02/2004
foto © Petr Faraga
ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE
Obsah
Až na dno…
Vysvätenie modlitebne v BB
4
Co přijde po povodních a ohni? 6 Elíšovo povolání
7
Bylo by nás mnohem více…
9
Bůh to viděl jinak Neutíkejte z Babylona…
10 11, 30
Modlíme se za Švýcarsko
14
Dvanáct zastavení
16
PATHFINDER
17
Klíčovou dírkou do přírody
17
Jak se máme a co děláme…
18
Pathfinder horal
20
Operace trvalá svoboda
22
Roverský potlach
23
MARTIN-CUP
24
Z Teologického semináře
25
Skúsenosti kolportérov
27
Desetník pro štěstí v neštěstí
28
Vianočná predajná výstava
29
Lidé bez domova
33
Jak vznikl sbor Děčín
33
Kluby zdraví
34
Kluci z „Bratrstva kočičí pracky“ 34 Pozvání na Manželská setkání
36
Oznámení
38
Lov perel začíná. Černý předmět zasvištěl vzduchem a prorazil vodní hladinu. Za mnou se ozývaly povzbudivé hlasy: „Bojí se, strašpytel…, hele, koukej, jak se klepe…, kecal, stejně neskočí…“ Lidská pospolitost je zvláštní, nic ji nepotěší tak jako neštěstí druhého. Pouliční smečka na prázdninovém koupališti udělala své. Můj mozek drcený stresem sice jasně vyhodnotil, že skok do hluboké vody je nesmysl, nad mé potápěčské možnosti, ale jakási zvláštní síla dala zbytku těla povel k akci. Ponořil jsem se do pětimetrové špinavé tmy přírodního koupaliště, šmátral jsem po dně a cítil, že mi dochází kyslík. Představa smíchy řvoucí smečky na břehu mě znovu přibila ke dnu. Konečně! Zachytil jsem důkaz své „statečnosti“ a odrazil se ode dna. Touha nadechnout se mě hnala k hladině. Jenže rychle někdy znamená špatně. Poslední zásoby kyslíku zmizely a světlo nade mnou začalo tmavnout. Smějící se „přátelé“ mi „laskavě“ pomohli z bazénu a sotva popadajícího dech mě plácali uznale po zádech: „…seš fakt dobrej, čoveče, už sme mysleli, že nevyplaveš, fakt to bylo napínavý…“ Nepamatuji si okamžik vynoření, zato asi nikdy nezapomenu na chvíli, kdy „zhaslo“ světlo na hladině. Dávno už si nehrajeme na lov perel, máme mnohem zajímavější hry. Závody o největší úspěch, o nejvyšší příčku na společenských štaflích, soutěž o největší vliv či uznání atd. Jedno však mají tyto dospělácké hry s těmi dětskými společné — svou přihlouplou nesmyslnost. Většinou stanovíme cíle, které mají jen jeden úkol, vyřadit ze hry co nejvíce soupeřů. Vždyť jedině tak vyniknou ti nejlepší. Co na tom, že „vítězové“ stojí na hromadách lidských bytostí, které prostě nestačily na hloupé vražedné tempo ostatních nadlidí. Navíc si většina „mistrů“ umí maličko upravit podmínky, aby se jim lépe „závodilo“. Rozumím, žijeme přece v reálném světě a každý má možnost dělat, co sám chce. Jakou úlohu ale chci sehrát já — křesťan — v dnešním světě? Jsem velící „hrdina“, který žene své lidi do boje, bez ohledu na ztráty (myslím ztráty svých bližních, samozřejmě), nebo přijmu úlohu Ježíšova učedníka — umět se sklonit k lidem, kteří nestačí? Za týden jsme šli na koupaliště znovu. Už jsem se těšil, určitě to dneska zvládnu líp, zase stoupnu v naší partě v ceně. Koupaliště však bylo zavřeno, někdo se nestačil včas vynořit… Opravdu nikdo mi nemůže bránit ve „hře“ třeba na lov perel. Možná už mnoho lidí kolem nás dopadlo až na dno, ale našli dost sil se odrazit a vyplavat až na hladinu. Málem přišli o vše, ale mnoho získali. Říká se, že uměli zdravě riskovat. Zdravě nebo dravě? Ježíš uměl riskovat nad jiné a hloubky, kterou zvládl, ještě nikdo nedosáhl. Přesto byl jeho zápas postaven na jiných základech. Jemu nešlo o to dokázat sobě nebo jiným, jak je dobrý. On dobrý prostě byl. Při každém „ponoru“ vynesl jednoho „tonoucího“ nad hladinu. Otázkou zůstává, pro jaké „poklady“ se potápím a riskuji život já — člověk Marek Škrla dnešní.
ADVENT 02/2004
ZAMYŠLENÍ NAD…
Vysvätenie modlitebne v Banskej Bystrici V hlavnej sále panoval čulý ruch. Niekoľko ľudí chodilo neustále von a dnu, nosili rôzne veci. Ďalší kľačali pri mixážnom pulte a rozmýšľali, ako a kam zapojiť niekoľko desiatok káblov, ktoré pred nimi ležali. Niekoľko sestier dôkladne umývalo okenné tabule, ďalšie umývali podlahu alebo vysávali hlavnú sálu. Pred bočným vchodom bratia húževnato pracovali na budúcom chodníku a robili posledné úpravy okolo budovy. Jednoducho, každý bol zaujatý nejakou činnosťou, všetci sa tešili na ten významný deň v živote zboru, ktorý mal zakrátko nastať.
Zaujímavá história Veľký deň prišiel Deň „D“ prišiel 15. novembra. Na slávnostné vysvätenie a otvorenie novej modlitebne cirkvi adventistov s.d. v Banskej Bystrici bolo pozvaných veľa vzácnych hostí. Pozvanie prijali zástupcovia výboru Slovenského združenia, miestni zástupcovia iných kresťanských spoločenstiev, primátor mesta a mnoho ďalších. Na vysvätenie sa prišlo pozrieť aj mnoho bratov a sestier z okolitých zborov a tiež nemalý počet priateľov. Balkón, veľká aj malá sála sa veľmi rýchlo naplnili. Na slávnostnej bohoslužbe sa zúčastnilo takmer 500 ľudí.
Vysvätenie modlitebne Samotný akt vysvätenia sa začal hneď na úvod pobožnosti. Zhromaždenie prijalo Božie požehnanie z úst predsedu Slovenského združenia — brata Badinského. Po akte vysvätenia vyjadrili svoje pocity a myšlienky pozvaní hostia. Okrem vysvätenia si bratia a sestry banskobystrického zboru, tak ako každý rok, začali modlitebný týždeň. Po krátkej prestávke oslovil zhromaždenie zaujímavým zamyslením z Božieho slova predseda ČS únie brat Nowak. Kázal na text 10. kapitoly proroka Nehemiáša, verš 39.: „… a neopustíme domu svojho Boha.“
ADVENT 02/2004
Uvoľnenejšia atmosféra sa vznášala v hlavnej sále popoludní. Program sa niesol v znamení motta: Spomíname, ďakujeme, prosíme. Ivka a Marek prítomných veľmi rýchlo a zaujímavo previedli obdobím posledných šiestich desaťročí. Budovu na Kollárovej ulici postavili nadšení bratia a sestry svojpomocne a vlastnými rukami v rokoch 1946 — 1948. Počas ťažkej doby zákazu v bývalom Československu túto nehnuteľnosť zabavil a vyvlastnil štát bez náležitej náhrady vlastníkovi — cirkvi. Členovia zboru sa počas doby, keď bola činnosť Cirkvi adventistov s. d. zakázaná, museli schádzať tajne a na rôznych miestach v okolí Banskej Bystrice. Komunistickí funkcionári spravili z modlitebne bábkové divadlo. Na mieste, kde veriaci ľudia chválili Pána Boha, začali vystupovať drevené bábky. Namiesto biblických príbehov tu zaznievali vymyslené bájky a rozprávky. Po dlhom čase sa vďaka politickému prevratu v roku 1989 podarilo v rámci nových demokratickejších zákonov a po nekonečných súdnych pojednávaniach s mestom a právnymi zástupcami bábkového divadla získať nehnuteľnosť späť do rúk ľudí, ktorí ju postavili vlastnými rukami. Divadlo si muselo nájsť nové priestory a modlitebňa bude opäť slúžiť na tie účely, na ktoré bola postavená — na oslavu nášho Pána a Stvoriteľa.
3
ZAMYŠLENÍ NAD…
Škoda, že sa niektorí členovia bystrického zboru nedožili tejto historickej udalosti. Ale mnohí áno, ba dokonca pri stavebných prácach opäť priložili ruku k dielu, rovnako nadšene, ako pred mnohými desaťročiami.
Viac zaujímavých informácií nájdete aj na www.boss.host.sk/bb/ Ján Kapusta, komunikátor zboru Banská bystrica 2
Ako je to dnes a čo nás čaká zajtra? Dnes sa sestry a bratia zo zboru Banská Bystrica 2 stretávajú v nových priestoroch. Verím, že po prestavbe budovy bude tiež čas i túžba budovať lepšie vzťahy v zbore, ale tiež voči ostatným obyvateľom mesta Banská Bystrica. A čo nás čaká v budúcnosti? Všetko je v Božích rukách, a aj v rukách ochotných bratov a sestier, ktorí obetujú svoj čas, námahu i prostriedky.
Jak jsem kázal v Chorvatsku pivovar „Staročeško pivo“. V každé vesnici vyrostl český dům, česká škola a kostel. Jak jsem se dostal do kontaktu s těmito lidmi? Přiznám se, že jsem o této české menšině nic nevěděl. Za totality se krajanské vztahy moc neudržovaly. Do povědomí lidí se tento kraj dostal až při nedávné Srbsko-Chorvatské válce. Právě nedaleký Pakrac se stal dějištěm nejkrvavějších bojů. MístJak se sem Češi dostali? Jak víme z dějepisu, ní „Svaz Čechů“ zprostředkoval tenkrát pro české již ve středověku si Osmanská říše podmanila rodiny — především pro děti — azylový pobyt Balkán. Hranice Turecké říše končily u Uher, te- v České republice. Byli mezi nimi i adventisté a ti dy nedaleko od Daruvaru. Od toho se odvozuje navštěvovali naše sbory. Tak byl navázán kontakt. Po válce přijela do Daruvaru s humanitární i název blízké obce Končenice. Konec říše, konec světa. Kraj pustl a vylidňoval se. Zmizely celé ves- pomocí ADRA. S kamionem přijeli i bratři Aleš Zástěra a Zdeněk Martasek, kteří za pomoci nice, zůstaly jen hluboké lesy. Po pádu Turecké říše připadla celá země místních bratří spravedlivě rozdělili pomoc poRakousko-Uhersku. Moudrý pán tohoto kra- třebným. Získali tak všeobecnou vážnost u obyje, Isidor Jankovič, nabídl roku 1840 výhodné vatel a měli možnost hovořit do místního českého podmínky pro získání půdy k hospodaření těm, rozhlasu, psali články do českého časopisu a měli kteří kraj znovu osídlí. Byli to především Češi, přednášky na školách. Naše evangelizace byla vlastně pokračovákteří nabídku využili. Zakrátko to byli právě oni, kdo vtiskli pečeť své kultury celé krajině. Budova- ním jejich průkopnické práce. Žel, došlo k ní až li rybníky, zakládali spotřební družstva, vystavěli po osmi letech a za tu dobu se ledacos změnilo. Právě před rokem jsme se s manželkou vrátili z Chorvatska, z Daruvaru, kde se na základě pozvání uskutečnila evangelizace určená pro českou menšinu. Toto město a jeho okolí jsou zajímavé tím, že zde žije velké množství Čechů a čeština je řečí, se kterou se tu setkáte na každém kroku.
4
ADVENT 02/2004
ZAMYŠLENÍ NAD…
Narostlo nacionální uvědomění a s ním i vliv a moc katolické církve. Krátce po našem příjezdu se ukázalo, že evangelizaci nebude možné realizovat podle původního záměru. V Ivanovu Selu byly přednášky panem farářem zakázány a v Končenici jsme museli přednášky přerušit, protože pan farář je svým farníkům zakázal. V plném rozsahu proběhly jen v Daruvaru, a to v lázeňském sále „Arkádia“. Na přednášky začali chodit nejenom Češi, ale i Chorvaté, a tak bylo nutné zapojit i překladatele. Musel jsem z přednášek leccos vypustit a zkracovat je, protože překlad je protahoval. Zakrátko se vytvořil kolektiv pravidelných posluchačů, kteří s vděčností přijímali Boží slovo. Pragmatici se zeptají: „Jaký byl výsledek? Mělo to nějaký smysl?“ Čestně přiznám, že nevím. Možná se to nedozvím dřív než od našeho Pána. Místo čísel vám povím několik perliček. l) Navzdory zákazu navštěvoval pravidelně přednášky pan učitel Josef Winter ze střediskové obce Končenice. Nebyl jen pasivním posluchačem, svůj souhlas dával zřetelně najevo. Přednášku o šťastné rodině snímala televize a kameraman udělal několikrát záběr do publika. Po odvysílání uviděli všichni občané Končenice svého oblíbeného učitele na zakázaných přednáškách. Ptal jsem se ho, jestli mu to nevadí, zda mu to neuškodí. V naprostém klidu mi odpověděl: „Je to jejich chyba, že si nechali něco takového ujít.“ 2) Na přednášky chodil také jeden muž, který vypadal jako bezdomovec. Od místních jsem se však dozvěděl, že to je univerzitní profesor, kterému srbský granát rozbil dům a zabil rodinu. On pak ztratil smysl svého života. Všiml jsem si, že přednášky o tom, co je po smrti, a o tom, jestli můžeme hovořit s mrtvými, sledoval s mimořádným zájmem. Před naším odjezdem jsme si udělali s manželkou ještě poslední procházku nočním Daruvarem. Ulice byly již skoro prázdné — a náhle jsme se potkali s tímto člověkem. Nezůstalo jen u pozdravu, ale rozpředl se i zajímavý rozhovor. „Pane faráři, vy se hrozně mýlíte, když říkáte, že
ADVENT 02/2004
mrtví spí v prachu země a nic neví. Teď jsem byl v našem domě, oni se mnou mluvili a viděl jsem je!“ Uvědomil jsem si, že proti živé zkušenosti nemají argumenty žádnou cenu, a tak jsem mu znovu ukázal na Ježíše Krista, jako na jediného Pána života a smrti, a na jeho otevřenou náruč, kterou nás k sobě zve. Mezitím jsem se v duchu modlil a spoléhal se na Boží zaslíbení: „Hospodin dokoná za mne, aniž díla rukou svých kdy opustíš.“ 3) Kromě přednášek jsem měl možnost několikrát hovořit i do vysílání českého rozhlasu a hlavně jsem psal, a to i do zásoby, články do českého týdeníku „Jednota“. Tuto práci až do té doby vykonávala sestra Vlasta Časič, bývalá učitelka z české školy. Upravovala a přepisovala články z našeho „Znamení doby“ a pod hlavičkou církve je uveřejňovala v časopise „Jednota“. Tak to dělala celých osm let. A zase se někdo může ptát: „A co z toho?“ Nedá se říci, že by byl někdo na základě těchto článků pokřtěn, ale zřejmě to byly právě tyto články, které ovlivňovaly veřejné mínění a vytvářely pozitivní tvář církve. Jistě nebylo náhodou, že zastupitelstvo města nabídlo naší církvi výměnou za stávající modlitebnu na kraji města bývalý luterský kostel na hlavní třídě. Cítím odpovědnost za to, aby tyto články v „Jednotě“ pokračovaly. 4) V posledních dvou číslech časopisu „Jednota“ jsem si všiml inzerátů nabízejících korespondenční kurz Bible v českém jazyce. Je to iniciativa jednoho bratra ze sousedního sboru v Lipiku. 5) Letos, cestou na dovolenou, jsme se zastavili v Daruvaru. V pátek večer se na pobožnosti sešli téměř všichni, kteří chodili na přednášky. Bylo to velice milé a srdečné setkání. Teprve tady jsem se dozvěděl, že na přednášky chodilo i několik baptistů, kterých je v Daruvaru opravdu hodně. Přišli i ten večer a jejich starší sboru mne požádal, jestli bych nepřijel udělat stejné přednášky i k nim. Celou sobotu pak strávil s námi na pobožnosti. Bylo to jako milé pohlazení a ujištění, že naše práce snad nebyla zbytečná. Jií Veselý
5
ZAMYŠLENÍ NAD…
Co přijde po povodních a ohni? Tato otázka přišla k nám do redakce po velkých povodních, kdy masy vod zpustošily ve velkých rozměrech území Rakouska, Čech a Německa. A rok na to, v létě 2003, otřásla lidmi druhá rána. Země jako Portugalsko, Španělsko, Itálie a Francie byly zasaženy mimořádným suchem a zhoubnými lesními požáry, které zničily celá území.
nosti. Nemusíme se namáhat vysvětlovat nadpřirozeným způsobem ty katastrofy, které jsme si zavinili sami. Zamysleme se nad prognózou některých odborníků z oboru klimatu, že se v blízké budoucnosti africká poušť dostane nejen do jižního Španělska, ale i do střední Evropy. Zde jsou fakta, nad kterými se my Evropané musíme pozastavit: denně přibývá 30 000 hektarů pouště „Napřed voda, potom sucho a oheň — co bukaždý den se ztrácí 86 milionů tun úrodné de následovat?“ píše čtenář do redakce a ptá se, půdy — hlavně erozí, tedy splachováním půdy jestli to už nejsou pohromy, o kterých píše Bib- dešťovou vodou a větrem le v knize Zjevení. Měl zřejmě na mysli „rány denně vypouštíme do vzduchu tisíce tun z apokalypsy“, o kterých hovoří 16. kapitola Zje- exhalátů jako důsledek spalování uhlí, plynu, vení, kdy je andělům řečeno: „Jděte a vylejte těch olejů a benzinu sedm nádob Božího hněvu každý den přestane exisna zem!“ tovat 150 zvířecích a rostlinUrčité prorocké části Bibných druhů na povrchu naší K obnovení ráje na zemi le působí na její čitatele svýplanety patří v prvé řadě odstranění mi symboly a obrazy, vábí je Kdyby se všech šest milia dokážou je vzrušit i uchváard obyvatel naší Země chohříchu… tit. Lidé čekají, že se tyto valo tak, jak si počínají lidé předpovědi naplní v běžných z bohatých zemí, nestačily událostech našeho života. by nám přírodní zásoby ani Podle tohoto pojetí by se mohla vykládat i pátá z pěti takových planet, jako je naše. Dosud žádná rána o tmě ve Zj 16,10. Nemohla by se vztaho- generace tak „nefušovala Pánu Bohu do řemesla“, vat na ten obrovský výpadek proudu v dějinách jako ta, ve které dnes žijeme. Severní Ameriky, kdy v království šelmy nastala Ráj na zemi, o kterém tak mnoho lidí sní, že si tma? Jak to tedy je? Nechá se tak vysvětlit kniha ho vytvoří sami, nedosáhneme nikdy pouze lidZjevení, nebo ne? ským přičiněním. K obnovení ráje na zemi patří Pro takovýto výklad a způsob vysvětlování se v prvé řadě odstranění hříchu a hlavní příčiny hodí jen jedno zhodnocení: pouhá spekulace. Li- všeho zla — satana. To si ponechává Pán Bůh ve dé, kteří takto vykládají knihu Zjevení, ignorují svých rukou jako poslední „dějství“ lidských děa vůbec neberou v úvahu souvislosti, za kterých jin. A to další, obnova lidských srdcí, začíná už byly tyto texty napsány, a také záměr, pro který dnes u každého, kdo přijme nabídku Ježíše Krista byly tyto Boží rozsudky oznámeny. K vysvětlení k novému začátku. Vylití těch „sedmi nádob Božího hněvu na zemi“ obojího by bylo třeba delšího a systematického pojednání. Ale i bez znaleckého odborného vý- slouží nakonec k tomu, aby se původní harmonie, kladu nám Bible, logika a rozum říkají, že při kterou chtěl Bůh, obnovila v celém vesmíru. Podle Zeichen der Zeit 4/2003 povodni, suchu a výpadku elektrického proudu Karel Špinar máme očividně co dělat s následky lidské čin-
• • •
•
6
ADVENT 02/2004
ZAMYŠLENÍ NAD…
Elíšovo povolání 1 Kr 19,15-21 Znáte příběh Božího proroka Elijáše? Věřím, že ano. Neméně zajímavý je i text bezprostředně následující. V 1 Kr 19,15-21 před sebou máme oddíl, který nám ukazuje, že Elíša je přímým následovníkem Elijáše, a také naznačuje jeho úkol. Jak Elijáš Elíšu našel a poznal, se zde nevypráví. Možná podle toho, že oral s dvanácti spřeženími, což by bylo pro normální zemědělskou činnost přece jen trochu moc. Počet spřežení, tedy číslo dvanáct, navíc odkazuje k počtu kmenů Izraele podle synů Jákoba (viz zmínku v předchozí kap., v. 31). Dvanáct spřežení měl Elizeus před sebou a sám byl při dvanáctém. Elizeus/Elíša stál na okraji, u posledního páru. Jakoby stál již skoro mimo, jakoby začal navazovat vztah mezi svým vlastnictvím a nemajetností, do které Elijášovým zákrokem přejde. Od svého běžného, zemědělského života v rámci své rodiny do života v poslání, kdy se denně nově doví z Božího slova, co je třeba činit. Elíša je tedy ten, koho má Elijáš pomazat za proroka místo sebe a který se tak má stát posledním usmrcovatelem. Má stanout v linii Hospodinových mstitelů, jemuž neunikne ani ten, komu se podařilo uniknout Aramejskému králi Chazaelovi a Izraelskému králi Jehúovi. Tak to čteme ve v. 17. „Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.“ Z oněch tří jmenovaných stihne už Elijáš ustanovit pouze Elíšu za svého nástupce. Elíša potom řekne Chazaelovi, že bude králem nad Aramem a pobije mnohé z Izraele (2 Kr 8,12). Také pomazání Jehúa za krále uskuteční až na Elíšův pokyn jeden z jeho prorockých žáků, jak to můžeme číst v 2 Kr 9,1-10. A Jehúovým úkolem je především provést odvetnou čistku: „Jehú vstal a vešel dovnitř
ADVENT 02/2004
a on mu vylil na hlavu olej. Řekl mu: ,Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pomazal jsem tě za krále nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem.Vybiješ dům svého pána Achaba. Tak pomstím prolitou krev svých služebníků proroků i krev všech Hospodinových služebníků, již prolila Jezábel.‘“ (v. 6 a 7). Chazaelovu a Jehúovu případnou nedůslednost má pak dotáhnout právě prorok Elíša. Podivnost takovéhoto uplatnění prorocké role je umocněna tím, že prorok byl tradičně ten, kdo se za lid přimlouval, kdo byl jejich orodovníkem, kdo za něj zápasil, byť i proti Hospodinu. Tento rys vyniká např. u největšího z proroků, u Mojžíše, ale můžeme se s ním setkat také u Daniele (9. kap.) a Jeremjáše 18,20. Jak máme tedy Elíšovi jako usmrcovateli, kterému nikdo neunikne, rozumět? Klesl Izrael tak hluboko, že mu prorok bude místo orodovníka katem? Je modlářství tak rozbujelé, že z celého Izraele přežije jenom sedm tisíc, ostatní zkosí Chazael, Jehú a Elíša? V následujících příbězích o Elíšovi nečteme nic takového. Elíša bude pokračovat v Elijášově duchu a to první, co udělá, je, že obětním hodem lid nasytí (v. 21, srov. 2 Kr 4,42-44). Elíša pokračuje v Božím tažení proti nevěře a modlářství. Nebude však usmrcovatelem, ale spíše tím, kdo život zachraňuje a navrací, kdo uzdravuje, křísí mrtvé a kdo povede školu prorockých žáků. Všechno začne tak, že se k němu Elijáš přikrade a hodí na něj svůj plášť. Tento plášť je opatřen zvláštní silou, jak o tom můžeme číst v 2 Kr 2,14: „Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: ,Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?‘ Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel.“ S pláštěm na Elíšu přejde Hospodinova moc, je to tedy jakési vyzbrojení k prorocké službě, dnes bychom řekli, že se jedná o jakousi Elíšovu investituru, uvedení do úřadu a zmocnění k úkolům, které na něj čekají. S tím, že přenos Boží moci se děje skrze
7
ZAMYŠLENÍ NAD…
oděv, se můžeme setkat ještě u apoštola Pavla: „Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.“ (Sk 19,11.12) Prorocký plášť způsobí v Elíšovi proměnu. Opustí dobytek a rozběhne se za Elijášem. Připomíná nám to reakci učedníků, kteří na Ježíšovo slovo ihned opustili sítě a šli za ním (Mk 1,18). Ovšem jako v evangeliu, i tady je možnost povolání odmítnout. Záminkou může být loučení se s rodiči, což se mohlo ve starém orientu protáhnout na celé roky (viz. Sd 19). „Ježíšovi také kdosi řekl: ,Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.‘ Ježíš mu řekl: ,Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.‘“ (L 9,61.62) Elíša se rozhodl následovat své povolání. Duch působící skrze proroka je důležitější něž jakákoli jiná práce. Žádná činnost nesmí stát v cestě realizaci prorockého povolání, neboť ono představuje konkrétní a aktuální úkoly, jak o tom můžeme číst v dalších Elíšových příbězích. Jeho službu bylo třeba rozšířit a plně zapojit do obnovy duchovně zpustošeného Izraele. Elíša, pamětliv toho, co mu Hospodin skrze Elijáše učinil, obětuje svůj majetek a rozdělí ho lidem. Všechny okolnosti, které tento rozhodující okamžik provázejí, jsou podstatné. Elíšovo zacházení se spřežením, počínání s pláštěm, slova — všechno je součástí děje, jak jej Bůh chtěl. Děje, ve kterém všechno slouží tomu, aby se ukázala rozsáhlost poslání, které se tu předává. Ne Elíša se ujímá poslání, ale ono se ujímá jej, je vtažen do děje náhle a razantně, nečekaně je získán pro Boží věc, a přesto má možnost se rozhodnout. Elijáš mu říká: „Jdi a vrať se!“ Ale Elíša ani neodejde, obrátí se a obětuje dobytek. Pokud dvanáct spřežení představuje dvanáct pokolení Izraele, potom tomu můžeme rozumět tak, že Elíša usmrtí dobytčata jaksi zástupně, za lid, a to, že mu je dá jíst, je aktem určitého ztotožnění lidu s obětí. Tím se uskuteční to, že mu v usmrcování nikdo neunikne, ovšem v jakési symbolické, zástupné rovině. Obětováním do-
8
bytka zároveň spálil Elíša mosty za svou minulostí, odvrátil se od toho, co dosud utvářelo jeho život. Není také bez zajímavosti, že Elíša je v našem oddílu dvakrát označen za syna Šáfatova (v. 16 a 19). Šófet byl v Izraeli soudce-vysvoboditel, jak o nich svědčí celá kniha Soudců. Je tedy Elíša jako jeden z charismatických vysvoboditelů, které Hospodin daruje v době krize? Pokračuje v soudcovské tradici v době, když se král stane zaprodancem modlářství a nemůže tak být vysvoboditelem svého lidu? Lidu, který se pro své modlářství dostal do područí okolních národů? Skrze Elíšu totiž daruje Hospodin Izraeli vítězství nad Moábci (2 Kr 3) i Aramejci (2 Kr 6). Tak v jedné osobě Elíša spojí roli proroka a soudce, podobně jako dříve Samuel. Elíša se ve více než jednom bodě stal obrazem Ježíšových učedníků, on je tím, v němž dále působí Boží zachraňující a vysvoboditelská milost. Elijáš z jeho reakce poznává, že zde bylo všechno dávno připraveno. Díky Elíšovi je tím, kdo splnil svůj úkol a může jít v pokoji. Elijášův plášť, symbol jeho poslání a moci, je dosti velký, aby obsáhl Elíšu, ale také aby aspoň cípem zasáhl nás. Aby i na nás utkvělo něco z Elijášova ducha, z Elijášova zápasu, z Elijášovy služby. Elíšovy příběhy, jak je můžeme dále číst ve 2 Kr, budou těm Elijášovým namnoze podobné a budou také podobné těm Ježíšovým. Např. 2 Kr 4,42-44: „Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: ,Dej to lidu, ať jedí.‘ Ten, který mu přisluhoval, namítl: ,Cožpak to mohu předložit stu mužů?‘ Ale on odvětil: ,Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: »Budou jíst a ještě zůstane.«‘ Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.“ Otázkou zůstává, jestli těmto eliášovsko — elíšovsko — ježíšovským činům budou podobné také ty naše? Ne snad nutně v tom vnějším projevu, ale v jejich vnitřní intenci, v duchu, ve kterém jsou konány. O tom namnoze rozhodne také to, nakolik i my přitakáme svým povoláním. Lukáš Klíma
ADVENT 02/2004
ZAMYŠLENÍ NAD…
Bylo by nás mnohem více… „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16) Pán Ježíš při svém kázání na hoře blahoslavenství vyjmenovává celou řadu křesťanských ctností a podotýká, že jako jeho následovníci máme být světlem, světlem vydávávajícím příjemnou zář. Náš Pán si velmi dobře uvědomoval, že jeho následovníci budou svým okolím pozorováni a posuzováni podle toho, jak příjemné bude světlo, které budou vyzařovat. Otázkou je, zda si tuto nepopíratelnou skutečnost uvědomujeme i my. Jako by lidé kolem nás měli mnohem více ukotveno v mysli, že „každý strom se pozná po svém ovoci“ (L 6,45). A tak hodnotí naši víru a následně i církev, do které patříme, podle toho, jak se chováme. A jak se tedy chováme? Pokusme se každý poctivě zamyslet nad tím, jaké světlo vyzařujeme, když jednáme s našimi sousedy, přáteli, známými i neznámými lidmi. Zkusme se na sebe podívat kriticky a podívat se na naše jednání očima druhého člověka — například nevěřícího, který by se rád dozvěděl něco více o Bohu a stal se rád členem církve. Jak vypadáme, když jdeme ráno do práce či do školy? Máme stále zachmuřené obličeje? Jsme skoupí na úsměv? Nemyslím si, že by takováto „zbožnost“ byla příjemným teplým světlem přitahujícím druhé. A co naše rozhovory? Také stále jen nadáváme na to, jak je politika špinavá, jak je všechno špatné a zkažené? Ať je to, jak chce, my přece máme naději! Tak proč ty vrásky? Anebo si snad myslíme, že naše vyprávění o tom, jak všechno skončí, přijde Ježíš a všechny bezbožníky zničí, někoho přitáhne? Takovéto necitlivé řeči mohou druhé spíše odradit než prohřát světlem. A když přijdeme z práce domů, jak se chováme ke svým dětem a manželce či manže-
ADVENT 02/2004
lovi? Máme po ruce výmluvu — celý den jsme pracovali, tak máme právo být utahaní a všichni by nám měli dát pokoj! Tak proč říkáme, že nám Ježíš dává sílu, když se to neprojevuje v našem životě? Druzí lidé o nás vědí mnohé, i to, co se může odehrávat skrytě. To, jestli se naše děti vracejí rády domů, jestli vytváříme doma radostné prostředí, je znát i za dveřmi našich domovů. A co když od nás někdo potřebuje pomoc? Jak jsme ochotní? Nevymluvíme se raději na to či ono; na to, že už brzy zapadne slunce, anebo na to, že jsme zaneprázdněni studiem Bible a knih E. G. Whiteové? Jak by se asi nám líbil takový křesťan, který by pro nás neměl úsměv, milé slovo, trochu soucitu, pochopení a také (a to především) trochu času? A co naše sbory? Jak to v nich vypadá? A jak to vypadá u nás doma? Pokud chceme někoho nového pozvat, odvážíme se jej pozvat do našeho sboru, anebo jej raději pozveme domů, protože by jej vzhled sboru mohl odradit? Jak by se tam asi cítil? A k tomu ještě dodáme: „Toto je příbytek Boží, podle toho by ses tady měl chovat.“ Jakou představu si o Bohu udělá, když uvidí jeho příbytek? Tvrdíme o sobě, že jsme Boží rodina. Oslovujeme se: „bratře“, „sestro.“ Není toto oslovení k smíchu, anebo spíše k pláči, když se zamyslíme nad tím, jak se k sobě chováme? Jak by se nám chtělo stát se členem církve, kde jsou takoví, kteří neumějí dodržet své slovo, navzájem se pomlouvají, vyčítají si maličkosti a přitom zapomínají na křesťanskou lásku a odpuštění, neumějí se omluvit, nedrží pohromadě, ale přitom všem si myslí, že jsou ti jediní nejlepší, kteří znají pravdu nejlépe a budou proto vykoupeni? Není to paradoxní? Nemyslím si, že by světlo, které vyzařujeme do okolí, bylo takové, že by lidé měli chuť vzdát slávu našemu Otci, který je v nebesích. Kdyby tomu tak bylo, bylo by nás mnohem více… Ľubica Cibiková
9
ZAMYŠLENÍ NAD…
Bůh to viděl jinak Také jste se setkali s tím, že vaše představy jsem spadla z kola a zlomila jsem si ne nohu, ale a plány byly úplně jiné než Boží vedení? Můj pří- obratel na tak nebezpečném místě, že mi neuroběh začal někdy před dvěma roky. Z jistých osob- ložka řekla, že jsem také mohla zůstat na vozíčku. ních důvodů jsem začala toužit po tom, abych už Díky Bohu se tak nestalo. Protože mi dali silnou mohla jít do důchodu. Cítila jsem se hodně una- injekci, bolestí jsem trpěla pouze několik hodin, vená, některé věci mě stresovaly a toužila jsem první noc po mém úrazu. V nemocnici jsem pak po nějaké pauze, odpočinku, který by byl delší měla také krásnou možnost vydat svědectví o mé než „obyčejná dovolená“. Potřebovala jsem na- víře v Pána Ježíše. Doma jsem byla nakonec více čerpat sílu, prostě se na nějakou dobu „vypařit“. než sedm měsíců. A následky? Fyzické téměř žádDíky Bohu za to, že jsem až dosud byla zdravá né — jen takové, aby mi připomínaly Boží ochraa kromě běžné chřipky a obvyklé dovolené jsem nu a jeho vedení v mém životě. mohla téměř nepřetržitě pracovat. Když moje Přestala jsem se ale Pána ptát „proč právě takdvě kamarádky ze sboru v krátké době po sobě hle“ a „proč právě teď“ — přijala jsem svou situaci postihly komplikované zlomeniny nohou a obě a dnes vím, že to bylo nejlepší řešení. Díky Pánu byly asi půl roku na nemocenské, zdálo se mi, za jeho vedení — v mnohém se mi otevřely oči: že to je to „pravé“, co by se mi líbilo. Byla jsem měla jsem čas přemýšlet nad sebou, nad svým dokonce tak „odvážná“, že okolím, svou rodinou… Projsem si Pánu postěžovala, tože jsem musela šest týdnů jak už to všechno nemohu ležet bez polštáře (a to se ve„Uval na Hospodina cestu vydržet a že bych brala třelice špatně čte), poslouchala svou, a slož v něm naději, on ba i tu zlomenou nohu, ale jsem kazety, kterými mě záraději bez komplikací a bosobovali z našeho sboru. zajisté všechno spraví.“ lestí — stačilo by mi asi tak Rok 2003 byl díky této šest týdnů mít třeba nohu mé zkušenosti rokem nejv sádře. Samozřejmě jsem přitom denně prosila krásnějším a stále znovu za to děkuji Pánu. Neo sílu k zvládnutí svých problémů. Uplynul asi vím, co všechno mě čeká v nadcházejícím roce rok a nic se nedělo. 2004 — vím jen, že bude plný změn. Zase mám Někdy v září roku 2002 jsem si proto zašla „svou představu“, jak by měl probíhat, ale dávám na patřičný úřad poptat se, jak asi vypadá mo- jej s vírou do Božích rukou, chci mu plně důje situace a kdy se přiblíží můj důchod. Doce- věřovat a vzít od něho to, co On dovolí. Jen mě la mě potěšili, protože jsem se dozvěděla, že na mrzí, že zase klesám, zase mě někdy přemáhá starobní důchod mám nárok v říjnu 2004. Byla moje lidská slabost — ale právě to je důvod znojsem šťastná, spokojená a v návaznosti na tento vu spoléhat na jeho velikou, nekonečnou milost, termín jsem si udělala plán do budoucna. Přes- kterou nejen mně, ale i nám všem prokazuje na ně jsem si to vypočítala, promyslela a řekla Pánu každý den. Ježíši, aby mi odpustil tu moji touhu po zlomené „Nejsou zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani noze a že teď si přeji být zdravá, že všechno vy- cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.“ (Iz 55,8 držím — jen abych mohla pracovat po celý rok PBK) 2003, něco si ještě vydělat — tak že to bude fajn. „Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naSpokojená jsem vstupovala do nového roku 2003. ději, on zajisté všechno spraví.“ (Ž 37,5 PBK) (pk) Ale pak přišel 16. leden. Ráno, na cestě do práce,
10
ADVENT 02/2004
STUDIE
Neutíkejte z Babylona — vyjděte! „Pryč, pryč odtud, vyjděte z Babylona! Nedotýkejte se nečistého! Vyjděte z jeho středu! Očisťte se, vy, kdo nosíte Hospodinovo náčiní! Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Hospodin půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod.“ (Iz 52,11.12) Na pozadí prvních tří kapitol knihy Daniel a 11. kapitoly knihy Genesis budeme hledat odpovědi na otázky, co to je moderní Babylon a jak si Bůh představuje cestu z něho. Ukážeme si hlavní charakteristické znaky babylonského myšlení, ve kterém je uvězněn Boží lid doby konce, podobně jako jsou uvězněni hrdinové knihy Daniel v reálném Babyloně. Při studiu tohoto tématu jsem si velmi reálně uvědomil svoji bezmocnost v otázce spasení a duchovního růstu a naprostou závislost na Božím zásahu do mé bytosti shora. Začíná mi být čím dál jasnější důležitost výzvy Ježíše k prosbám o Ducha svatého.
Babylonské zajetí Většina z nás zná příběh mladých židovských šlechticů, kteří se dostali do zajetí na dvůr babylonského krále Nebúkadnesara. Jedná se zde o střet dvou náboženských systémů. Král Nebúkadnesar je typickým představitelem babylonského náboženství. V našem příběhu se staví na místo Stvořitele a vyžaduje na druhých, aby ho takto vyznávali. „Král pro ně určil každodenní příděl z královských lahůdek a z vína, které pil při svých hodech, a dal je vychovávat po tři roky. Po jejich uplynutí měli stávat před králem.“ (Da 1,5) Sloveso určil se v Bibli vyskytuje jen s podmětem „Bůh“, a to v souvislosti se stvořením1. Výraz stávat před králem, představuje náboženské uctívání2. Být představitelem uctívaného. Srovnej s 2 Pa 29,11: „Moji synové, nebuďte teď liknaví, vždyť vás Hospodin vyvolil, abyste stáli v jeho službách, byli jeho sluhy a pálili mu kadidlo.“
ADVENT 02/2004
„Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat.“ (Da 1,8) Výraz poskvrňovat naznačuje, že jde o náboženské důvody, které Daniela vedou k jeho zřeknutí se královského jídla. Jeho čin je vyznavačský. Tím, že odmítá jíst maso z královské tabule dává svému okolí jasně a srozumitelně najevo, že neuznává krále za svého boha. Výběrem svého pokrmu vyjadřuje přiznání a uznání Stvořitele (viz Gn 1,29)3. Z tohoto příkladu vidíme, že naše vnější projevy mohou mít vyznavačský význam, i když samy o sobě mohou být neutrální. Jíst maso a pít víno z královské tabule by bylo pro Daniela a jeho okolí vyznáním, že uznává krále za boha. Jinak on sám maso jedl a víno pil (viz Da 10,3). Dva stromy v ráji byly prostředkem vyznání, kterého boha jsem si zvolil. Jedení beránka v Egyptě, křest, klanění se, sobota v době konce — to jsou některé z projevů, kterými dávám lidem kolem sebe jim srozumitelným způsobem najevo, k jakému bohu se svým srdcem přikláním. Podobně je třeba se v otázkách životního stylu ptát nejen na to, co říká Bůh a svědomí (Ř 14,5.6), ale také, jak budou mé projevy vnímány mým okolím (1 K 10,24-31). Na jakého boha a systém hodnot svými projevy ukazuji těm druhým v jejich způsobu myšlení? Když budu mít na tričku nebo na autě znak , potom to lidem patrně nic neřekne. Ale znaky ,,☯ už něco o postojích svého nositele vypovídají. Bez ohledu na to, jak se mi tyto znaky osobně líbí nebo nelíbí, jsou to v určité době a kultuře vyznavačské symboly. Všimněme si, že Danielova věrnost Bohu ho nečiní arogantním a nesnášenlivým. Jeho věrnost způsobila problém druhému člověku (velitel dvořanů). Ačkoli on patřil k jeho nepřátelům, snaží se mu pomoci vyřešit tento problém. Nestaví se do postoje typu: „Já mám své zásady a vy se zařiďte,
11
STUDIE
jak chcete. Je to váš problém.“ Všimněme si, jaký vztah měl ke králi, k nepříteli jeho národa, k tomu, jenž ho připravil o domov, rodinu, zneuctil jeho Boha aj. (viz Da 4,16.24) Vraťme se k Nebúkadnesarovi. Základním předpokladem pro úspěšné manipulování životem jemu poddaných lidí je motivování strachem nebo ziskem. „Král hvězdopravcům odpověděl: ,Mé slovo je příkaz: Jestliže mi neoznámíte sen a jeho výklad, budete rozsekáni na kusy a z vašich domů se stane hnojiště. Jestliže mi však sen a jeho výklad sdělíte, dostane se vám ode mne darů, odměny a velké pocty. Sdělte mi tedy sen a jeho výklad!‘“ (Da 2,5.6) Tato situace ilustruje jeden ze základních charakteristických znaků babylonského náboženství: Když budeš plnit příkazy, budeš z toho něco mít. Nebudeš-li však plnit příkazy, přijdeš o život. Je-li (obrazně řečeno) mým bohem Nebúkadnesar, potom dodržuji příkazy (zákon) proto, abych byl spasen a abych nebyl zatracen. Touha po zisku táhne a strach z trestu tlačí moji káru života. Tento rys se znovu objevuje ve třetí kapitole knihy Daniel. „Hlasatel mocně volal: ,Poroučí se vám, lidé různých národností a jazyků: Jakmile uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny, dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnete a pokloníte se před zlatou sochou, kterou postavil král Nebúkadnesar. Kdo nepadne a nepokloní se, bude v tu hodinu vhozen do rozpálené ohnivé pece.‘“ (Da 3,4-6) Lidé na pláni Dúra uctívají, protože jsou k tomu donuceni. Jsou to vlastně vůdci, kteří jsouce ovládáni králem, ovládají druhé, své podřízené. Babylonské náboženství je vlastně „náboženství na povel“ — lidé neuctívají sami od sebe — všichni čekají na signál (příkaz), až jim bude řečeno, co mají dělat (čemu věřit). Nikdo nic nevysvětluje, není zde žádná diskuse — jen příkaz spojený s okamžitou hrozbou. Pud sebezáchovy působí jako velmi efektivní motivace, neboť je dosaženo očekávané odezvy u všech zúčastněných, a to ve velmi krátkém čase. Náboženství na povel skýtá určité pohodlí. Jsem osvobozen od břemena rozhodování se
12
a odpovědnosti — někdo rozhodne za mě, já se „pouze“ podřídím. Složitý život plný mnohdy nesnadných rozhodování se tak redukuje na jedinou a přehlednou otázku poslušnosti. Jsou zde však lidé, kteří jsou osvobozeni od babylonského tlaku soběstředné motivace ziskem a strachem. Až do této chvíle nejsou vidět. Neční, neupozorňují na sebe. Jsou zviditelněni ve chvíli, kdy mají veřejně projevit souhlas a podporu náboženskému systému ovládání druhých. Jejich čin je opět vyznavačský. (Mohli se v duchu sklonit před svým Bohem — „že tady zrovna stojí nějaká socha…“) Ačkoli patřili mezi vysoké státní úředníky (Da 3,12), a tedy podporovali a budovali babylonský stát svými schopnostmi a vlivem, v této chvíli vědí, že je třeba „vystoupit z řady“. Svým postojem ukazují, že jejich věrnost Bohu není závislá na okolnostech, že nejde o vypočítavost ani sebezáchovu. „Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: ,Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.‘“ (Da 3,16-18) Každý systém manipulace počítá s lidským strachem a vypočítavostí. Tito mládenci ukazují, že mají motivaci, která výrazně tyto sobecké pohnutky převýší. Tato motivace nepochází z člověka, není nám vrozená. Není to strach z trestu nebo naděje na věčnou odměnu, co vede učedníky Kristovy k tomu, aby následovali Ježíše. Hledí na nesrovnatelnou lásku Spasitelovu, kterou projevil za svého putování po zemi, od kolébky v Betlémě po kříž na Kalvárii, a pohled na Ježíše přitahuje duši, která jihne a poddává se. V srdcích těch, kdož vzhlížejí k Ježíši, se probouzí láska. Slyší jeho hlas a jdou za ním. (TV 339) Motivací věrných je Boží láska, která nehledá svůj prospěch a která vydrží, ať se děje cokoliv (1 K 13). Tato láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5). O Duchu svatém budeme hovořit v souvislosti s vysvobozením z Babylona. V tuto chvíli si
ADVENT 02/2004
STUDIE
řekneme jen to, že vysvobození je dvojí. Vnitřní, kde lidský duch je Božím Duchem osvobozen od babylonského tlaku sobeckých pohnutek (nové srdce), a vnější (celkové), kdy je Boží lid viditelně osvobozen příchodem Mesiáše a nastolením jeho království. (Da 1,21; Iz 45,1)
My v Babyloně a Babylon v nás Hledejme nyní charakteristické vlastnosti Babylona z příběhu, kde se poprvé vyskytuje slovo Babylon, a to v 11. kapitole první knihy Mojžíšovy. (Gn 11,1-9) V tomto příběhu se objevuje hned několik charakteristických rysů babylonského způsobu myšlení. Uvedeme si tři nejdůležitější. Některé z nich jsme už objevili v našem předcházejícím studiu. Konformita (davovost) „Celá země byla jednotná v řeči i v činech.“ (Gn 11,1) Lidé mají stejné názory i projevy. Jediný způsob, jak v ytvořit vnější jednotu projevu, je vtisknout lidem zvenčí společnou identitu (obvykle pod příslibem nějakého zisku nebo pod pohrůžkou ztráty, viz Da 3 — všichni se skloní před sochou). Nerespektuje se individualita. Jsou zde obecně závazné požadavky pro všechny. Člověku je vtlačována zvenčí jiná identita — svým výkonem (příslušností k …) určuje svou identitu. Je zde snaha o vnější projev jednoty. Mysli si, co chceš, ale dělat budeš jen to, co ti nařídíme nebo dovolíme. Být odlišný od zvyklostí, mít jiné názory, jiné chování než ostatní, než většina, znamená riskovat tlak od konformního okolí. Tři mládenci na pláni Dúra odmítli vyznat jinou identitu prezentovanou sochou krále Nebúkadnesara. Vybočit z konformity není jednoduché. Konformita sama o sobě nemusí být zlá, pokud se nestává prostředkem k omezování svobody nebo hodnocení kvality osobnosti. Někdy je dokonce nutné zakročit proti těm, kdo narušují svobodu druhých pod pláštěm projevu svobody vlastní (Ga 5,13; 1 Tm 1,8-11). O tom zde není řeč.
ADVENT 02/2004
Konformita dává pocit bezpečí. Žiji správně, protože žiji tak, jak žijí všichni ostatní. Kolikrát v životě obhajujeme své postoje slovy, že to tak činí i ostatní? Pokud konformita určuje naši identitu, je nemožné ji opustit. Mnozí lidé v sektách jsou hnáni pocitem nedostatečnosti k mimořádným výkonům. Takový člověk věří, že podřízení se všeobecně závazným požadavkům je jediná cesta, jak být způsobilý k Božímu přijetí — spasení. Kdyby měli opustit sektu — opouštějí Boha, svou identitu i výsady. Ale Ježíš nás přijímá takové, jací jsme — před ním si nemusíme na nic hrát. „…kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven…“ (J 6,37) Babyloňan však věří, že je přijat jen jako součást davu, ze kterého nevyčnívá („Kdo nepadne a nepokloní se, bude v tu hodinu vhozen do rozpálené ohnivé pece.“ /Da 3,6/). Konformita bývá zpravidla udržována autoritativním a neomylným vedením. Zaměřenost na sebe a náboženská soutěživost „Tak si učiníme jméno…“ (Gn 11,4) My sami svým výkonem budeme budovat svou identitu. Charakteristickým znakem Babylona je určování své identity a hodnoty na základě svého výkonu. Jsem člověk, protože dělám věci, které podle obecně daných pravidel člověk dělat má. Jsem dobrý člověk, dělám-li to bezchybně — lépe než ostatní. Člověk není sám se sebou spokojený, dokud se nevidí tak, jak se vidět chce on nebo jak jej chce vidět společnost. Jsem zaměřen na sebe, usilovně na sobě pracuji, abych vyhověl požadavkům na mě kladeným. Pravidla, která je třeba zachovat, jsou zakotvena v morálních kodexech nebo v konformním myšlení lidí (kultura). Podle toho, jakých dosahuji úspěchů v dodržování těchto pravidel, jsem přijímán (zařazen) a hodnocen. Je-li člověk zaměřen na sebe, na svůj prospěch v duchovní oblasti, potom se zde vyskytuje jev, který bychom mohli nazvat náboženská soutěživost. V každé soutěži se vzájemně porovnávají výkony nebo projevy jednotlivých soutěžících a potom dochází k hodnocení těchto lidí na základě jejich výkonů nebo projevů. (Pokračování na straně 30)
13
ZE SVĚTA
Modlíme se za Švýcarsko OBYVATELSTVO: 7 286 000 obyv.; domácí 82,6 % — něm. 4,2 mil., fr. 1,1 mil., ital. 250 000, rétoromán. 50 000, Romové 21 000; cizinci 17,4 %: Italové, ex-Jugoslávci, Španělé, Portugalci, Němci, Turci, Francouzi. NÁBOŽENSTVÍ: křesťanství 92 % (řím. kat. 47,2 %; prot. 42 %; okrajové církve 1,43 %; pravoslavní 1,07 %; ostatní katolíci 0,33 %); nevěřící/ostatní 7,7 % (fakticky výrazně více); islám 1 %; judaismus 0,3 %. ADVENTISTÉ S. D.: 4 097 členů; 562 adv./milion obyv.; úbytek za posledních 10 let — 2 %. Švýcarsko zaujímá přední místo v dějinách reformace. Od roku 1518 působil v Curychu Huldrych Zwingli. Roku 1522 vystoupil proti mnišství, celibátu, modlitbám ke svatým, víře v očistec, učení o proměnění hostie při mši, odpustkům a učení o spasení ze zásluh. Curych se stal střediskem reformace. Mnohé jiné kantony zůstaly na papežské straně a katolíci v bitvě u Kappelu roku 1531 rozdrtili protestanty a Zwingliho zabili. Obrat nastal, když reformace přišla do Ženevy. Jean Cauvin (Kalvín) unikl do Švýcarska v roce 1534 před pronásledováním ve Francii. V Ženevě byl ustanoven městským farářem. Podřídil město přísné biblické morálce, protože věřil, že je třeba změnit nejen lidské srdce, nejen opravit falešné učení, ale i správu celé společnosti. Z chrámů zmizely oltáře, obrazy, kříže i varhany a do středu bohoslužby se dostalo kázání a zpěv žalmů. Přestupování Desatera se trestalo vězením i smrtí. Nové pořádky zacházely do extrémů a členové městské správy se předháněli v trestání nejmalichernějších prohřešků. Mnozí nebyli spokojeni. V roce 1538 se jim podařilo reformátory vyhostit. Ze Ženevy však brzy dorazily naléhavé žádosti, aby se Kalvín vrátil a ukončil nepořádky, které po jeho odchodu nastaly. Roku 1555 došlo ke vzniku přísně organizovaného „Božího státu“ a o čtyři roky později byla založena teologická vysoká škola. Kalvín v Ženevě zemřel roku 1564.
14
Švýcarští velikáni nasměrovali další reformaci. Kalvínská reformovaná církev tvoří dnes hlavní protestantský směr v Nizozemsku, Francii, Maďarsku, Rumunsku, ba až v Jižní Koreji nebo Ghaně. Tři sta let následujících po reformaci charakterizovaly náboženské spory. Zároveň se však Švýcarsko stalo útočištěm pronásledovaných hugenotů a valdenských. Švýcarský kalvinista generál Haller sehrál podstatnou úlohu ve vatikánských událostech 1789, spojovaných se zasazením smrtelné rány šelmě ze Zjevení a ukončením prorockého období 1260 let. V Curychu má původ hnutí novokřtěnců. Zakladatelé, Conrad Grebel, Felix Manz a další, byli stoupenci Zwingliho. Studiem Písma ale dospěli k odlišnostem. Byli přesvědčeni, že členem církve se smí stát pouze dospělý, obrácený věřící. Věřili, že vstup do církve musí vycházet ze svobodného rozhodnutí a členové musí být podřízeni kázni. Učili také, že není dovoleno zabíjet. Grebel a Manz vedli roku 1525 veřejnou disputaci s Zwinglim, po níž městská rada přikázala vyhostit z Curychu všechny, kdo odmítají pokřtít děti, a novokřtěncům zakázala veřejně vystupovat. 15 věřících dospělo k přesvědčení, že nemohou setrvat pod Zwingliho praporem a v Zollikonu založili novou církev. Po staletí bloudili novokřtěnci Evropou a hledali útočiště. Před Bílou horou ho nalezli zvláště na Moravě. Do Mikulova přišel Zwingliho přítel Hubemeier a reformátor Froschauer. Lidé, kteří jejich kázání přijali, pak světili sobotu, křtili dospělé a pilně studovali Písmo. A jaká je náboženská situace ve Švýcarsku dnes? Díky přílivu pracovních sil z Itálie, Portugalska a Španělska trvale přibývá katolíků a ubývá protestantů. Ke křesťanství se hlásí více než 90 % Švýcarů, ve skutečnosti věří sotva 40 % a církev navštěvuje pouze 6 %. Většina lidí má nevalné znalosti a téměř žádný zájem o Bibli. Církve se potýkají
ADVENT 02/2004
ZE SVĚTA
s nedostatkem duchovních, prázdnými kostely a ztrátou vážnosti. Kdosi spočítal, že náklady na přivedení jednoho člověka do církve jsou kromě Švýcarska vyšší už jen v Japonsku a že v Mozambiku se při vynaložení stejných prostředků obrátí v průměru 1 944 lidí. Jsou to jen čísla, ale říkají mnoho. V roce 1850 pobýval ve Švýcarsku polský katolický kněz M. B. Czechowski a přijal zde protestantismus. V USA se v roce 1857 stal členem hnutí sobotních adventistů. Pravdu, kterou nalezl, zatoužil zvěstovat v rodné Evropě. Sobotní adventisté ale tehdy neměli pochopení pro zámořskou misii. Jen manželé Whiteovi a několik dalších Czechowského podpořili morálně i finančně. Czechowski nakonec nalezl podporu u bratrů z okruhu adventistů prvního dne a v roce 1864 odplul do Itálie. Občanská válka ho donutila, aby rok poté bez prostředků a za dramatických okolností přešel i s rodinou přes hory do Švýcarska. Prvním místem, kde se usadil, byl Grandson. Zde a v okolních vsích začal okamžitě přednášet ve školních učebnách, kostelích i v soukromí. Setkal se s opozicí, ale nadšení mu přineslo posluchače a tak se 19. srpna 1866 mohl konat první křest tří lidí v Neuchatelském jezeře. V roce 1867 založil v Tramelanu sbor, první adventistický sbor mimo Severní Ameriku. Czechowski také pověřil členy tramelanského sboru, aby šířili knihy. Jednalo se o první adventistické knižní evangelisty na světě. Brzy se rozptýlili po Švýcarsku, střední Evropě a dostali se dokonce až do Skandinávie. Průkopníka záhy postihlo několik „Jobových ran“. V březnu 1867 vyhořel do základů dům, který pronajal, a požár zničil téměř všechen majetek. Postavil veliký dům jako svůj domov, sbor a vydavatelství, ale tento riskantní podnik daleko přesáhl jeho možnosti. Ztratil podporu z Ameriky, a když nebyl schopen splatit dluhy, v zoufalství ponechal rodinu i věřící napospas osudu a odjel do Rumunska, kde založil další sbory. Ovocem Czechowského práce ve Švýcarsku byla řada osobností, které po desetiletí stály v čele církve v Evropě. V odpovědi na naléhavé prosby švýcarských věřících vyslala v roce 1874 Generální konferen-
ADVENT 02/2004
ce J. N. Andrewse. Když hned po svém příjezdu uspořádal setkání švýcarských světitelů soboty, byly zde již přítomny skupiny z šesti měst. V roce 1876 se Andrews přestěhoval do Basileje, která se stala ohniskem adventistické misie v celé Evropě. Zde sloužil až do smrti v roce 1883. Rok poté přicestoval předseda Generální konference G. I. Butler, aby založil Švýcarské sdružení Církve adventistů s. d. Bylo zde 5 sborů a o rok později již 10 s 224 členy. Roku 1884 pořídila církev v Basileji budovu, kde sídlilo vedení, nakladatelství a tiskárna. V letech 1885 až 1887 tam žila E. G. Whiteová. Misijní práce byla dlouho soustředěna téměř výhradně na frankofonní obyvatele Švýcarska. V roce 1879 slyšel jistý mladík v Orbe přednášky a uvěřil. Když se vrátil do své vesnice Azmoos na německy mluvícím východě, získal zde další konvertity, jejichž potomci jsou dodnes členy církve. V roce 1887 pak byl založen první německy mluvící sbor v Curychu. Nakladatelství bylo násilně uzavřeno v roce 1895 pro porušování nedělního zákona. Kvůli potížím se sobotní školní docházkou otevřela církev v roce 1896 vlastní základní školu, ale pro neochotu rodičů posílat děti pryč z domova byla po pěti letech opět uzavřena. V roce 1904 vzniklo prestižní sanatorium La Ligniere u Ženevského jezera a v roce 1929 adventisté založili nové nakladatelství Advent-Verlag v Curychu. V tomto roce měla církev ve Švýcarsku 2 062 členů v padesáti sborech a vysílala řadu misionářů do jiných zemí. Při tehdejších 4 milionech občanů Švýcarska byla církev zhruba stejně silná jako dnes, což znamená, že za posledních 75 let nevyrostla. Ve francouzsky mluvící části země jsou adventisté známí veřejnosti, mají přístup do rádia a aktivně spolupracují s dalšími církvemi. Sociální a zdravotní programy i otevřený duch církve, která si nehraje jen na „vlastním písečku“, si získaly uznání. K tomu významně přispívá činnost sanatoria La Ligniére, které si získalo značný věhlas a s nímž si veřejnost církev spojuje. Principy sanatoria vycházejí z děl E. G. Whiteové. Svědectví zaměstnanců sanatoria přivedlo nedávno
15
ZE SVĚTA
jednoho evangelického duchovního ke vstupu do církve adventistů. Ale ve zbývajících oblastech Švýcarska jsou adventisté žel považovaní společností za neužitečnou sektu. Evangelizace je odmítána s nechutí a pohrdáním. Adventistů ve Švýcarsku ubývá každým rokem a sekularizace společnosti proniká i do církve. Církev nepřitahuje dost mladých. Nebýt přílivu ex-jugoslávských, rumunských a dalších adventistů po pádu železné opony, byly by sbory ještě prázdnější a věkový průměr vyšší. Ve sbo-
ru v Curychu se scházejí adventisté dvanácti národností. Nicméně Švýcarská unie přispívá v přepočtu na člena na dílo církve vyšší částkou než kterákoliv jiná na světě. Pobočka Adry patří k nejaktivnějším v Evropě. Švýcarská společnost, dodnes formálně zakotvená v křesťanské tradici, je věrným obrazem laodicejské církve. Přimlouvejte se prosím za naše věřící, na jejichž bedrech leží úkol připravit tento národ pro den žně a soudu. Pavel Novotný
Dvanáct zastavení Na přelomu listopadu a prosince se desetitisícové městečko Varva na východní Ukrajině stalo místem pořádání zdravotně misijního programu „12 zastavení“. Paradoxem bylo, že společně strávených večerů nebylo 12, ale 18. Lidi na přednášky lákaly zajímavé názvy témat, jako např.: „Jak žít o 12 let déle?“ nebo „Jak bojovat proti zabijáku č. 1?“. Také duchovní témata měla své kouzlo, třeba „Spravedlivý král a mrtvý voják“, nebo „Nejlevnější bezdrátová komunikace“. Zpestřením večerů byly cestopisné patnáctiminutovky s fotografiemi z míst celého světa, výstavky zdraví s měřením hodnot, prodej literatury, písně, ochutnávky, kurzy vaření… Účastníci se každý večer těšili na tombolu. Na ty, kdo měli štěstí, čekali 4 symbolické nebo sladké dárky z Country Life. Tentokrát jsme zkusili experiment ve složení týmu, který se však v konečném důsledku osvědčil. Roman Uhrin, zdravotně osvětový koordinátor Country Life, měl na starosti zdravotní i praktickou část, a také polovinu duchovních přednášek. Druhou polovinu a cestopisní přednášky vedl cestovatel (Ukrajina byla jeho 37 zemí) a student institutu životního stylu Marek Císař. O překlad do ruštiny se starala Natalia Ivassišina, původem z Moldávie, která pracuje v Country Life. Spolu s místním kazatelem Pavlem Kozakem a dvanáctičlenným sborem CASD jsme vytvořili atmo-
16
sféru, na kterou lidé tak snadno nezapomenou. Varva v minulosti podobné aktivity odmítala, je to její specifická vlastnost. Podle svědectví místních se jakékoli akce duchovního zaměření setkávaly s účastí jednoho, dvou nebo tří lidí… a to takových, kteří přicházeli pouze oponovat přednášejícím. Tentokrát to však bylo jinak. Po prvním — testovacím — večeru, kdy přišlo 55 lidí (mimo organizátorů), se každý večer se zájmem scházelo 25-40 lidí. Přicházelo také několik učitelů nebo psycholog, kteří tuto akci hodnotili velmi kladně. Odezvou byly dva velmi pěkné a doporučující články v místních novinách. Učitelé si vzali lekce a knížky o New Startu, a ještě za naší přítomnosti je začali vyučovat na škole v rámci jednoho z předmětů. 90 % účastníků vyjádřilo ochotu setkávat se i nadále nad aktuálními tématy o zdraví nebo s duchovní tematikou. Rozloučení s Varvou bylo dojemné a nezapomenutelné. Více než 20 účastníků (mimo organizátorů), kteří se zúčastnili více než dvanácti setkání, dostalo diplom s gratulací k novým rozhodnutím. Tito lidé se mohou stát semínkem, které vzklíčí a přinese v budoucnu své ovoce v podobě lepšího zdraví obyvatel městečka a nabytí jistoty v nejistém světě. Roman Uhrin
ADVENT 02/2004
K
LÍČOVOU DÍRKOU DO PŘÍRODY
„Tedy, musím neskromně říci, že nám velrybám propůjčil Stvořitel pěknou spoustu zvláštností. Dokážeme například plout rychlostí až 65 km za hodinu. Některé z nás dokážou vytrysknout vodní gejzír 15 metrů vysoký. Dokážeme se ponořit až do hloubky 3000 metrů. Některé z nás mají objem plic přes 3000 litrů, zatímco vy lidé pouze 4 až 7 litrů. A to není všechno. Super je taky jazyk některých z nás. Může být tak velký, jako dva dospělí koně! Taky naše hlavní tepna má průměr až 50 cm. No, jen si to představte! To je jako roura kanalizace! Dobře, už končím s tím vytahováním. Jen jsem chtěl zdůraznit, jak moudře nás náš nebeský Otec stvořil. Snad úplně všechno v našem životě je velmi zajímavé. Už když se narodíme. Jako novorozeně plejtváka obrovského jsem byl dlouhý 8 metrů a vážil jsem 8 tun. To je o dva tisíce kg více, než když se na váhu postaví dospělý slon. I můj kámoš, velryba grónská, který je na obrázku, byl pěkný macek. Po narození jsem musel rychle růst, abych měl dost síly na cestu do polárních vod. K tomu mně mamka stříkala mléko přímo do pusy, a to pod takovým tlakem, že na vodní hladině by tato mléčná fontána stříkala dva metry vysoko. Velrybí mléko je úplně nejvýživnější ze všech. Za sedm dní jsem také zdvojnásobil svou porodní váhu. To lidské dítě na to potřebuje 180 dní. V prvních sedmi měsících jsem vypil 90 litrů mléka denně! No, jsem prostě jedlík. Bůh nám také daroval schopnost komponování. Pomocí svých zpěvů se můžeme dorozumívat i na vzdálenost 100 km. Bylo by toho ještě mnoho zajímavého z mého života. A to díky mému velkému a geniálnímu Stvořiteli. „Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech se ti nevyrovná nikdo.“ (Žalm 40,6) Tohle si fakt pamatujte. Tak čau, já zas pádím něco papkat…“
PODLE KNÍŽKY „KDYBY ZVÍŘATA MOHLA MLUVIT“ PŘEVYPRÁVĚLA JITKA A LUCIE
17
JAK SE MÁME A C
DĚLÁME…
… V OBLASTI TŘINEC … „Přátelství s Ježíšem“. To bylo motto společného setkání dětí z třineckého okrsku. Vše proběhlo 8. listopadu 2003 ve sboru Třinec-Lyžbice, který jsme měli celou sobotu pro sebe. A tak snad ještě posílám jedno malé poděkování všem strýčkům a tetičkám tohoto sboru za to, že nám svou modlitebnu půjčili. Jen chci připomenout, aby bylo všem jasno, že jsme se tam sjeli z deseti sborů. Když se podíváte na mapu, a to určitě udělejte, pak v samotném severovýchodním cípu naší republiky najdete na rozloze několika kilometrů čtverečních tato místa: Návsí, Bystřice, Třinec, Lyžbice, Oldřichovice, Komorní Lhotka, Český Těšín, Karviná, Orlová a Dětmarovice. Všude tam najdete sbory církve adventistů a ve všech těch sborech najdete hromadu dětí. A tak se nás velká část sjela onoho podzimního dne, abychom se společně setkali, popovídali si a hlavně chválili Boha. Tentokrát jsme měli sobotu o to zajímavější, že celý program si vedly děti samy. Uvádění, moderování, vedení bohoslužby, to vše bylo v režii dětí, a tak si děti mohly připravit sobotu podle svých představ. Jen kázání jsme nechali na někom, kdo má přece jen více zkušeností. Vedoucí Pathfinderu na Moravě, bratr Karel Staněk, hovořil zejména pro děti, a proto jsme nesměli zapomenout na příběh pro dospělé, aby si přišli v programu na své také oni. Myslím, že jsme všichni mohli prožít sobotu plnou přátelství — jak mezi sebou, tak zejména s Ježíšem Kristem. Jen doufám, že to přátelství s Ježíšem nám všem bude fungovat i mimo soboty, a tak to asi má být. SAM
… NA SEVERNÍ HVĚZDĚ … My jsme zase prožili prima víkend v Liberci. Po předlouhém plánování jsme s velikým nadšením větších i menších uspořádali turnaj ve vybíjené. Výtečně připravená a nadšená družstva bojovala se vší vervou. Vyhráli sice jen ti nejlepší, ale výborně se bavili určitě všichni. No, přesvědčte se sami… LENKA 18
ROVERSKÝ POTLACH VÝCHODNÍHO VĚTRU
VYBÍJENÁ
O B L A ST J I Ž N Í K Ř Í Ž V Á S ZVE K ZÍSKÁNÍ ODBORKY:
PATHFINDER HORAL Podmínky pro její získání
*Není-li možné z technických důvodů předložit fotografii, postačí svědectví druhé osoby. Není-li ze závažných důvodů ani toto možné, pak žadatel předloží své čestné prohlášení.
Výstup do 1000 m a výše — z některého údolí v okolí hory, uskutečněný vlastní silou. Úspěšný návrat pod horu. Osvojení znalostí a dovedností pro přežití v horách. Prokázání se vrcholovou fotografií se jménem hory, dosaženou nadm. výškou, datem výstupu, jménem a věkem žadatele/ů o odborku.* Zápis o výstupu a předání jeho kopie tomu, kdo odborku uděluje. Potvrzení důvěryhodné osoby o splnění všech podmínek pro získání odborky (vůdce oddílu, rodiče, učitel, kamarád starší 18 let, prokazatelně znalý prostředí hor).
Znalosti a dovednosti horala Orientace v terénu a čtení mapy. Přežití ve volné přírodě (vybavení, bivak, oheň, získávání tekutin a živin). Pochod ve skupině (vhodný počet, rychlost, odpovědnost vůdce, nebezpečí stržení osob, kamenů nebo lavin, zajištění). Poskytnutí první pomoci a přivolání záchrany. Znalost a dodržování zásad ochrany přírody. 20
Správné používání výstroje (postupové, jisticí a ochranné pomůcky**). Nebezpečí na horách!!!
nami. Nebezpečí pádu sněhových a kamenných lavin, jednání v takových situacích. Chování za bouře. Přechody ledovců, jištění pro případ pádu do trhliny. Účinky nadmořské výšky a zásady aklimatizace.
**Mezi používání výstroje patří i práce s lany (vázání uzlů, prusíkování, slaňování, údržba).
Titul Nebezpečí na horách Ten, kdo splní podmínky pro získání odborky, zúčastní se nejméně 5 výstupů na a) subjektivní: Odhad vlastních schopvrchol, z toho alespoň jednoho zimního, ností vzhledem k náročnosti terénu. a přečká nejméně jeden bivak na sněhu, b) objektivní: Znalost klimatických pod- má právo nosit na pravém nárameníku mínek dotyčné oblasti. Z toho vyplývající kroje čestnou stužku horalů. Ten, kdo načasování nejbezpečnější doby výstupu. vystoupá až na hranici 8000 m, má dle Náhlé změny počasí. Předcházení přehřátí pravidel Himálajského klubu právo užívat titul Himálajský tygr. nebo podchlazení, ochrana před omrzli-
21
Dobrodružství! Kamarádství! Extrémní situace! Survival! Noční terén! Ochota pomoci! Neuvěřitelné zážitky! A nejen to!!!
Operace trvalá svoboda do 1. března 2004 můžete zasílat přihlášky Chceš už konečně něco zažít? Chceš poznat nové lidi? Chceš poznat skutečnost? P ř i j e ď s i vy z k o u š e t s á m s e b e ! J a k ý j s i ? P o z n e j s e ! Patříš mezi milovníky dobrodružství? Pak se přihlaš s celou partou, ale klidně i sám, na akci, která ti ukáže zcela jiný pohled na svět. Budeš se moci také sám přesvědčit, jaké to je v situaci, kdy si budeš muset vystačit pouze se svými kamarády, případně i sám se sebou. Pokud máš dost odvahy a je ti více jak 15 let, určitě přijeď na letošní akci Force X. Přihlásit se může každý občan ČR, bez ohledu na příslušnost k té či oné organizaci. Chceš vědět více? Navštiv http://forcex.ic.cz/, kde se můžeš podívat na okamžiky z akce minulé a stáhnout přihlášku na další akci. Vše, co budeš potřebovat, se dozvíš, pokud nám prozradíš svou adresu s telefonním a rodným číslem či datem narození, názvem a číslem oddílu (pokud jsi členem KP). Připiš také název svého nejoblíbenějšího filmu. Popřípadě si z internetu stáhni přihlášku. My ti pak pošleme další informace o akci. Přijímám přihlášky i elektronickou formou! P. S. Cena = 150 Kč pro člena Klubu Pathfinder, registrovaného v roce 2004, pro ostatní z ČR a SR činí poplatek 250 Kč, pro účastníky z jiných zemí činí poplatek 300 Kč (cena zahrnuje jídlo po dobu akce, materiál, věcné ceny a ostatní režijní náklady). Tato částka musí být z organizačních důvodů zaslána do 3. března na účet: č. ú. 1031621808/0800, specifický symbol 9137424. Do zprávy pro příjemce v bance napište své celé jméno! Částky došlé později odesíláme zpět! Těšíme se na osobní setkání s každým z vás. Jaroslav Šlosárek, Olda Svoboda, Radek Kocyan, Milan Lebeda a další… Kontakt: Milan Lebeda (Prusík) Suvorovova 478 741 01 Nový Jičín E-mail:
[email protected],
[email protected] Tel.: +420 603 521 073 Internet: www.horskaboure.info, www.forcex.ic.cz
NEZMEŠKEJ, DALŠÍ AKCE BUDE AŽ ZA DVA ROKY!
ROVERSKÝ POTLACH VÝCHODNÍHO VĚTRU Před mnoha dny a týdny se konal v Adršpašské roklince roverský potlach; bylo to přesně 24. – 29. 10. 2003. Bylo to sice již dávno, ale i tak věřím, že si na to rádi zavzpomínáme. Sjeli se tam roverští poutníci ze všech koutů Čech, celkem osmadvacet odvážlivců a jeden roztomilý hafan. Dokonce nás poctil návštěvou i sám velký Dawy a Kanaďan Rudy (zvaný Koloušek). Potlach byl svolán za účelem poznání nových kamarádů, povídání si o Bohu a o lidských problémech. Také se tam konaly workshopy plné různých psychologických testů, scének a zajímavého povídání. To abychom lépe poznali sami sebe i své kamarády. Dále se také připravovaly plány do budoucna. Sobotní kázání měl Peřinka na zřícenině Adršpašského hradu, na vrcholku skal. A to už bylo předzvěstí, že budeme potřebovat mnoho fyzických sil. Aby se neřeklo, kdo chtěl, mohl si také zkusit jeden z adrenalinových sportů — slanění z vrcholku skal nebo plavání v Adršpašském jezírku v minusovém mrazu. Okraje jezírka byly pokryty slabou vrstvou ledu. Jak tomu bylo u otužilců Práli, Růži a Pítra? Pro někoho to byla jen rozcvička a pro některé i dokonalá odtučňovací kůra. Pro zpestření se konaly také bojové hry. Např. noční bojovka po stezkách Adršpašských skal, která byla plná strašidelných zákoutí, hororových uliček a strážců skal, kteří měli za úkol zdržovat dvojice, které spěchaly k andělovi, aby vyléčil ochrnutí jednoho z nich. Večer jsme si pouštěli filmy, prohlíželi fotky a hráli hry. Každý večer jsme zakončili společnou modlitbou a poté se každý zachumlal do svého útulného pelíšku. Akce to byla opravdu vydařená, což doufám potvrdí všichni zúčastnění. Podařilo se nám vytvořit fajn prostředí pro nové i hlubší vztahy — jak mezi lidmi, tak s Pánem Bohem. Za VV Beruška 23
2004 / 02 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní
MARTIN-CUP V nedeľu 21.12.2003 sa uskutočnil v Martine 1. ročník medzinárodného halového futbalového turnaja s názvom MARTIN-CUP. Už ráno o 8.00 sa stretli mužstvá z Prievidze, Gerlachova, Bratislavy, Trnavy, Ostravy — Karvinej a Martina. Hralo sa systémom každý s každým. Značne omladené mužstvá hrali s nadšením a veľkým nasadením ale fair-play. Hráči jednotlivých mužstiev ukázali kvalitný futbal a pripravili divákom aj sebe pekný športový i spoločenský zážitok. Po odohraní všetkých stretnutí sa hrali ešte dva
zápasy — o tretie miesto a o zlato. Kvalitné mužstvo Gerlachova pod vedením nestarnúceho Jána Mlynára sa do finále nedostalo a v zápase o tretie miesto porazilo Trnavu. Vo finále sa stretli hráči Bratislavy a domáceho Martina. V prvom zápase v základnej časti porazila Bratislava Martin 3:0, ale vo finále si domáci po nadšenom a obetavom výkone vybojovali zaslúžené víťazstvo 3:1 a stali sa držiteľmi putovného pohára. Z hráčov svojím výkonom zaujal najmä jeden z najlepších strelcov turnaja futbalista Martina Ľubo Resutík. Najlepším hráčom turnaja a držiteľom „zlatej lopty“ sa stal Peter Tisovský z Bratislavy. Napriek početnej skupine svojich šarmantných fanyniek skončili sympatickí hráči z Ostravy-Karvinej po snaživom výkone na poslednom mieste. Za pekný zážitok je potrebné poďakovať hlavnému organizátorovi súťaže Lukášovi Fúčelovi, ktorý na záver
odovzdal všetkým mužstvám hodnotné ceny. Lúčili sme sa s pozdravom DOVIDENIA o rok a s nevysloveným prianím, aby sa aspoň trochu športového nadšenia mladých futbalistov prenieslo aj do nadšenia k službe blížnym.
JÁN MUNTÁG
24 24
02/2004 IMPULZADVENT A 02/ 2004
Z DOMOVA
Zajímavá nabídka s prosbou o pomoc Milí mladí lidé s dobrým vztahem k dětem, po skvělých zkušenostech z minulých let bych vám chtěl předložit zajímavou nabídku, která by se mohla týkat několika z vás. Jde o hrazený pobyt (zdali plně nebo částečně, nemohu v době psaní článku zatím říci, ale doufám, že plně) ve středočeském kraji, uprostřed nádherné přírody, v rekreačním středisku Častoboř na Slapské přehradě. Objekt sousedí s chráněnou krajinnou oblastí Bílé skály. Pokud chcete náhled, můžete se podívat na www.rscastobor.cz, kde je fotogalerie. Je zde možnost krásného koupání a sportovního vyžití (k zapůjčení je velký výběr sportovního vybavení — lodičky, kulečník, ping-pong, volejbal, kopaná…). Ubytování je v pěkných čtyřlůžkových chatkách (2 postele vedle sebe a jedna palanda). Stravování je v příjemném prostředí jídelny, s možností využít posezení na venkovní terase. Jídlo můžeme zajistit podle našich požadavků.
Tato nabídka je však svázána s prosbou o pomoc při pečování o děti z rodin účastníků semináře „Manželská setkání.“ Zaměstnáni byste byli v době ranního a podvečerního programu rodičů. Pokud máte zkušenost s vedením větších dětí, například v Pathfinderu, jistě ji využijete. A můžete nasbírat i další zkušenosti s dětmi menšími. Bývá vždy dostatek legrace a zábavy, ať už s dětmi nebo i v rámci volného času, kterého je také dost. A samozřejmě při společenských večerech. Program začíná společným obědem a registrací v neděli 4. 7. 2004 a končí večeří v sobotu 10. 7. 2004. Účastníci ze vzdálenějších míst mohou přespat do nedělního rána. Pokud vás tato upoutávka zaujala, kontaktujte mne. Předem se těším a děkuji. Jan Ejem, Pekelská 71, 517 54 Vamberk tel.: 494 541 889, 724 103 251, e-mail:
[email protected]
Nabídka Teologického semináře V září 2004 se otevírá nový ročník denního studia VOŠ Teologický seminář, obor teologicko-pastorační činnost. Rádi Vám zašleme všechny info rmace o studiu, Bulletin školy a informace o přijímacích zkouškách. Přijeďte se na Teologický seminář podívat, dny otevřených dveří jsou 24. a 25. 4. 2004. ADVENT 02/2004
25
Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE
Po náročném roce… Po náročném minulém roce, ve kterém jsme prožili mnohé neběžné události (mimo jiné rozloučení s některými zaměstnanci a nástup nového preceptora, správce a kuchařů, největší počet ubytovaných rekreantů v našich prostorách, graduace dalších absolventů mimořádného studia, příprava evaluační zprávy a absolvování vlastní evaluační návštěvy), jsme vstoupili do nového roku 2004. V měsíci lednu jsme zahájili nový studijní program, tzv. Kombinované studium pro sborové činovníky. Z téměř 100 zájemců bylo přijato 65 studentů (to je maximum, při kterém TS již „praská ve švech“). Studium v základním běhu potrvá 3 semestry a poskytne úvod do teologického vzdělání v oborech: Starý zákon, Nový zákon, Systematická teologie, Praktická teologie a Církevní dějiny a etika. Na tento základní modul bude navazovat dvousemestrové výběrové studium, ve kterém se každý bude moci vzdělávat podle své vlastní volby v jedné ze sedmi zvolených oblastí (Vedení sboru a liturgika, Diakonie a sociální práce, Sobotní škola a dětská sobotní školka, Křesťanský domov, mládež a děti, Evangelizace a homiletika, Správcovství a sborové finance a Individuální studium). Studium je z velké míry organizováno jako internetové s tím, že každý je v kontaktu se svým lektorem. K setkáním na TS dochází vždy pouze na začátku a na konci každého semestru. Zahájení studia se uskutečnilo 3. a 4. ledna 2004 a přítomni byli garanti i lektoři jednotlivých oborů ze všech sdružení. Kázáním z Božího slova sloužili bratři K. Nowak a K. Badinský. Jsme rádi, že toto studium mohlo být zahájeno, a těšíme se z nadšení nových studentů. V měsíci září 2004 budeme opět otevírat 1. ročník Teologického semináře. Zveme proto všechny, kteří si chtějí prohloubit biblické znalosti, zajímají se o duchovně orientovanou službu a přejí si sloužit Pánu Bohu v různých zařazeních — ať
26
v církvi (jako kazatelé, zaměstnanci církevních institucí, v knižní evangelizaci či misii) anebo mimo ni — k tomu, aby vážně zvažovali své rozhodnutí týkající se pomaturitního studia a přemýšleli nad tím, zda je Pán nevolá právě ke studiu na Teologickém semináři. První tři ročníky Teologického semináře jsou akreditovány jako Vyšší odborná škola, studijní obor teologicko-pastorační činnost. Absolvent získá titul diplomovaný specialista (DiS.). Čtvrtý ročník TS, jehož absolvování je nezbytné pro nástup do kazatelské služby, je akreditován Adventistickou akreditační asociací adventistických škol a univerzit. Po absolvování tohoto ročníku student obdrží titul B.Th. Vzhledem k tomu, že v tomto roce nepočítáme s otevřením studia „Filip“, doporučujeme všem zájemcům, aby vážně přemýšleli o podání přihlášky ke studiu na Teologickém semináři. Abychom mladým lidem ulehčili jejich rozhodování, zveme srdečně všechny, aby nás navštívili ve dnech otevřených dveří TS, tedy o víkendu 24. a 25. 4. 2004, a mohli sami uvidět, uslyšet a zakusit, jak to u nás vypadá. Těšíme se na nové studenty a studentky a přejeme jim Boží vedení při jejich rozhodování. Za učitele, zaměstnance i studenty Teologického Ludk Svrek semináře
Kontakt na Teologický seminář: Radvanice 29 285 06 Sázava Tel., fax, zázn. — sekretariát: +420 327 320 841 Tel. sekretariát s možností přepojení: +420 327 321 238 Tel. studenti: +420 327 321 639 E-mail:
[email protected] Internet: http://ts.casd.cz
ADVENT 02/2004
KNIŽNÁ EVANJELIZÁCIA
Skúsenosti kolportérov Moja slabosť a Pánova sila
Cítim z vás akési vyžarovanie
Práci knižnej evanjelistky na Božej vinici sa venujem nepravidelne, a preto sa mi často stáva, že po dlhšej prestávke sa ma zmocňujú silné obavy, pocit neistoty a neprofesionality. V jedno slnečné ráno som vystúpila z auta a ako som kráčala po chodníku k bráne detského zdravotno-rehabilitačného zariadenia, premohol ma práve tento nepríjemný pocit. Krok som spomalila, nechcelo sa mi pokračovať v ceste, kufrík akosi oťažel a malomyseľnosť narastala. Začala som sa v duchu modliť k nášmu Pánovi, aby sa ku mne priznal, aby mi dal silu, smelosť a správne slová do úst, pretože sama bez Jeho pomoci to nezvládnem. Pán sa priznal, a to veľmi rýchlo. Zazvonila som na zvonček brány. Prišla mi otvoriť sympatická mladá pani. Bola veľmi ústretová a ochotne ma pozvala dnu. Ohlásila ma u pani riaditeľky, ktorá bola tiež veľmi milá. Zavolala niektoré kolegyne a všetko sa im páčilo. Od merania tuku, cez zdravotnú, až po duchovnú literatúru. Pozvali ma, aby som prišla ešte okolo obeda, zatiaľ sa rozhodnú a pripravia si aj peniaze. Vrátila som sa aj s posilou — manželom, pretože boli duchovne veľmi otvorené. Kúpili si viac kníh aj celú Drámu vekov. Bola to pre mňa užitočná a povzbudzujúca skúsenosť, ktorú mi pripravil Pán a celý týždeň sa mi pracovalo dobre, bez obáv a s radosťou na duši. Pán Boh vidí do našich sŕdc, vie čo nás povzbudí a s veľkou láskou sa zaujíma o problémy každého z nás. Som mu nesmierne vďačná, že ani v tej chvíli nezabudol na moju úzkosť, nenechal ma zutekať, ale pomohol mi vytrvať a tak radostne a bohato ma požehnal.
Pravidelne chodím ponúkať zdravotnú a duchovnú literatúru do kúpeľného domu pacientom, ktorí sa liečia na srdcovo-cievne ochorenia. Jedno dopoludnie ma pozoroval starší pán. Počkal, kým zákazníci odišli, a prišiel k stolíku s knihami. Povedal mi, že by sa so mnou rád porozprával, lebo vraj cíti zo mňa akési vyžarovanie, auru a že ho niečo ku mne priťahuje. Predstavil som našu ponuku kníh. Vybral si niečo zdravotné a z duchovných kníh si kúpil českú knihu Hledání počátku a cíle. Po dlhšom duchovnom rozhovore sme si dohodli stretnutie — biblickú hodinu. Na stretnutie som sa tešil, pretože na mňa urobil veľký dojem. Bol výborný spoločník so širokým rozhľadom, veľký odborník v chemickej oblasti s vysokou pracovnou funkciou. Imponoval mi jeho zdravý humorný žargón a hlad po duchovnom pokrme. Preberali sme rôzne otázky, veľa sme sa rozprávali o homeopatii. Škoda, že jeho liečebný pobyt na Sliači rýchlo ubehol a ja som sa s ním musel rozlúčiť. Najradšej by sa bol ešte so mnou stretával, ale nakoniec prijal kontakt na nášho brata kazateľa z východu. Medzi sviatkami ma prekvapil a veľmi potešil list od tohto pána. Samozrejme, bol plný humoru, vďaky za naše stretnutia a radosti z knihy Hledání počátku a cíle, ktorá ho veľmi zaujala. Modlím sa za neho, aby jeho cesty viedli tým správnym smerom a aby získal istotu Božej lásky a milosti. Jozef Kuera
Pomoc kolportérom v SR: Občianske združenie — Pomoc pre zdravie Tatrabanka, č. ú.: 2627026297/1100
Mária Kuerová
ADVENT 02/2004
27
Z VAŠICH DOPISŮ — ADRA
Provozní účet o. s. ADRA 19 - 14 50 74 02 97 / 0100 VS 100 Sbírka „Desetník pro štěstí v neštěstí“: 24 44 24 44 / 0300 VS 412 Sbírka „Mince denně“: 19 - 14 86 20 02 17 / 0100 VS 222 Sbírka „Pomáhat může každý“: (momentálně pro Írán) 24 44 24 44 / 0300 VS 444 Sbírka „ADRA ÚL“: 19 - 14 87 50 02 97 / 0100 VS 556
Desetník pro štěstí v neštěstí Pamatujete se na letáčky s tímto heslem v záhlaví? ADRA vyhlásila koncem října sbírku mincí, které se od 1. listopadu 2003 staly neplatnými, desetihaléřů a dvacetihaléřů. Také do této sbírky jsme se zapojili. Ve městě byly rozmístěny celkem čtyři kasičky (po jedné v obou pobočkách ČSOB, jedna v Kauflandu a jedna u nás v modlitebně) a jednu kasičku jsme měli také ve Velešíně. Bylo velmi potěšující, když téměř hned po rozmístění kasiček se ozvali pracovníci organizací, kde kasičky byly, s prosbou: „Zařiďte to nějak, lidé nosí velké množství mincí a pokladničky mají příliš malý otvor na jejich vhazování.“ Doplnili jsme tedy pokladničky pětilitrovými kanystry, jejichž hrdla umožňovala rychlejší sypání mincí. Po dvou týdnech sbírání další milý telefonát z pobočky ČSOB v ulici U věže: „Přijeďte, pokladnička je plná, je třeba ji vysypat.“ První „hromádka“ mincí, která byla spočítána na Magistrátu města, se skládala z celkového počtu 18 429 mincí, které představovaly hodnotu 3 594 Kč, z toho velešínští odevzdali 7 307 mincí v celkové hodnotě 1 652,20 Kč. Jak vypadá plná pokladnička, jste mohli vidět u nás v modlitebně. Ke sbírání mincí mohu doplnit drobné, ale milé postřehy. V prodejně zeleniny, kam chodím nakupovat, jsem nabídla, že neplatné mince odkoupím, abych je mohla přisypat do pokladničky. Pan vedoucí slíbil, že mince druhý den přinese, prý jich má doma celý pytel. Druhý den mi předal igelitovou tašku naplněnou mincemi se slovy: „Ale nic za to nechci, když je to pro ADRU, znám ji jako poctivou organizaci, tam je to v dobrých rukou.“ Lidé ve frontě na tuto poznámku zareagovali tím,
28
že se všichni začali šacovat a do tašky mi přisypali to, co po kapsách a v peněženkách našli. Doma jsem zjistila, že v tašce bylo skoro 500 Kč. Na mém pracovišti přinášely zejména maminky hrsti drobných, které posbíraly jejich ratolesti na maturitních plesech — jedna z nich to komentovala slovy: „Dcera mi ty drobné dala, prý jí už štěstí přinesly, když se dostala na vysokou školu, tak ať přinesou štěstí i někomu jinému.“ Do dvou „adráckých“ válcových kasiček, které známe ze sbírky „Pomáhat může každý“, tak odevzdali kolegové 1000,30 Kč. Před koncem roku 2003 jsme sbírku ukončili, protože mince už nepřibývaly. Když jsme pokladničky sváželi, zjistili jsme, že v Kauflandu kanystr na drobné nestačil. Poradili si svérázným způsobem — postavili vedle něj velkou papírovou krabici, která naplněná mincemi vážila více než 7 kg. Kanystr vážil asi 4,5 kg (prodavačky, které nám sbírku předávaly, byly zvědavé, kolik se u nich vlastně sebralo, a mince zvážily). Celkem se sebralo 64 115 ks mincí, mezi kterými byly i mince vyšších hodnot. Na účet sbírky bylo odvedeno 10 591 Kč. Zdá se vám to málo? Když si představíte, že to bylo asi 37 kg mincí, které by seřazeny za sebou představovaly linku dlouhou více než 1 km a poskládány na sebe by vytvořily komínek vysoký asi 105 m, už ta čísla tak malá nevypadají. Poděkování všem dárcům bude (nebo možná už bylo) zveřejněno v tisku. Za to, co jste do pokladničky v naší modlitebně odevzdali vy, vám všem upřímně děkuji. Irena Papírníková — České Budjovice
ADVENT 02/2004
Z VAŠICH DOPISŮ
Vianočná dobročinná predajná výstava krásu asi 20 mladých vystavovateľov, ktorí svoje výrobky (prívesky, olejomaľby, pohľadnice, maľované sklenné svietniky, patchwork, šperky z drôtikov, záložky, ozdoby na stromček) venovali v prospech Denného sanatória — samostatného psychiatrického pracoviska pri Fakultnej nemocnici akad. L. Dérera, Haanova 7, Bratislava. Po úvodnej piesni a krátkej výstavnej prehliadke
Dobrá a priateľská nálada, vôňa jabĺk a pomarančov vládli 14. decembra 2003 v budove nášho zboru na Ferienčíkovej ul., kde sa uskutočnila dobročinná predajná výstava Vidieť srdcom 2. Vyše stovka návštevníkov mohla obdivovať pri tejto predvianočnej atmosfére zručnosť a cit pre
moderátorky podujatia Eva Danečková a Beata Garcia pozvali ľudí k samotnému predaju výrobkov, o ktoré bol mimoriadne vysoký záujem. Ďalším vstupom bol rozhovor Deni Horvajovej s primárkou sanatória MUDr. Zdenou Gešovou, ktorá bola spolu ostatnými zamestnancami ako aj pacientmi, pozvaná na akciu, v ktorom priblížila účastníkom prácu v zariadení a jeho význam. Oživením programu bola aukcia vybraných diel a tombola. Predaj výrobkov, ktorý pokračoval asi do 18:30 h, priniesol výťažok 13 010 Sk, z ktorého bude zakúpený materiál a pomôcky pre muzikoterapiu a arteterapiu. Pani primárka nešetrila slovami vďaky za originálne získanie finančnej pomoci. Ďakujeme aj my všetkým účastníkom aj vystavovateľom za ochotu a priazeň. Veríme, že akcia Vidieť srdcom pomôže aj v budúcnosti ešte mnohým ľuďom. Ľubica Krákorníková
ADVENT 02/2004
29
STUDIE
Neutíkejte z Babylona — vyjděte! (Pokračování ze strany 13) V náboženské soutěži se můžeme vzájemně srovnávat a hodnotit např. v tom, kdo má lepší poznání, kolik hledajících kdo přivedl do církve, kolik darů kdo dal na charitativní účely — prostě disciplín bychom našli nepřeberné množství. Potom už je jen krůček k odsuzování sebe nebo druhých podle výsledku tohoto srovnání. „Kdyby řekla noha: ,Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu‘, tím by ještě nepřestala být částí těla“. (1 K 12,15) Jednou se mi svěřila jedna mladá žena, že se cítí v církvi zbytečná — neumí se zapojit do diskusí o víře, nikoho ke Kristu nepřivedla, na to, aby oslovila cizí lidi, nemá, vést nějaké oddělení života v církvi by také nezvládla. Tato žena upadla do náboženské soutěživosti, což ji připravilo o radost a vnitřní pokoj. Nedosahovala ve svých očích výkonů jako ti druzí, tak se považovala za méněcennou. Moje hodnota jako člověka přece není dána tím, že dělám stejné věci jako kazatel nebo jiný z viditelných údů Kristova těla. Znám-li osobně Ježíšovu bezpodmínečnou lásku, pak vím, že moje hodnota není dána tím, co umím, jaké mám postavení, vzdělání, či jaké mám dary, ale životem Ježíše Krista, který se za mě obětoval. V 1 K 12 popisují verše 15 a 16 postoj poraženého, verš 21. pak postoj vítěze v náboženské soutěži: „Oko nemůže říci ruce: ,Nepotřebuji tě!‘ Ani hlava nemůže říci nohám: ,Nepotřebuji vás!‘“ Protože se neprojevuješ jako já, jak já si představuji (a zase bychom mohli vyjmenovat hodnotící kritéria), nejsi správný křesťan. Soutěživost v duchovní oblasti narušuje vztahy — buď odsuzuji sebe nebo druhé. Přitom právě vztahy jsou podstatou křesťanství. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (J 13,35) Proto také Pavel završuje svou úvahu o duchovních darech známým hymnem o lásce. Vede korintský sbor, kde byl rozkol a rozpad vztahů, k podstatě. Láska totiž bourá soutěživost — ne-
30
hledá svůj prospěch, nevychloubá se. V soutěži mi jde o můj prospěch — abych vyhrál. V lásce mi jde o bližního, o společný růst. V babylonském myšlení jsem zahleděn do sebe. Sebe buduji, abych byl někdo. Jde mi především o můj prospěch. Vyvyšování se „Vybudujme si město i věž, jejíž vrchol bude v nebi.“ (Gn 11,4) Vyvyšování se je základním znakem babylonského myšlení. V centru života jsem JÁ. Konformita určuje vnější projev (jak mám vypadat), zaměřenost na sebe ukazuje na způsob (svým vlastním úsilím) a vyvyšování se v sobě ukrývá záměr — motivaci. Proč na sobě pracuji? Proč se snažím co nejlépe dosahovat požadovaných výkonů? Abych byl lepší (vyšší) než ti druzí, abych byl přijat (spasen), obdivován nebo abych nebyl zavržen (viz ohnivá pec na pláni Dúra nebo Nebúkadnesarův příkaz věštcům). Je zde snaha dostat se svým vlastním úsilím do nebe. Motivace je sobecká — zisk nebo strach. Všechny systémy manipulace stojí na této motivaci. Proč se podřizuji (např. jsem členem sekty a dodržuji její zásady)? Proto, abych byl spasen (zisk) nebo abych nebyl zatracen (strach). Ježíš ale řekl: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.“ (L 9,24) Tím nám naznačuje, že sobecká motivace (abych byl spasen) je marná. „Vždyť ze skutků zákona ,nebude nikdo ospravedlněn‘“ (Ga 2,16)
Osvobození z Babylona Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme ve světě, kde vládne babylonský způsob myšlení. Člověku jsou zvnějšku vtiskovány zásady podle představ společnosti. Když jsme se narodili, byli jsme zcela odkázáni na naše okolí. Jak v základních potřebách pro život, tak v základech orientace v pohledu na život a na svět. Děti přejímají od
ADVENT 02/2004
STUDIE
svých rodičů názory a zvyky, aniž si toho jsou vědomy — jsou formovány. Výchova je dále formuje podle vnějších představ rodičů a společnosti. Systém školství je založen na principu zaměřenosti na sebe, motivován touhou být nejlepší nebo alespoň nevyčnívat z řady. Po škole vstoupíme do života, kde se od nás chce zase určitý výkon, podle něhož jsme hodnoceni. Vraťme se k našemu textu v Gn 11. Lidé jsou spojeni, sjednoceni. Všichni se podřizují většině, pracují na sobě a budují společný cíl — nebe, a Bůh s tím jaksi není spokojen. Jak Bůh reaguje na jejich snahu? Po určitou dobu nereaguje nijak. Nechává lidi, aby svůj záměr uskutečnili. Do dění zasahuje, až když jejich dílo někam pokročilo. Po určitou dobu patrně není nebezpečí Babylona zjevné ani reálné. V určité situaci může být Babylon nouzovým útočištěm a příležitostí k růstu. Dokonce známe příklad z dějin Izraele, kdy Bůh sám posílá svůj lid do Babylona. „Služte babylonskému králi a budete živi.“ (Jr 27,17) „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylona: Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ (Jr 29,4-7) Po určitou dobu Bůh nereaguje. Když se však lidé vzhlédnou v sobě, zorganizují a vyvýší natolik, že už neustoupí od svých cílů a představ, potom Bůh zasahuje, a to zvláštním způsobem — způsobí zmatek v jejich vlastních řadách. Už si navzájem nerozumí. Už nejsou jednotní. Už je (naštěstí) zastavena stavba totalitního systému, protože samozvaní bohové mají plno starostí sami se sebou. Bůh uskutečňuje své cíle prostřednictvím zmatku — chaosu. Podobnou zkušenost můžeme pozorovat u krále Nebúkadnesara. On, jakožto představitel Babylona, byl se sebou náramně spokojený. Dosáhl nejvyšší mety. Byl nade všemi. Kochal se ve své pýše svou dokonalostí, jist si sám sebou, svou činorodostí. „…a řekl: ,Zdali není veliký tento Ba-
ADVENT 02/2004
bylon, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?‘“ (Da 4,27) Byl to Bůh, který mu způsobil zmatek v hlavě. Teprve po sedmi letech pozvedl oči k nebi. Přijal svou pozici podřízenosti. Až do této doby se díval jen svrchu, spoléhaje na svou vlastní moc. Nyní je ochoten přijmout nad sebou Boha a uznat svou vlastní nedostatečnost. Bytostně zakusil a přijal, že jeho život i životy ostatních jsou zajištěny mocnou vůlí Stvořitele. I Nebúkadnesar byl zajatcem Babylona. Babylon žil v něm. Po sedmi letech zmateného rozumu v něm Babyloňan odumřel. Král prožil znovuzrození. Až když bezvýhradně přijal svou pozici poraženého a uznal, že jeho život je v rukou Soudce, tehdy byl připraven přijmout Boží darovanou milost, důsledkem čehož byl návrat rozumu i královských poct. Ačkoli potom i nadále žil v Babyloně, byl to nový člověk, už ne Babyloňan. Byl vnitřně svobodný.
„Vždyť ze skutků zákona, nebude nikdo ospravedlněn“ Podobnou smrt své vlastní pýchy prožili Ježíšovi učedníci. Apoštol Petr zpočátku jednal jako Babyloňan (podobně jako ostatní žil v náboženské soutěživosti), jeho pýcha však dostala smrtící úder v situaci, kdy zradil — kdy provedl něco, co by od sebe nikdy nečekal. Přesto byl ochoten (schopen) přijmout soud od Boha, nevzal jej babylonsky do svých rukou jako Jidáš. Myslím, že podobnou zkušeností musí projít každý z nás. Na cestě naším křesťanským životem bolestně odumírá naše babylonské JÁ, a rodí se „Kristus v nás“. „On musí růst, já však se menšit.“ (J 3,30) Teprve tehdy, až odumřou naše snahy o sebebudování, jsme schopni přijímat Boží dary bez nebezpečí, že je zneužijeme ke svému vyvyšování. Jak bych se cítil vůči ostatním, maje nadpřirozené dary? Jak bych se cítil vůči ostatním, kdyby se po uspořádání přednáškové kampaně v našem městě dalo pokřtít 1000 lidí a jinde nic?
31
STUDIE
Pryč z Babylona! Uvědomujeme si, že život naší společnosti je založen na babylonském způsobu myšlení. Žijeme v Babyloně a Babylon žije v nás. Napadne nás: Je třeba opustit Babylon, oddělit se. Dobře, ale jak? Problematika Babylona není ani tak záležitost členství v nějaké sektě nebo církvi. Jde o způsob myšlení člověka nebo lidí tvořících společnost. Nejsme schopni způsobit změnu sama sebe. Nelze řešit problém Babylona babylonsky. Tím by se jen utvrzoval. Kuřák, který svou vůlí přestane kouřit, se dívá svrchu na ty, kteří to nedokážou. To je problém zákonictví. Ale ani cesta svévole, anarchie a sebezničení není řešením, protože aktivitu má stále v rukou mé JÁ. Je třeba zásah Stvořitele — aktivita musí přijít shůry. Proto Bůh říká: „Pryč, pryč odtud, vyjděte z Babylona! Nedotýkejte se nečistého! Vyjděte z jeho středu! Očisťte se, vy, kdo nosíte Hospodinovo náčiní! Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Hospodin půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod.“ (Iz 52,11.12) Ani z Babylona se nemá utíkat předčasně. Bůh sám ví, kdy je vhodný okamžik pro vyjití, oddělení se od Babylona. Ví také, jaká je nejlepší cesta z něho. Je to Bůh, kdo promlouvá do srdce každého člověka v kritický okamžik: „Vyjdi, lide můj, z toho města…“ (Zj 18,4) Tento hlas se ozval z nebe, nikoli od nějakého posla. Člověk nemá být přehnaně aktivní, má čekat na Hospodina, až ho povede. Pro Babyloňana je očekávání v „pasivitě“ na nejistý Boží zásah nesmírně stresující — protože ztrácí kontrolu nad svým sebebudováním. Jaká modlitba je pro mě přijatelnější: „Bože, požehnej mi moji činnost“ nebo „Co chceš, Bože, abych činil“? Když Ježíšovi učedníci po vzkříšení uvěřili Kristu, tlumí Ježíš jejich aktivitu a zaslibuje příchod Ducha, který je dále povede. „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (L 24,49) Nevysvětluje jim však, jak to poznají, že jsou v Duchu. Patrně jsou to záležitosti pro „neduchovního“ člověka nepochopitelné (1K 2,14). Jakmile jsou učedníci v Duchu, jsou ve veškeré pravdě,
32
vědí, co je třeba dělat. Každý z nás osobně má možnost prožít osobní společenství s Bohem v jeho Duchu. Ježíš nám jej zaslíbil, budeme-li o něj prosit. „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!“ (L 11,13) V otázkách víry není třeba spoléhat na prostředníky. Nesmíme odpovědnost za své povinnosti vkládat na druhé a nesmíme čekat, aby nám řekli, co máme činit. Nemůžeme spoléhat na to, že nám kdosi poradí. Pán nás poučí o naší povinnosti právě tak ochotně, jako poučí kohokoliv jiného. Přistoupíme-li k němu ve víře, sdělí nám osobně svá tajemství. Srdce v nás často zahoří, když se k nám přiblíží, aby s námi obcoval, jako obcoval s Enochem. Můžeme v tom vidět naplnění zaslíbení nové smlouvy: „Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ,Poznej Pána‘, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.“ (Žd 8,11) Člověk nepotřebuje prostředníka — má osobní společenství s Bohem skrze Ducha svatého. On je ten, o jehož příchod do našeho srdce bychom měli naléhavě prosit. Jedině Duch Boží má moc vysvobodit naše srdce ze zajetí Babylona. A nejen naše srdce. Až Ježíš přijde podruhé na tento svět, potom budeme uvedeni do nové reality jeho království. „Pryč, pryč odtud, vyjděte z Babylona! Nedotýkejte se nečistého! Vyjděte z jeho středu! Očisťte se, vy, kdo nosíte Hospodinovo náčiní! Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Hospodin půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod.“ (Iz 52,11.12) „Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? … Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (L 18,7.8) Bohuslav Hrabuk
Poznámky: 1) Jacques Doukhan, Túžba zeme, str. 20, Advent-Orion Martin, 1996 2) Tamtéž 3) Tamtéž str. 21
ADVENT 02/2004
Z VAŠICH DOPISŮ
Lidé bez domova Letošní rok Česká televize znovu uvedla český film „Svědek“. J. Hanzlík si zde zahrál muže, kterému se rozpadla rodina, přišel o svou práci i byt a nakonec skončil na ulici jako „bezdomovec“. Možná si klademe otázku, jak je možné, že se někdo ocitne jednoho dne na ulici. Když jsem začal ještě před „revolucí“ chodit do sboru na studium Bible, mohl jsem se už tehdy seznámit s osudem Ctibora. Vlastní otec ho vyhodil z domu, a tak přespával na různých místech, svého času tajně i v zaměstnání, kde měl vedoucího, který byl členem Bratrské jednoty baptistů, a několik členů této církve tvořilo jeho pracovní kolektiv. Po několika letech jsme se náhodou sešli ve vlaku. Otec mu zemřel a pro změnu ho prý vyhodil vlastní bratr, kterému byl dům odkázán v závěti otce. Nabídl jsem mu tehdy práci, kde by ho vzali i s jeho vzděláním. Odmítl s tím, že mu jeho styl vyhovuje. Za nešťastných okolností se do určitých těžkostí může dostat kdokoli. Jeden vysokoškolák — inženýr — byl neoprávněně rok ve vazbě. Pak se mu omluvili a propustili ho. Mezitím se mu rozpadla rodina, ztratil byt. V zaměstnání mu nikdo nevěřil, že nic neprovedl. Nakonec ho vyhodili. Než se mu podařilo odrazit ode dna, pomáhali mu po několik měsíců v krizovém centru „Emauzy“ v Praze. Lidé na okraji společnosti se mnohdy dostanou do vězení, mají problémy s alkoholem, drogami, gamblerstvím. Podle statistik vyrůstalo 40 % těchto lidí v narušené rodině a mají nechuť k práci. Dále je tu dalších 40 % těch, kteří se dostali do nesnází vinou podivných náhod, jako je třeba vlastní onemocnění, dlouhodobá ztráta zaměstnání, tragická dopravní nehoda a úraz nebo dokonce svěření svého osudu do rukou podvodníků. Zbylých 20 % tvoří lidé psychicky narušení, ale ne tak, aby se museli pobytově léčit (podivíni a ti, kteří touží po extrémní svobodě, lidé neschopní normálně existovat ve společnosti). Někteří těžko snášejí pobyt v Armádě spásy kvůli přísnému režimu: žádné drogy, alkohol nebo cigarety.
ADVENT 02/2004
Kdo má štěstí a je tu ubytován, může žít opět jako člověk, časem se třeba zařadit do společnosti a začít žít novým životem. I tito lidé mohou slyšet ve svém životě Boží slovo, které je nabízeno bez ohledu na postavení ve společnosti. Nabídka Ježíše Krista platí pro všechny. (Mt 8,1; Mk 6,56) J. Slanina
Jak vznikl sbor Děčín V roce 1957 jsem skončil vyučování přátel v Litvínově-Janově. Tehdy místní kazatel v Ústí nad Labem, bratr Helmut Knobloch, pověřil mladého biblického pracovníka vyučováním přátel v Děčíně, u přítele Janzy. Tam chodily přítelkyně Měšťanová, Schindlerová, Čechová a Medáčková. Tam také přicházeli jednotliví členové — sestry Dalíková a Ritterová a bratr Miloš Lichka. Po ročním vyučování byli pokřtěni bratr Janza a sestry Měšťanová a Schindlerová. Později byla pokřtěna i dcera sestry Schindlerové, sestra Cimplíková. Ze Slezska se do Děčína přistěhoval bratr Ludvík Palarčík s manželkou a třemi syny — Petrem, Luďkem a Jendou. I on vyučoval přátele, kterých bylo asi třiadvacet. Shromažďovali se ve sboru Česká Lípa a také u sestry Matykové v Mariněvsi. Sem se přistěhovali i další členové — sestra Marie Jansová a její bratři Václav a Jaroslav. Tato skupina jezdívala jednou za měsíc do krajského sboru v Ústí nad Labem. V roce 1963 se přistěhoval do Děčína bratr Loder se svou manželkou, dvěma syny, Lubošem a Mirkem, a dcerou Irenou. Manželka bratra Lodera zde v Děčíně zemřela a je zde pochována. Sbor se rozmnožil o rodinu Soběhradovu a o sestru Irmu s jejími dětmi: Růženkou, Ester a dvěma syny. Sbor Děčín začal samostatně existovat za účasti bratra Hvězdoslava Petra, Oldřicha Sládka a bratra Jana Kaby od roku 1963. V posledních letech se sbor Děčín shromažďoval ve sboru Církve bratrské a nyní ve sboru Církve československé husitské. Za sbor Teplice Rudolf Jura
33
Z VAŠICH DOPISŮ
Kluby zdraví Ve dnech 12. – 14. 12. 2003 proběhl v Kroměříži seminář vedoucích, aktivistů, lektorů a zájemců o činnost Klubů zdraví při MSS CASD. Pozváni byli rovněž zdravotně-misijní pracovníci a zájemci o tuto práci. Cílem školení bylo vzdělávání a motivace vedoucích a aktivistů Klubů zdraví, laických pracovníků a zájemců v oblasti zdravotní misie. Předpokladem bylo, že účastníci předají osvojené poznatky sboru i veřejnosti. Setkání se zúčastnila téměř stovka aktivistů KZ z celé Moravy a Slezska. Přítomen byl i vedoucí oddělení zdraví ČS unie bratr Bohumil Kern a odborná poradkyně MUDr. Jana Nosková. Účastníkům přednášeli MUDr. Jana Krynská,
Bohumil Kern B.Th., Ing. Robert Žižka, Roman Uhrin, Jana Konečná a další. Přednášelo se na témata: Laik ve zdravotně misijní práci a hranice laické zdravotní služby, Práce se sborem, plánování a příprava, Víkendové a týdenní rekondiční pobyty New Start, Práce s kolportéry a další. Sobotní večer byl věnován zkušenostem z různých míst, kde klubová činnost probíhá. Bylo velice povzbuzující a motivující naslouchat zajímavým svědectvím, sledovat fotodokumentaci o činnosti Klubů zdraví, videozáznamy a společně děkovat našemu Bohu za jeho přiznání. Petr Pimek, oddlení zdraví pi MSS
Jak dopadli kluci z „Bratrstva kočičí pracky“ V tomto příběhu je zkomprimované naše dětství ve sboru, ale i tak je vyprávění natolik dlouhé, že se nevešlo do dětské přílohy Adventu. Na prázdniny u babičky jsem se vždy moc těšil. Měla nás oba moc ráda a říkala: „Vy jste nerozluční jako David a Jonata.“ Bydlela v Třanovicích na břehu potoka Stonavka a spolu s ní i celá naše rodina. Nejvýznamnější člen rodiny byl můj bratranec Milan, který byl stejného věku a stejného ražení. Později se přestěhovali do Hradiště. Dalo se tedy očekávat, že v této sestavě se dá ledacos podniknout. A taky že dalo. O tom raději ne. V pátek večer byl vždy ve znamení velkého ruchu a příprav na sobotu. „Vyčistit boty! A všem!“ „Taková nespravedlnost, ať si každý vyčistí svoje,“ brblali jsme. Připravit sešity do sobotní školky a zamést koštětem dvůr. Dědeček se holil břitvou u kuchyňského stolu, proto jsme museli našlapovat tiše, aby se neřízl. Jak ale za námi zaklaply dveře, nezapomněli jsme namazat alespoň jednu
34
kliku černým krémem na boty, kterému se tam říkalo „globin“ — a hurá zpět do dědovy garáže. Tam bylo krabiček… a v těch krabičkách zase krabičky a v jedné z nich nějaké patrony, kterými děda plašil vrabce na poli. To byly přímo poklady. Děda nás tam nesměl vidět, ale když se holil, bylo bezpečno. Za chvíli už po nás byla sháňka: „Syncykajstěsum!“ Také bylo slyšet rozzlobený hlas tety Hely, když konečně našla za kůlnou ztracený kbelík. Byly v něm žáby, které jsme nalovili pro odchyt čápů, kteří v hejnech za barákem sbírali na poli potravu. „Vylila nám je do záchodu,“ naříkal Milan. Ve velkém obýváku se sešla rodina, zazpívali jsme píseň. Vždy jsme do sebe šťouchli, když děda zpíval o dva takty pozadu, protože neslyšel. Když i děda dozpíval, četl se žalm a na závěr zazpívala Evička s Mařenkou nádhernou píseň: „Na Libánu cedry krásné jsou.“ Dodnes si ji pamatuji.
ADVENT 02/2004
Z VAŠICH DOPISŮ
Brzy ráno již stála dvě auta před domem, připravená k odjezdu. My jsme rozhodli, že nejlepší místo pro oba bude vedle řidiče v starém wartburku strýce Josefa. „To se nesmí,“ řekl, ale nakonec povolil, protože nás bylo stejně hodně k přepravě. Když jsme míjeli příslušníka SNB, museli jsme se sehnout pod přístrojovou desku. V autě to vonělo spáleným olejem, a to v nás vzbuzovalo chuť na zítřejší jízdu na staré motorce Manet, kterou nám strýc opravil… a to bylo něco. Měl pro nás velké pochopení. Pocházím ze sboru Roudnice nad Labem a sbor Komorní Lhotka mi připadal obrovský. Cesta k němu vedla po cestě, kterou lemovaly velké stromy, pod kterými pěšky, stejným směrem směřovalo mnoho chodců. Nebylo pochyb, kam jdou. Mé pozornosti neušli dva chlapci s rodiči. Oba měli přesně učesanou pěšinku, stejné černé kalhoty s laclem a bílé košile. V rukou nesli futrály na housle. V modlitebně, v první řadě vlevo, takových podobných bylo již několik. Jeden z nich, ten s tou rádiovkou a vlasy sčesanými dozadu, mačkal v podpaží nějakou trumpetu. My jsme se mohli chlubit sešity „Rychlé šípy“. On na to: „Jočitumjynykšunškyšostrywite.“ A bylo to. Uměli jsme nazpaměť všecky slavné výroky našich hrdinů: Bohouše, Štětináče a Dlouhého Bidla ze slavného Bratrstva kočičí pracky. Takže v tom jsme si opravdu nemohli rozumět. Stejně nás už volali nahoru do „izbečky“, kde hodný strýček Rusnok vedl dětskou školku. Kupodivu jsme nějaké body pochytali, zvláště jsme dobře odhadli, co se stane „na konci milenia“. To nikdo nevěděl, takže vítězství bylo naše. Plácli jsme si dlaněmi proti sobě a pomalu se vypařili do zahrady, právě tam dozrávaly třešně. Než jsme stihli vše otrhat, byli jsme chyceni, oknem ze sboru na nás bylo vidět. Kázání bylo sice užitečné a poučné, ale dlouhé. Chvíle nepozornosti a byli jsme opět na svobodě. Za řadou aut, která stála u bramborového pole, nás nebylo vidět, a tak se zrodil nový nápad. Jestlipak by při startu auta vystřelily plyny brambor z ucpaného výfuku? Od myšlenky k činu nebylo daleko a během chvilky byly všechny dostupné výfuky ucpány… Neodjel nikdo, viník se nenašel.
ADVENT 02/2004
Jednou jsme se zúčastnili sbírky, nevím už na co. Společně jsme vlastnili 25 Kčs. Byly určeny na zpáteční cestu domů autobusem, neboť odpoledne byl výlet mládeže. Jenže kazatel mluvil tak přesvědčivě o ochotném srdci k dobrým činům, že jsme tam těch 25 Kčs hodili. Když jsme šli domů — pěšky — mluvili jsme o významu celého daru, zda to bylo rozumné — protože teď musíme šlapat pěšky. Co naplat, máme přece dělat dobro, tak jdeme. V týdnu byla opět brigáda u souseda, kde jsme pilně pracovali. Během práce jsme stihli vyrobit maketu cihly z polystyrenu, polepili ji cihlovým práškem a předstírali pád cihly na jednoho muže, který nám moc neseděl. Za to jsme slízli kárnou řeč od tety Marty, maminky Milana. Závěr brigády byl velkolepý. Přišel stavitel a řekl: „Protože jste dobře pracovali a nemám drobné, dostanete dnes každý 100 Kčs.“ A to byly velké peníze, jindy jsme dostávali 40-50 Kčs. Vzpomněli jsme si na kazatele, jak říká, že když se něco dává z upřímného a čistého srdce, tak se to stonásobně vrátí. Říká se tomu požehnání. A to si pamatuji na celý život. No a co se stalo s námi potom? Milanovi se splnil sen a zůstal u automobilů. Je z něj vážený pán a vychovává své děti podle zásad, které jsme se naučili v dětské školce. Mým snem bylo projektovat a stavět, to se mi nakonec také splnilo. Také mám dvě děti — nedávno byly obě pokřtěny a máme z toho radost. Ti hodní kluci z první lavice se stali pilíři naší církve a jsme na ně hrdi, všichni je dobře znáte. Sešity: „Rychlé šípy“ ležely dlouhé roky v garáži, vloni je vzala velká povodeň na Labi. Škoda jich. Nyní trochu jinak. Co nám zbylo? Požehnání Hospodinovo, které dává každému, kdo o ně stojí, a z upřímného srdce. On má rád ty hodné, ale i ty zlobivé. Já mám také rád děti. Až dorostou, stanou se pilíři tam, kde je Pán Bůh bude chtít postavit. A co „šostrawite“? Mám moc rád její myšlenky. Závěrem jedna parafráze z knihy E. G. Whiteové: …svět potřebuje muže a ženy, jejichž schopnosti jsou ovládány pevnými zásadami. Pro všechny správné kluky a holky — Vaši Mirek a Milan
35
OZNÁMENÍ
Pozvání na Manželská setkání 2004 Na začátku uvádím tři citáty účastníků loňských „Manželských setkání“. Chci jimi doplnit ty, které jsem zveřejnil v Adventu číslo 1/2004. Snad dokreslí spokojenost, kterou zpravidla všichni prožívají během tohoto letního týdne, a stanou se pro vás další motivací k účasti na nadcházejícím ročníku. „Psychologií, zvláště manželstvím a rodičovstvím, se zabývám více než deset let. Přesto jsem mnohé o sobě a o svém muži, našem manželství, dětech a vztazích vůbec pochopila až tady, na Manželských setkáních. Až tady jsem dokázala udělat určitá rozhodnutí, tady byl čas na rozhovory — s partnerem i ve skupinách. Pracovní skupiny, to je výborný nápad. Celková koncepce i organizace je přesně taková, jaké je potřeba k dosažení cíle. Manželský seminář má určitě smysl a měl by fungovat pro věřící, nevěřící, pro přátele, pro všechny věkové skupiny.“ „Na Manželská setkání jsme jeli s různými pocity a očekáváními. Delší dobu jsme v manželství pociťovali neshody, které vedly k zablokování komunikace. Já jsem se k tomuto semináři upnula jako k poslední naději, můj manžel přijal účast kvůli mně. Začátek byl těžký, jako asi každý začátek, ale prokousali jsme se tím a náš vztah se odblokoval a pod vedením „vépéesek“ (vysvětlivka: VPS — vedoucí pár skupinky) jsme se stali opět manželským párem. Není všechno vyřešeno, ale opět tvoříme ucelenou jednotku schopnou problémy řešit a odhodlanou problémy překonávat. Oba jsme zjistili, že manželský pár netvoří dva, ale musí tu být přítomna ještě třetí osoba — Ježíš Kristus, aby byl pár úplný. S tímto přesvědčením a poznáním se vracíme do reality všedního dne a čas prověří, co bude s naším vztahem dál. V každém případě děkujeme Pánu i všem organizátorům.“ „Seminář Manželská setkání je skvělá věc. I když jsme jej absolvovali již počtvrté, objevujeme stále nové podněty ke zlepšování našeho vztahu. Opět jsme
36
vyřešili problém, o kterém jsme si mysleli, že problémem není. Vždy nás to velmi obohatí. Povzbuzuje nás i to, že to funguje i u ostatních párů. Je to týden velmi potřebný pro každý manželský pár. Konkrétně nám pomohl zlepšit komunikaci, pochopit jaké má partner potřeby a jak je naplňovat. Také jsme se naučili vyjadřovat své pocity. Chválíme Pána, že tyto dny opět požehnal a že jsme byli obohaceni v našem manželském vztahu.“ V tomto čísle podruhé opakuji pozvání na krásnou rodinnou dovolenou, která vás jistě obohatí. Vedle programu pro rodiče (k tématům patří například „Krize manželství“, „Zdravé sebevědomí“, „Dávám Ti odpuštění“, „Rozdíly mezi mužem a ženou“, „Základy komunikace“, „Naplňování potřeb manželů“, „Vyjadřování pocitů“, „Sexualita“ a další…), skvěle naplněného krátkými přednáškami, komunikací v malých skupinkách a především v samotných párech, je zajištěn i program pro naše děti. Vrcholem je velmi obohacující sobota. Letošní „Manželská setkání“ se tentokrát uskuteční ve středočeském kraji, uprostřed nádherné přírody, v rekreačním středisku Častoboř na Slapské přehradě. Objekt sousedí s chráněnou krajinnou oblastí Bílé skály. Pokud chcete náhled, můžete se podívat na www.rscastobor.cz, kde je fotogalerie. Je zde možnost koupání a sportovního vyžití (k zapůjčení velký výběr sportovního vybavení — lodičky, kulečník, ping-pong, volejbal, kopaná…). Ubytování je v pěkných čtyřlůžkových chatkách (2 postele vedle sebe a jedna palanda). Stravování je v příjemném prostředí jídelny, s možností využít posezení na venkovní terase. Jídlo můžeme zajistit podle našich požadavků. Program začíná společným obědem a registrací v neděli 4. 7. 2004 a končí večeří v sobotu 10. 7. 2004. Vzdálenější účastníci mohou přespat do nedělního rána.
ADVENT 02/2004
OZNÁMENÍ
Ubytování
Strava
za 1 den
za 6 nocí
za 1 den
za 7 dní
Celkem
Dospělí
120
720
180
1260
1980
Děti do 3 let
60
360
0
0
360
720
140
980
1700
Přehled cen
Děti do 10 let 120
Poznámka: děti bez nároku na lůžko (jen do 3 let — kočárek apod.) ubytování zdarma. Kapacita není neomezená (max 35 rodin) a zájem je velký; proto vás upozorňujeme, že jen včasné přihlášení a zaplacení zálohy vám zajistí vaši účast. Moc se těšíme na setkání s vámi. Přihlášky zasílejte, prosím, do konce února na adresu: Jan Ejem, Pekelská 71, 517 54 Vamberk
Další informace na tel.: 494 541 889 724 103 251 Zálohu ve výši ubytování (podle věku dětí a počtu nocí) zasílejte, prosím, do konce února na účet Českého sdružení: 212 4349 / 0800, variabilní symbol: rodné číslo manžela (bez lomítka) UPOZORNĚNÍ!!! V době psaní článku do Adventu 1/2004 jsem nevěděl a nezveřejnil, že k výše uvedeným cenám je třeba připočítat ještě 5 % DPH. Kvůli zachování stejných podmínek pro ty, kteří se přihlásí již na základě Adventu 1/2004, ponechávám výši zálohy podle výše uvedených hodnot a všechny doplatky budou vyřízeny na místě, včetně doplatku DPH. Jan a Olga Ejemovi, vedoucí KD v ČS
zde odstřihnout nebo nakopírovat
Přihláška na Manželská setkání 4. – 10. 7. 2004 Jméno a příjmení
Rodné číslo
Věk
Nocí
Záloha
dospělí
děti
Celkem:
Prosím, napište adresu, telefony, e-mail a uveďte věk dítěte v době konání akce. Žádám o přespání (a snídani) do neděle 11. 7. (A / N) Záloha ve výši ubytování (podle věku dětí a počtu nocí ) zaplacena dne:
ADVENT 02/2004
37
OZNÁMENÍ
Poděkování Děkujeme touto cestou všem bratrům a sestrám přítomným na pohřbu našeho drahého Pavla Fürsta. Jejich účast nám byla útěchou v naší bolesti posledního loučení na této zemi. Tak jako on, i my, pozůstalí, sdílíme pevnou naději na setkání u nohou Pána Ježíše, který řekl: „Kdo ve mne věří, bude žít, já ho vzkřísím k životu věčnému“. RODINA FÜRSTOVÝCH
Sbor Přerov V prvním pololetí roku 2004 oslaví své narozeniny naši starší členové: sestry Marta Baladová (60), Marta Petříková (62), Eva Smékalová (70), Libuše Zdařilová (75), Drahomíra Danišová (80), Vlasta Rabatová (84), Božena Navrátilová (87) a nejstarší členka sboru Marie Sirocká (89). Z bratrů to jsou: Květoslav Petřík (64), Rafael Balada (65), Miroslav Čihák (79) a Božetěch Zdařil (80). Kulaté a půlkulaté výročí křtu si v 1. pololetí roku 2004 připomínají sestry a bratři: Rafael Balada (40), křtil jej bratr Raszka, Marta Petříková (45), pokřtěna bratrem Sládkem, Josefa Rozbrojová (55) a Libuše Zdařilová (55), obě křtil bratr Pražan. Všem těmto sestrám a bratrům přejeme do dalších let pevné zdraví, Boží požehnání, radost z poznané Boží pravdy a radost z naděje na setkání se svým Zachráncem, kterého již brzy uvidí tváří v tvář. J. G.
všichni rádi; je příjemná, veselá, hodná, srdečná a pohostinná. Její kuchařské umění je opravdu dar od Pána Boha. Přejeme milé sestře Žídkové do dalších let mnoho Božího požehnání, jeho ochranu, sílu a vedení, zdraví a všechno dobré. M. T.
Z Třince V druhé polovině roku 2003 si připomněli své narozeniny tito naši nejstarší členové: Štefanová Marie 98 let, Hlawiczková Helena 90 let, Klimšová Helena a Kisza Jan 88 let, Kohutová Emilie 87 let, Tomancová Terezie 84 let, Kajzar Pavel a Staňková Helena 83 let, Pavková Helena a Kaleta Jan 80 let. Prožili jsme také radostnou událost křtů pěti nových členů (Barová Tereza, Blažková Dáša, Bojdová Tamara, Loderová Petra a Tomancová Lydie). Připomněli jsme se také duchovní jubilea některých členů. 65 let v Boží pravdě prožil Kajzar Pavel, 55 let Lazar Oskar, Pindurová Zuzana, Raszková Anna a Turoňová Jiřina. Dočasně jsme se rozloučili se sestrou Kajzarovou Zuzanou, která zemřela ve věku 73 let, a Březinovou Martou, která se dožila 85 let. Občanský rok jsme ukončili zvláštní pobožností vděčnosti a chval v poslední den roku 2003. K. Ch.
Sbor České Budějovice Sbor Frýdlant nad Ostravicí Život, to není jen radost. Potkávají nás i smutné chvíle. 30. 12. 2003 jsme se rozloučili se sestrou Štěpánkou Kubečkovou, která zemřela den po svých 78. narozeninách. Sestra Kubečková milovala Pána Ježíše, celou svoji rodinu i nás všechny ve sboru. Bude nám všem moc chybět. Prosíme Pána, aby dával sílu jejímu manželovi — bratru Janu Kubečkovi staršímu. Pán Ježíš brzy přijde a pak nastane šťastné shledání. Pán Bůh nám také dává důvody k vděčnosti. Dne 1. 2. 2004 se naše milá sestra Marie Žídková dožila krásných 80 let. Sestru Žídkovou máme
38
Když jsme přáli k narozeninám bratru Poslušnému, netušili jsme, že se s ním za krátkou dobu budeme loučit. Bratr Poslušný zemřel 30. 10. 2003, pět dnů po dovršení 92 let. Chceme také blahopřát k narozeninám bratrům Jaroslavu Nováčkovi (80) a Popelkovi (74), na konci roku jsme blahopřáli sestře Prášilové k jejím 80. narozeninám, sestře Vlčkové k 85. narozeninám a sestře Schejbalové k 89. narozeninám. Je obdivuhodné, že skoro všichni chodí v sobotu pravidelně mezi nás. Přejeme jim, aby jim Bůh dal zdraví, abychom se z jejich přítomnosti mezi námi mohli ještě hodně dlouho těšit.
ADVENT 02/2004
PODMÍNKY INZERCE: Cena za každé 2 znaky je 1 Kč/Sk (včetně DPH). Inzerát bude uveřejněný po obdržení platby poštovní poukázkou typu C (na poukázce do kolonky „Zpráva pro příjemce“ vepište „inzerát“). Adresy inzerujících za účelem seznámení zásadně nesdělujeme. Všechny, kdo na inzerát odpovídají, prosíme, aby značku a číslo inzerátu uváděli do levého spodního rohu obálky. UPOZORNĚNÍ: Inzeráty podané z České republiky (před číslem inzerátu je ČR) vyřizuje vydavatelství: Advent-Orion, Praha Inzeráty podané zo Slovenskej republiky (pred číslom inzerátu je SR) vybavuje vydavateľstvo: Advent-Orion, Vrútky
Občanské sdružení Maranatha vypisuje výběrové řízení pro svůj další misijní projekt „Obchod Maranatha“ v nově postavené administrativní budově Alpha, areálu BB Centra v Praze 4, na pozici:
prodavač, prodavačka Přihlášky k výběrovému řízení s přiloženým strukturovaným CV zasílejte nejpozději do 16. 2. 2004 na adresu : Jindřich Ludvík občanské sdružení Maranatha BB Centrum, Building ALPHA, Vyskočilova 1461/2a, 140 00 Praha 4 e-mail:
[email protected] Požadujeme: člen CASD, schopnost komunikovat se zákazníky, manuální zručnost. Nabízíme: sociální jistotu, dobré platové podmínky, práci v malém kolektivu, přátelské pracovní vztahy aj.
Termíny rozhlasových bohoslužeb Církve adventistů sedmého dne — Stanice Praha: Neděle 18. dubna 2004, 9:00 Neděle 25. července 2004, 9:00 Televizní přenos bohoslužby z Prahy-Smíchova se uskuteční na Velikonoce v pátek 9. dubna v 18 hodin.
Tip na dovolenou V pěkném prostředí Jizerských hor nabízíme ubytování. Celková kapacita je 40 lůžek, cena od 100 Kč na noc a den. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 603 713 632
www.volny.cz/staraskola.zbytky
Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno–, dvou–, tří– a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Termíny: Hotel Maxov, Jizerské hory 28. 3.– 4. 4.; 11. 7. – 18. 7.; 10. 10.– 17. 10. 2004 Cena týdenního pobytu: 3550 (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma) Dům SJ, Gruň, Beskydy 23. 5. – 30. 5.; 22. 8. – 29. 8. 2004 Cena týdenního pobytu: 2950 (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma) Informace a přihlášky: Robert Žižka, Společnost Prameny zdraví, Nenačovice 87, 266 01 Beroun l, tel./fax: 224 316 406, e–mail:
[email protected] bezplatná informace: linka 800 105 555 Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody — v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce. Koupím domek do 450 000 Kč. Zn.: S dobrým spojením v sobotu do sboru. ČR 040201 Mladí manželé hledají stavební pozemek v okolí Prahy. Zn.: 608 530 079 ČR 040202 Nabízím hudební doprovody na CD ke všem 400 písním ze zpěvníku Zpívejme Hospodinu. Ideální řešení nejen pro sbory, kde nemá kdo hrát, ale i pro domácí použití atd. Další info a objednávky na tel.: 581 774 491; 604 799 070; e-mail:
[email protected]
Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 02/2004. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec, tel.: 233 321 6 21, fax: 233 323 741, objednávky: 233 320 767, mobil: 603 553 628, e-mail:
[email protected]. Registrační číslo MK E ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint — SR. Foto na obálce Petr Faraga (
[email protected]) Šéfredaktor Marek Škrla — e-mail:
[email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail:
[email protected]. Zodpovedný redaktor Filip Soós. Vychází 10. 02. 2004
