FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ
JÁNOŠÍK BRNO
ZPRAVODAJ č. 2/2004
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Obsah: Naši jubilanti.................................................................................................. 4 „Brno – Město U prostřed Evropy“ ................................................................ 5 ONDRÁŠ vzpomínal na uplynulých 50 let .................................................... 6 MFF Strážnice 2004 ................................................................................... 13 F SCÉNA 2004 ........................................................................................... 14 Folklorní léto v Obecním domě................................................................... 15 Z Čech až na konec světa aneb všude dobře, doma nejlépe .................... 16 Příprava pořadu Čertovinky ........................................................................ 18 Vzpomínka na čerty! ................................................................................... 20 Čertovinky ................................................................................................... 21 Společenské setkání Moravská chalupa 26. 9. 2004 ................................. 22 Setkání generací – Moravská chalupa ....................................................... 23 JÁNOŠÍK – ONDRÁŠ, 50 let vojenského uměleckého souboru…............. 24 ZPĚVÁČEK – SLÁVIK 2004 ....................................................................... 25 Valná hromada FOS JÁNOŠÍK Brno .......................................................... 26 III. a IV. taneční víkend s ONDRÁŠEM ...................................................... 26 Kunovjan na F SCÉNĚ 2004 ...................................................................... 28 Spolupráce mezi Mladinou a Ondrášem .................................................... 29 Prázdniny s Jánošíčkem............................................................................. 29 Co nás čeká a co nás nemine .................................................................... 31 XI. reprezentační ples FOS JÁNOŠÍK Brno a VUS ONDRÁŠ Brno.......... 33 Nabídkový list FOS JÁNOŠÍK Brno ............................................................ 34
Strana 2
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Vážení přátelé, naši stálí i noví členové, i když nám babí léto letos vydrželo poměrně dlouho, konec roku již pomalu klepe na dveře. Pro mnohé z nás (a možná i z Vás) byl letošní rok daleko náročnější než ty předchozí. Vždyť zvládnout v celém rozsahu oslavy 50. výročí Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ (dříve VSPT JÁNOŠÍK) Brno bylo mnohdy vyčerpávající, ale domníváme se, že výsledek stojí za to. Svědčí o tom spousta slov uznání od těch, kteří si našli čas a akcí spojených s výročím se zúčastnili. Samozřejmě, že se vše neobešlo bez drobných problémů či zmatků, ale většinou bývá to horší zapomenuto a organizátoři se alespoň mají z čeho poučit. Věříme, že při čtení následujících řádků zavzpomínáte spolu s námi na to, co už je dnes minulostí a současně společně s námi pohlédnete na to, co nás teprve čeká. Velmi rádi uvítáme i Vaše postřehy a náměty, které nám můžete zasílat v jakékoliv formě, ať již poštou, či prostřednictvím e-mailu
[email protected]
Přejeme Vám, aby příští rok byl takový, jaký byste si sami přáli, aby se Vám obloukem vyhýbaly nepříjemnosti a problémy a aby se Vám dařily Vaše plány a předsevzetí. za všechny členy správní rady Hana Maděrová
Strana 3
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Naši jubilanti Počátkem letošního léta oslavil významné životní jubileum – 50. narozeniny pan Zdeněk CIHLÁŘ, kterého Vám jistě nemusím představovat. Jeho osoba byla vždy spojována s folklorem, s folklorními soubory Poľana, JÁNOŠÍK i ONDRÁŠ. Stál u zrodu Folklorní nadace VSPT Jánošík i současného Folklorního sdružení JÁNOŠÍK. Milý Zdeňku, dovol, abych Ti jménem všech kamarádek a kamarádů, přátel a známých srdečně poblahopřála k Tvým kulatým narozeninám. Do dalších let hodně zdraví, štěstí, osobních i pracovních úspěchů… no prostě jen to nejlepší! Za všechny Moniky, Martiny, Romany, Ivety, Aleny, Evy, Kamily, Ilony, Lady a další bývalé souboračky symbolickou pusu posílá Pavlína Huráková.
Další blahopřání putují k těmto jubilantům: •
Dr. Bělková Jaroslava
•
Mandelíčková Věra
•
Fasurová Jana
•
JUDr. Spáčilová Danuše
•
Jodlovský Jaroslav
•
Stejný Jiří
•
Juranová Marie
•
Mgr. Švorčík Miloš Marek
•
Kolečářová Božena
•
Vohánková Jana
•
Komárková Magda
•
JUDr. Wolfová Alena
•
Koukalová Ludmila
•
Zdeněk Vladimír
Všem našim jubilantům pozvedáme symbolickou číši „Na zdraví“ členové správní rady FOS JÁNOŠÍK Brno
Strana 4
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
„Brno – Město U prostřed Evropy“ „Ve větru vlál jeden nápis, jenom ten. Měl jsem ho rád, psal ho asi přítel z města N. S větrem jak by slunci vál vstříc, co tou písní chtěl říct?“ Odpověď na tuto otázku z mnou přetvořeného textu kdysi populární písně marně hledala spousta obyvatel a návštěvníků Brna, která si přečetla počátkem června transparent před hlavním nádražím. Díky tiskařskému šotkovi se tak na kulturní mapě objevilo nejen město N, ale v prostřed Evropy také město U. A právě v městě U na Moravském náměstí účinkoval VUS ONDRÁŠ ve dvou koncertech, které se uskutečnily v rámci již tradičního kulturního léta v Brně. Pátek 4. června byl věnován tanci. Kromě VUS ONDRÁŠ se brněnskému publiku představily také Mladina z Plzně a Kunovjan z Uherského Hradiště. Vše bylo zahájeno slavnostním přípitkem, jak už se to na správné kamarády sluší. Každý ze souborů připíjel typickým nápojem. Plzeňáci pivem, Hradišťáci vínem a vojenský soubor pak semtexem z ešusů. Vše nasvědčovalo klidnému průběhu akce. Vše pečlivě připraveno, nazkoušeno a téměř bezchybně předváděno. Diváci trpělivě snášeli i nepřízeň počasí. Tetička Páji Schicka pak i v dešti vytrvale mávala a volala: „Bravo!“ vždy, když přišel na řadu ONDRÁŠ. Tanečníci Kunovjanu tančili zase s takovým nasazením, že si ani nepovšimli, že část jednoho z čísel se po výpadku proudu odehrávala ve tmě. Na to reagoval Ondráš Petr Daněk, který několikerým uklouznutím na mokrém pódiu obohatil Pastevecké hry hereckou vložkou Pasáček na bruslích. Zkrátka a dobře vystoupení jak má být, až na ty moderátory. Již od druhého moderátorského vstupu začali totiž pánové Rezek a Šimeček veřejně pomlouvat hostující nebrněnské soubory. Pomlouvali tak dlouho, až přetekla trpělivost nejen divákům, ale i účinkujícím. Na závěr koncertu přišli proto David Pavlíček a Martin Šefl a s chutí roztrhali těmto dvěma ptáčkům krojové košile. Dobře jim tak! Martin Rezek odcházel s popáleným krkem a Ladik Šimeček s popáleným ramenem. Za tu srandu to však stálo a doufáme, že i diváci pochopili, že šlo o recesi. Ten, kdo přišel na sobotní hudební koncert, byl zklamán, pokud čekal další slovní nebo fyzické útoky mezi vystupujícími. Představa souboje, při kterém si Jitka Málková – Novotná trhá košili zmáčenou deštěm s Lenkou Gajdovou, byla jistě lákavá, ale k žádnému takovému extempore bohužel nedošlo. Naopak byli spokojeni ti, kdo přišli za kvalitní hudbou. Tu předváděl OLN VUS ONDRÁŠ. Vystupujícími hosty byli Jan a Lenka Gajdovi, Luboš Holý, Karel Rajmic a Jitka Málková – Novotná. Vše pak doplňoval dívčí sbor a vystoupení malých forem. Město U jásalo a já konečně vím, co tou písní chtěl říct. Že je živ a zdráv, nic víc! Aneb těšíme se na další ročník Festivalu zábavy pod hrady Špilberk a Veveří a hlavně, že se nikomu nic nestalo. Ladik Šimeček Strana 5
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
ONDRÁŠ vzpomínal na uplynulých 50 let U příležitosti oslav 50. výročí založení Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ Brno /dříve Vojenský soubor písní a tanců JÁNOŠÍK/ uskutečnil soubor ONDRÁŠ dva slavnostní vzpomínkové pořady v Rožnově pod Radhoštěm. V pátek dne 11. 6. v 19:30 hod. to byl hudební koncert Žijí v písni a v sobotu 12. 6. ve 14:30 hod. taneční celosouborové představení Naše korene – Naše kořeny. V pořadech se především vzpomínalo na uplynulých 50 let života souboru. Prostřednictvím Orchestru lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ Brno, jehož současným dirigentem je Michal Gaňa a celé řady pozvaných hostů – bývalých členů (tanečníků, muzikantů, zpěváků) měli diváci možnost zhlédnout výběr z osvědčených a nejpůsobivějších tanečních, pěveckých a hudebních čísel z padesátileté historie VSPT JÁNOŠÍK a VUS ONDRÁŠ Brno. Za všechny hosty pátečního koncertu Žijí v písni jmenujme alespoň Aleše Smutného, Evu Římánkovou – Osičkovou, Františka Hollera, Františka Novotného, Hanu Čonkovou – Sirbu, Lenku a Jana Gajdovy, Jána Hurajta, Jaroslava Juráška, Juraje Pecníka, Karla Rajmice, Luboše Holého, Luboše Málka, Lukáše Španihela, Janu a Martina Krajňákovy, Pavla Ptáčka, Romana Martinka a celou řadu dalších. Nezapomenutelnou atmosféru tohoto koncertu spoluvytvářelo také publikum, které dokázalo úžasným způsobem podpořit a ocenit výkony všech účinkujících. Slovem provázela moderátorská dvojice Monika Brindzáková a Tomáš Gross. V průběhu večera bylo slavnostně pokřtěno nové CD VUS ONDRÁŠ Brno Jak se (h)ladí housle, které bylo vydáno u příležitosti 50. výročí založení souboru. Kmotry již třináctého hudebního titulu souboru ONDRÁŠ byli velitel Společných sil AČR generálmajor Ing. Josef Sedlák, poslanec Parlamentu ČR RNDr. Petr Nečas a starosta města Rožnov pod Radhoštěm RNDr. Václav Mikušek. Tento hudební nosič byl pořízen jako živá nahrávka stejnojmenného koncertu, který se uskutečnil v září minulého roku v Brně v Mahenově divadle. Závěrečnou tečkou a současně překvapením večera byl monstrózní ohňostroj nad rožnovským amfiteátrem „Na stráni“, jenž byl připraven v synchronii s hudebním číslem Orchestru lidových nástrojů VUS ONDRÁŠ Prastaré motivy.
Strana 6
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Na páteční koncert navázal v sobotu odpoledne pořad Naše korene – Naše kořeny, jehož hlavní dominantou se stal tanec. Vedle již výše zmiňovaných hostů z předcházejícího pořadu vystoupili například také Jana Jabůrková, Jaroslav Harazin, Milan Řehoř, Ivana a Vlastimil Fabišikovi. Přeplněnému hledišti se představila i současná taneční skupina souboru ONDRÁŠ - 15 tanečních párů, jejichž styčným pilířem je Rudolf Danajovič. Roztančené jeviště bylo tentokrát střídáno s velkoplošnou videoprojekcí. Díky ní tak bylo možné vrátit se nejen ve vzpomínkách, ale i reálným obrazem do let dávno minulých. V průběhu sobotního odpoledne oživili své vzpomínky na soubor také zakladatelé souboru Juraj Kováč a František Babeľa (přestavitelé 50. let) a také někteří z bývalých vedoucích představitelů VSPT JÁNOŠÍK i VUS ONDRÁŠ Brno – Josef Děcký, Vojen Krásný, Aleš Kopka (60. a 70. léta), Tibor Szabó (80. léta) a Jiří Majkus (90. léta). Nechyběla ani vřelá slova z úst současného ředitele souboru ONDRÁŠ Aleše Krkošky a vedoucího uměleckého provozu Čestmíra Komárka, pod jehož vedením soubor pracuje již od roku 1976. Slovem opět provázeli Monika Brindzáková a Tomáš Gross. Na oba tyto téměř tříhodinové pořady, které se nesly spíše ve slavnostním duchu, navázal v sobotní večer pořad s názvem Ondrášovské besedování. K poslechu i k tanci hrála hudební skupina Docuku, cimbálová muzika SOLÁŇ, cimbálová muzika Jaroslava Harazina a cimbálová muzika OLD STARS JÁNOŠÍK. Jejich produkce byla doplněna o vtipné taneční vstupy v podání chlapecké části souboru ONDRÁŠ. Blanka Jakubčíková
Strana 7
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Strana 8
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
O svých dojmech a pocitech při zhlédnutí vzpomínkových pořadů VUS ONDRÁŠ v Rožnově pod Radhoštěm nám napsali: Dagmar Jurášková: Ve dnech 11. a 12. června 2004 uvedl soubor ONDRÁŠ při příležitosti oslav 50. výročí svého trvání dva koncerty v Rožnově pod Radhoštěm v amfiteátru „Na stráni“. Byla jsem redakcí Zpravodaje požádána o napsání svých dojmů z těchto koncertů. Skutečně jde pouze o vyjádření dojmů, protože hodnotit dva tak obsáhlé koncerty bych si netroufala. Jde spíše o pocity. A ty jsou excelentní. Zúčastnila jsem se mnoha festivalů, koncertů v různých místech, z nich např. amfiteátr v Myjavě je se svými vyřezávanými reliéfy jeden z nejpěknějších, ale přece jen stadion „Na stráni“ v Rožnově má neopakovatelnou atmosféru. Před časem uvedl ONDRÁŠ celovečerní komponované Příběhy tancem vyzpívané a musím konstatovat, že ač byly uvedeny na různých jevištích, vyznění právě zde „Na stráni“ bylo nejpůsobivější. První ze dvou koncertů, o nichž jsem se zmínila, byl hudební s názvem Žijí v písni v 1930 hod. v pátek 11. června. Jmenovat všechny účinkující nemohu, jen se zmíním o tom, že kromě současných členů vystoupili i někdejší členové Jánošíka, předchůdce dnešního ONDRÁŠE, dokonce i někteří z jeho zakladatelů. Dovolím si jmenovat alespoň jedno číslo, je to moje „srdcová záležitost“ Fogáši Vladimíra Marušina v hudební úpravě Jána Saloky – vynikající! Druhý koncert Naše korene – Naše kořeny byl uveden v sobotu 12. 6. ve 1430 hod. I v něm se zaskvěli bývalí členové souboru a byly uvedeny taneční obrázky z dřívějších dob Jánošíka. Páteční hudební koncert byl zpestřen vystoupením tří „doktorů“ (David Pavlíček, Martin Rezek, Ladislav Šimeček), kteří jako dokonalí profesionálové – specialisté ve svém oboru – dokázali nás, přečetné publikum, přimět nejen k vytváření tzv. „mexické vlny“ (jak je vidět, i publikum folklorní je stejně šikovné jako fanoušci fotbaloví či hokejoví), ale přiměli nás i k tomu, abychom se ze svých sedadel zvedli a podle jejich pokynů i zatančili. Bylo to velmi příjemné a při délce tohoto programu i užitečné. Po skončení sobotního koncertu byla volná zábava, kterou vyplnily různé lidové muziky, při nichž se tancovalo. A mimo jiné v této části večera byl s velkým úspěchem souborem ONDRÁŠ uveden WC Dance – skvělá parodie na věhlasný irský taneční kolektiv River Dance. A ještě něco: možná, že k té příjemné atmosféře amfiteátru „Na stráni“ přispěla i zde nabízená horká či studená medovina. A tak jsme – zdoláni přemírou muziky, tance i medoviny, šli spokojeně spát.
Strana 9
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
PhDr. Aleš Kopka: Jakákoliv vzpomínka z minulých dnů, které jsme prožili, je úzce spjata s idealizací všeho toho, co nám zůstává ve vzpomínkách. V tomto případě jsou to především životní příběhy většinou kladné a nezapomenutelné. Jeviště, pódium, přírodní plocha má sice své kouzlo spojené se šťastným divákem–posluchačem, ale to, co se vrylo do paměti, jsou události ze zázemí činnosti, cestování, účasti na festivalech, zájezdů do zahraničí a nová přátelství, později sice jen v korespondenční formě. A to jsou chvíle, na které jsme při setkáních vzpomínali. Každá generace sice jinak a na něco jiného. Svět se mění před našima očima velmi rychle. Vzpomínání na osobní zážitky každého z nás, spojené s prohlížením fotografií, korespondence, relikvií a kronik, se nevyrovná skutečnému živému setkání. Jako nadšení folkloristé jsme sice stále mladí, ale v zrcadle nějak chátráme. Oproti těm mladým měli jsme jiné podmínky k životu. Tito se zase žení, rozvádějí, rodí děti, mají jiné problémy, ale všichni jsme spojeni drogou zvanou folklor. Uskutečnit takovou akci, jakou bylo připomenutí 50ti let činnosti VUS ONDRÁŠ, dříve VSPT Jánošík vyžadovalo mnoho obětavosti, organizačního umění a finančních prostředků. Dobrá věc se podařila! Celý rok byl vzpomínkou tohoto významného výročí. Za zlatou perlu pro pamětníky považuji cyklus pořadů a akcí ve dnech 11. a 12. června 2004 ve Valašském muzeu v přírodě na amfiteátru "Na stráni". Byl to vzpomínkový koncert Žijí v písni, celosouborový vzpomínkový pořad Naše korene – Naše kořeny a na závěr Ondrášovské besedování. Všichni, kdo se zde sešli, si uvědomili a potvrdili, že nutná změna názvu VSPT Jánošík (kolektiv Strana 10
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
zájmové umělecké činnosti) na VUS ONDRÁŠ (poloprofesionální kolektiv) udržela a posílila tradici činnosti VSPT Jánošík, kterou udržuje nadále hlavní spolupořadatel Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno v čele s Čestmírem Komárkem a ostatními obětavými folkloristy. To, co se stalo pro všechny nezapomenutelným, bylo vystoupení zakládajících členů VSPT Jánošík v čele s Jurajem Kováčem. Bylo mu nutné závidět přístup k vystoupení na pódiu, jeho hlas i taneční schopnost. Bez zajímavosti nebyla i náhlá nepřipravená setkání po tolika létech při závěrečném besedování. Přírodní kulisa a dostatek různorodého občerstvení zhodnocovalo situaci. Večer byl plný hvězd na obloze, ale také v očích všech přítomných. Jsme tady, žijeme, máme na co vzpomínat a nikdy nelitujme naší účasti v kolektivu souboru. Naučili jsme se být přátelé, vzájemně se pochopit, zazpívat, zatančit a mít radost ze života. A to není pro život málo. Snad pár slov závěrem. Díky všem, co přišli, a ti co nepřišli – jejich velká škoda. Vojen Krásný: Když jsem byl pozván (spolu s Alešem Kopkou a Jožkou Děckým) na kus řeči na pódium amfiteátru „Na stráni“ v Rožnově pod Radhoštěm při příležitosti oslav 50. výročí založení souboru JÁNOŠÍK – ONDRÁŠ, potěšilo mě to. Ale i zaskočilo. Nebyl jsem si jist, jestli střípky vzpomínek na činnost souboru v šedesátých létech budou někoho zajímat. Usoudil jsem, že to možná někoho zajímat bude a ostatní v hledišti to povídání pár vteřin vydrží. Ostatně, vždyť jde o jakýsi průřez historie souboru. Tak se i stalo. Soubor ONDRÁŠ a FOS JÁNOŠÍK má dobře zmapovánu historii souboru. Seznámit diváky s jednotlivými etapami činnosti tak, aby průběžně cítili tlukot srdce souboru od jeho zrození, je však velmi obtížné. Přesto se na omezené ploše s omezeným počtem bývalých členů odehrála velkolepá podívaná, kde ta šíře let byla cítit. Užasl jsem nad projektem jako celkem – od organizace, zajištění, technického zabezpečení až po dramaturgii, režii a nádhernou interpretaci všech protagonistů jednotlivých programových čísel. Pořady Žijí v písni a Naše korene – Naše kořeny byly perfektní. Tu a tam se mi více zachvěla duše a v bludišti vzpomínek jsem zahlédl obraz souboru šedesátých let a tváře jeho členů, tehdy tak mladých, zapálených a bojujících za udržení dobrého jména souboru a existence vůbec. Po letech, na letošních oslavách velkého jubilea, se však kromě Luboše Málka z celé té plejády tváří nikdo neukázal, natož aby něco předvedl na jevišti. Škoda. Zážitky a dojmy z průběhu oslav i z jednotlivých pořadů, vč. pořadů doprovodných (např. promítání, Ondrášovské besedování), byly o to hlubší, že jsem po mnoha letech byl aspoň na okraji a na chvíli poblíž kolektivu mladých lidí pyšnících se nejen svou uměleckou kvalitou, ale i tradicí souboru JÁNOŠÍK – ONDRÁŠ. Ano, oslavy byly důstojné a pro mne nezapomenutelné. Znovu děkuji za pozvání a přeji souboru další umělecký růst a slávu.
Strana 11
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Pavel Ptáček: Jak jsem dýchal účinkujícím na záda Po přečtení nadpisu mého malého zamyšlení nad Rožnovskou valaškou se může někdo pozastavit nad tím, jak to vlastně myslím. Ale opravdu, bylo to tak. Pomáhal jsem na „Valašce“ jako inspicient. S mým „druhem v boji“ Ládíkem Šimečkem jsme od čtvrtečního rána až do časných nedělních hodin s vysílačkou v ruce naháněli účinkující po celém areálu amfiteátru Na stráni a snažili se, aby vše klapalo tak, jak si Čenda naplánoval. Celé vystoupení jsem tak sledoval z nezvyklého úhlu a všechny účinkující jsem viděl jen zezadu. Kolem mě prošla celá plejáda účinkujících a pro mne bylo velkou ctí mluvit se zakládajícími členy Jánošíku o tom, jaké to tenkrát bylo, jak to všechno začalo, jaké byly počátky a jaké zůstaly vzpomínky. Přestože jsem koncerty nemohl sledovat, prožil jsem tři velmi příjemné dny s lidmi, kteří mají rádi ten náš kumštovný folklor. Bylo mi potěšením pracovat s Čendou a celým jeho realizačním týmem. Těším se na příští ročník Rožnovské valašky a doufám, že zde ONDRÁŠ představí svůj nový program Čertovinky.
Strana 12
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
MFF Strážnice 2004 Vzpomeňte si, co všechno se vám vybaví s souvislosti se slovem Strážnice – všem folkloristům jistě tanec, muzika, písničky, kroje, zábava, přátelé, verbíři, jarmark, víno a jiné pochutiny a určitě byste řekli moře dalších příkladů. Pro nás, kterým se povedlo už několikrát na MFF ve Strážnici vystupovat, toto slovo znamená také přípravy – žehlení krojů, zkoušky na Bludníku v poledním horku, přemisťování rekvizit a skoro vždycky nedostatek času před vystoupením. Když už se neudržitelně blíží chvíle vstupu na jeviště, přichází také nervozita, protože „jsme přece ve Strážnici!“. Pak už ale člověk nemyslí na všechny tyto peripetie a jde do toho s plným nasazením. Odměnou mu je nejen potlesk (ten je, zvláště u rodinných příslušníků, přísně povinný), ale také proud energie, která se na něj valí ze všech stran. A to je to, co vás vždycky dostane. Toto všechno přinesl i 59. ročník MFF Strážnice 2004. Konal se 24. – 27. června a všechny tři dny byly nabité příjemnou „folklorní“ atmosférou. VUS ONDRÁŠ letos také vystupoval a to hned v několika programech. Páteční večerní program na Bludníku byl pro nás v rytmu Horehronu, který diváci opět ocenili, i když ho jistě mnozí viděli už X-krát. Sobotní den nám uběhl v příjemně poklidném tempu a večer jsme společně se slovenským Sľukem, polským profesionálním souborem Śląsk a maďarským souborem Bihari János předvedli divákům folklor tzv. Visegrádské čtyřky. Diváci měli možnost porovnat různé způsoby práce a různá zpracování folklorních materiálů. Pro příznivce autentické formy byl jistě nejzajímavější maďarský soubor, ať už se jednalo o krojové vybavení nebo o tance a hudbu. Dalším stupněm stylizace byly tance ONDRÁŠE a Sľuku. Z celého slovenského programu Sľuku mně osobně nejvíce utkvěl skvělý pěvecký sbor, který velmi podpořil celkový obraz tanců. Posledním stupněm bylo pak vystoupení polských tanečníků, které se značně lišilo od předvádění lidových tanců tak, jak je náš český divák zvyklý. Na závěr svého příspěvku vám musím popsat situaci, která nastala při nedělním galaprogramu na Bludníku. Mnozí diváci ji jistě nepostřehli, ale pro nás – jako aktéry – byla trochu bláznivá a trochu vzrušující. Právě končil blok maďarských tanců a v zákusilí se na své vystoupení připravovalo obsazení Sikulského verbuňku VUS ONDRÁŠ. Protože Sikulský verbuňk přináší obrázek hudby a tance z oblasti osídlené Sikuly (což je pomezí Maďarska a Rumunska) a zároveň je tak trochu mužským tancem v ženském podání, byly jsme i my tanečnice podle toho oblečeny. Černé čižmy, jednoduché bílé kroje, černé vesty a mužské klobouky mají naznačit, kam v tomto tanci budeme směřovat. Po letošní Strážnici máme potvrzeno, že svůj úkol splňují dokonale. Maďarští tanečníci, kteří se právě vraceli z jeviště, byli jistě zaskočeni a možná i trochu pobaveni naším vzhledem. Jejich reakce byla ale okamžitá. Všechny takto oblečené tanečnice vtáhli bez ptaní na jeviště, kde stále ještě zněl rytmus maďarských čapášů. Myslím, že je dobře, že diváci nám v té chvíli neviděli do tváří. Tak jako mě, určitě i ostatní dívky napadala myšlenka: „Průser, co tady teď budeme dělat?“ Strana 13
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Naštěstí naši noví tanečníci byli velmi ohleduplní a po pár minutách promenády nás galantně doprovodili do zákulisí a jen tak šli dokončit svůj výstup. Musím říct, byla v nás malá dušička, ale o to větší radost jsme pak měly při našem skutečném vystoupení, když nám naši noví „přátelé z jeviště“ drželi palce. Tak to byla moje Strážnice 2004 a co Vy? Pojedete se příští rok podívat nebo budete také vystupovat? Ať tak nebo tak, určitě to stojí za to. Lucie Kapustková
F SCÉNA 2004 Necelé dva týdny po konání vzpomínkových koncertů v Rožnově pod Radhoštěm, které byly bezpochyby organizačně nejnáročnější akcí celoročních oslav 50. výročí založení VUS ONDRÁŠ (dříve VSPT JÁNOŠÍK) Brno, jsme 24. června odstartovali „ne-jubilejní“ – VII. ročník cyklu letních folklorních večerů F SCÉNA 2004. Tento ročník byl však rovněž věnován abrahámovinám souboru, a sice v myšlence pozvat k účinkování soubory, které s ONDRÁŠEM – JÁNOŠÍKEM úzce spolupracovaly či spolupracují. Do našeho výběru patřil Kunovjan, Šmykňa a Javorník. Jak už to v životě bývá, vše je vždy trošku jinak, a tak letošní F SCÉNU reprezentovaly následující soubory: Zahajovací večer, již tradičně konaný v areálu hradu Špilberk, patřil hostitelskému ONDRÁŠI společně s Kunovjanem a vzácným hostem ze „zahraničí“ – SĽUKEM z Bratislavy, který byl shodou okolností v určitém období v úzkém kontaktu s tehdejším Jánošíkem. Kapacita hlediště na nádvoří Špilberku je téměř 1200 míst a k našemu (velmi příjemnému) překvapení bylo zcela „narváno“, což jsme - zvláště v souvislosti s obrovskou návštěvností „ondrášovských“ vzpomínkových koncertů, konaných o necelých Strana 14
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
čtrnáct dnů dříve v Rožnově pod Radhoštěm, rozhodně nepředpokládali. O zbylé dva dny prvního víkendu F SCÉNY se (již na nádvoří Staré radnice) s velkým úspěchem postaral Kunovjan, při jehož programových číslech se diváci upřímně bavili. Druhý týden jsme na F SCÉNĚ přivítali hosta ze zámoří - mexický soubor Tonalamatl. Naše obavy, že půjde o folklorní pozlátko, se brzy rozplynuly. Šíře repertoáru tohoto souboru (mimochodem složeného převážně z učitelů tělesné výchovy) je obdivuhodná a všichni, kteří měli možnost vidět některé z jeho pěti představení, si odnesli domů hluboké prožitky. Účinkujícím se totiž podařilo přiblížit divákům historii i kulturu této exotické země bez laciného estrádního přístupu, přesto však velmi barvitě a poutavě. Gymnik z Bratislavy (který přijal naše pozvání místo ostravského souboru Šmykňa) byl již třetím zahraničním účastníkem letošní F SCÉNY a představil publiku mládí a temperament slovenských národopisných oblastí. Velice příjemným překvapením byla o týden později všechna tři vystoupení domácího – brněnského Javorníku. Souboru prospělo výrazné omlazení taneční skupiny, sympatické byly výstupy pěveckých sólistů a celkový dojem byl umocněn stabilně dobrou muzikou a spontánním projevem všech aktérů na jevišti. Poslední víkend F SCÉNY již patřil jubilantovi – ONDRÁŠI. Ve čtvrtek a pátek předvedl divákům samostatný celosouborový program Naše korene – Naše kořeny. Závěrečnou sobotní tečkou za F SCÉNOU bylo jeho společné vystoupení s Kunovjanem, laděné humorně a poněkud nefolklorně. Bránice diváků, kteří na toto závěrečné představení vážili cestu opět až na nádvoří hradu Špilberk, dostaly rozhodně zabrat. Jsme rádi, že se F SCÉNA stala neodmyslitelnou součástí Brněnského kulturního léta a již nyní se těšíme a připravujeme na její další ročník. Hana Maděrová
Folklorní léto v Obecním domě Zájezdy do Prahy jsou vždy okořeněny špetkou vzrušení. Možná je to tím, že zase jednou jedeme do toho „velkého města“, možná tím, že se setkáme se svými kamarády „pražskými umělci“, anebo tím, že se prostě těšíme, až vyrazíme do pražských ulic. V Praze jsme vystoupili ve dvou představeních 20. a 21. 7. v rámci cyklu Folklorní léto v Obecním domě. Musím říct, že naše nejvýznamnější secesní památka mě doslova okouzlila, je krásná nejen zvenku ale i zevnitř, v zákulisí je výborné zázemí, sál má zvláštní atmosféru, a navíc hned vedle služebního vchodu
Strana 15
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
je obchůdek s nádhernými kravatami, které obdivovala celá dívčí skupina. Jo, a přes cestu zase prodávají výborné belgické čokoládové pralinky. První večer jsme vystoupili sami s pořadem Naše kořeny. Program obsahoval klasická čísla jako Mateníky, Valašské točené nebo Po Myjavsky, která jsou u diváků oblíbená, takže i když jich bylo málo, dali znát, že se jim to líbilo. Ráno jsme se trochu prospali, a protože jsme měli volno, vyrazili jsme jako správní turisti po krásách stověžaté Prahy. Bylo pěkné slunečné počasí, vyfotila jsem se u jedné z barevných plastových krav a když jsem si dala kafe a zmrzlinu, byla jsem nadmíru spokojená. V druhém koncertu se vedle ONDRÁŠE představil také Kunovjan z Uherského Hradiště za doprovodu CM Stanislava Gabriela a Mladina z Plzně. Všechny tři soubory už spolu vystoupily 4. 6. v Brně, takže jsem věděla, že to bude pěkná podívaná. A taky že byla! Koncert byl zajímavý, pestrý a rozmanitý, jen diváků bylo snad ještě méně než na prvním představení. Škoda. Byly to pěkné dva dny a myslím, že bychom se nezlobili, kdybychom mohli v Obecním domě vystoupit znovu třeba na příštím Folklorním létě. Ještě jedna poznámečka: Laďovi Šimečkovi se omlouvám, že jsem mu nemohla přijít na jméno. Lucie Fabišiková
Z Čech až na konec světa aneb všude dobře, doma nejlépe „Každý z nás touží poznat jiný svět, podívat se dále až za obzor a možná až za oceán – na konec světa. Když se člověk vrací domů, vždy je pak o něco bohatší. Muzikanti nejsou jiní, naopak. Pořád jdou ve stopách Švandy dudáka a svými kouzelnými nástroji nás pak očarují…“ Těmito slovy byl zahájen dne 24. září letošního roku v Mahenově divadle v Brně koncert Orchestru lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ s názvem Z Čech až na konec světa aneb všude dobře, doma nejlépe. Koncert byl jedním z vrcholů oslav padesátého výročí založení souboru (spolu s červnovými vzpomínkovými pořady v Rožnově pod Radhoštěm a s premiérou hudebně-tanečního představení Čertovinky, které se konalo následující den v Janáčkově divadle). Název koncertu Z Čech až na konec světa jsme převzali od bývalého hudebního dramaturga VUS ONDRÁŠ Jiřího Machače a bylo dobře, že souhlasil s jeho použitím, neboť byl již dlouho dopředu avizován v tištěných propagačních a jiných materiálech ONDRÁŠE. Naplnit daný název koncertu myšlenkou, ideou a nakonec i hudbou, to už byla práce pro nového dramaturga souboru Aleše Strana 16
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Smutného a uměleckou radu. Vzájemný myšlenkový kvas dozrál po mnoha peripetiích do výsledného nápoje, který pak byl předložen k ochutnání všem návštěvníkům koncertu. Něco kvašení:
málo
z období
Aby se ONDRÁŠ na hudebním koncertě pořádaném k 50. výročí svého založení prezentoval pouze anebo většinou cizokrajnými, byť efektními čísly, vykvasilo jako nepřijatelné (mléčné kvašení). A tak se název doplnil o přívlastek „všude dobře, doma nejlépe“, a mohla vzniknout osnova programu: výletnávrat, výlet-návrat… neboli kombinace přespolního a domácího hudebního materiálu. Pak už to uzrávalo jako při dokonale řízeném kvašení. Aby byl buket co nejlepší, rozhodli jsme se -
ukázat kreativitu a technickou vyspělost orchestru spoustou nových čísel
-
zpestřit program efektními tanečními čísly
-
zařadit vynikající dívčí sbor ONDRÁŠE pod vedením Martiny Krigovské
-
vybrat hosty a sólisty – Veroniku Malatincovou-Ulmanovou, Jarmilu Hudečkovou, Lenku a Jana Gajdovy, Josefa Kuneše, Martina Ventrču, Aleše Smutného, Martinu Krigovskou a hlavně: Pavla Šporcla!
S jakou trémou jsme na něj v orchestru čekali! Jak svým chováním okamžitě navázal přátelskou atmosféru! Jak překvapivě a na poslední chvíli vyhověl naší žádosti a kromě Cikánských melodií P. de Sarasateho a virtuózního aranžmá Oranžového expresu nastudoval navíc náročné variace na téma písně Ondráš od Rinalda Oláha! Navíc se svěřil s obdivem k cimbálové muzice a k orchestru nepřistoupil jen jako sólista, ale zároveň ho vedl jako zkušený primáš. Pavel Šporcl zkrátka nezklamal a věříme, že i orchestr ONDRÁŠE pod vedením Michala Gani obstál na této trochu jiné parketě a byl mu důstojným a rovnocenným partnerem.
Strana 17
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
O kvalitu výsledného nápoje neustále pečovali umělecký šéf souboru Jaroslav Jurášek a režisér programu, ostřílený organizátor a zároveň vedoucí uměleckého provozu ONDRÁŠE Čestmír Komárek. Programem provázela půvabná a vtipná Monika Brindzáková. Na základě čerstvých ohlasů si dovoluji tvrdit, že hotový mok - koncert ONDRÁŠE Z Čech až na konec světa aneb všude dobře, doma nejlépe - všem návštěvníkům opravdu chutnal a nikomu nezpůsobil nepříjemnou kocovinu. Kdo si bude chtít tento zážitek připomenout, anebo ten, kdo lituje, že se koncertu nezúčastnil, bude mít možnost zhlédnout ho i vyposlechnout. Vše totiž zaznamenávala ČT Brno i ČRo Brno a z koncertu vyjde živá nahrávka na CD. Takže ONDRÁŠI a s ONDRÁŠEM: Na zdraví! Aleš Smutný
Příprava pořadu Čertovinky Když si člověk vše pečlivě připraví, promyslí nejmenší detaily, rozebere všechny způsoby a varianty, uváží prostředky, kterými se chce zdárně dobrat k cíli, pak jde všechno jako po másle. Choreograf pracuje se stoprocentně soustředěnými tanečníky, kteří mlčky hltají každý předvedený pohyb či připomínku k výrazu tváře. Hudební upravovatelé dotahují drobné nedostatky ve svých zavčas napsaných partiturách a pouhým pohledem je přenáší do orchestru. Režisér s jasnou vizí jen stmeluje jednotlivé bloky za podpory tvůrčí atmosféry kolektivu a motivující scénografie, ze které sálá jistota pro každý jeho krok.… ...a pak se probudíte! Ani při nejlepší vůli se nám tohle nepovedlo. Ono to snad ani nejde. Nemyslím si, že by někdo úmyslně svou povinnost zanedbal nebo v něčem polevil, leč …“stalo se, léta páně roku tohoto“. Celý průběh zkoušek a nácviků byl jako velký kolotoč. To, co se na začátku zdálo být v plenkách, vyskočilo během několika nácviků rovnou do kroje a zase naopak. S narůstající úrovní určitých tanečních bloků ztrácely lesk bloky jiné. U každého z tanců by se jistě dala zobrazit jakási pomyslná křivka popularity. Na začátku je dobrý nápad = nadšení tanečníků. Jenže po tříhodinovém nácviku už se nápad zase tak skvělý nejeví a křivka popularity nenápadně mění svou hodnotu. Znám obě pozice - účinkující i choreograf. Věřte mi, není horší pocit, než když před vámi stojí dvacet tanečníků očekávajících, jaká blbost z vás zase vypadne, tím spíše, když předchozí čtyři stály za starou bačkoru. Vždycky jsme si s Davidem P. přáli spolupracovat s člověkem, který, jak říká Páca, je na vás napojený a prakticky vám čte myšlenky. Povedlo se, hurá – Martin Pacek. No jo, ale když máte číslo plné fórů a srandiček a pan „napojený“, bez toho, aniž by tušil, použije ty stejné do svého tance....hmm. I takovým způsobem se věci komplikují. Strana 18
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Strana 19
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Asi všichni se mnohému přiučili a mají na co vzpomínat. Nikdy jsem si neuměl vybrat ani kravatu ke košili a najednou jsem stál s Davidem v krámku s látkami a vybíral tu nejvhodnější pro holčičky do „dětského hraní“. Pája Schick asi nikdy nezapomene na svá odřená záda, naraženou kostrč a vyskakování z kotle. Naše ovečky bolí za krkem možná ještě teď a Radek, coby čert, jistě rád poradí, jak odstranit z hlavy rohy připevněné sekundovým lepidlem. O každé z nakousnutých myšlenek by se dalo dlouze povídat, natož psát. Nevyhnuli jsme se ani stresu z časového presu, dohánění a shánění na poslední chvíli, dlouhým debatám bez konce, ani obavám o finální výsledek. Zkrátka nepředešli jsme takřka ničemu, čemu jsme předejít chtěli. Nevadí, stálo to za to. Snad příště..., ne? Na závěr si neodpustím malé shrnutí. Na Čertovinkách se podílelo mnoho lidí a všichni si zaslouží poděkování. Ale jen jeden člověk dal naší pohádce, dá-li se to tak říct, „čtvrtý rozměr“. Nejen na jevišti, ale hlavně ve zmiňovaných zkouškách. REJŽO – Páco – DÍKY! Martin Rezek
Vzpomínka na čerty! Je 8. října, tedy 14 dní po brněnské premiéře Čertovinek, já sedím doma v Prazeee, hledím na čistý papír před sebou, na který mám zaznamenat své vzpomínání na setkání s "ondrášovci", a nevím, jak začít. Je toho tolik, že se to na mne valí - všechny ty vzpomínky, příhody a hlavně ty radosti, chvíle štěstí a pohody. A vlastně to ani nemuselo být, nemuselo se to stát. Kdybych odmítl nabídku na choreografii Pekla a posléze Klebetnic, a na závěr jako třešničku na dortu režii celého programu, neměl bych na co vzpomínat. Teď už to vím, byl bych o hodně chudší, a to nemluvím o penězích. Nesetkal bych se s báječnými lidičkami – tanečníky, muzikanty, zpěvačkami, choreografy, hudebními skladateli, Davidem, Martinem, Čendou a nerad bych zapomněl na pana Juráška – prostě všechny z báječného souboru ONDRÁŠ. Vzpomínám na první zkoušku na Peklo, kdy kluci lezli po čtyřech a jistě mne proklínali. Vzpomínám na zpěvačky, když jsem jim řekl, že budou nejen zpívat, ale i tančit - ty nevěřící Strana 20
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
pohledy! No a první režijní zkouška ve Vyškově, kdy jsem metal PET-lahve, křičel, předehrával, přesvědčoval, vysvětloval, dodával odvahu, a to i sám sobě, ta by vystačila na samostatný článek. Byly prázdniny, horké léto a já si říkal: „Mám to zapotřebí?“. Už tenkrát jsem odpověděl sám sobě: „ANO!“ Zažil jsem čertovsky skvělé zkoušení s čertovsky báječnými lidmi, na které nikdy nezapomenu, a už teď se mi po nich stýská. Vždycky říkám, že nemám rád premiéry, protože končí to, co mám na divadle (nebo chcete-li na kumštu) nejraději - zkoušení. A věřte, není to v žádném případě fráze, když řeknu, že u Čertovinek to platí dvojnásob. Po premiéře, která byla plná emocí a zmatků, byl také čas na to se poobjímat, zulíbat a poděkovat. A proto využívám tuto možnost podělit se s vámi o mé dnešní pocity, kdy jsou naše starosti jiné, a to vše, o čem jsem mluvil, je už jen vzpomínka. Milí a milovaní čerti a čertice z ONDRÁŠE! Moc Vám ještě jednou za ty zhruba tři měsíce života děkuji, byly to nejskvělejší chvíle, které jsem kdy zažil, a že jich nebylo málo! Ale s Vámi to mělo rozměry nejen umělecké, ale hlavně lidské, a to je to, proč člověk koná to, co koná, a to ho pak naplňuje tím absolutním štěstím a možným pochopením pravého smyslu života lidského, a v tomto případě mého. DÍKY ZA TO MOC A MOC! Váš Martin "Páca" Pacek P. S. PET-lahve již metám v divadlech v Pardubicích a na Kladně, ale není to ono. Do Vás se strefovalo úplně nejlíp - cha cha cha!
Čertovinky Jen málokdo má život jako pohádku, a snad právě proto si ONDRÁŠ k oslavám 50. výročí svého založení dovolil nastudovat lidové taneční divadlo na motivy pohádkového příběhu Čert a Káča. Čertovinky však nejsou pouhým přepisem pohádky. Kdo čeká notoricky známý příběh, bude snad mile překvapen. Nebyl by to přeci ONDRÁŠ, kdyby nevyužil možnosti inovací. Čertovinky se snaží jít jednoduše dál. Nenásilně přiblížit folklorní motivy i divákům orientovaným jiným uměleckým směrem. Měl jsem tu možnost stát se na „krátkou“ chvíli jedním z dvojice pohádkových čertovských rarášků, vykutálených umazanců, či chcete-li rohatých zlomyslníků, kteří sledují život z pro lidi „neviditelného prostoru“, a pečlivě zapisují člověčí
Strana 21
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
poklesky do velké knihy hříchů… tu a tam něco přičarují nebo odčarují… a občas i nožku někomu nezbedně nastaví. Měl jsem i tu možnost vidět jednotlivé pohádkové postavy malinko jinak, civilněji. Každý z nich dal té své originální duši, život a srdce. Kolem se míhali pyšná Káča, urostlý čert, příjemný hostinský, pomlouvačné klebetnice, smutný ovčák, fešák Lucifer, milé ovečky, poťouchlí čertíci a mnohé další bytosti. Propojením jejich vzájemných osudů se pak pod režijním dohledem Martina Packa skutečně odehrával příběh. Pohádka nabitá energií, plná tance, zpěvu, výtečné muziky, humoru i čertovinek. Divák při pohledu na scénu mnohdy ani nestačil postřehnout vše, co se před ním odehrává. Jako v životě, chvíli nedáváš pozor a je to nenávratně pryč, už to nevrátíš.
U Čertovinek však tohle neplatí. Je to přeci pohádka a na tu se dá dívat znova a znova. Kdo ji ještě neviděl, musí rozhodně přijít. A kdo ji už viděl, měl by pro jistotu přijít ještě jednou. Co když mu uteklo něco podstatného? Třeba nějaká ta čertovinka. David Pavlíček
Společenské setkání Moravská chalupa 26. 9. 2004 Konečně máme za sebou maratón příprav, zkoušek, soustředění, generálek a vystoupení. Dnes nemám žádné povinnosti. Pěkně si toto setkání vychutnám. Přišel jsem ve 1230 hod. Uvítání sklenicí vína. Velmi milé. Cimbálová muzika vyhrává u šatny. Půlhodinka čekání na oficiální zahájení. Číšníci mají plné ruce práce. Nosí jednu lahůdku za druhou. Zahájeno! Proslovy na začátku nebyly dlouhé, dokonce i předání pamětních listů všem stávajícím členům VUS ONDRÁŠ od náčelníka generálního štábu generálporučíka Štefky proběhlo velmi rychle. No a pak už si jen užívat. Čeho? Strana 22
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Například: pozdravit a promluvit si s přáteli, které jsem dlouho neviděl, popít trochu vína, dát si alespoň trochu z těch vynikajících dobrot, sledovat a přemýšlet jestli je to ten, kterého znám z videonahrávek nebo odjinud... Bylo zajímavé, jak se postupem času někteří mění a někteří jsou pořád stejní. A konečně přijela má žena s naší Kačenkou a rázem se téma hovorů změnilo z ONDRÁŠE a Jánošíka na malé děti. Věřte, že taky bylo o čem vykládat. No a tak odpoledne ubíhalo velice příjemně. Slavnostní atmosféru dokreslovaly tóny dvou cimbálových muzik a country kapely, a jak se již stalo dobrým zvykem, k tanci a poslechu hrála také skupina Panorama Band. Kolem páté jsme se my „souboráci“ rozloučili s odcházejícími členy a pak už jsme se začali pomalu rozcházet. Někteří domů, jiní pokračovali v započatých hovorech někde jinde, ale většině se nijak zvlášť nikam nechtělo. Bylo to pěkné a slunečné nedělní odpoledne, které důstojně ukončilo oslavy 50. výročí založení VUS ONDRÁŠ, dříve VSPT Jánošík. Jsem rád, že jsem tam byl. Rád bych také poděkoval těm, kteří vše připravili, kteří se o nás starali, a hlavně tomu, kterého napadla myšlenka sejít se s bývalými i současnými členy a příznivci ONDRÁŠE. Díky. Petr Farmačka
Setkání generací – Moravská chalupa Říkáte si: „Proč setkání generací?“ Na mne to tak zapůsobilo. Také já už nepatřím k té nejmladší generaci „souboráků Jánošíkovců či Ondrášů“ a velmi ráda se vidím se všemi souborovými kamarády a přáteli. A právě Moravská chalupa byla tou nejlepší půdou, kde jsme se všichni po slavnostních koncertech v Mahenově a Janáčkově divadle mohli v klidu pobavit, poklábosit a zavzpomínat si. Snad každý si tu našel spřízněnou duši – člověka, se kterým v souboru prožil pár chvil a možná, že ho neviděl i řadu let. Taková setkání už nebývají častá. A tak, kdo z pozvaných nepřišel, prohloupil. Jídla, pití, hudby i zábavy bylo pro všechny přítomné dost a záleželo jen na každém, jak čeho využije. Příjemné prostředí i obsluhující personál, krásné počasí i množství lidí, kteří sem našli cestu, to vše bylo důstojnou tečkou za náročným víkendem a oslavami k 50. výročí založení souboru. Díky všem organizátorům (Interhotel Voroněž, VUS ONDRÁŠ, FOS JÁNOŠÍK a SNIP&CO) za uskutečnění tohoto milého setkání i Vám všem, kteří jste si našli čas a přišli. A zůstaňte nám věrni i nadále …. Pavlína Huráková Strana 23
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
JÁNOŠÍK – ONDRÁŠ, 50 let vojenského uměleckého souboru… ...je název reprezentační publikace vydané k 50. výročí. Od dob, kdy se slaví výročí založení souboru po „pětiletkách“, vychází vždy při této příležitosti brožura mapující činnost souboru až po současnost. Nejinak tomu bylo i tentokrát, s tím rozdílem, že do děje bylo vtaženo daleko více lidí než při přípravě předchozích „pětiročenek“. Požádali jsme totiž o příspěvky do knihy bývalé i současné členy souboru, ale také ty, kteří se souborem jakkoliv spolupracovali. Všichni, kteří se rozhodli zavzpomínat na dobu strávenou v tomto kolektivu nebo mu popřát k jeho kulatým narozeninám, se tak stali spoluautory knihy. Pak už jen „stačilo“ vybrat fotografie a napsat průvodní text, který poprvé popisuje padesátiletou historii souboru poměrně detailním způsobem. Nutno říci, že jsme doslova „leželi“ ve všech souborových kronikách (naštěstí byly pečlivě vedeny, což nám velmi pomohlo), důkladně jsme probrali archiv fotografií a docela jsme se zapotili například i při sestavování „statistických“ přehledů. Za konečnou podobu knihy, která byla vydána v české a anglické verzi, můžeme upřímně poděkovat jejímu vydavateli – Agentuře vojenských informací a služeb Ministerstva obrany ČR, která ji dotvořila graficky i redakčně. A protože jdeme „s dobou“, rozhodli jsme se, že součástí knihy bude i CD ROM, na kterém je jednak v elektronické podobě celá kniha, navíc doplněná o další zajímavé fotografie, audio a videonahrávky (např. úplně první film z roku 1955 - S puškou a valaškou je na CD ROM možno zhlédnout v původní – nezkrácené podobě). Publikace je neprodejná, ale zájemci ji mohou získat v sídle souboru až do vyčerpání zásob. Slavnostní křest proběhl dne 24. září 2004 v Mahenově divadle Brno na premiéře hudebního koncertu Z Čech až na konec světa aneb všude dobře, doma nejlépe a my věříme, že si kniha najde široký okruh svých čtenářů. Hana Maděrová
Strana 24
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
ZPĚVÁČEK – SLÁVIK 2004 Ve dnech 9. a 10. října tohoto roku se při příležitosti 10. výročí soutěže Zpěváček a k 200. výročí narození Františka Sušila uskutečnily v Kongresovém centru Praha dva galakoncerty s názvem Zpěváček – Slávik 2004 a Zpíváme pro radost, ve kterých vystoupili finalisté národní soutěže Zpěváček a finalisté obdobné soutěže pořádané u na našich sousedů slovenský Slávik. Koncerty se konaly pod záštitou předsedy vlády Stanislava Grosse, náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučíka Pavla Štefky, primátora hlavního města Prahy Pavla Béma a jednoho z hlavních patronů celé akce, která navazuje na krásně započatou tradici recipročně pořádaných finálových koncertů v Praze a Bratislavě, Mistra Petra Dvorského. V průběhu sobotního galakoncertu nazvaného Zpěváček-Slávik se na pódiu Jižního (mimochodem pro tento typ koncertu naprosto zoufalého) sálu KC vedle našich a slovenských dětí představily také mladé zpívající hvězdičky z Maďarska, Rakouska a Bulharska. Opravdovým vrcholem dvoudenního pražského setkání byl nedělní večerní koncert nazvaný Zpíváme pro radost, v němž se k malým vycházejícím talentům zpěvu připojily takové pěvecké osobnosti české a slovenské kultury a populární hudby, jako Marie Rottrová, skvělá Sisa Sklovská, Pavol Habera a samozřejmě Mistr Peter Dvorský.
Po oba dva dny všechny zúčastněné doprovodil Orchestr lidových nástrojů VUS ONDRÁŠ Brno pod vedením Michala Gani a pro mnohé překvapivě okleštěný Orchester ľudových nástrojov Bratislava s primášem Miroslavem Dudíkem, ke kterým se ještě v neděli připojil Ján Berky Mrenica s kapelou známou Strana 25
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
pod názvem Diabolské husle a nutno podotknout, že tato partička skvělých individualit je opravdu „po čertech“ výborná! Takže, co říci závěrem… Nezbývá než poděkovat všem, kteří se na organizaci a přípravách galakoncertů v Praze podíleli, zpěváčkům za hodně invence a rozdané radosti a v neposlední řadě rodičům, kteří i v době kultury komerčních estrád „nováckého“ typu, v době, kdy lidová píseň neprožívá zrovna lehké časy, vedou své děti k lásce a citu, rozdávaného tak hojně právě v lidové písničce. Příští rok v Bratislavě nashledanou… Radim Snopek
Valná hromada FOS JÁNOŠÍK Brno Protože náš Zpravodaj vychází dvakrát ročně a toto číslo k Vám doputuje až počátkem prosince 2004, rádi bychom Vás, naše členy, informovali o konání III. valné hromady FOS JÁNOŠÍK Brno. Pozvánku na ni jste obdrželi již na přelomu srpna a září letošního roku. Ti z Vás, kteří se valné hromady spolu s námi 27. listopadu 2004 zúčastnili, již všechno vědí. Podrobný zápis z jejího průběhu však obdrží všichni členové sdružení v tištěné podobě na počátku příštího roku. Hana Maděrová
III. a IV. taneční víkend s ONDRÁŠEM V minulých číslech našeho Zpravodaje jsme Vám představili nový projekt, který zaštiťuje Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno společně s Vojenským uměleckým souborem ONDRÁŠ Brno. Taneční víkend s ONDRÁŠEM, jehož základní myšlenkou je nabídnout všem (ať už větším či menším) folklorním nadšencům možnost seznámit se s některými folklorními regiony České republiky i jiných zemí, se konal tentokrát už počtvrté. V první řadě bych se však ještě ráda vrátila asi o půl roku zpět, kdy jsme na termín 5. a 6. června 2004 připravovali dvoudenní taneční seminář s výukou tanců z oblasti Chodska a Plzeňska. Jako vyučující byli přizváni vedoucí Plzeňského lidového souboru Mladina, který rozhodně patří k pomyslné špičce mezi folklorními soubory u nás. O to větší bylo naše zklamání, když jsme byli nuceni z důvodu nedostatku zájemců o tento seminář celou akci zrušit. Samozřejmě jsme si kladli otázku - proč? Zvolili jsme špatný termín? Je to období maturit a zkoušek na vysokých školách? Nebo jsme snad narazili na problém atraktivnosti daného regionu? Copak nejsou chodské a plzeňské tance dost zajímavé a lákavé k jejich Strana 26
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
poznání? Otázek podobného typu se nabízí hned několik. Je však těžké najít na ně jednoznačnou odpověď. Doufáme, že zkušenosti získané při organizování dalších akcí tohoto druhu nám napoví víc. Naopak s velice pozitivním ohlasem jsme se setkali při nabídce účasti na IV. tanečním víkendu s ONDRÁŠEM. Již dva měsíce před jeho konáním byl naplněn maximální počet účastníků - 20 tanečních párů a nouzi jsme neměli ani o velké množství náhradníků. Nic tedy nebránilo tomu, aby se sál na Klubu Univerzity obrany v Brně na Šumavské ulici ve dnech 23. a 24. října 2004 rozezněl a roztančil melodiemi, písněmi a tanečními variacemi z oblasti Podpoľania (Zvolenská Slatina – čardáš, Očová – šatkovec, rozkazovačky, tanierový, váľaný...), a to vše pod citlivým vedením tanečních pedagogů z občanského sdružení Dragúni z Bratislavy Lucie Ninčákové a Fera Moronga. Sobotní večer byl ve znamení volné zábavy. Beseda u cimbálu byla zpestřena o výuku tance z Čiernoho Balogu a tentokrát hrála k poslechu i k tanci cimbálová muzika VUS ONDRÁŠ Brno s primášem Lubomírem Graffem. Snad to nevyzní neskromně, když teď napíši, že se celá akce vydařila přesně dle našich představ. Téměř všichni účastníci tanečního víkendu odcházeli se spokojeným úsměvem a z jejich úst více než často znělo: „Kdy se zase příště uvidíme? Doufáme, že brzy!“ Tak na tuhle otázku odpověď známe: „Další Taneční víkend s ONDRÁŠEM i beseda u cimbálu se uskuteční v druhé polovině února 2005 a my se už dnes na Vás těšíme!“ Blanka Jakubčíková Strana 27
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Kunovjan na F SCÉNĚ 2004 Rok 2004 se blíží ke konci. Je možno bilancovat. Pro amatérský soubor KUNOVJAN, který pracuje na téměř profesionální úrovni, byl tento rok skutečně náročný. Mimo vlastní aktivity a premiérové vystoupení jsme se podíleli i na programu F SCÉNY 2004 spolu s VUS ONDRÁŠ. A zde je třeba hodnotit. Musím přiznat, že takovou spolupráci bych si představoval na všech frontách, nejen vojenských. Myslím, že hovořím za taneční a hudební část KUNOVJANu. Všechno bylo připraveno a provedeno dle předběžné dohody bez nejmenšího zakolísání. Dokonce jsem přesvědčen, že ani při samotné produkci se neprojevily žádné závady, a i kdyby, tak je stejně nepřiznám. Prostě samé kladné body ve prospěch pořadatele F SCÉNY. Pomalu ale jistě se F SCÉNA stává tradicí a to je dobře. Myslím, že i laskavý divák si nemůže stěžovat. Dal to koneckonců najevo poděkováním ve formě potlesku a několikerým vyzváním k návratu na pódium.
Tyto kvality jsou samozřejmě dosaženy i kvalitou osob, které se na všem podílejí. A zde mi dovolte vyslovit vřelý dík, popřát hodně nápadů, kvalitní kolektiv se „zdravým jádrem“, hodně nadšených souborů pro vytváření programu F SCÉNY a neustále dobré vedení. Kdyby náhodou byla nouze o spolupráci, klidně se můžete obrátit o pomoc k našemu souboru KUNOVJAN a jeho vedení. Rádi se zapojíme. za vedení souboru KUNOVJAN Zdeněk Hrňa organizační vedoucí Strana 28
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Spolupráce mezi Mladinou a Ondrášem Spolupráce mezi těmito dvěma soubory. Co to znamená? Tak pro mě osobně spoustu kamarádů a bezpočet vzpomínek, neboť jsem absolvoval nezapomenutelný rok vojny právě v ONDRÁŠI. Pro „můj“ soubor určitě obrovská zkušenost a zároveň čest vystupovat společně s takovým folklorním gigantem, jakým ONDRÁŠ bezesporu je. No a pro ONDRÁŠ, pevně doufám, čas příjemně prožitý s lidmi, které od sebe dělí jen několik bezvýznamných kilometrů. Když napnu svoji děravou paměť a ohlédnu se za sebe tam, kam vidím já, uvidím odchod Libora Hnáta do ONDRÁŠE, 3 dny F SCÉNY v Brně, to už jsem se na Mladinu díval z hlediště coby voják v ONDRÁŠI, společná premiéra v Plzni v Pekle. No a kdy lépe načasovat vzájemná vystoupení než letos, kdy nám je oběma padesát. Považte, 50 let existence něčeho, co celou dobu funguje. I „věčné časy“ trvaly o 10 let méně než my. A to jsme ještě, pevně doufám, neřekli své sbohem. A než to řekneme, tak určitě, alespoň já bych si to tak přál, budeme s ONDRÁŠEM stát na jednom jevišti. Takže nám i ONDRÁŠI k padesátce hodně štěstí a do budoucna ještě mnoho společných vystoupení. Martin Šefl vedoucí PLS Mladina
Prázdniny s Jánošíčkem V únoru tohoto roku dostal dětský folklorní soubor nečekanou pozvánku k účasti na letním prázdninovém táboře v Itálii. Pozvání opravdu překvapilo, ne proto, že je do Itálie, ale proto, že se nám pořadatel akce ozval po třech letech od prvního kontaktu. Od schůzky s rodiči po potvrzení účasti na FESTIVAL INTERNAZIONALE DEI GIOVANY ve městě FERRIERE uplynulo pouze čtrnáct dní a vše bylo rozhodnuto - Jánošíček pojede v létě na dva týdny do světa. Pořadatel festivalu pro děti a mládež pan Carlo Devoti nic nezanedbal. Aby se ujistil, co jsme schopni zvládnout, osobně nás přijel navštívit. Na tomto místě bychom chtěli moc poděkovat starostovi úřadu městské části Brno Královo Pole panu Ing. Ivanu Kopečnému a zastupiteli Statutárního města Brna panu Miroslavu Humpolíčkovi za finanční a organizační pomoc. Čas běží jako voda a najednou tu byl červenec. Ještě dvě zkoušky a 23. 7. 2004 jsme vyrazili směr Itálie. Po patnácti hodinách jízdy jsme celí nedočkaví zastavili na parkovišti před budovami kulturně-sportovního centra v malebném horském městečku Ferriere nedaleko Piacenzy. Během čtrnácti dní pobytu jsme navštívili dalších pět měst této oblasti. Pro italské diváky jsme připravili 11 vystoupení, z toho dvakrát jsme hráli a zpívali v kostele ve Ferriere v rámci Strana 29
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
nedělní mše. Všechna vystoupení proběhla v neopakovatelné atmosféře italských horských městeček. Bylo až neuvěřitelné, s jakým nadšením přijímali obyvatelé tohoto kraje všechna vystoupení. My však asi nezapomeneme hlavně na tancování v městečku Béttola. Zde nám totiž šikovný řidič autobusu souboru z Černé Hory skočil na basu a doslova jí amputoval krk. Umíte si představit cimbálovou muziku bez basy? My také ne. Tak začalo velké shánění, jak zachránit muziku. Sehnat basu v této části Itálie byl neřešitelný problém. A tak se zrodila pravděpodobně světová premiéra, kdy cimbálová muzika hrála na několika vystoupeních s basovou kytarou a na posledním musela dokonce improvizovat s provizorně upraveným cepem, coby vozembouchem. Jelikož se jednalo o tábor za účelem poznání kultury a lidových zvyků jiných zemí, sdílely s námi jednu střechu soubory z Albánie, Kamčatky a děti z různých koutů Itálie, které sem přijely za sportem. A sportu jsme si všichni užili opravdu hodně. Za pomoci instruktorů z různých zemí, jako jsou USA, Rumunsko, Chorvatsko nebo Itálie, jsme se ve volných chvílích měli možnost učit hrát volejbal, basketbal nebo tenis. Pár rozbitých kolen a odřenin svědčilo o tom, že jezdit na kolečkových bruslích nebo horském kole není zase tak úplně jednoduché. Horké letní počasí se nám podařilo zvládnout díky chladné vodě v bazénu, který byl rovněž součástí tábora. Vyvrcholením pak bylo mezinárodní utkání ve fotbale a volejbale a také národní dny jednotlivých souborů, kdy „Český den“ slavil největší úspěch. Z výletů do okolí pro nás zůstane nezapomenutelná prohlídka kamenného městečka Castel – L´Arquato a historického města Parmy.
Čtrnáct dní uteklo a nastalo loučení. Poslední zamávání a výměna adres. Po cestě ještě návštěva Benátek a pak již hurá domů. Vrátili jsme se s příjemným pocitem z dobré reprezentace města Brna i České republiky obohaceni o mnoho krásných zážitků a vzpomínek. manželé Kozubovi
Strana 30
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Co nás čeká a co nás nemine (od 1. prosince 2004 do 31. března 2005) A je tu opět ZIMA, blíží se konec roku, po který jsme slavili 50. výročí činnosti našeho souboru. Na závěr roku jako v předešlých letech jsme připravili vánoční koncerty, se kterými objedeme několik měst. Do oslav našeho souboru řadíme ještě dva vánoční koncerty v Brně a v Praze, které budou tečkou za našimi abrahámovinami. V těchto pořadech jako host vystoupí Ladislav Lakomý a dětský pěvecký sbor ZUŠ KANTILÉNA Brno. Budeme mít možnost si vzpomenout na vánoční koncerty z přelomu tisíciletí, kdy jsme společně s dětským chlapeckým sborem BONI PUERI nahráli CD HVĚZDO JASNÁ. V novém roce 2005 vystoupí naše cimbálové muziky na mnoha plesech po celém území naší republiky. Dovolujeme si Vás pozvat co nejsrdečněji na níže uvedené připravované akce nejen VUS ONDRÁŠ Brno, ale i FOS JÁNOŠÍK Brno. Vánoční koncerty RADOSTNÁ NOVINA 14. prosince 1800 hod.
kostel Všech svatých Rožnov pod Radhoštěm
benefiční koncert
15. prosince 1800 hod.
kino Evropa Praha
pro VLRZ Praha
16. prosince 1700 hod.
kostel Československé církve husitské
pro VÚ Náměšť nad Oslavou
17. prosince 1630 hod.
Veletrhy Brno – pavilon B
SNIP & CO, reklamní společnost
18. prosince 2000 hod.
Interhotel VORONĚŽ Brno
SNIP & CO, reklamní společnost
20. prosince 1400 hod.
kinosál
pro posádku Stará Boleslav
21. prosince 1100 hod. 1900 hod.
kinosál PDA Tábor divadlo Oskara Nedbala v Táboře
pro PDA Tábor pro PDA Tábor
26. prosince 1600 hod.
chrám sv. Petra a Pavla * Petrov Brno
pro vojenskou posádku Brno
27. prosince 1800 hod.
kostel AČR * sv. J. Nepomuckého * Praha – Hradčany
pro voj. posádku Praha
Jako host vystoupí dětský pěvecký sbor ZUŠ KANTILÉNA Brno 28. prosince 1800 hod.
kostel sv. Ignáce Chomutov
pro ÚVS Chomutov
Strana 31
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
PLESOVÁ SEZÓNA roku 2005 Hraje a zpívá cimbálová muzika VUS ONDRÁŠ Brno 15. ledna Ples ŽĎAS * Dům kultury Žďár nad Sázavou
pro ŽĎAS, Žďár nad Sázavou
4. února Městský ples Vyškov * PDA Vyškov
pro PDA Vyškov
5. února Ples VZ 1859 * Kulturní centrum Rakovník Ples FoS ČR * Kulturní dům ve Žďáru nad Sázavou
pro VZ 1859 Rakovník pro FoS ČR Praha
11. února Ples Posádky Vyškov * PDA Vyškov
pro PDA Vyškov
18. února Reprezentační ples Hradní stráže * Pražský hrad II. ples Velitelství společných sil * SIDIA KLUB v Olomouci
pro Hradní stráž Praha pro DA Olomouc
25. února IV. ples Náčelníka Vojenské policie Praha * Hlavní sál MO ČR II. reprezentační ples NGŠ AČR * Hotel MONTI Mariánské Lázně
VP Praha pro GŠ AČR
26. února 11. ples Ředitele logistické a zdravotnické podpory * DK Mladá Boleslav
pro ŘLaZP
5. března Ples VÚ 7658 Náměšť n/O * Hotel SPORT v Hrotovicích
pro VÚ 7658 Náměšť n/Osl.
11. března Reprezentační ples MO ČR a AČR * Pražský hrad
pro MO ČR Praha
19. března KONGRESOVÉ CENTRUM Brno
VUS ONDRÁŠ + FOS JÁNOŠÍK Brno
ZMĚNY PROGRAMU VYHRAZENY! Těšíme se na setkání s Vámi na některém z výše uvedených vystoupení! Čestmír Komárek Aktualizace akcí: www.vusondras.cz, sekce Kalendář akcí
Strana 32
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
XI. reprezentační ples FOS JÁNOŠÍK Brno a VUS ONDRÁŠ Brno
• • •
bude! 19. března 2005
opět v prostorách Kongresového centra Brno na brněnském Výstavišti •
o prodeji vstupenek budete včas informováni •
věříme, že se společně dobře pobavíme • •
•
možná i něco vyhrajete hladem a žízní trpět nebudete
opět se pokusíme připravit pro Vás něco nového •
určitě přijďte a vezměte i své přátele •
těšíme se na Vás! Hana Maděrová
Strana 33
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Nabídkový list FOS JÁNOŠÍK Brno Na dobírku Vám zašleme propagační materiály a různé dárkové předměty, které vydalo FOS JÁNOŠÍK Brno ve spolupráci s VUS ONDRÁŠ Brno.
Nabízíme: CD Muzikanti, co děláte CD Raduj se všecko stvoření CD Příběhy písní a tancem vyzpívané CD Písně o lásce a milování CD Radostná novina CD Jak se (h)ladí housle MC Z hor a dolin MC Písně o lásce a milování MC Raduj se všecko stvoření MC Příběhy písní a tancem vyzpívané MC Hvězdo jasná MC Radostná novina (některé tituly jsou dočasně vyprodány)
Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč
220,220,220,220,250,250,120,120,120,120,120,150,-
plakát VUS ONDRÁŠ propiska F SCÉNA tričko F SCÉNA tričko VSPT Jánošík - VUS ONDRÁŠ kšiltovka VUS ONDRÁŠ skleničky – dvojice na vysoké nožce s logem skleničky – fernetovky s logem
Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč
15,10,200,200,120,250,140,-
přetočení videokazet VSPT Jánošík a VUS ONDRÁŠ (archiv obsahuje videozáznamy od roku 1986)
Kč 100,-
Všechny ceny jsou smluvní. K ceně bude připočteno poštovné a balné 90 Kč. Tyto služby nabízíme i nečlenům sdružení. Členové FOS JÁNOŠÍK Brno mají slevu na CD a MC 20 Kč. Bližší informace k nabídkovému listu: Pavlína Huráková, tel. : 973 442 820. Dále nabízíme všem členům FOS JÁNOŠÍK Brno (po složení vratné zálohy ve výši 100 Kč) možnost zapůjčení průkazek FoS ČR, které jejich držitele opravňují k uplatňování slev na akcích pořádaných FoS ČR vyjmenovaných na této průkazce. Bližší informace k zapůjčení průkazek: Miloslava Špačková, tel.: 973 442 223. O všech našich CD a MC nosičích se můžete blíže informovat na našich internetových stránkách: http://vusondras.cz/janosik, e-mail:
[email protected] Strana 34
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
K prodeji také nabízíme: CD Svet ľudových tancov I CD Svet ľudových tancov II videokazetu Svet ľudových tancov I
Kč 250,Kč 250,Kč 700,-
Na tyto tituly se nevztahují slevy členů FOS JÁNOŠÍK!
Strana 35
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2004
Kontakt:
FOS JÁNOŠÍK Brno
tel. : 973 442 046
tř. Kpt. Jaroše 12
fax: 973 443 471
602 00 Brno
http://vusondras. cz/janosik fosjanosik@vusondras. cz
Vydalo: Redakčně připravili: Sazba a zlom: Strana 36
Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno, říjen 2004 Hana Maděrová, Čestmír Komárek, Dagmar Jurášková, Blanka Jakubčíková Otakar Haška