE TMÁCH“, kterou věnoval Max B. Stýblo jejich otci. Sbírka byla vydána v roce 1934.
www.zahradnictvi-boskovi.cz
-5-
POVÍDÁNÍ PRO „DOBRÝ DEN“ Při výsadbě nové lípy za pivnicí 28. 10. 2011 nás navštívil PhDr. Jan Šolc, bývalý poradce prezidenta Václava Havla. Požehnal naší lípě a besedovali jsme s ním. Kdo si naladí liberecké rádio „Dobrý den“, může se zaposlouchat v pořadu „Řeči pod věží“ do jeho poutavých vyprávění na řadu témat. Některá vám přinášíme. Hosté na krmítku Nic není krásnějšího než rozumět životu ptáků, doneslo se nám už před staletími z římské moudrosti. A dřív, než padne na město první sníh, naskytne se nám zase ta podívaná na krmítku za oknem. Na parapet, na pusté květinové truhlíky přilétají sami. Naši opeření přátelé, kteří nás svým zpěvem okouzlovali od jara do pozdního podletí a od časného rána do večerního šera, se vracejí se zimou na ověřené adresy. Připomenou se důrazně sami, usedají i na kliky dveří a nezřeknou se ani zobáčkového stakata na sklo okna, pustí se do průzkumu balkonů a jsou neuvěřitelně vynalézaví. Pokud ovšem klesne teplota pod mínus patnáct, jsou drobní ptáci ohroženi bezprostředně, létá se jim za potravou obtížně, protože mráz je zbavuje energie i za klidu, natož při letu. Spása pak přichází z našich krmítek, kde je prostřeno násypem maku, ovsa, slunečnic, lněných i konopných semínek, všemožných bobulí, zavěšených lojových koulí i kůže od slaniny, lesních šišek, ponořených do tuku a zavěšených pod krmítky. Přítel ptactva ví, že se nesmí zapomenout čas od času ani na misku s vodou a v žádném případě nenabízet nic, co zbylo na talířích od večeře. To by gastrologicky zvládli jedině vrabci a kosové, ostatním by to uškodilo. Jestli ale chcete mít na svém krmítku rušněji, než má soused, nabídněte jádra jakýchkoli ořechů, velmi se hodí zásoby vlašských ořechů, které už nebyly letos vhodné do vánočního cukroví. Vyplatilo se mi rozsekat je či umlít v kávomlýnku, strávníci je pak konzumují k vaší radosti na místě a neodnášejí si větší kousky na strom. Na takovou hostinu se ovšem sletí i vzácní hosté, hýlové a zdaleka i opatrní severní jikavci, přilétající ve velkých táhlých hejnech. Mám už za ta léta svůj žebříček udatnosti na krmítku a nevěřili byste, že velikost bojovníka nebývá úměrná k jeho odhodlání zvítězit. Někdy se za oknem jakoby zatmí, to když si dodá kuráže sojka nebo sám strakapoud. Tenhle pestrý rytíř s ostrou zbrojí má ale jednu dobročinnou zásluhu, o níž se mnoho obecně neví. Za krutých zim se k němu přidávají ti drobní ptáčci jako brhlíci, zvonci a sýkory, které lid už v dávných dobách soucitně nazýval chudáčky Božími. Strakapoud je potom jako rozený vůdce provází lesem a jak silnými ranami do kmenů dobývá své larvy, vyhání zpod kůry ku prospěchu té drobotě hmyz. Za té nedávné vlny silných mrazů vyjel Honzík s tátou na saně a na bílém palouku našli zmrzlou sýkorku, která byla zřejmě tak zesláblá a promrzlá, že už nedoletěla. Kluk sice ještě nemluví, ale odbatolil se ke keřům, aby ji přikryl několika listy. Doma pak s tátou vyrobili velké krmítko a přistavili ho až ke sklu okna. Sotva ráno vstane, -6-
spěchá Honzík na svou pozorovatelnu. Objevil se před ním nový svět a v jeho vědomí se rodí a upevňuje něco, čemu říkáme vztah, vztah k těm, kdo potřebují naši pomoc. Proto taky nemotornou rukou nakládá lžící do krmítka. Moudrý Aristoteles, někteří soudí, že nejmoudřejší z moudrých, prohlásil vztah za jeden z osmi největších významů pro člověka i společnost. Vztah lásky k živému, nazývaný biofílií, je pak vztahem z nejdůležitějších. Dítě ještě často neumí mluvit ani usuzovat, ale dokáže se už vcítit i soucítit. A ptačí krmítko je vítaným prostředkem takové první láskyplné vztahové rodičovské lekce. Dosypme, přátelé, do krmítek a příště v Pramínku nashledanou. Váš Honza Šolc.
Nestydy na zahrádce Objevují se u nás doma rok co rok. A každým rokem jich přibývá. Nejdřív byste je na úzkých zelených nožičkách hledali pomalu lupou, někdy jsou až po kolena zabořené do sněhu. Ale jen se trochu oteplí a z nebe zamává sluníčko, hned se povytáhnout a zesílí. Pak se jedna po druhé začnou procházet, kývat a vlnit jako na předváděcím mole. Úzký bílý kabátek zdobí nádherný zelený límeček. Čím jsou starší, tím víc získávají na kuráži a začínají kabátek rozepínat. Hambářky hambaté! No podívejte se – vždyť pod tím kabátkem nemají zhola nic - jenom spodničku s krajkou. A dál už ani milimetr, pánové, zapojte trochu vlastní fantazie. Každá dáma si musí ponechat nějaké tajemství. Že vám tenhle časnějarní striptýz ušel? Tak si musíte počkat zase až za rok. Sněženky svoje vnady ukazují totiž jen v březnu. Pavla Kaprasová
OSOBNOSTI BAČALEK A LIČNA – 2. ČÁST Medailony osobností navržených na jmenování Čestný občan Bačalek a Lična. V 2. části vám blíže představujeme pana řídícího Josefa Kopeckého a Břetislava Jana Flemra. Čestné občanství lze udělit nejen lidem žijícím, ale také těm, kteří již nejsou v našich řadách – přesto jsou výsledky jejich práce nebo odvaha vzorem pro mnoho z nás. Více než tři generace místních dětí vypravil do života pan řídící učitel Josef Kopecký. Nejen znalostmi školními, ale také láskou k divadlu, hudbě a vyšším hodnotám mravním. V následujících řádcích na něho vzpomíná člověk jemu nejbližší – dcera paní Jarmila Hazdrová. Pan řídící Josef Kopecký Narodil se v r. 1895, 20. března v Jičíně jako syn Fr. Kopeckého, lékárenského laboranta. Studoval reálné gymnasium a pak bývalý Raisův učitelský ústav rovněž v Jičíně. Byl to můj tatínek. Byly jsme tři děti. Měl-li chvilku, tak nám vyprávěl o prvních zážitcích svého působení. Začínal na škole v Lužanech. První léta musel učit bez platu a byl odkázán na milosrdenství rodičů svých žáků. Do této školy docházel vždy v pondělí pěšky předlouhých kilometrů vzdálených od domova. Musel vyjít vždy velmi časně ráno a jeho otec ho vždy na půl cesty doprovázel. Dříve nebyla žádná doprava jako dnes. Později se dostal na školu v Ličně, která bývala v tanečním sále a vyhořela. Byla pak umístěna v dosud stojící roubence. Pro velký počet dětí byla z jeho iniciativy postavena nová škola na rozhraní Bačalek a Lična. Zaváděl na škole novoty a seznamoval s nimi děti i místní obyvatele. Zakládal i spolky a pořádal s dětmi i občany mnoho kulturních činností. Pečoval vzorně o novou školu. Učil v ní až do svého důchodu. Zemřel pak ve věku 66 let v r. 1961. Škoda, že pro úbytek dětí způsobený stěhováním obyvatel po druhé světové válce k osídlení pohraničí škola zela prázdnotou. Za určitou dobu pak byla v r. 1972 uzavřena. Školu přijela uzavřít jako i některé jiné školy za Okresní školní výbor v Jičíně členka komunistické strany ličenská rodačka Jaroslava Spoustová, bývalá to i jeho žačka. Posléze byla škola prodána již druhému majiteli. Nyní jest to žalostný pohled na bývalou školní budovu a zpustošené její okolí. Bývala vždy pýchou obou obcí. Též i kulturním stánkem všech obyvatel. Co by asi dnes tomu tatínek říkal? Velmi si všichni cenili jeho pilné a obětavé práce, jak pro školu, tak i pro obyvatele obou obcí. J. Hazdrová
Tolik vzpomínka paní Hazdrové. Dovolte ještě několik řádek. Pan Josef Kopecký, řídící učitel, se zapojil do veřejného a kulturního života již za 1. světové války. V r. 1915 stál u zrodu bačalsko-ličenského ochotnického divadelního spolku České srdce, který velmi aktivně působil až do počátku čtyřicátých let. Současně s tím začal pan Kopecký psát také školní kroniku, ze které se dozvídáme o neutěšeném stavu školních prostor. Desítky dětí, které tu po 1. sv. válce žily, se učily v sále hostince u Haknů na Ličně, později se přesunuly do roubeného stavení rodiny Nováků na Ličně. Pan Kopecký se svoji intenzivní prací zasadil o to, že se obce Bačalky a Lično dohodly na vybudování nové školní budovy. Slavnostně byla pro místní děti otevřena v září 1926. Řídícím učitelem byl jmenován právě Josef Kopecký, který svým vedením školy v masarykovském duchu pokračoval i po skončení 2. sv. války. Škola se díky němu stala skutečným nositelem vzdělání a kultury pro všechny obyvatele, nejen děti. Svým rozhledem, přirozenou autoritou a přístupem ke vzdělání se stal opravdovým vzorem českého venkovského učitele. A roste kolem tráva . . . . . . občas se objeví i kvítek nebo zapálená svíčka. Řeč je o malém pomníčku schovaném před místním hřbitovem mezi keři. Ne, není to hrob. Je to jen do kamene vytesaná vzpomínka na mladého člověka, který položil svůj život pro svobodu a lepší život těch druhých. Břetislav Jan Flemr Narodil se 18. 5. 1916 jako syn dřívějšího kováře. Zachovalá kovárna, kde malý Slávek vyrůstal, zde stojí dodnes. Byl velmi nadaný, a proto jej jeho otec dal na studium. Po absolvování měšťanské školy v Libáni byl přijat na obchodní akademii v Jablonci. Zde též maturoval. Po ukončení školy začal pracovat jako úředník v Libáni v továrničce pro výrobu věcí z plastických hmot majitele pana Šebka. Byl tam zaměstnán i v době německé okupace. Měl k této nacistické nadvládě a naší okupaci velký odpor, proto se zapojil do boje proti fašismu, proti násilí a páchání zla i hrůzných činů na českém národě, jako člen odboje šířil letáky. V této době pravděpodobně na udání českých přisluhovačů německých fašistů byl zatčen a deportován do vazby lidového soudu v Mnichově. Byl odsouzen na 12 let káznice a jako politický vězeň převezen do koncentračního tábora v polském Břehu. Tam dle zpráv spoluvězňů onemocněl a 22. 2. 1944 zemřel, jak nám to připomíná již zmíněný pomníček před místním hřbitovem. Za odvahu a lásku ke své vlasti – čest jeho památce. J. Hazdrová -7-
OKÉNKO DO MINULOSTI
Byli opět poděleni majitelé koňských potahů. Po žních sousední obce Záhuby, Veselice a Rokytňany, kde bylo již založeno jednotné zemědělské družstvo, rozhodly se rozorati meze a provésti technickou úpravu půdy (TUP). Událost tato rozvířila klidný život naší spojené obce. Jednalo se o pozemky našich rolníků ležících v oblastech do úpravy spadajících. Založení JZD zdá se býti nejlepším východiskem z této situace. Pro tuto myšlenku jest větší pochopení na Ličně, kde několik výkonných zemědělců koncem měsíce září zakládá přípravný výbor JZD. Předsedou zvolen Václ. Šimáček, rolník z Bačalek. Do konce měsíce listopadu však jsou majitelům neb pastýřům zabrané pozemky vyměněny, takže mohlo býti setí ozimů – sice opožděně – ale ještě před zámrzem skončeno. Pohuboval si postižený, měl-li převážeti hnůj z bývalého vlastního pole, kam si jej přede žněmi vyvezl, na pole druhé, nebo měl-li již zoráno, nebo zaseto dokonce žito a pozemek musil popustiti druhému, někdy došlo i k hlučnější výměně názorů, cítil-li se někdo poškozen, ale čas hojí všechny bolesti. Zájem o založení JZD ochabl, hlavně též informacemi v okolních vesnicích, kde JZD bylo již založeno, přetřásaly se nedostatky a chyby, které samozřejmě takový revoluční přerod vesnice doprovází. Pokračování v příštím čísle. Z bačalské kroniky II. vybrala Pavla Kaprasová
CYKLOSEZÓNA 2012 Zdejší chlapci. Poznáte je? Napište jejich jména na lístek a vhoďte do schránky Pramínku. Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho výherce malého překvapení.
Z BAČALSKÉ KRONIKY 1952 – 2. část (rozorání mezí) Po jarní práci na polích začato bylo s radikální úpravou obecního rybníka u „studní“. Rybník byl již delší dobu v ubohém stavu. Kolmé boční strany se sesouvaly a kolem stavidla voda unikala. Při větším náporu vody hrozila hráz protržením. Hráz byla vybetonována a za stavidlem položeny 4 cementové roury v průměru 1 m. Bočné stěny zešikmeny a vyzděny kamenem. Dno bylo vydlážděno. Příchodem žní práce na úpravě byly přerušeny a následkem nepříznivého počasí v podzimu – kdy jen s velkým vypětím sil byly zdolány podzimní polní práce – nebyla úprava dokončena. Nová úřadovna M.N.V. byla upravena v zadní části školní budovy. Úřední hodiny stanoveny vždy v pondělí a v pátek večer od 19 hodin. Na jaře většina pozemků Josefa Doškáře čp. 13 byla dána do nuceného pachtu. Majiteli ponechána menší výměra orné půdy, zahrada a louka ve výměře 2.5 hektaru. -8-
I s kolem je nutno občas zajít k panu doktorovi Tak rychlý nástup jara jako letos nečekala většina zahrádkářů. I někteří neprofesionální cyklisté jsou tak cyklomilným počasím zaskočeni. Zoufale teď pobíhají kolem kola a kontrolují, zda je vůbec schopno letošní sezónu absolvovat. My hloupější, kteří umíme akorát tak dofouknout kola, jsme odkázáni na pomoc od odborníků. Pokud i vy máte pocit, že by to váš jednostopý miláček letos zvládl, a nebo mu chcete jen pro jistotu nechat udělat lékařskou prohlídku, nemusíte za servisem jezdit daleko. V Libáni (v Jičínské ulici č. 54) se už na vás už těší pan Štampoch, který ve své dílně opraví, zreviduje a sešteluje na vašem kole každý šroubek. Pokud ho nezastihnete v dílně v ordinačních hodinách (po,út,čt 8.00 – 17.00, st 8.00-15.00), pak se s ním můžete domluvit na jiném čase telefonicky na tel. č. 608 278 971. A určitě budete ve srovnání se značkovými servisy ve městě překvapeni příznivou cenou. Jako bonus k ceně vám pak pan Štampoch přidá anekdotu, která zcela jistě nebude patřit do kategorie těch slušných. (pokračování příště) P. Kaprasová
POZVÁNKA DO KAROLÍNKY Hudečci v Libáni Málokdo by hledal v té drobné, křehké éterické bytosti temperament, kterým nás zahrnovala z televizní obrazovky nebo filmového plátna. Idol mnoha mužských srdcí 70. a 80.let s hustou černou hřívou, uhrančivými očima, sebevědomá koketa, „potvora“, intrikánka z filmů Jak utopit dr. Mráčka, Což takhle dát si špenát nebo seriálu Sanitka. Ale také málomluvná postižená Maryčka z ostravského seriálu Kamenný řád. Nic už z toho není pravda. Paní Eva Hudečková (Trejtnarová) se v r. 1984 nadobro rozloučila se svojí hereckou profesí a vydala se na dráhu úspěšné spisovatelky a scénáristky. Její příběhy jsou plné naděje a lásky, dobro vítězí na zlem. Aspoň takový osud pro své hrdiny paní Hudečková předurčí. Romány Bezhlavá kobyla, Bratříček Golem, O ztracené lásce (podle tohoto románu byl i natočen úspěšný TV seriál), Tajemství pražského šotka – v těchto dílech je ukryta její citlivá duše. I my budeme mít možnost zaposlouchat se do jejího vyprávění – o životě, o její práci a také o jejím krásném manželství s houslovým virtuosem Václavem Hudečkem. V jeho doprovodu paní Hudečková usedne do Poetického křesla pro hosta v libáňské Karolínce 26. dubna 2012 od 17.00 hodin. Pokud už neseženete vstupenku, pak vězte, že po skončení besedy (zhruba od 19.00 hodin) bude v Karolínce probíhat autogramiáda jejích knížek. Ti, kdo ještě žádnou nemají, budou mít možnost zakoupit si některou z nich přímo v Karolínce a paní Hudečková vám do ní vepíše osobní věnování. za o.p.s. Foerstrovy dny Pavla Kaprasová
POZVÁNKY A AKCE Bačalky V sobotu 31. 3. od 20:30 do 21:30 hod proběhne 6. ročník kampaně Hodina Země, kdy jsou po uvedenou dobu zhasnuta světla. Účastní se organizace i občané. Zhasnutí světel je signálem, že věnujeme pozornost ochranně životního prostředí a zároveň je apelem pro veřejné činitele, že i oni by tomuto tématu měli věnovat větší pozornost a vnímat následky svých rozhodnutí. Naši zastupitelé se rozhodli k této akci připojit a po tuto dobu bude zhasnuto veřejné osvětlení na Bačalkách a Ličně. V loňském roce bylo například zhasínáno osvětlení náměstí Times Square v New Yorku, Eiffelovy věže v Paříži, Chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Další informace najdete na www.hodinazeme.cz. Libáň V sobotu 7. 4. 2012 od 20 hod Velikonoční disco v Domě kultury v Libáni. V dubnu bude představení Ochotnického divadelního spolku Bozděch - premiéra divadelní hry Pod praporem něžných dam.
Staré Hrady VALDŠTEJNSKÉ SLAVNOSTI VÍNA Sobota 14. 4. od 10.00 do 18.00 hod. Tradiční jarní slavnosti vína za účasti vévody Albrechta z Valdštejna a jeho družiny. Ochutnávka vín, dobový a vinný jarmark, souboje královských mušketýrů, pohádkové vinobraní pro děti, vojenská přehlídka a další zajímavosti. Dětenice VELIKONOCE NA ZÁMKU DĚTENICE PONDĚLÍ 9. DUBNA OD 10:00 HOD. Velikonočně laděná prohlídka zámku. Na malé návštěvníky se těší velikonoční zajíček a kuře. Každý koledník dostane sladkou odměnu. Zámek Loučeň SOBOTA 7. DUBNA 2012, 11.00 – 16.30HOD. Svátky jara v probouzejícím se zámeckém parku, tradiční řehtačkový průvod, vynášení Morany a další známé i zcela neznámé velikonoční tradice SOBOTA 31. BŘEZNA 2012, 11.00 – 16.00HOD. Přehlídka leonbergerů, obzvlášť sympatických a obzvlášť chundelatých šelem psovitých, jejichž jméno je odvozeno od krále zvířat Dolní Bousov 2.- 21.4. Velikonoční výstava 14.4. Mistrovství ČR v páce Soutěž se koná v sobotu 14. dubna 2012 mezi 11 - 18 hodinou ve Staročeské restauraci v Dolním Bousově. 24.4. Vernisáž a beseda Milovníci knih Městská knihovna Dolní Bousov zve na besedu s básníkem, ilustrátorem Miroslavem Huptychem. Beseda začíná ve čtvrtek 24. dubna v 17:00 v knihovně a zahájí výstavu koláží s názvem MILOVNÍCI KNIH, která bude k vidění v Galerii Na Faře. Její autor v ní originálně a kreativně pohlíží na svět knih, spisovatelů, čtenářů... Přijďte se pousmát nad vtipným významem koláží pražského výtvarníka a vybrat nejlepší koláž, která bude zakoupena a ozdobí městskou knihovnu. Anketní lístky budou slosovány a třem vylosovaným předán nástěnný kalendář. Výstava je prodejní a potrvá do konce května. Vstup zdarma. -9-
MDŽ
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Pokračování z titulní strany… Vystoupení dokreslovala hudbou a zpěvem i skupina Kantor One Man Band, které děkujeme za skvělou spolupráci. Po celé zbývající odpoledne nám hrála a zpívala, na co jsme si jen vzpomněli, došlo i na „ptačí tanec“ a rockand-roll. Ve chvilkách odpočinku se losovala malá jarní minitombola. Děkujeme všem přispěvatelům dárků do tomboly, bylo hodně pěkných cen a zřejmě i proto byly lístečky rychle vyprodány. Zvláště chci poděkovat Marušce Zelerové za bižuterii z její dílny a bačalské tetě Renatě za vlastnoručně šitá ozdobná látková srdíčka. S 18. hodinou jsme museli hudebníky, pana Jana Jiterského a jeho otce, propustit. Během smlouvání o „poslední“ skladbu se ozval vzlykot malého „Palečka“. Slzičky mu tekly po tváři, že už je konec tancování, a tak i on dostal svou „poslední“ písničku. Na stolech byla spousta domácích dobrot, sladkosti, jednohubky, došlo i na pečená kuřecí stehna. Ani nemohu zodpovědně o nich podat hlášení, neb velice rychle zmizely. Děkujeme všem „zásobovačům“ za spolupráci. Vzkaz pro ty, kterým chutnal zelný závin: listové těsto a náplň z kysaného zelí, pepř, můžeme přidat na malé kostičky zesklovatělý špíček nebo časově méně náročná varianta - přidat plátky anglické slaniny. A teď by se slušelo ještě dodat: námět, scénář a
Počátkem března odešel ve věku 91 let pan Josef Zmátlík z Lična. Řídící učitel a dlouholetý člen našeho obecního zastupitelstva. Upřímnou soustrast všem jeho blízkým a přátelům.
V měsíci dubnu slaví svá životní jubilea tito naši spoluobčané:
režie – P. Kaprasová a maminky, Paleček – Šimon Král, Ukazováček – Dominika Králová, Prostředníček – Nela Preisová, Prsteníček – Antonie Rukavičková, Malíček – Lukáš Kubeček. J. Rukavičková
Radušková Marie Podhajský Vladimír Blechová Charlota Větrovský Jaromír Soukupová Rozálie Doležal Jindřich Šoltys Přemysl Jakubec Karel Lemberk Zdeněk
78 let 77 let 71 let 71 let 55 let 45 let 35 let 25 let 20 let
Všem oslavencům redakce Pramínku upřímně blahopřeje.
Toto číslo vychází 23. 3. 2012. Příští vydání Pramínku plánujeme na 20. 4. 2012. Výtisk je zveřejněn na internetových stránkách obce www.bacalky.cz. Měsíčník/dvouměsíčník. Vydáván na Bačalkách. Vydavatel: Občanské sdružení Občané Bačalek a Lična, Bačalky 97, 507 23 Libáň, IČ: 22890874. Evidenční číslo registrace periodika: MK ČR E E 20239. 20239. Tento výtisk připravili: Kaprasová Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka, Alena Varhanová. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Korektury: redakce Pramínku. Grafická úprava: J. Rukavičková. Tisk: p. Čermák. Výtisk je zdarma. Roznášku zajišťují: M. Vaňková, S. Zeler, S. Hodboď, J. Rukavičková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší redakční skupiny nebo posílejte na email
[email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u pivnice na Bačalkách nebo na plotě bývalého obecního úřadu u stanoviště kontejnerů na rozhraní obcí Bačalky-Lično. ce Na tisk Pramínku přispěli: K.K. 100Kč, M. Balcarová 200Kč, Podzimkovi 220Kč, M. Nešněrová 100Kč, p. Hodboď 200Kč, Šolcovi u Masarykovy lípy 220Kč, Hurcikovi 300Kč, p. Pokorný Libáň 200Kč, Veselí 280Kč. Děkujeme za spolupráci a podporu. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny.
- 10 -
