2004

foto © Petr Faraga

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

06/2004

Obsah

Bublina

Konference Č-S unie CASD

5

Pane, pravdu a nič len pravdu…

6

O síle a slabosti ve víře

8

Co je bez chvění, není pevné III 11 Moderná cirkev…

13

Filipíny pro Krista 2004

16

PATHFINDER

17

Nečekej…

17

Jarní nádech

18

Zašifrovaný víkend

18

Kecák Jižního kříže

20

Robinzonáda 2004

21

Sněženka 008

23

Jak sbalit dětem batoh

23

Raftování s VV

24

Filipíny podruhé

25

Vydat, či nevydat?

31

Bůh vyslyšel moje prosby

32

Z vašich dopisů

34

Maranatha

34

Ozvěny Izajášova volání

35

Iný pohľad

36

Ďakujeme!

37

Oznámení

37

Inzerce

39

Spěchám na vlak. Odjíždí za pár minut, ale mám to nacvičené. Proběhnout podchodem, poslední schodiště a je to. Doběhl jsem však na prázdné nástupiště. Zkontroloval jsem čas na nádražních hodinách — ještě dvě minuty do odjezdu. Jenže se vloudila malá chybička. Vlak odjížděl tentokrát výjimečně z jiného nástupiště. Co se dá dělat — počkáme na další. Velká nádraží — jsou si tolik podobná. Velké a nákladné stavby, které měly ukázat, že jejich budovatelé na to mají. Jenže neúprosný čas ukázal, že plány byly smělejší než náklonnost budoucnosti tomuto druhu dopravy. Není divu, že poloprázdné velkoprostory přilákaly nové obyvatele. Bezdomovci, drobní i větší zlodějíčci a děti, pro které je domov snad jen adresou pro občasné přespání. Odevzdaně jsem si vybral místo na ulepené lavičce a pustil se do čtení. Zaujali mě však dva umounění kluci, kteří dělali mýdlové bubliny. Soutěžili o to, kdo udělá větší. Kouzlili s roztokem v nádobce a skutečně se jim dařilo. Dokonce i několik pospávajících bezdomovců se probralo a radili jak a co, aby byla bublina co největší. Najednou se objevil skutečně unikátní kousek. Křišťálový lehounký útvar o průměru skoro půl metru se vznášel uprostřed špinavého nádraží. Sám tvůrce nevěřícně sledoval své dílo. Chvilka ticha netrvala dlouho. Druhý parťák neunesl prohru. Jediným dotykem uzavřel život nádherné, ale přece jen bubliny. Rvačka obou soutěžících uzavřela chvilku pohody uprostřed smetiště. Výstavní hala nádraží, která je příliš velká na těch pár vlaků, úžasné světové projekty na spasení států i světa okolního, fantastické životy superhvězd i velká díla pachtících se lidí a lidiček… a bublina ze saponátové vody. Jsou tak rozdílné podstatou, a přesto mají tolik společného. Kolik lidských plánů na úžasný život skončilo dříve, než mohlo začít. Kolik lidských životů se vydařilo lépe, než jejich „majitelé“ očekávali. A přesto se všechny protnou ve stejném okamžiku konce a zapomnění. A naše životy? Můžeme je naplnit čímkoli a použít ten nejlepší „saponát“ na bublinu našeho života, přesto je tak křehká, že Ježíš používá na adresu nás lidí slovo: „…blázne, ty se spoléháš na to, cos vybudoval?“ Jako lidé nemůžeme změnit křehkost našeho bytí ani dlouhodobě viděnou nesmyslnost našeho „budování“ a snažení, kterou jiný z pisatelů Bible připodobnil k „honbě za větrem“. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme oné mýdlové bublině podobni více, než si chceme připustit. Přes to všechno nás i naše životy bere Bůh vážně. Je čas, za chvíli mi odjíždí poslední vlak. Kličkuji mezi lidmi, kteří už přišli o všechno a ukládají se pomalu ke spánku. Překračuji staršího muže, nespí, prosí mě o nějakou tu korunu. Nakonec, proč ne, vždyť jsme si ve skutečnosti tolik podobní. Vlak uhání noční krajinou a já bych si jen přál, aby si nás Pán Bůh pamatoval… Marek Škrla

ADVENT 06/2004

KONFERENCE

Církev dlužníků Život na dluh se v 21. století pomalu stává standardním životním stylem. Snad na každém kroku se nám něco výhodného nabízí — expresní půjčky, výhodné úvěry, operativní leasing. Je to přece tak jednoduché — mít vše dnes, a platit až zítra. Ale i když třeba těchto možností nevyužíváme, stejně jsme zadlužení, protože některé dluhy za nás nadělá stát. Ekonomové vypočítali, že každý z nás, od právě narozených miminek až po nejstarší lidi, takto dluží asi 58 000 Kč. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, taková je prostě hra dnešní ekonomiky, ve které všichni musíme nějakým způsobem účinkovat. Přestože asi nikdo z nás nemá rád dluhy, samotná jejich existence není až takovou tragédií. Složité to začíná být tehdy, když zadlužený člověk přestává být schopen své závazky splácet. A skutečně vážný problém nastane, pokud se dlužník, navzdory jasným faktům, tváří, že je vše v pořádku a nic platit nebude, protože se prostě dlužníkem necítí.

Zadlužená církev V epištole Římanům 1,14 apoštol Pavel píše: „Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. Odtud moje touha zvěstovat evangelium.“ Jsem přesvědčen, že naše církev je velkým dlužníkem. Její dluh vůči tomuto světu je zvěstování evangelia, které je nádhernou milostí, radostnou zprávou o záchraně, poselstvím o naději v tomto beznadějném světě, kterou nám přinesla oběť Ježíše Krista. Líbí se mi, jak apoštol Pavel říká „odtud moje touha“. Můžeme mít různé touhy. Ale toužíme ještě druhým lidem vyprávět o Ježíši Kristu? Touží po tom naše církev? A toužím po tom vůbec já sám? Když se v naší církvi hovoří o evangelizaci, tak se někdy setkávám s poněkud zvláštními posto-

ADVENT 06/2004

ji: „Evangelizace? Raději bychom už o tom neměli tolik mluvit. Lidi je třeba nechat odpočinout. Hovořili jsme o tom celá devadesátá léta a už toho bylo dost, protože … stejně se předseda Česko-Slovenské nedaří.“ únie CASD Pavel Šimek Jako kdybychom chtěli oddálit hrazení našeho dluhu, na chvíli vysadit, nesplácet. Jenže to není postoj apoštola Pavla. Ten se cítí být dlužníkem zvěstování evangelia, a musí proto o něm říct Řekům, barbarům, vzdělaným i nevzdělaným — prostě každému. Přece když někdo po něčem opravdu touží, pak dělá všechno pro to, aby svého cíle dosáhl. A tak i církev má hledat stále nové způsoby evangelizace. Co stačilo včera, nemusí být účinné dnes. Avšak zvěst evangelia, ta je účinná v každé době.

Co církev dluží Pokud církev zapomene, že je dlužníkem, a netouží nést poselství záchrany, pak je zde zbytečná. Dobrá organizace, skvělá ústava, napsané plány, přijatá prohlášení, fungující oddělení, aktivní instituce a úžasné vzájemné vztahy jsou jí v takovém případě k ničemu. Práce církve — to není ani tak jednání konference, jako úsilí jednotlivých členů ve sborech. Ti nejstarší už možná nemohou vyjít ven, ale modlí se, aby bylo zvěstováno evangelium. A ti mladší, kteří mají dostatek sil, se snaží lidem přiblížit zvěst vzácného evangelia. Vždyť kde bychom byli a jak bychom žili, kdyby nám někdo nevyprávěl o Boží lásce? Dlužíme světu zvěstování evangelia. Zvěstování jsou krásná slova o Boží milosti, ale zároveň je to i praktické prožívání křesťanství. A proto světu

3

kromě slov dlužíme i vzor křesťanského života, aby lidé mohli nejen slyšet, ale i vidět, co vlastně znamená být křesťanem. Někdy máme tendenci se před lidmi uzavírat. Dovolme jim však spíše do našeho života nahlédnout. Ne snad proto, že bychom si mysleli, že my sami představujeme ideál, který by měl ostatním sloužit za vzor. Na druhou stranu se však nebojme prakticky ukázat, jaké hodnoty ve svém životě, v rodině, práci a našem společenství uznáváme. Kdysi jsem slyšel vyprávět příběh o mladém muži, který přišel do jedné rodiny, aby tam sloužil. Po roce, kdy s ním byli všichni spokojeni a zdálo se, že na svém místě zůstane i nadále, své zaměstnavatelce náhle oznámil: „Paní, odcházím od vás.“ Žena se ho překvapeně zeptala: „A proč, prosím tě? Nelíbí se ti u nás?“ „Ale to ne, líbí,“ odvětil mladík. „Jenže když jsem k vám přišel, řekl jsem si, že zde budu rok. Chtěl jsem vědět, jak žijí křesťané. Teď jsem na cestě k mohamedánům.“ Paní se na něj zděšeně podívala a vykřikla: „To jsi to, ty kluku, nemohl říct hned, když jsi přišel?“ Jaké křesťanství představujeme? Co by asi řekl tento mladý muž, kdyby žil u nás doma nebo v našem sboru? Řekl by: „Křesťané — to jsou uhádaní lidé, závistivci, kteří nemají nikdy dost, lenoši a lháři, co neumí plnit sliby, pyšní a samospravedliví lidé, kteří vidí na prvním místě jen sami sebe.“? Ne, nevěřím tomu. Jsem přesvědčen, že kdyby žil v našich rodinách, vydal by převážně dobré svědectví. Mnohokrát totiž slýchám: „Toho člověka znám, je to adventista, vážím si jeho způsobu života.“ Ale ani to ještě není kompletní vyčíslení našeho dluhu. Apoštol Pavel v Římanům 13,8 uvádí: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.“ Jinými slovy — lásky není nikdy dost. Lásku totiž nemůžeme splatit a vždy ji budeme dlužit. Možná si říkáme, že to ti druzí nám dluží lásku a jsou povinni nám ji prokazovat. Jenže apoštol Pavel nám říká: „Dlužníky jste vy.“ To já mám prokazovat lásku, já dlužím vlídné slovo, přátelství, pomoc, pochopení, pohlazení. Mně nedluží nikdo nic.

4

foto © Photodisc

KONFERENCE

Někdy jsme smutní právě proto, že se zaměřujeme na sebe a vidíme křivdy těch druhých vůči nám. Měli bychom však spíše přemýšlet, co udělat pro to, abychom spláceli dluh lásky, který stejně nikdy plně splatit nemůžeme.

Splácet ano, ale čím? Možná není problém v tom, že bychom si neuvědomovali, že dlužíme světu zvěst evangelia. Víme také, že dlužíme křesťanský způsob života a že nesplácíme dostatek lásky. Jenže když se rozhodneme platit, sáhneme do kapes — a ty jsou prázdné. Prostě nemáme čím splácet. A pak si tedy musíme položit závažnou otázku. Jestliže nic nemám a nemůžu hradit dluh — a možná už ani církev nemá na další splátky — ke komu tedy půjdu? Existuje vůbec někdo, kdo by mně, vzhledem k mé situaci, mohl ještě něco dát? Jsem přesvědčen, že existuje. Je to Ježíš Kristus. On je první a poslední. Je jedinou zárukou naší církve, jediným ručitelem, který je schopen zajistit, že budeme splácet dluh. Povolal si nás a my svoji práci s jeho pomocí dovedeme až do konce — do příchodu Ježíše Krista. Jsem proto také přesvědčen, že naše církev bude svůj dluh tomuto světu splácet, že budeme zvěstovat evangelium, ukazovat křesťanský způsob života a projevovat lásku jedni k druhým. Modlím se, abychom své splátky uhradili dnes, zítra i další dny. S Boží pomocí to dokážeme. Pavel Šimek

ADVENT 06/2004

KONFERENCE

Konference Česko-Slovenské unie CASD V neděli 2. května se v modlitebně v Praze na Smíchově sešlo více než dvě stě delegátů Českého, Moravskoslezského a Slovenského sdružení, aby zahájili pracovní část konference Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne. Jednání proběhla ve dvou blocích, a to 2. a 3. května a poté 16. a 17. května. Cílem konference, která se schází jednou za pět let, bylo zhodnotit uplynulé období, zvolit vedení církve a vytyčit plány a směřování církve do roku 2009. Hostem jednání byl bratr Ulrich Frikart, předseda Evro-Africké divize, kterého první dva dny jednání doprovázel hospodář divize bratr Peter R. Kunze.

Ohlédnutí zpět a změny organizační struktury Na úvod konference byly předneseny zprávy předsedy, tajemníka, hospodáře a auditora. Po diskusi byly všechny zprávy delegáty přijaty. Byl zvolen organizační výbor, který navrhl složení jmenovacího výboru, výboru pro plány a programy, výboru pro pověření, výboru pro změnu Ústavy, komisi pro Církevní řád a rovněž bytovou komisi, která se měla zabývat řešením bytové otázky některých bývalých zaměstnanců církve. Dalším bodem bylo přednesení zpráv dvou komisí, které se v uplynulých letech zabývaly změnou organizační struktury církve. Zprávu komise zvolené při minulém pracovním zasedání unijní konference přednesl její předseda bratr Petr Skrla, závěry komise ustanovené na loňské konferenci Českého sdružení představil bratr Bohuslav Zámečník. Po diskusi k oběma zprávám se delegáti konference usnesli, že by církev měla věnovat větší pozornost zefektivnění práce okrsků. Pověřili rovněž nové vedení unie, aby do dvou let zpracovalo projekt sloučení sdružení v České republice, v jehož rámci by zároveň mělo zvážit a analyzovat všechny další alternativy. Výsledky projektu pak vedení církve předloží jednotlivým sdružením a celé církvi, aby o něm mohli odpovědně hlasovat delegáti příští

ADVENT 06/2004

konference Českého a Moravskoslezského sdružení. Po debatě k uvedeným návrhům odhlasovalo plénum ponechání současného stavu organizační struktury církve.

Personální záležitosti Na začátku druhého dne jednání byl zvolen nový předseda ČS unie, bratr Pavel Šimek, který doposud sloužil jako kazatel ve sborech Brno-Střední a Brno-západ. V průběhu dne pak byl ještě zvolen bratr Josef Hrdinka, kazatel sborů Vlašim, Praha-Strašnice a Praha-Krč, do služebnosti tajemníka a odpovědností hospodáře unie na další volební období pak delegáti opět pověřili bratra Edvarda Miškeje. V druhé části konference pak bylo rozhodnuto i o dalších členech vedení církve. Místopředsedou ČS unie a zároveň členem výboru Evro-Africké divize byl zvolen předseda Slovenského sdružení bratr Karol Badinský. Aby konference podtrhla důležitost evangelizace a práce s mládeží, byli přímo delegáty zvoleni vedoucí oddělení osobní služby — evangelizace a mládeže. Zodpovědnost za oddělení osobní služby — evangelizace přijal bratr Petr Pimek a vedoucím oddělení dětí a mládeže bude Stanislav Bielik. Svoji služebnost budou vykonávat při svém stávajícím zařazení. Konference pak ještě zvolila členy Výboru unie. Ti se budou na svém červnovém zasedání zabývat volbou vedoucích ostatních oddělení. Výbor unie by měl rovněž hledat cestu k tomu, aby se konference jednotlivých sdružení a unie mohly konat v jednom roce.

Kazatelské povolání a další směřování církve Kromě běžné administrativní agendy, kam patří zejména vize, plány a programy oddělení a institucí, se konference zabývala dvěma stěžejními tématy současné církve — dalším směřováním

5

KONFERENCE církve a problematikou kazatelského povolání. K prvnímu bodu byly předneseny referáty o hledání postoje k současným myšlenkovým proudům, křesťanském životním stylu a o pojetí a poslání církve. Delegáti rozhodli, že náměty uvedené v těchto prezentacích by se měly stát podkladem pro řešení této otázky v budoucnosti. V diskusi věnované kazatelskému povolání se hovořilo zejména o vyhledávání kazatelského dorostu, systematickém vzdělávání jak budoucích, tak současných kazatelů, finančním zabezpečení a celkové situaci kazatelských rodin.

ze kterých zásady křesťanského života vycházejí. Principy by měly ukázat biblické zásady, na kterých postoje naší církve stojí. Měly by umožnit členům naší církve odvodit konkrétní aplikace daných principů v konkrétních situacích.

A další… Tento článek samozřejmě nemůže postihnout vše, co se během jednání konference odehrálo. A tak kromě výše uvedeného ještě delegáti zhlédli videoprezentace veškerých církevních institucí a sdružení, diskutovali o podobě usnesení a zprávách pracovních výborů. Bedřich Jetelina

Ústava a Církevní řád Poslední den pracovní části konference se delegáti věnovali zejména zprávám jednotlivých výborů zvolených během první části zasedání. Mezi nejzávažnější rozhodnutí této části zasedání patřilo odsouhlasení změn v Ústavě církve, která je jejím základním právním dokumentem. Jednalo se zejména o technické záležitosti a drobné změny, přesto však byla přijata i poměrně zásadní úprava týkající se volby administrátorů sdružení a unie. Jestliže nyní bude nějaký činovník volen do stejné služebnosti podruhé, musí již podle Ústavy získat nejméně 60 % hlasů delegátů. Při třetí a další volbě pak více než 70 % hlasů. Výbor pro změnu Ústavy a Církevního řádu (CŘ) navrhl požádat výbor Generální konference pro Církevní řád, aby přepracoval 13. kapitolu CŘ „Zásady křesťanského života“ tak, aby vyjadřovala principy,

Hledáme sekretářky předsedy a tajemníka unie CASD v Praze. Podmínkou je členství v CASD a pozitivní postoj k církvi. Požadujeme: • min. středoškolské vzdělání • výbornou znalost ČJ, aktivní znalost AJ (NJ, FJ výhodou) • práce na PC (Word, Excel) • spolehlivost, samostatnost a pečlivost Nabízíme: • důkladné zaškolení • smysluplnou práci v dobrém kolektivu • možnost ubytování v Praze Přihlášky s životopisem zasílejte na adresu unie: Církev adventistů sedmého dne Česko-Slovenská unie Zálesí 50, 142 00 Praha 4-Lhotka e-mail: [email protected]

Pane, pravdu a nič len pravdu… Odmalička ma učili, že treba hovoriť pravdu. V detstve som sa však napriek tomu, že som s touto teóriou súhlasil, často uchyľoval k „väčším“ či „menším“ klamstvám. Bol som taký malý „vymýšľač“ a „zveličovač“ udalostí, ktorých som bol svedkom. Ach, ako často som sa dokázal urobiť chorým, aj keď mi nič nebolo. No vidina písomky

6

alebo skúšania zaháňala odo mňa všetky pravdivé myšlienky. Ako často som spolužiakom vyrozprával veci, ktoré sa veľmi nezakladali na pravde. To bolo detstvo. Keď som sa stal kresťanom, môj život sa zmenil. Zmenil sa aj môj slovník, priority a hodnoty. S ľútosťou a možno aj úsmevom som sa pozeral

ADVENT 06/2004

ZAMYSLENIE NAD… na svoje „klamlivé“ detstvo. Bol som si istý, že tento problém mám už za sebou. No nedávno som došiel k poznaniu, že sa až tak veľa možno nezmenilo. Niežeby som bol taký istý ako predtým, to nie. Zistil som však, že som aj naďalej „vymýšľačom“ a „zveličovačom.“ Stalo sa to pri modlitbe. Keď sa začnem modliť, prechádzam z ruchu života do pokoja, od zápasov so sebou a s ľuďmi do iného sveta. Modlím sa, hovorím k Bohu, ďakujem, prosím za „sväté“ veci, za blízkych a milovaných, ďakujem Bohu za to, že mi dáva radosť a pokoj a zabúdam na všetky problémy a boje. Zabúdam, aký som bol tvrdý k priateľovi, ako som sa správal sebecky, zabúdam na svoje strachy, všetko to dávam nabok. Hovorím predsa s Bohom a nepatrí sa spomínať takéto veci. Moje „sväté frázy“ sa vznášajú k nebesiam, som odpútaný od reality, ktorou žijem. A zrazu sa mi pamäť navracia, spomínam si na svoje boje, smútok, nepríjemné pocity, hnev a začnem premýšľať nad tým, prečo to nepoviem Bohu, prečo skrývam pravdu o svojom skutočnom svete a zaobaľujem ju do viet, ktoré síce znejú pekne, ale neodrážajú to, čím v skutočnosti som. Ďakujem Bohu za istotu a pritom sa chvejem strachom z budúcnosti. Ďakujem Bohu za to, že mám Bibliu, ale nepoviem mu, že dnes nemám chuť ju otvoriť. Ďakujem mu za to, že zasahuje do môjho života, že je úžasnou osobou, ale nepoviem mu, že sa mi niekedy zdá, akoby bol len myšlienkou, o ktorej čítam, ale ktorá sa ma nedotýka. Ďakujem Bohu za to, že mi dal úžasné spoločenstvo veriacich, ale nepoviem mu o tom, že nemám rád brata…. Snažím sa „oklamať“ Boha. Boha, ktorý pozná každú našu myšlienku prv, ako ju vyslovíme, ktorý vie o každej našej bunke. Je to nelogické, absurdné, ale je to tak. „Prečo to teda všetko nepoviem Bohu?“ Určite znesie, keď mu poviem o svojich hriešnych myšlienkach, o tom, že mám strach z mojej finančnej situácie, že som zo seba často sklamaný, že ma trápia pochybnosti, že ma nebaví študovať Písmo a nemám chuť sa ani modliť a že niekedy mám chuť ublížiť a urobiť niečo zlé. Čo urobí Boh, keď mu to poviem?

ADVENT 06/2004

a) Potrestá ma? b) Ozve sa hlas: „O takýchto veciach so mnou nehovor, ja som Svätý… aká opovážlivosť“? c) Stratím večný život? Ktorá odpoveď je správna?… Znesie to Boh? Neznesie moje trápenia, nedokonalosti, keď dokázal zniesť kríž a tam slová opovrhnutia a nenávisti (na ktoré odpovedal láskou a modlitbou za nepriateľov)? Alebo na mňa zošle večný trest? V žalmoch nachádzam veľa zvláštnych modlitieb. V žalme 139 sa Dávid pýta: „Či nie je tak, Hospodine, že nenávidím tých, ktorí teba nenávidia? A tí, ktorí povstávajú proti tebe sa mi ošklivia. Celou nenávisťou ich nenávidím, stali sa mi nepriateľmi.“ Kým sa však dostane Dávid k tejto vete, premýšľa nad tým, že Boh ho dokonale pozná, že vie o každej jeho myšlienke a nie je možné pred ním utiecť. Potom vychádzajú na povrch slová o nenávisti v Dávidovom srdci. Uvedomuje si, že je zbytočné zakrývať niečo pred Bohom, odhaľuje sa teda pred ním, otvára mu svoje vnútro. Prežil Dávid túto modlitbu? Áno a dokonca je nazvaný mužom podľa Božieho srdca. (Sk 13,22) Boh si cení čestnosť a pravdivosť. Je dobré odhaliť sa Bohu. Aj keď je pravda často krutá a bolí. Dávid končí modlitbu slovami: „Preskúmaj ma, silný Bože, a poznaj moje srdce! Zkús ma a poznaj moje myšlienky a vidz, či je vo mne nejaká zlá cesta, a veď ma cestou večnosti.“ Keď odhalím Bohu svoj vnútorný svet, vlastnú realitu, otváram sa vlastne tomu, aby si to odo mňa zobral a naplnil ma niečím iným a krajším. Žalmista odhalí pred Bohom, čo prežíva, či už je to strach, hnev, úzkosť…, prosí a vzápätí prichádzajú spontánne slová chvály a oslavy Boha. Dochádza k zmene. Ak som čestný a pravdivý v modlitbe, otváram sa premene vnútra. Aká odpoveď je teda správna? Chyták! Ani jedna! Alebo žeby predsa? d) Konečne sa možno začne so mnou niečo diať! Ondrej Zatroch, študent TS

7

STUDIE

O síle a slabosti ve víře Čtrnáctá kapitola listu Římanům je zajímavá nejen tím, že v ní čteme o zvláštním rozlišování dní a pokrmů. Nedovolíme-li, aby celý její další obsah byl zastíněn hledáním přesného vysvětlení této praxe, pak nás může překvapit a obohatit nejen Pavlovo řešení sporu v tomto společenství, ale i další myšlenky, kterým ve stínu onoho sporu nezaslouženě často věnujeme jen málo pozornosti. K jejich vystižení je někdy zapotřebí postřehnout detaily. Proto se nevyhnu citacím v překladu, který místy upřesňuje znění ČEP.

Dvě skupiny v římském společenství Římanům 14,1-5 (zkráceno): „Slabého ve víře přijímejte, ne však k pochybným disputacím (soudům, úsudkům). Jistě, někdo věří, že může jíst vše, slabý však jí jen rostliny… Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den…“ Rozdílnost dvojího pojetí i praxe víry je skutečností, kterou Pavel ani nechválí, ani nepotlačuje. Není důvodem k jásání, ale ani k zoufalství či krizi. Je prostě skutečností, která působí napětí. Ve svém dalším psaní se Pavel soustředí právě na tyto důsledky ve vztazích.

Váha sporných věcí I zasvěcené komentáře se v konkrétním vysvětlení oněch rozdělujících praktik liší. Hlavním tématem této studie však nejsou tyto praktiky, nýbrž Pavlova reakce na ně. Proto zůstaneme u nejzásadnějšího obrysu těchto sporných věcí, jak o něm napovídá samotný text a Pavlův kontext. Protože autorem je tentýž Pavel, který v téměř stejné době1 jinde napsal: „Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.“ (1 K 7,19), můžeme právem usuzovat, že sporné body nemají váhu Božích přikázání (viz „rozlišování dnů“), která Pavel respektuje. Celá kapitola také naznačuje, že šlo o detailní praxi, která byla k věcem zásadního významu přidána navíc; tomu odpovídá

8

(zamyšlení nad epištolou Římanům 14) i Pavlovo hodnocení těch, kdo tyto věci prosazují („slabí ve víře“) a jejich „slabostí“, jak uvidíme. Další náznak nalezneme ve v. 16-18: „Nevydávej v potupu vaše dobro. Vždyť království Boží není v jezení a pití, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém. Kdo v tomto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.“ Jako adventisté máme porozumění pro dietní omezení; z textu je však patrné, že omezení, o kterých se píše zde, nebyla tehdy praktikována z důvodů zdravotně-praktických, jak je tomu u nás, nýbrž v přímé souvislosti s vírou a spasením, jako přikázání víry, jak také uvidíme dále.

Kdo je zde „slabý“ a kdo „silný“? „Slabý ve víře“ je „Ten, kdo má omezené pochopení principů spravedlnosti; touží být spasen a je ochoten udělat cokoli, o čem věří, že se to od něj vyžaduje. V nezralosti své křesťanské zkušenosti … a patrně i díky předchozí výchově, se pokouší učinit své spasení jistějším tím, že zachovává určitá pravidla a omezení, která jej ve skutečnosti neváží… Považuje je za absolutně závazná ke spasení a je zmaten a stresován jinými věřícími kolem sebe, zvláště těmi, kteří se zdají být zkušenější a kteří jeho zábrany nesdílejí…“ Tak to formuluje náš biblický komentář.2 Je to tedy vnitřně nejistý věřící, hledající svou jistotu spasení nejen v Kristu ukřižovaném, ale i tam, kde je to pro nás lidi takovým pokušením — v přijetí dalších detailních pravidel a omezení. Zvenčí se tedy jeví jako „ten, který toho zachovává více“, a to detailněji a úzkostlivěji; chybuje na straně pravidel či zásad. Možná navenek nejistě nevypadá a mluví hodně o pravdě, zákonu či zásadách, tím se však nenechme zmýlit — chce totiž „učinit své spasení jistějším“, a to vyplývá z velké vnitřní nejistoty. „Pravda“, jak ji on sám chápe, jej ohrožuje. „Silný“ ve víře je zde jeho protějškem. Je pevně opřen o víru v Krista, a tím vnitřně jistý, neobává se proto detailních rozdílností. Rozlišuje, co je nosné

ADVENT 06/2004

STUDIE a zavazující, a co nikoli; nepřidává další požadavky a břemena, nehledá další „pojistky a zábradlí“ pro svou jistotu v Pánu. Uvnitř i navenek je jistější, svobodnější, zaměřený na podstatu věci. „Pravda“ je pro něj osvobozením od úzkostí; pokud chybuje, je to na stranu svobody v Kristu. Vztah, který k sobě navzájem zaujímají, oba tyto typy výstižně dokresluje. Hlavní problém? No ovšem, vztahy… Vztah slabých k silným V. 3b: „…a kdo nejí, nechť nesoudí (nezavrhuje, neodděluje) toho, kdo jí…“ Vnitřní nejistotě „slabého ve víře“ odpovídá jeho tendence soudit ty druhé a jejich spasení, vidět je jako nespasené, nesprávné, jako „věřící druhé kategorie“; říci „toto nejsou ti Boží“ či v našem kontextu „toto není opravdový adventista“. Už jsem něco podobného slyšel. Tím dělícím bodem přitom někdy nebyly věci, ke kterým nás zavazuje výslovně vyjádřená Boží vůle… Kombinace úzkostlivosti v detailu, zachovávání „něčeho navíc“, s radikálním odsouzením těch, kdo jsou v takto definovaných věcech svobodnější — to vše někdy bývá viděno jako příznak opravdové zbožnosti a svatého nadšení. Pro Pavla jsou to však příznaky slabosti ve víře, která neprávem odsuzuje druhé. Vztah silných ke slabým V. 3a: „Kdo jí, nechť nepohrdá („neodepisuje“, nebere význam) tím, kdo nejí…“ „Silní ve víře“ prožívají svou víru s vnitřní jistotou a svobodou; proto mají přirozenou tendenci ony úzkostlivé detailisty víry zlehčit, pousmát se nad nimi, mávnout rukou ve smyslu: „Tyhle lidi nelze brát vážně.“ Ačkoli jde o odlišnou reakci, než byla ta předchozí, i zde se jedná o smýšlení, které z těch druhých činí „věřící druhé kategorie“. Pavel nenapomíná ani neopravuje tuto duchovnost (jistotu ve víře) jako takovou, nýbrž právě její zlehčující postoj k těm, kdo jsou odlišní. Jak Pavel hodnotí jedny a druhé? Rychlé a povrchní čtení by napovídalo, že Pavel obě skupiny nakonec hodnotí stejně (tedy žád-

ADVENT 06/2004

nou negativně). Ve skutečnosti Pavel jemnými prostředky vyjadřuje rozdíl mezi nimi: 1) Zabarvení slov „silný“ a „slabý“, a to ve víře, samo říká mnohé; Pavel sám zaujímá jednu ze stran — sebe samého přiřazuje k „silným“ (15, 1). 2) Pavel použije k označení „slabých“ v řeckém textu postupně dva odlišné termíny: napřed astheneó, „slabý, bezmocný“ (14,1-2), později však (15,1) adynatón, t.j. „nesilní, bez síly“ v kontrastu se „silnými“ (hoi dynatoi), to vše stále v souvislosti s vírou. 3) „Slabosti slabých“ (15, 1) jsou vyjádřeny řeckým termínem „asthenémata“, který lze chápat také jako „omyly“, zde ve smyslu přecitlivělého či zákonického myšlení či svědomí. 4) Tyto slabosti či omyly představují cosi, co je nutno snášet, „nést“, tedy zátěž. Čtěme Ř 15,1: „My silní (hoi dynatoi) jsme povinni nést slabosti (asthenémata) slabých (tón adynatón)…“ — „těch, kdo nemají silnou víru“. Pavel tedy není v tomto sporu nestranný. On sám se přiřazuje k jedné ze stran a zároveň ukazuje, že ta druhá je slabší ve víře a že se mýlí. Nezapomeňme přitom, že se nejedná o střetnutí typů osobností či temperamentů; „síla“ a „slabost“ se zde po celou dobu pojí s vírou. Jedná se tedy o střet dvojího pojetí víry, zbožnosti a duchovního života.

Pavlovo řešení 1. Vztahy znamenají více než odlišnosti V. 10-12: „Proč tedy soudíš (odsuzuješ, odděluješ) svého bratra? A proč pohrdáš/odepisuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet jemu.“ Je pozoruhodné, že Pavel neřeší onu rozdílnost v římském sboru jako takovou, nýbrž právě nesprávné vztahy, které tato rozdílnost působí. Jedna i druhá strana chybuje svým hodnotícím pohledem na stranu druhou.

9

STUDIE 2. Princip ohledu na druhého V. 13: „ Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději suďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a pokušení/příčinu (urážku) k pádu.“ Slovní hříčka, spojená s tím, co je ve skutečnosti třeba „soudit“, a co nikoli, jen zdůrazňuje problém, který ve vztazích nastal; náš odlišný bližní je navíc souzen někým jiným, než námi (v. 4): „Kdo jsi ty, že soudíš služebníka, náležejícího jinému? On stojí či padá před svým vlastním Pánem. Bude postaven (zpříma), neboť Pán má moc jej postavit.“ Do věci však vstupuje nový aspekt, ohled na bratra ve víře. Ten je u Pavla velmi důležitý (v. 2021): „Nenič jídlem toho, za koho Kristus zemřel… Nenič pro pokrm Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když člověk jí a je to kamenem úrazu… Je dobré nejíst maso ani nepít víno, ani to, na čem tvůj bratr klopýtne (co mu bude kamenem úrazu)…“ Vedle otázky po správnosti toho, co konáme, zde Pavel klade také otázku dopadu našeho konání na spoluvěřícího, a to tak zásadně, že je kvůli tomuto ohledu ochoten se v přítomnosti „slabého ve víře“ zříci i něčeho, co samo o sobě není nesprávné. Cítit se silným ve vlastní pravdě tedy nestačí. 3. Princip jednání z vnitřního přesvědčení Na tento spor o věci, které věřícího výslovně nezavazují, uplatňuje Pavel také další princip, který nebývá často zdůrazňován (v. 5-6): „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Nech je každý ve své mysli plně přesvědčen (jist). Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, Pánu jí, neboť Pánu děkuje, a kdo nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.“ Toto osobní přesvědčení víry je niterné a někdy je zná jen Bůh. Jsou však chvíle, kdy toto vnitřní přesvědčení musí ustoupit ohledu na druhého, aby on nehřešil tím, že nekoná ze svého přesvědčení víry (v. 21-23): „Je dobré nejíst maso, ani nepít víno, ani to, na čem tvůj bratr klopýtne… Víru, kterou máš ty sám, měj před Bohem. Blahoslavený, kdo neodsuzuje sebe sama pro to, co přijímá za správné. Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by nejedl z víry; a co není z víry, je hřích.“

10

Z Pavlova důrazu na vnitřní jistotu víry vyplývá také způsob hodnocení toho, co je pro někoho správné, „čisté“ (14,14-15): „Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. Trápí-li se tvůj bratr pro tvůj pokrm, nechodíš už v lásce…“ Je důležité, abychom se jako věřící učili jednat ze svého vnitřního přesvědčení, a tím byli nerozdvojení, opravdoví a vnímaví k důležitým hlasům svého nitra pod vlivem Ducha svatého. Pavel nás však zároveň učí, že i skálopevné přesvědčení o vlastní pravdě má ve zmíněných věcech ustoupit ohledu na druhého, aby i on mohl jednat podle svého přesvědčení, jiného, než je to naše. Někdy se cítíme silní ve své pravdě; o co jiného nakonec jde, než o pravdu? Hledisko pravdy by však podle Pavla nemělo být odděleno od hlediska lásky a ohledu. Tu a tam, když říkáme: „Je to takto!“ scházejí nám slova typu: „Podle mého přesvědčení je to takto.“ To samo může změnit mnohé. Můžeme se tomu divit, ale Pavel navíc výslovně vyjadřuje, že oba rozdílné postoje k jedné věci mohou být službou jedinému Pánu (14, 6): „Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, Pánu jí, neboť Pánu děkuje, a kdo nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.“ 4. Vzájemné přizpůsobení V epištole Římanům 15, 1 jsme již četli: „My, kteří jsme silní, jsme povinni snášet (nést) slabosti nesilných (těch, kdo nemají silnou víru)…“ Jsi silný ve víře? Nes slabosti, omyly a nejistotu těch slabých. Na druhé straně: nepovažujme přehnané obavy a přecitlivělost na malé věci za zdravý příznak; pro Pavla jsou totiž zřejmým symptomem „slabosti ve víře“. Pavel však pokračuje slovy (15,1b-2): „…a neupřednostňovat sami sebe (nepřizpůsobovat se sami sobě, nepřijímat jen sami sebe). Každý z nás ať je přijatelný (přizpůsobí se názorům) bližnímu k jeho dobru (k dobru jeho charakteru) a budování (růstu).“ Slovíčko areskó (ČEP: „vycházet vstříc“), kterého je zde použito, skutečně znamená také „přizpůsobit se názoru druhého, stát se mu přijatelným“ (stále mluvíme o věcech, ve kterých nás Písmo neváže). S myšlenkou

ADVENT 06/2004

STUDIE „přizpůsobování se“ máme často potíže. Přizpůsobit se svým myšlením a projevem druhému k jeho dobru, k jeho budování, k jeho růstu… To také lze? Ale ano, Pavel zde píše právě o tom, a jak uvidíme, dodává, že právě to je kristovské.

A důvod? Ano, to je všechno hezké, můžeme říci. Ale proč bychom, milý Pavle, měli jednat právě takto? Pavlův důvod je jediný (15,3.7): „Vždyť Kristus nepotěšoval jen sám sebe (nepřizpůsoboval se jen sám sobě), nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne‘ … Proto přijímejte (otevřete přístup k srdci) jeden druhého tak, jako Kristus přijal vás (otevřel přístup k srdci vám) k slávě Boží.“ Důvodem je Ježíš Kristus a jeho vztah k nám. On je takový, on takto přijímá nás, i my se tedy máme

navzájem přijímat (14,1.3): „Slabého ve víře přijímejte… Kdo jí, nechť nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí, neboť jej přijal Bůh.“ Pavel nežádá málo: „Přijímejte se navzájem“ znamená důraz na vztahy, které dokážou překonat rozdílnost. Lidsky přirozené je nesouhlasit a rozdělovat se; kristovské je budovat vztahy i tam, kde to něco stojí. Pokud však jako motivace nestačí samotný Pán, co více zbývá? Pro Pavla je však Kristus a evangelium základem a mírou všeho. Proto na tomto základě, který sdílí se svými posluchači, může říci (14,19): „A tak spěšně směřujme k tomu, co slouží pokoji a společnému budování.“ Roman Mach 1 Listy Římanům a 1. Korintským bývají datovány mezi léta 54 až 58 po Kr. 2 SDA BC svazek 6, str. 634.

Co je bez chvění, není pevné III V minulém pokračování jsme se zabývali výsledky srovnání některých sborů CASD a Církve bratrské. Porovnávali jsme priority kazatelů, ptali jsme se, která skupina je v kterém společenství evangelizačně „nejzdatnější“, a sledovali jsme celkový růst vybraných sborů v obou církvích. Jak ukázala statistika tajemníka na unijní konferenci, je třeba si tyto otázky klást. Navzdory velkému množství evangelizačních programů naše společenství nejen že početně neroste, ale od minulé konference máme o 146 členů méně. Jako bychom přišli o jeden velký sbor. Jedna z otázek, která byla zástupcům sborů CASD a CB ve vybraných městech kladena, byla směřována na jednání výborů (resp. staršovstva) jednotlivých společenství. Zněla: „Pokuste se o určení procenta průměrného času jednání (tak, aby součet byl 100%), který věnujete na rozvoj sboru (plány a vize), na chod sboru (organizační, kázeňské a provozní otázky) a času, který věnujete společným modlitbám.

ADVENT 06/2004

Už v době vyplňování dotazníků jsem vnímal, že právě tady je jedna z věcí, která stojí za uvažování a přehodnocení ve společenství naší církve. Když jsem pak zpracoval všechny odpovědi, vyšly mi zajímavé výsledky, které vyniknou při srovnání obou grafů: CASD modlitby

CB plány vize

plány vize modlitby

organizování

organizování

Z porovnání je patrné, že naší silnou stránkou je organizování. Představitelé dotazovaných sborů uvedli, že v průměru 65 % času věnují na výborových jednáních organizačním, kázeňským

11

STUDIE a provozním otázkám. Nemohl jsem si nevzpomenout na mnohdy nekonečné diskuse nad nevýznamnými otázkami, které se ze široka probíraly na výborových jednáních všech úrovní. Na hledání názorové shody, aby bylo vše dobře zorganizováno… Na řešení provozních otázek, které nám pravidelně zabíraly mnoho času. A modlitba? Možná to někteří z vás také znají. Na začátku — obyčejně kazatel — něco málo přečetl z Bible, pak jsme se pomodlili a „vzhůru do výborové agendy…“ To, čím jsem byl zaskočen hned při návštěvě prvního sboru CB, byl způsob, jak vyřešili vyváženost mezi provozem a společnými modlitbami za sbor, za „svět okolo“ a za schopnost být pro tento svět přínosem. Zaprvé — na staršovstvu vůbec neřešili otázky týkající se budovy a provozu. K tomu účelu zvolili „hospodářskou radu“, které dali všechny potřebné kompetence. Zadruhé — staršovstvo mají jednou za čtrnáct dnů. Jedno je věnováno rozvoji sboru a organizačním záležitostem, druhé je celé věnováno společným modlitbám a povzbuzování členů sboru. Na nich se modlí za jednotlivé činnosti a lidi, kteří za ně mají odpovědnost. Modlí se za nové členy sboru, stejně jako za ty, kteří prožívají problémy. Podle jejich slov je toto „jednání“ mnohem důležitější, než to, které je zaměřeno na rozvoj sboru a organizační otázky. Přiznám se, že jsem byl zvědav, zda se jedná o „zvláštnost“ tohoto sboru, nebo se s něčím podobným potkám i jinde. Všude to bylo jinak, ale poměr byl zachován. V průměru se dá říct, že staršovstva CB věnují minimálně 40 % společně stráveného času modlitbám a hledáním Boží vůle. Ať tak, že se schází jednou za týden (např. v sobotu, v 6.30 ráno) k hodinovým modlitbám, nebo společným modlitbám věnují každé druhé setkání vždy celý čas jednání. Na můj dotaz, jak vypadá pak normální pracovní staršovstvo, jsem dostal odpověď: „Začneme ho čtením Bible a společnou modlitbou…“ Když Bůh stvořil Adama, dřív, než ho pustil do nějaké práce, dal mu jeden den odpočinku. Ne pro jeho předešlou únavu, ale proto, aby dřív, než

12

cokoliv začne dělat, naslouchal hlasu svého Stvořitele. Dřív, než měli Izraelité vstoupit do zaslíbené země, trávili celý rok pod horou Sínaj, aby naslouchali Božímu hlasu. Dřív, než se učedníci „pustili“ do naplňování Ježíšova pověření kázat, trávili čas v modlitbách „v horní místnosti“ (Skutky 1-2 kap.). Dřív, než Pavel (Saul) začal kázat, prožil čas slepoty (jak je dobré občas prožít slepotu, aby mohlo dojít k „osvícení shůry“) a další tři roky o samotě (Ga 1,17.18), kdy naslouchal Božímu hlasu. Naší prokazatelně nejsilnější schopností je organizovat. Neleží však moc evangelia v něčem jiném? Jako začínající kazatel jsem slyšel na jednom z kazatelských shromáždění z úst zahraničního hosta následující příběh: Po skončení korejské války zůstalo v Koreji mnoho různé americké válečné techniky. Jeden z tamějších kutilů poskládal z různých motorků, relátek, vypínačů a jiného zařízení „důmyslný stroj“. Na zmáčknutí jednoho tlačítka se postupně začaly rozbíhat různé motory, které otáčely složitým soukolím, rozsvěcovala se a zhasínala světla, přístroj vydával různé zvuky atd. Lidé z celého okolí se na tento „zázrak“ chodili dívat. A majitel byl pyšný. Až jednoho dne se jeden z diváků zeptal: „A jakou to dělá práci?“ „Práci?“ s podivením reagoval autor stroje. „Točí se to, svítí, troubí…“ Ale tazatel se nedal odbýt. „Já se ptám, co je výsledkem toho, že se to točí, svítí a troubí…?“ Nejsme někdy podobni tomuto kutilovi? Zaměřujeme se na chod, upevňujeme řád, vymezujeme pravomoci atd… Co je ale výsledkem? Co po nás zůstává? Není naše snažení jen dokonalým otáčením různých soukolí a zajišťováním provozu? Možná můžeme poselství Malachiáše číst v širším významu, než se zaměřením pouze na desátky. Skutečný výsledek je primárně závislý úplně na něčem jiném, než je jen organizační zajištění: „Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“ (Mal 3,10) Vítězslav Vurst

ADVENT 06/2004

STUDIE

Moderná cirkev — doznievajúci prežitok? Názov tohoto článku je zámerne provokatívny, najmä spojenie moderná a cirkev. Nie, nemýlite sa, cirkev naozaj nemá nič spoločné so súčasnými kultúrnymi trendmi, hoci je jej veľkou túžbou stať sa spoločnosti partnerom v rozhovore. Nadpis chce skôr nájsť správnych poslucháčov či čitateľov — tých, ktorým záleží na cirkvi a ktorí v nej hľadajú nielen svoje miesto, ale aj jej miesto v spoločnosti a kultúre. Preto chcem zvýrazniť skôr filozofické zázemie slova „moderný“. Dúfam, že tento článok budú čítať práve tí, ktorým to pomôže a odradí tých, ktorým bude kameňom úrazu. Ucelenejší obraz problematiky, o ktorej píšem, vytvorí pokračovanie tohto článku v ďalšom čísle Adventu, keď sa chcem zamýšľať nad post-modernitou a nad reálnou možnosťou jednoty v cirkvi a v spoločnosti. Píšem to pre desiatky mladých ľudí, ktorí hľadajú, túžia a chcú byť poctiví vo svojom uvažovaní nielen v cirkvi, ale aj v spoločnosti, ale nenachádzajú pochopenie. Cirkevný analytik Leith Anderson poznamenáva, že spoločnosť sa dnes nachádza pred natoľko významnými zmenami, že priemyselná revolúcia sa zdá byť oproti tomu banalitou.1 Ani cirkev sa zmenám nevyhne. Zmeny ňou otrasú rovnako práve preto, že je súčasťou zmenami zasiahnutej spoločnosti. Najcitlivejšie problémy sú vždy tie ojedinelé. Zbrane hromadného ničenia a karcinogénne účinky mnohých dovolených zbraní, ktoré s úspechom používajú vojská NATO, terorizmus, dlhy tretieho sveta, rasizmus, týranie žien a detí či skleníkový efekt. Existujú však aj problémy každodenné, ktoré sa cirkvi týkajú priamo. Narušené vzťahy, potláčaný hnev alebo odmietnutie odpustenia, problémy komunikácie, načúvania či porozumenia. Je cirkev pripravená čeliť problémom vo svete i vo vlastných kruhoch? História nám ukazuje, ako svoje problémy riešila cirkev ovplyvnená modernistickým myslením. Čo znamená slovo moderný? Pochádza z latinčiny a vyjadruje „mieru“, „spôsob“ (modus) alebo

ADVENT 06/2004

časový rozmer — „nedávno“ (modo). Učebnice dejepisu a filozofie nás však veľmi jednoznačne odkazujú na dobu začínajúcu 18. storočím a trvajúcu do súčasnosti. Pod termínom modernizmus sa chápe označenie pre vek myslenia, positivizmu, pokroku a osvietenstva. Jaro Křivohlavý poukazuje na to, že moderné myslenie bolo výsledkom revolučných myšlienok a udalostí doby, v ktorej vzniklo. Hovorí o reformácii, ktorá spochybnila viaceré istoty stredovekého náboženstva. Znamenala prebudenie národnostného cítenia, rozvoj vedy, kladný pohľad na schopnosti človeka a spoločnosti a migráciu obyvateľstva do miest.2 Na to nadväzovali ďalšie revolučné zmeny 19. storočia: odmietanie zázrakov a pochybovanie o náboženstve, rastúca dôvera v spoločnosť, ktorá vyrieši všetky, nielen sociálne problémy, dobyvačné tendencie cestovateľov či vedecko-technická revolúcia. Nie náhodou je 19. storočie považované za obdobie vzniku a rozvoja mnohých biblických a misijných spoločností, ale aj zrodu mnohých „-izmov,“ ktoré ako strašiaci z histórie postupne doznievajú i v súčasnosti: komunizmus, humanizmus, materializmus či „-izmy“ dnešných náboženských spoločností. Veľmi vhodne tu zaznieva biblicky príbeh o stavbe veže, ktorá dosahuje nebesá (1 Moj 11.4): A povedali: „Nože si vystavme mesto a vežu, ktorej vrch bude siahať až do neba.“ Kniha Zjavenie si podrobne všíma túto epochu v poslednej fáze histórie a charakterizuje ju ako obdobie, ktoré si hľadá svojho boha a stavia na svojich vlastných úspechoch. (Zj 13)

Ako rozpoznať modernizmus Absolútna autorita Ideálom modernistického myslenia je, že v spoločnosti existuje jednotlivec alebo skupina jednotlivcov, ktorí určujú pravidlá. V modernistickom náboženstve je to myšlienka neosobného boha — absolútnej autority, ktorú treba uctievať, pretože je zdrojom ideálu — pravdy. Toto vôbec nemusí byť

13

STUDIE

Pravda a čestnosť V tom leží i koreň starého a neutíchajúceho náboženského sporu o tom, či je Biblia Božím slovom. Modernizmus totiž tvrdí, že existuje niečo ako absolútna a objektívna pravda, ktorú človek dokáže skúmať, objaviť a podriadiť svojej kontrole. Neuvedomuje si však, že svoj výklad pravdy považuje za Pravdu samu. A keďže Biblia obsa-

14

huje absolútnu pravdu, i svoj výklad považuje za absolútny. Toto vedie k čierno-bielemu vnímaniu sveta. Buď je to pravda, alebo nie je. Neexistuje tretia možnosť a ak náhodou áno, je určite zlá. Podobne aj mnohé náboženské spoločnosti vyjadrujú úspech svojich ideológií číslami, krstmi a nadľahčenými frázami o úspechu kresťanstva. Obetujú svoju predstavu o pravde a čestnosti na oltár úspechu, pretože skutočnosť nezodpovedá hlásaným ideálom. Agresívnosť evanjelizačných metód hádam najlepšie vyjadruje myslenie mnohých cirkví v súčasnosti. Tam vonku je niekto, kto potrebuje počuť naše evanjelium. Úlohou je nájsť tie najúčinnejšie spôsoby ako „odovzdať“ produkt ďalej. Z toho vyplýva, že sa nemení produkt, ale spôsoby, akým sa predstavuje (reklama). Úlohou evanjelizácie ne je slúžiť Kristovi, ale svojmu ideálu úspešnej cirkvi.

foto © Petr Faraga

vnímané negatívne. Za vznikom tohoto presvedčenia totiž nie je nič iné, než neutíchajúca ľudská túžba po bezpečí, ktoré prináša idealizmus. Samozrejme, takéto tvrdenie býva „vhodne“ podporené vyhláseniami o demokratickom hlasovaní, ktorého podmienkou je existencia správnych ľudí, zákonov a inštitúcií, ktoré sú bez chyby a dokážu rozhodovať o tom, čo je a čo nie je správne. Zámerom takéhoto myslenia je viesť ostatných, aby počúvali, konali a cítili tak, ako to vyžaduje autorita (ako sa to nosí). Komunikácia je väčšinou jednostranná a podriadená progresu. Očakáva sa, že problémy sveta vyriešia hrdinovia — vyvolení supermani. A pretože existuje jednotiaca autorita, existuje len jeden spôsob ako myslieť a konať. Odskúšané metódy a programy sú prezentované ako najlepšie, a teda jediné možné riešenie, pretože kedysi fungovali. Tento mesiac (v máji) vstupujeme do EÚ. Nie je to zvláštne, že od vstupu očakávame to, čo sa očakávalo od vrchnosti aj za komunizmu — blahobyt, prosperitu a istotu? Je to stále rovnaký model myslenia, založený na cenzúre, kontrole a diktatúre v záujme šťastia väčšiny. Pluralita, chaos a neporiadok sú vylúčené a ich eliminácia a likvidácia je prvoradou a hlavnou úlohou, ktorú treba splniť. Spätná väzba v komunikácii sa považuje za zdržiavanie. Stále prítomná psychológia vydierania spôsobuje, že prejavenie názoru, ktorý stojí v opozícii voči názoru nadriadeného či väčšiny, odsúva človeka do samoty. Ocitá sa na čiernej listine nepotrebných a dvere jeho budúcnosti sú zavreté. Väčšina organizácií prežíva niečo podobné: Hľadajú dôveryhodných ľudí a bez (aspoň verejnej) poškvrny, pričom najúspešnejší kandidáti získavajú najvyššie posty.

Morálka Modernizmus tvrdí, že existuje určitý štandard správania, ktorý je záväzný pre všetkých. Humanizmus hlása, že ak niečo prospieva všetkým, je to dobré a správne. Niečo podobné, ale odiate vo „svätejšom“ rúchu, tvrdí aj moderné náboženstvo. Modernistický kresťan nikdy nepovie zlú vec — je vlastne bez hriechu. Okrem toho má dôkazy o sile vlastnej vôle v práci na vlastnom spasení a v dodržiavaní určitého morálneho štandardu na „verejnosti“ dosahuje naozaj výnimočné výsledky. Chráni sa pred dvojzmyselnosťou, pretože je to

ADVENT 06/2004

STUDIE hriech, vyhýba sa TV, tancu, kinu či chodeniu na diskotéky v záujme sebaochrany pred hriechom. Nálepka „liberál“ nesie podtón, prídavok „od diabla.“ Význam verša apoštola Pavla o tom byť Grékom Grékovi (1 Kor. 9.25) je pravdepodobne vytlačený veršom o nepripodobňovaní sa tomuto svetu. Problémom je, že napriek krásnym ideálom sa z mnohých „spoľahlivých“ a „morálne čistých“ vedúcich (v cirkvi ako i vonku) vykľuli podvodníci a zvrhlíci.3 Spoločnosť vníma takéto náboženstvo ako pokrytecké, pretože čoraz viac z cirkvi presakujú škandály o pedofiloch, homosexuálnych kňazoch alebo starších zborov, ktorí týrajú manželky a zneužívajú vlastné deti. Nefunkčnosť modernistickych ideálov sa prejavuje najmä v praxi. Nefungujú totiž tak, ako by sme si to predstavovali. A to sa priznáva len ťažko.

Čo z toho vyplýva? Asi by nebolo dobré skončiť v našom uvažovaní teraz. Napriek tomu, že sa modernizmus snaží upútať pozitívnym myslením, vo svojej podstate je veľmi depresívny. Ako spoločnosť, tak i cirkev prežíva obnovu a reformáciu svojich predstáv a svoje prehry a minulosť nesmie považovať za koniec všetkého. Fascinuje ma odvaha, s akou naši cirkevní predstavitelia vyjadrujú v preambule 27. vieroučných článkov otvorenosť voči novým podnetom a ochotu revízie v prípade zmeny doktrinálneho článku.4 To je veľmi „nemoderné“ vyjadrenie cirkvi. Modernizmus bol pre kresťanstvo skutočnou podporou. Hierarchické videnie sveta v minulosti postavilo skutočné hodnoty na prvé miesto, a preto ľudia dlho nemali žiadne pochybnosti o tom, čo je pravda. Podobne, vďaka tomuto mysleniu, misijné spoločnosti dokázali rozšíriť evanjelium do celého sveta a kultúr. Vysoko si vážim kresťanov, ktorí žili v prostredí takéhoto myslenia, a predsa chceli byť iní. Verím, že existuje aj lepší spôsob ako vyjadriť cirkevnú aj spoločenskú identitu. Verím, že existuje cirkev, ktorá dokáže byť svedkom svojej spoločnosti a kultúry bez popretia svojho poslania.

ADVENT 06/2004

Verím, že biblický obraz cirkvi ako soli znázorňuje niečo, čoho svedkami budeme už čoskoro. Postmoderná kultúra a jej myslenie je totiž otvorenou pokladnicou možností pre lepšie zvestovanie evanjelia. Problémom je, že dialóg medzi postmodernou a ľuďmi s modernistickým myslením je takmer nemožný. Nové totiž znamená nebezpečné a zmena či pluralita je cesta ku kompromisu, čo vedie k popretiu toho, čomu naši „otcovia“ vždy verili. „Keďže svoje stanoviská uhladili šablónou buď-alebo, vôbec ich nenapadne, že môže existovať aj stredná možnosť.“5 Do istej miery nám sama spoločnosť ukazuje, že niečo nie je v poriadku, ak úspešnosť svojich evanjelizačných projektov určujeme kvantitou. Tendencia od národného sekularizmu ku skepticizmu voči všetkému, čo má niečo spoločné s náboženstvom, sa potom nebude vnímať ako odmietanie samotného kresťanstva, ale spôsobu, akým sa predstavuje. Cirkev citlivo vníma zmeny súčasného sveta, stavia sa k nim s veľkou nedôverou a prevoláva blížiace sa apokalyptické obrazy. Slovami Winstona Churchilla sa odvážim namietať: „Toto nie je koniec. Dokonca to nie je ani začiatok konca. Možno je to koniec začiatku.“ Povedané inak: „Čo ak viera je o niečom viac, než len o získaní neba? Čo ak existuje v evanjeliu moc, ktorú naša cirkev držala pod zámkom, práve preto, lebo bola kontrolovaná svojou kultúrou?“6 Branislav Čambor, študent misiológie [email protected]

1 Leith Anderson, A Church for the Twenty-first Century (Minneapolis: Bethany House, 1992), s. 17. 2 Jaro Křivohlavý, Sdílení Nadejě (Praha: Návrat domů, 1997), s. 38 3 Richard Typlady, Postmission (Carlisle, Cumbria: Paternoster Press, 2002), s. 19 4 Adventisti siedmeho dňa veria… (Vrútky: Advent-Orion, 1998), s. VII 5 Christian A. Schwartz, Paradigm Shift in the Church (Carol Stream, IL: ChurchSmart Resoueces, 1999), s. 45. 6 Brian D. McLaren, Adventures in Missing the Point: How the Culture-Controlled Church Neutered Gospel (Grand Rapids, Zondervan, 2003), obálka.

15

ZE SVĚTA — TS

Evangelizace „Filipíny pro Krista 2004“ Více než před rokem vedoucí kazatelského oddělení Euro-Africké divize Gabriel Maurer nabídl biblickému semináři účast studentů na evangelizační akci pořádané Globální evangelizací na Filipínách.

Globální evangelizace Globální evangelizace je aktivita členů naší církve ve Spojených státech, kterou vede bývalý předseda Generální konference bratr Folkenberg. Vytkla si za cíl shromažďovat peníze a organizovat evangelizační akce na těch místech světa, kde jsou lidé evangeliu zvlášť nakloněni. Základní filozofií Globální evangelizace je (a) přímo evangelizovat v zemích, kde se evangelizaci daří, a tak napomáhat naplnění nejvlastnějšímu poslání církve; (b) umožnit nadšeným a obětavým lidem různého věku přímou účast na evangelizaci a žádat je, aby získané nadšení a zkušenosti uplatnili ve svých zemích; (c) zapojit do evangelizace studenty teologických škol ve světě a umožnit jim získání zkušeností z práce. V současné době Globální evangelizace organizuje evangelizační akce na zhruba 2000 místech ve světě. Evangelizace se účastní převážně lidé z USA, kteří si sami hradí veškeré výdaje (cestu i pobyt), v roli řečníků a pomocných týmů. Pokud nabídku přijmou studenti adventistických škol, jsou jim hrazeny základní výdaje za cestu a ubytování na daném místě. Letos Globální evangelizace našim účastníkům přispěla částkou 1 250 dolarů na účastníka, která pokryla cestu, ubytování a stravu (bylo nutné letět nejlevnější linkou a skromně se stravovat).

Přípravy na cestu Vedení semináře na nabídku Gabriela Maurera zareagovalo a bratr Svrček se dotázal studentů čtvrtého ročníku, zda se chtějí této akce zúčastnit.

16

Zeptal se také třídního učitele Josefa Hrdinky, jestli by byl ochoten studenty doprovázet na třítýdenní evangelizační akci na Filipíny. Odpověď všech zněla: ano. Až doposud nikdo nevěděl, o co se jedná. Během podzimních měsíců začal seminář shromažďovat informace o plánované akci. Podmínkou účasti bylo, aby to byli studenti semináře, kteří ovládají angličtinu. Jelikož ve čtvrtém ročníku denního studia bylo původně 7 studentů, ale nakonec se akce mohli účastnit pouze čtyři studenti, byli přizváni i dva bývalí studenti a čtyři studentky z kombinovaného studia. Přestože účastníci obdrželi základní text přednášek připravený v angličtině na CD, následovaly měsíce náročné přípravy na cestu. Každý, komu Globální evangelizace uhradila výdaje, byl zařazen do evangelizace jako samostatný evangelista na konkrétní místo v Manile. Účastníci si rozdělili úkoly — přípravu přednášek, zprovoznění notebooků a dataprojektorů zapůjčených divizí, zajišťování letenek, rezervaci hotelu, očkování, víza, komunikaci s organizátory a sbory na Filipínách, lékárnu a tisíc dalších věcí. Na společných setkáních jsem brzy jako vedoucí zjistil, že spolupracuji s týmem nadšených a obětavých mladých lidí, za které jsem Bohu vděčný stejně jako za všestrannou podporu teologického semináře a vedení církve. Evangelizace se zúčastnili Gabriela Žárská, Ellen Svrčková, Ludmila Bílková, Lenka Blahutová, Filip Soós, Ján Šolc, Jakub Chládek, Roman Šmejkal, Stanislav Slanina, Csaba Čák a učitel Teologického semináře Josef Hrdinka.

Akce „Filipíny pro Krista 2004“ V pondělí 7. března brzy ráno jsme se na ruzyňském letišti v modlitbě svěřili do Boží ochrany a po 21 hodinách strávených ve třech letadlech a na letištích jsme přistáli v hlavním městě Filipín. (pokračování na straně 26)

ADVENT 06/2004

NEČEKEJ… Jednou jsem emailem dostala velmi zajímavou zprávu. Dnes se k ní v zamyšlení vracím. Když jsem připravovala tuto přílohu a pročítala, co všechno Pathfindeři spolu dělají a prožívají, znovu jsem si uvědomila, jak jsem Bohu vděčná za to, že máme možnost prožívat společenství s druhými, ať už ve sboru nebo v Pathfinderu. A tak mne napadlo, co kdybychom nečekali až…

Nečekej až na úsměv, abys byl milý. Nečekej, až tě někdo bude milovat, miluj sám. Nečekej, až budeš osamělý, abys poznal hodnotu přátelství. Nečekej na lepší práci, abys začal pracovat. Nečekej, až budeš bohatý, je možné se rozdělit o málo. Nečekej, až padneš, abys přijal radu. Nečekej na bolest, abys uvěřil v sílu modlitby. Nečekej, až budeš mít čas, abys pomohl. Nečekej, až jiní kvůli tobě budou trpět, abys je poprosil o odpuštění nebo abys je pozvedl na duchu. Nečekej, poněvadž nevíš, jak dlouho to bude trvat. Nečekej a ukaž svým přátelům, jak moc na ně myslíš už teď, dnes! HEIDY 17

JARNÍ NÁDECH Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, a to podlomilo víru 2/3 „dobyvatel Jericha“. Jen ti, kdo věděli, že Bůh nikdy neponechá své děti napospas nepřízni čehokoli, a ne-li dnes, pak zítra určitě zasáhne, zabalili své batohy a vyrazili na první jarní vandr — „Jarní nádech“. Vzhledem k velké absenci jsme se rozhodli změnit původně plánované obléhání hradu Rabí na výlet doplněný výukou zdravovědy a orientace v terénu. Dobyli jsme nejen Rabí, ale všechny vesničky, které jsme cestou potkali. Nikoli však ohněm a mečem, ale prostřednictvím korespondenčních kurzů, které jsme rozdali do schránek. Počasí bylo navzdory předpovědi příznivé, a tak jsme nafoukli raft a plavili se po Otavě. Noci byly chladné, ale to nám nevadilo, ačkoli jsme spali ve stanech. Večery u ohně, pečené brambory, vlastnoručně ukuchtěné jídlo a parta kamarádů to snadno vyvážily. A hrad Rabí? Ten jsme si prohlédli i s průvodcem na závěr naší výpravy. Všem ostatním vzkazujeme: „kdo se bojí, nesmí do lesa“ nebo jak je psáno v Bibli: „kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce“ (1 J 4,18b). Přejeme vám hodně lásky — tedy odvahy ke krokům víry — a krásné jarní dny. ZA JIŽNÍ KŘÍŽ DAWY

ZAŠIFROVANÝ VÍKEND DIVOKÉHO ZÁPADU V LUBECH Rozhlédneme-li se kolem, zjistíme, že se téměř ve všech oborech lidské činnosti objevuje šifrování (kódování), a právě v tomto duchu se neslo celé víkendové setkání u nás na Divokém západě. V prostředí lesního tábořiště, okolních polí s bučícím skotem a bývalého lomu, jsme od Dawyho přijali zprávu, že i modlitba je určitá komunikace, která ale hlavně musí být oboustranná. Žaludky oběd ještě netrávily, když naše expedice na procházce k přírodní památce Vysoký kámen začala bloudit, protože jsme se rozhodli jít zajímavější trasou — mimo turistické značky. Tázavé pohledy dětí na vedoucí střídalo vytahování busoly, mapy, zase busoly a také nejedné boty z bažin, které byly i k našemu překvapení na mapě vyznačeny. Nakonec jsme přece jen dobyli doslova „Vysoký kámen“ s velmi zajímavou okolní scenérií. Osobně jsem si touto náročnou cestou uvědomil, že je velice důležité vidět „cíl“, protože to hodně ovlivňovalo chuť (nejen) dětí pokračovat dál. V neděli jsme získané vědomosti o šifrování uplatnili při stopovací hře. Nejen díky jarnímu počasí jsme tak všichni společně mohli vstoupit do teplejšího období v roce. VAŠEK NOVÁK 18

JARNÍ

NÁDECH

ZA

Š I F RO VA N Ý

V

ÍKE

ND

Východní vítr pořádá: • Chceš poznat sám sebe? • Chceš posunout své hranice? • Chceš překročit svůj stín? Ano? Tak neváhej a přijeď. Termín: 4. –11. 7. 2004 Podmínky účasti: věk 15 let a více Místo: Peklo nad Zdobnicí ( táborová základna VV) Více informací:

[email protected]

www.mladez.net/vv

Letní tábor VV

KECÁK JIŽNÍHO KŘÍŽE Pronajatá chata v Černé v Pošumaví se chvěje pod náporem svižné hudební produkce DJ Vítka, na stropě bliká stroboskop a světélkuje velká koule. Jednotlivé postavy se pomalu vžívají do propuklé atmosféry. Vítám vás na tradičním „Kecáku“ teenagerů Jižního kříže. Po netradičním odstartování následuje série přednášek a diskusí. Téma je nasnadě: „Hudba a její vliv na člověka“. Snažíme se pochopit, prodiskutovat a prožít něco tak důvěrně známého, přesto tajemného, denně nás obklopujícího a ovlivňujícího. Zajímavá a podnětná slova, doplněná o hudební ukázky, jsme prošpikovali časem věnovaným vzájemnosti a prohloubení přátelství. Nevím, co a kdy člověka ovlivní a posune, vždy se však těším z času věnovaného hledání a prohlubování vztahů. DAWY

Je ti 7-14 let? Jsi z východních Čech? Máš rád(a) letní tábory? Pak neváhej a přijeď na 14 dní do pekelské divočiny. Kdy: 11. – 25. 7. 2004 Kde: Peklo nad Zdobnicí Více informací: Růža: 608 407 162 [email protected] www.mladez.net/vv

20

„Jsme ve Skotsku. Ať žije skotský král! Vždyť jsme konečně svobodni. Král slíbil svým věrným rytířům nové pozemky po Angličanech, musíme si je však vybojovat…

Každý správný rytíř musí být mrštný…

…musí umět střílet lukem…

2004

…nebo vytvořit živý most… …a to už je předávání dobitého území… …rozlučte se s jeho veličenstvem a věrnými poddanými. Ať žije Skotsko!“

21

Prověření znalosti prorokova příběhu

Bo

Velryba číhá na Jonáše

jo m ís

o

t

ybí v r

dku m žalu

Pobyt ve velrybě se nám velmi zamlouval

Poselství pro ninivského krále

Zlí „ninisígři“ kladli tuhý odpor

Kázání o Jonášovi aneb škola velrybštiny

SNĚŽENKA 008

ANEB BOŽÍ M I LO S R D E N ST V Í V A KC I

Taky už vás někdy napadlo, jaké to bylo pro Jonáše — prožít tři dny v rybím břiše? Nás třicet nadšených Východovětrováků se rozhodlo, že ten Jonášův dramatický život vyzkouší na vlastní kůži — ať už na suchu, když jsme sháněli lístek na loď do Taršíše, nebo v bazénu — velrybím břiše, odkud jsme se my, všichni Jonášové, museli dostat. Na vlastní kůži jsme také vyzkoušeli, že prorokem nemůže být kdekdo. To když jsme se museli nazpaměť naučit poselství pro ninivského krále. Nejvíc zabrat nám ale dalo, když jsme se v břiše velryby přetahovali o místo s jinými rybami, například s Prálou nebo Pítrem. Ale abyste si nemysleli, že máme z víkendu „jenom“ zážitky (které opravdu stály za to), taky jsme se něco naučili. Z kázání Mattyho jsme totiž nejen pochopili, že Boží řešení se nám vždycky nemusí líbit, a přesto je nejlepší, ale dokonce jsme se naučili velrybí řeč. Takže teď už se nemusíme velrybího spolknutí bát, určitě bychom se domluvili. Jonáš ale velrybsky neuměl, a taky to dobře dopadlo. Čím to asi bude? Kdo na to přijde, ať si to dobře zapamatuje a při nejbližší příležitosti to řekne velkému vůdci Východního větru Růžovi — třeba na letním táboře, který bude (podle toho, co jsem slyšela) ještě o chlup lepší než Sněženka 008. ZA VŠECHNY VV ZDRAVÍ A NA DALŠÍ ZÁŽITKY SE TĚŠÍ CVRČEK.

JAK SBALIT DĚTEM ČÁST DRUHÁ — VODA

?

Při jedné výpravě s přáteli do hor se nám stala nemilá věc. Vyrazili jsme s nadšením. Na úpatí hor jsme si vyhlédli krásný vysoký vrchol. Majestátně se tyčil do výše a vyčníval nad ostatní vršíčky. Ano, to je náš cíl. Po několika hodinách úmorné chůze v děsném, nepříjemném vedru, obletováni nespočetným hejnem much, jsme začali zjišťovat, že nám dochází voda rychleji, než jsme předpokládali. Bez vody to dál nejde. Co zbývalo? Pokračovat a doufat, že narazíme na nějaký horský potůček. Minuli jsme několik vyschlých koryt. A voda v našich láhvích stále ubývala. Už jí bylo jen malinko na dně. Vtom se před námi vynořil malý potůček — najednou, z ničeho nic. Ještě nikdy předtím jsem Pánu Bohu neděkoval tak upřímně a s takovým vděkem, jako právě v tuto chvíli. Voda. Proto prosím: Milí rodičové a vy všichni, kteří působíte na děti, dejte do batůžků svým dětem plnou láhev čisté vody. A při každé příležitosti ji doplňujte. Tou vodou je vaše láska. RŮŽA 23

RAFTOVÁNÍ S VÝCHODNÍM VĚTREM Na Zelený pátek se sjelo dohromady asi 26 rafťáků a rafťaček na Šumavu, přesněji na Paulinu louku, okolo níž bouřlivě protékala Otava. Ta nám připomínala, co nás tady všechny čeká. V sobotu jsme se při kázání zamýšleli nad tím, co nám Bůh vzal poté, co jsme se rozhodli s ním žít, a co nám dal. A v neděli přišla námi všemi netrpělivě očekávaná akce. No dobrá, byly tu nepatrné obavy, co se týče teploty vody a vůbec jejího zdolání, ale naštěstí jsme s sebou měli odborníka Peřínka, který nás uchlácholil, podal nám potřebné informace a rozdělil do týmů. Měli jsme tedy k dispozici dva rafty a dvě pálavy. Přepravili jsme se na místo blízko Čeňkovy pily, k soutoku Vydry a Křemelné, a směle vyrazili vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Hned první úsek byl dost zrádný. Přes řeku ležely spadlé stromy, a tak jsme museli rafty přenášet. Úsek, který jsme sjížděli, byl dlouhý asi 10 km. Vody mohlo být o něco víc, s raftem jsme občas uvízli na kameni, a pak jsme museli vyskákat do vody, abychom ho pošoupli a mohli jet dál. Takže naše zhýčkané nohy trochu trpěly. Ti, co jeli na pálavě, často vyzkoušeli teplotu vody na celém těle. Na konci už ale čekalo auto s ručníky a teplým oblečením. Večer jsme se nahřívali u ohýnku nebo také v chatě a po setmění jsme vyrazili na bojovku s názvem Diskoles. Na první poslech nás velice nadchla, poněvadž šlo o to, že v lese byly rozvěšené sušenky Disko a my jsme je měli hledat a sbírat. S vidinou plného žaludku jsme se vrhli do lesa. Tam byla ale úplná tma, a navíc nám život otravovaly zlé Jagybaby, takže jsme po návratu neměli buď vůbec žádné sušenky, nebo nanejvýš jednu. I v pondělí jsme se plni entusiasmu vrhli do lodí, abychom si stihli ještě jednou sjet naši již důvěrněji známou Otavu. Sluníčko krásně svítilo, takže hned bylo víc elánu a dobré nálady. Trochu nám ji ubralo následné balení a loučení. Najednou jsme se rozjeli, a tak nám nezbývá, než se těšit na další akci. Doufejme, že stejně vydařenou, jako byla tahle. ZA VV BÁRA A LÍDA 24

2004 / 06 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní

FI LI P Í NY

POD

RU

HÉ

„Nechcete se zúčastnit evangelizace v zemi, kde církev výrazně roste?“ Ještě teď mi zní v hlavě tato otázka, kterou nám, studentům čtvrtého ročníku, položil ředitel Teologického semináře Luděk Svrček v minulém školním roce. Tehdy jsme všichni řekli ano. Proč ne? Později, když jsme se měli rozhodnout, tentokrát již závazně, jsme ještě stále netušili, co všechno tato evangelizace bude obnášet. To, že bude každý z nás kázat sám a v angličtině, jsme se dozvěděli jen několik měsíců před odletem. Avšak přes všechny počáteční komplikace a nedostatek informací nyní musím říct, že to všechno bylo velkým požehnáním, a to jak pro Filipínce, tak i pro nás samotné. Pro toho, kdo ještě neopustil hranice Evropy a nenavštívil zemi tzv. třetího světa, musí být první setkání s asijskou metropolí šokem. Nefunguje mnohé z toho, co pokládáme za samozřejmé. Tehdy člověk ocení, že se má na koho obrátit, že má vlastně všude rodinu — blízké lidi se stejnými životními prioritami. Jiné prostředí přímo nutí přehodnotit chování, zvyky a tradice. Je hodně obohacující podívat se na vlastní církev zahalenou v jiné kultuře — podívat se na ni z odstupu. Člověk pak lépe rozpozná, co je vlastně na bohoslužbě

DVENT 06/2004 IAMPULZ A 06/ 2004

a křesťanském životě to důležité. Jistě přitom zpozorujete mnoho chyb a nedostatků na církvi, na způsobu evangelizace, na lidech, a pokud se budete dobře dívat, tak i na sobě. O to větší a úžasnější vám pak bude připadat fakt, že to náš perfektní Bůh s námi, nedokonalými lidmi, nevzdává a znovu a znovu nás vybízí ke spolupráci. Často jsem si uvědomoval, že už jen jiná barva kůže a odlišný původ mi tady na Filipínách otvírají dveře k lidem, kteří by jinak zůstali vůči evangeliu hluší. Jinými slovy: To, co vám může připadat zcela obyčejné, může být v jiných podmínkách velmi hodnotné a prospěšné v Božím plánu záchrany lidí. Během těch několika týdnů jsem se naučil radovat z toho, že každý z nás je jiný. Každý z nás má trochu jiné dary, které mají sloužit k růstu všech. Spolupráce zde byla nezbytností. Na závěr tedy musím říct, že společně jsme si mohli pomoci ať už v našem úzkém česko-slovenském týmu, tak i v naší celosvětové církvi. Bůh to opět zvládl. Chvála jemu!

STANISLAV SLANINA

25 25

ZE SVĚTA — TS

„Filipíny pro Krista 2004“ (dokončení ze strany 16) V Manile na nás svými 35 stupni dýchlo tropické léto, zeleň palem a banánovníků a současně neskutečné kontrasty metropole. V bezprostřední blízkosti mrakodrapů se krčí tisíce chatrčí z prken, lepenky a zrezivělého plechu s množstvím velmi chudých lidí. Nikdy předtím jsem neviděl tolik lidské bídy a beznaděje. Spolu s dalšími účastníky jsme byli ubytováni v 17. poschodí hotelu Atrium v městské části Pasay, odkud jsme měli dobrý výhled na město. Megapolis Manila vznikla sloučením sedmi blízkých velkých měst (Manila, Pasay, Quezon City a dalších). Ve velké Manile nazývané Metro Manila žije kolem 20 milionů lidí. Větší část lidí žije v chudinských předměstských částech ve slumech z chatrčí natěsnaných vedle sebe, bez vody a kanalizace. Rodiny žijící ve slumech mají hodně dětí, výjimkou není ani čtrnáct dětí. Manila je přelidněným městem plným dětí, špíny, smogu a neustávajícího hluku. V této oblasti se shromažďuje téměř 90 tisíc členů Církve adventistů sedmého dne ve 120 modlitebnách, o které pečuje 33 kazatelů. Letošní evangelizace s názvem Filipíny pro Krista probíhala současně na 46 místech. Hlavní evangelizační program probíhal ve sportovní hale Cuneta Astrodome, do které se vejde asi 5000 lidí. Evangelistou byl předseda Severopacifické unie v USA, Jere D. Patzer. Stejný program probíhal současně ve 45 dalších modlitebnách předměstských částí Manily. Přednášejícími byli kromě řady Američanů také členové našeho česko-slovenského týmu. Někteří sloužili v modlitebnách, jiní v rozestavěných modlitebnách nebo pouze na volných prostranstvích, na která se postavily židle. Většina těchto sborů má kolem 100 členů a do každého přicházela řada návštěvníků, které pozvali členové sborů. Filipínci jsou velmi srdeční, přátelští a pohostinní. Valnou část evangelizační práce dělají členové tím, že se s lidmi spřátelí, pozvou je na bohoslužbu, doprovázejí je, zvou

26

je do svých domovů a pomáhají jim v životních problémech. K obrovskému růstu církve na Filipínách určitě přispívají faktory jako je velká chudoba a menší vzdělanost. Hlavním faktorem je však život členů a jejich osobní zapojení do evangelizace. Členové sborů se na evangelizaci dobře připravili a denně přicházeli na shromáždění.

Průběh přednášek Večerní program na všech místech začínal kolem sedmé hodiny společným zpěvem několika písní. Filipínci rádi a dobře zpívají. Další částí večerních programů byla zdravotní osvěta s tématy, jako jsou hlavní příčiny civilizačních nemocí, principy zdravé životosprávy, jak předcházet bolesti zad, péče o chrup, nebezpečné potraviny apod. Na většině míst následovalo desetiminutové promítání filmu Ježíš Kristus podle Lukášova evangelia. Program byl prokládán písněmi a hudbou, takže kromě biblické zvěsti lidé prožívali i kulturní zážitek. Filipínci mají hodně dětí, a tak se večerních programů zúčastňovalo mnoho dětí různého věku. Naši studenti si děti získali vyprávěním příběhů. Hlavní částí programu byla biblická přednáška v angličtině tlumočená do místního jazyka tagalo. I když většina posluchačů rozumí anglicky, někteří lidé z chudinských čtvrtí překlad potřebovali. Je povzbudivé, že v průběhu čtrnácti dnů počet návštěvníků neklesl a mnoho z nich se rozhodlo následovat Ježíše Krista a vyjádřili své přání být pokřtěni. Nerozhodli se pouze proto, že k tomu byli vyzváni během biblických přednášek, ale i proto, že Církev

ADVENT 06/2004

ZE SVĚTA — TS adventistů s. d. na Filipínách má vysoký kredit. Je dobře, že církev vynakládá velké úsilí, aby oslovila evangeliem lidi v zemích, kde mají velký zájem. S pronikáním západní kultury a konzumního způsobu života patrně postupně i tito lidé ztratí tak výrazný zájem o duchovní věci.

Dojmy a zkušenosti Přestože žádný ze studentů semináře nikdy předtím nevedl žádnou evangelizační kampaň a navíc museli přednášet v angličtině, podle vyjádření místních sborů a organizátorů kampaně si vedli velmi dobře. Skupina českých a slovenských studentů a studentek se dvakrát denně setkávala k poradám, modlitbám a přípravě textů přednášek. Poprvé dopoledne na společné poradě všech spolupracovníků a dále v noci po ukončení programu k modlitbám a sdílení zkušeností a problémů. Vzájemně jsme se za sebe modlili a byli jsme vděční za modlitební podporu spoluvěřících ve své vlasti. Denní program všech zúčastněných byl poměrně nabitý a vyčerpávající — nejen kvůli jinému kulturnímu a etnickému prostředí, ale zvlášť díky tropickým vedrům dosahujícím 38 stupňů, které neklesaly ani v noci. Modlitebny, auta a hotel byly rozpálené od slunce, bez klimatizace by se nedalo spát. Náročné bylo i dlouhé každodenní cestování v trvale ucpané Manile plné smogu, nedostatek spánku a odlišná strava. Až na malé žaludeční problémy a problémy s hlasivkami se všichni drželi dobře. Během evangelizace přednášející neměli ani jeden volný

ADVENT 06/2004

den. Organizátoři však připravili půldenní výlet k návštěvě sídla Jižní tichomořské divize a adventistické univerzity. Během ranních setkání se účastníci dělili o své dojmy a zkušenosti. Uvádím pouze několik z nich, jak jsem je zachytil. Ve čtvrti City Quezon, ve které žijí v chatrčích na stísněném prostoru desítky tisíc lidí, založili členové církve před měsícem „dětskou sobotní školu“. Během čtyř týdnů se počet dětí ve věku od 2 do 10 let rozšířil z 20 na 120. Sbor zakoupil plastové dětské židle, vybral nejlepší učitele dětí a po souhlasu úřadů zahájil činnost této školy. Po dopolední bohoslužbě tam přijíždějí učitelky dětí, na prašném prostranství postaví židle do půlkruhu a vyučují děti. Ukazují jim biblické obrázky, vyprávějí příběhy, učí je zpívat a modlit se. Je působivé vidět tyto krásné, a přitom všestranně zanedbávané děti, jak s široce otevřenýma očima pozorně naslouchají příběhům o Boží lásce. Zanedbávaným a častokrát týraným dětem, na které nikdo nemá čas, které neslyší vlídné slovo, učitelky otevírají nový svět lásky, dobrých vztahů a naděje. Podle zkušeností místních lidí získá velká část těchto dětí vztah k Bohu a důvěru v církev a mnozí z nich později uvěří, stanou se členy sboru a zacílí svůj život jiným směrem, než kdyby je v dětství nikdo neoslovil. Hlavní evangelista Jere D. Patzer referoval o práci ve filipínských věznicích. Během uplynulých čtrnácti dnů v rámci Globální evangelizace bylo ve věznicích v Manile pokřtěno asi 200 vězňů. Podmínky pro odsouzené jsou neuvěřitelně tvrdé. V jedné věznici je 25 tisíc odsouzených v malých přeplněných celách rozpálených tropickým vedrem. Přesto, nebo možná proto zde tolik odsouzených reagovalo na dobrou zprávu evangelia. Jeden z pokřtěných vězňů se kazateli Patzerovi chlubil tím, že na nádvoří věznice vlastnoručně připravoval bazén na křest. Ve věznicích v Manile jsou tři adventistické modlitebny, kde se odsouzení scházejí k sobotním bohoslužbám. Členové jednoho manilského sboru pozvali katolického kněze na cyklus přednášek. Témata ho zaujala natolik, že od prvního večera nevynechal ani

27

ZE SVĚTA — TS jednu z přednášek. Jeho pozitivní přístup přivedl na přednášky dalších 20 katolíků z jeho farnosti. Biblické pravdy celou skupinu natolik zaujaly a přesvědčily, že kněz s celou skupinou svých „oveček“ požádal, aby byli pokřtěni. V sobotu byli všichni pokřtěni a připojili se k Církvi adventistů s. d. Lidé z malého, asi 20 členného předměstského sboru se rozhodli, že akci Globální evangelizace využijí ve prospěch svého sboru. Roznesli pozvánky na přednášky ve svém okolí a pozvali hlavně své příbuzné a známé. Díky jejich pozvání začalo do vedlejšího sboru, kde probíhala evangelizace, jezdit kolem 40 zájemců. Členové malého sboru „svým“ přátelům zajistili dovoz na přednášky. Na konci přednášek se více než dvacet jejich známých rozhodlo pro křest a počet členů sboru se během několika týdnů zdvojnásobil. Po celých 14 dnů přicházela do „mého“ sboru stará velmi zdvořilá a přemýšlivá paní, kterou pozvali sousedé. Na otázku, co ji přivedlo do sboru a co jí večery dávají, odpověděla: „Až doposud jsem byla členkou jiné protestantské církve. Ale tyto přednášky mi poprvé v životě ukázaly, že Bůh, který mne v Kristu vykoupil, chce, abych mu byla věrná. Poznala jsem, že Bůh má se světem svůj plán, který uskutečňuje. Chci se nechat pokřtít a jsem šťastná, že jsem našla to, co jsem dlouho hledala.“ V sobotu ráno přišla paní do sboru a z její tváře vyzařovala radost. V poledne byla spolu s dalšími lidmi ze sboru pokřtěná. Každý z evangelistů prožíval radostné zkušenosti, ale současně i řadu různých těžkostí a problémů. Nešlo pouze o únavu z nevyspání a vyčerpání z horka a smogu. Tam, kde mocně pracuje Bůh, satan se snaží Boží dílo zastavit nebo zkomplikovat. Nikomu z týmu evangelistů a jejich pomocníků nepřidala na klidu zpráva, že v Africe byl zavražděn syn rodiny misionářů. Jere D. Patzer vyprávěl, jak se před přednáškou o spiritismu v sále setkal s ženou „posedlou zlými duchy“. Když přednášel o spiritismu a jeho rozšíření na filipínských ostrovech, cítil, jako by ho něco ochromovalo. Těžko dával dohromady své myšlenky a nemohl se soustředit. Pozoruhodné bylo, že totéž ve stejnou chvíli prožíval i jeho tlumoč-

28

ník. Jeden člen modlitebního týmu postřehl, že kazatel má problémy, a proto se okamžitě odebral do určené místnosti, aby se za kazatele modlil. Lidé pochopili pravdu o klamu nepřítele a přijali Ježíše jako vysvoboditele z moci temnosti. Patzer řekl: „Teprve andělé, kteří nás doprovázejí, nám jednou prozradí pravdu o tom, v jakém jsme se ocitali nebezpečí a jak nás ochraňovali.“

Evangelizace Filipíny pro Krista nebyla „ojedinělým výkřikem“, ale součástí dobře promyšlené dlouhodobé strategie. Vedoucí kazatelského oddělení Severofilipínského misijního pole, Manez, řekl, že všichni kazatelé dostali za úkol nově pokřtěné lidi vzdělávat, aby je naučili přivádět nové lidi. Cílem je, aby během prvních 6 měsíců každý z nich zval do svého domova své sousedy a známé a sdílel s nimi to, co přijal od Krista. Právě služba pro jiné jim má pomoci, aby se dobře „zakořenili a rostli“ v poznané pravdě. Podle Jere D. Patzera měla tato evangelizační akce pozitivní dopad na místní sbory a kazatele. Stmeluje sbory ve spolupráci, mobilizuje jejich síly a zdroje. Místní kazatelé a sbory nejsou nuceni, aby všechno dělali podle „americké šablony“. Jako další Patzer zdůraznil přínos pro americký a česko-slovenský tým. Řekl: „Všichni se zde učí novému odevzdání Boží věci. Znovu zde hluboce oceňujeme tři skutečnosti. Předně Boží lásku zjevenou v životě a oběti Ježíše Krista. Dále bohatství poselství, které nám Bůh zjevil v Písmu. Nakonec se učíme vážit si církve jako takové. Přestáváme se zaměřovat na malicherné problémy, které zaměst-

ADVENT 06/2004

ZE SVĚTA — TS návají církev na celém světě, a učíme se soustředit na podstatnou část úkolu, který Bůh církvi svěřil: zvěstování evangelia hynoucímu světu.“

Postřehy studentů „Je úžasné, jak náš nádherný Bůh na nás působí Duchem svatým, i když jsme nezkušení. Je krásné sledovat, jak skrze nás Bůh promlouvá a jeho slova padají lidem do srdcí. Je úžasné být Božím služebníkem.“ (Lenka Blahutová) „Je úžasné být zde s lidmi, kteří slaví Pána, a jsem mu vděčná za to, jak předivně k nim Bůh promlouvá. Když se mne zeptali, jak dlouho jsem pokřtěná, obávala jsem se jejich reakce, když řeknu, že jsem pokřtěná teprve rok a půl a sbor navštěvuji tři roky. Zpočátku byli hodně překvapení, ale pak vyjádřili radost z Boží milosti, že tu s nimi mohu být. Díky Bohu, že mu můžeme sloužit právě zde.“ (Lidka Bílková) „Kázání mne začalo bavit. Doma budu kázat aspoň jednou za měsíc. (Pokud mi to výbor sboru dovolí.) Spolupráce s Bohem je skvělá doma, na Slovensku i na Filipínách. Klidně bych tu zůstala celý rok.“ (Ellen Svrčková) „Za nejdůležitější pokládám osobní vztah s lidmi, příležitost modlit se s nimi a vést je k osobnímu vztahu s Bohem a k Bibli. Je radostné vidět, že tato práce má smysl a lidé jsou vděční.“ (Gabriela Žárská) „Filipíny? Je to pro mě nová zkušenost s Božím Duchem a jeho mocí. Myslím, že to je na tom to hlavní, že celá tato práce stále vyzývá člověka ke změně postojů a k novému odevzdání. Myslím, že už nikdy nebudu ten samý Roman. Každý den mi zněla v uších slova: ‚Dej vše, dej celého sebe, a to bude pro tebe největší odměna.‘ Budeme-li moci jet znovu, pak bych byl rád při tom. Podobné akce doporučuji jen těm, kteří se nebojí toho, že se v jejich životě něco radikálně změní.“ (Roman Šmejkal) „Tady na Filipínách jsem si opět uvědomil, co to znamená být Čechem, a měl jsem možnost víc a trochu z jiného úhlu poznat i naši církev. Také jsem moc vděčný za to, že jsem byl nucen překročit svůj stín v oblasti angličtiny i homiletiky.“ (Stanislav Slanina)

ADVENT 06/2004

„Jsem Bohu vděčný za silnou zkušenost v zemi, kde Boží dílo jde rychle kupředu. Modlím se za to, aby se Pán Bůh smiloval i nad naší zemí a otevřel srdce mnoha hledajících lidí a připravil ochotné pracovníky a sbory otevřené pro nové lidi.“ (Josef Hrdinka)

Den velké radosti V sobotu 27. března vyvrcholila evangelizační akce Filipíny pro Krista křtem, který byl součástí slavnostní bohoslužby. Ve sportovní hale Cuneta Astrodome se shromáždily téměř čtyři tisíce členů sborů v Manile. Hlavními hosty nebyli pouze představitelé církve, kteří byli také přítomni, ale téměř dva tisíce křtěnců společně se členy svých sborů, s kazateli a evangelisty, kteří s nimi pracovali. Je potěšující, že ze sborů, ve kterých pracovali evangelisté česko-slovenského týmu, bylo pokřtěno asi 210 lidí. Studenti, kteří se zúčastnili evangelizace, kromě získaných zkušeností, přispěli svým dílem k záchraně těchto lidí. Dopolední bohoslužba byla velmi pestrá a duchovně působivá. Hlavní část sobotní školy vyplnily děti předvedením scény o pečlivé Martě a naslouchající Marii. Silným duchovním a kulturním zážitkem byly písně Filipínců, kteří jsou velmi radostní a hudebně nadaní. I když v sále byly stovky dětí a nebyla žádná přestávka, všichni vydrželi na svých místech až do konce programu. Ve druhé části bohoslužby představil hlavní host Jere D. Patzer týmy evangelistů z USA a České republiky. Největší nadšení vzbudilo, když uvítal téměř dva tisíce křtěnců, kteří seděli ve středním segmentu haly. Byla to pestrá směsice lidí nejrůznějšího věku, od dětí ve věku 10 let až po staré ženy a muže. Nezřídka bylo vidět celé rodiny, které poznaly Ježíše Krista. Po kázání Patzera o naději blízkého Kristova příchodu, během působivé písně, vyzval kazatel k rozhodnutí ty, kdo se ještě pro Krista nerozhodli. Dopředu přišlo asi 50 lidí. Jak bývá zvykem při velkých evangelizačních akcích, vše, co se dělo na pódiu, bylo promítáno na dvě velká plátna. Vrcholným okamžikem sobotní bohoslužby byl velký křest tisíce osmi set lidí, na kterém se podílelo

29

ZE SVĚTA — TS padesát kazatelů. Podle posledních informací bylo během evangelizace Filipíny pro Krista pokřtěno 2 101 lidí. Křest probíhal v plaveckém stadiónu, který je součástí sportovního areálu, a lidé v hale ho mohli sledovat v přímém přenosu na velkých obrazovkách. Křtěnci postupně přicházeli z haly do bazénu a se svými nejbližšími prožívali nejradostnější okamžiky svého života. Samotný křest trval téměř dvě hodiny. Jsem Bohu vděčný, že jsem se jako vysvěcený kazatel směl podílet na velkém křtu. Byl jsem pohnut vděčností a radostí, kterou pokřtění lidé během křtu vyjadřovali. Co se týče skladby křtěnců, asi patnáct procent tvořily děti od devíti do patnácti let, dalších možná patnáct procent lidé, kteří byli „pokřtěni znovu“ — kteří kdysi byli adventisty, ale později z církve odešli. Nejvíce bylo těch, kdo byli ke křtu připravováni ve sborech už před začátkem evangelizace, a zbytek byli lidé, kteří se ke křtu rozhodli během přednášek. Možná nám, kteří žijeme v sekulární společnosti, kde se lidé rozhodují obtížně, připadá, že evangelizace na Filipínách je snadná a lidé se rozhodují spontánně. Existuje ještě řada různých faktorů, ale tím hlavním je skutečnost, že Bůh zázraků v řadě zemí mocně působí a lidé s ním obětavě spolupracují.

Slova ocenění Bratr Folkenberg společně s vedoucími církve na Filipínách vyjádřil velkou radost nad tím, že se evangelizační akce zúčastnil česko-slovenský tým. Folkenberg při svém odjezdu řekl: „Bratře Hrdinko, jsem velmi rád, že jste přijeli a vykonali zde kus dobré práce. Věřím, že příští rok se spolu s námi zase zúčastníte evangelizace. Bylo by dobré, kdybyste se podívali na internetovou stránku Globální evangelizace a vybrali si místo, které by vám vyhovovalo. Pokud budete dlouho váhat, budou všechna místa obsazena.“ Harold Kehney, jeden z organizátorů, mi poslední den při snídani řekl, jak je rád, že naši mladí lidé doplnili tým, a jak podle něj za dobu přednášek „vyrostli“ jako řečníci i evangelisté. I on vyjádřil přání, aby naše spolupráce pokračovala i v budoucnosti.

30

Když jsme odjížděli z hotelu, přišel se s námi rozloučit evangelista Jery D. Patzer, který každému dal svoji knihu, každého objal a řekl, jak dobře se jim s námi spolupracovalo. Popřál nám Boží požehnání na cestu, doma a pro další podobnou akci. Nejdojemnější bylo loučení v jednotlivých sborech, které se neobešlo bez slz dojetí a dárků vděčnosti. Během tří týdnů jsme s mnoha lidmi navázali hezká osobní přátelství a prožili hodně společných krásných okamžiků. Všichni jsme byli dojatí, když jsme členům sborů, a zvlášť nově pokřtěným lidem, vyjadřovali naději, že se možná ještě uvidíme na tomto světě, ale určitě v Božím království.

Já sám jsem Bohu i církvi vděčný za tuto jedinečnou zkušenost, a kdybych měl možnost se jí zúčastnit znovu, určitě bych neváhal. Ti, kdo se zúčastnili evangelizace na Filipínách, jsou přesvědčeni, že i v České republice se naplní to, co na konci evangelizace prohlásil evangelista Jery Patzer: „Věřím, že ti, kdo zde prožili tuto zkušenost, přenesou ducha nadšení a obětavosti do svých sborů a že Bůh našim zemím pomůže, abychom prožívali podobné zkušenosti a obrácení lidí.“ Pořadatelé naši skupinu žádali, aby mladí lidé znovu přijeli a podíleli se na dalších evangelizacích. Pokud k tomu bude příležitost, podobných akcí by se měli zúčastnit další mladí lidé, aby získali odvahu s Bohem spolupracovat a také proto, že celou akci nemusela financovat Česko-Slovenská unie, nýbrž Globální evangelizace. Josef Hrdinka

ADVENT 06/2004

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

Vydat, či nevydat? Obnovený důraz na distribuci literatury — Projekt publikačního oddělení Generální konference v naší ČS unii

Systémové plánování Každé oddělení církve při Generální konferenci vytváří vize a plány pro svoji činnost. Ty vycházejí z potřeb a stavu naší církve z celosvětového pohledu. Děje se tak po zasedání Generální konference, které se uskutečňuje jednou za pět let. A to poté, co jsou zvoleni noví vedoucí a nové poradní a zastupitelské výbory. Doporučení odráží názory zastoupených regionů. Návrhy činnosti, vize a plány pak sděluje jednotlivým divizím, které je předávají uniím, sdružením a sborům. Je ponecháno na každém z nich, zda tyto plány přijme za své vlastní. Mohou si je upravit pro místní potřeby. V některých případech vytvoří takové, které odpovídají jejich situaci. A tak i vedení publikačního oddělení GK po svém uvedení do funkce vypracovalo plán „obnovy povědomí členů církve ohledně důležitosti publikační činnosti a distribuce misijní literatury prostřednictvím KE a širokého členstva našich sborů“.

Kořeny a budoucnost adventního hnutí Dějiny adventního hnutí ukazují, že to byla právě publikační činnost a cílená distribuce literatury, kterým naše církev vděčí za svůj nebývalý rozmach do zemí celého světa. Zde můžeme najít silné kořeny naší existence. Naše stabilita a síla je úzce spojena s kvalitou publikační činnosti. S politováním byl přijat fakt, že v některých zemích světa je tato služba na ústupu a ztrácí svoji dynamiku, a tím i důležitost v očích členstva církve. Přesto vize a povzbuzení, které nám představuje „duch proroctví“, jasně hovoří, že to bude právě tento nástroj, který má podle Božího plánu sehrát

ADVENT 06/2004

rozhodující roli v hlásání evangelia v kontextu trojandělského poselství. Nejen to, má být prostředkem požehnání a ulehčení lidského utrpení skrze svůj „zdravotně osvětový“ rozměr. Publikace vydávané našimi nakladatelstvími mají posílit naši identitu a víru a stabilizovat naši křesťanskou zkušenost v náročné a zmatené době, kdy každý závan konfliktních a protichůdných názorů bojuje o naši pozornost a přízeň.

Vydat, či nevydat? Publikační oddělení GK doporučilo jako první krok vydat a distribuovat každé rodině nebo členu církve kopii knihy „Colporteur ministry“ od EGW v jejich jazyce. (U nás tato kniha vyšla v ne zrovna ideálním překladu z němčiny pod názvem „S evangeliem dům od domu“ někdy na začátku 90. let. Během povodní v roce 2002 byla veškerá její zásoba na AO v Praze zničena.) Kniha je kompilací rad a instrukcí ohledně publikační služby a KE. Ukazuje její začátky, Boží pověření a vyzývá širší část členstva k zapojení a využívání tohoto misijního nástroje. S politováním je třeba říci, že naše divize tento projekt nepřijala, a tím pádem ani finančně nepodpořila. Ponechala však na každé unii možnost tento projekt uskutečnit ve své oblasti.

Víra říká ano Po vzájemné konzultaci mezi vedoucími publikačního oddělení a KE jsme došli k názoru, že by bylo dobré tento projekt přijmout za svůj vlastní. Kde ale na něj vzít prostředky? Bylo třeba udělat nové, srozumitelné a čtivější překlady v češtině a slovenštině, které by lépe odrážely záměr textu a zároveň zachovaly jeho strukturu. Kniha ponese příznačný název: „Poslové naděje“, s podtitulem „S evangeliem od člověka k člověku“.

31

KNIŽNÍ EVANGELIZACE Díky podpoře unie, zahraničních a místních dárců a pomoci obou Adventů jsme byli schopni tento projekt realizovat. Všem jim velice děkujeme. Zároveň jsme vytiskli informační a motivační leták, který bude již od měsíce května spolu s knihou předán prostřednictvím sborů každé adventní rodině.

Čtverý účel Věříme a modlíme se za to, aby tato menší knížečka oslovila větší počet našich bratrů a sester a splnila alespoň čtverý účel: Nasměrovala větší počet členů k systematičtější četbě našich publikací pro osobní růst a stabilizaci křesťanské zkušenosti;

Probudila misijního ducha mezi našim členstvem, aby v daleko větší míře začalo pracovat s literaturou mezi svými přáteli, rodinou a ve svém okolí a modlitebně či jakkoli jinak podporovalo tuto službu; Oslovila nové lidi a vyzvala je k účasti na práci knižní evangelizace, a to jak z řad mládeže, tak z řad střední a starší generace — ať již v jakémkoli zařazení; Zajistila zásoby pro oddělení KE, pro výuku KE na TS, IŽS a mládeže během letních akcí. Věříme, že i tato kniha přispěje svým dílem k probuzení našich sborů, k pochopení důležitosti publikační činnosti a ochotné účasti na její realizaci mezi obyvateli našich dvou států. K. Samek, D. Marföldi, J. Loder

Bůh vyslyšel moje prosby Když jsem přišla před rokem do Lipníku nad Bečvou jako PGM (pionýrka globální misie), modlila jsem se, aby mi Bůh dal lidi, které bych mohla vyučovat. Potkala jsem 63letou vitální katoličku Lídu. Koupila si ode mě téměř všechny knihy — Bibli a knihy od EGW, a to dokonce několikrát i pro svou dceru a vnoučata. Od prvního setkání jsme se spřátelily. Měla zájem o studium Bible, a tak jsme spolu začaly studovat. Lída neměla problém s žádným bodem biblické pravdy, spíše naopak. Tato žena je příkladem služby a má i mnoho jiných darů, např. dar evangelizace. Vše, co se dozví v Bibli, ihned předává svým přátelům a známým, které navštěvuje. Slouží jim a také nemocným lidem. Je nadšená evangelistka, která pracuje tam, kde nikdo z nás neměl po celá léta v Lipníku přístup. Působí i na ty nejzatvrzelejší lidi, kteří nás v práci KE odmítli. Často se vídáme,

32

je u nás jako doma. Navštěvuje kurz studia Bible, který máme každý čtvrtek v našem bytě. Mou největší odměnou v tomto roce bylo její rozhodnutí dát se pokřtít. Tato slavnostní chvíle nastala 30. dubna ve zlínském sboru. Lída byla šťastná, objevily se i slzy dojetí. Po křtu děkovala Bohu za to, že ji oslovil a že jí dal novou rodinu bratří a sester. Bůh vyslyšel moje prosby nad mé očekávání a mnohem dříve, než jsem si představovala. Chválím jej za to, že plní i v mém životě text z Písma, že nám chce dát mnohem víc, než oč prosíme (Ef 3,20.21). Ať mocně žehná vám všem, kteří pracujete v jakékoli evangelizační službě, která se někdy může zdát náročná a nelehká. Ať Pán požehná vaší službě a práci pro něj. Gabriela Žárská — pracuje jako PGM a knižní evangelistka na MSS

ADVENT 06/2004

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

Z praxe evangelisty „Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ (L 13,30) Ten den jsem šel pracovat do oblasti plné obchodů. Lidé v Hot Springs byli opravdu milí. Doslova jsem se těšil na každé nové dveře. V jednom místě mi majitel obchodu dal extra 10 dolarů, ale nechtěl za to žádnou knihu. Tak jsem mu po příjemném rozhovoru poděkoval a odešel k autu se napít. Dal jsem tašku dovnitř a poklekl u auta k modlitbě. Říkám: „Bože, děkuji za tu přednost pracovat pro tebe a žít na čas s těmito lidmi v tomto prostředí. Děkuji za těch extra 10 dolarů, ale ukaž mi, komu bych mohl dát nějakou duchovní knihu zadarmo. Kde je nějaké tvoje ztracené dítě?“ V tom mne kdosi přerušil: „Hej pane, sorry, nevím, asi se modlíte, nerad ruším. Já jsem nějaký Kaifas, jsem bezdomovec.“ Vyprávěl mi svou situaci a také o své víře v nebeského Otce. „Slyšíš Boží hlas, když se modlíš?“ ptá se Kaifas. „A vidíš ten jeho milý charakter za slovy, co používá?“ Říkám ano na jeho otázky a sleduji, jestli to má být on, co je to „Boží ztracené dítě“, které by toužilo nejen po něčem na snězení, ale také po něčem z toho duchovního chleba života. Když jsem se s ním pomodlil a objal ho, zeptal se mne: „Vlasto, mohu mít jednu z tamtěch knih, co máš v autě? Tam tu, Cesta ke Kristu?“ Srdce mi poskočilo a s radostí jsem mu ji dal. On si ji přitiskl na hruď a chválil Boha z celého srdce. „Potkáme se v nebi, Kaifasi“, volal jsem na něj, když odcházel pryč. Ptám se, kolik asi posledních bude prvních a prvních posledních, až se Ježíš vrátí? Vlasta Hýbl, misijní škola ve státě Arkansas

Mlčení? „Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: ,Mistře, napomeň své učedníky!‘ Odpověděl: ,Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.‘“ (L 19,39.40)

ADVENT 06/2004

Když zvažujeme potřeby šíření evangelia, jsme si vědomi, jak hojnou žeň by šlo sklidit a jak zoufale málo je aktivních dělníků. Publikační služba byla svěřena adventnímu lidu jako jeden z mocných nástrojů k dokončení Božího díla na naší zemi. Naše publikace mají být šířeny všude „jako podzimní listí“. Dostanou se tam, kam by nebyl vpuštěn a přijat žádný člověk. Zkušenost, kterou prožila a vypráví knižní evangelistka Jiřinka Laubendorfová, ukazuje, že tam, kde nejsou k dispozici lidské nástroje, Pán nachází způsoby, jak oslovit evangeliem na Božího Ducha citlivé lidi:

„Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ „Když jsem potkala pana ,M‘, který je podnikatel, velice se nadchnul, když zjistil, že nabízím duchovní literaturu. ,Vše, co máte na duchovní téma, beru,‘ řekl. Nakonec si koupil 10 kusů velké knihy Touha věků a 12 kusů knihy Důvěřuj životu od bratra Švihálka. Odkud tento jeho nezvyklý zájem? ,Víte, velice mě oslovil film Ježíš. Od té doby se o tyto věci velice zajímám.‘ Potom ale, k čemu tolik knih od každého titulu? ,Mám různá obchodní jednání, uzavírám s lidmi pojištění a investice a tyto knihy jsou dle mého názoru tím nejlepším dárkem a bonusem za svěřenou důvěru a uzavření obchodu.‘“ Tak mě napadá, kolik našich bratří a sester podnikatelů a obchodníků, vlivných jedinců, kteří mohou každý den a každou sobotu přijímat čerstvou a bohatou duchovní stravu, má podobnou vizi jako tento „člověk ze světa“. Pro něj zhlédnutí filmu Ježíš stačilo k tomu, aby se z něj stal „Kristův misionář“ a nositel „dobré zvěsti“. Snad tento příběh bude inspirovat i tebe, milý čtenáři, abys v mezích svých možností jednal podobně. A jestliže zde jako jedinci „selžeme“, pak i pro nás platí slova Ježíše Krista těsně před svým ukřižováním: „Budou-li oni (moji učedníci) mlčet, bude volat kamení.“ K. Samek, oddělení KE ČS sdružení

33

Z VAŠICH DOPISŮ

Maranatha „Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“ BIBLE (List Jakubův 3,18)

Vážení přátelé, bratři a sestry, MARANATHA je občanské sdružení, které vzniklo na jaře roku 2002 díky lidem, kteří se s nadšením, rozvahou a spolehnutím se na Boží požehnání pustili do realizace nápadů a představ, jež mnohdy léta klíčily a postupně dozrávaly… Založením občanského sdružení, vytvořením platformy a zázemí pro jeho fungování odstartovaly mnohé aktivity, které již probíhají, a zároveň možnost, aby i další užitečné a zajímavé činnosti a projekty mohly spatřit světlo světa. Maranatha, o. s. vyvíjí činnost v oblastech výchovy dětí a mládeže v duchu křesťanských principů a v rozvoji osobnosti člověka, podporuje vydávání a šíření literatury, zvukových i obrazových nosičů s výše zmíněnou problematikou, organizuje semináře, školení a přednášky na zmíněná témata a provozuje rekreační objekt Karolína. Jako prozatím poslední část projektu byla otevřena nová multifunkční prodejna se zdravou výživou, literaturou a drobným dárkovým zbožím. A proč multifunkční? Cílem této části projektu je nejen naplnit tělesné potřeby našich zákazníků, ale také potřeby duchovní. Ne všichni je dokážou projevit nahlas. Někteří je hledají v různých formách východního náboženství, jako například v meditativním cvičení jógy. Někteří ve svém pracovním nasazení, kterým během dne dokážou „zahnat“ volání po pokoji, který svět nedokáže dát, a jiní zase útěkem do své ulity uzavřenosti, které se velmi dobře daří v tak sekularizované společnosti, jako je právě ta naše. A právě v této části života naší společnosti chce část projektu, obchod Maranatha, najít své místo nezištné služby. Jakým způsobem? Pravidelně každý čtvrtek v týdnu se prodejna změní v přednáškový sál o 35 místech k sezení.

34

Nabídkou programu jsou zdravotně-misijní přednášky pod vedením profesionálních lektorů, kde hlavním garantem je MUDr. Hana Kahleová, praktická lékařka, členka sboru Praha 4-Krč. Pod její taktovkou si posluchači osvojují principy zdravého životního stylu, které jsou následně završeny praktickou ukázkou a ochutnávkou zdravé kuchyně pod vedením koordinátora osvětové činnosti, šéfkuchaře a autora několika vegetariánských kuchařek Romana Uhrina. Naši posluchači nejen přijímají, ale také dávají. Jejich dobrovolným darem je kapka vlastní krve. Ne na úpisy, ale k měření jejich hodnoty cholesterolu. O tomto zajímavém programu by se daly napsat dlouhé a dlouhé stránky, o kterých zase snad někdy příště. Co bychom ale nechtěli opomenout, je skvělá možnost stát se spoluúčastníkem na spasení druhých. Občanské sdružení Maranatha si vzalo za cíl být misijním střediskem, spolupracujícím se členy Církve adventistů sedmého dne dle darů každého jednotlivce. Každý učedník Pána Ježíše má dar, který může použít k pomoci nalezení pokoje druhým. Největší radostí v životě křesťana je možnost vidět a doprovázet svého přítele na jeho duchovní cestě znovuzrození. Chcete-li prožít tuto radost znovuzrození, staňte se účastníky zdravotně-misijních přednášek, které jsou dle svědectví „pravou rukou evangelia“. Uvidíte, že neporoste jen váš přítel! To je moje osobní zkušenost, kterou bych přál každému z vás. Jindřich Ludvík, manažer obchodu MARANATHA

Informace o aktivitách obchodu Maranatha najdete na: www.maranatha.cz MARANATHA, BB Centrum, Vyskočilova 1461/2a, Praha 4, tel.: 296 303 330-2

ADVENT 06/2004

Z VAŠICH DOPISŮ

Ozvěny Izajášova volání V publikaci „Ozvěny Izajášova volání“ podává Jiří Beneš specifický způsob interpretace a homiletického využití biblického svědectví pro meditativní soustředění. Sleduje, jak se text Izajášova proroctví, rozdělený literárními kritiky na tři Izajáše, v celé své šíři „přímo nebo nepřímo obtiskl do množství novozákonních výpovědí“ (str. 7). Autor podává výklad textů z proroka Izajáše a jejich ozvěn v Novém zákoně v rámci starocírkevní tradice, kterou sdílí také Kralický překlad, která v nich vidí prorocké předpovědi, jež se vztahují na Mesiáše a mesiášský věk Božího království, jak o nich svědčí Nový zákon. Vychází přitom z faktu, že novozákonní církev měla před kanonizací Nového zákona jako své Písmo Starý zákon, v němž hledala potvrzení a ujištění, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš a že v něm nastal eschatologický věk Božího království. Také pro interpretaci Ježíšova příběhu v evangeliích a pro kerygma o smyslu jeho spásného díla u apoštola Pavla i jinde v Novém zákoně posloužil podle autora právě prorok Izajáš svými „obrazy, představami, pojmy, impulzy a interpretací“ (str. 7). Autor tak sleduje interpretační proces a vyznavačskou zvěst apoštolské církve v Novém zákoně, jak se rodí nad Starým zákonem, zejména nad proroctvím Izajášovým. O proroku Izajášovi jsou všecky vrstvy Nového zákona přesvědčeny, že věděl o Mesiáši nejvíc, viděl jeho slávu a mluvil o něm, jak to zaznamenal evangelista Jan (J 12,41). V jednotlivých výkladech autor propracovává a prohlubuje tradiční christologický výklad Starého zákona, který příliš rychle a často jen schematicky viděl naprostou shodu mezi prorokovým svědectvím a jeho užitím a interpretací v Novém zákoně. Tato schematická interpretace starozákonních proroctví byla sice nesena vírou v Mesiáše Ježíše a snahou ji dosvědčit, nicméně svou schematičností nejednou zbavovala starozákonní text jeho vlastního náboje, který sice směřoval do eschatologických a mesiánských souvislostí,

ADVENT 06/2004

avšak postihnout jeho směřování vyžaduje důkladnější exegetickou práci v kontextu Starého zákona a hlubší meditativní soustředění, což autorovy výklady činí a k čemuž zvou. Autor tak připravuje půdu pro další bádání soustředěné na proces užití starozákonních míst v Novém zákoně. Tento proces probíhal v časovém rozmezí od kanonizace Starého zákona po kanonizaci Nového zákona. Do jeho průběhu pomáhá nahlédnout i deuterokanonická, apokryfní literatura, k jejímž překladům a vydáním u nás dochází. I z této literatury vyniká složitost zápasu o pochopení Mesiáše a jeho království. S Izajášovými mesiášskými texty pracuje Beneš obezřetně. Snaží se ponechat Izajášovi autenticitu jeho „volání“, nedopustit, aby se jeho texty vyčerpaly v novozákonním užití. Ponechává izajášovským textům jejich samostatnost. To je počínání legitimní, které přiznává Starému zákonu, Tóře jejich místo v dějinách spásy a umožňuje dialog s judaismem. Na druhé straně není možno tajemství Mesiáše ze Starého zákona snadno vyčíst a Mesiáše identifikovat, jak svědčí zápas o Ježíšovo mesiášství a jeho tajemství v době novozákonní. Tajemství Ježíše Nazaretského jako Mesiáše zůstává i v Starém zákoně zastřeno, k jeho odhalení nestačí podle svědků novozákonních jen starozákonní texty, nýbrž teprve setkání se Vzkříšeným. Patří-li Starému zákonu jeho autentičnost, patří i Novému zákonu. Jeho svědectví není jen obtiskem Izajášových proroctví, ta nejsou „látkou, ze které svědectví Nového zákona postupně vyrůstá“ (str. 7). Tím, že autor ponechává Starému zákonu jeho autenticitu, přiznává, že v Novém zákoně jde o víc než o obtisk, jde i o víc než vyrůstání, a tak tvoření novozákonního svědectví z látky proroka Izajáše. Beneš se tak dotýká centrálních otázek kontinuity a diskontinuity obou zákonů. Ve svých výkladech Beneš ukázal, co prakticky znamená reformační zásada výkladu Písma

35

Z VAŠICH DOPISOV Písmem. Soustředil se na nalezení a výklad novozákonních konkordancií k proroctví Izajášovu. Práce na konkordanciích, která po staletí výklad Písma doprovází, nabývá u Beneše znovu teologicky a interpretačně svoji dnes poněkud opomíjenou funkci. Autor využil bohatě konkordancie, které jsou z Izajáše uvedeny, v textu Nestleho vydní řeckého Nového zákona. Někde poskytuje další konkordancie Kralický nebo ekumenický překlad. Najdeme i konkordancie samostatně volené. Autor pracuje s eku-

menickým překladem, využívá na řadě míst překlad Kralický, často sahá po hebrejském textu, aby objasnil prorokova slova. Práce nepřímo klade otázku po roli Septuaginty v tomto procesu. Stručné, jadrné výklady pro každý den roku, ústící do modlitební meditace, vedou čtenáře k zamyšlení nad texty obou zákonů, nad jejich vnitřním a vzájemným napětím. Práce je dokladem velké píle, pracovního nasazení, biblické erudice a teologické senzibility. Prof. ThDr. Josef Smolík

Biblický týden Českého sdružení BT bude pořádán v Českém sdružení CASD od 25. 7. do 1. 8. 2004 v objektu České zemědělské univerzity v Praze 6-Suchdole. Na téma „Smysluplný křesťanský život“ — jak dát smysl křesťanskému životu, nejít s davem a nebát se změny, bude přednášet bratr ThDr. Daniel Duda. Pro ty, kdo odpolední čas nevyužijí jinak, jsou připraveny vzdělávací semináře s aktuálními tématy. Vzhledem k tomu, že ubytovací kapacita, stejně jako prostor sálu pro přednášky, počtem míst převyšuje počet přihlášených, kterých je 150, srdečně zveme čtenáře Adventu, pokud jim jejich možnosti dovolují, aby se BT 2004 ČS zúčastnili. Téma Biblického týdne i samotný přednášející může oslovit a povzbudit ve víře nejen členy církve, ale stejně tak i neadventisty. Stále platí možnost účastnit se přednášek bez nároku na ubytování a stravu. Tento způsob účasti na BT je zdarma, účastník si v tomto případě hradí pouze zpěvník, případně jiné materiály, které budou k dispozici. I v tomto případě žádáme, aby každý takový zájemce vyplnil přednášku. Pokud se někdo bude účastnit jen dopoledních přednášek, může si zakoupit oběd, ale pouze v případě, že tuto stravu využije jako celotýdenní. Přihlášky na BT ČS jsou k dispozici v sekretariátu ČS, Londýnská 30, 120 00 Praha 2-Vinohrady a také na www.casd.cz/cs. Uzávěrku přihlášek posouváme na 15. června 2004. S účastníky BT chceme prožít vzájemné společenství, oslavovat našeho Pána a přijmout odpovědnost za prožívání Božího slova, na které během celého týdne soustředíme svou pozornost. Věříme v Boží požehnání tohoto programu. ZA PŘÍPRAVNÝ VÝBOR BT JOSEF CEPL

36

ADVENT 06/2004

Z VAŠICH DOPISOV

Ďakujeme!

Denní studium 2004/2005

Ďakujeme, milí bratia a sestry, za to, že Vás máme! Ďakujeme za modlitby za našu dcéru Katku, ktorej diagnostikovali nádor v pankrease. Teraz už viem, že nádor bol vďaka Bohu nezhubný. Nech je Boh oslávený za to, že viedol ruky lekárov a operácia dopadla najlepšie, ako mohla. Ďakujeme zo srdca zboru Brezno za psychickú podporu a modlitby všetkých členov, zvlášť sestre Mladavcovej a bratovi Ťažkému. Naša vďaka patrí nášmu kazateľovi, bratovi Petrovi Joachymovi a jeho manželke za návštevy Katky v nemocnici, za povzbudivé slová a modlitby, za návštevu našej rodiny a veľké povzbudenie. Ďakujeme aj zboru v Banskej Bystrici, zvlášť rodine Valuchovej za rýchle zabezpečenie liekov, keď Katka dostala v nemocnici vysoké horúčky a angínu a za návštevu Katky, najmä Lucke a Veronike Valuchovcom. Ďakujem Janke Karasovej za návštevy a modlitby na nemocničnej izbe. Ďakujem aj sestre kazateľke, Renátke Šuhajovej, za návštevu Katky v nemocnici a za povzbudenie i modlitby počas návštevy našej rodiny. Rovnako ďakujeme aj bratom Riečanovi a Nemsilovi za návštevu i povzbudenie našej rodiny. Ďakujeme všetkým kolportérom, ktorí sa modlili za Katku. Zvlášť ďakujeme Dankovi a Ivanke Márföldiovcom za veľké povzbudenie, modlitby i ponúknutú pomocnú ruku. Na ich radu sme zavolali bratovi Soósovi z Bratislavy, ktorý mal problémy s pankreasom a vyliečil sa stravou. Touto cestou ďakujeme i jemu zo srdca za rady, ktoré nám poskytol, za povzbudivé slová, modlitby jeho i zboru v Bratislave. Ďakujem aj rodine Moškovcov z Michaloviec, od ktorých sme dostali SMS-ku: „A satan ranil Katku vredom. A čo len dobré budeme brať od Hospodina

ADVENT 06/2004

a zlé nie? A keďže rty Katky neprotirečili Bohu, Boh navrátil Katke zdravie, keď sa za ňu modlili priatelia.“ (parafráza z knihy Jóbovej) Tešíme sa z toho, že naša Katka sa v nemocnici obrátila k Bohu. Keď som prepadala zúfalstvu, strachu o život mojej dcéry, tieto slová (od Moškovcov) ma veľmi povzbudzovali. Ďakujem Vám, Andrej a Anička! Pri tejto veľmi smutnej skúsenosti s veľmi šťastným koncom som si uvedomila, akú úžasnú „rodinu“ máme a akú veľkú úlohu má spoločenstvo v našich životoch. Ó, akú silu má modlitba! Ďakujeme, milí bratia a sestry, ďakujeme Bohu za Vaše srdcia. Prajeme Vám všetkým, ktorí ste pri nás stáli, Božie požehnanie vo Vašich životoch. Rodina Kováčikovcov, zbor Brezno

���������������������� �������������������������� Institut životního stylu je školící zařízení zaměřené na praktické vzdělávání a výchovu v oblasti zdravého životního stylu, ekologie a humanitární pomoci.

Naučíš se: •

• • • • •

Jak pořádat zdravotní semináře, kluby zdraví, rekondiční pobyty NEWSTART, výstavy, ankety, ochutnávky, praktické ukázky přírodních léků, propagaci i prodej naučné literatury Jak vařit zdravá a plnohodnotná vegetariánská jídla, jejich nutriční hodnotu a léčebný účinek pro organismus Jak provést účinnou masáž a rekondiční proceduru (vodoléčbu a principy fyzioterapie) Co Bible říká pro Tvůj každodenní život a jak předávat její poselství Základy ekologického zemědělství Jak provádět humanitární pomoc a projekty

Získáš: •

Rekvalifikační osvědčení v oborech: masér, poradce zdravého životního stylu, vegetariánský kuchař, prodavač, humanitární pracovník

Chtěl(a) by ses připojit k dalším studentům ve věku 18–30 let? Jestliže ano, napiš nám nebo zavolej. Přijeď se k nám podívat! INSTITUT ŽIVOTNÍHO STYLU Nenačovice 87, 266 01 Beroun 1 Tel: 00420-311-712 450 nebo 452

E-mail: [email protected] E-mail: [email protected]

www.mladez.net/izs

Stojí za to investovat rok života do vzdělání, jež naplní, zkvalitní a obšťastní Tvůj život!

Hlavní sponzor IŽS:

37

OZNÁMENÍ Sbor Beroun „Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.“ (Ž 116,15) Dne 8. 3. 2004 zesnula tiše a v pokoji ve víře v našeho Spasitele Ježíše Krista naše milá sestra Marie Treglerová ve věku nedožitých 99 let.

Sbor Luže Jako venkovský sbor jsme o prázdninách vyhledáváni letními hosty. Proto oznamujeme, kdy bude naše modlitebna z důvodu rekonstrukce uzavřena. Jedná se o tyto soboty: 31. července, 7. srpna a 14. srpna. Sobotní shromáždění se v těchto termínech uskuteční vždy v některé adventní rodině. Bližší informace případným návštěvníkům podají bratři Pavel Krapka, tel.: 465 422 142, a Rudolf Řádek, tel.: 469 351 968. Oznámení bude též uvedeno na sborové vývěsce modlitebny. Začátek sobotní bohoslužby je v 9.30 hod. Těšíme se na vaši návštěvu! Lenka Česenková

Sbor Přerov V 2. pololetí roku 2004 oslaví své narozeniny naše starší sestry: Miloslava Gomolová (64), Emílie Houžvová (65) a Božena Tallmayerová (79) z Přerova, Júlia Tomiová (70) z Říkovic, Josefa Rozbrojová (80) a Zdeňka Švagerová (83) z Horní Moštěnice, Ludmila Štefanová (63) a Milada Matoušková (78) z Lipníka nad Bečvou a Jiřina Szöllösyová (78) z Citova. Z bratrů to jsou: Rudolf Gomola (69) a Vladimír Tallmayer (76) z Přerova, Evžen Volný (59) z Lipníka nad Bečvou, Vladimír Bajer (55) z Císařova, Ludevít Tomi (77) z Říkovic a Géza Szöllösy (85) z Citova. 25. 7. oslaví manželé Marta a Rafael Baladovi z Přerova nejen 40 let společného života, ale i zapojení se do dění v našem sboru. 50. výročí křtu ponořením si ve 2. polovině roku 2004 připomenou: sestra Vlasta Rabatová

38

z Císařova, bratr Božetěch Zdařil a sestra Božena Navrátilová z Přerova. Všechny tři křtil v Olomouci bratr Josef Richter. 60. výročí svého křtu v Přerově bratrem Antonínem Pražanem si koncem listopadu připomene sestra Jiřina Szöllösyová z Citova. Všem jmenovaným sestrám a bratrům přejeme do dalších let pevné zdraví, Boží požehnání, radost z poznané Boží pravdy i radost z naděje na blížící se setkání s naším nebeským Otcem. J. G.

Sbor Hranice na Moravě V 2. pololetí roku 2004 oslaví své narozeniny naši starší členové: sestry Eva Staňková (63) z Vysoké, Anna Repáčová st. (64) z Lipníka nad Bečvou, dále Drahomíra Andrýsková (67), Marie Samková (85) a Marie Vičánková (86) z Hranic na Moravě. Patří mezi ně i naši nedávno pokřtění manželé Božena (60) a František (63) Kozelští z Olšovce a bratr Mgr. Milan Tempír (61), slavící letos 35. výročí křtu bratrem Vlastimilem Fürstem st. Všem osmi jmenovaným přejeme my, spoluvěřící z hranického sboru, aby jim dal Pán Bůh zdraví, svou pomoc a mohli jsme se ještě dlouho těšit z jejich přítomnosti mezi námi. J. G.

Sbor Vrbno pod Pradědem „…a máme tu další radost, kterou sbor Vrbno pod Pradědem prožil s rodinou Pajonkovou. Letos se s jejich výročími roztrhl pytel. Dne 25. 4. 2004 si bratr Jaroslav Pajonk a jeho žena Marie před celým shromážděním řekli po prožitých padesáti letech společného života znovu své ano. My jsme jim k jejich výročí již blahopřáli. Nyní chceme vyslovit své přání pro všechny vdané čtenářky a ženaté čtenáře, aby se také dožili tak krásného okamžiku, jakým zlatá svatba manželů Pajonkových byla. Nechť Pán Bůh žehná našim manželstvím.“ Helena Rusková

ADVENT 06/2004

PODMÍNKY INZERCE: Cena za každé 2 znaky je 1 Kč/Sk (včetně DPH). Inzerát bude uveřejněný po obdržení platby poštovní poukázkou typu C (na poukázce do kolonky „Zpráva pro příjemce“ vepište „inzerát“). Adresy inzerujících za účelem seznámení zásadně nesdělujeme. Všechny, kdo na inzerát odpovídají, prosíme, aby značku a číslo inzerátu uváděli do levého spodního rohu obálky. UPOZORNĚNÍ: Inzeráty podané z České republiky (před číslem inzerátu je ČR) vyřizuje vydavatelství: Advent-Orion, Praha. Inzeráty podané zo Slovenskej republiky (pred číslom inzerátu je SR) vybavuje vydavateľstvo: Advent-Orion, Vrútky.

V hezkém prostředí Slezských Beskyd nabízíme celoročně možnost ubytování pro rodiny, ale i menší skupiny. Cena od 50 Kč/den a noc/osobu. Bližší informace na telefonních číslech: 546 437 333; 737 432 057. ČR 040601 Jedeme opět cvičit k moři! Přidejte se k nám a udělejte něco pro své zdraví! Místo: ITÁLIE — Palmová riviera (San Benedetto del Tronto), termín: 10. – 19. září 2004 Cena: 6 990 Kč (doprava, ubytování, strava, masáže a cvičení) Cvičitelka: Ivana Hlouchová, mobil: 603 827 044, bližší informace: Dagmar Kvintusová, Dobříň 130, 413 01 Roudnice nad Labem, mobil: 604 263 109, tel.: 416 842 038, e-mail: [email protected] ČR 040602 Levně pronajmu byt 3+1 v cihlovém domě ve Vítkově na Moravě. U domu je zahrada s možností užívání. Kontakt: Slávka, tel.: 608 421 245 ČR 040603 31/193 hledá věřící dívku pro společný život. Zn.: [email protected] ČR 040604

Noemi, kresťanská zoznamovacia služba Vám

ponúka svoje služby za účelom vážneho zoznámenia. Fungujeme systémom dotazníkov, vrátane fotografií. V prípade záujmu Vám zašleme bližšie informácie. Kontaktujte nás na adrese: Noemi k. z. s., Dedinská 64/165, 010 01 Žilina-Strážov, stačí poslať SMS s Vašou adresou na tel. 0903 068690, e-mail: [email protected], www.cbza.sk/noemi. Sme tu pre Vás, aby sme Vám slúžili.

Tip na dovolenou V pěkném prostředí Jizerských hor nabízíme ubytování. Celková kapacita je 40 lůžek, cena od 100 Kč na noc a den. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 603 713 632

www.volny.cz/staraskola.zbytky/

Dovolená na ostrově RAB v Chorvatsku — v apartmánech u pana B. Pičuljana, Banjol 314. 13-15 EUR na osobu a den. Domluva v českém jazyce. Tel.: 0038 551 725 737 ČR 040605 Osamělý 60/165/65 hledá osamělou paní nad 50 let, věřící, i s menším tělesným postižením, pracovitou. Mám rodinný domek se zahradou. Zn.: Budu tě mít rád navždy ČR 040606 Výprodej knih http://e-shop.krajak.cz/knihy/

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno–, dvou–, tří– a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Termíny: Hotel Maxov, Jizerské hory 11. 7. – 18. 7.; 10. 10.– 17. 10. 2004 Cena týdenního pobytu: 3550 (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma) Dům SJ, Gruň, Beskydy 22. 8. – 29. 8. 2004 Cena týdenního pobytu: 2950 (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma) Informace a přihlášky: Robert Žižka, Společnost Prameny zdraví, Nenačovice 87, 266 01 Beroun l, tel.: 311 712 468, fax: 311 712 417, e–mail: [email protected] bezplatná informace: linka 800 105 555 Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody — v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 06/2004. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec, tel.: 233 321 6 21, fax: 233 323 741, objednávky: 233 320 767, mobil: 603 553 628, e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK E ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint — SR. Foto na obálce: Petr Faraga ([email protected]) Šéfredaktor Marek Škrla — e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Zodpovedný redaktor Filip Soós. Vychází 15. 06. 2004

�������������������������������������������

������������ �������������� �������������������

������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������� �����������

���������������

�������������������������������� �����������������������

��������������������������������������

������������������������������������� ���������������

�����������������������������������������������

�������������������������������

������ �������������������������������� �������������������� ��������������������������� �����������������

��������� ������ �����������������������������������

���������� �������������������������� ����������������������������������� ������������������������� �����������������

������

�������������������������

���������������������������������������� �������������������

������������������������������������ ��������������������������