2004

Česká školní inspekce Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5

Poznatky o stavu školství v krajích České republiky za školní rok 2003/2004

Praha, leden 2005

© Česká školní inspekce

Česká školní inspekce

Poznatky o stavu školství v krajích ČR za školní rok 2003/2004

Obsah 1

Úvod ……………………………………………………………………...

4

2

Hlavní město Praha ………………………………………………………

5

3

Středočeský kraj …………………………………………………………. 11

4

Plzeňský kraj ………………………...…………………………………... 17

5

Karlovarský kraj ………………………………………………………… 21

6

Ústecký kraj ……………………………………………………………... 27

7

Jihočeský kraj …………………………………………………………… 32

8

Liberecký kraj …………………………………………………………… 38

9

Královéhradecký kraj ……………………………………………………. 44

10

Pardubický kraj ………………………………………………………….. 53

11

Kraj Vysočina …………………………………………………………… 58

12

Jihomoravský kraj ……………………………………………………….. 66

13

Olomoucký kraj …………………………………………………………. 74

14

Moravskoslezský kraj …………………………………………………… 80

15

Zlínský kraj ……………………………………………………………… 87

Přílohy Způsob prezentace dat, statistické pojmy a zkratky Struktura sledovaných jevů a systém hodnocení škol Českou školní inspekcí

3


1


Úvod

Souhrnný analytický materiál „Poznatky o stavu školství v krajích České republiky za školní rok 2003/2004“ předkládá Česká školní inspekce v souladu s § 2, odst. 3 dříve platné vyhlášky č. 109/2003 Sb., o organizaci, výkonu a úkolech školní inspekce, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy. Tato analýza bezprostředně navazuje na Výroční zprávu České školní inspekce za školní rok 2003/2004. Zatímco výroční zpráva podává souhrnnou informaci o zjištěných a zobecněných poznatcích ze škol a školských zařízení v celostátním měřítku, jsou v předkládaném materiálu zvýrazněny skutečnosti, které více charakterizují stav školství v krajích, vyskytují se častěji nebo jsou pro školy v kraji specifické. Do analýzy průběhu a podmínek vzdělávání byly zahrnuty údaje z inspekcí, při nichž byla sledována teoretická a praktická výuka ve školách, případně i zájmová činnost ve školských zařízeních. V materiálu jsou rovněž uvedeny některé souhrnné údaje z protokolů vypovídajících o výsledcích státní kontroly a finanční kontroly ve veřejné správě, které byly prováděny jak v průběhu inspekcí (včetně inspekcí tematicky zaměřených), tak formou samostatných kontrol. Získaná data, která jsou ukládána a uchovávána v databázi ústředí ČŠI, byla roztříděna na kraje a v krajských souborech dále členěna podle jednotlivých druhů škol a školských zařízení. V této struktuře byla na ústředí ČŠI a v krajských inspektorátech prováděna analýza, interpretace jejích výsledků a zpracovány i tabulky a grafy zařazené v textu předkládaného materiálu. Při analýze byly použity stejné postupy a metodologické nástroje jako při zpracování výroční zprávy, stejné pojmy i zkratkové konvence (podrobněji viz příloha tohoto materiálu). Výběr souboru sledovaných škol, kterého se poznatky především týkají, nebyl náhodný. Pro každý školní rok byl účelový a koordinovaný především z celostátní úrovně tak, aby bylo zajištěno provádění inspekcí ve všech školských subjektech v souladu s § 18 a 19 dříve platného zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň splněny i operativní, zvláště tematické úkoly. Proto z hlediska krajského členění nemusí být vzorek vždy reprezentativní a hodnotící soudy nemusí mít obecnou platnost. V některých krajích nemusí být z důvodu příliš malé četnosti inspekcí ani popsán některý druh škol. Dlouhodobé sledování průběhu a podmínek vzdělávání však ukazuje, že při větším množství „krajských“ dat (zejména ze základních škol, mateřských škol a v některých případech i ze středních škol) se výsledky analýzy v řadě ukazatelů shodují s poznatky zobecněnými v celostátním měřítku. Souhrnný materiál nemůže v celé šíři postihnout problematiku škol v krajích a tyto cíle nemá ani plnit. Věříme však, že naznačí jejich silná nebo i slabá místa, a že přispěje k odborné diskuzi o možnostech rozvoje regionálního školství. Plné znění Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2003/2004 i Poznatků o stavu školství v krajích České republiky za školní rok 2003/2004 bylo zveřejněno prostřednictvím internetové sítě na www stránkách ČŠI (www.csicr.cz).

4


2


Hlavní město Praha

Poznatky o stavu školství v hlavním městě Praze, které jsou dále uvedeny, byly získány při výkonu školních inspekcí, jejichž celkový rozsah a rozložení v jednotlivých druzích škol dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 1

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v hlavním městě Praze ve školním roce 2003/2004 Druh školy a zařízení

ZŠ - celkem

Inspekce Počet % 47 23,9

Hospitace Počet % 1544 35,0

z toho ZŠ – 1. stupeň

-

-

539

12,2

ZŠ – 2. stupeň

-

-

1005

22,8

9

4,6

344

7,8

Střední odborná škola

22

11,2

788

17,9

Střední odborné učiliště

13

6,6

385

8,7

3

1,5

43

1,0

Speciální škola Základní umělecká škola

18 5

9,1 2,5

371 36

8,4 0,8

Předškolní zařízení

63

32,0

902

20,4

Školské zařízení

17

8,6

-

-

197

100,0

Gymnázium

Vyšší odborná škola

Celkem

4413

100,0

Poznámka: Procentuální údaje ve sloupcích tohoto typu tabulek vyjadřují jaký podíl z celkového počtu provedených inspekcí a hospitací připadá na jednotlivé druhy škol. Údaje o počtu inspekcí a hospitací se vztahují pouze k inspekcím, v jejichž průběhu byla sledována výuka, případně i zájmová činnost ve školských zařízeních.

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Vzdělávací programy v základních školách byly většinou realizovány bez výraznějších nedostatků. Někdy nebyly dodržovány osnovy dějepisu (neprobrání učiva z dějin od poloviny 20. století) a v praktických činnostech (probíralo se učivo jiných předmětů). Výuka se stává otevřenější vůči pedagogickým inovacím a moderním vyučovacím metodám. Mírně roste podíl kooperativního a činnostního učení, projektového vyučování a cílené pozitivní motivace, převládá však učiteli poměrně dobře zvládnutý tradiční styl pedagogické práce. V hodnocení žáků jsou prioritou měřitelné výkony a písemné projevy, kladem je častější vedení žáků k sebehodnocení a vzájemnému hodnocení. Přístupy škol a jednotlivých učitelů jsou však velmi rozdílné. Např. v českém jazyce částečně ovlivňuje plánování výuky i její realizaci snaha škol připravit žáky k přijímacím zkouškách na gymnázia a ostatní typy středních škol. Vzdělávání většinou probíhá v příznivé pracovní atmosféře, ve které mají žáci často možnost rozvíjet své komunikativní dovednosti a prezentovat své názory. V této oblasti došlo k zřetelnému zlepšení. Všeobecně se zvýšila úroveň výuky žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, především po metodické stránce, ale i lepším vybavením speciálními pomůckami a stále více se rozšiřujícím výukovým softwarem. Prokazatelné úspěchy jsou zaznamenávány ve specializovaných třídách, v nichž vyučují speciální pedagogové. Výrazným pozitivem je postupné zvyšování péče o vzdělávání cizinců v souvislosti s uplatňováním principů multikulturní výchovy. Podobně jako v minulém školním roce se většina škol zásadně neliší obsahem učiva, stylem výuky a dosahováním vzdělávacích cílů. Kromě využívání různých možností učebních 5



plánů zvolených vzdělávacích programů školy usilují o profilaci svých žáků zejména nabídkou mimoškolních aktivit a vytvářením specifického klimatu. Zjištění týkající se organizace chodu škol potvrzují převážně vhodné rozdělení kompetencí v pedagogických sborech. Nedostatky přetrvávají v účinnosti kontrolních mechanizmů, pouze některé školy mají vytvořený systém autoevaluace. Tabulka 2

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v hlavním městě Praze ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení

Ukazatele, druh školy a zařízení

N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

průměrný

pouze vyhovující

nevyhovující

Celkem

ZŠ - 1.st.

185

226

111

8

0

530

ZŠ - 2.st.

221

421

290

58

7

997

G

123

158

57

6

0

344

SOŠ

220

343

182

33

0

778

SOU

123

162

82

15

2

384

VOŠ

30

7

4

2

0

43

SpŠ

109

199

51

6

0

365

ZUŠ

33

3

0

0

0

36

PřZ

369

361

128

16

1

875

1413

1880

905

144

10

4352

ZŠ - 1.st.

34,9%

42,6%

20,9%

1,5%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

22,2%

42,2%

29,1%

5,8%

,7%

100,0%

G

35,8%

45,9%

16,6%

1,7%

,0%

100,0%

SOŠ

28,3%

44,1%

23,4%

4,2%

,0%

100,0%

SOU

32,0%

42,2%

21,4%

3,9%

,5%

100,0%

VOŠ

69,8%

16,3%

9,3%

4,7%

,0%

100,0%

SpŠ

29,9%

54,5%

14,0%

1,6%

,0%

100,0%

ZUŠ

91,7%

8,3%

,0%

,0%

,0%

100,0%

PřZ

42,2%

41,3%

14,6%

1,8%

,1%

100,0%

32,5%

43,2%

20,8%

3,3%

,2%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

Vzhledem ke stávajícím vzdělávacím programům středních škol a ke klesajícímu počtu žáků roste mezi školami konkurence. Kapacita některých SOŠ a SOU není plně využita, proto školy zařazují a nabízejí nové atraktivní obory či předměty (např. management, rozšířenou výuku cizích jazyků, výuku v užití PC). Reálná výuka se však v některých případech výrazně neliší od běžné úrovně. Řada škol ve snaze vyjít žákům maximálně vstříc modifikuje učební plány, výjimečně i nad rámec povolených úprav. Nové přístupy škol ke koncipování a realizaci výchovně-vzdělávací práce ovlivňuje skutečnost, že uchazeči o studium ve středních školách začínají v jejich výběru výrazněji diferencovat. Větší zájem mají především o ty, které poskytují kvalitní vzdělávání, mají lepší materiálně-technické vybavení, a jejichž absolventi nacházejí uplatnění na trhu práce. Ve výběru gymnázií je rozhodující úspěšnost přijetí a dalšího studia jejich absolventů na vysokých školách. V těchto středních školách dochází k inovaci pedagogické práce (autoevaluace vlastní výchovně-vzdělávací činnosti; účelné metodické postupy, vedoucí k většímu zapojení žáků a k týmové práci; projektové vyučování atd.) a ke kvalitní proměně atmosféry školy. Stejné poznatky má ČŠI i ze soukromých škol hodnocených v daném školním roce, u nichž se podmínky, průběh a výsledky vzdělávání oproti předchozímu období zlepšily. Počet středních škol, v nichž se používají aktivizující metody výuky, které žáky motivují, vedou k větší samostatnosti, ke schopnosti získané vědomosti a dovednosti vzájemně propojovat a nést odpovědnost za výsledky vlastní práce, se mírně se zvyšuje. Pozitivem výuky v SOU a SOŠ bývá upřednostňování odborných vědomostí a dovedností 6



potřebných pro budoucí profesi. V praktickém vyučování se často uplatňuje individuální přístup, žáci o něj mají větší zájem než o teoretické. Přesto v některých školách neúměrně převládají frontální metody výuky s převažujícími aktivitami učitele a preferováním výkladu. Ten bývá často doprovázen diktováním poznámek do sešitu, které se pak stávají jediným studijním materiálem žáků (pozn.: zjištěno zejména SOU). Důraz je kladen na faktografii, rozvoj komunikativních dovedností žáků není účinný, málo je posilována jejich studijní zainteresovanost. Ve školách obecně přetrvává pozitivní atmosféra, ve vztazích učitel – žák je uplatňován demokratický přístup. Školní řády vesměs respektují právní předpisy, pouze v některých školách není přesně uvedeno postavení zletilých žáků a podmínky poskytování informací jejích rodičům. Ve vyšších odborných školách působí především odborníci z praxe, mnozí mají zkušenosti z působení na vysokých školách a z publikační činností, což se pozitivně projevuje v úrovni výuky. Řada škol spolupracuje s vysokými školami a snaží se získat akreditaci pro bakalářské studium. Ve školním roce 2003/2004 byly v hlavním městě Praze vykonány ve VOŠ pouze 3 inspekce, proto nelze stanovit obecné závěry platné pro tento druh škol. Poznatky ze skupiny speciálních škol potvrdily přetrvávající velmi dobrou kvalitu výuky na nižším a středním stupni zvláštních škol a na prvním stupni speciálních základních škol. Ve vyšších ročnících speciálních základních škol, zvláštních škol a v odborných učilištích se však stále objevují nedostatky. Podobně jako v minulých letech v nich převažují verbální metody s výraznou dominancí učitele a nedostatečnou materiální podporou výuky, chybí kooperativní vyučování i další aktivizující prvky. Se stoupajícím věkem dětí přibývá také verbální dominance pedagogů a není tak účinně podporován rozvoj vyjadřovacích schopností žáků. Progresivní rozvoj ve vzdělávání těžce mentálně postižených žáků, žáků s psychiatrickou diagnózou autismu a žáků s kombinovanými vadami stále komplikuje absence schváleného vzdělávacího programu. Práce pedagogických pracovníků v tomto typu škol je charakterizována vysokou odbornou úrovní a značným osobním nasazením. Ve speciálních školách celkově ubývá žáků a zřizovatelé se snaží řešit tuto situaci postupným slučováním škol. Ředitelé řeší úbytek žáků s postižením zařazováním více dětí bez postižení, popř. zařazováním dětí s jiným typem postižení. Všeobecně se zvyšují počty žáků s kombinovaným postižením, popř. s autismem. Vedení škol proto mění nejen komunikační strategie a přístupy k žákům, ale i vzdělávací programy škol. Pokračuje trend zvyšování zájmu o žáky a komplexní přístup k jejich problémům. Většina sledovaných pražských základních uměleckých škol účelně využívá stávající i upravené vzdělávací programy a přechází k úplné nabídce uměleckých oborů. ZUŠ přijímají talentované žáky, žáky se zájmem o hlubší poznání a dovednosti v uměleckém oboru, orientují se však i na žáky ze sociokulturně znevýhodněného prostředí a jsou otevřeny i výuce integrovaných žáků. Školy zřizované Magistrátem hlavního města Prahy se soustřeďují na danou lokalitu (městskou část), vzhledem k jejich počtu a zájmu žáků však většina rámec své spádové oblasti překračuje. Přiměřená naplněnost skupin vytváří podmínky pro individuální přístup. Také ve věkově smíšených skupinách učitelé uplatňují odlišné způsoby práce, příznivě působí vzájemné ovlivňování žáků různého věku a s různými tvůrčími zkušenostmi. Značné zvýšení kvality výuky bylo zjištěno ve výtvarném oboru. Učitelé při dodržení učebních plánů a osnov respektují zájmy žáků a jejich individualitu. Podporují originalitu jejich výtvarného vyjadřování, realizují kooperativní a projektové vyučování, využívají aktivizující prvky, které více staví na prožitku dítěte, jeho zkušenostech a vlastní aktivní činnosti. Zároveň věnují pozornost zvyšování úrovně komunikace včetně ovládnutí odborné 7



terminologie. Pěstování uměleckého řemesla rozšiřují o další aktivity, např. objektovou a akční tvorbu, práci s informacemi, řešení problémových úloh, žákovské experimentování. Pedagogické inovace se daří prosazovat především tam, kde je sladěna jejich materiální podpora se zájmem učitelů o nové trendy ve výuce a s jejich systematickým dalším vzděláváním. Zásadním pozitivem u učitelů i žáků je zvyšující se rozsah práce s informačními zdroji (internet, odborné prameny), dochází i k využívání zkušeností žáků a k účelnějšímu propojování výuky se společenskými souvislostmi. Pedagogové při své práci úspěšně uplatňují zkušenosti z vlastních uměleckých aktivit a talentované žáky vedou k pokračování ve studiu na středních a vysokých uměleckých školách. Školní rok 2003/2004 byl v mateřských školách charakteristický pozvolnou změnou v užívaných metodách a formách výchovně-vzdělávací práce pod vlivem aplikace Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Učitelky se snaží, aby činnosti, které organizují, byly pro děti lákavé a současně přínosné. Postupně začínají respektovat význam skutečné aktivity dětí, vyváženost jejich vlastního a dětského verbálního projevu, více opírají téma zvolené aktivity o dětské zkušenosti. Přesto se ještě mnohé nevyhnou různým organizačním chybám nebo zbytečnému důrazu na předávání hotových poznatků, které není pro děti tak efektivní, jako když si poznatky vyvozují na základě vlastní činnosti. Problémy přetrvávají v zabezpečení pitného režimu, nápoje stále nejsou ve všech mateřských školách dětem kdykoliv dostupné. Mnohé učitelky se také méně starají o vytváření návyku pravidelného doplňování tekutin. Hodnocení dětí zůstává stále na nižší úrovni, protože učitelky často užívají obecné a neadresné formy hodnocení a zatím jen ojediněle vedou děti k tomu, aby se učily hodnotit sebe. Naopak komunikace mezi dětmi a učitelkami je již tradičně kvalitní, pozitivně se mění i schopnost učitelek klást dětem problémové otázky a dávat jim pro verbální projev více příležitostí. Z poznatků získaných při hospitacích vyplývá, že spontánní činnosti jsou stále kvalitnější než řízené, zvláště patrný je rozdíl v organizaci, interakci a volbě metod. Ve školských zařízeních je rovněž patrná snaha o vyšší podporu rozvoje osobnosti dětí a mládeže. Střediska pro volný čas dále pokračují v intenzivnější orientaci na specifické zájmové činnosti, vzájemně se doplňují a spolupracují. Zvláště domy dětí a mládeže se zapojují do místního kulturního a společenského života i do celopražských akcí, posilují své postavení na trhu volného času, zejména v nabídce spontánních aktivit a příležitostných akcí. Dlouhodobě mají silné postavení v organizování prázdninových táborů se zájmovým zaměřením. Posiluje se sociální poslání školních družin. Jen část z nich se však vyrovnává se skutečností, že po nárůstu počtu zájmových kroužků organizovaných školou nebo jinými subjekty v budově školy, se z oddělení družiny následně stávají „distributoři“ dětí do jiných zájmových činností. Školní kluby nejsou četné a jen část má jasnou koncepci otevřeného zařízení pro žáky II. stupně ZŠ. Ubytovací kapacita pražských domovů mládeže se v uplynulém školním roce dále snižovala. Nabídka výchovně-vzdělávacích aktivit neodpovídá zcela zájmům a tendencím současné generace. Žáci se méně věnují aktivním činnostem a více se orientují na sledování televize či práci s PC. Postupně také vychovatelky rezignují na organizování vlastních akcí a jejich ovlivňování volnočasových aktivit se přesouvá na nabídku využívání materiálního zařízení domovů mládeže (televize, PC, míče a hřiště, noviny, knihy) nebo aktivit jiných subjektů. Pokud jsou některé činnosti organizovány, nejde o akce jednotlivých výchovných skupin, ale jsou nabízeny všem žákům napříč výchovnými skupinami. Své hlubší mimoškolní zájmy realizují žáci u jiných subjektů než v domovech mládeže.

8



Výchova i vzdělávání dětí ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy mají trvale velmi dobrou úroveň a poznatky z těchto zařízení jsou pozitivní. Vedle skupinových forem práce jsou cíleně využívány individuální programy pro jednotlivce. Zařízení spolupracují s odbornými pracovišti a dalšími institucemi. Kvalitu práce vychovatelů ovlivňují více než jejich kvalifikovanost vlastní osobní hodnoty a míra empatie, kterou při své činnosti projevují. Kladem je, že pracovníci, kteří jsou v zařízení dlouhodobě, zabezpečují kontinuitu vybudovaného systému a noví zaměstnanci, byť pracují v zařízení krátkodobě, přicházejí mnohdy s vhodnými inovačními momenty. Zároveň se spoluprácí s původními rodinami pokračuje snaha zabezpečit dítě i po odchodu ze zařízení a usnadnit jeho postupný přechod do samostatného života.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky v pražských školách zůstávají z hlediska odborné a pedagogické způsobilosti stále nevyrovnané. Nejlepší stav je v základních uměleckých školách a v gymnáziích, nejhorší ve středních odborných učilištích. Oproti předchozímu roku došlo ke zhoršení ve speciálních školách. Graf 1

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v hlavním městě Praze ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace

bez požadované kvalifikace

120,0 100,0

80,0

85,5

84,3

82,6

79,2

74,5

75,7

71,4 54,6

60,0

45,4

40,0 17,4

28,6

25,5

24,3

14,5

15,7

Šk

Š ZU

Sp Š

SO U

SO Š

G

-2 .s t. ZŠ

-1 .s t. ZŠ

Z

0,0

0,0

Š

20,0

20,8

M

relativní četnost (v %)

100,0

druh školy a zařízení

Věkový průměr pedagogických sborů se zvyšuje a zejména ve středních odborných učilištích se může stát, že za učitele důchodového věku nebude v příštích letech odpovídající náhrada. Nových absolventů učitelství přichází do škol stále málo, někteří z nich si ale počínají velmi úspěšně, jsou iniciativní a tvořiví. Zda chápou učitelské povolání jako svoji perspektivu a ve škole zůstanou, záleží mnohdy na přístupu vedení školy i kolegů. V této oblasti jsou výjimkou domy dětí a mládeže, kde je obměna pedagogických pracovníků výraznější a průběžná. Stav materiálně-technických podmínek a bezprostřední materiální podpora výuky se v tomto školním roce výrazněji nezměnily, trvá jejich těsná souvislost s prioritami zřizovatelů a manažerskými schopnostmi jednotlivých ředitelů. Celkově se zlepšilo vybavení výpočetní technikou a výukovým softwarem. Trendem poslední doby je budovat ve školách relaxační

9



prostory a místa pro sportovní vyžití žáků. Doplňování fondu školních knihoven potvrzuje změnu jejich orientace - z beletrie na odbornou, třeba i finančně náročnější literaturu, kterou škola žákům zapůjčuje (zjištěno zvláště u SOŠ a SOU). Potíže dlouhodobě působí získávání materiálu pro výuku dílenských prací v pracovním vyučování ve zvláštních školách. Tabulka 3

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v hlavním městě Praze ve školním roce 2002/2003 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Celkem

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

145

261

116

14

1

537

ZŠ - 2.st.

265

425

263

46

2

1001

G

131

138

72

3

0

344

SOŠ

192

311

226

54

5

788

SOU

117

128

104

34

2

385

VOŠ

18

18

5

2

0

43

SpŠ

121

171

74

4

0

370

20

14

2

0

0

36

1009

1466

862

157

10

3504

ZŠ - 1.st.

27,0%

48,6%

21,6%

2,6%

,2%

100,0%

ZŠ - 2.st.

26,5%

42,5%

26,3%

4,6%

,2%

100,0%

G

38,1%

40,1%

20,9%

,9%

,0%

100,0%

SOŠ

24,4%

39,5%

28,7%

6,9%

,6%

100,0%

SOU

30,4%

33,2%

27,0%

8,8%

,5%

100,0%

VOŠ

41,9%

41,9%

11,6%

4,7%

,0%

100,0%

SpŠ

32,7%

46,2%

20,0%

1,1%

,0%

100,0%

ZUŠ

55,6%

38,9%

5,6%

,0%

,0%

100,0%

28,8%

41,8%

24,6%

4,5%

,3%

100,0%

ZUŠ

Řádková %

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

Ve speciálních školách došlo k mnoha rekonstrukcím, které posilují vytváření bezbariérových prvků a prostor (vybudovaly se bezbariérové vstupy do budov, výtahy atd.). Přesto u některých především menších škol přetrvává možnost naplňování vzdělávacího programu pouze v součinnosti s jinými subjekty (pronájmy tělocvičen, sportovišť).

Poznatky z kontrol V pražském inspektorátu byly výsledky kontrol zpracovány ve 298 protokolech, z toho bylo 109 ze samostatných kontrol. Ve 199 protokolech (66,8 %) je zaznamenáno celkem 338 různých zjištění o porušení právních předpisů. Podle dalších 99 protokolů (33,2 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. Většina zaznamenaných porušení právních předpisů (267) se vztahuje k výchovněvzdělávacímu procesu. Z nich téměř 60 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nebyly dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v mateřských a středních školách. V základních školách se častěji než v ostatních vyskytovalo nedodržení učebních osnov. Nejméně nedostatků bylo ve vedení povinné dokumentace a v dodržování stanovených počtů žáků ve třídách. Z nedostatků zjištěných veřejnosprávní kontrolou a zaznamenaných v 50 bodech protokolů vyplývá, že relativně nejvíce byla porušována ustanovení zákona o státní statistické službě (40 %) a vyskytovaly se nedostatky v dodržování věcnosti a úplnosti při vystavování platových výměrů (26 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 1 293 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 172 439,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 141 244,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu byly předány k řízení 4 případy.

10


3


Středočeský kraj

Rozsah inspekční činnosti zaměřené na sledování průběhu vzdělávání a její rozložení v jednotlivých druzích škol ve Středočeském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 4

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Středočeském kraji ve školním roce 2003/2004

Druh školy a zařízení ZŠ - celkem

Inspekce Počet 93 -

z toho ZŠ – 1. stupeň ZŠ – 2. stupeň

Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Učiliště Vyšší odborná škola Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

14 18 11 1 5 24 2 137 15 320

% 29,1 -

4,4 5,6 3,4 0,3 1,6 7,5 0,6 42,8 4,7 100,0

Hospitace Počet % 3246 42,9 1834 1412

24,2 18,7

592 644 489 121 625 27 1826 7570

7,8 8,5 6,4 1,6 8,3 0,4 24,1 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Ve Středočeském kraji se v základních školách skladba vzdělávacích programů zásadně nezměnila, zjištěn byl další ústup od programu Obecná škola (na navštívených školách dobíhal tento program často už jen v pátém ročníku). Finanční, ale i další interní důvody uváděné již v předchozím roce (např. personální a organizační) nadále omezovaly realizaci volitelných předmětů, nepovinných předmětů a zájmových útvarů v menších úplných venkovských školách. Rozšíření učebních plánů v osmém a devátém ročníku o jednu hodinu týdně zpravidla neposloužilo k žádoucímu prohloubení vnější diferenciace výuky v nejvyšších ročnících. Školy tuto změnu využily převážně k posílení počtu hodin povinných předmětů a zvyšovaly tím rozsah poznatkové části učiva. Hodiny volitelných předmětů byly navýšeny jen výjimečně. V navštívených školách se stále nedařilo nacházet rovnováhu mezi edukační činností učitelů a vlastní aktivní poznávací činností žáků. Dlouhodobě převažující stereotypní styl výuky málo podporoval rozvoj tzv. klíčových kompetencí zejména v 5. až 9. ročníku. Jednou z příčin tohoto stavu je, že učitelé se při bezprostřední přípravě na vyučování více zabývají způsoby předávání obsahu učiva, než promýšlením možností a prostředků jeho využití k podpoře rozvoje osobnosti žáků. Proto např. i opomíjení výchovné složky vzdělávacího procesu se projevilo dalším nárůstem nežádoucích jevů v chování žáků. Tento problém zpravidla nemusely řešit malotřídní školy. Vzdělávání učitelů k využívání počítačů a informačních technologií podporované v předcházejícím školním roce vysokými finančními částkami sice pomohlo zvýšit jejich počítačovou gramotnost, v navštívených školách se však v edukačním procesu významně neprojevilo. Výuka s podporou didaktické techniky, včetně techniky výpočetní, byla i letos spíše výjimkou. Celkově lépe byly školními inspektory hodnoceny průběh a kvalita vzdělávání na prvním stupni, také psychohygienické zásady vyučovacího procesu byly na tomto stupni dodržovány důsledněji než na stupni druhém. Příčiny tohoto stavu se nemění.

11


Tabulka 5


Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Středočeském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

316

859

567

61

0

1803

107

643

594

60

3

1407

G

63

307

201

16

1

588

SOŠ

88

301

229

22

0

640

SOU

31

276

144

36

1

488

VOŠ

16

76

29

0

0

121

SpŠ

188

307

110

10

0

615

ZUŠ

12

11

3

0

0

26

PřZ

645

974

137

10

0

1766

1466

3754

2014

215

5

7454

17,5%

47,6%

31,4%

3,4%

,0%

100,0%

7,6%

45,7%

42,2%

4,3%

,2%

100,0%

G

10,7%

52,2%

34,2%

2,7%

,2%

100,0%

SOŠ

13,8%

47,0%

35,8%

3,4%

,0%

100,0%

SOU

6,4%

56,6%

29,5%

7,4%

,2%

100,0%

VOŠ

13,2%

62,8%

24,0%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

30,6%

49,9%

17,9%

1,6%

,0%

100,0%

ZUŠ

46,2%

42,3%

11,5%

,0%

,0%

100,0%

PřZ

36,5%

55,2%

7,8%

,6%

,0%

100,0%

19,7%

50,4%

27,0%

2,9%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

Celkem

průměrný

ZŠ - 2.st.

ZŠ - 1.st.

Řádková %

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

Ve středních školách přetrvávají některé nedostatky v dodržování učebních plánů a osnov. Objevují se zejména případy práce školy podle „vlastních“ učebních osnov, které byly škole schváleny např. při zařazení studijního oboru, a škola už nepřešla na později schválené a závazně platné „celostátní“ osnovy. Ve školách se zpracovávaly formální a nefunkční tematické plány. V dobře hodnocených středních školách s fungujícím metodickým vedením zaváděli učitelé prvky moderního vyučování. V ostatních školách přetrvávaly stereotypní vyučovací postupy, jejichž základem byla frontální nediferencovaná výuka, která nepodporovala rozvoj klíčových kompetencí žáků. Pozitiva v práci učitelů byla zjištěna zejména v těchto oblastech: promyšlená stavba hodin; využívání skupinové i samostatné práce žáků; uplatňování mezipředmětových vztahů; využívání didaktické techniky; zdůrazňování významu učiva pro praxi, u odborných předmětů spojování učiva s praxí. Z nejčastěji zaznamenaných nedostatků lze uvést: převahu verbální aktivity učitele; neúčinnou motivaci; téměř výhradně frontální vyučování; nedostatečné využívání názorných pomůcek; chybějící hodnocení žáků. Průběh vzdělávání ve sledovaných vyšších odborných školách měl velmi dobrou úroveň. Vždy byly naplňovány schválené programy studia. Zaměření průběhu vzdělávání do šířky a hloubky odborných částí se odvíjelo od koncepce dalšího rozvoje. Ve všech navštívených zvláštních školách se vyučovalo pouze podle Vzdělávacího programu zvláštní školy. Podle Alternativního vzdělávacího programu zvláštní školy pro žáky romského etnika nevyučovala žádná z těchto škol i přesto, že v některých z nich bylo vysoké procento žáků romského původu. Možných úprav učebního plánu školy využívaly téměř výhradně jen ke snížení počtu hodin pracovního vyučování v devátém ročníku. Podle potřeby byli žáci zvláštních škol vyučováni podle individuálních vzdělávacích plánů, které vycházely ze Vzdělávacího programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. Dvě navštívené školy, v nichž se vzdělávali žáci s vícečetným zdravotním postižením, využily možnost vyučovat podle nového Rehabilitačního programu pomocné školy. I v tomto školním roce realizovala většina škol řadu nepovinných předmětů a zájmových útvarů a v rámci 12



prevence výskytu nežádoucích sociálně-patologických jevů rozšířila zhruba polovina škol možnosti pro kvalitní využívání volného času žáků. Speciální základní školy při zdravotnických zařízeních poskytovaly žákům vzdělávání podle vzdělávacích programů jejich kmenových škol. V těchto školách je trvale velmi nízký počet žáků. Při hospitacích byla opět lépe hodnocena práce učitelů v nižších ročnících zvláštních škol a v pomocných školách, ve kterých vyučující více respektovali rozdílné individuální vzdělávací předpoklady žáků. Individuální přístup měl ve vyšších ročnících jen výjimečně charakter vnitřní diferenciace náročnosti vzhledem k předpokladům žáků. Většinou byl zužován na pouhé respektování pracovního tempa a krácení požadovaných úkolů. Nadále převažovala preference frontálního pojetí výuky a předávání hotových poznatků nad uplatněním aktivizujících a kooperativních metod práce. Samostatná práce žáků měla především význam organizační. Byla využívána zejména pro procvičování učiva ve třídách s více ročníky. Pro „objevování“ nových informací ji vyučující zařazovali jen ojediněle. Jen minimálně bylo uplatňováno vzájemné hodnocení a sebehodnocení žáků. Systematická autoevaluace není v navštívených školách plně rozvinuta. Většina škol zadávala žákům vlastní testy (nejčastěji z českého jazyka a matematiky). Zjištění zpravidla konfrontovaly jen s vlastními výsledky z předešlých let. V případě jejich zhoršení nespatřovaly příčiny ve vlastní práci, ale vždy pouze ve změně skladby žáků. Při inspekcích v základních uměleckých školách získali inspektoři nejvíce poznatků o průběhu vzdělávání v hudebním a výtvarném oboru. Někteří vyučující zkvalitnili funkci a účelnost plánování a bezprostřední přípravy na výuku. Postupovali většinou podle rozpracovaných tematických plánů, v přímé přípravě na vyučování byla převážně zaznamenána posloupnost předpokládaných kroků včetně návaznosti na předchozí práci. V malé míře byla využívána možnost rozšířeného vyučování I. i II. stupně základního studia. K výraznému zlepšení došlo ve vytváření podmínek pro výuku hudební nauky. Rovnoměrnost rozvržení délky vyučování byla častěji negativně ovlivněna postupně se zhoršující dopravní obslužností malých měst a obcí. Některé školy využívaly dolní hranici možné časové dotace výukových lekcí stejně jako povolenou třetinovou redukci vzdělávacího obsahu. Z toho důvodu se hraný repertoár v hudebním oboru pohyboval převážně v rozsahu střední až nižší úrovně náročnosti. Neutěšená situace nadále přetrvává v organizaci výuky hry na elektronické klávesové nástroje. Nepovinné předměty nebyly na kontrolovaných školách vyučovány. Volba metod a forem výuky byla výrazně ovlivněna zkušenostmi a vzděláním pedagogů i jejich zájmem o získávání a aplikaci nových poznatků. Při vlastním vzdělávacím procesu se výrazně pozitivně odlišili pedagogové s odborným vzděláním, uměleckou praxí a profesionálním zaujetím. Většina vyučujících uplatňovala činnostní pojetí vyučování, zvolené vyučovací metody a formy práce odpovídaly věku, schopnostem a získaným dovednostem žáků. Stavba a členění výukových lekcí vycházely z potřeb předmětu a forem výuky, odpovídaly základním psychickým potřebám a účinným metodickým postupům. Náročnost a frekvence úkonů brala v úvahu vyspělost žáka. Motivace žáků byla ovlivněna úrovní odborné a pedagogické způsobilosti, kvalitou přípravy na výuku a pedagogicko-uměleckou vyzrálostí učitelů. Pedagogové s nižším vzděláním a kratší praxí motivovali žáky převážně slovně, naopak pedagogické osobnosti působily i vlastním uměleckým příkladem a snažily se navodit atmosféru uměleckého partnerství mezi učitelem a žákem, s cílem posilovat žákovu uměleckou osobnost. Tito vyučující byli pro žáky přirozenou autoritou a vztahy mezi vzdělávajícími a vzdělávanými byly charakteristické odpovídající tolerancí.

13



K hodnocení výsledků práce žáků byly využity slovní pochvaly, průběžné známkování i věcné ocenění za mimořádné úspěchy. Hodnocení žáků ve vyučovacích jednotkách mělo především motivační charakter a povzbuzující zabarvení. Interakce a vzájemná komunikace žáků a učitelů probíhala v atmosféře důvěry a otevřenosti, umožňovala diskusi a rozvoj kreativního myšlení. Všechny sledované mateřské školy měly zpracované školní i třídní vzdělávací programy. Forma a způsob přípravy třídních vzdělávacích programů však nebyly ve většině MŠ zcela funkční, řada škol takové přístupy teprve hledá. Projektová metoda se téměř neobjevovala. Poznatek, že kvalita praxe je vyšší než kvalita plánování zatím přetrvává. V organizaci výchovně-vzdělávacího procesu se mírně zvýšil podíl kvalitnějších integrovaných činností, při kterých byla uplatňována jak přitažlivá nabídka s možností volby účasti, tak i přínosné činnosti s vyšším podílem aktivity i verbálního projevu dětí. Pouze v menší části MŠ přetrvávalo diferencování organizačních forem a metod pedagogické práce ve spontánních a řízených aktivitách. Ve větší míře se projevoval důraz na kvalitní průběh činností, než na samotné výkony dětí. Organizace řízené skupinové práce s cíleným uplatňováním vzájemných vztahů v rovině děti – děti byla zaznamenána ojediněle, převažovalo uplatňování vztahů v rovině učitelka – děti. Menší problémy přetrvávaly v organizaci přechodů (frontální přesuny mezi jednotlivými činnostmi). Stejný problém nastával i v organizaci stolování, zejména svačin, což omezovalo rozvoj samostatnosti, sebeobslužnosti, dovedností i sociálních vztahů dětí. Stabilně kvalitní v průběhu činností je motivace, zejména úvodní, horší je hodnocení. Často chyběla závěrečná hodnocení, která - pokud je učitelky zařadily - byla formulována příliš obecně. Problémy byly zjištěny v písemném vyhodnocování programů a využívání závěrů pro další práci. Efektivní a účinnou formu individuálních záznamů o dětech většina MŠ teprve hledá. Na všech kontrolovaných MŠ bylo zaznamenáno funkční a převážně pozitivně laděné komunikační prostředí s demokraticky formulovanými pravidly vzájemného působení dětí a dospělých, a to zejména při spontánních činnostech. V dodržování zásad psychohygieny se nedostatky vyskytovaly nejčastější v aktivním využívání pitného režimu, ojediněle byla ještě zjištěna nadměrná nebo nevhodně zařazená nabídka tzv. nadstandardních aktivit. Ve školských zařízeních Středočeského kraje byla inspekcí sledována činnost středisek pro volný čas dětí a mládeže. Velmi dobrá nabídka pravidelné zájmové činnosti se stále více orientuje na děti základních škol, poměrně kvalitní nabídka příležitostné činnosti na vyšší věkové skupiny a rodiče s dětmi. S vyšším věkem pokračuje i trend snižování zájmu o organizovanou pravidelnou činnost. Realizace činností měla nadprůměrnou úroveň. Obsah i formy činnosti vycházejí z oblastí, pro které má většina zařízení vytvořeno personální zázemí z interních pedagogů i externích pracovníků. Provoz zařízení se přizpůsobuje věku účastníků. S ohledem na snahu o větší zapojení mládeže se také posunuje provozní doba středisek pro volný čas na pozdější hodiny. Kvalitní propagace a zlepšení nabídky zařízení zvýšily počet plánovaných aktivit i počet jejich účastníků.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání ve školách Středočeského kraje se v daném školním roce výrazněji nezměnily a s výjimkou gymnázií nejsou z různých hledisek příznivé. V základních školách přetrvává nedostatek kvalifikovaných učitelů cizích jazyků, ve středních informatiky a výpočetní techniky. Problémy nekvalifikované výuky a fluktuace učitelů velmi často řešily malé soukromé střední školy. Ve speciálních školách zajišťovali výchovněvzdělávací proces z více než poloviny učitelé, kteří nesplňovali stanovené podmínky odborné 14



a pedagogické způsobilosti v plném rozsahu. Naopak ve školských zařízeních byl zaznamenán nárůst počtu interních pracovníků s požadovaným pedagogickým vzděláním. Graf 2

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Středočeském kraji ve školním roce 2003/2004

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0


88,4 80,4 68,7

69,3

70,4 61,6 46,7 53,3 38,4

31,3

29,6

30,7 19,6

ZŠ

Š ZU

Š Sp

SO U

-2

SO Š

.s

.s -1 ZŠ

G

t.

11,6

t.


úplná kvalifikace


Materiálně-technické podmínky se ve školách Středočeského kraje příliš nezměnily. Nadále se prohlubují rozdíly mezi možnostmi jednotlivých obcí ve financování základních škol, obtížně se obnovují zejména učební pomůcky. Tabulka 6

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Středočeském kraji ve školním roce 2002/2003 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

nevyhovující

Celkem

316

859

567

61

0

1803

107

643

594

60

3

1407

G

63

307

201

16

1

588

SOŠ

88

301

229

22

0

640

SOU

31

276

144

36

1

488

VOŠ

16

76

29

0

0

121

SpŠ

188

307

110

10

0

615

ZUŠ

12

11

3

0

0

26

821

2780

1877

205

5

5688

17,5%

47,6%

31,4%

3,4%

,0%

100,0%

7,6%

45,7%

42,2%

4,3%

,2%

100,0%

G

10,7%

52,2%

34,2%

2,7%

,2%

100,0%

SOŠ

13,8%

47,0%

35,8%

3,4%

,0%

100,0%

SOU

6,4%

56,6%

29,5%

7,4%

,2%

100,0%

VOŠ

13,2%

62,8%

24,0%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

30,6%

49,9%

17,9%

1,6%

,0%

100,0%

ZUŠ

46,2%

42,3%

11,5%

,0%

,0%

100,0%

14,4%

48,9%

33,0%

3,6%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

Celkem

pouze vyhovující

ZŠ - 2.st.

ZŠ - 1.st.

Řádková %

průměrný

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

velmi dobrý

15



Ve středních školách je stav příznivější, školy se více věnují vytváření vhodného zázemí pro žáky (zřizují např. školní kluby s přístupem k internetu, občerstvovací koutky), v některých jsou však trvalým problémem chybějící tělocvičny a hřiště. Ve středních odborných školách nebyla vždy věnována potřebná pozornost materiálnímu vybavení pro výuku všeobecně vzdělávacích předmětů. Téměř ve všech navštívených speciálních školách byly zřízeny samostatné učebny výpočetní techniky, které ale mnohdy (zpravidla v menších školách) vznikly na úkor jiné odborné učebny. Tyto úpravy znamenaly zhoršení podmínek pro výuku jiného předmětu. Přitom ve sledované výuce byla práce s počítači zaznamenána spíše ojediněle. V základních uměleckých školách se zlepšuje stav i kapacita výukových prostorů a vybavenost moderní audiovizuální technikou. Negativně se začíná projevovat stáří nástrojů a nábytku. Ve školských zařízeních je materiálně-technické zázemí celkově spíše nadprůměrné. Zastarává však hardwarové i softwarové vybavení počítačových pracoven určených pro činnost dětí a mládeže. Naopak se zlepšuje vybavení výpočetní a reprodukční technikou pracovišť vychovatelů.

Poznatky z kontrol Ve Středočeském kraji zpracovali školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI výsledky kontrol ve 315 protokolech, z toho bylo 35 ze samostatných kontrol. Ve 249 protokolech (79 %) je zaznamenáno celkem 698 různých zjištění o porušení právních předpisů. Podle dalších 66 protokolů (21 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. Přibližně dvě třetiny zaznamenaných porušení právních předpisů (437) se vztahují k výchovně-vzdělávacímu procesu. Z nich polovina prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nebyly dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a mateřských školách. Dále se častěji vyskytovalo nedodržení učebních osnov (11,7 %), opět především v základních školách, v subjektech vzniklých sloučením ZŠ a MŠ i porušování denního režimu. Nejméně nedostatků bylo v ukončování studia a organizaci různých zkoušek, pouze 3 porušení právních předpisů. V mateřských školách a ve sloučených subjektech byly častěji zjištěny nedostatky ve školním stravování. O negativních zjištěních veřejnosprávní kontroly vypovídá 261 bodů protokolů. Nejvíce porušení právních předpisů, kumulujících se především v základních školách a ve sloučených subjektech ZŠ a MŠ, je způsobeno nedodržováním věcnosti a úplnosti vystavování platových výměrů (23 %) a nesprávným zařazováním zaměstnanců do platových tříd a stupňů (15,3 %). Chybami je zatížena i tvorba FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (16,7 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 1 278,6 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 734 923,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 374 088,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 24 případů.

16


4


Plzeňský kraj

Rozsah výkonu školních inspekcí zaměřených na sledování průběhu vzdělávání a jejich rozložení v jednotlivých druzích škol v Plzeňském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 7

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Plzeňském kraji ve školním roce 2003/2004


Inspekce Počet % 43 33,1 -


Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

2 2 9 4 6 51 13 130

-

1,5 1,5 6,9 3,1 4,6 39,3 10,0 100,0

Hospitace Počet % 1499 58,7 740 759

29,0 29,7

43 104 308 82 174 338 8 2556

1,7 4,1 12,1 3,2 6,7 13,2 0,3 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání V základních školách bylo srovnáním průběhu výuky na 1. a 2. stupni zjištěno, že především v rámci prioritně uplatňovaného vzdělávacího programu Základní škola učitelé l. stupně více používají kooperativní formy výuky a výrazněji diferencují v přístupu k žákům. Na 2. stupni přetrvává tradiční preferování zvládnutí „kvantity učiva“, často obsahu učebnic. Chybí snaha a v mnoha případech i schopnost stanovit základní učivo a i pro učitele náročnější formy práce, tzn. nejen učit, ale také naučit žáky jak se mají učit. Zjištěný stav značně ovlivňuje a v očích učitelů i omlouvá forma a obsah přijímacích zkoušek na většině středních škol. Plánování obsahu výuky je komplexnější, ve většině základních škol návrat k časovětematickým plánům příznivě ovlivňuje bezprostřední přípravu učitelů na vyučování. Stále chybí důslednější stanovení cílů v obsahové i výchovné složce výuky a tím i vhodná volba metod a forem práce. K danému stavu přispívá i nízká úroveň hospitační činnosti zaměřená na obsah učiva, ne na efektivnost metodické práce učitele. V organizaci výuky přetrvává problém škol v obcích s omezenou dopravní obslužností způsobující krácení přestávek mezi vyučovacími hodinami a částečně ovlivňující i skladbu rozvrhu vyučování s ohledem na dodržování psychohygienických zásad. Na 2. stupni se nedaří plynule navázat na metody a formy práce využívané na 1. stupni. Není obvyklé, aby učitelé jednotlivých předmětů přenechávali při kooperativních činnostech zodpovědnost žákům. Málo se pracuje s úvodní a průběžnou motivací. Úroveň názornosti výuky snižuje sporadické nebo neefektivní využívání pomůcek a didaktické techniky. Učitelé nevěnují potřebnou pozornost práci s chybou, nevyvozují dílčí nebo souhrnná poučení, neposkytují žákům účinnou zpětnou vazbu. V hodnocení převládá písemné zkoušení. Efektivita přímé práce se žáky je nízká. Pozitivem je lepší orientace pedagogů v problematice práce se žáky s vývojovými poruchami učení a chování, která se projevuje v postupném zlepšování přístupu k těmto žákům a ve využívání služeb pedagogicko-psychologických poraden. Ve středních školách ve školním roce 2003/2004 bylo stejně jako v předchozím roce zjištěno postupné zkvalitňování plánování výuky. Schválené učební plány byly až na výjimky 17



v plném rozsahu dodrženy. Dodržování osnov bylo ve srovnání s předchozími lety důslednější, stále však chybí cílená pozornost zaměřená na rozvoj kompetencí žáků daných profilem absolventa. Ve výuce zejména odborných předmětů u středních odborných škol byly používané postupy převážně zaměřeny na paměťové zvládnutí učiva, málo prostoru bylo ponecháno pro uplatnění tvůrčího přístupu žáků a aplikaci získaných vědomostí v praktických činnostech. Metodická práce učitelů je paradoxně lepší v odborných učilištích a středních odborných učilištích, často pak nejslabší v gymnáziích, kde se především spoléhá na vnitřní motivaci žáků a motivaci známkou. Ojedinělá je snaha učitelů provázat obsah učiva s vlastními zkušenostmi žáků z denního života a účelně spojovat teorii s praxí. Vzdělávací nabídka ve středních školách převyšuje poptávku, ochota ke spolupráci škol ve výběru oborů je minimální, proto se poměrně často objevují „víceoborové“ ročníky s velmi malým počtem žáků ve skupinách. Učitelé neumí využít tuto ekonomicky náročnou skutečnost ke zkvalitnění práce a jejího zefektivnění pro žáky. Ekonomicky podmíněná snaha o získání a následné udržení žáka, zaměstnanosti pracovníků školy i školy jako celku vede ve většině případů ke snížení nároků na učitele a žáky a tím i k poklesu kvality výuky. Tabulka 8

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Plzeňském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Celkem

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

124

316

236

57

4

737

ZŠ - 2.st.

97

452

183

23

0

755

G

10

25

8

0

0

43

SOŠ

4

58

37

5

0

104

SOU

57

182

53

14

0

306

SpŠ

32

46

3

1

0

82

ZUŠ

108

55

9

2

0

174

0

8

0

0

0

8

432

1142

529

102

4

2209

ZŠ - 1.st.

16,8%

42,9%

32,0%

7,7%

,5%

100,0%

ZŠ - 2.st.

12,8%

59,9%

24,2%

3,0%

,0%

100,0%

G

23,3%

58,1%

18,6%

,0%

,0%

100,0%

SOŠ

3,8%

55,8%

35,6%

4,8%

,0%

100,0%

SOU

18,6%

59,5%

17,3%

4,6%

,0%

100,0%

SpŠ

39,0%

56,1%

3,7%

1,2%

,0%

100,0%

ZUŠ

62,1%

31,6%

5,2%

1,1%

,0%

100,0%

ŠkZ

,0%

100,0%

,0%

,0%

,0%

100,0%

19,6%

51,7%

23,9%

4,6%

,2%

100,0%

ŠkZ

Řádková %

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

Ve speciálních školách došlo ke zlepšení v plánování výuky. Schválené učební plány byly až na výjimky v plném rozsahu dodrženy. Ve výuce těžce mentálně postižených žáků jsou větší měrou využívány rozmanitější metody a aktivizující formy práce, i tito žáci se učí pracovat s výpočetní technikou. Výjimečně se vyskytuje méně efektivní jednotvárná pedagogická práce s nedodržováním pravidel psychohygieny. Informační systémy škol jsou funkční a umožňují pružný kontakt pedagogů s rodiči. Spolupráce učitelů se zákonnými zástupci žáků je s výjimkou rodin ze sociokulturně znevýhodněného prostředí pravidelná. Specifika v základních uměleckých školách Plzeňského kraje nelze samostatně objektivně posoudit vzhledem k nevýznamnému počtu v kraji inspektovaných škol.

18



V mateřských školách pozitivně ovlivnila plánování, metody a formy práce skutečnost, že školy již druhým rokem pracují s Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání (dále RVVP), na jehož základě si vytvořily vlastní školní vzdělávací programy. Jejich úroveň je však rozdílná a závisí zejména na přístupu k dalšímu vzdělávání, erudovanosti lektorů, ředitelek a kreativitě učitelek. Ve výchovně-vzdělávací činnosti byly častěji využívány přirozené formy učení pěstující u dětí zdravé sebevědomí, umění přizpůsobit se okolí a uplatnit svoji fantazii, tvořivost a schopnosti. Přesto se i nadále objevovala jednostranná frontální organizace řízených činností, jejich převaha nad spontánními a neúměrné množství impulsů směřujících od učitelky k dětem, mnohdy vedoucí k nekázni dětí. Negativně se projevovalo i snižování nároků na poznávací schopnosti 5-6letých dětí. Motivace se stala běžnou součástí výchovně-vzdělávacích činností a ve větší míře navazovala na přímé zkušenosti dětí a na společné zážitky. Stále však převládá vnější motivace oproti vnitřní, související se zaujetím dítěte pro nabízenou činnost. Tradičně velmi dobrou úroveň má interakce a komunikace. Častěji zařazované „komunitní“ kruhy podněcují přirozený rozvoj řečových schopností. V hodnocení došlo k dílčímu zlepšení, nadále však převažují verbální formy pozitivního ocenění, které jsou mnohdy používány i v nevhodném časovém úseku (až po návratu z pobytu venku). Děti jsou méně často vedeny ke sdělování svých vlastních pocitů a k sebehodnocení. S tím úzce souvisí i hodnocení na úrovni třídy. Učitelky většinou nedokáží hodnotit, jak je naplňován denní či týdenní program. Mnohdy se uchylují k formálnímu popisu a obecnému pozitivnímu zhodnocení. Graf 3

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Plzeňském kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace



120,0 97,7

100,0 78,0

80,0

95,4

85,0

55,8

60,0

55,3 44,2

53,7 44,7

50,0 50,0

46,3

40,0 22,0

15,0

20,0

4,6

2,3

Šk Z

ZU Š

Sp Š

SO U

G

SO Š

-2 ZŠ

ZŠ

-1

.s

.s

t.

t.

0,0


Podmínky vzdělávání Některá zjištění ve sledovaných školách Plzeňského kraje naznačují, že personální podmínky vzdělávání, posuzované z hlediska kvalifikovanosti učitelů hospitovaných vyučovacích hodin, by se celkově mohly zhoršovat. Jde především o SOŠ, SOU a některá školská zařízení. Méně příznivý stav ve speciálních školách odpovídá zjištěním v předchozím roce. 19



Nesoulad mezi dříve platnou vyhláškou č. 35/1992 Sb., o mateřských školách, a ekonomickými normativy zhoršuje personální podmínky v MŠ. Na malých MŠ dochází k striktnímu snižování úvazků učitelek. Nedaří se získávat kvalifikované učitelky na zkrácený úvazek. Provizorním řešením pak jsou souběžné (nekvalifikované) pracovní poměry kuchařek nebo uklízeček. V Plzeňském kraji se zejména v příhraničních oblastech prohlubuje závislost materiálně-technických podmínek základních škol na finančních možnostech jednotlivých obcí. Problémem některých speciálních škol jsou stísněné prostory. Překvapivě dochází ke zlepšování materiálního zázemí a prostředí v mateřských školách. Zatím nelze určit, zda je to způsobeno efektivnějším hospodařením škol v právní subjektivitě či větší zainteresovaností zřizovatelů. Výjimkou však jsou velmi malé a existenčně ohrožené školy, v nichž se negativně projevuje zdrženlivost zřizovatelů v uvolňování investic na modernizaci zařízení Tabulka 9

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Plzeňském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Celkem

368

197

41

1

739

132

404

198

24

0

758

3

32

8

0

0

43

SOŠ

14

38

45

7

0

104

SOU

86

138

66

17

0

307

SpŠ

27

40

15

0

0

82

ZUŠ

21

124

29

0

0

174

0

7

1

0

0

8

415

1151

559

89

1

2215

ZŠ - 1.st.

17,9%

49,8%

26,7%

5,5%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

17,4%

53,3%

26,1%

3,2%

,0%

100,0%

7,0%

74,4%

18,6%

,0%

,0%

100,0%

SOŠ

13,5%

36,5%

43,3%

6,7%

,0%

100,0%

SOU

28,0%

45,0%

21,5%

5,5%

,0%

100,0%

SpŠ

32,9%

48,8%

18,3%

,0%

,0%

100,0%

ZUŠ

12,1%

71,3%

16,7%

,0%

,0%

100,0%

ŠkZ

,0%

87,5%

12,5%

,0%

,0%

100,0%

18,7%

52,0%

25,2%

4,0%

,0%

100,0%

G

Celkem

nevyhovující

132

ŠkZ

Řádková %

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 2.st.

Celkem

Druh školy

velmi dobrý

ZŠ - 1.st. G Druh školy

vynikající

Poznatky z kontrol V Plzeňském inspektorátu byly výsledky kontrol zpracovány ve 171 protokolech, z toho bylo 60 ze samostatných kontrol. Celkem 112 protokolů (65,5 %) obsahuje 244 různých záznamů o porušení právních předpisů. Podle dalších 59 protokolů (34,5 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 93 (38,1 %) záznamů v protokolech. Z nich 60 % prokazuje, že i ve školách Plzeňského kraje nejsou v zajišťování výuky jednotlivými učiteli vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nedostatky v dalších sledovaných jevech průběhu výuky se vyskytovaly ojediněle a k jejich kumulaci v některém z druhů škol nedochází. Ve srovnání s ostatními kraji bylo více nedostatků zjištěno při kontrolách školních jídelen mateřských a základních škol – svědčí o tom 40 protokolárních záznamů o porušení právních předpisů. Při veřejnosprávní kontrole bylo zjištěno 103 porušení právních předpisů. Nejvíce nedostatků bylo způsobeno nedodržováním věcnosti a úplnosti při vystavovaných platových výměrů (26,2 %) a chybami v zařazováním zaměstnanců do platových tříd a stupňů (21,4 %). 20



Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 542,7 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 529 307,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 415 938,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu byly předány k řízení 2 případy.

5

Karlovarský kraj

Rozsah inspekční činnosti zaměřené na sledování průběhu vzdělávání a její rozložení v jednotlivých druzích škol v Karlovarském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 10

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Karlovarském kraji ve školním roce 2003/2004





-

-

366

19,6

ZŠ – 2. stupeň

-

-

543

29,1

16 117 215 8 90 111 399 1865

0,9 6,3 11,5 0,4 4,8 6,0 21,4 100,0

Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Učiliště Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

1 3 8 2 4 3 26 17 87

1,1 3,4 9,2 2,3 4,6 3,4 29,9 19,6 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Ve sledovaných základních školách probíhá výuka převážně podle vzdělávacího programu Základní škola. Pouze ve dvou navštívených školách je realizován program Obecná škola, ve dvou pracují podle programu Základní škola s rozšířeným vyučováním tělesné výchovy a v jedné s rozšířeným vyučováním cizích jazyků. Dvě školy se zapojily do ověřování rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání, jedna škola je zařazena do projektu „Tvořivá škola“. Po loňském výrazném zlepšení vybavení škol výpočetní technikou se rozšířila nabídka volitelných předmětů pro žáky druhého stupně; téměř ve všech školách obsahuje nabídka informatiku či práci s počítačem. Školy využívají výpočetní techniku v různých projektech, školní počítače jsou využívány ve volném čase žáků, méně již pro výuku jiných předmětů. Plánování a příprava výuky jsou hodnoceny převážně jako velmi dobré, činnost školy je většinou plánovaná na období školního roku, jen výjimečně školy plánují svoji činnost s dlouhodobějším výhledem. Úroveň motivace žáků je velmi dobrá v průběhu výuky na 1. stupni, se zvyšujícím se věkem žáků však učitelé věnují motivaci nižší pozornost. Při výuce převažuje normativní hodnocení, učitelé jen zřídka vedou žáky k sebehodnocení a ke vzájemnému hodnocení. To souvisí i s tím, že většina sledovaných škol nemá vytvořeny žádné nástroje pro hodnocení výsledků vzdělávání.

21



Výuka jednotlivých předmětů je hodnocena převážně jako velmi dobrá, přetrvávají však některé dílčí nedostatky, které se vyskytují i v celostátním měřítku. Jako pozitivní je hodnocen vyšší podíl využití metod a forem práce, vedoucích k aktivnímu učení. V navštívených základních školách využívali učitelé celoročně nabídky pedagogického centra, ta však byla postupem času vlivem organizačních změn omezena. Školy jsou v této oblasti pociťují i důsledky nedostatečné dopravní obslužností v menších obcích. Ve všech sledovaných středních školách byly realizovány studijní a učební obory v souladu s rozhodnutím MŠMT o zařazení školy do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Učební plány a učební osnovy jednotlivých předmětů byly zpracovány v souladu se schválenými učebními dokumenty. Nedodržení schválených učebních plánů bylo zjištěno ve dvou školách. Hodinové dotace a skladba předmětů v učebních plánech byly upraveny s ohledem na podmínky a zaměření školy. Ve většině škol byly zařazovány volitelné předměty a v rámci disponibilních hodin i další povinné předměty se záměrem prohloubit odborné a jazykové znalosti žáků. Ve dvou školách realizovali vlastní výukové projekty, jejichž záměrem je propojení teoretických znalostí a praktických dovedností. Tabulka 11

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Karlovarském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


Druh školy

140

181

42

2

365

94

321

122

3

540

0

15

1

0

16

SOŠ

22

66

22

6

116

SOU

46

117

49

0

212

3

5

0

0

8

35

45

6

4

90 111

U ZUŠ

47

52

9

3

PřZ

144

208

43

4

399

531

1010

294

22

1857

ZŠ - 1.st.

38,4%

49,6%

11,5%

,5%

100,0%

ZŠ - 2.st.

17,4%

59,4%

22,6%

,6%

100,0%

,0%

93,8%

6,3%

,0%

100,0%

SOŠ

19,0%

56,9%

19,0%

5,2%

100,0%

SOU

21,7%

55,2%

23,1%

,0%

100,0%

U

37,5%

62,5%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

38,9%

50,0%

6,7%

4,4%

100,0%

ZUŠ

42,3%

46,8%

8,1%

2,7%

100,0%

PřZ

36,1%

52,1%

10,8%

1,0%

100,0%

28,6%

54,4%

15,8%

1,2%

100,0%

Celkem

G

Řádková %

Celkem

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 2.st.

SpŠ

Druh školy

velmi dobrý

ZŠ - 1.st. G

N (četnost)

vynikající

Plánování výuky dosáhlo ve většině škol velmi dobré úrovně. V přípravě vyučovacích hodin však někteří vyučující preferují odbornou stránku na úkor metodické, což se nezřídka negativně projevuje v organizaci a průběhu výuky. V používání metod a forem výuky převládá předávání hotových poznatků, formy práce přispívající k aktivnímu učení žáků jsou zařazovány spíše ojediněle. V organizaci a obsahu praktického vyučování jsou žáci vedeni k samostatnosti i uplatnění vlastní invence, žákům je věnována individuální péče. Psychohygienické zásady byly v průběhu většiny sledované výuky respektovány. Uplatňování rozmanitých motivačních prostředků je efektivní zejména v odborných předmětech, kde mohou žáci využít vlastní praktické zkušenosti, ve všeobecně vzdělávacích 22



předmětech byla účinná motivace pozorována jen v menší míře. V průběhu praktického vyučování jsou výraznými motivačními prvky možnost reálné práce, velmi dobré pracovní prostředí a příznivé vztahy na pracovištích. Možnost vzájemného hodnocení a sebehodnocení žáků je v teoretickém vyučování využívána jen ojediněle, v praktické výuce je hodnocení prováděno systematicky. Průběh a kvalita vyučovacích hodin jsou nejlépe hodnoceny ve středních odborných učilištích, a to zejména v praktickém vyučování. Kontrolní činnost vedení škol je nadále většinou formální, výsledky kontrol nejsou důsledně analyzovány a využívány v další řídící práci. Pouze jedna ze sledovaných škol (soukromá) provádí systematickou evaluaci výsledků učení žáků. Ze speciálních škol byly navštíveny zvláštní a pomocné školy, škola při dětské léčebně a speciální střední škola. Všichni sledovaní žáci s různým postižením byli do jednotlivých typů speciálních škol zařazeni rozhodnutím ředitele školy vždy na základě vyjádření pedagogicko-psychologických poraden či speciálně pedagogických center. Zařazení žáků do základní školy při dětské léčebně bylo prováděno na doporučení dětských lékařů. Ve zvláštních a pomocných školách se vyučovalo podle Vzdělávacího programu zvláštní školy a podle Vzdělávacího programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. Uplatněn byl i Vzdělávací program zvláštní školy pro žáky romského etnika. Základní škola při dětské léčebně pracuje podle vlastního vzdělávacího programu Přijeli jsme na léčení. Plánování a příprava výuky jsou ve sledovaných speciálních školách hodnoceny jako velmi dobré. Školy mají kvalitně zpracované programy protidrogové prevence, ve většině škol je přijat účinný systém prevence dalších sociálně patologických jevů. V průběhu zhlédnutých vyučovacích hodin využívali učitelé převážně metod a forem práce, které vedly žáky k samostatnosti a přípravě na praktický život. V některých vyučovacích jednotkách či blocích chybělo zařazování vstupních motivačních podnětů a kvalitnější práce s chybou. Závěrečné hodnocení práce třídních kolektivů nebo jednotlivců či sebehodnocení žáků bylo prováděno v malé míře. Velmi vhodně je využíváno relaxačních technik a prvků zdravotní tělesné výchovy v rámci uplatňování psychohygienických zásad. Komunikace mezi vyučujícími a žáky všech navštívených škol byla korektní, založená na vzájemné důvěře. Organizace výuky ve speciálních školách je funkční. Nadále roste počet žáků s výchovnými problémy. Ve spolupráci učitelů s rodičovskou veřejností se školám i přes snahu nedaří podnítit zájem zvláště zástupců rodin žáků ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Výuka ve sledovaných základních uměleckých školách probíhala podle platných učebních osnov, v hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání nebyly zaznamenány oproti minulému období výrazné změny. Ve výchovně-vzdělávacím procesu nadále využívají mateřské školy Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání pro tvorbu vlastních vzdělávacích programů. Školy zpracovávají školní a následně třídní projekty, pozitivní změna byla sledována při volbě výchovně-vzdělávacích cílů. Daří se realizovat integrované činnosti. Do popředí výrazně vstupuje sociální výchova. V pojetí třídních programů však přetrvává zaměření na plnění izolovaných úkolů na úkor činnosti dětí. Učitelky se snaží přizpůsobovat organizaci dne zájmům a potřebám dětí, větší prostor pro rozvoj samostatnosti někdy chybí při stolování. V některých případech nebyla zcela respektována individuální potřeba odpoledního spánku. Děti v mateřských školách jsou velmi dobře motivované podnětným prostředím; učitelky využívají přirozených situací a prožitků dětí, rozvíjejí jejich komunikativní dovednosti. Učitelky zařazují takové hry a činnosti, které podporují samostatnost a tvořivost dětí. Tyto aktivity příznivě ovlivňují i úroveň vzájemného hodnocení a sebehodnocení. 23



Děti mají dostatek prostoru a času pro hru, pohybové aktivity, individuální a skupinové činnosti. Při řízených činnostech učitelky volily většinou takové formy práce, které vedly ke spontánní spolupráci a aktivitě, dokázaly děti zaujmout a citově naladit. Důsledné plnění plánu činností je však někdy překážkou pro pružnější využívání náhodných situací a podnětů. Ve většině mateřských škol je bohatá nabídka různých kroužků, přetrvává zájem o kroužky s estetickým a jazykovým zaměřením. Pokračuje snaha o otevřenost mateřských škol nejen vůči rodičům, ale i směrem k ostatním partnerům (základní školy, základní umělecké školy, pedagogicko-psychologické poradny apod.). Ředitelky škol poskytují učitelkám metodickou pomoc a vytvářejí příznivé podmínky pro jejich sebevzdělávání. V některých případech je však málo efektivní kontrolní systém, chybí v něm hlubší analýza zjištěných nedostatků, závěry nejsou využívány pro další odborné vedení učitelek. Inspekce ve školských zařízeních proběhly v domech dětí a mládeže, dětských domovech, výchovných ústavech pro mládež a domovech mládeže. V domech dětí a mládeže a v domovech mládeže byla sledována velmi dobrá úroveň ve všech oblastech jejich činnosti (pravidelné, příležitostné i prázdninové); domovy mládeže velmi dobře spolupracují s kmenovými školami. Pestrá nabídka zájmové činnosti i navýšení spontánních aktivit ve většině zařízení motivuje děti i mládež k účasti na programu domů dětí a mládeže. Velmi motivační je i vztah interních pracovníků, ale i dobrovolných vedoucích ke členům zájmových útvarů, vedených většinou na odborné profesionální úrovni. Organizace činností je v naprosté většině případů velmi dobrá a vstřícná k časovým možnostem zájemců o aktivity domů dětí a mládeže i domovů mládeže.

Podmínky vzdělávání Stav personálních podmínek v Karlovarském kraji je s výjimkou mateřských škol stále nepříznivý. Ve sledovaných základních školách vyučuje jen polovina učitelů s úplnou kvalifikací, personální zajištění výuky se zhoršilo zejména na prvním stupni venkovských škol a ve školách neúplných. Do škol téměř nepřicházejí absolventi pedagogických fakult. Věkový průměr učitelských sborů se opět zvýšil. Velký počet vyučovacích hodin zejména cizích jazyků vedou učitelé, kterým chybí odborná a pedagogická způsobilost. Personální podmínky v jednotlivých typech středních škol jsou lepší než v základních školách, avšak horší než v ostatních krajích. Nejlépe jsou zajištěny v gymnáziích a ve středních odborných školách. Ve středních odborných učilištích přetrvává nejméně příznivá situace. V teoretické výuce nemá předepsanou odbornou a pedagogickou způsobilost většina učitelů cizích jazyků. Tato skutečnost částečně negativně ovlivňuje kvalitu výuky, v některých školách i omezuje žáky ve volbě jazyka. V jednom ze sledovaných SOU vedlo omezení finančních prostředků ke snížení počtu mistrů odborného výcviku, a tím k ohrožení bezpečnosti žáků (v některých skupinách byl vyšší počet žáků než dovolují platné předpisy). Ve speciálních školách stále ubývá učitelů s předepsanou odbornou a pedagogickou způsobilostí. Starší učitelé odcházejí do důchodu a noví do škol nepřicházejí; pokud ano, pak zpravidla nemají příslušnou kvalifikaci. V Karlovarském kraji jsou i v tomto druhu škol personální podmínky výrazně pod republikovým průměrem. Ve srovnání s ostatními druhy škol v rámci kraje lze hodnotit personální obsazení speciálních škol jako nejméně kvalitní. V mateřských školách je naopak vysoký počet plně kvalifikovaných učitelek. V těchto školách však ubývá zapsaných dětí, učitelkám jsou snižovány úvazky a školy pak nemohou při exponovaných činnostech zajistit souběžné působení učitelek ve třídách. 24


Graf 4


Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Karlovarském kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace



120,0 100,0

100,0 75,0

80,0 59,5

60,0

45,8

40,0

70,3

58,6

57,3

54,2 40,5

73,3

75,0

42,7

41,4

25,0

29,7

26,7

25,0

20,0 0,0

M Š

ZU Š

Sp Š

U

SO

čil iš tě

U

Š SO

G

.s -2 ZŠ

ZŠ

-1

.s

t.

t.

0,0


Ve školských zařízeních je činnost zajišťována většinou interními pracovníky s předepsanou kvalifikací. Kvalitu práce zájmových útvarů kladně ovlivnila odbornost a většinou delší zkušenost jejich vedoucích z řad externích a dobrovolných pracovníků. Tabulka 12

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Karlovarském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


vynikající

Druh školy

129

172

60

5

366

ZŠ - 2.st.

74

230

222

17

543

0

1

11

4

16

SOŠ

15

43

45

14

117

SOU

44

88

78

3

213

1

5

2

0

8

SpŠ

15

62

10

3

90

ZUŠ

17

81

7

6

111

PřZ

21

15

6

0

42

316

697

441

52

1506

ZŠ - 1.st.

35,2%

47,0%

16,4%

1,4%

100,0%

ZŠ - 2.st.

13,6%

42,4%

40,9%

3,1%

100,0%

,0%

6,3%

68,8%

25,0%

100,0%

SOŠ

12,8%

36,8%

38,5%

12,0%

100,0%

SOU

20,7%

41,3%

36,6%

1,4%

100,0%

U

12,5%

62,5%

25,0%

,0%

100,0%

SpŠ

16,7%

68,9%

11,1%

3,3%

100,0%

ZUŠ

15,3%

73,0%

6,3%

5,4%

100,0%

PřZ

50,0%

35,7%

14,3%

,0%

100,0%

21,0%

46,3%

29,3%

3,5%

100,0%

U

Celkem

G

Řádková %

Druh školy

Celkem

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 1.st. G

N (četnost)

velmi dobrý

Materiálně-technické podmínky v základních školách jsou zajištěny v souladu s požadavky vzdělávacích programů a vyhovují potřebám žáků. Nedávné vybavení škol výpočetní technikou slouží žákům většinou k výuce práce s počítačem a pro zájmové aktivity, ve výuce všeobecně vzdělávacích předmětů je používána v malé míře. Nadále zastarává bez 25



výrazné modernizace vybavení pro výuku přírodovědných předmětů. Ve středních školách se materiální podmínky liší podle druhu a typu školy i charakteru vyučovaného oboru. V SOU je vytvořeno velmi dobré materiální zázemí pro výuku odborného výcviku v reálných pracovních podmínkách. Stále se zlepšují materiální podmínky ve speciálních a mateřských školách, v nichž je i nejvyšší úroveň estetiky a podnětnosti prostředí.

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Karlovarského kraje v 93 protokolech, z toho bylo 24 ze samostatných kontrol. Celkem 67 protokolů (72 %) obsahuje 152 zjištění o porušení právních předpisů. Podle dalších 26 protokolů (28 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahují dvě pětiny protokolárních záznamů o porušení právních předpisů. Z nich 71,4 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Zároveň také potvrzuje velmi nepříznivý stav personálních podmínek ve školách Karlovarského kraje. V relaci s menším počtem kontrol byla vysoká četnost porušení právních předpisů ve školních jídelnách, které jsou součástí základních škol (19 záznamů). Z 56 porušení právních předpisů zjištěných veřejnosprávní kontrolou vyplývá, že nejčastěji docházelo k nedodržování ustanovení zákona o státní statistické službě (25 %) a k chybám v tvorbě a čerpání prostředků FKSP (16,1 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 146,3 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 804 456,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 127 858,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 11 případů.

6

Ústecký kraj

Celkový rozsah a rozložení inspekční činnosti zaměřené na získávání poznatků o průběhu a podmínkách vzdělávání v jednotlivých druzích škol v Ústeckém kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 13

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Ústeckém kraji ve školním roce 2003/2004

Druh školy a zařízení

Inspekce


Počet 60

% 33,5


-

-

855

20,2

ZŠ – 2. stupeň

-

-

1380

31,2

4 14 12 1 2 13 1 62 10 179

2,2 7,8 6,7 0,6 1,1 7,3 0,6 34,6 5,6 100,0

129 496 343 45 342 7 688 4223

3,1 11,7 8,1 1,1 8,1 0,2 16,3 100,0

ZŠ - celkem


26



Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Ve skladbě vzdělávacích programů realizovaných v základních školách zcela dominuje vzdělávací program Základní škola. Většina škol dodržovala učební plány, efektivně využívala i disponibilní hodiny. Přesto se trochu nečekaně vyskytly ojedinělé případy vyřazení povinného předmětu z učebního plánu. Lepší přístup byl zaznamenán v nabídce volitelných předmětů, která se rozšiřuje a žáci mají častěji možnost skutečného výběru. V plnění osnov se chronickým nedostatkem stává nerespektování Úprav a doplňků vzdělávacího programu ZŠ a žáci 1. stupně jsou přetěžováni učivem patřícím až do vyšších ročníků. Příčinou je příprava výuky dle učebnic, které vzhledem k datu svého vydání tyto úpravy nezachycují. Pro žáky se specifickými poruchami učení nebo chování vypracovávají školy kvalitní individuální vzdělávací programy. V hodinách se však efektivní práce odpovídající potřebám těchto žáků objevila spíše ojediněle, stejně jako diferencovaná práce s nadanými žáky. Základní vzdělávání žáků bylo zpravidla zajišťováno bez výraznějších organizačních nedostatků, vlastní výuka byla téměř vždy obsahově pečlivě připravena. Pestřejší formy a metody vzdělávací a výchovné práce podporující tvořivost a aktivní učení žáků byly častější na 1. stupni. Na 2. stupni nadále převládaly frontální způsoby práce nezřídka s dominující rolí učitele. V kontextu posledních čtyř let však ČŠI stále častěji i na 2. stupni sleduje vyučovací hodiny, v nichž se učitelé snaží o hledání jiných, pro žáky atraktivních a zároveň efektivních forem a metod práce (kooperativní formy práce, práce na projektech, využití dalších zdrojů informací atd.). Zvláštní je, že se nezřídka jedná i o nekvalifikované učitele – vždy však ve spojení s jejich entuziasmem, dalším vzděláváním v metodice a s výraznou podporou vedení škol. Částečné zlepšení v osvojování komunikativních dovedností bylo zaznamenáno zejména v předmětech výchovného charakteru (občanská a rodinná výchova), jinak nadále převažuje forma uzavřených otázek, které limitují rozvoj komunikativních dovedností. Tabulka 14

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Ústeckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Celkem

361

195

22

1

840

267

588

407

49

3

1314

5

69

54

1

0

129

SOŠ

75

233

171

15

0

494

SOU

41

172

111

17

0

341

VOŠ

14

22

8

0

0

44

SpŠ

115

163

57

2

0

337

0

7

0

0

0

7

236

255

67

6

0

564

1014

1870

1070

112

4

4070

ZŠ - 1.st.

31,1%

43,0%

23,2%

2,6%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

20,3%

44,7%

31,0%

3,7%

,2%

100,0%

3,9%

53,5%

41,9%

,8%

,0%

100,0%

SOŠ

15,2%

47,2%

34,6%

3,0%

,0%

100,0%

SOU

12,0%

50,4%

32,6%

5,0%

,0%

100,0%

VOŠ

31,8%

50,0%

18,2%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

34,1%

48,4%

16,9%

,6%

,0%

100,0%

ZUŠ

,0%

100,0%

,0%

,0%

,0%

100,0%

41,8%

45,2%

11,9%

1,1%

,0%

100,0%

24,9%

45,9%

26,3%

2,8%

,1%

100,0%

Celkem

G

PřZ Celkem

nevyhovující

261

PřZ

Řádková %

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 2.st.

ZUŠ

Druh školy

velmi dobrý


vynikající

Hodnocení úrovně žákovských vědomostí a dovedností mělo především sumativní ráz s cílem získat dostatečné množství podkladů pro finální klasifikaci. Slovní hodnocení se 27



uplatňovalo málo a jen v některých školách. Ojediněle byli žáci vedeni k sebehodnocení a vzájemnému hodnocení. Ve věcné a odborné stránce výuky většinou nebyly zjištěny vážnější nedostatky, nekvalifikovanost se projevila spíše v didaktických a metodických postupech. Patřičnou pozornost věnovali vyučující materiální podpoře výuky a dodržování zásady názornosti. Se zvyšující se počítačovou gramotností učitelů souvisí zřetelný nárůst efektivního využívání výpočetní techniky ve výuce. Prioritou výchovně-vzdělávacího procesu jsou stále většinou znalosti, zřetelná byla snaha učitelů předat co nejvíce informací. Opomíjena zůstávala oblast osobnostní a sociální výchovy, schopnost kooperace, aktivní práce s informacemi. Na 2. stupni učitelé věnovali menší pozornost potřebě relaxace žáků, hodiny byly často přetahovány do přestávky. Ve sledovaných středních školách se vyučovaly studijní a učební obory v souladu s příslušným rozhodnutím MŠMT. Školy akceptují poptávku trhu pracovních sil a reagují nabídkou vzdělávacích programů. Aktivně se angažují v domácích a zahraničních projektech. Ojedinělé byly nedostatky v dodržování učebních dokumentů. Nabídka volitelných a nepovinných předmětů je nadále nejširší v gymnáziích, což umožňuje žákům výraznou profilaci. Možnost výběru mají žáci jen ojediněle na SOŠ, minimálně pak na SOU, kde volitelné či výběrové předměty žákům určuje vedení škol a nepovinné předměty se téměř nevyučují. Učivo bylo žákům předkládáno věcně a odborně správně. V teoretickém vyučování nadále výrazně dominoval frontální přístup, který zejména ve spojení s často užívaným výkladem nového učiva formou diktování poznámek minimalizoval zejména v SOU možnosti aktivní cesty žáků k novým poznatkům. Důraz byl kladen na paměťové vyučování, nové poznatky byly žákům předávány v hotové podobě. Částečně se zlepšila pozornost rozvoji komunikativních dovedností v cizích jazycích a v českém jazyce. Při praktickém vyučování byl vytvářený daleko větší prostor pro aktivnější zapojení žáků do výuky, vlastní řešení problémů a diskuzi. Vstupní motivace byla často nahrazena pouhým sdělením tématu, v průběhu hodin pak byli žáci vhodně motivováni příklady z praxe a navazováním učiva na jejich vlastní zkušenosti z běžného života. V odborném výcviku tradičně dobře žáky motivovala možnost odměny za produktivní práci. Vyučující preferovali písemné zkoušení před zkoušením ústním, klasifikace byla objektivní. Jen ojediněle vedly školy žáky k sebehodnocení a vzájemnému hodnocení Kontinuitu výuky často narušuje vysoká absence žáků. Školy hledají cesty jak trend jejího nárůstu zastavit zaváděním vlastních norem pro docházku v rámci školních řádů. I přes omezený počet navštívených vyšších odborných škol lze potvrdit nastoupený trend velmi dobré kvality. Školy respektují schválené učební dokumenty svých studijních oborů. Průběh vzdělávaní pozitivně ovlivňuje vysoká odborná erudice vyučujících. Školy úspěšně pracují při srovnávání rozdílné vstupní úrovně žáků. Účinně podporují aktivní přístup žáků ke studiu, samostatnou a týmovou práci, využívání různých informačních zdrojů, úzký kontakt s praxí. Solidní úroveň má i výuka cizích jazyků, při níž je kladen potřebný důraz na odborný jazyk. Velmi dobrá pozornost věnovaná rozvoji komunikativních dovedností se zúročuje zvláště při absolutoriích ve vysoké úrovni prezentací, schopnostech diskutovat a obhajovat názory. Nadále trvá úbytek žáků po 1. ročníku, pro které je studium na VOŠ jen dočasným řešením při nepřijetí na VŠ. Výuka ve speciálních školách probíhá podle vzdělávacích programů schválených MŠMT, učební dokumenty školy respektují a dodržují. Nedostatky v chodu škol a organizaci vyučovacího dne se objevily jen sporadicky, poměrně účinné jsou i kontrolní systémy vedení škol. V souvislosti s demografickým vývojem, zřizováním speciálních tříd v základních 28



školách a s integračními procesy nadále klesají počty žáků ve zvláštních školách. byl naopak zaznamenán nárůst počtu tříd pomocných škol. Většina učitelů respektovala osobnost žáků, dbala na dodržování psychohygieny práce, výrazně empatický byl přístup učitelů k mentálně postiženým žákům. Kvalitní práce s žáky s využitím motivačních forem výuky a her byla zaznamenána zejména ve třídách pomocných škol a na 1. stupni zvláštních škol. Na 2. a 3. stupni zvláštních škol se častěji objevovala frontální výuka bez využití speciálních metod a forem práce, bez diferenciace zadávaných úkolů podle schopností a možností žáků, což úzce souvisí s vyšší mírou nekvalifikovaných učitelů. Ze sledovaných předmětů si tradičně velmi dobrou úroveň udržuje pracovní vyučování, častěji se objevily chyby v metodice nácviku čtení a psaní. Ve většině škol jsou málo zařazovány kooperativní způsoby vyučování. Hodnocení a motivace bývají zaměřeny výrazně pozitivně. Žáky se dařilo motivovat pochvalami za pokrok a snahu v učení. V hodnocení vědomostí a dovedností nadále převažuje kvantifikovaná klasifikace známkou, v průběhu výuky se jen ojediněle objevilo sebehodnocení či vzájemné hodnocení žáků. Do chodu mateřských škol významně zasáhly změny spojené s jejich slučováním. Zatímco nově vzniklé subjekty složené ze dvou až tří MŠ, či kombinované subjekty ZŠ a MŠ jsou většinou bez větších problémů plně funkční, v „kolosech“ až o 10 součástech systémové zajištění kvality chybí. V organizaci chodu škol byl zjištěn nárůst počtu výjimek k vyššímu počtu dětí ve třídách, které ne vždy berou v úvahu potřeby dětí, ale upřednostňují spíše ekonomické hledisko. Systémové řešení kurikula pro předškolní vzdělávání (Rámcový program předškolního vzdělávání) a jeho kvalitní využití při sestavování vlastních programů výrazně zlepšilo zejména systém plánování a vlastní organizaci výchovně vzdělávacího procesu v MŠ. Zařazování spontánních a řízených aktivit je vyvážené, polovina navštívených MŠ úspěšně zvládala jejich integraci. Výrazně ubylo MŠ, které uplatňují předmětový model učení (izolování výchovných složek), při kterém dochází k převaze řízených činností. Metody a formy práce s dětmi preferují prožitkové učení. Samozřejmostí je diferencovaný přístup k dětem se zřetelem na individuální rozdíly v potřebě odpoledního odpočinku. Průběhové výsledky výchovně vzdělávací činnosti odpovídaly věku dětí. Značnou pozornost věnovaly učitelky rozvoji komunikativních dovedností dětí, řada MŠ zařazuje do nabídky široké spektra dalších aktivit i logopedickou nápravu řeči. Hodnocení dětských projevů bylo většinou adresné a pozitivní, s častou pochvalou posilující dětské sebevědomí. Menší pozornost byla věnována uplatnění kompetencí dětí, jejich vedení k sebehodnocení, vyjádření vlastních pocitů. Školská výchovná zařízení byla ve školním roce 2003/2004 inspektována v Ústeckém kraji jen v minimální míře. Zjištěné skutečnosti nevybočují ze závěrů a trendů Výroční zprávy ČŠI a Poznatků o stavu školství v krajích České republiky za školní rok 2002/2003. Inspekce ve školských účelových zařízení byly zaměřeny na práci pedagogickopsychologických poraden, které jsou součástí Poradenského centra služeb pro školu, děti a mládež Ústeckého kraje. Až na výjimky je diagnostická činnost prováděna odborně způsobilými pracovníky. Jednotlivá pracoviště jsou však mírně personálně poddimenzována, optimální není jejich profesní složení. To vyvolává potřebu zajištění externistů, prodlužuje čekací lhůty na vyšetření, omezuje výjezdy do škol a psychokorektivní a terapeutické činnosti odborných pracovníků. V praxi je využíváno dostatečné spektrum diagnostických metod, včetně projektivních a semiprojektivních. Intervenční činnost jednotlivých pracovišť se do kvantity i kvality liší. Poradny většinou z časových důvodů nezvládají poskytovat dlouhodobou péči všem dětem, u nichž by to bylo potřebné. Velmi dobře spolupracují se školami v metodickém 29



vedení výchovných poradců a učitelů, redukujících vývojové poruchy žáků a v oblasti metodiky primární prevence. Na žádosti škol pracují pracovníci poraden zejména v rámci diagnostiky s celými třídními kolektivy.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání jsou ve vztahu ke kvalifikovanosti výuky nadále ve srovnání se zbytkem ČR podprůměrné. Vyšší procento kvalifikovanosti na 1. stupni ZŠ oproti loňskému roku zřejmě více ovlivnila skladba inspektovaných škol (převaha škol městských). Na 2. stupni ZŠ se kvalifikovanost mírně zvýšila, je však stále nižší než republikový průměr. Navíc bylo zjištěno, že už i renomovaným školám s rozšířenou výukou cizích jazyků chybí kvalifikovaní „jazykáři“. Na středních školách je nejhorší situace v SOU, podprůměrná je i kvalifikovanost výuky ve speciálních školách (zejména Děčínsko), zjištěn byl i případ, kdy jediným kvalifikovaným pedagogem je ředitel školy. Velmi dobré je personální zajištění výuky v mateřských školách. Přesto se prohlubují rozdíly v personálním zabezpečení MŠ ve městech a větších obcích a v malých venkovských MŠ. Tam nejsou zajištěny zejména odpolední činnosti kvalifikovanými pedagogickými pracovnicemi a jako učitelky často působí provozní zaměstnankyně. Značnou pozornost věnuje většina ředitelů škol dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků. Díky tomu se i výrazně zvýšila počítačová gramotnost učitelů. Tam, kde vedení škol podporuje a orientuje systém vzdělávání na formy a metody práce, se zvyšuje celková kvalita výchovně vzdělávacího procesu. Graf 5

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Ústeckém kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace



120 100,0

100

89,9 78,3

80

73,9

75,5 57,1

60

50,2 49,8

40

26,1

21,7

48,6 51,4

42,9

24,5

20

10,1

0,0

Š M

ZU Š

Sp Š

SO U

SO Š

G

-2 .s t. ZŠ

ZŠ

-1 .s t.

0


Materiálně-technické podmínky vzdělávání jsou srovnatelné s ostatními kraji, mírně nadprůměrné byly v ZŠ, MŠ a SOŠ. Materiálové zázemí většiny škol tvoří udržované a funkční pomůcky z dřívějších centrálních dodávek, pokles počtu žáků a rušení tříd uvolňuje prostory a umožňuje zřizování odborných a poloodborných pracoven. Učebnice jsou většinou zajištěny v ucelených sadách. Ojediněle však byly zaznamenány případy, kdy měli žáci učebnice k dispozici pouze pro práci ve škole. Stagnuje vybavenost školních knihoven. Na SŠ často chybějí učebnice pro odborné předměty. 30



Pro praktické vyučování se daří i při finanční náročnosti zajistit velmi dobré materiální zázemí, efektivní je přitom spolupráce s promyšleně vybíranými smluvními pracovišti. Snad nejvýznamnějším změnou je pronikavý nástup výpočetní techniky do škol. Nedostatkem zůstává většinou omezenost přístupu k počítačům pouze ve speciálních učebnách. Jejich umístění a přístupnost v běžných třídách je sporadické. Jen ojediněle mají děti přístup k VT v jinak velmi dobře vybavených MŠ. Tabulka 15 Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Ústeckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení Ukazatele, druh školy a zařízení

N (četnost)

Celkem

438

160

19

1

845

325

584

354

52

2

1317

8

46

71

4

0

129

SOŠ

66

214

192

22

0

494

SOU

33

167

111

26

6

343

VOŠ

23

16

6

0

0

45

SpŠ

107

161

57

17

0

342

ZUŠ

0

0

4

3

0

7

PřZ

3

9

0

0

0

12

792

1635

955

143

9

3534

ZŠ - 1.st.

26,9%

51,8%

18,9%

2,2%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

24,7%

44,3%

26,9%

3,9%

,2%

100,0%

6,2%

35,7%

55,0%

3,1%

,0%

100,0%

SOŠ

13,4%

43,3%

38,9%

4,5%

,0%

100,0%

SOU

9,6%

48,7%

32,4%

7,6%

1,7%

100,0%

VOŠ

51,1%

35,6%

13,3%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

31,3%

47,1%

16,7%

5,0%

,0%

100,0%

ZUŠ

,0%

,0%

57,1%

42,9%

,0%

100,0%

25,0%

75,0%

,0%

,0%

,0%

100,0%

22,4%

46,3%

27,0%

4,0%

,3%

100,0%

PřZ Celkem

nevyhovující

227

G

Řádková %

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 2.st.

Celkem

Druh školy

velmi dobrý


vynikající

Poznatky z kontrol V Ústeckém inspektorátu byly výsledky kontrol zpracovány ve 227 protokolech, z toho bylo 60 ze samostatných kontrol. Celkem 153 protokolů (67,4 %) obsahuje 409 záznamů o porušení právních předpisů. Podle dalších 74 protokolů (32,6 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 191 záznamů. Z nich 58,1 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a ve středních školách. Dále se častěji vyskytovalo nedodržení učebních osnov (11 %), a to především v základních školách. Podle protokolů byl v několika základních školách porušován i denní režim a pravidla bezpečnosti žáků. Tuto skutečnost potvrzuje i 5 záznamů v protokolech z kontrol provedených specialisty na otázky BOZP a PO. Ze 209 porušení právních předpisů zjištěných veřejnosprávníé kontrolou vyplývá, že nejvíce nedostatků bylo způsobeno chybami v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (18,2 %), a to především v základních školách, a nedodržením věcnosti a úplnosti vystavovaných platových výměrů (16,7 %),. Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 993,4 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 986 497,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 406 709,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 13 případů.

31


7


Jihočeský kraj

Celkový rozsah inspekcí a hospitací zaměřených na sledování průběhu a podmínek vzdělávání a jejich rozložení v jednotlivých druzích škol v Jihočeském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 16

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihočeském kraji ve školním roce 2003/2004




-

-

Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Vyšší odborná škola Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

9 13 18 3 11 6 55 9 171

5,3 7,6 10,5 1,8 6,4 3,5 32,1 5,3 100,0


18,4 18,4

218 379 843 32 160 163 1097 4574

4,8 8,3 18,4 0,7 3,5 3,5 24,0 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání I v letošním školním roce organizovala většina základních škol výchovně-vzdělávací proces podle vzdělávacího programu Základní škola a jen minimum škol využívalo další vzdělávací programy. Z projektů, např. Začít spolu, Dokážu to, byly i letos převzaty některé metody a formy práce. Rozšíření učebních plánů o dvě vyučovací hodiny v 8.a 9. ročníku školy většinou využily k posílení počtu hodin některého povinného předmětu nebo nabídly další volitelný předmět. Plánování výuky ve školách se většinou odvíjí od tematických plánů, sestavených však převážně podle obsahu učebnic. Motivace žáků je i nadále výraznější na 1. stupni ZŠ, na 2. stupni bývá její úloha stále ještě podceňována. S tím souvisejí i používané metody a formy práce, které jsou na 1. stupni ZŠ pestřejší, podporující rozvoj tzv. klíčových kompetencí, zatímco na 2. stupni převažují stereotypy. Rovněž psychohygienické zásady jsou lépe dodržovány na 1. stupni ZŠ. Opomíjen je rozvoj dovedností v komunikaci, spolupráci a v práci s informacemi. Jsou však i výjimky, některé školy v této oblasti dosáhly výrazného pokroku. Na 1. stupni ZŠ se zpravidla daří velmi dobře pečovat o žáky s odlišnými vzdělávacími potřebami. V hodnocení a klasifikaci je obecně stále kladen větší důraz na konkrétní vědomosti a dovednosti, méně na schopnost jejich praktického použití. V navštívených školách probíhala interakce a komunikace mezi žáky a učiteli i žáky navzájem většinou na běžné úrovni, zcela výjimečně se objevilo autoritativní vystupování učitelů. Výrazné kázeňské problémy nebyly zaznamenány. Systematickou autoevaluaci školy provádějí výjimečně. Východiskem pro koncipování výchovně vzdělávací práce ve středních školách byly schválené učební plány upravené pro potřeby jednotlivých škol. Stanovené výchovněvzdělávací cíle byly naplňovány. Tematické plány jednotlivých škol byly zpracovávány v souladu s osnovami, ale kvalita zpracování a práce s nimi byla na rozdílné úrovni. V některých předmětech tematické plány zahrnovaly i možnost pracovat s výukovými počítačovými programy. Úpravy v učebních plánech prováděli ředitelé v souladu s poznámkami k těmto plánům, povolený rámec překročili jen ojediněle. Volitelné předměty

32



a disponibilní hodiny byly zařazeny vzhledem k profilu absolventa a organizačním možnostem škol. Limitujícím faktorem bylo množství přidělovaných finančních prostředků. V prvních čtyřech ročnících osmiletého gymnázia byl obsah učiva náročnější než u stejné věkové skupiny základní školy. Obsah výuky byl průběžně doplňován a upravován s ohledem na nejnovější vědecké poznatky. Vyučující zařazovali vzdělávací oblasti přispívající k profesní orientaci žáků. Tabulka 17

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihočeském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Řádková %

Celkem

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

227

457

128

25

0

837

ZŠ - 2.st.

235

396

160

39

0

830

48

132

30

6

0

216

SOŠ

156

177

39

5

0

377

SOU

335

329

172

4

1

841

VOŠ

6

21

5

0

0

32

SpŠ

13

128

17

1

0

159

ZUŠ

84

64

15

0

0

163

PřZ

652

354

47

2

0

1055

1756

2058

613

82

1

4510

ZŠ - 1.st.

27,1%

54,6%

15,3%

3,0%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

28,3%

47,7%

19,3%

4,7%

,0%

100,0%

G

22,2%

61,1%

13,9%

2,8%

,0%

100,0%

SOŠ

41,4%

46,9%

10,3%

1,3%

,0%

100,0%

SOU

39,8%

39,1%

20,5%

,5%

,1%

100,0%

VOŠ

18,8%

65,6%

15,6%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

8,2%

80,5%

10,7%

,6%

,0%

100,0%

ZUŠ

51,5%

39,3%

9,2%

,0%

,0%

100,0%

PřZ

61,8%

33,6%

4,5%

,2%

,0%

100,0%

38,9%

45,6%

13,6%

1,8%

,0%

100,0%

Celkem

Druh školy

velmi dobrý


vynikající

Kontrolované školy vyučovaly obory v souladu s rozhodnutím MŠMT o zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Příprava na vyučování byla téměř vždy zodpovědná a zvolené postupy a organizace vyučovacích hodin převážně odpovídaly psychohygienickým zásadám vyučování. Zjištěné metodické nedostatky v některých hodinách vyplývaly nejčastěji z absence požadované odbornosti učitelů, popř. z jejich krátké praxe. Převažujícími metodami vyučování byly řízený rozhovor a frontální výuka založená na výkladu. Pozitivním jevem je častější zařazování kooperativních forem práce podporujících aktivní učení žáků a rozvoj klíčových kompetencí. Hlavními motivačními nástroji byly názorné pomůcky a pestré metody práce. Učitelům se dařilo vhodným způsobem části učiva aktualizovat a spojovat je se životními zkušenostmi žáků. Hodnocení plnilo funkci zpětné vazby a mělo i motivační roli, častěji se objevily prvky vzájemného hodnocení a sebehodnocení žáků. V ojedinělých případech se učitelé zejména teoretických předmětů museli vyrovnávat s nezájmem, popř. nekázní žáků. Žáci měli obvykle dostatek příležitostí vyjadřovat vlastní názory a obhajovat je v diskusi. Ne vždy však tyto příležitosti využívali. Z mnoha povolených oborů v SOU je realizována pouze část. Zlepšilo se dodržování učebních dokumentů. Nabídka volitelných a nepovinných předmětů byla podobně jako v minulém školním roce omezená finančními prostředky. Výuka českého jazyka a literatury a společenskovědních předmětů měla téměř vždy velmi dobrou úroveň. Z cizích jazyků se vyučují převážně angličtina a němčina. Některé školy rozvíjejí řadu mezinárodních kontaktů prostřednictvím projektů národní agentury 33



Socrates. Výuka odborných předmětů byla zpravidla zajištěna specialisty s dlouholetými zkušenostmi v oboru, mnohdy s trvajícími kontakty s praxí. Praktické vyučování a odborný výcvik měly velmi dobrou úroveň. Ve třech letos navštívených vyšších odborných školách se vyučují obory v souladu s platnými zařazeními do sítě škol a podle učebních plánů a osnov schválených MŠMT. Ojediněle přetrvával středoškolský způsob výuky. Náplň praxí je variabilní. Vychází z konkrétních podmínek jednotlivých pracovišť, jež mají prostor pro operativní a tvořivé vedení praktikujících žáků. Prioritou vedení VOŠ je zajištění co nejvyššího podílu plně kvalifikované výuky, přičemž důraz je kladen na odbornost všech učitelů Předměty vyučují odborně kvalifikovaní učitelé. Většina z nich má zkušenost z výuky ve střední škole, ale protože školy se snaží odlišit vyučování od středoškolského způsobu výuky vyučuje zde proto i vysoký počet externích učitelů, kteří mají zkušenosti s výukou na vysoké škole nebo působí v praxi s přímou vazbou na studijní obor. Všechny navštívené VOŠ mají velmi dobré materiálně-technické zabezpečení výuky včetně odborných učeben a laboratoří, výpočetní techniky s připojením k internetu, studoven s knihovnami, jež slouží jako informační střediska. Ve speciálních školách byla realizace výchovně-vzdělávacích programů v souladu s deklarovanými cíli vzdělávání. Ani v tomto roce nebyl v žádné z navštívených škol využit Vzdělávací program zvláštní školy pro žáky romského etnika. Všechny školy nabízejí žákům práci v zájmových útvarech. Vzdělávací programy jsou doplňovány podpůrnými mimoškolními aktivitami (soutěže, exkurze, výstavy). Dlouhodobá i bezprostřední příprava učitelů na výuku vycházela z tematických plánů, které sloužily jako funkční pomůcka, v menší části škol byly zpracovány formálně V tomto školním roce došlo ke zlepšení jejich formální úrovně. Při zpracování individuálních vzdělávacích plánů (dále IVP) dodržují školy směrnici MŠMT k integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, pravidelně je vyhodnocují a aktualizují. Všechny kontrolované IVP obsahovaly vzdělávací cíle v jednotlivých předmětech i konkrétní metody individuálního působení, jejich kvalita se zlepšila. Při výuce se postupně zvyšuje používání metod a forem práce, které respektují individuální zvláštnosti žáků. Frontální metody výuky převažovaly ve vyšších ročnících zvláštních škol a v odborných učilištích. Velmi omezené schopnosti a možnosti žáků vedou vyučující k hledání optimální vzdělávací cesty pro každého žáka. Zásady psychohygieny jsou v podstatě dodržovány. Zvyšuje se počet tříd vybavených polohovacím a výškově nastavitelným nábytkem. Větší pozornost motivování žáků je již tradičně věnována v pomocných školách a v nižších ročnících ostatních speciálních škol. Při řešení úkolů učitelé těmto žákům až na výjimky poskytují vhodnými způsoby pomoc. Hodnocení bývá zaměřeno převážně pozitivně, jsou při něm brány v úvahu individuální dispozice žáků, oceňována je především snaha a často i nepatrné zlepšení. Stále přetrvává minimální uplatňování vzájemného hodnocení a sebehodnocení žáků. V praktické škole a odborném učilišti byly motivace a hodnocení využívány méně často, přesto však došlo i v tomto typu školy ke zlepšení. Jedním z důvodů je i zvyšující se kvalifikovanost pedagogických pracovníků. Atmosféra ve třídách byla převážně vstřícná a tolerantní. Mezi žáky a učiteli byly zjevně patrné dobré vztahy. Ke vzájemné spolupráci byli žáci vedeni jen výjimečně. Pozitivní je, že ve všech inspektovaných školách byli žáci systematicky vedeni k respektování společenských pravidel. V části navštívených škol bylo zjištěno, že žákům stále není vytvářen dostatečný prostor pro rozvoj komunikativních dovedností. Většinou však úroveň komunikativních dovedností byla úměrná charakteru a stupni zdravotního postižení. 34



Při inspekcích v základních uměleckých školách bylo zjištěno, že výuka v hudebních oborech byla organizována podle učebních plánů schválených MŠMT pod čj. 18.418/95-25 s účinností od 1. září 1995. Ke stanovení vzdělávacích cílů a k plánování ročníkových požadavků jsou využívány dosud platné osnovy z let 1980 – 1991. Pouze v omezeném rozsahu poskytla většina škol výrazněji talentovaným žákům 1,5 vyučovací hodiny týdně. Využití učebních plánů rozšířené výuky je zcela ojedinělé. V intencích osnov byly většinou správně posouzeny studijní předpoklady a zájem žáků. Spíše výjimečně byly plánované vzdělávací cíle vzhledem k ročníku žáka příliš nízké. Pouze menší část učitelů nedokázala v nástrojové výuce odborně správně formulované požadavky uplatnit s dostatečnou důsledností a motivační účinností. Výsledky dosahované ve hře na nástroj byly účinně rozvíjeny v komorní a v souborové/orchestrální hře v rozmanitém nástrojovém obsazení a v žánrově pestrém hudebním obsahu. Kladně se zde promítla motivace daná ve školním roce 2003/2004 vyhlášením soutěže v tomto uměleckém nástrojovém oboru. Některé školy stále nenacházejí cestu k obsahově zajímavějšímu, převážně činnostnímu pojetí výuky předmětu hudební nauka. Naopak se výrazně zúročuje další nárůst a rozvoj sborového zpěvu. Ve výtvarných oborech vyučující nacházeli nosná témata, plánovali výtvarné řady a projekty. Charakteristikou jejich práce byla výrazná míra tvořivosti a zaujetí pro výtvarný svět. Vyučující dbali na to, aby každý tvar byl originálem. Pouze v některých případech se více soustředili na techniku, než na výtvarný obsah, popřípadě byla snaha o individuální řešení a expresivitu výrazu poněkud potlačena líbivými dekorativními prvky. V průběhu školního roku docházelo k zásadním změnám v síti mateřských škol. Slučovaly se s jinými mateřskými školami do jednoho právního subjektu nebo se stávaly součástmi základních škol. Téměř všechny školy pracovaly podle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání již druhým rokem. Školní vzdělávací programy měly rozdílnou úroveň. Některý spíše jen deklaroval záměry, ale neurčoval prostředky k jejich dosažení. Někdy byly obecné cíle nedostatečně rozpracované a nevycházely z podmínek školy nebo chyběla vazba na další dokumenty školy. V třídních programech věkově smíšených tříd byla mnohdy opomíjena diferenciace specifických vzdělávacích cílů vzhledem k věkovým zvláštnostem dětí. Celkově velmi dobře byl naopak zpracován obsah tematických celků. Organizace výchovně-vzdělávacího procesu byla variabilní, zohledňovala individuální potřeby a zájmy dětí. Děti získávaly kompetence k budoucímu vzdělávání v základní škole přiměřenými způsoby a v míře závislé na individuálním vývoji.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky výuky se v porovnání s loňským školním rokem významně nezměnily. Pedagogické sbory v navštívených školách byly většinou stabilizované. V základních školách i nadále chyběli kvalifikovaní učitelé cizích jazyků, v menších venkovských školách i učitelé některých odborných předmětů. V gymnáziích a SOŠ byla výuka téměř v plném rozsahu zajišťována odborně a pedagogicky způsobilými učiteli. Zlepšuje se situace v kvalifikovaném zajištění výuky v SOU. Personálně velmi dobře obsazeny jsou rovněž základní umělecké školy. Do speciálních škol již nastupují i noví absolventi pedagogických fakult, kteří se dokáží dobře vyrovnat s problémy vzdělávání žáků s postižením. Pedagogické kolektivy mateřských škol jsou stabilizované a mají téměř stoprocentní kvalifikovanost. Posílen je trend dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, jeho většímu rozvoji brání často omezené finanční prostředky.

35


Graf 6


Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihočeském kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace


120 96,8


100

91,4 79,8

80

92,0

87,1

85,0

60

49,2 50,8

40 20,2

20

15,0 8,6

12,9 8,0

3,2

Š ZU

Sp

Š

SO U

SO Š

G


ZŠ

ZŠ

-1 .s t.

-2 .s t.

0

Ani materiálně-technické podmínky většiny škol se zásadně nezměnily. Ve školách, které postihly v roce 2002 povodně, byly dokončeny opravy a jejich materiální podmínky se proti ostatním výrazně vylepšily (opravené tělocvičny, venkovní sportovní areály apod.). Řada školních budov prošla rekonstrukcemi, které byly naplánované nebo urychlené právě po povodních. Tabulka 18

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihočeském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Celkem

nevyhovující

Celkem

162

467

187

25

1

842

183

376

249

30

0

838

26

127

60

5

0

218

SOŠ

128

164

82

5

0

379

SOU

294

302

190

44

13

843

VOŠ

3

23

5

1

0

32

SpŠ

23

82

53

1

0

159

75

76

12

0

0

163

894

1617

838

111

14

3474

ZŠ - 1.st.

19,2%

55,5%

22,2%

3,0%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

21,8%

44,9%

29,7%

3,6%

,0%

100,0%

G

11,9%

58,3%

27,5%

2,3%

,0%

100,0%

SOŠ

33,8%

43,3%

21,6%

1,3%

,0%

100,0%

SOU

34,9%

35,8%

22,5%

5,2%

1,5%

100,0%

VOŠ

9,4%

71,9%

15,6%

3,1%

,0%

100,0%

SpŠ

14,5%

51,6%

33,3%

,6%

,0%

100,0%

ZUŠ

46,0%

46,6%

7,4%

,0%

,0%

100,0%

25,7%

46,5%

24,1%

3,2%

,4%

100,0%

ZUŠ

Řádková %

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 2.st.

Celkem

Druh školy

velmi dobrý


vynikající

36



Rozdíly ve vybavení některých základních škol jsou patrné v místech, kde škola nesplňuje počet žáků daný zákonem a obec tedy každoročně doplácí škole značné finanční částky.

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Jihočeského kraje ve 183 protokolech, z toho bylo 43 ze samostatných kontrol. Tři čtvrtiny protokolů obsahují 442 zjištění o porušení právních předpisů, podle další čtvrtiny protokolů nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 128 bodů protokolů. Z nich 69,5 % prokazuje, že přes celkově poměrně příznivý stav v personální oblasti ve školách Jihočeského kraje nejsou v zajišťování výuky jednotlivými učiteli vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce problémů z tohoto hlediska bylo v základních a středních školách. V ostatních sledovaných jevech vzdělávacího procesu se nedostatky vyskytovaly jen ojediněle a v žádném druhu školy se nekumulovaly. Ze 298 porušení právních předpisů zjištěných veřejnosprávní kontrolou vyplývá, že nejčastěji docházelo k chybám v zařazování zaměstnanců do platových tříd a stupňů (27,2 %) a k nedodržování věcnosti a úplnosti vystavování platových výměrů (12,1 %), ve všech případech nejvíce v základních školách. Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 897,3 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 1 315 772,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 903 784,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 68 případů, což je vůbec nejvíce ze všech krajů.

8

Liberecký kraj

Počty inspekcí a hospitací zaměřených na zjištění poznatků o průběhu a podmínkách vzdělávání v jednotlivých druzích škol v Libereckém kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 19

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Libereckém kraji ve školním roce 2003/2004

Druh školy a zařízení ZŠ - celkem z toho ZŠ – 1. stupeň ZŠ – 2. stupeň Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Učiliště Vyšší odborná škola Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

Inspekce Počet 29 5 8 6 1 2 10 4 39 8 112

37

% 25,9 4,5 7,1 5,4 0,9 1,8 8,9 3,6 34,8 7,1 100,0

Hospitace Počet % 885 40,8 385 17,8 500 23,0 155 7,1 360 16,6 134 6,2 22 1,0 90 4,2 209 9,6 44 2,0 251 11,6 20 0,9 2170 100,0



Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání V inspektovaných základních školách Libereckého kraje probíhala ve školním roce 2003/2004 výuka převážně podle vzdělávacího programu Základní škola (zčásti i s rozšířeným vyučováním hlavně tělesné výchovy a cizích jazyků). Minimálně se vyučovalo podle vzdělávacího programu Obecná škola. Výuka ve speciálních třídách zřízených jako součást základních škol se realizovala podle Vzdělávacího programu zvláštní školy a ojediněle i Vzdělávacího programu pomocné školy. V dodržování učebních plánů byly ve sledovaných školách zjištěny dílčí nedostatky v nenaplnění minimálního počtu vyučovacích hodin zejména u výchov a nezařazení všech stanovených předmětů daného ročníku. Učební osnovy školy až na ojedinělé výjimky plnily, část škol na prvním stupni neakceptovala schválené úpravy a doplňky vzdělávacího programu Základní škola platné od 1. září 1998. Nadále z důvodů nedostatečného materiálního vybavení i nekvalifikovanosti vyučujících plně nevyužívaly doporučené laboratorní práce, ve výuce dějepisu opakovaně věnovaly malý časový prostor tematickému celku Československo a svět ve 2. polovině 20. století. Disponibilní hodiny v osmém a devátém ročníku ředitelé škol převážně využili k posílení hodin českého jazyka, matematiky, cizích jazyků a informatiky. Nabídka volitelných předmětů se na mnoha školách prohloubila. Ve většině případů školy bezproblémově zařazují integrované žáky (převážně tělesně, sluchově a zrakově postižené) do běžných tříd, zpracovávají pro ně individuální vzdělávací programy ve spolupráci s PPP a SPC. Jako složitější se jeví situace v zabezpečení funkčních kompenzačních pomůcek a v připravenosti vyučujících na práci s těmito žáky. Efektivita vzdělávání dětí s mentálním postižením v běžných třídách je nízká. V navštívených školách vyučující i žáci intenzivněji ve výuce využívali výukové programy na PC, méně ICT jako zdroje informací. Vyučující převážně na druhém stupni uplatňovali frontální způsob výuky s účinným a efektivním střídáním činností. Často se zajímali o znalosti faktů na úkor ověřování pochopení příčin a důsledků sledovaných jevů, v mnoha případech hlavně v závěru hodin neuplatňovali zpětnovazební ověřování efektivity výuky a upevňování probrané látky. Učivo nediferencovali z hlediska obtížnosti, méně pracovali s chybou. Rozsah probíraného učiva přizpůsobovali spíše průměrnému žákovi. K žákům přistupovali individuálně, respektovali jejich rozdílné schopnosti a dispozice. Větší pozornost věnovali rozvoji dovedností a kooperativních kompetencí. Hlediska psychohygieny většinou respektovali, tempo výuky přizpůsobovali aktuálním podmínkám. Pouze část škol provádí zjišťování výsledků vzdělávání standardizovanými evaluačními nástroji a současně využívá analýzy výsledků zpracovaných odbornou firmou. Ve středních školách Libereckého kraje, ve kterých se ve školním roce 2003/2004 uskutečnila inspekce, se vyučovaly schválené učební a studijní obory. Z důvodu nízkého počtu zájemců se některé obory uvedené v rozhodnutích o zařazení do sítě škol opět neotvíraly. Učební osnovy ve všech sledovaných předmětech byly plněny, avšak u čtyř škol ČŠI zjistila nedodržení předepsaných učebních plánů (celkový týdenní počet hodin, celkový počet hodin jednotlivých předmětů za celé studium, nezařazení učebním plánem předepsaných předmětů do příslušného ročníku). Většina hospitované výuky ve středních školách byla velmi dobře připravena po stránce obsahové a organizační. V používaných metodách a formách práce nedošlo ve srovnání s předchozím školním rokem k zásadním změnám. Učitelé upřednostňovali frontální výuku zaměřenou na množství sdělených informací před kooperativními technikami učení a tvořivou prací žáků. Přetrvávalo encyklopedické pojetí vyučování – předávání hotových faktů

38



s menším podílem žáků na vyvozování poznatků a hledání souvislostí. Často byly podceňovány metody upevňování učiva, zpětná vazba, rozvoj komunikativních dovedností, sebehodnocení a vzájemné hodnocení žáků. Jiné metody a formy práce, např. využití různých projektů, seminární práce, fiktivní firmy, samostatná prezentace a obhajoba poznatků získaných samostudiem, diskuse nad problémovými otázkami, hledání alternativních řešení, spolupráce a kooperace ve skupinách, byly většinou zjištěny pouze ve volitelných a nepovinných předmětech. Hlavně gymnázia přizpůsobovala obsah a rozsah učiva požadavkům vysokých škol při přijímacích zkouškách (neúměrné množství faktografie). V odborných předmětech vyučovaných v SOŠ a SOU se zlepšovala vazba na praxi, avšak pro žáky byl velmi často jediným zdrojem informací výklad učitele. Ve většině hospitovaných hodin vládla příjemná atmosféra, žáci i učitelé se vzájemně respektovali. Tabulka 20

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Libereckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Celkem

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

103

173

106

3

0

385

ZŠ - 2.st.

83

217

159

38

2

499

G

24

94

36

1

0

155

SOŠ

79

149

116

16

0

360

SOU

26

48

49

11

0

134

2

7

10

3

0

22

VOŠ

23

37

17

9

0

86

SpŠ

66

127

13

3

0

209

ZUŠ

13

24

6

1

0

44

PřZ

161

75

12

0

0

248

Učiliště

5

15

0

0

0

20

585

966

524

85

2

2162

ZŠ - 1.st.

26,8%

44,9%

27,5%

,8%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

16,6%

43,5%

31,9%

7,6%

,4%

100,0%

G

15,5%

60,6%

23,2%

,6%

,0%

100,0%

SOŠ

21,9%

41,4%

32,2%

4,4%

,0%

100,0%

SOU

19,4%

35,8%

36,6%

8,2%

,0%

100,0%

9,1%

31,8%

45,5%

13,6%

,0%

100,0%

VOŠ

26,7%

43,0%

19,8%

10,5%

,0%

100,0%

SpŠ

31,6%

60,8%

6,2%

1,4%

,0%

100,0%

ZUŠ

29,5%

54,5%

13,6%

2,3%

,0%

100,0%

PřZ

64,9%

30,2%

4,8%

,0%

,0%

100,0%

ŠkZ

25,0%

75,0%

,0%

,0%

,0%

100,0%

27,1%

44,7%

24,2%

3,9%

,1%

100,0%

ŠkZ

Řádková %

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

Učiliště

Školy věnovaly dostatečnou pozornost prevenci sociálně patologických jevů. Metodici primární prevence se průběžně vzdělávali. Velmi úzce spolupracovali s výchovnými poradci, kteří poskytovali žákům pomoc nejen při utváření profesní orientace, ale i při řešení studijních a kázeňských problémů. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta k ochraně člověka za mimořádných situací, byly do výuky začleněny v souladu s příslušnými metodickými pokyny, ale v obou těchto oblastech stále chyběl systém i předmětová a ročníková provázanost. Školy využívaly dílčí evaluační nástroje (vlastní nebo standardizované testy, výsledky maturitních a závěrečných zkoušek, úspěšnost žáků v olympiádách, soutěžích a při přijímacích zkouškách na vysoké školy), avšak neměly je systematicky zpracovány. V regionu byly ve sledovaném školním roce v rámci inspekční činnosti navštíveny dvě soukromé vyšší odborné školy (s ekonomickým a právním zaměřením). V rámci kontroly 39



průběhu absolutoria navštívila ČŠI jednu školu s právním a jednu s uměleckým zaměřením. Souhrnné údaje takto malého vzorku nejsou plně srovnatelné s celostátními průměry, proto je v tomto materiálu neuvádíme. Zejména výsledky průběhu výuky na základě hospitací by byly ve všech sledovaných jevech ovlivněny návštěvou pouze 34 hodin v malé škole, jejíž celkové hodnocení bylo průměrné. Ve sledovaných speciálních školách probíhala výuka podle učebních dokumentů schválených MŠMT. Ojediněle byl využíván alternativní program zvláštní školy pro žáky romského etnika. Zjištěné úpravy učebního plánu, které se týkaly ve většině případů zkrácení pracovního vyučování – dílenské práce, byly prováděny z důvodů nedostačujících materiálnětechnických podmínek škol. Individuální programy vyučující vypracovávali pro žáky s těžším postižením. Přetrvává v nich rozdílná úroveň v obsahu i v jejich rozsahu, ve způsobu realizace i ve vyhodnocování. Ve vyučování převažovala frontální výuka s respektováním individuálních potřeb žáků. Byly zaznamenány i progresivní metody a formy, například projektové vyučování. Větší pozornost je věnována rozvoji sociálních a kooperativních kompetencí žáků, menší pozornost je věnována rozvoji komunikativních kompetencí. Romští žáci, kteří se vrátili z delšího pobytu v cizině, měli značný deficit ve vyjadřovacích schopnostech a problémy se zvládáním gramatických jevů v českém jazyce. Inspekcí sledované základní umělecké školy navazují ve své činnosti na dlouholetou tradici uměleckého školství. Ředitelé se snaží udržet kvalitu a šíři vzdělávací nabídky. Přetrvávající zájem žáků o výuku úzce souvisí s kvalitními výstupy prezentovanými směrem k veřejnosti, např. s vynikajícím oceněním v soutěžích a přehlídkách, s úspěšnou profesní přípravou žáků na školy s uměleckým zaměřením. Ředitelé také na základě vlastních analýz činnosti a s využitím vnějších podnětů většinou úspěšně prosazovali týmovou spolupráci celého pedagogického sboru a opírali se o funkční kontrolní systém. ČŠI v průběhu hospitační činnosti sice zaznamenala nové tvůrčí inovační podněty, avšak v plánování a přípravě výuky v hudebním oboru stále nebyly vyučujícími dostatečně odlišovány plánované dílčí cíle vzdělávání (dovednosti, vědomosti) od předpokládaného použití vyučovacích prostředků. Tento problém se týká individuálních i kolektivních studijních plánů. Pozitivní změny inspekce zjistila ve výtvarném oboru. V navštívených školách výtvarní pedagogové přehledně rozplánovali vzdělávací program ZUŠ do výtvarných řad nebo dlouhodobých projektů. Kladem hudebního vzdělávání byla systematičnost a logická stavba vyučovacích jednotek. Nejlepší učitelé dokázali vést výuku od poznávání formální a harmonické struktury, odkrývání obsahu až k velmi dobré interpretaci studovaných skladeb. Poměrně často však v hodinách přetrvávaly tradiční formy individuální výuky a v hudební nauce nebyly vždy plně zvládnuty formy a metody odpovídající činnostnímu pojetí kolektivního předmětu. Ve výtvarném oboru široké spektrum metod a přístupů od experimentu až po tradiční výuku dovedností vždy přinášelo žákům možnost poznávání a pochopení výtvarného jazyka. Výtvarné vyjadřovací prostředky byly voleny s ohledem na technické možnosti a výrazové schopnosti vyučované skupiny žáků. V průběhu vyučování byl kladen důraz na prožívání, smysl pro spolupráci, tvořivost a rozvoj fantazie. Rovněž nenásilně byly propojovány složky vzdělávací s výchovnými. Vstupní i průběžná motivační práce učitelů obou oborů příznivě působila na efektivitu výchovně-vzdělávacího procesu. Tradiční forma klasifikace žáků měla také převážně motivační charakter. V pozitivní interakci a komunikaci (učitel – žák) se při hospitacích vždy dařilo vytvářet příznivé klima a cíleně odstraňovat strach z neúspěchu. Méně pedagogové

40



sledovali reakce a názory žáků na probírané učivo. Pouze ojediněle se v metodice vyučování objevovaly dílčí nedostatky. Ve školním roce 2003/2004 všechny navštívené mateřské školy již využívaly Rámcový program pro předškolní vzdělávání. Jeho pojetí předškolního vzdělávání nebylo vždy učitelkami plně pochopeno, v některých případech je vnímána pouze odlišnost jeho vnější formy. Přesto se jeho uplatňování pozitivně odráží v nutnosti více přemýšlet o cílech, obsahu i metodách výchovně-vzdělávací činnosti. Ojedinělé bylo použití plánu zpracovaného jinou školou. Se způsobem plánování úzce souvisí způsoby a efektivita organizace, použité prostředky a metody ve výchovně-vzdělávací činnosti. Ve frontálním způsobu práce převažuje verbální předávání hotových poznatků. Metody přirozeného učení se uplatňují v individuální a skupinové činnosti volené dětmi z promyšlené nabídky. Probíhající změny v postavení pedagogických center ovlivnily nabídku vzdělávacích akcí, jejich rozmanitost, četnost i realizaci, což se odrazilo i v dalším vzdělávání učitelek. Jen málo škol počítá v režimech dne s pozdějším příchodem dětí do mateřské školy. V případě převahy tradičního dělení činností je tak výrazně omezen čas pro volnou hru dětí. Nadále je opomíjeno zdravotní cvičení. Pro děti s nepravidelnou docházkou (pět dnů v měsíci) je opakující se adaptace zatěžující, jejich pobyt způsobuje i problémy organizačního charakteru. Financování mateřských škol normativně vázané na počet dětí omezuje počet pedagogů, což má často negativní dopad na výchovně-vzdělávací činnost. Jde zejména o obtížnější uplatňování zřetele na individuální potřeby dětí . Integrace dětí s různým postižením do běžných mateřských škol se zvyšuje. K úspěšnému průběhu přispívá zkvalitňující se spolupráce rodičů, školy a odborníků. Ke snížení počtu dětí ve třídách s mladšími a integrovanými dětmi dochází jen zcela výjimečně. Přetrvává však stav, že část dětí začleněných do procesu integrace, není takto vykazována. V komunikativních dovednostech dětí se výrazně odráží sociokulturní úroveň rodiny. Ve všech navštívených školách byla věnována velká pozornost prevenci vad řeči a rozvoji vyjadřovacích schopností dětí, přesto i nadále vad výslovnosti přibývá. K účinnější evaluaci chybí teoretická příprava učitelek. Ne vždy dokázaly hodnotit individuální výkony dětí tak, aby záměrně ovlivňovaly jejich další rozvoj. Také dovednost analyzovat vlastní činnost byla ojedinělá. Ve školním roce 2003/2004 se ve školských zařízeních Libereckého kraje uskutečnily tři inspekce v domovech mládeže a dvakrát byla inspekční činnost provedena v domech dětí a mládeže. Klima domovů mládeže se zlepšuje na základě vzájemné kooperace, většího podílu neformální autority a pedagogického taktu vychovatelů. V domech dětí a mládeže výrazně narůstá nabídka příležitostné zájmové činnosti. DDM se tak stávají součástí sociální a kulturní struktury regionu a dokáží reagovat na specifické potřeby dané lokality. Práce pedagogů v navštívených zařízeních je kvalitní. Dokáží volit adekvátní výchovný přístup odpovídající zásadám pedagogiky volného času. Podmínky vzdělávání Vzhledem k nepříznivým personálním podmínkám v základních školách se jejich ředitelé snažili při přidělování úvazků vyučujícím optimálně využít i jejich zkušenosti a osobní dispozice. Oblast výchovného poradenství převážně zabezpečovali učitelé odborně a pedagogicky způsobilí, velká část z nich však neabsolvovala ani nezahájila požadované kvalifikační studium. Ve většině středních škol jsou personální podmínky lepší, přetrvávaly problémy se zajištěním kvalifikované výuky cizích jazyků a některých odborných předmětů hlavně v SOU. Na kvalitě řízení škol se pozitivně projevovalo vzdělávání řídících pracovníků ve školském managementu. 41


Graf 7


Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Libereckém kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace

100,0

91,0

90,0 relativní četnost (v %)


90,0 81,8

76,8

80,0

73,9

70,0

66,7

60,0

60,0

57,9 49,3 50,7

50,0

42,1

40,0

40,0

33,3

26,1

30,0

23,2

18,2

20,0

10,0

9,0

10,0


Z Šk

Š ZU

Š Sp

či liš tě U

SO U

G

SO Š

-2 ZŠ

ZŠ

-1

.s

.s t.

t.

0,0

Ve speciálních školách se snížil počet učitelů-důchodců a většina nekvalifikovaných vyučujících usiluje o další studium. Významnou roli při získávání kvalifikovaných pedagogů stále sehrává lokalita školy a dopravní obslužnost. V základních uměleckých školách začínají vedle zkušených pedagogů vyučovat i mladí kvalifikovaní učitelé, kteří svým uměleckým a pedagogickým potenciálem přinesli do škol novější podněty. V mateřských školách jsou důsledky normativního snížení počtu pedagogů na počty dětí a v případě malých obcí i horší dopravní dostupnosti často řešeny zaměstnáváním nekvalifikovaných pracovníků. Materiálně-technické podmínky v základních školách se za spolupráce se zřizovateli zlepšují, dochází i k rekonstrukci některých budov a jejich vnitřního zařízení. Fond učebnic byl dostatečný, zastaralé publikace jsou postupně obměňovány, hlavně na prvním stupni se projevuje tendence vytvářet jednotné řady dle vydavatelství. Střední školy většinou preferovaly inovaci výpočetní techniky, prostředky pro modernizaci často získávaly z různých grantů. Většina sledovaných speciálních škol měla nedostatek odborných učeben, chybějí tělocvičny. Některé školy se potýkaly s nevyjasněnou existencí budovy školy. V budovách ZUŠ byly vylepšeny používané prostory nebo částečně obměněny učební pomůcky. Ve většině navštívených mateřských škol je materiální zázemí velmi dobré a umožňuje realizovat stanovené vzdělávací záměry. Složitější situace je v řadě domů dětí a mládeže, protože objekty, v nichž probíhá zájmová činnost, jsou starší nerekonstruované budovy se značně opotřebovaným vybavením, zpravidla na konci své životnosti.

42


Tabulka 21


Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Libereckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Druh školy

Celkem

velmi dobrý

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

ZŠ - 1.st.

93

205

84

3

0

385

ZŠ - 2.st.

109

212

160

14

5

500

G

34

76

39

6

0

155

SOŠ

75

165

89

31

0

360

SOU

31

44

48

11

0

134

1

7

12

2

0

22

VOŠ

12

44

23

11

0

90

SpŠ

35

114

55

5

0

209

ZUŠ

14

18

11

1

0

44

ŠkZ

4

8

8

0

0

20

408

893

529

84

5

1919

ZŠ - 1.st.

24,2%

53,2%

21,8%

,8%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

21,8%

42,4%

32,0%

2,8%

1,0%

100,0%

G

21,9%

49,0%

25,2%

3,9%

,0%

100,0%

SOŠ

20,8%

45,8%

24,7%

8,6%

,0%

100,0%

SOU

23,1%

32,8%

35,8%

8,2%

,0%

100,0%

4,5%

31,8%

54,5%

9,1%

,0%

100,0%

VOŠ

13,3%

48,9%

25,6%

12,2%

,0%

100,0%

SpŠ

16,7%

54,5%

26,3%

2,4%

,0%

100,0%

ZUŠ

31,8%

40,9%

25,0%

2,3%

,0%

100,0%

ŠkZ

20,0%

40,0%

40,0%

,0%

,0%

100,0%

21,3%

46,5%

27,6%

4,4%

,3%

100,0%

Učiliště

Celkem

Řádková %

vynikající

Učiliště

Poznatky z kontrol V Libereckém inspektorátu byly výsledky kontrol zpracovány ve 133 protokolech, z toho ve 44 ze samostatných kontrol. Celkem 90 protokolů (67,7 %) obsahuje 191 zjištěných porušení právních předpisů. Podle dalších 43 protokolů (32,3 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 90 bodů protokolů. Z nich 70 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a ve středních školách. Vzhledem k ojedinělému výskytu jiných nedostatků je nutné 18 případů porušení právních předpisů zjištěných kontrolami, které ve školách prováděli specialisté na otázky BOZP a PO, považovat za nepříznivý stav. Při veřejnosprávní kontrole bylo zjištěno 66 porušení právních předpisů. Nejčastějšími příčinami nedostatků byly chyby v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (33,3 %) a nedodržování ustanovení zákona o účetnictví (18,2 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly ve školách zkontrolovány výdaje ve výši 443,8 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 375 174,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 60 791,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu byl předány k řízení 2 případy.

43


9


Královéhradecký kraj

Rozsah inspekční činnosti, zaměřené na sledování průběhu a podmínek vzdělávání, a její rozložení v jednotlivých druzích škol Královéhradeckého kraje dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 22

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Královéhradeckém kraji ve školním roce 2003/2004 Inspekce Počet % 52 32,4




-

-

889

22,4

ZŠ – 2. stupeň

-

-

818

20,6

8 12 11 1 1 15 6 48 7 161

5,0 7,5 6,8 0,6 0,6 9,3 3,7 29,8 4,3 100,0

354 582 253 5 25 332 135 574 2 3969

8,9 14,7 6,4 0,1 0,6 8,4 3,4 14,4 0,1 100,0


Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Ve sledovaných základních školách se žáci učili převážně podle vzdělávacího programu Základní škola. Většina škol dodržovala učební plány i učební osnovy zvoleného vzdělávacího programu. V některých školách i v letošním školním roce byly učební plány na druhém stupni redukovány, jednalo se o nedůsledné zařazení hodin z disponibilní dotace v 8. a 9. ročníku. Kontrolou plnění učebních osnov v uzavřených čtyřletých, či kratších cyklech bylo již jen výjimečně zjištěno zařazení méně než šesti hodin výtvarné výchovy na druhém stupni. V některých školách přetrvává neplnění učebních osnov matematiky v 5. ročníku – tematický celek Tabulky, grafy, diagramy, a v 6. – 9. ročníku - tematické celky Statistika a Finanční matematika. Učební osnovy dějepisu, kromě ojedinělých případů, byly plněny, někde však učitelé věnovali méně času tematickému celku Československo a svět ve 2. polovině 20. století. Vzhledem k nedostatečným materiálním podmínkám nebo absenci učitelů s aprobací tělesná výchova nadále docházelo k redukci učiva tělesné výchovy v částech atletika a gymnastika. V předmětu praktické činnosti byly jen málo zařazovány práce montážní a demontážní, pěstitelské práce, pěstitelství a práce s technickými materiály. Téměř ve všech školách ředitelé vyžadovali od pedagogů tematické plány pro jednotlivé předměty, ty jim zpravidla zpětně slouží pro kontrolu plnění učebních osnov. Úroveň zpracování tematických plánů se však v různých školách značně lišila. Převažovaly plány pečlivě zpracované podle učebních osnov a funkční, ale vyskytly se také plány, v nichž byly pouze okopírovány názvy kapitol z učebnic a část témat v nich chyběla. V některých plánech se objevovala témata nad rámec učebních osnov, mnohdy nepřiměřeně náročná k věku žáků. V přírodovědných předmětech někdy nebyly zařazeny laboratorní práce v doporučovaném počtu. Bezprostřední příprava učitelů na většinu hospitovaných hodin byla pečlivá.

44



Nejpestřejší vyučování z hlediska využití metod a forem výuky probíhalo zpravidla v prvních třech ročnících, ale i u starších žáků učitelé zařazovali modernější formy učení. Tzv. klasická frontální výuka však i nadále převažovala zejména v naukových předmětech. Zřídka byla využívána ve výuce žákovská spolupráce. Poměrně často si učitelé nevyčlenili dostatek času na závěrečné shrnutí učiva, ve výuce pokračovali o přestávkách, a tím docházelo k porušování zásad psychohygieny. I nadále učitelé v řadě hospitovaných hodin podceňovali relaxaci žáků, zejména na druhém stupni. Vedení některých škol nerespektovalo vyhlášku o základní škole, nedodrželo stanovenou minimální délku přestávek, zejména v odpolední výuce, a počet hodin stanovených pro žáky v jednom dni, nebo v jednom sledu (viz dále). Také v sestavení rozvrhů hodin byly porušovány psychohygienické zásady, např. nevhodným zařazením hodin tělesné výchovy bezprostředně po obědě, kumulací naukových předmětů v odpoledních hodinách apod. Úvodní motivací začínala převažující část vyučovacích hodin na prvním stupni, méně na druhém. Průběžná motivace, aktualizace učiva a regionální tematika byly s různou intenzitou zařazovány na obou stupních škol. Zcela výjimečně inspekce zjistila neobjektivní hodnocení ústních nebo písemných výkonů žáků, častěji učitelé opomenuli klasifikaci zdůvodnit. Na obou stupních škol se objevovalo vzájemné hodnocení výkonů žáků, méně jejich sebehodnocení. Ve snaze o kamarádský přístup k žákům mnozí učitelé užívali obecnou formu jazyka, na spisovné vyjadřování byl kladen menší důraz. Komunikace spisovným jazykem činí problémy žákům i některým učitelům, zejména začínajícím. Komunikativní dovednosti žáků učitelé rozvíjeli málo. Slovní projev se zhoršuje, žáci neradi sdělují vlastní názor. Vztahy mezi učiteli a žáky byly naopak ve většině sledovaných hodin velmi dobré. Učitelé při výběru a interpretaci učiva v daném školním roce více reagovali na nové skutečnosti či objevy, někteří využívali informace získané z jiných zdrojů. Používané učebnice na prvním i druhém stupni jsou v některých oborech zastaralé (např. přírodopis, občanská výchova, zeměpis) a potřebují aktualizovat. Snižuje se počet volitelných přírodovědných předmětů, zájmových útvarů i počet žáků zapojených do soutěží, především fyzikálních a chemických, neboť i nadále klesá zájem žáků o matematiku, chemii a fyziku. Ředitelé škol se v menší míře zabývali kontrolou pedagogického procesu. Naopak kontrole provozu, mezd a rozpočtu věnovali zvýšenou pozornost. Pokračuje úbytek žáků ve školách. V souvislosti s tímto jevem se objevují kromě korektních i nekorektní praktiky při získávání žáků z jiných škol a obcí. Přibývají výchovné problémy žáků již od nejnižších ročníků. Pedagogové, nejčastěji začínající učitelé, si s narůstající agresivitou žáků (slovní i fyzickou) často nevědí rady. Závažným problémem, se kterým se potýkají ve většině škol, je kouření žáků. Ve středních školách zpracovávají učitelé pro výuku tematické plány. Často však s nimi nepracují, takže se pak stávají pouze formálními materiály. Někdy vyučující neznají učební osnovy, plány zpracovávají podle využívaných učebnic. Učitelé se na výuku po stránce odborné připravovali pečlivě, didaktická úroveň výuky byla částečně ovlivňována jejich pedagogickým umem, ale hlavně délkou jejich pedagogické praxe. V mnoha školách nebyly dodrženy schválené učební plány a učební osnovy. Nedodržení učebních osnov bylo zjištěno v přírodovědných předmětech, matematice, některých odborných ekonomických předmětech a dějepisu. Při výuce dějepisu je často vynecháváno či neúměrně zkracováno učivo moderních dějin po 2. světové válce. Hodinové dotace výběrových a volitelných předmětů slouží často k posilování hodinových dotací povinných předmětů, v ojedinělých případech však nebyly tyto předměty zařazeny do učebních plánů ani v minimálním rozsahu. Široká a pestrá nabídka předmětů umožňujících profilaci žáků byla zjištěna spíše na gymnáziích, ojediněle na středních odborných školách.

45



Spojování tříd a z toho pramenící nerespektování odlišných učebních osnov nebylo v letošním roce zjištěno. Učitelé opomíjeli v mnoha případech didaktickou analýzu učiva daného učebními osnovami. Důsledkem bylo snížení funkčnosti tematických plánů ve vztahu k zařazování specifického učiva, příp. přizpůsobení rozsahu a obtížnosti učiva danému oboru, zaměření či aktuální situaci z hlediska znalostí a schopností žáků v dané třídě. Někdy byli žáci přetěžováni přemírou zbytečných informací, efektivita výuky u nadanějších a rychlejších žáků byla v některých případech výrazně nižší. Tabulka 23

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Královéhradeckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 1.st.

313

433

120

13

879

ZŠ - 2.st.

261

409

142

5

817

G

66

186

99

2

353

SOŠ

78

313

178

11

580

SOU

49

129

67

5

250

Učiliště

0

4

1

0

5

VOŠ

8

9

7

1

25

SpŠ

146

135

38

5

324

ZUŠ

44

66

19

1

130

PřZ

239

222

67

2

530

ŠkZ

0

2

0

0

2

1204

1908

738

45

3895

ZŠ - 1.st.

35,6%

49,3%

13,7%

1,5%

100,0%

ZŠ - 2.st.

31,9%

50,1%

17,4%

,6%

100,0%

G

18,7%

52,7%

28,0%

,6%

100,0%

SOŠ

13,4%

54,0%

30,7%

1,9%

100,0%

SOU

19,6%

51,6%

26,8%

2,0%

100,0%

,0%

80,0%

20,0%

,0%

100,0%

VOŠ

32,0%

36,0%

28,0%

4,0%

100,0%

SpŠ

45,1%

41,7%

11,7%

1,5%

100,0%

ZUŠ

33,8%

50,8%

14,6%

,8%

100,0%

PřZ

45,1%

41,9%

12,6%

,4%

100,0%

ŠkZ

,0%

100,0%

,0%

,0%

100,0%

30,9%

49,0%

18,9%

1,2%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

Učiliště

Přestože jsou školy většinou dobře vybaveny didaktickou technikou, její využití ve výuce je spíše sporadické. Malá je rovněž názornost výuky, žáci nejsou systematicky vedeni k samostatné práci s informacemi z různých zdrojů a k práci s odbornou literaturou. Psychohygienu učebního procesu často negativně ovlivňovaly pouze pětiminutové přestávky a více než osm vyučovacích hodin v jednom dni. Převládá frontální výuka s řízeným rozhovorem, zařazení aktivizujících metod a forem práce nebylo časté. Podpora skupinového a párového vyučování byla minimální. Žáci se málo zabývali vyhledáváním a zpracováváním informací, formulováním a zobecňováním závěrů. Někteří učitelé opomíjeli cíleně rozvíjet komunikativní dovednosti žáků. Tolerovali jim jednoslovné, nesrozumitelné či nepřesné odpovědi. Ani při referátech po nich nepožadovali delší souvislý slovní projev, žáci je často pouze předčítali Motivace žáků byla většinou založena na zdůrazňování praktických aplikací teoretického učiva, předkládání problémových úkolů, či vlastní snaze žáků uspět u maturitní zkoušky a při přijetí na vyšší typ školy. Pro klasifikaci žáků měli učitelé dostatek podkladů, pouze někteří však do ní zahrnovali i průběžné hodnocení jejich práce v hodinách. Stále převažovalo písemné zkoušení nad ústním prověřováním učiva, které je v řadě škol opomíjeno. 46



Úroveň výuky předmětů nebo jejich skupin (matematika, český jazyk a literatura, cizí jazyky, společenskovědní předměty, přírodovědné předměty, odborné předměty, odborný výcvik) nedoznala oproti školnímu roku 2002/2003 žádných podstatných změn. Deklarovaná organizační struktura nebyla ve školách vždy jednoznačná a nesouhlasila s faktickými vztahy podřízenosti a nadřízenosti zaměstnanců. Chybělo přesnější vymezení kompetencí jednotlivým pracovníkům nebo metodickým orgánům, což bylo někdy příčinou formální nesystematické činnosti, např. neúčinné kontroly plnění učebních osnov. Přetrvávající nízká četnost hospitační činnosti vedoucích pracovníků bez hlubších obecných analýz neumožňovala vždy systematicky sledovat úroveň vlastního výchovněvzdělávacího procesu ve školách. Vedení některých škol se však začalo o vlastní hodnocení výchovně-vzdělávací práce více zajímat. Většinou se však jednalo o dílčí pokusy, účinné systémy sebehodnocení se ve školách zatím nepodařilo vybudovat. Realizace výchovně-vzdělávacích programů ve speciálních školách byla v souladu s deklarovanými cíli vzdělávání. Patrná byla dlouhodobá i bezprostřední příprava učitelů. Ti měli zpracované tematické plány, které však jen v několika školách učitelům sloužily jako funkční pomůcka. Někteří učitelé tyto plány zpracovali podle užívané učebnice, nikoliv pode platných učebních osnov. V případě, že druh či stupeň postižení neumožňovaly plnění učebních osnov v plné míře, byly ve spolupráci s příslušnými speciálně pedagogickými centry zpracovány individuální vzdělávací plány. V tomto školním roce došlo ke zlepšení jejich formální úrovně. IVP již většinou obsahovaly všechny náležitosti požadované směrnicí MŠMT k integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V části škol byly IVP pravidelně vyhodnocovány a v případě potřeby aktualizovány. Výchovně-vzdělávací činnosti byly plánované se zřetelem na zdravotní postižení jednotlivých dětí a žáků. Při výuce stále převažovaly metody frontální výuky, zejména ve třídách složených ze žáků více ročníků. Aktivizující metody a prvky vnitřní diferenciace byly v porovnání s minulým školním rokem užívány častěji, přesto však ještě nejsou některými učiteli zažity. Užívání metod a forem práce úzce souviselo jednak s širokým rozptylem mentálních schopností žáků, jednak s úrovní odborných znalostí učitelů týkajících se práce ve speciálním školství. Mezi jednotlivými školami byly v této oblasti shledány značné rozdíly. Zásady psychohygieny jsou v podstatě dodržovány. Nejčastěji zjištěnými nedostatky bylo překročení počtu hodin výuky v jednom sledu u žáků 1. ročníku a málo četné zařazování relaxačních forem výuky. Výuka byla řízena účelně, pokyny byly zpravidla jasné a přiměřené věku a schopnostem dětí a žáků. Ve zvláštních a speciálních základních školách učitelé rozvíjeli mezipředmětové vztahy a navazovali na životní zkušenosti žáků. Výkony byly hodnoceny s ohledem na specifické schopnosti žáků a jejich individuální dispozice. Hodnocení mělo motivační charakter, bylo prováděno pravidelně a citlivě. V praktické škole a odborném učilišti došlo oproti předchozímu školnímu roku k dílčímu zlepšení ve využívání motivace a hodnocení, přesto stále nejsou obvyklými metodami podněcování aktivity žáků. Příčinou je především chybějící pedagogická způsobilost učitelů odborných předmětů, jejichž funkci velmi často zastávají mistři odborné výchovy. V hodnocení přetrvává známkování, slovní hodnocení se uplatňuje ojediněle. Atmosféra ve třídách byla převážně vstřícná a tolerantní. Mezi žáky a učiteli byly zjevné pozitivní vztahy. Ke vzájemné spolupráci byli žáci vedeni jen výjimečně. Úroveň komunikativních dovedností ve všech stupních škol byla úměrná charakteru a stupni zdravotního postižení. Žáci nebyli v části škol cíleně vedeni k plynulému slovnímu projevu, v hodinách převažoval slovní projev učitelů. Žáci většinou užívali jen jednoslovné odpovědi. Hodin, ve kterých vytvářeli učitelé prostor pro vyjadřování vlastního názoru žáků

47



a věnovali dostatečnou pozornost mluvním aktivitám, je stále nedostatek. Komunikační schopnosti žáků, které významně přispívají k jejich integraci, se tak rozvíjejí jen nepatrně. Příčinou většiny zjištěných nedostatků ve výchovně-vzdělávacím procesu ve speciálních školách stále jsou nepříznivé personální podmínky negativně ovlivněné především značným počtem učitelů bez odborné a pedagogické způsobilosti. Problémem je záškoláctví, rodiče často omlouvají své děti i v případě, že se o jejich nepřítomnosti ve škole dozvídají až od učitelů. Lepší situace je ve školách, kde se podařilo uzavřít dohodu s lékaři, aby nadále onemocnění žáků potvrzovali. Organizování výchovně-vzdělávacího procesu bylo ve většině škol v souladu s příslušnými právními předpisy. Jejich případná porušení byla dílčí, zpravidla zapříčiněná nesprávnou interpretací právního předpisu nebo snahou ředitele vyhovět místním podmínkám. Kontrolní činnost byla prováděna v některých školách všemi vedoucími pracovníky, v některých školách pouze zástupci ředitele, protože se ředitelé škol zabývali jinými oblastmi organizace chodu škol. V hodnocení úrovně vyučovacích hodin docházelo mezi vedením škol a ČŠI ke shodě, pouze v jednom případě bylo hodnocení ředitelkou školy mírnější. Celkově se kontrolní činnost ve školách zlepšila. V základních uměleckých školách bylo sledováno vzdělávání v hudebním, výtvarném a tanečním oboru. Vzdělávací výsledky většiny ZUŠ příznivě ovlivnily úpravy učebních plánů výtvarného i tanečního oboru. Naproti tomu zastaralost a absence učebních osnov pro některé vyučované specializace v hudebním oboru velmi citelně paralyzují aplikaci moderních výukových programů. Ve srovnání s minulým školním rokem došlo k částečnému zlepšení v zabezpečení i realizaci výuky komorní, souborové a orchestrální hry. Ve všech kontrolovaných školách bylo zjištěno nedodržování učebních plánů ve výuce souborové nebo komorní hry a krácení hodin (na 0,5 hodiny při čerpání celé dotace) zejména při výuce hry na zobcovou flétnu a dechové nástroje. Stále častěji se ve školách vyskytuje také nevyváženost vyučovaných hodin v jednotlivých dnech pracovního týdne. Zejména u ředitelů a zástupců se projevuje tendence soustřeďovat nabídku výuky do čtyř a v ojedinělých případech do tří pracovních dnů. Na velmi dobré úrovni je vzdělávání ve hře na klasické klávesové a smyčcové nástroje. Nepříznivá situace je ve výuce hry na bicí nástroje a kytaru. Ve většině případů je vzdělávání v odděleních bicích nástrojů omezeno pouze na tzv. hru na soupravu. Nejtíživější situace je při výuce hry na elektronické klávesové nástroje. V řídící práci ředitelů a zástupců nadále přetrvává tendence upřednostňování kontrolní činnosti veřejných vystoupení. Pravidelná pedagogická práce je sledována většinou okrajově. Podklady pro periodická hodnocení pedagogů získávají ředitelé nově vznikající formou kontroly – tzv. monitoringem. Klasická hospitační činnost je ve většině škol realizována v omezené míře. Analýza, hodnocení a přijímání opatření jsou prováděny, ale jejich účinnost je mnohdy nízká a svědčí o formálnosti těchto činností. Podceňování významu kontroly tak negativně ovlivňuje nejen informace o práci školy, ale ve školní roce 2003/2004 do značné míry zamlžila i věrohodnost úspěchů některých škol v celostátní soutěži hudebních oborů ZUŠ. Znova se vyskytly i případy chybně zařazených žáků do celostátních soutěží hudebních oborů vyhlášených MŠMT. Ve školním roce 2003/2004 pokračoval v navštívených mateřských školách trend nového způsobu plánování podle požadavků Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Plánování mělo převážně velmi dobrou úroveň, ale přenos do vlastní výchovně-vzdělávací práce nebyl ještě vždy důsledně uplatňován. Úroveň předškolního vzdělávání se v jednotlivých mateřských školách i výrazněji lišila. Byla závislá na několika faktorech: schopnosti učitelek přizpůsobit se novým metodám a formám práce (jak učitelky

48



pochopily zásadní principy a rozdíly od předchozích forem a metod práce předškolního vzdělávání), na odborném vedení, dalším vzdělávání učitelek, jejich tvořivosti a fantazii. Opakovaně bylo potvrzeno, že obnova a doplňování učebních pomůcek a zahradního vybavení probíhá pouze v některých školách a závisí na finančních možnostech a zájmu jednotlivých obcí o předškolní výchovu a vzdělávání. Speciální třídy zřízené při běžných mateřských školách nebyly v daném školním roce cíleně sledovány ani hodnoceny. Zájmové vzdělávání ve školských zařízeních vycházelo především z aktuálních podmínek domů dětí a mládeže pro zájmovou činnost. Nabídka navazovala na již vytvořené tradice a vhodně doplňovala aktivity na místním trhu volného času. Oslovovala zejména školní děti do 15 let a převažovala v ní pravidelná činnost v zájmových útvarech. Základní vymezení práv a povinností dětí jsou ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy Královéhradeckého kraje rozpracována ve vnitřních řádech. Jejich prezentace je přizpůsobena věku a mentální úrovni dětí. V některých zařízeních však vnitřní řád v kapitolách, které se vztahují k právům a povinnostem dětí a k opatřením ve výchově, práva dětí omezuje a v podstatě i porušuje. Jedná se například o právo na zajištění plného přímého zaopatření, do kterého je zahrnuto i kapesné, rozvíjení tělesných a duševních schopností, cítění a sociálních dovedností, udržování kontaktu s osobami odpovědnými za výchovu za podmínek stanovených zákonem o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, právo opustit samostatně se souhlasem pedagogického pracovníka zařízení za účelem vycházky, pokud se jedná o dítě starší 7 let apod. Povinná dokumentace průkazně zachycuje průběh vzdělávací a výchovné činnosti zařízení v daném období. Jednoznačnost dokumentů někdy snižuje nejednotná nebo nepřesně použitá terminologie. Osobní spisy dětí byly úplné, obsahově a věcně ucelené. Chronologické řazení zajišťuje jejich přehlednost a umožňuje operativně získávat informace o dětech. Roční plány výchovně-vzdělávací činnosti tvořily ucelený dokument, který zahrnoval všechny oblasti vzdělávací a výchovné činnosti. Úkoly pro školní rok byly zadány adresně a cíle stanoveny reálně. Týdenní programy výchovně-vzdělávací činnosti byly prokazatelně sestavovány za přispění dětí, byly přehledné, konkrétní a srozumitelné. V některých zařízeních byly veškeré činnosti v průběhu inspekcí režimové a řízené, prostor pro osobní volno dětí nebyl vůbec vytvořen. Děti byly neustále pohromadě, společně chodily na vycházky, společně se ve stanoveném čase připravovaly na vyučování. Informační systém vůči dětem i osobám odpovědným za výchovu byl v kontrolovaném období prokazatelně zajištěn. Děti byly o plánovaných činnostech primárně informovány při sestavování a tvorbě týdenních programů činnosti a denně ústně vychovateli.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky v základních školách jsou z hlediska kvalifikovanosti učitelů vcelku příznivé. V některých lokalitách se na ZŠ zvyšuje počet vysokoškolsky vzdělaných učitelů, kteří nesplňují podmínky pedagogické způsobilosti pro výuku na základní škole. Ředitelé škol i nadále s obtížemi získávají učitele s aprobacemi anglický jazyk či tělesná výchova. V malých školách v několika případech inspekce zjistila, že nikdo z učitelů nebyl pověřen funkcí výchovného poradce. Nikomu nebyla ani snížena míra vyučovací povinnosti a úkoly výchovného poradenství ředitelé rozdělili mezi více pracovníků. Výchovní poradci mnohdy neabsolvovali kvalifikační studium. Kvalifikovanost učitelů je stále nejlepší v gymnáziích, horší situace je v SOŠ a zejména v SOU, zvláště ve výuce cizích jazyků a některých odborných předmětů. Ne vždy je plně využívána aprobace jednotlivých učitelů. Trvalým negativem ve speciálních školách je nedostatek učitelů s odbornou a pedagogickou způsobilostí. Nově nastupující speciální

49



pedagogové nestačí nahrazovat učitele, kteří odcházejí do důchodu. V některých základních uměleckých školách byl zaznamenán nárůst počtu kvalifikovaných učitelů. Jde však většinou o učitele, kteří mají uzavřený souběžný pracovní poměr ve více školách. Graf 8

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Královéhradeckém kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace



120,0 100,0

97,7

100,0 82,5

74,1

80,0

88,0

79,2 63,2

36,8

40,0

25,9

40,0

39,2

20,8

17,5

20,0

60,8

60,0

60,0

12,0

2,3

0,0

Š M

ZU Š

Š Sp

U či liš tě

SO U

SO Š

G

-2 .s t. ZŠ

ZŠ

-1

.s t.

0,0


V zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy většina pedagogických pracovníků stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti splňuje, u některých nebyla zjištěna a doložena psychologickým vyšetřením psychická způsobilost pro výkon pedagogické praxe. Odborným pracovníkem ve vztahu k výchovně-vzdělávacímu procesu byl v některých zařízeních kromě sociální pracovnice i psycholog. Jejich činnost byla promyšlená a měla dobrou úroveň. V plánování lidských zdrojů reagovali ředitelé na zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy i na vyhlášku, kterou se upravují podrobnosti těchto činností ve školských zařízeních v souvislosti s transformací dětských výchovných ústavů na dětské domovy se školou. Příznivou okolností je, že učitelé i vychovatelé mají osobnostní předpoklady pro práci s danou klientelou, mají přirozenou autoritu a mnozí z nich se snaží doplnit si kvalifikaci dálkovým studiem. Materiálně-technické podmínky jednotlivých základních škol jsou značně rozdílné, zpravidla lepší ve velkých městských školách. V některých školách bylo zjištěno, že učitelé dostatečně nevyužívali možnosti materiálního zázemí a ředitelé škol tuto oblast důsledně nekontrolovali. Žáci zpravidla měli k dispozici potřebné učebnice, často však značně opotřebované. Pro výuku výchovných předmětů neměli v některých školách dostatek výtisků (sady učebnic učitelé přinášeli do hodin), nebo učebnice zcela chyběly. Ve středních školách zastarává fond pomůcek, ojediněle se zlepšují podmínky při výuce některých odborných předmětů. Doporučené učebnice si kupují hlavně žáci v gymnáziích, stav v SOŠ a SOU je horší. Často jsou využívány i učebnice zastaralé, zejména v odborných předmětech. Některé speciální školy jsou nově a moderně vybaveny, v řadě škol se však materiální vybavenost nemění, učební pomůcky jsou zastaralé, opotřebované nebo chybí. Zvyšuje se počet tříd vybavených polohovacím a výškově nastavitelným nábytkem. Zlepšuje se i vybavenost speciálních škol výpočetní technikou.

50



Vybavení prostor užívaných pro realizaci výchovně-vzdělávacího procesu v zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy v podstatě odpovídalo vykonávaným činnostem. Vybavení některých zařízení odpovídalo rodinnému typu, v několika ústavech byly v závislosti na finančních možnostech upravovány interiéry tak, aby mohl být realizován výchovně-vzdělávací program v souladu s právními předpisy. Místnosti byly vybaveny starým opotřebovaným nábytkem, v ložnicích zcela chyběly pracovní stoly s židlemi a místním osvětlením. Společné koupelny a toalety v některých zařízeních neposkytovaly dětem potřebnou intimitu. Tabulka 24

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Královéhradeckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 1.st.

313

435

126

13

887

ZŠ - 2.st.

261

417

154

5

837

G

66

186

99

2

353

SOŠ

78

313

178

11

580

SOU

49

129

67

5

250

Učiliště

0

4

1

0

5

VOŠ

8

9

7

1

25

SpŠ

146

135

38

5

324

ZUŠ

44

66

19

1

130

PřZ

4

2

0

0

6

ŠkZ

6

21

9

0

36

975

1717

698

43

3433

ZŠ - 1.st.

35,3%

49,0%

14,2%

1,5%

100,0%

ZŠ - 2.st.

31,2%

49,8%

18,4%

,6%

100,0%

G

18,7%

52,7%

28,0%

,6%

100,0%

SOŠ

13,4%

54,0%

30,7%

1,9%

100,0%

SOU

19,6%

51,6%

26,8%

2,0%

100,0%

,0%

80,0%

20,0%

,0%

100,0%

VOŠ

32,0%

36,0%

28,0%

4,0%

100,0%

SpŠ

45,1%

41,7%

11,7%

1,5%

100,0%

ZUŠ

33,8%

50,8%

14,6%

,8%

100,0%

PřZ

66,7%

33,3%

,0%

,0%

100,0%

ŠkZ

16,7%

58,3%

25,0%

,0%

100,0%

28,4%

50,0%

20,3%

1,3%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

Učiliště

Zásadním problémem v zařízeních bez vlastní jídelny je skutečnost, že stravování musí být zajištěno ve školních jídelnách jiných škol a děti společně s vychovateli na každé jídlo docházejí. Stravu jim jídelny poskytují na základě smlouvy v přesně stanovených hodinách, takže mimoškolní činnost se může konat pouze v krátkých přestávkách mezi stálými přechody na stravu a zpět. V době prázdnin komplikuje stravování dětí fakt, že školní jídelny mají omezený provoz, takže děti z dětského domova se často musejí stravovat v soukromých veřejných jídelnách města. Učebny byly většinou standardně vybavené, školní nábytek je podle finančních možností postupně obnovován. V části zařízení nebyla věnována náležitá pozornost úpravě prostředí ve kterém děti žijí a učí se z hlediska estetiky a pedagogické podnětnosti. Vybavenost učebnicemi a školními pomůckami umožňovala realizovat vzdělávací programy v plném rozsahu. Výjimkou byla zvláštní škola, která neměla pro výuku pracovního vyučování žádnou dílnu, takže nemohly být plněny učební osnovy tohoto předmětu.

51



Poznatky z kontrol V Královéhradeckém inspektorátu byly výsledky provedených kontrol zpracovány ve 216 protokolech, z toho bylo 74 ze samostatných kontrol. Celkem 152 protokolů (70,4 %) obsahuje 449 zjištěných porušení právních předpisů. Podle dalších 64 protokolů (29,6 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 254 bodů protokolů. Z nich 44,9 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a v mateřských školách. Dále se častěji vyskytovalo narušování denního režimu (10,2 %) zejména v základních školách. Za závažné je nutné považovat i 22 porušení právních předpisů, které zjistili specialisté na otázky BOZP a PO při kontrolách v základních, středních a mateřských školách a také ve školských zařízeních. Při veřejnosprávní kontrole bylo zjištěno 133 porušení právních předpisů. Nejvíce z nich bylo zapříčiněno nedodržením věcnosti a úplnosti při vystavování platebních výměrů (18 %) a chybami v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (16,5 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 480,5 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 261 339,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 182 229,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu byly předány k řízení 4 případy.

10 Pardubický kraj Celkové počty inspekcí a hospitací zaměřených na sledování průběhu a podmínek vzdělávání a jejich rozložení v jednotlivých druzích škol v Pardubickém kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 25

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Pardubickém kraji ve školním roce 2003/2004






-

-

991

27,2

-

-

910

21,7

22 242 314 10 234 71 801 3595

5,1 8,3 4,8 0,3 8,8 5,0 18,0 100,0

1 9 6 1 8 3 66 5 148

0,7 6,1 4,1 0,7 5,4 2,0 44,5 3,4 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání V základních školách má jednoznačně dominantní postavení vzdělávací program Základní škola. V některých případech však školy neakceptují plně jeho nařízené úpravy a dodatky při rozdělení učiva do jednotlivých ročníků nebo při výuce rozšiřujícího učiva. Jiné 52



vzdělávací programy jsou uplatňovány ojediněle. Navštívené školy vesměs rozšířily učební plány o 2 hodiny ve smyslu rozvojového programu „Rozšíření učebních plánů vzdělávacích programů pro základní vzdělávání o 2 vyučovací hodiny“. V organizaci činnosti probíhá pozitivní změna zejména u ředitelů škol, kteří se vzdělávají ve školském managementu. Téměř všichni učitelé zpracovávají roční časovětematické plány učiva, které však bývají formální – nepracuje se s nimi, chybí provázanost mezi jednotlivými předměty a ročníky. Učitelé nadále vycházejí převážně z obsahu používaných učebnic, což vede k porušování učebních osnov. Výchovně-vzdělávací práce na 1. stupni má stále vyšší úroveň než na 2. stupni, kde přetrvává tradiční preferování paměťového zvládnutí objemu učiva. Ve výuce není obvyklé, aby žáci v běžných vyučovacích hodinách o své práci diskutovali, případně i prezentovali a obhajovali její výsledky. Rozsah aktivního projevu připadající na jednoho žáka je většinou malý. Zlepšuje se orientace pedagogů v problematice práce se žáky s vývojovými poruchami učení a chování. Inspekční činnost potvrzuje, že výuka pedagogů, kteří se dále vzdělávají, bývá poutavější a pro žáky přínosnější. Tito učitelé častěji využívají efektivnější metody učení, sledují vytyčené cíle v návaznosti na znalosti a dovednosti žáků. Zejména na 1. stupni a hlavně tam, kde vyučující zařazují pestré metody a formy práce, je psychohygiena nenásilně a spontánně dodržována. Ve většině škol je zabezpečován pitný režim alespoň na 1. stupni, někdy však formou nabídky méně vhodných nápojů z komerčně zabudovaných automatů. Pozitivní je, že žáci už mohou v některých školách doplňovat tekutiny i při vyučování, stejně jako volně odcházet na toaletu podle potřeby. Zvyšuje se počet škol, v nichž jednu z přestávek tráví žáci pohybově venku nebo v tělocvičně. Naopak klesá počet škol, v nichž délka přestávek neodpovídá vyhlášce. Školy, které mají udělenu výjimku a plánují pětiminutové přestávky však většině nedodržují stanovenou podmínku – v průběhu hodin co nejčastěji zařazovat relaxační aktivity. Sebereflexe a vzájemné hodnocení stále nejsou obvyklé, někteří učitelé málo využívají povzbuzování a ocenění pokroku žáků. Zvláště na 2. stupni převažuje hodnocení známkou, někdy bez jejího zdůvodnění. Častá absence zhodnocení práce třídy i jednotlivých žáků negativně ovlivňuje zájem žáků o další výuku. Pravidla chování a jednání vycházejí převážně od učitelů - autorit, žáci se nepodílejí na jejich tvoření. Často jim proto chybí vnitřní motivace k zodpovědnosti ve vlastní činnosti. Z hodnocení výchovně-vzdělávací práce vyplývá snaha většiny pedagogů vytvářet pro žáky nestresující prostředí. Přesto dříve zjištěné nedostatky většinou přetrvávají. V českém jazyce stále vyučující kladou důraz spíše na mluvnické učivo, menší pozornost věnují práci s uměleckým textem, slohovým cvičením, snižuje se jazyková kultura projevu žáků i učitelů. Výuka cizích jazyků se jen postupně orientuje na rozvoj komunikačních dovedností pro praxi. V dějepisu je věnováno málo pozornosti období po roce 1945. V přírodovědných předmětech učitelé využívají motivační možnosti z reálného života, reálnou experimentální činnost žáků však často nahrazují vlastní demonstrací pokusů nebo jejich videoprojekcí. Přetrvává stav, že nezanedbatelnou část hodin především předmětů s výchovným zaměřením vyučují učitelé bez odborné nebo i pedagogické způsobilosti. Předměty rodinná a občanská výchova bývají některými učiteli orientovány nevhodně na znalostní složku výuky. Všechny navštívené střední školy vyučovaly studijní a učební obory v souladu s rozhodnutím o zařazení do sítě škol a podle platných učebních dokumentů. Ve středních odborných školách a středních odborných učilištích bylo občas zjištěno překročení stanoveného celkového počtu týdenních vyučovacích hodin, popř. nedodržení předepsaného celkového počtu hodin u některých předmětů pro celou dobu studia. Nedodržení povolených úprav učebních osnov některých všeobecně vzdělávacích předmětů mělo za následek

53



nezařazení povinných tematických celků do výuky. Rozsah nabídky nepovinných předmětů byl omezen. Ve většině vyučovacích hodin přetrvávalo neefektivní diktování učiva. Kromě benevolentního přístupu některých vyučujících k využití učebnic je příčinou tohoto stavu i nedostatek vhodných učebnic některých odborných předmětů. I nadále byla velká část výuky ve sledovaných předmětech zaměřena na paměťové zvládnutí učiva, dominovala frontální výuka nevyžadující aktivní činnosti žáků. Komunikativní dovednosti žáků nebyly systematicky rozvíjeny, ve velké míře se začíná projevovat užívání nespisovné češtiny u žáků, ale i u některých pedagogů, a to převážně ve středních odborných učilištích. Aktivní spolupráce škol se státními i soukromými firmami a zvyšující se počet odborných prezentací firem přímo ve školách pozitivně ovlivňuje odbornou úroveň učitelů i žáků. Některé školy začínají postupně budovat autoevaluační systém, zjištěné údaje srovnávají s požadavky navazujících škol, s požadavky budoucích zaměstnavatelů žáků a profesních svazů, s výsledky jiných škol stejného typu atd. Tabulka 26

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Pardubickém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


Druh školy

Celkem

Celkem

nevyhovující

337

480

158

10

0

985

173

440

246

37

2

898

4

10

6

2

0

22

SOŠ

54

149

32

2

2

239

SOU

35

186

87

6

0

314

4

4

2

0

0

10

47

141

26

13

1

228

Učiliště ZUŠ

12

44

14

0

0

70

PřZ

275

403

92

7

1

778

941

1857

663

77

6

3544

ZŠ - 1.st.

34,2%

48,7%

16,0%

1,0%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

19,3%

49,0%

27,4%

4,1%

,2%

100,0%

G

18,2%

45,5%

27,3%

9,1%

,0%

100,0%

SOŠ

22,6%

62,3%

13,4%

,8%

,8%

100,0%

SOU

11,1%

59,2%

27,7%

1,9%

,0%

100,0%

Učiliště

40,0%

40,0%

20,0%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

20,6%

61,8%

11,4%

5,7%

,4%

100,0%

ZUŠ

17,1%

62,9%

20,0%

,0%

,0%

100,0%

PřZ

35,3%

51,8%

11,8%

,9%

,1%

100,0%

26,6%

52,4%

18,7%

2,2%

,2%

100,0%

Celkem

Řádková %

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 2.st.

SpŠ

Druh školy

velmi dobrý

ZŠ - 1.st. G

N (četnost)

vynikající

Ve všech speciálních školách byli žáci vyučováni dle platných vzdělávacích programů, schválených MŠMT. Výchovně-vzdělávací proces žáků s kombinovaným postižením byl většinou veden podle zpracovaných individuálních vzdělávacích plánů. Jejich obsah zpravidla odpovídal osobním možnostem, schopnostem a dovednostem žáků nebo dětí ve speciálních mateřských školách. Úsilí učitelů o pozitivní a motivující výukové prostředí korespondovalo s celkovou úrovní organizace vyučovacích hodin. Výraznější motivační prvky byly více zaznamenávány v nižších ročnících speciálních škol a zejména ve škole při nemocnici. V hodnocení žáků převládaly tradiční formy v souladu s platným klasifikačním řádem. Slovní hodnocení bylo využito jen ojediněle. Hodnocení interakce a vzájemné komunikace žáků a učitelů bylo značně nesourodé, od vynikajícího až k pouze vyhovujícímu. Naplňovat psychohygienické zásady se učitelům zpravidla dařilo na základě vhodné organizace školní

54



práce. Problémy s nedodržením délky vyučovací hodiny na úkor relaxace žáků a jejich přípravy na další výuku jsou konstatovány každoročně. Většina učitelů svým působením vedla žáky k rozvoji komunikativních dovedností a slovní zásoby, přesto bylo v některých případech v souvislosti s hloubkou jejich postižení dosaženo jen malého efektu. Vyučovací metody a formy práce ve větší části sledovaných hodin odpovídaly specifickým potřebám žáků a dětí se zdravotním postižením nebo nemocí. Převažovaly případy efektivní organizace vyučovacích hodin se střídáním vhodných speciálních forem a metod práce. Méně úspěšný průběh vzdělávání byl shledán v menší míře, zpravidla ve vyšších ročnících zvláštních škol. Sledované hodiny byly hodnoceny v celém rozsahu hodnotící škály - od vynikající výuky až výjimečně po vyučovací hodiny nevyhovující. Nízkou kvalitu vzdělávání a výchovy bezprostředně ovlivnily nedostatky v práci pedagogů, chybějící erudovanost, kázeňské problémy některých žáků a jejich nezájem o školní práci. Všechny sledované mateřské školy již pracovaly dle přijatého vlastního školního vzdělávacího programu (ŠVP) zpracovaného dle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání. Nebyl zaznamenán nárůst MŠ uplatňujících alternativní programy nebo jejich prvky, jedna MŠ opustila program Kurikula podpory zdraví v mateřských školách. Koncepční záměry vzdělávání byly většinou pojaty obecně, nepřesnosti vyplývaly především ve stanovení specifických cílů se zřetelem k očekávaným kompetencím. Efektivní a promyšlený vzdělávací program mělo jen nízké procento MŠ. Problémem byla rovněž kontrola naplňování školního vzdělávacího programu. Vnitřní hodnotící a evaluační procesy jsou na různé úrovni teoreticky zpracovány, využití v praxi je spíše formální. Motivace byla vždy součástí výchově-vzdělávací činnosti se záměrem uvedení do tématu, podněcovala dětskou zvídavost a zájem o činnost, lze však i konstatovat menší využívání přirozené vnitřní motivace dětí. V řízených činnostech převažovaly podněty smyslové s využitím stimulujícího materiálu. Hodnocení projevů dětí bylo většinou pozitivní, při řešení konfliktů převládá vysvětlování. Přínosem je postupné vytváření pravidel chování a jednání ve třídě za spolupodílení dětí, které se začíná objevovat v některých zařízeních. Hodnocení dosažených výsledků ve vývoji dětí bylo prováděno spolu se zjišťováním úrovně rozumových poznatků a dovedností, opomíjeny byly osobnostní vlastnosti, stanovení příčin jednání a chování. U dětí s OŠD nebo integrovaných byly téměř vždy vypracovány individuální plány, zlepšila se kvalita vyhodnocení stanovených záměrů. Byla zaznamenána klesající úroveň tělesných, hudebních a literárních činností. Jsou vřazovány jako kompenzace do integrované činnosti. Pozitivem bylo zařazování rozmanitých technik při výtvarně-pracovních činnostech s nápaditými výsledky. Nebyly opomíjeny základní manipulační dovednosti. Pracovní činnosti byly občas zařazovány na úkor výtvarných. V rozvoji grafomotoriky byla pravidelně plánována uvolňovací cvičení, místy však chyběl systém, dodržování pedagogických zásad a posloupnost Interakce a komunikace byla hodnocena téměř vždy velmi dobře, dětem byl nechán odpovídající prostor pro komunikaci, vzájemná komunikace dítě - učitelka byla vyvážená. Pravidelná a systematická je péče o správný vývoj řeči. Problémem nadále zůstávají metody řízených rozhovorů, besedy, popis.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání na základních školách jsou složité především na vesnicích a v malých městech. Nedaří se zajistit dostatek kvalifikovaných učitelů jazyků. Z důvodu nezájmu se v řadě škol přestává vyučovat německý jazyk. Rovněž ve středních školách se prohlubují problémy s personálním zabezpečením výuky odborných předmětů a odborného výcviku kvalifikovanými pedagogickými pracovníky. Přesto inspekce zatím 55



neshledala v těchto předmětech zásadní zhoršení průběhu a výsledků vzdělávání, jehož příčinou by byl uvedený stav. Graf 9

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Pardubickém kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace


100,0

100,0 77,3

80,0

70,0

67,4

72,4

66,1

60,4

60,0

39,6

33,9

40,0

32,6

30,0

60,0

53,8 46,2

40,0 27,6

22,7

20,0

Š ZU

Š Sp

U či liš tě

SO U

SO Š

G

.s t. ZŠ

-2

.s t. -1 ZŠ

Š

0,0

0,0

M


120,0


Ve speciálních a mateřských školách se tyto personální problémy neprojevují, naopak ve speciálních školách je patrné mírné zlepšení. Někteří učitelé si dálkovým studiem doplňují potřebnou způsobilost k výuce ve speciálním školství. V mateřských školách zůstává nadále vysoká odborná a pedagogická způsobilost učitelek. Pouze v menších venkovských školách stále častěji pracují s dětmi nekvalifikované pracovnice, z jejichž pracovního zařazení nevyplývá odpovědnost za bezpečnost dětí i kvalitu výchovně-vzdělávací činnosti. Další vzdělávání pedagogických pracovníků je většinou vedením škol podporováno, preferováno je zvyšování počítačové gramotnosti a prohlubování i rozšiřování znalostí cizích jazyků. Školy vzdálené od center a malotřídní školy mají s vytvořením podmínek pro vzdělávání učitelů problémy (špatné spojení, nemá kdo zastupovat apod.). Materiálně-technické podmínky základních škol se pozvolna vylepšují. Učitelé se zdokonalují v ovládání výpočetní techniky a v jejím zařazování do výuky. Stále však existují školy, kde se zvláště mladší žáci k počítačům v rámci výuky nedostanou. Většina malých škol je velmi dobře materiálně-technicky vybavena, obecní úřady usilují o jejich udržení. U větších škol je častěji zjišťováno zastaralé vybavení kabinetů a nadměrné opotřebení pomůcek. Obecným jevem je opožďování obnovy fondu učebnic. Rovněž ve středních školách byla obnova učebních pomůcek v kontrolovaných školách minimální, školy nemají dostatek finančních prostředků na širší modernizaci, lepší situace byla pozorována ve školách provozujících hospodářskou činnost. V materiálních podmínkách mateřských škol převažuje velmi dobrá úroveň ve vnitřním vybavení, zlepšuje se i technické vybavení. MŠ disponují rovněž značným množstvím kvalitní odborné pedagogické literatury, v některých zařízeních však sporadicky využívané v praxi.

56


Tabulka 27


Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Pardubickém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


Druh školy

Celkem

pouze vyhovující

nevyhovující

Celkem

195

562

219

14

1

991

125

449

279

40

8

901

1

8

11

1

1

22

SOŠ

52

126

62

2

0

242

SOU

36

117

131

27

2

313

3

3

3

1

0

10

SpŠ

17

143

50

17

1

228

ZUŠ

1

40

20

9

0

70

PřZ

2

7

4

0

0

13

432

1455

779

111

13

2790

ZŠ - 1.st.

19,7%

56,7%

22,1%

1,4%

,1%

100,0%

ZŠ - 2.st.

13,9%

49,8%

31,0%

4,4%

,9%

100,0%

4,5%

36,4%

50,0%

4,5%

4,5%

100,0%

SOŠ

21,5%

52,1%

25,6%

,8%

,0%

100,0%

SOU

11,5%

37,4%

41,9%

8,6%

,6%

100,0%

Učiliště

30,0%

30,0%

30,0%

10,0%

,0%

100,0%

SpŠ

7,5%

62,7%

21,9%

7,5%

,4%

100,0%

ZUŠ

1,4%

57,1%

28,6%

12,9%

,0%

100,0%

PřZ

15,4%

53,8%

30,8%

,0%

,0%

100,0%

15,5%

52,2%

27,9%

4,0%

,5%

100,0%

Učiliště

G

Řádková %

průměrný

ZŠ - 2.st.

Celkem

Druh školy

velmi dobrý

ZŠ - 1.st. G

N (četnost)

vynikající

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Pardubického kraje ve 180 protokolech, z toho bylo 50 ze samostatných kontrol. Ve 111 protokolech je zaznamenáno 273 zjištěných porušení právních předpisů, podle 38,3 % protokolů nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 108 bodů protokolů. Z nich 29,2 % (v porovnání s ostatními kraji jde o nejnižší hodnotu) prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce problémů z tohoto hlediska bylo v základních školách. Dále se pouze v základních školách vyskytovalo nedodržení učebních osnov (13 %). Jiná porušení právních předpisů, která jsou v ostatních regionech zjišťována častěji, se v Pardubickém kraji v jednotlivých druzích škol nekumulují a vyskytují se ojediněle. Podstatně více nedostatků však bylo zjištěno při kontrolách dodržování pravidel BOZP a PO – protokoly obsahují 28 záznamů o porušení právních předpisů a provozu školních jídelen, z toho 25 případů v základních školách. Ze 112 porušení právních předpisů zjištěných veřejnosprávní kontrolou vyplývá, že nejčastěji docházelo k nedodržování ustanovení o zařazování zaměstnanců do platových tříd a stupňů (41,1 %), zvláště v základních a mateřských školách, a k nedodržení věcnosti a úplnosti při vystavování platebních výměrů (19,6 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 491,2 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 188 703,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 293 713,- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 21 případů.

57



11 Kraj Vysočina Celkové počty inspekcí a hospitací zaměřených na sledování průběhu a podmínek vzdělávání a jejich rozložení v jednotlivých druzích škol v kraji Vysočina dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 28

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v kraji Vysočina ve školním roce 2003/2004




-

-


12 8 8 1 3 8 51 8 141

8,5 4,3 5,7 0,7 2,1 5,7 36,1 5,7 100,0


27,4 17,2

284 211 267 42 137 374 2374

12,0 8,9 11,2 1,8 5,8 15,7 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Dominujícím realizovaným vzdělávacím programem nadále zůstává Základní škola. V malém počtu neúplných základních škol je využíván vzdělávací program Obecná škola, často i zde dochází od prvního ročníku k přechodu na vzdělávací program Základní škola. Výuka je ve stále větším počtu škol vhodně doplňována projektovým vyučováním. Pedagogičtí pracovníci vytvářejí projekty vlastní, zapojují se do projektů regionálních, celorepublikových i mezinárodních v rámci vzdělávacího programu Evropské unie SOCRATES. Převažují projekty zaměřené na výchovu ke zdravému životnímu stylu, enviromentální výchovu a rozvoj komunikativních dovedností v cizích jazycích. V porovnání s předcházejícími školními roky se nezměnil počet škol nabízejících rozšířené vyučování jazyků, matematiky a přírodovědných předmětů, výtvarné výchovy, tělesné výchovy i informatiky a výpočetní techniky. Celkový týdenní počet vyučovacích hodin v 8. a 9. ročníku se v daném školním roce zvýšil o jednu vyučovací hodinu. Disponibilní časovou dotaci ředitelé škol využili převážně k zvýšení hodinové dotace některých povinných a volitelných předmětů. Pouze v části navštívených hodin učitelé dostatečně sledovali rozvoj žádoucích kompetencí, uplatňovali aktivizační metody podporující činnostní učení. Obsah výuky v některých případech přinesl nárůst zátěže žáků způsobený zvyšováním poznatkové části učiva. Učební plány většina škol plní. Přetrvávají však dílčí nedostatky při plnění učebních osnov, zejména při výuce dějepisu (absence výuky nejnovějších dějin). V rámci primární prevence sociálně patologických jevů mnoho škol nabízí široké spektrum volnočasových aktivit. Při perspektivním plánování stále část pedagogických pracovníků vychází z obsahu používaných učebnic a v plné míře nerespektuje osnovy zvoleného vzdělávacího programu. V bezprostřední přípravě někteří vyučující preferují spíše obsahovou složku před volbou metod a forem práce zaměřených na aktivní učení. Převažující část učitelů zohledňuje patřičnou návaznost učiva, jeho vhodnost a přiměřenost k aktuálnímu stavu tříd i konkretizaci cílů vyučovacích hodin. 58



Organizace podstatné části navštívených hodin měla velmi dobrou úroveň. Na prvním stupni základních škol jsou velmi často využívány aktivizační metody. Ve sledovaných hodinách druhého stupně však stále převládají frontální vyučovací metody. V průběhu výchovně vzdělávacího procesu nedochází k žádoucí diferenciaci zadávaných úkolů směrem k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami ani k žákům talentovaným. Funkci přirozené relaxace velmi často sehrává střídání jednotlivých činností ve výuce, zařazování reálných relaxačních aktivit se objevuje častěji na prvním stupni, na druhém stupni spíše ojediněle. Z motivačních metod je důsledněji využívána motivace průběžná (povzbuzující pochvala, zkušenosti žáků apod.), v mnoha vyučovacích hodinách však chybí promyšlená vstupní motivace. V hodnocení žáků převládají ústní formy klasifikace, velmi často bez řádného zdůvodnění, zřídka pedagogičtí pracovníci volí další možné způsoby hodnocení. Jen výjimečně je využíváno vzájemného hodnocení a sebehodnocení žáků. V závěru většiny navštívených hodin chybí zhodnocení jejich průběhu, žákovských aktivit a splnění vytýčených cílů. Interakce a komunikace probíhá převážně v klidné atmosféře založené na toleranci, vzájemném respektování a dodržování stanovených pravidel. Za pozitivní jevy v současném základním školství lze považovat četnější realizaci různých projektů a nárůst nabídky zájmových aktivit. Jen pozvolna je nahrazován frontální způsob výuky s využitím transmisivních metod a forem práce metodami podporujícími tvorbu žádoucích žákovských kompetencí. V průběhu výchovně vzdělávacího procesu učitelé plně nedoceňují význam relaxačních aktivit a promyšlené vstupní motivace. Poznatky z hospitační činnosti uskutečněné ve školním roce 2003/2004 opět potvrzují skutečnosti uvedené ve dvou posledních výročních zprávách. V průběhu výuky českého jazyka není kladen dostatečný důraz na rozvoj komunikativních dovedností, často je opomíjen zejména mluvený projev, a není vždy důsledně propojováno mluvnické učivo se slohovým výcvikem a literární výchovou. V současné době se neustále zvyšuje zájem o výuku anglického jazyka na úkor jazyka německého. Tomuto zájmu však neodpovídají možnosti škol zabezpečit výuku tohoto jazyka odborně a pedagogicky způsobilými vyučujícími. Odborná a věcná stránka výuky byla ve většině navštívených hodin zabezpečena na velmi dobré úrovni. Nekvalifikovaní a zčásti i kvalifikovaní učitelé stále věnují malou pozornost potřebnému rozvoji schopnosti žáků dorozumět se v cizím jazyce. Při výuce matematiky převažuje důraz na utvrzování znalostí na úkor využívání získaných dovedností při řešení praktických situací. Převažujícími pracovními metodami stále zůstávají frontální činnosti doplňované samostatnými aktivitami žáků. Zcela výjimečně směřují formy výuky k rozvoji dovedností žáků pracovat týmově. Při vyučování společenskovědních a přírodovědných předmětů jsou neustále upřednostňovány faktografické znalosti před aktivní práci žáků s informacemi, zobecňováním poznatků a vytvářením vlastních závěrů. Hlavně v neúplných základních školách negativně ovlivňuje působení nekvalifikovaných vyučujících kvalitu výuky, zejména v předmětech výchovného charakteru. Na organizování výchovně vzdělávacího procesu a chodu školy se společně s řediteli a jejich zástupci podílejí další členové pedagogického sboru na základě přesně vymezených kompetencí (výchovný poradce, metodička prevence sociálně patologických jevů, předsedové metodického sdružení a předmětových komisí, administrativní pracovnice apod.). Metodické orgány se často zabývají plánováním a rozvržením učiva, materiálním zázemím, organizačním zajištěním různých akcí, méně se jejich činnost zaměřuje na uplatňování aktivizujících metod a forem práce. Stále v části škol při organizaci výchovně vzdělávacího procesu nejsou dodržovány stanovené délky přestávek. V mnoha školách je vytvořen funkční kontrolní systém v oblasti provozu škol, plnění učebních plánů a osnov. Hospitační činnost vedení škol je mnohdy pouze formální, nesystémová a málo účinná. Ředitelé podporují další vzdělávání pedagogických pracovníků.

59



Ředitelé motivují učitele buď slovním oceněním vykonané práce nebo přidělením nadtarifních složek platů. Kritéria pro přiznávání osobních ohodnocení i odměn jsou většinou zpracována, obecně známá, velmi často preferují kvalitu výchovně vzdělávacího procesu. Nedostatek finančních prostředků však neumožňuje žádoucí diferenciaci. Tabulka 29

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v kraji Vysočina ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Celkem

průměrný

pouze vyhovující

nevyhovující

Celkem

138

281

206

26

0

651

ZŠ - 2.st.

49

148

164

44

2

407

G

46

135

73

28

2

284

SOŠ

14

69

93

34

1

211

SOU

47

117

64

35

3

266

SpŠ

1

27

13

0

0

41

ZUŠ

52

54

31

0

0

137

97

174

89

5

0

365

444

1005

733

172

8

2362

ZŠ - 1.st.

21,2%

43,2%

31,6%

4,0%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

12,0%

36,4%

40,3%

10,8%

,5%

100,0%

G

16,2%

47,5%

25,7%

9,9%

,7%

100,0%

SOŠ

6,6%

32,7%

44,1%

16,1%

,5%

100,0%

SOU

17,7%

44,0%

24,1%

13,2%

1,1%

100,0%

SpŠ

2,4%

65,9%

31,7%

,0%

,0%

100,0%

ZUŠ

38,0%

39,4%

22,6%

,0%

,0%

100,0%

PřZ

26,6%

47,7%

24,4%

1,4%

,0%

100,0%

18,8%

42,5%

31,0%

7,3%

,3%

100,0%

PřZ

Druh školy

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Řádková %

vynikající

Studijní a učební obory se ve sledovaných středních školách vyučovaly v souladu s rozhodnutím MŠMT o zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Pro nedostatek uchazečů nejsou v mnohých středních odborných učilištích některé z povolených učebních oborů vyučovány. V rozsahu a skladbě nabídky a realizace volitelných a nepovinných předmětů jsou limitujícími faktory i nadále finanční a personální možnosti a materiální zázemí jednotlivých škol. Plánování a příprava výuky mají ve všech druzích středních škol celkově velmi dobrou úroveň. Většinou se citlivě přihlíží k podmínkám jednotlivých škol. Ve většině škol přetrvává v hodinách frontální výuka s dominantními aktivitami vyučujících. Aktivní učení žáků, týmová práce a následné diskuze v průběhu hodin jsou spíše výjimkou. Kooperativní formy práce a podíl žáků na vyvozování nových poznatků byly zaznamenány pouze v menší části z hospitovaných hodin. Ve většině hodin převažovalo pojetí výuky, které je charakteristické předkládáním hotových poznatků a s minimálním podílem žáků na jejich vyvozování. Ve větší části z hospitovaných hodin vstupní motivace chyběla zcela. Celkově se ukazuje, že nejúčinnější motivací ve středních školách je možnost žáků uplatňovat získané znalosti a dovednosti již v samotném průběhu studia. Přímé zapojení žáků do různých soutěží, projektů, mezinárodních aktivit a praxe vede žáky k uvědomění si souvislostí mezi samotným obsahem studia a jejich budoucí profesí. V předmětech teoretického zaměření byly ke zjišťování úrovně znalostí žáků využívány převážně písemné formy zkoušení. Ve výuce jazyků a společenskovědních předmětů je patrná snaha části pedagogů rozvíjet komunikativní dovednosti žáků pomocí nových metod a moderních prostředků získávání a zpracování informací. V některých hodinách je však rozvoj komunikativních a klíčových dovedností opomíjen. Celkově lze konstatovat, že až na výjimky je ve všeobecně-vzdělávacích předmětech ve středních odborných školách a středních odborných učilištích kvalita výuky ve srovnání s gymnázii nižší. V odborných 60



předmětech nebyl vždy dostatečně patrný důraz na praktické využití získávaných znalostí a dovedností. Ne vždy byla dostatečná koordinace mezi obsahem učiva v odborných předmětech s učivem v odborném výcviku a odborné praxi. Střední školy vycházejí z vlastních dlouhodobých koncepčních záměrů a často se přizpůsobují požadavkům trhu pracovních sil. Strategie většiny středních škol vycházejí z výsledku analýzy výchovně-vzdělávací činnosti a respektují současné požadavky zřizovatele. Výrazně se orientují na přímou prezentaci na veřejnosti. Převážná většina škol úzce spolupracuje s úřady práce, navazuje kontakty se školami obdobného zaměření v zahraničí a zapojuje se do mezinárodních projektů v rámci Evropské unie. Ve školách se postupně zlepšuje vnitřní i vnější informační systém s využitím počítačového vybavení. Výchovnému poradenství je ve všech středních školách věnována pozornost, včetně prevence výskytu sociálně-patologických jevů. Kvalita tohoto systému je závislá především na vzdělání pověřených pedagogických pracovníků a jejich spolupráci s ostatními pedagogy škol. V navštívených školách byl většinou uplatňován participační styl řízení. Prostřednictvím poradních orgánů ředitelů mohou pedagogičtí pracovníci alespoň částečně ovlivňovat záměry vedení škol, čehož ne vždy a v dostatečné míře zatím využívají. Na kvalitu řízení školy má příznivý vliv absolvování manažerského studia řediteli škol. Přestože pedagogičtí pracovníci se snaží většinou vyhledávat v systému svého dalšího vzdělávání kurzy, které se věnují moderním formám a metodám výuky, nedaří se mnohdy zatím do škol tyto poznatky zavádět. Nabídka vzdělávání neakceptuje vždy dostatečně požadavky pedagogů odborných předmětů. Ve většině škol byl vytvořen fungující systém kritérií pro finanční ohodnocení učitelů formou nenárokových složek mzdy. V tomto systému jsou často málo výrazně učitelé hodnoceni právě v závislosti na zavádění nových a efektivnějších metod výuky. Kontrolní mechanizmy většinou pokrývají celou organizační strukturu škol. V některých případech jsou však intenzita a zaměření kontrol nahodilé a bez potřebného efektu. Systém hospitační činnosti je vytvořen a v praxi uplatňován. Kompetence v této oblasti jsou delegovány na další vedoucí pracovníky. Celkovou účinnost v některých případech snižuje nedostatečné uplatňování zpětnovazebních prvků kontroly a následného přijímání důslednějších opatření. Výroční zprávy o činnosti škol většinou obsahují náležitosti stanovené obecně závazným právním předpisem. Pouze v ojedinělých případech tyto zprávy zahrnují také prvky sebeevaluace škol. Ve všech druzích středních škol se ve výchovně-vzdělávacím procesu stále více využívá výpočetní technika a její aplikace. Rozsah využití je však velmi diferencován. Zpravidla největší je ve velkých školách a v těch, jejichž oborová skladba má přímou vazbu na výpočetní techniku. Jednoznačným přínosem pro žáky i učitele je dostupnost a možnost využívání internetu a výpočetní techniky na některých školách i v době mimo vyučování. Psychohygienické zásady výuky byly ve většině z hospitovaných hodin dodržovány. Tempo výuky odpovídalo věku a úrovni žáků. V části z hospitovaných hodin stereotypní formy práce vedly k únavě a tím také k poklesu koncentrace a pozornosti žáků. Skladba rozvrhu hodin byla v menší části inspektovaných škol ovlivňována i provozními podmínkami bez ohledu na psychohygienické potřeby žáků. Často zařazované pětiminutové přestávky a v některých případech i spojení dvacetiminutové přestávky s polední přestávkou, většinou z důvodu dopravního spojení, neumožňují žákům dostatečnou relaxaci. Ve školním roce 2003/2004 nebyla v kraji Vysočina prováděna inspekční činnost na žádné z vyšších odborných škol. Vzhledem k nízkému počtu navštívených škol a předmětu inspekční a kontrolní činnosti nelze spolehlivě provést ani celkové zhodnocení činnosti speciálních škol.

61



Ve školním roce 2003/2004 byla inspekční činnost v osmi základních uměleckých školách zaměřena na hodnocení podmínek a průběhu vzdělávání a výchovy vždy v hudebním oboru, pětkrát ve výtvarném a jednou v tanečním oboru. Literárně dramatický obor nebyl předmětem hodnocení v žádné škole. Při sedmi inspekcích probíhala současně veřejnosprávní kontrola využívání finančních prostředků státního rozpočtu. Ve výchovně-vzdělávacím procesu hudebního oboru byly zjištěny především pozitivní jevy, výuka se vyznačovala precizní individuální prací s žákem. V ojedinělých případech byla kvalita negativně ovlivněna především chybějící odbornou a pedagogickou způsobilostí učitele. Zcela výjimečně bylo zjištěno krácení týdenní hodinové dotace hlavního předmětu. Vysoká úroveň výuky hudební nauky, projevující se v organizaci a metodách vzdělávání i účelným využíváním materiálního vybavení, byla zjištěna u učitelů s vysokoškolským pedagogickým vzděláním zaměřeným na hudební výchovu. Na kvalitu vzdělávání v tomto předmětu také mělo pozitivní vliv méně časté kumulování žáků různých ročníků ve vyučovacích skupinách. Dochází k výraznému zlepšení stavu ve vytváření podmínek pro zařazování všech žáků, pro které to stanovují učební dokumenty, do komorní, souborové a orchestrální hry. Až na ojedinělé výjimky byla shledána velmi kvalitní úroveň průběhu výuky v tanečním a výtvarném oboru, který byl realizován na základě promyšleného plánování a důkladné přípravy. Mimořádně vysokou úroveň mělo vzdělávání a jeho výsledky ve výtvarném oboru dvou škol. Všechny navštívené samostatné mateřské školy i sloučené v různých subjektech zpracovaly vlastní školní vzdělávací programy. V jejich kvalitě jsou však značné rozdíly. Většina je tvořena pouze souhrnem tematických celků, které nezahrnují prostředky a formy práce vycházející z obecných zásad formulovaných v Rámcovém programu pro předškolní vzdělávání a korespondující s hlavními cíli školy. Pro učitelky nejsou dostatečným základem kvalitního plánování a přípravy vlastní pedagogické práce. V těchto případech přetrvává upřednostňování rozsáhlého výčtu úkolů vycházejících většinou z jednotlivých výchovných složek. Učitelky se zaměřují převážně na plánování řízených aktivit bez vzájemné hlubší a obsahové návaznosti, často realizovaných frontálně a v mnoha případech s neúčinnou motivací. Kvalitativní posun nastal u škol, které zpracovaly školní vzdělávací program jako souhrn integrovaných celků zajišťující celkový rozvoj a přirozené učení dětí prostřednictvím bohaté nabídky individuálních a skupinových činností. Ve školách uplatňujících projektové plánování bylo zaznamenáno využívání efektivnějších a progresivnějších postupů, vnitřní provázanost jednotlivých realizovaných činností a účinná motivace odpovídající věku předškolních dětí. V organizaci výchovně-vzdělávacích činností se postupně daří nahrazovat vžité stereotypy novými způsoby práce. Přibývá mateřských škol, které více využívají skupinovou práci a přirozené učení prostřednictvím prožitků. Většina učitelek zohledňuje momentální zájmy dětí a umožňuje jim svobodnou volbu činností. Podíl stereotypního modelu vedení řízené činnosti s dominantní rolí učitelky a s převahou verbálního předávání informací se snižuje. Hodnocení dětských projevů je většinou pozitivní s častou pochvalou, posilující dětské sebevědomí a prožitek z úspěchu a pokroku. Často však bývá nekonkrétní a neadresné. Vzájemná interakce a komunikace patří k nejlépe hodnoceným ukazatelům. Komunikace mezi dětmi a dospělými je přirozená, již tradičně je lepší při spontánních než při řízených činnostech. Převážná většina učitelek uplatňuje vstřícný přístup k dětem a vytváří pozitivní komunikační prostředí. Přesto jim stále činí problémy vhodná formulace otázek, které by děti vedly k rozvíjení samostatného myšlení a komunikativních dovedností. Většina mateřských škol reaguje na zhoršující se výslovnost dětí zařazováním logopedické prevence a navazováním spolupráce s klinickými logopedy. 62



Ředitelky škol většinou pružně reagují na nové trendy předškolního vzdělávání a snaží se je realizovat v praxi. Ve vedení a motivování pracovníků se projevuje snaha využívat kooperaci, diskusi a formulovat společné cíle. Velmi dobré a vynikající hodnocení škol je většinou výsledkem systematického odborného vedení zaměstnanců včetně promyšlené volby vzdělávacích akcí a sledování uplatňování získaných poznatků. Nedostatky byly zjištěny ve funkčnosti kontrolních mechanizmů a tvorbě systému evaluace. Kvalita vnitřního kontrolního systému je často průměrná. Nedostatky jsou v chybějící cílené a pravidelné kontrolní činnosti ve vztahu ke vzdělávacímu procesu, v nízké kvalitě analytické činnosti a v nedostatečné reakci na zjištění. Ředitelky subjektů, které sdružují větší množství odloučených pracovišť, se více zaměřují na proces řízení (stanovení organizačních pravidel subjektu, personální a materiální zajištění, komunikace se zřizovatelem a dalšími subjekty, velké množství zpracovávané administrativy). Sledování kvality pedagogického procesu ponechávají v kompetenci vedoucích učitelek odloučených pracovišť. Získávají tak zprostředkované, často i neobjektivní informace. Obdobná je situace i v subjektech sdružujících základní a mateřské školy. Jejich organizační začlenění v rámci základních škol je většinou volné, převažuje tendence nezasahovat do pedagogických záležitostí mateřské školy. Větší pozornost věnují ředitelé subjektů ekonomickému hledisku. Pozitivem sloučení je rozvíjející se spolupráce mezi jednotlivými pracovišti. V oblasti vnitřní evaluace je na většině zařízení problémem nepochopení významu sebereflexe a částečně i chybějící nebo nejasně stanovená pravidla pro její realizaci. Psychohygienické podmínky jsou ve většině mateřských škol v souladu s požadavky na výchovu a vzdělávání předškolních dětí. Psychohygienické zásady jsou dodržovány, vhodný pitný režim je samozřejmostí. Převažuje vyváženost spontánních a řízených činností. Ve většině škol je pro děti s nižší potřebou spánku připravována nabídka klidových programů. Zařazováním individuálních a skupinových činností, rozvolňováním režimu dne se na většině škol zlepšily psychohygienické podmínky výchovně-vzdělávacího procesu. Výkon inspekce ve školských zařízeních byl zaměřen na státní a veřejnosprávní kontrolu. Jejich výsledky v kraji Vysočina jsou zahrnuty v části Poznatky z kontrol.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání byly ve sledovaných školách v kraji Vysočina celkově horší než v předchozím školním roce. V základních školách nevěnuje většina ředitelů patřičnou pozornost odbornému a metodickému vedení pedagogických pracovníků. Projevuje se i neochota některých učitelů změnit zažitý způsob práce a přizpůsobit se současným požadavkům směřujícím k aktivnímu učení a vytváření potřebných kompetencí žáků. S výše uvedeným problémem souvisí i neinformovanost nově přicházejících absolventů v oblasti aktivizujících forem a metod práce. Přetrvává nedostatek učitelů některých cizích jazyků, zejména anglického jazyka. V personálním zajištění výuky ve středních školách přetrvávají rozdíly mezi gymnázii, středními odbornými školami a středními odbornými učilišti. Nejvyšší podíl kvalifikovaných učitelů byl zjištěn v gymnáziích a v některých středních odborných školách. Ve většině středních odborných učilištích je stálý nedostatek kvalifikovaných pedagogických pracovníků, zejména pro výuku některých odborných předmětů odborného výcviku. Tato skutečnost měla ve většině hospitovaných hodin nepříznivý vliv na kvalitu výuky. Vzdělávání v základních uměleckých školách bylo zabezpečeno převážně učiteli s požadovanou kvalifikací. Pokud byli zaměstnáváni učitelé s neúplnými kvalifikačními předpoklady, bylo častým jevem, že pro výuku hry na hudební nástroj byli využíváni učitelé

63



ze základních škol. Učitelé bez odborné a pedagogické způsobilosti vyučovali mnohdy ve zkráceném úvazku, a to předměty, pro které škola neměla kvalifikované učitele. Graf 10

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v kraji Vysočina ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace

100 relativní četnost (v %)

90,7

88,2

90


78,5

80

74,2

70

69,0

62,9

58,5

60 50

41,5

37,1

40

31,0

25,8

30

21,5

20

11,8

10

9,3

Š ZU

Š Sp

SO U

SO Š

G

.s t. -2 ZŠ

ZŠ

-1

.s t.

0


Personální podmínky v mateřských školách s téměř stoprocentní odbornou a pedagogickou způsobilostí učitelek jsou ovlivňovány postupně stárnoucím pedagogickým sborem. Negativním jevem na malých venkovských školách je krácení pracovních úvazků učitelek v závislosti na počet přijatých dětí a stanovené normativy. Přímá výchovná práce pedagogických pracovnic se minimálně překrývá, čímž se snižuje vzájemná informovanost, možnost vzájemných hospitací a průběžných diskusí o metodách a hodnocení vzdělávacího procesu. S normativním financováním škol úzce souvisí i snižování finančních prostředků využívaných pro ohodnocení práce pedagogů i jejich další vzdělávání. Materiálně-technické podmínky základních škol se v posledních letech výrazně nezměnily, s výjimkou informačních a komunikačních technologií. Ve výchovně vzdělávacím procesu jsou převážně využívány starší pomůcky, minimálně se rozšiřuje fond školních knihoven. V učitelských knihovnách často chybí moderní pedagogická literatura. Vybavenost škol se liší v závislosti na jejich finančních možnostech a spolupráci ředitelů se zřizovateli. Učební pomůcky vyučující převážně využívají jako demonstrační materiál, méně k přímé práci žáků. Didaktická technika se ve výuce objevuje zřídka. Rovněž využití výpočetní techniky při vlastní výuce je značně omezené. Materiální podmínky výuky jsou v gymnáziích a ve většině středních odborných škol velmi dobré a umožňují dobré plnění učebních dokumentů. Ve školách s dlouhodobě stálým oborovým zaměřením je materiální zabezpečení výuky většinou kvalitnější. Většina středních škol nemá dostatek finančních prostředků na modernizaci materiálního zázemí. Pro výuku některých odborných předmětů chybí doposud kvalitní učebnice, což má za následek diktování učiva a zdlouhavé zápisy na úkor aktivní činnosti žáků. Část pedagogů si vypomáhá i využíváním zbytků fondu vyřazených učebnic nebo kopírováním jejich částí. V některých školách, v závislosti na aktivitě a přístupu pedagogů, začínají učitelé zpracovávat a používat svoje vlastní učební texty.

64



Vzdělávání v ZUŠ probíhalo většinou ve velmi dobré materiální podpory s dostatečným prostorovým zázemím a vhodným vybavením. Byly však zjištěny i extrémní rozdíly. Málo vyhovující prostorové dispozice jedné z navštívených škol, kdy výuka probíhala v několika budovách ve městě i mimo město, značně ztěžovaly podmínky pro organizaci a řízení výchovně-vzdělávací činnosti. Tabulka 30

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v kraji Vysočina ve školním roce 200/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

ZŠ - 1.st.

106

334

192

18

0

650

ZŠ - 2.st.

46

168

173

21

0

408

G

45

106

103

29

0

283

SOŠ

10

70

109

21

1

211

SOU

47

106

85

28

1

267

SpŠ

3

22

15

1

0

41

ZUŠ

21

68

43

5

0

137

278

874

720

123

2

1997

ZŠ - 1.st.

16,3%

51,4%

29,5%

2,8%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

11,3%

41,2%

42,4%

5,1%

,0%

100,0%

G

15,9%

37,5%

36,4%

10,2%

,0%

100,0%

SOŠ

4,7%

33,2%

51,7%

10,0%

,5%

100,0%

SOU

17,6%

39,7%

31,8%

10,5%

,4%

100,0%

SpŠ

7,3%

53,7%

36,6%

2,4%

,0%

100,0%

ZUŠ

15,3%

49,6%

31,4%

3,6%

,0%

100,0%

13,9%

43,8%

36,1%

6,2%

,1%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

Materiálně-technické vybavení mateřských škol je obecně velmi dobré. Stále výrazněji se však začínají projevovat rozdílné finanční možnosti zřizovatelů. Výhodnější podmínky mají většinou městské mateřské školy. Menší obce se spíše soustřeďují na údržbu objektů, ale na obnovu vnitřního vybavení a zařízení zahrad nemají dostatečné finanční prostředky.

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách v kraji Vysočina ve 217 protokolech, z toho bylo 85 ze samostatných kontrol. Celkem 136 protokolů (62,7 %) obsahuje 306 zjištění o porušení právních předpisů. Podle dalších 81 protokolů (37,3 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně vzdělávacímu procesu se vztahuje 167 bodů protokolů. Z nich 53,9 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a mateřských školách. Častěji se vyskytovalo porušování denního režimu školy a pravidel bezpečnosti žáků (10,2 %), a to téměř výhradně v základních školách. Veřejnosprávní kontrolou ve školách se zjistilo 119 porušení právních předpisů. Nejčastěji byla porušována ustanovení o poskytování cestovních náhrad (21,8 %), k chybám docházelo v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (15,1 %) a v zařazování zaměstnanců do platových tříd a stupňů (12,6 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly ve školách zkontrolovány výdaje ve výši 562,1 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 100 966,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 79 178,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu byly předány k řízení 3 případy.

65



12 Jihomoravský kraj Rozsah inspekční činnosti vcelku i v jednotlivých druzích škol v Jihomoravském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 31

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihomoravském kraji ve školním roce 2003/2004





-

-

989 1319

16,7 22,3


18 13 7 2 1 10 11 134 10 295

6,1 4,4 2,4 0,7 0,3 3,4 3,7 45,4 3,4 100,0

535 433 170 38 14 250 230 1893 40 5911

9,1 7,3 2,9 0,6 0,2 4,2 3,9 32,0 0,7 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Ve skladbě vzdělávacích programů základních škol stále dominuje vzdělávací program Základní škola, který již dlouhodobě ovlivňuje charakter základního vzdělávání. Část škol využila možnosti rozšířit v rámci vzdělávacího programu Základní škola výuku některého předmětu, nejvíce cizích jazyků a tělesné výchovy. Některé školy pokračují v uplatňování prvků daltonského plánu ve výchovně vzdělávací činnosti. V několika případech školy neměly rozpracován učební plán vzdělávacího programu Základní škola pro celý vzdělávací cyklus (1. stupeň, 2. stupeň). Docházelo k nesplnění minimálního počtu hodin pro předmět výtvarná výchova a praktické činnosti. Ve dvou případech nebyla dodržena časová dotace hodin u vzdělávacího programu Obecná škola. V letošním školním roce ČŠI ověřila, že průběžné plnění učebních osnov bylo dodržováno. Ojediněle se vyskytl případ, že na 1. stupni ZŠ nebyl zařazen do výuky tematický celek „Výchova ke zdraví“ a rozšiřující učivo matematiky bylo přesunuto z vyššího ročníku do nižšího v době, kdy nebylo probráno základní učivo daného ročníku. Na 2. stupni se výjimečně vyskytlo přesunutí části učiva povinného předmětu český jazyk do volitelného předmětu cvičení z českého jazyka (v případě, kdy volitelný předmět absolvují všichni žáci). V jednom případě nebyly naplněny učební osnovy dějepisu, kdy v 9. ročníku předchozího školního roku nebylo dobráno učivo nejnovějších dějin po roce 1945. Oproti loňsku se situace mírně zlepšila v přírodovědných předmětech, laboratorní cvičení se konají, ale v některých školách v omezeném rozsahu v důsledku nedostatečného specifického vybavení odborných pracoven. Péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení nebo chování (dále SVPU) byla zajišťována převážně kvalifikovanými výchovnými poradci, speciálními pedagogy, někdy i školními psychology. Provázanost s vyučujícími jednotlivých předmětů však není důsledná, takže žákům se SVPU není věnována systematická a soustavná péče v běžných hodinách. Pomoc žákům je zajištěna převážně mimo vyučování v dyslektických kroužcích, v ojedinělých případech ve vyčleněných hodinách českého jazyka, v nichž se žáky pracují speciální pedagogové a dyslektičtí asistenti. Většinou se tato péče týká žáků 1. stupně, na 2. stupni jsou výjimečně pro žáky se SVPU vytvořeny specializované třídy, popřípadě 66



dyslektické kroužky nebo nepovinný předmět cvičení z českého jazyka. Ve dvou školách nezajistili individuální vzdělávací programy pro žáky, kteří mají z PPP doporučení k integraci. Při plánování výuky učitelé v některých případech na 1. stupni opět vycházeli z rozsahu zvolených učebnic místo z učebních osnov, což mělo za následek přetěžování žáků poznatky rozšiřujícího učiva na úkor upevňování učiva základního. Příprava sledovaných hodin byla většinou po obsahové i materiální stránce pečlivá. Stále však přetrvávají zažité didaktické stereotypy ve výběru forem a metod vyučování. Zatímco učitelé na 1. stupni více využívali progresivní prvky výuky s aktivnější účastí žáků, pro výuku na 2. stupni bylo spíše charakteristické předávání hotových poznatků bez podílu žáků na jejich vyvozování. Podpora činnostního učení je zřetelnější u pedagogů, kteří absolvovali příslušné vzdělávání. Při sledování psychohygienických podmínek zjistila ČŠI, že relaxace žáků je nejčastěji spojována se změnou činností, méně často je zařazována cíleně. Mírně lepší situace je na 1. stupni ZŠ. Vstupní motivaci učitelé zařazovali minimálně, její účelnost proto nebylo možné hodnotit. Lepší byla motivace průběžná, k níž učitelé využívali mezipředmětových vztahů a informací, které žáci získali buď v běžném denním životě, četbou, sledováním některých televizních pořadů apod. V tomto školním roce se ukázalo, že při ústním zkoušení se učitelé zaměřovali pouze na znalosti žáků, méně na jimi zvládnuté dovednosti. Zdůvodnění klasifikace bylo většinou formální. Individuální povzbuzování se vyskytovalo ojediněle, pochvaly neměly charakter adresné zpětné vazby. Slovní hodnocení je uplatňováno na vysvědčení u žáků, kteří to mají doporučeno na základě vyšetření a jejichž rodiče s tím souhlasí. Průběžně ve vyučování se zařazuje minimálně. Ani klasifikační řády tuto možnost neuvádějí. Na obou stupních ZŠ se sebereflexe a vzájemné hodnocení žáků využívá ojediněle. Tabulka 32

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihomoravském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

nevyhovující

Celkem

197

457

275

27

0

956

ZŠ - 2.st.

158

643

447

69

1

1318

G

108

285

128

14

0

535

SOŠ

83

183

154

11

1

432

SOU

9

89

55

15

1

169

Učiliště

0

20

17

0

0

37

VOŠ

8

3

3

0

0

14

SpŠ

37

136

71

6

0

250

ZUŠ

66

134

29

1

0

230

PřZ

280

753

750

92

0

1875

5

20

15

0

0

40

951

2723

1944

235

3

5856

ZŠ - 1.st.

20,6%

47,8%

28,8%

2,8%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

12,0%

48,8%

33,9%

5,2%

,1%

100,0%

G

20,2%

53,3%

23,9%

2,6%

,0%

100,0%

SOŠ

19,2%

42,4%

35,6%

2,5%

,2%

100,0%

SOU

5,3%

52,7%

32,5%

8,9%

,6%

100,0%

,0%

54,1%

45,9%

,0%

,0%

100,0%

VOŠ

57,1%

21,4%

21,4%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

14,8%

54,4%

28,4%

2,4%

,0%

100,0%

ZUŠ

28,7%

58,3%

12,6%

,4%

,0%

100,0%

PřZ

14,9%

40,2%

40,0%

4,9%

,0%

100,0%

ŠkZ

12,5%

50,0%

37,5%

,0%

,0%

100,0%

16,2%

46,5%

33,2%

4,0%

,1%

100,0%

ŠkZ

Řádková %

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

Učiliště

67



Vztahy mezi učiteli a žáky byly ve většině škol vstřícné. Žáci 1. stupně měli oproti žákům 2. stupně více prostoru pro vyjádření svých názorů. Ve velké části hospitované výuky, zejména na 2. stupni, nebyly systematicky rozvíjeny komunikativní dovednosti žáků. V českém jazyce přetrvává přeceňování mluvnického učiva nad slohovým výcvikem a nad čtením s porozuměním. Rovněž v cizích jazycích potíže s kvalitním personálním zajištěním výuky trvají, i když ze zpráv toto zjištění nelze jednoznačně potvrdit (splnění podmínek OPZ neurčuje aprobovanost učitelů pro daný předmět). V přírodovědných předmětech se nedoceňuje osvojování poznatků formou pozorování a vlastního bádání. V matematice je většina informací žákům předávána formou typových příkladů řešených učiteli. Samostatná práce s možností vyvozování nového učiva je využívána jen částečně, tak jako diferenciace úkolů s ohledem na rozdílné vzdělávací potřeby jednotlivců. Aplikace osvojených postupů dělá žákům potíže. Vzdělávání ve středních školách bylo většinou realizováno podle schválených učebních plánů. Ojediněle byly zjištěny dílčí nedostatky spočívající převážně v překročení 10% povolené úpravy v některém z ročníků, v překročení celkového týdenního počtu hodin, či v nesprávném názvu předmětu. Celkový počet hodin pro jednotlivé předměty za celé studium překročen nebyl. Učební osnovy byly téměř ve všech školách dodržovány. Ve stanovení vzdělávacích cílů došlo ke zlepšení, v naprosté většině byly formulovány konkrétně a jasně. V menší míře bylo jejich dosažení v závěru hodin vyhodnocováno. V SOU a SOŠ převažuje i nadále frontální výuka s menším podílem žáků na vyvozování nových poznatků. V gymnáziích vyučující věnovali dostatečnou pozornost výběru vhodných forem a metod práce s aktivním zapojením žáků do procesu učení. Žáci byli systematicky vedeni k vyhledávání a zpracování informací, k hledání alternativních způsobů řešení a k samostatnému vyvozování poznatků. Menší pozornost je i nadále věnována účinné vstupní motivaci. Talentovaným žákům je věnována péče v rámci přípravy na soutěže a olympiády, pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou organizovány individuální aktivity ke zmírnění jejich studijních obtíží. Ve výuce je jim však věnována menší pozornost. Ústní i písemné formy zkoušení byly většinou v rovnováze. Klasifikace výkonů žáků byla objektivní, málokdy však zdůvodněná. Jen ojediněle byli žáci vedeni k sebehodnocení nebo k hodnocení práce spolužáků. Ve většině škol byl v hodinách vyučujícími vytvořen prostor pro diskusi a vyjadřování vlastních názorů žáků, avšak často nebyl žáky efektivně využíván. I v uplynulém školním roce nebyla věnována dostatečná pozornost systematickému rozvoji komunikativních dovedností žáků, jejich vzájemné spolupráci a kooperaci. V gymnáziích se situace v této oblasti mírně zlepšila. Vztahy mezi vyučujícími i žáky byly ve všech hodinách vstřícné, tolerantní, založené na vzájemném respektu a úctě. Při inspekční činnosti ve speciálních školách ČŠI zjistila, že někteří žáci zvláštních škol byli přijati bez odborného vyšetření, které proběhlo až následně. Vyšetřením se dále prokázalo, že zařazení do zvláštní školy bylo nevhodné. I přesto jsou tito žáci nadále vzděláváni podle vzdělávacího programu zvláštní školy. V některých případech odborné pracoviště jednoznačně nedoporučilo žáky do tohoto typu školy. Přesto byli na žádost či se souhlasem rodičů přijati a tím jim škola neposkytuje odpovídající navrhované vzdělávání. Bylo zjištěno, že doporučení k zařazení do speciálních škol vypracovaná odbornými pracovišti jsou mnohdy nejednoznačná a neposkytují ředitelům škol kvalitní podklad pro rozhodnutí o zařazení žáka do nejvhodnějšího typu školy. V jednom odborném učilišti a také v praktické škole se potvrdilo, že stále dochází k překračování povoleného počtu žáků bez postižení ve třídě. S tím souvisely nedostatky ve vykazování žáků. U mnohých nebyl typ postižení dokladován vůbec, někteří žáci bez postižení byli dokonce vykázáni jako žáci s mentálním postižením.

68



Výuka ve speciálních školách probíhala v souladu s dokumenty schválenými pro jednotlivé typy škol. Úpravy, které byly provedeny a vypracované individuální plány zohledňovaly stupeň a rozsah postižení jednotlivých žáků. Přetrvává však skutečnost, že individuální plány často neobsahují konkrétní speciálně pedagogické přístupy a postupy. Výjimkou byly individuální plány vytvořené pro žáky s poruchou autistického spektra a těžkým mentálním postižením, z nichž mnohé měly až vynikající úroveň. I v letošním roce se potvrdilo, že výuka žáků s mentálním postižením má komplexní charakter a je prováděna vhodně volenými metodami. Individuální logopedická péče byla stejně jako v loňském roce zajišťována výjimečně, přestože pro zmírnění obtíží v komunikačních schopnostech dětí by byla potřebná. Ve střední škole zůstává problémem zejména nezařazování vstupní motivace, nebo její malá účinnost. V teoretické výuce je preferováno pamětní učení, stále převládají metody a formy založené na frontálním způsobu práce s poměrně malým využitím aktivního učení. Naopak praktická výuka byla promyšlená, rozmanité, nápadité metody a formy práce výrazně podporovaly zájem žáků o činnosti. Ve všech typech speciálních škol byly relaxace a sebehodnocení žáků zařazovány do výuky stále jen ojediněle. Ve všech navštívených základních uměleckých školách byla hodnocena kvalita vzdělávání v hudebním a výtvarném oboru, pouze ve dvou případech v oboru tanečním ve spolupráci se školní inspektorkou z jiného kraje. Ve všech ZUŠ vycházela výuka z platných učebních dokumentů. Do její úrovně se pozitivně promítla modernizace učebních osnov výtvarného oboru z roku 2000. Méně příznivý stav je i nadále v hudebním oboru, ve kterém se vyučuje podle zastaralých učebních osnov. Nedostatkem zůstává absence učebních osnov výuky hry na elektronické klávesové nástroje, která byla zařazena do učebního plánu již v roce 1995. V plánování výuky hudebního oboru přetrvávají kvalitativní rozdíly. Plány učiva jednotlivých žáků byly u některých učitelů spíše rutinní a zúžené na výčet hrané literatury, bez přihlédnutí k individuálním schopnostem a potřebám dětí. Kvalitativní posun v plánování výuky byl často zaznamenán ve výtvarném oboru, kde vyučující tvůrčím způsobem využívali výtvarných řad a projektů. V hudebním oboru byla inspekční činnost převážně zaměřena na výuku hry na dřevěné dechové nástroje, klavír a na průběh hudební nauky. V organizaci vzdělávání převažovaly tradiční a osvědčené formy. Metody práce v individuální nástrojové výuce většinou respektovaly specifika jednotlivých hudebních nástrojů a vedly k správnému osvojení základních instrumentálních dovedností. Nechyběly motivační nástrojové ukázky vyučujících, které žákům názorně přibližovaly danou problematiku. Rozdílná, někdy menší pozornost byla věnována improvizaci a hře z listu. V zabezpečení výuky souborové a komorní hry byl na většině škol zaznamenán pozitivní posun. Přesto však ještě existují ZUŠ, které této oblasti nevěnují patřičnou pozornost a nedaří se jim všechny žáky do tohoto povinného předmětu zařadit. V kolektivní výuce hudební nauky nebyl často kladen dostatečný důraz na diferenciaci učiva ve věkově nehomogenních skupinách. V případě kvalitně a odborně vedených hodin hudební nauky byli žáci vhodně motivováni řadou zábavných testů, kvízu apod. Byla podporována jejich aktivita. Hodnocení výkonů i znalostí žáků bylo citlivé, mělo motivační charakter. Ve výtvarném oboru byl často zaznamenán nárůst moderních trendů ve výuce, které jsou podpořeny novým vzdělávacím programem. Učitelé dokázali ve většině sledovaných lekcí žáky účinně motivovat. Při jejich metodickém vedení vycházeli z dobré znalosti individuálních výtvarných předpokladů dětí. Promyšleným výběrem přitažlivých a inspirativních úkolů a výtvarných technik se jim dařilo prohlubovat jejich zájem 69



o výtvarnou činnost. Práci žáků citlivě usměrňovali, aniž by nevhodným způsobem zasahovali do jejich individuálního výtvarného projevu. Vedli je k tvůrčímu experimentování a objevování. V případě mladších dětí kladli důraz na jejich osobní prožitky, podporovali rozvoj fantazie. Starší žáky cílevědomě směřovali k plynulému vývoji od spontánního dětského projevu k promyšlené tvorbě dospívajících. Pouze v méně častých případech byla pozorována menší systematičnost a cílevědomost při výtvarném vedení žáků a opomíjení základních principů nového pojetí učebních osnov. Činnost mateřských škol ovlivnilo přidělování finančních prostředků normativním způsobem, poskytnuté důsledně na hlavu dítěte. Za základ byl přitom určen počet 26 dětí na třídu. V důsledku toho došlo zejména na venkově a v menších MŠ ke snížení úvazků učitelek. To mnohdy vedlo ke zkrácení provozní doby MŠ, neboť ji v původní délce nebylo možné danými úvazky pokrýt. Všechny navštívené mateřské školy měly již dříve zpracované školní vzdělávací programy (ŠVP) podle RVP PV. Ověřovaly je, případně na základě prvních zkušeností upravovaly. Jejich kvalita většinou vzrostla, zejména v mateřských školách, které se věnovaly dalšímu vzdělávání. Projevilo se to především ve zvyšujícím se počtu škol, které ustupují od tradičních přístupů k výchovně-vzdělávací činnosti. Poměr mezi MŠ, které byly hodnoceny jako velmi dobré až vynikající a MŠ, které byly hodnoceny jako dobré, příp.vyhovující, byl celkem vyrovnaný a výrazně se nezměnil. Zvýšilo se množství integrovaných činností, dosahujících nejvyšších ocenění i činností, které o integraci spíše jen usilovaly. Nejlépe byly hodnoceny aktivity pracovní a tradičně již také estetické a jazykové, neboť využívají v hojné míře smyslové výchovy a přirozené komunikace. Podstatně se zlepšila organizace a použité metody v sebeobslužných činnostech s pozitivním dopadem na samostatnost dětí. Naopak při práci s literaturou, případně tvořivou dramatikou nedostávaly děti vždy dostatek příležitostí k rozvoji aktivity a tvořivosti a výsledky v této oblasti byly potvrzeny opět jako nejslabší. Oproti loňsku došlo k jistému zhoršení i v efektivitě pohybových aktivit, zejména v jejich účinku ze zdravotního hlediska a ve využití přirozené motivace. Výraznější zlepšení nebyla zaznamenána ani u poznávacích činností, což souviselo především s nedostatečnou diferenciací nároků vzhledem k věku dětí. Projevilo se to zejména ve smíšených třídách, kde byly na „předškoláky“ mnohdy kladeny nižší požadavky, než odpovídalo jejich schopnostem. Motivace a hodnocení vykazovaly celkově podstatné zvýšení v úrovni vynikajících hodnocení na úkor velmi dobrých. Souviselo to s promyšlenějším přístupem, který vedl k modernějšímu pojetí pedagogického procesu, a tím i k samozřejmějšímu propojování spontánních a řízených aktivit. Průměrná a vyhovující hodnocení si však zachovala stabilní hodnoty i s nedostatky, kterými se vyznačovala. V motivaci se jednalo spíše o vnější než vnitřní pohnutky k činnostem a v hodnocení o jeho všeobecnost. V komunikací, jinak celkově vysoce pozitivně hodnocené, také přetrvávala malá promyšlenost v kladení otázek. Další vzdělávání stále nenabízí dostatek příležitostí k nácviku komunikačních strategií, vedoucích spíše k objevování, než k pasivnímu přebírání hotových poznatků. V psychohygieně chyběla větší důslednost při vytváření návyku pravidelného doplňování tekutin u dětí. Pitné režimy sice byly všude zavedeny, ale ne vždy fungovaly.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání ve sledovaných základních školách byly na 2. stupni příznivější než na 1. stupni a jsou na úrovni celorepublikového průměru. Výuka v gymnáziích je v naprosté většině případů zajištěna vyučujícími, kteří svým vzděláním splňují podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Méně příznivá je situace v SOŠ 70



a SOU, kde zvláště odborné předměty stále vyučuje asi čtvrtina učitelů bez pedagogické způsobilosti. Také odborný výcvik často vyučují mistři, kteří nesplňují podmínky pedagogické způsobilosti. Tato skutečnost se negativně projevuje v menším využívání efektivních metod a forem práce ve výuce. Rovněž ve speciálních školách zajišťovali výuku v hospitovaných hodinách učitelé, z nichž pouze 70 % splňovalo podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. V personálních podmínkách ZUŠ nedošlo oproti minulým létům k zásadním změnám. Zůstávají celkově velmi dobré. Příznivá situace je především ve větších městech, ve kterých je zastoupení kvalifikovaných vyučujících často stoprocentní nebo se této hranici blíží. Výraznější zastoupení učitelů bez příslušné odborné a pedagogické způsobilosti je v menších školách vzdálenějších od kulturních center. Tato skutečnost však měla výraznější negativní vliv na kvalitu výuky jen v ojedinělých případech. Zkracování úvazků učitelek v mateřských školách vedlo ve svém důsledku i k obsazování mateřských škol nekvalifikovanými silami. Významněji se to projevilo v předškolních zařízeních, která byla součástí základních škol (ZŠ). V těchto subjektech nejsou blíže upravena pravidla pro řízení MŠ. Tento problém tedy byl řešen v různých školách různě, a to od plného přenesení zodpovědnosti na příslušného odborníka (učitelku MŠ), až po ponechání veškerých kompetencí v rukou ředitele ZŠ. V takových případech však nebylo zajištěno kvalifikované řízení mateřské školy, což se většinou odrazilo i v poněkud horších výsledcích hodnocení pedagogické práce v těchto zařízeních. Ta se pak často ocitala na okraji zájmu vedoucího organizace, někdy i bez patřičného respektu ke specifice potřeb předškolních dětí i zařízení. Subjekty, které však byly sloučeny již delší dobu, fungovaly většinou lépe, než ty, které se spojily až v lednu 2003. Graf 11

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihomoravském kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace



120 100,0

100

92,9

84,1

80

83,6

78,5

74,7

72,0

65,8

68,3

60 34,2

40

28,0 16,4

15,9

20

31,7

25,3

21,5

7,1

0,0

Z Šk

Š ZU

Š Sp

U či liš tě

SO U

G

SO Š

-2 ZŠ

ZŠ

-1

.s t.

.s t.

0


Materiálně-technické podmínky vzdělávání v základních školách charakterizovat tím, že na 1. stupni ZŠ dochází k rychlejší je obnově a modernizaci pomůcek, a na 2. stupni se častěji obnovuje a doplňuje vybavení didaktickou technikou a PC včetně softwaru. Ostatní pomůcky pro 2. stupeň jsou většinou starší, ale funkční a ve většině škol v dostatečném množství. Ojediněle nebyli žáci 2. stupně vybaveni učebnicemi pro předmět občanská 71



výchova. Větším problémem na 2. stupni však je malé využívání dostupných pomůcek i sporadické zařazování práce na počítačích při běžné výuce. Materiální zázemí středních škol se postupně zlepšuje zvláště pro výuku odborných předmětů, odborného výcviku a praxe. Učební pomůcky i didaktická technika byly vhodně v hodinách využívány a napomohly ke zvýšení účinnosti použitých vzdělávacích postupů. Výpočetní technika je efektivně a účelně využívána ve výuce informačních a komunikačních technologií. Její využití ve výuce nespecializovaných předmětů i nadále zůstává výjimkou. Teoretická výuka v SOŠ a SOU probíhala v méně podnětném prostředí. Praktické vyučování bylo realizováno ve výukových prostorách, které svou výzdobou a technickým vybavením žáky motivovaly pro studium zvoleného oboru. Mezi jednotlivými speciálními školami byly zjištěny výrazné rozdíly v materiálním zabezpečení vzdělávání. Týkalo se to jak prostorových podmínek, tak i vybavení učeben. Rozdíly se projevovaly i na pracovištích v rámci jedné školy (sloučené školy). Nedostatečné vybavení ovlivnilo také kvalitu a názornost výuky. Výrazněji se to projevilo ve vzdělávání smyslově postižených žáků, kde byl nedostatek kompenzačních pomůcek a ještě byly minimálně využívány. Přes rozdílnost materiálně-technických podmínek jednotlivých základních uměleckých škol dochází postupně k jejich zkvalitňování. Všechny navštívené ZUŠ měly vytvořeny alespoň základní nezbytné předpoklady pro práci vyučovaných oborů. Méně podnětné podmínky pro výchovně vzdělávací činnost jsou v části odloučených pracovišť, umístěných převážně v objektech místních základních škol. Vybavení ZUŠ hudebními nástroji a dalšími učebními pomůckami pro výuku jednotlivých oborů se přes limitující výši finančních prostředků postupně zlepšuje. K nejvýraznějšímu zlepšení došlo ve vybavení výpočetní technikou a moderními audiovizuálními pomůckami. Jejich využití ve výuce však není rovnoměrné. Tabulka 33

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Jihomoravském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

průměrný

pouze vyhovující

Celkem

nevyhovující

ZŠ - 1.st.

199

463

265

24

6

957

ZŠ - 2.st.

208

584

488

38

1

1319

G

73

239

209

14

0

535

SOŠ

72

175

165

20

0

432

SOU

21

69

62

16

1

169

Učiliště

4

17

17

0

0

38

VOŠ

3

7

4

0

0

14

SpŠ

55

121

56

18

0

250

ZUŠ

49

163

14

3

1

230

ŠkZ

0

15

25

0

0

40

684

1853

1305

133

9

3984

ZŠ - 1.st.

20,8%

48,4%

27,7%

2,5%

,6%

100,0%

ZŠ - 2.st.

15,8%

44,3%

37,0%

2,9%

,1%

100,0%

G

13,6%

44,7%

39,1%

2,6%

,0%

100,0%

SOŠ

16,7%

40,5%

38,2%

4,6%

,0%

100,0%

SOU

12,4%

40,8%

36,7%

9,5%

,6%

100,0%

Učiliště

10,5%

44,7%

44,7%

,0%

,0%

100,0%

VOŠ

21,4%

50,0%

28,6%

,0%

,0%

100,0%

SpŠ

22,0%

48,4%

22,4%

7,2%

,0%

100,0%

ZUŠ

21,3%

70,9%

6,1%

1,3%

,4%

100,0%

ŠkZ

,0%

37,5%

62,5%

,0%

,0%

100,0%

17,2%

46,5%

32,8%

3,3%

,2%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

72



Materiální podmínky mateřských škol většinou stagnovaly. Již dříve konstatované rozdíly mezi většími a menšími MŠ se nijak nezměnily. V některých malých obcích byl provoz předškolních zařízení udržován na hranici únosnosti. K výměně sedacího nábytku pro děti došlo v mateřských školách minimálně, a tak ve většině z nich neodpovídá jeho výška potřebám všech dětí vzhledem k jejich rozdílnému vzrůstu.

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Jihomoravského kraje ve 284 protokolech, z toho bylo 40 ze samostatných kontrol. Celkem 208 protokolů (73,2 %) obsahuje 636 zjištěných porušení právních předpisů. Podle dalších 76 protokolů (26,8 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 351 bodů protokolů. Z nich polovina prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a mateřských školách. Častěji se vyskytovalo nedodržování učebních plánů (10,3 %), nejvíce v základních uměleckých školách, a porušování denního režimu školy a pravidel bezpečnosti žáků (10 %), téměř výhradně v základních školách. Veřejnosprávní kontrolou bylo zjištěno 210 porušení právních předpisů. Nejčastějšími příčinami nedostatků byly chyby v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (22,9 %) a porušování ustanovení zákona o státní statistické službě (18,6 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 900,8 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 1,9 mil. Kč, stejně jako odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu. Tyto částky jsou vůbec nejvyšší ze všech krajů. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 21 případů.

13 Olomoucký kraj Rozsah inspekční činnosti zaměřené na sledování průběhu a podmínek vzdělávání a její rozložení v jednotlivých druzích škol v Olomouckém kraji dokumentuje následující tabulka. Tabulka 34

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Olomouckém kraji ve školním roce 2003/2004





-

-

686

21,4

ZŠ – 2. stupeň

-

-

668

20,8

12 10 9 16 6 79 12 210

5,7 4,8 4,3 7,6 2,9 37,6 5,7 100,0

316 209 149 275 142 752 64 3205

9,9 6,5 4,6 8,6 4,4 23,6 0,2 100,0

Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

73



Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání V hodnocených základních školách se vyučovalo převážně podle vzdělávacího programu Základní škola. Pouze jedna malotřídní škola vyučovala podle vzdělávacího programu Obecná škola a jedna podle vzdělávacího programu Národní škola. Ve dvou školách se vzdělávacím programem Základní škola byly na prvním stupni uplatňovány prvky daltonského plánu. Další dvě realizovaly ve vybraných třídách rozšířené vyučování jazyků, v jedné z nich probíhalo seznamování žáků s cizím jazykem v prvním a druhém ročníku v souladu s projektem Extra č. 192 MŠMT čj. 17 149/94-20. Povinná dokumentace vztahující se k průběhu vzdělávání byla vedena zpravidla průkazně. V naplňování učebních osnov se ve školách stále objevovaly nedostatky na prvním stupni, neboť někteří vyučující nerespektovali Úpravy a doplňky obsahu vzdělávacího programu Základní škola platné od 1. září 1998 (zejména v českém jazyce a matematice). Systém vnitřní kontroly nebyl již ve fázi plánování a rozvržení obsahu učební látky do jednotlivých ročníků v těchto školách dostatečně funkční. Zjištěná porušení v oblasti naplňování učebních osnov dokladují přetrvávající mechaničnost a neúčinnost kontrolního systému, který tak neplnil potřebnou regulativní funkci. Ke zdokonalování průběhu a výsledků vzdělávání a výchovy opět nebyl plně využíván ani tvůrčí potenciál ustavených metodických orgánů. Opakovaně se potvrdilo, že přímá kontrolní činnost ředitelů neúplných škol byla ztížena jejich přímou vyučovací povinností i dalšími povinnostmi vyplývajícími z pozice zaměstnavatele bez nároků na zástupce. Negativem ve vzdělávání žáků v cizích jazycích byl nárůst počtu škol, v nichž se vyučoval jako povinný předmět pouze anglický jazyk. Mnoho škol zavedlo volitelný nebo nepovinný předmět informatika, někdy však jako jediný. V rámci rozšíření učebních plánů o jednu vyučovací hodinu v osmém a devátém ročníku byla převážně posílena výuka českého jazyka a matematiky. Většina hodnocených škol pokračovala v široké nabídce individuálních vzdělávacích a zájmových aktivit. Z hlediska dodržování didaktických a psychohygienických zásad a aktivizujících metod a forem práce dlouhodobě převažuje kvalitnější výuka na prvním stupni. Používáním učebnic, které jsou z metodického hlediska pro tyto účely vhodnější, ale zcela nekorespondují s platnými učebními osnovami, však opakovaně docházelo k zařazování tematických celků nad stanovený rámec. Vytvářely se tak obsahové duplicity mezi ročníky a docházelo k přetěžování žáků nadměrným množstvím učiva bez diferenciace podle jejich schopností. Individuálně integrované plány byly zpracovávány pro žáky se specifickými poruchami učení na základě doporučení odborných pracovišť. Z doporučených údajů nejčastěji chyběly konkrétní informace o způsobu klasifikace žáka. Individuální přístup k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami se na obou stupních základní školy zřetelněji projevoval v zohledňování hodnocení výsledků jejich učení (mírnější klasifikací) než v průběhu vyučování a výraznější diferenciaci zadávaných úkolů. Přibližně polovina hodnocených škol ověřovala výsledky vzdělávání vnitřními evaluačními nástroji, které však byly analyzovány izolovaně. Většina škol použila v pátém a devátém ročníku standardizované testy, ojediněle výsledky srovnávala s údaji získanými vlastní evaluací. Promyšlený vnitřní evaluační systém s vazbou na plnění cílů vzdělávacího programu existoval pouze u malotřídní školy, v níž se vyučovalo podle vzdělávacího programu Národní škola. Z hlediska naplňování specifických cílů hodnocených předmětů (český jazyk, cizí jazyk, přírodovědné i estetickovýchovné předměty a tělesná výchova) nedošlo ani v tomto školním roce k zásadním změnám. Na druhém stupni byla opět opomíjena vazba specifických cílů předmětů na obecné principy vzdělávacího programu Základní škola. Klíčové 74



kompetence, které žáci získali v jazykovém vyučování na prvním stupni, byly na druhém stupni nadále rozvíjeny především v oblasti poznatkové. Chyběla promyšlená aplikace učebních postupů vedoucích žáky k rozvíjení i zdokonalování již osvojených dovedností v oblasti komunikace a interakce. Dlouhodobá stagnace vývoje výukových postupů se projevila i v ostatních předmětech. Tabulka 35

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Olomouckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

pouze vyhovující

průměrný

nevyhovující

Celkem

ZŠ - 1.st.

237

287

148

9

0

681

ZŠ - 2.st.

146

344

166

6

5

667

G

96

156

53

7

0

312

SOŠ

72

104

26

4

1

207

SOU

54

78

15

2

0

149

SpŠ

101

130

40

2

0

273

ZUŠ

9

67

54

9

0

139

PřZ

2

1

0

0

0

3

ŠkZ

1

4

3

0

0

8

718

1171

505

39

6

2439

ZŠ - 1.st.

34,8%

42,1%

21,7%

1,3%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

21,9%

51,6%

24,9%

,9%

,7%

100,0%

G

30,8%

50,0%

17,0%

2,2%

,0%

100,0%

SOŠ

34,8%

50,2%

12,6%

1,9%

,5%

100,0%

SOU

36,2%

52,3%

10,1%

1,3%

,0%

100,0%

SpŠ

37,0%

47,6%

14,7%

,7%

,0%

100,0%

ZUŠ

6,5%

48,2%

38,8%

6,5%

,0%

100,0%

PřZ

66,7%

33,3%

,0%

,0%

,0%

100,0%

ŠkZ

12,5%

50,0%

37,5%

,0%

,0%

100,0%

29,4%

48,0%

20,7%

1,6%

,2%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

Výuka tělesné výchovy byla vhodně zaměřena na osvojování různých pohybových dovedností i k ovládnutí a využívání rozličného sportovního náčiní a nářadí. Částečně opomíjena byla osvěta v prožitkové oblasti s dopadem na ovlivňování aktivního zdraví. Ani v jedné hodnocené škole nebyla žákům částečně uvolněným z tělesné výchovy ze zdravotních důvodů nabídnuta zdravotní tělesná výchova. Všechny kontrolované střední školy vyučovaly studijní a učební obory v souladu s rozhodnutím o zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení a podle schválených učebních dokumentů. Ve vzdělávacích programech, zejména SOU, nadále zůstávají zařazeny obory zcela odlišné od profilace školy (mnohdy jejich počet jde do desítek), které nejsou realizovány. V plnění učebních plánů nebyly zjištěny nedostatky. Úpravy učebních plánů nepřekračovaly povolenou 10% toleranci. Ani při kontrole plnění učebních osnov nebyly zjištěny nedostatky. Možnost úpravy osnov v rozsahu 30 % byla v jednotlivých předmětech využívána k inovaci učiva. Nabídka volitelných a nepovinných předmětů zůstala omezená stejně jako v předchozích letech. Disponibilní hodinové dotace byly v převážné většině využívány k navýšení hodin povinných předmětů. Při výuce cizích jazyků byly stále na všech typech škol, s výjimkou dvojjazyčných gymnázií a škol s rozšířenou výukou, v nedostatečné míře uplatňovány komunikativní metody a formy práce, což v cílové etapě vzdělávání vede v nejlepším případě pouze k pasivnímu zvládnutí cizího jazyka. V českém jazyce a literatuře přetrvávají požadavky na pamětní zvládnutí učiva jak gramatického, tak literárního, chybí systematické uplatňování mezipředmětových vztahů a motivačních prvků. Používané metody a formy práce neumožňovaly rozvoj učení jako aktivního procesu. V dějepisu, občanské výchově 75



a základech společenských věd učitelé aktivně zapojovali žáky do výuky uplatňováním aktualizace a orientací na podstatné učivo, které uváděli do širších souvislostí s využitím práce s učebnicemi a dějepisnými atlasy. Ve výuce matematiky a fyziky převažovala pozitivní zjištění nad negativními. Učivo bylo interpretováno věcně správně, žáci byli na základě algoritmů vedeni k logickému a analytickému myšlení. Malá pozornost byla věnována motivaci žáků, zejména hodnocení jejich výkonů v průběhu výuky. Při výuce chemie a biologie převládala tradiční prezentace učiva výkladem, chyběly aktivizační metody a formy práce, nebyl vytvářen prostor pro vlastní činnosti žáků. Učivo bylo předkládáno v logických souvislostech, věcně správně s využitím názorných pomůcek a s uplatňováním mezipředmětových vztahů. V ekonomických předmětech i nadále převládala metoda odborně vedeného výkladu kombinovaná s diskuzí, při níž se učitelé opírali o osobní zkušenosti žáků a příklady z praxe. Ve struktuře vyučovacích hodin převažovala fáze expozice učiva na úkor procvičování a upevňováních nových pojmů a poznatků. Pozitiva ve výuce předmětů výpočetní technika a práce s počítačem spočívala v uplatňování aktivního učení, uživatelského přístupu v práci s technikou a v možnosti žáků využívat internet a elektronickou poštu. Negativem byla absence učebnic, i když knižní trh jich nabízí celou škálu. V tělesné výchově převládala skupinová výuka s respektováním individuálních dispozic žáků. Fyziologická účinnost velké části výuky byla nízká, stejně tak používaná kritéria pro hodnocení dovedností žáků. Výuka odborného výcviku často probíhala na smluvních pracovištích, jejich vybavení splňovalo požadavky bezpečnosti a hygieny. Efektivní bylo propojení výuky odborného výcviku s praxí – přímá výuka v reálných provozech podniků. V plnění učebních plánů a učebních osnov sledovaných speciálních škol nebyly zjištěny zásadní chyby. Ojediněle se vyskytly nedostatky v organizaci výchovně-vzdělávacího procesu (nedodržení minimální délky přestávek nebo minimálního počtu žáků na skupinu v odborném výcviku), v účinnosti kontroly naplňování doporučeného obsahu učebních osnov případně průkaznosti vedené dokumentace – deníky evidence odborného výcviku. Zvýšil se podíl metodických orgánů na dalším vzdělávaní pedagogických pracovníků. Individuální vzdělávací programy byly ve všech sledovaných typech speciálních škol vypracovány na základě stanovisek a doporučení odborných pracovišť a odpovídaly vzdělávacím potřebám žáků. Volba vyučovacích metod většinou odpovídala charakteru sledovaných předmětů (zejména český jazyk, matematika a pracovní vyučování) a stanoveným výukovým cílům.Většina vyučujících důsledně uplatňovala individuální přístup k žákům nejčastěji výraznější pomocí a větším podílem přímé práce. Odlišné zadávání úkolů z hlediska jejich náročnosti bylo využíváno jen ojediněle. Převažoval frontální způsob výuky, při kterém nebyly vždy uplatňovány takové metody práce, které by vždy plně zohledňovaly úroveň schopností a dovedností všech žáků. Verbální komunikace byla vhodně rozvíjena zejména v českém jazyce a matematice, celkově je stále věnován malý důraz na přesnost a úplnost vyjadřování žáků. Účinnou motivací se dařilo většinu z nich do učebních činností zapojovat. V pracovním vyučování (zvláštní škola) pokračovala tendence ve zužování výběru témat, která nejsou vždy zařazována v doporučeném rozsahu nebo opět chyběla diferenciace obsahu učiva u skupin složených z žáků několika ročníků. Menší rozsah realizovaných pracovních činností souvisel se zhoršujícími se materiálně-technickými podmínkami a vybavením daného předmětu, případně s nedostatečnou kontrolní činností vedení škol, a to již ve fázi plánování (tematické plány).

76



V odborných učilištích se pozitivně projevoval důraz na propojování praktických činností s teoretickými poznatky a důsledné vedení žáků k dodržování technologických postupů. Přetrvával malý důraz na rozvoj komunikativních dovedností. Většina sledovaných speciálních mateřských škol měla zpracován školní vzdělávací program podle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání. Při jeho tvorbě školy vycházely z individuálních zvláštností poznávacího procesu žáků se zdravotním postižením. Také používané metody a formy práce většinou respektovaly cíle deklarovaného programu. Převažovalo však upřednostňování řízených činností na úkor spontánních. V hodnocených mateřských školách byla až na výjimky realizována výchovněvzdělávací práce dle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání. Jedna mateřská škola byla zařazena do projektu škol podporujících zdraví. Vzdělávací programy škol byly realizovány v souladu s obecnými cíli předškolního vzdělávání, většina škol je zpracovala s porozuměním hlavním principům Rámcového programu pro předškolní vzdělávání. U sloučených subjektů (ZŠ+MŠ) ponechali ředitelé ve většině případů kontrolu na učitelkách pověřených vedením předškolního zařízení, se zjištěnými informacemi až na výjimku nepracovali. Zvýšila se úroveň autonomního chování dětí, ve většině navštívených MŠ děti velmi dobře spolupracovaly. V organizování spontánních a řízených činností se projevila stále větší tendence jejich rozvolňování a vzájemného prolínání. Většina škol již ustoupila od tradiční realizace výchovně-vzdělávací práce podle složek výchovy. Vyučující často vycházely z tematických celků, které činnosti integrovaly, objevilo se i projektové učení. V pedagogickém procesu byl kladen důraz na dětskou hru, v řízených činnostech byly četněji než v předešlých letech uplatňovány aktivní metody učení. Vedle převahy frontální organizace činností se častěji objevila skupinová práce, prohloubil se individuální přístup učitelek k dětem, ve větší míře byly využívány metody opírající se o smyslové poznání, prožitek, manipulaci s předměty a experimentování. Tyto skutečnosti pozitivně ovlivňovaly dětskou motivaci a aktivitu i jejich znalosti a dovednosti. Samostatné řešení kognitivních problémů bylo zaznamenáno v menší míře. Vynikající a velmi dobré výsledky v oblasti poznávání přírody a ekologické výchovy se zaměřením na ochranu přírody byly častěji zaznamenány na vesnických mateřských školách. Děti byly až na výjimky samostatné, zvládaly přiměřeně věku sebeobsluhu. Prokazovaly velmi dobré kulturně estetické dovednosti. Výrobků a výsledků dětských činností využívaly školy k výzdobě interiérů, jejich úroveň byla velmi dobrá, řada škol se tradičně a úspěšně zapojila do výtvarných soutěží. Vyučující většinou hodnotili děti pozitivně, ve vztahu k věkovým možnostem, často méně konkrétně a neadresně vzhledem k individuálním předpokladům dítěte. Stejně jako v minulých letech mnoho hodnocených škol pouze proklamovalo zásadu individuální potřeby odpočinku dětí, v praxi ji ale nerealizovalo. Pohybové činnosti postrádaly systematičnost a metodickou návaznost. Poměrně četně bylo zaznamenáno u dětí špatné držení kreslícího náčiní, nedostatky byly opakovaně zjištěny v propedeutice psaní.

Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání ve sledovaných školách Olomouckého kraje byly opakovaně kromě základních uměleckých škol a školských zařízení velmi vyrovnané. Nedařilo se zajistit výuku anglického jazyka plně kvalifikovanými učiteli, z organizačních důvodů (podle sdělení ředitelů škol i finančních) pokračovala tendence zajistit výuku na prvním stupni učiteli s kvalifikací pro druhý stupeň nebo vychovatelkami. Převážně nekvalifikovanými učiteli byla zajištěna výuka předmětů výchovného zaměření, především v málotřídních školách, a tělesné výchovy zejména na druhém stupni škol.

77


Graf 12


Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Olomouckém kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace



120 100,0

100 80

92,5

85,7

79,8

87,8

81,6 63,9

66,7

63,2

60 36,8

36,1

40 20,2

20

33,3 18,4

14,3 12,2

7,5

0,0

Z

Š

Šk

ZU

M

Š

Š Sp

SO U

SO Š

G

.s t. -2


ZŠ

ZŠ

-1

.s t.

0

Především ve středních odborných učilištích a odborných učilištích ředitelé škol dbali na doplňování pedagogické kvalifikace mistrů odborné výchovy nebo učitelů odborného výcviku. Zvýšil se počet nekvalifikovaných pedagogických pracovnic mateřských škol, zejména v obcích se špatnou dopravní obslužností, v soukromé mateřské škole, ve sloučených školách (MŠ+ZŠ) a v zařízeních s minimálním počtem dětí. Učitelkám bez odborné a pedagogické způsobilosti (často vychovatelky ŠD) většinou chyběly teoretické i praktické znalosti a dovednosti z oblasti předškolní pedagogiky a vzdělávání. Tabulka 36

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Olomouckém kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

pouze vyhovující

průměrný

nevyhovující

Celkem

ZŠ - 1.st.

218

336

123

7

0

684

ZŠ - 2.st.

177

345

126

17

2

667

G

89

156

59

10

1

315

SOŠ

72

83

51

3

0

209

SOU

85

45

16

3

0

149

SpŠ

101

107

55

10

2

275

ZUŠ

5

62

65

9

0

141

PřZ

1

2

0

0

0

3

ŠkZ

2

3

2

1

0

8

750

1139

497

60

5

2451

ZŠ - 1.st.

31,9%

49,1%

18,0%

1,0%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

26,5%

51,7%

18,9%

2,5%

,3%

100,0%

G

28,3%

49,5%

18,7%

3,2%

,3%

100,0%

SOŠ

34,4%

39,7%

24,4%

1,4%

,0%

100,0%

SOU

57,0%

30,2%

10,7%

2,0%

,0%

100,0%

SpŠ

36,7%

38,9%

20,0%

3,6%

,7%

100,0%

ZUŠ

3,5%

44,0%

46,1%

6,4%

,0%

100,0%

PřZ

33,3%

66,7%

,0%

,0%

,0%

100,0%

ŠkZ

25,0%

37,5%

25,0%

12,5%

,0%

100,0%

30,6%

46,5%

20,3%

2,4%

,2%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

78



V materiálně-technických podmínkách se ve sledovaných školách zlepšila práce s výpočetní technikou k výukovým účelům. Aktivně byly počítače využívány v předmětech informatika, výpočetní technika, odborných předmětech. Jen výjimečně však při výuce všeobecných předmětů, přestože školy vlastnily pro tyto účely řadu výukových programů. Příčinou byly např. nedostatečné zkušenosti vyučujících s obsluhou techniky (přestože absolvovali kurz počítačové gramotnosti) nebo prostorové možnosti (učebny výpočetní techniky nebyly často dimenzovány pro celou třídu). Stagnovala modernizace názorných pomůcek a obnova fondu školních knihoven zejména o tituly umělecké literatury. Stávající materiální zázemí bylo využíváno účelně a efektivně. Inovace pomůcek a modernizace vybavení MŠ často neprobíhaly v souladu s potřebami škol, v této oblasti došlo ke zhoršení situace. Četněji než v předcházejících letech bylo zaznamenáno hodnocení dobré a vyhovující. V některých MŠ přetrvávalo méně podnětné uspořádání herních koutů. U sloučených subjektů probíhala obnova materiálních zdrojů většinou omezeněji než u samostatných ředitelství MŠ.

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Olomouckého kraje ve 261 protokolech, z toho bylo 86 ze samostatných kontrol. Celkem 190 protokolů (72,8 %) obsahuje 747 zjištěných porušení právních předpisů. Podle dalších 71 protokolů (27,2 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně-vzdělávacímu procesu se vztahuje 229 bodů protokolů. Z nich 49,3 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních školách. Častěji se vyskytovalo nedodržování učebních osnov (15,3 %), a to téměř výhradně v základních školách. Při veřejnosprávní kontrole bylo zjištěných 410 porušení právních předpisů nejčastěji zapříčiněno nesprávným zařazováním zaměstnanců do platových stupňů (24,1 %) a chybami v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (11,7 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 552,4 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 834 260,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 474 817,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 57 případů, což je ve srovnání s ostatními kraji druhý nejvyšší počet.

79


14


Moravskoslezský kraj

Celkový rozsah inspekční činnosti zaměřené na sledování průběhu a podmínek vzdělávání a její rozložení v jednotlivých druzích škol v Moravskoslezském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 37

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení v Moravskoslezském kraji ve školním roce 20003/2004




-

ZŠ – 2. stupeň


-

10 14 13 1 2 11 10 85 4 242


-

1057

20,5

-

1316

25,5

4,1 5,8 5,4 0,4 0,8 4,5 4,1 35,2 1,7 100,0

227 354 372 4 36 197 349 1240 5152

4,3 16,9 5,3 0,5 3,7 4,5 22,7 100,0

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Většina základních škol vyučuje podle vzdělávacího programu Základní škola, program Obecná škola je využíván zcela výjimečně na 1. stupni, nejčastěji v prvním až třetím ročníku. Obdobná situace je i v případě ostatních vzdělávacích alternativ. Učitelé se na výuku zodpovědně připravují. Učební osnovy se až na malé výjimky dodržují. Žáci ve školách s malým počtem tříd na 2. stupni mají menší možnost výběru volitelného předmětu, ten bývá žákovi spíše přidělen. Pozitivní trendy ve výuce se objevují především ve školách, kde vyučující neformálně spolupracují v metodických orgánech. Vyučovací proces s využitím různých metod, forem práce a vhodné motivace se realizuje výrazněji na 1. stupni. Na 2. stupni převládá spíše klasická frontální forma výuky se sníženou frekvencí aktivizace žáků a tvůrčích činností. Míra individuálního přístupu učitelů k žákům se liší v závislosti na prostředí, počtu žáků ve třídě a vůli vyučujícího. Nejvyšší je v malotřídních školách, kde jsou učitelé velmi dobře informováni o individuálních potřebách a zvláštnostech dětí a o jejich rodinném zázemí. Ve školách s vyšším počtem žáků ve třídách se individuální přístup poněkud vytrácí. Individuální péče se věnuje zpravidla žákům se specifickými vzdělávacími potřebami a talentovaným žákům. Možnosti zařazování relaxačních prvků v průběhu výuky se využívá pravidelně, vhodně a účelně, zejména pak na prvním stupni. Ve třídách 2. stupně je význam relaxace považován více za okrajovou záležitost. Žáci jsou hodnoceni průběžně. Slovního hodnocení v závěru pololetí se využívá ojediněle, a to zejména na 1. stupni. Vzájemná komunikace mezi učiteli a žáky závisí na individualitě vyučujícího.

80


Tabulka 38


Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Moravskoslezském kraji ve školním roce 200/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

pouze vyhovující

průměrný

nevyhovující

Celkem

ZŠ - 1.st.

435

482

115

6

0

1038

ZŠ - 2.st.

362

702

218

26

1

1309

G

45

146

33

2

0

226

SOŠ

94

207

48

3

0

352

SOU

79

220

67

3

0

369

Učiliště

0

2

2

0

0

4

VOŠ

8

21

5

2

0

36

SpŠ

81

81

27

0

0

189

ZUŠ

79

202

64

3

0

348

1183

2063

579

45

1

3871

ZŠ - 1.st.

41,9%

46,4%

11,1%

,6%

,0%

100,0%

ZŠ - 2.st.

27,7%

53,6%

16,7%

2,0%

,1%

100,0%

G

19,9%

64,6%

14,6%

,9%

,0%

100,0%

SOŠ

26,7%

58,8%

13,6%

,9%

,0%

100,0%

SOU

21,4%

59,6%

18,2%

,8%

,0%

100,0%

,0%

50,0%

50,0%

,0%

,0%

100,0%

VOŠ

22,2%

58,3%

13,9%

5,6%

,0%

100,0%

SpŠ

42,9%

42,9%

14,3%

,0%

,0%

100,0%

ZUŠ

22,7%

58,0%

18,4%

,9%

,0%

100,0%

30,6%

53,3%

15,0%

1,2%

,0%

100,0%

Celkem

Druh školy

vynikající

Učiliště

Výuka ve středních školách probíhá v souladu s platnými učebními dokumenty. Nedodržení předepsaného celkového týdenního počtu hodin nebo stanoveného celkového počtu hodin u některých předmětů v celém studijním cyklu je ojedinělé. Učební osnovy se plní v rámci povolené tolerance. Školy nevyužívají v plné míře povolené dělení vyučovacích hodin podle plánů v odborných předmětech a nepovinné předměty se téměř nezařazují. Nabídka volitelných předmětů je vyhovující. Nově se zavádějí studijní lycejní obory ve středních školách a rozšiřuje se množství nabízených cizích jazyků např. o ruský jazyk. Vyučující se na výuku připravují. Struktura hodin odpovídá věku žáků a výukovým cílům. Nadále však přetrvává nedostatek nových a moderních učebnic pro odborné předměty a informatiku (v odborných předmětech je k dispozici odborná literatura, ale její vysoká cena je pro žáky nepřijatelná). Učitelé pak látku diktují, promítají prostřednictvím didaktické techniky. V některých školách reagují učitelé na tento problém vydáváním vlastních učebních či pracovních textů, skript apod. Vyučující i žáci běžně vyhledávají potřebné informací na internetu. Z výukových metod převládá především výklad nebo vysvětlování s následným procvičováním učiva. Jiné metody a formy práce jsou zařazovány jen výjimečně (např. ve výuce cizích jazyků). Psychohygienické podmínky pro výuku jsou ve školách vesměs velmi dobré. Při výuce informatiky i některých odborných předmětů se někdy zapomíná na kontrolu správného sezení, střídání činností, teplotu vzduchu v učebně apod. Při praktické výuce a v odborném výcviku se dbá na bezpečnost a ochranu zdraví žáků při práci. Motivace učiva v hodinách se zakládá na oznámení jejího cíle a na praktických aplikacích. Ve výuce se uplatňují mezipředmětové vztahy, vlastní zkušenosti a poznatky žáků z praxe, učivo se vhodně aktualizuje. Zkoušení i opakování má různou formu (ústní, písemné, srovnávací testy apod). Učitelé respektují zásadu přiměřenosti a při řešení úkolů žákům pomáhají. Hodnocení je veřejné a ve většině případů zdůvodněné, přibývá škol, které používají sebehodnocení žáků. Vzájemná komunikace mezi pedagogy a žáky má dobrou

81



úroveň, ze strany některých žáků je patrná v některých typech středních škol nedostatečná slovní zásoba a horší stylistické dovednosti. V rámci hospitací byla posuzována jak všeobecná, tak odborná složka vzdělávání včetně praxe. Kvalita vzdělávání se pohybovala mezi vynikajícím až dobrým hodnocením. V odborné složce převládaly předměty podle typu střední školy. Také zde se kvalita vzdělávání pohybovala mezi vynikajícím až dobrým hodnocením, s převahou velmi dobrého hodnocení. Praktická výuka a odborný výcvik se daří zajišťovat ve školních dílnách (převážně základní dovednosti), ve vlastních provozovnách a na smluvních pracovištích. Až na výjimky jsou žáci dostatečně vybavováni pracovními oděvy, obuví a osobními ochrannými pracovními pomůckami. Za produktivní práci dostávají odměnu v povolených tolerancích. Problémem na některých školách bývá vysoká absence žáků s negativním dopadem na kvalitu praktických dovedností. Výuka ve speciálních školách probíhá podle platných učebních dokumentů. Nově i podle Rehabilitačního vzdělávacího programu pomocné školy, který nabyl účinnosti 1. září 2003. Vzdělávací cíle jsou vždy přizpůsobeny aktuálnímu stavu třídy a specifickým vzdělávacím potřebám žáků. Pro postižené žáky se vypracovávají individuální vzdělávací programy. Novinkou jsou přípravné třídy pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Účelnou organizací práce s logickou návazností a zpravidla i vhodným časovým rozvržením se vyučujícím daří plnit vytyčené cíle. V nižších ročnících zvláštní školy převažuje skupinová práce s diferencovanými úkoly. Ve vyšších ročnících se zařazuje výuka s frontálně řízenými činnostmi, při nichž žáci mohou postupovat individuálním tempem. V pomocných a rehabilitačních třídách je převažující formou individuální výuka, často s pomocí asistentů. Pohybové relaxaci, motivaci a názornosti ve vyučování se věnuje dostatečná pozornost v nižších ročnících, ve vyšších ročnících zvláštních škol těchto aktivit ubývá. V pomocných a rehabilitačních třídách se relaxaci věnuje pozornost v maximální míře. Pochvaly, pozitivní slovní i klasifikované hodnocení výkonů žáků působí jako průběžný motivační faktor. Využívání vzájemného hodnocení a sebehodnocení bylo ojedinělé. Učitelé využívají i alternativních způsobů komunikace. Komunikace a vyjadřování žáků odpovídá jejich mentální úrovni. Žáci jsou vedeni k vzájemné toleranci a kooperaci. V základních uměleckých školách byly předmětem kontroly obory hudební, taneční a výtvarné. Výuka se realizuje podle schválených učebních dokumentů. Pro taneční obor byl využit upravený vzdělávací program a inovované učební osnovy. Hudební obor vyjma předmětu hra na elektronické klávesové nástroje na rozdíl od tanečního, ale i výtvarného oboru se řídí i nadále zastaralými učebními osnovami. Úroveň výuky ve sledovaných předmětech hudebního, tanečního a výtvarného oboru je celkově hodnocena jako velmi dobrá. Pozitiva převažují v hodnocení výtvarného a tanečního oboru, negativa se objevují spíše v hodnocení hudebního oboru, kde kontrola směřovala převážně na oddělení dechových nástrojů. Úroveň výsledků základních uměleckých škol v Moravskoslezském kraji je celkově srovnatelná s obdobnými školami v jiných krajích. V mateřských školách byl jednoznačně přijat Rámcový program pro předškolní vzdělávání. Některé mateřské školy, ale i nadále pracují podle programu Začít spolu nebo Mateřská škola podporující zdraví. Ve stylu práce MŠ se potvrdil odklon od předmětové orientace k osobnostnímu modelu předškolní výchovy. Častěji se využívají pedagogické metody rozvíjející aktivitu dětí a jejich kooperační dovednosti. V organizaci vzdělávání se zvýšil podíl skupinových a individuálních forem práce, důraz je kladen na spontánní činnosti. Výchovně-vzdělávací tendence směřují

82



k posilování samostatnosti dětí a schopnosti sebevědomě se začleňovat do sociálních vztahů. Učitelky při práci průběžně využívají k vyšší aktivizaci dětí vhodnou motivaci a hodnocení. Interakce a komunikace se v MŠ pozitivně rozvíjí.

Podmínky vzdělávání Problémem personálních podmínek v základních školách zůstává nedostatek kvalifikovaných učitelů pro výuku cizích jazyků. Obtížně se také zajišťuje aprobovaná výuka na 2. stupni ve školách s jednou třídou v ročníku. Vyučování předmětům rodinná výchova a občanská výchova často doplňuje úvazek učitelů. Nejlépe je po odborné stránce zajištěna výuka českého jazyka a matematiky. Ve středních školách jsou velmi dobré personální podmínky v gymnáziích a některých středních odborných školách. Nedostatek odborné, případně pedagogické způsobilosti, přetrvává u středních odborných učilišť (zejména u mistrů odborné výchovy) a u učitelů některých odborných předmětů (absence vhodných studijních oborů vzhledem k vyučovaným předmětům). Případná absence potřebné kvalifikace zpravidla neovlivňuje kvalitu výuky. Stabilizované pracovní kolektivy často tvoří pracovníci s vyšším věkovým průměrem. Graf 13

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Moravskoslezském kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace

100,0


91,3

86,4

90,0

83,2

78,0

80,0


77,3 70,8

68,2

70,0 60,0

50,0 50,0

50,0 40,0

31,8

29,2

30,0

22,0

22,7

16,8

20,0

13,6

8,7

10,0


Š ZU

Sp Š

U či liš tě

SO

U

Š SO

G

-2 .s t. ZŠ

ZŠ

-1 .s t.

0,0

Téměř v každé speciální škole někteří učitelé nesplňují podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Situaci se snaží řešit dodatečným studiem, ale ne vždy jsou ke studiu přijati. Také v tomto typu škol jsou učitelské sbory přestárlé, s převažující feminizací. Personální zabezpečení výuky v základních uměleckých školách je na velmi dobré úrovni. Případná absence odborné a pedagogické způsobilosti se zřídkakdy promítá do výuky negativně. Personální podmínky předškolních zařízení pozitivně ovlivňuje jak kvalifikovanost většiny učitelek, tak i stabilita pedagogických sborů. V případě předškolních zařízení, které vznikly sloučením několika pracovišť nebo jsou součástí základní školy, byla většinou zachována původní personální struktura s přehledným vymezením řídících kompetencí.

83



V závislosti na finančních možnostech dochází k postupné obnově a modernizaci materiálně-technického vybavení základních škol. Rozdíly mezi školami jsou nejen ve vybavení (například multimediální učebnou), ale i ve využívání některých odborných učeben. Stále se ještě vyskytují případy, kdy na jeden PC připadá více žáků. Ojedinělé je také využívání počítačových programů v běžné výuce předmětů. Lépe jsou vybaveny učebny 1. stupně základní školy, kde je také učební prostředí podnětnější než na 2. stupni. Prostory škol se stále častěji využívají k mimoškolním aktivitám a také ke sportovnímu vyžití širší veřejnosti. Tabulka 39

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení v Moravskoslezském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Řádková %

Celkem

velmi dobrý

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 1.st.

404

490

150

9

1053

ZŠ - 2.st.

348

628

305

34

1315

G

25

130

62

9

226

SOŠ

94

163

88

9

354

SOU

65

177

111

19

372

0

0

4

0

4

VOŠ

14

14

5

3

36

SpŠ

56

84

57

0

197

ZUŠ

55

207

72

15

349

1061

1893

854

98

3906

ZŠ - 1.st.

38,4%

46,5%

14,2%

,9%

100,0%

ZŠ - 2.st.

26,5%

47,8%

23,2%

2,6%

100,0%

G

11,1%

57,5%

27,4%

4,0%

100,0%

SOŠ

26,6%

46,0%

24,9%

2,5%

100,0%

SOU

17,5%

47,6%

29,8%

5,1%

100,0%

,0%

,0%

100,0%

,0%

100,0%

VOŠ

38,9%

38,9%

13,9%

8,3%

100,0%

SpŠ

28,4%

42,6%

28,9%

,0%

100,0%

ZUŠ

15,8%

59,3%

20,6%

4,3%

100,0%

27,2%

48,5%

21,9%

2,5%

100,0%

Učiliště

Celkem

Druh školy

vynikající

Učiliště

Materiální podmínky ve středních školách jsou z hlediska zabezpečení výuky učebními pomůckami a didaktickou technikou nadále rozdílné. Jsou podmíněné jak množstvím finančních prostředků, tak i aktivitou vedení a pedagogického sboru. Ve všech školách je zřízena minimálně jedna počítačová učebna. Žáci i učitelé mají přístup na internet. Rozdílné jsou také materiálně technické podmínky ve speciálních školách. Školy mají dostatek učebnic a pracovních sešitů. Potíže dlouhodobě působí získávání materiálu pro výuku pracovního vyučování ve zvláštních školách. K výraznému zlepšení došlo ve vybavení tohoto typu škol výpočetní technikou. Kromě počítačových tříd jsou využívány počítače i v jednotlivých třídách při individuální výuce. Velmi se zlepšila vybavenost pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a žáky s kombinovaným postižením. Materiálně-technické zabezpečení výuky všech oborů základních uměleckých škol umožňuje naplňovat vzdělávací program v plném rozsahu. Zkvalitnilo se nástrojové vybavení škol a vybavení učebními pomůckami je rovněž velmi dobré. Materiálně-technické podmínky mateřských škol jsou většinou velmi dobré.

Krajské specifikum – polské národnostní školství V průběhu školního roku 2003/2004 vykonali pracovníci Moravskoslezského inspektorátu 4 inspekce v základních školách (dále jen ZŠ) s polským vyučovacím jazykem

84



(3 ZŠ se třídami 1. a 2. stupně, 1 ZŠ s třídami 1. stupně) a 2 inspekce v mateřských školách, kde výchovně-vzdělávací činnost je realizována v polském jazyce. Výuka ve všech základních školách probíhá podle vzdělávacího programu Základní škola a řídí se učebním plánem pro základní školy s polským vyučovacím jazykem. Polský jazyk je v 1. ročníku vyučován dle osnov pro ZŠ s polským vyučovacím jazykem (dále PZŠ) dokument byl schválen MŠMT ČR v roce 1993, ve 2. - 5. ročníku je polský jazyk vyučován dle učebních osnov vydaných Pedagogickým centrem pro polské národnostní školství v Českém Těšíně (dále PCP) v roce 1997 a v 6. - 9. ročníku je polský jazyk vyučován podle osnov pro PZŠ schválených MŠMT ČR čj. 16 383/95 - 21. Pečlivá příprava pedagogů na výuku se projevila v promyšlené stavbě hodin, v účelném použití učebních pomůcek a didaktické techniky. Sledována byla výuka na počítačích (využití Internetu). V průběhu vyučování byli žáci motivováni pestrými aktivitami, aktualizací a mezipředmětovými vztahy. Hodnocení výkonů žáků bylo pozitivní. Vcelku byly respektovány všechny didaktické zásady. Vesměs ve všech hospitovaných hodinách byla zaznamenána snaha o dosažení příznivé pracovní atmosféry s fungující interakcí a komunikací. Dominoval vlídný a zdvořilý přístup učitelů i žáků, aktivita žáků byla velmi dobrá. Výuka ve všech předmětech vyjma českého a anglického byla vedena v polském jazyce. Učitelé ve vyšších ročnících kladou důraz na znalost terminologie v polském i českém jazyce, podporují vyjadřovací, komunikativní a širší jazykové schopnosti žáků. Většina vyučovacích hodin navštívených pracovníky ČŠI byla hodnocena stupněm vynikající a velmi dobrý. Personální a materiálně technické podmínky jsou celkově velmi dobré, vynikající jsou na školách s 1. a 2. stupněm. Pozitivní vliv na kvalitu výuky má vysoká odborná a pedagogická způsobilost vyučujících, další vzdělávání pedagogických pracovníků, nezanedbatelná je v dalším vzdělávání pedagogů úloha PCP a demokratický způsob řízení škol. Kladnou úlohu plní bohatá nabídka zájmových činností či mimoškolní aktivity. Příkladná je spolupráce rodina-škola-zřizovatel. Určitý negativní vliv při stanovování dlouhodobé koncepce školy má klesající počet žáků. S poklesem žáků ve školách je spojená i nutnost slučovat více ročníků do jedné třídy. Tato skutečnost nemá negativní vliv na kvalitu výchovně-vzdělávacího procesu. Školy s polským vyučovacím jazykem mají zvýšené náklady na učebnice a učební texty. Důvodem je používání učebnic z Polské republiky (např. v polském jazyce), další učebnice jsou vydávány v ČR, ale v omezeném množství. Při plánování výchovně-vzdělávací činnosti využívají mateřské školy Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Úroveň tematických výchovně-vzdělávacích plánů je velmi dobrá. Je podpořena odbornou erudici a tvořivosti učitelek. Organizační formy a metody jsou voleny s ohledem na věk dětí, činnosti frontální, skupinové či individuální jsou zastoupeny rovnoměrně. Vzdělávací metody působí na smysly a city dětí. Učitelky v převážné většině zohledňují zájem a momentální náladu dětí, umožňují dětem svobodně volit činnosti. Individuální potřeby dětí jsou respektovány. V MŠ převažuje pozitivní hodnocení, patrné jsou prvky sebehodnocení a hodnocení ostatních. Komunikační atmosféra je příjemná a tvůrčí. Průběh a výsledky výchovně-vzdělávací činnosti jsou hodnoceny jako velmi dobré až vynikající. Příkladná je aktivita v organizaci nadstandardních činností jako jsou zájmové kroužky, výstavy, soutěže, návštěvy kulturních a společenských akcí, společné aktivity s rodiči, obcí a ZŠ. Všechny pedagogické pracovnice jsou odborně a pedagogicky způsobilé pro práci v MŠ. Pedagogické kolektivy jsou stabilní. Materiální podmínky jsou vynikající. Estetická

85



úroveň je vysoká. Pozitivní vliv na výsledky práce v MŠ má činnost metodického sdružení při PCP v Českém Těšíně, které sdružuje učitelky z okresů Frýdek-Místek a Karviná.

Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Moravskoslezského kraje ve 244 protokolech, z toho bylo 38 ze samostatných kontrol. Celkem 177 protokolů (72,5 %) obsahuje 484 zjištěných porušení právních předpisů. Podle dalších 67 protokolů (27,5 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně vzdělávacímu procesu se vztahuje 232 bodů protokolů. Z nich 68,1 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a mateřských školách. Relativně častěji se v základních školách a v základních uměleckých školách vyskytovalo nedodržování učebních plánů (6 %). Jiná porušení právních předpisů se v v jednotlivých druzích škol Moravskoslezského kraje nekumulují a vyskytují se jen ojediněle. Při veřejnosprávní kontrole bylo zjištěno 219 porušení právních předpisů. Nejčastějšími příčinami nedostatků byly chyby v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (15,1 %) a nesprávné zařazování zaměstnanců do platových stupňů (15,1 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 1 218,1 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 687 478,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 503 742,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 48 případů, což je ve srovnání s ostatními kraji třetí nejvyšší počet.

86


15


Zlínský kraj

Rozsah inspekční činnosti zaměřené na sledování průběhu a podmínek vzdělávání a její rozložení v jednotlivých druzích škol ve Zlínském kraji dokumentují údaje v následující tabulce. Tabulka 40

Počet inspekcí a hospitací v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Zlínském kraji ve školním roce 2003/2004





-

-

481

23,5

ZŠ – 2. stupeň

-

-

519

25,4

3 3 6 1 10 6 29 5 95

3,2 3,2 6,3 1,1 10,5 6,3 30,5 5,3 100,0

86 74 163 22 272 223 206 2046

4,2 3,6 8,0 1,1 13,2 10,9 10,1 100,0

Gymnázium Střední odborná škola Střední odborné učiliště Vyšší odborná škola Speciální škola Základní umělecká škola Předškolní zařízení Školské zařízení Celkem

Poznatky o průběhu a kvalitě vzdělávání Převažujícím vzdělávacím programem v základních školách je i nadále program Základní škola. Vzdělávací programy Obecná škola a Národní škola byly realizovány ojediněle, převážně na neúplných školách. Přetrvávají nedostatky v plánování učiva a zejména realizaci osnov těchto vzdělávacích programů v předmětech, v nichž osnovy umožňují rozvrhnout učivo do více ročníků (vlastivěda, dějepis, literární složka českého jazyka). Realizace výuky na 1. stupni je zejména v rozmanitosti volených forem a metod kreativnější než na 2. stupni. Přesto i zde byl zaznamenán kvalitativní posun. Ve výuce jsou však stále preferovány frontální metody, zvyšující se podíl skupinové práce jde na úkor práce samostatné. Ojediněle se objevují hodiny s aktivním učením a řešením problémových úloh. Přetrvávají nedostatky ve strukturování a časovém rozvržení vyučovacích jednotek, vhodnosti a efektivitě metod procvičení, opakování a upevňování získaných poznatků. V mnoha hodinách je podceňován význam motivace. Závěr hodin postrádal někdy upevnění a shrnutí poznatků stejně jako zpětnou vazbu o pochopení a míře splnění výukových cílů. V českém jazyce a matematice, někdy i přírodovědných a společenskovědních předmětech (prvouka, vlastivěda, přírodověda), bylo na 1. stupni často probíráno učivo nad rámec daný osnovami, žáci byli zbytečně přetěžováni. Projevovalo se to nejmarkantněji při realizaci vzdělávacích programů, které se liší od programu Základní škola rozložením učiva do jednotlivých ročníků (Národní škola). Na 2. stupni inspekce stále zjišťuje nerespektováním doporučení vyplývajících z úprav a doplňků osnov vzdělávacího programu Základní škola o střídání tematických celků aritmetického (algebraického) a geometrického učiva. V jazyce českém přetrvávají problémy ve výuce literární složky, je stále zaměřena naukově (na literární historii a teorii), většinou se zcela vytrácí výchovnost této složky předmětu. V dějepise nejsou často probírány kapitoly závěrečného opakování a není zařazováno ani tematické opakování po probrání jednotlivých historických období, jak to vyžadují osnovy. V zeměpise je málo prostoru věnováno práci

87



s mapami, ojedinělé je zařazování námětů praktického zeměpisu (pozorování, cvičení v terénu). Ve výchovných předmětech došlo k pozitivním změnám ve využití jejich výchovných složek, v působení na citovou oblast osobnosti žáka a vnímání uměleckých hodnot, v tělesné výchově pak směrem k pohybové kultuře a sportu. Výrazné rozdíly mezi školami v přístupu k výuce hudební výchovy se projevují na v rozdílných dovednostech žáků. Většina škol nemá dosud vytvořeny sebeevaluační mechanismy se zpětnou vazbou na plánování a korekci výukových cílů. Převažuje stále forma písemných prověrek a testů i v předmětech naukového charakteru na úkor ústního zkoušení, při němž by žáci doložili nejen znalosti fakt, ale i schopnosti myslet a vyjadřovat se v potřebné odborné terminologii. Individuální přístup k žákům s vývojovými vadami učení a chování a žákům integrovaným má pozitivní vliv na jejich rozvoj. Na obou stupních školy se stále méně projevovala práce s talentovanými žáky. Tabulka 41

Hodnocení průběhu výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Zlínském kraji ve školním roce 200/2004 Stupeň hodnocení

Ukazatele, druh školy a zařízení vynikající

N (četnost)

Druh školy

137

266

75

2

480

ZŠ - 2.st.

58

302

149

8

517

G

24

44

18

0

86

SOŠ

9

50

14

1

74

SOU

28

81

50

4

163

VOŠ

10

11

1

0

22

SpŠ

43

167

59

3

272

41

126

44

6

217

350

1047

410

24

1831

ZŠ - 1.st.

28,5%

55,4%

15,6%

,4%

100,0%

ZŠ - 2.st.

11,2%

58,4%

28,8%

1,5%

100,0%

G

27,9%

51,2%

20,9%

,0%

100,0%

SOŠ

12,2%

67,6%

18,9%

1,4%

100,0%

SOU

17,2%

49,7%

30,7%

2,5%

100,0%

VOŠ

45,5%

50,0%

4,5%

,0%

100,0%

SpŠ

15,8%

61,4%

21,7%

1,1%

100,0%

ZUŠ

18,9%

58,1%

20,3%

2,8%

100,0%

19,1%

57,2%

22,4%

1,3%

100,0%

ZUŠ

Řádková %

Celkem

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

velmi dobrý

Ve sledovaných středních školách byly všechny kontrolované studijní a učební obory vyučovány v souladu s platným rozhodnutím o zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení a ve většině z nich probíhala výuka podle schválených učebních dokumentů. Ředitelé škol využívali povolených možností úprav učebních plánů. Nabídka volitelných předmětů sloužila k posílení profesní orientace žáků a k dalšímu rozvoji jejich znalostí a dovedností. Počet hodin stanovený učebním plánem nebyl dodržen v jednom případě v předmětu český jazyk a literatura. Neplnění schválených učebních osnov nebylo zaznamenáno. Při plánování a realizaci výchovně vzdělávacího programu byly většinou vhodně využívány mezipředmětové vztahy. Vedle tradičních forem a metod práce, které ve vyučovacím procesu převažovaly, se objevovaly i jiné způsoby práce - vedení žáků k logickému vyvozování závěrů a k aplikaci praktických zkušeností, týmová práce a aktivní učení. K motivaci žáků ve vyučování bylo využito mimo vhodně volených forem a metod

88



práce často i slovní hodnocení a pochvala, v odborném výcviku finanční odměna za produktivní činnost a v odborných předmětech přímá návaznost na praktické vyučování. V českém jazyce a literatuře mnozí vyučující zdůrazňovali vzájemné jevové souvislosti, jednotliví žáci dokázali přesně formulovat vlastní názor na daný problém. Ve výuce společenskovědních předmětů řada učitelů vede systematicky žáky k poznávání regionálních dějin, což je velkým pozitivem. V přírodovědných předmětech byly ve značné míře využívány mezipředmětové vztahy a výuka byla doplněna exkurzemi a v gymnáziích vhodným začleňováním praktických cvičení. Ve výuce odborných předmětů byly někdy zařazovány metody podporující aktivní učení a žáky se tak dařilo více zapojovat do vyučovacího procesu. Odborný výcvik se většinou uskutečňoval ve smluvních pracovištích a zvolené skupinové a individuální metody výuky umožňovaly naplňovat profil absolventa. Většina škol pro zjišťování úrovně vědomostí svých žáků nejčastěji využívá jejich účast a čelní umístění ve středoškolské odborné činnosti, na olympiádách a také výsledků komerčních srovnávacích testů. Vlastní evaluační nástroje mají školy prozatím vytvořeny ojediněle. V praktickém vyučování jsou k hodnocení úrovně dovedností a návyků pravidelně využívány souborné práce, výsledky a účast v soutěžích, u oborů zaměřených na služby také kladný ohlas zákazníků. Vyučované studijní obory ve sledovaných vyšších odborných školách byly v souladu s platným rozhodnutím o zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Nabídka volitelných předmětů byla dostatečně široká. Plánování a příprava výuky byly na velmi vysoké úrovni. Teoretická výuka probíhala převážně prostřednictvím přednášek. Odborná praxe byla realizována formou skupinové výuky ve smluvních pracovištích s vhodným materiálně-technickým vybavením. Klasifikace žáků byla prováděna v souladu se schváleným klasifikačním řádem. Vzdělávání žáků ve speciálních školách bylo realizováno v souladu s danými vzdělávacími programy pro jednotlivé typy speciálních škol. Výuka probíhala podle schválených učebních dokumentů, ředitelé jen ojediněle využili možnost úpravy učebních plánů. V plnění učebních osnov nebyly zjištěny nedostatky. Kvalita práce výchovných poradců je na velmi dobré úrovni, což se projevuje ve spolupráci s rodiči, odbornými lékaři a jednotlivými odbornými pracovišti. Příprava na sledované hodiny byla kvalitní, dílčí nedostatky se projevily v organizaci především pracovního vyučování, kdy docházelo ke kumulaci žáků z více ročníků. Výuka pracovního vyučování a odborného výcviku byla založena především na výrazné motivaci, zdůraznění smysluplnosti a kvalitě provedené práce. V matematice přetrvává preferování numerického počítání s velkým podílem písemné samostatné práce a práce u tabule. Skupinové spolupráce bylo využito jen minimálně. V jazyce českém byli žáci vedeni k osvojení mluvnického učiva i k rozvoji řečových a písemných dovedností. Zásady psychohygieny byly vcelku dodržovány, ve výjimečných případech však bylo zcela opomíjeno zařazování relaxačních prvků do vyučovacího procesu u žáků nižších ročníků. Pozitivním rysem vyučování byl individuální přístup pedagogů, jejich vstřícnost, empatie a velmi dobré komunikativní dovednosti. Speciální školy se zúčastňují řady regionálních, celostátních i mezinárodních soutěží a přehlídek, kde mají možnost prezentace výsledků své práce. Ve školním roce 2003/2004 nebyly ve speciálních třídách pro žáky s kombinovanými vadami v ústavu sociální péče v těchto typech zařízení inspekce provedeny. Organizace výuky ve většině navštívených základních uměleckých školách odpovídala ustanovením právního předpisu. Ve většině inspektovaných škol byly zjištěny nedostatky v plnění učebních plánů v hudebním oboru.

89



V hudebním oboru se stále vyskytují snahy učitelů týdenní přímou vyučovací povinnost kumulovat do čtyř i méně pracovních dnů. Takto vzniklé dny bez přímé vyučovací povinnosti jsou využity k výuce v jiné ZUŠ, popřípadě pro jiné soukromé aktivity. Ke zlepšení došlo při zabezpečování výuky hudební nauky a souborové hry. Tento posun byl zjištěn na všech školách. V nehudebních oborech převažuje kolektivní výuka se snahou individuálního vedení žáka ve skupině. Skladba a struktura většiny navštívených hodin odpovídala věku žáků i stanoveným výukovým cílům. V ojedinělých případech byly zjištěny nedostatky v zařazování starších, zejména již výdělečně činných žáků do odpovídajícího ročníku. Vzdělávací proces hudebního oboru je negativně ovlivněn absencí základních učebních dokumentů a odborně zdatných pedagogů pro výuku hry na elektronické hudební nástroje. Ostatní specializace hudebního oboru jsou vyučovány podle učebních plánů, které vyžadují inovaci případně výraznou novelizaci. V minimálním množství je využívána možnost výuky hry na druhý nástroj v rámci jednoho učebního plánu. Ještě stále se vyskytují případy, kdy je žák zařazen do dalšího oddělení, kde je vyučován pouze hře na nástroj a od výuky ostatních předmětů je vedením školy osvobozen. Ve výtvarném oboru bylo pozitivně hodnoceno využívání nových učebních plánů a učebních osnov s využitím kreativity jak pedagoga, tak i žáků. Převážná většina mateřských škol věnovala v tomto školním roce zvýšenou pozornost oblasti pedagogické, zvláště vytváření vlastních školních vzdělávacích programů. Změna v pojetí předškolního vzdělávání se promítla především v zodpovědnějším přístupu učitelek k plánování a organizování výchovně vzdělávací práce. Učitelky jsou úspěšnější v oblasti krátkodobého plánování a přípravě na vlastní přímou výchovnou práci, v nichž plně uplatňují svou kreativitu a praktické dovednosti, než v oblasti projektování dlouhodobé koncepce školy. Prozatím se jen velmi malému procentu mateřských škol podařilo vytvořit vzdělávací program, který by plně respektoval rámcová pravidla a požadavky na předškolní vzdělávání stejně tak i konkrétní podmínky mateřské školy, možnosti obce, rodičů a dalších partnerů. Stejně tak se jen velmi sporadicky daří aplikovat adekvátní postupy k získání a vyhodnocení potřebných informací o dosažené kvalitě vzdělávání. Z malé znalosti této problematiky je sebereflexe školy mezi pedagogickými pracovnicemi stále chápána jako zbytečná a zatěžující. Tím je však následně oslabována i řídící a metodická činnost vedoucích pracovníků. Z hospitační činnosti v mateřských školách je zřejmé, že si stále větší počet učitelek uvědomuje, že základním a nutným předpokladem jejich úspěšné práce je vytvoření pocitu bezpečí pro děti, otevřené a důvěrné atmosféry s plným respektováním filosofie předškolního vzdělávání, tedy vytvoření takového prostředí, které respektuje jakoukoliv odlišnost u dětí, ať mluvíme o dětech se speciálními vzdělávacími potřebami, sociokulturním handicapem nebo dětech talentovaných. V průběhu dne je dětem poskytován stále větší prostor pro rozvoj her a praktických činností, posilovány jsou schopnosti spolupráce a kooperace mezi dětmi prostřednictvím vhodně volených forem výchovně vzdělávací práce. Častěji je uplatňováno integrované vzdělávání a prožitkové učení. Režim dne je v převážné většině mateřských škol stanoven v rámci možností zařízení s ohledem na věkové zvláštnosti dětí. Přirozená konkurence nutí mateřské školy k profilaci a k navazování užších vztahů s rodiči. Zvláště v menších obcích se rodiče stále častěji spolupodílí na mnoha kulturních a společenských akcích, které napomáhají udržování místních tradic a zvyků. Přínosem pro rodiče je využívání odborných zkušeností a kompetencí pedagogických pracovnic, případně zprostředkování kontaktu s dalšími odborníky. Poznatky z dvou inspekcí ve školských zařízeních v tomto materiálu nezveřejňujeme. Zjištění z kontrol jsou zahrnuty v části Poznatky z kontrol.

90



Podmínky vzdělávání Personální podmínky vzdělávání jsou v základních školách dobré. Přetrvává vysoké procento neaprobovaných pracovníků na 1. stupni základních škol. Téměř stoprocentní je kvalifikovanost vyučujících matematiky a českého jazyka na druhém stupni. Horší stav je v zabezpečení výuky naukových a zejména výchovných předmětů (hudební výchova, výtvarná výchova). Graf 14

Personální zajištění výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Zlínském kraji ve školním roce 2003/2004 úplná kvalifikace

90

82,5


83,7

81,2


80 70

64,4 57,8

56,4

60 50

43,6 35,6

40

58,1

41,9

42,2

30 18,8

16,3

17,5

20 10

Š ZU

Š Sp

SO U

SO Š

G

-2 .s t. ZŠ

ZŠ

-1 .s t.

0


Chybějící pedagogická nebo odborná způsobilost učitelů středních škol byla zjištěna zejména u vyučujících odborných předmětů, občanské nauky a odborného výcviku. Pro další vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol jsou využívány nabídky pedagogických center, organizací akreditovaných ministerstvem školství, cechů a asociací. Ve speciálních školách chybělo některým učitelům rozšiřující studium speciální pedagogiky. V tomto školním roce byly zvláště v jednotřídních mateřských školách zjištěny zhoršující se personální podmínky. Přirozený úbytek dětí a s tím související ekonomické problémy předškolních zařízení nutí zřizovatele i řídící pracovníky k úsporným opatřením, která se následně negativně odráží v personálním obsazení i kvalitě výchovně vzdělávací práce. Stále častěji přímou výchovnou práci v době odpolední prováděla pedagogicky a odborně nezpůsobilá pracovnice. Tyto pracovnice vykonávají v souběžně sjednaném pracovním poměru v mateřské škole další pracovní činnosti. Materiálně-technické podmínky základních škol se inovací pomůcek a didaktické techniky včetně počítačů zlepšují. Prostředí škol a jejich vybavení nábytkem zůstává na úrovni 90. let, je závislé na finančních možnostech zřizovatelů. Pozorované nevyužívání stávající didaktické techniky na řadě škol není způsobeno kvalitnějším vybavením výpočetní technikou, ale přístupem jednotlivých pedagogů. Z celkového počtu navštívených středních škol měla většina potřebné materiálnětechnické vybavení, které bylo udržováno v dobrém technickém stavu a umožňovalo naplňovat učební osnovy a vytvářet požadovaný profil absolventa. Při průběžné inovaci

91



učebních pomůcek vychází vedení škol, zejména v SOU, převážně z odborného zaměření výuky. Ve větší míře byly ve srovnání s předcházejícím obdobím chybějící učebnice nahrazovány zpracovanými namnoženými texty a počítačovou prezentací. Prostorové podmínky většiny navštívených speciálních škol nebyly vzhledem k počtu žáků ve třídách popř. pracovních skupinách na odpovídající úrovni. Tyto školy jsou v převážné míře umístěny do starých budov, kde není možné zvětšení pracovního prostoru. Proto jsou často pracovní dílny umístěny mimo hlavní budovu školy, což klade vyšší nároky na čas i zajištění bezpečnosti žáků při přecházení na jiná pracoviště. Vzhledem k rozšiřující se síti počítačových učeben, popř. koutků, dochází i k většímu využití počítačových výukových programů a internetu. Speciální školy jsou vcelku dobře vybaveny didaktickými a speciálními pomůckami, výtvarným a pracovním materiálem. Při jejich pořizování je často využíváno sponzorských darů. Tabulka 42

Materiální podpora výuky v jednotlivých druzích škol a zařízení ve Zlínském kraji ve školním roce 2003/2004 Stupeň hodnocení


N (četnost)

Druh školy

Celkem

Celkem

pouze vyhovující

průměrný

138

236

96

11

481

ZŠ - 2.st.

72

264

176

7

519

G

14

47

21

3

85

SOŠ

9

32

24

9

74

SOU

19

91

47

6

163

VOŠ

10

9

3

0

22

SpŠ

42

156

71

3

272

45

126

43

8

222

349

961

481

47

1838

ZŠ - 1.st.

28,7%

49,1%

20,0%

2,3%

100,0%

ZŠ - 2.st.

13,9%

50,9%

33,9%

1,3%

100,0%

G

16,5%

55,3%

24,7%

3,5%

100,0%

SOŠ

12,2%

43,2%

32,4%

12,2%

100,0%

SOU

11,7%

55,8%

28,8%

3,7%

100,0%

VOŠ

45,5%

40,9%

13,6%

,0%

100,0%

SpŠ

15,4%

57,4%

26,1%

1,1%

100,0%

ZUŠ

20,3%

56,8%

19,4%

3,6%

100,0%

19,0%

52,3%

26,2%

2,6%

100,0%

ZUŠ

Řádková %

velmi dobrý

ZŠ - 1.st.

Celkem

Druh školy

vynikající

Materiální zázemí a prostory většiny mateřských škol jsou vzhledem k počtům zapsaných dětí na velmi dobré úrovni. Snahou pedagogických pracovnic je, aby na sebe prostory přirozeně navazovaly, čímž je odstraňováno nevhodné a zatěžující organizování dětí. Stále více mateřských škol disponuje funkčními a podnětnými pracovními a herními centry, v nichž mohou děti realizovat své individuální záměry a nachází zde potřebné soukromí. Tyto změny jsou často organizovány vlastními silami s minimálními finančními náklady. Vcelku dobrá je vybavenost mateřských škol hudebními a výtvarnými pomůckami a audiovizuální technikou. Přibývá škol, které dětem vytváří takové podmínky, které jim umožňují maximálně experimentovat s přírodnímu produkty a netradičním materiálem. Celkově je však sledována zhoršující se tendence v modernizaci mateřských škol, a to z důvodu zhoršujících se finančních podmínek. Mnoho mateřských škol již několik let bezvýsledně usiluje nejen o modernizaci vnitřního interiéru školy, ale především školních zahrad. Tyto problémy jsou výraznější zvláště u malých venkovských mateřských škol.

92



Poznatky z kontrol Školní inspektoři a kontrolní pracovníci ČŠI zpracovali výsledky kontrol ve školách Zlínského kraje ve 144 protokolech, z toho bylo 50 ze samostatných kontrol. Celkem 111 protokolů (77,1 %) obsahuje 492 zjištěných porušení právních předpisů. Podle dalších 33 protokolů (22,9 %) nebylo ve zbývajících kontrolovaných subjektech ve sledovaných oblastech porušení právních předpisů zjištěno. K výchovně vzdělávacímu procesu se vztahuje 225 bodů protokolů. Z nich 67,6 % prokazuje, že v zajišťování výuky jednotlivými učiteli nejsou vždy důsledně dodržovány stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. Nejvíce takových případů bylo zjištěno v základních a speciálních školách. Relativně častěji se vyskytovalo i nedodržování učebních plánů (4,9 %) a učebních osnov (5,8 %), také především v základních školách. Za závažné v těchto školách je nutné považovat i 12 případů porušení právních předpisů zjištěných kontrolami specialistů na otázky BOZP a PO. Při veřejnosprávní kontrole bylo zjištěno 172 porušení právních předpisů. Příčinami nejčastěji se vyskytujících nedostatků bylo porušování ustanovení o zařazování zaměstnanců do platových stupňů (16,3 %) a chyby v tvorbě FKSP a čerpání prostředků z tohoto fondu (14,5 %). Z celkového objemu finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu byly zkontrolovány výdaje ve výši 532,2 mil. Kč. Zjištěné nedostatky byly vyčísleny částkou 1 179 829,-- Kč a odhad výše neoprávněně čerpaných prostředků státního rozpočtu částkou 939 043,-- Kč. Místně příslušnému finančnímu úřadu bylo předáno k řízení 27 případů..

93



94



Příloha Způsob prezentace dat, statistické pojmy a zkratky Statistická analýza vychází ze struktury dat, která získali zaměstnanci ČŠI při výkonu školní inspekce a při další činnosti ve školním roce 2003/2004, a která byla zaznamenána v příslušných databázových souborech. Zpracovaná data obsahují specifikační, hodnotící a kontrolní informace o daném roce. Interpretaci výsledků analýzy dat v jednotlivých částech textu podporuje jejich účelové uspořádání v tabulkách a grafech. Struktura tabulek je obvykle volena ve dvou vypovídajících vrstvách: • četnost (N - absolutní četnost) udává, kolik případů má danou vlastnost • řádková nebo sloupcová procenta (% - relativní četnost) uvádějí, jaký podíl představují případy, které mají danou vlastnost, přitom součet relativních četností ve všech kategoriích činí 100 %. V tabulkách a grafech zpracovaných pomocí softwaru SPSS jsou číselné hodnoty typu 0,75 (kladná čísla menší než 1) uváděna ve tvaru ,75. Odpovídá to statistickému standardu, který je respektován jak tvůrci softwaru SPSS, tak v celosvětovém měřítku i jeho uživateli. Relativní četnosti (v %) jsou softwarovým algoritmem počítány na více desetinných míst. V tabulkách a grafech je nastaveno jejich automatické zaokrouhlení na jedno nebo dvě desetinná místa. Proto je běžné, že součet zaokrouhlených hodnot nemusí být vždy přesně 100 % (pokud se tyto případy vyskytnou, jedná se o toleranci ± 0,1 %). Ponecháváme však hodnoty v originálním tvaru s jistotou, že v žádné tabulce ani v grafu nemá tato „nepřesnost“ vliv na význam znázorněné skutečnosti. Rozdíly v celkové četnosti N v různých tabulkách nejsou chybou, ale naznačují, jak s daty pracoval statistický program SPSS. Např. počet sledovaných jevů při hospitacích uváděný v případě hodnocení průběhu výuky může být menší než skutečný celkový počet hospitací, protože do analýzy nebyla z různých důvodů vpuštěna všechna data (hodnocení dílčího jevu chybělo, příslušný kód byl špatně vybrán apod.).

Struktura sledovaných jevů a systém hodnocení škol Českou školní inspekcí Mezi specifikační informace patří signatura inspekce, určující zejména typ inspekce, druh školy a zařízení a jejich zřizovatele. Dále k těmto informacím patří ročník školy, ve kterém konkrétní hospitace proběhla a určení vyučovacího předmětu nebo činnosti, která byla předmětem hospitace. Hodnotící informace se vztahují k jevům sledovaným v rámci konkrétní hospitace a organizace chodu inspektované školy. Jsou to následující 2 skupiny jevů, uvedené včetně dále užívaných zkratek: 1) jevy posuzované ve vztahu k průběhu hospitace (týkají se zejména výuky): PLA plánování a příprava na výuku PER personální zabezpečení výuky MAT materiální podpora výuky OFM vyučovací metody, organizace a psychohygiena výuky MOT motivace žáků INK interakce a komunikace HOD hodnocení žáků

95



Uvedené jevy jsou analyzovány samostatně nebo v těchto seskupeních: Celková úroveň výuky - je charakterizována všemi jevy posuzovanými v rámci hospitace kromě jevu PER. Průběh výuky - je charakterizován jevy OFM, MOT, INK a HOD. (Pozn.: V obou případech je jako výsledek analýzy interpretován buď přímo vypočítaný průměr seskupených jevů, nebo stupeň hodnocení stanovený podle toho, do jakého předem vymezeného intervalu v rámci hodnotící škály 1 až 5 tento průměr spadá.) 2) jevy posuzované ve vztahu k systému a organizaci chodu školy nebo jednotlivých součástí: a) hodnocení personálních podmínek vzdělávání b) materiálně-technické podmínky vzdělávání c) vzdělávací programy/vyučované obory d) výsledky vzdělávání zjišťované školou e) další zjištění Kontrolní informace se vztahují ke zjištění skutečností (plnění, resp. dodržování), které jsou stanoveny právními předpisy. Hodnotící stupnice A) Skupiny jevů posuzovaných ve vztahu: k systému a organizaci chodu škol; k vzdělávacím programům/vyučovaným oborům; k personálním a materiálně-technickým podmínkám vzdělávání; k průběhu hospitace (PLA, MAT, OFM, MOT, INK, HOD); k výsledkům vzdělávání zjišťovaným školou. Pětibodová hodnotící stupnice v uspořádání 1 až 5: Kód pro statistické zpracování

Stupeň

1

Vynikající

2

Velmi dobrý

3

Dobrý

4 5

Širší slovní hodnocení Zcela mimořádný, příkladný Výrazná převaha pozitiv, drobné a formální nedostatky, nadprůměrná úroveň Negativa a pozitiva v rovnováze, průměrná úroveň

Pouze vyhovující Převaha negativ, výrazné nedostatky, citelně slabá místa Nevyhovující

Zásadní nedostatky, které ohrožují průběh výchovněvzdělávacího procesu

B) Jev samostatně posuzovaný ve vztahu k průběhu hospitace: PER personální zabezpečení výuky Hodnotící stupnice v dichotomickém (dvouhodnotovém) uspořádání 1 a 5: Kód pro statistické zpracování

Stupeň

1

Úplná kvalifikace

5

Bez požadované kvalifikace

Širší slovní hodnocení stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti jsou splněny stanovené podmínky odborné a pedagogické způsobilosti nejsou splněny

96



C) Další zjištění: Tříbodová hodnotící stupnice v uspořádání 1, 3, 5: Kód pro statistické zpracování

Stupeň

1

Příkladný

3

Běžná úroveň

5

Širší slovní hodnocení Příkladný, plně funkční Běžná úroveň, funkční v rozhodující míře

Vážné nedostatky Vážné nedostatky, funkčnost výrazně omezena

D) Zjištění skutečností (plnění), které jsou stanoveny právními předpisy: Hodnotící stupnice v dichotomickém (dvouhodnotovém) uspořádání 1 a 5: Kód pro statistické zpracování 1 5

Stupeň Plní (je v souladu) Neplní (není v souladu)

Širší slovní hodnocení Dodržuje, čerpá účelně, efektivně Nedodržuje, nečerpá účelně, efektivně

97



Česká školní inspekce Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5

Poznatky o stavu školství v krajích České republiky za školní rok 2003/2004

Zpracoval: Rok vydání:

Česká školní inspekce 2005

98

2004

Recommend Documents