2010. Mentální anorexie. Obor 14 pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času

Středoškolská odborná činnost 2009/2010 Obor 14 – pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času

Mentální anorexie

Autor: Vendula Kolaříková Gymnázium, Brno-Řečkovice Terezy Novákové 2 621 00 Brno, sexta Vedoucí práce: PhDr.Ing. Jana Sladká Ševčíková Konzultant práce: Mgr. Jakub Vojta, Ph.D.

Brno, 2010

Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr.Ing. Jany Sladké Ševčíkové, použila jsem pouze literaturu a internetové zdroje citované v práci a uvedené v přiloženém seznamu a postup práce je v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v plném znění.

V Brně dne ………………………….

………………………….………… vlastnoruční podpis autora

1

Ráda bych na tomto místě poděkovala Mgr. Jakubu Vojtovi, Ph.D. za vstřícný a přátelský přístup a podnětné připomínky při zpracování mé práce. Obrovské díky patří také PhDr. Ing. Janě Sladké Ševčíkové, ředitelce Občanského sdružení Anabell, za ochotu, podporu a spolupráci a dále slečně Kateřině Lacinové za konzultaci praktické části práce.

2

Anotace Ve své Středoškolské odborné činnosti se zabývám problematikou mentální anorexie, jedné z nejznámějších a nejzávažnějších poruch příjmu potravy. Cílem práce je shromáždit a logicky uspořádat všechny dostupné informace, zmapovat stav profylaxe a podpořit primární prevenci. K sepsání práce jsem použila odbornou literaturu, volně dostupné materiály O.s. Anabell a osvědčené internetové stránky.

Annotation The purpose of my high school project activity was to research the topic of anorexia nervosa, one of the best known and the most severe eating disorders. The aim was to summarize all the available information in the logical order, to inspect prophylaxis and give support for primary prevention. To write the work I used resources from scientific studies on the topic, freely available materials of the civic association Anabell and helpful websites.

3

Obsah Anotace ...................................................................................................................................... 3 Annotation.................................................................................................................................. 3 Obsah ......................................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................... 5 1. Metodika ................................................................................................................................ 5 2. Jídlo a společnost ................................................................................................................... 6 2.1 Poruchy příjmu potravy .................................................................................................... 7 2.1.1 Mentální anorexie....................................................................................................... 7 2.1.2 Mentální bulimie ........................................................................................................ 7 2.1.3 Záchvatovité přejídání ................................................................................................ 8 3. Anorexia nervosa ................................................................................................................... 8 3.1 Koho nejčastěji postihuje mentální anorexie? .................................................................. 8 3.2 Chronická a akutní pubertální mentální anorexie ............................................................. 8 3.3 Příčiny mentální anorexie ................................................................................................. 9 3.4 Rodina jedince s mentální anorexií ................................................................................ 11 3.5 Průvodní znaky a následky mentální anorexie ............................................................... 12 3.6 Léčba mentální anorexie................................................................................................. 14 3.6.1 Léčba tělesných následků ........................................................................................ 15 3.6.2 Psychoterapie .......................................................................................................... 16 4. Mentální anorexie a děti...................................................................................................... 18 5. Prevence mentální anorexie ................................................................................................ 23 5.1 Programy O.s. Anabell zaměřené na prevenci PPP ....................................................... 23 5.2 Manuál pro rodiče aneb Jak zefektivnit prevenci PPP u dětí ........................................ 24 5.2.1 Jídelní návyky ......................................................................................................... 24 5.2.2 Rodič = příklad? ...................................................................................................... 26 5.2.3 Rodinné vztahy, výchova ........................................................................................ 27 5.2.4 Informovanost dětí .................................................................................................. 27 6. Doporučené rady rodičům při léčbě jejich dětí na mentální anorexii .................................. 28 Závěr ........................................................................................................................................ 31 Abstrakt .................................................................................................................................... 32 Seznam použité literatury ........................................................................................................ 33 Internetové zdroje .................................................................................................................... 33 Přílohy ...................................................................................................................................... 34

4

Úvod Jakoby se s bránou do 3. tisíciletí otevřely hlavní dveře a všechny zadní vchody psychickým, infekčním a dalším chorobám, onemocněním či závislostem. Mezi rychle se rozšiřující poruchy, které si postupně získávají zájem společnosti, patří také mentální anorexie, mentální bulimie či záchvatovité přejídání – souhrnně nazývané poruchami příjmu potravy. Ač již jejich název dává tušit blízkou souvislost s jídlem, problémy spojené se stravováním jsou pouze vyústěním nějakého jiného, možná mnohem hůře nalezitelného a odstranitelného problému duševního charakteru. Jako téma pro svou práci v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ) jsem si vybrala problematiku mentální anorexie, a to z důvodu aktuálnosti tématu a jeho zhoubných vlivů na společnost – zejména na nemocné dívky (řada případů končí smrtí jedince), ale také na jejich příbuzné, kamarády a známé, kterých se porucha rovněž týká. Svou práci jsem rozdělila na dvě části – nejdříve jsem se věnovala teorii, poté jsem přistoupila k praktické složce SOČ. V teoretické části jsem řešila, jak přehledně a zároveň odborně, ale tak, aby se orientovali i laici, zpracovat všechny dostupné informace o anorexii. Od vymezení pojmu, přes akutní a chronickou formu anorexie, průměrný věk nemocných, rizikové skupiny, komplex příčin a důsledků nemoci jsem se dostala až k používaným způsobům léčby. Do praktické části jsem zařadila vyhodnocení dotazníků určených žákům 2. stupně ZŠ a nižšího stupně gymnázia. Ankety se týkaly informovanosti a názorů na stav prevence anorexie. Srovnávala jsem znalosti a postoje chlapců a dívek ze základních škol a prim až kvart osmiletých gymnázií. V druhé polovině praktické části jsem z obecně platných faktů, postojů jedinců trpících anorexií a po odborných konzultacích vypracovala stručnou brožurku určenou hlavně rodičům, obsahující praktické rady, jak podpořit prevenci poruch příjmu potravy u jejich dětí a jak postupovat, co dělat a čeho se naopak vyvarovat v případě, že vaše dítě sklouzne do hluboké propasti mentální anorexie. Cílem mé práce je informovat, varovat, zeefektivnit prevenci anorexie už na úrovni rodiny a podpořit otce a matky nemocných jedinců, aby byli dětem oporou na cestě k brzkému vyléčení.

1. Metodika Problematice poruch příjmu potravy a zejména mentální anorexii se aktivně věnuji od konce školního roku 2008/2009, kdy jsem si mentální anorexii zvolila jako téma pro svou práci v rámci Středoškolské odborné činnosti. Nejdříve jsem se zaměřila na teoretické studium onemocnění, na shromažďování ověřených faktů a informací, které jsem logicky uspořádala a vytvořila tak jasný a srozumitelný popis choroby. V průběhu letních prázdnin a školního roku 2009/2010 jsem prováděla dotazníkové šetření, jímž jsem zjistila, jak se k nemoci staví děti (žáci druhého stupně základních škol a studenti nižšího stupně osmiletých gymnázií). Otázky anket zkoumaly znalosti dětí a jejich pohled na primární prevenci. Ze závěrů, které jsem z šetření vyvodila, z vlastní zkušenosti a teoretického základu jsem sestavila seznam rad pro rodiče jak podpořit primární prevenci a jak jednat s dítětem, které trpí mentální anorexií (či jinou poruchou příjmu potravy). Jako podklad pro značnou část textu týkajícího se popisu onemocnění jsem použila odbornou literaturu a ověřené internetové stránky. Informace o programech O.s. Anabell zaměřených na prevenci poruch příjmu potravy mi poskytla jeho ředitelka PhDr. Ing. Jana Sladká Ševčíková a sestavit praktické rady, které zefektivní primární prevenci anorexie u dětí už na úrovni rodiny, mi pomohla slečna Kateřina Lacinová, studentka psychologie na FSS v Brně.

5

2. Jídlo a společnost Jídlo je jednou ze základních životních potřeb, bez kterých se skutečně nejsme schopni obejít. Vždyť kyslík ani spánek taky neodmítáme a nutnost jíst přetrvává od začátku do konce našeho života. Zdravým jedincům se tudíž může jevit zcela nepochopitelná touha anorektiků přijímat co nejmenší porce potravy směřující k cíli vynechat jídlo docela. Mentální anorexie se v minulosti nevyskytovala tak často jako dnes. Vědci tvrdí, že počet nemocných v posledních letech značně stoupá. V historii bylo jídlo nástrojem k přežití, lidé se mu nevyhýbali, právě naopak – doslova se o něj prali. Když se pak stalo nedostatkovým zbožím (např. v obdobích válek, neúrod a hladomorů), nikoho nenapadlo rozhodnout se ho nepřijímat. Na druhou stranu je ale nevyvratitelným faktem, že ženským ideálem krásy v gotice byla v podstatě dívka trpící mentální anorexií. Onemocnění ale nebylo v té době diagnostikováno a nevěnovala se mu zdaleka tak velká pozornost jako dnes. V současnosti se ale ve vyspělých zemích světa setkáváme s nadbytkem potravin, lidé jídlo nechápou jako nedostatkové zboží a mohou se tedy rozhodnout ho odmítat. Tudíž podle striktních pravidel mezinárodní klasifikace nemocí můžeme říct, že v rozvojových zemích a zemích 3. světa nežije tak velké procento osob trpících mentální anorexií jako v západní Evropě či v USA. Pokud se ale na situaci podíváme z pohledu laika, je jasné, že například v Africe se lidé potýkají s hladomory, trpí podvýživou, jejich stravování neodpovídá jejich životním potřebám, tudíž jejich vztah k jídlu můžeme považovat za narušený. Dalším důvodem rozšíření anorexie, bulimie a záchvatovitého přejídání může být také změna postavení a chápání jejich hlavních obětí – žen. Dříve byla žena „krev a mlíko“ s větším břichem, silnějšími stehny a objemnějším pozadím symbolem plodnosti. Dnes by žena měla být nezávislá, emancipovaná, úspěšná v práci a dalších aktivitách, měla by se věnovat společenskému životu a zároveň být vzornou matkou a svědomitou hospodyní. K tomu by jí samozřejmě neměly chybět mládí, krása a štíhlost. Dívka, která sleduje nároky, jež na ni společnost klade, může být vyděšená, a aby unikla povinnostem a starostem dospělých, raději zůstane dítětem (alespoň postavou) a snadněji tak podlehne PPP1. Dalo by se namítnout, že stejným problémům se musí postavit všechny dospívající dívky a přesto je nemocných mentální anorexií „jen“ asi 1 % z nich2. To je zajisté pravda, ale také platí, že příčinou anorexie je komplex různých předpokladů, na které když zapůsobí určitý spouštěcí mechanismus, tak způsobí, že u dívky nebo chlapce propukne porucha příjmu potravy. Problém také představuje pohled společnosti na dokonalé tělo, přístup k přehnanému ideálu krásy, který značné procento populace obdivuje. V důsledku touhy po hubené postavě často upravujeme svůj jídelníček, své stravovací návyky. Z dotazníků, jejichž respondenty byli chlapci a dívky ve věku 12–18 let, jsem vyvodila do jisté míry velice zajímavé závěry. 85 % z 512 dotazovaných dívek uvedlo, že se již někdy omezovaly v jídle, 45 % z nich přiznává, že se v současné době vyhýbají potravinám, které by mohly ohrozit jejich štíhlou linii. 70 % z nich už někdy podstoupilo nějakou dietu, 60 % není spokojeno se svou váhou a z nich 68 % by chtělo vážit o trochu méně, 27 % o hodně méně a pouhých 5 % by chtělo trochu přibrat. U chlapců jsem dospěla k příznivějším výsledkům. Z celkového počtu 307 dotazovaných se někdy v jídle omezovalo pouhých 8 %, 6 % z nich drželo nějakou dietu a 55 % by si přálo zvýšit svou tělesnou hmotnost, jejich slovy „nabrat svalovou hmotu.“

1 2

PPP - porucha příjmu potravy http://cs.wikipedia.org/wiki/Ment%C3%A1ln%C3%AD_anorexie

6

2.1 Poruchy příjmu potravy3 Poruchy příjmu potravy (dále jen PPP) jsou psycho-somatická onemocnění, která představují určitým způsobem narušený vztah k jídlu. Některé starší publikace (např. Gerhard Leibold, Mentální anorexie, 1995) uvádějí, že se jedná o chorobnou závislost nebo dokonce maniakální postoj k jídlu. První označení jsem se rozhodla nepoužívat, neboť PPP se od běžných závislostí jako alkoholismus, narkomanství či gambling výrazně liší a druhé přízvisko se mi jeví expresivní až hanlivé. PPP mají velké množství příčin, propuknou až při propojení většího počtu předpokladů se spouštěcím faktorem. Nejčastěji mezi ně řadíme mentální anorexii, mentální bulimii a záchvatovité přejídání. Za osobu trpící poruchou příjmu potravy nemůžeme označit každou ženu, která to kdy přehnala s dietou, nebo se přejedla, aby vyřešila nějaký problém s jídlem nesouvisející. O poruše příjmu potravy mluvíme v případě, že jídlo a myšlenky na něj nejsou jen příjemnou součástí našeho života, ale ovládají celou naši existenci. Každá z těchto nemocí má svou vlastní charakteristiku, a ač mezi nimi existují souvislosti, jejich hranice jsou pevně vymezené. Může se stát, že se u jedince trpícího mentální anorexií, pokud má predispozice k bulimii, rozvine cyklus záchvatů přejídání a následného pročišťování spíše, než že by osoba s předpoklady pro anorexii podlehla bulimii. Ani odborníci se neodvažují říci, jaká je pravděpodobnost vzniku onemocnění v jednotlivých případech, neboť tato oblast není ještě zcela prozkoumaná. Tenká hranice dělí nesprávné stravování a poruchy příjmu potravy. Problémy s jídlem sice nejsou primární příčinou vzniku poruch příjmu potravy, ale představují rizikový faktor, který k jejich propuknutí přispívá značnou měrou.

2.1.1 Mentální anorexie Mentální anorexie je nejznámější poruchou příjmu potravy. Zjednodušeně bychom ji mohli nazvat abnormální touhou po štíhlosti směřující za úplným vytěsněním potřeby jíst. Laici jsou schopni poznat osobu trpící mentální anorexií podle vychrtlé, dětsky vypadající postavy a vystouplých kostí. Mentální anorexie se nejčastěji vyskytuje u dívek s podobnými osobnostními rysy ve věku 12–18 let, které pochází z rodin fungujících týmž způsobem a mají často identické problémy. Anorexie je velmi vážné onemocnění, s těžko odstranitelnými nebo trvalými následky jak fyzickými, tak psychickými a sociálními. Podrobněji se tomuto onemocnění budu věnovat ve zbytku práce, zbývající poruchy příjmu potravy představím jen velmi stručně.

2.1.2 Mentální bulimie Mentální bulimie je na rozdíl od anorexie hůře rozpoznatelná. Jedinci trpící bulimií mívají totiž velmi často normální tělesnou hmotnost, jejich onemocnění se projevuje pouze bulimickými záchvaty (také záchvaty žravosti) a následným zvracením. Také dívky trpící bulimií patří k typu osobnosti se společnými povahovými rysy a některé znaky v rodinném životě jsou rovněž společné. Také tato porucha příjmu potravy je špatně léčitelná, pokud o uzdravení neusiluje sám nemocný. Choroba často zanechává vážné zdravotní následky a končívá i sebevraždou (dívky trpí po přejedení a pročištění výčitkami svědomí, upadají do deprese).

3

V kapitolách 2., 2.1.1–2.1.3 jsem čerpala hlavně z těchto zdrojů: LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0; MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0

7

2.1.3 Záchvatovité přejídání Uvádí se, že život osoby trpící záchvatovitým přejídáním se pohybuje výhradně okolo jídla. Všechny pocity, ať je to strach, úzkost, frustrace, radost či štěstí, souvisí s jídlem. Lidé, jejichž diagnóza zní záchvatovité přejídání, jedí obrovské množství jídla v krátké době – podléhají záchvatům přejídání. Konzumují ohromná kvanta potravin, i když nemají hlad ani chuť, nemohou přestat, dokud nesní určité množství jídla. Mohou mít pocit, že po tom, co začnou jíst, nebudou schopni se zastavit. Od osob s mentální bulimií se liší tím, že si po přejedení nevyvolávají zvracení ani nepoužívají projímadla či léky na hubnutí.

3. Anorexia nervosa4 Žijí mezi námi lidé, kteří drží velmi přísné diety s minimálním obsahem cukrů, tuků, bílkovin a ostatních pro tělo nepostradatelných látek. Jejich cílem je úplné vytěsnění potřeby jíst, které jim zajistí „dokonale“ štíhlou postavu. Aby co nejefektivněji vyrovnali i ten miniaturní příjem energie, který si dopřejí, namáhají své vyčerpané tělo nadměrným cvičením (nezřídka ve zvláštní denní dobu), až nakonec váží méně než 85 % své normální tělesné hmotnosti5. To je mentální anorexie.

3.1 Koho nejčastěji postihuje mentální anorexie? Poruchami příjmu potravy trpí 1–3 % mladých dívek a žen6, a ač je mentální anorexie nejznámější z nich, není tak častá jako bulimie či záchvatovité přejídání. Z dostupných zdrojů víme, že oběťmi mentální anorexie se stávají z přibližně 95 % ženy ve věku 12–18 let7. Muži trpící anorexií tedy představují pouze 5 % z celkového počtu nemocných a jsou to spíše ti, kteří vykonávají rizikové profese jako např. tanečníci, manekýni, krasobruslaři či žokejové, pro něž je štíhlá postava a nízká hmotnost důležitým parametrem. Důvodem nepoměru rozšíření onemocnění mezi pohlavími je hlavně skutečnost, že společnost klade na vzhled, hmotnost a postavu žen mnohem větší důraz než na váhu a tělo mužů.

3.2 Chronická a akutní pubertální mentální anorexie U mentální anorexie rozlišujeme dvě stádia – chronické a akutní. V případě akutní pubertální anorexie jsou nemocnými téměř výhradně dívky. Propuknutí onemocnění souvisí velmi často s pubertou, proto tedy akutní pubertální anorexie. Projevuje se odmítáním potravy a rychlým váhovým úbytkem. I když je dívka zcela vyhublá, stále vidí na svém těle nedokonalosti v podobě tlustých nohou, velkého pozadí či tučného břicha. Nedokáže se smířit se svou současnou hmotností a dělá všechno proto, aby ještě shodila. 10 % postižených akutní formou anorexie umírá z důvodů pozdě zahájené léčby8.

4

V kapitolách 3., 3.1, 3.2, 3.4 jsem čerpala z těchto zdrojů: LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0; MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0 5 BMI v rozmezí 19–25; BMI = podíl hmotnosti v kilogramech a výšky v metrech umocněné na druhou 6 PhDr. Ing. SLADKÁ ŠEVČÍKOVÁ, J. Poruchy příjmu potravy „Manuál pro rodiče“. Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2007 7 MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0 8 LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0

8

V případě chronického stádia mentální anorexie si organismus nemocného jedince zvykne na extrémně nízký příjem potravy a funguje u něj tzv. adaptační metabolismus, který pracuje s velkým nedostatkem energie tak hospodárně, že nemocný člověk může dosahovat lepších výkonů a výsledků než zdravý jedinec. To ale neznamená, že chronická mentální anorexie nevede ke stavům, které bezprostředně ohrožují život jedince. Pomalu, ale jistě a ne zanedbatelně poškozuje jeho zdraví. Člověk trpící touto formou anorexie se již srovnal se svou hmotností, která však zůstává nadále abnormálně nízká. Akceptoval, že jídlo je pro život nezbytně nutné, ale od té doby se slepě soustředí na udržení své váhy. Důsledkem toho jí např. přesně navážené porce, vyhýbá se jídlům s větším obsahem kalorií, upřednostňuje syrové rostlinné potraviny bez olejů a tuků, dává přednost také nápojům chudým na kalorie (voda, čaj bez cukru, káva). Mezi oběma formami anorexie je tenká hranice, z osoby v akutním stádiu se snadno může vyklubat chronický případ a naopak. Poměrně výrazným rozdílem mezi chronickým a akutním stavem je postoj nemocného k jídlu. Člověk trpící akutní formou se domnívá, že pro sebe dělá jen to nejlepší, je pyšný na svou schopnost sebeovládání, zažívá pocity triumfu. Zato osoba s chronickou fází onemocnění tuší, že její chování není normální, mívá výčitky svědomí a deprese, častěji se uchyluje k sebevraždě.

3.3 Příčiny mentální anorexie Existuje mnoho teorií vzniku poruch příjmu potravy, odborníci se shodují, že nelze určit jeho jedinou příčinu. Obvykle se jedná o souhru vrozených předpokladů a vnějších faktorů, které v kombinaci s jistým spouštěcím mechanismem mohou vést k propuknutí některého z těchto psycho-somatických onemocnění. Hovoříme o tzv. bio-psycho-sociální podmíněnosti9, kterou představuje celá řada faktorů:






osobnost, další psychické charakteristiky biologické a genetické faktory emocionální faktory sociokulturní vlivy rodinné vztahy a životní osudy, zlomy, události

Osobností v psychologii myslíme jedinečný, neopakovatelný komplex individuálních vlastností jedince. Přestože na Zemi neexistují dva stejní lidé, pokud se zabýváme některým psycho-somatickým onemocněním, jsme schopni najít jisté znaky, osobnostní charakteristiky, které jsou všem nemocným společné. Také jedinci trpící mentální anorexií se vyznačují některými osobnostními rysy, kterými se jeden druhému nápadně podobají. Dívka s mentální anorexií bývá tiché, bezproblémové dítě, které se s rodiči nikdy nepře a poslechne je na slovo. Nemá s nimi navenek žádné problémy, zdánlivě žijí v symbióze. Rodiče, které respektuje, mnohdy k nim vzhlíží, ji vychovali k disciplíně se zavedeným mechanismem „nejdřív práce, potom zábava“. Děvčata velmi často nejsou schopna prosadit svoje zájmy, nechají se rodiči snadno přesvědčit o jejich pravdě, přece to s nimi myslí dobře. Nemají příliš vysoké sebevědomí, přestože jsou většinou hezké, oblíbené mezi vrstevníky a úspěšné na všech frontách. Ve škole dostávají jen ty nejlepší známky, za něž je rodiče chválí, ale samy cítí, že kdyby někdy nedosáhly nejvyššího ohodnocení, své rodiče by rozhodně zklamaly, i když tvrdí opak.

9

PhDr. Ing. SLADKÁ ŠEVČÍKOVÁ, J. Poruchy příjmu potravy „Manuál pro rodiče“. Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2007

9

Dívky s mentální anorexií jsou inteligentní, zvídavé, touží po poznání, jsou pracovité, pečlivé, co načnou, to chtějí dotáhnout do konce. Nic nedělají polovičatě, výrazněji než ostatní mají zažitý extrémní přístup k životu „všechno nebo nic“, jejich perfekcionismus někdy okolí doslova ohromuje. Mají rády pořádek, dodržování pravidel, jsou dochvilné, za každé situace precizní, mívají zavedené systémy, žijí, jak se říká, ve vyjetých kolejích. Těžce nesou životní změny a situace, ve kterých se dosud neocitly a neví, jak by se měly zachovat. Tyto dívky mají hodně přátel, vzbuzují zájem opačného pohlaví, ale velmi často mívají problém navázat důvěrné vztahy a pevná kamarádství. Jejich rodina je navenek dokonalá, ale ony cítí, že je rodiče nemají rádi tak, jak by si zasloužily. Mohou mít pocit, že je maminka a tatínek zahrnují láskou, jen pokud se jim daří, a že jakmile selžou, zklamou je, veškerá náklonnost bude ta tam. V rodině panuje názor, že city by se neměly dávat přehnaně najevo. („Přece víme, že se máme rádi, a nemusíme být jako Američani, kteří se neustále vřele milují a objímají.“) Výše uvedená charakteristika je učebnicovým příkladem, který se uvádí v odborných publikacích (Maloney, M. a Kranzová, R.: O poruchách příjmu potravy, 1997). Ale musíme mít neustále na paměti, že žádní dva lidé nejsou úplně totožní, a vyvarovat se tudíž generalizace. Osobnostní rysy nemocných dívek formuje výchova, životní styl a další sociální faktory. Vývoj osobnosti je podmíněn místem i časem a mění se tudíž stejně jako společnost. A přestože velké procento dívek opravdu odpovídá výše uvedenému popisu, neznamená to v žádném případě, že mladá žena s jinými vlastnostmi nemůže onemocnět mentální anorexií. Nemocné dívky měly před propuknutím nemoci rády dobré jídlo a neměly problém dopřát si ho v královských porcích. V dětství mohly být kulatější, ale dnes jsou buď štíhlé nebo dokonce hodně hubené. V jiném případě ale také mohou být již po nějaké dietě a udržovat si stálou hmotnost, nebo mají oplácanou postavu či jsou skutečně plnoštíhlé a rozhodnou se zhubnout. Nejdříve se jim podaří docílit vytyčeného cíle v podobě určité váhy, ale ony už nemohou přestat a propuká u nich mentální anorexie. Každá psychická porucha člověka změní, způsobí, že se chová jinak. Jestliže dívka odpovídá osobnosti z odborné literatury (tichá, neprůbojná, ušlápnutá), je pravděpodobné, ale ne nutné, že už se nebude snažit rodičům ve všem vyhovět a pocit vítězství nad jídlem (potažmo sebou samou) v ní vzbudí pocit nadřazenosti a způsobí arogantní, povýšené chování. Na druhou stranu nemusí dojít k tak razantní změně a my pozorujeme pouze výkyvy nálad. Nemocné ženy začnou být odtažité, uzavírají se do sebe a zpřetrhají se nejen rodinné, ale také přátelské a milenecké vztahy. Konečným stavem může být až sociální izolace. K poruchám příjmu potravy jsou také mnohem více, ač to není pravidlem, náchylné ženy a dívky, v jejichž rodině se některé z těchto onemocnění vyskytlo či vyskytuje. Pokud je například rodinným znakem sklon k obezitě, dívka se může snažit předejít extrémně vysoké hmotnosti přehnanými dietami a nakonec propadnout mentální anorexii. Co se týče emocionálních faktorů, mentální anorexií často trpí dívky, které nejsou zvyklé dávat najevo hněv či frustraci, neboť se to v jejich rodině považuje za cosi nepřijatelného, dívka má být přece neustále veselá! Pokud žena nesmí nebo je jí nepříjemné vyjadřovat své negativní pocity a zároveň u ní existují osobnostní předpoklady, působí sociální vlivy a dějí se jisté životní události (např. rozsáhlé změny), může se pokusit sama sebe uklidnit skrze jídlo, vypěstovat si k němu abnormální vztah a onemocnět tak poruchou příjmu potravy. Při vzniku mentální anorexie hraje významnou roli i společnost a nároky, které klade na dospívající dívky a ženy. Na jedné straně by dívka měla být krásná, štíhlá a atraktivní pro opačné pohlaví, na druhou stranu by neměla dávat svoji sexualitu příliš na odiv. Jak diktuje okolí, žena má být úspěšná ve škole, později v práci, kariéře, měla by mít dokonalou rodinu, být manželovi oporou a pro děti vzornou vychovatelkou a zároveň přítelkyní.

10

Dívka, která stojí na prahu dospělosti a sleduje, jaké nesplnitelné nároky na ni ostatní kladou, se tudíž může rozhodnout nedospět, aby utekla všem úkolům a povinnostem, kterým zdánlivě není schopná se ctí dostát, a jako východisko vidí sebehladovění – alespoň v této oblasti bude mít před ostatními vždycky náskok! Jedním ze sociokulturních faktorů, které mohou mít vliv na vznik mentální anorexie, je také kult krásy, který daná komunita obdivuje, vyznává. Zejména v západní Evropě a USA předkládají masmédia lidem obraz dokonalé ženy, kterou charakterizuje souměrný obličej, lesklé vlasy a hlavně perfektní postava. Televize, internet či jakákoliv jiná forma reklamy prosazuje idol nadpozemsky krásné a neuvěřitelně hubené modelky, který ovšem značnou měrou přispívá k propuknutí chorobné závislosti na hubnutí u dospívajících dívek. U mladé ženy mohou existovat osobnostní, biologické, genetické, emocionální i sociokulturní faktory, které by napovídaly, že se před ní otevírá brána mentální anorexie, ale pokud je nepodpoří nějaká událost, která navždy změní její život, nemusí se jí porucha příjmu potravy vůbec dotknout. Spouštěcím faktorem může být např. úmrtí v rodině, nevhodná poznámka rodičů o její postavě nebo sexuální zneužívání či psychické týraní. V literatuře uváděným vzorovým případem je mladé děvče pohlavně zneužívané biologickým či nevlastním otcem, které neví, jak se bránit, a nevědomky považuje za jediné řešení možnost, že nikdy nedospěje (jedině tak nevzbudí sexuální touhu v dospělém muži), tudíž začne držet dietu, hubne a hubne, až sklouzne do začarovaného kruhu mentální anorexie.

3.4 Rodina jedince s mentální anorexií Dívky trpící mentální anorexií patří k určitému typu osobnosti a dokonce i jejich rodiny mají jisté podobné nebo stejné znaky. Rodiny nemocných osob často náleží ke střední, vyšší až nejvyšší společenské vrstvě. Mezi bezdomovci či v sociálně slabších rodinách se poruchy příjmu potravy obecně příliš často nevyskytují. Na první pohled působí rodina dívky s anorexií jako dokonalá. Děti mají oba biologické rodiče, kteří žijí společně, v rodině nedošlo k rozvodu, rodiče i děti jsou úspěšné. To je ovšem pouze zdání. Rodiče buď dětem věnují přílišnou pozornost (např. z důvodu, že byli v dětství sami zanedbáváni), nebo si svých potomků naopak nevšímají (například kvůli velkému pracovnímu vytížení). Rodiče nemocných mívali často narušené dětství, s nímž se nevyrovnali, a nejsou schopni si to přiznat. Své nevyřešené problémy tedy přenášejí na vlastní děti (např. byli v dětství psychicky či fyzicky týráni, jejich rodiče byli diktátoři, nebo si jich naopak nevšímali, je také možné, že měli pokřivený postoj k jídlu – jejich rodiče byli tlustí, oni sami byli tlustí a zhubli atd.). V rodinách jedinců trpících anorexií velmi často vyvstává problém při vyjevování citů, které jsou jakoby samozřejmé a není si o nich třeba povídat. Děti jsou vychovávány k soutěživosti, rodiče jim podsouvají modely dokonalosti – výkon a úspěch. Kladou na ně velké nároky, při neúspěchu se jim snaží pomoct, na čemž by samozřejmě nebylo nic špatného, až na to, že děti mohou projevy jejich ochoty chápat tak, že situaci samy nezvládnou. Rodiče je jakoby nenechávají dospět, rozhodují za ně, děti nemají svobodnou vůli, rodiče ovládají veškeré jejich mimoškolní aktivity, snaží se jim zorganizovat čas. Dětem je na jedné straně vštěpováno, že nejdůležitější jsou úspěch, výkon, jejich budoucnost a kariéra, ale na druhou stranu je rodiče nabádají, aby pomáhaly s realizací plánů i ostatním. Ve velké většině případů se rodiče nedokázali přenést přes přehnaný ideál štíhlosti a dávají vzhledu mnohem větší hodnotu, než má, a fobie z nedokonalého těla přenášejí i na své děti.

11

3.5 Průvodní znaky a následky mentální anorexie - Možné průvodní znaky mentální anorexie10:
dotyčná osoba má zkreslenou představu o vlastním těle, připadá si tlustá, i když má normální nebo dokonce velmi nízkou tělesnou hmotnost
denní příjem méně než 1000 kcal
snaha o snížení hmotnosti i přes vyhublost, odmítání stálé tělesné hmotnosti
rychlý úbytek váhy až o 15 % z normální tělesné hmotnosti
nadměrný výdej energie, který vůbec neodpovídá jejímu příjmu (např. cvičením v noci nebo v jinou zvláštní denní dobu)
pocit, že hubnutí, jídlo a diety představují hlavní smysl lidského života
nepřátelský vztah k jídlu, často až averze, odpor
období hladovění se střídá s přejídáním a/nebo s přejídáním a následným zvracením - Chování11:
přehnaný zájem o nízkokalorické diety
dotyčná osoba dává přednost jídlu o samotě, než aby stolovala s ostatními, často tvrdí, že už jedla, že nemá hlad, že se nají později
drží se rituálů při jídle (hraje si s ním na talíři, krájí ho na miniaturní kousíčky)
jedinec, který byl donucen k jídlu, často rychle spěchá od stolu, aby použil laxativa, projímadla, nebo si přivodil zvracení
nemocná osoba se příliš často váží (to, že přibrala 100 g, považuje za obrovské selhání)
bývá velmi často nespokojená s některou částí svého těla a věnuje jí větší pozornost než ostatním partiím, popř. má komplexy z celé své postavy - Emocionální a psychické projevy12:
jedinec s anorexií spojuje všechny své pocity s dietami, jídlem a hmotností
má iracionální strach z přibírání
nemocní trpí stavy deprese, podléhají splínům, smutku a laxnosti, což se ovšem střídá s nenormální činorodostí
bývají náladoví a popudliví, pokud s nimi řešíte jejich příliš nízkou hmotnost
mívají pocity viny, hanby, bezmoci, chtějí vyvolat soucit a ovládat skrze něj ostatní
nemocní lidé mají málo sebeúcty, nízké sebevědomí
straní se přátel, uzavírají se do sebe
mají problémy s koncentrací, zanechávají studia, zájmů, soustředí se výhradně na dietu
uvažují v extrémech (všechno nebo nic), neznají rozumnou míru (perfekcionismus)
trpí pocitem zbytečnosti, nicotnosti, bezvýznamnosti Mentální anorexie je velmi závažné onemocnění, které zanechává někdy neodstranitelné fyzické, psychické a sociální následky.

10

MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0; LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0 11 MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0 12 O.s. Anabell. Stručně o mentální anorexii

12

- Fyzické následky13:
pomalejší tep srdce, příliš nízký krevní tlak (hrozí mdloby, srdeční záchvat)
řídnutí kostí – osteoporóza (křehkost, lámavost)
ztrácí se svalová hmota, úpadek sil
dehydratace až hrozící ledvinový záchvat
únava, celková slabost
vypadávání vlasů
suchá pleť
v extrémních případech se objeví jemné ochlupení po celém těle
studené končetiny
srdeční arytmie
závratě
vynechání nebo ztráta menstruace
poruchy látkové přeměny a zažívání
konečným stádiem je smrt vyhladověním Anorexie vede k různým psychickým a sociálním poruchám, v extrémních případech končí sebevraždou. Psychiku jedince ovlivňují pocity nadřazenosti, viny a hanby a také euforické a depresivní stavy. Sociálním důsledkem může být izolace od zbytku společnosti nebo právě pokus o sebevraždu. - Psychické a sociální následky mentální anorexie14:
pocity nadřazenosti, viny a hanby Ostatním lidem, kteří berou příjem potravy za samozřejmost, se chování mentálních anorektiků zdá jistě neobvyklé. Neocení ovšem výkon nemocného jedince obdivem, neboť jeho nepochopitelná kontrola u jídla není hodna uznání okolí, jde přece o projev chorobné poruchy. To nemocnému nevadí, on má jenom potřebu připadat si mezi ostatními zvláštní, výjimečný, zajímavý. Když osoba s mentální anorexií vidí své přátele, jak jí (tzn. podléhají svým nečistým potřebám), cítí se nadřazená a v této chvíli může působit povýšeně či arogantně. Ovšem hranice mezi přehnaným sebevědomím a výčitkami svědomí je velmi tenká. Pokud se jedinec nají trochu více, než má normálně ve zvyku, trpí pocity hanby a viny a snaží se svoje selhání, za což považuje naplnění základní životní potřeby, odčinit a stahuje se stále více do sebe a věnuje své hmotnosti, postavě a dietám ještě větší pozornost.


euforie a deprese Povznesený euforický pocit mnoha osob trpících anorexií je způsoben jednak biochemickými změnami nedostatečně vyživovaného těla, jednak vzniká z pocitu jejich převahy. Nemocný ostatní ohromuje svou činorodostí, plány a ambicemi, zdá se, že nemusí spát ani odpočívat. Při pozornějším pohledu ale vidíme, že jeho schopnost koncentrace a výkonnost jsou zřetelně sníženy. Během několika hodin se euforie může zvrátit v hlubokou depresi. Dotyčný člověk se stáhne do sebe, má výčitky svědomí, trpí pocity méněcennosti, v extrémním případě nejeví zájem o život, nastupuje u něj strnulost. Deprese mohou probíhat též skrytě a projevovat se pouze neklidem, podrážděností a tělesnými potížemi. V průběhu anorexie se mohou euforické a depresivní stavy často střídat, nebo jeden z nich dlouhou dobu převažuje a přechází v druhý, či se projevuje jenom jeden z nich. 13

MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0; PhDr. Ing. SLADKÁ ŠEVČÍKOVÁ, J. Poruchy příjmu potravy „Manuál pro rodiče“. Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2007; O.s. Anabell. Stručně o mentální anorexii 14 LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0

13




sociální izolace Osoby s mentální anorexií mívají velmi často vážné problémy s navazováním vztahů, neboť kolísají mezi přehnanou starostlivostí o blaho druhých a svými pocity nadřazenosti, které způsobují, že se jeví arogantní. Nakonec se rodinní příslušníci, přátelé a známí od nemocného odtahují a ten je pomalu (ale jistě) čím dál více izolován. Sociální osamocení však nevyplývá pouze z chování nemocného, ale vysvětluje se také zklamanými nadějemi blízkých a kamarádů, kteří se snaží chorým jedincům pomoct a poradit, ale místo díků se dočkají prudkého odmítnutí nebo dokonce otevřené agrese. Takto se stávají sociální vazby stále napjatějšími, až nakonec ani jedna strana nevidí smysl či možnost v nich pokračovat. Sociální izolace patří k nejtěžším stresovým činitelům, které mohou člověka potkat. Není tedy překvapující, že se z ní mohou brzy vyvinout psychické poruchy, které ještě zhorší původní anorexii.


sebevražda Mentální anorexie je vlastně cestou pomalé sebevraždy, ke které se pacient nerozhodl dost rázně. Její přímé nebezpečí ale nelze brát na lehkou váhu, neboť riziko sebevražedného jednání u mentální anorexie je až 200x větší než u ostatních psychických poruch. Relativně v bezpečí je pacient, pokud se nachází ve stádiu hluboké deprese, neboť v tomto případě nemá na ukončení vlastního života dostatek energie. Riziko ale stoupá v době, kdy se člověku s anorexií vrací životní náboj, který může obrátit proti své vlastní existenci, proti svému tělu, které tak nenávidí. Pokud se příbuzným a přátelům zdá u nemocného jedince riziko pokusu o sebevraždu vysoké, doporučuje se hospitalizace. Jelikož není počet dokonaných a nedokonaných sebevražd monitorován stejně jako není evidován přesný počet jedinců s mentální anorexií, statistiky pokusů nemocných vzít si život neexistují.

3.6 Léčba mentální anorexie K úplnému vyléčení mentální anorexie nestačí odstranit fyzické následky, ale je potřeba hledat příčiny nemoci a léčit i jí způsobené újmy na psychice jedince. Klíčem k úspěchu je hlavně svobodné rozhodnutí nemocného s chorobou se vypořádat. Pokud totiž osoba aktivně nespolupracuje, nemoc si nepřipouští, nebo nemá zájem změnit své stravovací návyky, bude velmi obtížné snažit se ji vyléčit. V současné době existuje řada léčebných postupů, využívá se psychoanalýzy, kognitivně-behaviorální terapie (KBT), rodinné terapie, systemické terapie a dalších metod, jejichž kombinace (společně s vůlí pacienta uzdravit se) vede k trvalému vyléčení mentální anorexie. Aby bylo možné odstranit všechny příčiny i následky anorexie, léčba musí být celková, jak psychická, tak i somatická. U závažnějších případů je k tomu žádoucí i delší pobyt na klinice, při akutním ohrožení života dokonce proti vůli pacienta, který není sám schopen rozumného uvažování. Zhruba po 5 letech soustavné péče se 40 % pacientů vyléčí, 30 % dosáhne výrazného zlepšení stavu, 20 % se nevyléčí (z toho 30 % umírá do 30.roku života) a až 10 % umírá15.

15

Informace získaná při konzultaci s PhDr.Ing. Janou Sladkou Ševčíkovou

14

3.6.1 Léčba tělesných následků16


okamžitá pomoc při akutním ohrožení života Jestliže lidé trpící mentální anorexií nežijí v absolutní izolaci od zbytku společnosti, je velmi pravděpodobné, že se jejich přátelům či rodinným příslušníkům podaří podchytit onemocnění ve fázi, kdy ještě není život jedince bezprostředně ohrožen. Ale přesto se často lékaři setkávají s případy, kdy jsou nemocní dopraveni na léčení příliš pozdě, jsou vyhublí až na kost a nejeví zájem o život. U takto pokročilých stádií mentální anorexie často nejsou lékaři schopni zachránit života pacienta a pro 10 % z nich končí jejich vychrtlost smrtí. Pokud je pacient v bezprostředním ohrožení života dopraven k lékaři, je nejdříve podroben celkovému vyšetření a poté léčen infúzemi výživných roztoků a roztoků s elektrolyty, protože výživa normálním způsobem je zpočátku vyloučena a ztráty elektrolytů a tekutin nelze jinak dost rychle vyrovnat. Navíc lékaři podávají pacientům léky posilující srdeční činnost a stabilizující krevní oběh a jiná léčiva podle individuálního nálezu. Po tom, co se tělesný stav stabilizuje, provádí se další vyšetření. Tím lékař zjistí, které následky mentální anorexie nadále přetrvávají, a může zahájit cílenou léčbu. Tato fáze je zpravidla časově náročnější a vyžaduje psychoterapii, která se zaměřuje na psychické příčiny chorobné závislosti na hubnutí.


odstraňování následků podvýživy Dlouhotrvající hladovění vede u většiny postižených k nedostatku vitamínů, minerálních látek a stopových prvků v těle a často také k alarmujícímu nedostatku bílkovin. Na začátku léčby je velmi důležité tyto nebezpečné stavy nedostatečnosti upravit (většinou pomocí infúzí). I když je už akutní ohrožení života zažehnáno, je nutné nadále pokračovat v podávání těchto látek, aby se doplnily rezervy, které si lidské tělo z některých pro život nezbytných látek vytváří.


poruchy zažívání a metabolismu Hlavně u případů, kdy mentální anorexie trvá delší dobu, dochází často k poruchám zažívacího ústrojí a látkové přeměny. Pochopitelně je nejvážněji postižen žaludek a střeva. Odborný lékař předepíše pacientovi léky, jejichž účinek je většinou nutné podpořit vhodnou změnou stravovacích zvyklostí. Osoby trpící anorexií také mohou užívat rostlinná léčiva a homeopatika odstraňující poruchy zažívání, která nastartují zpomalený metabolismus. V mnoha případech se stává, že zažívání a látkovou přeměnu nelze upravit tak, aby fungovala stejně jako u zdravých jedinců, a pacienti mohou být tím pádem odsouzeni k doživotnímu dodržování speciálního stravovacího režimu, což ovšem zvyšuje riziko recidivy, neboť jedinci se mohou domnívat, že normální výživa jim neprospívá.


detoxikace při zneužívání léků Stále častěji zneužívají jedinci s mentální anorexií různá diuretika, laxativa, psychofarmaka či léky na hubnutí a je tedy u nich nezbytná detoxikace a následné doplnění léčbou sekundárních poškození, která tyto medikamenty způsobily. V některých případech ale není možné zcela odstranit následky, jež jsou způsobeny dlouhodobým užíváním léků. Detoxikací z těla vyloučíme jedovaté zbytky léků, které se během jejich užívání akumulovaly v krvi a tkáních. Tento proces trvá několik dnů, lékaři nasadí léčiva a terapeutické metody, jež očistí tělo od jedovatých látek a odstraní závislost na lécích. Detoxikace jako taková ale není zdaleka tak náročná jako samotné odvykání, tedy odstraňování psychických příčin a následků zneužívání léčiv, jež vyžaduje dostatek času. Léčba souvisí s psychoterapií a uspokojivý výsledek odvykání se odvíjí od toho, jestli byly vyléčeny příčiny mentální anorexie. 16

LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0

15




vhodná regenerační výživa Při dlouhodobé podvýživě a hladovění není tělo nemocného jedince, které drastickým dietám přizpůsobilo metabolismus, zažívání a ostatní životní funkce, schopno přijímat normální jídlo. V případě, že by dotyčný člověk ihned přešel na běžnou výživu, mohlo by dojít k těžkému šoku s vážným fyzickým poškozením, což by vyústilo v psychické trauma, a pacient by se mohl opět stát chronicky závislým na hubnutí. Proto je nezbytné přestoupit na normální pravidelnou stravu postupně.


jídelníček při léčbě osoby bezprostředně ohrožené na životě V extrémních případech předchází plnohodnotné stravě umělá výživa, na kterou navazuje speciální stravovací režim, na jehož začátku jsou vhodná pouze velmi lehká jídla (např. ve vodě připravené kašovité odvary z vloček nebo rýže, minerální vody s nízkým obsahem kyseliny uhličité a jimi silně naředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené léčivé čaje s příznivým účinkem na zažívací trakt). Tato jídla, která příliš nezatěžují organismus tuky a cukry, by měla být rozdělena podle snášenlivosti do 6–12 malých porcí v průběhu dne. Zcela zakázáno je podávání tuků, masa, uzenin a jiných potravin živočišného původu, stejně tak je třeba se vyhýbat syrové zelenině, cukru a jiným sladkostem. Pokud pacient dietu dobře snáší, lze ji po 2–3 dnech rozšířit o netučné kysané mléčné výrobky, knackebrot nebo neslazený ovocný kompot. Stále však platí, že jídlo musí být podáváno po malých, ale četných dávkách. Pokud se neobjeví během dalších 2–3 dnů žádné nežádoucí reakce na tuto výživu, lze jídelníček dále zpestřovat o musli s netučným mlékem, v menším množství o ovoce a zeleninu, bílý chléb s malým množstvím másla nebo dietního margarínu a netučný sýr. Poté stravu opatrně doplňujeme o dušenou rybu a nakonec je možné přidat i lehce stravitelné drůbeží nebo telecí maso. Nejméně po 14 dnech, ale jen v případě, že pacient dietu snáší bez zdravotních obtíží, je možné pomalu přejít na normální stravu, která nadále musí obsahovat velmi málo tuků a potravin živočišného původu. Tato plnohodnotná strava odstraní následky mentální anorexie a může být téměř beze změny podávána i po vyléčení nemoci. Pokud se ale v průběhu dvoutýdenní diety objeví jakékoliv komplikace, je nezbytné o tom spravit ošetřujícího lékaře, který následně rozhodne, jakým jídelníčkem by se mělo pokračovat.

3.6.2 Psychoterapie Léčba pacienta trpícího mentální anorexií vyžaduje kromě odstraňování následků na tělesné schránce také terapii, která bude eliminovat následky, jež onemocnění zanechalo na psychice jedince. Často se využívá psychoterapie (léčba psychologickými prostředky) uplatňující se při zvládání duševní choroby (hluboká deprese) nebo poruchy (např. gamblerství) i při řešení problémů každodenního života. Úkolem psychoterapie je zkoumat, jak klient „funguje“ v mezilidských vztazích a ve vztahu k sobě samému, a poznání vede v průběhu léčby ke změnám chování a prožívání pacienta. V rámci psychoterapie se vyčlenil nejeden směr či přístup. Mezi příčiny vzniku mentální anorexie patří i rodinné vztahy a události, tudíž se při léčbě tohoto onemocnění osvědčila rodinná psychoterapie, kdy psychoterapeut pracuje s celou rodinou nebo alespoň s některými z jejích členů. Při tomto typu terapie vychází odborník z představy, že rodina je systém, ve kterém se všichni navzájem ovlivňují a působí na sebe.

16

Hlubinná psychoterapie je založena na znalosti fungování lidské paměti, psychiky i těla. Je to velice účinná metoda, pomocí které se můžeme zbavit současných potíží tak, že najdeme jejich původní příčiny. Mnohé psychické a psycho-somatické problémy tkví v tom, že člověk v minulosti prožil (a je jedno, jak je ta minulost daleko) stresující situaci, kdy byl v tzv. stavu zúženého vědomí17. Mezi přístupy hlubinné psychoterapie patří např. psychoanalýza – metoda, jejíž terapeutický potenciál spočívá v poznávání duševního života, vnitřní psychické reality jedince. Vychází z teorie, která předpokládá, že osobnost je rozdělena do tří úrovní vědomí – první z nich je vědomá (to, co aktuálně prožíváme, o čem přemýšlíme), druhá předvědomá (máme k ní přístup závislý pouze na naší pozornosti – sami rozhodujeme, které obsahy odsuneme a které naopak použijeme) a poslední je úroveň nevědomá (jsou v ní obsahy, ke kterým nemáme z různých důvodů přístup). Psychoanalytický proces probíhá formou partnerské spolupráce psychoanalytika a pacienta, je dlouhodobý a jeho výsledkem je trvalejší psychická změna umožňující zlepšení kvality života. Psychoanalýza používá polohu vleže na pohovce, která umožňuje sebereflexi, svobodu myšlení a emocionálního prožívání. Pacient dochází několikrát týdně na tzv. psychoanalytickou sesi (délka trvání cca 45–50 minut) a snaží se vyjádřit své myšlenky, emoce, vzpomínky a volné asociace a fantazie, které mu přijdou na mysl18. Kognitivně-behaviorální terapie, založená na psychologických teoriích učení, spočívá v přecvičování nežádoucích a naučení žádoucích způsobů chování a ve změně postojů a hodnocení, jež se nakonec promítne do rozhodování a výsledného jednání člověka. Terapie je relativně krátká, od počátku časově omezená a zaměřená na zvládnutí konkrétních problémů a překonání vnějších a vnitřních faktorů, které problémy udržují. Jejím cílem není úplné vymizení psychopatologických příznaků, ale dosažení soběstačnosti klienta19. Systemická terapie je chápána jako terapie pracující se systémem interakcí, její podstatou je dialog. V rámci dialogu podněcuje terapeut klienta k novým způsobům uvažování o problémech a k novým formám komunikace, jež rozrušují ztuhlé komunikační vzorce vázané na problémy. Systemická terapie není zaměřena na diagnostické vypátrání problémů, na jejich klasifikaci a kauzální změny. Spíše se pokouší skrze dialog rozšiřovat možnosti všech zúčastněných v oblasti vnímání, myšlení a jednání. Rozlišuje čtyři cesty profesionální psychoterapeutické pomoci – doprovázení (vhodné pro lidi, kteří chtějí sdílet své prožitky s někým jiným i přes těžko změnitelný stav), vzdělávání (poskytování informací a předávání zkušeností terapeutem), poradenství (terapeut poskytuje pacientovi nápady, jak se vypořádat s náročnou situací) a terapii (cesta k řešení problému, terapeut rozvíjí schopnosti a dovednosti klienta)20.

17

Zpravodaj Anabell: elektronický časopis o poruchách příjmu potravy online. Mgr. Monika Růžičková, Kristina Čadeni. Možnosti a meze terapie, listopad 2009. Dostupné z URL: http://www.anabell.cz/images/stories/zpravodaj/cislo_24.pdf 18 http://mozek.cz/info/psychoanalyza; http://www.psychoanalyza.cz/Common/WhatIs.asp http://web.quick.cz/psychologies/psychoanalyza.htm 19 http://www.viafit.cz/clanek/001-kognitivne-behavioralni-terapie/; http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/glosar_pojmu/k/kognitivne_behavioralni_terapie_kbt 20 http://www.systemic.cz/studies/info/page3.htm; http://www.help24.cz/index.php?page=druhyterapii&view=systemicka_terapie; http://www.abcentrum-iq-psychologie-kurzykariera.com/systemicka_terapie.html

17

4. Mentální anorexie a děti V průběhu roku 2009 jsem prováděla v Brně průzkum veřejného mínění týkající se poruch příjmu potravy a zejména mentální anorexie. Zvolila jsem formu dotazníků, které jsem distribuovala na druhém stupni základních škol a nižším stupni gymnázií. Dotazník č.1 se týkal informovanosti v oblasti narušených postojů k jídlu. Srovnávala jsem znalosti dívek a chlapců a také žáků základních škol a studentů gymnázií. Na nižším stupni 2 osmiletých gymnázií bylo osloveno 294 dětí a dalších 332 respondentů vyplnilo dotazník na 3 brněnských základních školách. Dotazník č.1 obsahoval následující otázky: 1) Slyšeli jste někdy o poruchách příjmu potravy? 2) Která onemocnění řadíme mezi poruchy příjmu potravy? 3) Rozumíte pojmům mentální anorexie a mentální bulimie? 4) Pokuste se vlastními slovy vysvětlit, co je to mentální anorexie. 5) Postihuje mentální anorexie spíše muže, nebo ženy? 6) Je zdravější vážit o 10–15 % méně, nebo více, než je dle BMI normální? Výsledky dotazníků distribuovaných na nižším stupni osmiletých gymnázií: 1) Slyšeli jste někdy o poruchách příjmu potravy? Žáci prim z 40 % odpověděli, že slyšeli pojem poruchy příjmu potravy. Na tutéž otázku odpovědělo souhlasem 60 % jejich spolužaček. S rostoucím věkem se u chlapců i děvčat zvětšuje povědomí o tomto slovním spojení. Pouze 8 % dívek z kvarty uvedlo, že o PPP nikdy neslyšely, u opačného pohlaví tomu bylo 33 %. 2) Která onemocnění řadíme mezi poruchy příjmu potravy? 35 % žákyň prim uvedlo, že mezi poruchy příjmu potravy řadíme anorexii a bulimii, 35 % z nich si vzpomnělo pouze na anorexii a 30 % nedokázalo napsat ani jednu z těchto nemocí. 70 % děvčat z kvarty vyjmenovalo anorexii i bulimii, 18 % uvedlo anorexii a pouhých 12 % nedokázalo otázku zodpovědět. Chlapci na tom byli mnohem hůře – 70 % primánů nebylo schopno uvést ani jednu z chorob, 10 % zmínilo anorexii a 20 % si vzpomnělo na anorexii i bulimii. Přestože v kvartě znalo anorexii i bulimii stále pouze 20 % chlapců, došlo k výraznému zlepšení – anorexii uvedlo 38 % dotazovaných a pouhých 42 % si nevědělo s otázkou rady. 3) Rozumíte pojmům mentální anorexie a mentální bulimie? Pouhých 10 % primánů uvedlo, že rozumí zadaným pojmům, u dívek to bylo 15 %. V kvartě ale odpovědělo 65 % dívek a 45 % chlapců, že těmto heslům rozumí. Pokud budu uvažovat, že znalosti studentů v oblasti poruch příjmu potravy skutečně odpovídají informacím, které v dotazníku uvedly, informovanost se s věkem dětí výrazně zvýšila (zejména u dívek). 4) Pokuste se vlastními slovy vysvětlit, co je to mentální anorexie. 57 % primánek dokázalo popsat anorexii skrze diety a velmi nízkou tělesnou hmotnost, v kvartě dokázalo uspokojivě odpovědět 85 % dívek. 39 % chlapců z prim uvedlo zásadní identifikační znaky mentální anorexie a v kvartě jich bylo dokonce 68 %. 5) Postihuje mentální anorexie spíše muže, nebo ženy? Na otázku č. 5 odpovídali chlapci i dívky od prim do kvart přibližně stejně (asi 96 % bylo přesvědčeno, že oběťmi jsou převážně ženy). Anorexii považují výlučně za ženskou nemoc.

18

6) Je zdravější vážit o 10–15 % méně, nebo více, než je dle BMI normální? Chlapci jsou z 93 % přesvědčeni, že zdravější je vážit o 10–15 % více, než je normální, a jejich názor se s věkem příliš nemění (cca o 1–2 %). U dívek je tomu jinak – studentky z prim se z 88 % domnívají, že zdravější je vážit více, ale o tři roky starších děvčat se k tomuto názoru přiklání o 7 % méně. Shrnutí: Informovanost chlapců a dívek z prim v oblasti poruch příjmu potravy je malá, ale mezi dívkami přece jen výraznější. S rostoucím věkem se povědomí o tomto pojmu zvyšuje jak u chlapců, tak u dívek. V nižším věku rozumí chlapci a dívky heslům mentální anorexie a mentální bulimie přibližně stejně, ale jak děti dospívají, dívky uvedly, že těmto pojmům rozumí v mnohem větším počtu než opačné pohlaví. Je zajímavé, že věk neměl u mužů vliv na jejich postoj k hmotnosti, ale čím byly starší dívky, tím spíše se domnívaly, že zdravější je vážit méně. Výsledky dotazníků distribuovaných na druhém stupni základních škol: 1) Slyšeli jste někdy o poruchách příjmu potravy? 65 % chlapců z 6. tříd napsalo, že o poruchách příjmu potravy neslyšeli, stejně staré dívky se nedoslechly o těchto chorobách z 50 %. V deváté třídě odpovědělo na tutéž otázku stejným způsobem 42 % chlapců a 20 % jejich spolužaček. 2) Která onemocnění řadíme mezi poruchy příjmu potravy? 48 % žákyň nejnižšího ročníku druhého stupně ZŠ nebylo schopno napsat žádnou nemoc spojenou s narušeným vztahem k jídlu, 12 % dívek uvedlo anorexii i bulimii. 78 % jejich spolužáků neznalo žádnou poruchu příjmu potravy, pouhá 2 % dokázala uvést anorexii i bulimii. V deváté třídě 63 % chlapců neodpovědělo vůbec, stejně tak 42 % dívek, ale dobře si s otázkou vědělo rady 18 % žáků a 26 % žákyň. 3) Rozumíte pojmům mentální anorexie a mentální bulimie? Dívky i chlapci navštěvující 6. třídu ZŠ se s touto otázkou vypořádali přibližně stejně úspěšně – pouze 7 % z nich uvedlo, že těmto pojmům rozumí. V 9. třídě informovanost podle výpovědí respondentů značně stoupá. 58 % dívek odpovědělo, že ví, co si má pod názvy nemocí představit, 39 % chlapců uvedlo totéž. 4) Pokuste se vlastními slovy vysvětlit, co je to mentální anorexie. 15 % dívek a 11 % chlapců z 6. třídy uspokojivě vysvětlilo, co je to mentální anorexie. O tři roky starší žáci byli úspěšnější – 61 % dívek a 42 % chlapců navštěvujících poslední ročník základní školy umělo zadaný pojem vysvětlit. 5) Postihuje mentální anorexie spíše muže, nebo ženy? 95 % dívek i chlapců chodících do šesté třídy ví, že mentální anorexie postihuje převážně ženy. S věkem se názory respondentů nemění. 6) Je zdravější vážit o 10-15 % méně, nebo více, než je dle BMI normální? Chlapci v 6. a 9. třídě si z 92 % myslí, že zdravější je vážit více. 95 % dívek v prvním ročníku druhého stupně ZŠ se domnívá, že zdravější je vážit více, ale jejich o tři roky starší spolužačky jsou přesvědčeny o správnosti tohoto tvrzení už jen z 87 %.

19

Shrnutí: S rostoucím věkem se zvyšuje informovanost chlapců i dívek, která je zejména v 6. třídě velmi nízká, v 9. třídě se situace zlepšuje. V šesté třídě se žáci i žačky popasovali se 3. otázkou přibližně stejně – většina z nich pojmům anorexie a bulimie nerozuměla. V deváté třídě výrazně roste povědomí dívek o těchto pojmech, u chlapců pravděpodobně také došlo k osvětě, ač jsou informováni stále méně než jejich spolužačky. Dívky i chlapci považují za oběti mentální anorexie převážně ženy a jejich postoj se s věkem nemění. Chlapci si v 6. i 9. třídě myslí, že zdravější je vážit spíše o 10–15 % více než méně oproti normální hmotnosti. U dívek se odpověď s věkem mění – v deváté třídě si jich myslí o 8 % méně než jejich o tři roky mladších spolužaček, že zdravější je vážit víc. Srovnání: Studenti osmiletých gymnázií jsou informováni mnohem více než stejně staré děti na ZŠ. Je ale třeba dodat, že mezi žáky 6. tříd (studenty prim) je povědomí o poruchách příjmu potravy malé, situace se zlepšuje na obou typech škol v rámci obou pohlaví výrazně až v posledním ročníku základní školy/nižšího stupně víceletého gymnázia. Zajímavé je, že děti spíše slyšeli o mentální anorexii a mentální bulimii (podle schopnosti reagovat na otázku, které pohlaví je spíše jejich obětí) než o obecnějším označení „poruchy příjmu potravy“. Pokud před nimi někdo v šesté třídě vysloví pojem poruchy příjmu potravy, žáci ještě příliš netuší, co si mají pod tímto heslem představit. O tři roky starší děti si dovedou s úkolem poradit lépe. Podle mého názoru ovšem není pro žáky 2. stupně základní školy až tak podstatné, že anorexie a bulimie patří mezi poruchy příjmu potravy, jako to, že ví, jak se projevují a že zanechávají vážné následky. Jedním z očekávaných výsledků dotazníkového šetření byla skutečnost, že děti považují mentální anorexii za převážně ženskou nemoc. Studenti nižšího stupně gymnázií a žáci 2.stupně ZŠ jsou cca z 90 % přesvědčeni, že zdravější je vážit spíše více, než je normální. U dívek jsem dospěla k jiným výsledkům – s rostoucím věkem jsou stále náchylnější k tomu myslet si, že zdravější je vážit méně (rozdíl mezi 6. a 9. třídou/primou a kvartou je cca 7 %). V dotazníkovém šetření jsem zjistila, že počet studentů nižšího stupně osmiletého gymnázia, kteří uvedli, že rozumí pojmům mentální anorexie a mentální bulimie, se neshoduje s počtem dětí, které dokázaly vlastními slovy správně vysvětlit, co je to anorexie. Mnohem větší procento dívek i chlapců nezávisle na věku popsalo anorexii skrze úmyslnou snahu nemocného snižovat svou hmotnost, než jich uvedlo, že zadaným heslům rozumí. Tato nesrovnalost může mít různé příčiny. Buď si děti nebyly jisté, že pojmům rozumí, ale nakonec se jim podařilo vybavit si, co se o tomto onemocnění dozvěděly, nebo mají pocit, že o těchto chorobách nemají dostatek informací, což může být způsobeno nízkým sebevědomím či podceňováním vlastní informovanosti. Pouze 7 % žáků 6. třídy ZŠ (přestože 13 % z nich dokázalo správně vysvětlit podstatu mentální anorexie) uvedlo, že danému pojmu rozumí. Naopak výsledky v posledním ročníku základní školy si v rámci obou pohlaví odpovídaly. Pravděpodobně je to zapříčiněno tím, že žáci šestých tříd se domnívají, že jejich znalosti v této oblasti nejsou na dostatečné úrovni, starší studenti umí informace, které o této problematice nashromáždily, lépe zhodnotit.

20

Druhý typ dotazníků se zaměřoval zejména na prevenci poruch příjmu potravy (hlavně mentální anorexie), zkušenosti dětí s touto problematikou a jejich názory na stav předcházení těmto závažným psycho-somatickým poruchám. Dotazník č.2 obsahoval následující otázky: 1) Kolik ti bylo let, když jsi se poprvé doslechl/a o mentální anorexii? 2) Od koho jsi získal/a základní informace o mentální anorexii? 3) Absolvoval/a jsi někdy přednášku o mentální anorexii? 4) Uvítal/a bys, kdyby se přednášky o mentální anorexii konaly na školách častěji? 5) V jakém věku by podle tebe měla začít prevence mentální anorexie? 6) Uvítal/a bys, kdyby se např. v rámci rodinné výchovy (na ZŠ) nebo jako součást OBV/ZSV věnoval čas i mentální anorexii (popř. dalším poruchám příjmu potravy?) Výsledky dotazníků distribuovaných na nižším stupni osmiletých gymnázií: 1) Kolik ti bylo let, když jsi se poprvé doslechl/a o mentální anorexii? Přibližně 70 % dívek slyšelo o mentální anorexii poprvé v 8–12 letech, ve 13–18 to bylo 26 % a dříve pouze 4 %. Jejich spolužáci narazili na tento pojem z 55 % v 8–12 letech, 40 % z nich až ve 13–18 letech a 5 % se o mentální anorexii doslechlo v ranějším věku. 2) Od koho jsi získal/a základní informace o mentální anorexii? Jedna třetina dotazovaných dívek i chlapců odpověděla nezávisle na věku, že základní informace o mentální anorexii získala ve škole. 35 % studentek a 30 % studentů se dočetlo o tomto onemocnění v literatuře nebo na internetu. U 21 % dívek a 24 % chlapců provedli osvětu rodiče a zbývajících 10 % zásobili informacemi kamarádi. 3) Absolvoval/a jsi někdy přednášku o mentální anorexii? 81 % dotazovaných dívek uvedlo, že absolvovaly přednášku o mentální anorexii, u chlapců to bylo 25 %. Přednášek se účastnili spíše studenti vyšších ročníků (kvarta). 4) Uvítal/a bys, kdyby se přednášky o mentální anorexii konaly na školách častěji? Studenti ani studentky nejeví přílišný zájem o přednášky týkající se mentální anorexie. Pouze cca polovina chlapců i dívek by si přála, aby se přednášky o mentální anorexii konaly na školách častěji. S rostoucím věkem klesá zájem mládeže o tuto problematiku. 5) V jakém věku by podle tebe měla začít prevence mentální anorexie? 45 % dívek i chlapců si představuje jako ideální startovní čáru pro prevenci mentální anorexie 1. stupeň základní školy, třetina si myslí, že stačí až 2. stupeň ZŠ. 10 % studentů i studentek by chtělo začít s prevencí už v mateřské škole. 5 % dívek a 14 % jejich spolužáků se domnívá, že prevence mentální anorexie je zbytečná. S věkem se názory dětí příliš nemění. 6) Uvítal/a bys, kdyby se např. v rámci rodinné výchovy (na ZŠ) nebo jako součást OBV/ZSV věnoval čas i mentální anorexii (popř. dalším poruchám příjmu potravy)? Polovina dívek by si přála zařadit do osnov mentální anorexii, stejný názor má 35 % chlapců. S rostoucím věkem počet zájemců klesá – snižuje se asi o 8 % u obou pohlaví. Shrnutí: Studentky se s pojmem mentální anorexie setkávají v ranějším věku než chlapci. Obě pohlaví získala základní informace o tomto onemocnění nejčastěji ve škole, v literatuře, na internetu, méně často od kamarádů. Besed o mentální anorexii se účastní v mnohem větším počtu dívky, ale ani ony, ani jejich spolužáci nejeví zájem o to, aby se podobné

21

přednášky organizovaly častěji a aby anorexie a další poruchy příjmu potravy figurovaly ve školních osnovách. Skoro polovina dotazovaných si myslí, že by se s prevencí mentální anorexie mělo začít na 1. stupni základní školy, mizivé procento by předcházelo anorexii už ve školce. Výsledky dotazníků distribuovaných na druhém stupni základních škol: 1) Kolik ti bylo let, když jsi se poprvé doslechl/a o mentální anorexii? 60 % dívek odpovědělo, že slyšely o mentální anorexii poprvé v 8–12 letech, 35 % žaček uvedlo, že to bylo ve 13–18 letech. Polovina chlapců zaslechla pojem v 8–12 letech, 39 % z nich ve 13–18 letech. 2) Od koho jsi získal/a základní informace o mentální anorexii? 47 % dívek si opatřilo základní informace o mentální anorexii v literatuře nebo na internetu, 20 % z nich se zeptalo svých rodičů, 15 % svých kamarádů, ve škole se jich o anorexii doslechlo 18 %. 37 % chlapců získalo základní informace o anorexii od rodičů a cca stejný počet v literatuře a na internetu. 12 % z nich se s tímto pojmem seznámilo ve škole a 14 % se zeptalo kamarádů. 3) Absolvoval/a jsi někdy přednášku o mentální anorexii? 58 % dívek se zúčastnilo přednášky o mentální anorexii, stejnou odpověď uvedlo 17 % chlapců. 4) Uvítal/a bys, kdyby se přednášky o mentální anorexii konaly na školách častěji? 57 % dívek by si přálo, aby se konaly přednášky o mentální anorexii na školách častěji. Chlapci o tuto problematiku neprojevili zájem – 79 % z nich uvedlo, že nechce, aby se besedy konaly častěji. 5) V jakém věku by podle tebe měla začít prevence mentální anorexie? Asi 42 % chlapců i dívek si myslí, že optimální čas pro začátek prevence je druhý stupeň základní školy, třetina hochů i děvčat se domnívá, že nejlepší je 1.–5. třída. 12 % dívek by začalo s prevencí už ve školce stejně jako 5 % chlapců. Za zbytečnou ji považuje 13 % dívek a 20 % chlapců. 6) Uvítal/a bys, kdyby se např. v rámci rodinné výchovy (na ZŠ) nebo jako součást OBV/ZSV věnoval čas i mentální anorexii (popř. dalším poruchám příjmu potravy)? Dívky a chlapci nejeví o zařazení prevence nebo alespoň výuky základních informací o mentální anorexii do osnov zájem – pouze 40 % z nich by z této problematiky učinilo součást vyučovacího plánu. Shrnutí: Téměř 2/3 dívek slyšely o mentální anorexii v rozmezí 8. a 12. roku života, u chlapců to byla polovina. Dívky nejčastěji získaly informace z internetu, literatury, méně od rodičů a od kamarádů zanedbatelně. Chlapci čerpají informace z internetu a od rodičů, ve škole jim nebyla osvěta příliš poskytnuta a se stejnou úspěšností se obraceli na své přátele. Cca 65 % dívek se zúčastnilo přednášky o anorexii, jejich spolužáci absolvovali besedu ve 4x menším počtu. Víc než polovina dívek by chtěla, aby se přednášky uskutečňovaly častěji, většina chlapců s tím nesouhlasí. Méně než půlka žáků by uvítala, kdyby se mentální anorexii věnoval čas v rámci výuky. Chlapci i dívky by s prevencí anorexie začali nejraději na 2. stupni ZŠ.

22

Srovnání: Studentky osmiletých gymnázií se dozvěděly o mentální anorexii ve stejném věku jako jejich vrstevnice na ZŠ v hojnějším počtu. To platí i mezi chlapci. Dívky slyšely tento pojem dříve než hoši. Studenti i studentky gymnázií získali základní informace o anorexii ve škole v mnohem větším počtu než žáci základních škol. Velmi často se dívky i chlapci ze ZŠ i gymnázií informovali v literatuře nebo na internetu, jen zřídkakdy se obrátili na kamarády. Dívky ze základních škol i osmiletých gymnázií se zúčastnily přednášky o mentální anorexii ve většině, ovšem chlapci z obou institucí pouze cca z 20 %. Děvčata, která navštěvují gymnázium, absolvovala již zmíněnou besedu ve větším počtu než žačky ZŠ. Chlapci ani dívky ze základních škol ani víceletých gymnázií nejeví zájem o to, aby se besedy konaly na školách častěji ani aby se o mentální anorexii vyučovalo. Většina žáků základních škol by začala s prevencí tohoto onemocnění na 2. stupni základní školy, studenti víceletých gymnázií už na 1. stupni. Žáci i žačky druhého stupně základní školy považují prevenci za zbytečnou častěji než studenti osmiletých gymnázií.

5. Prevence mentální anorexie Stejně jako lidé považují za samozřejmou prevenci proti alkoholismu a narkomanství, stejně tak přirozená by se jim měla jevit prevence poruch příjmu potravy, v mé práci zejména zaměřená na mentální anorexii. Je jasné, že nelze odstranit všechny faktory, které vedou ke vzniku mentální anorexie, ale je možné jejich dopad na jedince minimalizovat včasnou a cílenou prevencí jednak přijímanou od různých organizací zabývajících se problematikou PPP, jednak již na rodinné úrovni, neboť právě rodinné prostředí vychovávající malé dítě nevhodným způsobem může zásadním způsobem přispět ke vzniku anorexie.

5.1 Programy O.s. Anabell zaměřené na prevenci PPP Problematikou prevence poruch příjmu potravy určené dětem se zabývají školní vzdělávací programy a projekty různých občanských sdružení. Jelikož jsem při tvorbě své práce komunikovala s O.s. Anabell, rozhodla jsem se v této kapitole zaměřit na angažovanost Anabell v otázce podpory profesionální prevence poruch příjmu potravy. V současné době poskytuje O.s. Anabell v rámci prevence poruch příjmu potravy čtyři tzv. „balíčky“. Každý z nich je koncipován tak, aby vyhovoval nárokům publika a odpovídal znalostem posluchačů. Cílovou skupinu prvního z balíčků představují studenti ZŠ, SŠ, SOŠ, SOU, gymnázií a VŠ, jimž jsou přednášky doslova ušity na míru. Na zcela jiné úrovni jednají přednášející s žáky základních škol a jiným způsobem diskutují o problematice s vysokoškoláky. Základní školy si objednávají u O.s. Anabell přednášky o poruchách příjmu potravy nejčastěji pro 7. a 8. třídy, pro mladší studenty by pravděpodobně tato tématika byla příliš náročná. Na druhé straně je ale pravdou, že O.s. Anabell uvažuje o programu vytvoření metodiky prevence poruch příjmu potravy ve spolupráci s ministerstvem školství, jejíž základy by měly být sdělovány už dětem v mateřských školách. Pochopitelně se liší množství informací a způsob, kterým je budou odborníci předávat dětem ve věku tří let, šestiletým žákům prvního stupně základní školy, desetiletým nebo patnáctiletým studentům. Ale podle mého názoru by měl být kladen větší důraz na seznamování dětí s touto problematikou už ve školce, kdy mají být teoreticky poučeny o stravovacích návycích a nebezpečích, která s nimi souvisí, formou hry.

23

Kromě studentů provádějí osvětu také u odborné veřejnosti (zdravotní sestry, lékaři, psychologové, pedagogové), což je druhý z „balíčků“ prevence. Programy jsou zaměřeny tak, aby byla cílová skupina schopna při setkání s osobou trpící poruchou příjmu potravy adekvátně zareagovat. Asi hlavním cílem je, aby dokázali rozpoznat, jestli jedinec vykazuje známky svědčící pro anorexii či bulimii, a v návaznosti na to mu doporučit specialistu, odkázat ho na centrum věnující se problematice narušeného vztahu k jídlu nebo v nejlepším případě ho přesvědčit k vyhledání lékařské pomoci. Další z aktivit O.s. Anabell je pořádání kampaní, které nejsou zaměřené na konkrétní cílovou skupinu, ale snaží se oslovit celou společnost tím, že hlásají, že mentální anorexie a bulimie existují, jsou mezi námi, ohrožují životy naše i našich přátel a vypadají tak a tak. Tento balíček vychází ze skutečnosti, že základem prevence je informovanost a náleží k němu například i správa webových stránek www.anabell.cz. O.s. Anabell se mimo jiné věnuje ediční činnosti (poslední z preventivních balíčků) programů zaměřených na primární prevenci poruch příjmu potravy. V rámci této činnosti centrum vydalo výukový CD-ROM s názvem Tři Pé aneb Poruchy příjmu potravy od A do Zet.

5.2 Manuál pro rodiče aneb Jak zefektivnit prevenci PPP u dětí Nejlepší způsob jak podpořit prevenci poruch příjmu potravy (v mé práci hlavně mentální anorexie) je předcházet jim už na rodinné úrovni. Děti se snadno nechají ovlivnit vrstevníky, názory a postoji, které svazují společnost (jako např. přehnaný ideál štíhlosti), a zejména dívky mohou trpět pocitem méněcennosti v porovnání s vyhublými idoly z módních časopisů. K tomu přidejte osobnostní předpoklady, genetické faktory a změny v životě a výsledkem rovnice je vznik mentální anorexie. Aby mohli rodiče poskytovat dětem ochranu před společností vyznávající kult vyhublé modelky, který je vyloženě nepřátelský vůči lidskému tělu, a aby měli šanci přispět k prevenci anorexie, vytvořila jsem přehledný systém praktických rad, které by mohly pomoci k obrnění jejich ratolestí před touto závažnou nemocí. Při sestavování rad určených rodičům jsem vycházela z teoretického studia onemocnění, rozhovorů s dívkami trpícími mentální anorexií a z informací, které jsem získala v rámci konzultace se studentkou psychologie Kateřinou Lacinovou. Pro přehlednost jsem prevenci na rodinné úrovni rozdělila do čtyř tématických celků.

5.2.1 Jídelní návyky Tato krátká kapitola se bude zaměřovat na jídlo, způsob stravování, jídelní režimy atd. Rozdělila jsem ji na psychologickou a praktickou část. První okruh rad se bude týkat postojů k jídlu a vazbám na něj a druhý bude sloužit jako vodítko jak se správně stravovat. Má se za to, že do určitého věku děti přebírají názory, postoje a návyky rodičů. Pokud se jejich dospělý vzor řídí zásadami, které jsou nesmyslné, dítě je velmi často příjme a chová se podle nich, což může vést k problémům v dalším životě. Stejně tak to funguje s postoji k jídlu. Jakmile si dítě osvojí špatný způsob stravování, těžko se ho vzdává a v některých případech může být výsledkem vznik anorexie. Proto by se měli rodiče i v tomto směru řídit některými radami, které zabraňují vzniku poruch příjmu potravy.

24















Nerozlišujte jídlo striktně na zdravé a nezdravé, v extrémních případech na to, po kterém se tloustne a na to nezávadné! Lidské tělo potřebuje k tomu, aby správně pracovalo, cukry, tuky, bílkoviny, minerální látky, vitamíny atd. Pokud se člověk vyhýbá některým potravinám, může to vést k nedostatečnému příjmu živin a dalších nezbytně nutných látek. Pokud navíc rodiče vnucují dětem, že jíst dezerty nebo pít sladké limonády je to nejhorší, čeho se mohou dopustit, děti se začnou od podobných pochoutek držet dál, až jednou jejich sebeovládání nebude schopno potlačovat chuť na odpírané jídlo, a je možné, že se ho přejí. Pamatujte, že záleží na množství jídla, které zkonzumujete! V žádném případě nedopusťte, aby se jídlo stalo něčím víc než prostředkem k uspokojení základní fyziologické potřeby. Jakmile stravovací návyky, jídelní režim atd. znamenají pro člověka něco jiného než příjemné chvíle, nad kterými nemusí uvažovat, něco není v pořádku. A rodiče by si měli uvědomit, že svůj narušený vztah k jídlu přenáší chováním a výchovou na své děti! Nespojujte úspěchy či selhání s jídlem. Pokud máte pocit, že když zhubnete, bude se vám víc dařit, zbavte se ho! Není tomu tak! Většina lidských činností nezávisí na hmotnosti ani na vzhledu! Neřešte svoje problémy skrze jídlo! Netrestejte se hladověním ani zvracením! Jídlo není východiskem, právě naopak – může vaše vnitřní konflikty ještě zkomplikovat a vyostřit. Nespojujte akt jedení s pocity štěstí, radosti, smutku či beznaděje! Svoje emoce byste neměli mít v přímé souvislosti s jídlem. Neuchylujte se po hádce k velkému balení zmrzliny, které zkonzumujete na posezení – to vaše problémy nevyřeší. Ale na druhou stranu je zcela přirozené, že když jíte něco, co vám skutečně chutná, můžete si k tomu vytvořit pozitivní vztah – na tom není nic špatného! Nesoustřeďte se přehnaně na jídlo! V každém případě se vyvarujte vážení potravin a počítání kalorií! Jak se říká, jezte do polosyta a pijte do polopita.

Praktické rady:
Jezte pravidelně! Je velmi důležité, aby jídelní režim měl nějaký řád. Hlavní jídla (snídaně, oběd, večeře) byste měli jíst v danou denní dobu. Např. pokud jste zvyklí večeřet v sedm hodin večer, měli byste se tohoto rituálu držet. Jakmile vašemu tělu nedodáváte potřebné látky pravidelně, může to způsobit nerovnováhu v metabolismu.
Nutriční specialisté, dietologové a odborníci na výživu doporučují pestrý a vyvážený jídelníček, který by měl zahrnovat všechny živiny a látky, které lidské tělo potřebuje.
Pravdou je, že nejíme jenom ústy, ale také očima. Tudíž by jídlo mělo vypadat přitažlivě, atraktivně, pokud možno by mělo být na talíři hezky uspořádáno. Neuškodí také, pokud jíte v příjemném prostředí.
Jezte menší porce, ale častěji. Rozdělte si jídlo např. do šesti porcí a konzumujte jej po kratších časových intervalech (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře).
Člověk je všežravec, proto by se neměl vyhýbat žádným potravinám (vyjma těch, na které je alergický nebo je nesmí konzumovat z jiných zdravotních důvodů). Vylučovat z jídelníčku maso, mléčné výrobky, zeleninu, ovoce a další skupiny potravin není pro lidský organismus vhodné.
Jděte svým dětem příkladem a jezte společně! Jídla v rodinném kruhu by se měla odehrávat v uvolněné atmosféře, v klidu a za lehké konverzace. Neřešte u jídla problémy či konflikty, mohlo by to v dětech vyvolat nepříjemné pocity, které by si spojily se společným stravováním.
Pokud se přejíte, nekompenzujte to další den hladovkou, vedlo by to k opětovnému přejedení!
Nedržte striktní diety (vyjma zdravotních)! Dopřejte si to, co máte rádi v rozumném množství. Jezte, když skutečně pociťujete hlad!

25








Pokud připravíte dítěti porci, kterou není za daných podmínek schopno sníst, a nutíte ho k tomu, je pravděpodobné, že v něm vzniklá situace vyvolá nepříjemné pocity. Jestliže se tento problém opakuje u každého jídla, něco není v pořádku. Zkuste si o tom se svým potomkem promluvit. Pokud se přece jen rozhodnete k dietě, poraďte se nejdříve se svým lékařem nebo odborníkem na výživu. Hubnout se dá i zdravě pod dohledem specialisty, ale trvá to delší dobu. Pokud nejste schopni sami odhadnout velikost porce, nevíte si rady v sestavování jídelníčku, může vám pomoci potravinová pyramida. Takovou pyramidu vydalo O.s. Anabell v rámci projektu Každý krok se počítá, a pokud se jí budete řídit, neměli byste mít se stravováním nejmenší problém.

5.2.2 Rodič = příklad? Neustále platí, že rodič by měl jít svým dětem příkladem. Ač děti někdy tvrdí, že by v žádném případě nechtěly být jako jejich rodiče, přesto přebírají jejich chování, názory a postoje. Proto je velmi důležité, aby měla mládež možnost napodobovat vzor, který neovlivní její budoucí život nevhodným způsobem. Stejně tak je tomu i s postoji k jídlu a stravovacími návyky.
Neklaďte přílišný důraz na vnější fasádu sebe a svých dětí! Je sice přirozené, že každý by chtěl vypadat, jak nejlépe může, ale neměli byste vzhled stavět v životě na vyšší pozici než například lásku, přátelství a podobné hodnoty. Maminky, které se snaží pomoci svým dcerám s vhodným výběrem šatů nebo odstínu rtěnky, chápou ostatní jako matkykamarádky, ale v mladých dívkách může takové chování vyvolat dojem, že na vzhledu záleží víc než na mnohem podstatnějších věcech.
Vysvětlete dětem, že není nutné, aby ve všem vynikali a excelovali. Ani vy se nesnažte trumfnout svou sousedku lepšími školními výsledky vaší ratolesti. Srovnávání a přehnaná soutěživost mezi vrstevníky může u vašich dětí způsobit komplex méněcennosti – vždycky je přece někdo úspěšnější než vy!
Nekritizujte lidi s plnoštíhlou postavou kvůli jejich proporcím, tělu. Slovy: „Jen tak nedopadni!“ své dítě varujete před tloušťkou tak důkladně, že pokud u něj existují předpoklady pro vznik mentální anorexie, je možné, že jste byli spouštěcím signálem, který chyběl k propuknutí onemocnění.
Akceptujte sami sebe takové, jací jste. Naučte se mít se rádi. Pokud vám chybí zdravé sebevědomí, trpíte komplexy méněcennosti, máte problémy s přijetím vlastního těla nebo sexuality, přenášíte svoje fobie na své děti. Vaše potomstvo potřebuje pro zdárný psychický vývoj odpovídající míru sebedůvěry, harmonické, vyrovnané prostředí, rodiče, kteří si dovedou vážit sami sebe. Jestliže matka nepřijme své ženství, může to představovat vážný problém i pro její dceru.
Jděte svým dětem příkladem i v otázce stravování! Zásady pravidelnost, vyváženost a pestrost už znáte. Řiďte se jimi tedy! Vaše děti vidí, jak jíte, a velmi často se vámi inspirují, absorbují to, co je ve vašem jídelníčku správné i špatné. Pokuste se redukovat nedostatky v jídelním režimu, aby jej děti mohly bez potíží převzít.
Problém představují i rodiny příliš zaměřené na zdravou výživu, zdravý životní styl nebo obecně přehnaně soustředěné na jídlo. Rodiče, kteří zkoumají na etiketách potravin jejich energetickou hodnotu, obsah cukrů a tuků nebo nekupují kromě bio potravin nic jiného – to může být pro dospívající tvrdý oříšek. Snažte se vnímat jídlo jako pouhou součást života, bez níž by nemohl vůbec existovat, nehroťte situaci odmítáním geneticky modifikovaných potravin a výrobků, které nejsou light. Vaše děti vás napodobí a může to být základním kamenem vzniku mentální anorexie.

26

5.2.3 Rodinné vztahy, výchova














Nesnažte se přespříliš angažovat v ochraně dětí! Hyperprotektivní rodiny jsou jedním z typů, v nichž velmi často vzniká mentální anorexie. Rodiče, kteří přehnaně chrání své ratolesti, jim nevědomky odpírají možnost vlastního svobodného rozhodování a potažmo jim brání ve snaze osamostatnit se a dospět. Pozornost a starostlivost rodičů je chvályhodná do té doby, než rodiče své dítě láskou doslova „udusí“. Přísná, direktivní, manipulativní až diktátorská výchova také pro dospívající dítě není zcela vhodná. Pokud člověk nesmí dělat to, co chce, nemá možnost rozhodovat o tom, co bude a nebude činit, jeho seberealizace neprobíhá zrovna snadno. Může tudíž utíkat do poruch příjmu potravy jako do jediné oblasti, kde je svým pánem, kde sám kontroluje, co sní, co vyzvrací atd. Dítě se snaží realizovat skrze jídlo, což často vede ke vzniku narušeného vztahu k němu. Každé dítě potřebuje pro zdravý vývoj řadu podnětů, možnost zkusit mnoho aktivit, aby zjistilo, která mu nejlépe vyhovuje, a jí se pak věnovat. Ale děti, které jsou přetěžovány, rodiče na ně vyvíjí velký tlak, aby dostávaly jen ty nejlepší známky, a současně mají dosahovat excelentních výkonů i v mimoškolních aktivitách, mohou mít pocit, že pokud selžou, zboří se jim i jejich rodičům celý svět. Děti žijí v napětí, ve stresu, pod neustálým tlakem a jediná oblast, ve které všechny předčí, je schopnost ovládat se v jídle, což může vést ke vzniku mentální anorexie. Některým rodičům připadá jako stimulující vliv na zlepšování schopností jejich dětí ideologie, jež staví do popředí výkon, výsledky, vysoké cíle, úspěchy a kariéru, a tu jim odmala vštěpují. Dítě, které vnímá jako jednu z nejdůležitějších věcí na světě profesní růst, žije v neustálém strachu ze selhání, nedosažení cíle a před překážkami, které se mu zdají nepřekonatelné, utíká do mentální anorexie (nebo jiné poruchy příjmu potravy). V rodině, kde se vyskytují narušené postoje k jídlu, problémy se stravováním nebo diagnostikovaná porucha příjmu potravy, hrozí větší nebezpečí propuknutí těchto onemocnění u dětí. Rodiče, snažte se vnímat jídlo jen jako nástroj k uspokojení fyziologicé potřeby, nepřikládejte mu větší váhu!

5.2.4 Informovanost dětí Aby byla prevence účinná, abyste se dokázali před něčím ubránit, musíte mít o dané problematice povědomí, vědět, že existuje. Je důležité, aby se děti seznámily s poruchami příjmu potravy, jinak se před nimi nebudou moci obrnit.
Sdělte dětem o poruchách příjmu potravy alespoň základní informace ještě před tím, než je získají ve škole. Nemusíte je zatěžovat odborným výkladem, z kterého vůbec nepochopí, o co se jedná. Podstatné jsou základní informace.
Jestliže vaše děti čtou časopisy pro teenagery, je pravděpodobné, že se o PPP dozvěděly z nich. Neberte toto téma jako tabu, naopak mluvte o něm! Mládež by měla tušit, co ji ohrožuje.
Jakmile se vás děti poprvé zeptají, co je to mentální anorexie, nastává čas, abyste jim o poruchách příjmu potravy podali všechny dostupné informace, které by byly schopny vstřebat.
Pokud sami příliš netušíte, o co se vlastně jedná, buďte zvídaví. V současné době se dá v populárně-naučné literatuře a na internetu zjistit spousta informací, které vám pomohou orientovat se mezi onemocněními, která řadíme mezi poruchy příjmu potravy.
Vysvětlete dětem, že PPP jsou závažná onemocnění, která by se neměla brát na lehkou váhu. Zdůrazněte jim, že to nejsou pouho pouhé nesmysly, kterými se pubertální dívky dělají zajímavějšími.
Děti by měly vědět, že mezi PPP řadíme mentální anorexii, mentální bulimii a záchvatovité přejídaní.

27





Dále je důležité, aby děti znaly základní charakteristiku onemocnění, primární projevy a rizika, která jsou s nimi spojena. Asi to nejpodstatnější, za čím informovanost směřuje, je rozpoznat, pokud někdo trpí například mentální anorexií, a dokázat mu pomoci, obrátit se na dospělou osobu nebo si s kamarádem o jeho problému promluvit, případně ho přesvědčit k návštěvě odborníka.

V předchozích kapitolách jsem se věnovala řešení problematiky primární prevence mentální anorexie u dětí v rámci rodiny. Je zcela jistě velmi důležité, aby se rodiče snažili svoje děti chránit před poruchami příjmu potravy, předcházet potenciálnímu vzniku jakéhokoliv z těchto psycho-somatických onemocnění u svých dětí. Nesmíme ale zapomínat, že faktorů, které vedou ke vzniku mentální anorexie, je opravdu mnoho. Možná největší vliv na dospívající děti mají média (televize, internet, rádio, časopisy) a reklama, skrze niž je mládeži podsouván ideál krásy, v dnešní době reprezentovaný kultem vyhublé modelky. Je pochopitelné, že dospívající dívky touží zaujmout opačné pohlaví pěknou postavou, ale to neznamená, že se musí trápit drastickými dietami, které jsou pro tělo nezdravé a mohou stát na počátku vzniku mentální anorexie. Rodiče, i když se budete snažit ze všech sil své děti ochránit před poruchami příjmu potravy, značnou měrou vám to ztíží ikona přehnaně hubené ženy, která v současné době svazuje společnost. Nebezpečí hrozící ze strany masmédií je skutečně velmi vysoké. Uvědomte si zejména, že příliš hubené tělo není tak odolné vůči chorobám jako tělo jedince s normální hmotností!

6. Doporučené rady rodičům při léčbě jejich dětí na mentální anorexii Pokud vaše dítě onemocní mentální anorexií, znamená to pro něj i pro vás značné nepříjemnosti, které mohou narušit vzájemné dobré vztahy. Aby k tomu nedošlo a váš potomek se úspěšně vyléčil, je třeba vyvarovat se jistých vzorců chování a řídit se pravidly, která vám pomohou toto těžké období překlenout.
Pokud si všimnete neobvyklého chování vašeho dítěte u jídla, zpozorujete rychlý úbytek váhy nebo jakýkoliv jiný příznak svědčící pro mentální anorexii, nedělejte jakoby nic! Nepřecházejte jednání dítěte mávnutím ruky! Je sice možné, že poruchou příjmu potravy netrpí, ale vždycky je snazší něčemu předcházet než napravovat důsledky. Promluvte si s vaším potomkem o tom, co ho trápí, zeptejte se ho na jeho zvláštní způsob stravování, zkuste zjistit, co se skrývá za jeho nevšedním chováním. Pokud s vámi vaše ratolest nebude chtít své potíže rozebírat, netlačte na ni. Vyčkejte pár dní, a pokud budou její nezdravý stravovací režim a způsoby, které jakoby k ní nepatřily, pokračovat, pokuste se s ní promluvit znovu. Jestliže ani nyní nebude vaše dítě ochotno spolupracovat, pravděpodobně něco není v pořádku. Obraťte se tedy na odborníka (školního metodika, psychologa, centrum spolupracující s osobami trpícími poruchou příjmu potravy). I kdyby se nakonec ukázalo, že vaše dítě netrpí anorexií, je lepší příliš prevence než jenom trocha léčení a snahy odstranit následky.
Jestliže už jistě víte, že vaše dítě trpí mentální anorexií, je třeba jednat, nenechat situaci volně plynout, nepovažovat onemocnění vašeho potomka pouze za dietu z blbosti, za snahu zviditelnit se. Neléčená mentální anorexie končí velmi často smrtí jedince.
V první řadě je třeba si ujasnit, že nikdo z vás (rodičů, sourozenců, přátel) není na vině. Nikdo nemůže za to, že obětí anorexie se stalo právě vaše dítě. Proto se vyvarujte vzájemného obviňování a raději držte pohromadě. Vaše dítě bude potřebovat v průběhu léčby cítit oporu svých blízkých.

28




























Neodsuzujte a nevyčítejte! Vaše dítě prožívá těžké období a má dost problémů a možná i výčitek svědomí i bez vašeho neustálého zdůrazňování skutečnosti, že je to všechno jenom jeho vina. Nevysmívejte se! Pokud budete nemoc vašeho dítěte zesměšňovat, samo ji nebude považovat za vážný problém a možná to prodlouží jeho cestu k vyléčení. Nedělejte ale z jeho onemocnění katastrofickou záležitost – samozřejmě jde o vážnou chorobu, ale dá se vyléčit. Proto vaše dítě v žádném případě nestrašte tragickými konci ve snaze přimět ho k aktivní spolupráci. Nevyhrožujte! Pokud budete dítě stresovat tím, že pokud do stanoveného data nezačne pořádně jíst nebo alespoň nepřibere určitý počet kilogramů, necháte ho zavřít do nemocnice nebo do psychiatrické léčebny, pravděpodobně tím nic nezmůžete. Dítě se asi ještě více zatvrdí a ztratí i tu trochu vůle, která ho nutila k jakékoliv spolupráci s lékaři. Snažte se vžít do situace vašeho dítěte. Zkuste si představit, co ho potkalo, jak se asi cítí. Potom budete možná obratnější v jednání s ním. Poslouchejte, co vám váš potomek říká. Jestli se vám snaží něco sdělit a vy ho odbudete, je možné, že jste přišli o jednu z mála šancí, kdy se vám chtěl s něčím svěřit nebo si promluvit o svých problémech a tak si ulevit. Dítě zcela jistě čeká interakci, pomoc z vaší strany. Pokud tuhle možnost promeškáte, může se stát, že už žádná nepřijde. Dejte vašemu dítěti najevo, že ho máte rádi přes všechno, co se stalo, přes všechny neúspěchy a selhání. Mělo by vědět, že nic nemůže váš vztah k němu zkazit. Nebuďte zklamaní, odtažití, neochotní angažovat se v léčbě, pokud se nedaří. V případě, že se něco nepovede a vaše dítě se bude muset vrátit na začátek dlouhé cesty ke zdraví, bude vaši podporu a ujištění o vaší lásce potřebovat tím víc. V žádném případě nepodporujte své dítě ve snaze zhubnout, neomlouvejte jeho občasné drastické diety ani dlouhodobé hladovění. Váš včasný zásah mu může zachránit život. Pravděpodobně budete mít nutkání zmenšit mu porce, které se vám pro něj zdají příliš velké, a až uvidíte, že u jídla pláče, nejraději byste ho nechali o vodě a suchém chlebu, ale v tomhle případě je na místě důslednost a pevná ruka. Bez řádu bude cesta k vyléčení mnohem delší. Buďte trpěliví! Léčba je ve většině případů časově náročná a je možné, že nastanou komplikace, které léčení ještě protáhnou, proto zatněte zuby a snažte se všechny překážky zdolat a vytrvat až do konce. Výsledek bude stát za to! Vyhledejte si o mentální anorexii všechny informace, abyste věděli, s čím bojujete. Pokud budete připraveni, dokážete pomoci mnohem efektivněji. Pokud vaše dítě trvá na tom, že mentální anorexií netrpí, i když mu ji lékaři diagnostikovali, zkuste mu podstrčit nějaký odborný článek, knihu nebo časopis, který se zabývá mentální anorexií. Třeba se pozná v příznacích popsaných v literatuře a připustí si, že něco není zcela v pořádku, a tím pádem bude možná projevovat větší zájem o léčbu. V žádném případě se nesnažte léčit vážné (ale obecně jakékoliv) stádium mentální anorexie doma na koleni. Vaše dítě potřebuje odbornou péči, cílenou léčbu – jedině tak se může úplně uzdravit. Nezůstávejte tedy na anorexii sami – navštivte lékaře, psychologa, specialistu na výživu atd. Za žádnou cenu nepodceňujte závažnost tohoto onemocnění. Raději zbytečně obejít 10 doktorů než přejít jediný projev choroby. Pokuste se najít nějakou schůdnou cestu pro vás pro všechny. Nemá cenu snažit se prosadit svůj názor, své stanovisko, s nímž ostatní nesouhlasí a je pro ně nepřípustné. Základem je bez emocí, křiku a výčitek si rozumně popovídat o možnostech, které se vám nabízí a které jste ochotni přijmout. Východiskem ze zdánlivě neřešitelné situace je kompromis.

29



















Neporušujte nařízení lékařů, řiďte se jejich pokyny. Nepokoušejte se léčbu uspíšit neuváženými kroky, které mohou vážně poškodit zdraví vašeho dítěte nebo způsobit, že se váš potomek odmítne dále léčit. Nedovolte, aby se jídlo, diety, stravování a mentální anorexie staly jedinými náměty k rozhovoru. Povídejte si o všedních věcech, o škole, kamarádech, vaší práci, letní dovolené, filmech, hudbě, knihách atd. Nedopusťte, aby se společné stolování stalo místem pro řešení konfliktů. Snažte se navodit při společném jídle uvolněnou atmosféru a pamatujte – množství jídla, které je vaše dítě schopno sníst, záleží na něm (nenuťte ho dojídat obrovské porce), ale minimální kvantum stanovujete vy (popř. lékař). Myslete na to, že léčba mentální anorexie nerovná se výkrmná kůra. Jde o to, aby se vaše dítě znovu naučilo jíst normálně, jídlo si užívat, nepovažovat ho za nic jiného než základní fyziologickou potřebu. Problém je někde jinde – jídlo nestálo na začátku mentální anorexie, není příčinou, ale výsledkem. Když se vašemu dítěti podaří rozpoznat a najít východisko z problémů, které ho dohnaly do náruče mentální anorexie, nebude se už snažit řešit je dietami, a stravovací režim se vrátí do původních kolejí mnohem snáze. Pokud to bude potřeba, nezdráhejte se aktivně zúčastnit léčby i vy. Rodina je uzavřený systém, jehož vztahy a řád může chování dítěte trpícího mentální anorexií vážně narušit, a léčit se tedy musí celá rodina. Zapojte se tedy např. do rodinné terapie, která pomůže vyčistit ovzduší, rozehnat nepříjemnou atmosféru, najít a odstranit problémy, jež mohly být jedním z faktorů, které zapříčinily vznik mentální anorexie u vašeho dítěte. Běžte za zábavou, snažte se trávit čas společně, plánujte aktivity, které se netýkají jenom jídla. Je důležité, aby mělo vaše dítě možnost uvolnit se, užít si volného času, zapomenout aspoň na chvíli na nebezpečnou nemoc, která ho možná připravila o přátele, krásné roky dospívání a spoustu pěkných zážitků, které mají jeho zdraví vrstevníci. Musíte věnovat spoustu času svým dětem, které potřebují vaši péči, ale je důležité, abyste mysleli i na sebe. Pokud nebudete sami v pořádku, těžko můžete posílit svoje děti, těžko je můžete podržet v krizové situaci, když se sami položíte. A nezapomínejte – lze se vyléčit! Proto neztrácejte naději a snažte se zdolat všechny překážky, vydržet na cestě ke zdraví spolu s vaším potomkem co nejdéle! V této chvíli není nic důležitější, než aby se vaše dítě dostalo ze začarovaného kruhu abnormálního vztahu k jídlu.

30

Závěr Tématem mé Středoškolské odborné činnosti je mentální anorexie, jedna z velmi vážných poruch příjmu potravy. SOČ měla za cíl informovat, varovat a podpořit primární prevenci mentální anorexie na rodinné úrovni. Domnívám se, že se mi podařilo cíle splnit. V teoretické části práce jsem shromáždila a logicky uspořádala všechny dostupné informace tak, aby byly srozumitelné i laikům, a výsledkem byl poměrně přesný a zároveň přehledný popis nemoci. Práce varuje před důsledky dlouhodobého hladovění a snaží se formou jasných a stručných rad zefektivnit prevenci už na úrovni rodinného systému. V praktické části jsem se věnovala dotazníkovému šetření a zjistila, že informovanost žáků druhého stupně ZŠ a studentů nižšího stupně osmiletých gymnázií je menší, než jsem předpokládala, a že ani jejich zájem o tuto problematiku není zrovna žhavý. Má Středoškolská odborná činnost najde i bohaté využití. Jedním z výsledků práce je vytvoření plakátu, který ve stručnosti shrnuje základní poznatky o anorexii rozšířené o doporučené rady kamarádům, jak se k osobám trpícím poruchou příjmu potravy chovat. Poster bude instalován v budově Gymnázia Brno-Řečkovice. Práci jsem též nabídla O.s. Anabell, které souhlasilo s jejím umístěním na internetové stránky www.anabell.cz do sekce Studentské práce a v tištěné podobě s možností jejího zapůjčení veřejnosti v knihovně sídla sdružení na Bratislavské 2 v Brně. Na závěr bych chtěla poděkovat PhDr. Ing. Janě Sladké Ševčíkové za pomoc při zpracování Středoškolské odborné činnosti a za konstruktivní návrhy jak práci využít.

31

Abstrakt Tématem mé práce je popis problematiky mentální anorexie, jedné z poruch příjmu potravy, a podpora primární prevence anorexie na rodinné úrovni. Práce obsahuje vymezení pojmu, jeho bližší charakteristiky a okolnosti, výsledky dotazníkového šetření a praktické rady rodičům jak zefektivnit profylaxi dětí před tímto onemocněním. Tištěná podoba práce bude k dispozici širší veřejnosti v knihovně sídla O.s. Anabell v Brně, její elektronická forma bude volně přístupná na www.anabell.cz. Základní osvětu studentů ve školském zařízení zařídí plakát shrnující basální fakta o anorexii, umístěný v budově Gymnázia Brno-Řečkovice.

32

Seznam použité literatury 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

KRCH, F.D. Mentální anorexie, 1. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-598-9 KRCH, F.D. Poruchy příjmu potravy, 1. Vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0840-X LADISH, L.C. Strach z jídla, 1. vyd. Ružomberok: Epos, 2006. ISBN 80-89191-53-3 LEIBOLD, G. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80205-0499-0 MALONEY, M. a KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0 Doc. PhDr. KOCOURKOVÁ, J. Mentální anorexie a mentální bulimie v dětství a adolescenci 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2004 PhDr. Ing. SLADKÁ ŠEVČÍKOVÁ, J. Poruchy příjmu potravy „Manuál pro rodiče“. Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2007 Sborník příspěvků z konference „Poruchy příjmu potravy“ v rámci projektu Každý krok se počítá, 1. vyd. Brno: O.s. Anabell, 2008 Volně dostupné materiály O.s. Anabell

Internetové zdroje 1. 2. 3. 4. 5.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ment%C3%A1ln%C3%AD_anorexie (k 8.2. 2010) http://mozek.cz/info/psychoanalyza (k 5.2. 2010) http://web.quick.cz/psychologies/psychoanalyza.htm (k 5.2. 2010) http://web.sks.cz/prace/dybova/anorexie.htm (k 5.2. 2010) http://www.abcentrum-iq-psychologie-kurzy-kariera.com/systemicka_terapie.html (k 5.2. 2010) 6. http://www.anabell.cz/images/stories/zpravodaj/cislo_24.pdf (k 15.12. 2009) 7. http://www.anabell.cz/index.php/odborne-prace/352-mentalni-anorexie-v-kontexturodinneho-systemu (k 11.1. 2010) 8. http://www.anamneza.cz/moduly/clanek.php3?id=651&sekce=38 (k 23.10. 2009) 9. http://www.celostnimedicina.cz/mentalni-anorexie--trvale-nasledky.htm (k 17.11. 2009) 10. http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/glosar_pojmu/k/kognitivne_behavioralni_terapie _kbt (k 5.2. 2010) 11. http://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=systemicka_terapie (k 5.2. 2010) 12. http://www.ordinace.cz/clanek/anorexie-mentalni-anorexie/ (k 3.12. 2009) 13. http://www.psychoanalyza.cz/Common/WhatIs.asp (k 5.2. 2010) 14. http://www.systemic.cz/studies/info/page3.htm (k 5.2. 2010) 15. http://www.vareni.cz/trendy/mentalni-anorexie-stihlost-ktera-muze-zabijet/ (k 12.9. 2010) 16. http://www.viafit.cz/clanek/001-kognitivne-behavioralni-terapie/ (k 5.2. 2010)

33

Přílohy Základní zásady správného stravování21:  Člověk k životu potřebuje jednoduché i složené cukry, tuky, bílkoviny a další látky jako jsou vitamíny a minerály. Jeho jídelníček je pestrý, vyvážený a skladba jídelníčku zhruba odpovídá rozdělení potravin v pyramidě.  Jíme pravidelně, denní příjem potravy rozdělíme do 5–6 porcí.  Porce pouze odhadujeme, nevážíme je ani nepočítáme jejich energetickou hodnotu.  Velikost porcí závisí na našem věku, pohybové aktivitě během dne a na tom, zda potřebujeme přibrat či jen udržet tělesnou hmotnost.  Nezařazujeme nízkotučné a nízkokalorické výrobky, které jen zaplňují žaludek a nemají dostatečnou energetickou a výživnou hodnotu.  Neexistují zdravé a nezdravé potraviny, vždy záleží na tom, jak často a v jakém množství takové potraviny jíme.  Pokud se přejíme, nekompenzujeme to hladovkou další den, hladovění by vedlo jen k dalšímu přejedení.  Dodržujeme pitný režim, člověk by měl denně vypít asi 2 l tekutin (nepočítáme kávu, čaj ani alkohol).  Jíme vždy u stolu, nejlépe společně s ostatními. Během dne by měl člověk sníst 3–6 porcí obilovin, pečiva, těstovin a rýže. Doporučuje se 3–5 porcí zeleniny a ovoce, 2–3 porce mléka, mléčných výrobků a 1–2 porce masa a vajec. Cukry, tuky a sůl ve vrcholu pyramidy přestavují sladkosti a jídla extrémně tučná či slaná a nedoporučuje se zkonzumovat jich více než 0–2 porce. Co to znamená 1 porce?
Obiloviny, těstoviny, pečivo, rýže: 1 krajíc chleba (60 g), 1 rohlík nebo 1 houska, 1 kopeček vařené rýže či těstovin (125 g), miska ovesných vloček nebo musli
Zelenina: 1 paprika, mrkev či 2 rajčata, miska zeleninového salátu, půl talíře brambor
Ovoce: 1 jablko/banán/pomeranč (100 g), 1 miska jahod/rybízu/borůvek, jedna sklenice 100% ovocné šťávy
Mléko, mléčné výrobky: 1 sklenice mléka (200–300 ml), kelímek jogurtu (125–150 ml), kousek sýra (55 g)
Maso, vejce, luštěniny: 80g ryby/drůbeže/jiného masa, 1 vejce, miska fazolí nebo čočky, porce sójového „masa“. Vzorový jídelníček: SNÍDANĚ: 2 krajíce chleba, máslo/ztuž. rostlinný tuk, šunka, paprika, rajče (2 porce pečiva, 1 porce masa, 2 porce zeleniny) SVAČINA: jogurt, miska musli, banán (1 porce mléka, obilovin a ovoce) OBĚD: hovězí vývar s nudlemi a zeleninou, hovězí plátek na houbách, těstoviny, miska zeleninového salátu (1 porce masa, těstovin a zeleniny) SVAČINA: 1 tvarohový šáteček, kakao (1 porce cukru a 1 porce mléka) VEČEŘE: zapečené brambory se sýrem a špenátem (1 porce zeleniny, 1 porce mléka) Dobrou chuť! Pokud se budete řídit Pyramidou, můžete jídelníček donekonečna obměňovat, existuje velké množství variant, které jí zhruba odpovídají.

21

O.s. Anabell. Potravinová pyramida

34