ročník 16 / 12 / 2009
strana 6 Divokej Bill se vlaku nebrání
strana 5 Modelový svět pana Wimmera
strana 8 Výlet do Krušnohoří
Opět tu máme Vánoce. Občas si tuto větu říkáme, jako bychom byli sami překvapení, někdy nám to zní jako klišé. Pro někoho je to čas těšení na cukroví a několikadenní volno, pro jiného znamená stresy z nakupování v přeplněných obchodních centrech a hrůzu z vybírání dárků, pro dalšího zase čas rozjímání a třídění hodnot. Pro mě je to asi směsice všeho dohromady. Nejvíce si ale na Vánocích vážím toho, že když opadne všeobecný ruch a spěch, nastane jedinečná atmosféra klidu a míru. Nejvíce je to cítit 25. prosince dopoledne. Všichni jakoby si oddechli, že to „nejhorší“ už mají za sebou. Zavřeno mají i obchody, které se obvykle chlubí velkým nápisem nonstop. Teprve potom nastane ta opravdová chvíle zaslouženého odpočinku. Je samozřejmě na nás, jak ji využijeme. Někdo se rozvalí u televize a sleduje pohádky, jiný se třeba vydá vlakem na výlet. Pokud napadne sníh, může být pohled z okna zuřivě ujíždějícího Pendolina i lopotícího se malého motoráčku obzvláště čarovná. Ale vlastně k tomu tu „bílou peřinu“ ani nepotřebujeme, vždyť tvárnost a rozmanitost krajiny nám v cizině leckdo závidí... Ale nejde jen o přírodu. Právě o Vánocích můžete dostat tu správnou náladu, sednout si ve vlaku v kupé a začít přemýšlet o lidech kolem sebe. Jak asi snáší rodina toho usměvavého průvodčího, že musí být ve službě i o svátcích? Jak může tak malá holčička jezdit sama ve vlaku? To se její rodiče nebojí? A kam to asi jede ten ošuntělý, sotva dvacetiletý kluk, který je ponořený do sebe, neustále posmrkává a nemá žádné zavazadlo? Tolik osudů probíhá kolem nás, často je nestíháme, nebo nechceme vnímat. Zkusme se ale aspoň na konci roku vcítit do potřeb těch kolem nás. Mnozí nemají takové štěstí jako my. Važme si všeho, co tak často považujeme nesprávně za samozřejmé. Možná je čas na důležité rozhodnutí nebo dobrý skutek. Přeji všem čtenářům krásné a pohodové Vánoce. Sandra Chvojková
www.ceskedrahy.cz www.cd.cz/cdprovas
2
Vydávají: České dráhy, a. s., Nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 70994226 Vychází: 15. prosince 2009 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Sandra Chvojková E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210–9142
Foto: Michal Málek (2x)
Editorial
Čas Vánoc, čas rozjímání
Jak se mění jízdné ve vnitrostátní dopravě Od 13. prosince 2009 spolu se změnou jízdního řádu vstupuje v platnost i nová nabídka jízdného. Přinášíme vám přehled s tím souvisejících novinek a současně vás upozorňujeme na probíhající akční slevy. To, co si určitě většina ráda přečte hned na začátku, je fakt, že výše jízdného se v zásadě nemění a dochází pouze k dílčím úpravám jednotlivých nabídek jak tarifních (vyhlášených v Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel TR 10), tak akčních (průběžně zveřejňovaných v Přepravním a tarifním věstníku Ministerstva dopravy).
Nabídky eTiket SC a Klasik končí V rámci zjednodušení systému jednotlivých slev České dráhy ruší jízdné eTiket SC, které bylo nabízeno přes eShop ČD pro vlaky SuperCity Pendolino, a přenosné síťové jízdenky Klasik, které byly minimálně využívané. Cestující však nebudou nijak kráceni v možnostech levnějšího cestování, neboť pro vlaky SuperCity bude nadále platit standardní odbavení kterýmkoliv jízdným s platnou místenkou, které navíc již nebudou omezovány ve využití možnosti slevy Rail plus v pátek a pondělí (jako tomu bylo v roce 2009), a místo síťových jízdenek Klasik spolehlivě zastoupí další síťové doklady ČD.
ČD Net výhodnější s In-kartou Třeba nově koncipovaná síťová jízdenka ČD Net. Tato síťová jízdenka byla v minulém období vystavována pro jednoho nebo
dva až pět cestujících, a to vždy na jeden den. Nově bude tato jízdenka vždy jen pro jednoho cestujícího ve variantách jednodenní síťová (za 600 Kč, pro držitele zákaznické aplikace na In-kartě/Rail plus nebo držitele karty ISIC za 450 Kč) nebo týdenní sedmidenní síťová (za 1250 Kč, pro držitele zákaznické aplikace na In-kartě/Rail plus nebo držitele karty ISIC za 940 Kč). Zajímavá je zejména informace, že nově bude nabídnuta cena pro cestování držitelům mezinárodní studentské karty ISIC, a to jak domácím, tak zahraničním.
In-gold mění ceny V kategorii síťových jízdenek si dále můžete zvolit i již velmi dobře známou elektronickou jízdenku In-gold (nahranou na In-kartě/ /Rail plus). U této jízdenky dochází k úpravě cen, nově bude stát týdenní In-gold 1300 Kč, měsíční 1450 Kč, čtvrtletní 10 500 Kč a roční 22 000 Kč. Výhoda této jízdenky je jasná – volné cestování ve všech vlacích ČD v obou vozových třídách.
Jízdenka eLiška více flexibilní Poslední úpravou v jízdném je úplná změna filozofie jízdenky eLiška, kterou si lze zakoupit v eShopu ČD nebo v prodejním automatu jízdenek UNIPAJ. Tato jízdenka je akční nabídkou nad rámec slev v tarifu TR 10 a využít ji mohou pouze naši zákazníci s platnou In-kartou/Rail plus (bez ohledu na to, jaké aplikace na ni máte nahrané) do vyprodání vyčleněného množství těchto jízdenek na relaci a den. Mezi dvěma krajskými městy si tak můžete zakoupit jízdenku eLiška opět až ve dvouměsíčním předprodeji, přičemž cena již nebude jednotná, ale závislá na vzdálenos-
Hotovou pokračující kartu si standardně vyzvednete ve vámi určené stanici. Pokud si chcete zkontrolovat údaje o své kartě, můžete tak učinit na požádání u kterékoliv pokladní přepážky ČD se zařízením UNIPOK, sami na automatu pro výdej jízdenek nebo na internetové adrese http://moje.inkarta.cz.
Nezapomeňte na lanovku v Liberci Po dlouhých třech letech dochází ke změnám v odbavení na lanové dráze ČD Liberec-Horní Hanychov – Ještěd (Tarif lanových drah ČD TR 14). Základní jízdné se mírně zvyšuje na 75 Kč za jeden směr nebo 120 Kč za zpáteční jízdu, pro držitele zákaznické aplikace na In-kartě/Rail plus však bude nově přiznána sleva 25 %. Naši věrní zákazníci tak za jízdu zaplatí 55 Kč, respektive 90 Kč a tato nová cena (mimochodem nižší než cena platná od roku 2006) bude jistě dobrou motivací k návštěvě této jediné lanové dráhy v provozu ČD. Polovinu uvedeného
ka třeba za čtyři hodiny k vyzvednutí z Prahy v Ostravě.
Zajímavé slevy s In-kartou Na závěr bych rád shrnul přehled dalších doplňujících akcí, které České dráhy pro své zákazníky na nadcházející období vyhlásily. V rámci programu ČD Bonus mohou držitelé In-karty/Rail plus nebo In-karty získat zajímavé slevy nejen u smluvních partnerů, ale také z ceny vybraných druhů jízdného buď formou přímé slevy 3 %, nebo formou připsání kreditu do elektronické peněženky na kartě. Na období jízdního řádu 2010 je vyhlášena kontingentní nabídka nulové ceny za místenky SC pro vlaky číslo 72/73 Smetana pro cestující v úseku Praha – Brno – Břeclav; tuto nabídku lze za vyhlášených podmínek využít pouze do vyčerpání vyčleněného množství místenek. Držitelé žákovských průkazů (papírových) mohou požádat při ověření tohoto průkazu u pokladní přepážky ČD o bezplatné vystavení
Rady na cesty
ti a konkurenceschopnosti ČD v dané trase. Zrušen bude také doprodej nevyzvednutých jízdenek eLiška (známých jako Šťastná eLiška) a nahrazen systémem „kdo dřív přijde, má naději na větší slevu“. U některých relací je totiž stanovena nižší cena pro nejrychlejší kupující, která platí nejpozději do 3 dnů před odjezdem. Po tomto termínu již lze koupit pouze eLišku za základní cenu, i kdyby nebyl kontingent levnějších jízdenek do tohoto dne vyprodán. Novinkou je také to, že oproti minulosti nelze zakoupenou ani vyzvednutou jízdenku eLiška vrátit z důvodů na straně cestujícího. Jedná se o zcela zásadní změnu, neboť v minulosti bylo cestujícím vráceno jízdné po srážce, pokud si zaplacenou jízdenku ze systému nevyzvedli. Nově tedy propadá i nevyzvednutá jízdenka a cestující nemůže uplatnit právo z přepravní smlouvy, takže nákup je třeba si dobře rozmyslet. A kolik budou nové ceny eLišek? Úplný ceník všech relací naleznete na www.cd.cz, ale třeba Ostrava – Praha bude nově stát pro rychlý nákup 260 Kč, v základní ceně pak 300 Kč, Brno – Jihlava 80 Kč, Liberec – Hradec Králové 100 Kč nebo Brno – Praha 170 Kč. Tolik ke změnám cen, protože u jiných jízdenek k žádným změnám oproti roku 2009 nedochází. A to přesto, že se zvyšuje snížená sazba DPH o 1 %.
Přednost dostává elektronické odbavení A jaké další novinky tarif TR 10 přináší? Nově si bude možno zakoupit i jednorázový doplatek ke zpáteční jízdence v jednom směru nebo pro část trasy, což je jistě zajímavá novinka. Traťové jízdenky, které České dráhy dosud vystavovaly pouze jako tištěné, budou postupně v celé své nabídce nahrávány do čipu In-karty/Rail plus (pro cestující se zákaznickou aplikací na slevu 25 %) nebo In-karty (pro cestující za základní nezlevněné jízdné). Dosud byly do čipu nahrávány pouze jízdenky In-gold a od září roku 2009 jako pilotní projekt pololetní žákovské traťové jízdenky. Tento systém pochopitelně výrazně zvýší komfort odbavení cestujících i kontrolu ve vlacích, neboť průvodčí bude kontrolovat pouze kartu (In-kartu/Rail plus nebo In-kartu) načtením v jeho přenosném počítači. Z toho vyplývá, že traťová jízdenka nahraná do čipu karty je nepřenosná, a využívat ji může pouze oprávněný držitel karty. Ve vztahu ke zmiňovaným kartám je třeba zdůraznit skutečnost, že pokud vám končí platnost In-karty/Rail plus, musíte požádat o pokračovací kartu u pokladní přepážky ČD. V tomto případě nedokládáte žádná potvrzení (pokud se nezměnily již deklarované skutečnosti) ani novou fotografii (pokud jste výrazně nezměnili podobu), takže se jedná pouze o velmi rychlý a jednoduchý proces.
jízdného nabízíme dětem a držitelům ZTP, ZTP/P a speciální ceny jsou i pro opakované jízdy (např. pro lyžaře, což je zajímavé zejména pro nadcházející lyžařskou sezonu).
Balíček z Prahy do Ostravy za pár hodin Poslední změny, které chci v tomto přehledu zmínit, se týkají dovozného za zásilky ČD Kurýr. To bude nově činit základní dovozné za přepravu odkudkoliv kamkoliv v ČR v rámci systému 180 Kč, smluvní dovozné 140 Kč a instradované dovozné 240 Kč (poplatek za vyřízení instradace 550 Kč). Ačkoliv se tato služba netýká bezprostředně jen našich cestujících, je dobré se o ní zmínit, neboť každý občas potřebuje rychle poslat malý balíček na druhý konec republiky. Se službou ČD Kurýr totiž může být vaše zásil-
In-karty – elektronické peněženky ČD; dodatečná žádost není možná. Všichni zákazníci, kteří v rozmezí od 13. prosince 2009 až 13. ledna 2010 požádají o vystavení nové (nikoliv pokračující) In-karty/Rail plus s některou zákaznickou aplikací (tedy In-zákazník nebo In-senior), obdrží slevu ve výši 150 Kč, a zaplatí tak pouze 840 Kč; tato akce je jedinečnou příležitostí pro nové stálé zákazníky, kteří budou využívat nejen zlevněného jízdného, ale všech dalších výhod vztahujících se k In-kartě/Rail plus. Podrobnosti k uvedeným změnám, včetně úplného znění tarifů a akčních nabídek, naleznete na webových stránkách www.cd.cz. V případě dalších dotazů můžete také zavolat operátorům Kontaktního centra ČD na linku 840 112 113. Roman Šulc
3
ČD Bonus
V pokladnách ČD nyní můžete koupit předplacenou Vodafone kartu s kreditem 200 Kč Držitelé In-karet mají navíc u Vodafonu nárok na výhodné slevy Více informací o nabídce v prodejnách Vodafonu, na 800 777 777 nebo na www.vodafone.cz/ceskedrahy
SLEVA 150 Kč na In-karty / Rail Plus ČD v období 13. 12. 2009 – 13. 1. 2010
VF_09_465_Inzerce CD_210x140.indd 1
2.12.2009 11:46:19
Vánoční překvapení pro vaše blízké
DÁRKOVÉ POUKÁZKY DO SÁLŮ GOLD CLASS
DÁRKOVÉ POUKÁZKY DO STANDARDNÍCH SÁLŮ
MOŽNOST DOKOUPENÍ POUKÁZKY NA OBČERSTVENÍ
MOŽNOST DOKOUPENÍ POUKÁZKY NA OBČERSTVENÍ
villagecinemas.cz Kontakt:
4
251 115 100
[email protected]
Svět na kolejích
Mohli jste vidět na ČT ve Světě na kolejích
Modelový svět Radislava Wimmera Tip na tuto reportáž nám poslal do redakce Světa na kolejích jeden z našich věrných diváků. Napsal: Mám jednoho kamaráda a ten má super modelové kolejiště. Dali jsme na jeho radu a vyrazili na půdu jednoho rodinného domku ve Žďáru nad Sázavou.
Místo štěrku vylouhovaný čaj „Své modelové kolejiště jsem začal stavět v roce 1989,“ prozradil mi Radislav Wimmer. Tehdy s manželkou koupili nový domek, který měl velkou půdu. Jakmile ji uviděl, měl jasno. Zateplil ji, vsadil střešní okna, na podlahu položil linoleum a začal stavět svůj klukovský sen. Nejprve dal dohromady roštový rám o rozměrech 5,25 x 2,60 metru a pak začal budovat ten svůj modelový svět na kolejích. Stavěl ho celých deset let a stále na něm pracuje a zlepšuje jej. A jak dnes vypadá země krále Radislava? Jsou tu hned tři nádraží – Karlovice, Jedlová a Kamenný vrch. Rozchod zvolil ten nejpoužívanější, tedy „há nulku“, vše ve zmenšení 1:87. Původně kolejiště pro svůj provoz pojalo dvanáct vlakových souprav, pak se mu to ale zdálo málo, a tak přidělal odstavná nádraží sever a jih. Tam se vejde dalších zhruba dvacet souprav. Další vozidla jsou ve vitrínách. Celkem vlastní modelářský nadšenec na padesát lokomotiv a víc než dvě stě vozů. Na kolejišti má položeno asi sto třicet pět metrů kolejí, dalších sto padesát metrů není vidět. A asi vás překvapí, co Radislav Wimmer používá jako štěrkové podloží: „Nikdo mi to nevěří, ale je tam klasický vylouhovaný čaj. Švagrová mi ho nosila vysušený ze školní jídelny.“
Vilka pana generálního K jednotlivým stavbám na kolejišti má pan Wimmer různé průpovídky. „Tohleto je třeba vilka pana generálního,“ říká a ukazuje na model vilky se zahradou a bazénem, „má postaveno tady na kopečku, aby měl přehled a nic mu neuteklo. No, a já rád říkávám, že pan generální jsem já.“ Všímavý návštěvník najde na kolejišti i různé scénky. Pozůstalí truchlí na pohřbu, právě se stala dopravní nehoda, visí tu oběšenec a uvidíte i pěkně erotický výjev. A proč tu vlastně tyhle scénky jsou? „Myslím, že by
měly být na každém kolejišti, neboť dodávají celému kolejišti život.“
Pánská jízda na půdě K řízení kolejiště slouží soustava tří ovládacích panelů, pro každou stanici jeden. „Pulty jsou skoro totožné s těmi, které mají výpravčí
ve stanicích,“ chlubí se modelář, „a tak se tu staví vlaková cesta, přehazují výhybky, udělá se závěr výměn, nic pak nejde postavit a vlak čeká na souhlas výpravčího k odjezdu. Kolejiště je řízené analogově a zabezpečení tvoří na 900 kusů telefonních relátek propojených pěti kilometry kabelů. Zvukový doprovod s autentickými zvuky strojů zabezpečuje počítač a pomocí klávesnice se pouští přes zesilovač zvuky do dvou reproduktorů umístěných na rámu kolejiště. Jezdí se tu i za pomoci grafikonů, které má každý výpravčí k dispozici u svého pultu. A další „vychytávka“: Pozadí je snímatelné, aby bylo možné dostat se ke kolejišti ze všech stran. To je praktické, když je potřeba něco opravit či při prováděném posunu ve stanici. Asi se nebudete divit, že se majitel tu a tam večer na půdě sejde se svými kamarády a je z toho celonoční ježdění. Taková pánská modelářská jízda. A Radislav Wimmer ukazuje své kolejiště i zájemcům. Stačí mu poslat e-mail a objednat se anebo se můžete jenom pokochat na jeho stránkách: http://kolejiste-zdar.wz.cz. Od roku 2006 má žďárský modelář i návštěvní knihu. Asi vás nepřekvapí, že jsou v ní samé pochvalné zápisy. Jako třeba od štábu televizního Světa na kolejích. Napsali jsme: Moc se nám tu líbilo. Václav Žmolík Foto: Radislav Wimmer
5
Rozhovor
Divokej Bill se vlaku nebrání
Hudební skupina Divokej Bill určitě vešla do podvědomí většiny posluchačů populární hudby. Možná leckoho zaujme, že většina členů kapely používala či používá vlak a pro frontmana Vaška Bláhu, který ochotně odpovídal na otázky, zvuk vlaku dokonce evokuje domov.
6
Skupina oslavila loni v červnu své desáté výročí – zkuste se ohlédnout za těmi lety… Byly to krásné roky a doufáme, že to pojede pořád dál. Stalo se toho moc. Tak jen ve zkratce. Splnily se klukovský sny o kapele, byly to první kytary a odpálený zesilovače, práce na zkušebně v kotelně úvalské školy, zkoušky každý den, kdy byli všichni nadšení, ale také první minikoncert u kamaráda na narozeninách či ježdění po akcích od čerta k ďáblu. Pak přišla nabídka na natočení
desky a současně zklamání, že to nejde tak hladce, ale pak hned druhá a následně třetí deska a na ní písně Znamení, Malování a Pocit – první pecky, který nám opravdu začaly hrát rádia. Pak následoval Zlatý slavík a vyrovnávání se s popularitou, čtvrtá deska, hit Čmelák a do toho obrovský zážitek na měsíčním turné po Anglii se skupinou Levellers. A zase ježdění od čerta k ďáblu po Čechách, příprava a zkoušení materiálu na pátou des-
ku, studio, natáčení… A co bude dál? No přeci turné k nové desce a zase ježdění od čerta k ďáblu... Který rok a proč se stal pro skupinu zatím nejúspěšnějším? Osobně myslím, že zlomovým se stal koncert v pražské Lucerně v roce 2004 a DVD, které z něj bylo natočeno. Tak rok poté, když to doma všichni zkoukli a naposlouchali, nastal rok Divokýho Billa. Na koncerty nám chodilo kolem pěti tisíc lidí, hráli jsme jenom v halách nebo velkých přírodních amfiteátrech. No prostě hukot, cvrkot, bomba! Jak jste se vlastně dali dohromady? První pokusy o vytvoření stabilní kapely začaly tak před patnácti lety, nějaký čas se vše vyvíjelo až jsme se sešli nakonec v sedmi lidech s posazem buben, kytara, basa, harmonika, housle, akustika a megafon a natočili první demo písničku. O rok dva později přibylo ban-
Rozhovor
jo, po pěti letech odešel bubeník a přišel jiný a tak před třemi lety k nám přibyl didgeridoosta. Nyní nás je osm a devátý je stálý host. Rád bych ještě zmínil desátého člena, a to je manager, který je s námi úplně od začátku. Kde všude jste koncertovali a který koncert na vás nejvíc zapůsobil? Jelikož jsme lidé zvídaví a prahnoucí po objevování, tak je pro nás každá příležitost zahrát si někde po světě přijata s nadšením. Zatím jsme hráli třeba v Anglii, Irsku, Skotsku, Americe, několikrát ale i v Německu, Chorvatsku, Nizozemí, Belgii, Švýcarsku, Maďarsku, a také samozřejmě na Slovensku. Tak mě napadá, že už by bylo možná jednoduší psát, kde jsme nehráli. Nedávno nám zrovna nevyšel koncert v Moskvě, což jsme obrečeli. V plánu máme výjezd do Polska a rýsuje se ještě možnost jet hrát někam hodně, hodně daleko, ale nechci to zakřiknout. Všude dobře, ale doma se hraje samozřejmě nejlépe!
Divokej Bill V současnosti jedna z nejpopulárnějších českých kapel letos oslavila 11 let své existence. Významným se stal pro kapelu rok 2007, kdy vydala živé CD a DVD s názvem Rock for People – toto CD je platinové a DVD dokonce dvouplatinové. Na konci téhož roku získala kapela v soutěži Zlatý slavík stříbrného Slavíka v kategorii Skupina roku. Kapela vystupuje na řadě koncertů nejen v tuzemsku, ale současně i v zahraničí. Divokej Bill natočil čtyři desky, pátá se právě připravuje.
mozřejmě neříkal. Někteří ostatní kluci z naší kapely jezdili zase na druhou stranu, na gymnázium do Českého Brodu. Přiznám se, že poslední dobou jezdím vlakem už jen tak dvakrát, třikrát do měsíce. Jen lituji, že chybí nějaký vlak z Prahy do Úval mezi půl jednou a půl pátou ráno. Když třeba někdo jede na koncert, musí z něj pak odejít dříve, aby
Kapela pochází z Úval u Prahy, kam jezdí „integrované“ pantografy z a do Prahy. Používáte je někdy? Zrovna já bydlím asi padesát metrů od trati, hned vedle závor, takže zvuky vlaků slyším od dětství pořád dokola. Abych řekl pravdu, jsou to pro mě zvuky domova. Když k nám přijede návštěva, tak jsou z toho všichni z počátku překvapení, ale druhý, třetí den už spí bez problémů. Jelikož jsem se učil v Praze v Libni, tak vlaky znám dost dobře. Jezdit vlakem byla výhoda, protože učitelky věděly, že jsem „mimopražský“, a tak byly shovívavější, když jsem přišel někdy na vyučování později. A já to měl přitom jen 25 minut od našeho domu v Úvalech, což bylo o dost blíže než většina pražských spolužáků. To jsem jim sa-
stihl poslední spoj a dostal se zpět do rodné vísky. A na závěr prozradím, že zrovna teď točíme desku a ta je s tratí Praha – Úvaly – Kolín docela spjatá, ale to už se nechte překvapit, až bude hotová. Martin Harák Foto: autor a Václav Šebek (4x)
7
Eurovíkend
Výlet do Krušnohoří Za romantickou cestou parním úzkorozchodným vláčkem se nemusíte vydávat daleko. Na česko-německé hranici jezdí kouzelný vlak železnice Fichtelbergbahn. Za funícími parními lokomotivami, zahalenými do oblaků dýmů, se vlní souprava zelených vagonků. Úzkorozchodná železnice Fichtlbergbahn slouží svým cestujícím už více než 110 let. Povolení k její výstavbě padlo v březnu 1894. O dva roky později se začalo s vlastní stavbou a první vlak projel celou 17 kilometrů dlouhou dráhu v červenci 1897.
Síla šesti set koňů
8
Trať vede z Cranzahlu do Oberwiesenthalu a překonává převýšení 238 metrů. Na cestě je celkem 9 stanic a zastávek a 6 mostů. Největší z nich, u vjezdu do stanice Oberwiesenthal, má úctyhodné rozměry, za které by se nestyděly ani hlavní železniční tratě. Je to 110 metrů dlouhý a 23 metrů vysoký ocelový viadukt, který překonává údolí jednoho z přítoků pohraniční říčky Polavy, pramenících na svazích dvanáct set metrů vysokého Fichtelbergu. V čele vlaků zde uvidíte některou z pěti lokomotiv řady VII K. Jsou to silné pětinápra-
vové stroje, nejsilnější svého druhu na úzkém rozchodu 750 mm. Mají výkon úctyhodných 600 koňský sil a dosahují rychlosti 30 km/h. Na nejstrmějším místě tratě mohou táhnout vlak o maximální hmotnosti 135 tun. Pocházejí z německé lokomotivky Karla Marxe
stanice kabinové lanovky na Fichtelberg, ze kterého je panoramatický rozhled na Krušné hory. Na malém nádražíčku stojí ve sněhových závějích připravený vlak s několika vagony z let 1913 až 1932. Na první pohled jejich stáří nepoznáte, protože během svého provozu prošly
INFORMACE NA INTERNETU Podrobné informace o železnici, jízdních řádech a cenách jízdenek naleznete na internetových stránkách www.fichtelbergbahn.de. Vlaky v zimní sezoně, kdy je jízda v sněhových závějích zvlášť působivá, jezdí až šestkrát denně. Informace o turistických zajímavostech v okolí železnice naleznete například na webu www.oberwiesenthal.de.
v Babelsbergu. Vyrobeny byly v letech 1952 až 1956. Ve stejné době se v tehdejším Československu nahrazovaly parní lokomotivy na úzkorozchodných tratích zbrusu novými motorovými stroji řady T 47.0.
modernizací. V čele je v oblaku dýmu a páry zachumlaná černá kráska, která nás během následující hodiny dopraví údolím pohraniční říčky Polavy přes hřeben masivu Fichtelberg a údolím říčky Sehmy do Cranzahlu.
Dříve stříbro, dnes turisti
Běžecké stopy lákají lyžaře
Oberwiesenthal je nejvýše položené německé město. Dříve se zde těžil cín a stříbro. Dnes jsou to ale vyhlášené klimatické lázně a středisko zimních sportů se sjezdovkami a několika skokanskými můstky na úpatí hory Fichtelberg a s množstvím udržovaných běžeckých tratí v okolních lesích. Nedaleko vlakového nádraží s depem parních lokomotiv se nachází údolní
Za skřípění kol a nárazníků se vlak pomalu rozjíždí a hned první okamžiky cesty přinášejí úžasný zážitek z jízdy přes místní největší viadukt. Za ním nejprve sjíždíme do údolí říčky ke spolkové silnici B 95 a projíždíme na dosah česko-německé hranici. Vpravo za říčkou jsou české vesničky Loučná, České Hamry a Nové Zvolání, zatímco vlak na levém břehu zastaví
Eurovíkend
v Unterwiesenthalu, Hammerunterwiesenthalu a Niederschlagu. To už ale funící lokomotiva s vlakem pomalu stoupá od spolkové silnice do místních smrkových lesů masivu Fichtelberg. Na několik minut jako by vláček téměř opustil civilizaci a stoupá za funění parního stroje, pak pro změnu klesá, za skřípění brzd a nárazníků, v malých obloucích hustým lesem. Na okolních cestách je vidět nejednoho lyžaře. Lákají je sem pěkné běžecké stopy, které vedou až do Oberwiesenthalu místními souvislými lesy. V létě jsou zdejší zastávky Kretscham-Rothensehma a Vierenstraße východiskem pro turisty na Fichtelberg nebo na Bärenstein s kamennou rozhlednou nad českými Vejprty.
Když vlak vyjede ze smrkových lesů do údolí říčky Sehmy, projíždí několika vesničkami s množstvím typických krušnohorských stavení. Všude ho zdraví okolojdoucí lidé, především děti. Za Neudorfem vlak stoupá ve stráni a z jeho oken se otevírá výhled do údolí.
O víkendu vlakem z Chomutova Cílová stanice je v osadě Cranzahl, která vznikla na dávné solné stezce mezi Německem a Čechami. Její dominantou je kostel Nanebevzetí Páně z poloviny 16. století. Nádraží je zde společné se spolkovou železnici DB. Několikrát denně sem zajíždějí osobní vlaky z Chemnitzu přes nedaleké historické městečko Annaberg-Buchholz s bohatou důlní historii. Některé ze spojů pokračují až do českých Vejprt a o víkendu až do Chomutova. Z Cranzahlu se tak můžete vydat na další cestu do německého vnitrozemí, na pěší túru přes Bärenstein s rozhlednou do Vejprt, anebo jednoduše nasednout opět do parního úzkorozchodného vláčku a vrátit se po romantické železnici zpátky do Oberwiesenthalu. Petr Šťáhlavský
9
Zajímavosti ze zahraničí
Rychlodráha bez kolejí
Magnetické vznášení (levitace) vozidel představuje alternativní řešení vůči konvenčnímu železničnímu systému kolo-kolejnice. Od roku 1969 usiloval západoněmecký průmysl za štědré podpory tamní vlády o vývoj nového technologického systému pod označením Transrapid. První funkční model vozidla Transrapid byl představen v roce 1971. Obsahoval čtyři sedadla a při hmotnosti 4,8 tuny dosahoval maximální rychlosti 90 km/h. Využíval princip krátkého asynchronního statoru lineárního motoru. V roce 1977 rozhodlo zapadoněmecké ministerstvo výzkumu a technologií o uplatnění pohonu dlouhým statorem a elektromagnetickou levitací. Rok poté ustavil drážní průmysl konsorcium Magnetická dráha Transrapid, které zahájilo přípravu stavby zkušebního centra v Emslandu (TVE).
10
V roce 1979 vyjel prototyp Transrapid 05 se synchronním lineárním motorem s dlouhým statorem, který na výstavě v Hamburku přepravil více než 50 tisíc cestujících.Vozidlo pro 68 sedících cestujících mělo délku 26 metrů, hmotnost 30,8 tuny a rychlost 75 km/h. V roce 1983 vyjel dvoudílný Transrapid 06 s rychlostí 400 km/h. O rok později byla zprovozněna první část zkušebního okruhu v Emslandu (TVE).
Technologie pohonu Transrapid se při svém bezkontaktním pohybu vznáší a kinetická energie vozidla se mění v závislosti na motorickém (pohon) a generatorickém (brždění) chodu lineárního elektrického stroje. Jde vlastně o synchronní stroj s dynamickým elektromagnetickým polem, jehož stator je rozložen do přímky a umístěn v dráze. Rotor se nachází ve vozidle. Lineární elektromotor nevykonává pohyb rotační, ale posuvný. Vzájemným působením magnetického pole statoru v dráze a rotoru ve vozidle vzniká reakce, jejímž důsledkem je vznášení a posuv. Bezkontaktní pohon Transrapidu je realizován v rychlostech nad 100 km/h na fyzikálním principu lineárního elektrického motoru/generátoru. Při rychlostech do 100 km/h je pohon napájen z baterií
ve vozidlech. Dobíjení baterií probíhá z lineárních generátorů při jízdě rychlostmi nad 100 km/h. Na třídílný Transrapid 09 připadá nominální výkon 450 kW. Veškerá energie je integrována do nosných elektromagnetů (statoru) umístěných v dráze.
Hledání uplatnění v Německu Německo v posledních patnácti letech usilovně hledá pro Transrapid uplatnění. V roce 2000 se na úrovni vlády a Německých drah (DB) diskutovalo nasazení magnetických vlaků na trase Berlín – Hamburk. Zemské vlády prosazovaly stavbu magnetické dráhy v Bavorsku či Porýní. S ohledem na obrovské investiční náklady doposud záměry nebyly uskutečněny.
Úspěch v Číně Německé politické reprezentaci se podařilo Transrapid zpeněžit v zahraničí dříve než doma. V roce 2001 byla uzavřena smlouva s čínskou vládou o výstavbě magnetické dráhy v Šanghaji. V červnu 2002 byla v Kasselu vyrobena prototypová třídílná jednotka. V dubnu 2003 projela první pětidílná jednotka trať v Šanghaji provozní rychlostí 430 km/h. V listopadu 2003 dosáhl Transrapid rychlosti 501 km/h. Komerční provoz byl zahájen v roce 2004. Do konce roku 2005 přepravil Transrapid na 5 milionů cestujících při době provozu 14 hodin denně. Čína koupila licenci na výrobu a plánuje rozšiřování sítě tratí. Roman Štěrba
do vlastnictví saského státu. Později, po zániku zemských drah, se stala součástí Německé říšské dráhy (DR). Snahy československého státu o její nabytí nenalezly u Němců pochopení. Letitý peážní provoz vzal za své až v říjnu 1938 spolu s přičleněním celého území k Německé říši. Trať získala podobu vnitrostátní spojnice – – dokonce s dálkovým provozem, když tudy jezdil např. rychlík Berlín – Vídeň.
Pokud by v severočeském Liberci hledali nejvýznamnější železniční rok, jistě by se shodli na letopočtu 1859. Toho roku totiž do města dorazily hned dva historicky první vlaky: 1. května vítalo město slavnostní vlak z Pardubic, 1. prosince zahájil osmnáctivozový vlak provoz na trati ze saské Žitavy.
Po válce už přes Polsko
Dráha Liberec – Žitava, jedno z prvních mezistátních kolejových spojení nejenom v Čechách, ale i v celé bývalé monarchii, si právě připomíná kulaté výročí. A není toho věru málo, čím se může tahle pouhých 26,733 km dlouhá dráha pochlubit za uplynulých 150 let. Od počátku až do současnosti ji provází jisté kouzlo nevšednosti a výjimečnosti.
Stavba a počátky provozu V čemže ta nevšednost a výjimečnost vlastně spočívá? Především žitavsko-liberecká dráha představuje v naší historii první případ železnice po dlouhá léta stoprocentně vlastněné a provozované cizím subjektem. Dne 24. dubna 1853 totiž zaručila habsburská monarchie mezistátní smlouvou Saskému království právo vystavět a provozovat na českém území železnici do Liberce. Společnost Zittau-Reichenberger Eisenbahn-Gesellschaft (ZREG) následně 2. října 1855 zahájila v Žitavě stavbu dráhy (se spodní stavbou pro dvě koleje) se šesti mosty, 37 strážními domky a třemi mezistanicemi (v Machníně, Chrastavě a Hrádku nad Nisou). V Žitavě vyšla nová dráha z nádraží (již od června 1848 fungující dráhy z Löbau), překročila široké údolí Nisy 696 metrů dlouhým mohutným kamenným viaduktem o 34 obloucích a po 4,875 km vstoupila na českou půdu. Na konečné v Liberci spoluužívala ZREG nádraží Jihoseveroněmecké spojovací dráhy, jehož výstavbu smluvně podpořila částkou 48 tisíc saských tolarů. Po čtyřletém budování a dvojím odkladu se nakonec 1. prosince 1859 rozběhl na „žitavce“ pravidelný provoz. Možno jej označit za silný; osmi spoji denně překonal i provoz na Pardubicko-liberecké dráze. V dalších letech výkony cizí dráhy stoupaly především v návaznosti na další výstavbu železniční sítě u nás i v sousedním Sasku.
Jízda z Čech do Čech přes Sasko Vznik nových tratí v regionu vzala v potaz i rakousko-saská státní smlouva z 29. června 1869. Její význam pro Žitavsko-libereckou dráhu je klíčový: text dokumentu totiž zavázal Sasy nejenom k provozování mezistátní dopravy v klasické podobě, tedy z jedné země do druhé. Poprvé
Historie
Jubileum „cizí“ dráhy
Železniční síť na česko-saském pomezí na mapě z roku 1906. Zelená barva, použitá pro trať Liberec (Reichenberg) – Žitava (Zittau), koresponduje s barvou ostatních saských drah a dokládá cizí vlastnictví „žitavky“. Archiv autora
S květnem 1945 se situace radikálně změnila. Především trať z Liberce na státní hranice byla podle zásad teritoriality prohlášena za majetek československého státu, a tím i součástí sítě Československých státních drah. Cizí železnice se tímto stala historií. Problém ovšem způsobilo rozhodnutí vítězů o poválečném uspořádání Evropy. Do původně česko-německé spojnice se vklínil 2,759 km dlouhý polský úsek. Nevstřícnost polské strany, násobená ještě přesně nevytyčenou státní hranicí, způsobila zastavení provozu. Ten se – byť v omezené míře – na koleje vrátil až po uzavření mezivládních dohod, platných od 30. prosince 1950. Po zno-
„Žitavka“ představovala samostatný ekonomický útvar. Jízdenky na její vlaky prodávaly na libereckém nádraží zvláštní pokladny (na snímku vlevo).
v naší historii také zmiňuje i možnost průvozu cestujících z Čech do Čech přes Sasko (z Liberce do Varnsdorfu přes Žitavu) a naopak ze Saska do Saska přes Čechy (z Grossschönau do Seifhennersdorfu přes Varnsdorf). Na počátku 70. let 19. století se tak na česko-saském pomezí zrodil institut peážní neboli privilegované dopravy. Bez administrativních překážek se tady cestovalo ve zvlášť označených (a uzavřených) vozech přes cizí území dlouhá desetiletí. Časem dráha ztratila soukromý charakter, když 1. ledna 1905 přešla
vuotevřené peážní trati se první cestující svezli slavnostním vlakem dne 1. dubna 1951. Na aktivování hraničního přechodu a možnost nástupu a výstupu na žitavském nádraží si však museli občané obou států počkat až do 6. dubna 1977. Se začleněním České republiky do schengenského prostoru ztratilo nádraží v Žitavě po třech desetiletích charakter hraničního přechodu. Peážní čili privilegovaná doprava však mezi Libercem a Varnsdorfem funguje dodnes. Pavel Schreier
11
Dětem
Pohádka o vánočním cukroví a přitom se mírně uculoval. „Poslechni Otakare,“ nevydržela to paní přednostová, dala si ruce v bok a pokračovala: „Jestli zase chystáš na Vánoce nějaké překvápko, tak na to rychle zapomeň. Já chci mít jednou svátky v klidu.“ Otakar Drahorád posmutněl a paní Františka poznala, že trefila do černého. „No jo, ale co tedy budeme dělat? Přece nebudeme jenom jíst a zpívat koledy?“ řekl Otakar Dahorád smutně. Paní přednostové se manžela zželelo a navrhla: „Budeme třeba závodit, kdo upeče nejlepší vánoční cukroví.“
Pro vítěze je přichystáno vánoční překvapení. Podepsán Mikuláš, anděl a čert. Františka Drahorádová se o celé akci dozvěděla víceméně náhodou až za tři dny. Jenom spráskla ruce a odevzdaně vzdychla: „Já se z toho svého Drahoráda snad jednou zblázním! Myslela jsem pečení u nás doma a on? Vypíše soutěž pro celé městečko!“ V Záhořicích nastalo skutečně něco doposud nevídaného. Ve všech domácnostech se peklo skutečně jako závod. Kupec Svoboda vyprodal zásoby rozinek, mandlí, vanilky a skořice za tři dny a musel jet dvakrát
Přesně 4. prosince, na Barborku, šel přednosta Drahorád na zahradu a ustřihl několik třešňových větviček s velkými pupeny. Doma je omyl ve vodě a slavnostně předal manželce. „Za chvíli máme Vánoce,“ poznamenal jakoby nic. Paní Františka zpozorněla, její Otakar neříká nikdy nic jen tak do větru. Ale protože ho již léta znala, věděla, že musí počkat až situace dozraje.
12
O dva dny později, 6. prosince, je v kalendáři Mikuláš, ale ten chodí ve skutečnosti o den dříve, tedy v tomto případě v sobotu. Hned ráno po snídani začal Otakar Drahorád chystat vše potřebné na večer. Ze skříně vyndal tlustý ovčí kožich, který nosí návěstníci. To jsou železničáři, kteří jezdí na konci nákladního vlaku v malé budce a v zimě, v létě, dešti, sněhu pozorují trať za vlakem, a když vlak zastaví, tak ho musí střežit. Proto fasují ten důkladný kožich, jinak by v té budce zmrzli. Obrátil kožich na ruby, načechral chlupy a pak sáhl na dno skříně, odkud vytáhl rohy jako od kamzíka a masivní řetěz, který krásně chrastil. Nakonec vylovil z útrob hluboké almary velikou krabici a vyndal z ní dlouhé bílé šaty a čelenku s hvězdou. Sáhnul pod skříň a tam byla doopravdická labutí křídla. Ano, uhádli jste bezpečně. Jako každý rok dělal čerta a paní Františka anděla. Mikulášem bude tradičně pan lékárník. Zašel do kuchyně, chvíli se ometal okolo plotny a pak poznamenal: „Za chvíli máme Vánoce,“
Karolina Čalová
Otakar Drahorád nejprve znejistěl, ale pak mu v očích něco bliklo a hned měl lepší náladu. Seběhl do kanceláře a hodnou chvíli tam něco sepisoval a skládal do psaníček. Večerní Mikulášská nadílka se povedla. Děti si napřed trochu zaplakaly, to když čert zachrastil řetězem, pak odříkaly Mikulášovi básničku a nakonec dostaly od anděla něco dobrého. Ale přece jenom bylo letos něco jinak. Při odchodu z každého domu nechal čertu u dveří malý lísteček, kde bylo napsáno: Nebe i peklo vypisují velkou vánoční soutěž o nejhezčí a nejchutnější vánoční cukroví. Svoje výrobky přineste 22. 12. na nádraží v Záhořicích, do zvláštního vagonu pana přednosty, odstaveného na kusé koleji. Hodnotící komise bude výpravčí Klouček a manželé Drahorádovi.
do velkoskladu pro další. Každý večer to v městečku vonělo přímo neskutečně. Peklo se dlouho do noci, děti pomáhaly s hnětením a vykrajováním těsta, vyklepáváním formiček a všelijakým zdobením. Hospodyňky dávaly rohlíčky, pracinky, hubičky, řezy, perníky, slepované koláčky do krabic nadepsaných jménem rodiny a schovávaly je zvláště pečlivě před dětmi i manžely. V úterý 22. prosince se na nádraží trousily hospodyňky a děti snad z celých Záhořic. Každý nesl tašku nebo papírovou krabici. Nikdo si nekupoval lístek, ale všichni mířili do salonního vozu v kusé koleji. Dveře byly otevřené, všude nazdobeno vonícím chvojím, na velkém stole s bílým ubrusem stály dva svícny, vždy s pěti hořícími svícemi. Návštěvnice odkládaly svoje
1, 1-2 , 3-4, 1, 1-2, 3-4, 1, 2-1, 5-2, 6, :// a, a-fis, h-g, a, a-fis, h-g, a, fis-a, e-fis, d, 6, 2-6, 2-1, 6, 1-6, 5, 7, 6, 2-6, 2-1, 6, 1-6, 5, 7, d, fis-d, fis-a, d, fis-d, e, A, d, fis-d, fis-a, d, fis-d, e-A, 6, 2-1, 5-1, 6. d, fis-a, e-fis, d. Štědrý večer proběhl u Drahorádů v klidu a míru, všichni byli spokojení, ale jak se blížila jedenáctá hodina večerní, zvědavost a nervozita by se daly krájet nožem. Dokonce i paní Františka byla zvědavá, jak to ten její Otakar vymyslel. Otevřela okno a podívala se ven. Pak ho zase rychle zavřela a spráskla ruce, v krátké době již potřetí. „Otakare, venku jsou celé Záhořice, co s tím budeš dělat?“ Otakar Drahorád se maličko usmál a řekl: „No to jsem právě chtěl.“ Pak zavelel: „Děti jdeme. Doufám, že víte, co máte každý dělat.“ Věděly. Každé z vnoučat vlezlo do své přidělení lokomotivy a pozorně se dívalo k dopravní kanceláři. Tam měl jejich děda slavnostní řeč, všem popřál veselé Vánoce, oznámil, že komise rozhodla, že vyhráli všichni a tedy následující překvapení je pro všechny. Pak nejednou celé nádraží zhaslo
Dětem
krabice na stůl a zvědavě pokukovaly na výtvory svých sousedů, v tomto případě soupeřů. Všechny byly zvědavé na překvapení pro vítěze. Ve chvíli byl stůl byl zaplněný a vzápětí i židle a nakonec i podlaha. Všude samé cukroví. Když to viděla paní Františka, opět spráskla ruce. Ve středu zasedala hodnotící komise. Každý tajně a samostatně známkoval napřed vzhled, pak vůni a konečně chuť. Známky byly stejné jako ve škole, od jedničky po pětku. Copak pohled a vůně, to šlo dobře, ale ochutnejte stovku cukroví! Ale nakonec to všichni přežili a došlo na vyhodnocení výsledků. Kdo myslíte, že vyhrál? Nikdo! Nastal totiž velký problém. Nejhorší známka byla dvojka a ta se ještě vyskytovala jen ojediněle. Většinou padaly samé jednotky. Co teď s tím? „Tak teď se ukaž, Otakárku,“ neodpustila si paní Františka uštěpačnou poznámku a klesla vysíleně na židli, „vymyslel jsi to, tak se snaž. Já až do zítřka nemůžu vůbec nic a půst na Štědrý den mi nebude dělat ale vůbec žádné potíže.“ V poledne přijelo všech šest Drahorádovic vnoučat. Přednosta je odchytil hned u vlaku, každému dal do ruky stoh lístečků a seznam, kam s nimi mají doběhnout. Na lístečku stálo: Zvítězili jste, přijďte na Štědrý večer ve 23 hodin na nádraží. Na Štědrý den ráno přijelo do Záhořic sedm stejných lokomotiv – ano, byli to vyléčení Bojánkové, které ředitel drah Ing. Vlach rád přednostovi půjčil. Ostatně byl mu dlužný, ne? Otakar Drahorád a strojvedoucí Burián kolem nich celé dopoledne obcházeli a něco tajně kutili. Každá lokomotiva dostala přidělené číslo od jedničky do sedmičky a navrch jedno z vnoučat. Sedmička zbyla na pana Buriána. Pak přednosta připevnil na zeď vedle dopravní kanceláře velikou tabuli a na ní bylo jakési zaklínadlo či tajemný nápis. Podívejte se sami:
Lada Hradilíková
a pan Valenta rozsvítil desítky svící u magické tabule. Přednosta vzal dlouhé ukazovátko a jako dirigent orchestru začal ukazoval na jednotlivé číslice. Co číslice, to lokomotivní píšťala, co lokomotivní píšťala, to správně naladěný tón. Štědrovečerní nocí se nesla krásná vánoční melodie v nevídaném provedení lokomotivního orchestru: Ne-se-m vá-m no-vi-ny po-slou-che-j-te z-Bé-tlé-m-ské kra-ji-ny po-zor de-j-te sly-šte je pil-ně a ne-o-myl-ně sly-šte je pi-lně a ne-o-myl-ně, ro-zjí-me-j-te Všichni byli šťastní, dojatí a spokojení. Takové Vánoce ještě nezažili. A vám všem přeji to samé. Šťastné a veselé Vánoce.
Robert Drozda
Kateřina Peterková
Jakub Hájek
13
Železniční muzea
Dopravní muzeum v Lucernu oslavilo 50. narozeniny planetárium, kino IMAX, restaurační, konferenční a výstavní místnosti. Na volné ploše jsou vystaveny rozměrnější exponáty (vlaky, letadla, lodě i autobusy), jezdí zde zahradní dráha a pořádají se různé akce, zaměřené zejména na rozvoj vědomostí dětí. V neveřejné části muzea jsou další tisíce dokumentů, archiválií, fotografií, obrazů, výkresů a časopisů, které lze na vyžádání prostudovat v dokumentačním centru a studijních prostorách.
Do exponátů lze i vstoupit
Švýcarsko vždy podporovalo železnici. Není proto divu, že zde již v roce 1959 vzniklo muzeum, které se na tento druh dopravy zaměřilo. Letos prošel celý výstavní komplex zásadní rekonstrukcí. Při příležitosti 50. výročí otevření švýcarského národního dopravního muzea, nazývaného Verkehrshaus der Schweiz, byl 27. června letošního roku zpřístupněn nově obnovený areál muzea, ležící u břehu jezera Vierwaldstättersee. Práce, při kterých byl celý objekt rozšířen a modernizován, stály 50 milionů švýcarských franků, tedy v přepočtu asi 850 milionů korun.
První výstavní hala
14
První návštěvníky uvítal Verkehrshaus už 1. července 1959 ve své první výstavní hale, která se zaměřila zejména na železniční dopravu, ale zahrnovala také základy expozic ostatních druhů dopravy. Přesně o deset let později se areál rozrostl o planetárium, restauraci a správní budovu. V roce 1972 získala samostatnou budovu letecká doprava a kosmonautika, a v roce 1982 byla otevřena druhá hala s exponáty železniční dopravy. Další rok již měla svoji budovu i lodní a vysokohorská doprava.
Po letošní rekonstrukci se celý komplex budov skládá ze tří velkých hal pro expozici železnice, haly pro automobilovou dopravu, haly pro
historii letectví a společné budovy představující minulost lodní dopravy a dopravy v horách, tedy různých lanovek. Expozice zabírá plochu 20 tisíc metrů čtverečních a je na ní více než 3 tisíce exponátů. Dále zde návštěvníci najdou
Protože Švýcarsko podporuje a vždy podporovalo železniční dopravu jako nejvýhodnější dopravní systém pro dopravu osob a nákladů, je i největší část areálu věnována bohaté historii železnic. Najdeme zde zajímavá vozidla všech trakcí (parní, motorové i elektrické) i rozchodů: lokomotivy, motorové vozy, ozubnicové stroje, služební i pracovní vozidla a mnoho dalších. Část exponátů je vystavena v řezu demonstrujícím jednotlivé součásti vozidla a princip jejich funkce. Do všech exponátů je možno nahlédnout, do některých i vstoupit. Areál je koncipován jako místo pro celodenní rodinné návštěvy. Jen za loňský rok muzeum navštívilo 820 tisíc obdivovatelů z celého světa. K zaujetí návštěvníků všech věkových kategorií slouží nejen řada interaktivních expozic, ale například i tzv. Media-factory s rozhlasovým a televizním studiem, seznamující s technikou vzniku a šíření audiovizuálních programů a možností aktivní účasti návštěvníků. K rozptýlení dětí, unavených množstvím exponátů, slouží například cyklistický okruh v areálu a dráha pro motokáry.
Vlakem nebo lodí Navštívit Lucern a jeho Verkehshaus je velmi jednoduché. Z Prahy jedou dva přímé noční spoje do Curychu (přes Německo nebo přes Rakousko), odtud do Lucernu jezdí rychlíky dvakrát za hodinu a ze stanice Luzern na zastávku nazývanou Verkehrshaus jezdí vlaky rovněž dvakrát za hodinu. Romantičtější a zajímavější zážitek však poskytují lodě na jezeru Vierwaldstättersee, které plují od přístaviště u lucernského hlavního nádraží k přístavišti u muzea také velmi často. Pěší cesta mezi oběma místy po břehu jezera trvá asi půl hodiny a je rovněž velmi příjemná. Karel Beneš
Tip na výlet
Adventní toulky Brnem Na procházce k brněnským církevním památkám si odpočinete od předvánočního shonu a příjemně se naladíte na sváteční atmosféru. Z nepřeberného množství sakrálních staveb největšího moravského města jsme pro vás vybrali čtyři následující. Nejprve navštívíme Petrov, nejznámější chrám a symbol celého města. Petrov je jednak pojmenování skalnatého ostrohu na jihu historického centra, ale zároveň zkrácené označení katedrály svatého Petra a Pavla. Její dvě štíhlé věže vnímají každý den Brňané jako typickou součást siluety města. Ale i ostatní na ně, často nevědomky, denně pohlédnou. Jsou totiž vyražené na desetikorunové minci.
Poledne ohlásí o hodinu dříve Na místě dnešního chrámu založil ve druhé polovině 12. století moravský markrabě Konrád Ota románský jednolodní kostelík s apsidou a kryptou. Koncem 13. století kostelík nahradila gotická bazilika a na počátku 15. století vznikl pozdně gotický trojlodní chrám. Po ničivém požáru v roce 1643 byl
chrám opraven a ve 40. letech 18. století byla podle návrhu Mořice Grimma provedena rozsáhlá barokní přestavba. Dnešní podoba chrámu pochází z přelomu 19. a 20. století. Podle projektu Augusta Kirsteina byly v letech 1904–1905 vztyčeny dvě věže a barokní průčelí nahradila novogotická fasáda. V interiéru katedrály je možné navštívit i klenotnici a kryptu a lze též vystoupit na věž. Pýchou každého kostela jsou zvony. Ty místní odbíjejí poledne již v jedenáct hodin. Podle pověsti tato tradice pochází z dob třicetileté války. Po náročném obléhání rozhodl švédský generál Torstenson, že pokud jeho vojska nedobudou město do dvanácti hodin, vydá rozkaz k odtáhnutí. Zvoník nic neponechal náhodě, poledne odzvonil o hodinu dřív a město bylo zachráněno.
Mauzoleum pro zachránce města Umělecky velmi cennou stavbou je chrám svatého Jakuba. Rozkládá se na stejnojmenném náměstí a jeho impozantní věž dosahuje výšky 92 metrů. Předchůdce dnešní svatyně byl založen na počátku 13. století. Na přelomu 14. a 15. století byl původní kostel zbořen a postaven zcela nový, nádherný gotický chrám. Trojlodní stavba Antonína Pilgrama
prodělala v 19. století puristickou úpravu. V interiéru se nachází mauzoleum Ludvíka Raduita de Souches, který byl během švédského obléhání velitelem brněnské posádky a je považován za hlavního zachránce města.
Stavby na Moravském a Dominikánském náměstí Církevní památku s neobvyklou historií uvidíme i na nedalekém Moravském náměstí. Augustiniánský klášter zde založil v polovině 14. století bratr Karla IV., moravský markrabě Jan Jindřich. Klášter stál původně před městskými hradbami a nebyl opevněný, během husitských válek značně utrpěl. Až ke konci 15. století byly hradby rozšířeny a klášter se dokonce stal významnou pevností. Podobu klášternímu kostelu svatého Tomáše vtiskl v 17. století Jan Křtitel Erna, pozdně barokní klášterní komplex je dílem Mořice Grimma. Jan Křtitel Erna pracoval i na barokní úpravě chrámu svatého Michala u bývalého dominikánského kláštera. Výraznou stavbu se dvěma věžemi najdete na Dominikánském náměstí. Saskia Bergerová Foto: Jiří Berger
15
Tip na výlet vlakem
Brno Informace o spojení na www.cd.cz
