STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
ZÁVISLOSTNÍ TYPY CHOVÁNÍ Číslo oboru: 14 Název oboru: Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
Gymnázium, Brno-Řečkovice T. Novákové 2 621 00 Brno
Jana Hodošiová Sexta B 2005/2006
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a uvedla veškerou použitou literaturu a další informační zdroje včetně Internetu.
V Brně dne 24. 2. 2006
…………………………..
2
Děkuji Mgr. Dalimilu Krejčířovi, profesorovi Gymnázia, Brno-Řečkovice, za vstřícný přístup a cenné připomínky, které mi v průběhu práce poskytl.
3
Obsah: 1. Úvod.................................................................................................................................. 5 2. Cíl...................................................................................................................................... 6 3. Některé závislostní typy chování........................................................................................ 6 3.1. Patologické hráčství .................................................................................................... 6 3.2. Počítače a Internet....................................................................................................... 7 3.3. Práce ........................................................................................................................... 9 3.4. Mobilní telefony........................................................................................................ 10 3.5. Patologické nakupování ............................................................................................ 11 3.6. Některé poruchy příjmu potravy ................................................................................ 11 3.6.1. Mentální anorexie............................................................................................... 12 3.6.2. Mentální bulimie ................................................................................................ 12 3.7. Trichotillománie........................................................................................................ 13 3.8. Kleptománie.............................................................................................................. 14 3.9. Pyromanie................................................................................................................. 14 4. Shrnutí ............................................................................................................................. 14 5. Praktická část................................................................................................................... 16 5.1. Metodika................................................................................................................... 17 5.2. Návrh programu primární prevence pro závislostní chování ...................................... 18 5.2.1. Návrh jednotlivých lekcí:.................................................................................... 18 5.3. Hodnocení................................................................................................................. 24 6. Závěr ............................................................................................................................... 25 7. Přílohy: ............................................................................................................................ 26 7.1 Definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.......................... 26 8. Seznam podkladových materiálů:..................................................................................... 27 8.1. Použitá literatura: ...................................................................................................... 27 8.2. Internetové odkazy .................................................................................................... 27
4
1. Úvod V dnešní době je téma nejrůznějších závislostí a koneckonců i psychologie obecně velmi populární. Do popředí zájmu veřejnosti se dostávají i jevy dříve známé jen mezi úzkou skupinou specialistů. Objevuje se množství nejrůznějších materiálů, knih více i méně učených, pro lékaře i širokou společnost. O závislostech na drogách, alkoholu či cigaretách se diskutuje u kávy i u čaje. Stávají se běžnou součástí našich životů. Dnešní doba závislostem totiž vyloženě přeje – stres, náročné úkoly, městský shon, strachy a úzkosti – třeba z terorismu. To vše může způsobovat, a také způsobuje nejrůznější závislosti. Na čemkoli. Není totiž třeba ani užívat látky návykové, způsobující fyzickou závislost. Do dnešní společnosti vstupuje nový trend . Závislosti psychické.
Takovouto závislost si člověk může „vypěstovat“ doslova na cokoli. Televizní pořad. Krém na ruce. Make-up. Čokoláda. Stačí ta nezvladatelná touha, pocit, že bez dané věci nemůžete žít. A nemusí to být jen věc. Stačí činnost. Třeba hraní hokeje nebo psaní deníku. Každý člověk je jedinečný, a tak si každý může fanaticky oblíbit cokoli vás jen napadne.
Existují však určité vzorce chování, které si oblíbilo více lidí. Gamblerství.
Workoholismus. Tyto jevy byly lékařskou veřejností
zpozorovány, často zapsány,
zhodnoceny, zkoumány a léčeny. A někdy byli dokonce přijaty jako nemoci v pravém slova smyslu. A právě těmito jevy, souhrnně nazývanými např. závislostní typy chování se tento příspěvek zabývá.
5
2. Cíl Prevence rizikového chování je v nynější době pojímána velmi úzce. Dnes se vynakládají veliké částky na prevenci zaměřenou na užívání návykových látek, zatímco prevenci návykových chování se všeobecná pozornost nevěnuje. Mým cílem bylo stručně shrnout základní poznatky o nejrůznějších typech závislostních chování. Jako praktickou část jsem si vybrala tvorbu programu primární prevence pro studenty středních škol.
3. Některé závislostní typy chování
3.1. Patologické hráčství Definice patologického hráčství podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10): „Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzívní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je život stresující. K diagnostickým vodítkům patří trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozvrat osobního života."1
Patologické hráčství by se mělo odlišovat od hráčství a sázkařství ( časté hraní pro vzrušení nebo jako pokus vyhrát peníze: lidé této kategorie budou svůj zvyk pravděpodobně držet na uzdě, když budou muset čelit těžkým ztrátám nebo jiným nepříznivým důsledkům)2. V případě patologického hráčství jde hráči nejen o vzrušení ze hry, ale také o hru samotnou, často je zaujat myšlenkami na hraní, ale především svou touhu po hře nedokáže zvládnout, hraje déle a často i o větší částky než původně chtěl.
1 2
„Návykové chování a závislost“, K. Nešpor „Návykové chování a závislost“, K. Nešpor
6
Hazardních her je velké množství a různě se dělí. Nejnebezpečnější jsou však automaty, které dnes najdeme často i v místech, kam má běžný přístup mládež. U každého automatu sice musí být označení, že hra je povolena pouze osobám starším 18 let, ale dodržování je kontrolováno velice málo, protože restaurace by přišly o zisk a příslušné orgány a organizace nemají mna kontrolu čas ani prostředky. Pro děti a mládež tedy není problémem si na automatech zahrát.
Teoreticky jsou ohroženy všechny skupiny lidí. U dětí a mládeže se však závislost vyvíjí mnohem rychleji než u dospělých. Ačkoli jsou převážně závislí muži, přibývá v poslední době i žen. Nebezpečí také hrozí v povoláních, kde se pohybují vyšší finanční částky a tam, kde jedinec přichází do styku se hrou (barmani, číšníci). Patologická závislost však vzniká i u lidí, kteří nikdy v rizikové skupině nepracovali a k automatu se dostali jen náhodou.
Patologickému hráčství propadají také děti s poruchami pozornosti, které ve škole nevydrží sedět v lavici, ale u hracích automatů jsou schopné trávit dlouhé hodiny. Zvykají si na herny, hazardní hráče vidí jako své vzory a začínají se vzdalovat reálnému světu. Ohroženi jsou i nezaměstnaní, kteří řeší automatem nudu a snaží se vyhrát finanční prostředky, kterých se jim nedostává. Častěji však naopak bývá nezaměstnanost důsledkem gamblerství, nikoli jeho příčinou. Ohroženi jsou i lidé ve vypjatých životních situacích, ti, kdo mají problémy s alkoholem, ale také ti, co přeceňují význam peněz a snaží se je takto získat.
Nezanedbatelný není ani fakt, že patologické hráčství klade zvýšené nároky na tělesné a psychické pochody. Stres působí na srdce, zvyšuje se krevní tlak, rostě nebezpečí vředových chorob. Dlouhodobé stání u automatů působí rovněž negativně na páteř.
Patologické hráčství je podle MKN-10 řazeno mezi „návykové a impulzivní poruchy“.
3.2. Počítače a Internet Poměrně rozsáhlá a zároveň v dnešní době často diskutovaná kategorie.Lze do ní zahrnout širokou škálu typů chování, které by mohlo být označeno jako závislostní, nebo přímo jako závislost. Jedná se především o nezvladatelné hraní počítačových her, dále tzv.
7
online her či hazardních her přes Internet; rozhovory přes síť (chat), nadměrné využití počítače jako pracovní pomůcky a také internetová pornografie.
První vědecké výzkumy zaměřené na počítačové hry se soustředily na problém hráčské závislosti. Bylo mnohokrát dokázáno, že tato závislost je spojena s funkcí mozkového centra odměny, tedy s příjemnými zážitky, které se dostaví při úspěchu. Lidé chtějí, aby se tyto zážitky opakovaly, a jsou pro to ochotni riskovat i nepohodlí. Prokázalo se to například při pokusu s dobrovolníky, kteří hráli více než hodinu akční hru, při níž leželi v úzkém a hlučném prostoru přístroje MRI, který sledoval prokrvování jejich mozku. Za jiných podmínek by lidé propadli strachu. Hra je však natolik pohltila, že jim ani takové prostředí nevadilo.
Poměrně novým fenoménem jsou také online hry. Někteří hráči jdou tak daleko, že virtuálnímu světu jsou ochotni obětovat téměř vše - rodinu, přátele, koníčky i zaměstnání. Čína drží prvenství nejen v počtu hráčů online her a v první vraždě související s virtuálním světem, ale je to také země, kde vzniklo první specializované zdravotnické pracoviště, zabývající se léčbou „závislostí na online hrách.“ Klienty jsou převážně lidé, kteří virtuálnímu světu podřídili úplně celý svůj život. Vzdali se zaměstnání, aby měli více času na hraní. Celé dny tak tráví u počítače a opomíjejí dokonce takové základní věci, jako je jídlo a pití. Podle lékařů to může mít fatální vliv na jejich zdraví. Hodiny sezení bez pohybu mají za následek poškození páteře, riziko vzniku krevních sraženin v dolních končetinách, poškození očí, a konečně nedostatek jídla a spánku vede k psychickým poruchám.
Ke zneužívání Internetu velmi přispívá možnost anonymity, jež člověka zbavuje společensky zažitých názorů na jeho osobu - začíná nanovo. Anonymita umožňuje žití dvou odlišných životů, což může po čase vést až k rozpadu osobnosti (nikoliv schizofrenie, ale opravdu rozpad - člověk se prostě nemůže soustředit na dva či více životních příběhů ).
Workoholikům Internet může poskytovat další prostor pro jejich chorobnou závislost. Asociálové zde beztrestně ukájejí své často úchylné vášně a tím se jejich protispolečenský charakter utvrzuje. I vcelku normální člověk může v krizi (trauma) opustit reálné problémy fixací na počítač a jednoduché slovní chaty.
8
„Závislost“ na Internetu a počítačích obecně často způsobuje výskyt jiných duševních problémů. Jedná se např. o úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy, patologické nakupování, zneužívání návykových látek, nezvladatelný hněv, chronický pracovní stres, rodinné konflikty apod. Protože počítače nelze považovat za „látku“, nejedná se podle MKN-10 o závislost. Psychiatr N. Shapira řadí patologický vztah k počítačům mezi návykové a impulzivní poruchy (tedy do stejné skupiny jako patologické hráčství, kleptomanii nebo patologické nakupování)3.
3.3. Práce Tzv. workoholismus je překvapivě často považován za jev prospěšný a užitečný. Přesto se ale i v tomto případě jedná o reálný problém, který komplikuje život mnoha lidem4. Člověk „závislý“ na práci soustavně překračuje své tělesné i duševní možnosti, často neumí odpočívat, a když už odpočívá, cítí se provinile. Cítí nutkání pracovat a na práci téměř neustále myslí. Řada z nich považuje svůj problém za přednost a jejich nezdravý vztah k práci jim dává … pocit nadřazenosti5. Rozvoj závislosti na práci podle Diane Fassel6: • Časné stadium se vyznačuje tím, že postižený myslí skoro pořád na práci, pravidelně pracuje přesčas a odmítá si brát volno nebo jet na dovolenou. • Střední stadium. Osobní vztahy a společenský život se vytrácejí a často téměř skoro neexistují. Krátkodobé a chabé pokusy o změnu nemívají úspěch. Dochází k tělesnému vyčerpání a k poruchám spánku. Někdy se popisují i okénka v paměti a tupé zírání do prázdna. • Pozdní stadium je spojeno s narůstajícími problémy. Objevují se např. opakované bolesti hlavy, bolesti zad, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy a deprese. Mozkové mrtvice i infarkty vedou k náročné léčbě, což může někdy závislého na práci tak vystrašit, že se začne chovat docela rozumně.
3
„Návykové chování a závislost“, K. Nešpor „Návykové chování a závislost“, K. Nešpor 5 „Návykové chování a závislost“, K. Nešpor 6 „Závislost na práci“, K. Nešpor 4
9
Tento typ chování nezřídka souvisí i s jinou závislostí nebo poruchou chování. Se „závislými na práci“ se lze setkat poměrně často mezi závislými na alkoholu středního věku i mezi patologickými hráči7.
S tímto typem „závislosti“ se setkáváme až u starších jedinců. Přesto rizika „závislosti“ vznikají už v dětství.
Narozdíl od výše uvedených poruch bychom tento typ chování v MKN-10 hledali marně. „Workoholismus“ tedy pro dnešní lékařskou vědu z čistě oficiálního hlediska neexistuje.
3.4. Mobilní telefony Mobilní telefony se v posledních letech velmi rozšířili, stejně jako spektrum jejich využití, ale také jejich potřebnost např. v pracovním poměru. To vede k jejich častému užívání. U slabších jedinců proto může dojít v vytvoření silné fixace na mobilní telefon, nejčastěji kvůli touze po neustálém kontaktu.
Společenská nebezpečnost závislosti na telefonu je mnohem nižší než u závislosti na drogách nebo počítačových hrách. Nedochází totiž v souvislostí s ní k násilným kriminálním činům. Na druhé straně je nebezpečná pro jedince postiženého touto poruchou; v případě, že se nijak neřeší, muže u něj vést až k depresi a odcizení se svému okolí, které tím pak začne také trpět8.
Jedinci „závislí“ na mobilních telefonech trpí špatnými pocity, když nejsou dostupní (např. když se jim neočekávaně vybije baterie nebo jsou mimo dosah sítě), neustále kontrolují, jestli jim nepřišla textová zpráva nebo jim někdo nevolal. V případě odříznutí od mobilního telefonu se vyskytuje úzkost, stres, popřípadě i nepříjemné tělesné odvykací příznaky.
Z hlediska diagnosticko-klasifikačního se jedná o poruchu ovládání impulsu. Dle
7 8
„Návykové chování a závislost“, K. Nešpor „Vliv mobilních telefonů na mládež“, L. Vaverka, R. Stavinoha
10
Mezinárodní klasifikace nemocí se závislost na mobilních telefonech řadí do kategorie F63.8 Nutkavé a impulsivní poruchy – Jiné nutkavé a impulsivní poruchy9.
3.5. Patologické nakupování „Závislost“ na nakupování se projevuje většinou nezřízeným utrácením za věci, které velmi často bývají nepotřebné, jde jen o pocit z koupě, který člověka uklidní. Někdy naopak slouží k posílení sebevědomí dané osoby, jako například oblečení, elektronika nebo šperky.
Člověk trpící touto poruchou nakupuje v tazích … objevuje se také nutkání a silná touha po nakupování. Člověk bažící po nakupování přichází většinou do obchodu, aniž by předem věděl, co chce kupovat10.
Podle výzkumů v USA , Velké Británii, Německu a Kanadě trpí patologickým nakupováním až 10 % populace, zejména ženy. Postižení projíždějí velkými nákupními centry s plnými nákupními vozíky a s divokým výrazem v očích. Nenakupují proto, že by něco potřebovali, ale proto, aby si alespoň na krátkou chvíli přivodili pocit jistoty, bezpečí a štěstí.
Někteří odborníci ho řadí spíše k nutkavým poruchám, jiní … k návykovým a impulzivním poruchám … v tom případě by šlo patologické nakupování kódovat jako „jiná návyková a impulzivní porucha (kód F63.8 MKN)“11.
3.6. Některé poruchy příjmu potravy Poruchy příjmu potravy ve své podstatě nepatří mezi „nedrogové“ závislosti. Substancí, která se zde dostává do těla je jídlo. Přesto se však jedná o poruchy zařaditelné spíše k výše uvedeným, než k závislosti např. na alkoholu.
9
„Vliv mobilních telefonů na mládež“, L. Vaverka, R. Stavinoha „Návykové chování a závislost“, K. Nešpor 11 „Návykové chování a závislost“, K. Nešpor 10
11
3.6.1. Mentální anorexie Osoba odmítá jídlo, často užívá např. diuretika, přehnaně cvičí. Má chorobný strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle.
Podle mezinárodní klasifikace nemocí jsou klíčové příznaky mentální anorexie tyto: 1) tělesná váha se nachází pod normálem a je na této úrovni dobrovolně udržována, a to i drastickými prostředky. Ty se liší podle typu anorexie - u typu restriktivního (nebulimického) pacientka zkrátka nejí nebo jí velmi málo, cvičí, někdy zvrací a bere projímadla a diuretika. U typu purgativního (bulimického) dochází k záchvatům přejídání, které
potom 2)
pacientka
pacientka
má
kompenzuje intenzivní,
opět
zvracením
patologický
nebo
strach
z
užíváním přibývání
projímadel. na
váze
3) endokrinní poruchy - ženy v plodném věku ztrácejí menstruaci (pokud neužívají hormony), muži potenci; pokud se porucha vyvine před pubertou nebo v pubertě, zastaví se nebo výrazně zpomalí vývoj sekundárních pohlavních znaků.
Pokud některému z kritérií pacientka nevyhovuje, ale jinak celkový obraz mentální anorexii odpovídá, jde o tzv. atypickou mentální anorexii (nebo může jít také o mentální anorexii počínající - dívka hladoví teprve krátce a ještě nesplňuje podmínku chorobné vyhublosti).
3.6.2. Mentální bulimie Mentální bulimie je syndrom charakterizovaný opakujícími se záchvaty přejídání a přehnanou kontrolou tělesné váhy, které vedou pacienta k aplikaci krajních opatření, aby zmírnil „tloušťku vyvolávající“ účinky požité potravy12.
Diagnostická vodítka pro mentální bulimii: 1) neustále zabývání se jídlem, touha po něm a nárazová konzumace enormních dávek jídla
12
„Návykové chování a závislost“, K. Nešpor
12
2) snaha zbavit se zkonzumované potravy některým ( nebo některými ) z těchto způsobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavými hladovkami, užíváním specifických léků 3) Chorobný strach z tloušťky; určení vlastního váhového limitu, který je ovšem nižší než je tzv. premorbidní váha
O atypickou mentální bulimii se jedná jestliže některé klíčové rysy chybí.
Jak si lze všimnout, mentální anorexie a bulimie mají mnoho společných znaků, souvisejí spolu, prolínají se a mnohdy zcela splynou. Nejsou však jedinými poruchami příjmu potravy. V MKN-10 bychom našli ještě Přejídání spojené s psychologickými poruchami (F504),
Zvracení spojené s jinými psychologickými poruchami (F505), Jiné poruchy
přijímání jídla (F508) a Poruchu přijímání jídla, NS (F509).
3.7. Trichotillománie Je zařazena mezi návykové a impulzivní poruchy. Porucha je charakterizována vytrháváním vlasů. Vytrhávání vlasů je součástí i jiných duševních poruch, například mentální
retardace
U jedné čtvrtiny pacientů lze pozorovat tak zvané "zaměřené" vytrhávání vlasů, u zbylé většiny jde o automatické – habituální vytrhávání.. Pacienti se zaměřeným chováním pociťují tenzi, která je nutí vlasy vytrhávat a úlevu, když nutkavému chování vyhoví. Často si vytrhávají vlasy v symetrických obrazcích a sledují kvalitu vlasových kořínků. Automatické vytrhávání vlasů bývá pozorováno u osob, které se musí soustředit na činnosti, které vyžadují psychickou aktivitu a omezují motorické projevy – například řízení auta, studium, sledování televize13.
13
http://trichotillomanie.wz.cz
13
3.8. Kleptománie Jedná se o poruchu, při které jedinec opakovaně nedokáže odolat impulsům ukrást různé předměty ze svého okolí. Tyto však nejsou určeny k jeho osobní potřebě nebo pro finanční zisk.
Osoba dále pociťuje napětí před krádeží a uvolnění a uklidnění po ní. Ukradené věci jsou pro něj přitom absolutně bezvýznamné a nepotřebné. Kromě toho je velmi často po krádeži tajně vrátí na místo nebo je zahodí. Krade tedy jen pro pocit a požitek z vlastní krádeže. Typické je zhoršení poruchy při stresu.
3.9. Pyromanie Tato porucha chování se projevuje abnormálním zájmem o oheň, obvyklé je také opakované zakládání (nebo pokusy o zakládání) požárů bez zjevných motivů. Jediným motivem je jejich sebeuspokojení.
Pyromani jsou fascinováni zakládáním požárů a sledování hořících věcí. Často bývají diváky u požárů, hlásí se jako dobrovolní hasiči.
4. Shrnutí Většina výše uvedených jevů je v MKN-10 uvedena v kategorii F - Nemoci duševní a poruchy chování, nebo tak mohou být charakterizovány. Ve všech případech ovšem vykazují jisté znaky, tzv. syndromy závislosti, látka ( ve smyslu MKN-10) se naproti tomu neužívá:
Ve všech případech se objevuje silná touha nebo pocit puzení - ať už je to bažení po hazardní hře, pracovní aktivitě nebo krádeži. Potíže v sebeovládání jsou rovněž obvyklé. Jedná se např. o dobu strávenou na internetu nebo výši částky investované do hazardní hry, ignorace povinností a okolí vůbec. Tělesný odvykací stav má většinou podobu vysoké nervozity, která se může projevovat např. třesem rukou; dále je to např. nevolnost, poruchy trávení, nechutenství či únava. Průkazem tolerance k účinku látky je prodlužování doby strávené u počítače nebo v nákupním centru, potřeba nákupu více věcí, sázky více peněz nežli dříve, pro získání stejného pocitu. K postupnému zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů 14
také dochází u většiny z výše uvedených. Dotyčná osoba myslí pouze na kalorickou hodnotu jídla, vylepšení svého počítače nebo třeba na oheň. Oproti tomu pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků nalezneme všude. Jedinec v činnosti pokračuje i přes např. rozpad manželství, dluhy,deprese, lysiny ve vlasech, problémy s páteří atd.
Některé z výše uvedených jevů splňují všechny podmínky, některým jedna nebo více chybí. I přesto jsou všechny tyto typy chování tzv. chováním závislostním. Tento pojem bývá někdy nahrazován termínem „závislost bez substance“.
15
5. Praktická část V praktické části práce bylo mým cílem vytvoření programu primární prevence pro studenty středních škol, a to takového, aby jej mohly realizovat samy školy. Nejprve je třeba si uvést odpovědi na otázku, co primární prevence znamená, a také co by měl splňovat takovýto preventivní program.
Pojem prevence znamená včasnou obranu nebo ochranu, původem pochází z latiny. Prevence se přibližně od konce 50. let … rozdělila na primární a sekundární. Cílem prevence sekundární, kterou se zde nebudeme zabývat, je poskytnout efektivní pomoc těm, kdo začali návykové látky zneužívat14.
Někdy se také nazývá časnou intervencí. Oproti tomu se
primární prevence zabývá předcházení problému, tj. že pracuje s osobami, které látky ještě nezačali zneužívat, čili především s dětmi a studenty.
Existuje několik základních bodů, které jsou ověřeny dlouholetou praxí, a jež by měl každý program primární prevence dodržovat. Jeho cílem je ideálně úplně předejít závislosti. Nejdůležitějším ukazatelem efektivity … je změna chování, programy zaměřené pouze na předávání znalostí … nebývají efektivní15. Protože v našem programu se budeme věnovat žákům zhruba devátého až jedenáctého ročníku, budou se k této věkové skupině vztahovat i tyto zásady. •
žáci jsou do programu aktivně zapojeni, získává na významu racionální argumentace a možnost o problémech diskutovat16
•
program je dlouhodobý a intenzivní, s posilovacími sezeními v následujících letech
•
důležitý je nácvik sociálních a relevantních dovedností jako je schopnost čelit tlaku ze strany okolí, komunikační dovednosti, schopnost vytvářet přátelské vztahy, asertivní dovednosti a zvyšování zdravého sebevědomí, zlepšování sebeovládání, dovednosti rozhodování, lepší vnímání následků určitého jednání; …zvládání konfliktů, … úzkostí a stresu.17
•
program obsahuje jasně formulované poselství
•
podporuje zdravé, bezpečné a zodpovědné postoje a chování18
14
„Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová „Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová 16 „Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová 17 „Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová 18 „Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová 15
16
•
obsahuje přesné, věcné a specifické informace o různých formách závislostí
a
zdůrazňuje jejich škodlivost •
zvyšuje schopnost uvědomovat si rizikové činitele19
•
zaměřuje se na sociální následky20
•
významnou roli hraje i časový faktor – dostatek času, zapadnutí do programu výuky apod.
5.1. Metodika Základem bylo samozřejmě vyhledání informací jak o jednotlivých „závislostech“ a příčinách jejich vzniku, tak o preventivních programech používaných pro drogové závislosti. Mnoho informací bylo dosažitelných jak na internetu, tak v příslušné literatuře.
Při vlastní tvorbě programu jsem využila například: •
Základů některých částí programu Life skills training program G. J. Botwina, protože tyto „dovednosti pro život“ jsou ideální pro problém závislostních chování. Většina těchto „závislostí“ je totiž založena na nadměrném zneužití věcí a činností potřebných, kde nelze preferovat úplnou abstinenci, např. práce, použití mobilního telefonu či nakupování.
•
Pozorování své vlastní třídy jako typického vzorku studentů příslušného věku, a to jak při běžné výuce, přestávkách, nejrůznějších mimoškolních akcích, tak také při návštěvách centra prevence Podané ruce.
•
Vlastních zkušeností z účasti a organizaci nejrůznějších hromadných akcí s lidmi obdobného věku, např. debaty, tvořivé hry apod.
19 20
„Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová „Zásady efektivní primární prevence“, K. Nešpor, L. Csémy, H. Pernicová
17
5.2. Návrh programu primární prevence pro závislostní chování Tento program je určen studentům středních škol, a to především prvního nebo druhého ročníku středních škol, tedy lidem ve věku okolo 15-18 let. Do programu je zařazována vždy jedna třída, pokud možno celá. Není vhodné žáky přesouvat mezi skupinami (třídami, které se programu účastní v jednom ročníku).
Program je rozřazen do pěti lekcí, dlouhých shodně dvě hodiny. Pokud se však rozvine slibná diskuze, nebo se žáci budou o dané téma zajímat více, je vhodné (pokud to všem vyhovuje), sezení prodloužit.
Lektorem by měl být nejlépe pracovník specializovaného střediska pro prevenci závislostí, ale může být nahrazen libovolnou osobou (obvykle učitelem), která má příslušné zkušenosti, vzdělání apod.
Program je utvořen jako celek, ale může být využito i jen některých jeho částí samostatně, nebo jej použít jako rámec a upravit jej podle potřeb školy.
Pro zkvalitnění prevence na škole doporučuji dbát také na kvalitní trávení volného času. I na střední škole je vhodné, když institut poskytuje různé zájmové kroužky se širokou volbou témat (sport, výtvarné činnosti…), nejlépe zadarmo a ve vysoké kvalitě. Pokud škola nemá možnosti (např. prostory či vybavení) je dobré alespoň upozorňovat na mimoškolní aktivity provozované v její blízkosti apod.
5.2.1. Návrh jednotlivých lekcí: •
Úvod -
představení studentů a lektora, vždy říci něco málo o sobě (ne pouze jméno)
-
nastínění problému závislostních typů chování, představení jednotlivých „závislostí“ s jasným uvedením kdy začíná závislost a zdůrazněním jejich škodlivých následků
-
dotaz na názor studentů na uvedený problém, následuje jejich konfrontace a diskuse o možných rozdílech mezi nimi 18
•
Sebepoznání
-
je dobré, aby si studenti nejprve ujasnili a uvědomili, jak nyní vidí sami sebe. K tomu je možné použít následující formulář21:
Jak se vidím nyní
Jaký bych chtěl být
S přáteli 1. 2. 3. Ve škole 1. 2. 3. Doma 1. 2. 2. Celkově 1. 2. 3.
Mé silné stránky
Mé slabé stránky
1. 2. 3. 4. 5.
21
„Metodika prevence ve školním prostředí“, K. Nešpor
19
Pozn. : Není žádoucí, aby studenti sdíleli výsledky s někým jiným, jedná se o dotazník jen pro jejich informaci. Je potřeba, aby na to byli upozorněni při rozdávání formulářů.
-
navazuje hra při níž se studenti stručně písemně charakterizují na lístečky. Ty se pak náhodně rozdají. Student charakteristiku přečte a nahlas hádá čí lísteček dostal.
-
důležité je také, jak je student viděn ostatními z kolektivu. K tomu opět poslouží lístečky. Ideální situace nastane pokud každý napíše svůj názor na všechny osoby. Názory mohou být anonymní i podepsané, tato možnost vede k větší otevřenosti a nebo naopak upřímnosti.
-
následuje otevřená debata o výsledcích; studenti mohou zjišťovat, proč jsou viděni právě takto
•
Sebeovládání
(jako základní příklad zde bude uvedeno zvládání hněvu a úzkosti, na stejném principu lze postavit nácvik zvládání i fyzické agrese apod.)
-
nejprve studenti ve skupinkách asi po pěti lidech hovoří o situacích, které u nich vyvolávají úzkost. Dále mohou uvádět tělesné stavy, které přitom pociťují (např. svírání žaludku, třesoucí se hlas, ruce; sucho v ústech …)
-
k lepšímu uvědomění vlastní úzkosti může posloužit tento dotazník, který lektor rozdá a na výsledky se ptá. Je důležitá otázka na důvod, proč student cítí úzkost, kdy je největší apod.
Jakou úzkost cítím?22 Situace
Velká
Střední
Malá
úzkost
úzkost
úzkost
Zkoušení nebo písemka. Říkat něco před celou třídou Říkat něco skupině lidí. Setkání s neznámými lidmi. 22
„Metodika prevence ve školním prostředí“, K. Nešpor
20
Začit konverzaci s někým do té doby neznámým. Někoho pochválit. Projevit sympatii. Pozvat někoho na schůzku. Požádat někoho o pomoc. Sportovní závody. Zpívat nebo hrát na nástroj před lidmi. Učinit důležité rozhodnutí. Říci v obchodě, že nevrátili peníze správně. Vrátit nefungující výrobek v obchodě.
-
lektor ukončí možnou diskuzi a požádá o popis situací, které u studentů vyvolávají hněv a tělesné projevy hněvu. Studenti jsou dotázáni, jak se s hněvem vyrovnávají.
-
lektor dále navrhuje následující postupy a o jejich vlivu hovoří se studenty.
•
Hluboký nádech a počítání do deseti (ne příliš nápadně)
•
Autosugesce např. „tohle zvládnu“, „jenom klid“, „nestojí mi za to rozčilovat se“ apod.
-
úzkost i hněv lze mírnit nejrůznějšími prostředky. K vhodným patří zejména relaxace. Lektor může vybídnout ke společnému jednoduchému cvičení:
Relaxační cvičení (trvá asi 7-10 minut) • Pohodlně se posaďte nebo položte na záda • Dýchejte zhluboka, do břicha a hrudníku • Vědomě uvolněte všechny svaly těla. Začít můžete od nohou, nebo hlavy. • Pak si představte nějaké klidné místo se všemi detaily (zpěv ptáků, šumění moře …) • Nepřemýšlejte nad časem a povinnostmi, to ohlídá lektor. • Zamyslete se nad situací, kterou jste označili jako vyvolávající pocit úzkosti a zkuste si ji v duchu přehrát a nacvičit (např. pozvání na schůzku)
Pozn.: Vhodné je relaxaci podpořit relaxační, či jinou příjemnou hudbou.
21
•
Sebedůvěra, asertivita, umění se rozhodnout
-
debata o sebedůvěře a sebevědomí: co si studenti pod těmito pojmy představují, jaké výhody mají lidé s těmito vlastnostmi, jak lze podle jejich názoru sebedůvěru posílit. Lektor se ptá na zkušenosti, zážitky, které ovlivnily jejich sebevědomí.
-
lektor dále doporučí následující postupy ke zvýšení sebedůvěry:
• Vnímat se realisticky • Nenechat se „převálcovat“ neúspěchy • Stanovovat si realistické cíle a pokoušet se jich dosahovat, nebát se chyb a chválit se -
drobnou zmínku lektor udělá i o schopnosti správného rozhodování. Studenti by měli popsat nějaké nedávné rozhodnutí a co je ovlivnilo. Lektor navrhne postup, jak řešit problémy. Příkladem může být následující postup, který vytvořil G.J.Botivin:
• Ujasni si, o čem máš rozhodnout • Uvědom si, co můžeš udělat a jaké máš možnosti. Uvažuj o co nejvíce možnostech. Opatři si k tomu potřebné informace. Domysli následky každého rozhodnutí.
• Vyber si nejlepší možnost a u své volby setrvej.23 -
dalším souvisejícím tématem je asertivita. Je možné začít výčtem výhod asertivity (lepší uspokojování vlastních potřeb, otevřenost, respekt okolí apod.), ale vhodnější je požádat studenty o popis situací, kdy měli sami se sebeprosazením problémy, nebo kterých byli svědky. Lektor se ptá, jak by tyto situace řešili dnes, a jaké výhody by z toho plynuly.
-
studenti se rozdělí do skupinek a hovoří o možnostech, jak druhého odmítnout, o něco požádat, projevit své pocity a také jak hájit svá práva (každé může být přiděleno jedno, anebo všechny řeší vše). Následně jsou požádáni o podělení se o své závěry s ostatními.
23
„Metodika prevence ve školním prostředí“, K. Nešpor
22
-
lektor se zmíní i o důležitosti mimoslovní asertivní komunikace (přiměřeně silný a zřetelný hlas, oční kontakt, přiměřená vzdálenost…). Může k tomu využít i následující tabulku:
Asertivita na mimoslovní úrovni24 Agresivní
Pasivní
Asertivní
Tón hlasu
Hlasitý
Tichý
Pevný
Oční kontakt
Přímý
Dívá se dolů
Přímý
Vzdálenost
Těsná
Značná
Spíše blízká, přirozená, nepříliš těsná
Výslovnost rychlost řeči
a Mluví
rychle, Nejistá,
někdy nezřetelně
váhavá, Klidná, zřetelná, bez váhání.
někdy neuspořádaná.
Výraz tváře
Hněvivý, napjatý
Prázdný,
Uvolněný a otevřený
bezvýraznost Tělesná pozice Napjatá ramena a Kulatá ruce,
ramena, Stojí zpříma, má uvolněná ramena
nakloněn svěšená hlava
v hlava je taká zpříma.
vpřed
•
Komunikační a sociální dovednosti
-
začneme pantomimou – studenti neverbálně vyjadřují své pocity a zbytek hádá, co tím bylo myšleno. Každý případ se pak rozebírá, lektor zjišťuje co studenty vedlo k závěrům.
-
lektor uvede následující tipy pro komunikaci:
• Dbát na soulad mezi slovní a mimoslovní složkou komunikace • Hovořit jasně a konkrétně • Zopakujeme to, co druhý řekl, vlastními slovy • Když něčemu nerozumíme, zeptáme se, co tím dotyčný myslel
24
„Metodika prevence ve školním prostředí“, K. Nešpor
23
-
studenti se rozdělí do skupinek. Jako téma je jim dána plachost, ostych ve společenských situacích apod. Studenti hovoří o vlastních tipech na její překonání, postřezích a problémech. Mohou být i vyzváni k sehrání scénky na určité téma (pochvala a její přijetí, jak začít konverzaci, pozvání na schůzku…). Ostatní pak scénku hodnotí.
-
lektor se následně zeptá na závěry, které žáci z předchozího vyvozují. Vše pak shrne, může i podle vlastního uvážení doplnit.
5.3. Hodnocení Program je určen pro první nebo druhý ročník středních škol. Je proto rozřazen do pěti na sebe nenavazujících útvarů, které trvají dvě hodiny. Umožňuje tak škole zařadit je jednou za dva měsíce což natolik nenarušuje výuku, ale zároveň umožňuje dostatečnou intenzitu programu.
Tento program je vytvořen na teoretické bázi. K zjištění a ověření jeho plné funkčnosti by bylo potřeba jeho vyzkoušení v praxi spolu s pečlivým sledováním výsledků studentů do něj zařazených a porovnání se studenty, kteří se programu neúčastnili. Toto sledování by muselo být dlouhodobé a pokud možno opakované.
24
6. Závěr Zpracovávat téma „závislostí bez substance“ bylo nesmírně zajímavé. Běžný člověk (jako já) se totiž nejčastěji dostane jen k útržkovitým, nepřesným, či nesrozumitelným informacím. Jakmile se však ponoří hlouběji, vyplave na povrch spousta nejzajímavějších informací, jejichž rozbor by vydal na mnohasetstránkovou knihu. Mou hlavní preferencí byla tudíž stručnost. Pokusila jsem se čtenáře zbytečně nezatěžovat a vybírala jsem proto ty z údajů, které jsem považovala za nejdůležitější a také ty, jež dobře charakterizují pocity osob závislých.
Celá teoretická část této práce byla tvořena jako podkladový materiál k jednomu z prvních bodů programu primární prevence (nastínění problému závislostních typů chování, představení jednotlivých „závislostí“ s jasným uvedením kdy začíná závislost a zdůrazněním jejich škodlivých následků ). Snažila jsem se tedy nejen o věcnost a přesnost jednotlivých informací, ale především o jejich jasnost a srozumitelnost pro studenty.
Tuto práci je možno brát jako zdroj základních údajů o závislostních typech chování, a také jako jistou pomoc při zabraňování jejich vzniku.
25
7. Přílohy: 7.1 Definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí Syndrom závislosti:
Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních
fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha ( často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky ( které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje. Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: a) silná touha nebo pocit puzení užívat látku; b) potíže v sebeovládání při užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky; c) tělesný odvykací stav. Látka je užívána s úmyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím užíváním této látky, případně dochází k odvykacímu stavu, který je typický pro tu kterou látku. K mírnění odvykacího stavu se také někdy používá příbuzná látka s podobnými účinky; d) průkaz tolerance k účinku látky jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolaného nižšími dávkami; e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky, nebo zotavení se z jejího účinku; f) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím ( depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení.
26
8. Seznam podkladových materiálů: 8.1. Použitá literatura: NEŠPOR, Karel. Metodika prevence ve školním prostředí. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. 2.vyd. Portál, Praha, 2003. NEŠPOR, Karel. Počítače, Internet a ochrana zdraví uživatele. Prague Internet World 2000, Praha, 2000 NEŠPOR, K., CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H. Problémy s návykovými látkami ve školním prostředí. Časná a krátká intervence. Sportpropag, Praha, 1998 NEŠPOR, K., CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H. Zásady efektivní primární prevence. Sportpropag, Praha, 1999. NEŠPOR, Karel. Závislost na práci. Grada, Praha, 1999. VAVERKA, L., STAVINOHA, R. Vliv mobilních telefonů na mládež.
8.2. Internetové odkazy www.medical-tribune.cz www.maturita.cz http://trichotillomanie.wz.cz www.help24.cz www.ordinace.cz www.zdravotnici.cz www.doktorka.cz www.rodina.cz
27
