Bulletin číslo 2/2008
Úvodem Vážení příznivci sdružení, dnešní úvodník bych chtěla věnovat problematice financování neziskových organizací, které poskytují sociální služby. Při jednání s potenciálními dárci a sponzory se často setkáváme s argumentem „a proč to chcete od nás, když to má platit stát?“. Zní to logicky – poskytujeme sociální služby, které jsou určeny občanům České republiky, a stát by měl zajistit jejich úhradu. Zvlášť, když vstoupil v platnost zákon o sociálních službách, který vymezuje jednotlivé typy a rozsah sociálních služeb, podmínky pro jejich poskytování, způsob hodnocení kvality atd. Zákon jsme očekávali s nadějí, ale též obavami, co nového přinese. Čekali jsme, že přinese rovnost mezi poskytovatele z řad neziskových a příspěvkových organizací, že prostřednictvím inspekcí kvality dojde k omezení až ukončení činnosti těch, kteří poskytují nekvalitní služby a parazitují na systému. Bohužel současnost přináší rozporuplné pocity. Inspekce kvality jsou teprve v zárodku a nemají zatím žádný konkrétní dopad na činnost.
To je však dobře, protože zatím stále panuje chaos a zmatek při jejich provádění, kdy je systém založen spíše na osobním přístupu inspektorů než na jednoznačné metodice. Z hlediska financování to též není ideální. Dotace jsou jednoleté a neposkytují možnost zajištění dlouhodobé stability. Námi poskytované služby sociální prevence patří mezi bezplatné, ale dotace nestačí na jejich pokrytí, a stát předpokládá, že některé služby budou financovány z prostředků ESF. To je však nekoncepční, protože po skončení podpory se bude financování služeb vracet do veřejných rozpočtů, kde budou finance opět chybět. Také dochází ke zpoždění v čerpání dotací, tudíž část služeb je nepokryta. I kdyby však systém fungoval ideálně, není možné očekávat, že by mohl financovat všechny sociální služby v plné míře. Vždy budeme muset část prostředků hledat z jiných zdrojů – nadace, sociální podnikání, individuální a firemní dárcovství. A myslím si, že do určité míry je to dobře, protože stabilita by byla vykoupena závislostí na jednom zdroji – a jak by se to slučovalo s de-
finicí neziskového sektoru, kdy jednou z hlavních charakteristik je přívlastek „nestátní“? Nezávislost nám umožňuje zkoušet nové metody práce, nabízet pluralitu názorů a přístupů k řešení problémů, upozorňovat i na nepopulární jevy, které si společnost mnohdy nechce připouštět. Domnívám se, že základní služby by měly být hrazeny ze státních a veřejných prostředků, ale nadstavbové aktivity a nové přístupy k řešení společenských problémů jsou na solidaritě a odpovědnosti nás všech. Nemůžeme očekávat, že za nás stát vše vyřeší. Proto bychom měli převzít odpovědnost a aktivně se zapojit. Mgr. Lucie Vosečková ředitelka sdružení Spolecˇenství Romu˚ na Moraveˇ vyhlašuje
HIP HOP
R‘N‘B, BEATBOX
TRADICˇNÍ ROMSKÁ HUDBA
JAZZ A FUNKY
Úvaha
STREET SOUNDS Souteˇž mladých nejen romských hudebních kapel
ale podporovat projekty zaměřené například na romské děti je pro mnoho firem stále nepřijatelné. Mám osobní zkušenost s majitelem jedné firmy, který mi řekl, že podporovat cikány by jim dle jeho názoru kazilo image. A není to ani zdaleka zkušenost ojedinělá. Romské děti či děti vyrůstající na ulici prostě nejsou tou správnou „cílovkou“, firem, které jsou ochotny dát peníze pouze mediálně známým a mediálně vděčným projektům je víc než těch co pomáhají z pocitu odpovědnosti. Někdy si říkám, že změna může přijít snad až s novou generací. Vůbec nechci zobecňovat, komerční nadace a firemní dárci neziskovkám hodně pomáhají a situace se určitě vyvíjí k užitku neziskového sektoru. Vím, že by to vlastně nemuseli dělat vůbec, ale těším se na dobu, až bude tato pomoc alespoň u velké většiny z nich opravdu společensky odpovědná a důvod, že je to pro firmu dobrá reklama, se ocitne na druhém místě. -db-
K
1.
‘N
P (R HO HIP
2.
KY A FUN JAZZ
3.
TRADICˇNÍ ROMSKÁ HUDBA
t spolecˇneˇ
se známými hudebníky
o Fes E Djang RAJ u festivalu ediální podpora ze strany porˇadatele E H . rocˇník ám na ww
w.street-soun ýhry sledujte ds.cz O S ení na 7 • následn • další v O C• vystoup romského pu˚vodu nebo zameˇrˇení na r en kapely o l ˇ c m n s e k d o u hud lneˇ je bu Y inimá ané nahrávací spolecˇností ÍNK e 25 let • m • dosud žádné album vy•dzaslání 3 písní cˇi videí ve tvaru mp3 nebo CD DM ku˚ souteˇž PO ální veˇk úcˇastní axim •m AKTY ON T adrese A K ihláška k souteˇži na O F ˇ r p IN formace a www.street-sounds.cz
í in Dalš
A VEˇRK UZÁ záveˇrka prˇihlášek do souteˇže 31. 8. 2008 U
Obsah 2. Z akce: Mezinárodní den Romů 2008 3. Novinky: Změnit směr Projekty: Pomozte dětem 4. Rozvoj: Strategické plánování Lidé: Katka Szczepaniková Stalo se ... 5. Aktuálně: Pokec na Pavlači Připravujeme ... 6. Pokec na Pavlači Sbírková místa
made by imagemakers.cz
Sociální marketing už dávno přestal být okrajovou záležitostí. Spousta společností si dnes velice dobře uvědomuje, že součástí jejich image a dobrého jména je sociální odpovědnost, tedy reakce na sociální prostředí, ve kterém fungují. Sociální odpovědnost je nezbytnou součástí marketinové a PR strategie a bez debaty přináší užitek všem zúčastněným. Firma investicemi do nadací, neziskovek a obecně do veřejně prospěšných aktivit upevňuje své dobré jméno, důvěryhodnost a společenský kredit, finance pomáhají neziskovým organizacím udržet sociální služby, na které dotace od státu nezískaly. Tak tohle všechno je pravda a pravda je i to, že počet firemních dárců roste. Stav nebude nikdy ideální, finanční potřeby organizací a projektů mnohonásobně převyšují možnosti firemních nadací. Při uzávěrce grantů vypisovaných komerčními nadacemi se pravidelně schází obrovské množství projektů. Komise mají jasná pravidla pro výběr těch, které podpoří, přichází ovšem ono v titulku uvedené – ale. A to je cílová skupina, na kterou je projekt zaměřen. Nahlas se o tom samozřejmě nemluví,
IE OR EG EATBOX) AT ‘B, B
Z akce Osmého dubna v poledne nad Brnem svítilo slunce a ve vzduchu bylo cítit jaro. Na faře v Brně – Zábrdovicích však panoval neklid. Je všechno připraveno? Přijdou novináři? Budou mít pozvaní hosté připraveny proslovy? Jsou děti nachystány na vystoupení? Všechny nervózní otázky se však úderem 14. hodiny rozplynuly, Monika Balogová nás přivítala svým milým úsměvem a oslavy Mezinárodního dne Romů 2008 mohly začít.
Na tiskové konferenci promluvili Andrej Sulitka, vedoucí sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny, organizátor Michal Kročil, tisková mluvčí Monika Balogová, Kateřina Dubská – předsedkyně Výboru pro národnostní menšiny Zastupitelstva města Brna a hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek.
Po skončení tiskové konference proběhlo na farní zahradě za přítomnosti médií slavnostní připentlení barevných stužek na strom symbolizující spojení všech národů. Většina mladých účastníků však netrpělivě čekala, až všechny proslovy, fotografování, gratulace a ostatní formality skončí a začnou pravé oslavy Romů, hudby a tance.
Ve tři hodiny odpoledne od zábrdovické fary vyrazil průvod, který otvíralo dvojspřeží s koňmi, muzikanty a tanečníky. Tancovalo se a zpívalo na Cejlu, Bratislavské ulici, na Náměstí svobody, Masarykově ulici, až se dorazilo ke Galerii Vaňkovka. Průvod si neústupně razil cestu a na pár hodin naplnil město nádhernou hudbou a temperamentem svých členů.
8. duben je svátkem všech Romů a Sintů na celém světě. V tento den si mají účastníci oslav každoročně připomenout společný původ, historii, kulturní dědictví a jazyk. Tak tedy: Dobrý den, jak se máte? Máme se dobře. Lačho ďives, sar sal? Lačhes.
Na zakládajícím kongresu Mezinárodní romské unie v roce 1971 v Londýně byla přijata hymna, rómština jako oficiální jazyk a romská vlajka. Modrá barva symbolizuje nebe, zelená zemi a červené vozové kolo (tzv. kereka, na indické vlajce zobrazuje koloběh roku) je symbolem kočovného života.
Na Mezinárodním dni Romů v Brně se podílely organizace Drom, romské středisko, IQ Roma servis, Muzeum romské kultury, Petrov, Nízkoprahový klub pro děti a mládež Palvač, Středisko integrace menšin a Společenství Romů na Moravě. Organizace RATOLEST BRNO je hrdá na to, že se do akce mohla zapojit.
V 17 hodin začal u Galerie Vaňkovka program pro veřejnost. Diváci sledovali taneční vystoupení, módní přehlídky, koncerty. Mohli dokonce ochutnat několik druhů tradičních romských jídel. Organizátoři mohli být se zájmem veřejnosti opravdu spokojeni, před pódiem se tísnily stovky lidí očekávající kulturní program.
Barvy organizace RATOLEST BRNO hájila taneční skupina Merci. Tanečníci si pro diváky připravili několik kratších vystoupení od nejmenších členů až po ty nejstarší. Obecenstvo odměnilo Merci nadšeným potleskem, který vystupujícím nedovoloval odejít z pódia. Děti pod vedením Moniky Balogové tak museli několikrát přidávat.
Mezinárodní den Romů se slaví 8. dubna, jelikož toto datum připomíná první kongres Světové romské unie konaný ve Velké Británii v roce 1979. Tento svátek byl ustaven na 4. sjezdu Mezinárodní romské unie ve Varšavě v roce 1990. Od té doby je uznáván vládami i světovými institucemi. V ČR se slaví od roku 2001. –zal–
2
Novinky
Ke čtyřem programům organizace RATOLEST BRNO se od dubna přidává další. Organizace otevírá nový program s názvem Změnit směr, který je určen klientům Probační a mediační služby ve věku od 14 do 18 let. Cílem programu je resocializace nezletilých a mladistvých pachatelů, kteří se již dostali do konfliktu se zákonem a mají soudem nařízený program, případně jsou v řízení před vynesením rozsudku a program může být polehčující okolností v řízení. Probační a mediační služba ČR je instituce Ministerstva vnitra ČR pohybující se na poli trestní politiky. Usiluje o to, aby konflikty spojené s trestnou činností mohly být řešeny i jinak než klasickým pobytem ve vězení. Organizuje a zajišťuje výkon alternativních trestů a dbá na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. V současné době má Probační a mediační služba (dále jen PMS) ročně přibližně 500 nezletilých a mladistvých klientů. Všichni klienti PMS jsou prvopachatelé. Prvními trestnými činy nezletilých a mladistvých jsou nejčastěji krádeže, sprejerství, loupež nebo poškozování
cizí věci. V Brně fungují celkem čtyři programy pro klienty do 18 let, avšak klientů je více, než mohou programy přijmout. Proto se RATOLEST BRNO rozhodla otevřít vlastní program pro klienty PMS a tím poptávku po těchto službách uspokojit. Koncepce programu Změnit směr pochází od týmu programu SAP, tedy od Pavla Řezáče, Radky Zahradníčkové a Markéty Procházkové. Změnit směr má s programem SAP také lecco společného. Jde víc do hloubky, v rámci individuálních setkání klienta s pracovníkem se provádí i diagnostika osobnosti. Program sestává z pěti individuálních sezení, deseti skupinových setkání a jednoho třídenního výjezdu mimo Brno. Individuální sezení trvá vždy hodinu a půl. Provádí se individuální diagnostika, pracuje se s tématy rodiny, vztahů, zvyšování empatie a uvědomění si spáchání trestného činu. Dvouhodinová skupinová setkání jsou zaměřena na témata komunikace, vztahů, konfliktů, sebepojetí apod. V rámci práce ve skupině se také objevuje skupinová dynamika, která je hybným momentem pro práci skupiny. Třídenní
výjezdový pobyt mimo Brno rozvíjí práci ve skupině a zakončuje celý běh programu. Pobyt mimo město a venkovní činnosti umocňují příjemný prožitek z aktivit, které se liší od toho, co klienti běžně dělají ve městě. V současné době probíhá první běh programu, do kterého je zapojeno osm klientů. Od září 2008 bude spuštěn druhý běh. V budoucnu by chtěli pracovníci do programu zapojit i rodinu a rozšířit program Změnit směr i o rodinné poradenství a rodinnou terapii.
projekt byl podpořen i v dalším ročníku částkou 100 tisíc Kč. V pátek ročníku byly podpořeny Volnočasové aktivity pro neorganizované děti a mládež částkou 146 tisíc Kč, šestý rok Kuře pomohlo Nízkoprahovému klubu Pavlač (projekt Hrátky na Pavlači) částkou 110 tisíc Kč. V dalším roce dostala organizace 80 tisíc Kč pro projekt Sídliště: akorát tak nuda v Brně? A v roce 2007 podpořila Nadace rozvoje občanské společnosti RATOLEST BRNO zatím rekordní částkou 199 000 Kč, a to na projekt Nejsi na to sám! Kuře se za deset let svého života dostalo do povědomí široké veřejnosti, pravidelně se objevuje na obrazovce České televize v rámci benefičních večerů i dokumentárnímu cyklu Kde peníze pomáhají. Na některé detaily z „kuřecího“ světa jsme se zeptali vedoucí projektu Pomozte dětem Blanky Šrámkové:
Co Kuře plánuje do budoucna? Chceme naší vizi rozvíjet dál, protože první desetiletí potvrdilo, že jsme se vydali správným směrem. Za těch téměř deset let jsme dokázali pomoci již 133 tisícům dětí. Stále vytváříme nové aktivity, pořádáme například tzv. melounový večírek, kdy naši čestní hosté za každý získaný milion rozkrojí jeden meloun. Poprvé v historii také organizujeme golfový turnaj, ačkoli ten náš bude mít spíše lidový charakter a zúčastní se ho mimo jiné i děti z jedné z podpořených organizací.
-řez-
Věděli jste, že v českých věznicích sedí přibližně dvacet tisíc lidí a že jeden vězeň přijde stát asi na 300 tisíc korun ročně? Alternativní tresty jsou proto všeobecně řešeným problémem. Největší počet vězňů na jednoho obyvatele má USA – v posledních letech tam počet vězňů přesáhl dva miliony. Druhé je Bělorusko, následuje Rusko, Ukrajina a Kazachstán. Česká republika je na jedenáctém místě se 140 vězni na 100 tisíc obyvatel.
Projekty
... za zahradou mezi poli, pípá pípá nožky bolí.“ Kuřátko Františka Hrubína bylo drobné a lehce se ztratilo v lánu obilí. Kdyby však mělo červenobílý záchranný pás z projektu Pomozte dětem, nehrozilo by mu žádné nebezpečí. Kuře v záchranném kole je již deset let symbolem pomoci znevýhodněným a ohroženým dětem do 18 let žijící v České republice. V roce 1998 založily Nadace rozvoje občasné společnosti (NROS) a Česká televize dlouhodobou celonárodní sbírku, která podporuje děti a mladé lidi znevýhodněné výchovnými a vývojovými problémy, životem mimo vlastní rodinu, týráním, zneužíváním a zanedbáváním, tělesným, duševním nebo smyslovým postižením, drogovou či jinou závislostí nebo jinými nepříznivými životními podmínkami. Výtěžek Nadace každoročně rozděluje mezi jednoleté projekty nestátních neziskových organizací, jejichž charakter odpovídá principu sbírky. Organizace RATOLEST BRNO poprvé požádala o příspěvek již v prvním ročníku sbírky na Individuální preventivní program Pět P a dostala 65 tisíc Kč. Stejný
-vos-
Jaký byl prvotní impuls k založení této dlouhodobé celonárodní sbírky? Prvotním impulsem bylo vytvořit projekt, který by posiloval zdroje pro podporu charitativních projektů v České republice. Bylo totiž jasné, že se stále nemůžeme spoléhat jen na podporu zahraničních zdrojů – což tehdy byly především před vstupní fondy EU.
3
Rozvoj
Strategické plánování
Od září 2007 pracujeme na Strategickém plánu rozvoje RATOLESTI BRNO na období let 2008 až 2013. Ačkoli jsme na tuto činnost získali grant v rámci projektu Rozvoj RATOLESTI BRNO, práce to byla náročná a dlouhodobá. Plánování se účastnili zástupci pracovníků organizace, členů sdružení i dobrovolníků. Názory na budoucnost sdružení se mnohdy různily a bylo obtížné sladit je dohromady. Celý proces vedla paní konzultantka PhDr. Alena Bauerová, a i díky ní jsme v květnu dokončili finální verzi. Hned na začátku jsme zapracovali na tom, aby poslání naší organizace lépe vystihovalo cíl, ke kterému míříme. Aktuální poslání RATOLESTI BRNO je tedy pomáhat sociálně znevýhodněným dětem a mladým lidem řešit jejich nepříznivou životní situaci anebo jí předcházet tak, aby měli rovné šance žít kvalitní život a začlenit se do společnosti. RATOLEST BRNO svými činnostmi podporuje a rozvíjí dobrovolnictví.
Nové poslání organizace nám posloužilo jako odrazový můstek pro hlavní plánování rozvoje, které jsme rozdělili do čtyř hlavních oblastí: Programy, Odborná spolupráce, Public relations a fundraising, Řízení a rozvoj organizace. Každá oblast má své krátkodobé i dlouhodobé cíle a také nástroje, kterými lze efektivitu dosažených cílů měřit. Nejdůležitější body strategického plánování budou zveřejněny na www.ratolest.cz v průběhu června. Porady, plánování i vyhotovení výstupních tabulek tedy máme. Teď nám však nastává ta horší část: uvést plán v život. Doufejme, že jsme odhadli naše síly a vše se podaří splnit, jak jsme si naplánovali. Projekt „Rozvoj RATOLESTI BRNO“ byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. -vos-
Lidé Představujeme – Kateřina
Když přišla Katka poprvé k nám do kanceláře, všichni věděli, že se cosi hnulo. Že přišla osoba, která se ve svém oboru vyzná, a dokáže svých zkušeností dobře využít. Kateřina Szczepaniková pracuje v oblasti fundraisingu sedm let a na jejích názorech je to znát. Ahoj Katko, jak dlouho se pohybuješ v neziskovém sektoru? Prošla jsem třemi neziskovkami, takže to bude asi osm let. Fundraisingu se věnuji od té doby, co jsem psala diplomovou práci na téma Fundraising na základních a mateřských školách. Nejdřív jsem ale vystudovala zdravotní školu se zaměřením zubní technik, avšak brzy jsem zjistila, že potřebuji pracovat s lidmi. Proto jsem šla na Vyšší odbornou sociální a pedagogickou školu v Praze, kde jsem v rámci praxe pracovala na nejrůznějších místech, od utečeneckého tábora po domov důchodců.
4
Szczepaniková
Jak bys obor fundraising charakterizovala pro někoho, kdo se s ním nikdy nesetkal? Je to prostě žebrota (smích). Ne, fundraising je získávání prostředků pro neziskový sektor. Dá se ale také říci, že lidem, kteří nemají čas věnovat se obecně prospěšné činnosti, nabízíme způsob, jak mohou pomoci. Oni nám pomohou svým příspěvkem a my jim pomůžeme našim zprostředkováním. Co tě na fundraisingu baví nejvíc? Víš, někdy mám pocit, že mě to spíš vyčerpává – především po delší době neúspěchů. Velice pozitivní na tom určitě je možnost setkávat se se zajímavými lidmi a poznávat místa, na které bych se jinak nedostala - nedávno jsme například točili rozhlasový spot pro kampaň Nepouštějme děti do slepé uličky. Nejzajímavější jsou samozřejmě ti, kteří mají zájem pomoci Jak si sama sebe představuješ za 15 let? Á, známá otázka... Na konci každého z těch 15 let bych si chtěla říct, že ten rok měl smysl a že měl na mě pozitivní dopad a posunul mně zase o kousek dál. Kateřině Szczepanikové je 32 let. Pochází z Olsztyna v Polsku, v Praze vystudovala VOŠ Sociální a pedagogickou. Od roku 2002 se věnuje PR a fundraisingu, před RATOLESTÍ BRNO pracovala pro organizaci Domov sv. Karla Boromejského v Praze. -zal-
Stalo se
Rozhlasový spot 9. dubna jsme v Českém rozhlase Brno natáčeli rozhlasový spot ke kampani Nepouštějme děti do slepé uličky. Dětské role se ujala talentovaná Fanny Ceballosová, role matky a otce si zahráli herci Mětského divadla Brno Jana Musilová a Igor Ondříček. Komentář četl Zdeněk Junák. Spot poběží na několika stanicích, v Českém rozhlase, v rádiu Impuls či v rádiu Zlín. Graffiti v Likusáku 28.dubna proběhla v Likusáku už třetí graffiti akce. Spíše než o klasický „graffiti jam“ šlo o individuální volnočasovou aktivitu, kdy několik klientů klubu realizovalo vlastní návrh graffiti. Klienti si pro své schválené návrhy mohou vybrat ze dvou venkovních stěn a dvou stěn uvnitř klubu. Ke svému dílu musí ještě klient přispět spoluúčastí ve formě nákupu alespoň jednoho spreje. Ačkoli zbytek vybavení poskytne klub, mladý „gratiťák“ se učí, že k cíli vedou postupné kroky, a že nic není úplně zadarmo. RATOLEST BRNO a Jeden svět 10.3. – 15.3. 2008 proběhl v Brně v sále Břetislava Bakaly, v kině Art a v kulturních centru Starý pivovar filmový festival Jeden svět, v rámci něhož organizace RATOLEST BRNO prezentovala svou činnost, nabízela propagační předměty a informace o programech. Nepouštějme děti do slepé uličky ! Kampaň Nepouštějme děti do slepé uličky byla spuštěna 1.dubna. Ten den se také, za pomoci našich sponzorů, objevily v ulicích Brna sbírkové billboardy. Doufáme, že se kampaň dotkne co nejširší veřejnosti a lidé přispějí do veřejné sbírky prostřednictvím DMS, čísla účtu či pokladniček na sběrných místech sbírky. Se spuštěním sbírky také souvisí webové stránky sbírky www.ratolest. cz/sbirka. Hledají se dobrovolníci! V březnu proběhla kampaň pro nábor dalších dobrovolníků do programu 5P a LATA. Z tohoto náboru vzešlo dvacet nových dobrovolníků, většinou studentů vyšších odborných a vysokých škol sociálního směru. V dubnu potom všichni již vyškolení nováčci odjeli na třídenní pobytovou akci, kde se seznámili s klienty a navázali první důležité vztahy. Na dubnové pobytovce vzniklo osm párů dobrovolník-klient, z čehož máme velkou radost. Merci za humny Členové skupiny Merci jsou nadaní tanečníci a začínají dostávat nabídky i mimo region Brna. Člen souboru Jan Mirga, řečený Beňo, využil nabídku moderátora České televize Richarda Samka, a několikrát s ním společně vystoupil v Praze. Richard Samko chce v Praze založit romské divadlo, kam by chtěl šestnáctiletého Beňa angažovat. Gratulujeme!
Připravujeme
Aktuálně
Nízkoprahový klub Pavlač. Jakou představu má o jeho klientech široká veřejnost? Problémové děti, neposlušná mládež. Postávají na rohu ulice a pokřikují na kolemjdoucí. Nemají být náhodou ve škole? Co z nich jednou bude? Takové pocity se honí hlavou mnohým z nás, kdo známe Pavlač jenom z venku, jako klub na divoké ulici Milady Horákové. Požádala jsem proto klienty Pavlače o krátký rozhovor, který by alespoň trochu nastínil, kdo jsou děti, které do Pavlače chodí – co je zajímá, jak si představují svoji budoucnost, co je štve. Stačilo třicet minut, a obavy z rizikové mládeže byly ty tam. Ačkoli jsou odpovědi stručné, všichni ochotně spolupracovali a pózovali před objektivem. Ahoj, můžete říct, jak se jmenujete, kolik je vám let a kam chodíte do školy? Marek: Já jsem Marek, je mi 16 let. Chodím do 9. třídy na základku na Lidické. Martina: Jmenuju se Martina a bude mi taky 16 let. Já chodím do kurzu pro základní vzdělání nebo jak se to jmenuje. Lucy: Já jsem Lucy Belle a je mi 12 let. Chodím do školy na Antonínské a měla jsem chodit do sedmé třídy, ale chodím do šesté. Richard: Richard, 13 roků. Půjdu do sedmé třídy do školy na náměstí 28.října. Baví vás škola? Všichni svorně: Jó, baví! Lucy: Mě baví tělocvik (smích). Martina: Mě všechno, učení, čeština. Jsem ráda, že mám jenom jednu trojku, a to je jako konec. Jinak mě to fakt baví, ve třídě. Richard: Mně baví fotbal, nic víc. A co vás na škole naopak nebaví? Martina: Učitelé, jak se do všeho starajou. Lucy: Za předmět mě nebaví fyzika. Marek: U nás je to dobrý, já jsem spokojenej. Přemýšleli jste už, kam půjdete potom? Lucy: Já vím, já půjdu na zdravotní školu a budu sestřička. Marek: Já půjdu na instalatéra. Martina: A já na obkladače (smích). Né, já půjdu na kadeřnici. Richard: A já chci jít na automechanika.
Červen Dobrovolnické centrum připravuje na měsíc červen pokračovací kurz Nástavby školení dobrovolníků, který bude více metodicky zaměřený na práci dobrovolníka a klienta. Se školním rokem se rozloučíme klasickým táborákem. Srpen Na srpen plánujeme třídenní pobytovou akci s klienty SAPu a dobrovolníky.
Jak byste popsali sami sebe? Mohli byste o sobě říct, že jste v něčem opravdu dobří? Richard: Tak su sexy, su hezkej, sportuju a su chytrej. A su dobrej ve fotbalu. Martina: Já nevím, třeba že jsem srandovní, mám ráda srandu, ráda tancuji, zpívám, stříhám vlasy. A jsem dobrá asi v kreslení. Lucy: To jo teda, Martina kreslí krásně. Co mám říct o sobě? Jsem prostě tvrdohlavá, já nevím, jsem dobrá v latinsko amerických tancích. Marek je taky dobrej v tancích. Marek: To nevím, to o sobě tak nemůžu říct. Martina: Jo jo jo, mám, je to zpěvačka Beyoncé. Marek: Stevie Wonder. A Gulo Čar, to v překladu znamená „sladká tráva“. Lucy: Melody Thornton. A taky Šakira. Richard: Já asi nikoho takto nemám... Co obvykle děláte, když přijdete ze školy domů? Martina: Vyhodím aktovku a jdu ven. A večer se učím. A jinak jdu za klukem, nebo jdu do angličtiny... nebo do kina, všude možně. A do klubu taky – sem do Pavlače. Lucy: Jdu ven. No a semka do klubu nebo na zkoušku do Merci nebo do Life dance. Marek: Já jdu na zkoušku a pak zase na druhou zkoušku – taky jako Lucy, Merci a Life Dance. Richard: Já přijdu dom, převleču se, vezmu si balón na fotbal a jdu ven. Co baví na světě ze všeho nejvíc? Marek: Holky. Martina: Zpívání. Lucy: Diskotéka. Richard: Fotbal. Martina: A taky tancování, poslouchání hudby, všechno možné. Někteří z vás jsou členy tanečních souborů – tancujete, zpíváte. Jaká je vaše oblíbená hudba? Richard. Já mám rád jazz a funky. James Brown, Monkey Business a tak. Marek: Disco, Michael Jackson, pop, house, techno, hip hop. Je toho moc. Lucy: Hip hop a Rn’B. A ještě kubánské písničky, salsu a tak. Martina: Já nevím, jenom Beyoncé. A vlastně taky Šakira.
Červen V červnu se klienti klubu Pavlač těší na návštěvu zoologické zahrady a především na oslavu konce školního roku. Červenec Pavlač zažije třídenní pobytovou akci v Ochozu u Brna, připravuje se také beseda na téma šikana ve spolupráci s Bílým kruhem bezpečí. Srpen Klienti si v srpnu užijí noc v klubu Pavlač a výlet do okolí města Brna.
Červen Likusák připravuje koncept tzv. Prodloužené ruky klubu, který bude založen na práci v terénu. Cílem je poskytování sociálních služeb v terénu městské části Líšně. V červnu také proběhne týdenní terénní průzkum v městské části Šlapanice. Jedná se o zakázku radnice a cílem je zjistit, jaká forma sociální služby pro děti a mládež se do této lokality hodí. Srpen Jelikož jsou stávající prostory klubu již nevyhovující, bude se Likusák stěhovat. Nové sídlo klubu bude v Brně – Líšni na ulici Kotlanová 10.
Červen V červnu vystoupí Merci na oslavách dne dětí v rámci akce Brno – město uprostřed Evropy. 27. června zatancuje v klubu Pavlač na počest konce školního roku. Červenec 13. – 18. července se Merci zúčastní soustředění v Lučině s tanečním souborem Šukar Čavore z Hodonína. 19. července vystoupí na festivalu v Jaroměři.
5
pokračování článku Pokec na Pavlači
Chodíte někdy ve svém volném čase do kina? Jak často se díváte na televizi? Richard: Jo, do kina chodím s holkou. Na telku se dívám málo. Martina. Já jsem byla v kině včera. Na tom Polívkovi, Svatba na bitevním poli. To bylo super, málem jsem se počurala, jako smíchy! Na televizu se dívám každý večer. Na HBO hlavně. Lucy: Já chodím do kina, ale nepamatuju si, na čem jsem byla naposled. Na televizi se dí
vám vždycky chvilku, ale pak si jdu hrát na počítači. Richard: Já jsem naposled viděl Někdo to rád blond. Taková komedie. Docela dobrá. Na televizi se dívám málo. A co knížky? Richard: Já jsem přečetl všechny ty Harry Potery. Martina: Já moc nečtu, leda noviny. Lucy: To mě moc nebaví, spíš čtu jenom časopisy. Marek: Knížky nečtu, jenom časopisy. Nudíte se někdy? Richard: Já jo, když nemám holku. Ale jinak vůbec. Lucy: Já se nudím jenom na výtvarné výchově. Marek: Moc ne. Podle toho jakou mám náladu, ale moc ne. Martina: Já se nudím tak nejvíc deset minut. Moc vlastně né. Kdyby vám někdo dal dvacet tisíc, co s nimi uděláte? Lucy: Já vím! Já bysem jela do Ameriky, potom bysem si koupila toto a toto… Martina: Do Ameriky? Co děláš, jenom vízum stojí deset tisíc! Lucy: To nevadí, šak tata by mě dal, šla bysem tam, a pak bych šla na Kubu za svou rodinou
a za svým klukem. Martina: První bych dala mamce půlku, šla bych si koupit věci, a pozvala bych kamarády do KFC nebo do McDonaldu. Užila bych si to. Richard: Já bych to investoval! Marek: Jo jasně, já bych to taky investoval. Nebo bych to dal do nemocnice, do té dětské nemocnice jak je tady kousek. Kam byste se chtěli podívat do světa? Lucy: Já asi na Hawaii. A taky na Kubu, ale to není potřeba, protože brácha přijede v březnu sem za náma. Martina: Já do Utahu do Ameriky, protože tam mám hodně kamarádů. Jako přes internet. Richard: Já nevím kam. Marek: Do New Yorku, protože to tam je dobrý. A taky do Las Vegas. Dokážete si představit sami sebe za deset let? Lucy: Za deset let? No tak budu inteligentní, vzdělaná a chytrá. Richard: Budu lítat po světě, a budu vzdělaný, a budu hrát fotbal hodně. Marek: Já budu taky vzdělaný, a co dál? Nechám to na osudu. Martina: Já? No určitě budu větší, budu vyspělejší, budu mít svoje kadeřnictví, a budu mít asi jedno dítě. Lucy: Já budu mít dvě děti. Anebo já nevím. Já nevím, co se stane! Co se vám vybaví, když se řekne Pavlač? Richard: Buď jakože pavlač jako dům jakože byty, nebo Pavlač jakože Ratolest... Martina: Přátelé, klub, rodina, povzbuzení, já nevím... Proč sem chodíte? Lucy: Abysme mohli na internet (smích). Richard: Protože tu můžeme dělat různé aktivity. Marek: Jsou tu kámoši. Dalo by se na Pavlači něco zlepšit? Marek: Jo, děcka. Martina: Jo děcka, jak se chovají. Richard (na Martinu): Asi jak ty, že? Lucy: Jo, jak si nadávají a tak, že se jako ne dohodnou. Richard: To nám vadí, to je fakt. Tak to je všechno, děkuji, chcete něco vzkázat čtenářům, kteří si tento rozhovor přečtou? Marek: Ať si to užijou. Martina: Jo, ať si to užijou, ať si to přečtou, a tak. Lucy: A já že pojedu na Kubu už konečně. -zal-
