2011 REPORT

5/2011

REPORT

Teď, nebo nikdy

Rozhovor s náměstkem Jiřím Šedivým o Bílé knize o obraně čtěte na straně 4 a 5

Sobota 21. kvïtna 2011 Otevõeno od 9:30 Zahájení ukázek v 10:30 Spolupoõadatel: 15. ženijní brigáda „Generála Karla Husárka“

REPORT

editorial

obsah TÉMA – BÍLÁ KNIHA O OBRANĚ Teď, nebo nikdy

4

Rozhovor s 1. náměstkem ministra obrany Jiřím Šedivým

Vedeme boj o důvěru každého vojáka

6

Brigádní generál Miroslav Žižka byl v době ustavení komise pro přípravu Bílé knihy prvním, a jistou dobu i jediným, zástupcem uniformované složky resortu obrany v tomto tvůrčím týmu.

VÝCVIK Když slunce nezapadá

8

Ve Vyškově pokračoval další ročník kurzu Komando pro velitele družstev a čet

Až příliš trnité údolí

10

Na afghánskou misi se v Hohenfelsu připravovala 8. jednotka českého provinčního rekonstrukčního týmu

Škola pro bojovníky

13

Představujeme americkou základnu Hohenfels dislokovanou ve Spolkové republice Německo

Prosazování bezletové zóny

14

Hlavním námětem cvičení, které se koncem března uskutečnilo ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště, bylo udržení bezletové zóny.

Mistři své profese

16

Myšlenku na udělování odznaků třídnosti se zatím v praxi nepodařilo příliš prosadit, nyní by měla nabrat druhý dech

Myslíte si, že velitelé v současné době dostatečně využívají institut udělování třídností vojenských odborností?

19

Anketa

Terka a spol. střeží Kbely

Teď, nebo nikdy Nejspíš si, vážení čtenáři, nyní říkáte, proč již podruhé při listování novým číslem časopisu A report čtete tento, řekněme, slogan či výzvu. Mohu Vás ujistit, že důvod je pádný. Jen co si prohlédnete následující fotoreportáž ze střeleb kompletů RBS 70, pochopíte proč. Tedy k věci. Ono „Teď, nebo nikdy“ uvedl v rozhovoru pro náš časopis první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý, když krátce a jasně charakterizoval, proč se v posledních týdnech tak usilovně pracovalo na dokončení námi všemi očekávané Bílé knihy o obraně a proč právě „teď“ nastal ten okamžik podívat se realitě „do očí“ a přijmout jasná pravidla pro další směřování výstavby Armády České republiky. Mnozí si možná práci odborné komise pro přípravu Bílé knihy, v jejímž čele Jiří Šedivý od samého počátku stál, představovali jako přátelská setkání oněch delegovaných expertů. Musím některé z Vás vyvést z obrovského omylu, protože to, co se „teď“ dělo na našem redakčním pracovišti, myslím tím poslední týdny, se zde opravdu „nikdy“ nedělo. Nebylo dne, a téměř ani večera, abychom u nás nepotkávali poradce ministra obrany Františka Šulce a jeho kolegu podplukovníka Bohuslava Pernicu. Vyžadovala-li to situace, protože závěrečné znění jednotlivých kapitol Bílé knihy, ale i tabulky a grafy se ladily do posledního detailu, potkávali jsme zde také Jiřího Šedivého. A to zde opravdu běžné není. Nepamatuji a myslím, že ani kolegové, aby u naší grafičky Andrey Bělohlávkové seděl u počítače první náměstek a osobně dohlížel na závěrečné korektury a grafické ztvárnění celé publikace. Touto neobvyklou a zajisté něco signalizující epizodou ze života pracovníků odboru komunikace a propagace chci pouze dokreslit ono nesmírné úsilí celého expertního týmu, který se na zpracování Bílé knihy o obraně podílel. Říká se, a každý psaný text, ať již ryze soukromý či úřední, je toho zřejmým dokladem, že každé slovo má svou váhu. Bylo poučné pozorovat, s jakou odpovědností a rozvahou byly formulovány všechny kapitoly v Bílé knize, jak byla vážena všechna slova. Bylo, je a bude poučné se do knihy začíst a zamyslet se nad každým slovem, každou větou. Ptáte se proč? Důvod je prostý – protože právě nyní stojíme na onom pomyslném rozhraní, kdy platí jediné „Teď, nebo nikdy“.

30

„Pokud by se naší prevencí zachránil jeden letecký motor, o životě pilota či osádky nemluvě, tak činnost stanice biologické ochrany letiště je zaplacena na dvacet roků dopředu,“ říká zkušený sokolník Petr Wagner

Boj o alpskou protěž

S přáním příjemného čtení Procházka, Jan Proch šéfredaktor časopisu A rreport

32

Čeští vojáci se v Rakousku zúčastnili neoficiálního mistrovství světa horských hlídek Edelweiss Raid 2011

HISTORIE Navrátí se třídnostní odznaky…

MEDAILON 20

Český příspěvek kosmonautům

34

Kapitán Aleš Rybka strávil více než rok na jednom z nejextrémnějších míst planety vzdáleném 15 792 kilometrů od domova

MISE Rakouský zbojník se osvědčil

22

Přinášíme první zkušenosti z nasazení Pandurů na podporu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru

ŽIVOTOSPRÁVA Vojáci, stop kouření!

36

Profesionálové se závislostí na nikotinu a špatnou životosprávou dostávají další šanci k nápravě

TECHNIKA A VÝZBROJ Od Haklů k Pandurům

23

První část článku o kolových obrněných vozidlech Pandur

KUB PRAGA V3S

43 45

LOGISTIKA (Ne)obyčejná hodnostní náložka

28

Pohled do zákulisí přestrojování vojáků novým hodnostním označením jak v kovovém, tak ve vyšívaném provedení

VZDĚLÁVÁNÍ Jako jízda na kole

38

Rozhovor s plukovníkem Ladislavem Chaloupským, ředitelem Ústavu jazykové přípravy (ÚJP) ve Vyškově

Military English

41

Diplomatický protokol a etiketa

47

Inzerce

48

rubrika

Cíl zasažen, spotřeba jedna

Tato slova zazněla počátkem letošního dubna celkem čtyřikrát z úst střelců-operátorů přenosného kompletu RBS-70. Ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice na protitankové střelnici Javoří se v rámci brigádního cvičení uskutečnily zkušební střelby z tohoto přenosného protiletadlového raketového kompletu švédské výroby. Přímými aktéry těchto střeleb byli vojáci 1. a 2. baterie 252. protiletadlového raketového oddílu ze strakonické brigády. Cílem byl upoutaný meteobalón ve výšce 10 až 25 metrů a vzdálený 2 600 až 2 800 metrů, který imitoval vrtulník ve visu. Na povel „Raketa!“ do palebného postavení zamířil nákladní vůz s posádkou, která bleskově sestavila protiletadlový raketový komplet a nabila raketu. Zaměření trvalo skutečně jen pár sekund. Pak se ozval ohlušující výstřel a střelec-operátor mohl hlásit: „Cíl zasažen, spotřeba jedna!“ Text: Miroslav Šindelář Foto: Jan Kouba

2

3

téma – Bílá kniha o obraně zveřejněna, takže se jimi nebudu zabývat. Některá se týkají vojenských schopností. Ale znovu doporučuji podívat se do jiných zemí a uvidíte, že neděláme nic mimořádného – všichni hledají úspory snižováním byrokracie, zjednodušováním systémů velení a řízení, rušením základen a zbavováním se neperspektivních zbraňových systémů. Popsané změny zasáhnou jednotky pozemního vojska, letectva, Vojenskou policii a další druhy vojsk, a přesto v komisi byli pouze dva jejich zástupci (původně jen jeden) – generálové Žižka a Pavel. Bylo to dostačující a byl jejich hlas a názor často slyšet? Více než to. Oba dva jsou ohromně zkušení a respektovaní vojáci a jejich hlas měl vždy velkou váhu. Nezapomeňte také, že za nimi stála expertní podpora, ať již vojáků z Generálního štábu, nebo z našich zahraničních pracovišť. A bylo to ohromně znát na kvalitě jejich příspěvků.

Teď, nebo nikdy Poslední kapitola, a s tím i celá Bílá kniha o obraně, je dopsána, připomínky zapracovány a jazykové korektury zaneseny. Odborná komise, které předsedal první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý, by si tedy mohla říct „je hotovo“. Opak je však pravdou. Sepsání Bílé knihy je teprve oním pomyslným prvním krokem na dlouhé cestě realizace navržených doporučení k dalšímu směřování výstavby Armády České republiky. Ministr obrany Alexandr Vondra ve svém úvodním slově píše: „Není to příjemné čtení, ale bez upřímnosti nemůžeme přistoupit k řešení“. Jiří Šedivý přesto knihu četl téměř nesčetněkrát a velice zvažoval použití každého slova, každého předloženého návrhu. Jak „trnitá byla cesta“ k onomu kýženému závěru a sdělení – je dopsáno, jsme se zeptali přímo prvního náměstka ministra obrany. Ministr obrany Alexandr Vondra na tiskové konferenci k Bílé knize o obraně mimo jiné uvedl: „Je to pravdivý materiál, tím se liší od všech transformací. Říká, kde jsme a kam chceme jít.“ Jak moc bylo těžké onu pravdu najít a popsat? Jinak řečeno – pravda někdy bolí. Tedy jak bolestivé dopady budou na resort obrany a na armádu samotnou?

4

Nemluvme o bolestivosti, ale o nutnosti navrhovaných kroků, které povedou k naplnění závěrů Bílé knihy. Skutečná bolest v podobě celkového úpadku resortu obrany a zejména našich ozbrojených sil by přišla v budoucnu, pokud bychom seděli s rukama v klíně a nic nedělali. Veškeré naše kroky směřujeme k posílení svalů, tedy výkonných a činných složek resortu a zejména jeho ozbrojených sil, a k odstranění sádla. Podívejte se třeba na zásadní opatření, která uskutečnili Lotyši nebo připravují Nizozemci (viz články na army.cz). Prostě jen děláme to, co je za současné hospodářské situace běžné a nutné v řadě dalších států. Je jen škoda, že mnohá z našich doporučení nejsou nová, na mnohé problémy již především vojáci upozorňovali v minulosti, ale nebyli vyslyšeni. Vaší snahou bylo do procesu tvorby zapojit společně vojenské a civilní složky a také civilní experty. Jak se tento model osvědčil? My jsme od začátku postupovali cestou integrovaných nebo smíšených, tedy civilně-vojenských pracovních skupin a dbali o to, aby se názory a doporučení vojáků odrazily v konečném výsledku. Bez vojenských expertů bychom nebyli zdaleka

schopni shromáždit ten objem dat a analýz, které Bílá kniha nakonec obsahuje. To samé platí o celé řadě koncepčních aspektů Bílé knihy, ať už se jedná o kapitolu věnovanou personálnímu řízení, nebo vojenským schopnostem. Ten proces neustálé a v podstatě denní spolupráce také pomohl vytvořit zcela novou kvalitu vztahů mezi námi, civilními pracovníky a vojáky. Dnes si navzájem věříme a respektujeme se. Velmi nám pomohlo také zapojení expertů z vnějšku, ať už to byli členové komise pro zpracování Bílé knihy, nebo celá řada dalších konzultantů, kteří se vyjadřovali k různým částem textu. Právě díky této otevřené spolupráci máme výsledek, za nějž se nemusíme stydět. V knize se mimo jiné uvádí: „Jsme na rozcestí. Situace, v níž se nacházíme, je kritická, není však bezvýchodná.“ Známe a umíme ona východiska pojmenovat a prosadit? Nabízí se například rok 2015 – budeme mít dostatek finančních zdrojů na pořízení nových nadzvukových letounů? Nezužujme problém na nadzvukové letouny. Především v této věci ministr po schválení dokumentu předloží vládě varianty dalšího postupu, a to včetně těch, které budou počítat s rozložením nákladů v čase. Vláda potom rozhodne, zda vůbec přijme doporučení Bílé knihy pokračovat v nadzvuku, a případně pak schválí jeden z navržených postupů. Větším problémem je však to, že kolem roku 2015 se nám nahromadila řada dalších investic, které prostě nebudeme schopni pokrýt. Proto jsme navrhli řadu úsporných opatření, která již byla vesměs

Klíčovým pro realizaci Bílé knihy bude rok 2012 – platí na toto období Vámi vyřčené hodnocení „buď, anebo“, jinak řečeno také Vašimi slovy „zastavit úpadek a nastavit růst“? Jednoznačně a bezpodmínečně. Je to teď, nebo nikdy. Také díky výborné konfiguraci managementu resortu a zejména dobrým vztahům mezi námi a vojáky věřím, že to zvládneme. Je strašně důležité, že se se závěry a doporučeními knihy ztotožnil a podporuje jejich realizaci nejen náčelník Generálního štábu AČR a celý jeho štáb, ale komunikovali jsme a ještě budeme také kupříkladu s veliteli základen a vrchními praporčíky, a zdá se mi, že oni též velmi dobře chápou, o co nám jde a co vše je nyní v sázce a co je nutné udělat. Bílá kniha o obraně je nepřímý nástroj. Existují tedy prostředky, kterými zajistíme jeho „vymahatelnost“? Tak především dokument schvaluje vláda, což má podstatnou váhu. Kniha také

obsahuje seznam hlavních úkolů a termínů k jejich splnění. Průběžně jsme informovali příslušné výbory Parlamentu České republiky a zdá se mi, že máme pro navržená opatření podporu napříč politickým spektrem. A konečně podrobný plán realizace a dohled na ní bude zajištěn rozhodnutími a dohledem z úrovně ministra obrany, který bude průběžně informovat vládu o praktickém uskutečňování Bílé knihy. Uvedení Bílé knihy v život bude vyžadovat změny některých ustanovení a dalších zákonných norem, stejně jako podzákonných právních předpisů. Domníváte se, že je vytvořen dostatečný časový prostor pro jejich projednání a odsouhlasení v situaci, kdy nám krizový rok 2012 téměř klepe na dveře? Otázka je špatně položena. Pochopte prosím, že my nemáme možnost – jak říkáte – vytvářet si nějaké časové prostory. Uvědomte si, že v rekordně krátké době od svého nástupu do funkce ce předkládá ministr materiál, který co do o záběru, kvality a hloubky analýz a doporučení čení nemá v našem resortu obdoby. Nyní činíme vše pro jeho naplnění. Tři roky jste pracoval ve funkci unkci náměstka generálního tajemníka NATO. Bude pro popsané nutné změny, proo onu tvrdou pravdu, dostatek pochopeníí v alianční centrále? Nejsou ohroženy naše aše závazky a ambice? My jsme využívali řadu du metod běžných v Alianci, naše závazky vůči NATO byly mezi hlavními kritérii hodnocení navrhovaných vaných kroků, využili jsme závěry z pravidelných hodnocení obrany NATO a vyžádali jsme sii mimořádné konzultace s experty perty ze Severoatlantické aliance ance k některým aspektům Bílé knihy. Já se teď chystám zajet do Bruselu a představit vit

Bílou knihu – a to nejen její závěry, ale také metodu jejího zpracování – v hlavním aliančním výboru pro obranou politiku a plánování. A jsem si jist pozitivní odezvou. Dokument by měl platit nejméně deset let. Nemohou jeho realizaci zásadně ovlivnit případné změny na vrcholné politické scéně? Na tomto světě není nic jisté a – jak zpívali Voskovec s Werichem – „nikdy, nikdy, nikdo nic nemůže mít za definitivní“. Nicméně jsme učinili vše pro to, aby Bílá kniha získala podporu všech politických stran a aby tedy případné změny politické reprezentace neměly na její realizaci zásadní dopady. Věřím také tomu, že věcnost našeho přístupu, racionalita našich argumentů a přesvědčivost dat, která uvádíme, že to vše pomůže posílit trvanlivost tohoto dokumentu. Připravil: p Jan Procházka Foto: Marie Křížová

Kap it Roz ola 7 voj Poli schopn ti o tí Chá cko-vo stí je p Výc ání oz nské a h b i ka rojje ený mbice Cha odis c r Mod akter p pro plá h sil z p nov rostĜ ulár ání Bojo Ĝed ní þ sc ín le Jed vé je edn nČní s asaze n o ní cho Jed otkky b ttky p nos o n tí o Vele otkky b jjové po oj v dpo n é Voje í a Ĝízz jo r ení ho zab y nsk Voje e é zpe zp en þen Aktit ská p ravoda í olic jjstv v i ie í Mob ní zálo oh e iilli In nffor izzace a m a þní Kyb a e In nfor rnetick komun á be iikaþ Stra maþní z n tegic ope peþno í tech Výz nolo st ká k race k gie Spo um, ex omun ik kac p llu im e Udr upráce erim žitte s ob entá á e ln ln l Kap í r ost it sch anným vývoj a Akv ola 8 opn izicc osttí prĤmy inovac e sle e ozb Akv a hos roje m iz p z nýc 6 Hos iiþþní sy odaĜen h sil p st m ísm ýR 8 Slu odaĜe té aje jetk žby n tkem a ag í s ma 11 Kap je end it a za tkem 12 Kon tola 9 ttrola jišĢo 2 a 2K van á vla apit stn a1 Strru ola níím i su ura 0 6ktu bjek org Kap2 ty a niza it 6l ce a a 11 Rea 2ola liza29 Ĝ íz e ce B ní M Sez 9 íl 2 O é nam knih y zk2r9 Glo atte osá Ĝ 31 k

ranČ rany o ob a ob Š ihy ih é kn G inistr o m elníka u Bíl v ra þ p á vo n pro pĜí ení bliky repu ise ruþ kom a dopo ýeské il í r ny štČn ných s bra ní o roje jiišštČ ozb k za bliky ontrola branu u 1 p la ao é re ttická k esk sti z ka a odis vlády ý emokra ovČdno d p dp Ĝístu Ĝízení a hu a o ice a í b n bs Civil zení o nské am e Vym cko-vojje mec ti rá Poli lativní is Leg í 2 tĜed stika itola pros eri Kap gické harakte ýR te c jmy a rizika a dní tní zájm Str la y k Zá eþnos rozb h í p Bez eþnostn ATO ýR p ČN h sil Bez bran nýc ní o roje 3 ola ce ozb h sil ýR kolektiv práce it p lu k c a Ka a fun po ený ýR ní s Ĥ roje Role le ozb obranČ zinárod orgán e ích Ro ce pĜi ci m iviln k Fun ce v rám dpoĜe c o k Fun ce pĜi p k Fun 4 ání la í o it nov zen Kap nné plá ké Ĝí omic Obra kon hled 5 e a a la o c p e ito Kap þní rám omický ohled ní n n p e Fina kroeko omický ého Ĝíz k Ma ekon mic o ro n Mik m eko dé té ní li Sys ova 6 otiv itola tní a m p a n K pete é Kom orita lid Ĝízení í Pri náln ér erso ri u

34 34 38 39

1

44 44 44 46 47 52 56 56 59 66 74 74 79 81 84 87

5

téma – Bílá kniha o obraně

Vedeme boj o důvěru každého vojáka Brigádní generál Miroslav Žižka byl v době ustavení komise pro přípravu Bílé knihy o obraně nejen prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR, ale také prvním, a jistou dobu i jediným, zástupcem uniformované složky resortu obrany v tomto tvůrčím týmu. Komise i rozsáhlý tým expertů před několika dny svou práci dokončil. A protože víme, že na Bílou knihu většina z vás netrpělivě čeká, neváhali jsme a generála Žižku navštívili. Pomocníkem nám byl tentokrát nejen diktafon, ale také armádní facebook.

6

také dorovnat i připravované zdanění příplatku na bydlení. Špatný stav dokresluje i následující příklad. Zvyšuje se nám počet poddůstojníků a doba, kterou tráví na nemocenské. Proč? Pokud někdo například bydlí v Pardubicích a pracuje v Jincích, tak má nižší finanční výdaje v době nemocenské, než když pracuje v Jincích a živí dvě „domácnosti“. Finanční dorovnání zní optimisticky. Je to ale reálné? Musí se něco změnit, jinak se nám armáda vylidní. Ministr obrany spolu s náčelníkem Generálního štábu AČR připravují konkrétní kroky. Opusťme peníze a ponořme se do kapitoly 6 Bílé knihy – Kompetentní a motivovaní lidé. Dovolím si citovat: „Kariérní řád je tvořen souborem vymahatelných pravidel pro centralizovaný, transparentní, soutěživý a výběrový služební postup.“ Skutečně je budeme striktně vymáhat? Při řešení personální problematiky si musíme uvědomit několik zásadních momentů. Jedním z nich je, a hovoří o něm i Bílá kniha, že armádní povolání nebude pro 70 až 80 procent vojáků celoživotním povoláním. To považujeme za zásadní sdělení. Pokud jde o citovanou vymahatelnost, pak smyslem je mít možnost na základě stanovených kritérií systém personální práce kdykoli zkontrolovat. Máme poznatky, že ne všichni vojáci ustanovení do různých funkcí dnes daná kritéria splňují. Tento systém musíme skutečně „brutálně“ změnit a donutit lidi, aby si doplnili vzdělání, absolvovali předepsané kurzy a podobně. Ano, budeme muset tolerovat určité přechodné období. Pak ale skončí doba „hájení“. Neuplatníme-li institut vymahatelnosti, pak tento problém budeme nadále valit před sebou.

Bílá kniha je zatím pro většinu vojáků obestřena jakýmsi tajemstvím. Sdělovací prostředky sem tam něco zveřejní, což spíše vyvolává nervozitu, ne-li paniku. Hovoří se o rušení leteckých základen, o rušení některých druhů vojsk, o likvidaci a rozprodávání různé vojenské techniky. Zkrátka „zaručených“ informací je mnoho… Jedna ze základních myšlenek Bílé knihy zní – bavíme se o zastavení provozu techniky a zbraňových systémů, nebavíme se o ztrátě schopností lidí. Hovoříme-li například, že tankový prapor má určitou životnost, pak to znamená, že tanky mají životnost. Bavíme-li se o raketách KUB, pak opět řešíme technickou životnost. Nejednáme o vojácích a jejich schopnostech, o možnosti a nabídce je přeškolit na jinou techniku, na jinou odbornost, jinou specializaci. Zdůrazňuji, nejednáme a neuvažujeme o snižování počtů vojáků, protože to bychom se současně bavili o snižování ambicí, a to opravdu nechceme. Snižovat ambice nechceme, ale uvažujeme například o zrušení vícestupňového řízení a velení. Jaký osud tedy čeká velitelství v Olomouci a Staré Boleslavi? Realita je daná. Operační velitelství budou zrušena. Pravdou ale také je, že mezi brigádami a Generálním štábem bude ještě jeden prvek. Vzniknou dva komponenty o přibližně osmdesáti lidech. Zdůrazňuji komponenty, ne operační velitelství. Jeden pro pozemní a druhý pro vzdušné síly. Jejich hlavní

Vraťme se ještě na okamžik do šesté kapitoly. Píše se v ní: „Rozhodující roli ve výcviku mají instruktoři.“ Jejich postavení a ohodnocení tomu však dnes spíše neodpovídá… Tohoto problému jsme si také vědomi, zvláště ve vztahu k jejich hodnostnímu zařazení a finančnímu ohodnocení. Obě tyto kategorie musíme upravit. Instruktorem se voják mnohdy stává v závěru své profesní kariéry, který má značné zkušenosti ze zahraničních operací, z výcviku v mezinárodním prostředí a navíc je dokáže vhodně předávat. Není únosné, aby v budoucnu byli instruktoři v hodnostech desátníků a četařů. Bavíme se o změně na úroveň nadrotmistrů či praporčíků. Tito lidé mají za sebou léta tvrdé dřiny a my jejich zkušenosti potřebujeme předávat dál. Ideálním místem je Vyškov. Změny jsou nutné a proces to je, věřte, bolestivý. Obdobné problémy řeší generál Opata v kurzu Komando. Jedenáct kapitol, desítky grafů, patnáctičlenná odborná komise pro přípravu Bílé knihy a v ní pouze dva vojáci, byť generálové. Nebylo vás za armádu málo? V početním poměru nevidím žádný problém. Odborná komise nezpracovávala podklady, jejím úkolem bylo posoudit předložené materiály.

Na jejich přípravě se podílelo značné množství vojáků a všem patří poděkování. V odborné komisi jsme nehlasovali, takže naše dva hlasy nemohly být uměle upozaděny. Pracovali jsme komplexně, kapitolu po kapitole. Zajímavé naopak bylo poznat názory a náhledy civilních expertů zapojených do přípravy tohoto dokumentu. Donutí vás to podívat se na některé otázky z jiného úhlu, vnímat je v širším, civilním kontextu. Pohled civilně bezpečnostní je mnohdy vysoce zajímavý. Pane generále, otázkou z facebooku jsme začínali a otázkou z tohoto média budeme také téměř končit. Návštěvníci našich stránek se ptají na osud aktivní zálohy… Aktivní záloha má svoji oprávněnost a bude zachována. Důležitá bude úprava jejího statutu a postavení. Aktivní záloha dnes funguje na bázi dobrovolnosti a sdružují se v ní většinou bývalí vojáci. Problém je v tom, že většina těchto lidí byla cvičena na technice a zbraňových komplexech

starší generace. Dnešní jednotky disponují novou, vysoce sofistikovanou technikou, jejíž zvládnutí vyžaduje určitý čas a finanční prostředky. Cílem tedy bude vytvořit systém aktivní zálohy z vojáků z povolání, kteří se při odchodu do civilu zaváží ke službě v těchto jednotkách na určitou dobu. Tito lidé budou schopni k zařazení do bojových jednotek, jež jsou vyzbrojeny a vybaveny stávající moderní technikou a zbraňovými systémy. Znamená to, že naším plánem je vytvářet rezervy pro doplňování bojových jednotek. Současně to ovšem neznamená, že nevítáme existenci jednotek aktivní zálohy na dnešní dobrovolné platformě. Stále v případě vzniku krizových situací budeme potřebovat jednotky pro strážní a pořádkovou službu, kde není potřeba specialistů, jinak řečeno, aktivní zálohu v žádném případě neuzavíráme pro dobrovolníky, kteří přicházejí z civilu. Dovolím si poslední otázku. Bílá kniha je dopsána. Co bude nejsložitější při její realizaci? Tím zásadním je stabilizovat personální situaci. Nablýskané techniky můžeme mít plné sklady a hangáry. Vedeme boj o důvěru každého vojáka. Připravil Jan Procházka Foto: Marie Křížová

Daniel Suk-Souček: Chtěl bych se zeptat na platové podmínky do budoucna obyčejného vojáka, jako jsem např. já, který je na funkci řidič (6. plat. třída). Letos bylo podotýkám všem vojákům sebráno 10 % z platu. Příští rok se má sebrat určitá část z příplatku na bydlení. Nemáte strach, že Vám tito vojáci na základních funkcích odejdou do civilu? Pavel Jar: Kdy přesně a jakým způsobem začne AČR využívat potenciál jednotek AZ v rámci AČR – nejen jednotky AZ z hlediska jejich odbornosti jako celku k doplňování při plnění úkolů AČR, ale i jednotlivců v řadách jednotek AZ. Bylo by možné, aby AČR konečně naplňovala proklamace o tom, že AZ jsou nedílnou součástí AČR? Např. začlenit všechny jednotky AZ výcvikově do programu výcviku útvarů (ne některé cvičit odděleně – jakoby nějakou „jinou“ armádu). Lukáš Pazdera: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda se nějak budou měnit platové podmínky vojáků, hlavně na nejnižších úrovních. Mnoho vojáků zvažuje odchod do civilu nebo dokonce končí, bude tuto situaci také někdo řešit nebo řeší se v Bílé knize? Lukáš Alina: Dobrý den, mě by například zajímalo, jak je to s požadavky na určitá systemizovaná místa v celé armádě. Uvedu konkrétní příklad: střelec operátor LOV v 74. lmopr musí mít maturitu a je v 7. platové, kdežto v 44. lmopr je v 6. platové a maturitu nepotřebuje. Jak to, že na úplně stejné místo jsou na stejném typu praporu, kdy jeden je pod „sedmičkou" a druhý pod „čtyřkou“ rozdílná kritéria?

Vaše názory – naše inspirace

Pane generále, Bílá kniha se v posledních měsících stala téměř armádním fenoménem, o kterém se živě diskutuje i na nově spuštěném armádním facebooku. První otázku si tedy půjčím od návštěvníků této sociální sítě a tnu hned do živého. Lze očekávat nějaké změny v oblasti platových podmínek vojáků? Otázka platů je velice složitá. Uvědomujeme si, že je nezbytné změnit platové podmínky, zvláště u vojáků sloužících na základních funkcích. Stávající systém finančního ohodnocení nám neumožňuje být konkurenceschopnými na trhu práce. Změna je nutná. Jednou z možností je úprava vnitřního rozpočtování. Dnes jde z přidělené částky ze státního rozpočtu pro resort obrany padesát procent na mandatorní výdaje, tedy na ony diskutované platy, dvacet procent na investice a zbývajících třicet procent na běžné výdaje – údržbu a podobně. Tedy model 50-20-30. Jakákoliv úprava přiděleného rozpočtu, především pak jeho snížení, zcela logicky snižuje i částku v oněch padesáti procentech. Chceme-li tedy hovořit o změně k lepšímu, pak si musíme uvědomit za jakou cenu. Ano, lze snížit počet zaměstnanců, ale to není systémové řešení, protože my naopak potřebujeme počty vojáků nejen zachovat, ale naopak navýšit na plánovaných 26 200, protože to jsou počty nutné pro splnění ambic. Jednou z možností je vnitřní restrukturalizace peněz. Otázkou je zda využít model 60-15-25 nebo 60-20-20. Ale ani to nám nezaručuje optimální řešení problému, protože zase ubíráme prostředky na modernizaci, nutnou údržbu a servisní práce. Nabízí se další varianta, na které se usilovně pracuje. Tou je změna vyplácení různých výhod, přídavků a příspěvků. Intenzivně pracujeme na takovém řešení, abychom dokázali u sboru poddůstojníků a praporčíků platy vrátit na úroveň prosince 2010, tedy před plošným snížením o deset procent. Chceme

Při různých prezentacích Bílé knihy zaznělo, že rok následující, tedy rok 2012, bude kritický. Čeho se máme obávat? O penězích a nelehké budoucnosti v této sféře jsme hovořili. Nás však také trápí oblast případných odchodů zkušených vojáků do zálohy. A rok 2012 může být kritický. Důvod je prostý, máme přes 4 000 vojáků, kteří slouží více jak dvacet let. Odchodové podmínky, tzv. výsluhy se nyní počítají z příjmů za rok 2010 a ty jsou jednoznačně výhodnější než za rok 2011. Tedy, odejde-li část vojáků koncem tohoto roku, pak je zřejmé, že rok 2012 bude v oblasti personální opravdu kritický. Řešení nebude snadné, ale dopady budeme operativně řešit.

úlohou bude řídit výcvik, operační úkoly řešit nebudou.

7

výcvik Ve Vyškově pokračoval další ročník kurzu Komando pro velitele družstev a čet

Když slunce nezapadá Všude kolem je tma. Studený vítr prohání uličkami srubového tábora nad Vyškovem kapky deště. Třepotá i bílými povlaky na přilby s červenými čísly na stožáru. Zavěsilo je sem dvanáct neúspěšných posluchačů prestižního kurzu pro velitele družstev a čet Komando. Prostě jim došly síly nebo měli tu smůlu, že se jim nevyhnulo zranění. Přišli tedy, zazvonili na kolejnici a odevzdali bílý povlak. „Zatím jich odpadlo jen dvanáct, to vloni touhle dobou skončilo téměř dvojnásobné množství uchazečů. Jsou dobří, svou roli hraje i počasí. Tentokrát není tak drsné jako jindy,“ říká jeden z instruktorů, desátník Milan Cisár.

Blíží se půlnoc, účastníci kurzu se vrací z lesa do tábora. Toužebně očekávaný spánek je ale ještě v nedohlednu. Noci tady bývají totiž hodně dlouhé a bezesné. Následuje čištění zbraní a výstroje ošetření a doplnění materiálu na druhý den, páskování munice. Nejvíce času ale zabírá příprava bojového rozkazu. Do postelí se vojáci dostávají až ve čtvrt na čtyři. O to obtížnější je za pět minut půl šesté dostat je z nich. Vyžaduje to řev o síle šedesáti decibelů. Spánková deprivace je během třítýdenního kurzu značná. Posluchači mají především při teoretických zaměstnáních na učebnách co dělat, aby udrželi víčka nahoře. Na oblékání a osobní hygienu není mnoho času. Dvousetmetrové kolečko se zbraněmi a „plnou taktikou“ ostrým poklusem, dvacet kliků a pět shybů má všechny probrat. Teprve potom se jde na snídani. V hodně svižném tempu, kdo nestíhá, má prostě smůlu. Teoretické zaměstnání je tentokrát zaměřeno na přepad a léčku. „Způsob léčky se časem příliš nemění. Jejím základem je skryté vyčkávání

8

na objekt, který chceme přepadnout. Tady to zaměstnání má úplně jiný rozměr. Vedou ho totiž velice zkušení instruktoři, kteří mají za sebou většinou několik zahraničních operací. Ty nejnovější poznatky z míst konfliktů zapracovávají nejen do přednášek, ale i do praktických zaměstnání,“ vysvětluje velitelka čety ze Strakonic, nadporučice, kterou všichni v tomto kurzu znají pouze pod číslem 16. „Upozorňují nás především na určité detaily, grify, které by nám jinak unikly. Zaměřili jsme se především na prohledávání vozidla a jeho zajišťování po úspěšné léčce. Sloužím u protiletadlovců, tam se vševojskové taktice tolik nevěnujeme. O to větší význam pro mne takovéto zaměstnání má.“ Praktický výcvik na stejné téma je ještě zajímavější. Tentokrát si posluchači políčili na projíždějící Land Rover. Po obědě se probírá teoreticky i prakticky přepad. „Zatímco léčka se provádí na pohyblivý cíl, předmětem přepadu je stacionární objekt, pevně spojený se zemí. Zkoušeli jsme to na valech, které jsou jižně

od tábora. Instruktoři nám vysvětlovali, jak se krýt ve dvojici, jak zajišťovat sektory, jak přecházet. Přitom se měnily skupiny, jednou jsme dělali poutací skupinu, podruhé údernou,“ líčí rotný, který má na přilbě „nešťastnou“ třináctku. Po večeři se jde znovu do lesa. Ještě několikrát se opakuje léčka na vozidla. Je zima, mrholí, všichni jsou provlhlí. Návrat do tábora je až po jedenácté večer. Opět se opakuje rituál z předcházejícího večera. Tedy doplnění vody, výstroje, materiálu. „Něco se šušká o tom, že ještě v noci jednou vyrazíme do terénu a budeme tam až do rána. Raději tedy všechno děláme na sto procent. Tady člověk v žádném okamžiku neví, co ho právě čeká,“ komentuje to třináctka. Jobovy zvěsti se ale naštěstí nepotvrdily. A tak se vojáci dostávají po třetí hodině ranní konečně do postelí. Ovšem ne nadlouho. Nad kurzem Komando slunce totiž nezapadá. Text a foto: Vladimír Marek

9

výcvik

Kombinovaná kolona vozidel Kajman a amerických Humwee opouští základnu. Projíždíme fiktivní afghánskou krajinou. Ve skutečnosti se více než sto padesát vojáků 8. jednotky českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) účastní cvičení pod názvem Thorny Valley (Trnité údolí) na nasazení v Afghánistánu na americké základně Hohenfels v Bavorsku.

na ty opravdu závažné předměty. Riziko, že nás někdo během přestávky napadne, je mnohem větší, než že na něco najedeme.“ Podle velitele jednotky je podobné rozhodnutí výhradně na veliteli mobilního pozorovacího týmu. Jakmile kolona opustí základnu, je odpovědnost za ni výhradně na něm. On rozhoduje o tom, že zastaví v okamžiku, kdy mu nějaký předmět připadá podezřelý. K jeho prioritám patří chránit své vojáky. Mnohdy i sebemenší banalita, může mít své opodstatnění. Cvičení Thorny Valley mu má mimo jiné napomoci najít tu správnou míru této volby.

Ztratil se americký voják Před námi se znenadání objevují obrysy minaretu a domů imitace afgánské obce Shan Kot. Naše kolona nepřijíždí ale nepozorována. Napravo od cesty se to hemží siluetami. A nezůstává jen u nich. Z křoví trčí hlavně automatických zbraní. Humwee jedoucí vepředu zpomalí. Najednou někdo zakřičí zjevně s úlevou do vysílačky: „To

jsou Američané.“ Za chvíli dodává: „Chtějí o něčem vyjednávat, má sem přijít velitel.“ Poručík Radim Pyszko velí v České republice jedné z čet 102. průzkumného praporu. Na americké základně Hohenfels má ale během cvičení Thorny Valley pod sebou mobilní pozorovací tým. Je to čerstvý důstojník. Do armády přišel před osmi lety od Policie České republiky. Vysokou školu si dodělal dálkově, a tak byl z praporčického sboru povýšen na poručíka. „Celá ta situace je pro mne přece jen o něco složitější. S podřízenými se navzájem dobře známe. Budou mne brát, jen pokud prokáži přirozenou autoritu. V tomto směru si myslím, že to mám o něco horší než někdo, kdo by přišel již jako hotový důstojník odjinud,“ vysvětluje a okamžitě se energicky zapojuje do vyjednávání s Američany. Ti se dozvídají, že čeští vojáci doprovázejí civilní experty provinčního rekonstrukčního týmu. V obci Shan Kot se buduje zdravotní středisko, je potřeba zkontrolovat, jak práce pokročily. Americký protějšek souhlasně kýve hlavou, že rozumí. Dál

do obydlené části kolonu ale pustit nemůže. Ztratil se totiž americký voják, a tak prohledávají dům od domu. Bude to trvat nejméně do večera. Máme prý přijet zítra.

Režisér zasahuje Poručík Pyszko žádá alespoň o umožnění průjezdu směrem ke karézám, které jsou několik kilometrů za obcí. Odborníci tam totiž mají plnit druhou část úkolu. Je potřeba zkontrolovat, v jakém stavu jsou tyto nádrže na zadržování vody. V suchém a nehostinném podnebí Afghánistánu představují totiž jednu z mála možností, jak zajistit dostatek vody i uprostřed parného léta. Americký důstojník dává souhlas. Naše kolona se pomalu sune uzávěrou. Vnější okruh kolem obce zajišťují Poláci. Ti nyní odsunují závoru a kynou nám na pozdrav. Původně plánované šestihodinové zaměstnání bude výrazně zkráceno. Prohlídka zdravotního střediska je definitivně odložena. Na dotaz Američanů, zda přijedeme do vesnice zítra, poručík Pyszko jen krčí

Na afghánskou misi se v Hohenfelsu připravovala 8. jednotka českého provinčního rekonstrukčního týmu

Až příliš trnité údolí „Ten název jsme vybrali úmyslně pro celé období naší přípravy na nasazení v Afghánistánu. Chtěli jsme tím vyjádřit, že budeme muset projít skutečně trnitou cestou. Po skončení tohoto zaměstnání bude následovat společný výcvik celého provinčního rekonstrukčního týmu. Vše vyvrcholí v červnu, kdy se pod tímto názvem uskuteční ve výcvikovém prostoru Libavá závěrečný komplexní výcvik a kontrola sladění,“ vysvětluje velitel 8. jednotky PRT podplukovník Pavel Andráško. „Cílem tohoto cvičení je především zkoordinovat činnost příslušníků štábu PRT a manévrových jednotek. Snažíme se rovněž prověřit připravenost jednotlivých týmů na nejrůznější situace, s nimiž se naši vojáci mohou v Afghánistánu setkat. Svou roli sehrává samozřejmě i zdejší mezinárodní prostředí. Obdobné nás čeká v Afghánistánu.“

Pod velením „mustangů“ Česká 8. jednotka PRT je v Hohenfelsu začleněna do úkolového uskupení (TF) Mustang, jehož základ tvoří příslušníci 172. samostatné pěší brigády pozemních sil americké armády. Na rozdíl od některých

10

předcházejících rotací máme možná trochu smůlu, že tomuto uskupení nebudeme podléhat i v Lógaru. TF Mustang má totiž působit v afghánských provinciích Nangarhár a Paktika. Naším úkolem nyní tedy je společně s jednotkami afghánských bezpečnostních složek provádět protipovstalecké operace v provincii Paktika. Měli bychom tak neutralizovat povstalecké aktivity a pomoci zvyšovat kompetentnost, kapacitu a důvěryhodnost afghánských institucí a tím posilovat vliv oficiálních představitelů provincie Paktika. Kolona se posunuje doslova krokem. Vojáci s prsty na spoušti míří do všech stran a především pátrají na krajnicích po sebeméně podezřelém předmětu. „Vlevo padesát metrů před námi propustek!“ zachrčí ve vysílačce. Konvoj zastavuje. Čeká se, až vojáci prozkoumají na silnici malý můstek, pod kterým prochází voda zavlažovacího systému. Tato situace se na dalších dvou kilometrech opakuje alespoň pětkrát. Konečně se dostáváme na přehlednější úsek, který je dokonalou napodobeninou irácké dálnice i se sjezdem. Jednomu z vojáků za volantem již dochází trpělivost. „Zastavujeme kvůli každé maličkosti, měli by upozorňovat jen

11

výcvik

výcvik

rameny. Záleží prý na tom, jaký dostane rozkaz od velitele PRT. Nikdo ze zúčastněných vojáků během cvičení netuší, co ho čeká v nejbližších okamžicích. Vše se co nejvíce blíží reálné situaci. Právě v tom je přednost zdejšího výcvikového systému. „Pokud řídící cvičení potřebuje získat čas, aby mu do sebe lépe zapadaly jednotlivé epizody, může takovýmto způsobem korigovat průběh výcviku. Stačí mu například, aby dal guvernérovi vysílačkou pokyn, ať co nejvíce protahuje jednání,“ vysvětluje praporčík Pavel Bodrogi. „Komparz, který si k těmto účelům najímá základna, dokáže svou roli sehrát velice věrohodně. Jsou to většinou lidé, kteří perfektně znají muslimské prostředí a dokáží navodit atmosféru afghánské vesnice. Nahráli například, že nám zastřelili tlumočníka, museli jsme si poradit i s touto situací. Mohli jsme si zde ale vyzkoušet také navádění dělostřelecké palby na cíl a vyproštění osob z převráceného vozidla.“ Na základně v Hohenfelsu byly v minulosti také vybudovány například napodobeniny podzemních tunelů, které se v poslední době vyskytují v Afghánistánu stále častěji. Taktika boje v nich je zcela jiná, než na co jsou vojáci zvyklí. Proto mají možnost vyzkoušet si, jak vůbec pronikat do podzemního systému, jak se v něm pohybovat. Zda ho osvětlit baterkami, či použít přístroje nočního vidění. Až tady zjistí, co pro takovouto taktiku nezbytně potřebují, a své vybavení si podle toho doplní.

Představujeme americkou základnu Hohenfels dislokovanou ve Spolkové republice Německo

Škola pro bojovníky

Kontrola vodních nádrží Nádrže s vodou jsou sotva kilometr za vesnicí. Američané zde s neuvěřitelnou důkladností vybudovali skutečná vodní díla. Humwee se rozjíždějí do všech směrů, aby vojáci mohli co nejlépe zajistit perimetr. „Je potřeba poslat ještě jedno vozidlo nahoru na ten hřeben. Musíme bezpodmínečně vidět za horizont, aby nás nemohl z té strany nikdo nečekaně napadnout,“ ukazuje jeden z vojáků na zalesněný kopec uzavírající údolí. Nyní už je vše záležitostí jen dvou českých příslušníků skupiny pro civilně-vojenskou spolupráci (CIMIC) a civilního experta. V tomto případě ho imituje jeden z amerických vojáků. Trojice vybavená fotoaparátem, pásmem, plány a blokem na zapisování prochází hráz nádrže. Dělají si poznámky, přeměřují, fotografují, ale především bouřlivě diskutují o některých detailech. Na první pohled to vypadá, jako kdyby kontrolovali skutečné karézy na nějakém odlehlém místě Afghánistánu. Jedním z těch, kdo v tomto okamžiku chrání bezpečnost expertů, je rotný Oldřich Sieklik. Ten má za sebou tříměsíční kurz americké námořní pěchoty. Během něho si měl možnost vyzkoušet střelbu ze všech dostupných pěchotních zbraní a navádění dělostřelecké podpory. V USA neustále běhali se zátěží. Vstávali ráno v pět hodin a do devíti kroužili kolem základny. Nešlo ale o nějaký sport. Veškerá tato zaměstnání byla v maskáčích, v těžkých ochranných vestách a plném

12

taktickém obložení. Úterý bylo zaměřeno na posilování, středa na speciální tréninky a překážkové dráhy, čtvrtky na speciality instruktorů a pátky na záchranu raněného z bojiště. Většinou se běhalo kolem základny s člověkem na nosítkách. Od devíti do sedmnácti hodin seděli každý den na učebně a dostávali obrovské množství informací. „Výcvik zde v Hohenfelsu je zaměřený na drilování standardních záležitostí, neustále si opakujeme už naučené. Nejedná se o nic nového, člověk to však musí dostat do krve. Jako nejzajímavější bych označil zaměstnání zaměřené na nové způsoby pokládání improvizovaných výbušných systémů,“ říká rotný Oldřich Sieklik. „Předností Američanů je, že mají k dispozici mnohem více peněz, a to nejen na výcvik. Vzhledem k tomu, kde všude byli v minulosti nasazeni, disponují i nemalým množstvím zkušeností. Ty umí lépe prodat než my. Dokáží to

všechno krásně přednést. Jsem ale přesvědčen, že naše armáda umí s vlastními zkušenostmi lépe pracovat.“ Ani cesta zpět na základnu se neobejde bez neustálého zastavování a prověřování podezřelých předmětů. Nikdo z českých vojáků nemá totiž nejmenší tušení, zda řídící cvičení pro ně ještě něco nečekaného nepřichystal. Hovoří se dokonce o tom, že opoziční síly by měly na zpáteční cestě přepadnout konvoj. K tomu ale nakonec nedojde. Bez sebemenší újmy se dostáváme zpátky na základnu. Nyní je potřeba ošetřit zbraně, techniku a dát se do pořádku. To nejdůležitější zaměstnání ale čeká mobilní pozorovací tým až následující den. Krok za krokem budou rozebírat a vyhodnocovat činnost každého jedince během výjezdu. Právě na svých vlastních chybách se člověk nejlépe učí. Text a foto: Vladimír Marek

Výcvikový prostor Hohenfels poblíž Norimberku zřídila německá armáda v roce 1938. Za druhé světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro polské, jugoslávské, ukrajinské a později i britské a americké válečné zajatce. Koncem války, 22. dubna 1945, ho osvobodila americká armáda. Ta také začala oblast o rozloze zhruba šestnácti tisíc hektarů využívat pro dislokaci svých jednotek a výcvik. Jednalo se o druhý největší výcvikový prostor, který měla v Evropě k dispozici. Jeho součástí jsou nejen lesy a pastviny, ale i vodní plochy, a dokonce také zřícenina hradu Hohenburg, který pochází z desátého století. Krátce po vzniku bundeswehru v roce 1955 tady byla dislokována i první německá jednotka. Kromě výcviku americké a německé armády zařízení sloužilo i pro potřeby francouzských, kanadských a britských sil. Další výraznou proměnou prochází prostor v roce 1988, kdy zde bylo zřízeno bojové výcvikové centrum CMTC (Combat Maneuver Training Center). Kromě americké armády ho využívaly i další jednotky NATO. V roce 2005 se pak toto zařízení transformovalo ve společné mnohonárodní výcvikové centrum JMRC (Joint Multinational Readiness Center). O pět let později prošlo veškeré zdejší zařízení rozsáhlou modernizací. Při výcviku se široce využívá bojový simulační systém Miles třetí generace. Mají

ho na sobě nejen vojáci znepřátelených stran, ale i komparzisté a novináři, kteří prostor navštíví. Je snaha také je zapojit do hry. Jejich případné zasažení při boji se vyhodnocuje jako výrazná chyba. V Hohenfelsu byly do nejmenších podrobností vybudovány arabské osady, komunikace, viadukty. Tyto kulisy co nejvěrněji odpovídají prostředí Afghánistánu a Iráku, kde je v současné době nasazeno nejvíce spojeneckých jednotek. V každém z téměř dvou desítek výcvikových zařízení je umístěn kompletní kamerový systém, jehož výstupy se přenášejí přímo do řídicího centra, kde je zpracovávají nejen rozhodčí, ale především počítač. Kamery snímají výcvik z několika úhlů. Během vyhodnocení je možné si každou situaci několikrát přehrát a v případě potřeby i patřičně přiblížit. V současné době se počet příslušníků JMRC, vojáků společně s občanskými zaměstnanci a rodinnými příslušníky, pohybuje kolem pěti tisíc. Další téměř tři tisíce vojáků zde v pravidelných intervalech cvičí.

Místní obyvatele zaměstnává nejen agentura strážící základnu a logistická část velitelství, ale jsou rovněž najímáni jako komparz, s jehož pomocí je navozena co nejreálnější situace při výcviku. Ročně takto pracuje na základně až šest set komparzistů. Speciálně se vybírají lidé s arabskými kořeny, kteří znají dobře situaci v místech nasazení spojeneckých jednotek, a dokonce i jazyk. Americký prapor, který má na starost výcvik, se skládá z pěti rot. Celkem má sedm set vojáků. Ti jsou schopni velice věrohodně simulovat jakéhokoliv protivníka. Ovládají dokonce i dnes již zastaralé taktiky mechanizované rojnice. K dispozici mají desítky tanků, obrněných vozidel a několik stovek kusů kolové techniky. A to včetně té nejmodernější. Většinou se jedná o výzbroj, kterou s ohledem na určitou opotřebovanost vyřazují jednotky ISAF. Takže jsou na ní vidět šrámy z bojů například v Afghánistánu. Text a foto: Vladimír Marek

13

výcvik

Prosazování bezletové zóny Hlavním námětem cvičení, které se koncem března uskutečnilo ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště, bylo udržení bezletové zóny, která je obecně chápána jako akce letectva, jež zabrání jinému letectvu létat. Jako vzorový příklad slouží situace v Libyi od druhé poloviny března.

14

pohybu pravděpodobného cíle. Pomalejším typům bojových letadel, především podzvukovým, může trvat dostižení rychlého dopravního letounu příliš dlouho. Raketová řízená střela takový problém nemá.

zničující. Větší protiletadlové komplexy, jako jsou například KUB nebo HAWK, jsou již na tak malou vzdálenost neúčinné. Proto je nezbytné mít správně nastavený systém získávání, vyhodnocení a transferu informací. Neméně důležité je i promyšlené rozmístění jednotek PVO, kdy jeden druh zbraňového systému vykrývá prázdná místa druhého. Například bitevní vrtulníky plížící se při zemi a využívající kryt prostorů v radiolokokačním stínu v terénu se mohou lehce přiblížit k postavení protiletadlové raketové baterie nebo bráněnému objektu, aniž by byly zpozorovány obsluhami radiolokátorů protivzdušné obrany. Proto musí být v okolí protiletadlové baterie rozmístěni operátoři s přenosnými komplety RBS-70 a Strela-10. První z nich jsou schopny ničit i pozemní cíle. V minulosti, bez ohledu na zastaralé podvozky Praga V3S, prý měly nezanedbatelnou hodnotu i „ještěrky“, tedy samohybné protiletadlové dvojkanony vz. 53/59.

Hned na počátku návštěvy nás podplukovník Dalibor Zvonek, zástupce velitele 25. protiletadlové raketové brigády seznámil se zajímavou skutečností. Prosazování bezletové zóny je obvykle chápáno pouze jako akce letectva. Jinou formou jejího zajištění je například ochrana různých prostorů pozemními prostředky PVO. V tomto případě letecký provoz obecně probíhá, ale je dočasně vyloučen v určité oblasti. V praxi se jedná o opatření zavedená po teroristickém útoku ze září 2001, kdy byly zneužity dopravní letouny na pravidelné lince. Další preferovanou možností využití raket systému protiletecké obrany je ochrana soustředění důležitých osob, například při summitech NATO. Při srovnání s nasazením klasických stíhacích letounů je zde nepopiratelný taktický i ekonomický přínos. Zatímco každá hodina střehu letounu ve vzduchu stojí desetitisíce i statisíce korun, náklady na provoz protiletecké raketové baterie jsou řádově nižší. V případě, že by stíhací letouny nebyly ve vzduchu, jejich start a let k narušiteli by trval déle než zaměření systémem PVO. Otázkou je z tohoto hlediska i rychlost

Cvičení se však neomezilo jen na prosté vyhledávání cílů ve vzduchu a jejich imaginární ničení. Zde je třeba zmínit poněkud zvláštní skutečnost. Nad baterií v terénu prolétaly a manévrovaly jako cvičné cíle lehké bitevní letouny L-159 ALCA ze základny v Čáslavi. „V praxi by žádný letec něco takového neudělal. Letouny by byly s velkou pravděpodobností zničeny již ve vzdálenosti zhruba 20 km před palebnými postaveními baterie. Piloti ovšem něco takového neradi slyší a mají samozřejmě vlastní názor,“ uvedl s úsměvem velitel oddílu pplk. Petr Prskavec. Dozvěděli jsme se rovněž, že průnik letadel na vzdálenost stovek metrů od odpalovacích zařízení raket by byl pro baterii

Pozorovatel s přístrojem TAP

Bez taktického zajištění by pro baterii představovala velké nebezpečí i malá pěší jednotka

Byli by sestřeleni, než by přiletěli

Základem je systém Protiletadlovou obranu netvoří jen rakety komplexu 2K12 KUB a radiolokátory SURN CZ, které jsou obvykle nejvíce vidět. Pro zajištění efektivity využití palebných prostředků slouží především automatizovaný systém velení a řízení palby. Cvičení se přímo zúčastnily dva prvky tohoto systému. Jedním z nich byl mobilní systém velení a řízení palby RACCOS umožňující přijímat, zpracovávat a nepřetržitě vyhodnocovat informace o vzdušné situaci a předávat cíle k ničení. Druhým bylo vozidlo PUPoSy, jež slouží k velení a řízení protiletadlové raketové baterie a zabezpečuje její komunikaci s nadřízeným stupněm. Další součástí systému jsou také pracoviště 26. brigády velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav rozmístěná po celé republice. Baterie cvičící ve VVP Hradiště je tedy součástí elektronické sítě zajišťující obranu celého státu. Pokud to však bude nutné,

může pracovat zcela samostatně. V takové situaci je základní prvkem získávání informací modernizovaný radiolokátor SURN CZ, který je propojen linkově, při větších vzdálenostech bezdrátově, s jednotlivými odpalovacími zařízeními systému KUB.

Výcvik všeho druhu Taktické cvičení řídil zástupce velitele oddílu major Alan Dubový. Podílel se na přípravě i realizaci prakticky kompletního prověření všech příslušníků jednotky. Během cvičení byla jednotka napadena v terénu příslušníky skupiny OPFOR, která simulovala sebevražedný útok. Dále došlo k simulaci útoku chemickými látkami, takže vojáci na sebe „s nadšením“ urychleně natahovali prostředky chemické ochrany. Velitelé čet měli zároveň rozlišit, které prostředky jsou potřebné a které nikoli. Velitelé přistupovali k výcviku podřízených velmi takticky. Nekritizují je na místě za kdejakou chybu. Vše nechávají na závěrečné vyhodnocení. Tím nenarušují psychickou stabilitu cvičících, kteří mají i tak stresových situací dost. Důvodem je především značné vytížení a fyzická únava. Vzhledem ke snižování počtů plní mnozí vojáci více funkcí. Někteří technici například provádějí taktické zajištění v terénu a kvůli malým počtům se musejí často střídat. Přitom pěchotní útok by v nepřehledném terénu mohl vést k poškození nebo zničení cenné výzbroje. „Neodborníkovi se mohou zdát komplexy KUB zastaralé, avšak naše modernizovaná česká verze je stále vysoce účinný bojový prostředek. Navíc za něj dosud nemáme ekvivalentní náhradu,“ řekl na rozloučenou podplukovník Prskavec. Další zajímavosti se lze dočíst na stránkách 25. protiletadlové raketové brigády: www.25plrb.army.cz. Text: Martin Koller Foto: Radko Janata

Při chemickém napadení

15

Myšlenku na udělování odznaků třídnosti se zatím v praxi nepodařilo příliš prosadit, nyní by měla nabrat druhý dech

Mistři své profese Jako mladí vojáci jsme s nemalou úctou vzhlíželi k těm několika nejzkušenějším bojovníkům, kteří se mohli na svých prsou pyšnit odznakem třídnosti s písmenem M, tedy mistr. Ten totiž vypovídal o tom, že jeho nositel skutečně mistrně ovládá svoji zbraň. Vojenské třídnosti ale nejsou jakýmsi reliktem naší „lidové armády“. Úspěšně je používaly i ozbrojené síly meziválečného Československa. A právě na tuto slavnou tradici se před několika lety rozhodla navázat Armáda České republiky. Podle vojenské publikace Pub 10-10-01 z roku 2007 zaměřené na tuto problematiku se dosažení třídní specializace přiznává na dobu čtyř let. Tato klasifikace úrovně vojenské odbornosti má čtyři stupně

brigády. V případě specializace 1. třídy je iniciátorem velitel útvaru a doporučuje velitel brigády. Přezkoušení je organizováno komisí z Velitelství společných sil a udělení přiznává jejich velitel. U mistra je vše posunuto ještě o jeden stupeň výš. Odbornost uděluje ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce. Přezkoušení se skládá z teoretické a praktické části. Teoretické znalosti jsou prověřovány formou testu. Odborné dovednosti jsou pak hodnoceny při praktické činnosti s technikou a výzbrojí. Splnění ostatních podmínek nutných pro přiznání dokládá předsedovi komise žadatel o udělení třídní specializace na samostatném listu papíru

Roman Dopirak (AZ) Odbornost byla jedna z mála věcí, která se na vojně cenila. Jsem pro opětovné zavedení všemi deseti!

– 3. třídu, 2. třídu, 1. třídu a mistra. Titul třídní specialista 3. třídy může získat voják na základě výsledků dosažených v průběhu služby a při přezkoušení nejdříve po odsloužení jednoho roku. Specialistu 2. třídy po odsloužení nejméně tří let, 1. třídy pěti let a mistra sedmi let. Návrh na udělení třídních specializací 3. a 2. třídy podává velitel roty a doporučuje velitel útvaru. Přezkoušení je organizováno komisí sestavenou z úrovně

s uvedením místa, doby plnění a dosažených výsledků. „Chtěli jsme nejen pokračovat v tradicích prvorepublikové armády, ve které se tento systém osvědčil, ale především motivovat vojáky. Odlišit ty nejlepší od průměru,“ říká jeden ze zastánců této myšlenky, vrchní praporčík Velitelství společných sil štábní praporčík Libor Pliešovský. „Jsem přesvědčen, že udělování třídností se pro mnohé jedince může stát otázkou osobní hrdosti. Ti nejlepší mohou rovněž posloužit jako vzor pro zbytek jednotky.“

Příliš mnoho podmínek Pravidla pro přezkušování žadatelů o třídní specializaci vstoupila v platnost v roce 2007, přesto se ale tento projekt nepodařilo rozjet naplno. Zatím bylo uděleno jen pár třetích tříd. Příčin je hned několik. Ve vojenské publikaci řešící tyto otázky byla uvedena konkrétní čísla vojenských

16 6

Jan Dorotík Třídnosti přece jsou i u jiných odborností, např. u Vojenské policie, letištní služby a dalších, kteří jsou vyjmenovaní v zákoně a berou za třídnost příplatek, ale ostatní, kteří vykonávají odbornou práci podobnou těm v zákoně, nárok na nic nemají... Takže se nic nemusí dále učit a motivačně je to nikam netáhne, což je veliká škoda.

Vaše názory – naše inspirace

výcvik

odborností, kterých se třídnosti týkaly. To se ukázalo jako určitý problém. Vývoj naší armády v oblasti akvizic byl v posledních letech tak výrazný, že mnohé z uvedeného již neplatí. V novelizované publikaci, jejíž vydání se připravuje na první polovinu příštího roku, již tato čísla vojenských odborností uvedena nejsou. Nahradila je nově zavedená. Proč mít strojníka elektrocentrály určitého typu, když takovouto techniku v naší armádě již nemáme? Naopak nové funkce, jako je například střelec z pancéřovky Carl Gustav, jsou průběžně doplňovány. „Vojenská publikace Pub 10-10-01 stanovovala takové podmínky, že zorganizovat udělování třídnosti bylo velice složité. Proto se také do toho jen málokdo pustil. Od druhé třídy nahoru je mohla udělovat pouze vyšší velitelství. Muselo se tedy žádat o přítomnost zástupců těchto velitelství na všech přezkušovacích zaměstnáních,“ vysvětluje major Břetislav Dlabal z Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově (VeV-VA). „V případě střelců to bylo kupříkladu tak, že voják musel absolvovat házení jak útočného, tak i obranného granátu. Přitom se ve výcvikovém roce zpravidla organizuje jen jedno takovéto zaměstnání. Zájemci tedy nemohli splnit všechny parametry pro získání dané odbornosti. Další podmínkou byla beztrestnost, výtečné přezkoušení z tělesné přípravy, účast na osmdesáti procentech zaměstnání ze střelecké

přípravy a celá řada jiných omezujících parametrů. Pokud měl dotyčný dovolenou, případně byl nemocný, a nemohl se tedy účastnit zaměstnání, které probíhalo u útvaru, nepřipustili ho ke zkouškám. Nyní se to snažíme upravit tak, aby co nejvíce lidí mohlo prokázat své schopnosti a nelimitovaly je nějaké zbytečné či nelogické omezující parametry.“

Odznaky jsou připraveny Ne ve všech odbornostech ale bude možné získat třídnost. Ne všude také bude plná škála třídnostního rozpětí. Udělovat například úroveň mistra na pozici nabíječe minometu by mohlo být poněkud problematické. „Když je někdo schopen hodit do minometu za minutu čtyři granáty, bude mít první stupeň, když jich hodí pět, získá mistra? To by asi nebylo nejšťastnější. Všechny tyto otázky jsou nyní v jednání. Jde nám o to, že každá funkce má určitá specifika a ta mají jistou náročnost. Hodně lidí se přiklání k tomu, že by nebylo vhodné, aby na těch nejzákladnějších postech bylo možné získat třídnosti v celém spektru. Jsou funkce, které by měly být limitovány druhým, případně pouze třetím stupněm,“ vysvětluje vrchní praporčík VeV-VA nadpraporčík Jiří Hladík. „Osobně ale nejsem schopen říci, a ani k tomu nemám pověření, že třídnost bude mít střelec ze samopalu a řidič tanku, ale potápěč už ne.

17

výcvik

Vaše názory – naše inspirace

Proto jsme museli iniciovat na brigádách a dalších stupních k této problematice diskusi. A právě na jejím základě jsme řekli: Ano, toto je odbornost, která si zaslouží být v balíku třídností. Anebo naopak: Ne, toto již tam dávat nebudeme. Pokud vím, tak například psovodi na tomto seznamu vůbec nejsou. Je to tak malá a specifická věc, že tam nebyla zařazena.“ Podle Hladíka ale nejde v případě třídností o jednorázovou záležitost, tedy nějaké jedno zaměstnání, během kterého uchazeč prokáže, že něco umí. Vojáci by na udělení odznaku měli být testováni v průběhu celého roku. „Chtěli bychom je takto motivovat

18

k co největším výkonům. Jde nám o to, aby měli snahu zdokonalovat co nejvíce sami sebe a aby pracovali na svých schopnostech a dovednostech.“ Odznaky vševojskových třídností jsou vyrobeny v dostatečném počtu. Vychází se přitom z filozofie první republiky, kdy jejich obvodová část byla univerzální pro celou armádu, uvnitř pak byl znak pro konkrétní odbornost, tedy puška pro střelce, volant pro řidiče kolového vozidla atd. Na současných vševojskových odznacích jsou zkřížené meče. Třídnosti se v minulosti již zkušebně u některých praporů udělovaly. Jednalo se ale o neoficiální záležitost.

Petr Švihovec (AZ) Konkrétně u střelců je problém a veliký. Pro aktivní zálohy je střelec naprosto nedosažitelný už jen pro to, že se musí nastřílet ze všech ručních zbraní zavedených v Armádě České republiky. Střelec s třídností prostě musí umět se všemi zbraněmi. Řešil jsem to i s vojáky z povolání a ti se jen smáli, že mimo speciálů si na to nikdo nešáhne. Takže taková je realita. Zjišťoval jsem i to, proč s obnovením třídností se všem, kteří je již v minulosti měli, automaticky nevrátily (já se na tu svou II. třídu tedy hodně nadřel), prý to prostě nejde. Zdeněk Hanko Určitě to má svůj smysl a význam, ale musí to mít zároveň i silný motivační charakter (podle jednotlivých stupňů přiřazena i pravidelná měsíční finanční odměna). Ono před rokem 1989 nebylo v armádě všechno špatné, co se postupně zrušilo.

Označení si útvary vymýšlely samy, většinou se jednalo o nášivku na polní stejnokroj. Ta by měla být také ujednocena a zavedena. I polní uniforma by měla mít svůj ekvivalent tohoto označení. Už pro to, že většina útvarů a zařízení ji používá velmi často, navíc do budoucna by měla tvořit základ výstroje.

Vše záleží na velitelích Jak již bylo řečeno, novela vojenské publikace Pub 10-10-01 by měla být hotová nejpozději v první polovině příštího roku. Vyškovské velitelství, které má celou záležitost na starost, se v loňském roce pokusilo rozběhnout udělování alespoň třetích tříd pro řidiče kolových a pásových vozidel a střelce z ručních zbraní. Tedy pro nejrozšířenější funkce v naší armádě. Tyto dvě odbornosti mají již nové podmínky udělování. Vzniklo nařízení, které řeší přezkoušení pouze dočasně, na období, než bude hotová novela. Nyní je tedy v naší armádě stanovený přesný postup, jak přiznávat třídnosti třetího stupně řidičům a střelcům. Jejich udělování tedy nic nebrání a vše již záleží jen na velitelích útvarů. Novela PUB 10-10-01 pro většinu dalších odborností je také již připravena. Je jen potřeba doladit především střeleckou přípravu. Složité je to například v případě lafetovaných zbraní. Nastavit odpovídající parametry pro bojová vozidla pěchoty (BVP) a Pandury není jednoduché. Armáda České republiky má dvě brigády a každá disponuje jinou technikou. Střílet z Panduru je něco jiného než z BVP. Na jedné straně dokonalá videohra a na druhé musí mít člověk minimálně sílu, aby kanon vůbec nabil. Není tedy možné, aby se s tak rozdílnými zbraněmi střílelo na stejně vzdálené cíle. Každá z nich má totiž účinnou střelbu na jinou vzdálenost. Hotovo ale nebude ani poté, co tohle všechno ve Vyškově doladí. Ze všeho nejsložitější je připomínkové řízení. Koncem roku se navíc takto většinou sejdou požadavky na vydání dalších publikací a potom záleží jen na tom, která dostane prioritu. Ve výsadkové přípravě nejsou třídnosti žádnou novinkou. Udělují se již delší dobu. Navíc jsou spojené s finančním oceněním jejich nositelů. Něco podobného připravovaná publikace neřeší, a ani prý řešit nemůže. „Velitelé disponují určitými finančními prostředky. Pokud se rozhodnou, že část jich použijí k těmto účelům, bude to jedině ku prospěchu. Je to motivační záležitost. A právě ta patří k jejich prioritám,“ argumentuje nprap. Hladík. „Na druhou stranu si ale mohou říci: Do něčeho takového nepůjdeme, přece si nevystřílíme munici na půl roku jenom proto, abychom udělili nějaké třídnosti. Bude jen na nich, jak se k celé záležitosti postaví. Osobně věřím, že se toho zhostí a minimálně v nějaké omezené míře celou záležitost zajistí.“ Text a foto: Vladimír Marek

a t ke

An

Myslíte si, že velitelé v současné době dostatečně využívají institut udělování třídností vojenských odborností?

Armáda České republiky se již několik let snaží navázat na prvorepublikové tradice a znovu oživit systém udělování třídností. Ne všechno v této oblasti ale šlape, jak bychom si představovali. A tak jsme vyrazili mezi vojáky a ptali se jich. Plk. gšt. Ivo Střecha: Není snadné dělat v této věci nějaké zásadní soudy. Ta myšlenka je stále ještě příliš čerstvá. Některé záležitosti je potřeba doladit. Obecně je určitě správné, pokud bychom dokázali nějakým způsobem vybrat a označit ty nejlepší vojáky, kteří dokonale ovládají svoji zbraň. Chtělo by to ale toto morální ocenění v podobě odznaku podpořit i dalšími benefity, a to nemluvím jen o financích. Des. Petr Dvořák: Nerozumím příliš tomu, proč je se zaváděním třídností tolik problémů. Myslím si, že bychom měli mít všichni zájem na tom, abychom věděli, který voják je průměrný, který je výtečný a který je mistrem ve své odbornosti. A k tomu právě tento institut slouží. Každý velitel by se měl snažit ocenit své nejlepší podřízené, a to nejen morálně. Plk. gšt. Petr Milčický: Nemohu hovořit za ostatní velitele. Když jsem velel brigádě a objevilo se nové upřesnění týkající se

udělování třídností, viděl jsem v tom možnost motivovat vojáky na řadových pozicích a dát jim příležitost prokázat, že jsou profesionálové na svém místě. Organizování této záležitosti se ujali vrchní a vedoucí praporčíci. Takže do té doby jejich pouze deklarovaná pozice se navíc začala naplňovat konkrétním obsahem. Jako velitel jsem využil nabízenou možnost a udělil třídnosti v té nejzákladnější a zřejmě i nejpočetnější skupině řidičů vojenských vozidel. Myslím si, že se to u 53. brigády pasivních sledovacích systémů setkalo s pozitivním ohlasem. Nprap. Martin Zaorálek: Dle mého názoru ano. Hovořím samozřejmě jenom za 7. mechanizovanou brigádu. Velitel brigády a všichni velitelé podřízených praporů dali výše uvedenému „projektu přezkušování žadatelů o třídní specializaci“ zelenou. Tohoto projektu se úspěšně zhostili vrchní praporčíci praporu za řízení vrchního praporčíka brigády. V roce 2010 proběhlo u brigády přezkoušení žadatelů o třídní

specializaci střelec III. stupně, kdy bylo uděleno 28 odznaků. Bohužel vojákům získání určitého stupně třídnosti zatím nepřináší žádná finanční zvýhodnění a záleží pouze na příslušném veliteli, jakým způsobem ocení nadstandardní snahu a výkony svých podřízených. Prap. Vladimír Vrba: U 72. mechanizovaného praporu jsem se setkal s podporou a zájmem velitele praporu o třídnosti vojenské odbornosti „ střelec“. V minulém výcvikovém roce jsme pořádali 1. ročník střeleb z ručních zbraní k získání třídnosti III. třídy. Ze strany příslušníků útvaru byl o tuto akci zájem, jedná se o prestižní záležitost s právem nosit odznak získané třídnosti, která prověřila teoretické znalosti v písemném testu a praktické dovednosti ve střelbě z přidělené zbraně. Prap. Patrik Lestly: Novodobé třídnosti v AČR jsou chápany jako určitý přežitek minulosti, který nepřináší žádný benefit v podobě například finančního ohodnocení pro přezkušovaného vojáka v dané odbornosti. Také nejsou zpracovány podmínky přezkušováni třídních specialistů u odborností, jako je například specialista elektronického boje nebo pasivních systémů. Víme, že existují třídnosti střelce a řidiče, což pro odbornosti, které jsem zmínil, není určeno. Měl jsem možnost se podílet na přípravě návrhu třídností pro odbornost elektronického boje a tím pádem vím, že se uvažuje o rozšíření spektra třídnosti vojenských odborností, které by v budoucnu mohly být jedním z kritérií připravovaného kariérního řádu. Npor. Tomáš Lisník: Vojenské třídnosti nejsou veliteli moc využívány, protože v součastné době vojáky z povolání nijak nemotivují. Ti se mnoha případech takovýmto zařazením raději vyhýbají. Vojenské třídnosti by měly opodstatnění, pokud by jednotlivé vojáky přezkušovala jedna komise, která by byla zřízena pro celou armádu. Dalším faktorem, proč se vojáci nechtějí třídností účastnit, je úplná absence studijních textů, podle kterých by se vojáci na zkoušky připravovali. Text a foto: Vladimír Marek

19

historie

Navrátí se třídnostní odznaky… Každé odvětví lidské činnosti se odlišuje svojí tradicí a typickými vlastnostmi, vojenství nevyjímaje. Právě uniformovanost, tedy nutná a řízená jednotnost části společnosti, vždy ve všech armádách světa způsobovala poměrně silný vnitřní tlak dále se odlišit. Kromě symboliky znaků určitých jednotek nebo útvarů, to byla zejména symbolika jednotlivých činností v rámci vojska – později nazvané druhy vojsk. Další poměrně „moderní“ odlišení souviselo s uvědoměním si, že voják není pouhým strojem na zabíjení, nebo tzv. kanónenfutr, ale především člověk, jehož morálku lze pozdvihnout různými oceněními, že jej lze motivovat, a to nejen finančně. Nejznámějším faleristickým oceněním je vyznamenání nebo pamětní medaile. Zkušenosti ze všech ozbrojených konfliktů i nejstarších armád jednoznačně potvrzují, že ne každý voják však může na tento druh uznání „dosáhnout“. Proto se v průběhu 19. století začínají masivněji objevovat tzv. výkonnostní nebo třídnostní odznaky. Název mohl být různý, ale smysl pouze jeden. Ukázat na každého jednotlivce, jak je v určité oblasti dobrý, povzbudit jeho soutěživost k získání různých stupňů či tříd těchto odznaků a tím zlepšovat jeho

20

dovednosti a znalosti. Základní myšlenka těchto odznaků zcela jasně odkazuje na sportovní klání, na odměny pro vítěze, kterým se může stát kdokoliv ze zúčastněných. Výkonnostní (třídnostní) odznaky však nejsou jen vojenskou záležitostí, ale i dalších oblastí lidské činnosti, sportem počínaje a řemesly konče. Základní pravidlo u vojenských třídnostních odznaků zní: získat je může každý voják, který splní daná kritéria. K odznakům a jejich získávání se vždy pojila i jakási odměna, tedy nejen odznak, ale i určitá prémie materiální nebo finanční tak, aby měla i částečný motivační efekt k dalšímu zdokonalování. Naše armáda patřila k těm, které tuto filozofii podporovaly. Začátky ale nebyly snadné. Již rakousko-uherská armáda měla poměrně rozsáhlý systém těchto odznaků. V tradicích čs. legií z první světové války se mnoho zmínek o podobném oceňování nenalézá. Třídnostní odznaky se v čs. armádě začaly zavádět až v polovině dvacátých let minulého století, a to pouze pro piloty. Teprve v roce 1928 byly zavedeny první nové pamětní a výkonnostní odznaky střelců (puška, kulomet) a v roce následujícím pak i dalších odborností. Tento vývoj pokračoval zaváděním dalších typů odznaků až do roku 1938. Po vykonání zkoušek měl voják právo nosit příslušný stupeň zavěšený na kapse stejnokroje. Po odchodu do civilu pak dostal od vojenské správy miniaturu, kterou mohl nosit na občanském oděvu, i s příslušným opravňujícím dekretem.

Další vývoj přerušila druhá světová válka. Paradoxně však potvrdila, že vojáci o tento druh ohodnocení mají značný zájem. Přestože neexistovala oficiální možnost odznaky jakkoli v našich jednotkách na východě, západě či v Africe získat, vojáci si je „podomácku“ vyráběli sami. Někteří jedinci si je stačili před útěkem z okupované vlasti přibalit. Hrdě je pak na stejnokroji nosili.

Po druhé světové válce naše v našše armáda pokračovala v systému odznaků z první repubo liky roku 1948, kkdy byly zave zavelik ažž do d konce k ku 1948 deny a dva roky používány jakési náhražky v podobě malých lipových lístků. Od roku 1950 nebyly v podobném smyslu odznaky zavedeny a používány. Do roku 1962 je nahradil sovětský typ odznaku vzorného vojáka. Mezitím však v roce 1956 byly zavedeny odznaky třídních specialistů tankového vojska, jež se používaly až do roku 1968. Tyto odznaky daly tvarem základ novým univerzálním odznakům specialistů pro všechny druhy vojsk, užívaným až do konce roku 1992. Nové odznaky však porušovaly tradiční faleristickou symboliku. Nebyly odlišeny tradiční barvou kovu, ale číslem, a nebylo možné rozpoznat, v jaké odbornosti je jeho nositel specialista. Od vzniku samostatné České republiky a současné Armády ČR tak kromě leteckých a výsadkových odznaků neexistoval žádný oficiální výkonnostní nebo specializační odznak. Po vzniku Komise vojenských tradic a symboliky Vojenského historického ústavu Praha v roce 2003 byl zahájen projekt návratu všech tradičních, symbolických součástí naší armády. První vlaštovkou se staly ne třídnostní, ale funkční odznaky pro instruktory výcviku ve Vyškově, které vycházely z odznaků balónového pozorovatele z dvacátých let. Již od devadesátých let volalo mnoho příslušníků české armády po nových odznacích třídnosti. Teprve na konci roku 2004 sekce personální MO ČR navrhla zapojit tyto odznaky do systému vzdělávání a motivačního odměňování jednotlivých příslušníků ozbrojených sil ČR. Z návrhu však zůstaly jen ony odznaky. Pracovníci VHÚ Praha v tomto období připravili návrh na jejich znovuzavedení, včetně výtvarného řešení jednotného odznaku. Měnit se měla pouze středová část, na které byl umístěn symbol druhu odbornosti. Smyslem bylo zabránit nesystémovému šíření třídnostních odznaků a jejich nekoordinované útvarové „samovýrobě“. Mezitím sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO ČR připravila příručku jak jednotlivé odbornosti získávat. Projekt vypadal velmi slibně. Odznaky měly být zavedeny v roce 2005. Ale i tato vize skončila nezdarem a na následující dva roky byla odložena. V tomto mezidobí však tehdejší náčelník Generálního štábu rozhodl zavést jeden univerzální odznak v původní tradiční podobě. Uprostřed je umístěn vševojskový symbol naší armády – zkřížené meče. Odznak je výrobně řešen po vzoru starého prvorepublikového způsobu, tedy ražbou s tím, že střed je připevňován dodatečně.

Právě tato část je z hlediska výrobních Prá nákladů tou nejlevnější součástí odznaku. nák Finanční důvody nezavedení jednotlivých Fin typů typ pro různé druhy vojsk jsou tedy z hlediska disk ekonomického naprosto liché. Právě onou ono „univerzálností“ ztrácí odznak na své symbolice. Bylo by vhodné zvážit jeho dosym plnění podle již připravených návrhů jedpln notlivých odborností. not Celý nově upravený systém byl posunut C na rok r 2007, kdy byly vyspecifikovány materiální požadavky na výrobu odznaku. Jedteri ná se po dlouhé době o první neodlévaný odznak, ale ražený z tombakového plechu. V průběhu zahájení veřejné soutěže na výrobce však projekt doznal další citelnou změnu. Bylo rozhodnuto, že na základě soutěží v jednotlivých odbornostech bude vojákům udělován odznak, ale nebude s tím spojeno žádné finanční ohodnocení formou příplatku k platu. Projekt tedy skončil patem – odznaky byly vyrobeny a uloženy do skladu. Pozitivní však je, že tlak vrchních praporčíků

a pracovníků VHÚ i přes neutěšenou situaci neustal. V roce 2009 velitel tehdejší 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje z Opavy oprášil skladové zásoby vyrobených třídnostních odznaků a před Vánoci poprvé úspěšně uspořádal soutěž na jejich udělení pro řidiče. V roce 2010 se připojila 7. mechanizovaná brigáda – opět soutěží řidičů. V závěru téhož roku se podařilo uspořádat soutěž pro udělení odznaků za střelbu. První odznaky III. třídy byly tedy uděleny, tak jak hovoří předpis na úrovni brigády. Z tohoto stupně lze ještě udělit odznaky II. třídy. Vyšší třídnosti pak může propůjčit pouze garant celého projektu, tedy sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO ČR. V loňském roce byl v souvislosti s „protlačením“ těchto třídnostních soutěží podán návrh na novelizaci „odznakového“ předpisu z roku 2005 tak, aby byly upraveny podmínky pro udělení střeleckého odznaku a rozšířena možnost získání odznaku i za střelby z bojových vozidel a tanků a u dalších odborností. V současné době projekt čeká na rozhodnutí kompetentních orgánů. Několikaleté opravdu úmorné úsilí vrchních praporčíků a pracovníků VHÚ Praha je tedy částečně odměněno úspěchem. Stále však není vyhráno. Bylo by vhodné, aby se projektu třídnostních odznaků, který svým odkazem navazuje na hluboké vojenské tradice, opět chopili personalisté nebo představitelé velení armády. Historie nám ukazuje, že je to jeden z účinných prostředků zvyšování motivace a prohlubování znalostí vojáků. Současná doba nás i v oblasti činnosti a života armády nutí naučit se překonávat řadu neradostných skutečností. Všichni si uvědomujeme, že poddůstojnický a praporčický sbor je onou nejdůležitější složkou armády. Motivovat je lze i takovými „maličkostmi“, jako jsou třídnostní odznaky. Připravil pplk. Robert Speychal, VHÚ Praha

21

mise

technika a výzbroj

Od Haklů k Pandurům část 1

Přinášíme první zkušenosti z nasazení Pandurů na podporu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru

Rakouský zbojník se osvědčil Kábul se právě probouzel do nového rána. Základnu spojeneckých sil na mezinárodním letišti opouštěla malá, ale o to robustnější vojenská kolona. Tvořily ji čtyři osmikolové Pandury s označeními Armády České republiky.

vzpomínal na tento náročný přesun nadporučík Jiří Kovalčík, velitel čety bojové podpory naší 6. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu. „Chvílemi byla situace skutečně nepřehledná. V úzkých kábulských ulicích se místní lidé ocitali v naší bezprostřední blízkosti. Všude kolem nás byla spousta aut. Navíc se na stejné trase zhruba měsíc předtím odpálil sebevrah. Při zpáteční cestě jsme stáli asi půl hodiny přímo u vjezdu do americké základny. Bylo nám jasné, že kdyby k něčemu podobnému došlo, nebudeme to mít právě jednoduché. Na druhou stranu jsem se ale mohl naprosto spolehnout na své podřízené. Byli to opravdoví profesionálové. A právě to mě uklidňovalo.“ Pandury dorazily na kábulské letiště koncem loňského roku. Necelé tři týdny se jejich obsluhy seznamovaly s novými technickými úpravami. První dny jejich nasazení v Afghánistánu pojaly jako vojskové zkoušky. Nemohly by si přát lepší testovací prostředí. Například střelnice Black Horse umožňovala střelbu třicetimilimetrovou municí na vzdálenost zhruba dvou kilometrů. Pak již stačily jedna nebo dvě rány na zástřel a třetí šla přesně. Na „terčích“ bylo rovněž možné sledovat velmi dobré účinky multifunkční munice. Dokončení na straně 27

V následujících hodinách projely napříč afghánskou metropolí až na střelnici Black Horse. Zde vojáci prověřili jak kulomety, tak kanony obrněnců, a ještě než stačila padnout noc, vydali se po krátké zastávce na letišti na základnu Shank v Lógaru.

Vyjeli na červenou „Bezpečnostní situace v plánovaném místě přesunu nebyla právě ideální, zpravodajci nás nabádali k vysoké opatrnosti. Komunikace HW7 byla na tento den označena jako červená, hrozilo tedy vysoké riziko útoků. Potřebovali jsme nejen vyzkoušet zbraňové systémy Pandurů v afghánských podmínkách, ale také přepravit novou techniku z Kábulu na základnu Shank v Lógaru. Věděli jsme, že musíme tato vozidla střelecky otestovat a také dokázat, že je Pandur schopen překonat v plném provozu v městském prostředí delší vzdálenost,“

22

Kolové obrněné transportéry se staly fenoménem armád působících v rámci expedičních operací. Různé typy jsou součástí výzbroje většiny současných ozbrojených sil. Přezbrojení základním druhem techniky navíc není jednoduché z více pohledů a je třeba vidět celou záležitost v širších souvislostech. Tato část článku se proto zabývá především cestou k zavedení vozidel Pandur II do výzbroje naší armády. Základní problém tvoří již používaná terminologie. I když jsou pro kolovou obrněnou techniku používána různá označení, například lehká kolová obrněná vozidla (o těžkých se nikdo nezmiňuje) či kolová bojová vozidla pěchoty (KBVP), základní provedení většiny typů tvoří obrněný transportér (OT), případně kolový obrněný transportér (KOT). Hlavním úkolem OT je chráněná přeprava pěchoty, která je v místě určení vysazena a bojuje pěšky. Původní OT, ať již kolové nebo pásové, neměly integrální výzbroj ani střílny, kterými by přepravovaní vojáci, obvykle pěší či mechanizované družstvo, mohli vést palbu. Následně byla většina OT opatřena lafetacemi nebo věžemi pro různé druhy hlavňových i raketových zbraní. Do této skupiny patří rovněž policejní asistenční vozidla. Vzhledem k tomu, že úkoly armády a policie se dlouhodobě v misích, avšak i v domácích podmínkách prolínají, lze mnohdy nalézt totožná kolová obrněná vozidla (KOV) v obou ozbrojených složkách. Další skupinu KOV tvoří průzkumné a doprovodné typy, jejichž osádky zůstávají uvnitř pancéřové korby a bojují lafetovanými zbraněmi. Mimo vozidlo působí výjimečně. Obvykle se jedná o menší typy

v konfiguraci 4×4 s málo početnou osádkou, tvořenou často specialisty. Uvedená kolová obrněná technika se obvykle vyrábí ve více verzích odlišných od základního typu, například jako velitelská, průzkumná, spojovací, vyprošťovací, sanitní, podpůrná (samohybná děla a minomety), ženijní a další vozidla. Následuje ještě spektrum samostatně vyvíjené specializované kolové obrněné techniky. Jedná se například o samohybné dělostřelecké systémy, robotickou techniku, vozidla proti demonstrantům nebo terénní automobily s doplňkovým pancéřováním. Bojová vozidla pěchoty (BVP) jsou určena k přepravě pěchoty, která vede boj především z vozidla a pouze v případě nutnosti sesedá a bojuje pěšky. Proto jsou opatřena silnou integrální výzbrojí, soustředěnou obvykle v pancéřové věži, případně v dálkově ovládané zbraňové základně, a přepravovaná pěchota může vést palbu střílnami po obvodu pancéřové korby.

Kola nebo pásy? Počínaje druhou světovou válkou probíhá spor vojenských odborníků o to, zda je pro uživatele OT vhodnější kolový nebo

fakta Obrněné transportéry První obrněná vozidla se objevila na počátku 20. století. První pásový obrněný transportér na bázi tanku Mark V se objevil v roce 1918, polopásové typy Sd.Kfz 250 a 251 zavedla do výzbroje německá armáda ve třicátých letech minulého století. První kolový obrněný transportér BTR-40 zavedla do výzbroje sovětská armáda v roce 1947, avšak vycházel koncepčně z amerického průzkumného a víceúčelového vozidla M3 Scout z roku 1940. První pásový OT s uzavřenou korbou byl americký M54 z roku 1953 a prvním moderním kolovým obrněným transportérem se stal Saracen s uzavřenou korbou a věžičkou s kulometem, který zavedla do výzbroje britská armáda roku 1954. Dočkal se širokého uplatnění při protiteroristické činnosti a v konfliktech nízké intenzity. Za první bojové vozidlo pěchoty je považováno sovětské BMP-1 zavedené do výzbroje roku 1966. První kolová obrněná vozidla se zvýšenou odolností vůči minám a nástražným výbušným systémům Buffel se objevila za války v Rhodesii a Jihoafrické republice koncem sedmdesátých let minulého století. Vozidla amerického programu MRAP s maximální odolností typů Cougar a MaxxPro byla zaváděna do výzbroje od roku 2007.

pásový podvozek. Tento problém opakovaně řešili i specialisté naší armády. Odpovědí rozhodně nebyla polopásová vozidla, která tvořila první krok k OT v době druhé světové války a krátce po ní. Ještě v osmdesátých letech minulého století se ve světě vycházelo z předpokladu, že tankové divize a pluky používají pro svoje mechanizované útvary a jednotky BVP nebo pásové OT, zatímco u mechanizovaných divizí a pluků se jednalo o kolové OT. Obecně lze konstatovat, že pásový podvozek zajišťuje vyšší průchodivost v těžkém terénu a má nižší měrný tlak na půdu při stejné hmotnosti vozidla. Většinou mají pásová OT ve srovnání s kolovými typy nižší siluetu. Nevýhodou je poměrně vysoká cena pásů, které mají životnost pouze několik tisíc kilometrů jízdy. Rovněž soustava pojezdových, hnacích a napínacích kol, především při použití odpružení torzními tyčemi koncepce Christie, je drahá a složitá z hlediska oprav. Z taktického hlediska je problematické poškození pásu, které vozidlo znehybní a to bez náročné a v boji nebezpečné opravy zůstává stát.

23

PANDUR II

REPORT

OT-810 známý jako „Hakl“

technika a výzbroj Kolová vozidla v konfiguraci 6×6 mohou pokračovat v jízdě po zničení jednoho kola se závěsem a v konfiguraci 8×8 i dvou kol se závěsy, případně náprav. Nejvíce je ohrožena první dvojice řízených kol. Jejich destrukce snižuje ovladatelnost vozidla a tím i schopnost kontrolované jízdy. Podvozek, vycházející koncepčně z dílů a skupin nákladních automobilů, je výrobně i provozně levnější. Valivý odpor je nižší než u pásových podvozků. Kolová OT mají proto při srovnatelné hmotnosti a výkonu pohonné soustavy vyšší rychlost při přesunu po komunikacích a v lehkém a středním terénu. Z výše uvedeného vyplývají i nižší provozní náklady na kilometr jízdy. Nevýhodami jsou nižší průchodivost v těžkém terénu a vyšší silueta pancéřové korby

mise Palebná podpora a průzkum

Pandur 6x6 – verze s věžičkou

fakta Steyr-Daimler-Puch Základ konstrukce vozidla Pandur II používaného naší armádou vytvořili konstruktéři rakouské společnosti Steyr-Daimler-Puch Specialfahrzeuge (SSF), jejíž historie začala roku 1864 ve Steyru (česky Štýr) výrobou vojenských ručnic značky Werndl, později opakovaček Mannlicher. Po fúzi s firmou Austro-Daimler zde byl roku 1904 zkonstruován první moderní obrněný automobil. Konstrukčně atypická byla menší série obrněných automobilů ADGZ 8×8. Za druhé světové války používala německá armáda a po ní (dočasně jako kořistní materiál) i armáda československá lehký nákladní automobil Steyr 1500 v několika verzích. Od roku 1967 probíhala výroba lehkého tanku SK-105 Kürassier, OT Saurer a malých terénních vozidel. V osmdesátých letech byl zahájen vývoj kolového obrněného transportéru 6×6 Pandur opírajícího se koncepčně o španělský typ BMR-600. Pandur 6×6 používají armády Belgie, Guineje, Kuvajtu, Rakouska, Slovinska, Spojených států amerických a Šalomounových ostrovů. Mimo KOT Pandur II patří k novinkám pásové bojové vozidlo pěchoty Ulan. V roce 2003 se část společnosti Steyr vyrábějící obrněnou techniku stala součástí divize European Land Systems amerického nadnárodního konsorcia General Dynamics.

K nejslavnějším výrobkům firmy Steyr patří typ 1500 používaný kdysi i naší armádou.

26

daná technologickým řešením kolových podvozků. Větší výška bojového prostoru však není vždy na škodu, protože současní vojáci měří zhruba 180 cm, takže se obtížně vejdou například do bojového prostoru BVP-1 konstruovaného pro vojáky vysoké 170 cm a méně. Dalším kladem je možnost montáže protišokových sedaček snižujících následky exploze pod vozidlem na vojáky.

Hledání transportéru V naší republice probíhal vývoj prvního KOT využívajícího podvozek nákladního automobilu Praga V3S již v padesátých letech minulého století. Potom konstruktéři společností Škoda a Tatra vyvinuli polopásový typ OT-810, známý pod lidovou přezdívkou Hakl. Koncepčně vycházel z německého typu Sd.Kfz 250, avšak měl nově řešenou pancéřovou korbu i pohonnou soustavu. Poslední byly vyřazeny z výzbroje v devadesátých letech minulého století. Následně Československo vyrábělo ve spolupráci s Polskem kolový OT-64 SKOT 8×8 (Střední Kolový Obrněný Transportér), jenž byl zaveden do výzbroje roku 1964. Tehdy se jednalo o vozidlo na světové úrovni, které mohlo působit i jako kolové bojové vozidlo pěchoty. Mimo operátora zbraní lafetovaných v otočné věži mohli příslušníci přepravovaného družstva vést palbu střílnami na bocích a zádi pancéřové korby. Dále proběhla modernizace importovaného sovětského pásového OT BTR-50, který byl následně používán s označením OT-62 TOPAS (Transportér Obrněný PÁSový). V devadesátých letech se řada faktorů změnila. Hlavní výrobní kapacity se ocitly za hranicemi na Slovensku. Oba uvedené OT již byly výrazně zastaralé. Jednalo se jak o pohonnou soustavu, tak výzbroj. Pásový OT-62 prakticky nahradila licenční BVP-1 a BVP-2, zatímco za kolový OT-64

chyběla náhrada. Ovšem BVP-1 byla zastaralá z hlediska výzbroje.

KOT/KBVP pro AČR Ve hře byla tři možná řešení problému, a to modernizace OT-64, vývoj nového KOT a nákup ze zahraničí. První možnost využili Poláci. Modernizovali část svých OT-64, ovšem pouze na sanitní a logistické verze. Bojová vozila nakoupili v zahraničí a zavedli sériovou licenční výrobu finského typu Patria 8×8 s bojovým jménem Rosomak. Česká cesta modernizace, zaměřená na vybavení OT-64 novou pohonnou soustavou a možností lafetace variabilní výzbroje cestou firmy CZ Hermex, byla odmítnuta. Nově vyvíjený KOT Zubr 6×6 a 8×8 z Přerovských strojíren PSP Bohemia nebyl přijat do výzbroje a jeden z prototypů se nakonec zachránil ve Vojenském technickém muzeu Lešany. Logistický, sanitní a velitelský KOT 6×6 TATRAPAN, vyvíjený ve spolupráci společnosti Tatra, a. s., Výzkumného ústavu 010 (dnes Vojenský technický ústav pozemního vojska-VTÚ PV Vyškov), Závodov ťažkého strojárenstva VVÚ Martin (dnes VÝVOJ Martin) a Podpolianských strojární Detva, byl zaveden do výzbroje pouze na Slovensku. Dne 26. listopadu 2003 potvrdila vláda ČR program přezbrojení AČR kolovými obrněnými transportéry, schválený Bezpečnostní radou státu. Vyhodnocením nabídek uchazečů se zabývala třináctičlenná meziresortní komise. Hlavními faktory v rámci výběrového řízení byly cena, kvalita a výše offsetu. Zvítězila rakouská společnost. Verzemi a technickým popisem vozidla Pandur II se budeme zabývat v následujícím čísle.

Četa bojové podpory se dvěma Pandury se společně s průzkumným mobilním pozorovacím týmem účastnila patroly do Dabare Bridge. Neměly sebemenší problém s průchodností terénem a s průjezdy obcí. Také nosnost mostů po trase byla dostatečná. Americké MRAP (Mine Resistant Ambush Protected) jsou ještě těžší vozidla a přitom bývají součástí většiny kolon. „Ani v taktickém nasazení Pandurů v afghánském prostředí nevidím žádné komplikace. Někteří lidé sice tvrdili, že se svou velikostí nehodí do úzkých ulic afghánských aglomerací. Je potřeba si ale uvědomit, že každá technika plní jinou roli. Američané používají těžká vozidla samozřejmě jenom tam, kde je to možné,“ vysvětluje nadporučík Kovalčík. „Pokud velitel vidí, že do vesnice vede pouze úzká ulička, kterou by mohl obrněnec zatarasit, pošle tam nejdříve pěší patrolu anebo lehké vozidlo. Těžké obrněné vozidlo umístí na strategickou pozici před vsí a použije ho k palebné podpoře, případně jeho kamerový systém k průzkumu. Stejným způsobem jsme i my jistili patrolu. Z výhodné pozice jsme byli schopni provádět průzkum na vzdálenost dvou kilometrů. Používaný kamerový systém má totiž vynikající optiku. S pomocí Pandurů jsme mohli odhalit bezpečnostní rizika ještě dříve, než jsme se do nich dostali. Navíc pokud by došlo k nehoršímu, Pandur je schopen díky své balistické ochraně a silné výzbroji dojet pro napadené vojáky i pod palbou, naložit je a odvézt.“

Mříže zvyšují bezpečnost

Posádky Pandurů počítaly s tím, že jejich vozidla budou nasazena v prašném prostředí. Bylo nutné pravidelně provádět údržbu, osvědčily se malé lahve se stlačeným vzduchem. Nepotvrdily se ani prognózy, že budou mít problémy s americkými pohonnými hmotami. Silné motory Pandurů na ně perfektně „šlapaly“. Stejně bezproblémový byl i servis. „Měl jsem možnost si vybrat do mise řidiče, kteří případné opravy snadno zvládli. Samozřejmostí také bylo, že na údržbě Pandurů se podílely celé osádky. Pokud se vyskytly nějaké poruchy na vozidlech, diagnostikovali jsme je s pomocí počítačového programu, podobně jako v případě servisu u osobních automobilů. Řešení složitějších problémů jsme konzultovali většinou telefonicky či přes internet s Vojenským opravárenským závodem 026 Nový Jičín. Tímto způsobem se nám podařilo většinu záležitostí vyřešit za provozu,“ vysvětluje nadporučík Kovalčík. Mřížová ochrana SLAT proti ručním protitankovým granátometům sice poněkud rozšiřuje profil vozidla, přesto má svůj nesporný význam. „Je potřeba si uvědomit, že povstalci mění taktiku. Došlo jim, že spojenecké jednotky zesilují protiminovou ochranu spodních částí svých vozidel, a tak stále častěji napadají patroly střelbou z ručních zbraní nebo se snaží zaútočit na sesednuté vojáky přímou či nepřímou palbou. Poslední dobou používají rovněž směrové nálože, které zasahují boční část techniky. Vedle pěchotních zbraní v tomto

k í n j o b z ý k s Rakou se osvědčil Pokračování ze

případě dominují právě sovětské protitankové granátomety RPG, jichž je v této zemi stále ještě dostatečné množství. Ostatně na základně Shank jsme měli možnost vidět americké vozidlo MRAP, kterému právě tento granát prorazil bok,“ upozorňuje Jiří Kovalčík. Také s dalšími inovačními prvky, jako byla americká radiostanice Harris AN/PRC 110, bezdrátový vnitřní hovorový modul VICIM 120 a rušič Starlight, převládala spokojenost. „Kvalita rušení byla tak vysoká, že jsme během našeho přesunu po Kábulu chvílemi neměli spojení radiostanicí MATRA s nadřízeným stupněm. S vysílačkami Harris jsme tento problém neměli. Umožňovaly kontakt nejen s našimi jednotkami, ale v případě nutnosti i se spojeneckými silami v utajeném režimu,“ říká nadporučík Kovalčík. „A tak jediné, co nám tak trochu kazilo radost z nové techniky, byl negativní přístup některých příslušníků PRT k Pandurům. Těžko říci, co je jeho příčinou. Toto moderní vozidlo často hodnotili lidé, kteří nemají ani základní znalosti o tomto novém typu techniky. Dokonce se s ním ani osobně blíže neseznámili.“ Pandury ale v každém případě vzbudily na základně Shank v afghánském Lógaru zaslouženou pozornost spojeneckých vojáků. Několikrát proběhla i praktická ukázka. Jejich třicetimilimetrový kanon patřil na základně k těm nejtěžším rážím. Stejnou byl vyzbrojen už pouze americký vrtulník Apache. Většina amerických vozidel je totiž vybavena pouze kulomety ráže 12,7 mm. Text: Vladimír MAREK Foto: archiv 6. jednotky PRT

strany 22

Text: Martin Koller Foto: Radko Janata, František Koch, Jan Kouba, Steyr/General Dynamics

27 2 7

logistika Pohled do zákulisí přestrojování vojáků novým hodnostním označením jak v kovovém, tak ve vyšívaném provedení

(Ne)obyčejná (Ne)obyčejná hodnostní náložka Malá velikostí, velká určením. Používá se ve dvou barvách, černá a hnědá, a ve dvou provedeních – malá (21×45 mm) na pokrývky hlavy a velká (40×68 mm) na polní stejnokroje i některé další výstrojní součástky za účelem prezentace hodnosti vojáků z povolání a posluchačů, respektive žáků vojenských škol. Náložka hodnostní 2010. K realizaci veřejné zakázky (VZ) „Hodnostní označení“, jejímž předmětem je dodávka náložek hodnostních 2010 a pásků hodnostních kovových stříbřitých, byla koncem roku 2009 zpracována náčelníkem oddělení výstrojní služby Velitelství sil podpory souhrnná specifikace, která byla poté předána na tehdejší Úřad finanční správy AČR. „Veřejnou zakázku ve výši 15,675 milionu korun jsem žádal uzavřít na roky 2010 až 2012, přičemž alokované finanční prostředky by zabezpečily plynulé pořízení nového hodnostního označení,“ říká podplukovník Zdeněk Šír. V lednu loňského roku náměstek ministra obrany pro ekonomiku (NMO-E) odebral veškeré finanční prostředky alokované v akvizičním plánu centrálních dodávek – běžné výdaje na rok 2010 k pořízení materiálu osobního použití do rezervy správce kapitoly MO, včetně peněz na hodnostní označení. Tímto rozhodnutím nemohla být výše uvedeným Úřadem finanční správy AČR vyhlášena veřejná soutěž na dodávky nového hodnostního označení v řádném termínu. Postupem času se však ledy pohnuly a NMO-E povolil vyhlásit VZ. Avšak pouze v roce 2010 a do výše pěti milionů korun! Souhlas k zadávacímu řízení vydal velitel sil podpory v červnu 2010. Pro úplnost je třeba říct, že se vůbec nejedná o zanedbatelné množství sortimentu. Dosavadní nákup hodnostního označení zahrnuje okolo 95 000 kusů náložek pro vojíny až po armádní generály (např. černých 52 970 ks, černých malých 26 655 ks,

28

tekutin a dále polymerickou úpravou, jež zamezí rozvláknění podkladového materiálu a uvolňování jednotlivých stehů vyšitých prvků náložky. Pro úplnost je třeba dodat, že okraje náložky jsou opatřeny plastickým rámečkem širokým 0,7 mm v barvě podkladového materiálu, který vzniká ultrazvu-

kovým svařením polyamidového popruhu a stuhového uzávěru. Hodnostní náložka musí bezezbytku splňovat požadované vlastnosti. Proto byla podrobena řadě náročných zkoušek. „Vzpomenul bych klimatické zatížení při teplotě od minus čtyřiceti do plus sedmdesáti stupňů, dále zkoušku pevnosti při odtrhávání stuhového uzávěru, kdy je minimální počet dva tisíce cyklů, nebo zkoušku vyšitého podkladového materiálu na přístroji Martindale, přičemž odolnost v oděru musí zvládnout minimálně padesát tisíc otáček,“ konstatuje vývojový pracovník Václav Prošek a ukazuje zkušební protokoly, včetně zápisů z akreditovaných laboratoří. Pro odbornou veřejnost je nepochybně dobrou zprávou to, že náložky nevyžadují zvláštní údržbu. Povrch od prachu nebo bláta stačí otřít vlhkým hadříkem nebo omýt mýdlem či saponátem. Ani voda novému hodnostnímu označení neuškodí, neboť má vynikající odperlivý efekt. Při dodržování doporučených symbolů ošetřování výrobek zaručuje tvarovou a barevnou stálost.

À propos, způsob údržby je k dispozici ve všech spádových výdejnách součástek naturálního odívání (VSNO). Kdo je má takzvaně z ruky a už upadl do bláta, nemusí propadat hysterii. Nejrychlejší a nejúčinnější metodou je proud tekoucí vody.

Po náložkách vyšívané jmenovky Vítězem veřejné zakázky se stala společnost s ručením omezeným EMPONI Praha. Sekce vyzbrojování Ministerstva obrany s ní uzavřela smlouvu na realizaci zakázky do 15. prosince 2010. Avšak vzhledem k provozním problémům uvedené firmy bylo uskutečnění dodávek prodlouženo do 18. března letošního roku. Je nutné si uvědomit, že v případě materiálu osobního použití se nejedná o komerčně vyráběný materiál, který je volně k dostání na trhu. Jinými slovy to znamená, že firma potřebuje určitý časový úsek k vlastní realizaci zakázky.

Skutečností je, že nové náložky byly přednostně distribuovány profesionálům Armády ČR sloužícím v zahraničních operacích a vojákům z povolání na území republiky, u nichž došlo ke změně hodnosti v souvislosti s úpravou hodností a hodnostních sborů ozbrojených sil České republiky k 1. lednu 2011. Po ukončení distribuce nového hodnostního označení se zkalkulují zásoby. Následně volné hodnostní náložky a kovové pásky budou vyexpedovány do jednotlivých VSNO k prodeji za výstrojní body. V této souvislosti se hodně hovoří také o vyšívaných textilních jmenovkách. „Dle mých informací na ně bude koncem dubna vyhlášena veřejná zakázka s předpokladem plnění smlouvy do 30. listopadu 2011. Prodej jmenovek cestou VSNO předpokládám zahájit v měsíci lednu příštího roku,“ říká náčelník oddělení výstrojní služby Velitelství sil podpory pplk. Zdeněk Šír. Text: Pavel Lang Foto: autor a Jan Kouba

a hnědých 9 660 ks, hnědých malých 4 025 ks) v celkové ceně 4 344 732 Kč a bezmála 242 000 kovových stříbřitých pásků za 616080 Kč (v rozměru 26×11 mm je to 181 200 kusů a v 14×6 mm 60 400 ks).

Technická specifikace pro výrobu Nezastupitelnou roli v mezičase od schválení takticko-technických požadavků, vyhlášení veřejné soutěže až po samotnou realizaci zakázky vítěznou firmou sehrálo brněnské Středisko vývoje, výzkumu a zkušebnictví výstrojní služby a PHM, které je součástí tamní Základny neopravovaného materiálu. „Na základě požadavků jsme provedli technickou specifikaci produktu a stanovili parametry použitého materiálu pro následnou výrobu, včetně technických nákresů a fotografického vyobrazení,“ upřesňuje vedoucí skupiny aplikovaného výzkumu a vývoje Petr Čihák a dodává, že prioritou bylo odstranění nejednoho negativa předcházejících náložek s tištěnými hodnostmi. Tři čtvrtě roku intenzivní práce dospělo k naplnění představy zadavatele. Za základní materiál byl určen polyamidový podkladový popruh černé nebo hnědé barvy. Jako vyšívací materiál jsou použity nitě z vláken ze stoprocentního polyesteru podle barevnice Isacord 40. Po vyšití hodnostních prvků náložka projde dvěma chemickými úpravami, a to teflonovou lázní k docílení odolnosti proti znečištění a vsáknutí

29

výcvik „Pokud by se naší prevencí zachránil jeden letecký motor, o životě pilota či osádky nemluvě, tak činnost stanice biologické ochrany letiště je zaplacena na dvacet roků dopředu,“ říká zkušený sokolník Petr Wagner

Terka a spol. střeží Kbely Není srážka jako srážka. Střetnutí s hlupákem vám může nanejvýš pošramotit duši, kdežto kolize letadla s ptákem již představuje veliké nebezpečí. V loňském roce bylo ve světě registrováno téměř deset tisíc střetů s opeřenci. V průměru se tak jedná o bezmála třicet případů denně, které přinášejí perné chvíle pilotům v kokpitu.

30

Předpoklad střetu s volně žijícím ptactvem, který ve svých fatálních důsledcích vede nejenom k nevyčíslitelným materiálním ztrátám, ale ohrožuje i životy osádek a cestujících, existuje neustále. Letecké základny Armády České republiky nepředstavují v tomto směru výjimku. Proto se na nich již dlouhodobě provádějí preventivní pasivní a aktivní opatření směřující k minimalizaci tohoto rizika. Praxe však ukázala, že všechny technické prostředky mají pouze dočasný plašivý nebo odpuzující účinek. Nenahraditelným je cvičený dravec neboli přirozený nepřítel ptáků, na jehož přítomnost oni reagují únikem. Jeho kroužení nad areálem letiště je zřetelným signálem, že se vydal lovit kořist.

smyl. Zůstala tam viditelná rýha od zobáku,“ vzpomíná mjr. Kail a konstatuje, že jednou z indicií podobných událostí je citelný zápach spáleného peří při nasátí opeřence do motoru. Skutečností je, že každý předpoklad letecké nehody (PLN), což je i střet s ptákem, se zevrubně analyzuje na pravidelných rozborech bezpečnosti letového provozu. Pro úplnost je třeba dodat, že kbelská základna dopravního letectva registruje za poslední období sedm až deset střetů za rok, z toho při třech PLN došlo k poškození stroje. Většina z nich se však neudála v jejím letištním prostoru, což slouží ke cti tamní „esbolce“ neboli stanici biologické ochrany letiště (SBOL).

Kritická fáze? Přistání

Na ptáky nejsou krátký

Nejvíce střetů letadel s ptactvem se stává při vzletu nebo přistání. Podstatně kritičtější fází je přistání, neboť se stroje nacházejí v malé výšce nad zemí. „Zejména v jarních a podzimních měsících upozorňujeme osádky letadel na možnost zvýšeného výskytu ptactva v té či oné lokalitě,“ říká pilot Airbusu A-319CJ a zároveň inspektor bezpečnosti letů 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely major Miroslav Kail a dodává, že když pilot při letu zpozoruje větší seskupení ptáků, hlásí to příslušnému řídícímu letového provozu. „Může se stát, obzvlášť u velkých dopravních letadel, že kolizi s ptákem vůbec nezaregistrujete a až na zemi vás na to upozorní pozemní personál. Nejúčinnější řešení, je-li možné, je takové, že se hejnu ptáků snažíme vyhnout,“ konstatuje zkušený vojenský pilot, který na turbovrtulovém transportním stroji Antonov An-26 srážku zažil na vlastní kůži. „Rázem jsme měli zakrvácené přední sklo a omezený výhled z kabiny. Naštěstí jsme prolétli přeháňkou a zbytek biomasy se

Nad kbelským letištěm dohlíží Terka. Sokolí samice, které v bránění „svého“ teritoria vydatně pomáhá dalších jedenáct „kolegů“, a to sokolů stěhovavých, rarohů velkých, jejich kříženců nebo káně Harrisovo. „Jméno dravce musíte dobře promyslet, aby se vám nestalo to, co před pár roky mně,“ říká na úvod našeho setkání vedoucí SBOL Petr Wagner. „Tehdy jsem měl jestřába jménem Gogo. Když mi uletěl, objížděl jsem vesnice a do éteru hlasitě křičel jeho pojmenování. Vypadalo to bláznivě,“ směje se sokolník a konstatuje, že dravci, na rozdíl třeba od psů, na oslovení jménem bezprostředně nereagují. „Má osmkrát lepší zrak než člověk. Mnohem dříve vás vidí, než slyší. Nemálo dravců dostává jméno až později, a to na základě nějaké události nebo podle chovatele.“ Způsob výcviku dravců k biologické ochraně letiště je následující. Po ukončení dopeření se začne tradičním sokolnickým způsobem, ovšem s tím rozdílem, že účelem výcviku není lov, ale využití přirozeného

chování dravce, což je potřeba bránit svoje teritorium. Zejména pomocí vábítka se dravec připravuje k tomu, aby již svou přítomností snižoval výskyt volně žijícího ptactva. „Efektivita ochrany se zvyšuje i nasazením psů, převážně ohařů. V našem případě jednoho anglického a jednoho německého krátkosrstého ohaře, kteří pravidelně revírují letištní plochy. Pes slouží společně s dravcem. Plašení je tak de facto dvojnásobné,“ vysvětluje P. Wagner. Není sporu o tom, že podmínky chovu, výživa a zdravotní stav dravců musejí neustále splňovat preambule interních předpisů a nařízení. „Dravci se denně váží, abychom měli přehled o jejich kondici. Musíme u nich zamezit vzniku nadváhy a přitom nesmí docházet k nouzi o potravu. Hlavní dávku krmení, kterou tvoří například jednodenní kuřátka, křepelky nebo laboratorní potkani, dostávají jednou denně. Cílem výživy je dostat dravce do takové tělesné hmotnosti, která odpovídá lovecké kondici ve volné přírodě,“ konstatuje Petr Wagner, který se sokolnictví na letecké základně Kbely věnuje již patnáct roků. Terka a spol. žádné „leháro“ ve Kbelích nemají. Extrémní nasazení na ně čeká jak v zimě (havrani), tak i v létě (rackové a holubi). Jejich standardem jsou dvě devítihodinové směny (od pěti hodin ranních do třiadvaceti hodin večerních) se svým sokolníkem. „Provoz na kbelském vojenském letišti není na rozdíl od ostatních leteckých základen vzdušných sil AČR rozdělen na letové směny. Jsme dopravní letectvo kdykoliv připravené realizovat přepravu. Tomu je podřízena i naše vysoce specifická činnost, jakou použití dravců k ochraně letiště nepochybně je,“ konstatuje Petr Wagner. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba a archiv 24. základny dopravního letectva

31

výcvik Čeští vojáci se v Rakousku zúčastnili neoficiálního mistrovství světa horských hlídek Edelweiss Raid 2011

se nám podařilo čtyři zasáhnout,“ sděluje kpt. Michal Mašek.

Boj o alpskou protěž

Domácí byli nejlepší

Armádu České republiky reprezentoval tým ve složení:

Zvítězili podle očekávání domácí Rakušané. V těsném závěsu za nimi se umístili Švýcaři a Němci. Tedy družstva ze zemí, kde je nejen nemalá tradice horských jednotek, ale které také disponují vysokohorskými terény. Naši se především kvůli zdravotní indispozici jednoho z členů družstva dostávali do stále většího časového skluzu. Úspěšně absolvovali všechny čtyři disciplíny prvního dne. To se ale již blížil večer a bylo zřejmé, že se jim nepodaří v časovém

Nesoutěžící velitel výpravy: mjr. Jiří Malík, Velitelství společných sil Kapitán týmu: kpt. Michal Mašek, 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely npor. Jiří Jogl, 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely rtm. Lukáš Brožík, samostatná záchranná rota Rakovník čet. Martin Žirka, samostatná záchranná rota Rakovník rtm. Michal Novák, samostatná záchranná rota Olomouc čet. David Nitra, samostatná záchranná rota Olomouc čet. Zdeněk Streichsbier, samostatná záchranná rota Olomouc rtn. Lukáš Trčálek, 101. spojovací prapor Lipník nad Bečvou

Skupině českých vojáků se právě podařilo vyhrabat zasypané ze sněhové laviny. Jedná se naštěstí pouze o jeden z úkolů soutěže horských hlídek Edelweiss Raid 2011. Oběti neštěstí v tomto případě imitují batohy s lavinovým „pípákem“. Nyní je potřeba co nejrychleji nasadit na skialpové lyže stoupací pásy a jít vstříc dalekému hřebenu. Jak ale soutěžící rychle nabírají nadmořskou výšku, na jednoho z vojáků doléhá nevolnost. Začíná ho silně bolet hlava a břicho. Pravděpodobně nedostatečná aklimatizace. Nedá se nic dělat, skupina musí zpomalit, ubrat ze závodního tempa. Roztrhnout se nesmí, protože rozdíl mezi prvním a posledním může být maximálně 45 sekund. Soutěž Edelweiss Raid se pořádá v Tuxerských Alpách v okolí rakouského Innsbrucku každý druhý rok. Organizuje ji 6. horská pěší brigáda rakouské armády. Jedná se o neoficiální mistrovství světa horských hlídek. Zároveň je to vyvrcholení výcviku rakouských horských jednotek, jejichž vojáci při něm prokazují nejen fyzickou kondici, ale i lyžařské, lezecké, střelecké a další dovednosti ve vysokých nadmořských výškách a členitém terénu. Letošního ročníku se účastnilo osmnáct týmů ze šesti zemí. Kromě domácích Rakušanů byli nejpočetněji zastoupeni Němci a Švýcaři. Dále

32 32

se účastnili Poláci, Belgičané a poprvé také osmičlenné družstvo Armády České republiky složené z nejlepších příslušníků útvarů Velitelství společných sil.

Česká premiéra „Pozvánku na tuto prestižní soutěž jsme v minulosti dostali již několikrát. Pokaždé z naší účasti z nejrůznějších důvodů sešlo. Do Rakouska je totiž nezbytné vyvézt s sebou zbraně včetně munice. Získat povolení pro něco takového není právě jednoduché. Letos se nám to povedlo,“ říká kapitán týmu kpt. Michal Mašek. To už je ale i naše družstvo nahoře na hřebenu. Následující skalní úsek je možné zdolat jen za pomoci „ferraty“. Vojáci si připevňují lyže na batohy a přidržují se natažených fixních lan. I po překonání skal trasa nadále stoupá. A to až na 2 650 metrů vysoký vrchol. Jednotlivá družstva mají k dispozici ten nejlepší lyžařský

a horolezecký materiál. V tom se ani naši příliš neliší. Horští myslivci z Rakouska či Německa mají ale všechno naprosto unifikované. To je cesta, kterou se v budoucnu budeme muset ubírat i my. Pokud totiž dojde k poškození například stoupacího pásu, může si ho dotyčný půjčit od kolegy s jistotou, že mu bude pasovat i na jeho lyže. „Soutěž sice trvala pouze dva dny, během nich však osmičlenné hlídky při plnění jednotlivých disciplín absolvovaly na skialpových lyžích čtyřicet kilometrů v těžkém zasněženém terénu a překonaly čtyři tisíce metrů výškového rozdílu,“ vysvětluje velitel naší výpravy mjr. Jiří Malík. „Náročnost soutěže spočívala především v pohybu ve vyšších nadmořských výškách a velkém převýšení trati. Účastníci museli dokonale ovládat lyže, a to jak při výstupech, tak i sestupech. Místy byl sklon svahu nad čtyřicet stupňů. Všechno navíc komplikoval hluboký sníh, který byl v nižších polohách rozbředlý a ve vyšších partiích zase přemrzlý. Pořadatelé však měli všechno perfektně připravené a zajištěné.“

fakta

Balónky nebylo vidět Na vrcholu se naše družstvo rozdělilo do dvou čtveřic. Tam se členové jednotlivých skupin navázali na společná lana. Následoval tříkilometrový sjezd volným neupraveným terénem do údolí. „Tato disciplína vyžadovala nemalé lyžařské dovednosti. Důležitá byla koordinace. Lano se nám navíc pletlo pod lyže a mezi nohy. Neustále jsme je museli dobírat. Tato disciplína se nám příliš nepovedla, trochu nás zdržela,“ popisuje kpt. Michal Mašek. Následné slanění strmé rokle s veškerým materiálem a se sebejištěním dopadlo o poznání lépe. Mezi disciplíny prvního dne patřila i střelba. Terčem byly balónky, které pořadatelé umístili pod velkým úhlem do hlubokého údolí. Naše jednotka střílela ze standardních samopalů Sa-58 bez jakékoliv optiky, naproti tomu ostatní hlídky byly vyzbrojeny útočnými puškami s optikou a kolimátorem. Na poloze střelce nezáleželo, každý si mohl udělat podle svého uvážení podporu z batohu, hůlek či lyží. Ostatní hlídky používaly jednotnou techniku, podpěru samopalu si dělaly z hůlek. Tento způsob se v našich podmínkách standardně necvičí. „Střílelo se na vzdálenost zhruba tři sta metrů. Balónky byly vzhledem k chybějící optice tak malé, že je nebylo v mířidlech téměř vidět. Takováto střelba je velice obtížná. Přesto

limitu do šestnácti hodin dostat do míst určených pro bivak. A tak byli nuceni ze soutěže odstoupit, protože po pozdním příchodu by následovala okamžitá diskvalifikace. V tomto případě ale platí ono známé Coubertinovo „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“ více než kdykoliv jindy. Pro všechny naše vojáky to byla obrovská zkušenost. Navíc se poučili, na co si mají dát pozor a které oblasti je potřeba nejvíce trénovat. Svou roli samozřejmě sehrává i geografická poloha naší země a absence 6. pěší horská brigáda rakouského bundesheeru Brigáda je cvičena pro operace a boj ve vysokohorském terénu. Její velitelství sídlí v Absamu. Podřízené jednotky jsou rozmístěny ve Vorarlbersku, Korutanech, Tyrolsku a Salcbursku. Základ brigády tvoří 23., 24. a 26. horský prapor, 2. ženijní prapor a jednotka zabezpečení. Ta má kromě logistických úkolů na starost i bojové zabezpečení. Příslušníci brigády vedle standardních vševojskových odborností disponují speciálními horskými dovednostmi. Většina z nich prošla alpskými kurzy, jsou mezi nimi horští vůdci, horolezci, lyžařští instruktoři a letečtí záchranáři.

vysokohorského terénu. Jen pro srovnání, ti nejlepší rakouští a švýcarští horští myslivci překonají během sezony od 100 000 do 130 000 výškových metrů. Naše družstvo absolvuje zhruba pětinu. K přednostem českého týmu naopak patřila především schopnost pracovat ve skupině, vytrvalost a dobrá orientace v terénu. Všichni jeho členové byli vynikající lezci, někteří z nich dokonce instruktoři vojenského lezení. „Závod nám ukázal, že je náš výcvik v jednotlivých disciplínách velmi kvalitní, ale je potřeba v budoucnu více pracovat na výstupech s velkým převýšením a sjezdech. Přestože nejsme vysloveně horská země, dokázali jsme v některých překážkách nachystaných pořadateli, jako je slanění či vyhledávání v lavinovém poli, držet krok s těmi nejlepšími. Nehledě na to, že se nám letos nepodařilo soutěž dokončit, chtěli bychom se zúčastnit i dalšího ročníku a dokázat tak zahraničním armádám, že i Česká

republika je schopna připravit tým, který takto náročné zápolení zvládne. Připravujeme testování našich reprezentantů během soustředění Vědeckým a servisním pracovištěm tělesné výchovy a sportu – CASRI. Zástupci rakouské 6. horské pěší brigády nám navíc nabídli možnost přípravy v jejich výcvikovém prostoru bezprostředně před soutěží,“ zdůrazňuje mjr. Malík. „Musíme se více zaměřit na pohyb ve vyšší nadmořské výšce a především v neupraveném terénu. Potřebujeme rovněž zlepšit lyžařské dovednosti hlavně při sjezdech.“ Na závěr snad dodejme jen to, že celá akce se těšila nemalé mediální pozornosti. Tomu odpovídalo i vyhlášení výsledků. Mělo velice slavnostní charakter – za přítomnosti starosty, generálů ze zúčastněných zemí a dalších významných hostů se uskutečnilo na hlavním innsbruckém náměstí. Text: Vladimír Marek Foto: archiv hlídky

33

medailon Kapitán Aleš Rybka strávil více než rok na jednom z nejextrémnějších míst planety vzdáleném 15 792 kilometrů od domova

Český příspěvek kosmonautům Neobyčejných profesionálů slouží v Armádě České republiky celá řada. S více než roční praxí polárního výzkumníka však pouze jeden, a to kapitán MUDr. Aleš Rybka. V současné době je jeho pracovištěm těchonínské Centrum biologické ochrany, které je součástí Ústředního vojenského zdravotního ústavu Praha. Ještě před pár týdny to byla francouzsko-italská stanice Concordia v Antarktidě. Polární oblasti věčného ledu a zimy v Antarktidě jsou natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. Tři sta osmdesát dnů pobýval na jižním pólu také vojenský lékař kapitán Aleš Rybka, který se zde zapojil do vědeckých projektů souvisejících s dlouhodobými lety do vesmíru.

Pět výzkumných projektů Choice. To je název výzkumného projektu, v němž se A. Rybka nejvíce angažoval. „Zjišťoval jsem změny imunitního systému při dlouhotrvající hypobarické hypoxii (nedostatku kyslíku) a při psychické zátěži

34 3 4

související s pobytem v drsném prostředí Antarktidy,“ říká a upřesňuje, že u dobrovolných subjektů k výzkumu, včetně jeho osoby, docházelo ke zvýšení hladiny adenosinu v těle, který je považován za jeden z nejsilnějších prvků způsobujících oslabení imunitního systému. „To může zapříčinit infekce nebo zhoršené hojení ran a zranění. Jde o velice důležité poznatky, které lze využít při vyšetřování imunitního systému u vojáků vracejících se ze zahraničních operací. Podobné aspekty při nasazení v Antarktidě a v Afghánistánu tady nepochybně jsou, například více než třítisícová nadmořská výška, psychická zátěž či odloučení od civilizace. V tomto směru plánuji, že bych inicioval vytvoření odborného týmu a požádali bychom o grantovou

podporu. Uvidíme, jaké budou možnosti,“ konstatuje kpt. Rybka. Vedle výše uvedeného experimentu také pracoval na zařízení GWTU, které slouží k recyklaci šedé vody (např. vody z kuchyně či sprchy) pomocí čtyřstupňové filtrace. Další projekty se týkaly různorodosti mikrobů a výměny jejich genetických informací u příslušníků stanice Concordia v době izolace, sledování EEG před a po fyzické zátěži, jakož i zjištění periody opětovného procvičení kardiopulmonální resuscitace u laiků, což je postup pro zpomalení nástupu smrti u osoby se zástavou srdeční, respektive zástavou dechu. „Všech pět projektů, na kterých jsem se osobně podílel, mělo svoje striktně dané protokoly. Jednalo se o práci úkolovou, a tudíž bylo plně v mojí gesci, jak si ji časově a profesně zorganizuji. Nepopírám, že šlo o poměrně široký záběr.

Na druhou stranu, o to rychleji mi utíkal čas,“ argumentuje vojenský lékař.

Domovem polární stanice Izolovaný život na výzkumné stanici Concordia přinesl kapitánu Rybkovi mnoho zážitků. Mezi nejsilnější řadí koupání. Nikoli však uvnitř hlavní budovy, nýbrž ve venkovním kontejneru na sněhové pláni. „Běhali jsme tam nahatí v minus sedmasedmdesáti. Takové dvě tři minutky lze přežít bez újmy na zdraví. Organismus to zvládne, když jste stoprocentně fit. Skočit do bazénku není problém, horší je z něho vylézt. Navíc je nutné každých patnáct sekund namočit hlavu do vody, jinak vám omrznou uši,“ směje se A. Rybka a konstatuje, že zažil i rekordních -84,7 stupňů Celsia, což je pátá nejnižší teplota v historii měření na planetě vůbec.

Extrémně nízké teploty nebyly jedinou složitostí. Dalšími faktory, které tam znesnadňují pobyt, jsou vysoká nadmořská výška (3 200 m nad hladinou moře), nízký tlak vzduchu (hodnota 645 hPa) a šestiprocentní vlhkost. „Aklimatizace po příjezdu na Antarktidu mi trvala několik týdnů,“ vysvětluje a dodává, že zpočátku většinu lidí postihne akutní horská nemoc, která se projevuje zvracením, bolestmi hlavy a dušností. „Komplikací je i tříměsíční tma, konkrétně od začátku května do poloviny srpna. Vůbec jsem netušil, jak moc mně bude slunce chybět. Když dvanáctého srpna opět vyšlo, byl to úžasný pocit. Jako kdyby vám někdo nalil novou energii do žil,“ říká český vojenský lékař, který na Concordii oslavil dvoje Vánoce. Nekonečnou sněhovou poušť s nádhernou oblohou má Aleš Rybka stále před očima. Stejně tak jako svých dvanáct kolegů (šest Francouzů a šest Italů), se kterými na Concordii přes zimu (únor až listopad) úzce spolupracoval. O repríze na polární stanici vzdálené tisíc pět set kilometrů od jižního pólu prozatím neuvažuje. „Svým dílem jsem napomohl vesmírnému výzkumu. Moc si této unikátní příležitosti vážím,“ hodnotí svoji antarktickou misi kapitán Rybka. Text: Pavel Lang Foto: archiv kpt. Aleše Rybky

35

životospráva lze uvést Velkou Británii, Francii, Švýcarsko, Itálii nebo Španělsko. Velice razantně v tomto směru postupují také Spojené státy americké a Austrálie. Armáda České republiky nemíní stát bokem a tomuto závažnému problému pouze nečinně přihlížet. Proto spustila cílený projekt se dvěma subprogramy: Správná životospráva a Stop kouření! Jejich cíle jsou evidentní – zlepšení zdravotního stavu příslušníků AČR, zvýšení fyzické zdatnosti a posílení odolnosti proti takzvaným civilizačním nemocem. Pravdou je, že snaha představitelů vojenského zdravotnictví o realizaci výše uvedeného projektu je již dlouhodobá. V loňském roce však byla podpořena základní indicií, a to finančními prostředky. Prevence v programu Stop kouření (o programu Správná životospráva vás budeme informovat v následujícím vydání časopisu A report – pozn. redakce), která doposud stála převážně na teoretickém apelu, bude nyní posílena o nákup speciálních přístrojů a léčebných preparátů. Řízením projektu byla pověřena královéhradecká Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany (FVZ UO). Vlastní realizace je v gesci spádových vojenských zdravotnických zařízení AČR v posádkách Žatec, Praha-Kbely, Bechyně, Hradec Králové, Vyškov, Prostějov, Přáslavice a Centra ambulantní zdravotní péče Ústřední vojenské nemocnice Praha. „Prvotně se uskuteční proškolení lékařského a zdravotnického personálu k této problematice,“ říká koordinátor programu Stop kouření MUDr. Stanislav Konštacký z katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny FVZ UO a upřesňuje následný postup: „Poté pro vojáky a vojákyně z povolání zorganizujeme přednášky o škodlivosti kouření, abychom je v maximálně možné míře motivovali ke kuřácké abstinenci a zevrubně jim vysvětlili způsob léčby, složení léčebného preparátu, jeho používání a případné nežádoucí účinky. Psychologickou intervenci považujeme za vhodné předpolí vlastní léčby.“ O (ne)úspěchu protikuřáckého tažení v Armádě ČR následně rozhodnou sami profesionálové, přesněji řečeno dobrovolníci, kteří budou ochotni postavit se nutkání k nikotinu čelem.

Půl roku s vareniclinem Profesionálové se závislostí na nikotinu a špatnou životosprávou dostávají další šanci k nápravě

Vojáci, stop kouření! Armádu České republiky čeká veledůležitá bitva. Otálet už není možné a problému je třeba aktivně čelit. Předpokládá se, že to bude dlouhodobé a masové střetnutí a půjde v něm skutečně o hodně. O zdraví, či dokonce o životy profesionálů. Protivník není vůbec slabý. Kouření! V Armádě ČR kouří zhruba třicet procent vojáků a vojákyň z povolání. To je bezesporu alarmující fakt, a to vzhledem k následkům, které může kouření přivolat. Jsou to především malignity neboli nádorová onemocnění v oblasti úst, dýchacích cest, ledvin, slinivky břišní, žaludku a močového měchýře. Je prokázáno, že výskyt některých nádorových onemocnění má

36

přímou souvislost s množstvím vykouřených cigaret. Z endokrinních nemocí má kouření vliv na vznik a rozvoj osteoporózy, onemocnění štítné žlázy a rezistenci na inzulin čili vznik diabetu. Inzulin, který se vytváří ve slinivce břišní, nepůsobí tak, jak by měl, a dochází ke zvyšování hladiny krevního cukru. Objevují se změny tuků v krvi, které mají

přímý vztah ke vzniku aterosklerózy, dále se zvyšuje množství tukové tkáně a vzniká postupně diabetes II. typu, kdy se v těle produkuje inzulin, ale jeho působení v tkáních selhává. Kůže kuřáků předčasně stárne, rány a vředy se pomaleji hojí než u nekuřáků. Alarmující je i skutečnost, že závislost na nikotinu je podstatně vyšší než na jiné návykové látky.

Cílem je lepší zdravotní stav Protikuřácké kampaně nabírají na intenzitě. Řada evropských států zakázala kouření jak ve veřejných budovách a na prostranstvích, tak v restauracích. Jako příklad

ˇ ˇ

ˇ

ˇ

První kroky zájemců o léčbu musejí vést k jejich praktickému lékaři. Ten s nimi provede vstupní pohovor a základní vyšetření y ppodle stanoveného schématu. Na základě získaných h poznatků rozhodne, zda dotyčného zařadí, respektive nezařadí do programu p Stop kouření. „Ne každý dobrovolník je vhodný k léčení. Je J třeba brát v potaz možné kontraindikace,“ konstatuje S. Konštacký. kýý. Vybraní profesionálové dostanou „startovací“ í dávku léku í“ obsahujícího vareniclin, tj. velice účinného preparátu, ktep parátu, rý umožňuje se závislosti na nikotinu, při dostatečné s statečné motivaci a pravidelných kontrolách, postupně zbaz vovat. Pravděpodobnost, že abstinence na kouření ř ření se již stane trvalou, je vysoká. Pobírání léku je propočítáno na dobu šesti mě měěsíců. Lékaři budou léčeným pravidelně kontroolovat nejen jejich zdravotní stav, ale především m jejich abstinenci za pomoci speciálních přístrojů, které dovedou z vydechnutého vzduchu analyzovat, zda jedinec v posledním období kouřil, nebo ne. „Každé spádové vojenské zdravotnické zařízení má k dispozici přístroj na analýzu vydechovaného vzduchu z plic. Nebude tedy problém zjistit procento oxidu uhelnatého ve výdechu. V případě, že bude výsledek pozitivní, dotyčná osoba se z programu vyloučí kvůli nedodržování zásad léčby,“ argumentuje MUDr. Stanislav Konštacký. Stovkám kouřících profesionálů nabízí jejich zaměstnavatel pomocnou ruku. Odezvaa nepřišla vniveč a počet zájemců o začlenění doo programu Stop kouření se neustále zvyšuje. Vojáá áci kuřáci, nenechte si tuto šanci proklouznout mezi e ezi prsty. Pomůžete sobě i Armádě České republiky! y y! Text: Pavel Lang a MUDr. Stanislav Konštacký accký ubba Ilustrační foto: Jan Kouba

37 3 7

vzdělávání úroveň SLP 2 ve všech dovednostech. Rozhodující funkce by měly mít alespoň z poslechu a mluvení SLP 3. Respektujete tyto potřeby při tvorbě učebních programů základních či terminologických jazykových kurzů? Samozřejmě. V programech je zahrnuta základní vojenská terminologie, která se používá v misích. Pokud máme volné kapacity, domlouváme se s útvary, které potřebují připravit vojáky na určitý druh odborné terminologie, a snažíme se jim v krátkodobých kurzech doslova ušít výuku na míru.

Tak jednoduché prý je naučit se cizí jazyk. A kdo se ho jednou naučí, už ho nikdy nezapomene. I s takovými názory se plukovník Ladislav Chaloupský, ředitel Ústavu jazykové přípravy (ÚJP) ve Vyškově, setkává.

3

200

Jako jízda na kole Vysvětluje, že masivní výuku angličtiny zavedla česká armáda už v roce 1995. A v resortu se velmi rychle rozšířila trochu naivní představa, že do pěti let budou všichni umět nejen výtečně anglicky, ale dokonce že každý, kdo bude mít úroveň znalostí na SLP 2, případně 3, bude schopen bez potíží tlumočit a překládat. Jak to tedy s výukou cizích jazyků vypadá teď? Loni v květnu byl na zasedání NATO v Lisabonu zpracován dokument, který se zabývá problematickými oblastmi, které řeší vojáci v Afghánistánu. Na prvním místě je uvedena komunikace. Mimo jiné jsou tam popsány negativní důsledky situací, k nimž došlo právě kvůli nedostatečné znalosti angličtiny. Ne nadarmo se říká, kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. V ozbrojených složkách to platí dvojnásob. Znalost jazyků, převážně angličtiny, je klíčová, a proto se jí věnuje mimořádná pozornost. ÚJP každý rok přezkouší z různých jazyků kolem 3 600 zájemců. Jazykové kurzy, jež ÚJP pořádá, ročně absolvuje 500 lidí. Chystají se letos ve výuce nějaké novinky? Tento rok jsme ve Vyškově zavedli novou strukturu odborných terminologických kurzů, pro které nám v Marshallově centru bezplatně vyškolili deset učitelů v oblasti výuky vojenské terminologie, jakou uplatní vojáci třeba v OMLT. Nově zavedeme i změny v testování. Často se totiž stává, že na zkoušku na úroveň 2 přijde uchazeč,

38

který by mohl získat vyšší hodnocení, ale současný systém to zatím neumožňuje. To změníme. U produktivních dovedností, jako je mluvení a psaní, to umožní víceúrovňové testy v rozsahu SLP 0–3. Často slýchám, že až neúměrně zvyšujete obtížnost materiálů pro zkoušky podle STANAG 6001? Obtížnost jazykových zkoušek se řídí takzvanými deskriptory jazykových úrovní popsaných ve standardizační dohodě NATO – STANAG 6001. Tento popis před lety vytvořili jazykoví odborníci a zdůrazňuji, že od té doby se nároky na jednotlivé úrovně nijak nezměnily. Poslední dvě edice zmíněného dokumentu jen dále rozšiřují škálu úrovní o takzvané plusové úrovně, které pomáhají přesněji popsat, jak kandidáti daný jazyk ovládají. Testy, které jsou výsledkem dlouhodobé vědecké práce příslušníků oboru metodiky a testování jazyků, odpovídají svou obtížností tomuto dokumentu. V roce 2008 jsme se jako Česká republika připojili k projektu BILC (Podvýbor NATO pro jazykovou koordinaci), který srovnává obtížnost jazykových zkoušek jednotlivých členských států NATO. Česká republika se v obtížnosti shoduje se zeměmi, jako jsou například Dánsko či Nizozemsko. V čem spočívá zásadní rozdíl mezi jednotlivými stupni jazykových zkoušek podle STANAG 6001?

Každému, kdo chce vědět, v čem se jednotlivé úrovně odlišují, doporučuji, aby si zmíněný dokument v prvé řadě pozorně přečetl. Jeho český překlad je na našich webových stránkách. Jakákoli snaha po zkráceném popisu může logicky vést k nepřesnostem či zkreslením. Jednotlivé úrovně se liší jak v rozsahu osvojené slovní zásoby, přesnosti vyjadřování, tak i v dovednosti komunikovat v určitých situacích na daná témata. Jste spokojený s procentem úspěšnosti u zkoušek podle STANAG 6001? Už osm let, co ústav existuje, sledujeme úspěšnost u jazykových zkoušek z anglického, ale i francouzského, německého, ruského a arabského jazyka, a to nejen vyhodnocováním statistických údajů, ale také kontrolou výuky nebo anketami mezi našimi posluchači. Zjistili jsme, že dlouhodobě nejvyšší úspěšnost u intenzivních kurzů k dosažení úrovně SLP 2 mají resortní vzdělávací zařízení. U „trojky“ jsou nejúspěšnější absolventi kurzů na našem ústavu. Jak je to s jazykovými znalostmi vojáků při bojovém nasazení v zahraničních operacích? Vždy záleží na funkci, kterou dotyčný vykonává. Na většinu pozic by měla stačit

V čem spočívají specifika potřeb jazykové vybavenosti jednotek, které participují na mnohonárodních operacích? Všichni vojáci a humanitární pracovníci působící v zahraničních operacích a misích mají jedno společné – musejí si umět poradit a nějak se v cizím prostředí domluvit. Čím lépe to umějí, tím lépe pro ně i pro ty, s nimiž jsou nějakým způsobem v kontaktu. Nonverbální komunikace sice může v nejvyšší nouzi pomoci, ale všichni víme, že je velmi omezená. Úspěšná komunikace závisí na mnoha faktorech. Například na teritoriu, kde jednotka působí, se vojáci setkávají nejen se svými kolegy z Aliance, ale i s místním obyvatelstvem. To je většinou schopné komunikovat pouze svým mateřským jazykem a nonverbální komunikace má zvláštnosti, které cizinec často nevnímá nebo co hůř je vnímá úplně jinak. Za optimální řešení proto považujeme vybavit všechen personál nejen jazykovými znalostmi, které umožňují interoperabilitu ozbrojených a humanitárních složek, ale i základy místních jazyků. Je to úkol nelehký, je to běh na dlouhou trať. O co v současné době usilujete v oblasti personální práce v rámci činnosti ÚJP? Ústav se už v roce 2004 přestěhoval z Brna do Vyškova. Tehdy nám po roce odešlo 60 procent učitelů. Proto je dlouhodobě mojí prioritou stabilizace personálu. Během několika let nám z Vyškova odešlo dalších 32 učitelů, kteří absolvovali dva i více odborných jazykových kurzů v zahraničí. Hlavním důvodem jejich odchodu bylo v prvé řadě dojíždění z Brna nebo Olomouce a v druhé řadě i neméně zanedbatelná finanční situace, ve které už ztrácíme konkurenceschopnost. Učit na ÚJP už není finančně lukrativní a v civilu má dnes učitel na střední škole větší plat než u nás. Proto se snažíme učitele pravidelně odborně vzdělávat u nás i v zahraničí, posíláme je na vědecké konference, budujeme odbornou knihovnu na úrovni vysokých škol, necháváme je učit tam, kde bydlí, aby nemuseli dojíždět. Díky tomu se nám daří odborníky udržet. Všichni naši metodici a „testeři“ prošli odborným školením v zahraničí, zejména v Marshallově centru v německém Garmisch-Partenkirchenu a v Defense Language Institute Foreign Language Center (DLIFLC) v americkém Lacklandu. Mají dostatek zkušeností a dovedou je v praxi plně využít. Spolupracujeme také

39

vzdělávání

military english

V. TOP STORIES V.II Libyan operations development

Glossary

The end of 2010 and the beginning of this year have produced considerable debate in connection with recent developments in the Middle-East and North Africa. Protests, demonstrations, riots, and revolutions have taken place, to different extents, in Algeria, Bahrain, Djibouti, Iraq, Jordan, Syria, Oman, Yemen, Egypt, Tunisia and Libya. The most pronounced one today is the Libyan civil war. In contrast to all the above mentioned locations, Libya has been exposed to the heaviest weapon usage by all participating parties: pro-Gaddafi Forces, opposition Rebel Forces, and UN and NATO armed forces.

„ arms embargo /ɑrmz/ /ɛmˈbɑrgoʊ/ – zákaz dovozu a vývozu zbraní, embargo na zbraně; „ asset freeze /ˈæsɛt/ /fri:z/ – zmrazení celkového jmění; „ cease fire /si:z/ /faɪər/ – zastavit palbu; „ course of action /kɔrs/ /əv/ /ˈækʃən/ – postup; „ cruise missiles /kruz/ /ˈmɪsəlz/ – střely s plochou dráhou letu; „ implement /ˈɪmpləˌmɛnt/ – uskutečnit, provést; „ impose an information blackout /ɪmˈpoʊz/ /ən/ /ˌɪnfərˈmeɪʃən/ /ˈblækˌaʊt/ – uvalit informační embargo; „ lethal weapons /ˈliθəl/ /ˈwɛpənz/ – zbraně se smrtelným účinkem; „ mercenary /ˈmɜrsəˌnɛri/ – žoldák, žoldnéř, námezdný voják; „ naval blockade /ˈneɪvəl/ /blɒˈkeɪd/ – námořní blokáda; „ no-fly zone /noʊ/ /flaɪ/ /zoʊn/ – bezletová zóna; „ participating parties /pɑrˈtɪsəˌpeɪtɪŋ/ /ˈpɑrti:z/ – zúčastněné strany; „ rambling speech /ˈræmblɪŋ/ /spi:tʃ/ – nesouvislý projev; „ rebel forces /ˈrɛbəl/ /fɔrsɪz/ – jednotky rebelů; „ repress protests /ˈrɪˈprɛs/ /ˈproʊtɛst/ – potlačit protesty; „ riots /ˈraɪəts/ – výtržnosti, nepokoje, pouliční bouře; „ sanctions /ˈsæŋkʃənz/ – sankce; „ security compound /sɪˈkyʊərɪti/ /ˈkɒmpaʊnd/ – střežený prostor „ set off /sɛt/ /ɒf/ – vyvolat, být impulsem pro; „ starvation /stɑrˈveɪʃən/ – hladovění; „ take command /teɪk/ /kəˈmænd/ – ujmout se vedení; „ take over /teɪk/ /ˈoʊvər/ – převzít, obsadit; „ travel ban /ˈtrævəl/ /bæn/ – zákaz (vy) cestování; „ undertake sorties /ˌʌndərˈteɪk/ /ˈsɔrti:z/ – provádět výpady; uprising /ˈʌpˌraɪzɪŋ/ – povstání, vzpoura; „ unsettling /ʌnˈsɛtlɪŋ/ – rozrušení, nepokoj. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

The unsettling and dissatisfaction among Libyans had been increasing in the months prior to the end of last year and took its most visible form during early February when reformation protesters and demonstrators met with Libyan leader Muammar Gaddafi’s forces. Pro-Gaddafi Forces attempted to repress a series of peaceful protests and by the end of the month, this uprising had spread across the country. The first major success of the opposition Rebel Forces took place on the 20th of February, when protesters succeeded in taking over all parts of Benghazi except for a government security compound. In reaction to this, Gaddafi’s son gave a long, rambling televised speech in which he blamed Islamic radicals and Libyan exiles for the uprising. He claimed civil war over the country’s oil resources would set off starvation, cause public services including education to collapse, and could spark a Western invasion.

s kolegy z vojenských jazykových institutů v Beaconsfieldu, ve Vídni, Hürthu nebo v Bratislavě. Jak uplatňujete své dřívější zkušenosti ze zahraničních misí ve své současné funkci? Každá mise je pro vojáka odborným přínosem. Získá zkušenosti z práce v mezinárodním prostředí, uvědomí si, že problémy lze řešit různými způsoby, získá větší kulturní rozhled a rozšíří si také slovní zásobu. Po jazykové stránce se – ve srovnání s ostatními národy – nemáme za co stydět. Ale to v žádném případě neznamená, že už nemáme na čem pracovat. Považujete zahraniční studijní pobyty za přínosné pro kariérní růst zaměstnanců resortu MO? V zahraničí si studenti nepochybně rozšiřují obzory poznáváním světa v tvůrčím prostředí, rozvíjejí se jak osobně, tak i odborně, zvyšují svoji perspektivu uplatnění a seberealizaci, roste jejich pracovní i sociální motivace získat ocenění a uznání na základě vlastních výkonů. Zvyšují si kvalifikaci a rozvíjejí konkrétní dovednosti v expertní rovině. Jako ředitel Ústavu jazykové přípravy oceňuji především přínos, který souvisí se zvyšováním jazykové kompetence, dovednosti komunikovat osvojovaným jazykem. Uvědomuji si, že právě pro učitele cizích jazyků, metodiky a „testery“ jsou zahraniční studijní pobyty nenahraditelnou součástí jejich profesní přípravy. Stejně jako pro ostatní zaměstnance resortu v celé šíři jejich hodnostního, funkčního a specializačního zaměření. Z tohoto hlediska vyzdvihuji především vzdělávání v již zmíněném DLIFLC se sídlem v Monterey v Kalifornii a v texaském Lacklandu. Zůstaneme-li

40

u nás v Evropě, pak oceníme příležitosti, které nám nabízí Marshallovo centrum v Garmisch-Partenkirchenu. Které formy zvyšování jazykové kompetence vojenských profesionálů považujete za nejefektivnější? Efektivita jazykového vzdělávání je v současné době velmi aktuálním problémem. Zvažujeme hlediska výslednosti, nákladů i času, která jsou velmi úzce provázaná. Za nejefektivnější považuji řízenou, organizačně, odborně a materiálně řádně zabezpečenou formu, k níž mají nejblíže cíleně koncipované intenzivní jazykové kurzy organizované formou denního studia. Využíváte elektronickou podporu výuky cizích jazyků? Výuka jazyků pouze formou e-learningu je dle mého názoru a dle praktických analýz, které jsme na ÚJP provedli, neefektivní. Je vhodnější pro kombinované formy studia. Výuka na počítačích je odpovídajícím doplňkem, který ale nenahradí dobře připraveného učitele. V oblasti testování je to jiné. Tam hrají počítače nesmírně důležitou úlohu, a proto tam soustřeďujeme

veškeré naše úsilí. Při snížení počtu zaměstnanců ÚJP o dvacet tabulkových míst v posledních dvou letech nám vlastně ani nic jiného nezbývá. Úředními jazyky Severoatlantické aliance jsou angličtina a francouzština. Je reálné, abychom měli vojáky, kteří budou výborně ovládat oba tyto jazyky? Pokud mi někdo řekne, že dokonale ovládá dva cizí jazyky, tak se usměji. To, aby někdo zvládl dva jazyky na takové úrovni, že bude bez problému číst autory, kteří píší třeba jako Vančura nebo Čapek, je téměř nemyslitelné. V tomto případě se jedná o úroveň vyšší než SLP 3. Kdysi byla takovým neoficiálním mezinárodním jazykem latina. Poté dlouho francouzština. Dnes toto místo patří angličtině. A ta je kromě mé profese i mým koníčkem. Vlastně za ty roky už pořádným koněm. Osobně bych chtěl patřit mezi těch pár šťastlivců, kteří mimo angličtiny dokonale vládnou i francouzštinou. Text: mjr. Pavla Poláková Foto: Vladimír Marek a archiv ÚJP

Protests then spread to the capital, Tripoli, where thousands of demonstrators headed onto the city’s main square. The Libyan government had, in addition to the use of lethal weapons, sought to impose an information blackout, blocking the internet and satellite television, and forbidding foreign journalists from entering. Reports from the conflict zones lacked the needed objectivity due to very few impartial journalists being present in these areas. Reports of Libyan airplanes attacking protesters in Tripoli were thus met with mixed reactions. It was also reported that some Libyan military units refused to shoot protesters and that Gaddafi had hired mercenaries and militiamen from other African countries. The rebels established a coalition named the Transitional National Council which was based in Benghazi. On Tuesday, 22 February, the United Nations Security Council held a closed-door session to discuss the violence in Libya, international sanctions such as an arms embargo, an asset freeze and a travel ban against Gaddafi’s government officials. After days of considering further courses of action, on the 19th of March a multi-state coalition began military intervention in Libya. Among the first to get directly involved in the conflict were nineteen French fighter planes, which protected the rebel-controlled city Benghazi and destroyed several armoured vehicles. Other military operations began with US and British forces firing over 110 Tomahawk cruise missiles and the French Air Force and British Royal Air Force undertaking sorties across Libya. A naval blockade by the Royal Navy was also implemented. After the UN Security Council approved a no-fly zone over Libya, Gaddafi responded by ordering his troops to cease fire. The intervention was initially largely led by France and the United Kingdom with command shared with the United States. On the 28th of March NATO announced that it would take command of all military operations related to enforcement of the United Nations mandate 1973 to ensure the safety of civilians in Libya against forces loyal to the leader Muammar Gaddafi.

Phraseology and definitions Course of action – a plan of action to accomplish a mission or task which follows the guidelines given, does not result in damaging the command and is uniquely different from other actions being considered or taken. Cease fire – in our context: a suspension of hostilities between warring parties. It is usually the first step toward creating a permanent truce, but can also mean an order issued to field artillery units to signify the end of a fire mission.

Comentary militiaman – a person serving in a militia. Militia can have several meanings in English, for example: an armed force consisting of civilians rather than professional soldiers; or a military body which is not part of a regular army but is a subject to serve in the army in an emergency. Security compound – a set of buildings within a secure perimeter (guarded wall) housing different government officials. Mercenaries are also sometimes informally referred to as soldiers of fortune or dogs of war. Muammar Gaddafi – as there’s no universally accepted authority for transliterating Arabic names, the Gaddafi’s name can be found rendered as Kadafi, Gadafi, Qaddafi, Gathafi, etc.

Poznámky V angličtině existuje vedle výrazu take over (převzít – většinou velení či vedoucí role) také výraz hand over (předat – může být teritorium, předmět, moc, apod.) a overtake (nejčastěji ve významu předjet či dojet). U výrazu missile rozlišujeme americkou /mɪsəl/ a britskou /mɪsaɪl/ výslovnost.

technika a výzbroj

EXERCISES 1. Match the words with the definitions. There is one extra definition.

3. Match the word from the right box with the expressions from the left to create expressions used in the text.

1. uprising

=

_______________________________________

2. mercenary

=

_______________________________________

3. missile

=

_______________________________________

4. rebel (noun) =

_______________________________________

5. riot

=

_______________________________________

A._____________________ E. ________________________

6. lethal

=

_______________________________________

B. _____________________ F. ________________________

7. blackout

=

_______________________________________

C. _____________________ G. ________________________

8. take over

=

_______________________________________

D._____________________ H. ________________________

a) able to cause death b) a person who serves in the armed forces of another state for money c) an explosive rocket, containing its own propellant and usually equipped with a guidance system d) the act of seizing, or appropriating authority, control, management, leadership etc. e) a revolt or rebellion f) armed conflict utilizing international forces g) a person who refuses allegiance to, resists, or rises in arms against the government or ruler of his or her country h) a violent public disturbance i) a stoppage, suppression or elimination of something

2. Re-order the words to create sentences. 1. mobilize protest to force Growing militia Libyan. 2. uprising continue forces between and the Gaddafi‘s Clashes. 3. fate African in Libya await nervously mercenaries their.

take participating naval undertake arms travel asset cruise

ban embargo command sorties missiles freeze parties blockade

4. Put the expressions from the previous exercise into the sentences below. 1) Belarus has seriously violated the international _______ ________ on Ivory Coast by supplying several helicopters to the leader of one of the fighting parties. 2) NATO agreed to _______ ________ of all Libya operations form the U.S.–led force. 3) The new Chinese jet can _______ ________of around 750 miles and reach a top speed of over 500mph. 4) More than 112 Tomahawk _______ ________ struck over 20 targets inside Libya in the opening phase of the on-going international military operation in North Africa. 5) Saudi Arabia has imposed a _______ ________ on northern Yemen’s Red Sea coast to stop weapons from reaching the Shiite Muslim rebels. 6) Egypt’s top prosecutor has ordered a _______ ________ and an _______ ________ for former President Hosni Mubarak and his family to limit his chances of avoiding prosecution. 7) All __________ __________ agreed to cease fire and return to negotiations.

4. for concern Gadhafi cause bring Sanctions serious. 5. Libyan missiles fires air on U.S. cruise defences.

5. Unscramble the words below and fill in the gaps in the quotation. Ex. logd

Answer key to the exercises Ex. 1: 1e, 2b, 3c, 4g, 5h, 6a, 7i, 8d. Ex. 2: 1. Growing protest force Libyan militia to mobilize. 2. Clashes continue between the uprising and Gaddafi’s forces. 3. African mercenaries in Libya nervously await their fate. 4. Sanctions bring Gadhafi serious cause for concern. 5. U.S. fires cruise missiles on Libyan air defences. Ex. 3: a. take command, b. participating parties, c. naval blockade, d. undertake sorties, e. arms embargo, f. travel ban, g. asset freeze, h. cruise missiles. Ex. 4: 1 e., 2 a., 3 d., 4 h., 5 c., 6 f./g., 7 b. Ex. 5: The desire of gold is not for gold. It is for the means of freedom and benefit.

gold

1. eridse

____________________________________________

2. masne

____________________________________________

3. modrfee 4. teenbif

____________________________________________

gold is not for _______. gold The _________ of ______ It is for the _____ of _________ and ________.

3

200

Zpracoval tým ÚJP Vyškov

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

KUB Historie a služba Vývoj divizního mobilního protiletadlového raketového komplexu KUB (používá se rovněž označení ve formě Kub) realizoval pro sovětskou armádu od roku 1961 tým vývojové kanceláře OKB-15 (Opitnoje Konstruktorskoje Bjuro) vedený V. V. Tichomirovem. Požadavkem bylo zničení cíle pohybujícího se rychlostí až 600 m/s na vzdálenost až 20 km s pravděpodobností zničení 0,7 ve výškách od 200 do 7 000 m. Základ koncepce tvoří dvě pásová vozidla, a to Samochod A s radiolokátory a Samochod B s odpalovacím zařízením. Vzhledem k nedostatečně energeticky výkonným prachovým směsím pro raketové motory bylo rozhodnuto o využití nové koncepce náporového motoru s tuhou pohonnou hmotou (TPH). K zavedení do výzbroje došlo roku 1967. V témže roce defilovala na slavnostní přehlídce odpalovací zařízení vyzbrojená váhovými ekvivalenty řízených střel, protože se nepodařilo zahájit sériovou výrobu bojových řízených střel. Nízká kvalita první série komplexu KUB vedla již v následujícím roce k zahájení vývoje modernizované verze KUB-M. Ta byla schopna ničit cíle manévrující s přetížením 5 až 6 G. V sovětské armádě tvořily KUBy výzbroj protiletadlových pluků složených z pěti palebných baterií, z nichž každá měla po čtyřech odpalovacích zařízeních 2P25, jednom radiolokátoru SURN 1S91 (Samochodnaja Ustanovka Razvědki Naveděnija) a dvou kolových nabíjecích vozidlech 2T7. Velitelská baterie disponovala přehledovým radiolokátorem P-18 a radiolokačním výškoměrem

PRV-9A. Sériová výroba komplexu KUB probíhala v období 1978–1983. Export probíhal do 25 států celého světa, včetně Československa. Verze směřující do arabských zemí nesla označení 2K12ME Kvadrat. K jejich bojovému nasazení došlo především v letech 1973 a 1982 armádami Egypta a Sýrie proti izraelskému letectvu. Dále v Bosně a Srbsku při obraně proti letectvu NATO. Do výzbroje naší armády se KUBy dostávaly od roku 1975. Byly jimi postupně vyzbrojeny protiletadlové pluky (plp) – 171. plp (Rožmitál pod Třemšínem), 251. plp (Kroměříž), 12. plp (Mariánské Lázně), 11. plp (Stříbro), 2. plp (Janovice), 4. plp (Jihlava) a 9. plp (Strakonice). V současné době jsou komplexy KUB verze M2 s řízenými střelami verze M3 ve výzbroji 25. protiletadlové raketové brigády Strakonice. Střely verze M3E byly spotřebovány. V nedávné době realizovala společnost RETIA Pardubice modernizaci komplexů, takže nyní nesou označení 2K12KUB Cz.

technika a výzbroj

Základní technický popis Odpalovací zařízení i radiolokátor používají identický pásový podvozek GM-575, který se liší nástavbami. Obsluhy mají pracoviště uvnitř nástaveb. Integrální součást tvoří nezávislá zdrojová jednotka 1A5. Odpalovací zařízení 2P25 nese otočnou lafetu se třemi lištami, které nesou řízené střely a slouží k nastavení jejich náměru. Díky tomu dostalo neoficiální pojmenování „Tři prsty smrti“. SURN má koherentně-impulzní přehledový radiolokátor 1S11 a koherentně-dopplerovský střelecký radiolokátor 1S31. Řízená střela 3M9 má poloaktivní samonaváděcí hlavici 1SB4. Za ní je autopilot a bojová hlavice s přibližovacím rádiovým zapalovačem. Zadní část těla řízené střely tvoří spalovací komoru startového raketového motoru na TPH. Letový motor začíná pracovat až při dosažení určité rychlosti letu po vyhoření startového motoru. Využívá okolní vzduch vstupující do sacího kanálu vysokou rychlostí a zvyšuje jeho tlak spalováním TPH umístěné ve středu těla řízené střely.

Praga V3S Historie a služba

Základní takticko-technická data Minimální výška cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25 m Maximální výška cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 000 m Minimální účinný dostřel . . . . . . . . . . . . . . . . .2 700 m Maximální dostřel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23 000 m Maximální rychlost cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . .600 m/s Doba přechodu do bojové polohy . . . . . . . . . .7 min Doba reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 s Délka řízené střely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5,84 m Hmotnost řízené střely . . . . . . . . . . . . . . . . . . .635 kg Hmotnost bojové hlavice . . . . . . . . . . . . . . . . .57 kg

Připravil: Martin Koller Foto: Jan Kouba

Střední terénní nákladní automobil V3S, známý pod lidovou přezdívkou véeska, patří k nejznámějším produktům našeho obranného průmyslu. Počátky společnosti ČKD Praha, která jej vyvinula a vyráběla, spadají do poloviny 19. století. Výroba automobilů tam byla zahájena roku 1904. K nejznámějším produktům patří nákladní typy RV a RN, asistenční AV a luxusní Grand, který používal i prezident Masaryk. Roku 1950 zadalo Ministerstvo obrany požadavek na nový terénní nákladní automobil. Podle oficiálního zadání měl podvozek vycházet buď z amerického typu Stubacker US6, nebo sovětského řady ZIS s pohotovostní hmotností 5 200 kg, s polovinou vznětového motoru Tatra 912 se vzduchovým chlazením. Podvozek v konfiguraci 6×6 nakonec vycházel z amerického vzoru. Se zapojením odborníků z Vojenské akademie se podařilo realizovat vývoj za čtyři měsíce, včetně předpokladu využití minima ušlechtilých konstrukčních materiálů. Funkční vzor byl dokončen v srpnu 1951 a dostal označení V3S, což podle tehdejší klasifikace znamená: třítunový speciální nákladní automobil pro armádu (Vojenský 3tunový Speciál). Výsledkem sériové výroby zahájené roku 1953 bylo 165 000 automobilů ve 160 verzích. Vojenská i civilní provedení se vyvážela do 41 zemí. Civilní vývojovou verzí byl dvounápravový valník Praga S5T. Většinu nástaveb pro armádu kompletoval Vojenský opravárenský závod Přelouč. Později se na výrobě automobilů i přívěsů a speciálního příslušenství podílely firmy Avia Letňany

a Bratislavské auto-mobilové závody (BAZ). AZ)).. AZ). AZ Z vojenských verzí je nejznámější nejz ne jzná námě ám měějšší 30mm samohybný protiletadlový otiileta leetaadl dlov o ý dvoj dv dvojkavoj o ka kanon vz. 53/59, známýý pod podd kkódovým óddov o ým m vvývojovým ývoj ýv ojov ovým ovým ov ým Osvě svě vědč dčiill ssee př dčil dč ppředevším řed edev evší ším za bbojů ší o ů naa úúze oj zeeoznačením Ještěrka. Os Osvědčil úzeDáálee 130mm D 13300m mm m rraketomet aket aket ak etom omeett vvz. z. 51, z. 51, 1, kkterý tteerýý mí bývalé Jugoslávie. Dále avvov ován án nnaa ná ákl kladní addní ním au ním uto omo mobi biluu SSteyr. bilu bi tteeyrr. byl v Rakousku přepravován nákladním automobilu ko olo ového véého oo bbrrněěnéého ho transportéru trraansspo p rt r éérru vy yProbíhal rovněž vývoj kolového obrněného vy3SS Ne N jrj o ší š ře řeně něější jjšší verze er e byly b l valník alní al lnníík užívajícího podvozek V V3S. Nejrozšířenější s plachtou a skříň. První sloužila i jako tahač některých děl. Jejím nejslavnějším nasazením byla však doprava materiálu na horu Ještěd při stavbě vysílače. Skříně sloužily především pro přepravu desítek druhů dílen a dále jako velitelská, sanitní a spojovací vozidla. Nejznámější skříň používali pravděpodobně naši zdravotníci, kteří vezli roku 1968 léky do africké nemocnice v Lambaréné. V osmdesátých letech provedl Vojenský opravárenský závod 027 v Trenčíně rozsáhlou modernizaci vozidla, které zastarávalo vzhledem k velké hlučnosti a malé rychlosti. Výsledný typ nese označení V3S 6×6 Turbo-M6. Lze jej rozeznat podle reflektorů umístěných v předním nárazníku. Véesky se rovněž zúčastnily misí naší armády na Balkáně, v Iráku i Afghánistánu. V roce 2004 byly oficiálně vyřazeny z její výzbroje, avšak menší množství zůstává dosud ve službě, přestože od vzniku prototypu uplyne letos už 60 let.

diplomatický protokol a etiketa

Příprava zahraničních cest

Základní technický popis Základním konstrukčním prvkem je rám vybavený třemi tuhými nápravami. V přední části jsou upevněny motor a převodovka, které podélně dělí dvoumístnou kabinu. Převodovka, přídavná převodovka a rozvodovky zajišťují pohon zadních náprav a v případě potřeby i přední nápravy. Samovyproštění umožňuje naviják poháněný motorem vozidla. Na části rámu za kabinou je upevněna buď korba, skříň nebo nějaká speciální nástavba.

Hlavní takticko-technická data: Pohotovostní hmotnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . Užitečná hmotnost (nosnost) na silnici . . . . . . Užitečná hmotnost (nosnost) v terénu . . . . . . Přípojná hmotnost na silnici . . . . . . . . . . . . . . Přípojná hmotnost v terénu . . . . . . . . . . . . . . Obložnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výkon motoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5 470 kg 5 000 kg 3 000 kg 5 500 kg 3 100 kg 24 osob 6 910 mm 2 310 mm 2 920 mm 72 kW 60 km/h

Připravil: Martin Koller Foto: MPIcz

Součástí běžné agendy jakéhokoli ústavního činitele, ké tedy i ministra obrany, jsou samozřejmě zřejm i zahraniční cesty. Rozlišujeme m mezi oficiálními a pracovními návštěvami jednotlivých států nebo návštěv mezi fo formálními a neformálními zasedáními sedáním ministrů obrany, ať už EU nebo NATO. Pro tato zasedání se N začal široce užívat termín „ministeriš áda“, i když ten v žádném slovníku nenajdete. Ať už je ale povaha cesty nenajd jakákoli, jakáko najdeme mnoho věcí, které jsou jim společné, a těmto věcem j bychom bycho se v následujícím článku rádi věnovali. v K zahraniční cestě zpravidla dochází na základě písemného doch pozvání druhé strany. Pokud je pozv takové tako pozvání kvitováno, je určitá cesta zařazena do oficiálního plánu plán zahraničních cest ministra. S blížícím se datem cesty samobl zřejmě zřejm narůstá komunikace mezi námi a hostitelem. V těchto případech zpravidla funguje jako dokonalý prostředník velvyslanectví ČR v dané zemi. Velvyslanci a především přidělenci obrany, pokud jsou pro danou zemi akreditováni, se v maximální míře podílí na přípravě cesty. Jejich úkolem je mimo jiné navázat komunikaci s institucemi, které by ministr chtěl navštívit. Při oficiálních nebo pracovních cestách se ministr nesetkává pouze se svým protějškem v dané zemi, ale snaha je setkat se i s předsedou vlády, předsedou místního parlamentu, případně dalšími činiteli. Právě pro organizaci těchto setkání jsou pracovníci velvyslanectví klíčovými osobami. Pracovníci velvyslanectví jsou také obeznámeni například s tím, kde je nejvhodnější se ubytovat, což je v určitých zemích, s ohledem na bezpečnostní rizika, skutečně velmi důležitá informace. Takové hotelové apartmá se zahradou a přímým přístupem na pláž sice na první poslech zní velmi lákavě, ale právě ubytování v podobném apartmá by nadělalo velké vrásky nejen ministrovým ochráncům. Když už je řeč o ochranné službě ministra, nesmíme zapomenout, že i zde jsou velvyslanectví velmi nápomocna, protože komunikují s místními úřady a zajišťují pro bodyguardy povolení k nošení zbraně v dané zemi. Při příletu delegace do požadované destinace pak velvyslanci a přidělenci obrany zpravidla delegaci doprovázejí po celou dobu pobytu a plní funkci takzvaného čestného doprovodu. Jednou z prvních věcí, kterou si musíme ověřit, je skutečnost, jestli máme s určitou zemí vízovou povinnost. Pokud tomu tak je, je třeba vybavit pasy všech členů delegace vízy. Víza jsou vybavována na velvyslanectvích navštěvované země v ČR. Je třeba mít také na paměti fakt, že některá víza v pasu by mohla způsobit problémy

při vstupu do jiné země, z tohoto důvodu je možné a velmi praktické, aby jedna osoba vlastnila i více než jeden pas. Samozřejmě nejde opominout plánování přepravy, ať již jde o přepravu do navštěvované země, či přepravu na místě. Co se týče přepravy do místa konání návštěvy, pokud se nejedná o zahraniční cestu do sousedních zemí, je zpravidla potřeba objednat letoun u 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Zde jsou schopni vybrat odpovídající typ v závislosti na vzdálenosti cíle a celkové velikosti delegace. Přeprava na místě je pak realizována pomocí vozů našeho velvyslanectví, kdy ministr obvykle cestuje s velvyslancem v limuzíně a pomocí dalších vozů, které dává, obzvláště v případě oficiálních návštěv, k dispozici hostitelská strana. Pokud možno v co nejtěsnější době před zahájením cesty je potřeba vytisknout pro všechny členy delegace podrobný program cesty, takzvaný minutovník. Už z názvu samotného vyplývá, že informace v něm popsané by měly být co možná nejdetailnější. „Minutovník“ se obvykle tiskne v den odletu, případně maximálně den předem, neboť změny v programu se ve většině případů dějí do poslední chvíle. V závislosti na povaze cesty je také nutné mít na zřeteli případnou výměnu protokolárních darů. Při neformálních zasedáních ministrů obrany NATO se něco takového skutečně nepředpokládá, i když pro jistotu je vhodné vždy mít něco při ruce. Při oficiálních zahraničních návštěvách je však výměna darů brána za samozřejmost. Vždy je ale potřeba vést v patrnosti, že případné předání darů neiniciuje hostitelská strana, nýbrž strana hosta. Hostitel totiž v případě neočekávaného daru může rychle zaimprovizovat a nějaký dar nabídnout, přece jen se nachází na své půdě, pro stranu hosta by ale mohlo dojít v případě neočekávaného daru k velice nepříjemné p j situaci. Není totiž nic ic horšího, než zažít okamžik, kdy náš pan ministr dostane nějaký dar a jeho protokolista okolista nemá v ruce nic, co by recipročně pročně nabídl. Termín, kterým se tato ato situace pojmenovává, tedy „protokolistova smrt“, je více ce než výstižný a dožít see jí si nikdo z protokolistů listů rozhodně nepřeje. eje.

Život tropí hlouposti… Utajený revolver

V době, kdy jsem působila v protokolu předsedy vlády, se stala historka, na kterou nemohu nikdy zapomenout. Jednoho z tehdejších místopředsedů vlády jsem doprovázela na pracovní zahraniční cestu do Ruské federace. Cílem návštěvy byl podpis důležitého dokumentu. V rámci svého pracovního programu navštívil pan místopředseda významnou zbrojařskou společnost. Já jsem v té době byla na naší ambasádě v Moskvě a s pracovníky velvyslanectví připravovala slavnostní večeři, kterou podával tehdejší velvyslanec. Po návštěvě zbrojovky se pan místopředseda vrátil na zastupitelský úřad. Podal mi zabalený dar a požádal mě o jeho uschování do protokolárního zavazadla. Celá pracovní cesta proběhla hladce, dokument byl podepsán, slavnostní večeře se uskutečnila ve velmi přátelské atmosféře a naše delegace byla večer vozidly hostitelské strany a velvyslanectví převezena na letiště k vládnímu speciálu. Kolegové z delegace byli odbaveni a pomalu nastupovali do letištního autobusu. Já jsem společně s radou české ambasády uzavírala skupinku a myšlenkami již byla doma. Po náročném pracovním dni ze mě spadlo napětí a já již jen automaticky pokládala protokolární zavazadla na pás k rentgenové kontrole, abych ukončila odbavení. Z mého ležérního stavu mne však vyburcovalo ječení sirén a valící se horda ozbrojenců, kteří mě obklíčili, mířili na mě samopaly a křičeli rusky tak rychle, že jsem jim nebyla schopná rozumět. Ohromená hrůzou jsem začala hystericky křičet, že já „ničevó nesdělála“, a rada velvyslanectví pištěl, proč jsem mu nenahlásila ten revolver v kufru. Vytřeštila jsem oči – jaký revolver? Vše jsem pochopila v okamžiku, kdy jsem zahlédla zděšený výraz pana místopředsedy, „po anglicku“ mizícího v útrobách autobusu. Vysvětlení bylo y y nasnadě.

Místopředseda vlády obdržel od zbrojařů jako dar historický, ale jinak funkční revolver a tento „drobný“ detail mi zapomněl při úschově sdělit. Druhý den v Praze jsem od něj jako omluvu obdržela krásnou kytici. A dnes, když se potkáme, tak již z dálky na mě vykřikuje, že to opravdu nebylo úmyslně.

Připravili: Tomáš Varhánek a Štěpánka Nezmarová

47

inzerce Výběrové řízení

„ Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny taktiky útvarů a svazků katedry vojenského managementu a taktiky. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru vojenský management nebo příbuzném oboru, kurz vyšších důstojníků, alespoň 5 let praxe v oboru, praktické odborné zkušenosti a znalosti v oblastech použití vojsk v operacích, taktiky, velení a štábní služby, publikační činnost v oblasti operační a taktické činnosti vojsk, AJ 2222 a BP „T“. Termín obsazení místa – 1. červenec 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti do 8. června 2011 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, npor. Ing. Nela Urbanová, Kounicova 65, 662 10 Brno, tel.: 973 442 393. Výběrové řízení před komisí proběhne 16. června 2011. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Volná místa

„ Ředitel Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem nabízí systemizované místo pro VZP: z vedoucí oddělení podpory, SH 71, PT 11, KvPo 13, ČVO 31, BP „D“, AJ 2222. Požadujeme znalosti a zkušenosti v oblastech financování, rozpočtování, logistice a vedení kolektivu. Nástup od 1. 7. 2011. Kontakt: personalistka o. z. Bc. Věra Poláčková, alc. 286 154, mob. 602 278 959, fax 286 115. „ Velitel Praporu zabezpečení v posádce Vyškov nabízí systemizované místo pro VZP:

z mladší technik metrologie a OTD, SH 42, PT 9, KvP 10, ČVO 33, BP „V“. Požadujeme odborné znalosti a zkušenosti (praxe min. jeden rok) na pozici pracovník metrologie a OTD, osvědčení pracovníků metrologie mechanických veličin III. kvalifikačního stupně, školení řídícího orgánu OTD, kurz metrologie a OTD – ISL a znalost práce na PC (Excel). Nástup od 1. 9. 2011. Kontakt: npor. Ing. Šárka Krakovská, alc. 452 011, mob. 724 692 957, fax. 455 010, e-mail Krakovská Šárka – przab@sis. acr.

Přebor v bench-pressu Bench-press, neboli tlak v lehu na rovné lavici s činkou je nejspíše nejznámější posilovací cvik rozvíjející svaly hrudníku a rukou. V letošním roce se uskutečnil již druhý ročník otevřeného přeboru Armády České republiky v této disciplíně. Celkově se ho zúčastnilo osmnáct soutěžících. Během zápolení sehrávalo roli nejen to, kdo jak těžkou činku vytlačil, ale i váha soutěžících. Právě z ní totiž vycházel koeficient, na základě kterého se došlo ke konečnému výsledku. Jako třetí se umístil des. Miroslav Šebesta z Klatov s výkonem 190 kilogramů, za který získal 113,08 bodů. Na druhém místě skončil des. Tomáš Rybín z Jinců, který zvedl 180 kilogramů (113,31 bodů). Zvítězil des. Jan Malinovský z Pardubic s vůbec nejlepším výkonem v historii 207,5 kilogramu (119,02 bodů). Soutěže se zúčastnila i jedna žena, a to rtm. Martina Rašková z Jinců, které na vítězství z pochopitelných důvodů stačilo zvednou 40 kilogramů. Text a foto: Vladimír Marek

„ Velitel VÚ 1762 Žatec (velitelství 4. brn) nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: z starší důstojník skupiny informačních systémů, stanovená hodnost nadporučík (63), PT 10, kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání, ČVO 41, BP „T“, AJ 2211, zdravotní způsobilost „schopen jako výsadkář“; z starší důstojník skupiny komunikačních systémů, stanovená hodnost nadporučík (63), PT 10, kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání, ČVO 42, BP „T“, AJ 2211, zdravotní způsobilost „schopen jako výsadkář“; z 3× velitel spojovací čety, stanovená hodnost poručík (62), PT 9, kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání, ČVO 42, BP „T“, AJ 2211. Kontakt: kpt. Ing. Milan Murgaš, alc. 280 291, mob.724 801 270, e-mail [email protected].

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz

„ Náčelník VZ 6817 Boletice nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: z velitel čety zabezpečení, stanovená hodnost poručík (62), PT 9, kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), ČVO 11 (odbornost mechanizovaná) kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), BP „V“, AJ 2211; z velitel čety UVZ, stanovená hodnost poručík (62), PT 9, kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), ČVO 11 (odbornost mechanizovaná), kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), BP „V“, AJ 2211. Kontakt: PersP, alc. 326 866.

Toto číslo vyšlo dne: 9. 5. 2011

Různé

„ Koupím do sbírky různá vyznamenání, medaile a odznaky. Současné i staré, naše i cizí. Kontakt 605 745 922. „ Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění na trase Plzeň-Praha a zpět (Vítězné náměstí). Tel.: 602 880 900. „ Setkání absolventů vojenské školy v Moravské Třebové a udělování pamětní medaile absolventa školy. Více informací na www.vsmt.cz – odkaz „Absolventi". „ Hledám náhradu k VÚ 1825 Tábor na minometnou baterii jako obsluha minometu, hodnost desátník. Tel.: 739 637 478 Koníček Milan.

48

Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Kresby: Jiří Král Jazyková korektura: Jiřina Švarcová

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 3. 5. 2011

Foto na titulní straně: npor. Miroslav Jordánek

Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: [email protected]

Informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: „ jméno a příjmení, „ datum narození (NE rodné číslo!!!), „ údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, „ adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: „ číslo VÚ či VZ a město posádky, „ číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: „ číslo účtu, na který má být poslán honorář, „ název a číslo banky, „ na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

V polovině devadesátých let byla započata tvorba znaků vojenských útvarů AČR a dalších armádních zařízení a institucí. Společně se vznikem základních resortních vyznamenání a medailí (Záslužný kříž, medaile Za zranění nebo Za službu v zahraničí apod.) vznikl v roce 1996 jeden z prvních oficiálních znaků – znak Ministerstva obrany ČR. Tvoří jej španělský štít, lemovaný pětkrát se opakující modro-červeno-bílou trikolórou a jednou dělený. V horní, červené polovině je vyrůstající český lev, na dolní, modré polovině jsou položeny dva zkřížené, vzhůru orientované stylizované meče. Celkově znak svým štítem i polovinou českého lva odkazuje k české státnosti a spodní polovina (zkřížené meče) pak k základnímu tradičnímu symbolu naší armády potažmo ozbrojených sil ČR, odkazujícímu na historické tradice z dob vojenství českého království. Tato symbolika se stala základem pro systém znaků dalších institucí a úřadů ministerstva obrany. Základním rozdílem je, že symbol v dolní polovině vždy odpovídá činnosti dané instituce. Takto vznikly např. znaky Vojenského historického ústavu Praha, sekce vyzbrojování MO ČR, odboru vojenského letectví MO ČR, Inspekce ministra obrany a dalších. Znak je používán při prezentaci Ministerstva obrany České republiky jako celku, na resortních medailích a při dalších příležitostech.

Znak SOPS MO

Pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československa

Znak VHÚ

Stranu připravil pplk. Robert SPEYCHAL, VHÚ

Na současných protipirátských operacích se podílejí námořní hlídkové letouny P-3 Orion několika zemí.

Foto: Ministerstvo obrany Austrálie