2004

L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 3/2004 Výbor ZO ČZS MARTAGON: předseda: místopředseda: jednatel: hospodář: výstavy: členové výboru: redaktor Liliáře: korespondenci zasílejte:

příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:

Ing. Stanislav Ševčík Ing. Jaroslav Simandl Ing. Petr Šrůtka Milan Michal Jiří Hloušek Jiří Kovář, Ing. Jiří Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrůtka Katedra ochrany lesů Kamýcká 129 165 21 Praha 6 Dr. Karel Vereš Mochovská 33 198 00 Praha 9

Obsah: Úvodník (Karel Vereš) Martagon hybridy (eurasiatky) ( Bronisław Kondrot) Hybridizace, kouzlo přírody? II. ( I.J. Černohorský) Invaze….? (Vladimír Pernica) Pěstuji martagony ( Frans Officer, Bloomington) Anketa Severoamerické liliářské společnosti (Karel Vereš) Galerie liliářů – Boleslav Král ( Václav Vinčálek)

46 46 49 56 59 65 65

Pozvánka na podzimní členskou schůzi, která se koná 16. října 2004: Místo konání: Botanický ústav PřF UK, 2. patro, Benátská 2, Praha 2 Doprava: Metro B, stanice Karlovo nám., pěšky 5 minut k Botanické zahradě Program: 1. Přednáška o orchidejích 2. Zprávy o výstavách, předávání cen 3. Aukce liliových cibulí 4. Prodej přebytků, tombola Upozorňujeme, že podmínky pro dražbu cibulí zůstávají beze změny. Nabízet lze pouze cibule komerčně nedostupných lilií nebo cibule výjimečných kvalit. Maximální počet 3 ks od odrůdy.

Vážení přátelé! V době, kdy tyto řádky píšu máme již za sebou všechny výstavy a na zahradách dokvétají poslední orienpety. Nastala tedy doba nářků a stesků nad uplynulou sezónou, alespoň pokud jde o květení a počasí. Začnu odzadu. Ukolébáni klimatickými podmínkami posledních let jsme se snažili přizpůsobit termíny výstav. Opět se nám to příliš nepovedlo, přestože dokonce v našich radách máme i meteorologa. ( To je ovšem jen přátelský špílec.) Avšak tak se stalo, že na rakovnickou výstavu jsme měli málo dokonce i asijských hybridů a skoro žádné čínské. I v Lysé bylo málo kvalitních asijských hybridů a čínských také. O orienpetech. ani nemluvě. Volyňská výstava bude, pokud jde o lilie, vždycky ještě více závislá na počasí, ale pokud jde o exponáty, dopadla letos výborně. Tímto úvodem jsem trochu vlezl do zelí našim výstavním komisařům, jejichž zprávy o výstavách budou až v dalším čísle, ale snad nebude tak zle. Hodnotit sezónu pokud jde o květení lilií je velmi ošidná věc, protože těch cizích zahrad jsem viděl málo. Co se týká o pražské lokality, pozdní mrazíky nebyly a spíše jsme zápolili s pozdějšími výkyvy počasí. Pokud bylo dost vody na zalévání i v červencových parnech, dopadly dobře i orienpety. Můžu se tase pochlubit, byť tak trochu cizím peřím, opět s jedním neobvyklým výpěstkem. Před dvěma lety jsem přes pana Kondrota z Polska dostal jenom číslem označené tři semenáče pocházející od německého šlechtitele Diersena. Jeden z nich to dotáhl až na 250 cm a měl 23 světle žlutých, dosti plochých květů. Další řádky píšu hodně nerad. Letošní sezóna se stala mou poslední, protože naše zahrádkářská kolonie bude zrušena. Od příštího roku se na jejím místě bude stavět. S ohledem na svůj věk i zdravotní stav už jinde začínat nebudu. Ale netěšte se, pokud mi nedáte padáka jako redaktorovi, chtěl bych zůstat i nadále liliářem, i když jen teoretikem. Na závěr mám smutnou zprávu. 9. července zemřel dobrý člověk, vynikající liliář, čestný člen naší organizace pan Bronislav Kondrot. Jeho odrůdy nám ho budou vždy připomínat. Karel Vereš

Martagon hybridy. Bronisław Kondrot, Rybnik, Polsko Martagon hybridy patří do II. klasifikační skupiny zahradních lilií. Svůj původ odvozují od druhů L. martagon, hansonii, distichum, medeloides, tsingtauense a jejich botanických odrůd. Lilium martagon - lilie zlatohlávek - je přísně chráněn. V našich polských zahrádkách se s těmito liliemi nesetkáváme téměř vůbec. A to ani se samotnou L. martagon a jejími botanickými odrůdami se širokou škálou barev, přestože se často vyskytují v nabídkách evropského liliového trhu. Jejich svěšené květy a dlouhá květenství nejsou totiž zajímavá pro květinářské firmy pěstující lilie k řezu, proto také nepěstují jejich levné cibule. Pěstováním a množením těchto lilií se

46

proto zabývají hlavně amatérští pěstitelé. Botanické druhy, stejně jako Martagon hybridy jsou typickými zahradními liliemi s neopakovatelným kouzlem a půvabem. Botanické lilie mají květy turbankovité, svěšené (s výjimkou L. tsingtauense, která má květy vztyčené a ne turbankovité), o velikosti 4 – 9 cm. Musíme přiznat, že naší vinou ne vždy dovedeme zajistit botanickým liliím v našich záhradách takové přirozené prostředí, v jakém rostou, a jejich pěstování se ne vždy daří. L. martagon a její odrůdy snášejí i půdu vápenitou, ale v přirozeném prostředí je můžeme potkat také na úrodných, nevysychajících půdách s listovkou na povrchu. Sám jsem narazil v Beskydech na velké stanoviště se 120cm rostlinami rostoucími v polostínu na okraji podrostu listnatého lesa. Pouze L. medeloides a L. tsingtauense vyžadují lehce kyselou půdu. Lilie zlatohlávek vyrůstá brzy na jaře a v případě silných nočních mrazíků na nechráněných stanovištích namrzne a v daném roce už nekvete. Proto je vysazujme na chráněných stanovištích, kde nejsou vystaveny přímému mrazivému větru. Martagon hybridy mají ve srovnání s jinými zahradními liliemi poměrně malé květy (od 4 do 10 cm), vyznačují se však především obrovskými květenstvími a dokáží být v zahradě dominujícím barevným prvkem po dlouhou dobu. Téměř všechny jsou tečkované, jsou to převážně malé tečky řídce nebo hustě rozmístěné, avšak hybridy z nového šlechtění mají hodně velké tečky, občas i slévající se a připomínající L. pardalinum. Počátek této skupině hybridů dalo křížení uskutečněné v roce 1886 van Tubergenem mezi L. hansonii a L. martagon var. album. Takto vznikly první hybridy nazývané Marhan hybridy. Mají tlusté, masité okvětní lístky v barvě slonoviny, žluté nebo béžově hnědé. Jsou to velmi vitální hybridy, z nichž se ještě dnes hodně pěstuje klonová odrůda 'Marhan'. Ze semen těchto prvních hybridů vypěstovala paní R.O. Backhouseová hybridy skupiny Backhouse, většinou ve žlutooranžové barvě. Odrůda 'Mrs R. O. Backhouse' roste zdravě dodnes, přestože uběhlo 100 let, a můžeme ji nalézt v mnoha nabídkách. Z jiných hybridů je třeba jmenovat skupinu Paisley s jemnými pastelovými barvami kašmírových šál vyráběných ve skotském městě Paisley, vypěstované J.de Graaffem a takto nazvané od tohoto města. Podobné barvy mají také hybridy skupiny Painted Lady, které v minulé sezóně byly také v naší klubové nabídce a jejichž cibule dodal H. Dierssen. K nejvíce známým a oceňovaným Martagon hybridům patří odrůdy: ’Jupiter’– nejtmavší hnědočervená kvetoucí v červnu, ’Mrs R. O. Backouse’ – žlutě meruňková, ’Port Wine’ – vínově červená, ’Romeo’ – světle růžovočervená, ’G. F. Wilson’ – smetanově žlutá, ’Kometex’ – žlutooranžová, ’Theodor Haber’ – leskle tmavě červenohnědá, ’Bornholm’ – krémová bez teček o výšce 170 cm, ’Larissa’ – žlutá s růžovými tečkami a kulovitými květy směřujícími téměř do stran, ’Brunswiek’ – oranžová s květy směřujícími více do stran, ’Zlatice’ – bílá s jemně žlutým středem, ’Lusher’ – karmínově červená s oranžovým středem. Nové odrůdy Martagon hybridů se na trhu objevují méně než lilie jiných zahradnických skupin. Je to způsobeno pomalým podzemním klíčením semen a slabým ročním přírůstkem cibulí. Během 10 let lze vypěstovat pouze dvě generace hybridů, kdežto asijských pět. Proto také jejich ceny nepatří k nejnižším. V nových odrůdách se pěstitelé snaží odstranit vady starších odrůd, zlepšit odolnost proti jarním mrazíkům, docílit nových barev, zvětšit květy a zdokonalit jejich tvar. Hybridy L. martagon s L. distichum a L. tsingtauense vnesly syté barvy chromově žluté a oranžové. Hybridy L. martagon var. album x L. medeloides mají barvy od

47

tmavočervené do hnědé, ale hlavně raší později na jaře, což řeší jejich časté namrzání. Syté barvy nových hybridů neblednou tak rychle na slunci. Objevilo se také nové zajímavé rozložení teček na tepalech. Velmi atraktivní jsou odrůdy s tečkami ve světlejším prstenci (halo efekt). Jsou také odolnější vůči virům. Tyto hybridy také kvetou později, na začátku července, a dorůstají až 180 cm. Vyžadují již půdy lehce vápenaté, avšak úrodné, dobře propouštějící vodu a stanoviště chráněné, nejlépe v polostínu. Cibule se sázejí do hloubky 15 cm. Pokud jim dovedeme zajistit trvale vlhkou, avšak nepřemokřenou půdu, pak rostou velmi dobře na plném slunci. Půda musí být mulčována. Pokud Martagon hybridy přetrvají mrazy, je třeba je během několika dnů postříkat přípravkem proti houbovým chorobám, protože v té době jsou na ně velmi náchylné a můžeme přijít nejen o lodyhu, ale také o cibuli. Mají-li martagon hybridy na daném stanovišti zdravý růst, snažme se jim při přesazování neměnit toto stanoviště, ale vyměňme pouze starou půdu za novou. Řada milovníků lilie zlatohlávka a jejich hybridů je nenávratně ztratila a uvádí tuto příčinu: rostly zdravě, množily se dobře a překrásně kvetly, pokud si někdo nepostavil hlavu, že je chce také mít u sebe. Příčina je však pouze jedna a to změna stanoviště a jiné složení půdy. Rostlina, která několik let roste na dobrém stanovišti, má květenství s 20 – 30 a někdy až 50 květy většinou turbankovitého tvaru (méně či více rozevřené) a novější odrůdy hvězdicovitého tvaru s nezahnutými konci tepalů. Uvedené botanické lilie stejně jako Martagon hybridy se nemají často přesazovat. Pokud je každým rokem přihnojíme kompostem, mohou bez přesazování růst bez přesazování i 10 let. Botanické lilie můžeme rozmnožovat jak semeny, tak i šupinami. Přitom však cibulky ze šupin jsou značně větší než cibulky ze semen a rychleji dorůstají a kvetou zpravidla ve třetím roce (ze semen o rok později). Také z množení in vitro začínají cibulky kvést několika květy už ve třetím roce. Velmi dobře se daří pěstování zárodků in vitro z křížení hybridů. Semena a cibule botanických lilií, a dokonce hybridů nalezneme ve speciálních nabídkách zahraničních firem a liliářských spolků a klubů i pěstitelů a milovníků lilií jak v evropských státech, tak i Americe. Přestože většina vypěstovaných a registrovaných odrůd Martagon hybridů byla vypěstována v USA a Kanadě, mají zde svůj přínos i evropští šlechtitelé. Ještě v dobách NDR Joachim Petruske vypěstoval z křížení s L. tsingtauense hybridy skupiny Komet včetně odrůd ’Theodor Haber’ a ’Hilda Haber’. Dvě poslední mají krvavě červenou barvu a lesklý povrch. Nyní jsou nejlepšími šlechtiteli Martagon hybridů Otto Beutnagel a paní Norgart Martschinke z Německa. Nejznámějšími odrůdami O. Beutnagela jsou ’Brunswiek’a ’Larissa’.’Brunswiek’pochází z křížení hybridu skupiny Terrace City s L. tsingtauense - je oranžová a po celých tepalech jsou rozmístěny malé červené tečky. ’Larissa’ (Martagon h. x L. tsingtauense) je žlutá s růžovými tečkami a červenými prašníky. ’Bornholm’ od N. Martschinke pochází z křížení L. martagon 'Album Superbum' x L. hansonii, má krémové květy bez teček a ochlupené konce poupat a také impozantní výšku 170 cm. Kromě nich jsou známi další evropští šlechtitelé, jako Lars Høpfner, který na počest N. Martschinke svoji odrůdu pojmenoval ’Tribute-to-Norgart’ (synonymum ’White Crow’) z křížení L. martagon 'Album Superbum' x Martagon hybrid. Je bílá s jemně zeleným hrdlem a četnými růžovými tečkami v bazální části tepalů a je vysoká 150 cm.

48

Dalšími jsou Břetislav Mičulka a Petr Šrůtka z České republiky a A . Otroško z Ruska. Vlastní odrůdy má B. Mičulka každým rokem ve své nabídce a s mírnými problémy se daří je získat. Připomenu, že vypěstoval tyto klonové odrůdy: ’Kometex’ (selekce z hybridů skupiny Komet J. Petruskeho) – zlatě žlutá s hnědým nádechem ’Dalhanex’ (selekce ze semenáčů hybridu L.×dalhansonii – tmavě červenohnědá se zlatavými okraji a žlutohnědým jícnem), ’Marhanex’ (pravděpodobný semenáč hybridu L.×dalhansonii – oranžově hnědá, jícen meruňkový), ’Zlatice’ (semenáč hybridu skupiny Paisley – bílá se slabým béžovým odstínem a zlatým středem), ’Marťanka’ (selekce ze semenáčů odrůdy 'Marhan' – sytě purpurově růžová s bílým, mírně narůžovělým středem), ’Obláček’ (selekce z bílé formy lilie zlatohlavé – bílá s olivovým jazýčkem a žlutozeleným jícnem). Tyto odrůdy kvetou převážně v polovině června. Zajímavé odrůdy má ruský šlechtitel A. Otroško, avšak už delší dobu nejsou informace o jeho šlechtění v této skupině. Z jeho odrůd je nutno jmenovat nejznámější: ’Lilit’ (L.×dalhansonii), ’Pčelka’, ’Sobor’ a ’Solovej’ (L.×dalhansonii x L. ledebourii?) - světle citronová se zelenými nektariemi, fialovými tečkami a okrouhlými listy) a ’Motet’ (L. martagon album x L. ledebourii) - růžová s višňovými tečkami na čistě bílém středu, prašníky žluté, příjemně voní). Není mi známo, že by v Polsku někdo pěstoval Martagon hybridy. Pouze na Krakovské zemědělské akademii byla o nich obhájena doktorská práce. Při této příležitosti chci nabádat mladší pěstitele ke křížení a pěstování této skupiny zahradních lilií. Šlechtitelská práce v této skupině nepatří k nejsnadnějším a na výsledky je třeba čekat řadu let. Jsou to však skupiny typických zahradních lilií, ve kterých lze vypěstovat ještě mnoho zajímavých věcí. Zavádění genů z lilií jiných skupin, které se uskutečňuje díky pokroku ve šlechtění, umožní rozšíření palety barev, zvětšení velikosti květů a jejich rozložení na stonku, zavedení jemných vůní a snad i velké mrazuvzdornosti. Známé jsou hybridy L. martagon x L. pardalinum (včetně var. gigantem), L. martagon x L. pumilum, L. martagon x L. wardii, L. ×formolongi x L. martagon, L. martagon x asiatky. Mezisekční hybridy tohoto posledního křížení již obdržely v Polsku i svůj název – Marasi-hybridy a označují se písmeny MA. Bude to další skupina mezisekčních zahradních lilií, jaké se objeví v naších zahradách a zajisté obohatí sortiment zahradních květin. Kochajmy kwiaty 2002 (2):3 – přeložil Henryk Kiedroň Se svolením autora přetištěno z LZ č.1/2004.

Hybridizace, kouzlo přírody? II. I.J. Černohorský Po popisu vnějších dějů se věnujme tomu, co se děje při vývoji a klíčení pylového zrnka. Zprvu jednobuněčné pylové zrnko se procesem meiozy a následně mitózy rozdělí tak, že vzniknou dvě buňky, větší je nazývána buňkou vyživovací (vegetativní) a menší buňka je rozmnožovací. Tato buňka později vnikne do vnitřního prostoru (cytoplasmy) buňky vyživovací. Zaujme nejčastěji tvar vřetene. Tak tedy vypadá zrnko v době opylení. Pochází-li zrnko z rostliny diploidní, bude mít poloviční počet chromozomů, je tedy buňkou haploidní. Jde-li o pyl z rostliny tetraploidní, bude pylové zrnko obsahovat opět poloviční sadu, bude tedy z hlediska počtu chromozomů 49

buňkou diploidní. Problém nastává u rostlin s lichým počtem sad chromosomů, u lilií triploidních. Nyní se vrátím k výše zmíněným "zakázaným" dějům. Lze s jistou pravděpodobností předpokládat, že při procesu dělení buňky může (nejspíše s velmi nízkou pravděpodobností) vzniknout vitální haploidní, nebo diploidní buňka, schopná normální funkce. Spíše bych se klonil k té haploidní možnosti, ale ověření by znamenalo udělat tisíce křížení stejného druhu a pečlivě vyhodnotit výsledky, to znamená jak celkový počet semen i plev, počet semen s embryem a posléze počet klíčních a dospělých rostlin. Na tohle nikdo grant nedá, takže nám nezbývá než zůstat ve sféře odhadů. Když pylové zrnko klíčí, tak v pylové láčce dojde k rozdělení buňky rozmnožovací na dvě buňky samčí. Jádro buňky vegetativní a obě buňky samčí jsou ve špičce láčky. Láčka pronikne do semeníku a tak zvaným klovým otvorem do vajíčka. Špička pylové láčky degeneruje, rozloží se a jedna samčí buňka se spojí s tzv. buňkou vaječnou a vytvoří tak diploidní zygotu, základ budoucího embrya. Druhá samčí buňka se spojí s diploidním jádrem ležícím ve středu vajíčka a vytvoří tak základ triploidního endospermu. Tento dvojnásobný akt oplození, tak jak jsem jej popsal, platí pro skupinu rostlin zařazovaných mezi rostliny monosporické. Nyní k mateřské rostlině, tedy rostlině produkující vajíčka a následně semeník se semeny. Nebudeme zatím uvažovat stupeň ploidity rostliny. Jen pro zopakování, zabýváme se sexuální reprodukcí rostlin. Nepohlavní, vegetativní množení je množení cibulemi, oddenky, zakořeněnými šlahouny, zahříženými výhony. Takto množené rostliny by teoreticky měly být kopií původní rostliny. Tu teoretickou jistotu narušuje možnost mutace. Generativní množení je množení ze semen, takže v případě křížení geneticky neidentických rostlin je výsledkem rostlina kombinující vlastnosti obou rodičů (opět s výjimkou apomixie, tedy vývoje semen bez oplození vajíček). K naší smůle lilie patří mezi rostliny tetrasporické. Učebnice rostlinné fyziologie uvádějí jako příklad takových rostlin fritillarii. V čem tkví komplikace? Nejprve popis vývoje vajíčka u monosporických rostlin. Mateřská buňka zárodečného vaku obsahuje jádro diploidní. Proběhne první redukční dělení (meioza), vzniknou dvě buňky. Další redukční dělení poskytne 4 buňky, haploidní (1N), nazývané megaspóry. Z těchto buněk 3 degenerují, zbude jediná haploidní buňka, nazývaná zárodečným vakem. Zárodečný vak mitozou vytvoří buňku s dvěma (1N) haploidními jádry. Proběhne další mitóza za vzniku čtyř haploidních jader. Děj se opakuje, mitózou vznikne buňka s 8 haploidními jádry. Následně dojde k novému uspořádání. V každém vrcholu buňky se srovnají 3 haploidní buňky a ve středu zůstanou dvě jádra. Tato střední jádra následně fúzují, spojí se a vytvoří diploidní jádro. Výsledkem je tedy buňka, kde v jedné části je tzv. vaječná buňka obklopená dvěmi synergidními (pomocnými) buňkami. Na opačném pólu jsou tři protistojné buňky. Celý útvar je zralý zárodečný vak. A nyní ta komplikace. Tetraspórické rostliny se liší tím, že po dvou meiozách vznikne buňka, kde 3 jádra jsou na jednom vrcholu a proti ním je umístěno jádro jediné. Všechna jádra jsou haploidní. Nedošlo tedy k degeneraci 3 jader jako tomu bylo u monospórických rostlin. Následuje krok, při kterém 3 jádra na jedné straně splynou na triploidní (3N) jádro a zbude tak jediné haploidní jádro. Následnou mitózou vzniknou dvě 1N jádra a dvě 3N jádra. Další mitóza vede ke čtyřem 1N

50

jádrům a čtyřem 3N jádrům. Dojde k novému uspořádání v buňce, kde ve středu je 4N jádro (vzniklé z jednoho jádra 3N a jednoho jádra 1N), protistojné buňky jsou 3 a jsou triploidní. Naproti jsou dvě haploidní pomocné buňky obklopující haploidní vaječnou buňku. Jak u monospórických i trispórických buněk protistojné buňky po oplození zaniknou. Kdy vzniknou mezibuněčné stěny je zatím ne zcela zodpovězenou otázkou. Shrnutí ve formě tabulky vypadá takto: Typ dělení

monospórické rostliny

tetraspórické rostliny

1 meióza

2 buňky

2 jádra, 1 buňka

2 meióza

4 buňky, 1N megaspóry 3 buňky degenerují

4 jádra (každé 1N) v jedné buňce žádné jádro nedegeneruje 3 jádra na jednom konci buňky

3

1N jádro se dělí na dvě vytvoří dvě 1N jádra

3 jádra se spojí na 3N jádro, zbývající jádro je 1 N

4 mitóza

2 jádra se dělí a vytvoří čtyři 1 N jádra

obě jádra se dělí, vytvoří dvě 1 N a dvě 3 N jádra

5 mitóza

čtyři 1 N jádra se dělí na osm 1 N jader

všechna jádra se dělí, vytvoří čtyři 1N a čtyři 3N jádra

6 migrace

jedno jádro z každého pólu migruje do středu, kde fúzuje

jedno jádro z každého pólu migruje do středu, kde fúzuje

7 uspořádání

vznikne nejprve zárodečný vak s 8 jádry, následně dvě splynou na vak se sedmi buňkami. Je to základ endospermu.

zárodečný vak má nejprve 8 a následně 7 buněk. Je to základ endospermu.

8 konečné uspořádání

jedno 1N vajíčko

jedno 1N vajíčko

dvě 1N pomocné buňky

dvě 1N pomocné buňky

jedna buňka s 2 polárními jádry každé je 1N. Jádra splynou na na 2N jádro. Oplozením vzniká budoucí endosperm.

jedna buňka s 2 polárními jádry jedno je 1N a jedno 3N . Jádra splynou na 4 N jádro. Oplozením vzniká budoucí endosperm.

Tři 1N protistojné buňky

Tři 3N protistojné buňky.

3N (1 + 1 + 1)

5N (3 + 1 + 1)

Endosperm po oplození

51

Takže docházíme k závěru. Před oplozením je v zárodečném vaku u lilií základ pro vznik diploidní rostliny jejíž endosperm bude pentaploidní. Zodpovědět otázku, co se stane s protistojnými jádry a posléze buňkami je jednoduché. Degenerují a zmizí. Splnily svou úlohu a není jich více třeba. A nyní máme vše potřebné k tomu, abychom sčítáním a násobením došli k tomu, proč tetraploidní pyl nanesený na bliznu diploidní lilie dá hlavně triploidní potomstvo a jak je tomu u ostatních kombinací. K dalším úvahám budeme potřebovat jen jednoduchou matematiku. Tetraploidní lilie má dvojnásobek chromosomů, namísto dvou sad po 12 chromozomech jsou to 4 sady, tedy celkem 48 chromozomů. Znamená to, že u pylu se nezmění nic, až na to, že tři jádra budou diploidní namísto haploidních. Diploidní jádra vznikla redukčním dělením tetraploidní mateřské buňky. Když si nyní vzpomeneme na tabulku uvedenou o odstavec či dva výše, jde opět jen o násobení dvěma. Nalezneme tedy v mateřském zárodečném vaku jedno 2N, diploidní vajíčko, dvě diploidní pomocné (synergidní) buňky, základ endospermu vznikne fúzí dvou diploidních polárních buněk, bude tedy 4N, tetraploidní. Konečný počet buněk je tedy stejný, ploidita se liší, je dvojnásobná. Všimněte si, že nikde nehovořím o tom, kdy se mnohojaderná struktura změní v několikabuněčnou. Odpověď na otázku, kdy se mezi jádry zárodečného vaku vytvoří buněčné stěny není jednoduchá, zřejmě značně záleží na tom, o jaký rostlinný druh jde. Pro naše účely to ale není důležité.

Křížení 4 x 4 V tomto případě opylíme květ tetraploidní lilie pylem další 4N lilie. Jaký bude stav po opylení? 2N vajíčko splyne s 2N samčí buňkou z pylové láčky, vznikne tak 4N jádro, výsledkem bude opět tetraploidní rostlina. Jaká bude ploidita endospermu? 8N centrální jádro splyne s diploidní spermatickým jádrem a vytvoří tak 10N buňku budoucího endospermu. Diploidní vaječná buňka splyne s druhým spermatickým jádrem a vytvoří tak základ 4N embrya, tzv. zygotu. (10N) endosperm je příčinou značné tloušťky semen tetraploidních lilií. Křížení 2 x 4 Opylíme květ diploidní lilie, ale tentokrát pylem tetraploidní lilie. Výchozí stav je : Zárodečný vak mateřské buňky obsahuje (8N) jádro a (2N) jádro vajíčka. Pylová láčka obsahuje 3 diploidní jádra. Po oplození budeme mít (3N) zygotu jako základ embrya a (9N) endosperm. Křížení 4 x 2 Opylíme tetraploidní lilii pylem diploidní lilie. Zárodečný vak bude obsahovat (2N) vajíčko a (8N) jádro pro endosperm. Po oplození získáme (3N) zygotu a později (3N) rostlinu a (9N) endosperm.

52

Vidíme, že praxe potvrzuje teorii. Křížení 4 x 2 nebo 2 x 4 vede k jistému zastoupení triploidních rostlin v potomstvu. Vývoj zárodečného vaku Pokud ve Vás předcházející odstavce nezanechaly nižádných pochyb, pak tuto část přeskočte. Pokud budete číst dále, můžete posoudit, jak jsem pokoušel „zmáknout“ kreslení na počítači

obr. 1 Vývoj vajíčka začíná útvarem, který anatomové nazývají mateřskou buňkou zárodečného vaku. Je to, u diploidní rostliny buňka s dvěma sádkami chromosomů, tedy 2N. Tato buňka začne svůj vývoj dvojím redukčním dělením a dá tak vznik 4 haploidním jádrům, stále v jedné buňce.. Znázorněno je to na prvním obrázku.

Co následuje? Pokud mluvíme o liliích, rostlinách, které patří mezi rostliny s tetrasporickým mechanizmem vývoje vajíčka, dojde k tomu, že tři jádra splynou v jedno 3N jádro, které se přestěhuje k jednomu pólu buňky. Zbylé jádro zaujme polohu u druhého pólu buňky. Výsledek vidíte nalevo od textu.

Dalším vývojovým krokem je mitóza, tedy dělení, při kterém nedochází k redukci počtu chromozomů v buňce. Tento krok proběhne dvakrát, takže výsledkem jsou 4 (3N) jádra a 4 (1N) jádra.

53

Nyní následuje jakási mezihra, reorganizace. Jedno (3N) jádro a jedno (1N) jádro putují do středu buňky. Zbylá jádra zůstávají v původních pozicích.

Následuje krok, kdy jedno (3N) jádro a jedno (1N) jádro fúzují. V zárodečném vaku zůstanou na jednom pólu 3 (3N) protistojné buňky a na druhém pólu jedna vaječná buňka obklopená 2 buňkami pomocnými, synergidami. Ov označuje vaječnou buňku.

Po proniknutí pylové láčky do zárodečného vaku dojde k prasknutí špičky pylové láčky, vegetativní buňka zaniká, jedna spermatická (1N) buňka splývá s vajíčkem a vytváří tak diploidní vajíčko, zygotu, která embryogenezí dojde až k embryu. Druhá (1N) spermatická buňka splyne se (4N) buňkou a vytvoří 5N základní buňky budoucího endospermu, zásobárně energie pro budoucí klíčení semene. K aktivaci semene je zapotřebí jisté kombinace tepla, světla (nebo tmy) a vlhkosti. Ale to se již dostáváme k epigeicky nebo hypogeicky klíčícím liliím a je tedy čas končit. To, co je označeno 2 a zbytkem písmene o je oplozené vajíčko.

Konečný stav vypadá následovně: 2O je oplozené vajíčko,

5N základ endospermu.

54

Již dříve jsem uvedl, že složitý proces, ať již redukčního nebo normálního dělení je náchylný k poruchám, takže se nemůžeme divit, že vedle 3N rostlin nalezneme i nějaké rostliny diploidní a tetraploidní. Ostatně, v mnoha případech byl pozorován spontánní vznik tetraploidních rostlin. Jiné ploidity a aneuploidie jsou nejčastěji eliminovány z potomstva již při vývoji semene, při klíčení nebo v časném vývoji. Lze vůbec odpovědět na otázku, co se děje při křížení, kdy jeden z rodičů je triploidní? Pouštím se na tenký led a berte následující řádky jen jako spekulaci. Lze jistě teoreticky a s velmi malou pravděpodobností předpokládat, že při redukčním dělení triploidního jádra vznikne několik haploidních nebo diploidních jader. Pak se může vyvinout normální, fertilní pylové zrnko nebo zárodečný vak. Znovu zdůrazňuji, že pravděpodobnost děje je velmi malá. Na druhou stranu, čas od času takové křížení „vyjde“. Navíc otázka fertility triploidních rostlin není zdaleka jasná. Nedávno se objevila zpráva, že sterilní triploidní kultivary růží během 15 let pěstování byly více a více fertilní. Otázka je, zda to ještě byly triploidy, zda nedošlo k eliminaci jedné sady chromosomů nebo naopak jedna sada nepřibyla. Podobné „získávání“ fertility pozorovala řada liliářů u řady kultivarů, bez ohledu na jejich stupeň ploidity. Jiná skupina rostlin, kde se objevila jistá fertilita triploidů, jsou denivky. V roce 1992 se objevil článek v časopise „Daylily Journal“, konstatoval.že v procesu redukčního dělení není možné rovnoměrně rozdělit chromosomy a proto jsou triploidy sterilní. Jen málokdy triploidní buňka vytvoří buď haploidní nebo diploidní chromosom ( u denivek je to 11 nebo 22 chromosomů). Šlechtitel denivek Nick Chase nesouhlasil, protože se setkal v praxi s jistou fertilitou. Cituje jiného pěstitele, A.B. Stouta, který použil botanický druh Hemerocallis fulva, což je triploid a opyloval pylem diploidní denivky. Opylil 7135 květů a získal jen 70 semen. Obrácené křížení, na diploidní rostlinu pyl z triploidní H. fulva bylo patnáctkrát úspěšnější.1) Zájem lidí, kteří mají co dělat s rostlinami, ať hospodářsky významnými, nebo nikoliv, o polyploidní rostliny má své důvody. Obecně řečeno, polyploidie byla a je důležitým mechanismem ve vývoji rostlin. Hranice nekončí u 4N rostlin. Zhruba polovina všech krytosemenných rostlin (krytosemenné rostliny jsou posledním vývojovým stupněm, vznikly asi před 100 miliony let) je polyploidních. V přírodě vznikají jako výsledek nepravidelností, poruch, při redukčním dělení jádra a následně buňky. Potomstvo bývá velmi často sterilní, i když se jistá nebo úplná fertilita může po nějaké době asexuálního rozmnožování objevit. Potíže při křížení LA a OT hybridů lilií by bylo možno vysvětlit právě takto. Jen příklad, jahodník, jabloň a brambor jsou polyploidy. Divoká, botanická pšenice byla diploidní, dnešní kultivary T. aestivum jsou hexaploidy. Polyploidy mají větší buňky, větší květy a plody, silnější, masitější listy. Triploidy jsou sterilní, u hospodářsky významných rostlin mají spotřebitelem oceňované vlastnosti, jsou bez semen, nebo např. postrádají schopnost tvořit hořké látky, dříve tak běžné u okurek. Literatura: 1) Brennan J.; The Chromosomes of Hemerocallis, second part, Daylily Journal, Vol. 47 No.1, p. 75, Spring 1992

55

Slovníček • Meioza – redukční dělení buňky, počet sad chromozomů je poloviční ve srovnání s buňkou, která se rozdělila • Mitóza – nepřímé dělení jaderné, prosté zmnožení jádra, obě nově vzniklá jádra mají původní ploiditu. • Polyploidita – rostliny s vyšším počtem chromozomů než 2N. Příkladem jsou triploidy, tetraploidy, pentaploidy, hexaploidy atd. Pro zpravodaj „Liliář“ uspořádal v lednu 2004 Igor J. Černohorský, [email protected]

Invaze….? Vladimír Pernica Každá kytka měla, má, či bude mít svou módní vlnu či mimořádnost, která se časem vytříbí třeba do mimořádné kvality nebo až do běžnosti. Například narcisy s růžovou barvou korunky nyní už přichází s narůžovělým okvětím. Dále to u nich byla střižená korunka – dnes běžné tzv. collary. U tulipánů to byly a jsou tzv. třepenité neboli crispy s nejnověji třepenitými plnokvětými tulipány. Lilie byly šlágrem v dnes běžných růžových tónech. Lilie s brushmarkem byly v aukci vydraženy za stovky a dnes krásná novinka lilie s BM je vydražena za pár desítek Kč. S počátkem LA hybridů začalo mezisekční křížení. Ještě se šíří vlna Tango hybridů – známá Latvia nebo nová Dot.Com. Avšak s mezisekčním křížením se prohlubovala kultivace embrya semene a meristemového množení. Dnes LA hybridů existují více než desítky a patří mezi pěstitelsky významné lilie. To však již dříve probíhaly pokusy o mezisekční křížení a byla poznána nutnost kultivace embrya. V důsledku těchto postupů bylo upraveno zahradní třídění lilií a zavedena S.k.8 pro tyto hybridy. Dnes to nejsou jen orientpety, ale i další, zatím méně zastoupené a poměrně přehlížené podskupiny AA,AT. Třebaže Firey Belles, China Expres ( připomínající Zvoneček př. Hlouška v meruňkové barvě), Silky Belles či Evina pana Brauna. Existují již další skupiny AO (asijský h. x orientál) a LO ( longiflorum x orientál ), jejichž zástupci jsou u nás již nabízeni. Lilie těchto posledních dvou skupin je však ještě třeba u nás prověřit. Šlágrem se staly lilie označované jako orientpety (OT). Těch je u nás asi 80 cv. Nejnovější jsou žluté s červenými středy v různých tónech, také tříbarevné a přicházejí OT s květy vzpřímenými. Původně byly známé především americké hybridy manželů Freimannových. Dnes značně přispívá Holandsko, za poslední tři roky je to asi 3 cv. OT. Tyto novinky je obtížné popisovat. Katalogové popisy bývají stručné a různé kvality stejně jako snímky. Letošní mně známý přínos v této skupině činí asi dvě desítky.Již z tohoto faktu plyne nutnost výběru i mezi zájemci. Uvedu některé z novějších až nových orientpetů:

56

ALBANY ( Liliande ) nabízí letos fa The Lily Nook a dvě Lukon-Bulbs i Glads. Jeví se jako perspektivní, krémově bílá se sytě červenou barvou hvězdicovitě ve středu s květy do stran. Novější OT však mají výšku 120 až 150 cm, jak bylo téměř obvyklé u dřívějších generací. ALCHEMY ( C-P, z dílny paní Freeman) introdukovaná r. 2002 patří mezi absolutní špičku ve tvaru, barvě i co do barevného kontrastu. Mědnatězlatá s výraznými zářivě sytě červenými středy. Výška 120 cm. ALTARI z holandské produkce je středně vysoká a na OT velmi raná. Květy miskovité do stran, bledě krémové s až bordó červeným výrazným středem. AMETYST, rovněž holandská, raná, výšky asi 110 cm, nese květy ploše číškovité s ohrnutými plátky a postavení ba. Barevnost je zajímavá, ametystově růžová se zelenou hvězdou uprostřed, se světle žlutými středovými pruhy po celé délce plátků. AMERICAN BRANDSTAND je z dílny Van der Salma a letos ji nabízí The Lily Nook, stejně jako dvě další. Katalogový popis je velmi stručný a málo říkající. Snímek však hovoří zjevně o nové barevnosti a tříbarevnosti. Barva žlutá s tmavším středem a červeným lemem. Výška až 150 cm. AMERICAN DREAM – květy ploché, rumělkově červené s bílým lemem. AMERICAN SPIRIT je bílý s dráždivě efektní žlutou hvězdou červeně lemovanou. Výška rovněž až 150 cm. BIRTHDAY u holandské produkce je mimózově žlutý, hrdle tmavší, s okraji až bělavými. Květy téměř trubkovité, směrované vzhůru. Výška asi 120 cm. BOOGIE WOOGIE byla u nás nabízeny již loni. Je světle jantarově žlutá s jemným, bronzově růžovým efektním lemem. Výška 100 cm. CARAVAN je loňskou novinkou z produkce C-P, tedy J. Freeman. Je nabízena fa The Lily Garden za 30 USD. Barvy žluté s velkým červeným středem. Habitem i tvarem bude připomínat Silk Road. CORO je holandská odrůda, světle máslově žlutý květ se sytě žlutými proužky středem plátků na miskovitých květech směrovaných vzhůru. DESSANGE je rovněž holandská jako několik následujících. Velké karmínově červené květy jsou ploše miskovité se zvlněnými okraji a krémovými lemy. Je velmi efektní. EXPLOSION připomíná cv. Altari. Střed květu je zářivě červený s lemy až bílými. Vysoká asi 100 cm. FIRE and ICE má efektní hvězdicovité květy, bledě žluté s červenými zrcátky připomínajícími brushmark. Výška 120 cm. FUTURA cv. nabízený již v roce 2002 patří mezi poměrně rané sytě žluté. HONEYMOON patří mezi decentně avšak lákavě vybarvené OT. Je holandské produkce s květy světle lososově žlutými a okrově laděnými středovými pruhy. Jsou ploše miskovité s stáčejícími se okvětními plátky. Výška asi 120 cm. INDIAN SUMMER (J. Mak) byla již loni nabízena fa The Lily Nook. Květy žluté, číškovitě turbanovité, spíše nicí. Zřejmě se stane přínosem jejího šlechtitele pro sk. lilií OT. LUMINARIES z produkce C-P patří mezi prvé tříbarevné. Je krémově bílá se žlutou hvězdou lemovanou růžově. Vysoká, efektní. MANISA má květy velké, středně žluté s výraznými bílými lemy. Je pozdnější mezi OT.

57

NORTHERN STAR ( L.Collicut) loni nabídla The Lily Nook. Květy jsou slézově růžové s fuchsiově růžovou hvězdou, ploše miskovité, postavení bc. Bude zřejmě patřit mezi nekrásnější OT. NYMPH bude patřit mezi lákavé OT. Je holandského původu. Květy jsou hvězdicovité, krémové s rubínovými proužky ve středu plátků. Výška až 150 cm. O´HARA je další holandská novinka s velkými, rychle se vybarvujícími květy do bílé. Postavení spíše VIIIa. ORTEGA ( Mak ) letošní nabídka The Lily Nook bude zřejmě rovněž patřit mezi špičkové OT. Květy velké, miskovité jsou bílé s oranžověžlutým hrdlem a zelenými nektariemi. Postavení šikmo dolů. PEEDEE patří mezi letošní novinky z Holandska. Lodyha 120 cm nese velké miskovité květy tlumeně slézově růžové barvy s jemným světlým lemem a zelenými nektariemi. PIZZAZZ je loňská novinka od J. Freeman a fa The Lily Garden. Další nové barevnosti a špičkové kvality estetické i tvarové. Tentokrát oranžová s červenou ke středu a oranžovou hvězdou ve středu. Květy velké, ploše miskovitého tvaru se stáčejícími se plátky na lodyze až 180 cm vysoké. RED DUTCH v červené se žlutými lemy a RED HOT s květy lososově růžovými a žlutými lemy jsou u nás již známy a byly vystaveny v Lysé nad Labem. ROBERT SWANSON z letošní nabídky Lukon Bulbs budí mou pozornost, vyjádřit se snad budu moci příští rok. SARABANDE patří mezi nové ( či jen novější…?) OT nabízené The Lily Garden. Má přísně turbanovité květy solidní velikosti čistě karmínové barvy s výraznými bílými (!) lemy a zelenou hvězdou ve středu v post. bc. Plodný tetraploid. SERENDIPITY je hybrid z Arabesque s květy ploše miskovitými , karmínově červenými s bílými lemy. SHOCKING je rovněž známá od minulého roku. Žlutá s karmínově červenou barvou. Je perspektivní. SPACE je letos nabízena Lukon Bulbs , původem z Holandska, středně raná s květy miskovitými, růžově purpurovými se žlutou hvězdou ve středu. Poupata jsou tmavě rudá. Lilie je středně raná, vysoká. SUBLIMITY je loňskou novinkou z nabídky The Lily Garden. TARAGGONA Holandská odrůda s květy hluboce miskovitými, světle žlutými s tmavým, kontrastním, blatouchově žlutým středem. Výška 100 cm. URANDI má květy miskovité, tmavě růžové. VALDEMAR je krémově vybarvená s plochými květy a plátky zpět ohnutými. VENTIMIGLIA má květy až zlatožluté s okraji krémovými – jedna z tmavě žlutých. Výška 130 cm. VELASQUES Zvláštní a efektní tvarované květy, bílé s medově žlutými proužky ve středu plátků. Vysoká 120 cm a více. VISAVERSA Melounově červené miskovité květy, výška 120 cm. YELLOWEEN Kalichovitě miskovité květy jsou sytě sírově žluté, postavení spíše nahoru. Jsou na lodyze 120 cm vysoké. ZAGORA Béžové květy s karmínově červenou ve středu jsou miskovité. Lodyha 120 cm.

58

Výběr je dostatečný, a to nejsou uvedeny nové sk. VIII u křížení AT, AA, AO či LO a již vůbec ne LA. Některé z uvedených lilií jsou silně podobné jiným a také přínos bude rozdílný, jako jsou rozdílné názory. Zřejmě dojde k selekci a skončí kupování každé novinky. Již dnes je zjevné, že ne všechny OT jsou stejně odolné k virózám i houbovým chorobám. Rovněž zajímavý je i pohled na letošní cenové relace… . Z tzv. - jak já bych řekl - historických OT si nejvíce cením: ANASTASIA, ERFORDIA, LADY GUINERVE a ovšem LESLIE WOODRIFT, NORTHERN CARILLON – či SILK ROAD, NORTHERN SENSATION, SARABANDE, SCARTET DELIGHT, SCHEHEREZADE, SMOKY MOUNTAIN, VERN’S BEAUTY. Z dalších, novějších: ALCHEMY, ELUSIVE, FUTURA, RED DUTCH, RED HOT, VINA DEL MAR, YELLOWEEN.

Pěstuji martagony Frans Officer, Bloomington, Minnesota, U.S.A. Ach, martagony! Ty ztepilé rostliny s přesleny listů a nícími květy, pokyvující se v čerstvém vánku! To jsou ty rostliny, které po 12 letech přeměnily můj přístup k zahradničení. Už v zimě si plánuji, co s martagony podniknu v následujícím vegetačním období. Brzo na jaře potom slídím po zahradě a vyhlížím rašící puky, deroucí se ze země. V časném létě s rozechvěním sleduji jejich přeslenité listí, jejich květy a kořeněnou vůni. Hlídám jejich semeníky, když dozrávají během léta a podzimu, a sním své sny o nových hybridních martagonech, které už brzy uvidím. A po tu celou dobu jsem ve střelecké pohotovosti: po martagonech vystřelím jen ze svého fotoaparátu, ale na zvěř, která by je chtěla také ochutnat, mám připraven prak a zásobou kuličkového střeliva. Občas se sám sobě divím, jak jsem se mohl do této situace dostat. Vždyť můj zápal pro martagony je stále tak silný, jako byl vždy, a ostatní lilie se mi také líbí. Pravděpodobně proto, že zde nezáleží na tom, jak obtížné křížení se vám podaří, naopak každý semenáč i z obyčejného a snadného křížení bývá velmi elegantní a okouzlující. A pravděpodobně také proto, že moje zahrada je stinná a martagony si v takovém polostínu libují. Ale ať je to jakkoli, nedokážu si již svou zahradu bez martagonů představit. Ovlivnilo mě také to, že jsem se o těchto rostlinách leccos dozvěděl a lecčemu přiučil. Proto vám zde předkládám můj pokus uspořádat mé znalosti o martagonech do jednoduchých a praktických pokynů a přesvědčit i ostatní liliáře, aby to s martagony také zkusili. Jelikož však tento článek odráží zkušenosti pouze jednoho pěstitele, doporučuji vám hledat také jiné zdroje informací. Existují nádherné knihy, které patří do knihovny kteréhokoli pěstitele, bez ohledu na to, jste-li začátečník anebo již zkušený liliář (viz níže D1 a D2).

59

A. Martagony jako botanické druhy Kdykoli získám pro svou zahradu novou rostlinu, sháním se nejprve po údajích o jejích pěstitelských nárocích. Nebylo tomu jinak ani tehdy, když jsem před čtrnácti léty dostal své první cibule martagonů. Jakmile jsem, se do knih podíval, zjistil jsem, že jsem udělal moc dobře, všiml-li jsem si nejprve údajů o botanických druzích. V jakých podmínkách žijí botanické druhy ve své domovině? Kolik tam mají vláhy? Jaká je tam půda? Když se vám podaří nalézt odpověď na tyto otázky, máte lepší šanci napodobit tyto podmínky na své zahradě a vytvořit tak pro své rostliny a jejich hybridy vhodný domov. Já jsem o botanických druzích martagonů zjistil následující: Martagony jsou pravé lilie, to znamená botanicky patří do II. skupiny rodu Lilium (zde se autor mýlí, plete si II. skupinu zahradnického třídění, s botanickým systémem, což je něco úplně jiného – pozn. překl.). Skupinu martagonů tvoří pět druhů. Společné znaky zahrnují: listí v přeslenu, malé nící květy a hladké stočené okvětní plátky (s výjimkou L. tsingtauense), dosti velké semeníky a pomalé hypogeické1) klíčení. Lilium distichum dorůstá výšky 30 – 90 cm (1 – 3 stopy). Obvykle mívá od tří do osmi oranžově červených květů s tmavými tečkami. její oblastí přirozeného rozšíření je povodí řeky Amur a okolí Vladivostoku na Sibiři, ale také Mandžusko a Korea. Nejčastěji ji nalézáme na vlhkém a stinném lesním stanovišti. Lilium hansonii dorůstá výšky 60 – 150 cm (2 – 5 stop) a má hrozen až dvanácti žlutých květů. Vyskytuje se v Koreji, východní Sibiři a Japonsku (Původní místo výskytu je pouze ostrov Ul-lung >=Ulung-Do, Takešima@ u korejského pobřeží, ostatní výskyty jsou introdukce - pozn. překl.), kde roste v humusových kapsách na skalnatých útesech s nízkými křovinami. Lilium martagon dorůstá v přírodě 60 až 180 ti centimetrů (2 – 6 stop). Obvykle mívá od tří do čtrnácti květů, ale může jich mít také třeba padesát. Barva květů většinou kolísá od světle růžové do tmavě růžové. Existuje ale bílá forma (L. martagon var. album) a též velmi tmavá forma (L. martagon var. dalmaticum). Vyskytuje se v Eurasii od Portugalska na východ přes střední Evropu až na Sibiř. Zde roste na vápencových kopcích až do 2300 metrů nadmořské výšky (7500 stop), v bukových lesích na vápencových substrátech, na okrajích lesů a křovitých porostů, v dobře drenážovaných nebo dobře vodou zásobených půdách (u nás roste převážně v dubových a habrových lesích, i na kyselých podkladech, záleží jen na tom, jedná-li se o původní, nepřeměněné hajní společenstvo, a kromě vápenců si libuje i v podkladech sopečného původu – pozn. překl.). Lilium medeoloides je malá rostlina, od 25 do 70 cm (10 – 28 palců) s květy, které jsou oranžově až meruňkově zbarveny. nalezneme ji v Japonsku, Číně a v Koreji. Roste na půdách vulkanických od 200 do 2500 metrů (650 – 8200 stop) nad mořem, v nižších polohách v polostínu, ve vyšších na volných plochách.

60

Lilium tsingtauense dorůstá výšky 40 až 90 cm (15 palců až 3 stopy). Na listech má často mramorovaný vzor. Květy jsou nejčastěji oranžové, ačkoli existují také žluté a červené odchylky. Okvětní plátky jsou jakoby rozčísnuté, vyvolávají pocit, že by potřebovaly urovnat. Nalezneme ji v Číně a Koreji, kde obvykle roste na vápencových kopcích, na vlhkých místech mezi rozvolněnými dřevinami a bylinami. Zjistil jsem, že Lilium hansonii, Lilium martagon a Lilium tsingtauense jsou vcelku snadno k dostání na zahradním trhu. Naproti tomu Lilium distichum a Lilium medeoloides seženete jen s obtížemi (pokud víte o zdroji, dejte mi vědět; rád bych je zkusil pěstovat!). B. Martagon hybridy Martagon hybridy jsou výsledkem opylení květu martagonu pylem některého odlišného martagonu. Zpočátku mohli šlechtitelé martagonů použít pouze botanické druhy. Prvním hybridem byla L x dalhansoni, výsledek nanesení pylu L. hansonii na bliznu L. martagon var. dalmaticum, což se stalo okolo roku 1890. Od té doby bylo vypěstováno nespočetné množství hybridů, avšak z nich pouze několik set bylo pojmenováno a ještě méně jich bylo registrováno Královskou zahradnickou společností v Anglii. Podle již sta pojmenovaných martagon hybridů, které mám na zahradě, mohu dosvědčit, že zdaleka nevypadají všechny stejně. Také je pravda, že čím více máte hybridů, tím se také zvětšuje vaše šance vybrat dva dobré rodiče pro perspektivní potomstvo. Stejně je důležité, že šlechtitel vybere takové klony, kterým se na zahradě daří, pokud chce mít dobrý zahradní hybrid. Nedává žádný smysl používat pro křížení pyl ze slabých semenáčů a udržovat tak tyto nevhodné vlastnosti v potomstvu. Selekce znamená vše! (Šlechtění, jakož i klíčení semen, si zaslouží víc než jenom pár řádek. Pravděpodobně námět pro další článek ?). Stále se prohlubující vědecké znalosti dorazily také do světa lilií. Matka Příroda sama zabrání tomu, aby z nepříbuzných křížení vznikla nová rostlina tím, že embryo odumře dříve, než semeno dozraje. Dnes dokážeme embryo zachránit a pěstovat ve zkumavce, nežli se stane malou cibulkou, a následně ji můžeme normálně dopěstovat do plné krásy. Dobrým příkladem je křížení Davida Simse Lilium martagon album s ne-martagonkou Lilium pumilum z oddělení I, skupiny asijských lilií (zde se dopouští autor podobné nepřesnosti jako předešle: Lilium pumilum je botanická lilie, podle zahradnického Graaffova křížení by byla řazena do skup. IX., ačkoli je jedním z rodičů asijských lilií– pozn. překl.). David od té doby učinil více takových křížení martagon/asijská lilie, a tím vytvořil skupinu prozatímně pojmenovanou “Martasians”. Také jiní šlechtitelé v Kanadě a v Německu uspěli při vzdálených, kříženích méně příbuzných lilií. Lilie, které použili jsou ze skupiny IV., tedy skupiny amerických lilií. (Bude tato skupina hybridů nazvána třeba “Mart-yanks” ?) (To jsou starosti, paní radová – co třeba to pojmenování ponechat na šlechtiteli, který se s křížením martagonů sám dřel? - pozn. překl.).

61

C. Pěstování na zahradě Martagony jsou resistentní k virům, a dostatečně odolné, aby vydržely zimy v severoamerických klimatických zónách 4, 3 nebo dokonce 2. To je moc dobré pro nás tady v Minnesotě a jiné liliáře bydlící ještě severněji! Zdá se, že pozdní mrazy, přijdou-li po vyrašení lilií, neovlivní je natolik, aby nevykvetly, pokud mráz není opravdu silný (to znamená pod 22 o F/-5 o C). L. distichum a L. medeoloides a jejich hybridy nejsou podle obecného mínění již tak odolné a pravděpodobně by potřebovaly zimní mulčování (L. medeoloides jedním z nejseverněji rozšířených druhů lilií, a jiní autoři ji proto doporučují pro získání zimovzdorných hybridů – pozn. překl.). Martagony obvykle ukazují nepříjemný zvyk: v první vegetační sezóně po přesazení totiž někdy zatáhnou pod zem. Mohou zjara vyrůst jen několik palců nad zem, nežli zase na rok zmizí. Stává se to proto, že rostlina si již minulý rok “naprogramovala” velikost, které má tento rok dosáhnout. Pokud takovou cibuli vykopete, zjistíte, že jí chybí kořeny. Začne růst na novém místě, kde byla vysazena podle programu z předchozího roku, než jí dojde, že jí chybějí kořeny a tím pádem i možnost přijmout vodu a živiny, aby mohla vyrůst do předpokládané velikosti. Okamžitě proto zastaví svůj růst a přebudovává svůj podpůrný systém (kořeny) pro příští rok. Takže když vysazujete martagon, vyberte místo kde může zůstat dlouho, vysaďte cibuli a buďte trpěliví. Podle toho, co jsem vyčetl o botanických druzích, půda pro martagony by měla být dobře drenážovaná, obsahovat hodně humusu, a být slabě zásadité reakce (anebo mírně kyselé pro L. distichum a její hybridy) (S tím humusem opatrně – na přírodních lokalitách bývají cibule zatažené až do minerální země – pozn. překl.). To mohu na své zahradě skvěle splnit, protože tu mám čistý písek s 24 cm vrstvou rozloženého listí navrchu. Martagony jsou velmi přizpůsobivé světelným podmínkám, ve kterých mají růst. Porostou dobře kdekoliv od plného slunce až po lehčí zastínění (boční zastínění – mozaikový stín – fltrované světlo). Zdá se, že se daří o něco lépe v mírném zastínění nežli na plném slunci, vyrostou tu o něco vyšší, jelikož se snaží dosáhnout ke světlu. Dokonce i hlubší stín, pokud přijde na rostlinu až odpoledne, může být tolerován, ovšem jen tehdy, pokud je kompenzován dopoledním světlem. Naopak v hlubokém stínu nebudou martagony spokojené. Moje zahrada je v lese, takže většina mých martagonů dostává filtrované světlo skrze koruny stromů, a to po celý den i po celý rok. Používám jedno zlaté pravidlo: dejte rostlinám tím více prostoru, čím více stínu mají. Tím se zlepší proudění vzduchu mezi rostlinami, po dešti rychleji oschnou, a to zmenší nebezpečí botrytidy během vlhkých období. Kniha od Eda McRae obsahuje výtečné vysvětlení zákonitostí spojených s šířením nemocí. Hosta nasázená mezi martagony je nejlepším “mezerníkem” a zajistí působivý výškový kontrast mezi nízkým listím Hosty a vysokými martagony. Hnojím dvakrát ročně, granulovanými hnojivy. Poprvé v dubnu, jakmile uvidím puky nad zemí, a podruhé začátkem července, jakmile rostliny odkvetly. Používám obyčejné hnojivo 10-10-10. Mezitím občas používám postřik rozpustným hnojivem

62

jako je například “MiracleGro” (jelikož je vždycky všude snadno k dostání). Hnojivo rozstřikuji raději ráno, nežli později, takže rostliny stačí oschnout. V červenci také mulčuji organickým materiálem, což je převážně rozdrcené listí, což opět dodá další dávku pomalu se uvolňujících živin. Při zalévání mám na paměti dvě pravidla: (1) zalévám raději vydatně a méně často, nežli málo a často a (2) zalévám raději časně ráno než později během dne (opět proto, abych nepodpořil Botrytis). Aby i v následující sezóně byly vaše martagony v dobré kondici, je nutná ještě další péče. jako ostatně všechny lilie, martagony spotřebují část své energie na tvorbu semen. Pokud se semeníky nevytvoří, jde tento přebytek na posílení cibule. Takže vám cibule naroste větší a příští rok vyžene dvě lodyhy místo jedné, anebo se vedle mateřské cibule utvoří menší dceřinná. Základní pokyny pro péči po odkvětu jsou následující: 1. Pokud nechci získat semena, odříznu květenství okamžitě po odkvětu. 2. Pokud chci nějaká semena vypěstovat, ponechám na rostlině jen dva nebo tři semeníky, a semena sklidím někdy v září nebo říjnu. Předtím, než semena zaskladuji v lednici, nejprve je vysuším a vložím do papírového sáčku (nikoli plastového), a tam zůstanou, dokud je nepoužiji 2). 3. Když listy na podzim zežloutnou nebo seschnou, odříznu lodyhy těsně nad zemí a posbírám se záhonu všechny rostlinné zbytky. Stejně jako u jiných lilií, vykopávám a rozděluji cibule martagonů na podzim. K rozdělení ale přikročím až tehdy, má-li rostlina pět nebo více lodyh z jedné cibule. Nic tak nepotěší oko i duši, nežli pohled na bohatý porost martagonů! D. Poděkování a poznámky Velkou část informací, které předkládám, jsem získal z literatury. Dvě knihy, které velmi často a téměř výlučně používám, jsou následující: 1. Lets Grow Lilies (Pěstujme lilie). Je to těžko překonatelná základní příručka. Je přesná, příjemně čitelná a lehko pochopitelná, a je to dosud smysluplný praktický úvod do pěstění lilií. Je k sehnání u Severoamerické liliářské společnosti (můžete objednat po internetu na adrese: www.lilies.org, anebo u vaší místní liliářské organizace (míněno, pokud žijete v U.S.A. – pozn. překl.). 2. Lilies, A Guide for Growers and Collectors (Lilie, příručka pro pěstitele a sběratele), kterou napsal Edward Austin McRae, a která je výborná! (Přinejmenším bych připustil, že výborných knih je víc, podle mého názoru je velmi dobrá “Growing Lilies” od Dereka Foxe, a hodilo by se, kdyby si ji autor před napsáním tohoto článku prostudoval, protože je v ní podrobný popis botanických druhů – pozn. překl.).

63

Poskytuje nepřeberné množství informací o všech záležitostech, týkajících se pěstování lilií. Věřím tomu, že tato kniha by měla být v knihovně každého zahrádkáře. Něco z výše uvedeného textu, zejména ze sekce “Botanické martagony” jsem převzal přímo z této knihy. Moc děkuji svému příteli Edovi za svolení citovat z této jeho výtečné knihy. Musím zmínit, že přinejmenším stejné množství informací jsem získal na základě osobního kontaktu s jinými liliáři za posledních 12 let. Kdybych nepoznal liliáře, kteří podchytili a posilovali můj počínající zájem o martagony, měl bych na zahradě o mnoho více bohyšek, ale jen několik martagonů. Zejména členové NSLS Hugo a Ruth Cockerovi, kteří mi pomohli v začátku prvními cibulemi a byli vždy ochotni mi pomoci dobrou radou a povzbuzením. Pomohli mi i další lidé jako Evžen Fox na úrovni NALS, od kterého se mám stále co přiučit, kdykoli s ním zapředu hovor, a mnoho dalších z obou organizací, kteří jsou vždy ochotni se podělit o své znalosti. Poznámka: Tento článek byl napsán pro propagaci červencové výstavy NALS v Minnesotě. Není proto na závadu, že byl publikován současně ve zpravodaji liliářské společnosti autora “North Star Lily Society News” a čtvrtletním bulletinu NALS. Zkrácená verze se základními informacemi bude přidána na cédéčko s fotografiemi martagonů, které připravuje NSLS. 1

) Klíčení martagonů je opožděně hypogeické. “Hypogeické” znamená podzemní. “Opožděné” se vztahuje k růstu prvního listu. Jak to probíhá v přírodě: a) zralá semena se uvolňují pozdě v létě nebo začátkem podzimu; b) semeno, které zapadne do půdy poté vytvoří drobnou cibulku hned vedle obalu semene, vyživovanou prostřednictvím embrya v semeni (není to embryo, ale vrchol nezeleného děložního listu, tzv. haustorium – pozn. překl.); c) takto přetrvá zimu, d)na jaře vyžene první pravý list.

2

) Přestože třeba nechcete semena sami vysévat, bylo by žádoucí nabídnout je do burzy semen. Semena martagonů jsou velmi žádaná. Buď je nabídněte prostřednictvím vaší místní liliářské organizace, anebo prostřednictvím výměny semen NALS (www.lilies.org) burzy semen RHS (www.rhslilygroup.org), nebo burzy semen Novozélandské liliářské společnosti (www.nzlilies.org.nz), kde rádi uvítají váš dar. Semena, které darujete, mají vynikající šanci, že budou rozšířena po celém světě. To je skutečně velká zahrada! Ze čtvrtletního bulletinu NALS Vol. 57, No.2, June 1, 2003, přeložil Petr Šrůtka

64

Anketa Severoamerické liliářské společnosti o nejhezčí lilii roku 2003. Pořadí:

LESLIE WOODRIFF ARABESQUE ANASTAZIA IOWA ROSE TIGER BABIES

STARBURST SENSATION ALADDIN’S SUN PURPLE REIGN LOUIS XIV. PIZZAZZ

Komentář: Nelze přehlédnout, že opět dominují orientpety, přičemž o SILK ROAD – NORTHERN CARILLON se už nehlasovalo, neboť podle loňské ankety už byla převedena do „Síně slávy“. Dá se také předpokládat, že po příští anketě ji bude následovat LESLIE WOODRIFF. I na dalších místech byly orientpety hojně zastoupeny: CATHERINE THE GREAT, CONCA d’OR, SILK SCREEN. Pokud sledujete tuto každoroční anketu, a dodávám, je to užitečné, registrujete častou nominaci TIGER BABIES, i když zatím nebyla na prvním místě. Je ale stálicí už skoro třicet let ( McRae a Marshall 1975 ). Podobně IOWA ROSE, Ib od Richarda Prochasky se vyskytuje v první desítce desetkrát za posledních jedenáct let. Pod stále sílící převahou orientpetů asi obě nebudou nikdy na prvním místě, ale jistě mnoho liliářů na ně nedá dopustit. Stejně bychom neměli zapomínat na mnohé čínské hybridy, které jsou rovněž stálicemi našich zahrad. Za všechny jenom několik: AFRICAN QUEEN, BLACK DRAGON, COPPER KING, DAMSON a další. Karel Vereš

Galerie Liliářů – Boleslav Král Václav Vinčálek Možná, že si někteří pamětníci vzpomenou, jak v Liliářské ročence brněnské organizace liliářů z roku 1983 byla vložena fotografie elegantního pána, která ilustrovala článek věnovaný tehdy zrajícímu sedmdesátníkovi - panu Boleslavu Královi. Léta ubíhala, mnohé se změnilo, věk se nezastavil. Je to až neuvěřitelné, ale letos můžeme gratulovat panu Královi k jeho devadesátinám. Naše setkání s jubilantem se poněkud opozdilo, neboť opakovaný infarkt ho na delší dobu upoutal na nemocniční lůžko. Na počátku května se však jeho zdraví zlepšilo natolik, že jsme si mohli zavzpomínat na léta minulá. Snad nebude škodit, když nejprve připomeneme pár životopisných údajů ze vzpomínaného článku dr. Vladimíra Chaloupeckého a doplníme je o některé údaje z brožurky sepsané samotným panem Králem a nazvané prostě „Curiculum Vitae“. Pan Boleslav Král se narodil 13. srpna 1914 v Topolanech na Hané. Do školy začal chodit v Chomutově, kde jeho tatínek byl řídicím učitelem. Později přešel do školy v Hněvotíně a po jejím ukončení v roce 1928 odešel do učení v Šumperku. Zde též navštěvoval tzv. pokračovací školu, později v Olomouci školu obchodní. Výčet všech zaměstnání, která během svého pestrého života vystřídal, by byl hodně dlouhý a stejně tak by byl bohatý seznam míst, kde pobýval. Z hlediska liliářského je důležité, že po 65

řadě peripetií se usadil a podařilo se mu získat zahradu v Náměšti na Hané. Zde začal pěstovat i lilie. Věnoval se pěstování tehdy dostupných asijských a trubkovitých hybridů, zejména však šlechtění hybridů L. henryi. Na tomto poli dosáhnul značných úspěchů a ocenění na květinových výstavách. Měl řadu přátel mezi amatéry i profesionály, se kterými sbíral a šířil informace o liliích, jejich pěstování a šlechtění. Obdržel celou řadu diplomů a uznání. V roce 2000 mu Republiková rada Českého zahrádkářského svazu udělila titul zasloužilého zahrádkáře. Mohl byste nám trochu víc přiblížit své liliářské začátky? Děti mojí sestry byly známí krasobruslaři – Pavel a Eva Romanovi. V roce 1962 vyhráli mistrovství světa, které se konalo v Praze. Jednou mi Pavel, můj synovec, věnoval nějaké valuty, za které jsem si v roce 1968 koupil od firmy Graf z Oregonu cibule. Dodávka šla přes holandskou firmu Lefeber a bylo v ní 55 cibulí od 25 odrůd. V přepočtu stála asi 2 tisíce korun a lilie v ní obsažené se staly základem mého pěstování. Vypěstoval jste řadu nových hybridů. Nemáme ale informaci, že byste některý z nich registroval. Mnou vypěstovaných hybridů bylo skutečně velmi mnoho, ale registrovat jsem nechal pouze jediný. Byl to bílý henryi hybrid se sytě oranžovým středem. Pojmenoval jsem ho Lucie po své půvabné vnučce. Na mnoha schůzích Martagonu mohli od Vás zájemci získat semena Vašich hybridů. S mojí manželkou Marií a dalšími jsme věnovali hodně péče sesbíraným semenům. Na matnici jsme semena prosvěcovali, vyřazovali ta bez klíčků a po 25 kusech jsme je rozpočítávali do sáčků. V jednom roce jsme měli i přes 370 druhů semen. Vedl jste evidenci a svých výpěstcích? O všech kříženích jsem vedl podrobné záznamy. Bohužel jsem si je při odchodu z Náměšti nevzal s sebou a tak veškeré informace o mé celoživotní šlechtitelské práci jsou ztracené. Kdysi jsme Vás v Náměšti na Hané navštívili a vy jste nás provedl svým tehdejším liliovým královstvím. Teď Vás osud zavál do Prahy. Přestěhoval jste i své lilie? Se všemi mými liliemi to dopadlo stejně jako se záznamy o šlechtění. Dnes už nemám ani jeden ze svých výpěstků a na místech onoho „království“ je teď trávník. Ve zmiňovaném článku od V.Chaloupeckého se hovoří o Vaší spolupráci s pracovníky ČSAV na pěstování meristémových klonů. Jak pokračovala tato spolupráce a jaké měla výsledky? Nijak. Ze začátku vypadala spolupráce slibně, ale postupně se vzájemné kontakty vytratily. Ani nevím, jestli se tehdejším odborníkům podařilo jejich pokusy dovést k nějakému zdárnému výsledku. Ke mně se žádné vypěstované rostliny, ani informace o výsledcích pokusů nedostaly. Nedávné zdravotní obtíže ubraly panu Boleslavu Královi hodně z jeho životních sil. Neztratil však zájem o lilie – svoji celoživotní lásku. Přejme mu, aby se s pomocí své obětavé opatrovnice, paní Ireny, brzo zotavil. S panem Boleslavem Králem a paní Irenou Černou hovořil Václav Vinčálek.

66

67

68