PRAMÍNEK
Č.19 | INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA |10-11/2011 SETKÁNÍ POD „NAŠÍ“ LÍPOU Tato slova zazněla z úst naší starostky P. Kaprasové při slavnostním odpoledni 28. 10. 2011. Váţení občané Bačalek a Lična, váţení hosté, milí naši chalupáři, dovolte mi, abych Vás všechny srdečně přivítala tady u nás na Bačalkách, abychom si zde společně připomenuli tři historicky významné momenty, které utvářely i dnešní tvář naší vísky a aniţ bychom to snad tušili nebo intenzivně cítili, které mají za následek to, ţe se tu dnes vůbec sejít můţeme. Vyuţili jsme dnešního dne, kdy celá republika oslavuje památné vítězství českého a slovenského národa v boji za národní svobodu, v boji za vznik samostatné republiky, k připomenutí zaloţení našich dvou vesniček – Bačalek a Lična, dnes jiţ spojených pod jednu samosprávnou jednotku Bačalky.
První písemná zmínka je z roku 1371, kdy Johan ze Zvířetic odkázal majetek hospici v Dubu. K tomuto zboţí náleţelo i naše Lično. Znamená to tedy, ţe Lično letos prokazatelně oslavuje 640. výročí svého vzniku. Pokračování na straně 11 … OBSAH TOHOTO ČÍSLA:
Bačalky a Lično – pro nás všechny zde ţijící nerozlučná dvojice obcí, srostlá společnou minulostí, zájmy, propojená rodinnými a přátelskými vazbami. Dvojice vesniček, která ţije dnes svými společnými problémy a společně se je snaţí řešit. Bačalky a Lično – sourozenci, kteří se občas hašteřili, občas si i něco málo záviděli, ale stejně jako je to v ţivotě lidí – čas všechna ostří sporů zaoblil, otevřené rány zacelil a zvítězil zdravý selský rozum. Na tak malém prostoru v takovém malém počtu lidí nemá své místo nenávist a zloba, u nás má domov vzájemná tolerance a podaná pomocná ruka. A je tomu tak postaletí. Připomeňme si proto něco málo z historie našich obcí. Počátky osídlení katastru obce Bačalky sahá aţ do doby neolitu, z níţ byly nalezeny na místních polích kamenné nástroje, které ještě někteří pamatují ve sbírkách zdejšího školního kabinetu. Historie doloţitelná písemnými prameny je starší pro ves Lično. V hospodářském dvoře tam tehdy stávala tvrz a další panské sídlo bylo nad rybníčkem na Ličně, tomu místu dnes říkáme „u koryta“.
SETKÁNÍ POD „NAŠÍ“ LÍPOU str. 1, 11-12 AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Územní plán obce, Průklest stromů str. 2 Samotěţba dřeva, Kanalizace str. 2 ROZHOVOR – Z. Kollátor Neţ se zima zeptá str. 3-4 BAČALKY A LIČNO SLAVÍ Hovory pod lípou, Copak je to za řezníka s . . . str. 4 Dýňoví skřítci str. 4 Z BABIČČINA RECEPTÁŘE Bílé zlato v hrnci, Syrob (sirob), Řepánky str. 5 NAPSALI JSTE NÁM Doplněk k ochotnickému praporu str. 5-6 „LIPOVÉ „ OKÉNKO DO MINULOSTI 28. říjen, Také lípa str. 6 PODZIMNÍ str. 7 MŮJ SOUSED – VIZE str. 7 TOUHA, PŘÁNÍ, MODLITBA, VIZE? str. 7 POSELSTVÍ SKRYTÁ V PŮDĚ NAŠEHO OKOLÍ – 3.ČÁST – Doba bronzová str. 8 ZAHRADA PŘED ZIMOU str. 9 TÉMA NEJEN MĚSÍCE LISTOPADU - ÚKLID str. 9 POZVÁNKY str. 10 Křeslo pro dámu a další str. 10 SPOLEČENSKÁ KRONIKA str. 10
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Územní plán obce Občané Bačalek a Lična se konečně dočkali. Jak jste uţ moţná zahlédli na vývěskách v obci, je stanoven termín pro přijímání vašich námětů a poţadavků v souvislosti s přípravou návrhu ÚP. Jedná se o první kolo, termín pro podání je do 30. listopadu. Pokud máte vše v hlavě ohledně svých vlastních pozemků nebo i pozemků ve vlastnictví obce srovnáno, uplatněte je písemně a doloţte zákresem do snímku katastrální mapy. Průklest stromů S přicházejícím obdobím vegetačního klidu bude u nás v obci okolo stromů naopak rušno. V srpnu jsme provedli s paní RNDr. Smolíkovou z referátu ŢP kontrolu dřevin na veřejných prostranstvích (lípy, kaštany), následně provedli obhlídku stromů pracovníci firmy Hrubý - Roţďalovice. Některé stromy potřebují jen menší kosmetické úpravy, některé však budou muset podstoupit plastickou operaci (kaštany na Ličně). Teprve aţ se do stromů řízne, bude moci odborná firma závazně říci, zda dáme některým stromům ještě šanci probrat se, nebo je budeme muset i z bezpečnostních důvodů odstranit. Samotěţba dřeva K 31. 10. 2011 reagovalo na výzvu přihlásit se k samotěţbě dřeva v obecních lesích přibliţně 20 občanů s celkovým poţadavkem cca 200 prm. Obec jako vlastník lesa se musí řídit těţebními plány, které se stanovují na tzv. decénium, tj. deset let. Nové decénium začíná v r. 2012 a končí v r. 2022. Plány budou obci doručeny v polovině příštího roku. Proto obec prozatím nabídla občanům pouze moţnost samotěţby proschlého, spadaného dřeva a probírku za cenu Kč 100,--/1 prm. Podle odhadů správce našich lesů – lesníka pana Miloslava Konývky – je roční kapacita našich lesů, co se těchto druhů palivového dřeva týká, zhruba 40 prm ročně. Kapacita tedy výrazně pokulhává za nároky ţadatelů. Nebudeme moci vyhovět všem ţadatelům v této sezóně, proto bude losem na veřejném zasedání z ţadatelů vytvořen pořadník, aby pro jednotlivce byla vůbec samotěţba ekonomicky výhodná. Pokud chceme vyhovět všem ţadatelům v horizontu 2 – 3 let, bude mnoţství přiděleného dřeva na 1 ţadatele pokráceno na přibliţně 5 prm. Vlastní organizaci samotěţby dřeva zajišťuje pan Konývka (označení dílců, stromů, přepočítání, kontrola čistoty vytěţeného prostoru). Vzor smlouvy na samotěţbu dřeva s technickými podmínkami si uţ teď můţete přečíst na našich webových stránkách. Ţádáme o grant z evropských peněz Musím hned dodat, jestli ještě vůbec nějaké do České republiky přijdou. Zprávy o finančních problémech eurozóny nám trochu ubírají optimismus. V minulých týdnech europoslanci odepsali dotace na čističky odpadních vod a kanalizace v menších obcích, co bude následovat, -2-
lze jen těţko odhadnout. SZIF vyhlásil počátkem října nové výzvy na podání ţádostí na financování akcí v rámci operačního programu POV (Program obnovy venkova), osa III. Tento sloţitý název znamená, ţe máme moţnost poţádat o prostředky z EU na investiční akce, jejichţ cílovými uţivateli jsou pouze děti a mládeţ. Na zasedání zastupitelstva obce se tato problematika podrobně projednávala a zastupitelé se rozhodli poţádat o dotaci na vybudování dětského hřiště a úpravu sportoviště v prostorách za pivnicí včetně terénní úpravy „ujíţdějícího“ svahu a přístupových cest k hřišti. Paní místostarostka Varhanová na zpracování ţádosti včetně všech podkladových materiálů a dokumentace intenzivně pracuje, abychom vše odevzdali včas. Přejme si, aby to nebyla práce marná (projekt můţe ztroskotat na naprostých banalitách a někdy i (z)vůli pracovníků SZIF). Pokud náš záměr vyjde, budeme mít za pivnicí skutečně hezký koutek pro nejmenší a pořádný plácek pro dorůstající a někdy i odrostlé a přerostlé nohejbalisty. Kanalizace Jak z minulých čísel jiţ víte, usilujeme o prohlášení naší dešťové kanalizace za jednotnou. Po té, co jsme z finančních důvodů odloţili na neurčito budování kanalizace a ČOV, stojíme před úkolem zlegalizovat vypouštění předčištěné odpadní vody z jímek a septiků do této dešťové kanalizace. V květnu a v červenci byly provedeny chemické rozbory vody vytékající z jednotlivých výpustí (dopadly velmi dobře), nyní byla naše ţádost postoupena k posouzení na Povodí Labe, závěrečný verdikt vyřkne vodoprávní úřad v Jičíně. To ale neznamená, ţe by všem těm, kteří mají přepady vyústěné do kanalizace, odpadla povinnost septiky pravidelně vyváţet. Není sice v zákonné pravomoci obce kontrolovat, zda tak občané činí či nikoli. Je však právem obce při podezření, ţe někdo septik nevyváţí či jiným způsobem vypouští do kanalizace nečištěné splaškové vody, poţádat odbor ŢP a Inspektorát ŢP o provedení místního šetření. Podle novely zákona č. 254/2011 Sb. o vodách je občan povinen na poţádání předloţit pracovníkům inspektorátu potvrzení, kolikrát, v závislosti na velkosti septiku a počtu obyvatel v domácnosti, vyvezl ten který rok svůj septik nebo jímku. A pracovníci inspektorátu jsou při zjištění nedostatků a hrubých porušení zákona o vodách skuteční kati. Pokuty jsou v řádech i desetitisíců. Věřím, ţe aţ k takovým koncům u nás nedospějeme, ţe jsme lidé rozumní. Co jednotlivec ušetří na tom, ţe nebude vyváţet septik, o to víc bude platit obec za ochranu pitné vody před znečištěním a, o to vyšší bude cena, kterou jednotlivec zpětně za pitnou vodu zaplatí. Jsme Bačalky a Lično – ne Kocourkov. Ing. Pavlína Kaprasová, starostka
ROZHOVOR Neţ se zima zeptá Zima nám klepe na dveře. Neţ jí je dokořán otevřeme, měli bychom se na ni důkladně připravit. Nejen zazimováním zahrádek, vyzdobením okenních parapetů chvojím a nákupem nových kozaček a koţichů. Velkou pozornost bychom měli věnovat především zabezpečení vodovodního potrubí a všeho, co k tomu patří, abychom nebyli pak nepříjemně překvapeni. Proto jsme si dovolili vytrhnout z pracovního maratónu mistra svého oboru pana Zdeňka Kollátora (a věřte, ţe to šlo velmi těţko) a poţádali jsme ho o několik rad pro nadcházející zimní období. Pane Kollátore, co mají lidé udělat pro správné zabezpečení rozvodů vody a topení před zimou? Dovolte mi, abych Vám navrhl několik praktických rad ze své dlouholeté praxe. Občané, kteří zde ţijí nastálo, to mají jednodušší. Pokud se bude v domku pravidelně topit, nemělo by se nic závaţného stát. Zde stačí zavřít okénka ve sklepě, na chodbě nebo tam, kde jsou rozvody vodovodních trubek. Pro větší zajištění se mohou trubky obalit vhodnou izolací. Je však nutné zabezpečit uzavření vody k venkovním kohoutkům a vypustit je. Nejvíce náchylné na zamrznutí jsou ovšem vodoměry, které je důleţité obalit silnou izolací, například polystyrénem, a hlavně zabezpečit otevřené šachty, kudy by se k vodoměrům mohl dostat mráz. A jakými zásadami by se měli řídit chalupáři? No, to je daleko větší problém. Ti, kteří svůj domek, chatu či chalupu uţívají v zimním období nepravidelně nebo vůbec, mají na výběr jen ze dvou moţností. Buď u zdroje přitápět vhodnou infralampou, coţ je finančně nákladné a nebezpečné – a to tedy důrazně nedoporučuji, anebo na přípojce do domu vypnout přívod vody. Potom je důleţité vypustit všechny zásobníky vody v domě, tzn. bojlery, vodovodní baterie, WC nádoby, i mísy je důleţité spláchnout a vysušit. U vodovodních baterií nestačí baterii jenom otevřít, musí se odmontovat. V kaţdé baterii totiţ zůstane voda ve spodní části, kterou je nutné vylít. A co např. bojlery na vodu? U zásobníkových ohřívačů je potřeba zásobník také vypustit. Mylná je domněnka, ţe stačí vypustit baterie jen na teplou vodu. U zásobníku se totiţ vytvoří podtlak, který neumoţní úplné vyprázdnění obsahu. V tomto případě je nutné vypouštění přes přetlakový či výpustný ventil. Nutné je také povolit pod ohřívačem výstup teplé vody (bývá na levé straně). Tím se nasaje vzduch do nádoby a umoţní plynulý výtok zbytkové vody. Takže když toto všechno podle vás udělám, nemůže se mi s vodou nic stát? Záleţí ještě na tom, zda jste napojení na obecní vodovod, nebo patříte k těm, kteří berou vodu ze svých vlastních studní, tzn., ţe jsou závislí na svých čerpadlech, vodárnách a nautilách. Majitelé ponorných čerpadel (nau-
til) mohou být bez starostí. U čerpadel a vodáren, u kterých hrozí zamrznutí, je důleţité odpojení od zdroje elektřiny a úplné vypuštění ze spodní části čerpadla či zásobníku. Čím si myslíte, že by nás mohla přes tato všechna opatření zima ještě zaskočit? Za největší problém v naší obci v současnosti povaţuji nevědomost lidí o umístění uzávěrů u jejich nemovitostí. Tyto uzávěry jsou často zasypány hlínou, zašlapány nebo zajeţděny automobily. Tato skutečnost je to, co mě nejvíce děsí. Nedovedu si totiţ představit, ţe by v největších mrazech a nánosech sněhu měla někomu prasknout u domku voda či jen vyměnit kapající kohoutek. V tomto případě je nutné uzavřít hlavní uzávěr vody pro tu kterou nemovitost. Pokud ale není uzávěr označený a majitel neví, kde se nachází, případně majitel přečkává zimu někde v teplíčku velkoměsta a není na něho spojení, nastane situace nepříjemná pro celou vesnici. Bude se totiţ muset uzavřít hlavní ventil obecní vodárny. Neţ se neoznačený uzávěr v zamrzlé zemi najde, nepoteče voda v celé obci. Vzniklá situace můţe trvat i několik dní. Proto apeluji na majitele dosud neoznačených uzávěrů, aby tak učinili do prvních mrazíků a sněhu, nejlépe reflexní barvou přímo na uzávěr a ještě nějakým vertikálním označením – zvýrazněním na plotu nebo štítkem na nemovitosti. Geodetické zaměření skutečného stavu celé vodovodní soustavy, které máme k dispozici, je zaneseno ve „slepé“ mapě, není promítnuto do běţného snímku katastrální mapy a je velmi obtíţné podle tohoto plánku uzávěr v terénu hledat. Navíc v několika případech jsem se jiţ přesvědčil, ţe skutečné umístění uzávěru nesouhlasí s tím na papíře. A co napuštěné radiátory, těm nic v zimě nehrozí? Právě naopak! Teplovodní topení je daleko náchylnější na rozmrznutí a popraskání neţ rozvod vody. U kotlů, výměníků, radiátorů či trubek rozvodů topení, kterou jsou většinou umístěny na povrchu, nastane zamrznutí po velmi krátké době. Izolace není moţná a vypuštěním vody nahrajeme korozi. V tomto případě doporučuji dopustit topný systém nemrznoucí směsí „Friterm“. Stačí odpustit trochu topné vody a ten samý objem doplnit v nejvyšším bodě soustavy nemrznoucí směsí. Poté stačí na krátký čas zapnout oběhové čerpadlo, u samotíţného rozvodu na chvilku zatopit, aby se Friterm s vodou dobře promíchal. Tento koncentrát lze zakoupit kolem 100,-- za litr. Myslím, ţe se však tato drobná investice vyplatí, neboť pořízení jakékoli části topného systému poškozeného mrazem je daleko nákladnější. Zatím jsme hovořili o tom, co máme udělat my, spotřebitelé vody. Co bychom měli pro bezproblémovou dodávku pitné vody udělat jako správce vodovodu? Jak jistě víte, proběhla na začátku září generální oprava rozvodny a čerpací stanice na Ličně, neboť jsme byli upozorněni na nevyhovující stav technologie. Bylo zapotřebí vyměnit stávající silně zkorodované ţelezné součástky za nové. Po dohodě s vedením obce se přistoupilo k výměně celého rozvodu strojovny. Vše bylo nahrazeno mosaznými částmi, které jsou zdravotně nezávadné a zaručují dlouhou ţivotnost. Celá rekonstrukce byla pořízena za vcelku minimální částku 8.200,--. Rád bych touto -3-
cestou poděkoval zastupiteli obce panu Lukáši Nešněrovi, který mi s nelehkou prací pomáhal. Co říci závěrem, pane Kollátore. Snad z naší strany prosba, abyste nám alespoň radou byl v zimním období nablízku a vám osobně přání zdraví, štěstí a radostných chvil v roli tatínka, kterým se už brzy stanete. Dovolte zase vy mně, abych všem občanům Bačalek a Lična popřál co nejméně poruch na našem vodovodním systému a klid a pohodu u vašeho rodinného krbu. Děkuji za rozhovor. Se Zdeňkem Kollátorem si povídala P.Kaprasová
BAČALKY A LIČNO SLAVÍ Hovory pod lípou Oslavy 640. výročí první zmínky o Ličnu a 375. narozeniny Bačalek slavnostním vysazením mladé lípy 28. 10. 2011 teprve začaly. Po úvodním projevu starostky obce vystoupil jako host filozof, politolog, pedagog na TU Liberec a bývalý poradce prezidenta V. Havla PhDr. Jan Šolc. Přijel k nám z Liberce, přesněji přivezli jsme si ho z Liberce a určitě jsme nikdo z nás nelitoval. Pan Šolc padl hned do oka a do srdce nejen přítomným dámám. Po usazení lípy a jejím ozdobení promluvil krátce k účastníkům slavnosti o významu lípy pro český národ a českou zemi. Lípa od r. 1848 povaţovaná za český národní strom, strom plný ţivota v podobě bzučících včelek, strom léčící duši přívětivou svoji korunou a léčící i tělo medem a čajem z jeho květů. Vpravdě v překladu z latiny „svaté dřevo“. Na rozdíl od germánského dubu – symbolu válečníka a tvrdosti, je lípa rodu ţenského, tedy strom láskyplný, symbol ţenského principu. A proto moţná právě lípa zasazená v tento významný den, protoţe zastupitelstvo naší obce tvoří z větší části ţeny. S dalšími filozofickými úvahami a postřehy se pan dr. Šolc podělil s námi všemi na následující besedě v dětmi překrásně podzimně vyzdobeném salónku pivnice. Připomenuli jsme si náročnou diplomatickou misi prezidenta Masaryka po významných zemích Evropy a v USA s cílem dosáhnout uznání suverenity mladého československého státu, dotkli jsme se současných problémů EU i naší ekonomiky. PhDr. Šolc je poutavý vypravěč a nikoho nenechal na pochybách, ţe o světě a ţivotě leccos ví. Proto jsme všichni přivítali jeho ujištění, ţe na Bačalkách určitě není naposled.
Copak je to za řezníka s . . . A po besedě se centrum dění přesunulo na pergolu, kde vrcholilo celodenní úsilí „zabíjačkové mord party“. V čele Láďa E. s řeznickou sekerou dost dobře nabroušenou a s ním Dan T., Láďa N., Lukáš N., Slávek Z., Tibor K. a další. Za křehčí polovičku zabíjačkového týmu paní šéfová Jitka R., Renata F., Renata P., Šárka H., Jarča K. a Lenka K. Vůně zabíjačkových pochoutek se linula pivnicí a směřovala k čenichům všech mlsounů, kteří dorazili do pivnice s velkými nákupními taškami a bandaskami. Slabší jedinci jiţ doma poţili několik tablet febicholu, aby ten nápor mastnoty zvládli. Ti, kteří nemají důvěru v synteticky vyráběné medikamenty, poţívali průběţně ţaludeční likéry a plzničku přímo na place. Jaterničky, jelítka, guláš, prejt i tlačenky byly excelentní a celá parta si vyslouţila velké poděkování a pochvalu za perfektní organizaci prasečího mordu. Jaká by to byla zabíjačka bez sladkostí – v pivnici se podávaly typicky podzimně české řepánky a spousta dalších dobrot z dílen našich hospodyň. A nebyl by to český venkov – kdyţ ladovská zabíjačka, tak taky hospodská rvačka. Zkrátka – uţili jsme si všeho dost a nebyl snad nikdo, kdo by nebyl spokojen. Na duchu i na těle. Škoda jen, ţe nás nepřišlo více – opravdu si nelze jednou za sto let o prodlouţeném víkendu vyšetřit pár hodin času pro setkání se svými sousedy? Ţe by zahrádka chvíli nepočkala, nebo je tu jiný důvod . . . ? P.Kaprasová
Dýňoví skřítci Kaţdá oslava si ţádá svou výzdobu, a tak jsme si s dětmi udělali v salonku pivnice hezký podvečer a „vykouzlili“ z ozdobných dýní malé skřítky, postavili jim podzimní strom a pod něj pelíšky. Skřítkům se u nás zatím líbí a v pivnici přebývají i po svátečním pátku. Můţete je přijít navštívit. Děkuji všem malým i velkým výtvarníkům za skvělé nápady a pohodovou atmosféru. Blíţí se nám návštěva Mikuláše, a tak brzy budeme připravovat vánoční výzdobu. Sledujte pozvánky, plakátky a přijďte pobejt! J. Rukavičková
-4-
Z BABIČČINA RECEPTÁŘE Bílé zlato v hrnci Jak jsme vám v minulém čísle Pramínku slíbili, přinášíme dnes dva recepty na tradiční české pochoutky hojně kdysi připravované zejména v našem kraji. Uţ od dětských let jsem se ráda probírala starými kuchařskými sešity po mé babičce. Vdávala se hodně mladá, bylo jí šestnáct let, kdyţ se s dědou v osenickém kostele brali, a tak moc zkušeností s vařením neměla. Chodila po sousedkách, a co jí kdo poradil, to si zapsala červeným inkoustem do dnes jiţ značně zeţloutlého sešitu. Někdy to byly recepty honosné a sloţité, ale povětšinou se jednalo o tehdy velmi levná jídla. K nim patří i řepánky a syrob. Ani jedno ani druhé jsem neznala. Cukrovka se totiţ u nás zásadně dávala jen na přilepšenou králíčkům. Kdyţ byla řepná kampaň v plném proudu, posílal mě děda s košíkem, abych podél silnice posbírala spadanou řepu. Hned u domu jsem jich nasbírala hodně – jsme v zatáčce a to se tam vţdycky z náklaďáků nějaká skulila. Kdyţ uţ jsem byla asi tak u školy, měla jsem košík těţký jako hrom a nemohla jsem ho unést. Vrátila jsem se pomalu s brekem. To dědu ani za mák neobměkčilo, a abych se tak nenadřela, vrazil mi do ruky vlastnoručně vyrobený vozíček. Děda byl koumák. Náprava byla z dětské tříkolky, na kterou byla upevněná dřevěná bedýnka – to by celkem šlo. Jedinou vadou tohoto pojízdného sběracího vozu bylo, ţe voj, která byla vyrobená z jasanového klacku, byla upevněná nakřivo, takţe kdyţ jsem chtěla jet vozíkem rovně, musela jsem kolem něho neustále „tancovat“ ze strany na stranu, abych vyrovnala balanc. Nicméně jsem dotlačila vozík aţ ke Králům (dnes paní Rampasová), kde moje cukrová kaţdodenní štace končila s jiţ notně navršenou kárkou. Jednou jsem šla takhle od koryta s vodou a zavolala na mě babička Egrtová (Lično 12), ţe mi dá něco ochutnat. Na jídlo jsem slyšela vţdycky. V pidikuchyňce s kachlovými kamny byly cítit vařené brambory a ještě něco jiného – taky takového zemitého, jako kdyţ vaříte hlínu. Babička hrábla starou pročernalou vařečkou do nevzhledného hrnce a povídá mi svými zcela bezzubými ústy: „Okoštuj, ďouka.“ Jééé, to bylo tak dobrý. Slaďoučký jako med, ale se zvláštní příchutí. „Co to je, babičko?“ „To je, holka, syrob, to se vaří z cukrouky.“ (ne to není chyba, babička skutečně říkala cukrouka). A tak jsem od té doby doma ţadonila a ţadonila, ţe chci taky vařit syrob, aţ na ten slavný den došlo. Co vám mám povídat! Skončilo to připáleným hrncem, napálenými pláty na kamnech, ale pocitem absolutního štěstí, kdyţ jsem nabírala dlouhým hliníkovým noţem ze sklenice syrob a olizovala tu dobrotu. Následující recepty se dům od domu liší v drobnostech, ale v principu jsou všechny stejné.
Syrob (sirob) Cukrovku pořádně omyju pod tekoucí vodou, nejlépe kartáčem, pak ji škrabkou na brambory oloupu (někdo neloupe), nakrájím na větší kostky, zaleju vodou a vařím a vařím, aţ je řípa skoro průhledná. To je znamení, ţe je měkká. Vodu potom scedím a k ní řípu přes řídké plátno pořádně vymačkám do poslední kapky. Vzniklou nahnědlou tekutinu dám zpátky na plotnu a vařím a vařím, aţ se tak zpoloviny odpaří, zhnědne (něco mezi medem a kolomazí) a tzv. meduje, tj. se pěkně táhne. No a pak uţ jen nalít do čistých skleniček a hurá na připálený kastról. Rada: nepospíchat, vařit pomalým varem. Syrob se hodí na bramborové placky, zejména však se s ním polévají peciválky (někdy také bartašky), které jsou na Jičínsku typickým pokrmem na vánočním stole. Řepánky Řepánky jsou v podstatě klasické kynuté české buchty, ale se zvláštní nádivkou. Její příprava je následující. Stejně jako v předchozím receptu řepu omýt, oškrábat, nakrájet, ale vodou jen podlít a dusit do měkka. Kdyţ uţ jde do řepy pěkně zapíchnout špejle, tak je uvařeno. Po zchladnutí řepu nastrouháme na jemném struhadle. Část zpracujeme hned na řepánky, část si můţeme uchovat na příští pečení tím, ţe surovou nádivku zavaříme. Napěchujeme do menších skleniček a zalijeme zbylou tekutinou, zavíčkujeme a sterilujujeme asi tak 15 minut. Zatímco nám vesele kyne těsto na buchty (nezapomeňte dát do těsta dostatek rumu, muškátový květ, oříšek a tlučený anýz), tak si do kastrolu si dáme umletý mák, podlijeme ho vodou a dusíme 20 minut. Pak k němu přidáme tu část nádivky, kterou jsme nezavařili a ještě chvíli spolu podusíme. Okořeníme citrkůrou, roztlučeným hřebíčkem, skořicí, mletým badyánem a já tam ještě cmrndnu trošku rumu. Tím ničemu neuškodíte. Máme nádivku akorát tak hustou, abychom jí mohli plnit buchty obvyklým způsobem. A chcete-li je mít opravdu voňavé, před i po upečení je potřete rozpuštěným máslem (ne ţádnou umělinou) a ještě horké posypejte pravým vanilkovým cukrem. Vaše kulinářské umění se jistě sejde s úspěchem. Pavla Kaprasová
NAPSALI JSTE NÁM Doplněk k ochotnickému praporu Prapor vyobrazený v Pramínku č. 18 neobsahuje omylem pravdivě svůj popis. Na konci ţerdi jsou připevněny nejen dvě stuhy, ale tři. Na nich jsou vyšita zřetelně jména tří ţen. Nejsou to jména těch, které prapor vyšívaly, ale tří kmoter – matek praporu, jak se dříve říkávalo, a to Marie Sobotová, Anna Nešněrová a na obráceně poloţené stuze Anna Poláčková. Prapor byl asi pokřtěn, jako se to opakuje i v dnešní době, ale dnes se křtí někdy i věci nesmyslné. Byla to dřívější pocta pro významné občany v obci i jejich rodinné příslušníky. -5-
Paní Sobotová byla manţelkou pana starosty. Paní Nešněrová zase manţelkou pana předsedy místní školní rady. Paní Poláčková manţelkou aktivního člena spolku. Prapor byl asi zastrčen v kůlně a později přemístěn do některé školní skříně v bývalé školní kanceláři. Skříně byly prosklené a plné vzácných předmětů a nálezů od místních občanů. Ovšem v době komunismu vše bylo rozebráno, znehodnoceno na příkaz několika zdejších komunistů. Nacházela se tam i obsáhlá knihovna. V pozdější době funkci obecní knihovnice vykonávala paní Rudolfová. Prapor tam náhodou našla a vzala pod svou ochranu. Jistě se domnívala, ţe jde o historickou věc, tak ho odevzdala obecnímu úřadu. Nové zastupitelstvo jej prostřednictvím paní L. Králové poslalo do řádné opravy a uloţení na ukázku a památku pro příští generaci. Jestli ještě ta o takovéto věci bude mít zájem. Domnívám se, ţe jde o správné vysvětlení. I já si před mnoha a mnoha lety zahrála jako malá dívenka s mojí sestrou doplňující roličku v tomto divadle. V níţ jsme ale nic neříkaly. Byla to role na jedné aktovce, jako dvou amorků. Klečely jsme kaţdá v jednom rohu jeviště, s postříbřenými luky s šípem. Oblečeny v růţových šatičkách mířily na srdce obou herců, představující porcelánové figurky v krinolínách a bílých parukách, seňority a markýze. Pamatuji si na refrén, který tito dva zpívali. „Pane markýzi, nechte těch plánů, vţdyť jsme jen oba z porcelánu.“ Sotva však dozpívali, začal v obecenstvu šum, a někdo v hledišti vykřikl „hoří“. Vyšlehly tenkrát plameny ve chlévě i v obytném stavení malého domku pokrytého doškovou střechou. Program ihned skončil a hasiči i obecenstvo spěchali k ohni. Nás obě vedla maminka sama domů celé uplakané. Tatínek spěchal s ostatními pomoci postiţeným lidem. Stávalo se tehdá často, ţe při některé takovéto příleţitosti u někoho hořelo. Tak skončila má premiéra a zároveň i deniéra v roli herečky. J. Hazdrová
„LIPOVÉ“ OKÉNKO DO MINULOSTI 28. říjen Ţádost o milost pro „Lípu svobody“. Jak dny rychle plynou, tak se kvapem blíţí i říjnové výročí, které ukončilo první světovou válku. Na důkaz pro příští generace byla na Bačalkách u hasičské kůlny vysazena na památný tento den „Lípa svobody“, která je označena jiţ velmi zašlou cedulí. Není však příliš vzrostlá. Jest to asi nevhod-6-
ným pozemkem k jejímu růstu. Byla jiţ také navrţena k odstranění a nahrazení jinou mladou lipkou. Byla by to však ona pamětnice této události? Proč by nemohla, i kdyţ ţivořit, dále růst a tu spáchanou hrůzu války připomínat. Kolik lidských ţivotů se muselo poloţit za vybojování naší dřívější samostatnosti. Dopřejme jí ještě tedy i přes její krušný ţivot v tomto prostředí růst. Ona je pamětníkem radosti z ukončení této krvavé bitvy. Zároveň téţ připomínám píseň, kterou jsme se dříve ve škole učili zpívat k této příleţitosti, a věrně popisuje ţivot další doby českého národa. Moţná, ţe ji jiţ někdo uţ ani nezná. Bývali Čechové statní junáci, bývali rekové muţi co květ. Bývali, pívali, válčili, zpívali, tak je znal svět, tak je znal svět. Čechové, Čechové jak se měníte, nejste jiţ rekové jak vás znal svět. Rekové v myšlení, v lásce a dychtění, pro vlast svou květ. Nechme lipku doţít! A proto: „Stůj, lipko posvátná, a kořeny Tvé ať prorůstají matičkou zemí!“. J. Hazdrová Také lípa Naproti škole, kterou kdysi bývala, nestojí „Lípa svobody“, ale „Masarykova lípa“. Před ní je postaven pískovcový pomníček s deskou a zlaceným nápisem. Nyní jiţ dobou ošumělý, proto jiţ méně znatelný. Dobu německé okupace lípa přeţila, a v komunismu měl být pomníček na návrh místních soudruhů odstraněn. Nyní vyčnívá asi jen z poloviny, ale zůstal i s lípou. Občané, kteří měli uloţeno toto dílo, ho jen zapustili hlouběji do země. Tato lípa má také i svou slavnou historii. O její zasazení mají zásluhu bývalí zdejší kantoři. Roste v malé zahrádce ohraničené duralovým plůtkem. Uvnitř zahrádky byla osázena květinami a dvěma stříbrnými smrčky. Po dobu, neţ byla škola pro nedostatek dětí uzavřena a prodána JZD, byla stále školními dětmi opečovávána a děti vedeny k významu její památky, na prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Později pak zarůstala travou a plevelem a zahrádka zpustla. Při oslavách byla vţdy lípa ověnčena papírovými stuhami v národních barvách. Jest to také kousek historie, o které bychom měli něco vědět. J. Hazdrová
PODZIMNÍ Mračící tvář podzimního rána, mlhavou oponou přichází rána, sluneční dny střídají deště, paprsku hřej, posečkej ještě. Dej mi tu sílu, co marně hledám, prosící oči k tobě já zvedám. Na malém paloučku uprostřed srdíčka, sedí si, pláče, maličká bludička. J. Kabrnová
MŮJ SOUSED – VIZE V kronice z roku 2048 jsem vyštrachal záznam o lípě vysazené v roce 2011. Je hezky, myslíš, že bejvalo na Bačalkách takto pěkně i v létech, kdy zpíval Karel Gott, a vláda trpěla tunelování státního majetku? Proč ne, tenkrát taky lidi chodili do hospod a řešili podobné starosti pod takovou lípou. Teď co se zrušili eura a peníze vůbec, je to na vesnici lepší. Konečně můžu za usušené švestky zajet do Prahy, nebo si dát U Bači pivo. Konečně se lidi vrátili k tomu, co už vymysleli naši pradědové. Zase se v zimě topí v kamnech dřevem z obecního lesa. Chlapi se před zimou sejdou, připravěj hromadu dřeva, ať se za dlouhých večerů líp povídá. Od doby co se používá levná sluneční energie je elektrika drahá. Lidi zajdou radši na pivo než by platili za optovizi. Dřivejc televize tolik nestála, ale zase byl každej zalezlej doma a dělal, že soused nezná souseda. Za lesem, na stráni pod Ličnem je zase 10 novejch domů. Některé rodiny mají i tři děti a vypadá to, že se bude muset přistavět škola, aby se tam všichni vešli. V posledním Pramínku psali, že se musí taky rozšířit obchod pod hospodou a domov pro seniory už taky přestává stačit. Měšťáci zjistili, že je tu pořád ještě čistej vzduch, tak se sem cpou. Některý dědkové, co choděj na pívo do Ličenský hospody říkali, že sepisujou petici, aby mohli přenechat svá místa v domově svejm dětem. To víš, je tu pěkně, tak je zájem a míst je málo. Hospodskej říkal, že bačalskej truhlář vyměnil skříň za malý selátko, tak ho tady u lípy upečeme. Hospodyně napečou bábovky a štrůdly a na dupandě si zatancujem. Do módy přišla zase polka a takový ty vesnický dupáky co umí každej. Co se zavezla rokle je parket větší a je tu míň komárů. I smrad, co šel z potoka, je odveden pod les a tam to nikomu nevadí. Navíc nám za zavezení postavili i mateřskou školku. Co se zrušila v Boleslavi Škodovka, je tu zase každé pole obdělané a už tu voní jen hnůj ze soukromejch statků. Funguje i kovárna, truhlárna, sušárny ovoce i zdravotní středisko. Stejně je tu pod lípou hezky. Pivo zase vařej postaru, a tak můžem pod lípou řešit, proč Čína přešla na latinku, a v Rusku dělaj vodku z trávy. Kilo trávy, kilo cukru. Slávek Zeler
TOUHA, PŘÁNÍ, MODLITBA, VIZE? Děkuji, ţe náš svět je místem, kde všichni lidé ţijí v míru, nasyceni a se střechou nad hlavou, kde kaţdé dítě je milováno, vychováváno k úctě k ţivotu, kdy je přijímána jeho jedinečnost a podporován rozvoj jeho schopností, kde rozum jedná na základě citu srdce, kde je moudrost uctívána před majetkem. Děkuji, ţe náš svět je místem, kde kaţdý ţivý tvor má to, co potřebuje, kde voda je průzračná a pitná, půda ţivá a nabízí nám hojnost, vzduch voňavý a ţivotadárný, člověk soucitný, radostný, tvořivý… Děkuji, ţe máme sílu přijmout vše, co nás potkává, sílu odpouštět sobě i druhým a jít dál. Děkuji, ţe se naplňují vize „Ráje na Zemi“, ukryté za hradbami proţitých bolestí a strachů v hloubi srdce kaţdého z nás, děkuji, ţe máme odvahu tyto vize osvobodit a naplnit. „Stokrát opakovaná leţ se stává pravdou.“ Známé to přísloví. Starostí s kdečím si denně děláme dost. Kdyţ chceme něco nového, lepšího, je tomu potřeba propuštěním starého dát prostor. Těţkých myšlenek a strachů má většina z nás k propouštění dosti. Zkusme své první ranní či poslední večerní myšlenky věnovat poděkování za něco hezkého, ponořme se do pocitu, ţe uţ je to tak… a pozorujme… ...i tak se dá tvořit. J. Rukavičková
-7-
POSELSTVÍ SKRYTÁ V PŮDĚ NAŠEHO OKOLÍ – 3. ČÁST Půda, po níţ chodíme, vypráví, paní archeoloţka PhDr. Eva Ulrychová jí naslouchá a píše… Kapitola třetí - Doba bronzová Dobu bronzovou v české kotlině lze vymezit přibliţně 20. aţ 9. stoletím př.n.l. Zpracování kovu je však staršího data. Jiţ v závěru mladší doby kamenné a v pozdní době kamenné se vzácně vyskytují zlaté a měděné šperky i měděné sekery. Jičínsko leţí na jihozápadním okraji areálu výskytu kovů, který začíná loţisky mědi u Kumburského Újezdu a pokračuje přes Novopacko, Dolní Kalnou a dále aţ do Krkonoš, kde byly v minulosti těţeny i vzácné kovy. Pro rozvoj osídlení i výroby bronzových předmětů byla příznivá i další okolnost - v mladší a pozdní době bronzové bylo totiţ další klimatické optimum. Intenzivní vyuţívání přírodních zdrojů (především dřeva) vedlo k plošnému odlesnění krajiny, a tím k jejímu poškození. V následující starší době ţelezné došlo totiţ k výraznému zhoršení stavu přírody i lidského světa. Pro pozdní dobu bronzovou bývá proto pouţíván název první ekologická katastrofa. Lid popelnicových polí jednotlivých regionálních kultur (např. kultura luţická, villanovská, tyrolská apod.) totiţ osídlil celou střední Evropu s významnými územními přesahy k jihu a západu. Pro výraznou tvarovou i výzdobnou příbuznost předmětů a jednotnost projevů jednotlivých kultur lze hovořit o první evropské globalizaci.
Ukázky šperků a pracovních nástrojů z mladší doby bronzové
Starší doba bronzová je na Jičínsku representována nálezy seker, ozdob a srpů řazených do 20. - 16. století př.n.l., tj. do kultury únětické. Nálezy ze střední doby bronzové (16. - 14. století př.n.l.) jsou na Jičínsku mimořádně vzácné a byly sem velmi pravděpodobně doneseny. Zdá se, ţe tehdy tato krajina nebyla vůbec osídlena a byla pouze průchozím prostorem. Za to od 13. století př.n.l. proudily do české kotliny jednotlivé vlny lidu popelnicových polí, který zde pobýval více neţ 800 let. Je to období stavby prvních hradišť a hromadné výroby ozdob, nástrojů a zbraní. Ve východních Čechách se kovolitci specializovali zejména na výrobu bronzových náramků. Krajina mezi Rokytňany a Kozodírkami byla osídlena jen sporadicky, nálezový fond tvoří keramika a několik bronzových předmětů. Silnostěnné šedohnědé střepy z -8-
velkých zásobnicových či hrncovitých nádob datované do pozdní doby bronzové (tj. do 10. - 9. století př.n.l.) byly nalezeny v osadě Kozodírky. Ta byla sice obklopena vodou, ale návrší bylo dostatečně velké pro stavbu sídliště a převyšovalo okolní zaplavené pozemky. V roce 1935 a 1942 sbíral movité archeologické nálezy i místní pan učitel. V cihelně v Osenicích nalezl při těţbě cihlářské hlíny mimo jiné i keramiku z pozdní doby bronzové. Do téhoţ období lze datovat i soubor zlomků nádob objevený v kulturní vrstvě při stavbě vodovodu v roce 2005. Místem nálezu je polní cesta, která vede jiţně od východního okraje Dětenic k cihelně. I z Brodku pochází výjimečný nález. Je jím střep nádoby tzv. věteřovského typu závěru střední doby bronzové donesený sem z Moravy, odkud tento lid expandoval do Čech. Nález je uloţen v Národním muzeu v Praze. Ještě starší je část šedé nádoby nalezená mimo jiné nálezy v roce 2004 v rýze pro vodovodní přípojku před čp. 8 v severozápadním rohu návsi v Dětenicích. Lze ji datovat do starší doby bronzové - do kultury únětické. Tomuto nálezu předcházel na stejném místě - v rýze pro telefonní kabel v roce 1996 - objev jámy široké přibliţně 140 cm při zachované výšce asi 80 cm se střepy téţe kultury. Jako nález z Dětenic je publikován hromadný nález bronzových předmětů ze starší doby bronzové objevený panem učitelem Václavem Vojtíškem z Libáně v roce 1943 v severním ze dvou rybníků mezi Kozodírkami a Dětenicemi. Obsahoval dva spirálovité náramky, 4 drátěné spirály, tři elipsovité náramky (původně jich bylo šest)., zdobené kopí a údajně i dýku, dvě hliněné nádoby, velkou zvířecí kost a železné předměty. Devět bronzových předmětů z tohoto depôtu (hromadného nálezu) bylo vybráno k rozboru kovu. Kaţdé loţisko mědi má totiţ jedinečný podíl dalších průvodních kovů vyskytujících se ve stopovém mnoţství. Dětenické bronzy mají příměs olova, stříbra, niklu a vizmutu. Měď na jejich výrobu pochází velmi pravděpodobně ze Sedmihradska. Bronzové předměty byly zcela nedávno znovu publikovány jako nálezový celek. Jsou uloţeny v kopidlenské muzejní sbírce převedené do muzea v Jičíně. PhDr. Eva Ulrychová
ZAHRADA PŘED ZIMOU S přibývajícím podzimem, kdy rána bývají chladná a mlhavá, uţíváme svou zahradu čím dál méně. I kdyţ odpolední slunce ještě z posledních sil trošku hřeje, přece jen posezení na chladné ţidli dokáţe způsobit nemalé zdravotní problémy. Listí pomalu opadává, a jiřiny pokosené mrazem jsme jiţ také vyryli. Tráva uţ nám také moc neroste, ale pokud nemrzne, klidně vyjeďme a zbytky posekejme. Posečenou pak pouţijeme jako mulč.Také nezapomínejme na jezírka, majitelé bazénu na zazimování a vyčištění. Pokud nemáme v jezírku rybičky, nemusíme jej na blíţící zimu nijak zvlášť připravovat. Také je nutné ostříhat trvalky, svázat okrasnou trávu a pomalu připravit chvojí na přikrytí rostlinek, které naši zimu nemusejí přečkat. Kdo pěstuje třeba bambus, je dobré ho téţ přikrýt a také, pokud neprší nezapomenout na zálivku. Většina rostlin přes zimu nezmrzne, ale uschne. Nezapomeňme také na rostliny deroucí se k našim sousedům, a také na větve. Věřte, ţe taková obyčejná větev nad vedlejším pozemkem dokáţe nadělat mnoho zlého mezi lidmi. Jakmile listí opadá, odhalí koruna svou stavbu a lze snadno zjistit, která větev je zlomená a která je slabá a vadí ostatním. Protoţe zahradu nezdobí pouze rostliny v záhonech, je nejvyšší čas myslet i na rostliny pěstované v truhlících na terasách. Pokud jsme měli v plánu nechat je i přes zimu venku, uţ při výsadbě jsme vnitřek květináče obloţili například polystyrenem. Prázdná místa po našich teplomilných rostlinách pak můţeme ještě rozzářit všude nabízenými chryzantémami nebo vřesy, a aranţmá s tykvemi a chvojím. Do Vánoc je sice ještě daleko, ale pokud máme v zahradě z loňska stromek v nádobě, který hodláme na svátky přenést do místnosti, je nutné to udělat ještě před prvními mrazy. J. Kabrnová
TÉMA NEJEN MĚSÍCE LISTOPADU ÚKLID Čím vlastně uklízela babička, kdyţ neměla všechny ty úţasné čisticí prostředky, co nám neustále nutí v reklamách, bez kterých se prý neobejdu? Podle hesla „dobré věci nepotřebují reklamu“ jsem před několika lety začala pátrat jak nablýskat a vydezinfikovat domácnost, tak abych chemií neotrávila sebe, ani tu chudinku přírodu, které čisticí prostředky tím čerchmantským výmyslem jakým je kanalizace posíláme. Tím spíš, kdyţ jsem se přestěhovala na vesnici a chtěla jsem, aby z čističky u domu teklo to, s čím si příroda jiţ poradí. Dosti financí (o ozdravění ţivotního prostředí nemluvě) by nám ušetřilo navrátit se k osvědčenému suchému kompostovacímu záchodu, můţe fungovat i v pohodlí teplého domova, ušetříme spoustu draze upravované vody a pohnojíme zahrádku. Mytí a praní? Je spousta mýdlových a jiných staletími osvědčených prostředků, kterými můţeme mít prádlo i sebe „jako ze škatulky“ a řada lidí by mohla zapomenout na to, co je ekzém a alergie. Jedním z prostředků přátelských k přírodě je takzvaná soda. Jedlá soda známá jako lék na pálení ţáhy a nebo prášek do pečiva – hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) a také soda na praní – uhličitan sodný (Na2CO3). Soda pomáhá změkčovat vodu, rozpouštět mastnoty, pohlcovat pachy, mírně dezinfikovat. Soda a úklid Známou lepkavou mastnotu z kuchyňských prostor lze odstranit sodou na praní rozpuštěnou v horké vodě. Roztok naneseme a necháme několik minut působit. Občas máme pěkně připálené nádobí. Po hrubém očištění nádobí dáme do nádoby sodu na praní a trochu vody a necháme roztok chvíli vařit. Pak uţ jen leštíme. Kdyţ nám odpady ve dřezech a umyvadlech občas „zaškrkají a zavoní“, je nejvyšší čas je „profouknout“. Zde je „domácí krtek“: smícháme jedlou sodu cca 25g s kuchyňskou solí (1 díl sody a 2 díly soli), směs nasypeme do odtoku, zalijeme cca půl hrnkem octa a zašpuntujeme, ozve se známé syčení, aţ se odpad vysyčí, tak odtok propláchneme horkou vodou. Máme vyčištěno a bez zápachu. Pokud jsme však odpadu dlouho nevěnovali pozornost, tak bude zřejmě třeba čištění ještě zopakovat. Tyto receptury se nechají najít ve starých knihách, ač jsem je jiţ znala, zakoupila jsem knihu Magdaleny Kalistové nazvanou Můj domácí sebezpyt s podtextem Praktické a vyzkoušené návody pro ekologicky citlivější péči o domácnost a osobní hygienu, kde jsou návody obrázkově a jednoduše hezky zpracovány. Soda má ještě řadu dalších vyuţití, ale o tom aţ příště. J. Rukavičková -9-
POZVÁNKY Křeslo pro dámy S přicházejícím podzimem se opět v libáňské cukrárně Karolínka rozeběhla další sezóna Poetických podvečerů s křeslem pro hosta. Kdo jste před více neţ dvaceti lety s uchem přilepeným na tranzistoru poslouchal vysílání rádia Svobodná Evropa, určitě přivítáte setkání s jeho dlouholetou redaktorkou a moderátorkou Lídou Rakušanovou. O své práci ve Svobodné Evropě i dnes oblíbené „Šestce“ Českého rozhlasu přijde vyprávět ve čtvrtek 10. listopadu od 17.00 hodin. Druhou dámou, která usedne do staroţitného křesla, bude vţdy elegantní, usměvavá a milá Magdalena Dietlová – kdysi šéfredaktorka časopisu Xantypa, dlouhá léta porotkyně v soutěţích Miss a především manţelka seriálového kouzelníka scénáristy Jaroslava Dietla. O své práci, o manţelovi a jejich osudové lásce se nám svěří také ve čtvrtek 8. prosince od 17.00 hodin. Vstupenky v ceně Kč 50,-- jsou v prodeji v cukrárně Karolínka. Bliţší informace o chystaném programu najdete na www.foerstrovydny.cz. za o.p.s. Foerstrovy dny Pavla Kaprasová Bačalky Vánoční zdobení Malé i velké šikuly zve ob. sdruţení OBL na tvořivý podvečer 25. 11. od 17hod do pivnice U Bači. Tradiční setkání důchodců Obecní úřad zve srdečně všechny trvale ţijící důchodce z Bačalek a Lična na tradiční předvánoční setkání, které se bude konat v sobotu 3.12 od 14hod v salonku pivnice U Bači. Mikuláš za dveřmi Uţ se ohlásil! Kdo? No přeci Mikuláš! A tak manţelé Královi a občanské sdruţení OBL s Pramínkem jej pozvali v neděli 4. 12. na 17hod do pivnice U Bači. Určitě jste byli letos alespoň trochu hodní, a tak neváhejte a přijďte. Libáň Kaţdou sobotu v prosinci 2011 od 15hod představení loutkového divadla "Martínek" - Loutková scéna KD Libáň. V sobotu 17. 12. 2011 se koná tradiční vánoční koncert Kyzivátovy dechové hudby Libáň - Dům kultury Libáň. Staré Hrady 05. 11. 2011 - 01. 04. 2012 DRAČÍ ČARODĚJNÉ POHÁDKOVÉ PROHLÍDKY. Pojďte s námi do pohádky zachránit princeznu Laskonku! Na hradě se usídlili draci. Od sklepa aţ po půdu vás provede opravdová princezna, rytíř, čaroděj nebo čarodějnice Listopad, prosinec, leden, únor, březen - sobota, neděle, svátky, prázdniny - 10.00 17.00 hod. Dolní Bousov 1.11. - 24.11. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze sestavila ve spolupráci s Ústavem dějin a archivem UK výstavu Albertov 1989: 20. výročí Sametové revoluce. Na expozici spolupracovaly instituce nanejvýš erudované: Knihovna samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti a Knihovna Jána Langoše Ústavu pro - 10 -
výzkum totalitních reţimů. Zde se podařilo získat autentický leták Vezmi s sebou květinu, petici Několik vět včetně podpisových archů, ale i strojopisné zprávy Východoevropské informační agentury. Výstava také srovnává pohled nezávislých médií a situační zprávy tajné policie (StB). Otevírací doba: Po 8 - 15:30, Út, St, Čt 8 18, Pá 8-16hodin, Kostelní ul. 141, Dolní Bousov, tel. 322 312 001. 25.11. -23.12. Prodejní adventní výstava nabízí vánoční vazby, mikulášský a vánoční perník, vánoční prostírání a ubrusy, ručně vyráběné šperky, malované hedvábné šátky, voňavé polštářky a řadu dalších milých drobností pro radost vaši i vašich přátel. Navštívit nás můţete v galerii v přízemí městské knihovny. Otevírací doba galerie: Po, Pá 8 – 15:30 a Út, St, Čt 8 – 18:00, vstup zdarma. 27. 11. na první adventní neděli proběhne od 17 hodin na náměstí v Dolním Bousově slavnostní rozsvícení vánočního stromu s doprovodným programem. Adventní koncert Světlany Nálepkové - šansony, vánoční melodie a koledy. Ţivý betlém - betlém se ţivými zvířátky. Rozsvícení stromu. Zpěvy u jesliček - koledy v podání sboru Sůvičky. Po celou dobu bude ve výstavní galerii Na Faře probíhat prodej adventních věnců a svícnů studentů SZŠ Kopidlno. Vánoční svařák a další občerstvení zajištěno na náměstí a v cukrárně. Loučeň 31. 10. 2011 - Uţ popáté, a to v sobotu 12. listopadu těsně po setmění, přijede na zámek Loučeň rytíř svatý Martin, aby poţehnal mladému vínu. Tradiční vrchol programu Svatomartinského posvícení, tedy putování za svatomartinskými světýlky setmělým zámeckým parkem, bude mít letos ještě tečku navíc v podobě velkolepé ohňové show. sestavila J.Rukavičková
SPOLEČENSKÁ KRONIKA V měsíci říjnu a listopadu slaví svá naši spoluobčané: Karbanová Květoslava Hurcik Antonín Nezbedová Emílie Limrová Otílie Šidlová Ludmila
ţivotní jubilea tito 89 let 86 let 84 let 82 let 55 let
Všem oslavencům redakce Pramínku upřímně blahopřeje.
Pokračování z titulní strany…
Byla to doba hospodářského rozmachu českých zemí, na trůně seděl Otec vlasti Karel IV. Ličenským pánem aţ do roku 1391 byl Jindřich ze Zvířetic. Jak bylo zvykem, vlastníci se měnili, panství se prodávala, spojovala a tak se stalo, ţe se dalšími vlastníky stali páni z Michalovic a od r. 1547 je doloţeno, ţe obec náleţela k milkovické tvrzi a dvoru. V roce 1552 byl milkovický dvůr přikoupen k panství Stará. O patnáct let později, v roce 1567 získal do svého vlastnictví panství Stará a tvrz Milkovice s dvorem Lično Kryštof z Lobkovic a na Bílině, poté Jiří Pruskovský z Pruskova. Na základě císařského nařízení z 27. 1. 1635 bylo Lično jako součást panství Staré Hrady po smrti Albrechta z Valdštejna, postoupeno Jindřichu Schlikovi. A to je právě ten okamţik, kdy se Ličnu oficiálně narodil sourozenec – Bačalky. Ty mají totiţ písemně doloţitelnou první zmínku teprve z roku 1636 – neboli – kdo počítá se mnou a nesplete se, tak Bačalky letos slaví také půlkulaté výročí, a to 375 let svého narození. Tehdy v r. 1636 patřila obec k hradu Kost. Obě osady fungovaly v podstatě jako hospodářské zázemí pro své pány, proto se nestaly centrem jejich pozornosti v oblasti kulturní a duchovní. Obce patřily pod farnost v Osenicích, nenajdeme tu ani ţádnou kapličku ani kostelík. Neznamená to však, ţe by tu nebyli lidé bohabojní. Důkazem je čtvero boţích muk - vystavěných buď nákladem obce, nebo i jednotlivých občanů v různých časových obdobích – od pozdního baroka aţ po konec 19. století. Vesničky se rozrůstaly, přibývali noví obyvatelé a nové domky. Při sčítání v r. 1915 měla obec Lično 37 popisných čísel, ve kterých ţilo 205 obyvatel. Bačalky byly o poznání větší - v 90 domcích ţilo 422 obyvatel a první společnou školu na Ličně v hostinci pana Hakena (čp. 8), slavnostně otevřenou 1. října 1917 navštěvovalo celkem 99 dětí. V tomto roce byl také z iniciativy pana řídícího Kopeckého zaloţen ochotnický divadelní spolek České srdce, jehoţ prapor máte dnes po dlouhých letech moţnost spatřit v jeho restaurované verzi. Počet ţáčků se neustále zvyšoval, a tak díky úsilí všech obyvatel a díky mnoţství peněţitých i nepeněţitých darů bylo moţné 5. září 1926 otevřít školu novou, moderní, vybavenou spoustou pomůcek, o kterých se místním dětem tehdy ani nesnilo. A v tuto chvíli mi dovolte exkurz do historie obcí ukončit nebo spíš trojbarevnou stuţkou spojit s dnešním svátečním dnem. Bačalská škola – stmelující prvek občanů obou vesnic, staré a mladé generace – byla otevřena odhalením pamětních desek občanům padlým v 1. světové válce. Do té doby nejstrašnější válka jakou lidstvo zaţilo, přinesla kruté rány mnoha rodinám Bačalek a Lična. I přes to, ţe dnes zatím nemáme k deskám umoţněn přístup, abychom si mohli připomenout všechna jména našich sousedů, jenţ i v zákopech a na otevřených bojiš-
tích stáli vedle sebe – Bačalák-Ličeňák, přesto na ně nezapomínáme a s vděčností přijímáme jejich oběti, ţivoty, které poloţili za svobodu českého a slovenského národa po tři sta let tak svazovanou habsburským jhem. S vděčností za nově nabytou svobodu a mír si naši prarodiče připomínali nejen jejich odvahu, ale také odkaz zdatného válečníka na poli diplomatickém a politickém – Prezidenta Osvoboditele – T. G. M., na jehoţ počest o dva roky později, 28. října 1928, vysadili před školní budovu dnes jiţ velmi košatou lípu. Lípa Svobody v horní části Bačalek vysazená počátkem listopadu 1918 a i lípa Masarykova si proţily své. Hospodářskou krizi na konci 20. let, okupaci, pak 40 let komunistické nesvobody. Přesto vydrţely a pro mnohé z nás se staly především jistotou, ţe dokud rostou, a dokud pod lípou leţí pamětní kámen se jménem prezidenta Masaryka, do té doby není s námi zle.
A ono opravdu není, i kdyţ málokdo se to odváţí říci nahlas. Přivykli jsme si a povaţujeme za samozřejmé a neotřesitelné, ţe ţijeme v dostatku, ve svobodě, v demokracii, ţe máme všichni střechu nad hlavou a ţe si svobodně v hospůdce u piva řekneme, co chceme, beze strachu z následků vyřčených slov. Přejeme si uţ jen zdraví a štěstí a lásku. Přejeme si to pro sebe, pro své nejbliţší, moţná pro přátele. Ale ptám se - co si přejeme pro všechny lidi, pro celou naši vlast, pro celé lidské společenství? Kdyţ naši předkové vysazovali ony dvě jiţ zmíněné lípy, nemysleli na své soukromé starosti a problémy, chtěli jejich pojmenováním vyjádřit daleko více, myšlenku ideál. I my – teď a tady na tomto místě chceme na památku dnešního svátku a zejména pak k připomenutí narozenin našich vesniček vysadit lípu. I my, dnes ţijící obyvatelé Bačalek a Lična, si děláme ambice, ţe se i „naše“ lípa stane pro budoucí generace symbolem, ţe k ní budou naši vnuci a pravnuci vzhlíţet s úctou. Pokračování na zadní straně… - 11 -
Pokračování ze strany 11… Chybí nám ale pro ni jméno. Označení vlastnosti, hodnoty, ideálu, ctnosti, kterému by byla lípa zasvěcená. V dnešní době je to velice těţké hledání. Kde najít hodnotu, se kterou by se chtěla většina z nás ztotoţnit? Proto dnešní významný den povaţujme vysazení lípy za uloţení čerstvě narozeného dítka do kolébky. Příští rok, 9. června 2012, se tu všichni na setkání rodáků a přátel Bačalek a Lična sejdeme na jejích křtinách. Snad nám při výběru jména budou pomáhat všichni, kdo tu ţijí a chtějí ţít spokojeným ţivotem i dalších 640 let v sousedské pospolitosti, toleranci a lásce k bliţnímu. Závěrem mi dovolte poděkovat všem, kdo k vysazení lípy přispěli. Lípu daroval rodák pan Josef Velechovský, na vysazení se aktivně podíleli Slávek Zeler, Standa Hodboď a Lukáš Nešněra. Symbolické stuţky v národních barvách na lípu uvázaly: Modrá stuha jako symbol moudrosti našich předků a tradic – paní Libuše Rampasová a Milada Nešněrová. Červená stuha jako symbol krve kolující v ţilách energií nabitého pracujícího člověka – paní Lenka Králová. Bílá stuţka – dětská nevinnost, čistota a pravda – Dominika Králová. A náš host, pan dr. Šolc, stuţky spojil trikolorou – protoţe ani jedna z nich nemůţe ţít osamoceně. Moudrost stáří, síla mládí, nevinnost dětství, poctivost v konání a pravda v myšlení – to vše v jednotě – to jsou hodnoty, na kterých lze stavět další naši budoucnost. Toto číslo vychází 9. 11. 2011. Příští vydání Pramínku plánujeme na 9. 12. 2011. Výtisk je zveřejněn na internetových stránkách obce www.bacalky.cz. Měsíčník/dvouměsíčník. Vydáván na Bačalkách. Vydavatel: Občanské sdruţení Občané Bačalek a Lična, Bačalky 97, 507 23 Libáň, IČ: 22890874. Evidenční číslo registrace periodika: MK ČR E 20239. Tento výtisk připravili: Jaroslava Kabrnová – vedoucí redakční skupiny, členové redakce: Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka, Zeler Slavomír, Alena Varhanová. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Korektury: redakce Pramínku. Grafická úprava: J. Rukavičková. Tisk: p. Čermák. Výtisk je zdarma. Roznášku zajišťují: J. Kabrnová a J. Rukavičková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší redakční skupiny nebo posílejte na email
[email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u pivnice na Bačalkách nebo na plotě bývalého obecního úřadu u stanoviště kontejnerů na rozhraní obcí Bačalky-Lično. Na tisk Pramínku přispěli: E. Nezbedová 200Kč, p. Hodboď 100Kč, L. Rampasová 100Kč, P. Bílovecký st. 200Kč, P. Bílovecký ml. 200Kč, K. K. 100Kč, Poláčkovi ze Semil 400Kč, p. Polanecký 200Kč. Děkujeme za spolupráci a podporu. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny.
- 12 -
