2005

Časopis pro historickou penologii Vydává Institut vzdělávání – Kabinet dokumentace a historie VS ČR

Příloha 2/2005

PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ 1945 V PRAZE 4 Úvodní slovo k otevření expozice dne 3.5.2005

Vážené dámy a pánové, mám milou povinnost pronést úvodní slovo k otevření expozice na téma Pražské povstání 1945 v Praze 4. Tato expozice již z prostorových a technických důvodů nemůže obsáhnout celou šíři a hloubku Pražského povstání na území dnešní městské části Praha 4, avšak zvolená forma historické zkratky dává alespoň nahlédnout do důležitých událostí, které předcházely Pražskému povstání a provázely ho až ke dni osvobození. Tento záměr se odráží v jednotlivých tématických celcích: okupace, odboj, perzekuce, barikády a osvobození. Jak všichni víme, Pražské povstání vypuklo dne 5.5.1945 na základě volání pražského rozhlasu o pomoc a na výzvu České národní rady, ve které zaujímal významné místo gen. Karel Kutlvašr, bylo v krátké době postaveno v celé Praze 1583 barikád, z toho 141 barikád na území dnešní Prahy 4. Nejtěžší boje probíhaly ve dnech 6.-8.5.1945, kdy se z jihovýchodu probíjela do středu města divize SS Walenstein. A právě tento záměr zmařili obránci barikád v Praze 4 za cenu velkých obětí i z řad nebojujícího obyvatelstva, na kterém se nacisté krutě mstili. V této situaci zasáhly do boje jednotky Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovci), které nebyly součástí Rudé armády a pomáhaly odrážet nepřítele těžkými zbraněmi, které měly k dispozici. Za významnou událost je třeba považovat i kapitulaci německých branných sil dne 8.5.1945, kterou přijala Česká národní rada, i když příslušníci SS ji neuznávaly a pokračovali v bojích. Tyto boje ustaly dne 9.5.1945 po příjezdu Rudé armády. Lidé oslavovali nabytou svobodu, projevovali vděčnost vojákům Rudé armády, zatýkali nacistické zločince, zrádce a kolaboranty a pochovávali oběti bojů. Tak vypadal první den osvobození. Starším generacím připomíná a mladší poučuje, že ztracená národní svoboda a státní suverenita byla získávána zpět za cenu nesmírných lidských obětí, kterým jsme povinováni úctou. Jejich hroby jsou symbolem občanské statečnosti, skutečného vlastenectví a vážným varováním do budoucna, že nejen nacismus, ale jakoukoliv jinou formu totalitního režimu již nelze připustit. Závěrem bych chtěl poděkovat, neboť expozice by nemohla vzniknout bez úzké spolupráce s redakcí novin TUČŇÁK a Obvodním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze 4. Významným zdrojem se staly též vynikající práce dokumentaristů pana Jaroslava Čvančary a pana Jana Kaplana. Jmenovitě děkuji za účinnou pomoc paní Dr. Šírové a paní Mgr. Glezgové a v neposlední řadě svým nejbližším spolupracovníkům paní Aleně Kafkové a panu Eduardu Vackovi za jejich obětavou spolupráci.

PhDr Aleš Kýr

2

I. OKUPACE V roce 1933 se v Německu dostala k moci Nacionálně socialistická strana práce (NSDAP) v čele s Adolfem Hitlerem a v důsledku její rozpínavé a útočné politiky došlo k rozpoutání druhé světové války. Na základě tzv. Mnichovské dohody, kterou uzavřeli s A. Hitlerem diplomatičtí zástupci Anglie, Francie a Itálie, zanikla dne 15.3.1939 Československá republika. Slovensko se odtrhlo a na území Čech a Moravy vznikl tzv. Protektorát, reprezentovaný státním prezidentem Emilem Háchou, vládou a dalšími státními institucemi, které však podléhaly německé nacistické okupační správě. Úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora a generála SS Reinharda Heydricha, který uskutečnili dne 27.5.1942 angličtí výsadkáři českého a slovenského původu, vyvolal řadu represivních opatření, ale zároveň povzbudil činnost odbojových skupin v Protektorátu.

3

II. ODBOJ Na území Protektorátu vznikly odbojové skupiny již po 15.3.1939. Odpor českého obyvatelstva byl organizován zásadně ve dvou politických liniích, a to národně demokratické a komunistické, vycházející z koncepce Komunistické internacionály. Postoj ilegálního vedení KSČ k ostatním odbojovým organizacím se měnil podle mezinárodní situace a pokynů z Moskvy. V rámci národně demokratického odboje, který sdružoval nejširší sociální vrstvy, vznikla vojenská ilegální organizace „Obrana národa“. Dalšími významnými odbojovými organizacemi byly „Petiční výbor Věrni zůstaneme“ a „Politické ústředí“. Po rozsáhlém zatýkání členů uvedených odbojových organizací v roce 1940 bylo vytvořeno „Ústřední vedení odboje domácího“. Na převzetí politické moci po osvobození se zaměřoval „Přípravný revoluční národní výbor“, jehož členové byli v roce 1944 zatýkáni. Postupně byli odhaleni a zatčeni i členové čtyř ilegálních ústředních vedení KSČ.

4

Na počátku okupace vytvořila ilegální vojenská organizace „Obrana národa“ své odbojové skupiny v Michli, Braníku, Krči, Podolí, Kunraticích a na Spořilově. Na území dnešní Prahy 4 působila také skupina „Petičního výboru Věrni zůstaneme“ a dále skupina, soustředěná kolem nejvýznamnějšího ilegálního časopisu „V boj“, který se stal časopisem „Politického ústředí“. Vydavatelskou skupinu řídil významný grafik Vojtěch Preissig s dcerou Ivou Bernáškovou. Časopis dosáhl nákladu 7.000 výtisků, byl rozšiřován i mimo Prahu, a to i po zákroku gestapa v říjnu 1939. S „Ústředním vedením odboje domácího“ spolupracovala radikální odbojová organizace „Říjen“, založená Jaroslavem Pechmanem, starostou TJ Sokol Michle a radiotelegrafisté „Sparty“, zejména Jindřich Klečka z Hodkoviček. Ilegální radiostanici provozoval též Otakar Batlička v Nuslích. Ilegální činnost KSČ měla své zázemí na Pankráci ve vozovně Elektrických podniků, v továrnách Janečka a Kaliby a na nádraží Nusle Vršovice.

5

III. PERZEKUCE Po obsazení Prahy německou nacistickou armádou byl využíván pankrácký justiční palác s věznicí většinou pro vazební účely německého soudu (Amtsgerichtu) a německé tajné státní policie (Gestapa). Jen malá část zůstala česká, podléhající Krajskému soudu trestnímu v Praze, kde byli souzeni především pachatelé kriminálních činů. V německé části byli vězněni zejména Češi a Slováci, ale i Poláci, Rusové, Angličané, Francouzi, Belgičané, Nizozemci, Jugoslávci, Řekové, Američané a Kanaďané. Věznicí prošli členové „Obrany národa“, „Ústředního výboru odboje domácího“, „Přípravného revolučního národního výboru“ a dalších odbojových skupin včetně komunistického odboje. V době od 5.4.1943 do 26.4.1945 bylo ve věznici popraveno pod gilotinou celkem 1.075 osob, z toho 155 žen. Popravy se konaly za účasti německého státního zástupce, přednosty německé soudní věznice, funkcionáře NSDAP, zapisovatele a vězeňského lékaře. Popravy vykonávali dva Němci a tři Češi. Po poslední popravě byla gilotina odvezena a v místnostech připraveny nálože k odpálení.

6

IV. BARIKÁDY Pražské povstání bylo připravováno všemi odbojovými organizacemi, které v dubnu 1945 vytvořily Českou národní radu (ČNR) v čele s prof. Albertem Pražákem a vojenským velitelem gen. Karlem Kutlvašrem. Tyto aktivity zesílily po zveřejnění úmrtí Adolfa Hitlera. Volání pražského rozhlasu o pomoc dne 5.5.1945 se stalo podnětem k široce založenému národnímu povstání. Na pokyn ČNR bylo během několika hodin postaveno 1583 barikád, z toho na území dnešní Prahy 4 stálo 141 barikád. Za strategické místo byla považována pankrácká věznice, škola na Zelené lišce, kde byli ubytováni příslušníci SS, německý zásobovací sklad v Braníku, vodárna v Podolí a plynárna v Michli. Při německém útoku dne 6.5.1945 došlo k bestiálnímu vraždění obyvatelstva, zejména v Michli a na Chodově. Při těžkých bojích na Pankráci ve dnech 6.-8.5.1945 poskytly významnou pomoc jednotky Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovci), které nebyly součástí Rudé armády. Obránci barikád zamezili průniku německých tanků do středu města a dne 9.5.1945 vstoupila do Prahy Rudá armáda. 7

Velitelé obránců v Praze 4 Plk. gšt. František Vejmelka - Karlov Plk. pěch. Emil Bořík – Albatros Mjr. děl. Josef Lehký – Braník Čet. Josef Tomeš – Chodov Mjr. děl. Alois Fábera – Krč Pplk. pěch. Josef Musílek – Michle, dolní část Npor. pěch. v zál. Karel Růžička – Michle, horní část Pplk. pěch. Josef Lazar – Modřany Pplk. děl. František Peška – Pankrác Mjr. pěch. František Žampach – Podolí Škpt. pěch. Josef Štverák – Spořilov Pplk. pěch. Emanuel Válek – vozovna Pankrác

8

V. OSVOBOZENÍ Na základě kapitulace německých vojsk na území Prahy dne 8.5.1945 a po příjezdu Rudé armády dne 9.5.1945 byly ukončeny osvobozovací boje i na území dnešní Prahy 4. Revoluční gardy z řad pražských obránců a vojáci Rudé armády zneškodňovali zákeřné německé ostřelovače, zatýkali válečné zločince, kolaboranty a zrádce. Pražské obyvatelstvo oslavovalo vítězství, projevovalo vděčnost Rudé armádě a pohřbívalo oběti bojů do hromadných hrobů na dočasných pohřebištích. Odtud byly ostatky obětí později přemístěny na čestná pohřebiště, která se nacházejí na hřbitovech v Braníku, Jižním městě, Olšanských hřbitovech a na čestných pohřebištích v Michli a na Spořilově. V průběhu pražského povstání padlo celkem 1691 obránců, z toho jedna třetina v Praze 4. K uctění jejich památky bylo jen v této městské části postupně odhaleno 135 pamětních desek a postaveno 34 pomníků.

9

10

Expozice byla slavnostně otevřena dne 3.5. 2005 v informačním centru Úřadu městské části Praha 4, Táborská 376 Praha 4 a potrvá do 30. června 2005

Kabinet dokumentace a historie VS ČR Redaktor:Eduard Vacek, Adresa redakce: Soudní 1672/1a, Praha 4, p.p. 3, 14067, telefon: 261 034 714, e-mail: [email protected] http://institut.vscr.cz/kategorie/?k=Literatura&o=0&p=150

11