2004

BULLETIN 2 / 2004

2 / 2004

BULLETIN ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO DOPRAVNÍ PRÁVO

2

OBSAH Úvodník (Ne) Dopravní léto…..……………………………………………….…………….....

3

Z předsednictva ČSDP a z činnosti sekcí Zápis ze dvanácté schůze předsednictva …………………………………….……… Zápis ze třinácté schůze předsednictva …………………………………..….……… Zápis ze čtrnácté schůze předsednictva …………………………………….…….…

4 5 6

Články Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě osob (CVR) současný stav její právní úpravy v ČR (V.Roubal)………..……...……

8

Judikatura Meziválečná judikatura (krádež na dráze a vyšší moc) …….…………………….… Aktuální judikatura (náhrada škody za úhradu celního dluhu)………………..….… Evropská judikatura (nesplnění povinnosti státu vyplývajících ze směrnice) …….…

13 14 19

Různé Ratifikační proces k přijetí Budapešťské úmluvy o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) ……………….…... Anglicko-český text Budapešťské úmluvy o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) …………...………….………...

22 24

2 / 2004


3

ÚVODNÍK

(Ne) Dopravní léto Vážení členové Společnosti, je horké léto a v těchto dnech se Vám dostává do rukou nové číslo Bulletinu. Na jednu stranu by bylo možné přelom července a srpna označit za období, kdy se po faktické stránce děje v dopravě strašně moc, a to zejména v dopravě osobní – každý se přepravuje na dovolenou nebo se z ní vrací. Na stranu druhou je toto období okurkovou sezónou pro dopravu z pohledu osob, které se zabývají jejími právními aspekty. Praktici snad narazí na případ, kdy budou řešit ztrátu zavazadel (spíše však svých než cizích), teoretici se pak zcela oddávají odpočinku a úmorná vedra je stěží budou stimulovat k tomu, aby se ke své práci vrátili dříve něž s příchodem nového školního roku. Praktické otázky dopravy jsem v tomto letním období zatím neřešil a tak se řadím spíše k těm teoretikům. Proto bych rád ušetřil Váš dovolenkový čas a nezatěžoval Vás dlouhým úvodníkem. Nechte dopravní právo doma a věnujte se praktickým aspektům dopravování sem a tam – nejlépe pak často opomíjené dopravě vodní. Ahoj! srpen 2004


2 / 2004

4

Z PŘEDSEDNICTVA ČSDP A ČINNOSTI SEKCÍ ZÁPIS ZE DVANÁCTÉ SCHŮZE PŘEDSEDNICTVA konané dne 17. března 2004 Přítomni

: JUDr. Václav Roubal – předseda předsednictva : JUDr. Miloslav Šubrt – člen předsednictva : JUDr. Milan Třebeška – člen předsednictva

Omluveni

: dlouhodobě JUDr. Alice Bártková : JUDr. Jan Čejka

Jednání řídil předseda předsednictva JUDr. Václav Roubal. Předsednictvo je usnášeníschopné.

Program jednání: schválen 1. Kontrola zápisu a usnesení z předchozích jednání. 2. Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy. 3. Návštěva na ministerstvu dopravy – sjednání termínu.

K bodu 1. programu

: Kontrola zápisu a usnesení z předchozích jednání.

V kontrole zůstávají usnesení k přípravě sympózia k 50. výročí Úmluvy CMR – průběžně zajišťováno, aktualizace termínu v říjnu – listopadu 2004.

K bodu 2. programu

: Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy

JUDr. Roubal podává informaci o rozeslání Všeobecných podmínek členům a partnerům včetně ČESMAD – odkaz na § 273 obchodního zákoníku. Na příští schůzi bude provedeno vyhodnocení připomínek.

K bodu 3. programu

: Návštěva na ministerstvu dopravy

JUDr. Roubal sjednal návštěvu na Ministerstvu dopravy na 24. 5. 2004 – u zástupce vedoucího odboru silniční dopravy. Budou podány informace o činnosti společnosti s návrhem na další spolupráci s ČSDP a projednány aktuální požadavky novelizace právních předpisů v oblasti silniční dopravy.

V Praze dne 17. 3. 2004

Zápis zpracoval:

JUDr. Václav Roubal


2 / 2004

5

ZÁPIS ZE TŘINÁCTÉ SCHŮZE PŘEDSEDNICTVA konané dne 21. dubna 2004 Přítomni

: JUDr. Václav Roubal – předseda předsednictva : JUDr. Jan Čejka – zastupující tajemník : JUDr. Milan Třebeška – člen předsednictva

Omluveni

: dlouhodobě JUDr. Alice Bártková : JUDr. Miloslav Šubrt – člen předsednictva

Jednání řídil předseda předsednictva JUDr. Václav Roubal. Předsednictvo je usnášeníschopné. Program jednání: schválen 4. 5. 6. 7. 8.

Kontrola usnesení z předchozích jednání. Obsah dopisu o udělení čestného členství. Sympózium k 50. výročí Úmluvy CMR. Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy. Různé.

K bodu 1. programu

: Kontrola usnesení z předchozích jednání.

1. V kontrole zůstávají usnesení k přípravě sympózia. 2. V kontrole zůstává bod 5. z 11. schůze – interpelace ve sněmovně. Ostatní se vypouštějí z kontroly. K bodu 2. programu .

: Obsah dopisu o udělení čestného členství.

JUDr. Roubal podal informaci o zaslání gratulace o sdělení a udělení čestného členství profesorovi Herberovi (SRN Hamburk) u příležitosti životního jubilea.

K bodu 3. programu

: Sympózium k 50. výročí Úmluvy CMR.

JUDr. Šubrt projednal možnost přijetí delegace u primátora hlavního města Prahy, zatím nejsou schopni potvrdit, ale možnost je a bude upřesněna po 1. 1. 2005. (Projedná JUDr. Šubrt). Totéž platí i o ostatních sponzorech včetně svazu dopravy.

K bodu 4. programu

: Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy.

Po připomínkovém řízení (zaslána 1 připomínka) doporučeno zařadit do textu. Usnesení: Předsednictvo ČSDP ukládá JUDr. Roubalovi zaslat upravený text Všeobecných podmínek ke schválení předsednictvu ČESMAD a o výsledku informovat na příštím jednání předsednictva.


2 / 2004 K bodu 5. programu

6

: Různé.

Ø JUDr. Roubal informuje o vyjádření ČNB ke kurzu zlatého franku 1,94 US dolar = 1 zlatý frank. Ø JUDr. Čejka informuje o vydání nového zákona o veřejných zakázkách. Ø Na příštím jednání JUDr. Roubal podá informaci o novele zákona o silniční dopravě SRN.

Usnesení: Předsednictvo schvaluje členství TRANS SPED CONSULT s. r. o., se sídlem Havlíčkova 666, 739 11 Frýdlant n/O, IČO: 268 26 976 ve společnosti na základě přihlášky ze dne 24. 3. 2004. Společnost zastupuje ing. Hana Hradilová. V Praze dne 21. 4. 2004 Zápis zpracoval: Ověřovatel zápisu:

JUDr. Jan Čejka JUDr. Václav Roubal

ZÁPIS ZE ČTRNÁCTÉ SCHŮZE PŘEDSEDNICTVA konané dne 26. května 2004 Přítomni

: JUDr. Václav Roubal – předseda předsednictva : JUDr. Jan Čejka – zastupující tajemník : JUDr. Milan Třebeška – člen předsednictva

Omluveni

: dlouhodobě JUDr. Alice Bártková : JUDr. Miloslav Šubrt – člen předsednictva

Jednání řídil předseda předsednictva JUDr. Václav Roubal. Předsednictvo je usnášeníschopné.

Program jednání: schválen 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Kontrola usnesení z předchozích jednání. Informace o jednáních na ministerstvu dopravy. Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy. Zasedání právní komise IRU Sympózium k 50. výročí Úmluvy CMR. Různé.

K bodu 1. programu

: Kontrola usnesení z předchozích jednání.

Zápis z 12. a 13. schůze zašle JUDr. Roubal JUDr. Horníkovi k otištění v BULLETINU. 1. V kontrole zůstávají usnesení k přípravě Sympózia. 2. V kontrole zůstává usnesení z 13. schůze, bod 4. programu. – Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy. K bodu 2. programu

: Informace o jednáních na ministerstvu dopravy.

2 / 2004


7

. JUDr. Roubal podává informaci o jednáních, která vedl na ministerstvu dopravy dne 24. 5. 2004 s ředitelem odboru mezinárodních vztahů ing. Suntychem a zástupcem ředitele odboru silniční dopravy a vedoucím oddělení nákladní dopravy ing. Ladislavem Němcem. Vysloven souhlas s osobním jednáním se členy předsednictva na ministerstvu dopravy. Cíl: ministerstvo bude žádat stanovisko společnosti k návrhům zákonů a vyhlášek před legislativním kolečkem – zejména hodnota švýcarského franku. Po telefonickém spojení se sekret. ing. Suntychem potvrzen termín 24. června 2004 10:00 hod. na ministerstvu dopravy – potom bude odložená schůze předsednictva (původní termín 17. 6. 2004). : CMR, CVR, Všeobecné podmínky, Sympózium Program jednání

K bodu 3. programu

: Všeobecné podmínky pro přepravní smlouvy

JUDr. Roubal informuje: Ø právní komise IRU zařadila podmínky na program jednání a provedla úpravy textu v oblasti paletového hospodářství. Ø bude nutný překlad textu – bude zařazeno k jednání na podzim roku. Usnesení: Předsednictvo ČSDP po projednání ukládá JUDr. Roubalovi sledovat úpravy a zpracování nového textu „Všeobecných podmínek“ a tento bod znovu zařadit na jednání předsednictva v měsíci listopadu 2004. : 77. zasedání právní komise IRU 14. května 2004.

K bodu 4. programu

Informaci podává JUDr. Roubal: Ø volby předsedy – Theunis Jan – advokát Belgie, Ø Všeobecné podmínky- změny hospodářství, dopracovat v ČR, Ø síť právní pomoci IRU, Ø další zasedání Lisabon – podzim 2004, možná naše účast na vlastní náklady Ø program: elektronické zpracování listin CMR : ADR – změna odpovědnosti.

: Sympózium k 50. výročí Úmluvy CMR.

K bodu 5. programu

Dr. Bauer - ochota přednést referát za úhradu ubytování. - advokát SRN – dříve místopředseda předsednictva komise IRU.

: Různé.

K bodu 6. programu

v ministerstvo dopravy – připravuje silniční řád – novelizace k jednání. v BULLETIN posílat na ministerstvo dopravy.

V Praze dne 26. května 2004 Zápis zpracoval: Ověřovatel zápisu:

JUDr. Jan Čejka JUDr. Václav Roubal

2 / 2004


8

ČLÁNKY Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě osob - CVR současný stav její právní úpravy v ČR JUDr. Václav Roubal Závažné dopravní nehody v mezinárodní silniční přepravě osob, zejména pak dopravní nehoda u Nažidel, která je důvodně označována jako katastrofa, neboť při ní přišlo o život 19 účastníků přepravy a 34 účastníků zahraničního zájezdu bylo zraněno, vyvolávají při soudním uplatňování nároků pozůstalých otázky, které předpisy pro náhradové řízení použít. I. Speciální právní úprava, která by uspokojivě řešila příslušné postupy v náhradovém řízení, byla přijata na úrovni Evropské hospodářské komise Spojených národů v roce 1973 jako „Úmluva o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel CVR“. Česká republika jako právní nástupce federace ČSFR je označována v materiálech právní komise IRU (které se zabývají touto dohodou) jako jeden ze šesti států, které odsouhlasily tuto mezinárodní dohodu. Jako další signatářské státy jsou označovány Slovensko, Lotyšsko, Chorvatsko, Bosna a Herzegovina, Jugoslávie. Skutečnost je ovšem taková, že v archivu Ministerstva dopravy a spojů bylo možno dohledat jen text zmíněné Úmluvy a podepsaný návrh usnesení vlády ČSSR č. 59 ze dne 5. března 1975 o přístupu ČSSR k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě cestujících a zavazadel CVR. Návrh stanoví další postup tj. doporučení prezidentu republiky, aby po vyslovení souhlasu federálního shromáždění Úmluvu ratifikoval s výhradou k čl. 29 a s oznámením podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy a dále pak návrh usnesení stanoví úkoly předsedovi vlády předložit Úmluvu federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu, ministru zahraničních věcí provést opatření v souvislosti s přístupem ČSSR k Úmluvě a ministru dopravy zajistit provádění Úmluvy. Tyto úkoly vlády byly stanoveny pro předsedu vládu a ministra zahraničních věcí a ministra dopravy. Další dokumentace, která by vypovídala o tom, jak byl návrh usnesení přijat a zda byly podniknuty další legislativní kroky tj. v závěru uveřejnění této mezinárodní Úmluvy, není v archivu MDS k dispozici. Je také skutečností, že Úmluva CVR nebyla publikována ve Sbírce zákonů. Je tedy zřejmý rozpor mezi informacemi, které má k dispozici Mezinárodní unie silniční dopravy IRU a patrně také Evropská hospodářská komise OSN, neboť informace IRU se odvozují z materiálů Evropské hospodářské komise, jedná-li se o dokumenty, které jsou v působnosti OSN. Takovým dokumentem je právě také mnohostranná mezinárodní Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel CVR. Nedostatek právní úpravy otázek odpovědnosti a příslušných náhrad v našem právním řádu, které jsou řešeny v Úmluvě CVR kogentním způsobem, jak je patrné z hlavy 6 cit. Úmluvy, podle níž je stanovena neplatnost jednání, která jsou v rozporu s Úmluvou, se projevuje při řešení náhrad škod, zejména škod na zdraví a na životě, které vznikají při mezinárodních silničních přepravách cestujících hromadnými dopravními prostředky. Tento nedostatek je suplován použitím jiných právních institutů jako je např. ustanovení občanského zákoníka k ochraně osobnosti. Jde o to, zda aplikace těchto občansko-právních předpisů je případná či nikoliv. V každém případě je toto řešení uplatňováno v situaci, kdy není k dispozici speciální právní úprava, jakou by byla Úmluva o přepravní smlouvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel v mezinárodní silniční dopravě. II. Zejména se jedná o důsledky, pro které se při náhradách škod nevystačí s obecnými předpisy občanského zákoníku o náhradě škody a v případech nemateriálních škod jsou pak na základě judikátu Ústavního soudu používána ustanovení na ochranu osobnosti jako základ pro určení právního nároku na odškodnění pozůstalých. Toto odškodnění je založeno na tom, že fyzická osoba má právo na

2 / 2004


9

ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti jakož i soukromí svého jména a projevů osobní povahy. § 13 pak stanoví, že výše náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti újmy a k okolnostem, za níž k porušení práva došlo, a to v případě, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle § 13 odst. 1, tj. aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění osobě, která má právo na tuto ochranu. Aplikace těchto ustanovení občanského zákoníka je založena právě na judikátu Ústavního soudu č. j. 315/01, který mj. uvádí: „Zvláštní zájem, který má demokratický právní stát na respektování právní ochrany osobnosti, se projevuje mimo jiné i v tom, že tato ochrana je poskytována komplementárně v různých právních odvětvích, a to prostředky tomu kterému odvětví vlastními. Vyjádřeno jinak, uplatnění odpovědnosti trestněprávní nevylučuje současné uplatnění právní ochrany osobnosti v intencích příslušných právních předpisů ostatních právních odvětví, neboť právní systém je nutno chápat jako celek složený ze vzájemně se doplňujících právních norem a v jeho rámci je pochopitelně možno vedle trestněprávní odpovědnosti kumulativně použít i ochranu poskytovanou ostatními právními odvětvími (např. právem ústavním, správním, pracovním či v dané věci aplikovaným právem občanským). Taktéž nelze ztotožňovat nemajetkovou újmu, byť třeba i zmírněnou peněžitým zadostiučiněním, na straně jedné s majetkovou újmou či dokonce újmou na zdraví na straně druhé. V této souvislosti nelze pominout ani preventivní působení občanskoprávní ochrany a psychologické hledisko působení na původce neoprávněného zásahu plynoucí z možnosti přiznat za splnění zákonných podmínek i náhradu způsobené nemajetkové újmy v penězích.“ V konkrétním případě, který je citován v úvodu této stati, Krajský soud v Plzni, příslušný pro rozhodování ve sporu č. j. 19 C 41/2003 o žalobě, podané žalobci – pozůstalými po obětech dopravní události, použil při svém rozhodování jako precedens právě zmíněný judikát Ústavního soud 315/01. Pozůstalí se v průběhu řízení domáhali ochrany osobnosti s náhradou nemajetkové újmy proti žalovaným, autobusovému dopravci a proti cestovní kanceláři, jako druhému žalovanému, právě s poukazem na výše uvedený precedentní případ. V souvislosti se zmíněným judikátem Ústavního soudu poukázal Krajský soud na to, že judikatura soudů v této oblasti se vyvíjí i s ohledem i na nadcházející vstup ČR do EU. Krajský soud konstatoval, že v ustanovení § 11 až 16 obč. zákoníku není uvedeno označení subjektu neoprávněného zásahu tj. subjektu, který zasáhl neoprávněně do práva na ochranu fyzické osoby. Z toho dedukoval, že lze soudit, že tímto subjektem může být jak fyzická osoba, tak i osoba právnická. Jestliže pracovník organizace (právnické osoby) při provedeném zásahu jednal v rámci plnění úkolů organizace, pak se soudní praxe přiklání k názoru, že vzhledem k ustanovení § 420 odst. 2 obč. zákoníku ve vztahu k ustanovení § 20 odst. 2 obč. zákoníku je v takovém případě zásah způsoben organizací, jestliže je doloženo, že pracovník jednal v rámci plnění úkolů organizace. Podle posouzení soudu neobstojí paušální závěr, že z mezí plnění úkolů organizace vybočuje každá činnost pracovníka (zaměstnance), již způsobil škodu a jež je trestným činem. Z těchto úvah soud vycházel, když dovodil, že řidič plnil při jízdě uvedeného dne pracovní povinnost vůči svému zaměstnavateli, který byl dopravcem tj. cestovní kanceláře. Soud tak dovodil odpovědnost žalovaných i u žalovaného ad 2 a dovodil ohledně tohoto 2. žalovaného věcnou pasivní legitimaci. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že se oběma žalobcům podařilo prokázat tvrzení neoprávněných zásahů do jejich osobnostních práv. Okolnost, že v důsledku havárie autobusu byla dopravní nehoda s tragickými následky, při níž nečekaně zemřeli 4 nejbližší rodinní příslušníci žalobců, zasáhla jednak přímo do osobnostní sféry každého žalobce a jednak zasáhla do rodinného a soukromého života každého žalobce. Podle názoru soudu tu jde o neoprávněný zásah značné intenzity, trvalý a nenapravitelný, takže morální satisfakce tu není a nemůže být dostačující. Podle přesvědčení soudu v daném případě došlo k zvlášť intenzivnímu zásahu do práva žalobců na ochranu soukromí, které zahrnuje taktéž rodinný život a k intenzivnímu zásahu do práva žalobců na ochranu zdraví, kterážto práva jsou garantována a chráněna nejen občan. zákoníkem, ale i normami ústavního pořádku. Trauma, které jim takto vzniklo, jak lze předpokládat, je prakticky neodstranitelné z jejich citového života, který v důsledku popsané události již nikdy nebude zcela

2 / 2004


10

normální, přičemž lze mít důvodně za to, že náprava těchto následků podle ustanovení § 13 odst. 1 občan. zákoníka by byla nedostačující. Měli-li žalovaní stran zavinění na mysli konstrukci § 420 odst. 1 ve spojení s odst. 2 obč. zákoníku, nelze toto ustanovení interpretovat jiným způsobem, než že při zaviněném jednání osob použitých právnickou nebo fyzickou osobou k jejich činnosti se toto zavinění bez dalšího přičítá právnické nebo fyzické osobě, která tyto osoby ke své činnosti použila. Pro samotné posouzení stran dotčení práv na ochranu osobnosti však toto nemá žádnou právní relevanci. V již citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. 315/01 Ústavní soud uvedl, že „v souladu s úctou k právům člověka jakožto lidské bytosti s jejími jedinečnými a neopakovatelnými projevy a současně úctou jakémukoliv lidskému společenství vycházejícího ze vzájemného sepětí tvořících jedinců, založeného především na vazbách citových, morálních a kulturních a ve světle výkladu tohoto nezadatelného lidského práva, vyzařujícího i do pozitivní úpravy soukromého práva, je významným a nezanedbatelným komponentem práva na ochranu soukromí i jeho negativní složka nacházející své vyjádření v právně podpořené možnosti bránit se proti neoprávněným zásahům do této sféry jiných osob s rovným právním postavením. Dle vyjádření Ústavního soudu se v přezkoumávaném případě soud ztotožnil s myšlenkou, dle níž „součástí soukromého života je nepochybně též rodinný život zahrnující vztahy mezi blízkými příbuznými a respektováním soukromého, tedy i rodinného života, musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi, aby tak bylo možno mimo jiné také rozvíjet a naplňovat vlastní osobnost.“ Krajský soud v Plzni proto považoval závažnost vzniklé újmy a okolnosti tohoto lidsky velice traumatického a žádnými prostředky neodčinitelného zásahu do osobnostních práv žalobců za značnou, kterou by pociťoval jako závažnou újmu zpravidla každý v jejich situaci se nacházející a kdy pouhé morální zadostiučinění formou omluvy by bylo zřejmě nedostačující. Ve vztahu k takto soudem zhodnocené újmě obou žalobců soud proto jejich žalobním požadavkům v celém rozsahu vyhověl . Ve světle okolností tohoto případu nejde pouze o hmotnou satisfakci, nýbrž především o gesto slušnosti a spravedlnosti, které nemůže žádným způsobem odčinit dopady tragické události, která zanechá v životě žalobců trvalé následky, které leze stěží jakýmkoliv možným způsobem zcela odstranit. III. Zákonodárce si byl zřejmě vědom nedostatečnosti právní úpravy odškodnění pozůstalých, jestliže škoda nastala z důvodů škodní události, u níž je dána objektivní odpovědnost jiné osoby, a proto v důsledku nedávné novelizace obč. zákoníku byla do zákona č. 168/1999 Sb., který upravuje zákonné pojištění provozu motorových vozidel, promítnuta změna § 444 obč. zákoníku na základě jeho nové úpravy. S účinností od 1. května 2004 byl totiž stanoven doplněním odst. 3 k § 444 obč. zákoníku okruh osob, kterým vzniká nárok na zaplacení náhradových částek. Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to: a) manželovi nebo manželce 240.000 Kč, b) každému dítěti 240.000 Kč, c) každému rodiči 240.000 Kč, d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85.000 Kč, e)

každému sourozenci zesnulého 175.000 Kč,

f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240.000 Kč. Toto ustanovení má na mysli škody na zdraví, kdy se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a snížení jeho společenského uplatnění. Doplňující ustanovení v odst. 3 § 444 obč. zákoníku upravuje tedy nároky pozůstalých. Mám za to, že úprava ve smyslu čl. 11 a 13 občan. z. zůstává tedy nepochybně vyhrazena na jiné případy ochrany osobnosti než ty, které řeší ustanovení § 444 občan. z. v jeho novelizovaném odst. 3,

2 / 2004


11

jako lex specialis. Tato nová právní úprava se tedy jeví jako dostatečná k tomu, aby nadále nebylo nutno extenzivním výkladem zákona aplikovat § 11 až § 13 občan. z. v případech, které lez zahrnout pod novelizovanou úpravu § 444 občan. z. a příslušnou navazující změnu zákona č. 168/1999 Sb. IV. De lege ferenda je tedy nadále otevřena možnost výlučné úpravy náhrad z škod vzniklých při mezinárodní silniční přepravě cestujících podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel CVR jak je o ní již zmínka v odstavci I. Povšimneme si blíže této právní úpravy, která má povahu kogentního předpisu, neboť se jedná o mezinárodní právní dokument, který po ratifikaci a publikaci ve Sbírce zákonů je přednostní právní úpravou pro danou oblast. V hlavě 6 tohoto předpisu je totiž stanovena neplatnost ujednání, která jsou v rozporu s Úmluvou. Blíže je pak tato zásada vymezena v čl. 23, ve kterém se uvádí, že všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení Úmluvy CVR, jsou neplatná a právně neúčinná. Neplatnost takových ujednání, nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení smlouvy o přepravě. Neplatné jsou zejména také všechny doložky, který mi by se dopravci postoupily nároky z pojistné smlouvy uzavřené ve prospěch cestujícího nebo jakékoliv jiné podobné doložky, jakož i všechny doložky přenášející důkazní břemeno. K samotné otázce odpovědnosti obsahuje Úmluva CVR v čl. 11 ustanovení, že dopravce odpovídá za škodu, která vznikla zraněním nebo jakýmkoliv jiným poškozením tělesného nebo duševního zdraví cestujícího v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s přepravou buď v době, kdy byl cestující ve vozidle, nebo v době, kdy do něho nastupoval nebo z něho vystupoval nebo v souvislosti s nakládkou nebo vykládkou zavazadla. V odst. 2 téhož ustanovení jsou pak uvedeny důvody, kdy se dopravce zprostí své odpovědnosti, jestliže příčinou nehody byly okolnosti, které dopravce ani při vynaložení péče nezbytné v konkrétním případě nemohl zabránit a jejich následky nemohl odvrátit. Dopravce se však nemůže dovolávat ve snaze zprostit se své odpovědnosti ani tělesných nebo duševních vad řidiče, ani vad nebo selhání vozidla, ani zavinění osoby, od níž vozidlo najal nebo osob, za které by uvedená osoba odpovídala ve smyslu čl. 4 dohody, kdyby sama byla dopravcem. Čl. 12 Úmluvy CVR pak stanoví, že soud projednávající věc určí, při dodržení jejího čl. 13 odst. 1 podle národního práva platného v jeho sídle včetně kolizních norem, výši škody, která má být nahrazena v důsledku smrti, zranění nebo kteréhokoliv jiného poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího, jakož i které osoby mají právo na náhradu škody. Pozn.: Tato úprava vyplývá z výše citované novely obč. zákoníku, jež vedla k doplnění § 444 odst. 3 a navazující úpravy zákona 168/1999 Sb. o určení výše náhrady a osob, které mají právo na náhradu škody. Důležité je ustanovení Dohody CVR obsažené v čl. 13, které stanoví, že celková částka náhrady, kterou je dopravce povinen zaplatit v důsledku jedné a téže události, nesmí převyšovat 250.000 zlatých franků za jednoho poškozeného. Každý smluvní stát však může stanovit hranici vyšší nebo nestanovit žádnou hranici. Jestliže je hlavní sídlo dopravce v takovém státě nebo ve státě, který není smluvní stranou Dohody CVR a jehož právo určuje vyšší hranici nebo neurčuje žádnou hranici, použije se pro určení celkové částky práva tohoto státu s vyloučením kolizních norem. Uvedeným limitem stanovená částka náhrady nezahrnuje soudní ani jiné náklady, které strany vynaložily při uplatňování svých práv a jejich zaplacení nebo náhrada může být uložena dopravci, ani úroky vypočtené podle práva, o jejichž použití rozhodl soud, který věc projednává. Dohoda CVR stranám umožňuje dohodnout si v přepravní smlouvě vyšší hranici náhrady. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí Dohoda CVR ve prospěch těch osob, které mají právo na náhradu. Konečně citovaný čl. 13 stanoví v odst. 4, že hranice náhrady škody dle tohoto článku se vztahují na všechny nároky vyplývající ze smrti, zranění nebo jakéhokoliv tělesného nebo duševního poškození zdraví cestujícího. Je-li více věřitelů a převyšuje-li celková částka jejich nároků stanovenou hranici, nároky jednotlivých oprávněných osob se poměrně krátí. Je zřejmé, že právní účinnost zmíněné mezinárodní Dohody CVR by vytvořila pro smluvní přepravní praxi i pro soudnictví specializovaný a kvalifikovaný předpis, který je komplexní, neboť důsledně řeší otázky odpovědnosti osob činných v mezinárodní silniční přepravě cestujících a rovněž

2 / 2004


12

výše náhrad je v každém případě nejméně na úrovni novelizované úpravy § 444 občan. z. a zákona č. 168/1999 Sb. V. Vedle otevřené otázky rozporu mezi zjištěním sekretariátu Mezinárodní unie silniční dopravy, která považuje Českou republiku za signatáře Úmluvy CVR a skutečností, že tato mezinárodní Úmluva nebyla dosud publikována ve Sbírce zákonů a nebyla tedy učiněna součástí právního řádu právního předchůdce ČR, a tedy nebyla při ustavení ČR z důvodu nástupnictví ČR převzata do současného právního řádu ČR. Je další velmi závažnou okolností pro aplikaci této mezinárodní Dohody, že ve svém čl. 17 definuje hodnotu franku uvedeného v této Úmluvě při určení limitu odpovědnosti jako hodnotu 10/31 g zlata o ryzosti 0,900. Jak známo, zlatý frank v této hodnotě byl v jiných mezinárodních dohodách v oblasti dopravy nahrazen jinou účetní jednotkou, a to tzv. zvláštními právy čerpání. Důvod pro tuto úpravu nespočíval v zájmu měnit tj. zvyšovat nebo snižovat limit odpovědnosti, nýbrž důvod použití této nové přepočítací hodnoty byl dán praktickými ohledy. Je to zřejmé z toho, že v době, kdy byla formulována jednotka zvláštních práv čerpání, byly přizpůsobeny limity odpovědnosti v jednotlivých druzích přeprav vyjádřené ve zvláštních právech čerpání, použitím odlišných koeficientů pro jednotlivé druhy přepočtů odpovědnostních limitů stanovených ve zvláštních právech čerpání. Jednalo se tedy o zachování stejné výše náhrady, ať již byla vyjádřena ve zlatých francích, a tedy určité váze zlata a nebo v nově stanovených zvláštních právech čerpání. Toho bylo docilováno ustanovením různé výše konstantního koeficientu závislé na míře rizika případně vágnosti druhu dopravní cesty a míře chráněného zájmu. Rozdíly nastaly až tehdy, kdy se projevily důsledky opuštění zlatého standardu měn. Např. v roce 1978, kdy byl vydán Protokol k Úmluvě CMR zavádějící zvláštní práva čerpání jako míry limitu odpovědnosti při stanoveném konstantním koeficientu, byla vyjádřena shoda výše limitu při výpočtu náhrady, ať by se tak dělo podle zlatého franku nebo na základě zvláštních práv čerpání. Hodnotová situace stanovených limitů odpovědnosti v roce 2003 byla zaznamenána tak, že náhrady účtované nadále podle zlatého franku představují cca šesti násobek limitované náhrady při použití jednotky zvláštních práv čerpání a nezměněného konstantního koeficientu. Na ukázce, která dokumentuje zmíněný důsledek v dosahované limitní výše náhrady při použití původní hodnoty vyjádřené ve zlatých francích a při použití hodnoty dle výpočtu zvláštních práv čerpání, je zřejmý zmíněný rozdíl. Úmluva CVR bez promítnutí Protokolu z 5. července 1978: 250.000 zlatých franků = 979.838 švýcarských franků Úmluva CVR s promítnutím Protokolu z 5. července 1978: 83.333 zvláštních práv čerpání = 167.500 švýcarských franků Z uvedeného porovnání vyplývá, jak je zřejmé z písemného materiálu IRU k Úmluvě CVR z 6. dubna 1999, že limit vyjádřený ve zlatých francích je 5,85 násobně vyšší oproti limitu vyjádřeného ve zvláštních právech čerpání. VI. Je zřejmé, že v zájmu vytvoření právní jistoty pro účastníky přepravní smlouvy v mezinárodní dohodě o přepravě osob a pro zabezpečení podmínek pojistného krytí odpovědnosti provozovatelů dopravního podnikání a cestovního ruchu, je žádoucí v oblasti právní a legislativní dotáhnout do konce komplexní právní úpravu, která je v současné době víceméně připravena, zejména pak v podobě mezinárodní Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní smlouvě o přepravě cestujících a zavazadel CVR. Této úpravě jistě prospívá poslední novelizace obč. zákoníku, který stanovil v § 444 odst. 3 okruh osob a výši náhrad při škodách na zdraví. Pro oblast silniční dopravy pak bude důležitým legislativním úkonem dovedení prací na přístupu ČR k Úmluvě o přepravní smlouvě mezinárodní silniční přepravy cestujících a zavazadel CVR k žádoucímu finále tj. řádné ratifikaci této Úmluvy a jejímu vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR.

2 / 2004


13

JUDIKATURA I.

Meziválečná judikatura

S hlediska čl. 384 obch. zák. jest lhostejno, zda bylo nutno použíti k dopravě dráhy, na níž se zboží ztratilo. Krádeže na dráze nelze pokládati za vyšší moc, není-li prokázáno, že dráha učinila vše, aby krádežím zabránila. (Rozh. Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 1920, Rv I663/20, Vážného sb. č. 814) Žalobkyně odevzdala žalovanému spediterovi k dopravě nábytek a ostatní svršky. Na stanici určení bylo shledáno, že chybí koš se šatstvem. Žalobě o náhradu škody procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Žalovaný tvrdí, že první soud měl prý posouditi a zjistiti, není-li zde vyšší moci, která vylučuje ručení dráhy po případě ručení žalovaného. V tomto směru jest poukázati k tomu, že žalovaný ani netvrdí, natož pak dokázal, kdy a za jakých okolností byl odstraněn koš s prádlem, o nějž se jedná. Zvláště netvrdil žalovaný, že byl koš odstraněn násilím. V tomto případě jedná se tedy o tajné odcizení. O vyšší moci lze ve smyslu čl.395 zák. a § 84 žel.dopr.ř.jen tehdy mluviti, když událost, způsobivší ztrátu dopravovaného zboží, přes veškeru péči a přes všechna učiněná opatření nemohla býti odvrácena. Není pochyby, že lze při nutné opatrnosti krádeži zabrániti a že tudíž ani tajné odcizení, jako se stalo v tomto případě, nelze považovati za vyšší moc. Právem tedy první soud vyloučil v tomto případě vyšší moc a učinil žalovaného zodpovědným za ztrátu zboží. Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.

Důvody: S poukazem ku správnému odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podotýká se na vývody dovolacího spisu toto: Jednou z námitek, směřujících proti žalobnímu nároku, odmítá žalovaná strana ručení po rozumu čl.384 obch.zák. Tím však, co uvedeno po této stránce v dovolacím spisu, nejsou správné důvody odvolacího rozsudku nikterak vyvráceny. Vždyť nečiní se žalovaná strana zodpovědnou ani z neobezřetnosti při přejímání nábytku a při jeho předání na dráhu, nýbrž pouze a jedině za to, že koš za dopravy po dráze se ztratil. Okolnost, zda bylo na místě nebo dokonce nutno, by dráhy k dopravě bylo použito, jest s hlediska čl.384 obch.zák.zcela lhostejnou. Tímto rozeznáváním snaží se žalovaná strana vnášeti do čl.384 obch.zák.prvek, jehož zákon neuznává. Obrací-li se posléze žalovaná strana proti tomu, že odvolací soud neuznal na straně dráhy exkulpačního důvodu vyšší moci a že pro tuto příčinu žalobu nezamítl, dlužno k tomu odvětiti, že není ani tvrzeno, tím méně ovšem prokázáno, co dráha zařídila, by opětujícím se krádežím bylo čeleno, a že tudiž schází všeliký předpoklad pro rozhodnutí, zda dráha učinila po této stránce vše, co bylo lze rozumným způsobem na ní žádati, a že přes to nebyla s to, by krádeže najmě pak odcizení koše, o který v tomto sporu jde, zamezila.

2 / 2004


14

II. Aktuální judikatura Je-li v rámcové dohodě o spolupráci uvedeno, že dopravce je povinen v případě nedodání zásilky k přijímacímu celnímu úřadu ve stanovené lhůtě uhradit odesílateli v plné výši náhradu za celní dluh váznoucí na nedodané zásilce, případně další náklady nebo způsobenou škodu, které by odesílateli v této souvislosti vznikly, jde o samostatný závazek stojící mimo přepravní smlouvu, jejíž ustanovení o vyvinění tak nelze použít. Závazek dopravce uhradit odesílateli škodu, která mu jako celnímu deklarantovi může vzniknout tím, že by musel uhradit celní dluh za nesplnění podmínek celního režimu tranzitu spočívajících v nepředložení zboží výstupnímu celnímu úřad, případně další náklady nebo způsobenou škodu, které by odesílateli v této souvislosti vznikly, a to z důvodu, že zboží nebylo dopravcem včas dopraveno k přijímajícímu celnímu úřadu, je slibem odškodnění ve smyslu § 725 obch. z. Slib odškodnění není závazkem z odpovědnosti, ale závazkem z právního úkonu, u kterého se v žádném případě nezkoumá protiprávnost, zavinění nebo existence jakýchkoli liberačních důvodů. Není proto rozhodné, zda bylo nedodání zásilky způsobeno vinou dopravce (v daném případě byla zásilka odcizena). (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. ledna 2004, sp.zn. 32 Odo 805/2002) Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Č. a.s. p. n. d. a m. z., proti žalovanému P. Ř., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 1,689.469,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 156/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2002, č.j. 3 Cmo 660/2000-55, takto: I.

Dovolání se zamítá.

II.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil zamítavý rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2000, č.j. 14 Cm 156/97-31a), tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 1,689.469,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 12. září 1996 do zaplacení a potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve zbytku požadovaného příslušenství (první odstavec výroku). Odvolací soud dále žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů (druhý odstavec výroku). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že předmětem žaloby je náhrada škody, která vznikla žalobkyni jako deklarantovi úhradou celního dluhu podle rozhodnutí celního úřadu za nesplnění podmínek celního režimu tranzitu spočívajícího v nepředložení zboží výstupnímu celnímu úřadu v důsledku jeho odcizení, k němuž došlo při přepravě zboží prováděné žalovaným. Odvolací soud vyšel při přezkoumání odvolání žalobkyně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ze svých skutkových zjištění, která učinil z dohody o spolupráci v mezinárodní kamionové přepravě zboží ze dne 9. června 1993 uzavřené mezi účastníky (dále též jen „dohoda o spolupráci“), kterou opakoval dokazování. V posuzované věci shledal rozhodným závazek žalovaného obsažený v článku 2 uvedené dohody „-dodat zásilku v nezměněném stavu přijímacímu celnímu úřadu ve lhůtě stanovené na celní průvodce,…,- v případě nedodání zásilky k přijímacímu celnímu úřadu ve stanovené lhůtě uhradit Č. a.s. v plné výši náhradu za celní dluh váznoucí na nedodané zásilce, případně další náklady nebo způsobenou škodu, které by Č. a.s. v této souvislosti vznikly.“ Samotnou dohodu odvolací soud posoudil jako smlouvu podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen

2 / 2004


15

„obch. zák.“), jejíž ujednání účastníci vztáhli na každou později uzavřenou přepravní smlouvu, jež se v ostatním řídila Úmluvou o mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod číslem 11/1975 Sb. (dále též jen „Úmluva CMR“). Odvolací soud neshledal žádný důvod k vyslovení neplatnosti citované dohody, neboť v ní podle jeho názoru o odchylku od ustanovení o přepravní smlouvě CMR a nároků z ní upravených ve vyhl. č. 11/1975 Sb., jak má na mysli její ustanovení článku 41, nejde. Citované ujednání článku 2. stojí zcela samostatně a nezávisle vedle úpravy povinností dopravce z přepravní smlouvy CMR a nároků oprávněného vůči dopravci z této smlouvy. Pominout nelze podle odvolacího soudu ani obecnou zásadu, že dobrovolně lze převzít smluvně širší rozsah odpovědnosti než stanoví právní předpis, s čímž Úmluva CMR v článku 28. počítá. Shodně se soudem prvního stupně tak odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nejde o uplatnění nároku z odpovědnosti dopravce z přepravní smlouvy CMR. Potud se odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožnil. Nesprávným však již shledal jeho závěr o naplnění liberačního důvodu dle § 374 odst. 1 obch. zák., přičemž připuštění liberace žalovaného označil za rozporné s charakterem jeho závazku v článku 2. dohody, který převzal bez jakýchkoli výjimek a podmínek, a který je třeba podle odvolacího soudu považovat za slib odškodnění podle § 725 obch. zák. Předpoklady, za nichž podle tohoto ustanovení nastupuje povinnost žalovaného poskytnout žalobkyni náhradu za celní dluh, byly splněny a je přitom nerozhodné, že k nedodání zboží určenému celnímu úřadu došlo v důsledku odcizení zásilky. Protože odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, námitce promlčení vznesené žalovaným, vycházeje z ustanovení §§ 392 a 397 obch. zák., nepřisvědčil, dospěl k závěru, že nárok žalobkyně opírající se o závazek žalovaného v článku 2. dohody, je důvodný. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni požadovanou částku s příslušenstvím, přičemž vzhledem k datu výzvy k poskytnutí plnění a přiměřené době k takovému plnění považoval za odpovídající počátek prodlení den 12. září 1996. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku podal žalovaný z důvodu nesprávného právního posouzení věci dovolání. V něm zejména rozporoval závěry odvolacího soudu, že v daném případě nejde o uplatnění nároku z přepravní smlouvy CMR a o zkoumání z ní vyplývající odpovědnosti dopravce a že k promlčení žalovaného nároku nedošlo. Podle dovolatele je třeba jeho odpovědnost posuzovat ve smyslu Úmluvy CMR, která jasně stanoví v článku 23 rozsah škod (kromě škody na zásilce se hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky), které je povinen dopravce (žalovaný) při ztrátě zásilky nahradit, a upravuje i otázku promlčení. Namítl, že dohoda o spolupráci uzavřená mezi účastníky řeší využívání služeb žalovaného jako dopravce pouze rámcově, zatímco při konkrétní objednávce přepravy žalobkyní u žalovaného se řídí právní vztah plně Úmluvou CMR, jakožto speciální právní úpravou mající přednost před obecnou právní úpravou. Konkrétně poukázal dále na její článek 17 odst. 2., podle něhož se odpovědnosti za ztrátu zásilky zprostil v důsledku toho, že tuto ztrátu nemohl odvrátit a její následky odstranit nebylo v jeho moci, jakož i na její článek 32 odst. 1 písm. b) upravující u nároků z přeprav jednoroční promlčecí dobu. Totéž jeho vyvinění by podle dovolatele nastalo i v případě aplikace obecné úpravní úpravy, neboť odcizení zásilky by bylo třeba posoudit ve smyslu § 374 obch. zák. jako okolnost vylučující jeho odpovědnost za škodu, která nastala nezávisle na jeho vůli a která mu bránila ve splnění povinnosti dodat zásilku. Na podporu svého názoru poukázal i na ustanovení § 399 obch. zák., které zakotvuje u práv vzniklých z celkového zničení nebo ztráty zásilky jednoroční promlčecí dobu, která běží ode dne, kdy měla být zásilka doručena příjemci. V otázce úroků z prodlení dovolatel namítl, že jejich požadovaná výše je v rozporu s Úmluvou CMR, která stanoví maximálně 5% úrok p.a., neboť je nesporné, že se i dohoda o spolupráci týká uzavírání přepravní smlouvy, která nemůže být v případě mezinárodní přepravy uzavřena odchylně od cit. úmluvy. Protože se podle dovolatele v posuzované věci v každém případě jednalo o vztah vyplývající z přepravní smlouvy, je třeba jím vznesenou námitku promlčení posoudit jako důvodnou. Navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, které požadoval zrušit. Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem

2 / 2004


16

2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; není však důvodné. Existenci vad uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř., jakož i vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud z obsahu spisu neshledal a dovolatel je ani netvrdil. Podle § 242 odst. 3 věty první, o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Dovolatel namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, kdy odvolací soud na zjištěný skutkový stav použije nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyloží, případně ho na daný skutkový stav nesprávně aplikuje. Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný (§ 243b odst. 1 o. s. ř.), znamená v tomto případě podrobit dovolacímu přezkumu zejména právní závěr odvolacího soudu, že o uplatnění nároku z přepravní smlouvy CMR a z ní vyplývající odpovědnosti dopravce nejde, ale je třeba vycházet z obecné právní úpravy, konkrétně ze závazku žalovaného v článku 2. cit. dohody o spolupráci, který odvolací soud kvalifikoval jako slib odškodnění podle § 725 obch. zák. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětem sporu je náhrada škody vzniklá žalobkyni úhradou celního dluhu. Podle právního závěru odvolacího soudu se v posuzované věci nejedná o nárok z přepravní smlouvy, nýbrž jde o nárok vyplývající ze závazku žalovaného obsaženého v článku 2. dohody o spolupráci uzavřené mezi účastníky, kterou kvalifikoval jako smlouvu podle § 269 odst. 2 obch. zák. Podle odvolacího soudu stojí cit. ujednání článku 2. dohody, které posoudil jako slib odškodnění podle § 725 obch. zák., zcela samostatně a nezávisle vedle úpravy povinností dopravce z přepravní smlouvy CMR a nároků z ní, upravených ve vyhlášce č. 11/1975 Sb. Podle skutkových zjištění soudů obou stupňů převzal žalovaný v článku 2. cit. dohody o spolupráci mimo jiné závazek dodat zásilku v nezměněném stavu přijímacímu celnímu úřadu ve lhůtě stanovené na celní průvodce, jakož i v případě nedodání zásilky k přijímacímu celnímu úřadu ve stanovené lhůtě uhradit žalobkyni v plné výši náhradu za celní dluh váznoucí na nedodané zásilce, případně další náklady nebo způsobenou škodu, které by žalobkyni v této souvislosti vznikly. Úmluva CMR byla uveřejněna ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., takže má ve smyslu ustanovení § 756 obch. zák. přednost před ustanoveními obchodního zákoníku upravujícími přepravní smlouvu. Podle preambule Úmluvy CMR se smluvní strany na této Úmluvě dohodly, uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní dopravě, zejména pokud jde o přepravní doklady užívané při této dopravě a o odpovědnost dopravce. V kapitole IV. Úmluvy CMR (článek 17. až 29.) je upravena odpovědnost dopravce. Podle článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle odstavce 2 téhož článku se dopravce této odpovědnosti zprostí, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. V článku 23 odst. 1. Úmluvy CMR se uvádí, že má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Podle čtvrtého odstavce téhož článku se kromě

2 / 2004


17

náhrady škody hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky s tím, že se jiné škody neplatí. Podle článku 28 odst. 1 Úmluvy CMR může-li ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty u přepravy, na kterou se Úmluva CMR vztahuje, vést podle příslušných právních předpisů k uplatnění mimosmluvních nároků, může se dopravce odvolat na ta ustanovení Úmluvy CMR, která vylučují jeho odpovědnost nebo která určují nebo omezují rozsah náhrady škody. Podle článku 41 odst. 1 Úmluvy CMR jsou všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení Úmluvy CMR (s výjimkou ustanovení článku 40), neplatná a právně neúčinná. Podle odvolacího soudu není v článku 2. dohody o spolupráci uzavřené mezi účastníky upravena odpovědnost dopravce (žalovaného) za škodu na přepravované zásilce ve smyslu článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR, nýbrž jeho závazek dodat zásilku v nezměněném stavu přijímacímu celnímu úřadu ve lhůtě stanovené na celní průvodce a jeho odpovědnost za škodu vůči žalobkyni z tohoto nesplněného závazku, která zahrnuje v plné výši náhradu za celní dluh váznoucí na nedodané zásilce, případně další náklady nebo způsobenou škodu, které by žalobkyni v této souvislosti vznikly. Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že se v případě žalovaného nároku o nárok z přepravní smlouvy nejedná, nýbrž jde o škodu z nesplněného závazku, kterou Úmluva CMR neupravuje a k jejíž náhradě se žalovaný v článku 2. dohody o spolupráci zavázal, a v důsledku toho v posuzované věci z přepravní smlouvy a Úmluvy CMR nevycházel a možnost aplikace i jejich článků 28 a 41 výslovně vyloučil, nelze mu vytknout žádné pochybení. Proto také dovolací soud nemohl přisvědčit námitkám dovolatele, který se dovolával zproštění své odpovědnosti vůči žalobkyni podle článků 17 odst. 2. a 23 Úmluvy CMR, jakož i promlčení žalovaného nároku v jednoroční promlčecí době podle jejího článku 32 odst. 1 písm. b). Podle § 269 odst. 2 obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku, pod sankcí její neplatnosti je však nutné, aby v ní dostatečně určili předmět svých závazků. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu učiněného z Dohody o spolupráci uzavřené mezi účastníky byla jejím předmětem realizace budoucích kamionových přeprav zboží vozidly žalovaného podle objednávek žalobkyně, jakož i provádění celního řízení v režimu tranzitu i režimu volného oběhu s tím, že vztahy mezi nimi u konkrétních přepravních smluv, pokud nejsou upraveny touto dohodou, se řídí Úmluvou CMR. Slibem odškodnění ve smyslu § 725 odst. 1 obch. zák. se slibující zavazuje, že nahradí příjemci slibu škodu, jež mu vznikne z určitého jeho jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž není příjemce slibu povinen. Podle odstavce 2 téhož ustanovení musí být slib odškodnění učiněn písemně. Podle § 726 odst. 1 obch. zák. vzniká závazek slibujícího doručením písemného prohlášení slibujícího jeho příjemci. Pojem škody se tu používá v obecném významu a charakterizuje, že jde o náhradu majetkové újmy, která případně z požadovaného jednání, pokud bude skutečně vykonáno, vznikne a že rozsah této majetkové újmy se rozumí tak, jak je chápán pod pojmem škoda, tj. jak je vymezen v obecné právní úpravě. Přitom však nejde o náhradu škody ve smyslu § 373 a násl. obch. zák., nejde o závazek z odpovědnosti, ale o závazek založený právním úkonem. Proto je slib odškodnění v právní teorii označován jako zvláštní případ tzv. mimoodpovědnostní náhrady škody, u kterého se v žádném případě nezkoumá protiprávnost, zavinění nebo existence jakýchkoli liberačních důvodů. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud právně nepochybil, pokud uvedenou část ujednání článku 2. dohody o spolupráci posoudil jako slib odškodnění podle § 725 obch. zák. Toto ujednání, obsahující závazek žalovaného jako slibujícího v případě nedodání zásilky k přijímacímu celnímu úřadu ve stanovené lhůtě poskytnout žalobkyni coby příjemci slibu náhradu za celní dluh, u něhož byla dodržena písemná forma vyžadovaná zákonem, pojmové znaky § 725 obch.. zák. naplňuje a rovněž tak podmínky, za nichž nastupuje povinnost žalovaného poskytnout žalobkyni náhradu za

2 / 2004


18

celní dluh, byly podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů splněny – žalovaný ve stanovené lhůtě deseti dnů zásilku v režimu tranzitu určenému Celnímu úřadu C. nedodal. Jestliže v případě slibu odškodnění o závazek z odpovědnosti za škodu nejde, pak nelze na posuzovaný případ aplikovat ani ustanovení § 374 obch. zák. upravující okolnosti vylučující odpovědnost, jehož použití odvolací soud správně vyloučil a jehož se v případě použití obecné právní úpravy nesprávně dovolával dovolatel. Dovolací soud nepřisvědčil ani další námitce dovolatele, že při posuzování jím vznesené námitky promlčení žalovaného nároku mělo být správně vycházeno z jednoroční promlčecí doby podle § 399 obch. zák. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nepřihlédl k námitce promlčení vzhledem k ustanovením § 392 a 397 obch. zák. Podle § 392 odst. 1, věty prvé, obch. zák. běží promlčecí doba u práva na plnění závazku ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle ustanovení § 397 obch. zák. nestanoví-li obchodní zákoník pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Ustanovení § 399 obch. zák., jehož aplikace se dovolával dovolatel, zakotvuje jednoroční promlčecí dobu pro práva vzniklá ze škody na dopravovaných věcech a z opožděného doručení zásilky vůči zasílateli a vůči dopravci. Jak bylo uvedeno již shora, nejde v posuzovaném případě o závazek z odpovědnosti za škodu, nýbrž se jedná o právo na plnění závazku, k němuž se žalovaný zavázal v článku 2. dohody o spolupráci, takže již z tohoto důvodu nebylo možné na daný případ aplikovat § 399 obch. zák. Zatímco v případě práv na plnění závazku obchodní zákoník obsahuje výslovnou úpravu pro běh promlčecí doby v § 392 obch. zák., speciální úpravu pro její délku neobsahuje. Proto je třeba v otázce délky promlčecí doby práva na plnění závazku vycházet z § 397 obch. zák., podle kterého činí promlčecí doba čtyři roky. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud při posuzování námitky promlčení vyšel ze správných zákonných ustanovení, takže mu ani v tomto směru žádné právní pochybení vytýkat nelze. Z výše uvedeného vyplývá i nedůvodnost námitky dovolatele k přiznané výši úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že se na žalovaný nárok Úmluva CMR nevztahuje, nelze z ní vycházet ani v otázce jeho příslušenství. Pokud tedy odvolací soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. určené podle § 369 ve spojení s § 502 obchodního zákoníku „ve znění platném v rozhodné době“, postupoval správně. Dovolací soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, takže dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodl tak, že dovolání podle § 243b odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první, o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

2 / 2004


19

III. Evropská judikatura Tím, že Francie neprovedla inspekce minimálně 25% z celkového počtu samostatných plavidel, které vpluly do jejích přístavů v letech 1999 a 2000, nesplnila své závazky podle čl. 5 odst. 1 směrnice Rady č. 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských státu (státní přístavní inspekce). (Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22. června 2004, C-439/02, Komise v. Francie) Žaloba ve věci, jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika nesplnila povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských států (státní přístavní inspekce) (Úř. věst. L 157, s. 1), tím, že nevykonala ročně celkový počet inspekcí odpovídající nejméně 25 % počtu jednotlivých lodí, které vpluly do jejích přístavů v letech 1999 a 2000. Rozsudek 1. Návrhem na zahájení řízení doručeným do Kanceláře Soudního dvora dne 4. prosince 2002 podala Komise Evropských společenství na základě článku 226 ES žalobu směřující k určení, že Francouzská republika nesplnila povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských států (státní přístavní inspekce) (Úř. věst. L 157, s. 1), tím, že nevykonala ročně celkový počet inspekcí odpovídající nejméně 25 % počtu jednotlivých lodí, které vpluly do jejích přístavů v letech 1999 a 2000. Právní rámec a postup před zahájením soudního řízení 2. Podle článku 1 směrnice 95/21: – „Je účelem této směrnice pomoci drasticky snížit nevyhovující námořní dopravu ve výsostných vodách členských států: zvýšením dodržování mezinárodních právních předpisů Společenství o námořní bezpečnosti, ochraně mořského životního prostředí a životních a pracovních podmínkách na lodích všech vlajek, – zavedením společných kritérií pro inspekce lodí státem přístavu a sjednocením postupu inspekcí a zadržování s přihlédnutím k závazkům orgánů námořní správy členských států podle Pařížského memoranda o porozumění o státní přístavní inspekci [dále jen ‚Pařížské memorandum‘]“. 3. Čl. 5 odst. 1 směrnice 95/21 stanovil ve znění platném v rozhodné době: „Příslušný orgán každého členského státu vykoná ročně celkový počet inspekcí odpovídající nejméně 25 % počtu jednotlivých lodí, které vplují do jeho přístavů během reprezentativního kalendářního roku.” 4. Vzhledem k tomu, že Francouzská republika nedosáhla v roce 1999 cíle stanoveného směrnicí 95/21 v oblasti inspekcí lodí, zahájila Komise zasláním upomínacího dopisu dne 20. prosince 2000 řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 ES proti tomuto členskému státu. 5. Francouzské orgány se ve své odpovědi na tento upomínací dopis ze dne 26. března 2001 dovolávaly obtíží spojených s řízením lidských zdrojů a organizací svých služeb. 6. Komise, která získala informace, podle kterých počet inspekcí vykonaných v průběhu roku 2000 odpovídal 12,2 % počtu lodí, které vpluly do francouzských přístavů, mezitím zaslala Francouzské republice dne 7. května 2001 doplňující upomínací dopis.

2 / 2004


20

7. Vzhledem k tomu, že nedostatečný počet inspekcí vykonaných v letech 1999 a 2000 byl nesplněním povinností, které jsou Francouzské republice uloženy na základě ustanovení směrnice 95/21, zaslala jí Komise dne 19. září 2001 odůvodněné stanovisko a vyzvala ji, aby přijala nezbytná opatření k tomu, aby stanovisku vyhověla ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení. 8. Francouzská vláda ve svých odpovědích ze dne 22. listopadu a 21. prosince 2001 uplatnila důvody, proč nedosáhla stanovených cílů. Podle ní došlo z důvodu demografické struktury orgánů pověřených inspekcí lodí k četným odchodům do důchodu. K těmto odchodům se přidalo přerušení některých náborů související se vznikem sboru inspektorů námořních věcí. Počet inspektorů oprávněných k výkonu kontrol vyžadovaných směrnicí 95/21 tedy mezi lety 1994 a 1999 klesl ze 70 na 54. Rozpočtové a náborové úsilí vynaložené od té doby umožnilo v podstatné míře zvýšit procento kontrol. 9. Mimoto francouzské orgány zdůrazňují kvalitu vykonaných kontrol, která je potvrzena zejména procentem zadržení lodí vyšším než je evropský průměr (11% zadržených lodí v roce 1999 a 17 % v roce 2000, ve srovnání s evropským průměrem, který byl 9,15 % v roce 1999 a 9,50 % v roce 2000). 10. Vzhledem k tomu, že tyto orgány se poté omezily na to, že Komisi sdělily stav finančních prostředků vynaložených na zvýšení počtu lodních inspektorů, rozhodla se Komise podat tuto žalobu. K žalobě Tvrzení účastníků řízení 11. Komise na podporu své žaloby uplatňuje, že Francouzská republika tím, že vykonala inspekce pouze u 14,1 % a 12,2 % jednotlivých cizích lodí, které vpluly do jejích přístavů v roce 1999, respektive v roce 2000, zjevně nedodržela povinnost vyplývající z čl. 5 odst. 1 směrnice, podle které každý členský stát musí vykonat inspekci nejméně u 25 % jednotlivých lodí, které vpluly do jeho přístavů během daného kalendářního roku. Nedodržení této povinnosti nevyhnutelně vedlo ke zvýšení rizika námořních nehod, a tedy ke ztrátám lidských životů, jakož i ke znečišťování moří a pobřeží. Nedostatek zaměstnanců nemůže podle Komise odůvodnit nedodržení povinností vyplývajících z tohoto ustanovení. 12. Komise na základě výroční zprávy Pařížského memoranda za rok 2001, která uvádí, že 9,63 % lodí, které vpluly do francouzských přístavů v roce 2001 bylo předmětem inspekce, konstatuje, že Francouzská republika nejen nedosáhla cíle 25 % stanoveného čl. 5 odst. 1 směrnice 95/21, ale navíc se jeví, že procento inspekcí klesá. 13. Francouzská vláda nejdříve upřesňuje, aniž by popírala vytýkané nesplnění povinnosti, že podle čísel, které má k dispozici, byla procenta kontrol lodí, které vpluly do francouzských přístavů, skutečně 13,83 % v roce 1999 a 12,13 % v roce 2000. Následně se odvolává na víceletý plán výjimečného náboru, který bude plněn alespoň do roku 2006, jehož cílem je zdvojnásobit počet inspektorů pověřených kontrolou bezpečnosti lodí. Konečně podle této vlády zajistí tento plán ve střednědobé perspektivě růst počtu inspekcí, aniž by zhoršil jejich kvalitu, aby byly dosaženy cíle stanovené směrnicí 95/21. Závěry Soudního dvora 14. V projednávaném případě je nesporné, že Francouzská republika nedodržela povinnost vyplývající z čl. 5 odst. 1 směrnice, podle které musí každý členský stát vykonat inspekci nejméně u 25 % jednotlivých lodí, které vpluly do jeho přístavů během daného kalendářního roku. 15. Soudní dvůr krom toho opakovaně rozhodl, že členský stát nemůže namítat ustanovení, praxi nebo situace svého vnitřního právního řádu, aby tak odůvodnil neprovedení směrnice ve stanovené lhůtě (viz zejména rozsudek ze dne 7. listopadu 2002, Komise v. Španělsko, C-352/01, Recueil, s. I10263, bod 8). 16. Žaloba podaná Komisí musí být tudíž považována za opodstatněnou.

2 / 2004


21

17. V důsledku toho je namístě určit, že Francouzská republika tím, že nevykonala ročně celkový počet inspekcí odpovídající nejméně 25 % jednotlivých lodí, které vpluly do jejích přístavů v letech 1999 a 2000, nesplnila povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 5 odst. 1 směrnice 95/21. K nákladům řízení 18. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Francouzská republika byla ve sporu neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů SOUDNÍ DVŮR (pátý senát) rozhodl takto: 1) Francouzská republika nesplnila povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských států (státní přístavní inspekce), tím, že nevykonala ročně celkový počet inspekcí odpovídající nejméně 25 % jednotlivých lodí, které vpluly do jejích přístavů v letech 1999 a 2000. 2) Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

2 / 2004


22

RŮZNÉ Ratifikační proces k přijetí Budapešťské úmluvy o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) V současné době projednává Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR návrh na ratifikaci Budapešťské úmluvy o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI), který Poslanecké sněmovně v červnu 2004 předložila vláda (Sněmovní tisk č. 697, IV. volební období, 2004). Návrh na ratifikaci úmluvy byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru PS PČR, který se k němu dosud nevyjádřil. Lze však očekávat, že Poslanecká sněmovna vysloví s ratifikací výše uvedené úmluvy souhlas. Pro potřeby členů Společnosti níže přetiskujeme předkládací zprávu k návrhu na ratifikaci příslušné úmluvy a rovněž anglický text úmluvy spolu s jeho českým překladem, tak jak byly předloženy vládou Poslanecké sněmovně s tím, že jsme považovali za vhodné připravit pro členy Společnosti paralelní znění, které bude nepochybně mnohem praktičtější. Předkládací zpráva k návrhu na ratifikaci Budapešťské úmluvy o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) Dne 22. června 2001 byla v Budapešti jménem České republiky na základě usnesení vlády ze dne 13.9.2000 č. 917 a zmocnění prezidenta republiky podepsána s výhradou ratifikace velvyslancem České republiky v Maďarsku Budapešťská úmluva o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (dále jen „Úmluva CMNI“). Úmluva CMNI byla připravena na základě doporučení obsaženém v Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě ze dne 1. srpna 1975 pro harmonizaci právních režimů za účelem rozvoje dopravy členskými státy Ústřední komise pro plavbu na Rýně (dále jen „Rýnská komise“) a Dunajské komise ve spolupráci s Evropskou hospodářskou komisí OSN (dále jen „EHK OSN“). V rámci EHK OSN byly práce na sjednání mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách zahájeny již v roce 1956. Tyto snahy byly obnoveny v roce 1973 v rámci Rýnské komise, avšak ani ty nevedly k úspěchu. Základní názorové rozdíly se vyskytly v otázce, do jaké míry se má příslušná úprava přizpůsobit úpravě v oblasti námořní přepravy. Teprve současné období se z důvodu snahy o vytvoření jednotného evropského hospodářského prostoru, ale i vzhledem ke vzniku nových splavných vnitrozemských vodních cest (např. průplavní spojení RýnMohan-Dunaj, umožňující přímou vnitrozemskou plavbu ze Severního do Černého moře), ukázalo jako příznivější pro přípravu mezinárodní úmluvy řešící problematiku smlouvy o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách. Text Úmluvy CMNI byl připraven v průběhu šesti zasedání vládních expertů z evropských států za účasti zástupců ČR (v daném případě Ministerstva dopravy) pod patronací Ústřední komise pro plavbu na Rýně (jež zajišťovala sekretářské funkce), Dunajské komise a EHK OSN a byl dopracován redakční skupinou. Konečný text byl jednomyslně přijat Diplomatickou konferencí k přijetí Úmluvy CMNI, která se konala ve dnech 25. září – 3. října 2000 v Budapešti. Depozitářem byla stanovena vláda Maďarské republiky. Vzhledem k tomu, že do ukončení Diplomatické konference nebyla vyhotovena autentická nizozemská verze Úmluvy CMNI, byla otevřena k podpisu až od oznámení depozitáře, že všech pět autentických jazykových verzí Úmluvy (v anglickém, francouzském, německém, ruském a nizozemském jazyce) je k dispozici, a to ode dne 22.6.2001 po dobu jednoho roku. Úmluvu CMNI s výhradou ratifikace dosud podepsali zástupci těchto států: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Francie, Německo, Lucembursko, Moldavsko, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko a Švýcarsko. Ratifikační listinu již uložila Maďarská republika a

2 / 2004


23

ratifikační proces probíhá i v dalších státech, např. v Nizozemsku, Švýcarsku, Ruské federaci a Rumunsku. Text Úmluvy CMNI potvrzuje, že právní předpisy v oblasti vnitrozemské plavby se ve značné míře opírají o předpisy námořního práva. V tomto konkrétním případě je právní úprava Úmluvy CMNI analogická s úpravou Úmluvy OSN o námořní přepravě zboží, Hamburg 1978 (dále jen „Úmluva OSN“), která vstoupila v platnost pro Českou republiku dnem 1. července 1996 (oznámená pod č. 193/1996 Sb.). Hlavním cílem Úmluvy CMNI je stanovení jednotných pravidel pro smlouvu o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách, a to i určením transparentních hranic odpovědnosti dopravců, zajistit vyšší právní jistotu účastníků právních vztahů vzniklých v souvislosti s přepravou zboží po vnitrozemských vodních cestách. Úmluva upravuje rozsah jejího použití, práva a povinnosti smluvních stran, náležitosti přepravních listin, dispoziční právo ke zboží, odpovědnost dopravce, lhůty pro uplatnění nároků, omezení volnosti při uzavírání smluv a další související právní instituty. Úmluva CMNI je v zásadě použitelná pro všechny smlouvy o přepravě, jestliže se smlouvou předpokládaný přístav nakládky nebo místo převzetí zboží a přístav vykládky nebo místo dodání zboží nacházejí ve dvou různých státech, z nichž nejméně jeden je smluvním státem Úmluvy. Dle článku 1 Úmluvy je přepravní smlouvou míněna každá smlouva jakéhokoli druhu, v níž se dopravce zavazuje přepravit zboží po vnitrozemských vodních cestách oproti zaplacení přepravného. Ve srovnání s obecnou vnitrostátní úpravou (smlouva o přepravě věci dle § 610 a násl. obchodního zákoníku, popřípadě smlouva o přepravě nákladu dle § 765 a násl. občanského zákoníku) obsahuje Úmluva CMNI úpravu práv a povinností smluvních stran a právní instituty, ve kterých jsou zohledněna specifika přeprav uskutečňovaných po vnitrozemských vodních cestách. Nejvýraznější rozdíl mezi vnitrostátní právní úpravou a zněním Úmluvy CMNI je v pojímání rozsahu odpovědnosti dopravce. Zatímco obchodní zákoník a občanský zákoník vychází z neomezené odpovědnosti dopravce za škodu, která vznikne ztrátou nebo poškozením zboží, v článku 20 Úmluvy jsou zakotveny nejvyšší částky odpovědnosti dopravce (obdobně jako v Úmluvě OSN). Pokud však v přepravní listině byla výslovně zaznamenána povaha a vyšší hodnota zboží nebo přepravního zařízení a dopravce tyto údaje nepopřel, nebo jestliže smluvní strany sjednaly vyšší částku odpovědnosti, nemůže se dopravce odvolávat na nejvyšší částky odpovědnosti. Následně je stanoveno, že dopravce se nemůže dovolávat omezení odpovědnosti, jestliže se prokáže, že škody se dopustil úmyslným jednáním nebo opomenutím. Úmluva také stanoví nejvyšší částku odpovědnosti za škody v důsledku opožděného dodání. Článek 29 Úmluvy CMNI zakotvuje doplňující charakter vnitrostátního práva a stanoví, že v případech neupravených touto úmluvou se smlouva o přepravě bude řídit právem toho státu, které si strany zvolí a pokud se strany nedohodnou, bude uplatněno právo státu, s nímž je smlouva o přepravě „nejtěsněji spojena“ (pojem definován Úmluvou). Obecně lze konstatovat, že text Úmluvy odráží tendenci, aby dopravce odpovídal umírněně, aby nebyl blokován rozvoj dopravy na vnitrozemských vodních cestách a aby se nevytvářel důvod pro zvyšování přepravného a pojistného. Text předkládané Úmluvy je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Úmluva CMNI je dalším krokem k postupné unifikaci právního režimu panujícího v rámci evropského systému vnitrozemských vodních cest. V železniční, silniční, námořní a letecké dopravě již jsou předpisy ve všech podstatných oblastech sjednoceny (vyhláška MZV č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě COTIF, vyhláška MZV č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR). Česká republika s ohledem na svou geografickou polohu není členem Rýnské komise ani Dunajské komise (v obou těchto organizacích však již získala status pozorovatele) a její napojení na evropský systém vnitrozemských vodních cest je zprostředkováno labskou dopravně významnou vodní cestou (§ 3 zákona o vnitrozemské plavbě).


2 / 2004

24

V této souvislosti je významné, aby tuzemským dopravcům (provozovatelům koncesované vnitrozemské vodní dopravy) bylo při mezinárodních přepravách zboží, v rámci kterých vykazují vyšší přepravní výkony oproti vnitrostátním přepravám, umožněno využívat výhod unifikovaného režimu právních vztahů při přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách. Úmluva CMNI vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od okamžiku, k němuž podepsalo tuto úmluvu pět států bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení nebo u depozitáře uložilo ratifikační listinu, listinu o přijetí, schválení nebo listinu o přístupu. V souvislosti s prohlášeními týkajícími se rozsahu použití, uvedenými v Kapitole IX Úmluvy CMNI se nedoporučuje učinit žádné z těchto prohlášení. Vstup Úmluvy v platnost pro Českou republiku vyžaduje souhlas obou komor Parlamentu podle článku 49 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění, a ratifikaci prezidentem České republiky, neboť se jedná o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob. Po splnění podmínek uvedených v článku 10 Ústavy České republiky se Úmluva CMNI stane součástí právního řádu ČR a její právní úprava bude mít přednost před vnitrostátní zákonnou právní úpravou. K provedení Úmluvy CMNI není s ohledem na její charakter potřebná novelizace žádné zákonné právní úpravy, obdobně jako v souvislosti s provedením Úmluvy OSN, oznámené pod č. 193/1996 Sb. Za účelem provedení Úmluvy OSN (s ohledem na ratifikaci této úmluvy v době před novelizací čl. 10 Ústavy České republiky) byla do nového zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě pouze ustanovením § 82 odst. 2 včleněna recepční klauzule. Ratifikací Úmluvy CMNI a jejím vstupem v platnost nevzniknou žádné další nároky na navýšení státního rozpočtu. Provádění Úmluvy CMNI spadá do působnosti Ministerstva dopravy a Ministerstva průmyslu a obchodu. Vzhledem k výše uvedenému vláda předkládá Parlamentu návrh na vyslovení souhlasu s Úmluvou CMNI v souladu s článkem 49 Ústavy České republiky a zároveň doporučuje prezidentu republiky, aby po vyslovení souhlasu Parlamentem Úmluvu CMNI ratifikoval.

Budapest Convention on the Contract for the Carriage of Goods by Inland Waterway (CMNI)

Budapešťská úmluva o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI)

The States Parties to this Convention,

Smluvní státy této úmluvy

Considering the recommendations of the Final Act of the Conference on Security and Cooperation in Europe of 1 August 1975 for the harmonization of legal regimes with a view to the development of transport by member States of the Central Commission for the Navigation of the Rhine and the Danube Commission in collaboration with the United Nations Economic Commission for Europe,

se zřetelem na doporučení obsažené v Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě ze dne 1. srpna 1975 pro harmonizaci právních režimů za účelem rozvoje dopravy členskými státy Ústřední komise pro plavbu na Rýně a Dunajské komise ve spolupráci s Evropskou hospodářskou komisí OSN,

Having recognized the necessity and desirability of establishing by common agreement certain uniform rules concerning contracts for the carriage of goods by inland waterway,

vědomy si nutnosti a vhodnosti smluvního ustanovení jednotných pravidel týkajících se smlouvy pro přepravu zboží po vnitrozemských vodních cestách,

Have decided to conclude a Convention for this purpose and have thereto agreed as follows:

se rozhodly uzavřít za tímto účelem úmluvu a dohodly se na následujícím:

CHAPTER I GENERAL PROVISIONS

KAPITOLA I VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Article 1 Definitions

Článek 1 Definice pojmů

In this Convention,

V této úmluvě:

2 / 2004


25

1.

“Contract of carriage” means any contract, of any kind, whereby a carrier undertakes against payment of freight to carry goods by inland waterway;

1.

„smlouva o přepravě“ znamená každou smlouvu jakéhokoli druhu, v níž se dopravce zavazuje přepravit zboží po vnitrozemských vodních cestách oproti zaplacení přepravného;

2.

“Carrier” means any person by whom or in whose name a contract of carriage has been concluded with a shipper;

2.

„dopravce" znamená každou osobu, která uzavřela nebo jejímž jménem byla uzavřena smlouva s odesílatelem o přepravě;

3.

“Actual carrier” means any person, other than a servant or an agent of the carrier, to whom the performance of the carriage or of part of such carriage has been entrusted by the carrier;

3.

„další dopravce" znamená každou další osobu, mimo zaměstnance nebo zmocněnce dopravce, na kterou dopravce zcela nebo zčásti převedl provedení přepravy zboží;

4.

“Shipper” means any person by whom or in whose name or on whose behalf a contract of carriage has been concluded with a carrier;

4.

„odesílatel" znamená každou osobu, s kterou, pro kterou nebo jejímž jménem byla s dopravcem uzavřena smlouva o přepravě zboží;

5.

“Consignee” means the person entitled to take delivery of the goods;

5.

„příjemce" znamená k přijetí zboží;

6.

“Transport document” means a document which evidences a contract of carriage and the taking over or loading of goods by a carrier, made out in the form of a bill of lading or consignment note or of any other document used in trade;

6.

„přepravní doklad" znamená doklad, kterým je doložena smlouva o přepravě a převzetí nebo nakládka zboží dopravcem a který je vystaven formou náložného listu (konosamentu) nebo nákladního listu nebo jakékoliv jiné listiny, užívané v obchodním styku;

7.

“Goods” does not include either towed or pushed vessels or the luggage or vehicles of passengers; where the goods are consolidated in a container, on a pallet or in or on a similar article of transport or where they are packed, “goods” includes such article of transport or packaging if supplied by the shipper;

7.

„zboží" nezahrnuje vlečená nebo tlačená plavidla ani zavazadla nebo vozidla přepravovaných osob; je-li zboží uloženo v kontejneru, na paletě nebo uvnitř podobného přepravního zařízení nebo je-li zabaleno, zahrnuje pojem "zboží" tato přepravní zařízení nebo obal, pokud je poskytl odesílatel;

8.

“In writing” includes, unless otherwise agreed between the parties concerned, the transmission of information by electronic, optical or similar means of communication, including, but not limited to, telegram, facsimile, telex, electronic mail or electronic data interchange (EDI), provided the information is accessible so as to be usable for subsequent reference.

8.

„písemně" zahrnuje, pokud se zúčastněné strany nedohodnou jinak, přenos informace elektronickým, optickým nebo podobným komunikačním prostředkem, včetně, ale nikoliv výlučně, telegramu, telefaxu, telexu, elektronické pošty nebo elektronické výměny dat (EDI) za předpokladu, že je informace tímto způsobem přístupná tak, aby mohla být později využita k referenci;

9.

The law of a State applicable in accordance with this Convention means the rules of law in force in that State other than its rules of private international law.

9.

rozhodné právo určitého státu použitelné v souladu s touto úmluvou znamená právní předpisy platné v tomto státě s vyloučením ustanovení mezinárodního soukromého práva.

Article 2 Scope of application 1.

This Convention is applicable to any contract of carriage according to which the port of loading or the place of taking over of the goods and the port of discharge or the place of delivery of the goods are located in two different States of which at least one is a State Party to this Convention. If the contract stipulates a choice of several ports of discharge

osobu

oprávněnou

Článek 2 Rozsah použití 1. Tato úmluva je použitelná pro všechny smlouvy o přepravě, jestliže se smlouvou předpokládaný přístav nakládky nebo místo převzetí zboží a přístav vykládky nebo místo dodání zboží nacházejí ve dvou různých státech, z nichž nejméně jeden je smluvním státem této úmluvy. Umožňuje-li smlouva výběr z více přístavů vykládky nebo míst

2 / 2004

2.

26

or places of delivery, the port of discharge or the place of delivery to which the goods have actually been delivered shall determine the choice.

dodání, je z těchto míst rozhodné skutečné místo vykládky nebo dodání zboží.

This Convention is applicable if the purpose of the contract of carriage is the carriage of goods, without transshipment, both on inland waterways and in waters to which maritime regulations apply, under the conditions set out in paragraph 1, unless:

2. Tato úmluva je použitelná, je-li cílem smlouvy o přepravě přeprava zboží bez překládky jak po vnitrozemských vodních cestách, tak i po cestách podléhajících námořním pravidlům, použije se tato úmluva i pro tuto smlouvu za podmínek stanovených v odstavci 1, leda že by

a)

3.


a maritime bill of lading has been issued in accordance with the maritime law applicable, or

a)

byl vystaven námořní konosament podle použitého námořního práva, nebo

b) the distance to be travelled in waters to which maritime regulations apply is the greater.

b) vzdálenost, která má být propluta na vodách, na něž je aplikováno námořní právo, je větší než vzdálenost na vnitrozemských vodních cestách.

This Convention is applicable regardless of the nationality, place of registration or home port of the vessel or whether the vessel is a maritime or inland navigation vessel and regardless of the nationality, domicile, registered office or place of residence of the carrier, the shipper or the consignee.

3. Tato úmluva je použitelná bez ohledu na státní příslušnost, místo evidence nebo domovský přístav plavidla nebo je-li plavidlo vedeno jako námořní nebo vnitrozemské, jakož i bez ohledu na státní příslušnost, bydliště, sídlo nebo pobyt dopravce, odesílatele nebo příjemce.

CHAPTER II RIGHTS AND OBLIGATIONS OF THE CONTRACTING PARTIES

KAPITOLA II PRÁVA A POVINNOSTI SMLUVNÍCH STRAN

Article 3 Taking over, carriage and delivery of the goods

Článek 3 Převzetí, přeprava a dodání zboží

1.

The carrier shall carry the goods to the place of delivery within the specified time and deliver them to the consignee in the condition in which they were handed over to him.

1. Dopravce zboží přepraví a příjemci ho v místě určení dodá ve smluvené době v tomtéž stavu, v jakém ho obdržel.

2.

Unless otherwise agreed, the taking over and delivery of the goods shall take place on board the vessel.

2. Pokud nebude sjednáno jinak, dojde k převzetí zboží a k jeho dodání na plavidle.

3.

The carrier shall decide which vessel is to be used. He shall be bound, before and at the beginning of the voyage, to exercise due diligence to ensure that, taking into account the goods to be carried, the vessel is in a state to receive the cargo, is seaworthy and is manned and equipped as prescribed by the regulations in force and is furnished with the necessary national and international authorizations for the carriage of the goods in question.

3.

Dopravce určí plavidlo, které bude použito. Je zavázán vynaložit před a na začátku plavby nezbytnou péči k zajištění toho, že je plavidlo ve stavu způsobilém k nakládce přepravovaného zboží, způsobilé k plavbě, patřičně vybavené a obsazené posádkou podle platných předpisů a má nezbytná vnitrostátní a mezinárodní povolení potřebná pro přepravu příslušného zboží.

4.

Where it has been agreed that the carriage shall be performed by a specific vessel or type of vessel, the carrier shall be entitled to load or transship the goods in whole or in part on to another vessel or on to another type of vessel without the consent of the shipper, only:

4.

Jestliže byla sjednána přeprava určitým plavidlem nebo typem plavidla, smí dopravce zboží zcela nebo zčásti naložit nebo přeložit na jiné plavidlo nebo jiný typ plavidla bez souhlasu odesílatele pouze tehdy,

a)

in circumstances, such as low water or collision or any other obstacle to

a)

pokud nastanou okolnosti, jako nízký stav vody, havárie nebo jiná překážka plavby,

2 / 2004


27

navigation, which were unforeseeable at the time when the contract of carriage was concluded and in which the loading or transshipment of the goods is necessary in order to perform the contract of carriage, and when the carrier is unable to obtain within an appropriate period of time instructions from the shipper, or

které byly nepředvídatelné v okamžiku uzavření smlouvy o přepravě, a za nichž je nakládka nebo překládka zboží na jiné plavidlo nezbytná ke splnění smlouvy o přepravě, a kdy dopravce nemůže v přiměřené době obdržet instrukce od odesílatele, nebo

b) when it is in accordance with the practice prevailing in the port where the vessel is located.

b) kdy je to v souladu s praxí běžnou v přístavu, v němž se plavidlo nachází.

5.

Except as provided by the obligations incumbent on the shipper, the carrier shall ensure that the loading, stowage and securing of the goods do not affect the safety of the vessel.

5.

6.

The carrier is entitled to carry the goods on deck or in open vessels only if it has been agreed with the shipper or if it is in accordance with the usage of the particular trade or is required by the statutory regulations.

6. Dopravce je oprávněn přepravovat zboží na palubě plavidla nebo v otevřeném plavidle pouze tehdy, jestliže to bylo dohodnuto s odesílatelem nebo pokud je to v souladu s příslušnými obchodními zvyklostmi či je to nezbytné podle zákonných předpisů.

S výhradou povinností odesílatele dopravce zajistí, aby nakládka, uložení a upevnění zboží neohrozily bezpečnost provozu plavidla.

Článek 4 Další dopravce

Article 4 Actual carrier 1.

A contract complying with the definition set out in article 1, paragraph 1, concluded between a carrier and an actual carrier constitutes a contract of carriage within the meaning of this Convention. For the purpose of such contract, all the provisions of this Convention concerning the shipper shall apply to the carrier and those concerning the carrier to the actual carrier.

1. Smlouva vyhovující definici stanovené v článku 1 odstavec 1, uzavřená mezi dopravcem a dalším dopravcem, zakládá smlouvu o přepravě ve smyslu této úmluvy. Pro účel takové smlouvy se veškerá opatření této úmluvy týkající se odesílatele použijí na dopravce a ta, která se týkají dopravce, na dalšího dopravce.

2.

Where the carrier has entrusted the performance of the carriage or part thereof to an actual carrier, whether or not in pursuance of a liberty under the contract of carriage to do so, the carrier nevertheless remains responsible for the entire carriage according to the provisions of this Convention. All the provisions of this Convention governing the responsibility of the carrier also apply to the responsibility of the actual carrier for the carriage performed by him.

2. Jestliže dopravce svěřil výkon přepravy nebo její části dalšímu dopravci, ať už to smlouva o přepravě umožňuje či nikoli, dopravce přesto zůstává odpovědný za úplnou přepravu podle ustanovení této úmluvy. Veškerá ustanovení této úmluvy upravující odpovědnost dopravce se použijí také na odpovědnost dalšího dopravce za přepravu jím vykonanou.

3.

The carrier shall in all cases inform the shipper when he entrusts the performance of the carriage or part thereof to an actual carrier.

3. Dopravce ve všech případech, kdy svěří výkon přepravy nebo její část dalšímu dopravci, o tom informuje odesílatele.

4.

Any agreement with the shipper or the consignee extending the carrier's responsibility according to the provisions of this Convention affects the actual carrier only to the extent that he has agreed to it expressly and in writing. The actual carrier may avail himself of all the objections invocable by the carrier under the contract of carriage.

4.

Každá dohoda s odesílatelem nebo příjemcem rozšiřující odpovědnost dopravce podle ustanovení této úmluvy ovlivňuje dalšího dopravce pouze v rozsahu, který výslovně a písemně odsouhlasil. Další dopravce může uplatnit veškeré námitky využitelné dopravcem podle smlouvy o přepravě.

2 / 2004

5.


If and to the extent that both the carrier and the actual carrier are liable, their liability is joint and several. Nothing in this article shall prejudice any right of recourse as between them.

28

5. Mají-li dopravce i další dopravce odpovědnost, odpovídají společně a nerozdílně. Regresní práva mezi nimi nejsou ustanoveními tohoto článku dotčena.

Article 5 Delivery time

Článek 5 Dodací lhůta

The carrier shall deliver the goods within the time limit agreed in the contract of carriage or, if no time limit has been agreed, within the time limit which could reasonably be required of a diligent carrier, taking into account the circumstances of the voyage and unhindered navigation.

Dopravce dodá zboží ve smluvené lhůtě nebo jestliže takové ujednání neexistuje - ve lhůtě, kterou je svědomitému dopravci s přihlédnutím k okolnostem plavby a při plavbě bez překážek nutno rozumně přiznat.

Article 6 Obligations of the shipper

Článek 6 Povinnosti odesílatele

1.

The shipper shall be required to pay the amounts due under the contract of carriage.

1. Odesílatel je povinen uhradit splatné částky podle smlouvy o přepravě.

2.

The shipper shall furnish the carrier in writing, before the goods are handed over, with the following particulars concerning the goods to be carried:

2. Odesílatel dopravci před předáním zboží k přepravě písemně sdělí tyto údaje o přepravovaném zboží:

a)

dimensions, number or weight stowage factor of the goods;

and

a)

rozměry, počet nebo hmotnost a podmínky pro uložení přepravovaného zboží;

b) marks necessary for identification of the goods;

b) značky, které jsou identifikaci zboží;

c)

c)

nature, characteristics and properties of the goods;

potřebné

pro

povahu, charakteristiku a vlastnosti zboží;

d) instructions concerning the Customs or administrative regulations applying to the goods;

d) pokyny pro celní nebo jiné úřední projednání zboží;

e)

e)

other necessary particulars to be entered in the transport document.

další údaje, potřebné pro zápis do přepravního dokladu.

The shipper shall also hand over to the carrier, when the goods are handed over, all the required accompanying documents.

Odesílatel předá dopravci při předání zboží také všechny předepsané průvodní doklady.

3.

If the nature of the goods so requires, the shipper shall, bearing in mind the agreed transport operation, pack the goods in such a way as to prevent their loss or damage between the time they are taken over by the carrier and their delivery and so as to ensure that they do not cause damage to the vessel or to other goods. According to what has been agreed with a view to carriage, the shipper shall also make provision for appropriate marking in conformity with the applicable international or national regulations or, in the absence of such regulations, in accordance with rules and practices generally recognized in inland navigation.

3. Odesílatel zboží zabalí, pokud jeho povaha se zřetelem ke sjednané přepravě zabalení vyžaduje, a to tak, aby od převzetí až do dodání dopravcem bylo zboží chráněno před ztrátou nebo poškozením a aby nezpůsobily na plavidle nebo jiném zboží škody. Odesílatel dále s přihlédnutím ke sjednané přepravě provede opatření pro vhodné označení podle použitelných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů nebo - pokud takové předpisy neexistují - podle pravidel a zvyklostí všeobecně uznávaných ve vnitrozemské plavbě.

4.

Subject to the obligations to be borne by the carrier, the shipper shall load and stow the

4. S výhradou povinností, náležejících dopravci,

2 / 2004


goods and secure them in accordance with inland navigation practice unless the contract of carriage specifies otherwise.

29

odesílatel zboží naloží, uloží a upevní podle zvyklostí ve vnitrozemské plavbě, pokud ve smlouvě o přepravě nebylo ujednáno jinak. Článek 7 Nebezpečné zboží nebo zboží znečišťující životní prostředí

Article 7 Dangerous and polluting goods 1.

If dangerous or polluting goods are to be carried, the shipper shall, before handing over the goods, and in addition to the particulars referred to in article 6, paragraph 2, inform the carrier clearly and in writing of the danger and the risks of pollution inherent in the goods and of the precautions to be taken.

1. Má-li být přepravováno zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, informuje odesílatel dopravce před předáním zboží, kromě údajů uvedených v článku 6 odstavec 2, jasným způsobem a písemně o nebezpečí a rizicích znečištění životního prostředí spojeným se zbožím a o preventivních opatřeních, která je nutno provést.

2.

Where the carriage of the dangerous or polluting goods requires an authorization, the shipper shall hand over the necessary documents at the latest when handing over the goods.

2. Je-li k přepravě zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, zapotřebí povolení, předá odesílatel potřebné úřední dokumenty nejpozději při předání zboží.

3.

Where the continuation of the carriage, the discharge or the delivery of the dangerous or polluting goods are rendered impossible owing to the absence of an administrative authorization, the shipper shall bear the costs for the return of the goods to the port of loading or a nearer place, where they may be discharged and delivered or disposed of.

3. Chybí-li úřední povolení a nelze-li zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, z tohoto důvodu dále přepravovat, vyložit nebo dodat, nese odesílatel náklady na zpětnou dopravu do přístavu nakládky nebo do kteréhokoli bližšího místa, v němž lze zboží vyložit a dodat nebo zlikvidovat.

4.

In the event of immediate danger to life, property or the environment, the carrier shall be entitled to unload the goods, to render them innocuous or, provided that such a measure is not disproportionate to the danger they represent, to destroy them, even if, before they were taken over, he was informed or was apprised by other means of the nature of the danger or the risks of pollution inherent in the goods.

4. Hrozí-li bezprostřední nebezpečí lidem, věcem nebo životnímu prostředí, je dopravce, i když byl před převzetím zboží o jeho nebezpečnosti nebo vlastnostech znečišťujících životní prostředí informován nebo byl s tímto nebezpečím seznámen jiným způsobem, oprávněn zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, vyložit či zneškodnit, nebo za podmínky, že takové opatření není nepřiměřené k nebezpečí, které zboží představuje, zničit.

5.

Where the carrier is entitled to take the measures referred to in paragraphs 3 or 4 above, he may claim compensation for damages.

5. Je-li dopravce oprávněn učinit opatření podle odstavců 3 nebo 4, má nárok na náhradu škody, která mu vznikne. Článek 8 Odpovědnost odesílatele

Article 8 Liability of the shipper 1.

The shipper shall, even if no fault can be attributed to him, be liable for all the damages and costs incurred by the carrier or the actual carrier by reason of the fact that: a)

the particulars or information referred to in articles 6, paragraph 2, or 7, paragraph 1, are missing, inaccurate or incomplete;

b) the dangerous or polluting goods are not marked or labelled in accordance with the applicable international or national regulations or, if no such regulations exist,

1. Odesílatel odpovídá bez ohledu na zavinění za všechny škody a náklady, které vznikly jemu, dopravci nebo dalšímu dopravci tím, že a)

údaje nebo informace podle článku 6 odstavec 2 nebo podle článku 7 odstavec 1 chybí, jsou nesprávné nebo neúplné,

b) zboží, které je nebezpečné znečišťuje životní prostředí, označeno nebo opatřeno nálepkami použitelných mezinárodních

nebo není podle nebo

2 / 2004


vnitrostátních předpisů nebo - pokud takové předpisy neexistují - podle pravidel a zvyklostí, všeobecně uznávaných ve vnitrozemské plavbě,

in accordance with rules and practices generally recognized in inland navigation;

c)

the necessary accompanying documents are missing, inaccurate or incomplete.

c)

průvodní listiny chybí, jsou nesprávné nebo neúplné.

the the his the

Dopravce se nemůže odvolávat na odpovědnost odesílatele, jestliže je prokázáno, že zavinění jde na vrub dopravce, jeho zaměstnance nebo zmocněnce. Stejné ustanovení platí pro dalšího dopravce.

The shipper shall be responsible for the acts and omissions of persons of whose services he makes use to perform the tasks and meet the obligations referred to in articles 6 and 7, when such persons are acting within the scope of their employment, as if such acts or omissions were his own.

2. Odesílatel odpovídá při plnění svých úkolů a povinností podle článků 6 a 7 za jednání či opomenutí osob, jejichž služby k plnění svých úkolů a povinností využívá, jestliže se tak stalo při výkonu jejich služebních povinností, jako kdyby takové jednání a opomenutí bylo jeho vlastní.

The carrier may not avail himself of liability of the shipper if it is proven that fault is attributable to the carrier himself, servants or agents. The same applies to actual carrier. 2.

30

Článek 9 Právo dopravce na odstoupení

Article 9 Termination of the contract of carriage by the carrier 0.

The carrier may terminate the contract of carriage if the shipper has failed to perform the obligations set out in article 6, paragraph 2, or article 7, paragraphs 1 and 2.

1. Dopravce může odstoupit od smlouvy o přepravě, jestliže odesílatel porušil své povinnosti podle článku 6 odstavec 2 nebo článku 7 odstavce 1 a 2.

1.

If the carrier makes use of his right of termination, he may unload the goods at the shipper's expense and claim optionally the payment of any of the following amounts:

2. Využije-li dopravce své právo na odstoupení, může již naložené zboží na náklady odesílatele znovu vyložit a požadovat zaplacení kterékoli z následujících částek:

a)

one third of the agreed freight; or

b) in addition to any demurrage charge, a compensation equal to the amount of costs incurred and the loss caused, as well as, should the voyage have already begun, a proportional freight for the part of the voyage already performed. Article 10 Delivery of the goods

a)

třetinu ze sjednaného přepravného; nebo

b) kromě případného poplatku za zdržení může požadovat odškodnění ve výši vynaložených nákladů a vzniklých škod, jakož i, pokud cesta již začala, poměrné přepravné vzhledem k délce již vykonané cesty. Článek 10 Dodání zboží

1.

Notwithstanding the obligation of the shipper under article 6, paragraph 1, the consignee who, following the arrival of the goods at the place of delivery, requests their delivery, shall, in accordance with the contract of carriage, be liable for the freight and other charges due on the goods, as well as for his contribution to any general average. In the absence of a transport document, or if such document has not been presented, the consignee shall be liable for the freight agreed with the shipper if it corresponds to market practice.

1. Bez ohledu na povinnost odesílatele podle článku 6 odstavec 1 bude příjemce, který po příchodu zboží do místa dodání vyžaduje jeho vydání, v souladu se smlouvou o přepravě odpovědný za přepravné a ostatní pohledávky, váznoucí na zboží, jakož i za příspěvek v případě společné havárie. Chybí-li nějaký přepravní doklad nebo nebyl-li předložen, odpovídá příjemce za přepravné sjednané s odesílatelem, pokud je to na trhu obvyklé.

2.

The placing of the goods at the disposal of the consignee in accordance with the contract of carriage or with the usage of the particular trade or with the statutory regulations

2. Předání zboží příjemci v souladu se smlouvou o přepravě nebo podle obchodních nebo zákonných předpisů platných v přístavu vykládky, se považuje za dodání. Nařízené

2 / 2004


31

předání zboží úřadu nebo jiné třetí osobě se považuje taktéž za dodání.

applicable at the port of discharge shall be considered a delivery. The imposed handing over of the goods to an authority or a third party shall also be considered a delivery. CHAPTER III TRANSPORT DOCUMENTS

KAPITOLA III PŘEPRAVNÍ DOKLADY

Article 11 Nature and content

Článek 11 Povaha a obsah

1.

For each carriage of goods governed by this Convention the carrier shall issue a transport document; he shall issue a bill of lading only if the shipper so requests and if it has been so agreed before the goods were loaded or before they were taken over for carriage. The lack of a transport document or the fact that it is incomplete shall not affect the validity of the contract of carriage.

1. Dopravce vystaví pro každou přepravu zboží podle této úmluvy přepravní doklad; náložný list vystaví jen tehdy, jestliže to požaduje odesílatel a pokud to bylo dohodnuto před nakládkou zboží nebo jeho převzetím k přepravě. Neexistencí přepravního dokladu nebo skutečností, že není úplný, nebude dotčena platnost smlouvy o přepravě.

2.

The original of the transport document must be signed by the carrier, the master of the vessel or a person authorized by the carrier. The carrier may require the shipper to countersign the original or a copy. The signature may be in handwriting, printed in facsimile, perforated, stamped, in symbols or made by any other mechanical or electronic means, if this is not prohibited by the law of the State where the transport document was issued.

2. Originální vyhotovení přepravních dokladů podepíše dopravce, vůdce plavidla nebo jiná dopravcem zmocněná osoba. Dopravce může vyžadovat, aby odesílatel spolupodepsal originál nebo kopii. Podpisy mohou být provedeny rukou, vytištěny jako faksimile, perforovány, otištěny razítkem, vyhotoveny značkovačem nebo jiným mechanickým nebo elektronickým prostředkem, jestliže tomu nebrání zákony státu, ve kterém se doklad vystavuje.

3.

The transport document shall be prima facie evidence, save proof to the contrary, of the conclusion and content of the contract of carriage and of the taking over of the goods by the carrier. In particular, it shall provide a basis for the presumption that the goods have been taken over for carriage as they are described in the transport document.

3.

Přepravní doklad slouží až do prokázání opaku jako důkaz o uzavření a obsahu smlouvy o přepravě, jakož i o převzetí zboží dopravcem. Zejména zakládá domněnku, že zboží bylo převzato k přepravě tak, jak je popsáno v přepravním dokladu.

4.

When the transport document is a bill of lading, it alone shall determine the relations between the carrier and the consignee. The conditions of the contract of carriage shall continue to determine the relations between carrier and shipper.

4.

Jedná-li se v případě přepravného dokladu o náložný list, je tento rozhodný pro vztah mezi dopravcem a příjemcem zboží. Pro právní vztah mezi dopravcem a odesílatelem zůstávají rozhodnými ustanovení smlouvy o přepravě.

5.

The transport document, in addition to its denomination, contains the following particulars:

5.

Přepravní doklad bude kromě svého označení obsahovat následující údaje:

a)

the name, domicile, registered office or place of residence of the carrier and of the shipper;

a)

jméno, bydliště, sídlo dopravce a odesílatele;

b) the consignee of the goods;

b) příjemce zboží;

c)

c)

the name or number of the vessel, where the goods have been taken on board, or particulars in the transport document stating that the goods have been taken over by the carrier but not yet loaded on the vessel;

nebo

pobyt

název nebo číslo plavidla, jestliže zboží bylo již přijato na palubu, nebo označení v přepravním dokladu, jestliže dopravce zboží převzal k přepravě, ale ještě nebylo naloženo na palubu plavidla;

2 / 2004


d) the port of loading or the place where the goods were taken over and the port of discharge or the place of delivery;

d) přístav nakládky nebo místo převzetí a přístav vykládky nebo místo dodání;

e)

the usual name of the type of goods and their method of packaging and, for dangerous or polluting goods, their name according to the requirements in force or, if there is no such name, their general name;

e)

obvyklé označení druhu zboží a způsob balení, a u zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, jeho označení předpokládané podle platných předpisů, jestliže takové označení neexistuje, jeho všeobecné označení;

f)

the dimensions, number or weight as well as the identification marks of the goods taken on board or taken over for the purpose of carriage;

f)

rozměry, počet nebo hmotnost, jakož i značku zboží naloženého na palubu nebo převzatého k přepravě;

g) the statement, if applicable, that the goods shall or may be carried on deck or on board open vessels;

g) popřípadě záznam, že zboží smí nebo musí být přepravováno na palubě nebo v otevřených plavidlech;

h) the agreed provisions concerning freight;

h) sjednaná ustanovení o přepravném;

i)

in the case of a consignment note, the specification as to whether it is an original or a copy; in the case of a bill of lading, the number of originals;

i)

u nákladních listů označení, jedná-li se o originál nebo kopii; u náložného listu počet originálních vyhotovení;

j)

the place and date of issue.

j)

místo a den vystavení.

Právní charakter přepravního dokladu ve smyslu článku 1 odstavec 6 této úmluvy není ovlivněn absencí jednoho či více údajů uvedených v tomto odstavci.

The legal character of a transport document in the sense of article 1, paragraph 6, of this Convention is not affected by the absence of one or more of the particulars referred to in this paragraph.

Článek 12 Výhrady v přepravních dokladech

Article 12 Reservations in transport documents 1.

32

The carrier is entitled to include in the transport document reservations concerning: a)

1. Dopravce je oprávněn zapsat do přepravních dokladů výhrady týkající se:

The dimensions, number or weight of the goods, if he has grounds to suspect that the particulars supplied by the shipper are inaccurate or if he had no reasonable means of checking such particulars, especially because the goods have not been counted, measured or weighed in his presence or because, without explicit agreement, the dimensions or weights have been determined by draught measurement;

a)

rozměrů, počtu nebo hmotnosti zboží, jestliže má důvod předpokládat, že údaje odesílatele jsou nesprávné, nebo pokud neměl dostatečnou možnost tyto údaje zkontrolovat, zejména z toho důvodu, že zboží před ním nebylo přepočítáno, přeměřeno nebo převáženo, nebo protože rozměry nebo hmotnost byly bez výslovného ujednání stanoveny cejchováním;

b) Identification marks which are not clearly and durably affixed on the goods themselves or, if the goods are packed, on the receptacles or packagings;

b) značek, které nejsou umístěny zřetelně a trvanlivě na zboží samotném nebo v případě baleného zboží na zásobnících nebo obalech;

c)

c)

The apparent condition of the goods.

zjevného stavu zboží.

2.

If the carrier fails to note the apparent condition of the goods or does not enter reservations in that respect, he is deemed to have noted in the transport document that the goods were in apparent good condition.

2.

Opomine-li dopravce zaznamenat zjevný stav zboží nebo příslušné výhrady, má se za to, že do přepravního dokladu zaznamenal, že zboží bylo ve zjevně dobrém stavu.

3.

If, in accordance with the particulars set out in

3.

Bylo-li

zboží

podle

údajů

v přepravním

2 / 2004


33

dokladu uloženo v kontejneru nebo v nákladních prostorech plavidla, zapečetěných jinou osobou než dopravcem, jeho zaměstnanci nebo zmocněnci, a zůstal-li kontejner nebo pečetě až do přístavu vykládky nebo místa dodání nepoškozeny nebo neporušeny, má se za to, že ztráta nebo poškození nevznikly během přepravy.

the transport document, the goods are placed in a container or in the holds of the vessel and sealed by other persons than the carrier, his servants or his agents, and if neither the container nor the seals are damaged or broken when they reach the port of discharge or the place of delivery, it shall be presumed that the loss or damage to the goods did not occur during carriage.

Článek 13 Náložný list

Article 13 Bill of lading 1.

The originals of a bill of lading shall be documents of title issued in the name of the consignee, to order or to bearer.

1.

Originální vyhotovení náložného listu jsou cenným papírem znějícím na jméno příjemce, na řad nebo na doručitele.

2.

At the place of destination, the goods shall be delivered only in exchange for the original of the bill of lading submitted initially; thereafter, further delivery cannot be claimed against other originals.

2.

V místě určení bude zboží vydáno tomu, kdo jako první předloží originál náložného listu; vydání zboží nemůže již být vyžadováno oproti předložení ostatních originálů.

3.

When the goods are taken over by the carrier, handing over the bill of lading to a person entitled thereby to receive the goods has the same effects as the handing over of the goods as far as the acquisition of rights to the goods is concerned.

3.

Když je zboží převzato dopravcem, má předání náložného listu tomu, koho náložný list opravňuje k přijetí zboží, tytéž účinky pro nabytí práv ke zboží jako předání zboží.

4.

If the bill of lading has been transferred to a third party, including the consignee, who has acted in good faith in reliance on the description of the goods therein, proof to the contrary of the presumption set out in article 11, paragraph 3, and article 12, paragraph 2, shall not be admissible.

4.

Byl-li náložný list převeden na třetí osobu včetně příjemce, který jednal v dobré víře s důvěrou v popis zboží v něm obsažený, není proti němu přípustný důkaz opaku ohledně domněnek v článku 11 odstavec 3 a článku 12 odstavec 2.

CHAPTER IV RIGHT TO DISPOSE OF THE GOODS

KAPITOLA IV DISPOŽIČNÍ PRÁVO KE ZBOŽÍ

Article 14 Holder of the right of disposal

Článek 14 Osoby oprávněné k dispozici

1.

The shipper shall be authorized to dispose of the goods; in particular, he may require the carrier to discontinue the carriage of the goods, to change the place of delivery or to deliver the goods to a consignee other than the consignee indicated in the transport document.

1.

Odesílatel je oprávněn disponovat zbožím; může zejména požadovat, aby dopravce zboží dále nepřepravoval, změnil místo dodání nebo zboží dodal jinému příjemci, než který je uveden v přepravním dokladu.

2.

The shipper's right of disposal shall cease to exist once the consignee, following the arrival of the goods at the scheduled place of delivery, has requested delivery of the goods and,

2.

Dispoziční právo odesílatele zaniká, jakmile si příjemce po příchodu zboží do plánovaného místa dodání vyžádá dodání zboží, jakož i

a)

where carriage is under a consignment note, once the original has been handed over to the consignee;

b) where carriage is under a bill of lading, once the shipper has relinquished all the originals in his possession by handing them over to another person.

a)

při přepravách s nákladním listem, jakmile byl originál předán příjemci;

b) při přepravách s náložným listem, jestliže odesílatel předal veškeré originály v jeho držení jiné osobě.

2 / 2004

3.


By an appropriate entry in the consignment note, the shipper may, when the consignment note is issued, waive his right of disposal to the consignee.

3.

34

Odesílatel se může příslušným záznamem v nákladním listu počínaje jeho vystavením vzdát svého dispozičního práva ve prospěch příjemce.

Article 15 Conditions for the exercise of the right of disposal

Článek 15 Předpoklady pro výkon dispozičního práva

The shipper or, in the case of article 14, paragraphs 2 and 3, the consignee, must, if he wishes to exercise his right of disposal:

Odesílatel, nebo v případech článku 14 odstavce 2 a 3 příjemce je povinen, pokud chce vykonávat své dispoziční právo,

a)

where a bill of lading is used, submit all originals prior to the arrival of the goods at the scheduled place of delivery;

a)

v případě, že je užit náložný list, předložit před příchodem zboží do plánovaného místa dodání všechny originály náložných listů;

b) where a transport document other than a bill of lading is used, submit this document, which shall include the new instructions given to the carrier;

b) v případě, že je užit jiný přepravní doklad než náložný list, předložit tento přepravní doklad, do něhož budou zapsány nové pokyny udělené dopravci;

c)

c)

compensate the carrier for all costs and damage incurred in carrying out instructions;

d) pay all the agreed freight in the event of the discharge of the goods before arrival at the scheduled place of delivery, unless the contract of carriage provides otherwise.

nahradit dopravci všechny náklady a škody, které vzniknou provedením těchto pokynů;

d) při vykládce zboží před příchodem do plánovaného místa dodání zaplatit celé sjednané přepravné, pokud ve smlouvě o přepravě nebylo dohodnuto jinak.

CHAPTER V LIABILITY OF THE CARRIER

KAPITOLA V ODPOVĚDNOST DOPRAVCE

Article 16 Liability for loss

Článek 16 Odpovědnost za škody

1.

The carrier shall be liable for loss resulting from loss or damage to the goods caused between the time when he took them over for carriage and the time of their delivery, or resulting from delay in delivery, unless he can show that the loss was due to circumstances which a diligent carrier could not have prevented and the consequences of which he could not have averted.

1.

Dopravce bude odpovídat za škodu, která vznikne ztrátou nebo poškozením zboží způsobenou v době od jeho převzetí k přepravě až do dodání zboží, nebo překročením doby doručení, pokud neprokáže, že škoda byla způsobena okolnostmi, kterým by nemohl svědomitý dopravce zamezit a jejichž následky by nemohl odvrátit.

2.

The carrier’s liability for loss resulting from loss or damage to the goods caused during the time before the goods are loaded on the vessel or the time after they have been discharged from the vessel shall be governed by the law of the State applicable to the contract of carriage.

2.

Odpovědnost dopravce za škodu, která vznikne ztrátou nebo poškozením zboží způsobenou před tím, než je zboží naloženo na plavidlo, nebo po jeho vykládce z plavidla, se řídí zákony státu rozhodnými pro smlouvu o přepravě. Článek 17 Odpovědnost dopravce za zaměstnance a zmocněnce

Article 17 Servants and agents 1.

The carrier shall be responsible for the acts and omissions of his servants and agents of whose services he makes use during the performance of the contract of carriage, when such persons are acting within the scope of their employment, as if such acts or omissions were

1.

Dopravce odpovídá za jednání a opomenutí svých zaměstnanců nebo zmocněnců, jejichž služeb využívá při provádění smlouvy o přepravě, jestliže tyto osoby jednaly při výkonu svých služebních povinností, jako by odpovídal za vlastní jednání a opomenutí.


2 / 2004

35

his own. 2.

When the carriage is performed by an actual carrier in accordance with article 4, the carrier is also responsible for the acts and omissions of the actual carrier and of the servants and agents of the actual carrier acting within the scope of their employment.

2.

Provádí-li přepravu další dopravce podle článku 4, odpovídá dopravce také za jednání a opomenutí dalšího dopravce a zaměstnanců a zmocněnců dalšího dopravce, pokud tyto osoby jednaly při výkonu svých služebních povinností.

3.

If an action is brought against the servants and agents of the carrier or the actual carrier, such persons, if they prove that they acted within the scope of their employment, are entitled to avail themselves of the exonerations and limits of liability which the carrier or the actual carrier is entitled to invoke under this Convention.

3.

Bude-li vznesen nárok vůči zaměstnancům a zmocněncům dopravce nebo dalšího dopravce, mohou se tyto osoby, pokud prokáží, že jednaly při výkonu svých služebních povinností, dovolávat stejných zproštění a limitů odpovědnosti, jakých se podle této úmluvy může dovolávat dopravce nebo další dopravce.

4.

A pilot designated by an authority and who cannot be freely selected shall not be considered to be a servant or agent within the meaning of paragraph 1.

4.

Lodivod, který byl určen úřadem a nemohl být svobodně zvolen, není považován za zaměstnance nebo zmocněnce ve smyslu odstavce 1. Článek 18 Zvláštní důvody pro zproštění odpovědnosti

Article 18 Special exonerations from liability 1.

The carrier and the actual carrier shall be exonerated from their liability when the loss, damage or delay are the result of one of the circumstances or risks listed below: a)

acts or omissions of the shipper, the consignee or the person entitled to dispose of the goods;

1.

Dopravce a další dopravce je zproštěn odpovědnosti, pokud byla ztráta, poškození nebo zpoždění způsobena některou z následujících okolností a nebezpečí: a)

jednáním nebo opomenutím odesílatele, příjemce nebo osoby oprávněné k disponování se zbožím;

b) handling, loading, stowage or discharge of the goods by the shipper, the consignee or third parties acting on behalf of the shipper or the consignee;

b) manipulací, nakládkou, ukládáním nebo vykládkou zboží odesílatelem nebo příjemcem nebo třetími osobami, které jednají za odesílatele nebo příjemce;

c)

c)

carriage of the goods on deck or in open vessels, where such carriage has been agreed with the shipper or is in accordance with the practice of the particular trade, or if it is required by the regulations in force;

přepravou zboží na palubě nebo v otevřených plavidlech, jestliže byl tento způsob přepravy sjednán s odesílatelem, v souladu s příslušnými obchodními zvyklostmi nebo pokud byl nezbytný na základě zákonných předpisů;

d) nature of the goods which exposes them to total or partial loss or damage, especially through breakage, rust, decay, desiccation, leakage, normal wastage (in volume or weight), or the action of vermin or rodents;

d) povahou zboží, v jejímž důsledku bylo zboží vystaveno úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození, zejména zlomením, rzí, vnitřním zkažením, vyschnutím, vytékáním, normálním úbytkem (objemu nebo hmotnosti) nebo působením hmyzu či hlodavců;

e)

lack of or defective condition of packaging in the case of goods which, by their nature, are exposed to loss or damage when not packed or when the packaging is defective;

e)

neexistencí nebo vadou obalu, jestliže bylo zboží podle svého charakteru v případě chybějícího nebo vadného obalu vystaveno ztrátám nebo poškozením;

f)

insufficiency or inadequacy of marks identifying the goods;

f)

nedostatečným nebo označením zboží;

g) rescue or salvage operations or attempted rescue or salvage operations on inland waterways;

nevyhovujícím

g) provedením záchranných a záchranářských prací nebo pokusem o poskytnutí pomoci nebo záchrany na

2 / 2004


36

vnitrozemských vodních cestách; h) přepravou živých zvířat, ledaže dopravce neučinil příslušná opatření nebo nebral na vědomí instrukce sjednané ve smlouvě o přepravě.

h) carriage of live animals, unless the carrier has not taken the measures or observed the instructions agreed upon in the contract of carriage. 2.

When, in the circumstances of the case, damage could be attributed to one or more of the circumstances or risks listed in paragraph 1 of the present article, it is presumed to have been caused by such a circumstance or risk. This presumption does not apply if the injured party proves that the loss suffered does not result, or does not result exclusively, from one of the circumstances or risks listed in paragraph 1 of this article.

2.

Došlo-li k nějaké škodě, která podle okolností případu vznikla na základě některé z okolností uvedených v odstavci 1 nebo na základě některého z nebezpečí, které je s tím spojeno, má se za to, že škoda vznikla v důsledku této okolnosti nebo z tohoto nebezpečí. Prokáže-li poškozený, že škoda, kterou utrpěl, nevznikla nebo nevznikla výhradně na základě některé z okolností uvedených v odstavci 1 nebo některého z nebezpečí, uvedených v odstavci 1, tato domněnka odpadá. Článek 19 Stanovení výše náhrady škody

Article 19 Calculation of compensation 1.

Where the carrier is liable for total loss of goods, the compensation payable by him shall be equal to the value of the goods at the place and on the day of delivery according to the contract of carriage. Delivery to a person other than the person entitled is deemed to be a loss.

1.

Odpovídá-li dopravce za celkovou ztrátu zboží, bude patřičné odškodnění rovno hodnotě zboží v místě a ke dni, kdy muselo být podle smlouvy o přepravě dodáno. Dodání neoprávněné osobě se posuzuje jako ztráta.

2.

In the event of partial loss or damage to goods, the carrier shall be liable only to the extent of the loss in value.

2.

Při částečné ztrátě nebo poškození zboží poskytne dopravce náhradu škody jen ve výši snížené hodnoty.

3.

The value of the goods shall be fixed according to the commodity exchange price or, if there is no such price, according to their market price or, if there is no commodity exchange price or market price, by reference to the normal value of goods of the same kind and quality at the place of delivery.

3.

Hodnota zboží se určuje podle komoditní ceny na burze, a pokud taková cena nebyla stanovena, podle tržní ceny, nebo při neexistenci obou podle obecné hodnoty zboží stejného druhu a vlastností v místě dodání.

4.

In respect of goods which by reason of their nature are exposed to wastage during carriage, the carrier shall be held liable, whatever the length of the carriage, only for that part of the wastage which exceeds normal wastage (in volume or weight) as determined by the parties to the contract of carriage or, if not, by the regulations or established practice at the place of destination.

4.

U zboží, které je v důsledku své povahy vystaveno běžné ztrátě objemu nebo hmotnosti, odpovídá dopravce bez ohledu na dobu trvání přepravy jen za část úbytku, který přesáhne normální úbytek, jenž byl smluvními stranami stanoven ve smlouvě o přepravě, nebo jenž byl – při neexistenci takového ujednání – stanoven v platných předpisech či podle zvyklostí platných v místě dodání.

5.

The provisions of this article shall not affect the carrier’s right concerning the freight as provided by the contract of carriage or, in the absence of special agreements in this regard, by the applicable national regulations or practices.

5.

Ustanoveními tohoto článku není dotčeno právo dopravce na přepravné, jak je sjednáno ve smlouvě o přepravě, nebo – při neexistenci takového ujednání – jak je stanoveno v příslušných vnitrostátních předpisech nebo podle zvyklostí. Článek 20 Nejvyšší částka odpovědnosti

Article 20 Maximum limits of liability 1.

Subject to article 21 and paragraph 4 of the present article, and regardless of the action brought against him, the carrier shall under no circumstances be liable for amounts exceeding

1.

Dopravce neodpovídá s výhradou článku 21 a odstavce 4 tohoto článku v žádném případě za částku vyšší než 666,67 zúčtovacích jednotek za každé balení nebo jinou nákladovou

2 / 2004


37

jednotku, nebo za dvě zúčtovací jednotky za každý kilogram hmotnosti ztraceného nebo poškozeného zboží uvedeného v přepravním dokladu, podle toho, která částka je vyšší. Jestliže u balení nebo jiné nákladové jednotky jde o kontejner a jestliže v přepravním dokladu nejsou uvedeny jiné nákladové jednotky nebo balení, než ty, jež jsou zabaleny v kontejneru, uplatní se místo 666,67 zúčtovacích jednotek částka 1 500 zúčtovacích jednotek za kontejner bez uloženého zboží, a navíc 25 000 zúčtovacích jednotek za zboží v kontejneru uložené.

666.67 units of account per package or other shipping unit, or 2 units of account per kilogram of weight, specified in the transport document, of the goods lost or damaged, whichever is the higher. If the package or other shipping unit is a container and if there is no mention in the transport document of any package or shipping unit consolidated in the container, the amount of 666.67 units of account shall be replaced by the amount of 1,500 units of account for the container without the goods it contains and, in addition, the amount of 25,000 units of account for the goods which are in the container. 2.

Where a container, pallet or similar article of transport is used to consolidate goods, the packages or other shipping units enumerated in the transport document as packed in or on such article of transport are deemed packages or shipping units. Except as aforesaid, the goods in or on such article of transport are deemed one shipping unit. In cases where the article of transport itself has been lost or damaged, that article of transport, if not owned or otherwise supplied by the carrier, is considered one separate shipping unit.

2.

Bude-li pro upevnění zboží použit kontejner, paleta nebo obdobné přepravní zařízení, považuje se balení nebo jiné nákladové jednotky, které jsou v přepravním dokladu uvedeny jako zabalené v takovém přepravním zařízení nebo na něm, za balení nebo nákladové jednotky. V opačném případě se zboží v takovém přepravním zařízení nebo na něm považuje za jednu nákladovou jednotku. V případech, kdy bylo ztraceno nebo poškozeno přepravní zařízení samotné, považuje se toto zařízení, pokud nepatří dopravci nebo pokud je dopravce neposkytl jinak, za zvláštní nákladovou jednotku.

3.

In the event of loss due to delay in delivery, the carrier’s liability shall not exceed the amount of the freight. However, the aggregate liability under paragraph 1 and the first sentence of the present paragraph shall not exceed the limitation which would be established under paragraph 1 for total loss of the goods with respect to which such liability was incurred.

3.

Za škody v důsledku opožděného dodání odpovídá dopravce jen do výše jednonásobku přepravného. Poskytnuté náhrady škody podle odstavce 1 a první věty tohoto odstavce nesmí však celkem přesáhnout částku, která by podle odstavce 1 vyplynula za úplnou ztrátu zboží, ohledně něhož odpovědnost vznikla.

4.

The maximum limits of liability mentioned in paragraph 1 do not apply:

4.

Nejvyšší částky odpovědnosti v odstavci 1 se nepoužijí:

a)

a)

where the nature and higher value of the goods or articles of transport have been expressly specified in the transport document and the carrier has not refuted those specifications, or

The aggregate of the amounts of compensation recoverable from the carrier, the actual carrier and their servants and agents for the same loss shall not exceed overall the limits of liability provided for in this article.

5.

The carrier or the actual carrier is not entitled to the exonerations and limits of liability provided for in this Convention or in the contract of carriage if it is proved that he

Celková částka, kterou má jako náhradu za stejnou škodu poskytnout dopravce, další dopravce a jejich zaměstnanci a zmocněnci, nesmí překročit nejvyšší částku odpovědnosti, stanovenou v tomto článku. Článek 21 Ztráta práva na omezení odpovědnosti

Article 21 Loss of right to limit liability 1.

jestliže byla povaha a vyšší hodnota zboží nebo přepravního zařízení výslovně zaznamenána v přepravním dokladu a dopravce tyto údaje nepopřel, nebo

b) jestliže strany výslovně sjednaly vyšší částku odpovědnosti.

b) where the parties have expressly agreed to higher maximum limits of liability. 5.

uvedené

1.

Dopravce nebo další dopravce se nemůže dovolávat zproštění odpovědnosti nebo omezení odpovědnosti, stanovené v této úmluvě nebo sjednané ve smlouvě o přepravě,

2 / 2004


jestliže se prokáže, že se škody dopustil sám jednáním nebo opomenutím s úmyslem škodu přivodit, nebo lehkomyslností s vědomím toho, že taková škoda pravděpodobně vznikne.

himself caused the damage by an act or omission, either with the intent to cause such damage, or recklessly and with the knowledge that such damage would probably result. 2.

Similarly, the servants and agents acting on behalf of the carrier or the actual carrier are not entitled to the exonerations and limits of liability provided for in this Convention or in the contract of carriage, if it is proved that they caused the damage in the manner described in paragraph 1.

38

2.

Zaměstnanci, jednající za dopravce nebo dalšího dopravce, se rovněž nemohou dovolávat zproštění odpovědnosti a omezení odpovědnosti, stanovené v této úmluvě nebo sjednané ve smlouvě o přepravě, jestliže se prokáže, že škodu způsobili některým ze způsobů, uvedených v odstavci 1.

Article 22 Application of the exonerations and limits of liability

Článek 22 Věcný rozsah použití zproštění odpovědnosti a limitů odpovědnosti

The exonerations and limits of liability provided for in this Convention or in the contract of carriage apply in any action in respect of loss or damage to or delay in delivery of the goods covered by the contract of carriage, whether the action is founded in contract, in tort or on some other legal ground.

Zproštění odpovědnosti a limity odpovědnosti, stanovené v této úmluvě nebo sjednané ve smlouvě o přepravě, platí pro každý nárok z důvodu ztráty, poškození nebo opožděného dodání zboží, který je předmětem smlouvy o přepravě, bez ohledu na to, zda se nárok opírá o smlouvu o přepravě, nedovolené jednání nebo jiný právní důvod.

CHAPTER VI CLAIMS PERIOD

KAPITOLA VI LHŮTY K UPLATNĚNÍ NÁROKŮ

Article 23 Notice of damage

Článek 23 Oznámení škod

1.

The acceptance without reservation of the goods by the consignee is prima facie evidence of the delivery by the carrier of the goods in the same condition and quantity as when they were handed over to him for carriage.

1.

Bezvýhradné přijetí zboží příjemcem zakládá domněnku, že dopravce dodal zboží ve stejné kvalitě a množství, v jakém je převzal k přepravě.

2.

The carrier and the consignee may require an inspection of the condition and quantity of the goods on delivery in the presence of the two parties.

2.

Dopravce a příjemce mohou požadovat, aby byl stav a množství zboží při dodání zkontrolován za přítomnosti obou stran.

3.

Where the loss or damage to the goods is apparent, any reservation on the part of the consignee must be formulated in writing specifying the general nature of the damage, no later than the time of delivery, unless the consignee and the carrier have jointly checked the condition of the goods.

3.

Je-li ztráta nebo poškození zboží zjevně patrná, musí být každá výhrada příjemce učiněna písemně nejpozději při dodání a příjemce musí specifikovat obecný charakter škody, pakliže nedošlo ke společné kontrole stavu zboží dopravcem a příjemcem.

4.

Where the loss or damage to the goods is not apparent, any reservation on the part of the consignee must be notified in writing specifying the general nature of the damage, no later than 7 consecutive days from the time of delivery; in such case, the injured party shall show that the damage was caused while the goods were in the charge of the carrier.

4.

Není-li ztráta nebo poškození zboží zjevně patrná, musí být každá výhrada příjemce učiněna písemně do 7 kalendářních dnů po dodání zboží, přičemž bude uveden obecný charakter škody, a poškozený v tomto případě prokáže, že škoda vznikla v období, kdy se zboží nacházelo v péči dopravce.

5.

No compensation shall be payable for damage resulting from delay in delivery except when the consignee can prove that he gave notice of the delay to the carrier within 21 consecutive days following delivery of the goods and that

5.

Za škody v důsledku opožděného dodání zboží nebude poskytnuta žádná náhrada, leda že by příjemce mohl prokázat, že dopravci do jednadvaceti po sobě jdoucích kalendářních dnů po dodání zaslal oznámení o opožděném

2 / 2004


39

dodání, a že toto oznámení bylo dopravci doručeno.

this notice reached the carrier.

Článek 24 Promlčení

Article 24 Limitation of actions 1.

All actions arising out of a contract governed by this Convention shall be time-barred after one year commencing from the day when the goods were, or should have been, delivered to the consignee. The day on which the limitation period commences is not included in the period.

1.

Všechny nároky ze smlouvy podléhající této úmluvě se promlčují po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy zboží bylo nebo mělo být dodáno příjemci. Na den, kdy lhůta začíná, se při výpočtu nebere zřetel.

2.

The person against whom an action is instituted may at any time during the limitation period extend that period by a declaration in writing to the injured party. This period may be further extended by one or more further declarations.

2.

Ten, vůči komu byl vznesen nárok, může kdykoli během trvání lhůty tuto lhůtu prodloužit písemným prohlášením vůči poškozenému. Tuto lhůtu lze opětovně prodloužit dalším prohlášením nebo prohlášeními.

3.

The suspension and interruption of the limitation period are governed by the law of the State applicable to the contract of carriage. The filing of a claim in proceedings to apportion limited liability for all claims arising from an event having led to damage shall interrupt the limitation.

3.

Pro stavení a přerušení promlčecí doby se použijí příslušné zákony státu, kterými se řídí smlouva o přepravě. Ohlášením nároku během řízení na rozdělení omezené odpovědnosti se promlčecí doba přerušuje.

4.

Any action for indemnity by a person held liable under this Convention may be instituted even after the expiry of the limitation period provided for in paragraphs 1 and 2 of the present article, if proceedings are instituted within a period of 90 days commencing from the day on which the person instituting the action has settled the claim or has been served with process, or if proceedings are instituted within a longer period as provided by the law of the State where proceedings are instituted.

4.

Nárok na náhradu škody vůči osobě, která má odpovědnost podle této úmluvy, lze uplatnit i po uplynutí promlčecí doby, stanovené v odstavcích 1 a 2, jestliže tento nárok bude vznesen do 90 dnů ode dne, kdy osoba oprávněná ke vznesení postihu nárok uspokojila, nebo kdy byl nárok soudně zažalován, nebo jestliže řízení trvá déle podle příslušných zákonů státu, kde řízení probíhá.

5.

A right of action which has become barred by lapse of time may not be exercised by way of counter-claim or set-off.

5.

Promlčené nároky nelze uplatnit protižalobou ani námitkami.

1.

CHAPTER VII LIMITS OF CONTRACTUAL FREEDOM

KAPITOLA VII OMEZENÍ VOLNOSTI PŘI UZAVÍRÁNÍ SMLUV

Article 25 Nullity of contractual stipulations

Článek 25 Neplatná ujednání

Any contractual stipulation intended to exclude or to limit or, subject to the provisions of article 20, paragraph 4, to increase the liability, within the meaning of this Convention, of the carrier, the actual carrier or their servants or agents, to shift the burden of proof or to reduce the periods for claims or limitations referred to in articles 23 and 24 shall be null and void. Any stipulation assigning a benefit of insurance of the goods in favour of the carrier is also null and void.

1.

S výhradou článku 20 odstavec 4 je neplatné každé smluvní ujednání směřující k vyloučení, omezení nebo zvýšení odpovědnosti dopravce, dalšího dopravce, jejich zaměstnanců nebo zmocněnců podle této úmluvy, přenesení důkazního břemene za tuto odpovědnost nebo zkrácení oznamovací a promlčecí lhůty podle článků 23 a 24. Každé ujednání směřující k postoupení nároků z pojištění zboží dopravci je rovněž neplatné.

2 / 2004

2.


Notwithstanding the provisions of paragraph 1 of the present article and without prejudice to article 21, contractual stipulations shall be authorized specifying that the carrier or the actual carrier is not liable for losses arising from: a)

2.

an act or omission by the master of the vessel, the pilot or any other person in the service of the vessel, pusher or tower during navigation or in the formation or dissolution of a pushed or towed convoy, provided that the carrier complied with the obligations set out for the crew in article 3, paragraph 3, unless the act or omission results from an intention to cause damage or from reckless conduct with the knowledge that such damage would probably result;

40

Nehledě na ustanovení odstavce 1 a na článek 21 jsou přípustná ta smluvní ustanovení, v nichž bude stanoveno, že dopravce neodpovídá za škody, jež:

a)

budou způsobeny jednáním nebo opomenutím vůdce plavidla, lodivoda nebo jiných osob, které loď obsluhují, nebo tlačného či vlečného člunu při plavbě nebo při sestavování či rušení tlačné anebo vlečné soustavy, za předpokladu, že dopravce splnil veškeré povinnosti ohledně posádky stanovené v článku 3 odstavec 3, ledaže by se jednání nebo opomenutí dopustili s úmyslem škodu přivodit nebo lehkomyslností s vědomím, že taková škoda pravděpodobně vznikne;

b) fire or an explosion on board the vessel, where it is not possible to prove that the fire or explosion resulted from a fault of the carrier or the actual carrier or their servants or agents or a defect of the vessel;

b) budou způsobeny požárem nebo výbuchem na palubě plavidla, ledaže bude prokázáno, že požár nebo výbuch byly způsobeny zaviněním dopravce nebo dalšího dopravce nebo jejich zaměstnanců či zmocněnců nebo vadou plavidla;

c)

c)

the defects existing prior to the voyage of his vessel or of a rented or chartered vessel if he can prove that such defects could not have been detected prior to the start of the voyage despite due diligence.

vzniknou na základě závad lodě ve vlastnictví dopravce nebo na základě závad najaté či pronajaté (charterové) lodě, existujících již před cestou, jestliže dopravce může prokázat, že závady nemohly být přes vynaložení patřičné péče odhaleny do začátku cesty.

CHAPTER VIII SUPPLEMENTARY PROVISIONS

KAPITOLA VIII DODATEČNÁ USTANOVENÍ

Article 26 General average

Článek 26 Společná havárie

Nothing in this Convention shall prevent the application of provisions in the contract of carriage or national law regarding the calculation of the amount of damages and contributions payable in the event of general average.

Touto úmluvou není dotčeno použití ustanovení smlouvy o přepravě nebo vnitrostátního práva o výpočtu škody a o povinnosti přispět v případě společné havárie.

Article 27 Other applicable provisions and nuclear damage

Článek 27 Jiné použitelné předpisy a jaderné škody

1.

This Convention does not modify the rights or duties of the carrier provided for in international conventions or national law relating to the limitation of liability of owners of inland navigation or maritime vessels.

1.

Tato úmluva nemění práva a povinnosti dopravce, jež jsou uvedeny v mezinárodních úmluvách nebo ve vnitrostátním právu o omezení odpovědnosti vlastníků vnitrozemských nebo námořních plavidel.

2.

The carrier shall be relieved of liability under this Convention for damage caused by a nuclear incident if the operator of a nuclear installation or other authorized person is liable for such damage pursuant to the laws and regulations of a State governing liability in the

2.

Dopravce je zproštěn odpovědnosti, která mu podle této úmluvy přísluší, za škodu způsobenou jadernou havárií, a jestliže podle zákonů a předpisů státu, jimiž se řídí odpovědnost v oblasti jaderné energie, odpovídá za škodu majitel jaderného zařízení

2 / 2004


41

nebo jiná oprávněná osoba.

field of nuclear energy.

Article 28 Unit of account

Článek 28 Zúčtovací jednotka

The unit of account referred to in article 20 of this Convention is the Special Drawing Right as defined by the International Monetary Fund. The amounts mentioned in article 20 are to be converted into the national currency of a State according to the value of such currency at the date of judgement or the date agreed upon by the parties. The value, in terms of the Special Drawing Rights, of a national currency of a Contracting State is to be calculated in accordance with the method of evaluation applied by the International Monetary Fund in effect at the date in question for its operations and transactions.

Zúčtovací jednotka uvedená v článku 20 této úmluvy je zvláštní právo čerpání, stanovené Mezinárodním měnovým fondem. Částky uvedené v článku 20 budou přepočteny na měnu státu podle hodnoty této měny v den rozsudku nebo v den, na němž se obě strany dohodnou. Hodnota měny smluvního státu, jenž je členem Mezinárodního měnového fondu, ke zvláštnímu právu čerpání se vypočte podle metody hodnocení, kterou Mezinárodní měnový fond v příslušný den skutečně používá pro své vlastní operace a transakce.

Article 29 Additional national provisions

Článek 29 Doplňující vnitrostátní právo

1.

In cases not provided for in this Convention, the contract of carriage is governed by the law of the State agreed by the Parties.

1.

V případech neupravených touto úmluvou se smlouva o přepravě bude řídit právem toho státu, které si strany zvolily.

2.

In the absence of such agreement, the law of the State with which the contract of carriage is most closely connected is to be applied.

2.

Pokud k takové dohodě nedojde, bude uplatněno právo státu, s nímž je smlouva o přepravě nejtěsněji spojena.

3.

It is to be presumed that the contract of carriage is most closely connected with the State in which the principal place of business of the carrier is located at the time when the contract was concluded, if the port of loading or the place where the goods are taken over, or the port of discharge or the place of delivery or the shipper’s principal place of business is also located in that State. Where the carrier has no place of business on land and concludes the contract of carriage on board his vessel, it is to be presumed that the contract is most closely connected with the State in which the vessel is registered or whose flag it flies, if the port of loading or the place where the goods are taken over, or the port of discharge or the place of delivery or the shipper’s principal place of business is also located in that State.

3.

Má se za to, že smlouva o přepravě je nejtěsněji spojena se státem, ve kterém je umístěno hlavní místo podnikání dopravce v okamžiku uzavření smlouvy, jestliže přístav nakládky nebo místo převzetí zboží či přístav vykládky nebo místo dodání zboží či hlavní místo podnikání odesílatele je rovněž umístěno v tomto státě. Nenachází-li se žádná pobočka dopravce na souši, nýbrž dopravce uzavírá smlouvu o přepravě na palubě svého plavidla, má se za to, že smlouva je nejtěsněji spojena se státem, ve kterém je plavidlo evidováno nebo jehož vlajku nese, pokud se v tomto státě nachází i místo nakládky nebo místo převzetí či hlavní místo podnikání odesílatele.

4.

The law of the State where the goods are located governs the real guarantee granted to the carrier for claims set out in article 10, paragraph 1.

4.

Právem státu, kde se zboží nachází, se řídí skutečné záruky přiznané dopravci ohledně nároků stanovených v článku 10 odstavec 1.

1.

CHAPTER IX DECLARATIONS CONCERNING THE SCOPE OF APPLICATION

KAPITOLA IX PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE ROZSAHU POUŽITÍ

Article 30 Carriage by way of specific inland waterways

Článek 30 Přeprava na určitých vnitrozemských vodních cestách

Each State may, at the time of signing this Convention or of ratification, acceptance,

1.

Každý stát může při podpisu této úmluvy nebo při její ratifikaci, přijetí, schválení nebo při

2 / 2004


42

přístupu k ní prohlásit, že tuto úmluvu nepoužije na smlouvy týkající se přepravy na určitých vnitrozemských vodních cestách na svém území, jež nepodléhají mezinárodnímu plavebnímu režimu a nepředstavují spojnici mezi těmito mezinárodními vodními cestami. Takové prohlášení však nelze učinit s cílem vyloučit veškeré důležité vodní cesty tohoto státu.

approval or accession, declare that it will not apply this Convention to contracts relating to carriage by way of specific inland waterways situated on its territory and to which international rules of navigation do not apply and which do not constitute a link between such international waterways. However, such a declaration may not mention all main waterways of that State. 2.

Where the purpose of the contract of carriage is the carriage of goods without transshipment both on waterways not mentioned in the declaration referred to in paragraph 1 of this article and on waterways mentioned in this declaration, this Convention equally applies to this contract, unless the distance to be travelled on the latter waterways is the longer.

2.

Je-li předmětem smlouvy o přepravě vnitrozemskou plavbou přeprava zboží bez překládky, jak na vodních cestách neuvedených v prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, tak i na vodních cestách uvedených v tomto prohlášení, bude tato úmluva použita rovněž pro tuto smlouvu, ledaže by trasa projetá na vodních cestách uvedených na druhém místě byla delší.

3.

When a declaration has been made according to paragraph 1, any other Contracting State may declare that it will not apply either the provisions of this Convention to the contracts referred to in this declaration. The declaration made in accordance with the present paragraph shall take effect at the time of entry into force of the Convention for the State which has made a declaration according to paragraph 1, but at the earliest at the time of entry into force of the Convention for the State which has made a declaration according to the present paragraph.

3.

Bylo-li učiněno prohlášení podle odstavce 1, může každý další smluvní stát prohlásit, že ani on nepoužije žádná ustanovení této úmluvy na smlouvy zmíněné v tomto prohlášení. Prohlášení učiněné podle tohoto odstavce je účinné v okamžiku vstupu této úmluvy v platnost v případě státu, který učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1, nejdříve však v okamžiku vstupu úmluvy v platnost pro stát, který učinil prohlášení podle tohoto odstavce.

4.

The declarations referred to in paragraphs 1 and 3 of this article may be withdrawn in whole or in part, at any time, by notification to the depositary to that effect, indicating the date on which they shall cease to have effect. The withdrawal of these declarations shall not have any effect on contracts already concluded.

4.

Prohlášení podle odstavců 1 a 3 může být kdykoliv zcela nebo zčásti vzato zpět oznámením depozitáři s uvedením okamžiku, k němuž pozbývá účinnosti. Zpětvzetí prohlášení nemá žádný vliv na již uzavřené smlouvy.

Article 31 National transport or transport free of charge

Článek 31 Rozšíření místního rozsahu použití

Each State may, at the time of the signature of this Convention, of its ratification, its approval, its acceptance, its accession thereto or at any time thereafter, declare that it will also apply this Convention:

Každý stát může při podpisu této úmluvy, při její ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní či kdykoli později prohlásit, že použije tuto úmluvu:

a)

to contracts of carriage according to which the port of loading or the place of taking over and the port of discharge or the place of delivery are located in its own territory;

a)

b) by derogation from article 1, paragraph 1, to carriage free of charge.

b) že ustanovení této úmluvy použije odchylně od článku 1 odstavec 5 i na bezúplatné přepravy. Článek 32 Regionální předpisy o odpovědnosti

Article 32 Regional provisions concerning liability 1.

Each State may, at the time of signature of this Convention, or of its ratification, its approval,

na smlouvy o přepravě, v nichž leží přístav nakládky nebo místo převzetí a přístav vykládky nebo místo určení na jeho výsostném území,

1.

Každý stát může při podpisu této úmluvy, při jejím přijetí, schválení nebo přístupu k ní či

2 / 2004


43

kdykoli později učinit prohlášení, že s ohledem na přepravu zboží mezi přístavy nakládky či místy převzetí a přístavy vykládky či místy dodání, z nichž oba jsou umístěny na jeho výsostném území nebo jedno místo je umístěno na jeho výsostném území a druhé na území státu, který učinil stejné prohlášení, neodpovídá dopravce za škody, které byly způsobeny jednáním nebo opomenutím vůdce plavidla, lodivoda nebo jiné osoby, která plavidlo obsluhuje, nebo tlačného či vlečného člunu při plavbě nebo při sestavování tlačné nebo vlečné sestavy, za podmínky, že dopravce splnil své povinnosti ohledně posádky stanovené v článku 3 odstavec 3, ledaže by jejich jednání nebo opomenutí bylo uskutečněno s úmyslem způsobit škodu nebo lehkomyslně a s vědomím, že taková škoda pravděpodobně vznikne.

its acceptance, its accession thereto or at any time thereafter, declare that in respect of the carriage of goods between ports of loading or places where goods are taken over and ports of discharge or places of delivery, of which either both are situated on its own territory or one is situated on its own territory and the other on the territory of a State which has made the same declaration, the carrier shall not be liable for damage caused by an act or omission by the master of the vessel, pilot or any other person in the service of the vessel, pusher or tower during navigation or during the formation of a pushed or towed convoy, provided that the carrier complied with the obligations set out for the crew in article 3, paragraph 3, unless the act or omission results from an intention to cause damage or from reckless conduct with the knowledge that such damage would probably result. 2.

The provision concerning liability referred to in paragraph 1 shall enter into force between two Contracting States when this Convention enters into force in the second State which has made the same declaration. If a State has made this declaration following the entry into force of the Convention for that State, the provision concerning liability referred to in paragraph 1 shall enter into force on the first day of the month following a period of three months as from the notification of the declaration to the depositary. The provision concerning liability shall be applicable only to contracts of carriage signed after its entry into force.

2.

Předpis o odpovědnosti podle odstavce 1 nabývá účinnosti mezi dvěma smluvními státy současně se vstupem úmluvy v platnost pro druhý stát, který učinil totéž prohlášení. Učinil-li některý stát toto prohlášení po vstupu úmluvy v platnost, nabude předpis o odpovědnosti podle odstavce 1 účinnosti první den měsíce, který následuje tři měsíce po okamžiku, kdy bylo toto prohlášení oznámeno depozitáři. Tento předpis o odpovědnosti se uplatní pouze na smlouvy o přepravě, které budou uzavřeny poté, kdy předpis o odpovědnosti vstoupí v platnost.

3.

A declaration made in accordance with paragraph 1 may be withdrawn at any time by notification to the depositary. In the event of withdrawal, the provisions concerning liability referred to in paragraph 1 shall cease to have effect on the first day of the month following the notification or at a subsequent time indicated in the notification. The withdrawal shall not apply to contracts of carriage signed before the provisions concerning liability have ceased to have effect.

3.

Prohlášení učiněné podle odstavce 1 může být kdykoliv vzato zpět oznámením depozitáři. V případě zpětvzetí pozbývá předpis o odpovědnosti podle odstavce 1 platnosti první den měsíce následujícího po oznámení nebo k pozdějšímu datu uvedenému v tomto oznámení. Zpětvzetí neplatí pro smlouvy o přepravě, které byly uzavřeny před pozbytím platnosti tohoto předpisu o odpovědnosti.

CHAPTER X FINAL PROVISIONS

KAPITOLA X ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Article 33 Signature, ratification, acceptance, approval, accession

Článek 33 Podpis, ratifikace, přijetí, schválení, přístup

1.

This Convention shall be open for signature by all States for one year at the headquarters of the depositary. The period for signature shall start on the day when the depositary states that all authentic exts of this Convention are available.

1.

Tato úmluva bude v hlavním sídle depozitáře k dispozici k podpisu pro všechny státy po dobu jednoho roku. Lhůta k podpisu počíná dnem, kdy depozitář oznámí, že jsou k dispozici veškeré autentické verze této úmluvy.

2.

States may become Parties to this Convention:

2.

Státy se mohou stát smluvními stranami této

2 / 2004


44

úmluvy, a)

3.

a)

by signature without reservation as to ratification, acceptance or approval;

jestliže ji podepíší bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo

b) by signature subject to ratification, acceptance or approval, followed by ratification, acceptance or approval;

b) jestliže ji podepíší s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení a poté ji ratifikují, přijmou nebo schválí, nebo

c)

c)

by accession after the deadline set for signature.

Instruments of ratification, acceptance, approval or accession shall be deposited with the depositary.

3.

jestliže k ní přistoupí po uplynutí lhůty stanovené k podpisu.

Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu budou uloženy u depozitáře. Článek 34 Vstup v platnost

Article 34 Entry into force 1.

This Convention shall enter into force on the first day of the month following the expiration of a period of three months as from the date on which five States have signed this Convention without any reservation as to ratification, acceptance or approval or have deposited their instruments of ratification, acceptance, approval or accession with the depositary.

1.

Tato úmluva vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od okamžiku, k němuž podepsalo tuto úmluvu pět států bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení nebo u depozitáře uložilo ratifikační listinu, listinu o přijetí, schválení nebo listinu o přístupu.

2.

For each State which signs this Convention without any reservation as to ratification, acceptance or approval, or deposits the instruments of ratification, acceptance, approval or accession with the depositary after the entry into force of this Convention, the same shall enter into force on the first day of the month following the expiration of a period of three months as from the date of signing without any reservation as to ratification, acceptance or approval, or the deposit of the instruments of ratification, acceptance, approval or accession with the depositary.

2.

Pro každý stát, který podepíše tuto úmluvu bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení nebo uloží ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu u depozitáře po vstupu této úmluvy v platnost, vstoupí úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od okamžiku podpisu úmluvy bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo listin o přístupu u depozitáře.

Článek 35 Výpověď

Article 35 Denunciation 1.

This Convention may be denounced by a State Party on the expiration of a period of one year following the date on which it entered into force for that State.

1.

Tuto úmluvu může smluvní stát vypovědět po uplynutí jednoho roku od okamžiku, kdy pro příslušný stát vstoupila v platnost.

2.

Notification of denunciation shall be deposited with the depositary.

2.

Oznámení o výpovědi se ukládá u depozitáře.

3.

The denunciation shall take effect on the first day of the month following the expiration of a period of one year as from the date of deposit of the notification of denunciation or after a longer period referred to in the notification of denunciation.

3.

Výpověď nabývá účinnosti prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí jednoho roku od okamžiku uložení oznámení o výpovědi nebo po delším časovém úseku, který je v oznámení uveden.

Article 36 Review and amendment

Článek 36 Revize a změna

At the request of not less than one third of the Contracting States to this Convention, the depositary shall convene a conference of the

Depozitář svolá konferenci smluvních států k revizi nebo změně úmluvy, jestliže to vyžaduje alespoň jedna třetina smluvních států.

2 / 2004


45

Contracting States for revising or amending it. Článek 37 Revize nejvyšších částek odpovědnosti a účtovacích jednotek

Article 37 Revision of the amounts for limitation of liability and unit of account 1.

Notwithstanding the provisions of article 36, when a revision of the amount specified in article 20, paragraph 1, or the substitution of the unit defined in article 28 by another unit is proposed, the depositary shall, when not less than one fourth of the States Parties to this Convention so request, submit the proposal to all members of the United Nations Economic Commission for Europe, the Central Commission for the Navigation of the Rhine and the Danube Commission and to all Contracting States and shall convene a conference for the sole purpose of altering the amount specified in article 20, paragraph 1, or of substituting the unit defined in article 28 by another unit.

1.

Nehledě na ustanovení článku 36 je depozitář povinen, jestliže je předložen návrh na revizi částek uvedených v článku 20 odstavec 1 nebo na nahrazení jednotky stanovené v článku 28 jinou jednotkou, na žádost nejméně jedné čtvrtiny smluvních stran této úmluvy všem členům Evropské hospodářské komise OSN, Ústřední komise pro plavbu po Rýně a Dunajské komise a dále všem smluvním státům tento návrh předložit a svolat konferenci, jejímž výhradním účelem bude změna částek uvedených v článku 20 odstavec 1 nebo nahrazení jednotky stanovené v článku 28 jinými jednotkami.

2.

The conference shall be convened at the earliest six months after the day on which the proposal was transmitted.

2.

Tato konference může být svolána nejdříve šest měsíců ode dne doručení takového návrhu.

3.

All Contracting States to this Convention are entitled to participate in the conference, whether or not they are members of the organizations referred to in paragraph 1.

3.

Všechny smluvní státy této úmluvy jsou oprávněny se konference zúčastnit bez ohledu na to, zda jsou členy organizací uvedených v odstavci 1 nebo nikoliv.

4.

The amendments shall be adopted by a majority of two thirds of the Contracting States to the Convention represented at the conference and taking part in the vote, provided that not less than one half of the Contracting States to this Convention are represented when the vote is taken.

4.

O změnách rozhoduje dvoutřetinová většina smluvních států úmluvy přítomných na konferenci a účastnících se hlasování, za předpokladu, že při hlasování je přítomna nejméně polovina smluvních států úmluvy.

5.

During the consultation concerning the amendment of the amount specified in article 20, paragraph 1, the conference shall take account of the lessons drawn from the events having led to damage and in particular the amount of damage resulting therefrom, changes in monetary values and the effect of the proposed amendment on the cost of insurance.

5.

Při poradách o změně částek uvedených v článku 20 odstavec 1 bere konference v úvahu zkušenosti získané z událostí vedoucích ke škodním událostem a zejména rozsah takto vzniklých škod, změny reálné hodnoty peněz a vliv zamýšlené změny na pojistné náklady.

6.

6. a)

The amendment of the amount in accordance with this article may take effect at the earliest five years after the day on which this Convention was opened for signature and at the earliest five years after the day on which an amendment made previously in accordance with this article entered into force.

b) An amount may not be so increased as to exceed the amount of the maximum limits of liability specified by this Convention, increased by six per cent per annum, calculated according to the principle of

a)

Změna částek podle tohoto článku může vstoupit v účinnost nejdříve pět let poté, kdy byla tato úmluva otevřena k podpisu, a nejdříve pět let poté, kdy vstoupila v platnost předchozí změna podle tohoto článku.

b) Částka nesmí být zvýšena tak, aby překročila částku, která odpovídá nejvyšší částce odpovědnosti stanovené v této úmluvě včetně 6 % p. a. počítaných podle složeného úrokování ode dne, kdy byla


2 / 2004

tato úmluva otevřena k podpisu.

compound interest as from the day on which this Convention was opened for signature. c)

46

c)

An amount may not be so increased as to exceed the triple of the maximum limits of liability specified by this Convention.

Částka nesmí být zvýšena tak, aby překročila částku, která odpovídá trojnásobku nejvyšší částky odpovědnosti stanovené v této úmluvě.

7.

The depositary shall notify all Contracting States of any amendment adopted in accordance with paragraph 4. The amendment is deemed to have been accepted after a period of eighteen months following the day of notification, unless during such period not less than one fourth of the States which were Contracting States at the time of the decision concerning the amendment have informed the depositary that they will not accept that amendment; in such case, the amendment is rejected and does not enter into force.

7.

Depozitář oznámí všem smluvním státům každou změnu, o které bylo rozhodnuto podle odstavce 4. Taková změna se považuje za přijatou po uplynutí lhůty 18 měsíců ode dne oznámení, pokud během této lhůty nesdělí depozitáři nejméně čtvrtina států, které byly v době rozhodování o změně smluvními státy, že tuto změnu nepřijímají; v takovém případě je změna odmítnuta a nenabude účinnosti.

8.

An amendment which is deemed to have been accepted in accordance with paragraph 7 shall enter into force eighteen months after its acceptance.

8.

Změna považovaná podle odstavce 7 za přijatou vstoupí v platnost 18 měsíců po svém přijetí.

9.

All Contracting States are bound by the amendment unless they denounce this Convention in accordance with article 35 not later than six months before the amendment enters into force. The denunciation takes effect when the amendment enters into force.

9.

Všechny smluvní státy jsou touto změnou vázány, pokud tuto úmluvu v souladu s článkem 35 nevypoví nejpozději šest měsíců před vstupem této změny v platnost. Výpověď nabývá účinnosti se vstupem změny v platnost.

10. When an amendment has been adopted but the scheduled eighteen-month period for acceptance has not elapsed, a State which becomes a Contracting State during that period is bound by the amendment if it enters into force. A State which becomes a Contracting State after that period is bound by an amendment accepted in accordance with paragraph 7. In the cases cited in the present paragraph, a State is bound by an amendment as soon as it enters into force or as soon as this Convention enters into force for that State if this takes place subsequently.

10. Jestliže bylo rozhodnuto o změně, avšak neuplynula lhůta 18 měsíců pro její přijetí, je stát, který se během této lhůty stane smluvním státem, touto změnou vázán, jestliže příslušná změna vstoupí v platnost. Stát, který se stane smluvním státem po uplynutí této lhůty, je vázán změnou přijatou podle odstavce 7. V případech uvedených v tomto odstavci je stát touto změnou vázán, jakmile tato změna vstoupí v platnost nebo jakmile vstoupí v platnost pro tento stát tato úmluva, pokud tento okamžik nastane později.

Article 38 Depositary

Článek 38 Depozitář

1.

This Convention shall be deposited with the Government of the Republic of Hungary.

1.

Tato úmluva bude uložena u vlády Maďarské republiky.

2.

The depositary shall:

2.

Depozitář

a)

communicate to all States which participated in the Diplomatic Conference for the Adoption of the Budapest Convention on the Contract for the Carriage of Goods by Inland Waterway, for checking, the present Convention in the official language version which was not available at the time of the Conference;

a)

sdělí všem státům, které se účastnily Diplomatické konference o Budapešťské úmluvě o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách za účelem kontroly současný text úmluvy v oficiální jazykové verzi, která nebyla k dispozici v době konání konference,


2 / 2004

b) inform all States referred to under subparagraph (a) above of any proposal for the amendment of the text communicated in accordance with subparagraph (a) above;

b) informuje všechny státy uvedené v pododstavci a) výše o každém návrhu na změnu textu sděleného podle pododstavce a) výše,

c)

c)

establish the date on which all official language versions of this Convention have been brought into conformity with each other and are to be considered authentic;

určí datum, kdy všechny oficiální jazykové verze úmluvy budou uvedeny do vzájemné shody a budou považovány za autentické,

d) communicate to all States referred to in subparagraph (a) above the date established in accordance with subparagraph (c) above;

d) sdělí všem státům uvedeným v pododstavci a) výše datum určený v souladu s pododstavcem c) výše,

e)

communicate to all States which were invited to the Diplomatic Conference for the Adoption of the Budapest Convention on the Contract for the Carriage of Goods by Inland Waterway and to those which have signed this Convention or acceded thereto, certified true copies of this Convention;

e)

předá všem státům pozvaným na Diplomatickou konferenci o Budapešťské úmluvě o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách a těm, které podepsaly tuto úmluvu nebo k ní přistoupily, ověřené kopie této úmluvy,

f)

inform all States which have signed this Convention or acceded to it:

f)

informuje veškeré státy, které podepsaly tuto úmluvu nebo k ní přistoupily

i)

3.

47

of any new signature, notification or declaration made, indicating the date of the signature, notification or declaration;

i)

o každém novém podpisu, oznámení nebo prohlášení s uvedením okamžiku, kdy k podpisu, uložení, oznámení nebo k prohlášení došlo,

ii) of the date of entry into force of this Convention;

ii)

o okamžiku vstupu této úmluvy v platnost,

iii) of any denunciation of this Convention and of the date on which such denunciation is to take effect;

iii) o každé výpovědi této úmluvy s uvedením okamžiku, k němuž výpověď nabývá účinnosti,

iv) of any amendment adopted in accordance with articles 36 and 37 of this Convention and of the date of entry into force of such amendment;

iv) o každé změně úmluvy přijaté podle článku 36 nebo 37 s uvedením okamžiku, k němuž změna vstupuje v platnost,

v) of any communication required under a provision of this Convention.

v)

After the entry into force of this Convention, the depositary shall transmit to the Secretariat of the United Nations a certified true copy of this Convention for registration and publication, in accordance with Article 102 of the Charter of the United Nations.

3.

o každém sdělení, vyžadovaném na základě ustanovení této úmluvy.

Po vstupu této úmluvy v platnost předá depozitář ověřený opis úmluvy k registraci a ke zveřejnění podle článku 102 Charty Organizace spojených národů.

DONE AT Budapest on the twenty-second of June 2001 in a single original copy of which the Dutch, English, French, German and Russian texts are equally authentic.

DÁNO V Budapešti dne 22. června 2001 v jednom původním vyhotovení, jehož německé, francouzské, anglické, nizozemské a ruské znění jsou stejně autentická.

IN WITNESS WHEREOF, the undersigned plenipotentiaries, being duly authorized thereto by their Governments, have signed this Convention.

NA DŮKAZ TOHO tuto úmluvu podepsali zmocnění signatáři, pověření k tomu svými vládami.

2 / 2004


*

*

*

Bulletin České společnosti pro dopravní právo je vydáván výhradně v elektronické podobě a zdarma zasílán členům České společnosti pro dopravní právo a podle potřeby i jejím příznivcům nebo zájemcům o členství. Toto číslo bylo distribuováno mezi členy a příznivce České společnosti pro dopravní právo dne 12. srpna 2004. Případné příspěvky do Bulletinu zasílejte na jakékoli z níže uvedených spojení.¨ Redakce Bulletinu si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravit. Na stejná spojení adresujte rovněž Váš zájem o případnou inzerci v Bulletinu.

*

*

*

ČESKÁ SPOLEČNOST PRO DOPRAVNÍ PRÁVO BENEŠOVSKÁ 33 • 101 00 PRAHA 10 • IČO: 26529980 TELEFON: 267 312 582

• FAX: 267 311 465

e-mail: [email protected], nové též [email protected]

48

2004

Recommend Documents