2005

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru Čj. 1/2005

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru ve složení JUDr. Gerhardt Bubník LL.M, předseda, JUDr. Aleš Hušák, místopředseda, Antonín Procházka a Mgr. Jan Klapáč vydala ve věci

Antidopingový výbor ČR, U Sparty 10, 170 00 Praha 7

-

odvolatel

zastoupen ředitelem Dr. Jaroslavem Nekolou,

proti

1) Svaz kulturistiky a fitness ČR, Zátopkova 100/2, 160 17 Praha 6,

- účastník

zastoupen předsedou Stanislavem Pešátem, právně zastoupen JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem, AK Kuruc, Holoubková a spol., Studentská 1, 360 07 Karlovy Vary

2) Petr Soukup

- účastník

tento ROZHODČÍ NÁLEZ :

1)

Rozhodnutí Disciplinární komise Svazu kulturistiky a fitness ČR ze dne 19.1.2005, podle kterého komise neshledala, že by p. Petr Soukup porušil antidopingová pravidla, se zrušuje.

2)

Rozhodčí komise vydává nové rozhodnutí a sice že p. Petr Soukup se dne 13.10.2004 v místnostech Fitness Station v Praze 5 – Radlicích, dopustil porušení antidopingových pravidel dle čl. 2.3 Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice tím, že se vyhnul odběru vzorku.

3)

Podle čl. 10.4.1 a čl. 10.2 Směrnice se p. Petru Soukupovi ukládá zákaz činnosti na dobu 2 let. Podle čl. 10.8 začíná doba zákazu dnem, kdy bude účastníkům doručen této rozhodčí nález.

4)

Podle §u 19, odstavec 6 Jednacího řádu je Svaz kulturistiky a fitness ČR povinen zaplatit Antidopingovému výboru ČR částku 3.000,- Kč jako náhradu poplatku za odvolání a to do 15 dnů od doručení tohoto nálezu.

Odůvodnění: 1. Pravomoc a složení Arbitrážní komise 1.1. V daném případě se jedná o odvolání Antidopingového výboru ČR (dále jen „ADV “) proti rozhodnutí disciplinární komise Svazu kulturistiky a fitness ČR (dále jen „Svaz“). Svaz sice není členem Českého olympijského výboru (dále jen „ČOV“) a Stanovy ČOV, včetně čl. 4, odst.6.3.2. o pravomoci Rozhodčí komise (dále jen „Komise“) nejsou pro Svaz závazné, avšak svaz uzavřel dne 14.3.2000 s ADV Dohodu, doplněnou dne 3.5.2004 Dodatkem, (dále jen „Dohoda“), ve které v čl. 2, odst 4. smluvní strany dohodly, že odvolacím orgánem ve věcech dopingu v ČR je Komise. 1.2. Komise takto jí svěřenou pravomoc přijala. Všichni účastnící tohoto řízení pak navíc výslovně pravomoc Komise uznali do protokolu při ústním jednání dne 21.6.2005. Účastníci také shodně prohlásili, že nevznášejí žádné námitky proti kterémukoli členu Komise. 1.3. Podle § 2, odst.1 Jednacího řádu (dále jen „Řád“) Komise za normálních okolností jedná v plném obsazení, tj. za účasti všech pěti členů Komise. Ve výjimečných případech však může Komise podle téhož ustanovení rozhodovat, jsou-li přítomni alespoň tři členové komise. Tak tomu bylo v daném případě. Člen Komise dr. Pávek se sice zúčastnil ústního jednání dne 21.6.2005, ale v jeho průběhu se musel z neodkladných důvodů vzdálit. S ohledem na to, že nebyl osobně přítomen provedení všech důkazu, rozhodla Komise, že bude dále jednat, ale i rozhodovat bez dr. Pávka. 1.4. Pravomoc komise projednat a rozhodnout o podaném odvolání odvolatele, a to ve složení uvedeném na začátku tohoto nálezu, je tedy bez jakýchkoli pochybností dána.

2. Skutkový stav 2.1. Na základě čl. 2 Dohody Svaz uznává za závaznou Směrnici pro kontrolu a postih dopingu ve sportu vydanou ADV (dále jen „Směrnice“). Její poslední platné znění je ze dne 1.6.2004. 2.2. Podle čl. 4, odst. 3 Dohody i čl. 5.12 Směrnice je ADV oprávněn provádět mimosoutěžní dopingové kontroly u sportovců Svazu. Svaz je povinen za tím účelem poskytovat ADV informace o pobytu sportovců zařazených do výběru sportovní reprezentace, i když Dohoda výslovně neomezuje kontroly mimo soutěž na tyto sportovce. 2.3. Dne 13.9.2004 mezi 10. a 11. hod. se dostavili do Fitness Station Radlice (dále jen „FS“) pracovníci ADV Mgr. Jan Zimmer a RNDr. Jan Chlumský za účelem provedení mimosoutěžní dopingové kontroly u závodníka v kulturistice pana Petra Soukupa. Oba pracovníci jsou dopingovými komisaři a oprávněni o provedení takové kontroly rozhodovat a tuto kontrolu také provádět. V daném případě o provedení kontroly rozhodl. Mgr. Zimmer a dr. Chlumský se jí zúčastnil jako svědek. 2.4. P. Soukup byl v seznamu sportovců dodaném Svazem a do dne 13.9.2004 ani Svaz ani P. Soukup neoznámili ADV, že snad P. Soukup již ukončil závodní činnost nebo byl

2

vyřazen ze seznamu reprezentantů. Ve své výpovědi u jednání i P. Soukup potvrdil, že dne 13.9.2004 neměl ukončenu závodní činnost a zástupce Svazu rovněž potvrdil, že v r. 2004 byl P. Soukup řádně registrován jako závodník a splňoval všechny podmínky pro závodní činnost. Ukončení závodní činnosti po případném porušení antidopingových pravidel nemá na odpovědnost sportovce žádný vliv. 2.5. Podle shodné výpovědi oba komisaři 13.9.2004 ve FS P. Soukupa zastihli a poznali ho, avšak v okamžiku, kdy mu chtěl Mgr. Zimmer předat písemnou výzvu ke kontrole, P. Soukup se jim ze vzdálenosti několika metrů vyhnul, odešel do dalších prostor FS a poté již nebyl k nalezení., i když se jej Mgr. Zimmer snažil znovu vyhledat a i když mu telefonoval (bezvýsledně) na jeho mobilní telefon. 2.6. P. Soukup popírá, že by v době, kdy se do FS oba komisaři dostavili, byl vůbec ve FS. Uváděl, že tam ten den byl pouze brzy ráno, ale později,ještě před příchodem komisařů, odešel. Komisaře tedy neviděl a oni nemohli vidět jeho. V údajích o hodině odchodu však P. Soukup sám svoji výpověď měnil. 2.7. Komisaři hodnotili výše uvedené skutečnosti jako vyhnutí se dopingové kontrole a tedy jako porušení antidopingových pravidel, konkrétně čl. 2.3 a 5.10. Směrnice a ADV ještě téhož dne o tom písemně vyrozuměl Svaz a následující den závodníka Soukupa. 2.8. Antidopingová vyšetřovací komise ADV pak dne 23.12.2004 písemně rozhodla, že u P. Soukupa došlo v daném případě k porušení antidopingových pravidel a toto rozhodnutí zaslala dne 11.1.2005 Svazu jako podklad k zahájení disciplinárního řízení. 2.9. Disciplinární komise Svazu dne 19.1.2005 na svém zasedání dospěla na základě výslechu p. Soukupa k závěru, že není „důvod nevěřit jeho vysvětlení celé situace“ a že není „100% důkaz, že došlo k předání výzvy a tím k zjevnému porušení antidopingových pravidel dle čl. 7.1.10.“ Komise bez vydání jakéhokoli rozhodnutí případ „odložila“ a zároveň „neshledala důvod k pozastavení činnosti p. Soukupa“. Tyto skutečnosti jsou patrné pouze ze zápisu o jednání komise. Uvedený závěr disciplinární komise oznámil Svaz ADV dopisem ze dne 24.1.2005. ADV dopis obdržel dne 3.2.2005. 2.10. Proti uvedenému rozhodnutí disciplinární komise Svazu podal dne 15.2.2005 ADV odvolání ke Komisi. Podle čl. 13.5. Směrnice je lhůta k podání odvolání 15 dní od pravomocného rozhodnutí svazu v disciplinárním řízení. Směrnice má nepochybně na mysli 15 dní od dne, kdy se osoba oprávněná podat odvolání o pravomocném rozhodnutí doví. To odpovídá také čl. 9, odst. 1 Jednacího řádu Komise (dále jen „Řád“). Uvedené odvolání tedy bylo podáno včas. Opožděné podání také nikdo z účastníku nenamítl. K tomu je však možno dodat, že Komise by měla právo tento případ projednat i na základě pouhého předání případu Komisi ADV podle čl. 8.3.2. Směrnice. 2.11. Komise takto založenou pravomoc přijala. 2.12. ADV doplnil své odvolání podrobnějším zdůvodněním dne 8.3.2005. 2.13. Svaz prostřednictvím svého právního zástupce podal dne 11.5.2005 na odvolání své vyjádření, které došlo Komisi dne 17.5.2005. 2.14. Komise pak nařídila ústní jednání na 21.června 2005. Předvolání k jednání bylo všem účastníkům doručeno v souladu s §em 14, odst. 1 Řádu s 15ti denním předstihem.

3

3. Důkazní řízení. 3.1. V daném případě je jedinou skutkovou okolností, kterou je P. Soukup byl v době, kdy se dne 13.9.2004 dostavili přítomen, zda komisaře viděl a poznal a zda teprve poté skutečnosti existují mezi P. Soukupem na jedné straně a druhé rozpory a protichůdná tvrzení.

nutno objasnit, otázka zda dopingoví komisaři do FS z FS odešel. Ohledně této oběma komisaři na straně

3.2. Je sice pravda, že dne 27.1.2005 zaslal P. Soukup Svazu dopis, ve kterém své tvrzení o nepřítomnosti ve FS dne 13.9.2004 mezi 10. a 11. hod. opakuje a na kterém toto své tvrzení nechal potvrdit jako svědky třemi pracovníky FS, jmenovitě p. Janem Kašparem, jednatelem FS, paní Ivanou Fejfarovou, recepční, a paní Lenkou Vrbovou, instruktorkou, ale tento dopis je z doby po vydaní napadeného rozhodnutí disciplinární komise. Tato komise ho tedy nemohla jako důkaz použít. Takovýto dopis však bez možnosti ověřit ho výslechem zmíněných osob jako svědků při jednání, nemohla použít jako důkaz ani Rozhodčí komise. Svaz jejich výslech navrhl, avšak k jednání se dostavil pouze p. Kašpar, zatímco ani jedna z jmenovaných žen se nedostavila. Žádná z nich také Komisi nezaslala nějaké vyjádření či omluvu. Pouze p. Kašpar uvedl, že jako jejich zaměstnavatel je nemohl z provozních důvodů na jednání Komise uvolnit. 3.3. Komise při jednání provedla za účelem odstranění výše zmíněného rozporu podrobné výslechy P. Soukupa jako účastníka řízení a Mgr. Zimmera, dr.Chlumského a p. Kašpara jako svědků. 3.4. P. Soukup setrval na svém tvrzení, že dne 13.9.2004 odešel z FS kolem 8.00 hod a to proto, že druhý den měl letět na dovolenou a musel si ještě vyřídit mnoho záležitostí. Ve všech ostatních podrobnostech, týkajících se jeho činnosti uvedeného dne, a i v mnoha dalších svých tvrzeních, si však P. Soukup sám sobě odporoval nebo jeho výpověď odporovala, nejen výpovědím svědků Zimmera a Chlumského, ale i svědka Kašpara. Tak např. P. Soukup jednou uváděl, že následující den, tedy 14.9.2004, měl odletět na dovolenou na Kanárské ostrovy , ale že si nepamatuje v kolik hodin odlétal, jindy, že odjížděl autem do Německa a Francie a teprve později měl letět na Kanárské ostrovy.Na jiném místě zase uváděl, že si šel vyřizovat vízum do USA. Ze začátku též uváděl, že dne 13.9.2004 se zdržoval se svou přítelkyní celý den v Praze a že se svědkem Kašparem se viděl dne 13.9.2004 jen ráno, kdy se s ním přišel rozloučit, a že pak se už neviděli. Dále uvedl, že rozhodně svědek Kašpar nebyl přítomen jeho telefonickému rozhovoru s Mgr. Zimmerem. Později však musel připustit, že téhož odpoledne s p.Kašparem společně jeli v jednom autě do Brna, kde měl předvést nějakou exhibici. Svědek Kašpar sám navíc uvedl, že onomu telefonickému hovoru přítomen byl, protože se uskutečnil v autě. Naprosto vyhýbavě a z části nepravdivě popsal P. Soukup také svůj vztah k FS. Tvrdil, že závodil za FS, avšak svědek Kašpar jako jednatel FS s.r.o. uvedl, že P. Soukupa FS jako závodníka neregistrovala a že závodní činnost považoval za čistě soukromou věc P. Soukupa. Rozpory mezi P. Soukupem a svědkem Kašparem byly i v tvrzeních o tom, v jakém postavení P. Soukup poskytoval ve FS trenérské a konzultantské služby ve FS, i když toto nebylo předmětem zájmu Komise. Také ohledně hodiny, kdy údajně opustil FS, musel P. Soukup připustit, že to mohlo být později než v 8.00, (jak uvedl původně), možná v 9.00 nebo v 9,10 a že určitě to neví. I když údaje o tom, jak si vydělával na živobytí a v jakém vztahu byl

4

k FS, nejsou pro rozhodnutí v této věci významné, informace poskytované o tom P. Soukupem v jeho výpovědi byly natolik vyhýbavé a neurčité, že měly vliv na celkový dojem o jeho věrohodnosti. Tak např. uvedl, že neměl živnostenský list na poskytování trenérských a konzultantských služeb, zatímco svědek Kašpar, který p. Soukupovi umožňoval, aby takové služby ve FS poskytoval předpokládal, že živnostenský list měl. Ačkoli trenérské a konzultantské služby ve FS poskytoval soustavně (musel si např. za sebe zajišťovat náhradu, když chtěl odjet na dovolenou), považoval se P. Soukup za nezaměstnaného. Podporu v nezaměstnanosti ale nepobíral. 3.5. Svědek Zimmer uvedl následující: P. Soukupa znal z fotografií. Když vešel do recepční místnosti, uviděl P. Soukupa sedět na vzdálenost několika metrů u stolku a jíst. Aby měl jistotu, že jde o P. Soukupa, požádal recepční, aby p. Soukupa zavolala. Recepční směrem k sedícímu muži zavolala „Petře, máš tady návštěvu“, načež se muž sedící u stolku zvedl a šel směrem k němu. Když byl asi 2 m od svědka, uviděl P. Soukup dr. Chlumského, který v tu dobu vstoupil do recepční místnosti a kterého P. Soukup znal jako dopingového komisaře z dřívějších kontrol. (Skutečnost, že dr. Chlumského znal, P. Soukup sám potvrdil ve své výpovědi). V tom okamžiku P. Soukup změnil směr a se zvoláním směrem k recepční ve smyslu „Ať počkají, přijdu hned“ se vzdálil do dalších prostor FS. Po nějaké době čekání se vypravil svědek hledat p. Soukupa do prostor, do kterých odešel, ale jednak ho tam nenašel, jednak se ho recepční přišla ptát, co tam dělá. Když řekl, že hledá p. Soukupa, tvrdila recepční, že tam není a že právě dostala od nějaké jeho klientky vzkaz, že přijde až odpoledne. Snažil se pak ještě telefonovat P. Soukupovi na jeho mobil, ale P. Soukup telefon nebral. I tuto skutečnost potvrdil sám P.Soukup, který na „zmeškaný“ telefon reagoval téhož dne pozdě odpoledne tím, že Mgr. Zimmera zavolal. Na dotazy právního zástupce Svazu svědek připustil, že sice nemůže procentně kvantifikovat jistotu s jakou ve FS P. Soukupa poznal, že si však byl téměř jistý, i když ne zcela jistý. Na další dotazy však svědek s naprostou jistotou potvrdil, že P. Soukup, který je přítomen na jednání, je tím mužem, který dne 13.9.2005 seděl u stolku a jedl. Svědek dále uvedl, že druhý pokus o kontakt s P. Soukupem ve smyslu čl. 5.10.3 učinil tím, že ho šel hledat do prostor, ve kterých P. Soukup zmizel. Dle jeho zkušeností a znalostí musí být takový pokus učiněn v rámci jedné kontroly, nikoli někdy později, a to proto, že by pak nešlo o kontrolu bez předchozího oznámení a sportovec by měl čas a možnost s močí v mezidobí manipulovat. 3.6. Svědek dr. Chlumský popsal stejně jako Mgr. Zimmer události ze dne 13.9.2004. Potvrdil, že P. Soukupa osobně znal a že to byl P. Soukup, kterého viděl uvedeného dne ve FS a který, když se blížil k Mgr. Zimmerovi, poté co on (dr. Chlumský) vstoupil do recepční místnosti a co ho P. Soukup uviděl, změnil směr a rychle odešel do zadních prostor FS. Dr. Chlumský při jednání s jistotou potvrdil totožnost P.Soukupa s tím, že přítomný P. Soukup je tím mužem, kterého viděl dne 13.9.2004 ve FS a který se jim vyhnul a zmizel. Svědek též potvrdil, že při mimosoutěžních kontrolách nedávají sportovcům náhradní termín, protože by nešlo o kontrolu bez předchozího upozornění a sportovci by měli možnost a čas vzorek moči tzv. vyčistit. Dr. Chlumský též uvedl, že v předchozích měsících učinili dopingoví komisaři několik pokusů o mimosoutěžní kontrolu P. Soukupa, ale že ho nikdy nezastihli na místech, na kterých se měl podle hlášení pobytu zdržovat. 3.6. Svědek Jan Kašpar. Tento svědek je jednatelem Fitness Station Radlice s.r.o. a podle jeho výpovědi měl s P. Soukupem uzavřenu nájemní smlouvu na prostory FS, ve kterých P. Soukup

5

vykonával trenérskou činnost. Podle svědka tak činil na základě živnostenského listu. Pokud jde o události z 13.9.2004 svědek z vlastních poznatků ví pouze to, že toho dne brzy ráno kolem 7.00 hod. se s ním přišel P. Soukup rozloučit, protože měl příští den odjet. Projednávali spolu způsob zajištění náhrady za P. Soukupa po dobu jeho nepřítomnosti. Svědek uvedl, že pak již P. Soukupa neviděl. Později, asi mezi 9.30 až 10.00 hod. viděl nějakého pána v recepci a recepční Fejfarová se ho přišla zeptat, zda je přítomen p. Soukup. Řekl jí, že se rozloučil a odešel. Ostatní okolnosti slyšel pouze z vyprávění recepční a P. Soukupa. Svědek však nemohl potvrdit, zda a kdy P. Soukup z FS skutečně odešel, protože ho sám viděl odcházet pouze do šaten, ale nikoli již z FS. Ačkoli se P.Soukup podle svědka přišel s ním již ráno rozloučit a ačkoli svědek výslovně nejprve uvedl, že se pak téhož dne s p. Soukupem již neviděl, musel svědek na dotazy připustit, že ve skutečnosti jel téhož dne odpoledne společně s P.Soukupem autem do Brna, protože tam měl mít P.Soukup exhibici a že tato cesta byla plánovaná. Svědek však neuměl odpovědět na otázky, v kterých odpoledních hodinách do Brna jeli, zda to bylo autem P. Soukupa nebo autem svědka, ani kdo auto řídil, zda on nebo P. Soukup. To svědek vysvětlil tím, že „má velkou sklerózu a nic si nepamatuje.“ Svědek uvedl, že P. Soukupa jako závodníka FS neregistrovala, a že pokud ví, tak P. Soukup závodil za Fitness Centrum Luka. Závodní činnost P. Soukupa považoval za jeho soukromou věc. 3.7. Komise provedla dále důkaz písemnostmi, které do spisu založil odvolatel. Všichni účastnící potvrdili, že tyto písemnosti jsou jim známé. Jedná se o písemné výpovědi svědků Zimmera a Chlumského v předchozích řízeních, záznam Mgr. Zimmera o telefonickém rozhovoru s P. Soukupem dne 13.10.2004, o vyplněnou, ale P. Soukupem nepodepsanou Výzvu k dopingové kontrole s datem 13.10.2004 a s časovým údajem 10.30 hod., o korespondenci mezi ADV a Svazem a mezi ADV a P. Soukupem, o rozhodnutí Vyšetřovací komise ADV z 23.12.2004, o protokol o posledním odběru vzorku moče p. Soukupovi ze dne 8.5.2004 (Mistrovství republiky), o dopis P. Soukupa Svazu ze dne 27.1.2005, ve kterém popírá přítomnost ve FS dne 13.10.2004 v době mezi 10. a 11. hod. z důvodu, že „čerpal dovolenou“ a na kterémžto dopise jsou jako „svědci“ podepsáni Jan Kašpar, Ivana Fejfarová a Lenka Vrbová, a zejména pak o protokol o jednání disciplinární komise Svazu ze dne 19.1.2005. 3.8. Další důkazy Komise neprováděla, protože žádný z účastníku je nenavrhl a Komise sama měla za to, že další důkazy nejsou nutné. Účastníci na závěr jednání přednesli své argumenty a konečné návrhy. 4. Hodnocení důkazů. 4.1. Úkolem Komise bylo zhodnotit provedené důkazy a tímto zhodnocením se pokusit vysvětlit či odstranit rozpory existující ve skutečnostech důležitých pro právní posouzení případu a pro rozhodnutí. 4.2. Jak již bylo uvedeno na začátku, jde vlastně o jednu ale zásadní skutečnost, a sice o to, zda P. Soukup byl v době, kdy dne 13.10.2004 přišli do FS dopingoví komisaři Mgr. Zimmer a dr. Chlumský, ve FS přítomen a zda, když je poznal, se jim vyhnul a pak z FS odešel. Rozpor ve výpovědích o těchto skutečnostech je v podstatě pouze mezi výpovědí sportovce P. Soukupa na straně jedné a obou jmenovaných komisařů na straně druhé.

6

4.3. Výpověď svědka Kašpara je v tomto směru nerozhodná, protože o přítomnosti obou komisařů ve FS sám nevěděl a protože neví, kdy P. Soukup odešel z budovy FS. Podpisy pracovnic FS na dopise P. Soukupa z 27.1.2005 nepředstavují samy o sobě žádný důkaz, zvláště pak, když tyto svědkyně se nedostavily k jednání a nemohly být vyslechnuty. Skutečnost , že výpověď svědka Kašpara je pro posouzení věci nerozhodná, neznamená že Komise nehodnotila její věrohodnost. Podobně jako P. Soukup i svědek Kašpar v několika podstatných bodech měnil svou výpověď a navíc svoji výpověď sám znehodnotil tím, že prohlásil, že „má velkou sklerózu a že si nic nepamatuje.“ 4.4. Jsou-li ve výpovědích svědků, či účastníků a svědků rozpory, a nepodaří-li se tyto odstranit, neznamená to ještě, že žádný z provedených důkazů nelze použít. Orgán, který rozhoduje, (ať je to již soud, disciplinární komise, Rozhodčí komise nebo jakýkoli jiný orgán,) musí v takovém případě rozhodnout, zda jsou všichni vypovídající věrohodní, či zda některý z nich věrohodný není. Tak tomu bylo i v daném případě. 4.5. Zatímco nevyšly najevo naprosto žádné skutečnosti, které by mohly ohrožovat věrohodnost výpovědi obou svědků Mgr. Zimmera a dr. Chlumského, výpověď P. Soukupa působila naprosto nepřesvědčivě a nevěrohodně. Jak již bylo uvedeno, P. Soukup měnil vícekrát svůj popis toho, jak probíhal den 13.10.2004, kde se zdržoval, proč a kdy z centra odcházel, co pak dělal a kam měl odjíždět. Na mnoho otázek dával také vyhýbavé a zcela neuspokojivé odpovědi. Prakticky kromě opakovaného popírání skutečnosti, že komisaře ve FS neviděl a že se jim proto vyhýbat ani nemohl, nebylo v jeho výpovědi nic, co by bylo konzistentní. Věrohodnost jeho výpovědi jako účastníka podstatně také narušila skutečnost, že přes výslovné upozornění předsedy Komise, aby v přestávce ústního jednání účastníci a jejich zástupci nehovořili s čekajícími svědky, P. Soukup ihned odešel do přízemí budovy a hovořil se svědkem Kašparem. 4.6. Svědkové Zimmer a Chlumský jsou pracovníky ADV a pracují jako členové jeho exekutivy a jako dopingoví komisaři. Zejména dr. Chlumský pracuje v této oblasti již mnoho let, je uznávaným odborníkem a jeho pověst jako důvěryhodné osoby nebyla ničím narušena. Důvěryhodnost nebyla ničím narušena ani pokud jde o Mgr. Zimmera. Žádný z nich nemá nepřátelský vztah k osobě P. Soukupa a sám. P. Soukup se něco takového nedomnívá. Neexistuje proto nejmenší důvod, proč by tito svědkové ve svých výpovědích lhali a vymysleli si celý příběh o pokusu o dopingovou kontrolu, ke kterému došlo dne 13.10.2004 a o jejím průběhu. Oba svědkové s naprostou jistotou označili P. Soukupa, kterého viděli znovu osobně při jednání Komise, jako osobu , která byla ve FS uvedeného dne v době, kdy se tam dostavili, která se jim teprve na vzdálenost pouhých několika metrů vyhnula a kterou pak již nemohli najít a kontaktovat. Dr. Chlumský, který P. Soukupa osobně znal, což P. Soukup sám potvrdil, poznal navíc P. Soukupa s naprostou jistotou přímo na místě ve FS dne 13.10.2004. Za těchto okolností skutečnost, že svědek Zimmer, který P. Soukupa v den 13.10.2004 znal pouze z fotografií, uvedl, že tehdy si byl téměř jistý, ale nikoli zcela jistý, že P. Soukupa tehdy poznal, nemůže zpochybnit identifikaci P. Soukupa jako osoby, kterou dopingoví komisaři viděli a poznali dne 13.10.2004 ve FS. Stejně tak nemůže působit ani údajný rozpor ve výpovědi svědků ohledně skutečnosti, zda totiž svědek Chlumský vstoupil do recepční místnosti z vlastní iniciativy nebo na pokyn svědka Zimmera, na který upozorňoval právní zástupce Svazu. Nejen je tato podružná skutečnost zcela nerozhodná, ale navíc o žádný rozpor ani nejde, protože svědek Chlumský sám uvedl pouze to, že vstoupil do místnosti a nezmiňoval se vůbec o tom, zda tam vstoupil z vlastní iniciativy nebo na pokyn Mgr. Zimmera. Taková otázka mu ani nebyla položena. Oba svědkové také celou záležitost popisovali shodně jak před mnoha měsíci

7

ve svých výpovědích před vyšetřovací komisi ADV, tak nyní při jednání Rozhodčí komise. 4.7. Na druhé straně snaha P. Soukupa popřít uvedené skutečnosti a vyhnout se eventuálnímu postihu je víceméně pochopitelná a tím do značné míry i pravděpodobná, a to i bez toho, kdyby neexistovaly již výše zmíněné skutečnosti vzbuzující silné pochybnosti o věrohodnosti jeho výpovědi. 4.8. K tomu je možno dodat, že jak v českém, tak světovém boji proti dopingu, je naprosto běžné, že sportovci podezřelí z porušení antidopingových pravidel téměř vždy takové porušení popírají, a že proto kdyby rozhodování o těchto věcech a uznání provinění sportovce mělo být vyloučeno jen z toho důvodu, že sportovec provinění popírá, byl by prakticky boj proti dopingu a jeho postih vyloučen. Proto také, jak Světový antidopingový kodex, tak na základě něho vydána Směrnice, výslovně uvádějí (čl. 3.1 Směrnice), že síla důkazů v případě dopingových provinění nemusí být „nade vší pochybnost“ (tak jak je tomu např. v trestních věcech). K tomu je však třeba dodat, že Komise v daném případě, poté co uvěřila výpovědím svědků Zimmera a Chlumského, ani žádné pochybnosti o provinění P. Soukupa neměla. Popírání viny osobou, která se měla dopustit provinění, samo o sobě takové pochybnosti vzbuzovat nemusí, jestliže ostatní důkazy jsou přesvědčivé. 4.9. Komise proto po zhodnocení provedených důkazů dospěla po skutkové stránce k závěru, že P. Soukup, byl dne 13.10.2000 v době, kdy se do FS dostavili dopingoví komisaři Mgr. Zimmer a dr. Chlumský, přítomen, že poznal Dr. Chlumského jako dopingového komisaře a že poté, co si uvědomil, že půjde o mimosoutěžní dopingovou kontrolu, se urychleně vzdálil a FS opustil s úmyslem se kontrole vyhnout.

5. Právní základ a posouzení.

5.1. V souladu s § 5, odst. 1 Jednacího řádu posuzovala Komise případ podle předpisů závazných pro Svaz, v daném případě pak především podle Dohody uzavřené mezi Svazem a ADV a podle Směrnice, kterou se Svaz v Dohodě zavázal respektovat. 5.2. Za stavu, kdy Komise na základě provedení důkazů a jejich zhodnocení dospěla k závěru, že P. Soukup se dne 13.10.2004 úmyslně dopingové kontrole vyhnul, nebylo právní posouzení příliš složité. Čl. 2.3 Směrnice je zcela jasný. Podle tohoto článku je dopingovým proviněním „snaha vyhnout se odběru vzorku jiným způsobem“ než je odmítnutí odběru nebo nedostavení se k odběru vzorku po obdržení oznámení. P.Soukup se vyhnul dopingové kontrole tím, že se vzdálil z místa setkání s dopingovým komisařem předtím, nežli mu mohla být předána výzva k dopingové kontrole. 5.3. Čl. 2.3 je ve Směrnici doplněn ještě čl. 5.10.3, který vyžaduje, aby komisař v případě, že se sportovec vzdálí z místa výzvy, učinil nový pokus o kontakt se sportovce. V tomto směru nebyly písemnosti předložené ADV zcela jednoznačné, a proto Komise dotazy na svědky Zimmera a Chlumského požadovala bližší vysvětlení. Mgr. Zimmer uvedl, že takový nový pokus učinil tím, že se vydal P. Soukupa hledat do prostor FS, do kterých se P.Soukup vzdálil. Navíc potvrdil, a to souhlasně s P. Soukupem, že sportovci telefonoval na jeho mobil. Oba svědkové pak shodně uvedli, že nový pokus musí být učiněn ihned v rámci jedné kontroly, protože jen tak se může jednat o dopingovou kontrolu mimo soutěž, jejíž hlavní podstata spočívá v tom, že se provádí bez

8

předchozího vyrozumění, tedy překvapivě. Provádění takové kontroly následující den nebo i stejný den, ale po mnoha hodinách, z tohoto hlediska nemá smysl, protože je známo, že v mezidobí může dojít u sportovce k „vyčištění“ vzorku moči. Toto bližší vysvětlení obou svědků odpovídá i úpravě soutěžní dopingové kontroly, tak jak je obsažena ve Světovém antidopingovém kodexu a také ve Směrnici. Podle čl. 5.10.4 Směrnice se musí sportovec dostavit do místnosti kontroly „bez zbytečného odkladu, nejpozději do 60 minut po obdržení výzvy“ a podle čl. 5.10.2 musí být sportovec po celou dobu, od předání výzvy až do příchodu do místnosti kontroly, „v dohledu asistenta nebo dopingového komisaře.“ Uvedená krátká doba svědčí o nutnosti provést odběr vzorku zcela urychleně. Tato ustanovení jasně potvrzují, že by nemělo smysl, aby např. komisař Zimmer dával P. Soukupovi dne 13.10.2004 v pozdních odpoledních hodinách, kdy mu P. Soukup sám telefonoval, nějaký nový termín na odběr vzorku. Komise proto dospěla k závěru, že byl splněn i požadavek čl. 5.10.3 a sice tím, že Mgr. Zimmer se vydal hledat P. Soukupa poté, co se P. Soukup vzdálil i tím, že se ho snažil kontaktovat na jeho mobil. 5.4. P. Soukup se tedy dopustil porušení antidopingových pravidel dle čl. 2.3 Směrnice. Otázka sankce za toto porušení není nechána na vůli orgánů, který o ní rozhoduje, ale je přesně stanovena ve Směrnici. Sankcí je zastavení činnosti, které je v případě provinění podle čl. 2.3 stejné jako v případech použití zakázané látky nebo metody podle čl. 10.2. Jde – li o první porušení pravidel činí zákaz činnosti 2 roky. Tento trest také Komise P. Soukupovi uložila. Protože P. Soukup neměl dosud závodní činnost ani pozastavenu, začíná doba trestu až doručením tohoto nálezu účastníkům. 5.5. Vzhledem k tomu, že se jedná o přezkum rozhodnutí disciplinární komise Svazu, je nutno se také k tomuto rozhodnutí vyjádřit. Komise musela s lítostí konstatovat, že řízení a rozhodování disciplinární komise byly zcela nekompetentní a nekvalifikované. Komise totiž neprovedla vůbec žádné řízení a nevydala ani žádné formální rozhodnutí. Jediný dokument o veškeré činnosti disciplinární komise v této věci je několikařádkový záznam o jednání komise z 19.1.2005. V něm se uvádí, že komise projednala oznámení ADV z 18.1.2005, že řádně prostudovala všechny materiály a že „po vyslechnutí p. Soukupa neshledala důvod nevěřit jeho vysvětlení celé situace.“ Dále se v zápise uvádí, že „vzhledem k rozdílným stanoviskům obou stran disciplinární komise případ odložila“. Komise neuvedla, proč uvěřila P. Soukupovi a zejména proč neuvěřila výpovědím Mgr. Zimmera a dr. Chlumského. Komise se ani nenamáhala pozvat tyto pracovníky jako svědky k jednání a vyslechnout je. Komise dále uvedla v zápise, že není „100% důkaz, že došlo k předání výzvy“ a tím „k zjevnému porušení antidopingových pravidel dle čl. 7.1.10.“ Toto stanovisko nemá žádnou logiku, protože jak může dojít k předání výzvy, jestliže jde o provinění spočívající ve „vyhnutí se odběru vzorku jiným způsobem“ a nikoli v odmítnutí vzorku nebo v nedostavení se k jeho odběru poté, co bylo předáno oznámení (výzva.). Ani čl. 7.1.10 není článkem, který by definoval porušení antidopingových pravidel, ale článkem, který upravuje postup Exekutivy ADV po zjištění porušení antidopingového pravidla. Směrnice také nikde nepožaduje „100% důkaz „ o žádné skutečnosti a to, jak již bylo uvedeno, ani o provinění sportovce. Po stránce formální, měla disciplinární komise poté, co vyšetřovací komise ADV dne 22.12.2004 vydala rozhodnutí o tom, že P. Soukup porušil antidopingová pravidla, projednat stanovisko P. Soukupa zřejmě jako odvolání proti uvedenému rozhodnutí a také o něm rozhodnout a to „rozhodnutím“, nikoli zápisem a odložením. Z celého přístupu komise vyplývá tendence nejen k podceňování porušování antidopingových pravidel, ale i k jednostrannému nadržování sportovci. Takový přístup

9

není možno akceptovat, protože narušuje boj proti dopingu, ke kterému se Svaz Dohodou zavázal. Ani Svaz nepostupoval správně, když např. nepozastavil P. Soukupovi závodní činnost poté, co obdržel oznámení ADV ze dne 13.10.2004. Tuto povinnost svazu jasně ukládá čl. 7.2 ve spojitosti s čl. 7.1.10.

6. Náklady řízení. 6.1. Poplatek za odvolání ve výši 3.000,- Kč stanovený v §u 19, odst.1 Jednacího řádu uhradil odvolatel. 6.2. Vzhledem k tomu, že odvolatel měl ve věci plný úspěch, přiznala mu Komise podle §u 19, odst. 6 Řádu náhradu zaplaceného poplatku, když jiné hotové výlohy odvolatel neměl.

Poučení: Podle čl. 2, odst.4, věta první Dohody není proti tomuto rozhodčímu nálezu možno podat další odvolání. Nález je proto konečný a pro účastníky závazný ode dne jeho doručení.

V Praze dne 21. června 2005.

JUDr. Gerhardt Bubník, LLM předseda Rozhodčí komise

10