Františkolázenské
císlo 4 / 2011
radnicní listy vydává Mìsto Františkovy Láznì - mìsíèník - distribuováno zdarma - neprodejné
20. èervna 2011
SLOVO STAROSTKY Zpráva starostky na jednání zastupitelstva ze dne 7.6.2011 Vážené dámy, vážení pánové, vážení zamìstnanci mìstského úøadu, vážení i nevážení zastupitelé a všichni ostatní, jednání zastupitelstva svolaného na 2.6.2011 bylo pøerušeno, ne proto, že zde došlo k legitimnímu zásahu, kterým mìlo být zajištìno, abych mohla plnit usnesení zastupitelstva ze dne 7.4.2011 , ale proto, že je mojí povinností zajistit, aby zde nikdo z pøítomných zastupitelù nemusel èelit pubertálním a hysterickým výjevùm kohokoliv, a aby nebylo narušováno úøední jednání zastupitelstva a naopak v pracovní atmosféøe byly schváleny body programu, na základì nichž bude zajištìn plynulý chod mìsta a vyøešeny legitimní požadavky obèanù mìsta. Z mého hlediska nejsou v zastupitelstvu po volbách rozloženy síly na koalici a opozici, tak jak je vám všem neustále vštìpováno, ale na ty, kteøí se pro mìsto snaží pracovat ze všech sil (to jsou ti, kteøí jsou nazýváni koalicí) a na ty, jejichž jediným cílem je mìsto paralyzovat, oslabit ho jak vnitønì, tak navenek vùèi ostatním mìstùm. Ta druhá skupina, která se honosí názvem opozice, za 5 mìsícù nepodala jediný smysluplný požadavek, návrh, èi podnìt. Naopak ústy èlovìka, který má kontroverzní minulost, tzn. v nemálo pøípadech stál na druhé stranì zákona, èlovìka, který se neštítil a neštítí lidi zastrašovat a ponižovat, se „opozice“ snaží hlasitì pøesvìdèovat, že je strážcem zákonných postupù. Všechny velké investice, pojaté jako pøedvolební agitace, kdyby byly lépe a dùslednìji pøipraveny a následnì dozorovány, mohly probìhnout za daleko menších nákladù a dnes jsme se nemuseli handrkovat o chodníèky, lampy, „závažné“ investièní položky typu kotce pro psa a jiné velmi podnìtné
námìty. My jsme mìstskou pokladnu nevyprázdnili a ten, kdo tak uèinil, je za to zodpovìdný plnou mìrou i se všemi, kteøí mu k tomu dali pravomoc. Navíc je mìsto z tohoto období pokutováno, pøípadnì kráceno na dotacích. Noviny a sdìlovací prostøedky uvedly, že jde o souboj starostky a Ivo Mlátilíka a o sílu jejich nervù. Nebudu s nimi polemizovat, jen si dovolím uvést, že: Pan Mlátilík pro mì není zákon, i když si na to nìjakou dobu v minulosti snažil hrát, nekomentuji za použití jakých prostøedkù, ví to vìtšina z vás i ti, co jeho úletùm projevují tichou, èi hlasitou podporu, èímž se veøejnì staví na jeho úroveò, schvalují hulvátství a prostøedky jím používané. Jeho dosavadní skutky a jednání, støety se zákonem v minulosti i to, jak mìsto vedl bìhem svého volebního období, pro mì nejsou zárukou prospìšnosti pro toto mìsto. Respektuji zcela vùli volièù, tzn., že si ho zvolili jako zastupitele, musím s ním tedy zasedat za jedním pracovním stolem, jeho volièi se sami svobodnì mohou rozhodnout, zdali naplòuje jejich pøedstavy zastupování. Upozoròuji však, že právì proto, že tento stùl je pracovní a právì proto, že pan Mlátilík složil slib zastupitele, bude se zde pracovat a vìcnì argumentovat a nesnižovat vážnost zastupitelského mandátu. Bude-li jakýkoliv zastupitel, èi obèan porušovat jednací øád, zbavuje se práva se tohoto jednání úèastnit. Pro ty, co nìkdy špatnì slyší, co øíkám, -1-
nebo zámìrnì pøevracejí moje slova, opakuji a zdùrazòuji, že jakýkoliv zastupitel, takže tu není žádný diskriminaèní prvek. Pro ty, co neznají význam slova diskriminaèní, pøekládám, že nikdo nebude zvýhodnìn ani poškozen. Tuto povinnost vnímám i na základì mnohých vašich žádostí jako nutnost vámi požadovanou a pokusím se jí dostát. Policie je zde pøítomna pouze proto, že zcela logicky já, která mám zkušenosti s osobním porušováním práva jen v rovinì dopravních pøestupkù, mám jistì jiné výklady právních postupù než pan Mlátilík (který má jistì v oblasti porušování a obcházení práva zkušenosti jiné a vícero). Zde však není prostor na diskuzi o tìchto otázkách, oba jistì spolupracujeme s právníky, respektive já urèitì. Proto je tu policie, aby pøípadnì dopomohla zajistit nerušený prùbìh zastupitelstva dle jednacího øádu, aby následnì nebyl ochromen chod mìsta, neprojednáním nìkterých dùležitých otázek. Nebudu Vám zde recitovat to, co jsem mìla pøipraveno 2.6., tzn. výèet prací a jednání, která jsem absolvovala od minulého zastupitelstva, mohu Vás ujistit, že byl na dvì A4 a mnohdy se jednalo o dost nároèná jednání, což je jistì trnem v oku vùdci „opozice“. Dìkuji Vám všem za pozornost a za pochopení významu mých slov. Lenka Malkovská
Veøejná omluva ve františkolázeòské kauze „Jdi do pr…., vole“ Níže uvedenou omluvu (kterou osobnì považuji za naprosto nedùvodnou) jsem byl nucen zaslat Ivo Mlátilíkovi pod tlakem neustálých exekuèních návrhù. Ve vìci rozhodovaly soudy dva, pøièemž první panu Mlátilíkovi v požadavku na omluvu nevyhovìl, druhý ano. Proto bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí. V uvedených vìcech zatím nebylo rozhodnuto. Protože odvolací soud rozhodl, na rozdíl od soudu prvoinstanèního, že se mám omluvit, tak jsem tak uèinil. Jsem však pøesvìdèen, že by bylo korektní vyèkat s omluvou na rozhodnutí dovolacího soudu . Omluva "Omlouvám se panu Ivo Mlátilíkovi za to, že jsem dne 25.3.2009 užil pøi veøejném jednání zastupitelstva mìsta Františkovy Láznì vùèi nìmu výrok "Bìž do prdele, vole". Výrok jsem øekl mimo mikrofon po té, kdy Ivo Mlátilík zneužíval funkci øídícího schùze tím, že bezdùvodnì, lživì a veøejnì do mikrofonu urážel a dehonestoval moji osobu rétorikou typicky „Mlátilíkovskou“ monologem trvajícím 3 minuty 20 vteøin. Zároveò v této souvislosti zdùrazòuji, že žaloba Ivo Mlátilíka je od samého poèátku založena na obrovské lži a manipulaci s dùkazy a s veøejným mínìním, proto jsem podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Vím, že takovéto, nebo podobné výroky se mezi slušnými lidmi neøíkají a už vùbec ne veøejnì. Rovnìž vím, že Ivo Mlátilík slušným èlovìkem není. V celém mém životì, po více než 16 letech mého pùsobení v nejvyšším orgánu Mìsta Františkovy Láznì – zastupitelstvu mìsta, jsem podobnou situaci nezažil a jako žalovaný jsem se ocitl u soudu poprvé v životì. Netušil jsem, že soud mùže projednávat a soudit takovouto zmanipulovanou a absurdní žalobu postavenou na lži a manipulaci s dùkazy. Dokonce po té, kdy žalobce I.M. údajnì „ztratil“ žalovanému F.Š. hlavní dùkaz jeho obhajoby – oficiálnì mìstem poøizovaný úøední zvukový záznam z veøejného jednání zastupitelstva, který by mìl být dokonce archivován podle zákona 10 let na úøadì mìsta a archivaci by mìl zajišovat úøad mìsta øízený v té dobì kým jiným, než starostou – žalobcem I.M.. Jak absurdní a neslýchané … Komu a èemu mìla ztráta záznamu sloužit, to nech si každý vyhodnotí sám.
V souèasné dobì považuji za nutné zveøejnit další související informaci. V prùbìhu soudního øízení jsem se obrátil na žalobce Ivo Mlátilíka s výzvou, aby v situaci kdy mu byl údajnì ukraden zvukový záznam (tedy hlavní dùkaz mé obhajoby) pøedložil soudu videozáznam z pøedmìtného jednání, který je každé jednání ZM poøizován panem Svatým na objednávku Sdružení místních (pøedseda p. I. Mlátilík) pro potøebu tohoto sdružení, které zároveò vydává tiskovinu „Zrcadlo“ (jejímž odpovìdným redaktorem je Ivo Mlátilík). Pan Mlátilík pøed soudem a pod pøísahou (že bude vypovídat pravdu) odpovìdìl, že ví o tom, že tam nìkdo natáèí videozáznam, ale že toho pána vùbec nezná, takže nemùže vyhovìt. V tomto období (kdy byla na ZM projednávána možnost natáèení videozáznamù soukromými osobami) pan Mlátilík své pùvodní tvrzení úplnì obrátil. Veøejnì sdìlil, že kamera pana Svatého i jeho soukromá kamera je pod ochranou tiskového zákona v souvislosti s vydáváním tiskoviny „Zrcadlo“, že natáèení videozáznamu více než 4 roky nikomu nevadilo a že ho mùže poøizovat každý obèan . Dokonce že jejich videonahrávky mají takovou kvalitu, že je na nich mj. slyšet i soukromý rozhovor pøítomných osob. K tomu není co dodat … , takže samotným žalobcem bylo s odstupem èasu potvrzeno to, co jsem vìdìl (a nejenom já) od samotného poèátku. I. Mlátilík u soudu lhal a nejenom on (i nìkteøí svìdci z øad zastupitelù). Celou tuto kauzu považuji za veøejnou, nebo slovní monolog pana Mlátilíka jím „vykøièený“ do mikrofonu jako útok na moji osobu, následná moje spontánní reakce v podobì onoho výroku mimo mikrofon a po té obrovská medializace a manipulace s veøejným mínìním prostøednictvím periodika Zrcadlo vznikla na veøejném jednání ZM. Takže tímto prohlašuji, že po jednání Nejvyššího soudu bude veøejnost s výrokem tohoto soudu veøejnì podrobnì obeznámena. Zároveò se omlouvám tìm obèanùm, kteøí již dávno pochopili, co se v minulém volebním období stalo a již si nepøejí být tìmito informacemi zatìžováni. Jsem však nucen se pouze bránit souvisejícím dezinformacím a manipulacím. Ing. František Šnajdauf, t.è. místostarosta mìsta F.L. -2-
Zastupitelé schválili závìreèný úèet Zastupitelstvo na svém jednání dne 7.èervna 2011 schválilo Závìreèný úèet mìsta Františkovy Láznì za rok 2010. Tento dokument pøedstavuje komplexní zprávu o hospodaøení mìsta za minulý rok a je nejdùležitìjším dokumentem mìsta. Pøíjmy roku 2010 dosáhly výše 148,8 milionù korun, výdaje byly èerpány zhruba ve výši 324,3 milionù. Ve výdajích nejvìtší èást 225,6 milionù tvoøily investice, což je 4-5 násobek investic financovaných v letech minulých. Schodek byl pokryt finanèními prostøedky získanými v pøedešlých letech. Souèástí závìreèného úètu je také zpráva Karlovarského kraje – odboru kontroly o výsledku pøezkoumání hospodaøení územního samosprávného celku, kde se zejména hodnotí správnost vedení úèetnictví a celkové hospodaøení mìsta ve vazbì na platné právní pøedpisy. Závìr zprávy zní „bez výhrad“, což je nejlepší možné ohodnocení.
Poznáváme své krásné mìsto krok za krokem - SRDÍÈKOVÉ TRASY Milý ètenáøi, než se vydáme po srdíèkových trasách, potøebujeme nutnì malou pøedehru. Budeme hovoøit o øadì Vám neznámých osobností a pøedevším o nìèem, co se dnes témìø vytratilo – o skuteèném, pøirozeném, nepøedstíraném patriotismu. To, že parky a lesoparky patøí neodmyslitelnì k Františkovým Lázním, všichni víme. Hovoøí se o oáze klidu, o moøi zelenì a dalších superlativech. Ne vždy tomu ale tak bylo. Od poèátku totiž provázejí novì založenou Obec císaøe Františka, pozdìji Františkovy Láznì „komplexy“ z toho, že leží uprostøed pastvin. To, co dnes vnímáme jako samozøejmost – rozlehlé parky a lesoparky, bylo nutné krok za krokem založit a vysázet. Dìjiny zdejší mìstské a pøímìstské zelenì mají dvì fáze – tou první je systematické zakládání parkù v centru mìsta bìhem jeho rozšiøování, druhou pak obklopení samotného mìsta lesoparky. Na poèátku století, v dobì vzletných myšlenek o návratu k pøírodì, bylo pøirozené, že se rodící se stav mìšanský vìnoval s láskou èinnosti okrášlující. Zakládaly se spolky, které peèovaly o zeleò a zušlechovaly vše nehezké. I pøes osvícenecký filozofický základ a nové pojetí parkù (v té dobì se rodí anglický pøírodní park) se zeleò prostì a jednoduše vysazovala ve jménu blahodárné vidiny spoèinutí ve stínu. Obèané pøi hledání místa, kde by se dalo ukrýt pøed èervencovým sluncem nebo romanticky básnit, osázeli vše oslunìné. Františkolázeòské pastviny byly k okrášlení a stínování pøímo ideální. Také my máme v parku vedle hudebního pavilónu malý pomník z dob zakládání lázní – patník se zašlým poetickým nápisem velebícím stín. Stín byl prostì jednou z vášní biedermeieru – období zrodu nás mìšanù. K prvnímu pokusu o založení „Spolku k zvelebení vysázeného stromoøadí a k dosažení dalších místních okras a pohodlností“ došlo již v roce 1827. Pøesto, že v nìm byla zastoupena elita lázní, záhy zanikl. Ten druhý, rozhodující pro pøíští dìjiny zelenì, byl založen v roce 1881. Jeho hlavním protagonistou a duší spolku se stal stavitel Gustav Wiedermann, budoucí starosta lázní a jedna z nevýznamnìjších osobností mìsta. Hned v poèátcích mìl 81 èlenù. K èinnosti spolku se ještì vrátíme, prozatím je tøeba uvést, že v nìm byli zastoupeni všichni významní muži Františkových Lázní a že po nìm zùstalo obrovské množství zrealizovaných projektù od parkových
staveb až po dva rozlehlé lesoparky – Amerika a Wiedermannùv lesopark, dnešní Sady míru. Zdánlivì jsme odboèili od pùvodního tématu, opravdu ale jen zdánlivì. Všechny tyto aktivity totiž smìøovaly ke zkrášlení lázní a v neposlední øadì k vytvoøení „léèivého“ prostøedí – obyèejný èlovìk potøebuje blahodárný stín, natož pak pacient. Také potøebuje putovat krajinou za poznáním k výletním cílùm. Viz Mácha v rozmìru hradù nebo objevování prostého venkova zhýralou šlechtou. Romantismus se nevyhnul pøirozenì ani Františkolázeòským. Na konci snažení spolku byly nádherné parky s výletními cíli, kaplièky, pavilóny, lesní památníky, odpoèívadla, sochy. Byl to zlatý vìk parkù. Celý tento budovatelský elán se v pováleèných letech již nikdy nevrátí. Ztrácí se nejen myšlenkový základ – nevážíme si pøírody, ale také to hlavní – ztrácí se patriotismus. Zvláštì dobøe je to vidìt právì ve Františkových Lázních. Témìø každý z èlenù spolku mìl kdysi svùj lázeòský dùm, všichni tak mìli pøirozený zájem na rozvoji svých Františkových Lázní – prostì jim patøily. Ty èasy se už nikdy nevrátí. Když se nedávno zakládal podobný spolek v našich lázních, poznamenal si kronikáø ironicky: „A co budou sázet? Nejspíš slova, slova, slova.“ Už víte, proè vstupujeme do UNESCO – to my jsme spoluvytváøeli podobu novodobých evropských lázní od spoleèenské struktury až po architekturu a lázeòství, stali jsme se jejich mìøítkem. Kde jsou ty èasy.
Srdíèkové trasy dnes vyrazíme po zelené A teï z minulosti k dnešku, k pùvodnímu tématu – k srdíèkovým trasám. Srdíèkové trasy vymyslel k podpoøe srdeèní léèby a rekonvalescence v šedesátých letech (pravdìpodobnì 1966) pan docent Badal. Umnì zkøížil biedermeier s léèebnou indikací, jak se vznosnì øíká procedurám v našich wellnessových lázních, svìtovì curwellnessbadu. Cesty lesem byly osazeny kamennými patníèky se srdíèkem po starých dobrých trasách a zajímavostech, které se ještì zachovaly. Byla to jako za starých èasù léèba zelení, putování po zajímavostech – nejpøíjemnìjší kondièní srdíèková léèba. Pan Badal mìl úspìch. Srdíèkové trasy byly dlouho velice populární a doslova rozhýbaly láznì. Nejen pacienti, ale kdejaký místní dùchodce, který dnes loví pomluvy, putoval pro své zdraví parkem. Byly, pak se ale na konci sedmdesátých let vytratily. V roce 2000 zaèala naše nejvìtší a.s. po znaèné poptávce uvažovat o obnovì. O jejich znovuobjevení se postarali v roce 2004 pracovníci Infocentra v èele s paní Bastlovou. Paní Bastlová, jako jedna z mála místních kladných profesionálních informátorù, pøešla z úvah k èinu. Bystøe soustøedila informace, vyhodnotila je a zaèala se svými kolegy jednat. Výsledkem byla orientaèní mapka v Lázeòských listech, informaèní tabule na strategickém místì u Františkova pramene a nové znaèení trasy akademicky vymalované pracovníky Infocentra.
Církve Bohoslužby a mše Evangelická Anglická ulice. Nedìle 8.45 hod. Pravoslavná Chrám svaté Olgy Kollárova ulice. Sobota 16.30 hod. Nedìle 10.00 hod.
e-mail:
[email protected] -3-
Øímsko-katolická Kostel Povýšení sv. Køíže Po, St, Èt, Pá, So: 19.00 hod. (Út bez bohoslužby) Nedìle 9.00 hod. Kostel sv. Jakuba – Horní Lomany Nedìle 11.30 hod.
... pokraèování ze str. 3
Poznáváme své krásné mìsto krok za krokem Obnova trasy smìr Sady míru – Zámeèek – Natálie – Železnatý pramen V rámci obnovy srdíèkových tras se pøipravuje rekonstrukce této „zelené“ trasy. Pojïme si tento úsek projít tak, jak právì vypadá, než nám zkrásní. Zaèneme na konci Ruské ulice v místì „U dvou železnièních pøejezdù“. Tudy musíte projít, abyste vstoupili na lesní pìšinu, kterou trasa zaèíná. Pepin z Postøižin by jistì „vykøièel“: „A to vám òákej Pospíšil z Broumova tudy chtìl projít a zrovna jely dva povozy vjednom vstøíc – ten dotyèné se v zoufalosti s vytøeštìným zrakem v dìsu namáèknul na stìnu a místní babky, co tudy zrovna šly, padly na kolena myslejc, že je tam ukøižovanej.“ Popsal by tím zdejší urbanistickou raritu, že totiž máme úžasnou „rychlostní“ okružní komunikaci, ale z Frantovek se dá sotva vyjet, natož vyjít. Pøekoná-li srdcaø dvojmostí, pak byl dobøe odoperován. Následuje cesta pustým lesem s pravou drátìnkou po pravé stranì stoupání. Skladbu porostu nenajdete v žádné lesnické publikaci je to tzv. bezinková smrèina. Jistì tu bude navržena pravá, krásná, plotová lesní, oplocena z Pohádky máje, a kolem budou vonìt ušlechtilé keøe. V dohledu jsou lesoparkové paseky, však pìšina k nim nevede, posezení chybí. Bohužel tomuto uskupení musíme odejmout titul lesopark – je to jen leso. Cestu lemují talíøové laterny ze sedmdesátých let obrostlé mechem, u nichž smìøuje základna na jednu stranu a døík na druhou. Budeme tomu øíkat „Drákulova stezka“ a povýšíme TO na souèasné umìní. Odboèíme-li z cesty mírnì vlevo, dojdeme ke krásnému lesnímu oltáøi z roku 1927. Podobné stavby vìtšinou bývají kýèovité, tenhle je ale opravdu výjimeèný. Jako by z nìj dýchalo kouzlo minulých èasù, prosycené starou dobrou vírou v Boha. Je to klidné místo, pøímo stvoøené k rozjímání. Na oltáøním postamentu je velký kámen s nikou, do které byl zasazen reliéf s Pannou Marií s Ježíškem v náruèí – byl zasazen, protože bronzovou desku nìkdo s vysokým výtvarným cítìním, nebo naopak žádným cítìním s vidinou nìkolika piv, ukradl. Tohle prostì z úcty k vìøícím nemùže udìlat ani nevìøící. Takže dnes je z oltáøe symbol doby bez víry. Pokleknete na kamennou lavici a v lesním tichu mùžete pøi pohledu na prázdnou niku pøemítat o osudu lidstva. Autorem plastiky byl významný františkolázeòský sochaø Adolf Mayerl, který mimochodem studoval u Václava
Myslbeka v Praze. Lesní oltáø nechali postavit pøedseda spolku Franz Köppl a jeho žena Marie jako památku na spoluzakladatele Okrášlovacího spolku Johanna Köppla. Na pozadí je vidìt další symbol doby. „Teèe“ tam ona huèící obchvatová komunikace, která navìky rozdìlila lesopark ve dví – na okraji stojí Jiránkùv obèánek a nemùže pøejít. Od oltáøe odboèíme vpravo a dojdeme k jednomu z nejoblíbenìjších výletních cílù – k tzv. Zámeèku. Také tato stavba je dílem Okrášlovacího spolku. Byla postavena bìhem 1. svìtové války v roce 1916 a hlavním impulsem k jejímu zøízení bylo vyjádøení vdìku sponzorùm a zasloužilým èlenùm spolku. Její název by se dal pøeložit jako Stráž díkù.
V podstatì se jednalo o památník v podobì romantické stavby s vìží. V pøízemí jste vstoupili do odpoèinkové místnosti s lavicemi, která sloužila zároveò jako pamìtní síò. Byl zde portrét Gustava Wiedermanna a pamìtní deska s významnými èleny. Vìž má dvì patra, v prvním byl byt strážce parku. Po døevìném žebøíku se vystoupalo do vyhlídkového prostoru, odkud byla v té dobì nádherná vyhlídka na Chebsko. Dnes je v pøízemí kavárnièka – pøi vstupu vás uvedou v úlek dva brutální železní rytíøi – zøejmì asociující strážnici, za nimi je rùžový nábytek ve stylu Ludvíka XVI. Myslím, že i Disney by zíral na onu sladkou brutalitu. Pokraèujme však v cestì, po nìkolika metrech pøejdeme asfaltovou komunikaci, kudy se bìžnì jezdí „zadem“ do lázní lesoparkem. Cesta vede lesem a krátce pøed starou lipovou alejí je vidìt vlevo pìšina kamsi. Vydáme-li se po ní, najdeme další meditaèní kout – tentokrát je to památník z roku 1938, spolkem -4-
vìnovaný svému pøedsedovi Franzu Köpllovi. V místì s krásným výhledem do krajiny stojí tøi velké lavice s kamennými boènicemi, které obklopují žulovou desku – pamìtní kámen s vìnováním. Vrátíme se zpìt na hlavní cestu – ta nyní vede pomìrnì zpustošenou alejí s omšelými lavièkami a na konci bìží soubìžnì s asfaltkou. Naskýtá se tak opìt symbolický pohled na novovìk – pustou alej „lemuje vozovka“. Na Jiránka to sice není, k posezení a poèítání aut možná ano. Pùjdeme dál. Pøejdeme druhý vjezd do lázní a klesáme k pavilonu Natáliina pramene. To je nádherná stavba postavena známým místním stavitelem Oskarem Sgustavem. Oblíbená kyselka Natálie byla objevena spoleènì s Herkulem a Štìpánkou v okamžiku, kdy stavebník, p e t r o h r a d s k ý b a n k é ø S i n g e r, potøeboval prameny pro své novì stavìné Císaøské láznì. Vozila se nejprve do Kolonády Solného a Luèního pramene, pozdìji vznikla pomìrnì frekventovaná promenádní cesta kolem potoka Slatinky. Pùvodní malý pavilón brzy nestaèil a tak se rada mìsta rozhodla postavit v roce 1929 souèasnou novoklasicistní reprezentativní stavbu. Sgustav volil oblíbené lázeòské schéma støedního pramenného pavilonu, boèních kolonádních køídel a pavilónù na koncích. To vše stoèil do zámeckého pùdorysu a dokonale vylehèil velkými okny v celé výšce stavby. Pavilón je krásný, lehký, proslunìný – a po vìtšinu èasu svých novodobých dìjin totálnì zanedbaný. Nìkolikrát byl opraven – vzápìtí „vymlácen“. Byl zde dokonce i rùžový park. V souèasné dobì je zahrnut do plánu celkové regenerace východní èásti parku a momentálnì se, jak jsem vidìl, intenzívnì pracuje na okolních parkových úpravách. Až nìkdo najde odvahu usadit sem pramenáøku se suvenýry, bude jistì problém opuštìného, nedocenìného skvostu vyøešen. Pøi cestì zpìt do lázní nás po levé stranì provází opìt nádherná drátìnka, která chrání dvì opuštìné jímky po tìžbì slatiny – budeme tìm dvìma vybagrovaným, opuštìným dírám øíkat regenerující vodní plochy po vytìžených pøírodních zdrojích – zdejší balneologové takto hovoøívají. Je to nezpøístupnìné území chránìných pøírodních zdrojù. Ohlédnete-li se vpravo, otevøou se vám v úžasu ústa. Popíšu vám svùj první dojem – krajina po dìlostøelecké pøípravì pøed útokem na francouzskonìmecké linii fronty za 1.svìtové války a uprostøed zapomenutý první prototyp anglického ženijního tanku. Pralesní bøezový porost má ustøelené, v polovinì zlomené kmeny a uprostøed
MINIGOLF Františkovy Láznì Pøedposlední víkend kvìtna se minigolfisté západních Èech sešli v Chomutovì. Pøedpovìï poèasí slibovala takøka letní teploty a bylo tomu opravdu tak, hráèi tak nebojovali pouze s nároèným høištìm, ale i tropickými podmínkami. V sobotu bylo na poøadu 4.kolo druhé ligy smíšených družstev spojené se soutìží jednotlivcù a v nedìli Krajský pøebor Èechy západ – kvalifikaèní turnaj na pøebor Èech konaný v Pelhøimovì. èní obrovské, rezavé rypadlo na slatinu. Rezavá drátìnka, cedule s nápisem zákaz vstupu, pøírodní zdroj a tøi protitankové betonové zábrany podtrhnou tajuplnost tohoto území ve správì akciové spoleènosti. Jaké ovšem bude vaše pøekvapení, když po pøeklenutí potoka zjistíte, že u bagru je krásný vláèek s výklopnými vozíky a z tanku se vyklube malý model sokolovského tìžebního monstra èile nabírajícího slatinu, která se po úzkokolejce vozí do Slatinných lázní. Také tento koutek je zahrnut jako muzejní expozice do programu „Regenerace východní èásti parku“. Až tu rezavou hraèku a.s. za pomocí evropských fondù natøe emailem, stane se nejvyhledávanìjší atrakcí Frantovek. Na vedení pramenù jsem se dozvìdìl, že všechny tyto „archaismy“ jsou udržovány zámìrnì v rámci jakéhosi projektu pøedstavenstva a.s. zvaného FRANCISCUM – v pøekladu „Františkolázeòské kulturní dìdictví památek“, prostì malé UNESCO a mají pøipomínat pochmurná padesátá léta. Je sem zahrnuta také Ruská ulice, zejména Windsor, který už se podaøilo upravit. Ke svému pøekvapení jsem zjistil, že udržovat tyto památky v pùvodním, pováleèném stavu, je finanènì velice nákladné. Podobné projekty mohu jako muzejník jen ocenit. Vrame se však na trasu. Pøedrevoluèní plotová drátìnka nás bude provázet témìø až ke koneènému srdíèkovému cíli – ke dvìma kdysi velice slavným pramenùm, které objevil známý lázeòský lékaø Cartellieri. Když v roce 1860 stoupla v lázních poptávka po koupelích, rozhodl se Cartellieri ke stavbì nových lázní. Zvolil si místo vedle kolonády Solného a Luèního pramene s tím, že bude využívat pøebyteènou vodu z Luèního pramene. To mu ovšem chebská mìstská rada nepovolila, takže se rozhodl najít vlastní zdroj. Oba .................
prameny jsou tìsnì u bøehu potoka Slatinky. Železitý pramen byl kdysi, od roku 1863, zakryt klasicistním pavilónem, který jako vìtšina tìchto staveb pøipomínal zmenšené modely øeckých chrámù. Jeho autorem je známý františkolázeòský stavitel Karel Wiedermann. Hned vedle byla lehká, zahradní, døevìná kolonáda.
Dnes je vstup k prameni øešen úspornì zapuštìným schodištìm – pramenní bohové, nemajíce chrám, se pøemístili do Dvorany Glauberových pramenù. Ochutnáme pramen, pøejdeme po mostì potok Slatinku a vrátíme se kolem Slatinných lázní parkem do mìsta. Nezapomeòte se napít Palliardiho pramene lásky za budovou lázní, který je velice oblíben zejména u místních. To vše, co jsme spolu zhlédli, se brzy zmìní v rámci regenerace františkolázeòských parkù k nepoznání. Znovu budeme svìtoví. Jistì jste si všimli, že se všude kácí, vysazuje, okrášluje – a to je dobøe. Nemáme totiž jako za starých èasù svého zahradníka a skuteèné patrioty bychom spoèítali na prstech jedné ruky. Jsem ale optimista. Sponzorské stromy v parku a nìkolik patriotù v èele mìsta, jsou prvním signálem možného návratu starých zlatých èasù pod heslem „Obèané sobì“. Øeditel muzea Mgr. S. Macek
-5-
V sobotním ligovém kole mohly františkolázeòské žabièky zpeèetit svùj postup do 1. ligy. Pøestože jeseniètí „Kašpárci“ jim zdatnì sekundovali, nedokázali odvrátit lázeòský triumf a kolo pøed koncem se náš tým stal vítìzem 2. ligy smíšených družstev. V sobotní soutìži jednotlivcù se Lence Rendlové podaøilo navázat na úspìch z Plznì a dokonce své medailové umístìní vylepšit na støíbrnou pozici. Se svým výkonem se prosadila i na tøetí místo v absolutní kategorii žen, kde druhé místo obsadila seniorka Jarka Fiedlerová, která ve své kategorii zvítìzila pøed Danou Doèkalovou. Seniory2, nad 59 let, ovládli Jan Hála na prvním a Jan Bireš na druhém místì. Michal Malárik triumfoval v kategorii juniorù. V nedìlním prvním stupni kvalifikace na mistrovství republiky do Rakovníka byli všichni naši hráèi, až na Luboše Doèkala, úspìšní. V kategorii mužù Aleš Rendl vylepšil své nedìlní ètvrté místo na støíbrnou pozici. Seniorky ovládla Jarka Fiedlerová, na druhé pozici následovaná Danou Doèkalovou. Kategorie seniorù nad 59 let opìt ovládli naši Honzové, kdy tentokrát Bireš porazil Hálu, i když až v dodateèném rozøazování. V juniorskou kategorii opìt s pøehledem zvítìzil Míša Malárik. Naše hráèe nyní èeká tøítýdenní pøestávka, po které se bude konat poslední druholigové kolo na høišti v Chebu a týden na to Pøebor Èech v Pelhøimovì.
MÌSTO MÁ NOVÉ RYTÍØE ÈTENÁØE 9. èervna 2011 dopoledne navštívily Mìstskou knihovnu ve Františkových Lázních postupnì všechny tøi první tøídy místní základní školy. Stejnì jako prvòáèci, byly pozváni do knihovny i jejich rodièe a prarodièe, aby si spoleènì užili významnou událost - Pasování prvòáèkù na ètenáøe.
nìkterá písmenka dobøe nepozná. Když ale i paní uèitelka potvrdila, že prvòáèci èíst opravdu umí, Šáša neváhal a zavolal Snìhurku…Jenže Snìhurka nikde! Za zmizením Snìhurky stál Drak. Postupnì vystrèil všechny tøi strašlivé hlavy a láteøil, že ho od toho Snìhurèina vìèného ètení rozbolely všechny hlavy a tak uvrhl Snìhurku do temné sluje, kde èít nemùže. Naštìstí se ze sluje ozval Snìhurèin hlásek, který radil, aby dìti Drakovi pøeèetly abecedu. Jak to Drak uslyší ztratí sílu a Snìhurka bude volná. Dìti se neohroženì vrhly do ètení, pomohli jim i nìkteøí rodièe a paní uèitelka. Drak ztratil nejen sílu, ale i všechny tøi hlavy a Snìhurka byla .........
V sále knihovny se objevil Šáša Máša, který všechny prvòáèky i s paní uèitelkou a poèetným diváctvem srdeènì pøivítal a pøislíbil, že pasování se ujme jeho kamarádka Snìhurka. Pak se jen zbìžnì ujistil, zda dìti umí èít, nebo mu pøipadaly malé na to, aby znaly už všechna písmenka. Vždy on je veliký až pod èepici a stále ještì
-6-
vysvobozena. Za odmìnu, že byli prvòáèci tak šikovní a stateèní, pozvedla Snìhurka meè a každého pasoval nejen na ètenáøe, ale na ÈTENÁØE RYTÍØE. A drak? Z draka se vyklubala obyèejná okurka, která neumìla èíst a ze závisti byla zlá. Prvòáèci si odnesli ètenáøské prùkazy, které je až do konce roku opravòují pùjèovat si v knihovnì knížky bez registraèního poplatku, záložky, perníèky a omalovánky. Snìhurka všem za odmìnu ještì pøeèetla popletenou pohádku a podìkovala tøídním uèitelkám Mgr. Michaele Mináøové, Mgr. Šárce Pøenosilové a Rùženì Kuèerové, že nauèily dìti tak pìknì èíst. Pøejme našim novým RY T Í Ø Ù M È T E N Á Ø Ù M m n o h o krásných, pouèných i zábavných chvil strávených s knížkou.
