2 1
Evangelický měsíčník | ročník 86/2010 85/2009 | cena 25 Kč | roční předplatné předpatné 290 290Kč Kč
Český Oscar Schindler Vánoční divadlo na cestách Nový zpěvník Příběhy Starého zákona
|7 | 16 | 20 | 28
Jednota Příchozí z venku, které u nás chceme přivítat, mají vědět: Když to a to přijmu, už sem patřím. A v ostatních věcech se mi nechává volnost, v tom jsem sám vítaným přínosem k pestrosti této církve. Obrys, čára kolem církve ji sice svým způsobem odděluje. Ale také znamená: Když tuto čáru překročím, jsem už bezpečně uvnitř. To považuji za mnohem lepší než zdánlivě doširoka otevřené dveře, za nimiž ovšem člověk cítí, že zde stále není doma, že přišel odjinud. Vyslovme se Tomáš Pavelka | 14
Slavnostní uvedení Jerzy Samiece do uřadu biskupa Evangelické církve a.v. v Polsku, které se konalo 6. 1. 2010 (Zjevení Páně) ve Varšavě. Zúčastnili se synodní senior Joel Ruml a tajemník pro ekumenu a zahraniční vztahy Gerhard Frey-Reininghaus.
3 ÚVODNÍK Ani jedna není stejná – T. Pavelka 4 NAŠE KAZATELNY 5 BIBLICKÁ ÚVAHA Tísněni, ale ne v úzkých – J. Ruml 7 ÚMRTÍ Zemřel hrdina Jan Jelínek 8 Z DOMOVA 9 ZE SVĚTA 10 REJSTŔÍK 15 TÉMA Vyslovme se – T. Pavelka 16 NAŠE CÍRKEV V REGIONECH Vánoční divadlo na cestách – J. Mamula 18 Z CÍRKVE 19 AKTUÁLNĚ Reakce na klamavý článek 20 GRATIAS AGIMUS Dík činíme tobě – L. Moravetz 23 DIAKONIE Diakonie ČCE uprostřed mezinárodních vztahů (1) – P. Vychopeň 22 AKTUALITY DIAKONIE 25 DIAKONIE Stýskáme si aneb O jednotě trochu jinak... – M. Balcar 26 NOVÉ KNIHY Jak se Martin Luther modlil – P. Filipi 27 RECENZE Ještě z loňského roku – I. Benešová 28 STUDOVNA Příběhy Starého zákona – P. Sláma 29 FEJETON Rybí fejeton – P. Brodský 30 SLOUPEK Kreace a rekreace – J. Hoblík
ÚVODNÍK
Ani jedna není stejná
T
otiž ani jedna sněhová vločka není stejná. Stejné není ani žilkování listů, ani otisky prstů a tak podobně. Musím říci, že mě to vždycky spíš děsilo. Zvláště u sněhových vloček. Vločku chytíte na dlani a před očima vám roztaje. A už se přesně taková nebude nikdy opakovat. Kdo si může dovolit namalovat každý den krásný obraz, napsat povídku nebo něco podobného a pak tím zatopit v kamnech? A další den zase. A u sněhových vloček nemluvíme o kousku denně, ale o miliónech za vteřinu (nechci už dál dráždit nikoho, kdo teď musel několikrát za den uklízet sníh). Kdo si může dovolit takové plýtvání; to nejhorší plýtvání, plýtvání nápady? Snad jen ten, kdo má nápadů nekonečně; kdo je nekonečně tvořivý, jak o tom konečně ve sloupku píše Jiří Hoblík. I v něčem tak nepatrném a něžném jako je sněhová vločka tak Bůh vzbuzuje bázeň a chvění. Naproti tomu člověk, který má neustále nové nápady, vyvolává v okolí spíše bolení hlavy a kyselý žaludek. U ničeho nedokáže vydržet, každý nový nápad se za chvíli rozplyne a je tu nový. Na rodzíl od vločky na dlani si nad tím spíše vzdechneme. A jéje, zase nějaký nový nápad. V čem je rozdíl? Každá sněhová vločka vzniká podle stejného pravidla. Ale prochází různým prostředím, kde se podle tohoto stále stejného pravidla různě mění. Snad si mohu dovolit říci: Jako by nám každou vločkou Bůh z nebe posílal vzkaz: Já jsem bez proměny. Držte se mých ustanovení. Na zemi vše podléhá proměně. Ale zůstanete-li zavěšeni na mne, z každého z vás vykvete na jeho rozdílné cestě, v jeho různých prostředích, neopakovatelný květ. Dodávám, na rozdíl od vloček, nikoli ledový květ.
ToP
NAŠE KAZATELNY
Radost, modlitby a díkůvzdání jsou možné za všech okolností
K
(1. Tes 5,16-24)
čemu nás tedy apoštol vede slovy: Stále se radujte? Myslím, že rozhodně ne k americkému „vždy s úsměvem“. Na této zásadě je sice chvályhodné, že učí člověka se ovládat a neotravovat druhým den, když ho něco otrávilo jemu. A my Češi, kteří považujeme téměř za svou povinnost tvářit se ustaraně, aby nám snad někdo ze závisti nezničil naše štěstí, bychom ji neměli lacino zesměšňovat a rozhodně bychom si měli více uvědomovat, co po sobě zanecháme v těch, kteří nás potkají. Ale myslím, že apoštolovi nejde o kultivaci našeho vnějšího vystupování, nebo jen o ni. On ten stálý úsměv totiž může být také jen maska, pod níž bublá ledacos. Člověk se křečovitě tváří, že to není, ale tím více jej to ničí, neboť s tím zůstává sám. Apoštol nechce, abychom žili v křeči. Ony totiž jsou i sbory, v nichž mít problémy je hřích. V těch se káže, že když někdo skutečně věří, čeká ho jen úspěch, zdraví, bohatství, štěstí. A když do nich někdo přijde a nemůže radostně hopsat s ostatními, tak není ten pravý křesťan. Nepřijmou jej, nevyslechnou, neřeší s ním v lásce jeho trable a pochybnosti, protože sami chtějí dál věřit tomu, že život s Kristem = život bez jakýchkoli těžkostí. Apoštol nechce, aby v Tesalonice či v Berouně bylo společenství křesťanů místem, kde se pěstuje taková iluze, a odkud vyženeme každého, kdo nám ji bere. Už proto ne, že káže Krista ukřižovaného a chválí lásku, která nehledá svých věcí. On členům sboru radí, aby se navzájem povzbuzovali, budovali, aby kárali neukázněné, těšili malomyslné, ujímali se slabých a se všemi měli trpělivost. A na této cestě se zažije hodně neradostného, nepříjemného. (…) Ale i jako děti nebeského Otce jsme v pokušení, že budeme k Jeho trůnu vysílat jen samé stesky. Proto apoštol vyzývá: Za všech okolností děkujte, doslova ve všem dobrořečte. (…) Pán je včera i dnes i na věky týž a je stejně bohatý ke všem, kdo Ho vzývají. Jeho dílo platí a Jeho dobrota a milosrdenství nás budou pronásledovat po všecky dny našeho života, vytrvaleji
než ti nejurputnější nepřátelé. A to si žádá pravidelný výraz v bohoslužbě sboru. Nicméně, je to řečeno i jednotlivým křesťanům do jejich životů. To mi nedávno připomněla kniha, která si nedělá nárok na to, že obsahuje hlubokou teologii, ale je lidsky teplou a prostě zbožnou beletrií. V jednom z dílů prožívá hlavní postava, anglikánský farář Tim Kavanagh, svízelné situace. Nedbá dostatečně na svou cukrovku a omdlí za volantem; zničí auto, zraní se, zláme kosti svému kolegovi od baptistů a zabije mu psa. Všechny smělé plány na důchod v misii vezmou za své, jeho manželka se promění ze spisovatelky v ošetřovatelku, dlouho je úplně bezmocný a neschopný vnímat, kolik lásky jej obklopuje. Za dost svých odpovědí na jednání svých bližních se musí jako duchovní stydět, ale smíření je nakonec možné. Když má po dlouhé době zase připravit kázání, nemůže se soustředit, nic ho nenapadá. Chce se utéci k milované epištole Timotheovi, a jak k ní listuje, padne na toto slovo: ve všem děkujte. A v neděli pronese jedno z nejstručnějších kázání, které vyzní asi v tomto smyslu: „Bratři a sestry, my děláme jednu velkou chybu, že děkujeme Bohu jen tehdy, když se nám něco líbí a je nám fajn. Ale máme děkovat ve všem – i tehdy, když se nám všecko hroutí a nevidíme na krok. A Bůh se k nám skloní, ukáže, že jsme se nemýlili, když jsme Mu nepřestali děkovat za Jeho lásku a nepřestali jsme věřit, že je k nám dobrý.“ Dodávám, že Bůh nechce, abychom Mu pokrytecky děkovali za všecko. Říci např.: „Pane, děkuji Ti, že je válka“, by bylo rouháním, ne modlitbou. Ale říci: „Pane, děkuji Ti, žes mne sem postavil, že jsi mocný, věrný ve svém milosrdenství a neproměnný ve své lásce, že trváš na svých povoláních a darech a dokonáš za mne,“ lze vždycky. Vždycky to je pravda a vždycky to uvolní cestu Jeho proměňující moci. I my se můžeme spolehnout na věrnost Boha pokoje, který nás v Kristu povolal za své vyslance a vyslankyně, a ne na svoje chabé síly. Můžeme si také být jisti, že si to nerozmyslel a nikdy nerozmyslí, a že si také nikdy nerozmyslí to, že máme být hosty na nebeské svatbě Jeho Syna, že máme být Jeho sourozenci a obdržet spolu s Ním dědický podíl v nové zemi a v novém nebi. To jen my jsme s to na to zapomenout, přestat s tím počítat jako se svým cílem. Ale On ne.
D. Ondříčková, Beroun
Vybrala gm
BIBLICKÁ ÚVAHA
V
2. KORINTSKÝM 4,8-11
Tísněni, ale ne v úzkých
šimli jste si barevnosti dětského světa? Přesto dítě vidí věci jinak a někdy říkáme, že je vidí černobíle. Pak jsou dobro a zlo, pravda a lež jasně oddělené a dítě zřetelně ví, kde stojí a čemu fandí. Takový svět je dětský a dětem je v něm dobře. Je to možné nejen tím, že je to složitější teprve čeká, ale také tím, že v láskyplné rodičovské péči jsou chráněny před šíří možností a vlastně i před poznáním skutečnosti, že nic není tak jasné, černobílé a jednoznačné. O takový dětský přístup nikdy nepřijdeme, všichni se k němu rádi vracíme, proto bereme do rukou pohádky. Také tam je dobro od zla přesně odděleno a vždycky zvítězí. Dospělého to potěší, potřebujeme si to připomínat. Po zavření pohádkové knížky nám však nezbude nic jiného, než se zase vrátit k tzv. realistickému pohledu na skutečnost, vidět z většího záběru, do větší šíře. Při tom vynikne barevnost, krásná barevnost. Ale za ni platíme daň. Protože vidíme také tu nejednoznačnost, v níž k dobru vede víc cest, směšování dobra a zla je častější než jejich oddělování, nacházení východisek je komplikovanější a někdy téměř nemožné. Podívejte se na tuto chodbu. Pochopitelně že není zbytečná. O jejím účelu nechci mluvit. Spíš o tom, jak člověka sevře, když do ní vstoupí. Odsud se nedá odejít, kdy se člověku namane. Ta chodba má své východy, ovšem ne tam, kde by vyhovovaly třeba mně. Když chci odsud, tak si musím východ najít a dojít si k němu. Tísnivě potom nepůsobí jen tato chodba, podzemí, beton, ale především ta nutnost podřídit se. Jako by se tady na člověka tlačila taková zvláštní nesvoboda, téměř nevítaný stav, vždyť všichni chceme být svobodní... a najednou tohle! Dospěle se dívat na život, na svět nebo na nový rok před sebou, to znamená smířit se s tím, že za své vezmou všechny představy o jednoduchosti života a bezbřehé svobodě. Dospěle se dívat vstříc novému roku znamená počítat s tím, že to bude zase rozmanité, místy radostné, místy tísnivé, někdy sužující. Nikomu z vás nemusím říkat, že nás čeká rok plný překvapení, zvratů, radostí a pochopitelně i ran. Bude to pestré. Ovšem málokdo si dovolí
říci, že ať přijde cokoliv, že ho to nepoznamená, nepodrtí nebo nepřemůže. Nikdo z nás nevíme, kolik sil máme ještě v rezervě. Zvlášť když tu pečující a chránící rodičovskou náruč už dospělý člověk nevyužije a někdy už ani nemůže. Jeden dávný apoštol napsal kouzelnou a podmanivou pasáž, v níž rozvinul to, čím ho obohacuje Bůh působící skrze Ježíše. Maně tím onen apoštol také vysvětlil, proč si může dovolit ten luxus dívat se na svět dospěle, realisticky a přitom se cítit šťastně, svobodně a bezpečně, téměř jako dítě. On tehdy napsal: Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. (2K 4,8-11) Když nad tím přemýšlím, vím, jak těžko se tento jeho přístup vysvětluje. V jádru však je cítit, že za tím něco je, že v tom není takový ten laciný optimismus – „klid, bude dobře!“ Apoštol mohl tak mluvit, protože pro jeho nahlížení do budoucna byla hodně důležitá Ježíšova smrt. Sám se s ní ztotožnil jako s významnou součástí Boží záchrany pro člověka. Až tak, že viděl, že to nejhorší už bylo! Smrt už byla, už se stala! Všechno co následuje, už není tak zlé! To si promítl do svého života. Když to udělal, vnesl si do té nejednoznačnosti života a rozhodování něco jasného a pevného. Přeji vám jediné – přijměte nový rok jako dar, jako příležitost pro život opřený o dobrou Boží vůli, která jediná umožní, aby krize, tísně, nejistoty, strachy, nerváky a stresy měly konec a na jejich koncích jsme stáli lepší než na jejich začátcích. A mohli si pak třeba zpívat a těšit se ze všeho, co zůstává za námi jako něco, co už nebude. Protože díky Kristu to horší už skončilo. Joel Ruml (Novoroční sváteční slovo – ČT 1, 1. ledna 2010)
ČESKÝ OSCAR SCHINDLER ÚMRTÍ
Zemřel hrdina Jan Jelínek
V
léčebně pro válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze zemřel ve čtvrtek 3. prosince 2009 farář Českobratrské církve evangelické Jan Jelínek. Sedmadevadesátiletý podplukovník Svobodovy armády zachránil za druhé světové války na své faře v Kupičově na Volyni život desítkám lidí. Jeho seznam zachráněných osob se rozrostl až na dvě stovky. Volynští Češi přirovnávají jeho činy k těm, které v případě svitavského německého rodáka proslavil na filmovém plátně režisér Spielberg. Jan Jelínek nikdy nedělal rozdíly mezi lidmi, ať byli jakéhokoli vyznání, národnosti, rasy či přesvědčení. Jeho fara se za druhé světové války stala
jako dělník, ale nikdy si na svůj osud nestěžoval. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek ocenil 22. července 2008 podplukovníka Jana Jelínka Plaketou náčelníka Generálního štábu a Laudi Memorabilis za neokázalé a nezištné hrdinství a skutky, jimiž zachránil desítky lidských životů, nejen za druhé světové války, ale i v pohnutém poválečném období. Pohřeb Jana Jelínka se konal 17. prosince ve 13.00 hodin v kostele v sněhem zavátém Oráčově. Se svým farářem se v plném kostele loučili kupičovští rodáci, oráčovští i mnozí další, kteří mohou Bohu děkovat za tohoto Jeho mimořádného svědka. Pohřbu se účastnil synodní senior ČCE
útočištěm mnoha pronásledovaných, kteří mu vděčí za svůj život. Vždy věřil, že je pod ochranou Boží. Židovským obyvatelům kovelského ghetta vozil potraviny i přes nebezpečí, že bude zajat německými hlídkami. „Nevím, proč jsem to dělal, prostě musel jsem,“ odpovídal na otázku, co ho bez ohledu na ohrožení vlastního života i života jeho blízkých vedlo obětavě pomáhat druhým lidem. V roce 1944 se vypravil za blížící se frontou, aby nabídl dobrovolný vstup kupičovských občanů do Československé vojenské jednotky. Do armády vstoupil i se svojí manželkou. Za své názory, které nikdy neskrýval, byl v 50. letech několikrát vyšetřován StB a nakonec v roce 1958 odsouzen na dva roky vězení za pobuřování. Při práci v dole utrpěl těžký úraz páteře. Po propuštění pracoval deset let
Joel Ruml, náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Vlastimil Picek a hlavní kaplan Armády České republiky. Kázal emeritní synodní senior Pavel Smetana, jenž patřil k těm, kteří bratra Jelínka doprovázeli v jeho posledních měsících a dnech. Jakožto vyznamenanému podplukovníku vzdala Armáda ČR Janu Jelíkovi vojenské pocty: U rakve se střídala čestná stráž, vyprovázely ji čestné salvy, nastoupená jednotka s rozvinutou zástavou a vojenská hudba. Dobrý boj bojoval, běh dokončil, víru zachoval. Nyní je pro něj připraven vavřín spravedlnosti.
Mira Třebická, ToP (více o životě Jana Jelínka v jeho knize Pouštěj chléb svůj po vodě – Mé vzpomínky)
PODĚKOVÁNÍ
Hodslavice po půl roce Poděkování všem, kteří pomohli
M
oje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit..“ (Ž 109,30) Na Štědrý den už to bylo půl roku, co se přehnala přes Hodslavice a další obce v okrese Nový Jičín, povodňová vlna a nadělala plno spouště. V první chvíli po opadnutí vody jsme si vůbec neuvědomili, co to pro nás, postižené, znamená a bude znamenat. S velikým překvapením jsme prožili a museli přijmout skutečnost, že se nám během půl hodiny změnil život a zaběhnutý stereotyp. Teď, po půlroce, když už jsme se jakž takž vzpamatovali a mnozí už provedli nápravy povodňových škod, je čas připomenout i ty, kteří nám postiženým přišli bezprostředně po opadnutí vody na pomoc. Setkali jsme se s nebývalou solidaritou a velkým nasazením lidí. Chci zde na tomto místě především poděkovat našemu bratru faráři Lubomíru Červenkovi a mládeži z evangelického sboru, kteří přišli hned ráno po povodni a bez velkých řečí začali s nezbytným úklidem. Následně byl bratr farář prvním, který pořídil soupis zaplavených domů v Hodslavicích a zmapoval situaci postižených rodin. Spolu s Charitou Hodslavice a katolickým farářem Kasperkem zorganizovali první povodňovou sbírku a osobně přinesli pomoc do zaplavených domů. Bratr farář, znalý situace z povodně v roce 1997, kterou prožil v Přerově, také ihned začal organizovat dodání vysoušečů a dobrovolnickou pomoc ve spolupráci s Diakonií. Už třetí den po povodni jsme
OZNÁMENÍ F-nadace rozdává 1 milion Kč ve výběrových řízeních pro rok 2010 F-nadace vyhlašuje výběrová řízení na poskytnutí nadačních příspěvků na podporu vzdělávacích a evangelizačních programů: 1. Podpora sociálně slabých účastníků vzdělávacích programů 2. Podpora vzdělávání pracovníků neziskových organizací – externí programy 3. Podpora vzdělávání pracovníků neziskových organizací – interní programy 4. Podpora vzdělávacích programů pro děti a mládež NOVĚ: 6. Podpora pořízení evangelizačních materiálů
měli v domech vysoušeče a začali jsme intenzivně vysoušet mokré stěny. Jeho pomoc ale ani tím nekončila, pravidelně po dobu dalších nejméně tří měsíců navštěvoval rodiny, kde byly vysoušeče, a kontroloval, jak vlhkost ustupuje. Děkujeme i všem dobrovolníkům, kteří na výzvu Diakonie přijeli asi 4. den po povodni a zapojili se podle potřeby do odstraňování následků nejen v Hodslavicích, ale i v Životicích. Chci říct, že obětavost, s jakou jsme se setkali v prvních dnech po povodni, byla pro nás postižené něčím neuvěřitelným, kdybychom to nezažili na vlastní kůži a nebyli přímými účastníky. Pomáhali nejen rodinní příslušníci, ale i úplně cizí lidé. Stalo se, že nosili jídlo, boty, oblečení (těm, kteří neměli co obout a obléct, když jim boty plavaly). V neposlední řadě nemohu zapomenout ani na množství finančních darů, které přišly do Hodslavic z nejrůznějších koutů Čech i Moravy. Milí bratři a sestry v Kristu, kteří jste přispěli do povodňových sbírek, vězte, že jste nám velice pomohli a vděčně vás předkládáme na modlitbách našemu Pánu. Do nového roku 2010, přeji nám všem, kteří jsme byli zaplavení i těm, kteří jste se podíleli na pomoci s odstraňováním škod, abychom vykročili s vděčností a radostí, že stále platí slovo proroka: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: „Neboj se, já jsem tvá pomoc.“ (Iz.41,13). Libuše Palacká
Uzávěrka příjmu přihlášek je 19. února 2010. Pro uzávěrku je rozhodné datum doručení do e-mailové schránky F nadace. Pro přílohy zaslané klasickým způsobem je rozhodné datum odeslání z pošty. Pokud vás programy zaujaly a chtěli byste se jich zúčastnit z druhé strany – být spolu s námi dárci, kteří tyto aktivity podporují, prosím, kontaktujte nás. F- nadace pokračuje v získávání prostředků pro podporu evangelizační služby Reinharda Bonnkeho číslo účtu veřejné sbírky: 195 827 736 / 0600 Více najdete na www.f-nadace.cz Pokud vás cokoliv o těchto programech zajímá, obraťte se na nás – rádi poskytneme bližší informace. e-mail:
[email protected] (výběrová řízení 1-4, 6)
[email protected] (podpora služby Reinharda Bonnkeho) tel.: 224 210 829 (záznamník)
OZNÁMENÍ
Ex archivis ecclesiae V prosinci 2009 vydala Synodní rada ČCE sborník Ústředního archivu ČCE „Ex archivis ecclesiae. Sborník příspěvků historiků a archivářů k dějinám Českobratrské církve evangelické a jejích předchůdkyň, evangelických církví augsburského a helvetského vyznání v českých zemích“. Sborník je možné zakoupit za cenu 120 Kč (včetně DPH): – v Ústředním archivu ČCE (Jungmannova 9, Praha 1) – během konání farářského kurzu v lednu 2010 – na synodu ČCE v květnu 2010.
Z DOMOVA
Ekumenismus musí více zviditelnit duchovní dimenzi Proběhl 12. studijní den Ekumenické rady církví Profesor ETF UK Pavel Filipi přednášel během 12. studijního dne Ekumenické rady církví na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy o budoucnosti ekumenismu v ČR. Ve svém příspěvku promluvil i o spolupráci a rozdílech v ekumenickém procesu. „Již neplatí, že čím více subjektů, tím větší soutěživost a větší kvalita,“ řekl. „Století ekumenismu to jasně ukázalo.“ Jako příklad uvedl zakládání učilišť pro střední kádry jednotlivých evangelických církví. Každá z církví mrhala prostředky na své vlastní učiliště, namísto toho, aby se postupovalo společně a vybudovalo se jedno učiliště, sloužící všem, uvedl. Dalším případem bylo zakládání nových středisek církevní práce, které probíhalo podle vzorce „každý za své (nebo za zahraniční) a pro své“. Pavel Filipi připomněl případ Jižního Města v Praze, kde z koordinované ekumenické snahy o církevní centrum vznikla celkem tři centra. Nezávislý postup bez vzájemné spolupráce je podle jeho slov špatné svědectví před sekularizovanou českou společností. Současnou situaci v České republice přirovnal profesor Filipi k situaci konce 19. století, v níž se začal rodit ekumenismus. Mladé Čechy nezajímají rozdíly mezi církvemi, přitahují je malé individuální skupinky, osobní příběhy a různé druhy spiritualit včetně těch východních. Rozhodně je pak odpuzuje jakýkoliv jasně vyhraněný postoj, konstatoval a dodal, že „ekumenismus musí více zviditelnit svou dimenzi duchovní a základovou dimenzi lokální, kde lidé překračují v minulosti narýsované linie.“ ib/Křesťan dnes
Alianční týden modliteb Od 10. do 17. ledna 2010 se koná Alianční týden modliteb. Na něj navazuje od 18. do 25. ledna 2010 Týden modliteb za jednotu křesťanů.
Noc otevřených kostelů Letos Ekumenická rada církví navrhla pro Prahu termín 18. ledna. Posláním a myšlenkou akce je otevřít kostely a synagogy v čase, který nemusí být úplně obvyklý. Do akce se lze zapojit také v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů. (ib)
Knihovna v Plzni nechá zrestaurovat vzácnou Melantrichovu bibli Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje získala peníze na restaurování vzácné Melantrichovy bible. Takzvaná Melantriška, jež patří k nejvýznamnějším vydáním Bible v renesančních Čechách, je z roku 1549 a v republice se jich dochovalo zhruba 30. Kniha uložená v Plzni je cenná nejen obsahem a ručně kolorovanými dřevořezovými ilustracemi, ale i pozdně gotickou vazbou, jedinou ve fondu knihovny. ČTK o tom informovala Marie Hálová z pracoviště historických fondů. „Jedná se o první Melantrichovo vydání překladu Bible do češtiny. Na tomto vydání byl nucen spolupracovat s Bartolomějem Netolickým, protože to byl jediný tiskař v Čechách, jenž směl v té době tisknout,“ uvedla. Kniha je součástí fondu starých a vzácných tisků a podle Hálové dokládá vývoj jazyka. „Je to překlad do češtiny, což byl jakýsi prubířský kámen vyspělosti jazyka. Každé vydání se většinou vždy trochu vylepšovalo, takže na základě vydání se dá sledovat vývoj českého jazyka,“ uvedla. Stav Melantrišky z fondu Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje je extrémně špatný. Má poškozenou gotickou vazbu, papír tisku je zašpiněný a silně potrhaný. „V tomto stavu není možné knihu zpřístupnit veřejnosti,“ uvedla Hálová. Restaurátorka knihu rozebere na jednotlivé listy, které dezinfikuje a odkyselí. Potrhané části scelí, chybějící dolije papírovinou a poté obnoví vazbu. Práci by měla dokončit na podzim. Kompletní zrestaurování vzácné Bible vyjde knihovnu na 109 000 korun. Peníze na záchranu knihy získala z projektu Plzeňského Prazdroje. Ročně se jí za normálních okolností povede zrestaurovat jednu vzácnou knihu. Díky mimořádné dotaci z Norských fondů vloni zrestaurovala šest svazků, letos nechá zachránit dalších pět. ČTK
ZE SVĚTA
Zemřel holandský teolog Edward Schillebeeckx Holandsko. Ve věku 95 let zemřel 28. 12. v holandském městě Nijmegen známý teolog Edward Schillebeeckx. Tento dominikán v polovině šedesátých let podnítil vznik Nového holandského katechismu. Je známý i díky svým knihám o osobě Ježíše Krista. Jeho teologické práce se koncentrují na problém uvažování nad křesťanskou vírou ve světle současné kultury a na otázky, jak je možné víru interpretovat v různých kulturních kontextech. V sedemdesátých letech byla jeho teologie považovaná za „teologii praxe“ pro jistou blízkost k marxistické teorii a k teologii osvobození. Jeho pravověrnost byla zpochybněná poté, co byl obviněný z negování Kristova zmrtvýchvstání jako objektivního faktu víry. K jeho nejznámějším dílům patří – Kristus, svátost setkání s Bohem (1960), Přístup k Ježišovi z Nazaretu (1972), Ježiš, historie žijícího (1976), Kristus, historie nové praxe (1977). christnet/(ath)
Malajsijská vláda odsoudila útoky na křesťanské kostely Kuala Lumpur. Malajsijská vláda ostře odsoudila útoky na křesťanské kostely, které se odehrály v posledních dnech a které nemají v zemi obdobu. Zároveň ujistila zahraniční vlády o své oddanosti náboženské svobodě pro menšiny. Ministerstvo vnitra na schůzce s asi 70 zahraničními diplomaty podle agentury AP ujistilo, že vláda má situaci pod kontrolou. Útoky na křesťanské kostely začaly v pátek 9. ledna, pokračovaly o víkendu a nejnovější je hlášen z jižního státu Negri Sembilan, kde neznámí pachatelé zapálili hlavní vchod do místního evangelického kostela. Náboženské násilnosti vyvolalo nedávné rozhodnutí soudu, který povolil užívání slova Alláh ve smyslu bůh v malajsijských katolických novinách. Muslimové s výrokem soudu nesouhlasí a tvrdí, že arabské slovo Alláh mohou používat jen lidé vyznávající islám. Malajsijské ministerstvo vnitra 11. ledna ujistilo, že bude chránit nedotknutelnost náboženské různorodosti v zemi, a oznámilo, že policie zesílí hlídkování u kostelů a mešit v celé zemi. Za útoky na kostely podle jeho vyjádření stojí extremisté, kteří chtějí narušit rasovou harmonii v zemi. Malajsie je často dávána za vzor pro další muslimské země díky svému ekonomickému rozvoji, který až dosud šel ruku v ruce s poklidným soužitím příslušníků různých národností a vyznání. Pouze asi jen devět procent osmadvacetimilionové malajsijské populace
jsou křesťané. Muslimů je přes 60 procent a většinou to jsou etničtí Malajci. Zbytek jsou etnicky převážně Číňané a Indové vyznávající buddhismus, hinduismus a další víry. christnet/(vlu)
Zaměstnanci londýnské City si nechali posvětit své nástroje – mobilní telefony Londýn. Zaměstnanci londýnského finančního centra City si 11. ledna mohli nechat posvětit své mobilní telefony při mimořádném církevním obřadu anglikánského kněze v místním kostele. Informovala o tom agentura AFP. Ojedinělého obřadu v kostele svatého Lawrence Jewryho ze 12. století se zúčastnilo kolem 80 lidí, kteří při požehnání zvedli své mobily nad hlavu, řekl kněz David Parrott. Nápad uspořádat tento obřad se zrodil ze staré křesťanské tradice, podle které si pracující krátce po Vánocích přinášeli své pracovní nástroje, jako třeba pluh, a nechávali si je posvětit. „Rozhodli jsme se uspořádat tento obřad přizpůsobený naší době. Modlil jsem se za lidi, kteří používají moderní technologie, a za ty, kteří je dělají funkčními,“ vysvětlil kněz. Vzhledem k povaze obřadu si farářovy ovečky směly výjimečně ponechat v kostele zapnuté mobily, ale jen v tichém režimu, dodala AFP. ČTK/gm
OZNÁMENÍ
Setkání s náměstkyní MŽP k vyhlášení programu zateplení veřejných budov (www.opzp.cz) Na 21. 1. 2010 připravujeme setkání s Ing. Rut Bízkovou, náměstkyní ministra MŽP, kde budete mít možnost seznámit se s podrobnostmi o podmínkách udílení dotací. Setkání se uskuteční ve čtvrtek 21. ledna od 18:00 v kostele ČCE Praha 1 – Staré Město (Salvátorská 1) v dolní levé sakristii. Na setkání bude účasten také zástupce firmy poskytující poradenství při zpracování žádostí o dotaci. K setkání jsou zváni všichni, kteří se zajímají o danou problematiku, uvažují o zateplení některé církevní budovy (i do budoucích výzev – očekáváme další výzvu na začátku roku 2011 – je možné si mezitím v klidu připravit veškeré podklady, projektovou dokumentaci apod.), úpravě parků, církevních zahrad, výměně otopného systému a pod. Jsou zváni faráři i členové. Kontakt: Miriam Richterová, fundraiser, miriam.
[email protected], tel: +420 724 949 688
REJSTŘÍK
Vtělení
AKTUÁLNĚ Církev okradená Na Kubě byl zatčen významný disident
Mamula, J.
1/16
ib
9/15
Noví duchovní
ToP
8/5
Noví duchovní (dokonč.)
ToP
9/4
Sláma, V.
9/44
Dus, J., Feltl,J.
9/15
(ib)
6/8
Podobenství o Boží milosti Za dva pytle cementu na osm let Zlaté srdce pro Evropu ANKETA Ohlédnutí členů synodní rady
ToP
9/8
BIBLICKÁ ÚVAHA
Co byste si přáli k Vánocům?
Čemu byste se ještě chtěli naučit?
9/24
Jak by vám bylo bez počítače?
4/15
Jsme jako křesťané málo misijní?
2/21
Kolik dítěte ve vás zůstalo?
1/26
Na co vám vždycky chyběly peníze?
6/18
Při jaké činnosti na sebe dokážete zapomenout?
7/13
Za jakých okolností jste ochotni respektovat autoritu?
3/17
Za koho nás lidé mají?
5/21
10/5 5/5
Keřkovský, J.
2/5
Bárta, M.
12/5
Kdo bude jako dítě
Ženatý, D.
1/5
Boží péče o člověka a z ní plynoucí radost ze života
Nebudeš se ničemu takovému klanět
Wolf, O.
4/5
Dárek? Koruna a kříž
Mamula, J.
3/5
Tejkal, A.
8/5
Diakonická křesťanská služba v časech totalitních
Peníze vyřeší všechno
Brož, M.
6/5
Smetl do moře koně i s jezdcem
Bárta, Z.
11/5
Červenka, L.
Buďte připraveni dát odpověď Jezte tučná jídla
Nové víno do starých měchů Pamatuj na den odpočinku
Žák není nad učitele Že se dobrovolně sešel lid, oslavujte Hospodina
12/28
EG
2/30
Schwarz, K.
10/34
Diakonie a misie
Šourek, D.
2/28
Diakonie ČCE se zapojila do pomoci
Abdalla, L.
7/25
9/5
Diakonie v Rumburku
Grollová, E
7/24
Brož, M.
7/5
Humanitární činnost ČCE a Diakonie ČCE
Mutlová, O.
8/30
Šourek, D.
5/24
ToP
7/16
Erdinger, M.
11/30
Lammelová, A.
3/24
Benešová, G.
9/40
Žáková, J.
3/24
jam
1/28
Pomoc, všichni chtějí moje peníze
Grollová, E
12/28
Průvodkyně na cestě domů
Kaucká, A.
3/26
Gruber, J.
11/32
Tomášová, V.
2/28
Image církve a diakonie
CÍRKEV A ETF UK Stávka na fakultě
DIAKONIE Černohorský, J.
CÍRKEV A STÁT Abraham Kuyper
12/16 8/19
Bartoš, K.
Aby viděli a vzdali slávu Otci
12/17
Co děláte v neděli?
Klobása, L.
A kdyby ty dny nebyly zkráceny
ToP
CO SI MYSLÍ
Jak vznikala Diakonie ČCE Marnotratný otec hledá syna
Plecháček, J.; Plzák, M.
11/16
My z Azylu školou povinní Nevěřila svému štěstí
CÍRKEVNÍ ROK
Odsouzeni ke spolupráci
Pavelka, T.
3/9
Sedláčková, M.
11/36
Kam zmizelo to tělo
ToP
4/10
Láska, která byla před lidmi
ToP
6/11
Bureš, P.
10/25
Připomene nám všecko
ToP
5/9
Společně jen do ráje!
dia
8/32
Těla bujnosti zkrocuj kázní
top
2/9
Třicet let krásy a síly
top
1/21
Středisko křesťanské pomoci v Praze
Roytová, L.
3/22
Ať nyní sestoupí z kříže Jeho příchodu nic nezabrání
Něco za něco, slepičko
10
Slovácký Betlém Sociálně terapeutická dílna v Restauraci Klobouk
V Presbyterní církvi v USA
Grollová, E
4/16
Hoblík, J.
12/21
DISKUSE Překládání je vykládání DOBROVOLNICTVÍ „Člověk štědrý“ a Fair trade
3/32
Ženevské žalmy k 500. výročí J. Calvina
Moravetz, L.
10/27
85 let jednoho života Církvi věrná intelektuálka
EKOLOGIE
Co je v té kacířské knize Zálabová, S.
4/8
Gratulace ideologovi
Jedna naděje v Kristu
9/12
Hlaváč, P.
10/23
1/17
Šebesta, P.
2/34
Grögerová, V.
3/31
Zikmund, V.
5/32
Pochopit co děsí, baví, těší
Dušek, P.
10/17
V duchu Debory
Balcar, A.
10/22
Vděčná víra a vzpomínky. 95 let br. Severina Tůna
Ondra, J.
2/34
Čejková, M.
9/14
(ib)
11/9
Kašper, J.
11/19
Valeská, O.
11/15
Kupka, J.
1026
Hrudka, P.
3/33
Kirschner, J.
12/8
Mohutná exploze aktivit. 80. nar. far. Líbala
Nemusíme zůstat na okraji
Gallusová, L.; Balahura, M.; Ruml, J.
10/8
Neochvějný kazatel. Bratr farář Amos Tejkal osmdesátníkem
Noc otevřených kostelů
Chrást, O.
1/8
Pokušení cítit se v rozdělení příjemně
Nyomi, S.
7/8
Představitelé církví navštívili Brusel
Calda, M.
2/16
(ib)
2/7
Benešová, I.
3/14
Noko, I.
7/8
3/30
Kostelecký, J.
Modlitba za domov
O mém prvním setkání s E. Pellarovou
K ZAMYŠLENÍ
EVANGELICKÁ AKADEMIE Školička nanečisto
7/17
Miroslav Rozbořil osmdesátníkem
1/6
Vysoká cena za reformaci
Melmuk, P.
8/3
Hübner, M.
Quo vadis, Cuba?
5/32
Roskovcová, L.
11/23
Příspěvek církví k otevřené občanské společnosti
9/28
Kytička kopretin pro pro Joela Pokorného
(ib)
Máme společný duchovní vkus
Palatý, M. Otterová, E.
Kristus nás zná lépe. ThDr. J. Doležal osmdesátníkem
EKUMENA
Když se Východ stal Západem
Dušek, D.
JUBILEUM Lukášová, V.
DOKUMENT
Ekoteologie – Odpovědnost za Boží stvoření
Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým
(ib)
3/6
FAKTA
Mistr Jan Hus a jeho pravda ve 21. stol. Poselství přednesené Petrem Brodským Ticho po pěšině KDYŽ SE ŘEKNE
Občanská neposlušnost
11/22
Svobodná Evropa K ZAMYŠLENÍ
FEJETON Čarodějův učeň
ToP
4/27
Češi jsou smějící se bestie
Démon zahrádkářství
ToP
7/26
Hledání Boha KOMENTÁŘ
GENERACE Růžička, M
10/16
Duch Husova Domu
Hübner, M.
3/12
Hlaváč, P.
7/12
Město Boží, ty jsi štít
Mamula, J.
12/31
10/14
Není učedník nad mistra
Mamula, J.
9/23
Šorm, Z.
11/14
Pokání za 1,2 milionu
Mamula, J.
5/8
Pomáhat pomáhat
Šimr, K.
7/12
Sláma, P.
3/12
Tenkrát na Rujáně
Lukášová, V.
8/18
Spousta věcí zadarmo
Pavelka, T.
1/20
ToP.
1/18
Úsilí diplomatických zkratek
Hübner, M.
2/8
Z cizího krev neteče
Mamula, J.
2/8
Férová, E.
12/34
Zapomenuté výročí
Hübner, M.
1/20
Akce Kulak Evangelické brigády Jak být outsiderem a užít si to Můj 17. listopad 1989
GLOSA Soukromý generační hrdina HUDBA Ohlédnutí za sbormistrovským kurzem
S rizikem vypískání ukazovat směr
11
Zdánlivě neefektivní
KULTURA Film ve znamení ryby Jak se vám líbí? Kutnohorská výstava o Bibli Milujte hosta
Kosovu. Spolu kolem sporáku Zatopené oblasti. Povodně na vlastní kůži Ženevě. Jean Calvin=Jan Kalvín
Exulant v Novém Městě pod smrkem
6/4
Bible21 a předběžná úvaha o ní
Hoblík, J.
3/27
Musí se církev nechávat korumpovat technikou?
Bláha, P.
4/13
Odpověď na repliku Z. Šorma
Hoblík, J.
4/24
Pavelka, T.
1037
pes
1/17
Dědič, M.
6/10
Církevní tajemník se záchodovým papírem
Špirko, P., Malina, K.
7/27
Lidi, nedejte se
Špirko, P., Malina, K.
1/39
Nedojedený guláš
Špirko, P., Malina, K.
4/31
Přes Východ na Západ
Malina, K.
11/39
Přes Východ na Západ II
Malina, K.
12/35
Ruský car v Praze
Špirko, P., Malina, K.
10/38
Tomáš Bísek na trase NY-Telecí-Glasgow
Špirko, P., Malina, K.
3/39
Uvěznění faráře Jaromíra, Dusa
Špirko, P., Malina, K.
2/43
Za 2 vteřiny na 2 roky
Špirko, P., Malina, K.
8/39
Zakazuje se! Konec nejslavnější neznámé kapely
Špirko, P., Malina, K.
6/23
Špirko, P., Malina, K.
5/39
Pb+
3/10
Hrubantová, D.
3/6
Hoblík, J.
3/37
Kdo vyklátí modly v srdci
Pavelka, T.
5/22
Loupežné tažení venkovem
Pešout, L.
6/18
Hübner, M.
9/37
ToP
6/15
Hoblík, J.
2/23
Brož, M.
11/22
Pavelka T.
8/37
NÁZOR
Fér, J.
9/32
ToP
29
Kirschner, J.
2/18
Ruml, J.
8/14
Čípová, D.
9/40
Zmlkni a utiš se
Pokoj, pokoj – a žádný pokoj není Tato zkušenost církvi prospěje Znovu liberalizace personálního fondu NEJEN DĚTEM
Veber, P.
NAŠE CÍRKEV V REGIONECH Aj, čas vzácný přišel
1/4
12/26
NÁŠ ČLOVĚK V... Belfastu. Křesťanství v zemi keltského tygra
Vymětal, M. Lukášek, M. P.
Benešová, I.
Brodský, P.
12/16
Balcar, A.
7/14
Parrésia znamená otevřenost řeči
Mamula, J.
9/29
Tábore, tábore, na tebe se nezapomíná
Mamula, J.
8/22
Otter, J.
4/4
Fér, M.
9/4
Lukášek, M. P.
2/4
Hod Boží svatodušní
Trusina, J.
4/4
Jak se vyhnout zradě
Šorm, Z.
7/9
Matuška, R.
9/4
Mostecký, A.
1/4
Klinecký, P.
1/4
Pešout, L.
8/4
Zavřené hranice
Matuška, R.
9/4
OKÉNKO ZAHRANIČNÍCH SBORŮ
Nemluvme naprázdno
Malý, J.
8/4
Diamantová
Neustupovat tvrdosti
Klíma, L.
9/4
PASTORACE
O svědectví a zastánci
Vítek, J.
7/9
Rok nemocniční kaplankou
Rokycana, J.
8/4
POLEMIKA
Hus, J.
7/9
Trpící Bůh jako „popletenina“
Plevel mezi pšenicí
Ondra, L.
10/4
Pokušení cítit se v rozdělení příjemně
Nyomi, S.
7/8
S těmi, kteří jsou k dispozici
Vanča, M.
9/4
Nad prohlášením synodu
Gallus, P.
6/4
Nástroje činné lásky
Víra kananejské ženy
Hurta, J.
2/4
Odtemníme okno proselytismu
Vysoká cena za reformaci
Noko, I.
7/8
Snědli je ne samou láskou
Z instalačního kázání synodního seniora
Ruml, J.
12/4
NAŠE KAZATELNY Běh za nepomíjitelným věncem Díkčinění pro všechny Duchovní utrpení
Kázání z neděle Díkčinění Kde se nachází Ježíš? Komu věříme Lhaní do kapsy Myslel na nás před věky
O synu ctnostném a trhlém Obavy a varování
Víc než jen slušňák
12
POSTŘEH
POVÍDKA Opakovaná volba faráře
PRO A PROTI Náročnější je setrvat ve funkcích Nepřistupujme na rezignaci, proveďme očistný řez
Pfannová, H.
2/12
Brodský, Š.
2/12
Kotek, M.
11/28
Kam pryč od bezduchého intelektu
Hoblík, J.
10/38
Nežijeme ve svobodné společnosti. Popleteniny 3.
Hoblík, J.
3/36
Ničit přírodu je normální
Hoblík, J.
11/38
Peníze bučí
Hoblík, J.
7/22
Sekulární cíle
Hoblík, J.
5/38
Sny nejsou tím, čím se zdají být
Hoblík, J.
23
Ústav pro vymycování chybných názorů. Popleteniny 1.
Hoblík, J.
1/37
Výšiny a povýšenost
Hoblík, J.
8/38
Hoblík, J.
4/28
Otter, J.
2/33
Šábesová ekonomika
Mamula, J.
8/28
Tolik se toho stalo
Brodský, P.
9/43
SLOUPEK
PTÁME SE O. Stehlíka na atmosféru ve Spojených státech
jam
1/19
O. Stehlíka. Střelba v Binghamtonu
jam
3/10
RECENZE Bohové v opeře
Sjezd nejen evangelické mládeže v Kolíně
veb
3/36
Ježíš pro písmáky
Kohák, E.
2/41
K České synoptické bibli
Dušek, J.
1/36
Malé pojednání o Večeři Páně
Hájek, B.
9/33
ib
8/24
Zákrytná slova: senior, nevidomý, klient
Benešová, I.
4/28
STUDOVNA
Oněgin byl Rusák
Benešová, I.
8/25
Porozumět vlastní kultuře
Benešová, I.
9/32
Maskovaná milost Na čem mi záleží Nové české biblické překlady
Příběhy o kvetoucích mandloních a pohledu na věci Sborníček rozprav
Macek, O.
7/22
Benešová, I.
5/23
Janatová, E.
8/34
Hoblík, J.
11/24
ROZHOVOR Dobrovolně z Německa do Soběslavi Jela kola do kostela S architektem Davidem Vávrou. Krajina je dokonalejší než stavba S Dagmar Urbanovou. Královéhradecký odrost S doc. Petrem Mackem. Žádné vnější páky S ekonomem A. Pastorkem. Chřipka to není
Fraňková Malinová,G.
5/18
Brož, M.
7/18
Pavelka, T.
3/20
Jak jsem poprvé ptevřel novou synoptickou Bibli
TÉMA 12 misijních výzev a neuralgických bodů Aby viděli a vzdali slávu Otci. Image církve
Pavelka, T.
2/22
Mamula, J.
10/17
Čtyři misijní artikuly Trusina, J.
1/22
J. A. Komenský: Dítě a učitel své doby
Kašper, J.
1/24
Jak nesvětit svátek
Hoblík, J.
8/16
Ježek, T.
11/12
Balcar, A.
12/14
Nebudeš se ničemu takovému klanět. Spiritualita není virtualita
Zajíc, J.
4/10
Nové víno do starých měchů. Co ničí zděděné nádoby
Filipi, P.
3/16
Trojan, J. S.
6/14
Sokol, J.
6/12
Forejt, S.
10/12
Sedláček, D.
7/10
Špirko, P.
4/14
S předsedou ERC P. Černým. Zranitelný Kristus základenm misie
Mamula, J.
2/25
S Romanou Špačkovou, spirituálkou EA. Škola je pro mne velkou školou.
ToP
9/26
Kupka, J.
8/20
Mamula, J.
12/18
S vedoucí SOS centra A. Lammelovou. Vánoční smutky SJEZD
2/20
Další povinnost, nebo ulehčení?
Jeden svět Ducha. Duch a tělo jako cíl a prostředek
S Tomášem Kolským. V sobotu mi nevolejte
5/16
Brankářem v Libkovicích 7:0
Jako dítě ze zkumavky
S Mgr. Ignácem Muchou. S Bohem každý den „on-line“
Mareš, I.
Americké paralely
6/16
Špirko, P.
2/21
Peníze vyřeší všechno. Motor zodpovědnosti Penízevyřeší všechno. Dvojí souvislost půjčky a úroku Pronásledování neskončilo Spolkový život. Jednat v obci
13
Žák není nad učitele. První školní léta a křesťanská výchova
9/20
Duchovní hudba v Domažlicích
Grendel, P.
4/8
Čapek, J.
5/13
Město staré i nové
Mamula, J.
1028
Vzpomínka na Jana Maniše v Ratiboři
Frydrych, M.
10/26
Špirko, P.
3/23
PeS
2/24
//tsd//
4/9
Bože můj, Bože, proč jsi mi teď vzdálen?
Moravetz, L.
3/32
Chvalte! Oslavujte! Plesejte!
Moravetz, L.
1/32
Netrestej mne, Hospodine
Moravetz, L.
9/34
Pane, jak důstojné je jméno tvé
Moravetz, L.
10/32
Písňový žaltář H. Schütze
Moravetz, L.
2/32
32. SYNOD Dosah díla Ducha svatého Jak bude po smrti?
„Nová“ fara v Třebechovicích pod Orebem
Říčan, P.
Pavelka,T.
5/15
Modlitba je oboustranná komunikace
Noko, I.
5/4
Nechat se vést mezi ploty
Matějovský, T.
5/14
Evangelické ghetto
(ib)
12/6
Benešová, I.
5/10
Otevřenost a uzavřenost našich sborů
Nová synodní rada instalována Zasedání mimořádné i řádné
Aby církevní kancelář nebyla daleko
ZE SENIORÁTÜ
Spirituály naplnily bošínský kostel
ÚSTŘEDNÍ KANCELÁŘ Benešová, I.
1/10
ÚVODNÍK
11/21
ZPÍVEJTE ŽALMY NAŠEMU KRÁLI
101. a poslední
Mamula, J.
6/3
Co říkám nerad
Mamula, J.
4/3
Dobrovolně a rozpustile
Pavelka, T.
7/3
Indiánské léto
Pavelka, T.
9/3
Jim to tak vyhovuje
Pavelka, T.
10/3
Když víno trhá měchy
Mamula, J.
3/3
Práce s žalmy – dobrý začátek pro nový zpěvník
Moravetz, L.
12/24 5/36
Nejde o prosídžr
Mamula, J.
2/3
Sám Hospodin můj pastýř je
Moravetz, L.
Po dvaceti letech
Mamula, J.
1/3
Stvoř mi, Bože můj
Moravetz, L.
4/25
Prorok, král i kněz
Pavelka, T.
11/3
Žalmy ke střídavému čtení
Moravetz, L.
11/26
ToP
8/3
Ženevské žalmy
Moravetz, L.
6/20
Tajuplné Vánoce
Pavelka, T.
12/3
Ženevské žalmy II.
Moravetz, L.
7/20
V zrcadle je nespatříš
Mamula, J.
5/3
Ženevské žalmy II.
Moravetz, L.
8/26
(ib)
11/6
Hamrová, D.
9/18
Šimr, K.
12/20
Čejková, M.
9/18
jam
1/14
ŽHAVÉ OTÁZKY
Mamula, J.
2/14
Kalíšky a chřipka
ToP
9/36
ToP
11/35
…1989…EXODUS…2009. Přítomnost církve mezi lidmi znamená být také mostem
Fraňková Malinová, G.
12/9
…1989…EXODUS…2009. Seminář o totalitě v Herlíkovicích
Pfannová, H.
12/11
ib
8/28
Ekumenická ordinační slavnost
Roskovcová, L.
11/25
Letní pobyty
Frydrych, M., Vlčkovi M +M.
1024
Svátek bez kolotočů
V TĚCHTO DNECH ...1989...Exodus...2009 Česko si připomnělo oběti nehod Důvěru nevzdávejme Kauza krádež Papež ve Staré Boleslavi
ZPRÁVY Z CEST
VÝROČÍ
Oslavy Kalvínova Jubilea Z CÍRKVE
ZE SBORŮ
14
Berlínský biblický týden Husovské oslavy
TÉMA
Vyslovme se Čitelnost dlužíme sami sobě, nově příchozím i pestrosti světa kolem nás
Kdo vlastně jsme? Otázka po evangelické identitě je v poslední době v naší církvi docela slyšet. Jedni zakoušejí pestrost a svobodu. Druhé dráždí bezobsažnost a svévole. A možná jsou ještě třetí, kteří nevidí důvod se vzrušovat.
Teď je všechno možné Ti třetí bezpochyby stojí nejvíce nohama na zemi. V pozemském měřítku je nás tak málo, že bude zřejmě každému jedno, co si o sobě myslíme. Nípat se v sobě mají ve zvyku puberťáci. Na druhou stranu, výraz puberta je jen ošklivý protipól slova mládí: Chvíle, kdy je všechno čerstvé, všechno opravdové. Taková může být radost a stejně tak i smutek, ubíjející šeď i velké dobrodružství. Obojí je stejně formující zkušenost. Jeden zažívá velké dobrodružství pestrosti a sdílené radosti. Druhý šeď a samotu. Někdy na úplně stejném místě. Protože smícháním všech barev, jak jsme si ověřili na hodinách výtvarné výchovy, skutečně vzniká hnědošedá břečka. A nejosamělejší bývá člověk uprostřed rozjuchané společnosti. Jak se k tomu postavíme: Ve jménu radosti vyhodíme jednoho z kola ven? Nebo budeme v koutě nevražit na veselé tancování kolem? Zkušenost nás dělí na různé kruhy, které mohou stát proti sobě nebo dokonce nevšímavě vedle sebe – těžko říci, co je horší. Proto musí být něco, co stojí nad zkušeností. Jedno přesvědčení, které na svém místě člověk různě prožívá. Něco, co různé zkušenosti seřadí vedle sebe do barevné mozaiky místo šedé směsky. Abychom byli skutečně pestří, každý jiné barvy a přitom k sobě zapadali.
Dělicí čára Přeci jen má cenu se ptát, kdo jsme. Ale ne moc dlouho. Možná bych řekl spíše rozpomenout se, kdo jsme. Nedlužíme to ani tak sami sobě, jako druhým. Že není úplně snadné zapadnout do evangelického prostředí se obvykle konstatuje s pousmáním, někdy snad i s nevědomou hrdostí. Ale zrovna právě zde není shovívavost na místě. Shovívaví máme být k těm, kteří přicházejí – to je
otevřenost. Shovívavost se sebou samým je opak otevřeností. Příchozí z venku, které u nás chceme přivítat, mají vědět: Když to a to přijmu, už sem patřím. A v ostatních věcech se mi nechává volnost, v tom jsem sám vítaným přínosem k pestrosti této církve. Obrys, čára kolem církve ji sice svým způsobem odděluje. Ale také znamená: Když tuto čáru překročím, jsem už bezpečně uvnitř. To považuji za mnohem lepší, než zdánlivě doširoka otevřené dveře, za nimiž ovšem člověk cítí, že zde stále není doma, že přišel odjinud. Ten dojem vytváří třeba stále běžná otázka „A z jaké jste rodiny?“
Rozumím sobě, rozumím tobě Nejde jen o pestrost vnitřní, ale i o pestrost kolem nás, ke které by nám mělo být potěšením přispívat. Kdo se však nevyzná sám v sobě, může být těžko partnerem druhému, jak poznáváme i v mezilidských vztazích. Teprve ve chvíli, kdy víme, proč je zrovna to a to vrcholně důležité pro nás, můžeme pochopit proč je pro druhého stejně důležité, nedotknutelné, něco jiného. Zatím však těm, kteří „nejsou z nás“ spíše nerozumíme; ale protože se prostě potřebujeme nějak vyznat, nálepkujeme. Katolíci jsou pro nás upjatí, příslušníci svobodných církví zase blázniví. Velmi obecně a nepřesně hodnotíme lidi, místo abychom se dobrali kořene jejich jednání, jejich rozdílného přesvědčení. Kdybychom věděli, čeho se za žádnou cenu nehodláme vzdát, a na základě čeho vždy budeme jednat, pochopíme, že druzí jednají na pohled divně pro to své ¥
15
jiné, kterého se stejně jako my nehodlají vzdávat. Porozumění zbavuje strachu a učí úctě. A obohacuje. Možná to vidím příliš černě, ale nesklízíme až zarážejícím způsobem malý užitek z té pestré doby a široké svobody kolem nás? Celkem snadné je vystoupit z řady, ukázat za sebe prstem na církev a říci: Církev nepochopila, církev nebyla schopna přijmout (čti: ale já jsem jiný, otevřený). Málo je těch, kteří řekli: Toto a toto můžete přijmout, protože je to dávno vaše.
Nikdy nic vlastního V tom je snad zakopán pes: V dějinách nám vždy někdo něco nutil, nebo zase bral. Ale vlastně nikdy jsme si nemohli ozkoušet ten pocit, který líčí Pavel: Všechno je vaše, vy však jste Kristovi (1. Kor 3,22b-23a). Komu nedovolí mít nic vlastního, sám si špinit ruce, získává výsadu vyděděnce: Z odstupu pozorovat ostatní, vidět je jasněji, než oni sami sebe. Tak byla Jednota Bratrská břitkým pozorovatelem světa císaře a papeže i úpadku husitských
Málo je těch, kteří řekli: Toto a toto můžete přijmout, protože je to dávno vaše. ideálů ve vlastní zemi. Později trefně komentovala přeci jen poněkud pyšnou jednostrannost mladého luterství a kalvínství. A můžeme se přenést až do těch právem ceněných prostor svobody na evangelických farách let sedmdesátých a osmdesátých. Ale co teď, kdy nám v duchovní oblasti nikdo nic nenutí (spíše se podbízí, to ale není to samé), ani nebere – kdy, po pravdě, zas moc lidí nezajímáme. Ne nadarmo je u nás tak populární podobenství o marnotratném synu. Ale obávám se, že jsme ten starší bratr. I historicky. Český bratr. Mladší bratři luterán a helvíta (kteří se příbuzenstvím k nám hlásí) se vydali do světa. I do Nového světa, později i do černé Afriky, Austrálie, Asie a až mezi lidožrouty na Papuu. Zamazali se u moci, v náboženských bojích atd. Naše výtky k praxi protestantských konfesí jsou oprávněné. Ale to jsou výtky staršího bratra z podobenství také.
Obejmout mladšího bratra Soudím, že toho mladšího bratra máme obejmout. Přijmout jeho zkušenost a přitom neopakovat jeho chyby. Jeho zkušenost donutila nakonec svůj vztah k Otci zřetelně vyslovit ve svých vyznáních. Třeba ho to neudělalo lepším, ale už ví, proč chce
16
u svého otce zůstat. Neberte to tak, že bych vám něco nutil, to už tu bylo tolikrát. Končím osobně, parafrází jednoho vyznání, kterým skončil jeden z těch četných sporů reformovanými: 1) Člověk je nadobro zkažený. Proto v něj nedoufám, proto nedoufám ani v sebe. Proto ho nezavrhuji, to bych musel zavrhnout sám sebe. Ale ani nevydávám obyčejnou lumpárnu za něco, co chce Bůh. 2) O to, že jsem dostal v Bohu naději, jsem se sám nezasloužil, ani zasloužit nemohu. Kdyby mě Bůh nepřivedl, tak v církvi nejsem. A z toho, co vím, mám nejmenší nárok ze všech sedět v neděli v kostele – protože sám sebe znám nejlíp. Tudíž nemohu ani o nikom druhém do posledního dechu říci, že jej Bůh zavrhl. 3) Nemohu si ale ani myslet, že bych druhé mohl předělat na křesťany, nahučet jim to do hlavy. Tudíž nemá cenu, příkladem, pozvat je třeba na fotbal, pak za nimi zamknout a zvěstovat jim Krista. A zase pouhý přátelský zápas ve fotbalu nebudu ještě vydávat za misii. Řeknu jednoduše, že pro mne není jiné cesty k Bohu. A koho Bůh chce, toho tou cestou pak povede. Nejsem spasitel světa. 4) Zůstává ale, že pro mě jiná cesta než Ježíš není. To nemusím dokazovat, o to se nemusím hádat. Nemohu jinak. Proto druhým nezávidím. Ani jimi nepohrdám. Sám nevím, čím to je, že jsem dávno od víry neodpadl; měl jsem pochybnosti, často mi přišla cesta Kristova následovníka až příliš těžká. Ale tady mě máte, jsem zatím v církvi pořád. 5) A ani se nebojím, že bych někdy natrvalo od Boha odpadl. To on prostě nedělá, že by člověku otevřel cukrárnu a pak zabouchl dveře a udělal na něj dlouhý nos. A nebojím se ani o nikoho z ostatních věřících: Nemusím lidi špehovat a cepovat, aby náhodou nesešli z cesty. Ani se nebojím jim vytknout, co nepovažuji za správné. Však oni se neurazí natrvalo, Pán Bůh dopustí, ale neopustí. Tak takhle jasnou formulací skončil jeden spor v sedmnáctém století. A církev se na něm i rozdělila. Ale po těch letech, není tohle spíše něco, na čem bychom se mohli, řekl bych až, všichni shodnout? A tak bych se nebál dnes znovu jasně naši víru vyslovit, těžit z toho, co už bylo jednou vybojováno. Dát trochu obrys tomu, co možná všichni stejně cítíme. Být pak klidnější, k sobě vlídnější, k druhým otevřenější. Soli Deo Gloria! Tomáš Pavelka
NAŠE CÍRKEV V REGIONECH
ČESKÝ BROD A PRAHA
Vánoční divadlo na cestách
Takhle už to dál nejde! Už mě nebaví dokola poslouchat o tom, co je tady špatně a co nefunguje! S tím musíme něco udělat! Po staletí se katecheti a katechetky spolu s osobami pověřenými perou se starou vánoční zvěstí a snaží se ji převést do soudobé řeči, aby dokázala kromě vytvoření sváteční nálady promluvit i k problémům doby. Vždyť, proč jinak na veřejné shromáždění do kostela vůbec chodit. Ve Strašnicích otevřeli letos nepostradatelnou vánoční hru narážkou, v níž lze sotva přehlédnout souvis-
lost s neustálým lamentováním v české kotlině. „Takhle už to dál nejde!“ vzkázal k této situaci ústy beduína Málika autor textu Tomáš Najbrt ve Vánoční hře 2009 hře o devíti obrazech s názvem Svět se mění všem přihlížejícím. A to ne jen v domovském sboru těch skoro 30 účinkujících dětí a mládežníků, ale též i na generálce odpoledne před čtvrtou adventní nedělí v sobotu 19. prosince v Českém Brodě. Tato oboustranně výhodná spolupráce mezi oběma sbory, které dělí vzdušnou čarou maximálně 40 km, trvá již šestý rok. Strašnickým umožní získat jistotu a ověřit si účinek hry na nezávislém publiku, českobrodští zase zažijí ve svém malém kostelíku v parku pořádný nával dětí a užijí si profesionálně připravenou službu církve. Milena Klinecká, manželka faráře v Praze Strašnicích, jako režisérka představení jistila kvalitu přednesu, což jak víme nebývá tak
úplně jednoduché; její dcera Kristýna vedla dětský zpěv; Filip a Magdaléna téhož příjmení stáli hudbou a písněmi, jejichž text byl rovněž z pera Tomáše Najbrta. jdeme vstříc záhadám válkám a revolucím všem různým náladám jdem tam, kde vyjí vlci Čtyři beduíni, Málik, Géša, Reúel a Ummur – proč nás hned napadne, že by mohli být také těmi mudrci od Východu – se vydávají do světa hledat změnu. „Do roka a do dne se sejdeme na tomto místě a každý řekne, jak to chodí tam, kde byl. – Domluveno!“ Že cestou jako náhodou potkají všelijaké biblické postavy? Že všichni tušíme, kam dojdou? Že v Betlémě u jeslí pozdraví Marii a Josefa a přinesou dary a … Marie: Počkej! Já měla taky takovej zvláštní sen. Víš co myslim, viď. Josef: Už je to tady zase. Já jsem věřící člověk, ale všechno má svoje hranice. Málik: Nechte nás prosím na chvilinku se poklonit a my hned zase půjdeme. Marie: Josef, dyť nám to nic neudělá... Josef: Já nevim, (Máňo)... Géša: Prosím! Josef: No tak dobrá! Ale nedělejte hluk, nebo splašíte dobytek.
17
Vánoční hry mají svůj nedoceněný potenciál. V konzumním věku jsme na kouzlo Vánoc trochu právem vysazení, ale ono jde zároveň o opravdové kouzlo uvolněné duchovní fantazie. Vůbec
svět se mění svět se mění každý den svět se mění Boží jiskrou zapálen Když děti spolu nacvičují a hrají, vydá taková činnost za hodiny marného vysvětlování o potřebě spolupráce a souhry. A což teprve dospělí, když se při tak rozsáhlém projektu musí zkoordinovat nemálo lidí: od autora scénáře, přes autory písní a hudby až po režii a spoustu těch nenápadných služeb za kulisami. Už jste někdy sháněli například „kostýmy“, tedy v případě stylizace biblických příběhů často jen vhodné kusy látky-drapérie, aby gesta herců byla náležitě podpořena. Ve Strašnicích začínají již v srpnu (ale letos chtějí již v červ-
nevadí, že jde o stále se opakující rituál. Důležité je, že na chvíli dokážeme vnímat, jak se propojují různé roviny a nijak nás to nepohoršuje. V klidu sneseme, že se mísí svědectví ze života dospělého Ježíše z Nazaréta se slavnými zaslíbeními o narození Mesiáše. Tak to má být, protože dobrá zpráva evangelia nevznikala jinak. Ve dnech, kdy kněz Tomáš Halík poskytoval předvánoční rozhovory o českém náboženském analfabetismu braly děti v mnoha křesťanských kostelích do úst vážná slova dospělých a podle pokynů autorů se
pokoušeli svou bezprostředností i prostořekostí „jít vstříc záhadám“. Díky Bohu za všechna ta vánoční divadla a pásma, při nichž nás děti učí být dospělými. K dospělosti přece smysl pro tajemství shůry neodmyslitelně patří.
18
nu!), kdy čekají hotový text scénáře – aby během září mohli na písničkách zapracovat hudebníci a vše bylo připraveno k soustředěné práci s dětmi. Té se věnují (až) od začátku listopadu, aby divadlo nezahltilo veškerou katechezi. Možná by se nám chtělo strašnickým závidět, ale právě chuť se o takovou spolupráci všech generací pokusit je možná důležitější než profesionální zázemí. Protože ani ti nedostižní „Pražáci“, přesycení příležitostmi velkoměsta, by se do takového podniku nehrnuli, nebýt nějakého rozhodujícího impulzu. Farář Pavel Klinecký jako známý matador práce s mládeží takovým tahounem jistě byl, ale dnes už jen výsledek investované energie sleduje z kruchty. Kdo si všímal všech účinkujících ze Strašnic na návštěvě v Českém Brodě, nijak se nedivil, že na konci programu byla i položka: Týmová spolupráce, učitelé strašnické nedělní školy. Příklady prý táhnou. Řečeno slovy Ummarovými: „Na to se nedá zapomenout!“ Jan Mamula (s využitím strasnice.evangnet.cz)
Z CÍRKVE Krize ČCE? Krize ČCE? Rozhovor k nedávné diskusi na evangnetu proběhne v neděli 24. ledna 2010 v 17.00 ve sboru v Praze na Vinohradech (Korunní 60). Účast v panelu přislíbili Tomáš Molnár a Jindřich Halama, Ilja Herold, Jana Nechutová, Miloš Rejchrt a Petr Sláma. Moderuje Matěj Cháb. ib 7. zasedání komitétu luterských církví v ČR Komitét zasedal opět v Olomouci. Předsedou byl zvolen Vl. Volný, tajemníkem se stal G. Frey-Reininghaus. Přítomní byli informováni o zasedání církevní rady SCEAV a synodní rady ČCE z října loňského roku. Bylo konstatováno, že nejvíce úkolů vyvstává v souvislosti s tématem Visegrádská spolupráce. Dále na programu bylo pozvání evropských luterských církevních představitelů do ČR, zpráva o synodu VELKD v Ulmu, zpráva řídícího výboru LWF v Ženevě, příprava na valné shromáždění LWF ve Stuttgartu (20.–27. 7. 2010) a na jubileum 500. výročí reformace Martina Luthera. Byly podány informace o semináři KALME v Praze a hovořilo se o pozvání evropských luterských církevních představitelů do ČR. Další zasedání komitétu, již osmé, se uskuteční opět v Olomouci v dubnu letošního roku. Farářský kurz s tématem Člověče, kde jsi? se bude konat v týdnu od 25. do 29. ledna 2010. Synodní senior a synodní kurátorka srdečnou zvou k účasti ty kazatele, kteří se obvykle kurzů nezúčastňují a prosí sbory, aby omluvily své kazatele z běžných týdenních programů, aby se mohli akce zúčastnit.
trh možností, výstavy. To vše čeká i na vás v MNICHOVĚ od 12. do 16. května 2010. Bližší informace můžete nalézt v němčině na internetových stránkách www.oekt.de (a na stránkách ERC www.ekumenickarada.cz)
NAROZENINY 3. 1. Jaroslav Batla (90 let) farář v.v. naposledy Hranice na Moravě 3. 1. Tomáš Jirků (60 let) farář v Jimramově 4. 1. Vlasta Svobodová (85 let) vdova po ThDr. Josefu Svobodovi 5. 1. Jana Vejnarová (85 let) vdova po Emanuelu Vejnarovi, naposledy v Duchcově 10. 1. ThDr. Jindřich Slabý (80 let) farář v.v. naposledy Hodonín, momentálně v aktivní službě 13. 1. Drahomíra Frantíková (80 let) bývalá pracovnice ÚCK 18. 1. MUDr. Vojtěch Zikmund (85 let), presbyter naposledy ve Vizovicích 22. 1. Olga Staňková (80 let) vdova po faráři Jaroslavu Staňkovi, naposledy ve Vsetíně-Dolním sboru 22. 1. Lydie Plevová (95 let) vdova po faráři Jaroslavu Plevovi, naposledy v Krucemburku 29. 1. Olga Tydlitátová (60 let) farářka Brno I
ÚMRTÍ EKUMENA 2. Ekumenický Kirchentag Od roku 1949 se konají německé evangelické Kirchentagy. Zpravidla trvají pět dnů, od středečního zahájení až po závěrečnou nedělní bohoslužbu a zahrnují takřka 3000 jednotlivých akcí. Již od začátků pořádání Kirchentagu se klade důraz na spojení osobní zbožnosti a odpovědnosti. K účasti na Kirchentagu jsou zváni všichni. O to více platí toto pozvání v případě Kirchentagu EKUMENICKÉHO, který se koná podruhé. Kirchentag je místem setkání pro každého, zahrnuje přednášky, práci s Biblí, modlitby, bohoslužby, hudební pořady, divadelní a pohybová představení,
Ve věku 75 let zemřela 27. listopadu v Plzni paní Radmila Pellarová, roz. Krčálová, manželka faráře v.v. Pavla Pellara. Dne 3. prosince zemřel ve věku 97 let Jan Jelínek, farář v.v. v Oráčově a veterán 2. svět. války. Ve věku nedožitých 99 let zemřela 23. prosince paní Jarmila Dobiášová, vdova po českobratrském evangelickém faráři. ib
19
AKTUÁLNĚ
Reakce na klamavý článek
Seniorátní výbor Pražského seniorátu Českobratrské církve evangelické se vyjádřil ke klamavému článku v časopise Pražan, v němž je hrubě napadán jeden ze sborů ČCE. V textu politické strany Věci veřejné je zcela zkreslena podstata sporu mezi o.s. Společnou cestou a Radou Městské části Prahy 11. Podrobně v následujícím dopise: K vašemu článku Praha 11 otevřela novou školku, Schwarzenbergovi se to nelíbí (č. 12/2009, str. 7), hrubě zkreslujícímu podstatu sporu mezi o.s. Společnou cestou a Radou Městské části Prahy 11, podotýkáme: * Objekt Donovalská 1862 byla zchátralá, tři roky nevyužívaná budova bývalých jeslí. Občanské sdružení ji – mj. za pomoci magistrátu hlavního města Prahy, Prahy 11 a zahraničních církevních organizací – zrekonstruovalo a rozšířilo o jedno podlaží celkovým nákladem cca 7,5 mil. Kč. * Demografická skladba Prahy 11 se nezměnila ze dne na den. Zainteresovaná veřejnost upozorňovala např. na koncepční nedostatky nové výstavby průběžně. Téměř ze dne na den však přišla výpověď z nájmu azylovému domu, bez možnosti jednat o kompromisu. Ten občanské sdružení nabízelo, vedení radnice šlo ovšem nekompromisně za svým cílem azylový dům vystrnadit a získat budovu pro sebe. * Na dlouhodobou perspektivu práce s klientkami azylové péče a jejich rodinami bylo přitom možné usoudit i z toho, že předchozí vedení Prahy 11 předalo o.s. Společnou cestou azylové služby, provozované MČ Praha 11, s tím, že občanské sdružení je bude konat levněji a kvalitněji. Tato kvalita nebyla nikdy a nikým zpochybněna. * V době výpovědi měl dům 65 obyvatel – rodičů a jejich dětí. Jen část z nich pocházela z Prahy 11 a jen část z nich dostala přiděleny zmiňované sociální byty. Především však byla rozbita komplexní práce s klienty, jejichž problémy zdaleka nespočívaly jen ve ztrátì bydlení či domácím násilí. * Štědrost zahraničních dárců byla vskutku motivována jedinečným propojením duchovní a sociální péče, který projekt výstavby kostela, navazujícího mj. i architektonicky na azylový dům, nabízel. Když se pak se situací evangelického sboru ži-
20
jícího v symbióze s azylovým domem seznámili na místě, jejich úsilí o podporu dostavby kostela Milíče z Kroměříže se ještě zvýšilo. * Respekt „genia loci“ – spojení církevní a sociální práce – vyjádřil i pražský primátor Pavel Bém na zasedání zastupitelstva 19. 2. 2009. Pražští zastupitelé tehdy uložili Jiřímu Janečkovi „předložit návrh na zachování azylového domu pro matky a rodiny s dětmi provozovaného občanským sdružením Společnou cestou Donovalská 1862.“ Konstruktivní návrh radní Janeček dodnes dluží.
* Zahraniční výbor Senátu PS nebyl zdaleka jedinou institucí, která zvůli Rady MČ Prahy 11 kritizovala. Už dlouho předtím v té věci intervenoval např. velvyslanec Spolkové republiky Německo. Jestliže Věci veřejné svým článkem dodávají této kauze dodatečné propagandistické krytí, nezbývá než konstatovat, že podporují přesně ten typ zneužívání moci, na jehož odmítání se v jiných případech tak hlasitě profilují. K článku se vyjadřujeme proto, že hrubě napadá jeden ze sborů našeho seniorátního společenství, a také proto, že jsme jako jedni z prvních v listopadu 2008 proti rozhodnutí Rady MČ Prahy 11 vypovědět občanské sdružení z dlouhodobého nájmu v Donovalské 1862 protestovali. Na pastorální konferenci 8. 12. 2009 znění tohoto dopisu podpořili přítomní faráři evangelických sborů z Prahy a okolí. Jménem Seniorátního výboru Pražského seniorátu Českobratrské církve evangelické, Zdeňka Skuhrová, seniorátní kurátorka Pražského seniorátu ČCE Mgr. Roman Mazur, senior Pražského seniorátu ČCE ib
NOVÝ ZPĚVNÍK PODLE OSNOVY ŠVÝCARSKÉHO EVANGELICKO-REFORMOVANÉHO ZPĚVNÍKU GRATIAS AGIMUS
Díky činíme Tobě Co nás čeká v novém zpěvníku – cyklus pro tento rok
G
ratias agimus, přesněji „gratias agimus Tibi“, je výrok, převzatý z latinského zpěvu Gloria, což doslova znamená: „díky činíme Tobě“, ale překládá se jako „vzdáváme Ti díky“. Pod tímto názvem budeme v letošním roce publikovat články, věnované novotám z oblasti liturgického zpěvu, které nový církevní zpěvník bude nabízet. Gratias agimus jsou slova, související s podstatou a smyslem bohoslužebné liturgie. Taková slova mohou zaznít v různých zpracováních, nejen ve formě chorálu, ale třeba i ve swingovém rytmu J. M. Michela, jak tomu bylo na minulém sjezdu mládeže v Kolíně. Liturgie, stejně jako církevní
hudba, může mít mnohobarevnou, polyfonní podobu. Také zde se nabízí mnoho možností, které je ovšem zapotřebí šikovně kombinovat. Liturgie není samoúčelná, ale má splňovat svůj primární vertikálně-horizontální účel: oslava Hospodina a zvěstování evangelia. Ke slavení bohoslužeb ve společenství církve, během církevního roku, v průběhu dne, na cestě životem a ve světě, má nový zpěvník přinést bohatý výběr písní, zpěvů a modliteb. Na konci letošního roku bychom rádi připravili dárkové CD, které bude obsahovat některé zpěvy, prezentované v jednotlivých číslech našeho časopisu. ¥
21
Švýcarský model
Osnova nového Evangelického zpěvníku
Zpěvníková komise jednohlasně schválila dne 19. 9. 2009 přijetí osnovy švýcarského evangelicko-reformovaného zpěvníku (RG), jakožto model pro náš nový zpěvník. Uspořádání současného zpěvníku (EZ) s motivem Creda nám nepřipadá dostatečně přehledné, což se pak také promítá v jeho užívání. Na RG nás oslovila nejen jeho osnova, v níž slovo „bohoslužba“ se stává leitmotivem v celém zpěvníku, ale také celková koncepce tohoto zpěvníku a v neposlední řadě jeho pozoruhodný zevnějšek, dílo významného knihtiskaře Maxe Caflische. Mnozí evropští odborníci považují RG ještě dnes (tj. po 11 letech od vydání) za mimořádně kvalitní zpěvník. Je to výsledek dlouhodobé hymnologické a liturgické práce mnohých odborníků, což v našich podmínkách postrádáme, proto chceme navazovat na systém, jenž by byl u nás použitelný. RG se pro nás stal přímo „učebnicí“: 1. sbírka písní a jiných liturgických zpěvů, 2. modlitební kniha církve i jednotlivce, 3. stručná liturgická příručka, 4. podává stručné informativní hymnologickoliturgické údaje. Je možné, že v průběhu třídění repertoáru budeme muset některé podkapitoly upřesnit, ale koncepce RG je nám velmi blízká. Je to zpěvník „evangelicko-reformovaný“, který nabízí mnoho. Sleduje nejen koexistenci různých stylů a žánrů, starých i nových, ale zároveň klade veliký důraz na to, co je pro křesťanské církve společné. Také díky tomuto ekumenickému rozměru se cítíme být osloveni a chceme navázat na dílo, které vzniklo v naší sesterské církvi ve Švýcarsku, s níž udržujeme dlouhodobé kontakty. Nezačínáme od nuly, ale navazujeme na to dobré, co koresponduje s tím, co hledáme, potřebujeme a chceme. Struktura RG na rozdíl od německého EG neobsahuje kapitolu s názvem „liturgické zpěvy“, ale jednotlivé mešní zpěvy a jiné liturgické zpěvy, převzaté z vlastní tradice či z ekumeny, jsou zařazeny do patřičných kapitol a podkapitol. Tím se odstranila jakási dělitelná čára, mezi písněmi a nepísňovými liturgickými zpěvy. Zdá se, že takováto integrace nalézá v celé evangelicko-reformované církvi pozitivní odezvu a vede k širší variabilitě v liturgii a církevní hudbě. Za tento objev, jenž výrazně ovlivnil směrování naší hymnologické činnosti, která nemá svou soustavnou kontinuitu, ale koná se nárazově, jsme Švýcarům velmi vděční.
pracovní verze
Ladislav Moravetz
22
1. Bohoslužba v Bibli: Žalmy a další biblické písně 2. Bohoslužba ve společenství církve 2.1. Pořady bohoslužeb 2.2. Otevření a ztišení 2.3. Chvála a dík 2.4. Zvěstování Božího Slova 2.5. Vyznání vin a přijetí odpuštění 2.6. Vyznání víry 2.7. Křest a připomínka křtu 2.8. Večeře Páně 2.9. Prosby a přímluvy (vč. Modlitby Páně) 2.10. Poslání a požehnání 3. Bohoslužba během církevního roku 3.1. Advent 3.2. Vánoce 3.3. Postní doba a pašije 3.4. Velikonoce 3.5. Nanebevstoupení 3.6. Svatodušní svátky 3.7. Trojice 3.8. Díkčinění 3.9. Závěr církevního roku 4. Bohoslužba všedního dne 4.1. Ráno 4.2. U stolu 4.3. Večer a noc 4.4. Na cestě 4.5. V práci 5. Bohoslužba na cestě životem 5.1. Starý a Nový rok 5.2. Dětství a mládí 5.3. Svatba a rodina 5.4. Víra a důvěra 5.5. Nářek a utrpení 5.6. Samota 5.7. Stáří 5.6. Smrt a věčný život 6. Bohoslužba ve světě 6.1. Domov a národ 6.2. Zodpovědnost za stvoření 6.3. Mír a spravedlnost 6.4. Jednota Božího lidu 6.5. Naděje Božího království (Český překlad: Daniel Heller)
DIAKONIE
Diakonie ČCE uprostřed mezinárodních vztahů (1)
V období uplynulých deseti let ústředí Diakonie ČCE navázalo a rozvinulo značnou šíři a rozmanitost zahraničních kontaktů. Některé z nich vznikly takříkajíc „náhodou“ a teprve později se vyvinuly v trvalejší vztah, jiné naopak byly výsledkem záměrné iniciativy ze strany vedení Diakonie. V tomto čísle přinášíme první část dvoudílného cyklu o zahraničních vztazích Diakonie ČCE.
Úvodem Přáním i cílem Diakonie bylo vybudování sítě oboustranných mezinárodních vztahů, které přinesou výměnu informací i zkušeností a tím užitek oběma stranám. Nikdy nám nešlo jen o jednostranné „natahování ruky“ za účelem jednorázového získání finančních prostředků. Pokud takový přístup existoval, pak snad na samém začátku existence Diakonie, kdy jisté pomoci na „rozjezd“ bylo zapotřebí, což si někteří (zejména němečtí) partneři uvědomovali a sami s nabídkou pomoci přicházeli. Ne všechny pokusy se zdařily. Některé vznikly, splnily svůj účel a odezněly. Jiné naopak měly trvalý charakter. Považovali jsme za logické, že Diakonie rozvíjí své vztahy především s těmi, s nimiž dlouhodobě spolupracuje ČCE. Pokud došlo k vzájemnému porozumění a nalezení společných témat, pak
se zpravidla obě strany domluvily na dalších krocích a setkáních. Rozvoj těchto vztahů však nebyl v žádném případě živelný či chaotický, nýbrž vždy sledoval určitou myšlenku a koncepci, určitou strategii, jež měla za cíl prospěch a rozvoj Diakonie.
Kontakty se sousedy Vždy nám šlo o to, abychom využili možnosti komunikace a výměny s našimi partnery v okolních zemích v rámci dobrého sousedského porozumění a spolupráce. Německo pokaždé hrálo úlohu nejdůležitějšího partnera Diakonie. V prvních letech existovaly velmi dobré vztahy s centrálou Diakonisches Werk (DW) ve Stuttgartu. Ta podpořila naši Diakonii i v řadě projektů. V průběhu let jsme si ovšem uvědomili, že centrála DW nám není a nemůže být rovnocenným partnerem, resp. my nemůžeme hrát tuto roli. Proto jsme přesunuli těžiště na vztahy nižší, zejména zemské úrovně. Diakonii v Hesensku Nasavsku jsme si vybrali po pečlivém zvažování, lákaly nás její bohaté zkušenosti jak v oblasti tradiční diakonské práce, tak v moderních, na potřeby doby reagujících, oblastech. Pokoušeli jsme se vybudovat trvalejší vztahy i v jiných spolkových zemích, jako např. v Sasku, Porýní, Bádensku, Bavorsku a Horní Slezské Lužici. Někde vznikla pravidelná spolupráce ¥
23
AKTUALITY DIAKONIE
Aukce na Aukro.cz vynesla 30 615 Kč Předvánoční dobročinná aukce Diakonie ČCE nabídla pozoruhodnou kolekci osobních věcí významných osobností. Největší zájem byl o pamětní prsten Miss Michaely Maláčové, závodní tretru Barbory Špotákové, golfovou hůl Jiřího Bartošky, koncertní šátek Pavla Šporcla nebo uměleckou fotografii Velehradu – dar hudebníka Jiřího Pavlici. Celkem vynesla tato týdenní aukce, jež začínala na symbolické 1Kč, částku 30 605 Kč. Výtěžek aukce je určen Diakonii v Merklíně u Přeštic. Ta provozuje středisko a speciální školu, kterou navštěvují žáci s těžkým kombinovaným postižením ve věku od 5 do 26 let. Středisko řeší kromě provozu školy a její nutné přestavby celou řadu služeb sociální péče: stacionář a chráněné bydlení pro zdravotně postižené, pečovatelské a odlehčovací služby apod. „Upřímné díky patří všem známým osobnostem, jež se touto cestou rozhodly pomoci dětem a dospívajícím s těžkým postižením, o které naše škola dlouhodobě pečuje a rozvíjí jejich potřebné dovednosti,“ říká ředitelka školy Mgr. Ivana Kováčová. Důležitým záměrem aukce bylo také představení Diakonie ČCE a jejích služeb široké veřejnosti: Aukro.cz je největším českým aukčním portálem, kde je registrováno přes milion uživatelů.
Diakonie vyhlásila pečovatele a pečovatelky roku Již posedmé se udělovala ocenění Pečovatel-pečovatelka roku. Diakonie ČCE, která akci pořádá, tak chce upozornit na smysl povolání, které je zároveň životním posláním. Desítku nejlepších pečovatelů vybírá komise odborníků z psychosociální oblasti. Vychází při tom z nominací, které se během roku scházejí z celé republiky. „Chceme ocenit práci pečovatelů, pečovatelek a získat tomuto povolání vážnost a respekt, který mu po právu náleží,“ říká Libuše Roytová, ředitelka Diakonie ČCE – Střediska křesťanské pomoci v Praze. Slavnostní prosincové odpoledne na pražské Novoměstské radnici už poněkolikáté zaštítila paní Livia Klausová.
Akce cihla v Plzni otevřela dveře dalším dvěma lidem Středisko Diakonie ČCE v Plzni ve spolupráci s Portus Praha o.s. uspořádalo již potřetí tradiční
24
v oblasti PR, kvality, aj. (Sasko), jinde spíše jednostranná podpora (Porýní, Bádensko). V budování dobrých sousedských vztahů jsme v dalších okolních zemích již tak úspěšní nebyli. Po několik let jsme se pokoušeli vytvoøit vztahy s Rakouskem. Přes opakované nabídky vídeňské centrále nedošlo k odezvě z rakouské strany. Rakouská Diakonie měla své zahraniční zájmy napřené jiným směrem (Balkán, Itálie). Navázali jsme nicméně kontakty s největším střediskem v Gallneukirchen u Linze. Toto středisko mělo velký zájem spolupracovat s nějakým blízkým naším střediskem, přesto se spolupráce vzhledem k jazykovým bariérám i menšímu zájmu ze strany našeho střediska nerozvinula dostatečně. Podobně neúspěšné byly i naše pokusy nadstandardně komunikovat se Slovenskem a Polskem. Evangelické Diakonie v obou zemích jsou orientovány konfesijně na své luterské partnery na Západě. Přestože jsme s oběma těmito Diakoniemi v kontaktu prostřednictvím tzv. Visegradské skupiny v rámci Eurodiakonie, užší vztahy se nepodařilo rozvinout.
Vztahy s „podobnými“ partnery A vlastně i my jsme dávali přednost vztahům s partnery z podobné, zvláště reformované tradice. To vyplynulo přirozeně z církevní orientace Diakonie a její filozofie či lépe teologie. Platí to zejména o vztazích se Švýcarskem, Holandskem, Itálií a USA. V těchto zemích existovaly mezicírkevní kontakty s ČCE po řadu desetiletí. Zcela výjimečnou roli v tomto směru sehrálo Holandsko. Holandské kontakty byly mimořádně plodné a inspirující a výsledky patří k těm vůbec nejúspěšnějším jak v investiční, tak neinvestiční oblasti. Osobně si myslím, že to bylo díky velmi kvalitním mezilidským vztahům s řadou jednotlivců, sborů i institucí. Právě holandský příklad ukazuje, že v mezinárodních vztazích nejde a nemůže jít o pouhé instituční vazby či jednorázové projekty, nýbrž že ovoce přinášejí kvalitní dlouhodobé vztahy mezi lidmi. Do těch je třeba vložit energii, upřímný zájem a nezřídka i „srdeční“ investici. Podobný osud mají i vynikající vztahy s valdenskou církví a její diakonií v Itálii. Vztahy nabyly povahy intenzivního poznávání a výměny zkušeností, k recipročním návštěvám dochází každoročně. Nezanedbatelná je také téměř každoroční finanční pomoc: uvážíme-li, že valdenská církev
i její diakonie jsou podstatně menší než ty naše, pak věrná a vydatná podpora z jejich strany je více než obdivuhodná. Zvláštní roli hrají vazby na švýcarskou organizaci HEKS, která víc než na čemkoli jiném stojí na osobním nasazení jednotlivce, v tomto případě na neuvěřitelné věrnosti A. Hesse. Přestože spolupráce s HEKSem má podobu přijímání finanční pomoci na různé (většinou investiční) projekty, i tato práce má
díky A. Hessovi osobní dopady, neboť on s vytrvalostí sobě vlastní organizuje návštěvy z těch švýcarských reformovaných sborů, které naše projekty podporují. I zde se v plné míře potvrzuje, že ani projektové myšlení se neobejde bez dlouhodobých osobních vztahů, má-li přinést užitek oběma stranám.
DIAKONIE
Nejinak je tomu i s našimi americkými vztahy. Z kontaktů jednotlivců vznikly po čase dobré trvalé vztahy s několika sbory Presbyterní církve v USA. I tady dochází k recipročním návštěvám, k pravidelné podpoře našich aktivit i projektů, a to i přes handicap vzdálenosti a jazykové bariéry. Naše Diakonie obdržela díky těmto kontaktům velké množství know-how, zkušeností a informací o systémech a způsobech diakonické práce a její kvalitě, jakož i o způsobech a kvalitě řízení i řadu jiných dovedností. To vše mnohokrát přesahuje (nikoli bezvýznamnou) finanční podporu, jíž se naše Diakonie již řadu let těší. Všechny dosud jmenované zahraniční vztahy Diakonie měly přes svou rozdílnost a unikátnost jedno společné; Jakkoli se činnost spojená s jejich formováním odehrává většinou na úrovni vedení Diakonie, měly a mají přímý dopad na diakonická střediska. Přinášely značný užitek nejen v podobě finanční podpory pro jednotlivá střediska, ale mnohem více v podobě získávání odborných znalostí v oblasti poskytování různých služeb, mnoho inspirace v oblasti zvyšování profesionality, zavedení systému řízení kvality, úspornosti v provozu atd. Pavel Vychopeň (redakčně zkráceno, pokračování v příštím čísle)
Stýskáme si aneb O jednotě trochu jinak...
Často čítáme v tisku od tzv. „úspěšných“ lidí, že „neznají slovo neznám“, nebo že „když někdo řekne, že to nejde, je to pro mě výzva“. Skoro se to stává klišé.
Patřím ke generaci lidí, kteří jako dítě zažili komunismus, jako pubescent ranou demokracii a nyní vrůstám do střední generace spolu s usa-
zující se společností. Jinak řečeno: jako evangelík jsem byl v dětství k posměchu, v mládí jsem byl s křesťanstvím IN a nyní jsem jako evangelík tak nějak docela obyčejný občan. Připouštím ovšem, že každý to vnímá jinak: někdo má i dnes dojem, že křesťané jsou stále tak trochu na druhé koleji, jiný si možná naopak myslí, že jsme elitou. Velmi typické je to ve vztahu k médiím. Často slýcháme (snad i oprávněné) stesky, že „křesťanství je pro média nezajímavé“, že „o nás psát nechtějí“. Pravdou je, že zpravodajská média fungují na bázi zjednodušení a velmi často (k našemu údivu) vyberou z naší zprávy tu nepodstatnou, přesto však čímsi peprnou informaci. A to naštve. Nicméně se již dnes nedomnívám, že by novinářům či společnosti křesťanství nějak obšírně vadilo, že by bylo překážkou. Církve i jimi zřízené charitativní organizace ukazují, že dělají kva- ¥
25
sbírku na podporu lidí s mentálním postižením – Akce cihla. Prodejem benefičních cihel se podařilo získat 27 000 Kč. Tento výtěžek byl nyní použit na rekonstrukci a částečné vybavení bytu, který rozšířil dosavadní možnosti chráněného a podporovaného bydlení v Plzni. „O naši službu je velký zájem. V současné chvíli máme přibližně deset zájemců a jsme proto velmi rádi, že v průběhu listopadu se mohli dva z nich nastěhovat do nově zrekonstruovaného bytu“, říká vedoucí programu Můj 1+0 chráněné a podporované bydlení Mgr. Jana Kalousová. A jak vnímají přechod a rozdíl života v ústavu a nynějším chráněném bydlení samotní noví nájemníci? „To se nedá vůbec srovnat. I když to tam bylo taky pěkný, měli jsme neustálý dozor a byli zavření. Tady si můžeme jít kam chceme a organizovat vlastní život,“ říká Július. „Jsme rádi, že máme bydlení a děkujeme za to, co pro nás lidi udělali. Je to takový velký vánoční dárek,“ doplňuje Romana. Další ročník benefiční sbírky Akce cihla v Plzni je naplánován na červen letošního roku.
Nájezd do litoměřické čajovny bude! 15. Společenský večer s aukcí výrobků z chráněných dílen Diakonie a uměleckých předmětů se konal na sklonku listopadu v Litoměřicích. Přes 150 hostů mělo možnost dražit 45 exponátů. Celkem večer vynesl 350 000 Kč na vybudování nájezdu do čajovny HÓRA a sálu Oka*mžik. Hostem večera byla herečka Táňa Fischerová, která obětavě zastoupila Jana Potměšila. Ten se pro těžké onemocnění nemohl zúčastnit. Konečné částky dražených exponátů „odklepával“ Jiří Seman, fotograf na vozíku. Mezi vzácnými hosty byli i senátor Alexandr Vondra a krajská radní Jana Ryšánková, kteří nakonec přes rivalitu svých politických stran svorně losovali výherce zvláštní ceny z účastníků dražby. Večer již tradičně doplnilo hudební vystoupení klientů Diakonie, tentokrát společně se žáky teplické konzervatoře. Odměnou pro hosty byla bohatá ochutnávka rautu z Restaurace Klobouk, kterou provozuje Diakonie v Terezíně. „Děkujeme všem, kteří si nenechali ujít příležitost prožít příjemný večer a zároveň přispět na dobročinné účely. Myslím, že se tento Společenský večer velmi vydařil. Potřebovali jsme získat prostředky na bezbariérový nájezd do čajovny a to se nám podařilo vrchovatou měrou,“ řekl Zdeněk Bárta, člen správní rady.
26
litní práci. Práce evangelické církve včetně Diakonie je obrovská, na svou velikost jsme aktivní. Ač jsem zde vyrostl, pořád se nestačím divit, kolik dobrých a zajímavých aktivit se tu děje. Možná se jen bojíme svou činnost prodávat a postavit se za svou práci. Zkusme se na věc podívat z opačné strany: Je možné nějak podávat médiím informace o tom, co děláme, tak, aby tomu nejen média, ale i nedotčený čtenář porozuměli? A aby ve zprávě zůstalo poctivé sdělení a přitom byla dostatečně „zajímavá“? Snad právě pro tu pestrost záběru nejsme vždy schopni přesně vyjádřit, „kdo jsme“ a „co děláme“. A je toho vůbec třeba? Tady se asi začínáme točit v bubnu pračky: z podstaty věci to potřeba není, nicméně jakou představu o „českobratrském evangelictví“ nebo snad o „projevech křesťanství“ může mít zcela nedotčený člověk, který vedle nás žije, když mu to nepředáme ve stravitelné podobě? Jsme schopni stručně a jasně říci: věříme tomu a tomu, děláme to a to? A zase otázka: nesvazuje nás to, nezjednodušíme to pak celé? Zase buben pračky a jsme znovu na začátku. Někdo možná řekne, že s masmédii a jejich spotovitým způsobem informování nechce nic mít. My ale média nepředěláme, takto fungují od prvopočátku. Nakonec také my s informacemi zacházíme podobně: co nás baví a chytne, sledujeme, co nás nebaví, pouštíme k vodě. Snad se shodneme na jednom: že by bylo dobré, kdyby lidé ze zpráv poznali, kdo jsme a že jsme to my. Někdy to lze vyřešit používáním stejného loga (grafického symbolu, pod kterým člověk hned ví, o kom se mluví), někdy je to používání stejné odpovědi na stejnou otázku (kdo jste, co chcete). Chodíme kolem jaksi po špičkách, ale čím více používáme shodné znaky, tím lépe se o našich aktivitách ví. Čím více používáme různý slovník a různou symboliku, tím více jsme vnímáni jako náhodný shluk. Obě cesty jsou možné. Vydáme-li se tou, na které budeme používat víc společného a stejného, budou nám lidé více rozumět a zařadí si nás. Budeme-li se chtít lišit, bude to naopak. Obě cesty jsou legitimní, jde jen o to, co chceme. Sám se kloním k té první společné, při všem respektování odlišností. Není však možné jít po cestách obou. Nebo jinak: po jedné jít a být smutný z toho, že nejsem zároveň na té druhé…
Martin Balcar
NOVÉ KNIHY
Jak se Martin Luther modlil
To čtenář zjistí z půvabné knížky Martin Luther: Jak se modlit. Rada pro dobrého přítele. Modlitby. Přeložil a vydal ji Ondřej Macek v nakladatelství Zdeňka Susy 2009.
„Je dobré, aby se Ti modlitba stala ráno prvním a večer posledním dílem,“ radí Luther „dobrému příteli“ ve spisku „Prostinký způsob, jak se modlit“ (z roku 1535), který tvoří první část knížky. Reformátor zde nepředkládá žádnou nauku o modlitbě, nýbrž mluví o sobě a sděluje, jak on sám se modlí. Nepokládá se za vzor, nýbrž uvádí svůj příklad – zároveň však varuje: „Nechci ani Ti nedoporučuji, abys mluvil v modlitbě všechna tato slova. To by v posledu nebylo nic jiného, než prázdné žvanění... Spíše bych chtěl, aby tím, co Ti tu říkám, bylo povzbuzeno a podníceno srdce, aby se mu dostalo myslet při Otčenáši.“ Prázdné žvanění, mechanické odříkávání, na němž se nepodílí ani mysl ani srdce – před tím doktor Martin rozhodně varuje. Modlitba je pro něj spíše meditace nad texty Otčenáše, Desatera, Apoštolského vyznání – a třeba jen nad jednou větou, jedním přikázáním, jedním článkem víry. Osvědčil se mu při tom „čtyřpramenný věneček“: uvážit, jakého poučení se mi z tohoto textu dostalo; k jaké vděčnosti mě podněcuje; jakou lítost nad vlastními hříchy ve mně vzbuzuje; k jakým prosbám mě inspiruje. (Recenzent si to vyzkoušel – funguje to užitečně.)
Víme ovšem, že Luther se ve svých modlitebních meditacích neorientoval jen na těchto třech textech křesťanské tradice. Často se prý modlíval Mariin chvalozpěv Magnificat, a ovšem přečasto žalmy a jiné texty Písma, jež doporučuje „přežvykovat“. V každém případě se modlitbameditace odvíjí od „vnějšího slova/Slova“ (jímž může být i přijatý křest, ale také katechismus anebo zpěvník), nevyvěrá ze zdroje modlitebníkova nitra, nýbrž směřuje do něj. Jakkoli působivé jsou Lutherovy introspekce, vždy je jasné, že modlitbou v odpověď na Boží slovo a čin se do lidské niternosti, tohoto nejistého a často zmateného prostoru, teprve vrací řád, neboť pak poznáváme sami sebe a začínáme chápat, co je nahoře a co dole, co první a co podružné, co má a co nemá budoucnost. „Křesťanská modlitba je křesťanův způsob vnímání vlastního života,“ shrnuje O. Macek v závěrečné, poučené studii této knížky. Mezitím však do ní vložil velký výběr přeložených Lutherových modliteb různého zaměření ze souboru posbíraného a vydaného F. Schulzem. Ne nad všemi formulacemi srdce dnešního modlitebníka zaplesá. Dnes se sotva odvážíme volat Hospodina, aby rozbil a zničil „tu ohavnou bezbožnost všech falešníků, kteří zacházejí s tvým jménem podvodně...,“ i když ze žalmů tyto tóny také známe a víme, že modlitba za nepřátele Boha, jeho království a církve nechce, aby Bůh schvaloval, nýbrž překazil jejich zlé plány. Bez ohledu na to: Je to knížka inspirativní a potřebná. Jejím cílem bylo mimo jiné „podání pomocné ruky těm, kdo mají s formulací vlastních modliteb těžkosti,“ jak píše v ediční poznámce O. Macek. Podobných pomocných ruk nemáme v české literatuře nazbyt. Vítáme každou další. Takový „prostinký způsob, jak se modlit“ může opravdu „dobře posloužit jako inspirace k vlastní modlitební meditaci“. V téže ediční poznámce říká editor: „Překládání modliteb se velmi blíží překládání poezie.“ To mu potvrdí každý, kdo kdy překládal modlitby nebo jiné bohoslužebné texty. A také potvrdí, že se Ondřej Macek překladatelského úkolu ujal se zdarem. Pavel Filipi
27
REZENCE
Knížky Milana Balabána a Jiřího J. Ottera
Při příležitosti významných životních jubileí obou výsostných autorů vyšly v závěru roku 2009 v nakladatelství Pulchra a Kalich dvě, rozsahem útlé leč obsahem nabité, knížky. Jde o „Domov a bezdomoví i jiné zprávy“ Milana Balabána a „Dva okrajové spisy v novém aktuálním promýšlení“ a to o List Židům a List Judův, autora Jiřího Josefa Ottera.
Knížka religionisty, profesora teologie a básníka Milana Balabána sestává ze tří samostatných esejů. Úvodní text patří Domovu a bezdomoví. Autor řady publikací, článků, básní a studií, jemuž bylo dlouho bráněno publikovat, nás vede cestami dávného Izraele, již od praotce Abrahama, přes Egypt a pouště a další dějinné etapy, jako je hledání domova a vlasti, až do vlasti poslední... V druhém eseji se básník pod titulem „Sestoupení do zahrady lásky“ zabývá domovem v nejerotičtější biblické knize, Šalomounově Písni písní. Ve třetí úvaze s názvem „Poezie jako cvrlikání pravdy“ autor upozorňuje, že při odhalování kořenů moderních literatur je nutné alespoň předběžně akceptovat literatury starověké a antické, a své tvrzení dokládá odkazy na verše českých básníků, inspirované biblickými tématy, např. Březiny, Reynka, Vášové. Knížka se nečte nijak rychle, bez absolutního soustředění to nejde, ale čtenář je rozhodně odměněn... Je patrné, že básník tvoří lehce, a zdá se, že mu v mysli vyskakují verše a metafory neposedně jako blechy. Milan Balabán patří ke spisovatelům, kteří mají mnoho co říci. Při čtení jeho textů cítíme neupocenou sílu tvorby a bez uzardění můžeme říct, že Balabánovy knihy mno-
28
ha čtenářům otevírají okno do světa starověkých kultur, dávné poezie a biblického myšlení. „Dvě biblické knihy, kterým se tu Jiří J. Otter věnuje, nepatří k nejznámějším spisům Nového zákona. Místo v biblickém kánonu nezískaly snadno, ale nakonec se prosadily jako cenné svědectví o zbožnosti a myšlení křesťanů žijících koncem třetího století,“ píše v úvodním slově profesor Petr Pokorný, ředitel Centra biblických studií AV ČR. Autor nabízí čtenářům srozumitelnou formou svěží výklad novozákonních spisů. Jejich texty příliš často neslýcháme v kázáních a tak i pro čtenáře – neteologa jsou čtením poučným a užitečným. Autorský vklad Jiřího Ottera spočívá nejen v samozřejmé odbornosti, ale ve schopnosti zvolit a používat nadlehčenou didaktickou formu pro klíčové texty a tím zpřístupnit jejich četbu i méně poučeným zájemcům. Viz autorova poznámka: „Už od studentských dob a posléze ve sborové praxi jsem měl uctivě opatrný odstup od komentářů doprovázených záplavou poznámek a odkazů, a proto jsem i zde zůstal při nadlehčené formě aktuálního „přemyšlování“ nad oběma listy“. A tak děkujme Jiřímu Otterovi za další knížku společně s dobrozdáním religionisty Milana Balabána: „V obou spisech je v pozadí situace, která je nám dost neprůhledná, ale bratr Jiří se snaží probodnout draka naší nevědomosti a obsahově spojit laskavost i tvrdost obou traktátů se známějšími epištolami psanými Pavlem.“
OZNÁMENÍ Farní sbor ČCE v Boskovicích hledá Farní sbor ČCE v Boskovicích hledá rodinu, která se s chutí ujme kostelnických prací. Předpokládáme aktivní účast na sborovém životě. Nástup možný od února 2010. Nabízíme byt 2+1 v objektu fary s příslušenstvím a menší zahradou v příjemném prostředí. Tel.: 516 452 197, e-mail: zikmund.
[email protected]
OSNOVA PŘEDNÁŠKY NA SEMINÁŘI UČITELŮ NEDĚLNÍCH ŠKOL V PARDUBICÍCH, 7. 11.2009 STUDOVNA
Příběhy Starého zákona jako modely víry a jednání A ten Bůh, jenž za Mojžíše byl, se podnes nezměnil
Když Mojžíš s lidem ztrápeným / pryč z Egypta se bral, / hned faraon jim v patách byl / a vpředu mořský val. / By cestou suchou přešel lid, / Bůh moře rozdělil. /: A ten Bůh, jenž za Mojžíše byl, / se podnes nezměnil. :/ Druhá sloka této písně zpívá o záchraně Davida v boji s Goliášem. Třetí o Danielovi v jámě lvové. Čtvrtá o Jonášovi v útrobách velryby. Píseň přesně vystihuje, co bych rád v nadcházejících sedmi krocích pověděl. Každá ze čtyř slok provádí operaci, která je modelem křesťanského čtení Bible. Nejprve stručně načrtne příběh o tom, jak Pán Bůh někoho zachránil, jak někdo osvědčil věrnost Pánu Bohu, nebo jako někdo naopak před Bohem prchá, ale stejně neuteče. Důležitý je pak refrénovitě se vracející poslední verš každé sloky: „A ten Bůh, jenž za Mojžíše, Davida, Daniele, Jonáše byl, se podnes nezměnil.“ Tím se příběh dávné minulosti napojuje na dnešek: I dnes fungují vztahové konstelace, o kterých Bible vypráví. Katecheze, jak jí rozumím, má tyto dva hlavní cíle: 1) zprostředkovat dávný příběh a 2) doložit, že ten příběh má vztah k dnešku.
Je tomu podobně, jako když v nás začíná působit a organizovat myšlení jazyk, který se v nás zrodí jako mateřský, nebo i který se později naučíme. V katechezi jde o to, aby se takovým programem (script) v nás stala Bible (Scripture). To samozřejmě nenahradí vlastní existenciální, etická a teologická rozhodování, která před námi jsou. Často nás ale obývání perspektivy Bible teprve upozorní, že před námi nějaké rozhodnutí je – a nabídne nám repertoár možných odpovědí.
Alternativa, která se testuje ve sborech Příběh Bible a její program, který do nás ukládá, je v napětí s jinými programy, které nás určují. Je to příběh alternativní a podvratný vůči převládajícím příběhům národa, médií, statistik. Sbory a rodiny jsou místem, kde se – předběžně a neúplně – ověřuje nosnost této alternativy. Snad nejnaléhavěji mají takového ověření zapotřebí děti a mládež, osamocené ve svém křesťanství ve svých školních třídách. Sbory církve a jejich aktivity nemají jiný smysl než jako ostrůvky pozitivní deviace, prokazující nosnost biblického příběhu.
Expozice a zarámování Vyprávět nebo vysvětlit Vyprávět dějiny něčeho (města, země, hnutí) je jedním ze způsobů, jak toto něco pochopit. Jörn Rüsen: Při hledání smyslu něčeho sledujeme buď racionalitu vyprávění (jak k tomu došlo) nebo racionalitu vysvětlení (jak to funguje). Gerhard von Rad: Pro Bibli je typické, že místem, na kterém Bůh vyjevuje tajemství své osoby, jsou dějiny. Když chce Izrael dosvědčit, jaký je jeho Bůh, vypráví příběhy o tom, co s Bohem zažil. Bible je závazný a úplný vzorkovník situací, které mezi Bohem a lidmi nastávají.
Čím jsme určeni? Walter Brueggemann: Každý člověk je mnohonásobně determinován či naprogramován (scripted): hodnotami, nehodami, ambicemi, silnými osobnostmi atd. své rodiny, svého národa, své profese. Takový program působí a organizuje myšlení toho, kdo je opakovaně vystaven určitému vyprávění.
Nico ter Linden: Biblické příběhy je třeba exponovat a inscenovat spíše než vysvětlovat. Důležité je podat biblický příběh napínavě, s vnitřním nastavením: „Tohle znáte? To je fakt dobré, to si poslechněte!“ Děti nemusejí všechno chápat, měly by ale zakoušet konfrontaci s cizím svébytným světem (Božím královstvím), kolem kterého se celý církevní provoz točí. Pravidelné expozici příběhu a jeho zarámování napomáhají rituály, např. židovský Pesach (ritualizovaná hostina, která rámuje příběh vysvobození Izraele z otroctví; obsahuje zábavné prvky, aby děti neutekly od stolu, ale vyslechly to podstatné). V křesťanské tradici máme další možnosti: tábory, brigády, kurzy, ale také responzoriální prvky bohoslužeb, svíčky, pokleknutí a pokřižování se.
Soudobé analogie biblických zápletek Ve svém celku představuje Bible precedenční základnu křesťanského rozhodování. Jako ¥
29
dospělí křesťané bychom – spíše než vykládat Bibli kategoriemi své doby – měli svou dobu vykládat Biblí: snažit se porozumět svým individuálním i společenským dilematům jako analogiím biblických příběhů. Právě v těchto analogiích se projeví, že „ten Bůh, jenž za Mojžíše... byl, se podnes nezměnil.“ Vykládat současnost Biblí je riskantní, vyžaduje od nás nejen to, že v nás příběh Bible bude živý, ale také to, že budeme pevně nohama na zemi a ve své době. Nerad to pozoruji: pietisté i katolíci nás předcházejí do Božího království, když berou vážně své životní příběhy a jejich křižovatky jako prostor pro hledání analogií s Biblí (oni řeknou: pro hledání Boží vůle).
Nebát se jednostranností Kdo víc vypráví a méně vysvětluje, narazí na výtku z jednostrannosti. Tam, kde ale je postupně expo-
FEJETON
nována celá Bible, jednostrannost konkrétního výkladu není na škodu. Vyrovná se v čase (je přece Bible „závazným a úplným vzorkovníkem...“). Pohoršlivost příběhů není radno retušovat, lepší je sdílet nad nimi své rozpaky. Nejhorší jsou dialekticky vyvážené, neutralizované, projevy ( „na jednu stranu..., na druhou však...“). Jsou snad pravdivé, ale nikam nevychýlené, k ničemu nevybízející.
Strhne jen ten, kdo je stržen Nakonec ale platí: to co říkáme, představuje jen malý zlomek celku toho, jak nás vnímají druzí. Mimo veškerou teologickou metodiku je skutečnost, kterou ale posluchači vnímají často pozorněji, než zda fakticky a logicky vše souhlasí, totiž zda nás samotné i bez posluchačů vykládaný příběh baví, zda je pro nás významný a zda proměňuje naše životy. Petr Sláma
Rybí fejeton na základě skutečné události
P
racovní pobyty na Ukrajině, v zemi neskutečných možností, jsou pestré a skýtají i momenty oddychové a někdy i legrační. O jednu se s vámi chci podělit. Z Čech jsem vezl jedné rodině papíry sloužící k žádosti o trvalý pobyt v ČR. Žádná námaha s tím není spojena. Jen převzít, převézt, udržet a předat. I stalo se. O dva dny později dostávám dárek. Prý za to, že jsem převzal, udržel a předal. Díky, říkám
parketa. Ovšem těm, u kterých jsem dárek rozbalil při pohledu na rybu očka září. Ryba totiž patří k lahůdkám a navíc je tuze drahá. A cosi mi našeptává – Hochu – dobrý skutek udělej, rybu podaruj. I pravím: „Jedna je vaše, druhou jiným dám!“ Očka září a já i s velkým děkuju – hubičku dostal! O dva dny později SMS zprávu píšu: „Sezvi rodinu, zdrovou rybu vezu. Pb+“ I stalo se: rodina se sešla, ryba z kůže stažena byla a mizela v útro-
a přebírám sumku (tašku) s voňavým balíčkem. U další rodiny zvědavě rozbaluji balíček, a co mé oko nevidí? Dvě veliké uzené ryby! „Dvě zdrové kopčené ryby.“ Divné, říkám si, proč ryby a co s nimi? A navíc uzená ryba není zrovna moje
bách. Všichni mlaskali, chválili, prsty olizovali a vínem zapíjeli. Ryba přece musí plavat! I já se neudržel, nadšení propadl a kousek ochutnal! A tak obě ryby velkou radost udělaly a jen já stále nevěděl, proč zrovna takový dar mne potkal.
30
Rozuzlení Za další dva dny trubka (telefon): „Hola hola, kdo to volá? Co se děje?“ A hlas v trubce se chvěje a šeptá: „Díky za papíry pro dceru, ale za to druhé se kaju. Promiňte, co stalo se, můj manžel to pokazil velice.“ A já do toho šeptnul – „co prominouti mám?“ A hlas dodává: „ty dvě ryby veliké pro psíky byly určeny a tak tam kde jste, psíkům je dejte!“ Úsměv mi hraje na tváři: „Ach, pravím, pozdě, pozdě již jest toto praviti, obě ryby bylo již nutné stráviti“.
SLOUPEK
A ještě dodám „děkuji!“ a velmi se tomu směji. Na rybě si všichni pochutnali ani Endiaron nepotřebovali. A psíci – ti jen smutně koukali. Tak to někdy v životě chodí, že tu a tam dar jiný směr hodí! Závěr – Všichni jsme se tomu smáli, až se za břicha popadali. A na zdraví hned kořalku jsme dali, CO KDYBY TA RYBA, PŘECE JEN ZÁVADNÁ BYLA.... Veselynivka – Ukrajina, 10. 12. 2009 Pb+
Kreace a rekreace Hebrejské procházky (1)
J
ak vznikl svět? Spontánně, to znamená sám od sebe? Ale jak vznikla spontaneita? A jak vzniklo vznikání spontaneity? A jak vznikl vznik vznikání spontaneity? Dost už! Toto je způsob tázání, který nemůže nikdy ustat. Jeho kroky nekončí. Anebo – lépe řečeno – končí v nekonečnu. Nekonečno a bezmeznou spontaneitu můžeme ovšem hledat v ideji božství, zatímco konečnost shledáváme na sobě i kolem sebe. A dokonce konečnost k nekonečnu má blíž, než se zdá. Z hlediska věčnosti. Takové a podobné otázky nám může otevřít myšlenka stvoření. A co je pozoruhodné, může nám je otevřít, ačkoli začátek hebrejské bible neboli Starého zákona je přímo nevyslovuje. Platí svým způsobem o všech otázkách, ale o základních otázkách s nezměrnou silou – že vyslovená myšlenka není nikdy úplná a že její význam se odkrývá postupně, a to i s velkým odstupem od původního vyslovení. A tudíž i nejrůznějšími způsoby. Dějiny víry jsou rozvíjením stvoření a ideje stvoření, a proto se zde sluší začínat. Toto rozvíjení myšlenky je postup, který je už v jistých náznacích přítomen v hebrejských zprávách o stvoření. Ty totiž o stvoření nemluví jako o jednorázovém aktu, nýbrž jako o ději a procesu, jako o postupném rozvíjení. Takže svět není danost, svět je děj, dění a rozvíjení. A myšlení, které se děje ve světě, nemůže být této základní vlastnosti světa cizí. Jsme tu tedy u základního předpokladu myšlení o světě. Je samozřejmě odvážné mluvit o stvoření, jemuž člověk nemohl být přítomen a jež se tedy odehrálo
bez lidských svědků. Je to však nezbytné, abychom věděli, že svět je dynamicky uspořádanou sférou konečnosti, o níž nemůžeme nikdy mluvit z nadhledu. Avšak božství kromě nekonečnosti zahrnuje i nadhled vůči světu. Tento nadhled signalizuje hebrejské sloveso báraa „tvořím“, které je vyhrazeno pouze Bohu. V takzvané první zprávě o stvoření (Genesis 1,1-2,4a) je užito celkem sedmkrát, zatímco ve druhé zprávě o stvoření, která je starší (Genesis 2,4b-7 jako součást širší souvislosti, sahající do 3,24) ani jednou. Druhá zpráva do starověkého světa zapadá svým přirozeným stylem a těžiskem stvoření je pro ni stvoření člověka. Oproti tomu je první zpráva pojata spíše učenecky, postupuje totiž systematicky a v krocích, a její perspektiva je kosmická. Tato perspektiva ovšem neevokuje ani tak cizost, nýbrž spíše závrať a kosmické tajemství. Setkáme se v ní ovšem s mnoha motivy, které zde vyjmenovat nestačíme. Proto zůstaňme u vyústění, jež si zaslouží zbystření pozornosti. Stačí si uvědomit jeho pointu. Poslední „den“ stvoření není dnem aktivity, natožpak jejího vystupňování, nýbrž odpočinutí. Uzavření jakýmsi návratem k počátku stvoření. Latinsky se stvoření nazývá creatio, a tak den nastupující po šesti kreativních dnech můžeme označit jako den re-kreace. Čili den obnovy kreace a kreativity. Vyvstává nám tak další moment božství, jímž je původní kreativita. Ta se zrcadlí ve světě, který jako by byl spontánní podobně jako ona. Díky ní je člověk bytostí kreativní. A právě tak je člověku poskytnut sedmý den k oslavě stvoření a spoluprožívání božského odpočinutí. Jiří Hoblík
31
OZNÁMENÍ Oznámení redakce
Nástup: 1. září 2010
Našim čtenářům a předplatitelům sdělujeme, že složenka s fakturou a potřebnými údaji k zaplacení bude vložena do březnového čísla. Prosíme, dříve neplaťte, k platbě je nutný správný variabilní symbol.bude vložena
Synodní rada ČCE nabízí pracovní místa školního faráře – spirituála pro Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci a pro Střední odbornou školu sociální – Evangelické akademie v Náchodě. Očekáváme zejména: Aktivní účast na životě školy – spolupracuje s vedením školy, pedagogy, s výchovným poradcem, s psychology, s pedagogickou poradnou, krizovými centry apod. Má roli zprostředkovatele či mostu mezi všemi, kteří se školou bytostně či okrajově souvisejí. Dobře komunikuje a ochotně pracuje v týmu. Požadujeme: Způsobilost k ordinované službě kazatele, dle Řádu pro kazatele ČCE, Čl. 3. Nabízíme: Pestrou a smysluplnou práci ve vstřícném prostředí. Možnost profesního růstu i díky seminářům a kurzům. Metodickou pomoc ze strany seniorátu a Ústředí Evangelické akademie. Bydlení v místě školy. Dále dle Řádu pro kazatele ČCE, Čl. 2. Práva a nároky kazatele. Pro další informace se obraťte na ředitele Ústředí Evangelické akademie Mgr. Martina Čecha – 224 999 223, 606 151 701,
[email protected]
V případě zájmu zašlete do 1. března 2010: 1) Životopis 2) Motivační dopis 3 Koncepci práce spirituála 4) Výpis z rejstříku trestů Na adresu: Českobratrská církev evangelická Ústředí Evangelické akademie Mgr. Martin Čech Jungmannova 9, P.O.Box 466, 111 21 Praha 1
Hledáme evangelickou rodinu pro bydlení na Dobříši v rod. domě (5+1; cca 150 m2), zahrada, centrum města. Volné od března 2010, informace u br. faráře, 603 578 108. Aktivní účast na sborovém životě předpokládáme.
Krkonoše Nabídka RD k rekreaci ve Svobodě n. Úpou, kapacita cca 20 osob, pro skupiny mládeže i rodiny. Informace – 603 578 108.
FS ČCE v Klášteře nad Dědinou hledá kazatele/ku s možným nástupem 1. 9. 2010. Nabízíme nově zrekonstruovaný služební byt s farní zahradou. Bližší informace získáte u kurátorky sboru sestry Havlíčkové na tel: 739 244 645.
Evangelický měsíčník
vydává synodní rada Českobratrské církve evangelické REDAKČNÍ RADA šéfredaktor: Mgr. Tomáš Pavelka, technická redaktorka: PhDr. Gabriela Fraňková Malinová, Ivana Benešová, Mgr. Miroslav Brož, Jiří Hoblík, Th. D., Jan Kirschner, Jan Mamula, Pavel Hanych ILUSTRACE NA OBÁLCE ilustrace na obálce: Sněhová vločka pod mikroskopem, z kolekce Wilsona Bentleyho, Schwerdtfegerova knihovna, Space Science and Engineering Center, University of Wisconsin-Madison Redakční uzávěrka příštího čísla je 28. ledna 2010. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky redakčně krátit.
TISKNE M.I.B. production service s.r.o., Papírenská 1, 166 11 Praha, 6 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e–mail:
[email protected], http://www.srcce.cz/ceskybratr
ISSN 1211-6793
TÉMA Vzdělání – které církev žádá od svých kazatelů. Ale chce/potřebuje je vůbec?