6/2011
REPORT
V roli záchranářů O činnosti českých vojáků v misi ISAF čtěte na straně 12.
KAREL
RODEN ZUZANA
FIALOVÁ MAREK
ADAMCZYK VERONIKA
KUBAŘOVÁ
OPRAVDU SI MYSLÍTE, ŽE ZNÁTE PŘÍBĚH LIDIC?
V KINECH OD 2. 6. 2011 Ministerstvo obrany ČR je jedním z partnerů filmu. Po odborné stránce se na něm podílel podplukovník Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu Praha.
editorial
obsah TÉMA – BÍLÁ KNIHA O OBRANĚ Bílá kniha není kouzelný proutek
4
Rozhovor s jedním ze členů odborné komise pro přípravu Bílé knihy o obraně je Lubošem Dobrovským
MY A NATO Tváří v tvář systému AWACS
6
Na letecké základně v Geilenkirchenu se uskutečnil slavnostní ceremoniál u příležitosti přistoupení České republiky do aliančního programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení
VÝCVIK Smrtelně nebezpečná džungle
8
Univerzita obrany měla díky spolupráci s francouzským vojenským školstvím možnost vyslat další dva posluchače do Francouzské Guyany
V nové roli
14
Alianční cvičení Brave Beduin prověřilo práci českého výpočetně analytického střediska vyhodnocování radiační, chemické a biologické situace
Pod dračí ochranou
18
Největší letošní cvičení libereckých chemiků Peaceful Dragon bylo zaměřeno na certifikaci aliančních sil rychlé reakce – NRF 17 a 18
Letecké manévry „tygří“ elity
28
Na jubilejním NATO Tiger Meet ve francouzském Cambrai sváděli vzdušné souboje také čeští „tygři“
Extra létání před veřejností
36
Předváděcí tým vzdušných sil Armády České republiky (Display Team) má za sebou první vystoupení letošní nabité sezóny
MISE V roli záchranářů
12
Z Afghánistánu se po osmiměsíčním působení vrátila 1. jednotka výcvikového a poradního týmu
Vážení čtenáři, v roli člověka píšícího editorial jsem se opravdu ocitl poprvé. Hned v úvodu vás mohu ujistit, že funkci šéfredaktora našeho armádního periodika jsem opravdu nepřevzal. Delší dobu jsem přemýšlel, jak vás, řekněme netradičně, oslovit. Ano, mohl jsem být ještě modernější a využít pro mne zatím lehce utajenou sociální síť facebook. Řekl jsem si ale, proč. Zůstaň u tradičních forem, konečně celá armáda je s tradicemi velice úzce spjata a čerpá z nich poučení a inspiraci. Zpět však k mému záměru oslovit vás a vyzvat vás k otevřené diskuzi o budoucnosti české armády. Již tušíte, proč nyní a proč k budoucnosti. Důvod je zřejmý – Bílá kniha o obraně. Je až k nevíře, co vše jsem o ní již slyšel, co vše v ní údajně, tedy zaručeně je či není. Snad tomuto informačnímu šumu alespoň částečně zabránilo její zveřejnění na armádních webových stránkách a každý z vás měl a má možnost si ji stáhnout, případně vytisknout a v klidu si ji přečíst a prostudovat. Pro ty z vás, kteří jste tak ještě neučinili, ocituji pár řádek z mého úvodního slova, kde mimo jiné píši: „My, vojáci, často říkáme, že naším posláním je pouze poslouchat rozkazy a plnit je. Nesmíme být tak pasivní. Nerozhodujeme sice o tom, jaké je poslání armády a jak má být nasazována, ale musíme být aktivnější při navrhování toho, jak nejlépe zorganizovat vojenskou stránku obrany České republiky a jejích spojenců. Jsem rád, že tento dokument vznikl, protože situace, ve které se nacházíme, je vážná. Nyní se nerozhoduje jen o tom, jestli bude AČR větší či menší a jak bude vyzbrojena. Jde o mnohem více, o samotné přežití armády jako funkčního organismu. Uskutečňování Bílé knihy o obraně nebude jednoduché.“ Ano, otevřeně přiznávám, nebude jednoduché a některá doporučení a závěry se nás budou i bolestně dotýkat. Jsem realista a vím, že ani zpřístupnění celého obsahu nezabrání různým diskuzím, polemikám, vzniku různých fám a možná i deziluzím o budoucnosti té či oné jednotky nebo druhu vojska. Nabízím vám proto možnost otevřeně se ptát a zasílat na adresu mé kanceláře (
[email protected],
[email protected]) nebo adresu redakce (
[email protected]) své dotazy, podněty a názory. Odpovědi pak naleznete vždy na stránkách našeho armádního měsíčníku. Ptejte se.
HISTORIE Příběh plný osudů
20
Ministerstvo obrany pomohlo na svět dalšímu filmovému snímku s všeříkajícím názvem Lidice
armádní generál Vlastimil PPicek, náčelník Generálního štábu AČR
ČIN ROKU (Ne)udělal by to každý…
22
„Děkuji, že jste mi pomohl. Nebýt vás, asi bych v tom autě uhořel,“ řekl Miroslav Gottwald rotmistrovi Petru Šírovi
TECHNIKA A VÝZBROJ Pandur II technicky
23
Základní taktické a technické informace o KBVP Pandur II
IDET 2011 – menší, ale zajímavý
32
V Brně se konal veletrh IDET 2011, který seznámil návštěvníky s řadou novinek obranného průmyslu
Lehký dopravní letoun L-410 Turbolet
43
Bojové vozidlo pěchoty BVP-1
45
Náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek hledá dvě nastávající maminky, aby jim mohl předat dárek Venduly Purmannové z projektu „Kam s dětmi“, od které převzal dva baby pásy. Tyto pásy umožňují přehrát miminkům v bříšku maminky hudbu či hlas otce, který je dlouhodobě mimo domov. Hledáme maminku, která očekává děťátko, jehož tatínek-voják bude brzy odvelen do zahraniční mise, aby chránil a budoval domov dětem a jejich matkám v neklidných oblastech. Ozvěte se, prosím, na
[email protected].
MEDAILON Šest a půl tisíce hodin nad zemí
27
Armáda ČR vyhlásila „válku“ epidemii 21. století – nadváze a obezitě
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Prevence = bezpečnost
40
Ministerstvo obrany ČR získalo akreditaci v oblasti prevence rizik
LOGISTIKA Revize ve vlastní režii
38
Poslední červencový den odchází do zálohy vojenský pilot s unikátním náletem na bitevních vrtulnících Mi-24
ŽIVOTOSPRÁVA Naděje pro XXL vojáky(ně)
Hledáme nastávající maminky!
35
„S napětím budeme čekat na rozhodnutí, kolik si armáda ponechá vrtulníků Mi-24V a jak využije našich schopností,“ říká velitel 223. letky oprav letecké techniky podplukovník Alois Matýzka
Military English Diplomatický protokol a etiketa Inzerce
41 47 48
rubrika Všechno bylo jinak než dříve. Tak lze stručně charakterizovat letošní cvičení Labe 2011. Na první pohled zaujala realita veškeré činnosti. V minulosti bylo cvičení obvykle zaměřeno na stavbu mostu, kde se prezentovali pouze specialisté 15. ženijní brigády. Letos se však mnohé změnilo. Několikahodinová prezentace vytvářela dojem bojového nasazení. Při efektivní ukázce systémové činnosti, a to nejen na vodě, zde cvičilo celkem 280 příslušníků 151. ženijního praporu 15. ženijní brigády, 7. mechanizované brigády, 4. brigády rychlého nasazení a 25. protiletadlové raketové brigády. S nimi spolupracovali příslušníci 22. letecké základny. Už ženijní průzkum na člunu RUSB připomínal spíše akci amerických speciálních jednotek Riverine Squadron (RIVRON). Přitom došlo i na záchranáře lovící z vody potápěče, který simuloval topícího se vojáka. Hlavní práci však na vodě odvedly motorové čluny MO-2000 a MO-634, které manipulovaly s díly pontonového mostu a 150tunovým soulodím. Zde se uplatnila i fyzická kondice ženistů, kterou nelze vždy nahradit technikou. I v tomto případě je základem úspěchu sehranost celých týmů, opírající se o tvrdý, případně i mokrý výcvik. Text: Martin Koller Foto: Radko Janata
2
Tentokrát společně
3
Bílá kniha není kouzelný proutek Jedním z členů odborné komise pro přípravu Bílé knihy o obraně je Luboš Dobrovský, který na počátku devadesátých let dva roky působil ve funkci tehdy ještě federálního ministra obrany. Poslední měsíce jsem se s ním potkával v budově ministerstva obrany. Samozřejmě že jsme hovořili o Bílé knize o obraně. Ve svém článku o tomto významném dokumentu z počátku letošního května Luboš Dobrovský mimo jiné napsal: „V průběhu přípravy Bílé knihy o obraně unikaly čas od času do tisku nepřesné, ba i zcela nepravdivé informace…“ Využil jsem tedy příležitost, že kniha je dopsána a komise má tedy „odpočinkový čas“, a požádal Luboše Dobrovského o rozhovor. Ve středu 18. května vláda schválila Bílou knihu o obraně. Co tento akt znamená? Je to samozřejmě zadostiučinění pro všechny, kteří na tomto dokumentu víc než sedm měsíců pracovali. Zároveň to je zahájení další náročné práce, která směřuje k realizaci cílů a doporučení, které Bílá kniha obsahuje. Prvním krokem k tomu, aby se podařilo co nejrychleji a co nejefektivněji naplňovat záměry BKO, je vytvoření plánovací rady ministra obrany. Úkoly této nepočetné skupiny složené z vysokých představitelů resortu obrany jsou již definovány. Hovoříte o úkolech, můžete být konkrétnější? Jsou stanoveny závazné priority. Jedním z prioritních úkolů je změna struktury vedení a řízení resortu obrany tak, aby se urychlila, zefektivnila a zprůhlednila realizace rozhodnutí směřujících ke zprůhlednění akvizic, k odpovědnému hospodaření s rozpočtem a k zachování nezbytných obranných schopností ozbrojených sil ČR. Tato změna se významně dotkne jak civilní, tak vojenské části ministerstva obrany. Sníží se počet nejrůznějších administrativních, řídicích i velitelských stupňů. Sníží se počty, sníží se výdaje. To je také odpověď těm, kteří Bílou knihu kritizují za nedostatečnou konkrétnost. Konkrétní výstupy, tedy dosahování stanovených cílů, to je teď náplň práce vedení ministerstva obrany. Bude to v mnoha ohledech náročnější než sama tvorba Bílé knihy. Bílá kniha popisuje stav. Není dobrý. To je jedno sdělení, s nímž Bílá kniha přichází. Autoři hledají a myslím, že nacházejí cestu k nápravě. Nehledají žádné viníky nedobrého stavu věcí. To není jejich věc. Ten stav kvalifikovaně konstatují a hledají způsoby, jak z té – v jistém smyslu nouzové situace – vyjít. Jak ji
4
řešit s respektem k reálným rozpočtovým možnostem a k povinnostem, které naše zákony a mezinárodní závazky ozbrojeným silám ukládají. Řešit tak, aby byly zachovány a perspektivně rozvíjeny nezbytné obranné schopnosti státu. Dovolím si Vás na okamžik přerušit. Nejfrekventovanějším dotazem od vojáků je oblast jejich finančního zajištění… Hledání a nalezení potřebných finančních zdrojů, z nichž bude možné kompenzovat některá snížení příjmu vojáků, je právě jednou z priorit, jimiž se vedení MO velmi vážně zabývá. Tyto prostředky musí být nalezeny. Situace je taková, že armáda ztrácí schopnost konkurence na civilním trhu práce. Je neudržitelné, aby hranice příjmu, zvláště u nižších hodnostních sborů, byla pod celospolečenským průměrem. Musíme si uvědomit – nejen my, kdo se na MO zabýváme řešením současného stavu ozbrojených sil, ale měla by si toho být vědoma i celá společnost – že lidé, kteří se dobrovolně smiřují s určitým omezením svých práv a svobod a podpisem kontraktu se dobrovolně rozhodují vystavit řadě rizik, která mohou znamenat ztrátu zdraví či dokonce i života, musí být řádně finančně ohodnoceni. V odpovědi jste několikrát použil slovo musí, dokonce hovoříte o neudržitelném stavu. Známe cestu k naplnění? Bude to tvrdé a těžké a nebude to vyřešeno okamžitě. Problémy se nahromadily v čase a jejich řešení bude postupné. Bude také věcí vedení ministerstva obrany a zejména velitelů, bude to jejich povinností, aby dokázali přesvědčivě a srozumitelně vysvětlovat vojákům, oč v současné situaci jde. Bez porozumění těch, koho se Bílá
kniha týká, nedosáhneme dobrého výsledku. Zejména v okamžiku, kdy říkáme, že utlumíme tu rychleji, tu pomaleji některé, dosud existující schopnosti. To je také předmětem časté kritiky. Chtěl bych všechny ujistit, že tato rozhodnutí jsou výsledkem velmi důkladné odborné analýzy našich povinností a možností. Na základě analýz zjišťujeme například, že určité hrozby nejsou aktuálně výrazně pravděpodobné, a proto některé zbraňové systémy a schopnosti na nich závislé nejsou pro tuto chvíli zcela nezbytné. Proces utlumování nebude žádná smršť, bude to proces postupný v čase. V žádném případě neznamená ztrátu práce pro vojáky, kteří slouží u jednotek, jichž se utlumování schopností týká. Naopak, armáda s nimi počítá a Generálnímu štábu, jakož i všem velitelům záleží na jejich další službě. Chce jim nabídnout taková místa a takovou činnost, která bude odpovídat jejich vzdělání, vycvičenosti a operačním zkušenostem. Utlumování je kritizováno. Proč prý, ptají se někteří kritici, se věc neřeší okamžitě? Tam, kde se utlumují schopnosti někdy v budoucnu potřebné, nabízí se tím čas, v němž by mohlo, ba mělo dojít k rozhodnutí vlády a Parlamentu o navýšení rozpočtu tak, aby dotčené schopnosti mohly být modernizací či nákupem nových systémů rozvinuty. Utlumování je východisko z nouze. Není to skutečná operační potřeba. Ozbrojené síly se něčeho (nerady) vzdávají nejen proto, že ministerstvo obrany špatně hospodařilo, ale i proto, že politici po léta podceňovali potřebu moderní obrany naší bezpečnosti, a to nejen snižováním rozpočtu na obranu, ale i nedostatečnou kontrolou. Proto také Bílá kniha věnuje takovou pozornost novému systému kontroly hospodaření.
anČ r b o ao h i n k Bílá
téma – Bílá kniha o obraně
Nabídka míst znamená pro vojáky samozřejmě jistotu. Jsme schopni jim garantovat, že se nebudou stěhovat za novou prací? Tato otázka je zcela namístě a moje odpověď zřejmě mnohé neuspokojí: jistotu, že se voják po celou dobu služby udrží v jedné posádce, to zaručit nelze. Já osobně – a zdůrazňuji, že to je můj osobní názor – jsem přesvědčen, že musíme hledat nějaký jiný způsob, jak vojákům v tomhle ohledu usnadnit život. Dosavadní praxi vidím jako neuspokojivou jak pro vojáky, tak pro náklady, které jsou s jejich bydlením a dojížděním spojeny. Nevidím žádnou výhodu v tom, že máme v jistém smyslu „přespolní“ armádu. Armádu, jejíž vojáci v převážném počtu ke svým jednotkám dojíždějí. Myslím například na možnost dohody s hejtmany a starosty o pronájmu obecních bytů v posádkových obcích. Konečně i počet posádek bude muset být postupně snižován. Jsem si plně vědom, že právě ono dojíždění a problémy s bydlením vojáků bude nutné v reálném čase řešit a až do tohoto řešení náklady na bydlení a dojíždění bude muset armáda vojákům finančně kompenzovat. Jinak je ztratíme. Je ovšem nutné si uvědomit, že stěhování za prací je jistá slabost celé naší společnosti. Všichni chceme, aby práce přicházela za námi. Jak jsem už řekl, je to problém nejen vojenský, ale i celospolečenský. Bílá kniha není kouzelný proutek. Neříká se v ní, že naplňování cílů bude od samého počátku znamenat zlepšení situace. Mnohdy bude vyžadovat trpělivost a porozumění. Musíme tudíž s vojáky otevřeně o všech potížích i pozitivních trendech hovořit. Budeme muset přenést odpovědnost za uchování sociální a přátelské atmosféry v jednotkách daleko výrazněji na velitele. Musíme od nich vyžadovat, aby byli nejenom kvalifikovanými veliteli, nejenom dobrými manažery, protože daleko více budou odpovídat za využívání finančních prostředků, ale bude nezbytné požadovat od nich zvýraznění psychologického a výchovného působení na podřízené. To zcela jasně souvisí s personální prací, kariérním řádem a úrovní všeobecného vzdělání. Kariérní řád. O tom se hodně hovoří, až někdy vzniká dojem, že to bude právě onen „kouzelný proutek“ na řešení problémů… Ano, je nejvyšší čas začít nový kariérní řád uvádět do praxe. Vojáci musí mít možnost znát všechny podmínky, které budou ovlivňovat jejich další kariérní růst nebo jejich kariérní konec. To je důležité si uvědomit: i kariérní konec. Kariérní řád je stavěn
tak, aby jeho prvky byly vymahatelné a aby byla jeho prostřednictvím vyloučena svévole při zařazování a povyšování vojáků. Ale i tak, že vůli ke kariérnímu postupu musí voják projevovat sám. Jedině ten, kdo bude splňovat požadavky vzdělanostní, výchovné a výcvikové a bude mít dostatek zkušeností z operačního nasazení, může být zařazen na určitou funkci, případně bude moci být povýšen. Je nezbytné například otevřít hranici mezi hodnostním sborem poddůstojníků a praporčíků tak, aby zkušení poddůstojníci, kterým armáda nabídne zvýšení vzdělání, odborné a jazykové kvalifikace, mohli přestoupit do vyššího hodnostního sboru. Kariérní řád stanoví také určité časové a věkové limity pro postup nejen ve funkci a v hodnosti. Bude třeba dosáhnout toho, aby byl nepředstavitelný – dejme tomu – padesátiletý kapitán nebo čtyřicetiletý generál. Zvyšování vzdělání a odborné kvalifikace. Odpovídá těmto požadavkům systém vojenského školství? Na základě závěrů Bílé knihy a v souladu s novým kariérním řádem se připravuje i proměna vojenského školství, přesněji vzdělávacího systému. Odborné i všeobecné vzdělávání vojáků budou více propojeny s výcvikem a s výchovou. Obsahem přípravy vojáka musí být tyto tři prvky vnímány jako jeden celek. Cílem je, aby vojenské školy nejen připravovaly budoucího vojáka na jeho základní funkci, ale jde o to, aby byl vytvořen dostatečně kvalitní systém, který bude provázet vojáka nabídkami, a dokonce přímo povinnostmi k celoživotnímu rozšiřování a doplňování vzdělání. Vzdělávání je dynamický proces. Bude nezbytné využívat ve vzdělávacím systému i civilních vysokých škol. Právě z důvodu již zmíněného dobrovolného přijetí určitých omezení a také proto, že služba v ozbrojených silách je převážně jen dočasná, je nezbytné nabídnout vojákům i možnost certifikovaného vzdělávání – jak odborného, tak všeobecného či speciálního. Například formou distančního studia v různých oborech uplatnitelných na civilním trhu práce. Celoživotní vzdělávaní, systém kurzů a doškolování. Jsme tedy opět u kariérního řádu. Vymahatelnost stanovených kritérií může být pro mnohé vojáky problém. Bude tedy existovat přechodné období? Aby mohl nový kariérní řád začít stoprocentně fungovat, bude kromě jiného vyžadovat určité legislativní změny a to, jak víme, je proces časově náročný. Je tedy zřejmé, že zde vznikne určitý časový interval, který umožní jakési „funkční dožití“ těch, kteří nesplňují všechny podmínky. Je nutné si přiznat, že tento nedobrý stav je důsledkem nedávné ještě přílišné tolerance nejvyšších řídich a velitelských úrovní v tomto ohledu. Kdyby tento stav kdosi kdysi nedopustil, nemuseli jsme si tuto otázku vůbec klást. Při jednom z našich neformálních setkáních jste mi řekl, že více než odstavení nějaké techniky
Vás trápí nutnost obnovy společenské prestiže vojenského povolání. Víte, kde začít? Prestiž získáme již tím, že budeme podávat dostatečně kvalifikované informace o smyslu a o důvodech existence ozbrojených sil. Že budeme informovat o výsledcích jejich činnosti. Přípravné i bojové. Té bojové a úspěšné je opravdu dost. Přesvědčujme veřejnost a také mnohé naše politiky, že vojáci jsou při ochraně a obraně naší bezpečnosti, našich zájmů, počínaje zájmem o bezpečnost státu, ochranu našich životů a našeho majetku a hodnot, na nichž stavíme svůj stát, již dnes velmi úspěšní. Přesvědčovat musíme také o tom, že ochrana před nejrůznějšími riziky a hrozbami začíná v současném světě v různých operačních prostorech, které jsou mnohdy tisíce kilometrů vzdáleny od našich hranic. Důvodem určitého poklesu prestiže je i to, že jsme byli po dlouhou dobu nedostatečně pozorní k tradicím ozbrojených sil. Bílá kniha říká, že o tradice, a myslím tím i činnost novodobých veteránů a vysloužilců, musíme lépe pečovat. Ještě lépe pečovat samozřejmě musíme o zdraví a dobrou životní úroveň našich veteránů. Nejen těch, kteří prošli nejrůznějšími bojovými operacemi za druhé světové války, ale i těch, kdo chránili naše bezpečnostní zájmy v nejrůznějších bojových misích od roku 1990. Budeme muset také navázat na některé významné aktivity našich předních předválečných a válečných vysokých důstojníků. Mnozí byli schopni se realizovat výtečně nejen v boji, ale například i na poli publikačním či vědeckém. Jistá významná část z nich patřila mezi intelektuální elitu české či československé společnosti. Bude nezbytné, aby i dnešní vysocí armádní představitelé byli známí jako autoři odborných a popularizačních statí, aby například po návratu z několikaletého působení v zahraničí a v bojových operacích byli schopni podat o své činnosti kvalifikovanou zprávu, která svou kvalitou zaujme i veřejnost nevojenskou. Společností pak budou vnímáni jako někdo, kdo nás reprezentuje. A třeba i významněji než hokejisté či fotbalisté. Bílá kniha jistě není „kouzelný proutek“ a pro někoho je to možná smutné čtení, zvláště po všech transformacích, reorganizacích a dalších změnách. Zůstáváte přesto optimistou? Nepochybně. Již z důvěry a odvahy těch, kdo se rozhodli Bílou knihu sepsat jako otevřenou analýzu aktuálního nedobrého stavu, bychom mohli čerpat jistou naději a optimismus, že naplňování bude stejně odvážné. Bílá kniha o obraně není ani reforma, ani transformace. Tento dokument hledá východiska ze stavu nouze. Ozbrojené síly jsou v určité nouzové situaci, mají jistý finanční deficit. Nehledejme, proč a kdo špatně hospodařil, soustřeďme se na cestu, jak z nouze ven. Autoři Bílé knihy – a bylo jich více než sto – se o to analýzou stavu, stanovením cílů a doporučení pokoušejí. Připravil Jan Procházka Foto: Marie Křížová
5
my a NATO Na letecké základně v Geilenkirchenu se uskutečnil slavnostní ceremoniál u příležitosti přistoupení České republiky do aliančního programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení
Tváří v tvář systému AWACS Osmnáctým členem unikátního aliančního programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení (NATO Airborne Early Warning and Control – NAEW&C), jakož i organizace pro modernizační, finanční, programovou a logistickou podporu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení (NATO Airborne Early Warning Programme Management Organization – NAPMO) je Česká republika! Stalo se tak 17. května 2011, kdy byl slavnostním ceremoniálem završen bezmála dvouletý proces přistoupení. Pro mezinárodní komunitu letecké základny NATO v Geilenkirchenu je 17. květen obyčejným dnem. Krátce po osmé hodině začínají najíždět na vzletovou a přistávací dráhu letouny E-3A AWACS (Airborne Warning and Control System). Řídící létání jim postupně povoluje vzlet. Čtyři proudové motory Pratt & Whitney letounu Boeing B-707/320 uvádějí do pohybu stroj s typickou kruhovou rotační radarovou anténou. Zhruba v polovině ranveje se awacs odlepí od země a začíná stoupat na stanovenou letovou hladinu. Zanedlouho poté se však na klubu zdejší organizační složky neboli E-3A Component začínají scházet vrcholní reprezentanti Armády České republiky, a to nejen z pražského Generálního štábu AČR, ale také z různých velitelství NATO dislokovaných jak v SRN, tak v Belgii a Nizozemí. Pro Čechy je 17. květen výjimečným dnem – ČR vstupuje do prestižního seskupení
6
v rámci Severoatlantické aliance. Krátkým, ale důstojným ceremoniálem se oficiálně stává plnohodnotným členem v programu NAEW&C. Na vlajkoviště geilenkirchenské hlavní operační základny (Main Operating Base – MOB) přicházejí velitel „komponenty“ E-3A brigádní generál Burkhard Pototzky a náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek. „Jsme velmi rádi, že náš mnohonárodní komponent získal tak cenného nového člena. Toto přistoupení posunuje vpřed integraci České republiky do struktur Severoatlantické aliance,“ řekl ve svém vystoupení gen. Pototzky a ocenil, že čeští profesionálové posilují profesní schopnosti jemu podřízené složky. „Vzhledem ke skutečnosti, že podporujeme operace v Afghánistánu, Libyi a ve Středomoří a zabezpečujeme řadu významných událostí a humanitárních misí po celém světě, probíhá naše nasazení v extrémně vysokém operačním tempu. O to více oceňuji aktivní zapojení Čechů do aliančního programu NAEW&C, který výrazně posiluje celkovou obranyschopnost a akceschopnost NATO,“ konstatoval velitel E-3A Component. Armádní generál Vlastimil Picek poděkoval výcvikovým složkám na základně za pomocnou ruku, kterou zde poskytly českým vojákům, a vyjádřil plnou spokojenost jak s rozhodnutím politických orgánů ČR o zapojení se do programu NAEW&C, tak s přístupovými jednáními, která byla úspěšně zakončena podpisem všech účastnických států. „Obzvláště hrdý jsem na to, že Armáda České republiky má již své čtyři příslušníky aktivně zapojené do tohoto aliančního programu. Další čtveřice našich specialistů bude v Geilenkirchenu působit od letošního srpna,“ uvedl náčelník GŠ AČR. Poté převzal z rukou národního vojenského představitele na NATO Air Base Geilenkirchen a operačního pilota majora Milana Vojáčka českou státní vlajku
a předal ji generálu Pototzkému. Ten ji podal dvěma vlajkonošům, kteří ji za vojenských poct vztyčili na stožár. Slavnostní akt byl zakončen státními hymnami SRN a ČR. Patnáct minut po desáté hodině mezinárodní komunita vítá Česko ve svých řadách dlouhým potleskem. „Je to velký den nejen pro mě, ale i celou českou resortní veřejnost. Můžeme být právem hrdí, že jsme plnohodnotnými členy tohoto exkluzivního aliančního celku. To úsilí, které jsme v přístupových jednáních každodenně vynakládali, vyústilo v kýžený výsledek,“ vyznává se ze svých pocitů představitel České republiky v NAPMO Ing. Jiří Bednář.
Z české čtyřky bude osmička Alianční systém včasné výstrahy a řízení z pohledu operačního využití účinně doplňuje nepřetržitý přehled o situaci v zájmovém vzdušném prostoru získaný pozemními senzory. Rovněž umožňuje řízení vzdušných operací na daném teritoriu v případě nepřítomnosti pozemního místa velení vzdušných sil NATO. Tato schopnost je neocenitelná zvláště při působení v krizových situacích nad územím protivníka. Zkušenosti z jeho nasazení a podpory vojenských operací na Balkáně, v Iráku, Afghánistánu a v neposlední řadě i v Libyi potvrdily jeho rychlost a schopnost efektivně reagovat na vzniklé krize. Není tajemstvím, že mimo operace je výše uvedený systém také významným prvkem pro posílení ochrany vzdušného prostoru Severoatlantické aliance v rámci systému NATINADS a rovněž při akcích mimořádné důležitosti, jako jsou například summity NATO nebo zasedání ministrů obrany NATO. Krátce a výstižně řečeno – prioritou jsou včasná vzdušná výstraha, systematické sledování vzdušného prostoru, řízení zbraňových systémů letectva a protivzdušné obrany, podpora námořních operací, podpora velení a řízení jednotek, koordinace při využívání vzdušného prostoru
a podpora pátracích i záchranných jednotek. „Přistoupení České republiky do aliančního programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení považuji za velice pozitivní krok. E-3A Component je velice ceněná součást NATO, obzvlášť v současnosti při operačních nasazeních v Libyi a Afghánistánu. Ve skutečnosti jde o jednu z technologických špiček a to, že jsme u toho, nás nepochybně profesně posune dopředu,“ argumentuje generálmajor Petr Pavel, národní vojenský představitel České republiky v SHAPE (Supreme Headquarters Allied Powers Europe). Na jeho slova navazuje ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák: „Každá zahraniční účast českých profesionálů přináší zpětně cenné zkušenosti do Armády ČR. Jsem přesvědčen, že se pro Česko podařilo vyjednat maximum možného. Pravdou je, že jedním z limitujících faktorů byly finanční prostředky. Výcvik pilota, navigátora a specialistů do operační směny na palubě letounu E-3A AWACS jsou nesmírně nákladnou záležitostí.“ V této souvislosti lze zmínit, že podíl na cekových nákladech představuje pro ČR 0,4 % a největší díl ze společného „koláče“ leží na bedrech Spolkové republiky Německo – 33,2 %. Němci mají v „komponentě“ E-3A také nejvíce personálu, o něco méně v ní slouží Američanů. Pro úplnost dodáváme, že do letové posádky (Flight Crew) jsou v současnosti zařazeni major Milan Vojáček (pilot) a kapitán Jindřich Sněhota (navigátor) a do posádky pro plnění bojového úkolu (Mission Crew) major Stanislav Hebr (tactical director) a nadpraporčík David Švagerka (surveillance operator). O jejich nasazení, respektive výcviku si můžete přečíst v exkluzivní reportáži v červencovém čísle A reportu. Text: Pavel Lang Foto: Radko Janata
7
rubrika Univerzita obrany měla díky spolupráci s francouzským vojenským školstvím možnost vyslat další dva posluchače do Francouzské Guyany
Smrtelně nebezpečná džungle
8
Když počátkem března přistávali studenti průzkumného směru Univerzity obrany četaři Petr Homola a Jiří Sedlák na pařížském letišti, věděli, že jsou na počátku dlouhé cesty. Z Paříže putovali vlakem do Saint-Cyr, kde se připojili ke kolegům z partnerské francouzské školy École spéciale militaire, a pak vojenským speciálem odletěli do Francouzské Guyany na základnu 3. pluku pěchoty cizinecké legie v Kourou. Odtud se přepravili na předsunutou základnu přímo v džungli.
9
výcvik Francouzské vz. 60 ani zdaleka nedosahovaly kvalit naší obuvi do džungle. „V podstatě jsme od nich nic nepotřebovali, vystačili jsme si s polními stejnokroji, modulárním nosným systémem a batohem středním pro průzkumníky. Vzali jsme si od nich pouze mačetu a závěsné lůžko s moskytiérou. Tu jsme dostali ještě jednu, takovou malou na hlavu. Nepoužívali jsme ji ale, nedalo se v ní vůbec spát,“ líčí Petr Homola.
Nejhorší byli mravenci
„Hned po vystoupení z letadla nás překvapilo obrovské vedro. Vlhkost vzduchu jsme v tomto okamžiku až tak nevnímali. Než jsme se aklimatizovali na vysoké teploty, uběhly asi tři dny,“ vysvětluje četař Petr Homola. Dvoutýdenního výcviku přežití v pralese se každoročně účastní dva vybraní studenti Univerzity obrany. Letošní ročník byl ale přece jen trochu jiný. Čeští vojáci byli zařazeni do skupiny posluchačů École spéciale militaire, kteří se rekrutovali výhradně z těch nejlepších poddůstojníků. „Byli to většinou starší, ale velice zkušení bojovníci. Na rozdíl od standardních posluchačů školy neprojevovali tolik individuální soutěživosti, ale o to více pracovali na tým. Veškeré úkoly rozdělovali spravedlivě. Nestalo se nám, na rozdíl od předcházejících kurzů, že bychom museli neustále nosit vysílačky, případně těžká mokrá lana,“ říká četař Jiří Sedlák.
Verbální samota Účastníky kurzu rozdělili do čtyř čet. Naši vojáci byli úmyslně zařazeni každý do jiné. To se později ukázalo jako jeden z největších psychických problémů. Většina Francouzů totiž neuměla anglicky, a tak během zdlouhavých přesunů museli čeští vojáci i několik dní držet bobříka mlčení. „Viděli jsme se tak jednou za pět dnů. Ta verbální samota lezla člověku na mozek. Je daleko horší než fyzická zátěž. Když člověk musí udělat třicet kliků, tak je bez problémů zvládne, má nějakou náplň. Jeden ze dnů strávených v džungli jsme měli vysloveně přednáškový. Dlouhé hodiny jsme stáli na jednom místě a pořád lilo. A právě tato epizoda patřila k psychicky nejnáročnějším okamžikům. Tehdy jsem přemýšlel nad tím, proč tam vůbec jsem, zda to mám zapotřebí. Tyto okamžiky buďto člověka psychicky zocelí, anebo se zblázní,“ vysvětluje četař Homola. Naši vojáci si s sebou přivezli dvě sady letních ribstopových polních stejnokrojů. Jeden, neustále mokrý, na den a druhý na noc. Jejich střih a materiálové složení bylo pro zdejší podmínky ideální. Francouzi se se svými stejnokroji natrápili mnohem více. Ještě hůře však na tom byli v případě bot.
10
První dny byly věnovány seznámení se s džunglí a nebezpečími, která v ní hrozí. K tomuto účelu slouží malá zoologická zahrada vybudovaná přímo na základně cizinecké legie. Jsou v ní živočichové, se kterými se mohou vojáci v pralese setkat. Náš les je ve srovnání s džunglí doslova rajskou zahradou. Nejhorší je hmyz, který v ní žije. Moskyti způsobují malárii, mušky vyvolávají nekrózu tkáně, hadi, dokonce i některé druhy zde žijících housenek a žab mohou být smrtelně jedovatí. „Mně osobně dělali největší problémy mravenci. Ti jsou úplně všude, člověk si nemůže sednout na zem, okamžitě je má na těle. Hrozně ho poštípou, celé tělo svrbí, musíte se neustále škrábat a právě rozedřená kůže je ve zdejším prostředí nebezpečná,“ popisuje Jiří Sedlák. „Francouzská radistka měla tělo tak rozškrábané, že musela přerušit výcvik a odjet do kempu. Tam se umyla a dala do pořádku. Teprve potom se mohla vrátit.“ Následoval výcvik zaměřený na budování přístřešků, nouzových lůžek, nejrůznějších improvizovaných pastí, rozdělávání ohně a na další věci, které jsou pro přežití v džungli nezbytné. „V tropickém pralese mohou být i běžné záležitosti poměrně složité. Rozdělat oheň v prostředí, kde je všechno mokré a vysoká vlhkost, vyžaduje nadměrné úsilí. Ze tří druhů dřev je potřeba zvolit to správné, žluté barvy. To pak musíte rozsekat na drobné třísky a modlit se, aby chytlo. Mnohdy plamínky dvě hodiny rozfoukáváte, a ony stejně vyhasnou. Když už se vám podaří oheň rozdělat, nemůžete od něho odejít, musíte ho neustále udržovat,“ upozorňuje Jiří Sedlák.
Pokaždé jinak náročné Jednu z nejvíce zátěžových záležitostí představovaly překážkové dráhy. Ty se zásadně liší od toho, co si pod tímto pojmem představujeme my. Jsou vybudovány uprostřed pralesa a maximálně se snaží využít náročnosti zdejšího terénu a místní klimatické podmínky. Nejznámější je asi stezka sviní, na které se musí vojáci většinou brodit bahnem a vodou. K nejnáročnějším patří stezka lián. Tento komplex provazů, stromů a kladek se překonává prakticky bez dotyku se zemí. Je to velice náročné především na sílu paží. Zbývající dvě dráhy jsou takzvaně týmové. „Překonávali jsme je prakticky každý den. Mnohdy i několikrát. Jednou se přenášel raněný, podruhé jsme je zdolávali individuálně. Pokaždé nás však čekala jiná náročnost. Dopoledně tam může být bláta a vody dva metry a odpoledne už jen třeba po kotníky.
A přitom v té oblasti nemusí vůbec pršet. Stačí jen, když prudký liják spadne o dva kilometry dál. Voda tam pak steče,“ vysvětluje Jiří Sedlák. „Když jste se stezkou sviní prodíral po pás v bahně, nebyl to nejpříjemnější pocit. To jsme pak byli rádi, že přišel slejvák. Alespoň z nás tu špínu spláchl. Na vodu si člověk zvykne. Nejhorší je ten přechod, když se máte do ní ponořit a brodit například řeku. Zjistili jsme, že je lepší hned ráno ještě před přesunem namočit si boty, člověk si na mokro v nich přivykne a nedělá mu to takové problémy.“ I v těchto náročných podmínkách je důležité udržovat určitou hygienu. Od kluků, kteří byli v Guyaně před nimi, věděli, že se musí ze všeho nejvíce starat o nohy. Každý večer si je tedy mazali indulonou a chodidla zasypali pudrem. Díky tomu s nimi neměli žádné problémy. Když nesvítí slunce, tak je v džungli hodně šero. Všechno je hrozně ponuré. Při dobré viditelnosti dohlédnete tak na padesát metrů. O to složitější je orientace. Vylezete na kopec a vidíte před sebou pouze hustý porost. Nikde není žádný orientační bod, kterého se můžete zachytit. Vše navíc komplikuje malá průchodnost terénu. Překonávání pětikilometrové vzdálenosti si mnohdy vyžádalo více než pět hodin. Podstatně rychlejší byl proto přesun s družicovou navigací.
Čtyři dny přežití Výcvik vyvrcholil tradičně čtyřdenním cvičením, během kterého byli vojáci vysazeni uprostřed džungle a záleželo jen na nich, jak přežijí. Dostali mačetu, buzolu, zapalovač, píšťalku, repelent, sůl a tablety na úpravu vody. Na četu pak měli jednu brokovnici určenou pro lov zvěře. Pili vodu z bahnité řeky. Četa, ve které byl Jiří Sedlák, ulovila několik opic a na udici chytila rejnoka. Opice se v Guyaně jíst nesmějí, tak jim je vyměnili za rýži. Vařená v říční vodě s kouskem rejnoka představovala pro vyhladovělý žaludek opravdovou pochoutku. Poslední den měli možnost se takto posilnit. Díky tomu bez problému zvládli i náročný závěrečný přesun spojený s překonáváním vodní překážky na vlastnoručně vyrobených vorech. O poznání hůře se vedlo skupině, ve které byl Petr Homola. Její lovci vyšli naprázdno. „Sbírali jsme muku muku, což když se uvařilo, chutnalo jako pečené brambory, anebo spíš kaštany. Našli jsme také palmu jménem vasay, která se dala jíst. Bylo to něco jako naše kedlubna. V řece jsme nalovili malé, maximálně pěticentimetrové říční kraby. Z nich jsme uvařili docela dobrou polévku,“ dodává četař Homola. Z taktiky cvičili naši vojáci jen ovládání brokovnice, překonávání říčních toků, slaňování a na závěr také výsadek z vrtulníku. A právě ten patřil k největším zážitkům. „Na základně Regina nás naložili do vrtulníku Puma a několikrát s námi v nízké výšce prolétli nad džunglí. Bylo to jako z těch amerických filmů o válce ve Vietnamu. Pak nás při průletu nad řekou v rychlém sledu osm vyskákalo i s výstrojí z výšky osmi metrů do vody. Pod ramenem jsme měli
plovací vestu, kdyby se něco stalo. Bylo to perfektní,“ vzpomíná Petr Homola. „V přístavu v kempu jsme si pak dali všechny věci do pořádku. Uniformu jsme museli vyčistit od růžového bahna. Naskytl se nám zajímavý obrázek, devadesát lidí najednou sušilo maskáče.“ Mezi instruktory cizinecké legie bylo hodně Rusů a Němců, výjimkou ale nebyl ani Brazilec. „Naším hlavním instruktorem byl Bělorus, jeho zástupcem pak Rus. Snažili se nás hodně naučit, měli s námi trpělivost. Když instruktoři viděli, že makáme, tak nás ani fyzicky tolik netrápili. Pokud někdo nedával pozor anebo vyrušoval během výkladu, tak to samozřejmě schytal,“ říká četař Homola. Dva studenti Univerzity obrany z Brna už jsou zase zpátky v České republice. Kromě nemalého množství zážitků si převezli jeden důležitý poznatek. Člověk má mnohem více síly, než si zprvu myslí. Přesto se ale nevyplácí přírodu podceňovat. Džungle je hodně nebezpečná, v některých případech dokonce smrtelně. V týmu se v ní ale dá přežít... Text: Vladimír Marek Foto: archiv účastníků
11
mise
V roli záchranářů Kolona českých vojáků se po týdenním úmorném patrolování vracela na základnu Soltan Kheyl. Odněkud zepředu se najednou začala ozývat prudká střelba. Jednotka Afghánské národní armády se přímo na komunikaci ocitla pod palbou povstalců vyzbrojených lehkými kulomety a samopaly AK-47. Na zemi ležel Afghánec v uniformě a silně krvácel ze střelného poranění. Dva čeští vojáci mu okamžitě poskytli pod palbou pomoc. Zatáhli škrtidlo a snažili se zastavit krvácení. Jedno z poranění bylo však takového charakteru, že na něm museli držet prsty po celou dobu transportu. Jinak by vykrvácel. Ostatní z našeho českého kontingentu zatím „vyčistili“ skupině cestu na ošetřovnu. Zde lékař a zdravotník 1. výcvikového a poradního týmu (OMLT – Operational Mentoring and Liasion Team) stabilizovali pacienta a připravili ho na cestu vrtulníkem do polní nemocnice. Voják sice ztratil přes dva litry krve, ale díky včasnému zásahu se mu podařilo zachránit život.
Ošetřili čtyřicet raněných Podobné epizody nebyly během osmiměsíčního působení této jednotky v Afghánistánu rozhodně výjimkou. Za toto období
bylo zraněno zhruba čtyřicet afghánských vojáků, někteří přitom těžce. Dalších osm bylo usmrceno. Mnohé ze zraněných Afghánců se před tímto osudem podařilo zachránit lékaři české jednotky podplukovníkovi Ivo Kašpárkovi a zdravotníkovi praporčíkovi Mojmíru Zdráhalovi. „Společně s doktorem jsme pracovali ve velice improvizovaných podmínkách. Měli jsme k dispozici dva lékařské a záchranářské batohy. Mnohdy jsme poskytovali první pomoc přímo na místě, kde došlo k poranění či napadení. Po stabilizaci základních životních funkcí jsme zajistili transport raněných leteckou záchranou službou MEDEVAC,“ popisuje svoji práci praporčík Zdráhal. „Většinou se jednalo o střelná poranění, několik vojáků najelo na nástražný výbušný systém. Museli jsme ale také řešit tragické dopravní nehody, při nichž došlo i k usmrcení. Jak já, tak i lékař působíme v České republice ve vojenských nemocnicích. Konkrétně v Praze a v Olomouci. Byla to pro nás velice dobrá praxe. Střelná poranění se totiž v našich podmínkách tak často nevyskytují.“
Z Afghánistánu se po osmiměsíčním působení vrátila 1. jednotka výcvikového a poradního týmu (OMLT – Operational Mentoring and Liasion Team)
Se zaměřením na výcvik Počátkem května letošního roku se 54 příslušníků 1. jednotky OMLT vrátilo po splnění úkolu domů do České republiky. Většina z nich se rekrutovala ze 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi. Součástí OMLT byli ale i dělostřelečtí a letečtí návodčí, lékař, zdravotník a další specialisté. Pod velením podplukovníka Ladislava Švejdy působili společně s příslušníky 6. kandaku Afghánské národní armády od září do prosince 2010 na základně Black Horse nedaleko Kábulu a poté až do konce dubna 2011 v provincii Wardak. Strukturu jednotky tvořilo velitelství a štáb a pět mentorovacích (školicích) týmů. Podle zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitele společného operačního centra MO brigádního generála Aleše Opaty specifikum této mise spočívalo v tom, že byla zaměřena na výcvik afghánské armády, což je v současné době jeden z hlavních úkolů spojeneckých jednotek ISAF v Afghánistánu. Jak moc se podařilo splnit tento úkol, se podle podplukovníka Ladislava Švejdy ukáže až na konci působení 3. jednotky OMLT, kdy by měl být
12
afghánský prapor validovaný. Komise z velitelství rozhodne o tom, zda bude schopen působit naprosto samostatně.
Měl střepinu v lýtku Rotný Lukáš Zeman se během osmiměsíčního nasazení v Afghánistánu osobně
nikdy neocitl pod střelbou. „Byl jsem ale v koloně, která byla napadena. Nestřílelo se přímo na moje vozidlo, takže mi to nepřipadlo nějak dramatické. Člověk si v takovýchto situacích většinou nepřipouští, že by byl nějak osobně ohrožen,“ říká Lukáš Zeman. „Během mise jsem ale utrpěl
zranění. Nebylo to však při bojové činnosti, nýbrž během přípravy. Prováděli jsme výcvik s Afghánskou národní armádou. Jeho součástí byl i oheň. Procházel jsem právě kolem, najednou se ozval výbuch a já ucítil, že mne něco štíplo do lýtka. Až následně jsme zjistili, že se mi do něho zavrtala střepina. Afgháncům se zřejmě nedopatřením dostala do ohně nějaká munice a jeden ze šrapnelů explodoval.“ Jinak ale Afghánští vojáci byli velice snaživí. Jen bylo potřeba se přizpůsobit jiným kulturním zvyklostem. Chtělo to vzájemné porozumění, respekt a obrnit se obrovskou trpělivostí, nepodléhat frustraci z toho, že něco nejde. „Když jsme jim například řekli, že je potřeba připravit pro patrolu patnáct lidí, tak naprosto nahodile vybrali patnáct vojáků, kteří byli zrovna po ruce. Nesystematicky je vybavili materiálem a vojáci vyrazili. Snažili jsme se jim vysvětlit, že je potřeba vypracovat pro takovouto akci plán, mít určitou představu o tom, jak bude probíhat, a vědět, co všechno si musím vzít s sebou. Aby se nestalo, že jim bude chybět nějaký materiál, který budou nezbytně potřebovat. Byl to ale velký problém. Prostě plánování pro ně představovalo španělskou vesnici,“ vysvětluje rotný Zeman.
Jazyková bariéra nehrála při výuce až tak velkou roli, jak by se mohlo na první pohled zdát. K dispozici byli tlumočníci, většinou z angličtiny do paštu či darí. Dva z nich byli dokonce schopni překládat přímo z češtiny. Mnozí afghánští vojáci ale mluvili s našimi docela obstojně rusky. „Jeden z afghánských velitelů absolvoval Vyšší výsadkové důstojnické učiliště v Rjazani. Jednalo se o zkušeného vojáka, který sloužil v afghánské armádě ještě v dobách, kdy byli v této zemi Rusové. S ním jsem mluvil zásadně rusky, bylo to mnohem příjemnější a pohotovější,“ říká podplukovník Ladislav Švejda. Jako velitel je zjevně spokojený s tím, že se mu z této náročné mise podařilo přivézt všechny své vojáky v pořádku. „Kdybych v něco takového nevěřil, tak jsem s nimi do Wardaku ani nejel. Pokud se naši vojáci dostali pod palbu, reagovali přesně tak, jak jsme je to učili. Když se nacházíte ve stresové situaci, postupujete podle předem nacvičených drilů. Hlava vás jinam nepustí.“
Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv jednotky
13
rrubrika ubrika
výcvik jsem možná připraven o něco lépe zformulovat požadavky na to, jak bych si představoval, abychom automatizovali co nejvíce našich činností. Také současné vojenské prostředí je mi díky té škole blízké. Chápu, jak by všechny ty struktury měly vypadat. Výhodou na této mezinárodní úrovni je i angličtina, která je právě díky West Pointu pro mne téměř druhým mateřským jazykem.“
Dělba práce Alianční cvičení Brave Beduin prověřilo práci českého výpočetně analytického střediska vyhodnocování radiační, chemické a biologické situace
V nové roli Skive je ospalé město se sotva dvaceti tisíci obyvateli na středozápadě Dánska. Letos v květnu ho probudilo poněkud nezvyklé hemžení uniforem dvanácti armád členských zemí NATO. V objektu ženijní akademie na jeho okraji se totiž konalo největší cvičení výpočetně analytických skupin vyhodnocování radiační, chemické a biologické situace v historii Aliance.
cvičení. Brave Beduin v Dánsku je jen jedním z nich.
Chemikem až dodatečně Počátkem ledna 2008 vzniklo v Liberci na základě dohody mezi Českou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska česko-britské velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro sbor rychlé reakce – ARRC (Allied Rapid Reaction Corps). V mírovém stavu tvoří její štáb jeden britský a čtyři čeští důstojníci. Při aktivaci by měl šedesát devět vojáků, z toho dvacet pět Britů. Podřízené jednotky vyčleňuje v případě potřeby 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce a obdobně zaměřený britský útvar. Každý rok se toto velitelství účastní několika spojeneckých
14
Je to jediné cvičení, kterého se účastní výpočetně analytická pracoviště zemí NATO. Jeho kořeny sahají do osmdesátých let minulého století. Je mimořádné především širokou mezinárodní účastí a hloubkou rozehry. Události se zde sledují od jejich vzniku až po úplné ukončení hrozeb. O přetrvávající prestiži našich chemiků v Bruselu svědčí skutečnost, že právě na tomto výcviku, s mnoha jadernými údery, desítkami chemických útoků a úniků průmyslových škodlivin, sehráli čeští vojáci z Liberce jednu z nejvýznamnějších rolí. „V minulosti jsme měli možnost si vyzkoušet, jaké je to pracovat na úrovni brigády a armádního sboru, nyní jsme dostali příležitost působit v úloze řídicího střediska monitorování prostoru. To je nejvyšší stupeň
ve struktuře výstrahy a varování. V tomto cvičení mělo naše středisko na starost monitorování situace na celém území Dánska a v přilehlých námořních vodách,“ vysvětluje náčelník štábu brigády pro ARRC podplukovník Petr Vohralík. Tento náš stále ještě jediný absolvent prestižní americké akademie West Point nastoupil k chemikům v roce 2002. Jeho kolegové na něm oceňují obrovskou pracovitost a úsilí, s jakým se snažil proniknout do nové odbornosti. „Uvědomuji si, že chemickou specializaci do sebe asi nikdy natolik nevstřebám jako lidé, kteří se touto problematikou zabývají celou svou kariéru. Snažím se však co nejlépe vypořádat s požadavky, které jsou na mne kladeny, a proniknout tak do tajů války s použitím zbraní hromadného ničení,“ říká náčelník české skupiny na cvičení Brave Beduin. „Zkušenosti ze školy se dají využít v každé profesi. Tím, že mám z West Pointu určitý vztah k výpočetní technice,
Do cvičení bylo na jednotlivých stupních zapojeno 49 příslušníků dánských ozbrojených sil ze 139 zahraničních účastníků z 12 zemí. Ještě před jeho zahájením pracovalo třicet lidí zhruba měsíc na přípravě podkladů. Navíc v první fázi strávili zástupci jednotlivých národních zastoupení hodně času nad obří mapou, na níž museli rozmístit veškerá pozorovací stanoviště. Nyní na ní přibývají jaderné údery a chemické útoky. Nukleární útoky jsou samozřejmě fikcí od začátku až do konce. Jedná se prý spíš o záležitost studené války. V současné době se to vnímá tak, jako že ta hrozba není až tak aktuální. Ale možná že je to jen náš dojem. Zvláštností Brave Beduin je, že se ho kromě pozemních sil účastní i letectvo a námořnictvo. A tak přicházejí měření i z mořské hladiny. Na něco takového nejsme v Čechách zvyklí. Naše středisko je však informováno, že podél dánských vod plují desítky spojeneckých lodí. Uvědomujeme si, že tam ty cíle jsou. Takže to může být i určitá výhoda. Měření z moře může mít zpřesňující charakter vůči pozemnímu úderu a naopak. Měření z pevniny vůči útoku na hladinu. „Od kolegy dostanu zprávu, kterou přijmu a natáhnu si ji do systému. Zjistím, jaké zóny se týká. Zvětším si mapu a prověřím si, jaké jednotky se nacházejí v té konkrétní oblasti. Právě od nich bych mohla získat další doplňující informace. Snažím se rovněž eliminovat duplicitu informací. Pak přiřadím ke zprávě číslo a pošlu ji kolegovi, který ji distribuuje dalším jednotkám,“ vysvětluje rotmistryně Ludmila Šenková činnost jedné části výpočetně analytického pracoviště. „Může se stát, že časem mi k tomuto útoku přijde kvalitnější zpráva, tu pak koreluji a odešlu jednotkám jako opravu.“ Rotmistryně Šenková sice působí na nejdůležitějším úseku našeho pracoviště, ale je až třetí v řadě. Jako první přijímá od brigádních výpočetně analytických skupin informace operátor, který zajišťuje jejich technickou správnost a třídí je pro další zpracování. Další pracovník je pak posuzuje z odborného hlediska. Zjišťuje, zda v nich nejsou nesrovnalosti. Čtvrté stanoviště má na starosti evidenci došlých informací a jejich archivaci. Páté pracoviště se specializuje na vyhodnocování zpráv k nukleárním útokům, šesté vyhodnocuje zprávy o zpřesňujících měřeních a sedmé zabezpečuje zákres událostí do mapy.
musí informace vyčíst z mapy a z podkladů poskytnutých organizátory. Následně je dle národních postupů předávají svým výpočetně analytickým skupinám po telefonu a ty je pak přepisují do počítačů a předávají v systému výstrahy a varování ostatním. V tomto procesu je samozřejmě velký prostor pro vznik chyb. Někdo se přeřekne, jiný něco špatně slyší, případně si nesprávně zapíše. Další chyby vznikají při vyhodnocování těchto informací a vyplňování formalizovaných zpráv. Informace, které pak přijdou na naše řídicí středisko monitorování prostoru, jsou v mnoha případech zkomolené a nepřesné. To je záležitost, která se na jednostupňovém cvičení nedá dost dobře nasimulovat. Naším úkolem je mimo jiné takovéto chyby včas odhalit a odstranit, posoudit správnost zpráv a vyřadit duplicitní hlášení. Je to pro nás obrovská škola. Naše poznatky, včetně odhalených chyb, si ukládáme do archivu a využijeme je později při výcviku doma v České republice,“ upozorňuje podplukovník Vohralík. Člověkem, který nejintenzivněji pracuje s těmito omyly, je rotmistr Ladislav
Kojzar. „Pokud přijde nějaká zpráva, ve které je zjevná chyba, dostane se na můj stůl. Vytisknu si ji a jdu s ní za autorem na brigádu, které se týká. Tam se snažím zjistit, v čem je problém. Opravená informace se pak vrací zpátky k nám. Když připravujeme rozehry pro různá cvičení v České republice, snažíme se, aby co nejvíce odpovídaly realitě. A právě ta je tady hodně vysoká. Jsou zde zastoupeny různé národy, s odlišnou jazykovou úrovní, mají jiné procedury. Obtížná je i případná komunikace přes ochranné masky. Při tom všem může dojít k jistému zkreslení mluveného slova. Proto si zároveň vytvářím určitou databázi chyb, kterou později využiji při výcviku v České republice.“ Během Brave Beduin naši chemici neustále rotují na různých funkcích. Začíná pracovat nová, doposud nesehraná směna. Jde o to, aby si lidé vyzkoušeli co nejvíce činností. „Tohle cvičení není o tom, aby zde každý dokazoval, co všechno umí. Je to pro nás hlavně vynikající příležitost na to, abychom se všichni zdokonalili. S tímto cílem jsme sem i přijeli. Zde je prostředí,
Chyby nad zlato „Cvičení je postaveno tak, že skupiny rozehry jednotlivých národních delegací
15
výcvik kde můžeme dělat chyby. Jsme schopni se s nimi vyrovnat, naučíme se je opravovat. A to je naším hlavním cílem, nejde nám o to, abychom odsud odcházeli jako nějaké hvězdy,“ říká podplukovník Vohralík. Podobně to vnímají i ostatní účastníci cvičení. Často improvizují. Například nechají místo sebe hlásit do telefonu kolegu, který má výrazný německý přízvuk, nebo dokladuje belgický plukovník, kterého dotyční nikdy předtím neviděli. Všechno tohle cvičení obohacuje a přináší nemalé zkušenosti.
Všichni se znají Cvičení sehrává ještě jednu roli. Hned v úvodu je seznamovací akce nazvaná příznačně „prolamování ledů“. Jde o to, aby se lidé vzájemně seznámili. Díky tomu by měli ztratit ostych a lépe spolupracovat později na sále. Několik národních zastoupení je vždy u jednoho stolu. Nejde přitom o to, že by nebyl dostatek místa. Je snaha, aby se zástupci jednotlivých delegací mohli lépe poznat a podívat se, jakým způsobem kdo pracuje. „Každý večer je vyhodnocení. Během něho se dozvíme, co kdo dělal, jakých se dopustil chyb. Cílem tohoto zaměstnání však není na někoho ukazovat prstem, ale spíš všechno vysvětlit a zobecnit. Do druhého dne pak máme časový prostor na to, abychom nedostatky odstranili. I jednotlivé země sem pošlou lidi z různých útvarů. Přes relativně jednotné standardně operační postupy existují výrazné rozdíly. Proto je pro tohle cvičení vypracován manuál, na jehož základě se sjednocují,“ popisuje rotmistr Ladislav Kojzar. „Naštěstí ale komunita radiační, chemické a biologické ochrany není tak velká. Na každém cvičení potkáváme známé obličeje. Mnohem lépe se pracuje, když se můžete obrátit na někoho, o kom víte, že dobře zná problematiku a dokáže vám poradit. Máme tak přítele na telefonu. Kdykoliv vzniknou nějaké problémy, můžeme mu zavolat a společně je vyřešit. A to se týká nejen odborných záležitostí.“
Spojenecký sbor rychlé reakce První návrh na vytvoření aliančních sil rychlého nasazení předložil v roce 1960 vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě generál Lauris Norstad. Ten samý rok byly vytvořeny tzv. mobilní síly NATO. Po skončení studené války se čím dál častěji objevovala potřeba nasazení aliančních jednotek v krizových oblastech. Nově vytvořené síly rychlé reakce se zaměřily právě na operace v krizových situacích mimo oblast působnosti NATO. Jako první bylo vytvořeno velitelství spojeneckého sboru rychlé reakce. Vzniklo na základě závěrů římského summitu NATO v roce 1991. Základem se stal 1. armádní sbor Velké Británie, který byl po čtyři desetiletí hlavním kontingentem této země sloužícím k ochraně Německa. Postupně se stalo jedním ze sedmi aliančních velitelství vysoké připravenosti. K jeho aktivaci
16
došlo v roce 1992 a o dva roky později bylo umístěno na základně u obce Rheindahlen v SRN. V roce 2002 získalo certifikaci. Jednalo se o mnohonárodní síly s vysokým stupněm připravenosti a expedičními schopnostmi. V roce 2003 se ke sborům rychlé reakce přidružily ještě síly NRF (NATO Response Forces). V tomto případě se ale jednalo o jednotky vyčleněné na základě rotačního principu pouze na půl roku. Sbory rychlé reakce jsou stálá uskupení. Velitelství ARRC řídilo v letech 1995 až 1996 operaci Firm Endeavour v Bosně a Hercegovině. Na přelomu let 1999 a 2000 operaci Joint Guardian v Kosovu a v roce 2006 operaci ISAF v Afghánistánu. Pro rok 2009 se stalo vedoucím velitelstvím NRF. Sbor tvoří vojáci armád patnácti zemí. Vedle České republiky je to Dánsko, Francie, Itálie, Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko,
Řecko, Španělsko, Turecko, Velká Británie a USA. Hlavním úkolem spojeneckého sboru je být připraven na rozkaz vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě k nasazení v prostoru odpovědnosti a provést vojenské operace silou čtyř či pěti divizí a sborového kompletu, případně podpořit zvládnutí krizových operací kdekoliv na světě, a to do dvaceti dnů od vyhlášení aktivačního rozkazu. V loňském roce se představitelé Velké Británie rozhodli stáhnout své jednotky z Německa na své území. Z tohoto důvodu bylo přemístěno velitelství sboru na základnu Innsworth ve Velké Británii. Velitelství zároveň převzalo velení v operaci ISAF v Afghánistánu. Podplukovník Vohralík si nemyslí, že by to nějak komplikovalo situaci jejich česko-britského velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany. „Problém je jen v tom, že nyní nemáme příležitost
cvičit přímo s velitelstvím sboru. Taková ta zkušenost z bezprostřední interakce se příliš nerozvíjí. Čekáme, až se ARRC po splnění svých úkolů v Afghánistánu vrátí. Předpokládáme, že nejpozději v roce 2013 bychom měli na cvičení ARRC všichni opět vyjet v plné síle. Nyní dochází ke ztrátě bezprostřední komunikace. Nemůžeme slaďovat operační postupy. Navíc nás omezuje to, že při cvičeních musíme vycházet z námětů, které si sami připravujeme. O to je to všechno náročnější. Když sbor standardně cvičí, vytváří každý rok kompletní rozehru, na kterou se připravujeme. Ta vzniká na základě jeho manévru,“ upřesňuje Petr Vohralík. „Přesto si ale na všech dosavadních cvičeních potvrzujeme, že se posouváme o krok dále. Učíme se nové postupy, více si uvědomujeme naši novou roli. Zpočátku jsme měli představu, že máme pouze poskytovat
jednotky pro plnění úkolu v prostoru odpovědnosti divizí. Po zkušenostech z předchozích cvičení však nyní víme, že nám může být vyčleněn vlastní operační prostor, kde budeme úkoly řešit samostatně s případnými přidělenými dalšími prostředky. Vybudovala se rovněž místa velení, která mají pro svou činnost předurčeny utajované sítě. Zdokonalil se štáb. Velkých změny doznaly i operační postupy. Precizně jsme je formulovali tak, abychom skutečně co nejlépe a nejefektivněji řešili situace, které mohou nastat.“
Text a foto: Vladimír Marek
17
výcvik Největší letošní cvičení libereckých chemiků Peaceful Dragon bylo zaměřeno na certifikaci aliančních sil rychlé reakce – NRF 17 a 18
Pod dračí ochranou Na území Kalánie došlo k nečekanému objevu velkých ložisek ropy. Hranice okolních států přitom nebyly nikdy jednoznačně stanoveny. A tak nastal vleklý spor o to, komu nerostné suroviny vlastně patří. Jeden z pěti sousedních států se zdržel expanze, zbývající vytvořily dvě nesmiřitelné dvojice, mezi kterými se rozpoutal boj. Takový byl scénář mezinárodního cvičení jednotek radiační, chemické a biologické ochrany Peaceful Dragon (Mírumilovný drak), které se konalo na přelomu dubna a května v severních Čechách. Kromě libereckých chemiků se ho účastnili specialisté na tuto oblast z Belgie, Finska, Francie, Maďarska a Polska. „Je to pro nás vyvrcholení letošního výcvikového roku. Cvičení obdobného rozsahu se s největší pravděpodobností nebude konat ani v roce 2012. Jeho smyslem je příprava na zapojení se do aliančních sil rychlé reakce – NRF (NATO Response Force) 17 a 18. Tomuto úkolu se věnujeme řadu měsíců,“ řekl nám při této příležitosti velitel 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany plukovník gšt. Miroslav Knopp.
Konflikt fiktivních států Pro potřeby cvičení vznikly fiktivní státy. Samotný námět byl však více než reálný, mohl se odehrát v kterékoliv krizové oblasti světa. Na základě žádosti o pomoc vydává OSN rezoluci. Jednotky NRF mají být ve sporné oblasti rozmístěny na dobu
18 1 8
dvanácti měsíců. Jejich úkolem je dohlížet na dodržování příměří. Mnohonárodní prapor pod velením libereckých chemiků zde plní odborné úkoly a bude připraven zasáhnout v případě incidentů spojených s únikem a zneužitím radioaktivních, chemických a biologických látek a průmyslových škodlivin. Alianční síly rychlé reakce (NRF) vznikly v roce 2003. Jedná se o vybrané mnohonárodní jednotky vysokého stupně pohotovosti, které jsou schopné zasáhnout kdekoliv na světě. Jsou zaměřeny nejen na použití síly, ale i na mírové operace, humanitární pomoc a civilní ochranu. Původně v nich držely hotovost jednotky v půlročních cyklech s tím, že dalších šest měsíců bylo vyčleněno na jejich přípravu a secvičení. Nyní se na základě nové koncepce drží hotovost celý rok. Pro NRF 17 bude aliančním operačním velitelstvím Neapol, pro NRF 18 Brunssum. Liberecká brigáda má se silami NRF již své zkušenosti. V roce 2003, tedy hned v první rotaci, byla lídrem pro oblast radiační, chemické a biologické ochrany. Tuto svou roli si zopakovala ještě v roce 2008.
„Naše certifikace pro NRF sestává ze tří cvičení. První z nich jsme absolvovali na začátku dubna v Turecku. To mělo prověřit schopnost interoperability praporu s jednotkami pozemního komponentu. Cvičení Peaceful Dragon má za úkol prověřit schopnost štábu praporu řídit podřízené jednotky. Poslední cvičení se uskuteční opět v Turecku a bude zaměřeno na prověrku schopností plnit odborné úkoly ve spolupráci s pozemními, námořními a leteckými silami,“ vysvětluje podplukovník Karel Dvonč, velitel 311. praporu radiační, chemické a biologické ochrany a zároveň i praporu pro NRF 17 a 18. „Jsem přesvědčen, že nadále platí zaměření naší armády na OPZHN (ochrana proti zbraním hromadného ničení). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že jsme byli opět vybráni jako vedoucí země pro tento úkol. To se rozhodně nedává zadarmo. Na nás nyní bude, abychom si postavení udrželi. Máme na to období jednoho roku, konkrétně od 1. července 2011 do 30. června 2012. Časový limit pro nasazení se přitom pohybuje od deseti dese seti eti ti do třiceti ddnů, nů, nů což si samoam moo-zřejmě vyžádá žád ádá jistá omezení ení en ení například při ppřři udělování doovolených přííslušníkům útvarů.“
Vzorky z lodě
Odběrový tým se proplétá ulicemi Děčína. Před chvílí na jedné z říčních lodí odebrali jeho příslušníci vzorky. Nyní je potřeba je dopravit co nejrychleji do chemické mobilní laboratoře AL-2)CH. „Zatím jsme měli možnost v průběhu cvičení analyzovat vzorky drog, dnes jsme dělali rozbor delaborované munice a nyní se pustíme do vyhodnocení odběrů z Děčína,“ vysvětluje náčelnice chemické laboratoře kapitánka Věra Bielská. „Naše zařízení kontejnerového typu je určeno především k analýze bojových chemických látek a průmyslových škodlivin.“ To už ale přichází hlášení, že jedním z nejrozsáhlejších úkolů, které bude mnohonárodní prapor plnit během tohoto cvičení, je dekontaminace osob a techniky v Litoměřicích. Míjíme hranice výcvikového prostoru Tisá, které střeží mechanizovaná četa ze 4. brigády rychlého nasazení. Hned u cesty je připraven obrněný transportér Pandur. Ten by v případě potřeby zatarasil cestu. Součástí dodávky těchto obrněnců měla být původně i jejich chemická verze, z toho ale nakonec z důvodu nedostatku finančních prostředků sešlo. „Spousta techniky tady stojí za pozornost. Je vidět, že třeba Finové či Belgičané mají dostatek finančních zdrojů, které mohou do této oblasti investovat. Dlouhodobě se hlásíme v rámci NATO ke specializaci v oblasti OPZHN, našimi koaličními partnery jsme takto i chápáni. V některých oblastech se nám daří očekávání naplňovat, jinde musíme ale výrazně přidat, a to především co se týče modernizace techniky a materiálu, jinak si těžko udržíme konkurenceschopnost. Investice by měly směřovat především do laboratoří, odběrových týmů a do průzkumu. Nyní probíhá vývojový projekt průzkumného obrněného vozidla, první
prototyp by měl být vyroben již v příštím roce. Uvidíme tedy, jak tomu bude dál,“ říká plukovník gšt. Knopp.
Zajímavé srovnání V Litoměřicích na louce poblíž Labe je rozvinuto několik stanovišť zaměřených na dekontaminaci techniky a osob. Vedle našich vojáků se na ní podílejí i Francouzi a Belgičané. „Jedná se o lehkou dekontaminaci osádek vozidel, převážně řidičů. Ostatní vojáci procházejí velkými dekontaminačními stany. Po levé straně je směšovač EDS, kterým se očistí interiér vozidla. Řidič absolvuje obdobnou proceduru v individuální sprše. Pak dostane čisté oblečení a odjíždí s dekontaminovaným vozidlem pryč,“ vysvětluje na jednom z menších pracovišť velitel družstva četař Marek Mokrý. „Během cvičení jsme měli možnost vyzkoušet si všechny způsoby chemického zabezpečení. Průzkum, odběry vzorků, jejich analýzy.
Je zajímavé srovnávat naši techniku a naše postupy s přístupem jiných armád. Je to cenná zkušenost.“ Pokud se týče dekontaminace vozidel, chybí tady naše linka. Všechny zde zastoupené armády používají ruční způsob pomocí tlakové pistole, který je mnohem méně výkonný. To ale neznamená, že by byly nějaké problémy s kompatibilitou vybavení jednotlivých národních jednotek. „Sladit tyto záležitosti není problém. Každá jednotka sice disponuje jinou technikou, ale postupy jsou velmi podobné. Máme zde možnost vidět různé prostředky, různé přístupy. Nerad bych však říkal, že nějaký způsob je lepší a jiný horší. Důležité je, že výsledek je nakonec stejný. Faktem zůstává, že kapacita našeho linkového způsobu dekontaminace je několikanásobně vyšší,“ uzavírá podplukovník Dvonč. Text a foto: Vladimír Marek
19
historie Ministerstvo obrany pomohlo na svět dalšímu filmovému snímku s všeříkajícím názvem Lidice
Příběh plný OSUDŮ Muž nervózně svírá pod baloňákem chladný kov. Několikrát přešlápne a už je to tady. Po silnici se řítí mercedes s odkrytou střechou a v něm nejobávanější muž protektorátu, zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Josef Gabčík odhodí plášť, udělá několik rychlých kroků směrem do vozovky, zmáčkne spoušť a doslova ho omráčí nekonečné ticho. To už je na scéně druhý muž nerozlučné dvojice. Jan Kubiš, přesně tak jak se to naučil ve výcvikovém středisku ve Skotsku, hází výbušninu velkým obloukem na automobil. Je příliš blízko, než aby z toho vyvázl nezraněn. Silný výbuch ho na okamžik ohluší. Cítí, jak ho tlaková vlna šlehne přes tvář. Je to neobvyklé, ale právě tato scéna atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se dotáčela až necelý měsíc před premiérou nového česko-polského snímku Lidice. Důvod byl přitom prostý. Původně totiž pro nedostatek finančních prostředků z natáčecího plánu vypadla. Naštěstí se ale dodatečně našli sponzoři, kteří přispěli finančními prostředky na její vznik. „Po konzultaci s americkým distributorem jsme se rozhodli přistoupit k tomuto netradičnímu kroku. Chceme, aby film byl srozumitelný i světovému publiku, které není znalé evropských historick ý c h u d á -
lostí, navíc snímek Lidice dostane ještě akčnější a velkolepější rozměr,“ vysvětlil neobvyklý postup producent snímku Adam Dvořák. Protože původní zatáčka, ve které došlo 27. května 1942 v Kobylisích k atentátu, již neexistuje, hledali tvůrci filmu na základě dobových fotografií co nejvíce odpovídající exteriér. Nakonec vybrali Hoffmanovu ulici v pražském Podolí. Film Lidice vychází z předlohy Zdeňka Mahlera Nokturno, který získal v roce 2007 cenu za nejlepší nezrealizovaný scénář. Ten se psal téměř deset let. Postupně ho mělo režírovat několik režisérů, mimo jiné například i Miloš Forman nebo Alice Nellis. Ta onemocněla, a tak se ho nakonec ujal Petr Nikolajev. Jedná se o historické drama zaměřené na kruté osobní příběhy obyčejných lidí, obyvatel středočeské obce Lidice. Hlavní role v něm obsadili Karel Roden, Zuzana Fialová, Zuzana Bydžovská, Roman Luknár, Veronika Kubařová, Norbert Lichý či Milan Kňažko. Hlavní song k filmu Slunce bylo krásné zpívá Lucie Bílá. „Diváci se mohou těšit na krásný historický film plný emocí, lásky a zrady. Není to ale film davový, je to především lidský příběh. Je zaměřen na jednotlivé osudy lidí, kteří ty události způsobili anebo byli tou historií nějakým způsobem zmítáni,“ vysvětluje Adam Dvořák. „Film je určen
spíše mladšímu publiku. To starší podle mého názoru přece jen tu historii zná, mladí lidé k těmto záležitostem ale hledají cestu hůře. V dějepise byly tyto události podávány jako povinná četba. Přesto bychom neměli zapomínat na to, že za příběhy jsou konkrétní lidé. Jsem přesvědčen, že každý divák si přijde na své. Ti starší uvidí to, co si možná představovali jinak. Já sám jsem tyto záležitosti předtím, než jsem si přečetl scénář, vnímal trochu jinak.“ Film vznikl i díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR. To ale nebyl jediný příspěvek resortu, odborníci na vojenskou historii přispěli užitečnými radami. „Ministerstvo obrany je u tohoto filmu od samého počátku. Nejedná se přitom jen o finanční podporu, poskytlo mu i poměrně široké know-how. První záběry z Lidic jsem měl z archivů tohoto resortu. Měl jsem možnost vidět nesestříhané archivní dokumenty, které o likvidaci Lidic natočili Němci. Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu Praha nám pomáhal jak radou, tak konzultací. Sám s oblibou říkává, že je přítelem na telefonu. Kdykoliv si nevíme s něčím rady, stačí vytočit číslo a máme okamžitě odbornou pomoc k dispozici. Jsem rád, že takové ty spornější věci vidí. Podle mého názoru je to největší odborník na Lidice,“ vysvětluje Adam Dvořák. Zvláštní postavou filmu je odsouzený vrah Šíma (ve skutečnosti František Saidl), kterého ztvárnil Karel Roden. Paradoxně totiž právě tento zločinec, který zabil vlastního syna, jako jeden z mála přežije lidické běsnění. V době atentátu na Heydricha je totiž ve vězení a do své rodné obce se vrací až po propuštění v prosinci 1942. Vůbec přitom netuší, že ta již půl roku neexistuje. Tento tragický příběh, díky filmu znovu oživený, bude mít s největší pravděpodobností své pokračování. Při příležitosti natáčení se totiž přihlásila
Saidlova vnučka, jejíž vzpomínky dosud nikdo nepublikoval. „Pokud to jen trochu šlo, drželi jsme se historických reálií. Natáčeli jsme například ve Španělském sále, kde to bylo veskrze autentické. Všechno ale nejde, Lidice již neexistují. Nikdy nebudeme dokumentem. Snažili jsme se tedy alespoň o to, abychom
20 2 0
historicky neprovokovali. To si myslím, že se nám povedlo,“ dodává na závěr Adam Dvořák. Podle autorů se diváci mohou těšit na film plný emocí. Emoce ale nemusí být jen smích, jak je tomu v případě komedií.
Film se liší od televizní produkce tím, že divák může prožít tu emoci přímo v kinosále. Dojde přitom k jistému očištění... Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv filmového štábu
21
čin roku
technika a výzbroj
„Děkuji, že jste mi pomohl. Nebýt vás, asi bych v tom autě uhořel,“ řekl Miroslav Gottwald rotmistrovi Petru Šírovi
(Ne)udělal by to každý… Zachránce a zachráněný neboli rotmistr Petr Šír a Miroslav Gottwald. Od dubnové nešťastné události se instruktor základní přípravy na Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově a přerovský občan setkali poprvé. Stalo se tak v pátek 13. května na Generálním štábu Armády České republiky za přítomnosti armádního generála Vlastimila Picka. Poklidná cesta pana Gottwalda za přítelkyní skončila málem tragédií. Na jeho vozidle Škoda Felicia došlo ve středu 20. dubna kolem osmnácté hodiny k technické závadě. „Z ničeho nic se začal valit dým zpod volantu. O chvíli později již vyšlehly plameny,“ vzpomíná sedmapadesátiletý muž na dramatickou událost nedaleko Olomouce a dodává: „Vůbec jsem nevěděl, co mám v tu chvíli dělat. Snad v pudu sebezáchovy jsem prudce sešlápl brzdový pedál.“ Hořící auto na kraji silnice nevyvedlo z míry šoféry projíždějících aut. Někteří pouze zpomalili, aby s údivem, respektive se zvědavostí koukli na akční scénu, a pokračovali dál. Nezastavil nikdo! Až na v protisměru jedoucí tmavě zelený Ford Escord s libereckou poznávací značkou a rotmistrem Šírem za volantem. Řidič dupl na brzdu, ze zavazadlového prostoru vytáhl hasicí přístroj a rozběhl se napříč vozovkou k místu tragédie. „Byl jsem v šoku. Hořelo mi už oblečení. Matně si pamatuji, že ke mně přiběhl nějaký muž a začal mi
pomáhat ven z auta. Ještě se mě zeptal, kolik mám asi paliva v nádrži, a poté mě odvedl pryč od hořícího vozidla. Najednou jsem zaslechl sirény přijíždějících hasičů a to mě vrátilo zpátky do reality. Začal jsem se ohlížet, kde je můj zachránce, abych mu poděkoval. On už tam ale nebyl,“ říká Miroslav Gottwald. Anonymita nevydržela zachránci dlouho. Na základě výzvy byla jeho totožnost „odhalena“ za osm dnů. „Nebyl důvod se s tím svěřovat. Vždyť je to naprosto normální záležitost. Docela obyčejná povinnost, že pomůžete jinému člověku v nouzi. Věřím, že by se tak zachoval kdokoliv jiný. Vždyť všichni máme jenom jeden život. Opravdu není za co děkovat. To je samozřejmost,“ argumentuje profesionál Armády ČR. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky se rozhodl rotmistra Petra Šíra za záchranu života ocenit. „Zachoval jste se tak, jak se voják Armády České republiky zachovat má. Váš hrdinský čin jee příkladem pro ostatní. Jsem na vás hrdý,““
řekl při slavnostním aktu armádní generál Vlastimil Picek a předal rotmistru Šírovi kázeňskou odměnu a pamětní minci náčelníka Generálního štábu AČR. Dar dostal zachránce i od zachráněného. „Tohle je pouhá drobnost, takové malé poděkování za to, že mi podal pomocnou ruku. Do konce života mu budu zavázán. Nebýt jeho, asi bych v tom autě uhořel,“ děkoval rtm. Šírovi Miroslav Gottwald. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba
Pandur II technicky V současné době probíhá výroba základní verze vozidla Pandur II KBVP (Kolové Bojové Vozidlo Pěchoty), prakticky je dokončen vývoj verzí KBV-Pz (Kolové Bojové Vozidlo-Průzkumné s radiolokátorem) a KOT-Zdr (Kolový Obrněný TransportérZdravotní). Vývoj a výroba verzí KBV-VR (Kolové Bojové Vozidlo-Velitel Roty), KBV-Pz (Kolové Bojové Vozidlo-Průzkumné bez radiolokátoru) a KOT-Ž (Kolový Obrněný Transportér-Ženijní) se připravuje. Dále byla vyrobena malá série verze se zvýšenou odolností KBVP-M1 RVS, která je nasazena v Afghánistánu. Mimo výše uvedených je reálná výroba dalších verzí, konkrétně logistické, dělostřelecké pozorovatelny, minometné, protiletadlové, průzkumné-elektronického boje, policejní, průzkumné-ženijní, pyrotechnické EOD, chemické, spojovacích (MPP40, VOV, R8p) a policejní. Kromě finálního partnera VOP-026 Šternberk se na dodávkách dílů a skupin podílejí společnosti Steyr (projekt, funkční vzory, rozvodovky), Rafael (dálkově ovládaná zbraňová základna, protitankové řízené střely SPIKE-LR), B.O.I.S.-Filtry (klimatizace a filtroventilační zařízení), HALLON (automatický hasicí systém), Cummins (motor), Ecomat (převodovka), Colorlak (povrchová úprava), DICOM (radiostanice), Harris (radiostanice), E-COM (simulátory), Letecké přístroje Praha (navigace), Meopta – optica (přístroje nočního vidění), Mesit (měřicí přístroje), RETIA (radiolokátor), Tesla (spojovací technika), Rheinmetall (kanon), Wegman (zadýmovací granátomety) a ZVI (munice).
Odolnost
Základním konstrukčním prvkem, který zároveň integruje všechny ostatní skupiny a díly, je samonosná korba svařená z pancéřových plechů. V základním provedení zajišťuje balistickou ochranu po obvodu na úrovni 2 podle normy STANAG 4569 a po montáži přídavných panelů na úrovni 3. Strop má ochranu úrovně 2. Jedná se o ochranu vůči střelám nábojů, které mají rozměry 7,62×51 mm a 7,62×54 mm, včetně průbojných verzí, a to i při vícenásobném ostřelování. Podvozek a dno korby zajišťují ochranu proti tlakem aktivované explozi protitankové tlakové miny obsahující až 8 kg trhaviny, tedy na úrovni 3a podle normy STANAG 4569. U verze M1 RVS je ochrana po obvodu doplněna mříží, která eliminuje možnost aktivace granátů s dvoudílnými elektronickými zapalovači propojenými po povrchu kumulativní hlavice, především PG-7.
část 2
Rozdělení korby Korba je rozdělena na šest prostorů. První je motor-převodový vpředu vpravo, vybavený shora žaluziemi pro sání a výstup vzduchu. Následuje prostor řidiče vpředu vlevo, vybavený stropním příklopem a průhledným štítem proti vodě a sněhu. Uvnitř je sedačka s možností vertikální úpravy, sklopným opěradlem, opěrkou hlavy a bezpečnostními pásy. Před ní a po stranách se nalézají prvky řízení a ovládání vozidla, řídicí jednotka PPZ motor-převodového prostoru, přístrojový panel a hasicí přístroj. K pozorování okolí a kontrole pohonu
slouží zobrazovací jednotka DDU-BVIS, periskopy, pozorovací denní/noční přístroj CDND-1 a skřínka vnitřního hovorového zařízení VHZ. Prostor velitele čety, vybavený poklopem, se nalézá za řidičem a je vybaven stejným typem sedačky, zobrazovací jednotkou DDU-BVIS, skřínkou VHZ a notebookem. Následuje prostor velitele družstva vybavený poklopem a stejnou sedačkou jako předešlé, radiostanicí RF13250 (u Pandurů pro mise radiostanicí Harris AN/VRC 110 dual), ovládací skřínkou širokopásmového rušiče signálu Starlight 3, chemicko-radiačním detektorem RAID-XP, zobrazovací a ovládací jednotkou FVZ-98M, zobrazovací jednotkou CDU-BVIS, ovládací jednotkou vrhače dýmových granátů, displejem systému detekce a indikace ozáření, GPS přijímačem, zobrazovací jednotkou zbraňové stanice RCWS-30, panelem velitele, skřínkou VHZ, skřínkou VICM 120 a řídicí jednotkou PPZ prostoru osádky a výsadku.
22
23
PANDUR II
REPORT
technika a výzbroj
životospráva Armáda České republiky vyhlásila „válku“ epidemii 21. století – nadváze a obezitě
Naděje pro XXL vojáky(ně) V Armádě České republiky byl spuštěn další projekt, jehož cílem je lepší zdravotní stav profesionálů. Tentokrát je zaměřen na redukci tělesné hmotnosti. Nejde o kampaň vůči obtloustlým vojákům a vojákyním, nýbrž o nevyhnutelný preventivní krok. Dostupné údaje totiž potvrzují negativní trend vzestupu obézních mužů a žen ve stejnokroji.
Hlavní takticko-technická data Osádka ...................................................................11 osob Konfigurace podvozku .........................................8×8 Nejvyšší povolená hmotnost ...............................21 000 kg Pohotovostní hmotnost ........................................19 350 kg Délka.......................................................................8 300 mm Délka.......................................................................8 Šířka ........................................................................3 500 mm Výška.......................................................................3 770 mm Světlost ...................................................................475 mm Maximální rychlost ................................................100 km/h Dojezd ....................................................................690 km Akcelerace z 0 na 32 km/h...................................7,3 s Stoupavost..............................................................35° Výstupnost .............................................................600 mm Překročivost ...........................................................2 200 mm stabilita ..........................................35° Statická příčná stabilita..........................................35° ...................................24,5 Minimální průměr zatáčkyy ................................... 24,5 m
Prostor střelce-operátora za motor-převodovým prostorem je přístupný přes prostor výsadku a opět vybaven stejnou sedačkou. Střelec disponuje zobrazovací jednotkou zbraňové stanice RCWS-30, hlavním řídicím panelem, skřínkou VHZ, řídicí jednotkou pohonů RCWS-30, řídicí jednotkou kanonu a jednotkou napájení. Prostor výsadku (pěšího družstva) se sedmi protišokovými sedačkami vybavenými bezpečnostními pásy je přístupný zezadu přes záďovou hydraulicky sklopnou rampu vybavenou dveřmi, případně dvěma stropními příklopy. Příslušníci výsadku disponují třemi CCD kamerami (levá, pravá, zadní) propojenými do uzavřeného okruhu k pozorování okolí v odměru 270°.
Pohonná soustava Základ pohonné soustavy koncepce power-pack tvoří čtyřdobý řadový přeplňovaný vznětový šestiválec s přímým vstřikem paliva a kapalinovým chlazením Cummins ISLe T450 o objemu 9 l a výkonu 335 kW při 2 200 ot/min. K němu je připojena šestistupňová, elektronicky řízená, hydraulicky ovládaná automatická převodovka ZF Ecomat 6HP602 S PLUS s jedním reverzním stupněm, hydrodynamickým měničem točivého momentu, uzávěrkou a retardérem umožňujícím ruční řazení. Pomocí přídavné převodovky, dvou větví kardanových hřídelí a rozvodovek Steyr VG 1400 zajišťuje pohon všech čtyř párů nezávisle zavěšených kol šasi. Náhon
26
druhého páru kol lze odpojit. Poslední rozvodovka na zádi zajišťuje pohon vodometů. První dva páry kol jsou řízené, což zvyšuje pravděpodobnost odjezdu i v případě zničení jednoho kola prvního nebo druhého páru. Systém převodů je kontrolován automatickou řídicí jednotkou ADM (Automatic Drive-Train Management), jež pomocí senzorů sleduje činnost komponentů podvozku a určuje optimální využití točivého momentu jednotlivých polonáprav, včetně zapínání uzávěrek diferenciálů. Blok motoru, převodovky, kompresoru a chladiče lze s použitím jeřábu vyměnit za 15 minut.
Výzbroj Základ tvoří dálkově ovládaná zbraňová základna RCWS-30 (Remote Control Weapon Station), na jejíž vnější části jsou externě lafetovány automatický kanon ATK MK 44 Bushmaster ráže 30 mm, spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm a přepravní/odpalovací kontejner pro dvě protitankové řízené střely SPIKE-LR. Zbraně jsou při jízdě stabilizovány ve dvou rovinách. V případě potřeby je lze spustit na strop korby a zase navrátit zpět do bojové polohy pomocí hydraulického čerpadla. Výzbroj doplňuje osm zadýmovacích granátometů ráže 76 mm na přední části stropu korby. Střelec-operátor a velitel čety disponují průzkumnou jednotkou pasivního denního/nočního zaměřovače C-R30MOS tvořeného barevnou CCD kamerou, termovizní kamerou FLIR a laserovým
dálkoměrem. Dosah zaměřovače v denním režimu je až 6 000 m a v nočním 5 000 m. Velitel může na rozdíl od střelce-operátora provádět pozorování s kruhovým odměrem. Náměr objektivu je stavitelný v rozsahu od -20° do +60°. Nábojů o rozměrech 30×173 mm je vezeno v nabíjecím zařízení 200 a ve schránkách 350. Nábojů o rozměrech 7,62×51 mm je vezeno u zbraně 250 a ve schránkách 1 500. U zbraňové základny lze nastavovat kruhový odměr a náměr zbraní od -10° do +60°. Maximální dálka účinné střelby kanonu se pohybuje podle druhu cíle mezi 2 000 a 3 000 m. U kulometu je maximální dálka účinné střelby podle druhu cíle od 500 do 1 500 m. Protitankové řízené střely SPIKE-LR lze použít na dálku od 200 do 4 000 m. Na zbraňové základně jsou sklopně umístěny dvě senzorové jednotky detekující a indikující ozáření. Výrobce udává dobu životního cyklu na 30 let, střední dobu mezi poruchami pohonné soustavy 4 000 km, u automatického kanonu 1 000 ran a u informačních prostředků 5 000 hodin. Udržovatelnost a bezporuchovost vozidla je zajištěna v souladu s normou STANAG 4174 a spojeneckou publikací ARMP-1. Technický popis vozidla byl připraven ve spolupráci s VOP-25 Nový Jičín a sekcí rozvoje druhů sil. Text: Martin Koller Foto: autor, Jan Kouba, Radko Janata a Daniel Hlaváč
Světová zdravotnická organizace prohlásila obezitu za epidemii jedenadvacátého století. V české populaci se de facto každý druhý muž a žena potýká s nadváhou nebo obezitou. V žádném případě se nejedná jen o jakousi kosmetickou vadu na kráse, ale jde o závažné chronické onemocnění a rizikový faktor zhoršující zdravotní stav jedince. Jako realitu lze uvést například podíl na vzniku cukrovky, vysokého krevního tlaku, zvýšené hladiny cholesterolu nebo ischemické choroby srdeční. Opomenout nelze ani negativní psychické následky. Každé nadbytečné kilo totiž zatěžuje jak srdce, klouby a metabolismus, tak i mysl. Žít v přesvědčení, že se nadváha či obezita netýkají Armády České republiky, je pošetilé. Nazývejme jejich „přítomnost“ v AČR reálným pojmenováním – problém. „Z našich aktuálních statistik vyplývá, že se v Armádě ČR nadváha vyskytuje zhruba u tří a půl tisíce profesionálů, tedy u každého sedmého vojáka či vojákyně z povolání,“ konstatuje vedoucí katedry vojenské hygieny královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany docent MUDr. Pavol Hlúbik, CSc.
Nepříznivý trend Katedra vojenské hygieny FVZ UO monitoruje zdravotní stav vojáků a vojákyň z povolání již dlouhodobě. „Už v roce 2000 zpracovalo naše pracoviště statistický program, který se tímto problémem zevrubně zabývá,“ konstatuje P. Hlúbik a popisuje dosavadní praxi. „Ve vojenských zdravotnických zařízeních AČR absolvují profesionálové starší třiceti let jednou ročně takzvané rozšířené zdravotní prohlídky. Jejich výsledky se shromažďují na katedře a pověřený pracovník je zpracovává. Výsledkem je hodnotící zpráva, z níž lze vyčíst veškeré indicie související se zdravotním stavem profesionálů. Jinými slovy, již deset roků disponujeme detailním přehledem, kolik vojáků má nadváhu, kolik diabetes
mellitus nebo hypertenzní nemoc. Přitom nejde o povrchní údaje. Výše zmíněné informace jsou získávány zhruba od sedmi tisíc subjektů neboli sedmi tisíc klientů.“ Publikovat důležité pasáže z hodnotících zpráv z pochopitelných důvodů nelze. Přesto se vedoucí katedry vojenské hygieny uvoluje k vyslovení některých obecných závěrů. „Z dokumentů je patrný veliký rozdíl v riziku vzniku metabolického syndromu. Podstatně vyšší je u vojáků se sedavým zaměstnáním, například na Ministerstvu obrany nebo na Generálním štábu AČR, než mezi vojáky u vojenských útvarů a zařízení. S nadsázkou řečeno, není podplukovník jako podplukovník. Činnost podplukovníka bojovníka a podplukovníka úředníka má rozdílný vliv na jeho zdravotní stav,“ vysvětluje docent Hlúbik a nebrání se dalšímu zajímavému srovnání. „Není tajemstvím, že výsledky získané v resortu porovnáváme s civilní veřejností a také s některými dalšími armádami Severoatlantické aliance. V této souvislosti mohu konstatovat, že příslušníci AČR jsou na tom po zdravotní stránce lépe než standardní tuzemská veřejnost, ale naopak o něco hůře než profesionálové americké armády. Pravdou však je, že i Američané mají problém s nadváhou a obezitou svých vojáků a vojákyň. Pozitivní je, že české ozbrojené síly z hlediska fyzické a psychické výkonnosti nikterak nevybočují a jsme na tom obdobně jako naši alianční kolegové.“
FVZ UO plní roli poradního orgánu a vlastní realizace je v gesci vojenských zdravotnických zařízení Armády ČR, nevyjímaje posádkové ošetřovny. Prvním krokem bylo proškolení lékařského a zdravotnického personálu, přičemž důraz byl položen na změnu životního stylu vojáků a vojákyň. „Za prioritní faktor považujeme nízkoenergetickou redukční dietu, kterou lékař vojákovi začleněnému do programu individuálně stanoví. Ta zabezpečí snížení energetického příjmu a povede nejen k poklesu aktuální tělesné hmotnosti, ale především k úbytku tělesného tuku. Při konstrukci této diety se věnuje pozornost jejímu složení tak, aby byla zachována optimální nutriční hodnota stravy,“ říká vedoucí katedry vojenské hygieny. Součástí terapie je indikace některého ze dvou druhů léků, které se v současné době používají v moderní medicíně na hubnutí. Tomu předchází vyšetření klienta podle stanoveného schématu. Na základě jeho výsledků praktický lékař rozhodne, zda dotyčného zařadí, respektive nezařadí do programu správné životosprávy. „Léčba je připravena na období půl roku. Pacient bude docházet každý měsíc do ordinace k průběžným kontrolám. V případě pozitivních výsledků mu lékař předepíše další dávku preparátu, jehož cena se pohybuje kolem sedmi set korun za jedno balení,“ říká doc. Hlúbik. Nepochybně stojí za zmínku, že armáda tímto aktivním přístupem vůči svým vojákům a vojákyním nečiní nic výjimečného. Preventivních programů na nejrůznějších úrovních funguje ze strany zaměstnavatelů nebo zdravotních pojišťoven celá řada. Proto by bylo chybou podanou ruku nepřijmout. „Tímto krokem pomůžeme profesionálům prodloužit jejich profesní způsobilost k výkonu služby,“ argumentuje na závěr vedoucí katedry vojenské hygieny FVZ UO v Hradci Králové doc. MUDr. Pavol Hlúbik. Text: Pavel Lang Ilustrační foto: Radko Janata
Půlroční léčebná kúra „Bohužel nutno říci, že nás výsledky sledování, zjištěné za posledních pět šest roků, vyburcovaly k okamžité reakci. Nezastírám, že se naše dlouhodobé úsilí odvíjelo od klíčového předpokladu, a to přidělení finančních prostředků do globální strategie podpory zdraví. V loňském roce se tak stalo, a tudíž nic nebránilo tomu, abychom projekt na podporu zdraví od května spustili,“ vysvětluje doc. Hlúbik a upřesňuje, že
27 27
výcvik Na jubilejním NATO Tiger Meet ve francouzském Cambrai sváděli vzdušné souboje také čeští „tygři“
Letecké manévry „tygří“ elity
Velitel 211. taktické letky podplukovník Jaroslav Míka „Gyro“ a nadporučík Milan Nykodym „Rimmer“
Závěrečný bojový pokřik „Tiger, Tiger, Tiger“ velitele letky Escadron de Chasse 01.012 podplukovníka Sébastiena Valleteho „Dodiho“ se rozléhá nad leteckou základnou (Base aérienne 103) ve francouzském Cambrai. Čtrnáctidenní cvičení (9. až 20. května) „tygřích“ leteckých jednotek, pojmenované Wild Hind 2011, skončilo. Během pátečního dopoledne odletí reprezentanti osmnácti letek ze třinácti států na svoje mateřské základny. Po sedmi měsících se „tygří“ elita sdružená v profesní asociaci NATO Tiger Association (NTA) opět schází na letošním největším cvičení spojeneckého letectva v Evropě. Role hostitelů tentokrát připadá francouzské letce „Cambrésis“, vyzbrojené bojovými letouny Mirage 2000C/D. S režií NATO Tiger Meet má již bohaté zkušenosti. Popravdě řečeno šestinásobné, neboť NTM se v Cambrai uskutečnil v letech 1964, 1972, 1979, 1986, 1994 a 2003. Hořkou skutečností je, že letošní cvičení je poslední velkou akcí jak pro letku, tak pro celou základnu. Nepadne-li jiné řešení, bude v roce 2013 zrušena. „Přes tento fakt je pro nás velkou ctí, že hostíme tygří letky NATO v jubilejním roce padesátiletého výročí NTA,“ konstatuje „Dodi“. Připomínáme, že první setkání leteckých jednotek NATO, které mají ve svém znaku tygra nebo jinou velkou kočkovitou šelmu, se uskutečnilo v roce 1961 na základně britského královského letectva (RAF) Woodbridge a hostitelskou letkou byla tehdejší 79. Fighter Squadron. Naopak na poslední Tiger Meet se „tygři“ slétli v říjnu 2010 do Nizozemska na Vliegbasis Volkel. Operační nasazení v misích bohužel vystavilo „stopku“ některým reprezentantům NATO Tiger Association zařazeným do seskupení „full member“ neboli plné členství. Jako příklad lze uvést belgickou 31. Smaldeel, nizozemskou 313. Squadron, britskou 230. Squadron nebo norskou 338. Skvadron. Takže „efšestnáctek“ a vrtulníků různých kategorií bylo na stojánkách oproti
rokům nedávným očividně méně. Svoje nepochybně sehrály i finanční restrikce některých aliančních vojenských letectev. Tato skutečnost však neměla zásadní vliv na to, že si „tygří“ elita opět zdokonalila společné operační postupy při plánování a provádění leteckých operací jednotek Severoatlantické aliance v případných zahraničních misích. O to více potěšitelným faktem je, že na těchto leteckých manévrech nechyběli čeští „tygři“, konkrétně příslušníci čáslavské 211. taktické letky se čtyřmi víceúčelovými bojovými letouny JAS-39C/D Gripen a reprezentanti 221. vrtulníkové letky dislokované na základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou s dvojicí bitevních vrtulníků Mi-24/35. Z dostupných informací operačního střediska cvičení (NTM OPS) se „Czech Air Force“ každodenně zapojovaly do dopoledních takzvaných Shadow Wave a odpoledních COMAO (Composite Air Operations) leteckých operací, jakož i do tzv. misí zaměřených na záchranu sestřeleného pilota na území protivníka neboli Combat Search and Rescue (CSAR). Jejich spolubojovníky ve zbrani, přesněji řečeno ve vzduchu, byla křídlatá německá tornada, francouzské mirage, polské, portugalské, řecké, turecké efšestnácky, švýcarské hornety, rakouské saaby, slovenské migy devětadvacítky nebo italské vrtulníky AB-212 z 21. Gruppo v Grazzanise.
Bezmála rok příprav Málokdo z nás má reálnou představu, nakolik je organizace každoročního
společného cvičení „tygřích“ letek náročná. Věřte nevěřte, režie dalšího NATO Tiger Meet začíná pár hodin po ukončení toho stávajícího. „Prvotní plánovací konference k NTM 2011 se uskutečnila již v průběhu loňského setkání ve Volkelu, kde byli de facto všichni představitelé tygřích letek NATO v osobním kontaktu,“ dává nahlédnout do zákulisí příprav pilot letounu JAS-39 Gripen nadporučík Milan Nykodym „Rimmer“ a dodává, že poté hostitelská letka „shromažďuje“ telefonickou a elektronickou cestou od cvičících jednotek veškeré požadavky související jak s letovým nasazením, tak s logistickým zabezpečením. „V únoru proběhla v Cambrai třídenní hlavní plánovací konference, na níž byl zveřejněn podrobný scénář cvičení, včetně počtů létajícího i technického personálu a letecké techniky,“ vysvětluje npor. Nykodym. Další fázi lze charakterizovat jako horečnou přípravu. „Piloti 211. taktické letky se zaměřili především na taktiku boje za hranicí viditelnosti a na činnost velitele stíhacího doprovodu pro smíšenou leteckou operaci COMAO,“ říká „Rimmer“. Obdobným způsobem, samozřejmě se zaměřením na plnění svých operačních úkolů, podstoupili profesní dril také vrtulníkáři z náměšťské základny letectva. Neméně důležitou součástí NTM je projev „tygřího“ ducha a vyjádření způsobilosti v doprovodném programu. S prvně jmenovanou indicií bezprostředně souvisí „tygří“ vizáž personálu a barevná úprava letounů a vrtulníků. Je potěšitelné, že ani letos Češi v obrazotvornosti ztvárňující podobenství tygra nestáli stranou. Jak všechny čtyři gripeny, tak i čtyřiadvacítka s trupovým číslem 3361 přitahovaly na stojánce oči kolemjdoucích a patřily mezi nejfotografovanější stroje. „Dnes už je nesmírně těžké přijít s něčím novým, originálním. Za těch padesát let existence NTA se nápady ve ztvárnění tygra už de facto vyčerpaly. Kopírování se tady nenosí,“ říkají kolektivně čeští „tygři“ a s trochou nostalgie v hlase
29
výcvik dodávají, že k tomu potřebný „reprefond“ je naplňován převážně penězi z jejich vlastních kapes. Nepřehlédnutelnou „tygří“ kosmetickou úpravou prošly také boty, letecké kombinézy a přilby technického personálu „dvěstějedenáctky“. Á propos, negativní postoje škarohlídů nejsou v tomto případě na místě. Proč? Náročné mise „nahoře“ je nejlepší kompenzovat kolektivním veselím „dole“. Soudržnost mezinárodní komunity je postavena nejen na tradičních „tygřích“ rituálech, ale především na osobních vztazích příslušníků aliančních leteckých jednotek. A ty dokáže nadmíru dobře stmelit všudypřítomný „tygří“ duch.
Modří versus červení Je pár minut před čtrnáctou hodinou, když se čtveřice gripenů vzdušných sil Armády České republiky postupně řadí na vyčkávacím místě před ranvejí. Piloti žádají řídicí věž o vstup na vzletovou a přistávací dráhu. O chvíli později se za ohlušujícího rachotu rozjíždí první JAS-39. Nabírá rychlost a záhy se odlepuje od dráhy dva osm do vzduchu. V patnáctivteřinových intervalech se dějství opakuje. Po vzletu stroje nasazují kurz dva sedm nula a levou zatáčkou se dostávají do odletového koridoru. Další fází je „přesun“ na stanovenou letovou hladinu a zařazení se do sestavy vzdušné operace, ve které má každá skupina letadel přesně stanovenou úlohu. Laicky řečeno – Blue válčí s Red. Odborně popsáno – stíhači čistí vzdušný prostor od případných nepřátel, čímž získávají vzdušnou nadvládu v zájmovém prostoru a umožňují tak úderným letounům, které letí v následné vlně, bezpečné působení na pozemní cíle. Letecká střetnutí velkých skupin letounů různých kategorií katego kate gorií (COMAO) (COM OMAO AO)) trvají trva tr v jí zhruba zhrubba půl hodiny a počet poč p o et aakt oč aktérů, ktér tér érů, ů kteří ří see ddo o „bi „bitvy“ bitv t y“ přímo zapojují, za apo poju jují, se ppohybuje ohyb oh ybuje kolem padesáti. le em pa pade desá s ti. Zb Zbytek ččasu ča su oodpoledního dpol dp oled e ního ho dvouhodinodvouho dv hodino no-
30
vého bloku zabírají transfery do zón, které se tentokrát nacházely nad územím Francie a Německa. Pro úplnost je třeba dodat, že dopolední mise jsou určeny převážně pro piloty ve výcviku. Jejich náplní jsou cvičné vzdušné souboje s jinými typy aliančních letounů neboli „jeden versus jeden“ a „dva versus dva.“ Naprostou samozřejmostí je to, že se každá letová aktivita zevrubně vyhodnocuje na takzvaných debrífincích. Všem pilotům a posádkám se zpětně přehraje, nakolik byla jejich činnost efektivní. Prezentace výsledků je kolektivním dílem. O to víc potěší, když se veřejně konstatuje, že například gripen dostal horneta. „Cvičení Wild Hind nás zase posunulo o kousek dopředu. Nejen v leteckém výcviku, protože jsme působili komplexně s dalšími letkami NATO v reálné misi, ale také ve vzájemném poznání se. Osobní kontakt v mezilidských vztazích je totiž nenahraditelný. Na to neexistuje žádný STANAG. Tyto vazby se nepochybně přenášejí do samotného taktického létání,“ konstatuje velitel 211. taktické letky podplukovník Jaroslav Míka „Gyro“ a kategoricky nesouhlasí s názory, které přirovnávají NATO Tiger Meet ke srazu té či oné zájmové skupiny. „Jedná se o významné alianční cvičení s nezaměnitelným sociálním rozměrem,“ vysvětluje pplk. Míka, který do Cambrai přivedl čtyřiadvacetičlennou skupinu čáslavských „tygrů“ a roj nadzvukových JAS-39 Gripen. „Vzhledem k tomu, že jsme do Cambrai přiletěli jako držitelé nejprestižnějšího ocenění NTA – ceny Silver Tiger Trophy, byli jsme od samého začátku pod drobnohledem ostatních účastníků cvičení. Na začátku byla znát naše ‚přemotivovanost‘, ale postupem času se to usadilo do standardního režimu. Operační úkoly jsme splnili na požadované profesní úrovni,“ říká „Gyro“ a odchází ke švýcarskému letounu F-18D Hornet, aby v jeho kokpitu absolvoval zhruba hodinový let. „Vzájemná výměna pilotů v kokpitech letounů je nesmírně cenná. Na určitý čas se ocitnete u jiné alianční jednotky a na vlastní kůži prožijete specifika jejich přípravy k letu i operační nasazení. Je dobře, že i my ctíme tuto letitou praxi NATO Tiger Meet,“ pochvaluje si velitel „dvěstějedenáctky“.
Zástupce velitele 221. vrtulníkové letky major Pavel Procházka „Prochy“
Chvíle ticha mezi vzlety letounů je možné využít ke krátkému rozhovoru s příslušníky technického personálu. „Jednotlivé druhy příprav letecké techniky se nikterak neliší od činnosti na mateřské základně. Rozdíl je pouze v menším počtu lidí, a tudíž v naší větší multifunkčnosti. S sebou jsme si vzali bloky, u kterých je největší pravděpodobnost závady,“ říká kapitán Aleš Pokorný, velitel technického roje u 211. taktické letky. Jeho další hovor už není slyšet. Kolem nás projíždějí francouzské mirage. Další letový blok se připravuje ke vzletu do zájmového prostoru východně od letiště…
Pro tentokrát se do operace, jejímž námětem je záchrana pilotů z nepřátelského území, zapojuje „balík“ osmi aliančních strojů. Konkrétně se jedná o dva italské vrtulníky AB-212, dvě české „čtyřiadvacítky“ a dvě dvojice portugalských a řeckých stíhaček „efšestnáct“. Každý letový prvek má svoje specifické zadání. Na pokyn řídícího létání piloti vrtulníků spouštějí motory a následně pojíždějí na vzletovou a přistávací dráhu. Přesně ve třináct hodin devatenáct minut se oba
Mi-24/35 zvednou do vzduchu a stroje nasadí kurz dva devět nula. Let do vyčkávacího prostoru vzdáleného asi šedesát kilometrů trvá necelých dvacet minut. Kapitáni bitevních „čtyřiadvacítek“ dostávají kódový signál od kolegů stíhačů, že je v zájmovém prostoru „čisto“. O pár minut dříve tam letouny F-16 zlikvidovaly baterii protiletadlových kanonů s radarovým naváděním. Avizované heslo je pro Mi-24/35 impulsem k pokračování letu do zóny vyzvednutí. Také české bitevníky nejprve
provedou monitoring prostoru a pak povolávají do akce italské dopravní „belly“, které vyzvedávají na palubu „přeživší“ piloty. Zachraňované osoby jsou uvnitř vrtulníků AB-212. Pod ochranou letounů F-16 a za doprovodu Mi-24/35 se vydávají na zpáteční cestu. Záchranná mise trvala sice necelých pět minut, ale její důležitost je vskutku nevyčíslitelná. Text: Pavel Lang Foto: Radko Janata
Záchrana zraněného pilota Po více než čtyřech hodinách letu, s plánovaným mezipřistáním v německém Büchelu, přiletěli na base aérienne v Cambrai náměšťští „tygři“, kteří jsou „full member“ v alianční letecké elitě již desátým rokem. „Komplexní přípravě na cvičení jsme věnovali poměrně hodně času. To proto, abychom se tady zaměřili převážně na taktickou stránku létání,“ říká zástupce velitele 221. vrtulníkové letky major Pavel Procházka „Prochy“ a upřesňuje, že náměšťský kontingent sestává ze čtyř kapitánů vrtulníků, čtyř pilotů-operátorů, tří palubních techniků a sedmi specialistů pozemního personálu. „To, že jsme součástí letových vln, které v sobě zahrnují veškeré aspekty soudobého moderního boje, je pro každého z nás další cenná zkušenost. Navíc umocněná tím, že se pracuje v multinárodním prostředí, kde je nezbytné efektivní sladění kompaktnosti plánování a nasazení všech létajících strojů do jednoho funkčního celku,“ popisuje mjr. Procházka jeden z kladů cvičení Wild Hind 2011 a uvádí, že není výjimkou, když se mise plánuje více než šest hodin, přičemž její samotné provedení nepřekročí půldruhé hodiny.
V sobotu 16. července 2011 se konají oslavy 100. výročí narození generála Aloise Lišky. Program vzpomínkových akcí: 11:00 Hromnice, obecní úřad 12:00 Hromnice, hřbitov 14:00 Plzeň, Mánesova ulice 49 15:00 Plzeň, náměstí Republiky 1, radnice – vernisáž výstavy Výstava připomínající tohoto druhoválečného veterána bude otevřena do 5. srpna 2011. Odjezd na místo zahájení oslav v Hromnicích je v 10:00 od plzeňské radnice na náměstí Republiky.
31
technika a výzbroj
menší, ale zajímavý Letošní brněnský veletrh IDET nedosahoval rozměrů, na které jsme byli zvyklí v minulosti. Přesto se na něm objevila řada novinek i premiér schopných zaujmout jak odborníky, tak veřejnost. Nedostatek financí se stále více projevuje v akvizičních možnostech nejen naší, ale všech evropských armád. V české realitě se to odrazilo i na velikosti obsazené plochy na brněnském výstavišti. Doby rozsáhlých expozic zahraničních výrobců jsou nenávratnou minulostí. Dalším záporným faktorem byly paralelně probíhající výstavy v zahraničí, kam směřovala řada výrobců, kteří na IDET nedorazili nebo svoje zastoupení výrazně omezili. Největším vystavovatelem byla bezesporu naše armáda, která obsadila celý kruhový pavilon Z, část venkovního prostranství a realizovala rovněž dynamické ukázky na dvou vnějších pracovištích. Privátní vystavovatelé, a to jak domácí, tak zahraniční, byli soustředěni v pavilonu P a na venkovní ploše. Je třeba zdůraznit, že expozice AČR nebyla jen jakousi vojenskou přehlídkou pod střechou. Lze ji označit především jako prezentaci produkce vojenských opravárenských závodů, které zahrnují i výzkumné ústavy a další specializovaná pracoviště a spolupracují s vysokými školami. Jedná se tedy o zúročení znalostního potenciálu i práce technických specialistů s dlouholetou praxí. Novinek samozřejmě nebylo mnoho. Důvodem je rozpor potřeb a finančních možností armády. Přesto nelze popřít, že i malé zakázky udržují pracovní místa pro odborníky. Takovým způsobem přistupuje k domácímu průmyslu většina států NATO. Po jejich odchodu, zrušení zbytků znalostních a výrobních pracovišť udržujících informační a technologickou kontinuitu, by se naše země dostala z hlediska schopností technologického zajišťování bezpečnosti a vyzbrojování do pozice zcela závislé na zahraničních dodávkách – se všemi ekonomickými a sociálně-politickými dopady. Na druhé straně armáda, která se za dvacet let zmenšila zhruba dvacetkrát, přestože
32
rozpočtené náklady na jednotlivce zdaleka tak nepoklesly, nevytváří poptávku schopnou udržovat rozsáhlý zbrojní průmysl vyrábějící široké spektrum výzbroje. Rovněž exportní realizace produkce obranného průmyslu jsou omezené, protože na světovém trhu nabídka výrazně převyšuje poptávku. Přitom vítězí dobře finančně zajištění velcí výrobci, kteří jsou podporováni svými vládami, nejčastěji cestou offsetů. Realitou současnosti je z hlediska zajišťování bojeschopnosti AČR kombinace vlastní výroby a dovozu, která bude v dohledné budoucnosti pravděpodobně pokračovat. Ideální cestou je zapojení našich firem do mezinárodních programů. Hodnocení trendů a z nich vyplývajících výsledných výhod a nevýhod jednotlivých řešení akvizicí a kooperací by přitom stálo za samostatnou odbornou studii.
Novinky a zajímavosti
Výrobky vystavené na veletrhu IDET 2011 lze rozdělit podle několika kritérií, nejlépe však podle technologických skupin, a to na vozidla, ruční zbraně, elektroniku, munici, robotiku, výstroj, logistické vybavení atd. Další možností je rozdělení na domácí a zahraniční produkci. Hodnocení zajímavosti a přitažlivosti veletrhu má ještě další výrazné faktory, a to mediální a vizuální. Návštěvníky, včetně neodborníků, vždy přitahují velké exponáty, konkrétně obrněná technika a rovněž pěchotní zbraně, s nimiž se může každý setkat v médiích. Naopak různé elektronické „krabičky“, které představují hlavní krok do budoucnosti, návštěvníky tolik nelákají. Zájem zvyšuje rovněž akční prezentace, prakticky čehokoli. Zároveň je třeba připomenout i několik odborných konferencí, které byly součástí doprovodného programu veletrhu a kde bylo možné dozvědět se mnoho zajímavého. Tento článek nemůže zdaleka obsáhnout všechny nové a inspirativní produkty vystavené na IDETu. Signální informace o osmi z nich byly publikovány na armádních internetových stránkách www.army.cz již v průběhu veletrhu.
Část expozice AČR v pavilonu Z
Dalšími se budeme průběžně zabývat na stránkách našeho časopisu. S výjimkou T-72, ukrývajícího se pod maskovací sítí, chyběly na výstavě zcela tanky. Pravděpodobnost jejich další akvizice pro AČR je mizivá. Zato se objevilo několik novinek v oboru obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty. Veřejnou premiéru měl kolový obrněný transportér VEGA přeloučské
firmy SVOS, o němž jsme nedávno psali na www.army.cz. Kvality tohoto vozidla, které splňuje podmínky pro zařazení do amerického programu MRAP (Mine Resistant Ambush Protected) a je určeno především pro oblast konfliktů nízké intenzity, jsou nesporné. Překvapila ale i další přeloučská společnost, a to Excalibur Army. V její rozsáhlé expozici bylo možné vidět dvě modernizovaná bojová vozidla pěchoty
BVP-1 a modernizovanou samohybnou kanonovou houfnici vz. 77 Dana. Především ochrana jednoho z bojových vozidel byla řešena velmi účelně a komplexně. Zajímavá byla rovněž nová věž vybavená automatickým kanonem ráže 30 mm, kterou je možné umístit na kulovou dráhu pancéřové korby vozidla BVP-1 a tím zásadním způsobem zvýšit jeho bojovou hodnotu. K novinkám patřila také průzkumná verze kolového obrněného vozidla Pandur II, kterou vystavoval VOP-026 Šternberk.
Premiéry všeho druhu
Zodolněné bojové vozidlo pěchoty společnosti Excalibur Army
SUPACAT Jackal
Tahákem letošního IDETu se stalo terénní operační vozidlo Jackal britské společnosti SUPACAT, prezentované společností MPI Trading. Nové koncepční řešení a variabilita z hlediska jak konstrukce, tak použití vzbudily velký zájem. Nezanedbatelným faktorem je rovněž dobře řešená balistická ochrana a odolnost vůči explozi působící zdola. Do skupiny rozměrnějších výrobků patřila modernizace protiletadlového raketového komplexu KUB vybavená kontejnery s italskými řízenými střelami ASPIDE 2000. Světovou premiéru mělo terénní operační vozidlo LMV-SF, které vystavovala společností Praga Export zastupující italského výrobce IVECO. V praxi se jedná o zásadní konstrukční úpravu původního lehkého kolového obrněného vozidla LMV podle požadavků italských speciálních jednotek.
33
technika a výzbroj
logistika „S napětím budeme čekat na rozhodnutí, kolik si armáda ponechá vrtulníků Mi-24V a jak využije našich schopností,“ říká velitel 223. letky oprav letecké techniky podplukovník Alois Matýzka
Revize ve vlastní režii Je potěšitelné konstatovat, že 223. letka oprav letecké techniky ze základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou navázala na tradice leteckých opravárenských závodů (tzv. lozek), které byly zrušeny v letech 2003 až 2005. Její příslušníci jsou dnes schopni rychle, levně a kvalitně opravovat vrtulníkovou techniku a tím nejenom přispívat k úspoře finančních prostředků, ale také efektivně využívat možnosti a kapacity svého moderního pracoviště. LMV-SF
Těžkou automobilní techniku reprezentovaly především modifikace vozidel Tatra. V pavilonu P byla vystavena zodolněná cisterna určená pro nasazení v misích a na vnější ploše vyprošťovací vozidlo Mamut polské firmy Pojezdy specialistyczne Zbigniew Szczesniak. Kromě nelíčeného zájmu o finální provedení útočné pušky CZ805 BREN společnosti Česká zbrojovka Uherský Brod zaujaly především zbraně vystavované společností Banzai. Jednalo se o verzi útočné pušky SCAR ACR se sadou výměnných hlavní a odstřelovačskou pušku se stejnou možností úpravy. Novinkami v oblasti munice byly termobarické hlavice TB-7 pro rakety PG-7 pancéřovky RPG-7, dále termobarické granáty nábojů ráže 40 mm pro podvěšené i automatické granátomety a protitankové miny Prominent s novým časovacím rozněcovačem vybaveným autodestrukcí od společnosti Poličské strojírny. Mezi elektronikou se největší pozornosti těšila militární provedení notebooků a tabletů. Vystavovaly je reprezentanti společností Panasonic a Ackerman Electronic. Žhavou novinkou byl systém pTRACK společnosti URC Systéme, který umožňuje monitoring a koordinaci pohybu skupin osob v terénu. Poprvé byl zkušebně nasazen při pátrání po zavražděné Aničce v pražské Tróji. Rozměrnější systémy vystavovali vojenští meteorologové a geografové. Jednalo se především o mobilní stanici BLESK pro hydrometeorologické zabezpečení brigádního typu a mobilní soupravu SGOEB brigádního geografického zabezpečení. V rámci jejich prezentace se mohli návštěvníci seznámit i s balonovými meteorologickými sondami. Dominantu expozice v pavilonu B tvořil nový průzkumný Pandur II, který představil VOP-026 Šternberk. Jeho útvar VTÚO Brno vystavoval například simulátor protiopatření teroristických útoků SCOUT (Simulator for COUntering a Terrorist attack), autonomní monitorovací systém CBRN pro monitorování chemické,
34
Vozidlo komplexu KUB s kontejnery řízených střel ASPIDE 2000
Vozidlo komplexu KUB s kontejnery řízených střel ASPIDE 2000
Vozidlo mobilní stanice BLESK
biologické, radiační a meteorologické situace v přízemní vrstvě atmosféry a systém automatického rozpoznávání rádiových signálů AURORA (AUtomatic Recognition Of RAdiosignals). Nové lehké typy detektorů kovů od společnosti VALON bylo možné vidět ve stánku společnosti BORGATA. Česká společnost EVPÚ Detence vyvinula ve spolupráci se známým britským výrobcem FLIR Systems nový pozorovací systém schopný monitorovat široké úseky střeženého prostoru, například hranic, v kteroukoli denní dobu a za jakéhokoli počasí. Jednou z nejmenších, avšak nejzajímavějších novinek byla výstražná svítidla Protector společnosti Rabuk Resolution. Některým návštěvníkům se tak zalíbila, že se od nich „neodloučili“ ani při odchodu z veletrhu. Nezabránily jim v tom ani detekční rámy a jejich aktivní obsluha.
Text a foto: Martin Koller
Odolný notebook CF-31
Výstražné svítidlo Protector
Před několika týdny proběhlo na náměšťské základně závěrečné shromáždění odborných inženýrů, zástupců odboru vojenského letectví Ministerstva obrany, odboru logistiky vzdušných sil, zástupců Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (ÚřOSKSOJ) a LOM Praha, s. p., k vyhodnocení provedení revize R-I na vrtulníku Mi-24V u 223. letky oprav letecké techniky a stanovení systému údržby vrtulníků, zejména typu Mi-24V. Proces změny systému údržby byl zahájen již v polovině roku 2009, kdy se ukázalo, že finanční náročnost generálních oprav vrtulníků Mi-24V v civilním sektoru je nad možnosti rozpočtu Armády České republiky, a dokonce se začalo uvažovat o zastavení provozu tohoto typu. Proto se uskutečnila řada porad a jednání, kde se hledaly možnosti, jak provoz této techniky nadále udržet. Jednoznačným kritériem pro změnu systému údržby bylo to, že nesmí dojít ke snížení bezpečnosti provozu letecké techniky nebo k rozporu s podmínkami stanovenými pro údržbu stroje výrobcem. Řešením se stalo provedení revize R-I. Následně byly stanoveny zásady, postup a rozsah provedení revize R-I a způsob kontroly kvality provedených prací. Před zahájením prací byla prověřena kompletnost technologických karet, dostupnost náhradních dílů, odborná způsobilost personálu a stav kontrolní a měřicí techniky. V červnu loňského roku zahájili technici 223. letky oprav letecké techniky revizi R-I na vrtulníku Mi-24V, s trupovým číslem 0981. Šlo o historicky první revizi prováděnou u útvaru a na její provedení byla stanovena lhůta šest měsíců a pro následující revize lhůta v délce čtyř měsíců. Šestiměsíční lhůta byla zvolena s ohledem na nutnost seznámení se s novými pracovními postupy, jakož i s prováděním nových druhů prací a časovým souladem jednotlivých částí revize. Přestože v průběhu revize došlo k několika zdržením, práce od počátku probíhaly ve vysokém tempu a trvaly až do 21. července 2010. Poté co došlo k vyřazení linky na magnetickou defektoskopii,
byly revizní práce pozastaveny a nebylo možné dále pokračovat. Na základě nařízení Velitelství společných sil byl vzniklý stav konzultován se zástupci Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Zákaz byl odvolán na konci srpna, po znovuuvedení magnetické defektoskopie do provozu. Záhy se začalo s montážemi a přezkušováním nových agregátů a s prováděním předepsaných prací. V měsíci listopadu začaly probíhat výstupní kontroly, které prováděli příslušníci 223. letky a pracovníci skupiny ÚřOSKSOJ. Dne 23. listopadu 2010 byla provedena první kontrolní motorová zkouška. Od konce listopadu do poloviny prosince 2010 byly provedeny celkem tři zálety. Tato dlouhá doba byla způsobena velkou vytížeností zalétávací posádky. Suma sumárum, revize se oproti zamýšleným šesti měsícům protáhla o šestnáct dnů, avšak ne vinou náměšťských specialistů. V budoucnu se přerušení prací nepředpokládá, jelikož je pracoviště magnetické defektoskopie již plně funkční a vrtulník mohou zalétávat i piloti 22. základny letectva. Při dalších revizích navíc dojde k osvojení nových pracovních postupů i procesů defektoskopie a tím ke zkrácení celkové doby prací. Výše
zmíněná čtyřměsíční lhůta je tedy do budoucna reálná. Na revizi R-I se podílel roj oprav draků a motorů (D+M), roj oprav elektrického a speciálního vybavení (ESV), roj oprav radiotechnického vybavení (RTV), roj oprav letecké výzbroje (LV) a kontrolní ověřovací skupina (KOS). Roj D+M provedl nivelaci vrtulníku, při které zkontroloval jeho geometrické charakteristiky. Následně příslušníci KOS provedli předběžnou defektoskopii draku vrtulníku a vypracovali seznam vad k pozdějšímu odstranění. Poté jednotlivé roje v rámci své odbornosti prováděly demontáže agregátů, bloků a ostatních zařízení z vrtulníku, přičemž byly sejmuty i motory, hlavní reduktor, křídla a podvozek. Roje ESV, RTV a LV si následně přezkušovaly a seřizovaly agregáty na speciálních stendech. Skupina KOS prováděla defektoskopii určených dílů magnetickou a penetrační metodou. Roj D+M řádně očistil celý drak a obnovil jeho nátěr současně s nátěrem na dílech po defektoskopii, odstranil vady zjištěné při předběžné defektaci, připravil nové agregáty na montáž a zakonzervoval demontované agregáty. Co říci závěrem? Po dokončení prací a záletu souvisejících s revizí R-I lze konstatovat: – kvalita prací je na velmi dobré úrovni a plně srovnatelná s civilními opravci; – doba prací je třikrát nižší než při pracích srovnatelného rozsahu u civilních firem; – ekonomická výhodnost je nesporná – cena za revizi R-I je dvakrát až čtyřikrát nižší než srovnatelná oprava v civilních firmách. Text: z podkladů velitele 223. lolt připravil Pavel Lang Foto: pplk. Alois Matýzka
35
rubrika výcvik Předváděcí tým vzdušných sil Armády České republiky (Display Team) má za sebou první vystoupení letošní nabité sezóny
Extra létání před veřejností Je to neobyčejně působivý pohled na „natažený“ letoun JAS-39C Gripen ve vzduchu. Jeho pilot demonstruje let na minimální, v reálu zhruba stoosmdesátikilometrové rychlosti. Drží osmitunový stroj na mezním úhlu náběhu, motor RM12 v maximálním režimu. Diváci letecké show oceňují jeho výkon potleskem. Právě vrcholí jedna z ukázek předváděcího týmu vzdušných sil Armády České republiky, takzvaného Display Teamu.
36
Martin Vaniš, kpt. Pavel Nezdoba, kpt. Radek Mičulek, kpt. Marcel Kica, kpt. Miroslav Šajban) a dvojici transportních vrtulníků Mi-171Š (kapitáni vrtulníků plk. Petr Schwarz a pplk. Milan Koutný).“ V této souvislosti je třeba zmínit i jistou „personální“ okolnost. Na rozdíl od vrtulníkářů, kde je možnost širšího zapojení kapitánů vrtulníků do letových vystoupení, u „rychlých“ je profesní deficit a figurují pouze vyvolení. Převedeno do reality, kdyby se předváděcím pilotům Display Teamu sólových ukázek M. Daňkovi a I. Kardošovi něco nepředvídaného událo, nastal by problém. „Okamžitou plnohodnotnou náhradu za ně nemáme. Zásadní podmínkou k letovým vystoupením na veřejnosti je totiž certifikát vydaný Odborem vojenského letectví Ministerstva obrany. V současné době jsou jeho držiteli výhradně tito dva jmenovaní piloti sólo ukázek na gripenu a na alce,“ dodává mjr. Petr Michenka.
Bez certifikátu žádná ukázka
Zájem organizátorů leteckých show v tuzemsku i v zahraničí o piloty Display Teamu Armády České republiky je veliký. Nad jejich mistrovskou technikou pilotáže stále žasnou desetitisíce přihlížejících. Není se tedy čemu divit, že se s pozvánkami pro „vojáky“ rok co rok roztrhne pytel. „Žádosti o akrobatická vystoupení vojenských pilotů
by nálet pilotů dramaticky klesl a oni by si nebyli v kokpitu stoprocentně jistí, upustili bychom od těchto aktivit. V současné době to však není na pořadu dne,“ konstatuje generál J. Verner. V letošním roce se budou příslušníci Display Teamu prezentovat zhruba na pětadvaceti leteckých dnech, včetně zahraničních
„Blahopřeji vám k získání osvědčení o povolení k letovým vystoupením na veřejnosti. Ukázka proběhla v souladu s metodickou přípravou a zcela v rámci bezpečnostních pravidel,“ řekl na adresu příslušníků Display Teamu Armády ČR zástupce odboru vojenského letectví Ministerstva obrany (OVL MO) podplukovník Václav Čermák. Nejprve v dubnu, a to na základně taktického letectva v Čáslavi, kde se uskutečnila certifikace letových
na veřejnosti mnohonásobně přesahují naše kapacitní možnosti. Snažíme se to v rozumné míře udržet, aby to nezasahovalo do plnění stanovených úkolů,“ říká zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner. Dále zdůrazňuje, že prvořadou zásadou je reciprocita s vojenskými letectvy aliančních partnerů. „Praxe je taková, že pokud se zúčastníme jejich leteckého dne v zahraničí, oni recipročně přiletí do Česka.“ Resortní úsporná opatření prozatím neudělila předváděcímu týmu vzdušných sil AČR pomyslnou červenou kartu. „I pro letošní rok padlo rozhodnutí, které povoluje letová vystoupení Display Teamu na veřejnosti. Samozřejmě že z důvodu omezených finančních zdrojů precizně selektujeme, kterých akcí se zúčastníme. Za situace, že
vystoupení. V tuzemsku již tradičně preferují královéhradecký Czech International Air Fest (CIAF) a ostravské Dny NATO – Dny vzdušných sil AČR. „Složení předváděcího týmu AČR zůstalo ve srovnání s loňským rokem de facto stejné,“ upřesňuje jeho velitel pro rok 2011 major Petr Michenka z olomouckého Velitelství společných sil. Zároveň dodává, že zásadních změn nedoznaly ani typy letecké techniky. „Z proudových letounů to budou JAS-39C Gripen s nadporučíkem Michalem Daňkem v kokpitu, dále sólo ukázka L-159 ALCA (npor. Ivo Kardoš) a dvojice L-159 ALCA s úderem na pozemní cíle (kpt. Denis Dúbravčík a npor. Pavel Švec). Z vrtulníkové techniky budeme předvádět stroje W-3A Sokol (kpt. Petr Smik a kpt. Petr Šafařík), dále bitevní Mi-24/35 (kapitáni vrtulníků kpt.
vystoupení gripenu, alky (sólo) a sokola, a poté v květnu na základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, kde se předvedly čtyřiadvacítka, stosedmdesátjedničky a alky (dvojice). Udělení tohoto prestižního dokumentu pilotům Display Teamu však není samo od sebe. Předchází mu důsledná příprava. Příklad – úder pilotů 212. letky Čáslav s dvojicí stopadesátdevítek na pozemní cíle. Jejich podrobně vypracovaná metodika, včetně grafického ztvárnění prováděných manévrů, v sobě zahrnuje dlouhou řadu úkolů jak v pozemní, tak v letové přípravě s důrazem na pilotáž v malých a přízemních výškách. Výcvik se provádí nejprve sólově a teprve po jeho zvládnutí přichází čas pro dvojici L-159 ALCA. Piloti mají zpracovány dvě varianty ukázky, a to bez
omezení nebo s omezením meteorologických podmínek. Krátce řečeno, než je před zraky diváků proveden vzlet ve dvojici a nad koncem ranveje rozchod skupiny, předchází tomu tvrdý profesní dril. Jako přes kopírák se tak děje i u ostatních vystupujících pilotů a posádek. Á propos, všechny metodiky přípravy na letové ukázky jim schvaluje velitel vzdušných sil AČR. Mít v kapse certifikát z odboru vojenského letectví MO, podepsaný jeho ředitelem plukovníkem gšt. Petrem Broučkem, však pro vojenského pilota ještě neznamená, že mu na tom či onom leteckém dnu patří celé nebe. Meze jeho akrobatického vystoupení, počínaje zakázanými prostory a rychlostí i výškou letu konče, jsou organizátorem show vždy striktně dány. Samozřejmě i kontrolovány, a to kompetentními orgány OVL MO a ÚCL neboli Úřadu pro civilní letectví. „Na resortních leteckých akcích jsme v roli dozorujícího orgánu a v případě porušení bezpečnosti letu máme pravomoc k zákazu vystoupení, respektive k odebrání certifikátu provinivšímu se pilotovi Display Teamu. Veškerá letová vystoupení se zaznamenávají, tudíž jakýkoliv exces lze dotyčnému vzápětí prokázat,“ říká podplukovník
Václav Česal z OVL MO a dodává, že se v jeho praxi takováto událost ještě nestala.
Deset minut „neklidného“ letu Pro kapitána vrtulníku W-3A Sokol kpt. Petra Šafaříka, jemuž kolegové z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely přezdívají Šáfa, je letošní „šňůra“ v předváděcím týmu vzdušných sil AČR druhá v pořadí. Střídá se v ní s kapitánem Petrem Smikem (v letectvu známým pod přezdívkou Smikuř). „Nemáme stanovený pevný harmonogram mého, respektive jeho vystoupení na veřejnosti. Vždy záleží na okolnostech, neboť do toho vstupují nejrůznější faktory, včetně služebních povinností. Jedná-li
se o víkendový letecký den, vystupujeme oba. Diváci na tom vydělají, neboť jim předvedeme dvě částečně rozdílné ukázky vyšší techniky pilotáže se sokolem,“ říká kpt. Šafařík. Nad nabídkou velitele letky dělat předváděcího pilota dvoumotorového turbohřídelového víceúčelového vrtulníku W-3A Sokol nepřemýšlel ani minutu. Dobře věděl, do čeho jde a co to bude obnášet. „Osobně to považuji za vrchol vrtulníkového létání. Navíc mojí výhodou bylo, že jsem předtím z pravého sedadla absolvoval řadu letových vystoupení na veřejnosti, a to v podstatě se všemi předcházejícími display piloty sokola. Jejich ukázky, včetně pořadí jednotlivých prvků, jsem měl dobře nakoukané a detailně je znal,“ vzpomíná Šáfa na svoje předchůdce, zejména na Jiřího Jógla a Pavla Špilku. Scénář předešlých ukázek sokola zásadně nezměnil, pouze ho vyšperkoval několika divácky atraktivními manévry, například dynamickým bočením stroje a prvkem slangově nazývaným „jojo“. „Naše vystoupení
na maximum. Vrtulník zase stejnou rychlostí klesá,“ popisuje zkušený kbelský pilot a dodává, že dalším náročným manévrem je tzv. couvačka, kdy se W-3A Sokol dynamicky odsouvá od záchranářů. „Když jsem od nich zhruba sto metrů, tak vrtulník přetlačím dopředu s podélným sklonem až padesát stupňů. Je to velice efektní, protože se stroj proti přihlížejícím čelně zhoupne. A složitost pro pilota? Celou dobu musím udržet sokola v divácké ose, což vyžaduje perfektní koordinaci a precizní práci s nožním řízením,“ říká Petr Šafařík. Už na první pohled je zřejmé, že se ani v nejmenším nejedná o poklidný vyhlídkový let. „Čumák“ vrtulníku v rychlých sledech divoce pendluje nahoru a dolů, v maximálních náklonech sokol dosahuje až sedmdesát
trvá zhruba deset minut a jsou v něm demonstrovány jak ukázky slanění, tak let s podvěsem a práce s jeřábem. Kromě toho předvádíme vyšší techniku pilotáže v malé výšce. V případě, že nám organizátor letecké show vyčlení delší časový úsek, vložíme do toho například bojové zatáčky, spirály a souvraty,“ vysvětluje kpt. Šafařík. Na rozdíl od laické veřejnosti za nejtěžší „figuru“ považuje výše vzpomínané „jojo“. Proč? „Je to o velice jemné pilotáži kapitána vrtulníku a dokonalé souhře celé posádky. Když jsou záchranáři vytaženi zhruba do pětimetrové výšky, palubní technik začne naplno odvíjet jeřáb. Já v tu chvíli stejnou rychlostí stoupám. V reálu záchranáři jsou v prostoru na jednom místě a stroj jde nad nimi nahoru. Sokol je ve třiceti metrech a palubář spouští navíjení jeřábu
stupňů, rychlost při průletech je téměř maximální (zhruba 240 km/h). Tah motoru, což je 2× 671 kW, je tady očividně znát. Přestože je vystupování na leteckých show, od května do listopadu, časově velice náročné, kapitán Šafařík si nominace do Display Teamu považuje. „Díky tomuto létání jsem si posunul svoje profesní limity o kus dál dopředu a podstatně si zvýšil svoji sebejistotu v kokpitu. Poznal jsem sokola při limitech jeho letové obálky a přesvědčil jsem se, co vrtulník W-3A zvládne. To jsou zkušenosti, obzvláště pro službu v letecké záchranné službě AČR, k nezaplacení,“ konstatuje na závěr kapitán Petr Šafařík. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba
37
medailon a jsem toho názoru, že by to bylo ke škodě věci,“ konstatuje plk. Pospíchal a vyznává se s nejsilnějšími zážitky k tomuto vrtulníku. „Jsou spojené s bojovým použitím zbraňových systémů a s vyšší technikou pilotáže. Předvádět před tisíci diváky v tuzemsku i zahraničí, co ve vzduchu zvládne jedenáctitunový stroj při svých limitních možnostech, to je pro každou posádku Mi-24 adrenalinové poznání.“ Další vysoce ceněnou indicií je pro plukovníka Pospíchala takzvaný lidský faktor. Jeho názor na současnou generaci vrtulníkových pilotů je následující. „Vždycky to bylo a bude o týmové práci. Individualista tady nemá šanci. Kolektiv, který táhne za jeden konec provazu, kde se lidi zdravě hecují, postupuje vpřed rychleji a přímočařeji. Proto nerozlišuji, zda je jednomu třicet a druhému pětačtyřicet. Mým měřítkem je přístup a především výsledky,“ argumentuje zkušený armádní pilot a převádí řeč na profesní stránku. „S vlohami k létání je to u pilotů jako v každé jiné profesi. Někdo má dar od Pánaboha, někdo si to musí tvrdě vydřít. Moje zkušenost je taková, že ten, kdo výhradně spoléhá na pomyslný dar, postupem času sklou-
Poslední červencový den odchází do zálohy vojenský pilot s unikátním náletem na bitevních vrtulnících Mi-24
Šest a půl tisíce hodin nad zemí Není Váňa jako Váňa. Na pardubickém dostihovém závodišti má toto jméno konstantní spojitost s žokejem a koňmi Železníkem a Tiumenem, na základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou s vojenským pilotem a bitevním vrtulníkem Mi-24. Přesto jsou oba fenomény svojí profese a dosáhli mety, která nebude nejspíš překonána. Sedm vítězství ve Velké pardubické, respektive šest tisíc tři sta letových hodin na „čtyřiadvacítce“. Devět dnů po svých pětapadesátinách odchází z vojenského letectva pilot, který strávil v kabinách tří typů vrtulníků (Mi-2, Mi-4 a Mi-24) šest tisíc šest set letových hodin! Posledního července pověsí plukovník Ivan Pospíchal, jemuž kolegové z 221. vrtulníkové letky neřeknou jinak nežli Váňa, leteckou kombinézu i vojenský stejnokroj do skříně. Po třiceti sedmi letech služby v armádě… „Že bych měl v sobě pocit záště, tak to určitě ne. V armádě jsem prožil hezké roky a budu vzpomínat v dobrém. Ještě jsem mohl nějaký čas pokračovat, protože mi přišla nabídka na další misi
38
v Afghánistánu, ale nemíním to už prodlužovat,“ říká zástupce velitele náměšťské letecké základny a dodává: „Upřímně řečeno, další perspektivu nevidím moc růžově. Nedostatek peněz spíše avizuje ještě těžší časy a to motivující, co ve vojenském letectvu přetrvávalo, je s velkou pravděpodobností asi nenávratně pryč. Ve svém okolí vnímám spíše existenční starosti než prachobyčejnou radost lidí z práce. Odcházím po zralé úvaze a ve vší spokojenosti. Obzvlášť mě těší, že jsem v kariéře nemusel zastávat štábní funkce a naplno se věnoval výhradně létání. Proto mám tak velký počet nalétaných hodin.“
Nejde o věk, ale o výsledky
Cesta Ivana Pospíchala k létání byla standardní. „Double studium“ vojenských škol v Košicích, nejprve střední odborné a o sedm roků později vysoké letecké. Po ukončení VSOŠL (1974) začal jako technik vrtulníku Mi-1 a Mi-4 v Havlíčkově Brodě. Sportování ho však záhy odvelelo do Malacek, neboť za bratislavskou Duklu závodil v silniční cyklistice. Na košickou VVLŠ nastoupil v roce 1981. O čtyři roky později byl slavnostně vyřazen a místem určení se mu stal 51. vrtulníkový pluk v Prostějově. Letecký výcvik zahájil na „čtyřkách“, po zrušení strojů Mi-4 postoupil v roce 1985 na „čtyřiadvacítku“. A tu létá dodnes. „Na tento vrtulník nedám dopustit. Nikdy mě nezklamal jak po technické, tak i po letové stránce. Právě naopak. Je to bitevník se vším všudy, který má hodně unikátního do sebe. S úvahami, že by měl být vyřazen z provozu vzdušných sil Armády ČR, nesouhlasím
Během svojí letecké kariéry byl plukovník Pospíchal konfrontován i se změnou specifiky bojového nasazení bitevních vrtulníků. „Dříve se létaly velké formace, kdy letěla třeba celá letka a v přesně daných časových intervalech podporovala ze vzduchu pozemní jednotky. Dnes je to o cílených úderech dvojice vrtulníků s přesnou střelbou na prostředky protivníka ve spolupráci s předsunutými leteckými návodčími,“ vysvětluje zástupce velitele 22. základny letectva.
První „tygři“ v Česku Přiblížit osobité události v sedmatřicetileté službě Ivana Pospíchala by nepochybně vydalo na tlustou publikaci. Sám jmenovaný poukazuje na dva profesní vrcholy. „V roce 2001 jsem získal s tehdejší 331. vrtulníkovou letkou Přerov plné členství (Full Member) v prestižní asociaci „tygří“ elity NTA – NATO Tiger Association. Hned následující rok jsme na aliančním cvičení Daring Eagle 2002 v portugalské Beji vyhráli stříbrnou sošku Silver Tiger Trophy a stali se tak prvním vrtulníkovým držitelem tohoto ocenění „tygří“ asociace a vůbec první nejlepší letkou z bývalého východního bloku. Štítek s vyrytým
nápisem 331. SQN CZAF 2002 mezi nejlepšími letkami NATO je toho důkazem,“ vzpomíná I. Pospíchal. Svůj druhý zenit rozděluje na dvě epizody. Ve skutečnosti jde o dvojí nasazení v rámci operačního výcvikového a styčného týmu (Air OMLT – Operational Mentoring and Liaison Team) českých vrtulníkářů na mezinárodním letišti v Kábulu, kde napomáhal cvičit vojenské piloty a pozemní technický personál Afghánské národní armády. „Premiéru jsem měl v roce 2008, repríza se uskutečnila o dva roky později,“ říká plk. Pospíchal, který prvnímu českému týmu Air OMLT na KAIA (Kabul International Airport) velel. „Jak letečtí instruktoři, tak příslušníci pozemního technického personálu si získali respekt nejen u afghánských vojáků, ale také u Američanů, kteří mají celou výcvikovou misi organizačně na starost. Vnesli jsme do výcviku afghánských pilotů řád a předáváme jim cenné zkušenosti z leteckého výcviku. Velkou měrou přispíváme k výstavbě a akceschopnosti nového afghánského letectva,“ říká na závěr plukovník Ivan Pospíchal. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba
zává k průměru. Avšak ten, kdo do toho šel po hlavě a nic neošidil, je dříve nebo později lepším profesionálem. S nadsázkou řečeno, je to o neustálém drilu. Já jsem například takto postupoval v navigaci. Dnes létám po republice de facto po paměti. Jako starý kapitán vrtulníku si nemusím nasazovat brýle a jezdit prstem po mapě. Stačí, když se podívám z kabiny, a zpravidla vím, kde jsem,“ směje se „Váňa“.
39
bezpečnost a ochrana zdraví
military english
V. TOP STORIES
Ministerstvo obrany ČR získalo akreditaci v oblasti prevence rizik
Prevence = bezpečnost
40
V této souvislosti Úřad státního odborného dozoru Ministerstva obrany (ÚřSOD MO) získal na základě zpracovaného projektu v dubnu minulého roku od Ministerstva práce a sociálních věcí oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti. Na tomto základě začal pro uchazeče žádající o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti organizovat dvoutýdenní přípravné vzdělávací kurzy, a to ve spolupráci s Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií, Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a Základnou oprav Lázně Bohdaneč. Prvních 38 absolventů získalo osvědčení již v minulém roce, kdy se uskutečnily první kurzy a zkoušky. V únoru a dubnu letošního roku je dostalo dalších 55 absolventů. Pro zaměstnance resortu jsou kurz i zkouška poskytovány zdarma. Termíny kurzů a zkoušek jsou uvedeny ve věstníku MO č. 21/2010 v rámci přehledu vzdělávacích aktivit v roce 2011. Jelikož jsou tyto kurzy a zkoušky k dnešnímu dni naplněny, zařadili jsme v termínu od 12. září do 23. září 2011 náhradní kurz a zkoušku. Podrobnější informace o kurzu a zkoušce jsou zveřejněny na intranetových stránkách ÚřSOD MO, kde také najdete veškeré formuláře, soubor zkušebních otázek pro ústní
a písemnou část zkoušky a zkušební řád. Počty míst v kurzech jsou však limitovány kapacitou učeben a počtem osob, které může jedna odborná zkušební komise dle projektu za den přezkoušet (maximálně 8 osob). Kromě výše uvedených činností se ÚřSOD MO dále zaměřuje na systematické celoživotní vzdělávání těchto odborně způsobilých osob, na informační služby a propagaci v oblasti BOZP a VS, prevenci pracovních (služebních) rizik, mezinárodní spolupráci apod. Tyto cíle rovněž stanovila Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v Národním akčním programu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro období 2011–2012, schváleném Radou vlády pro BOZP, jejíž členem je i zástupce resortu MO. Zkušenosti potvrdily, že odborné a metodické řízení této oblasti, které v současné době zastává koordinátor BOZP a VS zřízený u ÚřSOD MO, donedávna v resortu MO zcela chybělo. Bezpečné a zdraví neohrožující pracoviště a pracovní prostředí se neobejde bez účinných opatření, která jsou realizována zejména na poli prevence, výchovy a vzdělávání. Zpracovala: Ing. Jitka Jochová
Kalendářní rok
Průměrný počet nemocensky pojištěných osob
Počet pracovních úrazů
Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz
Četnost případů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz na 100 zaměstnanců
Průměrná doba trvání pracovní neschopnosti pro pracovní úraz
Průměrná denní absence pro pracovní úraz
Smrtelné pracovní úrazy
Pracovní úrazovost občanských zaměstnanců
2008 2009 2010
11 854 10 331 8 874
150 109 83
7 040 4 267 4 319
1,27 1,06 0,94
47 39 52
19 12 12
0 0 0
Průměrný počet nemocensky pojištěných osob
Počet služebních úrazů
Počet kalendářních dnů služební neschopnosti pro služební úraz
Četnost případů služební neschopnosti pro služební úraz na 100 zaměstnanců
Průměrná doba trvání služební neschopnosti pro služební úraz
Průměrná denní absence pro služební úraz
Smrtelné služební úrazy
Služební úrazovost vojáků v činné službě Kalendářní rok
Zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, byly nově definovány požadavky na odborně způsobilé osoby, v praxi často označované jako „bezpečnostní technik“. Odborná způsobilost získaná podle právních předpisů platných před účinností zákona č. 309/2006 Sb. se považuje podle § 22 odst. 2 za splněnou nejdéle po dobu pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. do 31. prosince 2011. V resortu obrany je evidováno více než sto takovýchto odborně způsobilých osob, kterým skončí platnost daného osvědčení. Úkolem odborně způsobilé osoby v prevenci rizik je usilovat o to, aby nedocházelo ke služebním (pracovním) úrazům, a napomáhat vedoucímu organizačního celku k nastavení optimálních pracovních podmínek na pracovištích a k dodržování zásad bezpečné práce. Trvalé snižování počtu služebních (pracovních) úrazů vede ke snížení vysokých nákladů, které vznikají na jejich odškodňování. Jen v roce 2010 bylo v resortu MO na odškodnění úrazů a nemocí z povolání občanských zaměstnanců vyplaceno více než 2,5 mil. Kč a u vojáků v činné službě dokonce 14,7 mil. Kč. Proto je nezbytné se stále více zaměřovat na prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a při výkonu služby (BOZP a VS). Za úspěch lze v této oblasti považovat, že se daří dlouhodobě snižovat služební (pracovní) úrazovost. V roce 2010 bylo celkem vykázáno 1 215 služebních (pracovních) úrazů, což je o 143 případů méně než v roce 2009. Došlo k mírnému poklesu četnosti případů služební (pracovní) neschopnosti pro služební (pracovní) úraz na 100 zaměstnanců: u vojáků v činné službě z hodnoty 5,3 na hodnotu 5,09 a u občanských zaměstnanců z hodnoty 1,06 na hodnotu 0,94. V důsledku služební (pracovní) neschopnosti pro služební (pracovní) úraz bylo denně v práci nepřítomno 134 zaměstnanců, tj. o 21 zaměstnanců méně než v roce 2009. Aby mohla osoba odborně způsobilá i nadále provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví, musí nejen splňovat požadavky na vzdělání a odbornou praxi, ale také u akreditované organizace absolvovat zkoušku z odborné způsobilosti, která se skládá opakovaně každých pět 5 let. Je nutné zmínit, že jen cena za zkoušku z odborné způsobilosti (bez přípravného kurzu) se u ostatních akreditovaných subjektů pohybuje od 5 000 Kč do 9 000 Kč, s kurzem pak téměř 30 000 Kč.
2008 2009 2010
23 660 23 579 22 229
1 512 1 249 1 132
57 478 52 044 44 707
6,39 5,3 5,09
38 42 39
158 143 122
2 1 1
V.III Unmanned Aerial vehicles on operations today There have been many smaller or larger breakthrough inventions introduced into combat throughout the history of warfare and one of those which have been under an almost constant spotlight is undoubtedly the Unmanned Aerial Vehicle (UAV). UAVs have been proving their usefulness on operations for some years but their latest utilization on operations in Afghanistan and Libya proved their exceptional position in the battle space again. There is nothing better than a weapon or machine controlled from a safe distance providing overview of the battle, information collection or direct fire. In late April this year, US UAV Predators were reportedly undergoing their first Libyan armed missions. The Unmanned Aerial Vehicle (or sometimes referred to as Unmanned Aircraft System or drone) is a specially designed aircraft which is controlled by a crew not present on-board the aircraft and carries lethal or nonlethal payload. Although there is no crew present during operation and the aircraft are becoming more and more autonomous there are still pilots and navigators involved in the maneuvering and weapon firing processes. Currently the most common military uses for these drones are reconnaissance and strike. The biggest UAV fleet is owned by the USA and their drones are being used in all major conflicts around the world, including Afghanistan, Libya, and drone strikes in Pakistan. Although the employment of UAVs in Libya started with the participation of US Army in the Libyan Civil war, their use has been limited primarily to reconnaissance, surveillance and intelligence gathering. According to a US military spokesman, the United States carried out its first drone strike in Libya on April 23rd. The use of missile-carrying drones in Libya was authorized two days prior to this attack by President Barack Obama for what his administration called “humanitarian” reasons. NATO military officials welcomed the use of unmanned drones in the conflict as their precision and strike capability provides more options to the coalition forces. The benefits of the drones are most notable in crowded urban areas, where a remote-controlled vehicle like the Predator can get down lower and therefore be able to get better visibility. This is particularly useful on targets that have started to dig themselves into defensive positions. Drones like the Predator, which can be fitted with two Hellfire missiles, can therefore carry out the mission with more precision and care. Despite the still present controversy over civilian casualties caught in the cross-fire in Afghanistan and Pakistan, the Rebel Forces in Libya believe the unmanned aerial vehicles will aid in their struggle against the Libyan regime. The Predator strike at the end of April were left without any detailed comments by Pentagon officials sticking to the rules of not disclosing any details of drone operations and targets. This unmanned aerial vehicle is no longer a secret but it is understandable, that the US administration protects its weapon of choice as much as possible. Nevertheless, shortly after the announcement confirming the Predator strike, NATO alliance officials revealed that the target had been a multiple rocket launcher (MRL) in the Misrata area operated by Gaddafi forces and used against civilians in Misrata.
Glossary announcement /əˈnaʊnsmənt/ – oznámení; autonomous /ɔˈtɒnəməs/ – autonomní, soběstačný, nezávislý; breakthrough invention /ˈbreɪkˌθru/ /ɪnˈvɛnʃən/ – průlomový vynález; civilian casualty /sɪˈvɪljən/ /ˈkæʒuəltɪ/ – ztráta na civilních osobách; cross-fire /krɔs/ /faɪər/ – křížová palba; dig into defensive positions /dɪg/ /ˈsʌmˌbɒdi/ /ˈɪntə/ /dɪˈfɛnsɪv/ /pəˈzɪʃənz/ – zaujmout obranná postavení; disclose /dɪˈskloʊz/ – odhalit, prozradit; drone strike /droʊn/ /straɪk/ – úder vedený bezpilotním letounem; fitted with /ˈfɪtɪd/ /wɪθ/ – vybaven čím; fleet /fli:t/ – skupina letounů pod jedním velením; intelligence gathering /ɪnˈtɛlɪdʒəns/ /ˈgæðərɪŋ/ – shromažďování zpravodajských informací; lethal or nonlethal payload /ˈliθəl/ /ər/ /ˌnɒnˈliθəl/ /ˈpeɪˌloʊd/ – užitečné zatížení se smrtícím účinkem, či bez smrtícího účinku; maneuvering /məˈnuvərɪŋ/ – manévrování; missile-carrying /ˈmɪsəl/ /ˈkærɪŋ/ – vyzbrojený řízenými střelami; multiple rocket launcher /ˈmʌltəpəl/ /ˈrɒkɪt/ /ˈlɔntʃər/ – vícehlavňový raketomet; remote-controlled /rɪˈmoʊt/ /kənˈtroʊld/ – dálkově ovládaný; reveal /rɪˈvi:l/ – odhlait; safe distance /seɪf/ /ˈdɪstəns/ – bezpečnostní vzdálenost; struggle /ˈstrʌgəl/ – boj; surveillance /sərˈveɪləns/ – sledování, pozorování (bojiště, vzdušného prostoru); undergo armed mission /ˌʌndərˈgoʊ/ /ɑrmd/ /ˈmɪʃən/ – plnit bojový úkol; Unmanned Aerial Vehicle /ʌnˈmænd/ /ˈɛəriəl/ /ˈviɪkəl/ – bezpilotní vzdušný prostředek; urban area /ˈɜrbən/ /ˈɛəriə/ – městský prostor, městská zástavba; utilization on operation /ˈjutlɪzeɪʃən/ /ɒn/ /ˌɒpəˈreɪʃən/ – využití při/v operaci. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.
Phraseology and definitions Maneuver is used in many English military collocations, for example: maneuver enemy = a unit acting as an enemy for the purpose of battle simulation; to maneuver the enemy out of his position = to force the enemy to withdraw from his position using special tactics; maneuvering target = flying non-stationary target; maneuvers (pl) = a tactical exercise carried out at sea, in the air, on the ground, or on a map in imitation of war.
Commentary Drone = a remote control mechanism, as a radio-controlled airplane or boat. Weapon of choice = in our context a weapon which is being selected as the first option for a particular combat situation.
Poznámky Pozor na rozdíl battlefield = bojiště, battle space = bojový prostor, jako širší termín. V angličtině existují dvě možnosti hláskování slova manévr manoeuvre (brit.) a maneuver (amer.). Pro termín letadlo a letoun lze v angličtině použít výtazy aircraft, airplane (amer.) nebo aeroplane (brit.). Podstatné jméno aircraft nepřebírá v množném čísle koncovku s.
EXERCISES 1. Fill in the gaps. Use words from the box. aerial country intelligence tribal media manned gliders people strikes capabilities 1. Unmanned (1) _____________ combat vehicles, better known as Predator or Reaper drones, are small, flexible planes that look like (2) _____________. They have (3) _____________ that larger, heavier (4) _____________ jet aircraft do not possess. 2. A suspected U.S. drone struck and killed three people in a (5) _____________ region, two (6) _____________ officials said. 3. They said the suspected drone fired two missiles at a vehicle carrying (7) _____________ in a tribal region bordering Afghanistan. 4. The intelligence officials asked not to be named because they were not authorized to speak to the (8) _____________. 5. The United States does not officially acknowledge drone attacks in the region, but it is the only (9) _____________ with the capacity to carry out such (10) _____________.
2. Re-order the words to make questions. Answers are in the main text. An example has been done for you. Ex: usefulness proven the their Where have UAVs? Q: Where have the UAVs proven their usefulness? 1. UAVs main What been the use has Libya of in? 2. the What the of drones are benefits? 3. Libya of When drones the use missile-carrying in authorized was? 4. members many crew are drones in How there? 5. biggest Who the owns fleet UAV?
technika a výzbroj
3. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings as in the example. 1. 2. 3. 4.
The UAVs are meant to provide NATO commanders All those killed were civilians Both anti-government elements and pro-government forces A small flock of prototype multiple-rotor radio-controlled UAVs 5. The aerospace giant Northrop will introduce Autonomous UAV refueling A. which refers to the ability to transfer fuel in mid-air without the aid of a pilot on the ground. B. with better information on what is going on streets and between buildings C. are being taught basic surveillance strategies. D. who were caught in the crossfire of a military intelligence. E. are responsible for the increase in civilian casualties.
4. Read the text below and fill in the gaps (the number in the brackets indicates how many letters the word in the gap has). See the example. Since the beginning of the US ‘0) ______ (3) on Terrorism’ drones also known as A) ___________ (8) Aerial Vehicles have found their way into regular operation. As part of this offensive against Taliban and Al-Qaeda targets, The United States has carried out B) ___________ (5) attacks on targets in Pakistan along the Afghan border since 2004. The use of drones has become more frequent under President Barack Obama using primarily MQ-1 Predator and MQ-9 Reaper UAVs with C) ___________ (8) missiles. The UAVs with lethal D) _________ (7) used on targets in Pakistan are said to operated from Creech Air Force Base in Nevada, USA and show their prestigious ‘weapon of E) ___________ (6) status’ among US weaponry. A. B. C. D. E.
WAR ___________________ ___________________ ___________________ ___________________ ___________________
Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: Vladimír Marek
3
200
Answer key to the exercises Ex. 1: 1 aerial, 2 gliders, 3 capabilities, 4 manned, 5 tribal, 6 intelligence, 7 people, 8 media, 9 country, 10 strikes. Ex 2: 1. What has been the main use of UAVs in Libya? 2. What are the benefits of the drones? 3. When was the use of missile-carrying drones in Libya authorized? 4. How many crew members are there in drones? 5. Who owns the biggest UAV fleet? Ex. 3: 1B, 2D, 3E, 4C ,5A. Ex. 4: A) unmanned, B) drone, C) Hellfire, D) payload, E) choice
Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu:
[email protected].
Lehký dopravní letoun L-410 Turbolet Tento letoun se řadí mezi legendy našeho obranného průmyslu kvalitou i dobou služby v mnoha zemích. Konstruktéři letecké továrny v Kunovicích se při vývoji nového dopravního a transportního letounu opírali o dlouhou tradici svého podniku, která začala v roce 1936. L-410 vlastně vznikl na popud jejich největšího zákazníka, sovětské dopravní společnosti Aeroflot. Ta požadovala malý letoun pro 10 cestujících. Avšak již první studie z roku 1966 předpokládala dopravu 12 až 19 cestujících. Prototyp XL-410 se jménem Turbolet vzlétl v roce 1969 a ještě téhož roku se objevil na leteckém veletrhu v pařížském Le Bourget. Následující čtyři letouny absolvovaly tvrdé testy v tehdejším SSSR. Nakonec jich bylo pro Aeroflot dodáno 879. Starší výrobní série používaly kanadské motory PT6A-27 s třílistými stavitelnými vrtulemi. Později byl společností Motorlet v pražských Jinonicích zkonstruován nový turbovrtulový motor M-601B. Modernizovaná sériová verze L-410M, vyráběná od roku 1973, se dostala roku 1975 i do výzbroje našeho
vojenského letectva. Další požadavky hlavního zákazníka vyústily do vývoje nové verze se zkráceným vzletem a přistáním, a to L-410 UVP (Ukraščenogo Vzljota i Posadky) s rozpětím křídel zvětšeným o dva metry. Vodorovné ocasní plochy dostaly kladné vzepjetí. Pohon zajišťovaly modernizované motory M-601B s možností vstřikování vody do kompresoru. Tím bylo umožněno krátkodobé zvýšení výkonu o 46 kW. Výroba probíhala od roku 1979. Druhým zahraničním odběratelem
technika a výzbroj
se stala tehdejší Německá demokratická republika. Po spojení Německa roku 1990 sloužily salonní verze L-410UVP v rámci vládní letky 5. letecké divize spolkového německého letectva. Modernizace letounu probíhala i počátkem osmdesátých let. Původní označení nové verze bylo L-420. Prototyp představený roku 1984 měl pětilisté vrtule a aerodynamické nádrže na koncích křídel. Výsledné označení bylo nakonec L-410UVP-E. Kabina pojala 19 cestujících. Do konce roku 1995 bylo vyrobeno celkem 1 050 letounů L-410 všech verzí. V polovině devadesátých let proběhly ještě konstrukční úpravy přídě, jejímž prodloužením vznikl u jednoho letounu dodatečný zavazadlový prostor. Turbolet byl exportován do mnoha zemí a v řadě z nich létá dodnes. Prakticky stále probíhají generální opravy těchto letounů a roku 2009 byla obnovena jejich výroba. Z vojenských letectev jej aktuálně užívají Bulharsko, Česko, Džibutsko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Libye, Litva, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Tunisko a Ukrajina. Nejčastěji se jedná o dopravní a transportní verze, které slouží rovněž k výcviku výsadkářů. V devadesátých letech pomáhaly naše turbolety rovněž kontrolním týmům dohlížejícím na plnění mezinárodních smluv o redukci vojenských sil v Evropě. Známé jsou následující výrobní verze: L-410A, L-410AS, L-410AB, L-410AG, L-410AF, l-410FG, L-410MA, L-410MU, L-410UVP, L-410UVP-E, L-410UVP-E9, L-410UVP-E20, L-410T a L-420. Úspěchy L-410 vedly k vývoji větší verze s označením L-610. Výsledkem byly čtyři prototypy, avšak k realizaci sériové výroby nedošlo.
Základní technický popis L-410 Turbolet je dvoumotorový hornoplošník s klasickou konfigurací trupu nosných ploch, vodorovné a svislé ocasní plochy. Drak vyrobený z lehkých slitin má poloskořepinovou konstrukci. Křídlo je dvounosníkové, vybavené dvouštěrbinovými klapkami a spoilery. Pohon zajišťují dva turbovrtulové
Základní takticko-technická data: Osádka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální vzletová hmotnost. . . . . . . . . . . . Rozpětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 3 725 kg 6 600 kg 19,479 m 14,424 m 5,829 m 335 km/h 1 040 km 7 000 m
Bojové vozidlo pěchoty BVP-1 motory umístěné v gondolách pod křídly. Zatahovací podvozek je příďového typu, přičemž hlavní podvozkové nohy jsou umístěny v gondolách po stranách spodku trupu. Kromě dvojčlenné osádky lze přepravovat 12 až 19 cestujících (podle výrobní verze). Stavitelné vrtule mohou být podle výrobní verze tří až pětilisté. Navigační a komunikační vybavení bylo instalováno podle požadavků zákazníka.
Připravil: Martin Koller Foto: Jan Kouba
Základ výzbroje motostřeleckých, později mechanizovaných útvarů a jednotek naší armády tvořila a do určité míry stále tvoří vozidla BVP-1, přesněji jeho verze. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století dospělo velení tehdejších sovětských ozbrojených sil k názoru, že je třeba vybavit motostřelecké útvary novým typem obrněného transportéru, který bude mít podstatně vyšší bojovou hodnotu než zavedené typy BTR-50 a BTR-60. Vozidlo mělo mít vysokou průchodivost v terénu, schopnost plavání bez přípravy, integrální výzbroj zajišťující podporu pěchoty a umožňující boj s obrněnými cíli, přepravovanému družstvu umožnit vedení palby za jízdy z vnitřku vozidla, pancéřování poskytující ochranu před střelami z ručních automatických zbraní na vzdálenost 600 až 800 m, integrální systém ochrany proti zbraním hromadného ničení, radiostanice umožňující komunikaci s nadřízeným a s tanky a přístrojové vybavení analogické s tanky. Vývoj byl realizován od počátku šedesátých let na čtyřech specializovaných
pracovištích. Základ všech projektů tvořila jednomístná věž s kanonem 2A28 Grom vz. 71 ráže 73 mm vystřelujícím rakety PG-9 a PG-15V, jejichž nabíjení zajišťuje automat. Další výzbroj tvoří spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm a protitankové řízené střely Maljutka ve verzích 9M14M, později 9M111. Vítězný projekt konstrukční kanceláře Čeljabinského traktorového závodu z roku 1965 nesl označení Objekt 764. Konstruktér Isakov volil rozdělení osádky na řidiče, velitele
vozidla sedícího za ním vpředu korby, střelce/operátora ve věži a osmičlenné pěší družstvo. Po menších úpravách bylo vozidlo s označením BMP-1 (Bojevaja Mašina Pěchoty) zavedeno roku 1966 do výzbroje. O tři roky později došlo k jeho nasazení v rámci konfliktu s Čínskou lidovou republikou na řece Ussuri. Zde byly zjištěny některé nedostatky a došlo k jejich odstranění. BVP-1 se stalo v době svého zavedení do výzbroje nejlepším vozidlem ve své kategorii, a to ve světovém měřítku. Důvodem byla pancéřová korba, jejíž tvar je řešen téměř ideálně z hlediska balistické odolnosti, dále velmi dobrá pohyblivost daná motorem UDT-20 o výkonu 221 kW, účinná výzbroj a možnost vedení palby příslušníky družstva za jízdy. Průběžně se jako nedostatek projevil malý nastavitelný náměr, mrtvý úhel v odměru kanonu, daný reflektorem, i jeho nedostatečná přesnost a v neposlední řadě také zastaralost protitankové řízené střely první generace Maljutka. Snaha o snížení siluety vedla k vytvoření nízkého bojového prostoru, kam se obtížně vešli i vojáci o výšce 180 cm. Při napadení
zezadu představovaly nebezpečí nádrže upevněné na zadních dveřích. Toto řešení navíc znemožnilo uplatnit konstrukci sklopné rampy, jež ulehčuje nasednutí a vysednutí družstva. Bojové nasazení v Afghánistánu vedlo ke zjištění, že pancéřování korby je nedostatečné, stejně jako odolnost vůči minám. Licenční výroba měla být realizována v Polsku, avšak nakonec bylo rozhodnuto o Československu. Podklady dorazily již roku 1967, avšak výroba byla zahájena až o tři roky později. Relizovaly ji podniky v Martině (motory), Hriňové (převodovka
Hlavní takticko-technická data: Bojová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 000 kg Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 735 mm Šířka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 940 mm Výška po strop věže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 925 mm Světlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370 mm Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 km/h Rychlost plavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 km/h Pancéřování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6–20 mm
diplomatický protokol a etiketa
Ve společnosti si nejsme všichni rovni
a rozvodovky) a Dubnici nad Váhom (pancéřové korby, věže a kompletace). Některé prameny uvádějí i PPS Detva. Do roku 1989 bylo údajně vyrobeno 17 295 vozidel, z nichž převážná většina směřovala na export. V rámci AČR kromě základního typu BVP-1 sloužily či slouží další verze, a to: velitelské BVP-1K, bojové průzkumné BPvZ, obrněný transportér OT-90 přezbrojený věží z OT-64, velitelské pracoviště VP-90, vyprošťovací pásové vozidlo VPV, dílny technické pomoci DTP-90/55 a DTP-90/72, pásové zdravotnické odsunové vozidlo OZ-90, ambulance sanitní AMB-S, zdrojové vozidlo ZV-90, dělostřelecká pozorovatelna DP-90, samohybný výbušný odminovač SVO, samohybný minomet 120 PRAM, průzkumné vozidlo BRM-1K s dvoumístnou věží, minový ukladač MU-90 a propagandistické vozidlo Bouře III.
Připravil: Martin Koller Foto: Martin Koller
Jak zmiňuje odborník na etiketu pan Ladislav Špaček ve svých rozhovorech i ve své knize: „Při příchodu do společnosti především zapomeňme na ústavou zaručené právo rovnosti. Existují lidé společensky významnější a společensky méně významní.“ Nauka o společenském chování má na rozdíl od věd exaktních, ale i od věd společenských pouze několik málo pravidel. A právě jedno ze základních pravidel etikety je nepsaný zákon společenské významnosti. Je stále zavedenou praxí, že osobám společensky významnějším vytváříme větší komfort, ať již jejich upřednostňováním, významnějším projevováním úcty, poskytováním více výhod atp. V mezinárodním měřítku se i toto vytváření komfortu liší teritoriálně. Hierarchie podle společenské významnosti se jinak dodržuje ve státech asijských, arabských, evropských či amerických. Rozdíly jsou dány vlivy geografickými, politickými, náboženskými, a nejenom těmi. Chceme-li ve společnosti uspět, musíme umět rychle identifikovat, kdo je společen-
sky významnější a kdo méně. Z této informace následně vycházíme v dalších situacích, které nás během akce mohou potkat, ať již se jedná o správné oslovení, podání ruky, představování, zasedací pořádek atp. Správné vyhodnocení společensky více či méně významnějších osob nám pomůže předejít společenským trapasům. Podle jakých kritérií tedy určujeme pořadí společenské významnosti? namnosti?
Pohlaví Více společensky ky významná je žena a vzhledem k tomu, mu, že mnohé z ostatních kritérií jsou relevantní, je žena vždy pevným bodem. Jee to znak, který je jasný na první pohled, a raději se nezabývejte myšlenkou, že v dnešní době lze i tento znak zpochybnit a co platilo včera, nemusí platit dnes.
Věk Více společensky významný je starší nežli
mladší. Starší lidé a senioři si zaslouží naši úctu a ohledy vzhledem k jejich zkušenostem, práci pro společnost, zásluhám a moudrosti.
Pracovní pozice Více společensky významný je nadřízený nežli podřízený. Toto pravidlo platí zejména v pracovním styku.
Známost osobnosti Více společensky významná je známá, populární, zasloužilá osobnost. Samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu.
Vztah domácí – host V praxi se setkáváme s předností vyplývající z domácího prostředí. Hostitel je obvykle ten, kdo vítá, nabízí ruku k pozdravu, usedá jako první, zahajuje a ukončuje setkání. Na druhé straně upřednostňujeme hosta či „cizího“ vůči domácím, našim přátelům nebo příbuzným. Pro konkrétní představu uvedu následující příklad. Pokud pán přijde později na recepci a najde svoji manželku v rozhovoru s cizí dámou, vždy jako první zdraví cizí dámu. Až poté manželku.
Absolutní nadřazenost V protokolárním styku s ústavními činiteli a diplomaty platí jejich nadřazenost vůči ostatním osobám. Jak si poradíme při konfliktu výše zmíněných principů? Vždy použijeme zdravý rozum. Pokud přivedeme do společnosti dvacetiletou asistentku, v hierarchii společenské důležitosti ji i přesto, že je žena, ponížíme na nižší stupeň nežli například náměstka či generálního ředitele. Pokud by se však jednalo o dámu v tomtéž pracovním zařazení již s mnohaletou praxí, upřednostníme jí před generálním ředitelem, obzvlášť pokud se jedná o muže výrazně mladšího. Použitá literatura: Vladimír Smejkal, Hana Bachrachová: Velký lexikon společenského chování, Ladislav Špaček: Velká kniha etikety
Život tropí hlouposti… Vážený pane Vepříku… Tentokrát uvedu příběh své bývalé kolegyně Jany, který se odehrál již před mnoha lety, ne v prostředí politickém, nýbrž ve sféře akademické na Univerzitě Karlově. Jedná se o ponaučení, kterak můžete svojí nepozorností neprojevit úctu, která může hraničit až s urážkou, osobě úctyhodné. Jedná se o příběh ze života svým způsobem tragikomický, který měl i nedobrovolné pokračování. Jana pracovala tehdy jako sekretářka katedry a byla pověřena jedním z pánů docentů o zaslání dokumentace k obhajobě profesury jistému panu profesorovi Vepřekovi (věnujte pozornost tomuto jménu) z Akademie věd, předsedovi zkušební komise. Měla připravit a poslat průvodní dopis pana docenta s mnoha přílohami, od rodného listu až po kopii obhajované práce. Bohužel v této době mé kolegyni zemřela babička, ona zařizovala celý pohřeb a náladu měla pochopitelně neveselou. Tato skutečnost, velké pracovní vypětí, nedokonalost počítačové techniky, která ještě v té době chybně napsaná slova neopravovala, a roztržitost pana docenta, který dopis bez kontroly podepsal, měly za následek, že vznikl dopis, který měl v záhlaví: „Vážený pan Prof. Doc. Hugo Vepřík, CSc., prdseda zkušební komise“. Bohužel nezůstalo pouze u tohoto, jak následně pan profesor nazval „hanlivého“ oslovení. Jana, tím, že i v práci se jí neustále honila hlavou veškerá organizace pohřbu, uvedla v dopise, že jako přílohu č. 5 předkládá úmrtní list budoucího zkoušeného, místo listu rodného. Pana profesora Vepřeka bohužel i přes upřímnou snahu nikdo nepřesvědčil, že se nejednalo o úmyslné pošlapání jeho dobrého jména a pověsti. Nešťastný budoucí zkoušený pan docent dostal za úkol od pana profesora celou záležitost co nejvíce „ututlat“. Nemluvil o tom ani před svými kolegy na katedře a domníval se, že to nikdo neví. Pan profesor Vepřek byl však osoba málo oblíbená a historka se valila univerzitou jako histo lavina. definitivně pochopil, že Pan docent doc u výše zmíněného pana profesora nikdy zmí profesuru neobhájí, když mu jeho kolega n docent Trunda při jedné ze schůzí kateTru der oznámil, oznám že něco tak originálního musel použít použ ve své beletrijní činnosti a tento „roztomilý příběh ze života“ pou„roz žil ve své poslední povídce, kterou poslal p do časopisu Květy a ty mají následující den vyjít. O postiženého pana docenta se pokusil téměř infarkt. Zpracovala: Štěpánka Nezmarová, Ř OdP
47
inzerce Výběrové řízení
Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny řídicích a naváděcích systémů v PVO katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů PVO, automatizovaných systémů velení a řízení, automatizace a robotiky, radiolokace nebo blízké specializace, kurz vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání, alespoň 4 roky praxe v daném nebo souvisejícím oboru, praxe u složek vojska VzS výhodou, vědecká a publikační činnost v oblasti použití, velení a řízení pozemní PVO, radiotechnického průzkumu, simulací, automatizace a robotiky, vítány kompetence v oblasti programování a práce v simulačních prostředích, AJ 2222, BP „D“. Termín obsazení místa – 1. září 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti do 11. července 2011 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Ing. Jiří Komolík, Kounicova 65, 662 10 Brno, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 21. července 2011. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení míst: z asistent skupiny traumatologie a léčby popálenin katedry válečné chirurgie (64/13/13/051/05/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti kapitána. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13). PT 13. BP – „D“. Kvalifikační požadavek – základní důstojnický kurz (05). Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Termín obsazení místa – 1. 9. 2011. z akademický pracovník skupiny experimentálně terapeutické katedry toxikologie (99/13/13/099/00/4/2211) Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Jedná se o zkrácený úvazek ve výši 0,5. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13). PT 13. BP – „V“. Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Termín obsazení místa – 1. 9. 2011. z vedoucí skupiny urgentní medicíny a zdravotnického vzdělávání katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny (71/13/13/051/06/3/2222) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13). PT 13. BP – „D“. Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06). Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Termín obsazení místa – 1. 9. 2011. z odborný asistent skupiny intenzivní péče katedry válečného vnitřního lékařství (71/13/13/051/06/3/2222) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13). PT 13. BP – „D“. Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06). Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Termín obsazení místa – 1. 9. 2011. z akademický pracovník skupiny vojenské farmacie katedry veřejného zdravotnictví (99/13/13/099/00/4/0000) Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Jedná se o výši 0,1 pracovního úvazku. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13). PT 13. BP – „V“. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Termín obsazení místa – 1. 9. 2011. Požadavky na uchazeče: absolvent vysoké školy zdravotnického směru, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. přírodovědného směru, zkušenosti s pedagogickou činností ve studijních oborech vojenský zdravotnický management, vojenské všeobecné lékařství, vojenské zubní lékařství, vojenská farmacie nebo zdravotnický záchranář. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti do 8. 7. 2011. Uchazeči, kteří nejsou příslušníky Univerzity obrany (UO), připojí k přihlášce navíc stručný životopis, ověřené opisy vysvědčení nebo diplomů, doklady o dosavadní praxi, vědecké a publikační činnosti a doklad o udělení osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro požadovaný stupeň utajení nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. Přihlášky odešlete na adresu: mjr. Mgr. Pavlína Kubišová, oddělení personálního a ekonomického zabezpečení, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové,
[email protected], mobil: +420 724 463 850, tel.: +420 973 253 129, fax: +420 973 253 160. Výběrové řízení před komisí proběhne dne 21. 7. 2011 ve 13.00, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, Hradec Králové. Výběrové řízení je zveřejněno na www.unob.cz.
48
Různé
Hledám náhradu na systemizované místo starší řidič na velitelské četě velitelské roty u útvaru VÚ 1825 Tábor. V případě zájmu volejte na tel. 737 332 487(možno i jiná specializace). Ústav jazykové přípravy umožňuje vykonání zkoušky z anglického jazyka podle STANAG 6001 SLP 3 a SLP 4, kterou zabezpečí americký mobilní tým z DLIFLC v červenci letošního roku. Přihláška ke zkoušce a bližší informace na www.ujp-acr.cz. Hledáme nadšence se zájmem o historii ke spolupráci na tématu „Vojenské umění Slovanů v době válek s franckými králi v 6. a 7. století n. l.“ Více na www.luzickacesta.cz. Kontakt: Ing. Jiří Majrich, mobil: 608 207 055, e-mail:
[email protected].
44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec zve všechny milovníky krásné přírody a aktivního odpočinku z řad ozbrojených sil České republiky a jejich rodinné příslušníky na V. ročník dálkového turistického pochodu
Českou Kanadou v kanadách Kdy? V sobotu 10. září 2011 Kde? Oblast České Kanady na Jindřichohradecku Koho? Vyznavače pěší turistiky Propozice pochodu a formulář přihlášky ke stažení na internetové stránce www.44lmopr.army.cz Kontakt: Petr Pokovba, 721 619 531,
[email protected]
Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail:
[email protected] Šéfredaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Kresby: Jiří Král Jazyková korektura: Jiřina Švarcová
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 31. 5. 2011 Toto číslo vyšlo dne: 6. 6. 2011 Foto na titulní straně: Daniel Hlaváč
Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail:
[email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail:
[email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail:
[email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail:
[email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail:
[email protected]
Informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.
bahna 2011 Den pozemního vojska Sobota 18. června 2011 v době od 9.00 do 16.00 hodin vojenský výcvikový prostor Brdy – vojenské cvičiště Bahna, okres Rokycany
Program 22. ročníku akce BAHNA 9:00 Promenádní koncert vojenské hudby 10:00 Průlety vzdušných sil AČR 10:06 Hymna ČR, vztyčení státní vlajky a vlajky NATO 10:11 Seskoky výsadkářů 10:16 Slavnostní zahájení, zdravice, salva z houfnic 10:35 Defilé historické techniky 11:10 Defilé současné techniky AČR 11:40 Defilé techniky zahraničních armád 11:50 Ukázka W3A Sokol s bambi bucketem 12:00 Dynamická ukázka – Pandur II, BVP 2, LR 130 Kajman a IVECO 12:10 I. historická ukázka – „Na demarkační linii 1945“ 12:50 Dynamická ukázka – T-72 M4CZ 13:00 Ukázka AČR 13:45 Ukázka zásahu pohotovostního oddělení VP 14:00 II. historická ukázka – „Čs. legie v Itálii 1918“ 14:20 Ukázka činnosti psovodů veterinární základny 14:30 Dynamická ukázka – Pandur II a BVP 2, LR 130 Kajman a IVECO 14:40 Ukázka W3A Sokol s bambi bucketem 14:50 Dynamická ukázka – T-72 M4CZ 15:00 Defilé sponzorů 16:30 Slavnostní nástup jednotek k ukončení akce ČSAD autobusy Plzeň, a. s., zajistila mimořádné linky z centrálního autobusového nádraží v Plzni, z nádraží v Rokycanech a z obcí Radnice a Zbiroh. Podrobnosti o dopravě včetně jízdních řádů jsou zveřejněny na www.bahna.eu a na www.csadplzen.cz.
V ZD ST A UP R M A
Kontaktní osoby: majorka Jolana Fedorková, Velitelství společných sil Olomouc, tel.: 973 401 022, 724 463 834, fax: 973 401 020, e-mail:
[email protected], JUDr. Stanislav Drábek, člen správní rady Nadace pozemního vojska AČR, tel.: 608 702 353, e-mail:
[email protected].
ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA
V kategorii lehkých kolových obrněných vozidel patří k nejlepším RG-32M Scout dodávané společností BAE Systems Land Systems South Africa do sedmi států.
Foto: BAE Systems
