L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 2/2004 Výbor ZO ČZS MARTAGON: předseda: místopředseda: jednatel: hospodář: výstavy: členové výboru: redaktor Liliáře: korespondenci zasílejte:
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševčík Ing. Jaroslav Simandl Ing. Petr Šrůtka Milan Michal Jiří Hloušek Jiří Kovář, Ing. Jiří Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrůtka Katedra ochrany lesů Kamýcká 129 165 21 Praha 6 Dr. Karel Vereš Mochovská 33 198 00 Praha 9
Obsah: Letošní výstavy Úvodník (Karel Vereš) Cestování za martagony III. (Petr Šrůtka) Hybridizace, kouzlo přírody? I. (I.J. Černohorský) Botanické lilie 41. (Karel Vereš) Hybridní lilie 41. (Karel Vereš) Galerie liliářů – Petr Šrůtka (Václav Vinčálek) Zpráva o členské schůzi, konané 17. ledna 2004 (Petr Šrůtka) Zpráva z březnové členské schůze, konané 20. 3. 2004 (Petr Šrůtka) Zpráva o hospodaření ZO ČZS Martagon Praha za r. 2003 (Milan Michal) Návrh rozpočtu ZO ČZS Martagon Praha na r. 2004 (Milan Michal) Jubilanti Registrované odrůdy lilií VIII (Břetislav Mičulka) Adresář členů ZO Martagon
21 22 22 26 30 31 31 35 36 37 38 39 39 41
Pozvánka na jarní exkurzi Letošní exkurze do Botanické zahrady v Praze – Troji se koná ve čtvrtek 27. května 2004. Sraz v 16.00 hod. u vrátnice zahrady. Doprava: autobusem jako do ZOO, od zastávky pěšky cca 5 min. do kopce po ukazatelích Vedení PBZ i letos vychází našemu přání neobyčejně vstříc, je domluveno, že nám umožní m.j. shlédnout i nový tropický pavilon, který bude oficiálně otevřen až v červnu t.r. Srdečně zve výbor *****
Letošní výstavy Rakovník 2004: 25. – 27. června v Rabasově galerii Příjem květů ve čtvrtek 24.6. od 12.00 do 16.30 hod., otevřeno denně 9.00 – 17.00 hod. Soutěžní kategorie budou stanoveny podle skladby dodaných exponátů. S ohledem na zvolený termín se dají očekávat především botanické lilie, asijské, martagon a LA-hybridy. Pro zájemnce je zajištěno ubytování v místní zemědělské škole jako obvykle (cca 180,- Kč/noc). Plánujeme také večerní posezení ve čtvrtek 24.6. Další informace: Jiří Hloušek, Pražská 998, 269 00, Rakovník, tel.: 313 512 817. Lysá nad Labem – výstava lilií a jiných okrasných květin: 8. – 11. července na výstavišti Přejímka květů 7.7. od 9.00 hod. Soutěžní kategorie zatím nebyly vypsány. Pro naše členy je to další příležitost pro prezentaci čínských hybridů i ranějších orienpetů. Další informace: RR ČSZ Praha, Ing. Z. Konrádyová, tel.: 222 781 620. Květy – Volyně 2004: 7. – 8. srpna v tamější radnici Ve městě se současně koná oblíbená pouť a proto lze očekávat dobrou návštěvnost. Přejímka a instalace květů 6. srpna (pátek) odpoledne a 7. srpna dopoledne. Kromě později kvetoucích lilií budeme vystavovat i jiné okrasné rostliny, především mečíky a jiřiny. Aranžování provedou vystavovatelé sami, doprovodná zeleň je zajištěna, ale také vítána. Místo odborné soutěže proběhne anketa návštěvníků o nejhezčí exponát. V sobotu večer se koná přátelské posezení, ubytování pro vystavovatele zdarma zajištěno. 21
Přihlášky přijímá a další informace poskytne Jiří Kovář, Na Vyhlídce 624, 387 01, Volyně. Tel.: 383 372 984. Lilium Brno pořádá svou každoroční výstavu v Rožnově pod Radhoštěm v tamějším skanzenu 1. – 6. července. Soutěžní kategorie nebyly předem vypsány. Další informace: Bohumil Fridrich, Želešice 94, 664 43, tel.: 547 211 948. ***** Vážení přátelé! Po posvícení bývá půst, druhé letošní číslo se bude zdát ve srovnáním s tím jubilejním poněkud šedé. Nedá se nic dělat, důvody jsou ekonomické, vynasnažíme se ale mít v každém ročníku jedno číslo barevné. I obsah čísla je poněkud civilnější, je to dáno tím, že členy, kteří se schůzí nemohou zúčastňovat, musíme podrobněji informovat o průběhu obou letošních členských schůzí. Přesto si myslím, že odborné články, byť na menším počtu stránek, tohoto čísla jsou natolik zajímavé, že si je rádi přečtete. Neměli byste přehlédnout, že naše organizace udělila čestné členství dvěma významným zahraničním liliářům, panu Joe Hoellovi z Austrálie a panu Bronislavu Kondrotovi z Polska a současně také dvěma našim seniorům, přátelům Josefu Kašparovi a Boleslavu Královi. Není pochyb o tom, že všichni jmenovaní, byť každý jiným způsobem, významně přispěli k životu naší organizace. Je smutnou ironií osudu, že v tomto čísle najdete také nekrolog na přítele Kašpara. Také byste neměli přehlédnout informace o letošních výstavách. Tyto řádky píši koncem března, L. hansoni, martagony, ba í některé asijské už raší, a tak je také na čase Vám popřát úspěšnou sezónu. Karel Vereš Cestování za martagony III. aneb: Lilií mnoho, ale jejich krásy málo Petr Šrůtka Příchod jara znamená vyrušení liliáře z poklidného zimního života. Jaro bývá nejprve klidné a s optimistickým očekáváním, později, když zjistíme zimní ztráty již trochu pesimističtější, a nakonec, s příchodem května, změní se v těžko zvládnutelnou hektiku a chaotický úprk všech rostlin včetně plevelů k nezvladatelnému houstnutí a kvetení. Čas se náhle krátí a jeho běh zrychluje. Vykvete první lilie. A druhá a třetí. A potom snad všechny. A vtom přicházejí výstavy. A také první, druhá a třetí, a kdovíkolikátá nakonec. A mezitím by si liliář (zvláště z klubu Martagon) měl najít čas podívat se, jak rostou a kvetou lilie venku, v lese. Ale jak to udělat, když je třeba být na zahradě. Musejí (měly by) počkat. Jenže ony nepočkají, také prchají ke svému slavnostnímu dni a některé z nich potom ke zrání semen. 22
Takže se letos přihodilo, že jsme na martagony vyrazili pozdě. Inu, říkali jsme si, týden není přece o tolik později a loni teprve nakvétaly, mohlo by to vyjít – a ono nevyšlo. Stanovit přesný termín „ideálního kvetení“ (na výpravě se bude fotografovat a snímky musejí být co nejlepší) je dosti obtížné, neboť konečný termín ovlivňuje, jak jsme poznali, množství srážek během jara, které, když je jich dost, zpožďují nástup kvetení, a samozřejmě teplé a suché jarní periody, které jednak příchod kvetení uspišují, jednak zkracují jeho trvání. A to venku v přírodě mnohem výrazněji, nežli doma na zahradě, jelikož zde za sucha nikdo nezalévá. Tuto „zradu přírody“ jsem tušil již když jsem s přáteli Petrlíkem a Kovářem domlouval termín naší výpravy, a příliš snadno jsem se nechal přemluvit k jejímu odložení o týden. Konečně přišel pátek 27. června a po zabalení několika věcí (fotoaparátu především) jsem se vydal na autobus do Volyně, kde s rodinou, psíkem Čikouškem a se svými liliemi sídlí přítel Kovář. Dorazil jsem dopoledne, a hned jsme odjeli do Blatné, kde měl kolega povinnosti spojené s pompézním zakončením základního uměleckého školního roku. Několik hodin po poledni jsme nasedli do auta a začali plnit naše liliářské povinnosti. Zajeli jsme do Lnář, kde pan Masopust pěstuje jiřiny, lilie a další okrasné rostliny. Jiřiny se mohou dobře hodit k srpnové výstavě květin ve Volyni. Přestože jsme nebyli ohlášeni, byli jsme vlídně přijati a mohli jsme si prohlédnout i zahradu. Zde je největší prostor věnován jiřinám, záhon s liliemi je jen jeden. Na něm dominoval řádek „Marksova bronzu“. Pozoruhodné byly také některé okrasné jehličiny, zejména kompaktní keřík jedle. Přítel Kovář zaagitoval s pomocí pozvánky pro svou výstavu a po rozloučení jsme se vydali směrem k „další štaci“, tentokrát do hloubi Šumavy. Zde, v Nové Peci, sídlí pan Svoboda, jehož vzorně udržovaná zahrádka hostí i značný počet lilií. Pan Svoboda nebyl osobně přítomen, ovšem od jeho potomků jsme obdrželi povolení si zahradu prohlédnout. Zde jsem si povšimnul dokvétajících posledních květů Lilium martagon var. album, i kvetoucí L. martagon var. cattaniae – též již za zenitem, a zmocnila se mě zlá předtucha vzhledem k našemu zítřejšímu úmyslu. Vždyť Šumava je mnohem chladnější, nežli místa, kam se chceme zítra podívat na martagony. Nicméně předali jsme pozvánku a vydali se dále na projížďku pohraniční Šumavou. Cestou jsme obdivovali zdejší kvetoucí a rozvinutý podnikatelský obor, kterému, jak jsem dodal, se zvláště dobře daří v blízkosti „vyspělých západních demokracií“. Nicméně neměli jsme oči jen pro toto komerční prostředí. Kousek za Vimperkem jsem zavelel příteli Kovářovi „Zastav – na louce jsou lilie!“ „Ty tam někdo vysadil.“, odvětil přítel Kovář. „No – pokud budou mít zelené pacibulky, mohlo by to být ono.“ řekl jsem. Prodral jsem se příkopem s kopřivami, tužebníkem, angelikou a nakonec vysokou travou k liliím – a skutečně, bylo to přesně to, co to má být – Lilium bulbiferum, měla zelené pacibulky i poměrně velké květy se světleji oranžovými středy okvětních plátků – zkrátka žádný hybrid to nebyl. Překvapení bylo silné, a tak přispěchal i přítel Kovář a nastalo fotografování, s liliemi v popředí, krajinou v pozadí, liliáři s lilií, lilie v detailu, a tak podobně.
23
Cestou zpět jsme již nevěnovali tolik pozornosti podnikatelskému prostředí v okolí, ani méně atraktivnímu nabízenému zboží, nýbrž diskusi o možné minulosti a budoucnosti shlédnutých lilií. Jejich minulost je zahalena mlhami, a budoucnost patrně neradostná, ale místo růstu je louka – je zde tudíž možnost, že se jedná o původní výskyt. Ideální „management“ lilií by byl obsekávat tyto dvě lilie a dozrálé pacibulky „zapichovat“ do okolí „mateřských“ rostlin nebo na částečně zastíněná a vlhčí místa na louce. Do dvaceti let by se louka musela podobat polím v liliářských farmách. Jenže kdo uvede tento úmysl v čin a přesvědčí majitele louky, aby lilie obsekával a nechával růst? Ještě, že se náš klub nejmenuje „Bulbiferum“ (cibulkonosné – red.), ale „Martagon“, jinak bychom neunesli tuto těžkou morální povinnost. Zkrátka – my jsme je ještě viděli, a našim potomkům ukážeme fotografie. To bude radosti! Nebo, a to spíš, je někde v šuplíku vyhrabou a potom vyhodí. Nález Lilium bulbiferum je skutečně vzácný zážitek, je nesrovnatelně vzácnější než Lilium martagon. Já jsem ji viděl jen třikrát – v Orlických horách, pěstovanou na Českomoravské vysočině a potom tuto na Šumavě. Její „záchranu v kultivaci“ znemožňuje skutečnost, že tato lilie na zahradě nevydrží, slábne a nekvete, až ze zahrady zmizí. I to jsem již vyzkoušel (měl jsem pacibulky z Orlických hor). A tak jediná dobrá možnost pro její záchranu je ta výše naznačená. A aby nedošlo k omylu – ten pěstovaný klon, běžný na některých zahradách je Lilium bulbiferum var. croceum – větší, vzrůstnější, s většími květy, ale bez pacibulek. Zde se jedná o osvědčené zahradní klony. Ještě pro zajímavost – v asijských hybridech tato lilie téměř zapojena není, na jejich vzniku mají lví podíl Lilium dauricum a Lilium davidii. Ale pamatuji si na její nádherný hybrid „Fire King“. Druhý den jsme sice vstávali celkem časně, ale neodkladné drobnosti poněkud zdržely náš odjezd z Volyně, a tím i příjezd do Boru u Tachova. Náš příjezd o dvě hodiny později, nežli by bylo ideální, nebyl hodnocen příliš kladně. Snad se nám příště podaří polepšit se, dočkáme-li se a bude-li nám poskytnuta nová příležitost. V Boru u Tachova, kam jsme přijeli v půl jedenácté, jsme byli očekáváni přáteli Hoškem, Petrlíkem i naší liliářskou celebritou – přítelem Zákopčaníkem. Byli jsme nuceni odložit občerstvení, přestože Hoškovic zahradní stůl se pod koláčky, kávičkou a chlebíčky přímo prohýbal, a neprodleně jsme vyrazili k lokalitě „VH“. Ve vísce pod kopcem opět vládlo pouťové veselí a s ním spojené atrakce – což by teoreticky znamenalo, že termín byl zvolen dobře (viz minulé reportáže), ale nepředbíhejme. Na lokalitě jsme se převlékli do terénního, postříkali repelenty a vyrazili k liliím. Lilie nás sice očekávaly – avšak v jak zuboženém stavu! Především jich bylo nejméně 80% spaseno srčí zvěří. Přednostně pochopitelně ty silnější a vyšší z nich. A z těch zbývajících byly téměř všechny odkvetlé – jen tu a tam se podařilo nalézt exempláře s posledními květy, a za fotografii stály tak dva z nich. Pokračovali jsme po hřebenu až na obvyklý konec naší vycházky – vyhlídku pod starým dubem. Okolní příroda byla úchvatná, výhled nádherný, avšak vzhledem k hrozící bouřce jsme se raději vydali na zpáteční cestu. Přes mírné zklamání jsme všichni hodnotili návštěvu kladně – vždyť jsme viděli, s čím vším se musejí zdejší lilie vyrovnávat, takové sucho zde jistě není poprvé, a kdyby zde byly podmínky jiné, asi by tu zase nebyly lilie. Osobně jsem (i když s váháním) odpustil i těm srncům, vždyť přece nebudou žrát jen
24
suchou trávu, když jsou tu šťavnaté lilie. Až některého příštího jara zas pořádně zaprší, a všechno dobře vyroste, budeme se z toho radovat všichni – lilie, srnci i my. Tak jsme hodnotili výlet u piva v místní hospodě a nakonec i na zahradě u Hošků. Okolo čtvrté hodiny odpoledne opustil naši společnost přítel Zákopčaník, štědře obdařen přítelem Hoškem sazenicemi azalek a cibulemi lilií. Nakonec, tento rostlinný materiál si od přítele Hoška odvážel každý z nás. Asi o hodinu později jsme se nechali přemluvit přítelem Petrlíkem a po rozloučení s Hoškovými se vydali k němu do Aše. Cestou jsme se stavili ve Františkových Lázních a v Chebu, a konstatovali jsme, že podnikatelské prostředí je zde stejného rázu jako na Šumavě. Soudě podle jazyka zvoleného pro inzerci, je nabídka konzumována rovněž převážně občany z blízké vyspělé západní demokracie. Náladu prostředí dotvářely růžově blikající emblémy provozoven ve tvaru srdcí, což mne vedlo k úvahám o tom, co asi chtěl minulý president naznačit tím, že úplně stejné znamení umístil v závěru svého funkčního období na pražský Hrad. Přítel Petrlík bydlí ve velmi krásném prostředí na polosamotě pod lesem. Sídlo má již téměř dobudováno a nyní věnuje část úsilí také liliím. Paní Petrlíkovou jsme byli přijati vlídně a bohatě pohoštěni. Naše večerní aktivita zahrnovala kromě konzumace večeře také návštěvu ašské hospody, kde jsme diskutovali převážně liliářské problémy a zajímavosti místního okolí. Ještě před půlnocí jsme se vrátili k Petrlíkům a uložili se ke spánku. Na druhý den jsme se vydali podél Ohře do Ostrova nad Ohří, kde by podle údajů měla být bohatá lokalita s Lilium martagon. Po dosažení udaného údolí jsme se snažili v diskusi s místními obyvateli zjistit, kde se nalézá nebohatší místo výskytu. Tato diskuse však nebyla příliš plodná – nejprve jsme se mohli domnívat, že zde lilie zlatohlávek neroste (což mi připadalo zcela nepravděpodobné – okolo byly hlavně listnaté lesy, hlavní horninou v podloží je zde čedič, v podrostu bylo vidět mnoho bazifilních květin) a potom se dozvěděli o zákazu vstupu na soukromé pozemky, ochraně všeho a nevhodnosti návštěvy lesa, i naprosté zbytečnosti, např. jak je cenná zanedbaná louka porostlá kerblíkem lesním, kdy se má sekat, ale nakonec jsme z místního obyvatele „vytloukli“ přiznání, že hledaná rostlina se zde nalézá. Rozhodli jsme se nejprve obnovit naše psychické i fyzické síly v restauraci v Ostrově nad Ohří. Potom jsme zajeli k lesu, odhodláni do něj vstoupit. Naše síly byly sice obnoveny, nikoli však sjednoceny a panovala velká různost názorů na směr a nejvyšší zvládnutelnou příkrost postupu. Asi proto, že moje autorita v předchozích diskusích s místním obyvatelstvem poněkud utrpěla, jen stěží jsem své dva kolegy přesvědčoval, že bychom měli postupovat pokud možno vzhůru, k hřebenu svahu, a potom zvolit, na kterou stranu pokračovat a kudy se vrátit. Navrhl jsem též, že na mně mohou jeden a půl hodiny počkat u auta. Bez zjištění, kolik zde asi roste martagonů, jsem se odtud vrátit nechtěl. Nakonec mě kolegové následovali v postupu po mírně stoupající pěšině vyšlapané zvěří, tzv. „vekslu“. Výstup byl obtížný. Nešlo jen o příkrost terénu, ale zřejmě také o limity našich sil. Již ve spodní třetině výstupu se nás přítel Petrlík optal, zda nám nepřipadá příliš bledý, že se o něj asi pokouší infarkt (ve skutečnosti byl přítel Petrlík stále normálně osmahlý). Přítel Kovář se zmínil jednak o svém nedomykavém pravém raménku (snad srdeční chlopně, v jeho případě) a
25
vyjádřil názor, že vrcholu lze dosáhnout i v základním táboře, že se to některým horolezkyním stává. Volil jsem dál naši cestu svahem tak, aby byla co nejsnazší, vedla přes co nejméně kamenů, padlých kmenů, houštin, kopřivišť a nezvladatelně příkrých míst. Po překonání dalších asi padesáti výškových metrů, pod jednou ze skalek, mohl jsem kolegy upozornit asi na desítku hledaných lilií. Při dalším postupu vzhůru již lilií ani moc neubývalo, byly tu a tam ve skupinách o několika desítkách kusů. Konečně jsme dosáhli lomu svahu a vrcholové plošiny. Během krátkého odpočinku na skalním výchozu jsme v okolí mohli napočítat snad padesát martagonů. To jsme ještě netušili, co nás očekává dále. Pokračovali jsme po vrcholové plošině, a Lilium martagon tu byla všude. Nakonec jsme se dostali ke zřícenině hradu, v jejímž okolí bylo martagonů snad tisíc. Nebo dva tisíce? Možná to někdy někdo z liliářů spočítá. Inu – martagony jsou tam, kde si je najdeš. Náš úžas kalil jen fakt, že všechny rostliny byly odkvetlé. Měli jsme zde být tak někdy okolo 15. června. Ale nebylo jich tolik okousaných – snad se zdejší zvěři již přejedly. Tato lokalita se charakterem terénu a výskytu lilií velmi podobá dříve zmíněné lokalitě „K“ (viz „Cestování za martagony I.“). Je zde však bučina, místy na sušších místech doubrava. Na nižších svazích je bučina chudá, výše přibývá květin, dominuje zde mařinka vonná a věsenka nachová. Na vrcholové plošině trávy. Vydali jsme se po zelené turistické značce zpět. Za půl hodiny jsme došli k prvním chalupám a k našemu autu. Podle mapy jsem zjistil, že výškový rozdíl byl pouhých 300 metrů. Cíle naší cesty bylo tedy dosaženo, ale úspěch nebyl tentokrát korunován pohledem na kvetoucí lilie. Přítel Kovář, který celou cestu řídil a ničil si svůj luxusní automobil na lesních a polních cestách, nás ještě ochotně odvezl na vlak, přítele Petrlíka do Karlových Var a mně do Plzně. V rozloučení, i přes to, že se za pár dní uvidíme v Rakovníku, bylo dost nostalgie. Lilie tu jistě ještě dost dlouho budou, ale kolikrát se ještě takto sejdeme a budeme mít možnost potěšit se jejich krásou? A podaří se nám vybrat si takový rok, kdy budou v lepší kondici? Hlavně se ovšem musíme trochu poučit u legendárních vojsk a příště přijít včas.
Hybridizace, kouzlo přírody? I. I.J. Černohorský Nepleteme-li se Přírodě do práce, proběhne opylení a oplodnění kompatibilních, tj. vzájemně si (geneticky) vyhovujících lilií za pomocí hmyzu, možná i větrem přenášeným pylem. Výsledkem bude v případě kompatibilních rostlin vývoj semeníku obsahujícího až stovky semen. V případě inkompatibilních lilií se semeník buď nevyvine nebo bude obsahovat jen plevy. Případy ležící mezi těmito mantinely jsou semeníky plné semen bez embrya, se slabým embryem, nebo semeníky, které abortují kolem 60. dne vývoje a jsou nejlepšími kandidáty na kultivaci vypreparovaného
26
embrya na agarovém živném mediu. To, že semeno obsahuje embryo poznáme lehce při zkoumání semínka na podsvětleném mléčném skle nebo pohledem proti světlu, v tom případě semínko musíme držet v pinzetě. Uvidíme tenkou, různě dlouhou tmavší čárku. Ta čárka je základ budoucí rostliny, embryo. Hmota kolem je zásobárna pro první dny růstu, endosperm. Kouzla kolem ploidity, tj. počtu chromozomů v buňkách embryí nebo endospermu si zaslouží zvláštní příspěvek. Embryo se dá vypreparovat při troše cviku celkem bez problémů, dokonce nevadí, pokud se nám nepodaří vypreparovat embryo celé. Pokud se semeník neotevře, máme značnou naději, že semena uvnitř jsou sterilní. Ze "zelených" semen se dá embryo mírným tlakem na konec embrya blíže ke středu semene vytlačit ven a za použití preparační jehly přenést na agar. Pak už zbývá jen se modlit, aby se neobjevila nějaká infekce a embryo začalo růst. Problémy sice nekončí (optejte se těch, kteří malé rostlinky z agarové kultury přenášeli do zahradnického substrátu!), ale první krok byl zvládnut. Malé upozornění: Z velikosti semene či embrya vůbec nelze usuzovat na vitalitu budoucí rostliny a už vůbec ne na kvalitu květu, jeho barvu, velikost. V tomto směru si příroda uchovává možnost překvapení, protože genetická informace uložená na DNA chromosomů si může vyměňovat pozici s jinou informací a tak může získávat dominantní postavení nebo naopak svou důležitost ztrácet. Neexistuje nějaký matematický model pro odhad vlastností budoucího hybridu. V lokalitě, ať již přírodní, nebo umělé např. v (botanické) zahradě, kde vedle sebe rostou desítky rostlin stejného botanického druhu je vysoká pravděpodobnost, že potomstvo bude shodné s rodičovským párem. Že tomu tak nemusí vždy být potvrzují klonové selekce, jak je známe např. u L. longiflorum nebo speciosum. Když se liliář a další (doplňte šlechtitel pivoněk, růží a jiných rostlin) pustí do díla a nanáší pyl na blizny, je tato zábava odborně nazývána hybridizací. Přiznejme si, spíše je to pro nás amatéry zábava a jsme puzeni zvědavostí, co vznikne. Hrát si na Stvořitele je přece tak zábavné! U lilií máme ještě tu výhodu, že blizna a prašníky jsou značně velké. Zkusil jste někdo křížit krokusy? To je dřina, viďte! Pro ty, kteří ještě tuto hru nezkusili, několik užitečných informací. 1. Pokud si chcete být jisti původem hybridu, zajistěte si, že mateřská rostlina bude chráněna proti nahodilému opylení. Jak? Jednoduše, dříve, než se poupě rozevře, učiňte tak, s jistým násilím sami a nasaďte na bliznu kryt. Namotejte proužek jemného alobalu (opravdu slabého, potravinářského, aby vzniklá trubička příliš nenamáhala čnělku) na tužku. Konec kroucením uzavřete, trubičku stáhněte z tužky, nasaďte jemně na bliznu a lehce stiskněte ke čnělce. Lehce proto, že při křížení budete muset kryt sundat a po opylení znovu nasadit. Konečné odstranění provede rostlina sama. Až bude čnělka dostatečně zteřelá, odpadne a Vám zůstane jediný úkol, záhony poseté kousky alobalu vyčistit. 2. K jistotě původu je také potřeba vědět, co jsem opylil čím. Povšimněte si, co čím. Tedy nejprve matečnou rostlinu, jinými slovy maminku a pak pylodárnou rostlinu, vlastně tatínka. Příklad Káťa x Přemysl Oráč. Tato informace se dá vytlačit do proužku alobalu a ten připevnit těsně pod květ. Dají se také použít samolepící štítky, proužky, popis tužkou nebo skutečně světlu a vodě odolávajícím popisovačem. Zároveň si udělejte poznámku v sešitě,
27
zaznamenejte datum, rodiče a pokud jste zkoušeli např. různé stáří matečného květu, tak i tento údaj. Jinak řečeno, vše, co by později mohlo být důležité. 3. Máte-li možnost, proveďte stejné křížení několikrát, jeden pokus není žádný pokus! 4. Vývoj pylového zrnka je poněkud komplikovaný a nebudeme se tím zabývat. Důležité je to, aby pyl nebyl kontaminován pylem jiné rostliny (pokud to nechceme úmyslně, pak to ale děláme sami). Jak toho dosáhnout? Takto: Jakmile se květ otevře, tedy v době, kdy prašníky ještě nejsou otevřené, prašníky odebereme. Já dávám přednost odběru prašníku i s nitkou. Prašníky na vzdušném místě na čistém kousku papíru nebo alobalu nechám otevřít (proces se odborně nazývá dehiscence) a pyl uschnout. Takto získaný pyl lze vhodně uzavřený uchovat do příštího roku. Zaschlá nitka mi umožní vzít do pinzety jeden prašník a otřením prašníku o vlhkou bliznu nanést při křížení pyl. Mám-li pylu dost, použitý prašník zahodím (nemohu si být jist, že na blizně již nebylo pár zrnek jiného pylu). Někdo zaznamenává křížení pod čísly, jiný čísla přiřazuje až pytlíčkům sklizených a vyčištěných semen. (Mimochodem, když jsme u semen, od loňského roku není možno poslat do USA semena čehokoliv bez fytosanitárního certifikátu. Celníci buď balíček pošlou zpět, nebo zničí.) Co se děje po opylení? Nastává řada dějů, která může a nemusí končit splynutím, vlastně proniknutím genetické informace obsažené v pylovém zrnku do vajíčka matečné rostliny. Tato konečná fáze je oplodnění. Pak již zbývá jen úspěšný vývoj do semene a zralého semeníku. Když semeník "nesežere" plíseň, nebo vytříděná semena myši, případně pytlíček se semeny někde nezaložíte, jako se to stává mě a semenáčky uspokojivě rostou, tak za x let můžete vidět, co všechno budete muset vyhodit do kompostu, protože půjde o rostliny mizerné kvality, květy nepěkné a tak podobně. Úspěšné křížení, tedy získání něčeho nového, pěkného, je záležitost velkých čísel. Čím více je ten který druh rostlin prošlechtěn, tím větší počty semenáčů je třeba získat. U růží se již před 30 roky tvrdilo, že něco nového naleznete ve statisíci semenáčků. Jak vybrat co s čím budete křížit? Tak za prvé, to co máte k dispozici. Když si vezmete McRaeovu knihu, tak se dočtete, jak ve firmě, kde pracoval, shromáždili co nejvíce dostupných kultivarů, koupili něco, co se nějakému amatéru povedlo a křížili s řadou kultivarů, které měli k dispozici. To se amatéru těžko podaří zopakovat. Ostatně, mezi našimi členy je celá řada úspěšných amatérů a nejméně dva profesionálové, Ti by měli popsat jak jejich volba probíhala. Omezené možnosti amatéra znamenají, že kříží pěkné s lepším a čeká, zda se objeví něco mimořádného. To, že profesionálové prolomili bariery inkompatibility znamená, že amatér má nyní více možností, kombinuje totiž genetický materiál, který ještě neprošel desítkami křížení a zpětných křížení, takže možnosti něčeho nového jsou o několik řádů lepší. V každém případě jsou při rozhodování co opylit čím důležité dřívější záznamy. Při pečlivém čtení se ukáže, že některé vlastnosti jsou přenášeny na potomstvo trvale, s vysokou pravděpodobností a u jiných je tomu naopak. Na této znalosti je možno jakousi strategii postavit. Jinou možností je začít od začátku, od botanických druhů. Je
28
to obtížné, ale výsledky jsou mimořádné a nemusí vždy jít o Black Beauty. L x testaceum a June Fragrance jsou historickými případy. Známá liliářka (nyní editorka čtvrtletního bulletinu NALS, Linda Darnton) loni v říjnu oznámila, že při úklidu zahrady nalezla tlustý, dobře vyvinutý semeník na diploidní rostlině Black Beauty. Poznamenává, že rostliny tetra Black Beauty rostou značně daleko, takže opylení pylem těchto rostlin je s velkou pravděpodobností vyloučeno. Diploidní rostliny BB jsou, jak dokázali mnozí, sterilní. Takže, jak to vlastně je? Proč jsou triploidní kultivary sterilní, proč lze opylit tetraploidní rostliny diploidním pylem a hlavně, platí tato pravidla absolutně, nebo jen do jisté míry? Přírodovědci znají celou řadu dějů, kdy některý typ děje je tak zvaně "zakázán", nedovolen, a přesto někdy proběhne. Fyzika je toho příkladem, rostlinná genetika také a ze zoologie je takovým případem mula. Nezbude nám, než začít od Adama, tedy přesněji od pylového zrnka a vajíčka. Předem upozorňuji, že budu značně zjednodušovat. Jednak to pro naše účely bude stačit a za druhé, nemáme ani tolik času, ani místa v Liliáři, aby se tato část vývoje rostlin dala představit přesněji. Ostatně, zájemci by jistě našli potřebný kurz v seznamu přednášek Univerzity třetího věku na fakultě, která poskytuje místo naším schůzím. Tak tedy, pylové zrnko je docela zajímavý útvar. Vyvíjí docela komplikovaně, obsahuje polovinu genetické informace rostliny, ze které pochází, obsahuje dostatek zásobních látek, které poskytnou energii pro růst pylové láčky z blizny skrze čnělku až do vaječníku a k proniknutí do vajíčka. Je také značně odolné. V literatuře pro včelaře jsem jednak viděl obrázky pylových zrnek různých pylodárných stromů a keřů. Jsou to někdy až pitoreskní tvary celé škály barev. Zrnko také údajně snese po jistou dobu var ve zředěné kyselině sírové. Když jsme na chemické průmyslovce dělali analýzu cementu, museli jsme cement roztírat v achátové misce tak dlouho, až neskřípal mezi zuby. Achátová miska to bez úhony přestála. Když zkusíte třít v téže misce pyl stejně dlouho, lesklý povrch achátu zmatoví, bude odřený! To by fakticky chtělo alespoň tři vykřičníky. Stejné pylové zrnko po dosednutí na vlhkou bliznu rozpozná vhodné prostředí a začne "klíčit". Ze zrnka se otvorem, pórem, vysune část vnitřního obsahu krytá vnitřní membránou a začne prorůstat bliznou a následně čnělkou. Růst je různě rychlý, dokonce i u stejného typu rostlin, jako např. lilií. Při kontaktu pylové láčky s bliznou a vnitřní stěnou čnělky může dojít k rozpoznání pylové láčky jako tkáně cizí, nevhodné. To je to, co nazýváme inkompatibilitou, nesnášenlivostí. Předpokládejme ale, že jde o pyl, který je doslova "vítán" na blizně. Takže láčka roste, tzv. klovým otvorem proroste do vaječníku, nalezne dosud neoplozené vajíčko (i to dokáže rozeznat!) a pronikne do něj. Dojde ke konečné fázi celého procesu, ke splynutí dvou haploidních sad genetické informace. Růst pylové láčky je zřejmě řízen přítomností a změnou koncentrace (gradientem) chemických látek. Samotný růst láčky je různě rychlý, od několika milimetrů za hodinu až po několik dnů, týdnů až měsíců. Tyto dlouhé doby se na lilie nevztahují. Ještě k růstu láčky musím dodat, že některé neúspěchy při křížení mohou být výsledkem jisté nedostatečnosti pylové láčky. Jen si představme délku čnělky u trubkovitých lilií, u denivek a dalších. Láčka doroste jen určité délky a nedoroste až do vaječníku, k oplození nedojde, byť by pyl byl jinak z vhodné rostliny. V takovém případě je ku pomoci metoda mnohými z Vás použitá, "cut style" metoda, neboli odříznutí části
29
čnělky a nanesení pylu na řeznou plochu. V tomto případě převlečená trubička z alufólie brání vysychání řezné plochy. Nevýhodou je, že na značně omezenou řeznou plochu se nedá mnoho pylu nanést. V sezóně 2003 jsem zkusil tuto nevýhodu obejít tak, že jsem, jako pokličku, seřízl tak asi 2 mm silnou vrstvičku tkáně z horní části budoucího semeníku, na řeznou plochu nanesl pyl a "pokličku“ přiklopil. Ochrana a upevnění hliníkovou fólií bylo nezbytné. Výsledků jsem se však nejspíše díky extrémně horkému počasí nedočkal. I přes zakrytí řezná plocha vysychala během velmi krátké doby. Faktem však také je, že s představou, že jsem obešel "ochrannou" bariéru proti nevhodnému pylu v čnělce, zkusil ty nejdivočejší kombinace. Kdo by mě chtěl napodobit, měl by použít křížení, o kterém je známo, že se "chytá". Pak negativní výsledek znamená, že nápad není k ničemu, kladný výsledek by naznačoval, že by na celém triku něco mohlo být. Proč je pylové zrnko z diploidní rostliny haploidní, tedy "vybaveno" jen polovičním počtem chromosomů? Pylové zrnko vzniká ze základní samčí buňky tak, že v závěru redukčního dělení, tj. procesu, kdy se buňka dělí bez zdvojení počtu chromosomů, vzniknou 4 jednobuněčná zrnka, mikrospóry. Děj probíhající při vývoji každé rostlinné buňky je značně komplikovaný, chromosomy se oddělují, stěhují k opačným pólům buňky, následně se počet chromosomů zdvojí a buňky oddělí přepážkou, buněčnou stěnou. Tedy, z diploidní zárodečné buňky 2n se jedna sada přestěhuje k jedné straně a druhá na druhou stranu buňky. Není ale možné, aby se v triploidní buňce celkový počet chromosomů rozdělil na dva stejně velké díly. Životní zkušenost říká, že každý složitý proces je náchylný k chybám. Nejinak je tomu i při zmnožování buněk. A teď si představme, že namísto sudého počtu sad chromosomů máme u triploidní rostliny lichý počet, 3 sady chromosomů. Jak si s tím buňka poradí? Navíc, chromosomy jsou v některých místech značně křehké, dochází v těch místech ke zlomům a ztrátám části genetické informace. Taková ztráta vede ke vzniku buněk, tedy v závěru semen, která se plně nevyvinou, nemají embryo, neklíčí, či klíční rostlinka zahyne. Znovu zdůrazňuji, při popisu dějů značně zjednodušuji.
Botanické lilie 41. Karel Vereš L. lophophorum, Franchet Původní rozšíření: Čína, provincie, resp. oblasti Sečuan, Kansu, Junan, Severovýchodní Tibet, v nadm. výšce 2 750 až 4 000 m. Květy: Jeden až dva v odstínech jasně žluté, krémově či zelenkavě žluté. Šíře při plném otevření až 10 cm. Petaly jsou jemně čárkované. Tyčinky mají poloviční délku, lodyha je trojhranná. Lodyha: 10 až 45 cm výšky Listy: v nižší části lodyhy jsou jakoby šupinaté, ve vyšší části rostou shlukovitě po pěti až deseti, rozměry 10-13 x 2 cm. Cibule: průměr 4-5 cm, šupiny jsou podlouhlé a masité
30
Údaje o klíčení jsem nenašel, semeník je cca 2,5 cm dlouhý. Pokud by se potvrdila příbuznost s L. wardii, klíčení by mělo být epigeické. - var. wardii ze Severovýchodního Tibetu má užší listy i petaly. Poznámky: Tato lile byla nejdříve řazena mezi fritilarie, později do rodu Nomocharis, posléze mezi lilie. Ve starší literatuře její popis coby lilie nenajdeme, a ani v prvním vydání Mezinárodního registru lilií. D. Fox se zmiňuje o jejím pěstování v Edinburghu (Skotsko), jiné údaje o zahradním pěstování, tím méně o křížení, jsem nenašel. Literatura: Derek Fox: Growing Lilies, str. 145, Croom Helm
Hybridní lilie 41. Karel Vereš Lambarosa, VIII (a/b) Rodičovství: klon (nepojmenovaný semenáč x (longiflorum x „Aristo“)), křížení provedeno r. 1991, selekce 1994, pojmenováno 2000, introdukce a registrace Bischoff Tulleken Lelies B.V. Lodyha: 90-130 cm, zelená s tmavšími tahy Listy: 130-190 mm x 15-20 mm, rozloženy střídavě Květy: Vnitřní barva petalů je tmavě červená až tmavě fialová, hrdlo ostře žlutozelené, rub vnitřních tepalů stejně, rub vnějších petalů je ostře purpurově rudý, nektarie jasně oranžové, tečky a papily jasně tmavě červené. Blizna je výrazně červená, pyl tlumeně červenooranžový. Průměr květů 160-170 mm, petaly 125 x 45-55 mm. Poznámka: Tento hybrid je představitelem moderní skupiny intersekčních výpěstků s poutavým habitem. S venkovním pěstováním LA-hybridů jsou zkušenosti různé a dost individuální. Literatura: ILR, Suppl. č.12, str. 27
Galerie liliářů – Petr Šrůtka Václav Vinčálek Jak jsme slíbili v minulém čísle zpravodaje Liliář, budeme vás blíže seznamovat s těmi lidmi z našeho středu, kteří se nechali okouzlit krásou lilií tak, že značnou část vlastního života věnovali jejich šlechtění a pěstování. Dnes to bude ing. Petr Šrůtka, který letos v lednu oslavil své padesátileté narozeniny. Pro mnohé z nás, kteří ho již léta vídáme na členských schůzích Martagonu, bylo jeho jubileum velké překvapení.
31
Pozorní čtenáři zpravodaje Liliář si jistě povšimli, že je jednatelem naší organizace a že působí na Katedře ochrany lesů v Praze – Suchdole. I jeho lesnické ošacení samo napovídá, že má blízko k lesu a přírodě. A proto začínáme náš rozhovor z tohoto soudku. Jste absolventem Vysoké zemědělské školy v Suchdole? Jaké je vaše profesní zaměření? To je trochu jinak. Studoval jsem na lesnické fakultě brněnské Vysoké školy zemědělské. Lesnická fakulta v té době v Praze nebyla – byla zrušena v šedesátých letech, a obnovena až v roce 1991. Navázal jsem tím jednak na studium na lesnické škole v Písku i na učňovská léta na lesnickém učilišti. V době, kdy jsem se rozhodoval pro své povolání (to znamená, když mi bylo čtrnáct let) nebyla ještě tak populární ekologie (zaplať Pámbu !) a rozhodl jsem se pro lesnictví. Musel jsem tehdy ale nejprve na lesnické učiliště. Lesnictví je dnes přeplněno všelikými technickými informacemi a vědami – a mne nejvíce zajímaly biologické vědy - kytky a zvířata. Proto mne zaujal předmět ochrana lesů, který dopodrobna pojednává o životě zvířat a hub (kromě jiného) ovšem hlavně těch „škodlivých“ a „užitečných“. I o tom, jak původce poškození poznat jen podle příznaků na rostlině (stromu, v tomto případě) a jak škodu napravit. Z ochrany lesů jsem maturoval, a i moje diplomová práce byla z tohoto oboru. Kromě krátké doby, kdy jsem se domníval, že musím z vlastní vůle „udělat nějaký krok“ (ten byl pochopitelně vedle) jsem v tomto oboru pracoval a pracuji v podstatě dodnes. Tato moje profese mi poskytuje i jistou výhodu – když vidím strádající rostlinu, zpravidla mě napadne, čím by to mohlo být způsobeno, i jak by to možná šlo napravit. Když se s ing. Šrůtkou dostanete do hlubšího hovoru tak brzy poznáte, že jeho znalosti z botaniky jsou mimořádně rozsáhlé. Není proto divu, že se připravuje na vědeckou kandidaturu, nebo jak se teď říká, je doktorandem. Přes své rozsáhlé botanické znalosti měl před doktorandskými zkouškami téměř nepochopitelné obavy a připomínal nezapomenutelného Jindřicha Plachtu ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Ten také pochyboval o svých vědomostech a složil univerzitní zkoušky z biologie jen díky úskoku svých studentů. Z čeho plynou vaše obavy a nedůvěra ve své odborné znalosti a jaký je váš názor na doktorandské studium ve zralém věku? Pravda, zkoušek jsem už od maturity složil více jak padesát, a to třeba i státnici, tudíž bych měl vědět, jak na ně. Připusťme ale nejprve, že film a život jsou různé věci, ačkoli souhlasím, že studenti jsou schopni různých úskoků vůči svým pedagogům. Úplně nejmodernější trend je pedagoga zmlátit (nejlépe basebalovou pálkou) nebo zapíchnout. U málokteré zkoušky můžete znát všechno, a takové „komplexní zkoušky“ jako například státnice nebo zmíněná doktorandská zkouška, jsou i z předmětů, které člověka moc nebaví a špatně se učí. Studovat nyní, „u vysokém věku“ je jednoznačně spíše trest nežli zábava nebo radost. Trest za to, že tak člověk neučinil už dříve, kdy by takové studium mělo své přirozené místo. Ale není to trest za nějakou mou vinu - o zařazení do „vědecké přípravy“ jsem žádal už na svém druhém pracovišti ve Výzkumném ústavu lesního
32
hospodářství. Nebylo mi umožněno, přednost dostal jiný, který tehdejším straníkům „lezl kamsi“. Mým motivem pro odchod z tohoto ústavu byla z velké části právě tato faleš. V roce 2000 redigoval ing. Šrůtka exkluzivní číslo zpravodaje Liliář vydaného k 35. výročí založení Martagonu. Číslo bylo věnováno především Lilium martagon a jejím hybridům. Ing. Šrůtka sám je velkým šlechtitelem právě na poli martagon hybridů. Jaké hybridy se vám podařilo získat, jaké vypěstovat a jaké jsou vaše další úmysly? No, nemyslím si, že jsem „velkým šlechtitelem“. Vypěstoval jsem v podstatě jen třikrát nějaké martagony od semene do květu, a moje „sbírka lilií“ se podobá spíše trosce, v důsledku malé píle a nedostatku času, který kytkám mohu věnovat. U martagon hybridů je překvapující, jak jsou variabilní, a to i v případě ( spíš hlavně v případě), že se jedná o prosté křížení L. martagon x L. hansonii. Když použijete jako matku L. martagon var. cattaniae, kterou jsem kdysi šťastnou náhodou získal, dostanete překrásné, vzrůstné červené martagony, a podle toho, kterou rostlinu jste zvolil jako otcovskou, mají i další barevné vlastnosti – žlutý lem, větší nebo menší tečky, jistý podíl žluté barvy nebo barvu rozptýlenou do droboučkých červenofialových čárek, většinou na žlutém podkladu. Tak takové jsem jednak vypěstoval, ale také jsem o řadu z nich v extrémní předminulé zimě přišel. Nesmějí totiž zimovat v přílišném vlhku, jenže jak to zajistit, když leje a leje. Zapojení dalších druhů do křížení je ohromnou výzvou, protože jednak by z něho mohly vzniknout rostliny velice krásné, a navíc i odolné a s pyramidálním květenstvím, zkrátka to nejlepší do zahrady. Zapojit by bylo možno různé druhy lilií, nejlépe ale americké hybridy. Problém je v tom, že křížení na diploidní úrovni vám sice může přinést dílčí výsledek, ale nebudete mít možnost s takovou rostlinou pokračovat, protože kříženci geneticky vzdálených rodičů nebývají plodní. Málo plodné jsou mimochodem už obyčejné martagon hybridy při vzájemném křížení mezi sebou. Je proto naléhavé i zde začít s polyploidy. Vzhledem k dlouhé době, které je zapotřebí pro dovedení martagon hybridů do květu, není vypěstování tří generací těchto cibulí zase tak malý úspěch. Už jste některý ze svých hybridů registroval? Řadu vypěstovaných hybridů bych k registraci mohl přihlásit. Nejhezčí jsou již zmíněná křížení s L. martagon var. cattaniae. To, že jsem je neregistroval má dva důvody. Jednak jsem nedokázal namnožit dost jedinců od jedné odrůdy – a to je jedna z hlavních zásad seriozní registrace, a za druhé nesouhlasím s registračními procedurami. Mám tím na mysli přežitou instituci „rigistrátora“. Principiálně nevylučuji, že jednou svůj výpěstek k registraci přeci jenom předám. Pravděpodobněji je ale moje dosavadní cesta - semenáče namnožit a cibule rozdat opravdovým zájemcům o tyto krásné ale náročné květiny. Krásu botanických lilií a martagon hybridů zachycuje ing. Šrůtka také na fotografiích. Zdá se, že i v tomto oboru je mistr. V roce 1993 byla jedna z jeho
33
nejlepších fotografií použita v reprezentativním kalendáři Severoamerické liliářské společnosti. Jak to s výběrem vaší fotografie pro prestižní publikaci Severoamerické liliářské společnosti bylo? V jednom z čísel bulletinu NALS byla uveřejněna výzva, aby liliáři, kteří vlastní pěkné fotografie lilií, aby je zaslali k uveřejnění v onom kalendáři výboru Severoamerické liliářské společnosti. V tu dobu se mi podařilo vypěstovat a vyfotografovat křížení pocházející z hybridu podobného Romeu. Vyznačovalo se výraznou velikostí květů. Fotografii jsem do Ameriky poslal, líbila se jim a tak ji použili. Myslím si, že pomohla i skutečnost, že L.martagon a jeho hybridy nejsou v Americe až zas tak běžné. Jaké jsou vaše další botanické zájmy? Myslíme tím jak profesionální tak neprofesionální. V rámci své profese se nemusím zabývat pěstováním rostlin, takže botanika je po mě převážně koníčkem. Kytky jsou krásné, a jejich život je čistý. Velice zajímavé jsou primulkovité rostliny, z nich nejhezčí se mi zdají dřípatky. Mají svůj „názor na krásu“ do kterého zahrnují i subtilitu čili jakousi něžnost. Řada obyčejných kytek je něčím zajímavých. Třeba puškvorec, vemeníky a lesní jahody umějí úžasně vonět. To ostatně řada rostlin. Velmi pozoruhodné jsou například hruštičky, z nich vynikají hlavně jednokvítek a zimozelen okoličnatý. Nejdou přesazovat, protože mají mykorrhizu, a nikdo je neumí vypěstovat ze semen. Překrásné i do zahrady jsou vřesovcovité rostliny – vřesy, vřesovce, rhododendrony, pierisy a kalmie a řada dalších. Ty mě přitahují nejvíc, několik rhododendronů jsem už také ze semínek vypěstoval (je to mnohem obtížnější, nežli u lilií). Jen kdyby nepotřebovaly tolik vody. Škoda, že orchideje nejdou přesazovat a jejich množení semeny je také v podstatě nemožné (pokud se týká našich druhů orchidejí, ty by mi stačily). Přesto, že je ing. Šrůtka dlouholetým a věrným členem naší organizace, obětavě pracuje v jejím výboru a podílí se na většině jejich aktivit, má o její budoucnosti jisté pochybnosti. Nejste příliš skeptický k dalším perspektivám Martagonu? Plyne váš skepticismus z vašeho obecného nazírání na svět anebo máte na mysli něco konkrétního? Jistě že svým založením nejsem čistý optimista, to ale neznamená, že se ve svém soudu musím mýlit a že perspektiva naší organizace je skvělá. Můj skepticismus plyne především z toho, že není zájem členstva o práci ve výboru a některé funkce ve výboru nejsou snadno nahraditelné. Už v minulosti vznikla v naší organizaci krize okolo předsednictví, která by dnes byla naprosto neřešitelná. Podobně kritická situace může nastat i okolo našeho klubového zpravodaje. Mohli jsme v poslední době sledovat problémy, které brněnské organizaci přineslo hledání nového redaktora nebo nějakého pokračování Liliářských zpráv. Nedokážu si představit jakékoli řešení podobné situace u nás. Ani já osobně nejsem šťasten z toho, že dělám jednatele organizace, a pro mě skutečně platí slova, která byla na stránkách Liliáře otištěna v nekrologu za tehdejšího jednatele: „Budeš nám, příteli Maudře, chybět“.
34
Řada z nás má pravděpodobně méně chmurné vize o budoucnosti Martagonu. I náš další rozhovor s ing. Petrem Šrůtkou pokračoval v mnohem optimističtějším duchu a dotýkal se celé řady zajímavých temat – mimo jiné vztahem mezi profesionálním a amatérským liliařením, smyslem liliářských výstav a na nich pořádaných soutěžích. Pokusíme se tato temata shrnout v samostatném článku a seznámit vás s nimi v příštím čísle zpravodaje Liliář. Na dnešní závěr ještě poslední otázku: Na co ze svého dosavadního života rád vzpomínáte? Jak jsem byl malý kluk a jak příroda v tu dobu byla volná a bohatá. Vzpomínám na jez s dírami, do kterých jsem se vešel, na pstruhy, které jsem mohl lovit. Otec mě posílal sbírat kytky a dodnes se mi vybavuje podvečerní bílá vůně vemeníků, zvonku broskvolistého nebo jahod. Pocházím z Vlašimi, i když jsem se narodil v Benešově, neboť před padesáti roky nebyla u nás ještě porodnice. Strávil jsem hodně času u vody, u řeky s jejím neopakovatelným kouzlem. Bylo to hezké a je to pryč – i když si voňavé jahody ještě i teď rád natrhám. S ing. Petrem Šrůtkou hovořil Václav Vinčálek
Zpráva o členské schůzi, konané 17. ledna 2004 Petr Šrůtka Členská schůze se konala v budově katedry botaniky v Benátské ulici, v Krajinově posluchárně. Na programu byly tři hlavní body: předání cen z výstavy v Lysé nad Labem, schválení zprávy o činnosti organizace, a přednáška o explantátových kulturách. Schůzi zahájil předseda př. Ševčík přivítáním přítomných členů (přišlo kolem čtyřiceti členů), předsedy ČZS Dr. Klimeše a doktorky Zoubkové z PBZ v Tróji. Poté př. Ševčík přečetl ještě program schůze a požádal přítomné členy o jeho doplnění. Následovalo předání cen z výstavy v Lysé nad Labem výhercům v jednotlivých kategoriích. Předání cen se ujal Dr. Klimeš. Cenami byly pěkné vázy z čirého hutního skla. Negativní skutečností bylo, že osobně si přišel převzít cenu pouze př. Kovář, ostatní výherci nebyli přítomni, ani nikdo od nich pověřený převzetím cen, takže vznikl hned problém se zasláním nebo dopravou cen výhercům, i to, že prozatím někdo musí tyto poměrně těžké vázy zase odnést. Předání cen proto také vyznělo z větší části „poněkud do prázdna“. Lépe by to mohlo dopadnout při podzimní schůzi, kdy předáváme ceny také za výstavu v Rakovníku. Poté př. Ševčík přednesl zprávu o činnosti organizace a požádal o její schválení. Ke zprávě neměl nikdo podstatnější připomínky a byla schválena. ZO Martagon má nyní 60 kmenových členů a 102 členů-hostů, celkem 162 fyzických členů a 4 právnické osoby. Předseda ZO Martagon též oznámil, že na příští členské schůzi bude nutné zvolit nový výbor, a vybídl přítomné, aby do těchto voleb kandidovali, neboť členové výboru jsou ve funkcích již dlouho a z hlediska další existence ZO Martagon je nanejvýš nutné získat do výboru nové členy.
35
Během přestávky, která následovala, měli všichni přítomní možnost vyzvednout si výhru v tombole. Př. Hošek dodal do tomboly snad desítku cibulí a cibulek L. pyrenaicum, která je na zahradách našich členů vzácná a hodila by se z těchto důvodů spíše do aukce. Tato lilie není snadno pěstovatelná, ale dobře poroste na poloslunné svažité lokalitě, zasazena do rostlé půdy s přirozenou zásobou vápníku (nikoli nadbytkem). Po přestávce následovala přednáška o explantátových kulturách, používaných k množení rostlin, kterou přednesla Dr. Zoubková z Pražské botanické zahrady v Tróji. Během přednášky zmínila Dr. Zoubková složení používaných půd, včetně poměru přidávaných hormonů – auxinů a cytokininů, způsoby odebírání primárních explantátů, způsoby vyjmutí embryí ze semen v případech embryové kultury, zásady sterilní práce a nutné nástrojové a přístrojové vybavení. Podrobně popsala také postup používaný při pěstování explantátů na umělých půdách a jejich pasážování na půdy jiného složení pro indukci růstu kořenů, cibulek nebo listů. Následoval popis problémů s převedením rostlin do nesterilního substrátu a posléze do půdy, a další možnosti použití tkáňových kultur, např. při ozdravení starých klonů od virových nákaz. K přednášce vznikla živá diskuse, během které nabídla Dr. Zoubková zájemcům předvedení některých prací s explantátovými kulturami, pokud se zájemci s ní dohodnou na nějakém termínu. Po diskusi požádal př. Petrlík o urychlené zaslání semen do burzy semen na jeho adresu, aby mohla být nabídka uveřejněna v tomto čísle Liliáře. Dr. Hošek k tombole podotkl, že by bylo vhodné méně známé rostliny vybavit i návodem k pěstování.
Zpráva z březnové členské schůze, konané dne 20. 3. 2004 Petr Šrůtka Březnová schůze měla na programu některé velmi naléhavé body. Především bylo nutno zvolit nový výbor, seznámit členy se zprávou o hospodaření organizace a s revizní zprávou. Schůzi vedl př. Simandl, neboť předseda př. Ševčík byl na cestě v zahraničí. Průběh schůze byl zpočátku ovlivněn skutečností, že jsme nalezli Krajinovu posluchárnu zavřenou, a její otevření se podařilo zajistit asi až po půlhodině. Proto některé body schůze proběhly na chodbě před posluchárnou. Po přivítání členů a schválení programu schůze přešel př. Simandl k dalšímu bodu, kterým bylo odstoupení starého a volba nového výboru. Kandidáti do výboru byli pouze „staronoví“, čili členové výboru původního, neboť zatím nikdo z členstva se zatím neodhodlal reagovat na výzvy k práci ve výboru, přednesené předsedou na předchozích schůzích. Do výboru kandidovali tedy př. Simandl, př. Vereš, př. Ševčík, př. Kovář. Př. Svoboda, př. Michal, př. Šrůtka, př. Klíma. O kandidátech bylo jednotlivě hlasováno a všichni byli do nového výboru zvoleni.
36
Dalším bodem byla zpráva o hospodaření organizace, kterou přednesl př. Michal, a revizní zpráva, přednesená př. Klímou. Zprávy byly poté členstvem schváleny. Během přestávky, která následovala, měli přítomní členové možnost vyzvednout si výhru v tombole, ve které bylo tentokrát množství okrasných keřů i sazenice exotických stromů, které dodal př. Hošek. Následovala očekávaná přednáška př. Zákopčaníka o počasí. Obsah přednášky byl velmi zajímavý, př. Zákopčaník zmínil nejprve zákonitosti vzniku běžných projevů počasí, jako je vítr, déšť, mráz, včetně možnosti obrany proti jarním mrazíkům, tlakové níže a výše, podmínky na teplé a studené frontě, včetně komplikovaných podmínek na zvlněných frontách. Přednášející zmínil i vliv člověka na počasí a možných důsledků. Přednáška se těšila značnému zájmu členů a tak již v jejím průběhu vznikla diskuse k některým záležitostem. Mnoho otázek bylo položeno i na konci přednášky, takže z časových důvodů již nedošlo na promítání záznamů z výstavy v Rakovníku,jak bylo původně plánováno. Po přednášce oznámil př. Simandl akce, které budou pořádány v letošním roce. Jsou to zejména: návštěva Pražské botanické zahrady (v druhé polovině, spíše koncem května), výstava v Rakovníku bude 25. – 27. června, příjem květin bude již 24. května. Výstava ve Volyni bude v termínu 7. – 8. srpna, příjem květů a instalace výstavy 6. srpna a 7. srpna dopoledne. Výstava v Lysé nad Labem bude 8. – 11. července. Podzimní členská schůze bude 16. října, na této schůzi bude organizována i aukce cibulí. Schůze byla ukončena až po 13. hodině.
Zpráva o hospodaření ZO ČZS Martagon Praha za r. 2003 Milan Michal Dle řádné účetní závěrky provedené k datu 31.12.2003 byl stav finančních prostředků naší organizace následující:
• zůstatek na běžném účtu • hotovost v pokladně • celkové roční příjmy z toho: členské příspěvky dotace ÚR ČZS prodej cibulí a semen příspěvky členů na pronájem posluchárny vstupné výstava Rakovník a Volyně 2003 prodej řezaných květů prodej odborné literatury
Kč 45.431,94 Kč 14.566,Kč 63.658,50 Kč 17.100,-Kč 26.300,-Kč 4.133,50 Kč 2.405,-Kč 10.860,-Kč 1.110,-Kč 1.750,-
37
• celkové roční výdaje z toho: tisk Liliáře poštovné režijní náklady výstavy Rakovník 2003 režijní náklady výstavy Volyně 2003 pronájem posluchárny náhrady cestovních výloh členům výboru grafická úprava textů do Liliáře ostatní výdaje (kanc. potřeby, kopírování příspěvků, atd) nákup členských známek bankovní poplatky za vedení účtu odvod srážkové daně přednášky
• rozdíl příjmů a výdajů
Kč 46.238,10 Kč 15.561,-Kč 8.494,50 Kč 6.039,60 Kč 4.300,-Kč 1.500,-Kč 708,-Kč 3.000,-Kč Kč Kč Kč Kč
425-3.800,-1.280,-630,-500,--
Kč 17.420,40
Dle stanov naší organizace podléhá tato účetní závěrka revizi zvoleného kontrolního orgánu. S výsledkem kontroly budou členové seznámeni ve zprávě přednesené na členské schůzi v březnu 2004. Stav finančních prostředků ve fondu Vladimíra Pernici činil k 31.12.2003 800,Kč.
Návrh rozpočtu ZO ČZS Martagon Praha na r. 2004 • Příjmy z toho: členské příspěvky dotace ÚR ČZS na r. 2003 prodej cibulí a semen tombola jiné příjmy
Kč 33.300,Kč 4.500,Kč 25.000,Kč 1.800,Kč 1.500,Kč 500,-
z toho: tisk Liliáře textová příprava a distribuce Liliáře poštovné režijní náklady na uspořádání výstav pronájem posluchárny náhrady cestovného členům výboru odměny lektorům bankovní poplatky jiná vydání
Kč 55.000,Kč 22.000,Kč 2.000,Kč 7.000,Kč 15.000,Kč 1.500,Kč 1.500,Kč 1.500,Kč 1.500,Kč 3.000,-
• Výdaje
• Rozdíl příjmů a výdajů
38
Kč - 21.700,-
Komentář: Naše organizace má cca 60 základních členů, ostatní jsou členové – hosté. Většina z nich platí zvýšený členský příspěvek schválený dřívější členskou schůzí ve výši 120,- Kč nebo více. Proto tato pohyblivá částka není zahrnuta mezi plánované příjmy, avšak úhrn těchto zvýšených příspěvků slouží ke krytí plánovaného schodku rozpočtu.
Josef Kašpar (1916 – 2004) Přítel Kašpar patřil mezi zakládající členy našeho Martagonu. Naši mladší členové nemohou vědět, že v těch obtížných dobách rozjezdu naší organizace, v letech 1974-76, zastával funkci redaktora tohoto zpravodaje. V občanském životě přítel Kašpar dlouhé roky pracoval v obchodním domě Bílá labuť v Praze. Zaníceným zahrádkářem byl rovněž dlouhá léta, stejně jako liliářem. Nejvíce miloval botanické lilie, mezi nimi pak martagony. Jednou mi vypravoval, jak v přírodě posbíral semena martagonu a vysel je v místech, kde kdysi martagony byly. Přítel Kašpar byl tichý, nenápadný, velmi zdvořilý člověk. Na schůzích se projevoval málo, i na exkurzích spíš postával na okraji houfu, ale málokdy vynechal nějakou naši akci. Neměli bychom na něho zapomenout. Karel Vereš Naši jubilanti: Červenec
Václav Bíža – 60 let Zdeněk Jelínek – 70 let
Srpen
Boleslav Král – 90 let Josef Litner – 83 let Iva Stodolová – 50 let
Září
Alexandr Křemen – 75 let
Říjen
František Volenec – 92 let
Prosinec
Růžena Chládková – 70 let Dagmar Otisová – 70 let
Registrované odrůdy lilií VIII Břetislav Mičulka 'Kadina' – Ibc/d – 146-583-55 ('Connecticut King' x 'Červená Karkulka') J. Dudek 2001. Tmavě červená, nektarie červené s oranžovým plamínkem, špičky světlejší, tečky 3/4, středně husté, malé, černé, pyl hnědý, blizna tmavě červená, vně tmavě červená s červenými žebry, petaly 65x30 mm, silně zahnuté, tenké, květy 85 mm široké, turbanovité, převislé, květenství středně dlouhé, stopky 85 mm, zelené, plstnaté, sekundární poupata, listy 105x6 mm, tmavě zelené, lesklé, středně husté, lodyha 130 cm, středně silná, plstnatá, hnědé tečkovaná, VII-2.
39
'Karibik' – Ib/b – 133-844-23 ('Mirage' x ('Leandra' x 'Windahloo')) B. Mičulka 2003. Červenohnědě bronzová na meruňkově žlutém podkladu, střed sytější s červenohnědým plamínkem, okraje meruňkově žluté, vně žebra žlutá, bez teček, nektarie zelené, bíle zrnité, pyl meruňkově hnědý, blizna bledě žlutá, petaly 85x37 mm, mírně zahnuté, slabě zvlněné, člunkovité, pevné, silnější, květy 135x43 mm, ploché hvězdicovité, vybočené, květenství střední, stopky 60 mm, silně tečkované tmavě hnědé, listy 170x8 mm, středně zelené, matné, vodorovné, slabě zahnuté, husté, lodyha 65 cm, silnější, hnědočerná, VI-2. 'Karolinka' – VIbc/c – 644-115-55 ((((henryi x ?) x 'Gold Eagle') x (Palmer 582812 x Palmer 56221)) x ('Oneida' x 'Apricot Trumpet')) B. Mičulka 2003. Bledší pastelově žlutá se zelenavým nádechem, jícen sytěji žlutý, vně žebra nazelenalá, nektarie zelenožluté, pyl tmavě hnědý, blizna zelená, petaly 105x45 mm, silně zahnuté, silné, nezvlněné, květy 145x55 mm, ploše miskovité, polonící, květenství střední, stopky 90 mm, středně tečkované hnědě, list 105x17 mm, žlutavě zelené, slabě lesklé, vodorovné, středně husté, lodyha 125 cm, méně pevná, středně tečkovaná červenohnědě, VII-2. 'Krakonoš' – Ia/b – 113-564-23 ('Hanka' x ('Target' x 'Endeavour')) B. Mičulka 2003. Červená blednoucí do oranžovočervené, jícen meruňkový, brašmark 1/2, slabě mahagonově červený, vně střed tepalů červeně oranžový, žebra bledě zelenožlutá, , tečky 2/5, středně četné, větší, hnědočervené, nektarie silně bíle plstnaté, pyl skořicově hnědý, blizna bledě béžová, petaly 80x40, téměř nezahnuté, nezvlněné, květy 135x45 mm, miskovité, vzpřímené, květenství kratší, stopky 70 mm silné, zelené, plstnaté, listy 80x12 mm, tmavě zelené, matné, mírně šikmé, husté, lodyha 75 cm, tmavě zelená, slabě tečkovaná hnědě, VI-2. 'Kvaker' - Ia/c – 114-584-34 ('Ranger' x 'Amorette') B. Mičulka 2002. Sytě karmínově červená s meruňkovým středem a jícnem, vně žebra zelenavá, tečky 3/5, velmi četné, větší, tmavě čokoládové, blizna nafialovělá, nektarie bíle plstnaté, papily, petaly 75x42 mm, středně zahnuté, silné, květy 140x45 mm, poněkud vypouklé, vzpřímené, květenství krátké, vrcholíkovité, stopky 100 mm, silné, slabě hnědé, listy 105x16 mm, matné, vodorovné, středně husté, lodyha 100 cm, tmavě zelená, u báze slabě tečkovaná, VI-3. 'Kvintán' – Iab/b – 123-123-12 (((('Quinella' x ?) x ('Juno' x ?)) x 'Majáles') x ('Windahloo' x 'Endeavor')) B. Mičulka 2002. Citronově žlutá, špičky bledší se slabým červenavým nádechem, vně bledě žlutá, tepaly s růžovým nádechem, žebra sytě zelenožlutá, malé rozplývavé kapkovité brašmarkovité mahagonové skvrny, tečky 2/3, četné, velké, tmavě červenohnědé, pyl oranžovohnědý, blizna narůžověle béžová, nektarie zelené, bíle zrnité, petaly 65x37 mm, nezahnuté, květy 105x50 mm, miskovité, polovybočené, květenství středně dlouhé, stopky 60 mm, silně tečkované, listy 80x8 mm, tmavozelené, slabě lesklé, vodorovné, husté, lodyha 45 cm, silná, pevná, slabě tečkovaná (u báze silně), VI-1. 'Ladaho' – VIb/a – 631-014-56 ((regale x ?) x ?) J. Dudek 2001. Krémově bílá, jícen žlutooranžový, bez teček, pyl hnědý, nektarie zelené, vně krémová, žebra růžová, petaly 120 x 48 mm, zahnuté, pevné, zvlněné, květy 120x100 mm, trubkovité, květenství okolíkovité, stopky 90 mm, hnědě tečkované, listy 72x8 mm, středně zelené, matné, lodyha 145 cm, rovná, purpurově tečkovaná, VII-2.
40
Adresář členů ZO Martagon: Václav Jan Stanislav Helena Josef Pavol Jan Miroslav Helga Miroslav Václav Ing. Roman Růžena Karel Marie Václav Stanislav Ing. Jindřich Miloslav Josef Petr Dr. Igor Hana Ing. Emil Jaromír Jiří Věra Věra Jiří Josef Ing. Stanislav Ing. František Josef Jana Josef František Bohumil Jana Ing. Daniel Jan Václav Doc. Rudolf Jaroslav Jiří Alexandra MVDr. Petr Dr. Vladimír Růžena Ivan Marcela Vlastimil Ing. Václav
Baloun Bareš Barta Bartoníčková Basík Benčič Beneš Beránek Beranová Bláha Bíža Bubák Buchnerová Braun Brožová Breburda Brůha Burkovič Carvan Čermák Čermák Černohorský Červenková Diblík Dítě Dlouhý Dobiášová Drábková Dudek Dufek Dugovič Enderle Fait Fellnerová Filip Forejt Fridrich Frýdlová Frydrych Gregora Hejda Herich Hesoun Hloušek Hloušková Hošek Chaloupecký Chládková Chmelík Chmelová Chráska Jareš
Malá Hleďsebe Františka Hrubína A.Bernoláka V Hájku Tyršova Dorostenecká Baarova Hlavní K Verneráku B.Němcové MUDr.Ducháčkové Čechova Palackého U Kapličky Nerudova Strašín - hájenka V zahrádkách Chvojenec Úholičky Havlíčkova K Ovčínu Třebohostice č.p. U Sparty Za Sadem Harantova Osek Václavská Cihelní Kostnická 1.mája Na Chodovci Jankovského Svatý Jan p.Skalou č.p. Raková Sadová Sklenářka Šeříková Bavorovská Vnitřní Spoločenská Velké Nepodřice Pražská Pražská Školní Alšova č.p. Fibichova Zlíchovská Vysokov Albertova
16 433 2 65 265 37 266 461 59/23 264 283 219 9 21 1808 43 2469 102 80 989 1525 34 315 16 101 589 280 16 33 561 19 2547 161 1 166/B 58 94 818 2130 156 975 44 57 998 998 360 394 165 672 14 9 826
Mariánské Lázně Chlum u Třeboně Detva Konárovice Chýnov Bratislava Staňkov II Hradec Králové 8 Praha 4 Jirny Pardubice Úvaly Praha 1 Rousínov Nový Bydžov Říčany u Prahy Velký Borek Vysoké Chvojno Velké Přílepy Mladá Boleslav Praha 8 Škvorec Cerhovice Praha 7 Děčín Kladno-Dubí Rokycany Praha 2 Hlučín Kolín Modra Praha 4 Staňkov Beroun Radvanice v Čechách Rokycany Želešice Hořovice Nymburk Lhenice Pelhřimov Bratislava Písek Rakovník Rakovník Bor Úvaly Nekoř Rakovník Praha 4 Náchod Hradec Králové
353 01 378 04 962 12 281 25 391 55 831 07 345 61 500 08 148 00 250 90 530 03 250 82 110 00 683 01 504 01 251 01 277 31 533 21 252 64 293 01 182 00 250 83 267 61 170 00 405 01 272 03 338 21 120 00 748 01 280 00 900 01 141 00 345 61 266 01 542 12 337 01 664 43 268 01 288 02 384 02 393 01 818 00 397 01 269 01 269 01 348 02 250 82 561 63 269 01 143 00 549 12 500 02
41
Jiřina Věra Jožka Zdeněk Ing. Václav Vladimír Radek Ivana Jiřina Jaroslav Jaroslav Jan Ing. Roman Ludmila Vladimír Jindřich Emil Jiří Bronislaw Věra Štefan Jiří Vladimír Boleslav Václav RNDr. Alexandr MUDr. Josef Josef Pavla Olga Valerie Josef Vojtěch Stanislav Dana Hana Svatopluk Anton Karel Ing. Břetislav Milan Ing. Roman Marie Jan Štefan Miroslav Ing. Pavel Vlasta Božena Vratislav Emil Jiří Dagmar Jaroslaw Ing.
42
Javůrková Ječná Jedličková Jelínek Jošt Kabát Kabelka Kakosová Karásková Karbusický Kiprov Klement Klíma Kloučková Kmoch Kolařík Komorous Kolc Kondrot Kořínková Koštialík Kovář Kožurík Král Krechter Křemen Kříž Kubička Kůsová Kymlová Ledvinková Litner Macháček Mareš Marešová Marešová Masopust Mego Meloun Mičulka Michal Mikoláš Mlsnová Morávek Marafkó Munzar Nejedlo Nohejlová Němcová Novák Olah Orlíček Otisová Pajda
Svojetice Nedomice Na Zemance Na Pátku Konopišťská Husova Kunštátská Dvořákova Vítězství Za drahou Husova č.p. Pod Strání Náhorní Smetanova Kosmonautů č.p. kpt.Fechtnera Ogrodowskiego Bělá A. Hlinku Na Vyhlídce 1.mája Vršovická Suchý Vršek Střítež Komenského Miloňovice Nádražní č.p. č.p. č.p. Třešňovecká Pavlíkova Lohenická Hostěradice č.p. Korytnická Jívanská č.p. Doležalova Štúrova Petříkov Mnětice č.p. Štítného č.p. Příčná Máchova Hrdinova Topolová Javorová Na pískách Kojszówka
39 16 1 720 / II 711 1325 1138 1316 152 119 92 23 2221/20 757/10 533 2276 270 440 15/10 26 38 624 9756 796/37 2136 11 345 12 770 16 58 1589 187 604 518 139 234 2 664/18 225 1044/18 1154/30 58 99 126 1064 31 1410 622 275 607/32 18 504 127
Mukařov Dřísy Praha 4 Rokycany Heřmanův Městec Kadaň Poděbrady Vlašim Mariánské Lázně Cerhenice Nová Role Rouchovany Praha 10 Praha 8 Osek u Duchcova Louny Nezvěstice Hradec Králové Rybnik 3 - POLSKA Turnov Zvolen Volyně Pov.Bystrica Praha 10 Praha 5 Hluboká Žirovnice Strakonice Planá u Mar.Lázní Počepice Slabce Rychvald-Podlesí Lanškroun Praha 4 -Kamýk Praha 9 - Vinoř Kamenný Přívoz Lnáře Bratislava Praha 9 Velehrad Praha 9 Praha 4 Velké Popovice Pardubice 2 Hrubý Súr Dvůr Králové Lovčice Přelouč Votice Praha 9- Čakovice Partizanske Krucemburk Hostivice Juszczyn 34-231,PL
251 62 277 14 147 00 337 01 538 03 432 01 290 01 258 01 353 01 281 02 362 25 675 57 100 00 180 00 417 05 440 01 332 04 500 09 511 01 960 01 387 01 017 01 101 00 158 00 539 73 394 68 386 01 348 15 262 55 270 41 735 32 563 01 142 00 190 17 252 82 387 42 821 07 193 00 687 06 198 00 142 00 251 09 530 02 925 25 554 00 503 61 535 01 259 01 196 00 958 04 582 66 253 01
Vladimíra Vladimír Ludmila Pavel Václav Zdeňka Peter Jitka Jan Jaromír Božena Josef František Jana Josef Jiří Věra Josef RNDr. Tomáš Ing. Zdeněk Věra Karel Ing. Jaroslav Stanislava Radomíra Ing. Marie Monika Václav Iva Květa Jaroslav Ing. Jiří Eva Alexandr Ing. Stanislav Jana PhDr. Josef Ing. Albert Jiří Ing. Petr Stanislav Miroslav Ing. Miroslav Oldřich Blanka Jaroslav Ing. Jaroslav Naďa Dezider Věra Václav PhDr. Alena Karel Blahoslav
Pánková Pernica Pešková Petrlík Poslední Pospíšilová Pošefka Prokůpková Pulec Rezek Reisová Ribij Rohlíček Roušarová Rus Rybár Rýnová Řehák Sehnoutka Seidl Semeráková Scheibal Simandl Skořepová Skružná Slavíková Slavíková Srb Stodolová Stolaříková Svoboda Svoboda Svobodová Szalai Ševčík Šimonová Šmatlák Šotola Šrůtek Šrůtka Šupita Štoček Štverák Švaříček Tomanová Toušek Třešňák Třešňáková Turčianský Turková Tyle Urbanová Utratil Vajgent
č.p. Dr. Nešpora č.p. Vernéřov Komenského Farská Suvorovova Na sídlišti č.p. Kupkova Husinecká č.p. Stavbařů Litvínovská Horní Dohalice Husova Nádražní B.Pokorného Generála Mrázka Vinohradská Španielova Sosnová Komenského Na Barevně Petříkov Horní Ves Velenice Kostelní kp. Stránského Mádrova Jižní Evropská Evropská Jana Masaryka Hrdličkova Přeštická Koněvova 28. pluku Labská kotlina Roškotové Václavice Komenského Suchodol Nádražní Lidická č.p. Přítkovská Na Šutce č.p. Staňkovského Račiněves Jirečkova Králova Lhota
31 5 109 205 157 320 620 765 122 43 3 26 10 8590 26 94 307 195 16 57 1279 471 431 580 96 43 13 1 1000 3032 214 92 92 1320 1/2208 1096/4 138 43 1013 1355 171 628 29 210 997 161 345 385 / 39 1123 1583 106 3 115 46
Číměř Olomouc Radostín n/O. Aš Hrob Praha 9 Klatovy Kostelec n.L. Podhorní Újezd Brno Praha 3 Předslavice Plzeň Praha 9 Dohalice Nová Role Opočno Doksy u Kladna Jablonec n/N Hlučín Praha 6 Liberec Jílové u Prahy Městec Králové Velké Popovice Horní Cerekev Dymokury Radomyšl Praha 9 Praha 4 Dýšina Praha 6 Praha 6 Hradec Králové Praha 4 Praha 10 Praha 3 Praha 10 Hradec Králové Vlašim Hrádek nad Nisou Velký Osek Příbram Janovice n. Úhlavou Mnichovo Hradiště Sruby Proboštov Praha 8 Vranov Čelákovice Straškov Praha 7 Praha 9 Dol. Břežany
378 32 779 00 594 44 352 01 417 04 198 00 339 01 277 13 507 54 638 00 130 00 387 01 307 08 190 00 503 13 362 25 517 73 273 64 466 01 748 01 163 00 460 01 254 01 289 03 251 69 394 03 289 01 387 31 198 00 143 00 330 02 160 00 160 00 500 12 148 00 102 00 130 00 100 00 500 02 258 01 463 34 281 51 261 01 340 21 295 01 565 44 417 12 182 00 093 01 250 88 411 84 170 00 196 00 252 41
43
Nataša Valentová František Veček Anna Velebilová RNDr. Karel Vereš Anděla Veselá Ing. Václav Vinčálek Věra Voborská Marie Vojtová František Volenec Petr Volštát Ing. Věra Vorlíčková Martin Vyšvařil Antonín Wolf Ján Zákopčaník Vladimír Zima Ivo Zmrhal Botanický ústav AV ČR Knihovna Národního musea Pražská botanická zahrada Státní vědecká knihovna
44
Sekaninova č.p. č.p. Mochovská Ve Svahu Počernická Norská Dubějovice Sedlec Rooseveltova K Lochkovu Pod strání Nedvězská Ovčí hájek č.p. Michelský vrch
527 55 30 33 428 29 3520 24 13 571 5 535 2230 2156/10 44 369/41
Královská obora Nádvorní Pospíšilova
56 134 395
Hradec Králové Praskačka Slověnice Praha 9 Vrbno pod Pradědem Praha 10 Praha 10 Trhový Štěpánov Karlovy Vary Čelákovice Praha 5 Hradec Králové 6 Praha 10 Praha 13 Loučeň Liberec-Ruprechtice Průhonice Praha 7 Praha 7 Hradec Králové
500 11 503 33 257 26 198 00 793 26 100 00 101 00 257 63 360 15 250 88 154 00 500 05 100 00 158 00 298 37 460 14 170 00 170 00 500 09
