2004

UniverzitaKarlovavPraze Právnickáfakulta Otázky k pøijímacím zkou¹kám pro akademický rok 2003/2004

PRAHA 2003

Univerzita Karlova v Praze - Právnická fakulta

Základní znalosti hlavních právních předpisů Mezi vnitřní předpisy veřejné vysoké školy nepatří: a) statut veřejné vysoké školy b) studijní a zkušební řád c) volební a jednací řád akademického senátu veřejné vysoké školy Akademický rok trvá: a) 12 kalendářních měsíců b) 10 kalendářních měsíců c) 24 kalendářních měsíců Zastupitelstvo kraje se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za: a) tří měsíce b) šest měsíců c) dvanáct měsíců Soudce je při rozhodování vázán: a) zákony a podzákonnými právními předpisy b) staršími rozhodnutími soudů ve stejné nebo obdobné věci c) zákony V čele krajského úřadu stojí: a) starosta b) hejtman c) ředitel Obchodní firmu mají: a) podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku b) jen podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku c) podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku Soudce je do funkce jmenován: a) bez časového omezení b) na dobu 25 let c) na dobu 40 let Obchodní společnost vzniká: a) dnem sepsání společenské smlouvy nebo zakladatelské listiny b) dnem podepsání společenské smlouvy nebo zakladatelské listiny všemi zakladateli c) dnem, ke kterému byla obchodní společnost zapsána do obchodního rejstříku Mezi pojmové znaky podnikání patří: a) soustavnost b) samostatnost c) stálost Písemná forma právního úkonu není zachována, je-li právní úkon učiněn: a) telegraficky b) dálnopisem c) telefaxem Společnost s ručením omezeným: a) musí mít nejméně dva společníky b) může mít nejvíce padesát společníků c) musí mít nejméně jednoho společníka, který je komanditistou, a nejméně jednoho společníka, který je komplementářem Docenta pro určitý obor jmenuje na základě habilitačního řízení: a) akademický senát veřejné vysoké školy b) rektor c) děkan Správní řízení se zahajuje: a) na návrh účastníka řízení b) z úřední povinnosti rozhodnutím soudu c) z podnětu správního orgánu – 1 –

Pøijímací zkou¹ka 2003/2004

V čele veřejné vysoké školy je: a) kvestor b) děkan c) rektor Zůstavitel může vydědit potomka: a) jen vede-li potomek trvale nezřízený život b) jen byl-li potomek odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku c) pokud potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl Rektora jmenuje a odvolává: a) akademický senát veřejné vysoké školy b) prezident republiky c) ministr školství, mládeže a tělovýchovy Podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku není: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění c) fyzická osoba, která provozuje zemědělkou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu Věstník: a) vydává každý kraj pro svůj územní obvod b) je tiskovinou c) se vydává v postupně číslovaných částkách Peněžitá plnění se dle správního řádu vymáhají: a) postupným ukládáním peněžitých pokut b) přikázáním pohledávky c) přímým vynucením práva Vysoká škola: a) není právnickou osobou b) je pouze univerzitní c) je pouze státní nebo veřejná Výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným musí činit alespoň: a) 5 000,-Kč b) 2 000 000,-Kč c) 200 000,-Kč Mezi trestné činy proti životu a zdraví upravené v Hlavě VII. zvláštní části českého trestního zákona nepatří: a) trestný čin rvačky b) trestný čin loupeže c) trestný čin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení Prezidenta republiky v ČR: a) nelze zadržet b) nelze trestně stíhat c) nelze stíhat pro přestupek Správní orgán přezkoumá rozhodnutí mimo odvolací řízení: a) z vlastního podnětu b) z podnětu účastníka řízení c) z podnětu osoby, která není účastníkem řízení Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným není: a) jeden nebo více jednatelů b) komplementář c) představenstvo Akademickou obec netvoří: a) studenti vysoké školy b) profesoři vysoké školy c) akademičtí pracovníci vysoké školy Návrh zákona nemůže Poslanecké sněmovně podat: a) poslanec b) vláda c) skupina poslanců



Předsedou vědecké rady veřejné vysoké školy je: a) kvestor b) děkan c) rektor

Domácnost mohou tvořit: a) jen fyzické osoby b) jen právnické osoby c) fyzické i právnické osoby

Stavba: a) je vždy součástí pozemku b) je obvykle součástí pozemku c) není součástí pozemku

Zástavní právo zaniká: a) zánikem zástavy b) promlčením zajištěné pohledávky c) zánikem zajištěné pohledávky

Do Senátu a) občan ČR, b) občan ČR, c) občan ČR,

Promoce se účastní: a) prorektor b) promotor c) protektor

PČR který který který

nemůže být zvolen: má právo volit a nedosáhl věku 21 let má právo volit a nedosáhl věku 35 let má právo volit a dosáhl věku 4O let

Mezi trestné činy obecně nebezpečné upravené v Hlavě IV. zvláštní části českého trestního zákona nepatří: a) trestný čin neposkytnutí pomoci b) trestný čin obecného ohrožení c) trestný čin šíření toxikomanie Podnikem se ve smyslu obchodního zákoníku rozumí soubor složek: a) hmotných b) nehmotných c) osobních Mezi obchodní společnosti nepatří: a) veřejné obchodní společnosti b) společnosti s ručením omezeným c) družstva Právní úkony je neplatný, pokud svým obsahem nebo účelem: a) odporuje zákonu b) obchází zákon c) se příčí dobrým mravům Trestní sazby odnětí svobody stanovené v českém trestním zákoně se u mladistvých pachatelů: a) snižují na polovinu, avšak horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat 5 let a dolní hranice 2 roky b) snižují na polovinu, avšak horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat 5 let a dolní hranice 1 rok c) se nesnižují Do pravomoci zastupitelstva kraje nepatří: a) vydávání obecně závazné vyhlášky kraje b) předkládání návrhů zákonů Poslanecké sněmovně c) předkládání návrhů Ústavnímu soudu na zrušení právních předpisů pokud má zastupitelstvo kraje za to, že jsou v rozporu se zákonem Manželství nemůže být uzavřeno: a) mezi sourozenci b) se ženatým mužem c) s vdanou ženou Kraj: a) nemůže být členem občanského sdružení b) nemůže být členem svazku obcí c) může být členem mezinárodních sdružení samosprávných celků jiných států

Mezi samosprávné akademické orgány veřejné vysoké školy nepatří: a) kvestor b) akademický senát c) vědecká rada Účastníci správního řízení mají právo: a) být poučeni o procesních právech b) klást svědkům a znalcům otázky c) nahlížet do protokolu o hlasování O zřízení nebo zrušení fakulty rozhoduje: a) rektor b) kvestor c) akademický senát fakulty Podle českého trestního zákona může být občan České republiky: a) vydán cizímu státu pouze k trestnímu stíhání b) vydán cizímu státu pouze k výkonu trestu c) vydán cizímu státu k trestnímu stíhání i výkonu trestu Podle českého trestního zákona se trestnost činu posuzuje: a) podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a to bez výjimky b) podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, s výjimkou případů, kdy je pozdější zákon pro pachatele příznivější c) podle zákona účinného v době, kdy se o trestném činu rozhoduje Senát Parlamentu ČR: a) je volen podle zásad většinového systému b) může být rozpuštěn prezidentem republiky c) může soudit prezidenta republiky Nekalou soutěží je: a) vyvolání nebezpečí záměny b) klamavé označování zboží a služeb c) zlehčování Dluh musí být splněn: a) řádně b) včas c) řádně a včas

územních

Odvolací orgán přezkoumává správní rozhodnutí: a) v celém rozsahu b) jen po právní stránce c) jen po skutkové stránce Profesora pro určitý obor jmenuje na návrh vědecké rady vysoké školy: a) ministr školství, mládeže a tělovýchovy b) rektor c) děkan

Zasedání zastupitelstva obce je: a) veřejné b) neveřejné c) tajné Kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu vykonává: a) Česká národní banka b) Nejvyšší kontrolní úřad c) Ústavní soud Obec navenek zastupuje: a) zastupitelstvo obce b) rada obce c) starosta – 2 –



Způsobilost k právním úkonům vzniká u fyzické osoby v plném rozsahu: a) zletilostí b) dosažením věku 21 let c) dosažením věku 15 let

Mezi druhy trestů, které může soud uložit podle českého trestního zákona za spáchané trestné činy patří: a) trest propadnutí majetku b) ochranná výchova c) trest ztráty vojenské hodnosti

Družstvo: a) je obchodní společností b) není právnickou osobou c) je společenstvím neuzavřeného počtu osob

Hejtmana volí: a) zastupitelstvo obce b) poslanecká sněmovna PČR c) krajský úřad

Volby do poslanecké sněmovny se konají: a) tajným hlasováním b) podle zásad většinového systému c) podle zásad poměrného zastoupení Obec je: a) základním územním samosprávným celkem b) vždy součástí vyššího územního samosprávného celku c) veřejnoprávní korporací Mladistvým ve smyslu českého trestního zákona je osoba, která: a) v době spáchání trestného činu nedovršila 15 rok svého věku b) v době spáchání trestního činu nedovršila 18 rok svého věku c) v době spáchání trestného činu dovršila 15 rok a nepřekročila 18 rok svého věku

Poslaneckou sněmovnu může rozpustit: a) předseda Poslanecké sněmovny b) předseda Senátu c) předseda vlády Prezident republiky v ČR: a) je z výkonu své funkce odpovědný Parlamentu b) má právo předsedat schůzím vlády c) má právo předsedat Bezpečnostní radě státu Návrh na zrušení zákona je oprávněn(a) Ústavnímu soudu ČR navrhnout: a) prezident republiky b) vláda c) Veřejný ochránce práv Dědí se: a) ze zákona b) ze zákona i ze závěti c) ze závěti

Ke změně názvu obce dává souhlas: a) ministerstvo pro místní rozvoj b) ministerstvo vnitra c) ministerstvo dopravy a spojů

Obchodní zákoník neupravuje: a) postavení podnikatelů b) obchodní závazkové vztahy c) některé jiné vztahy s podnikáním související

Občanem obce: a) je vždy jen fyzická osoba za stanovených podmínek b) může být fyzická osoba i právnická osoba za stanovených podmínek c) nemůže být právnická osoba

Zaměstnanci ve smyslu zákoníku práce mohou být: a) jen fyzické osoby b) fyzické osoby i právnické osoby c) jen právnické osoby

K okolnostem vylučujícím protiprávnost, které jsou výslovně upraveny českým trestním zákonem, nepatří: a) svolení poškozeného b) riziko ve výrobě a výzkumu c) výkon dovolené a přikázané činnosti Připadne-li v občanském právu poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty: a) nejblíže následující pracovní den b) sobota, neděle nebo svátek c) nejblíže předcházející pracovní den Územní samosprávné celky: a) jsou veřejnoprávními korporacemi b) mohou mít vlastní majetek c) hospodaří podle vlastního rozpočtu Mezi „právní předpisy krajeÿ patří: a) obecně závazné vyhlášky kraje b) zákonná opatření kraje c) nařízení kraje

Mezi akademické pracovníky vysoké školy nepatří: a) profesoři b) docenti c) asistenti Dědictví, jehož nenabude žádný dědic: a) připadne státu b) zůstane věcí ničí c) připadne místně příslušné obci Zákonná opatření: a) přijímá kdykoliv Senát b) přijímá kdykoliv Poslanecká sněmovna c) přijímá Poslanecká sněmovna, dojde-li k rozpuštění Senátu V čele fakulty je: a) děkan b) tajemník c) rektor Podání dle správního řádu nelze činit: a) telefonicky b) ústně do protokolu c) písemně

V čele obecního úřadu je: a) starosta b) místostarosta (místostarostové) c) tajemník obecního úřadu

Způsobilost právnické osoby k právním úkonům může být omezena: a) jen soudem b) zákonem i soudem c) jen zákonem

Znaky a prapory obcím: a) uděluje předseda Poslanecké sněmovny b) navrhuje ministr vnitra c) schvaluje předseda Senátu

Mezi státní symboly ČR nepatří: a) velký státní znak b) státní pečeť c) státní vlajka

– 3 –


Mezi orgány obce patří: a) zastupitelstvo obce b) starosta c) obecní úřad

Účastníkem správního řízení není: a) osoba, která tvrdí, že může být rozhodnutím přímo dotčena ve svých právních poměrech b) osoba, o jejíž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech se má v řízení jednat c) správní orgán, který řízení provádí

Do správního spisu je oprávněn nahlížet: a) zástupce účastníka b) svědek c) znalec

Výjimečným trestem se podle českého trestního zákona rozumí: a) trest odnětí svobody nad 15 až do 25 let b) trest odnětí svobody nad 50 let c) trest smrti

Habilitační řízení mohou konat: a) jen vysoké školy b) vysoké a střední školy c) jen Pedagogická fakulta UK Poslanci a senátoři Parlamentu ČR při složení slibu slibují: a) věrnost České republice b) zachovávat Ústavu a zákony c) vykonávat mandát v zájmu všeho lidu Manželství je trvalé společenství: a) muže a muže b) muže a ženy c) ženy a ženy Student vysoké školy nebo fakulty má právo: a) výběru studijních předmětů podle pravidel studijního programu b) výběru učitele určitého studijního předmětu vyučovaného více učiteli c) volit a být volen do akademického senátu, pokud byl akademický senát zřízen O přijetí ke studiu ve studijním programu, který uskutečňuje fakulta, rozhoduje: a) děkan fakulty b) tajemník fakulty c) akademický senát fakulty Vlastník není oprávněn předmět svého vlastnictví v mezích zákona: a) držet b) užívat c) nakládat s ním Stavby určené k individuální rekreaci se označují: a) popisnými čísly b) orientačními čísly c) evidenčními čísly

Listina základních práv a svobod obsahuje následující ustanovení: a) Každý má právo na život. b) Nikdo nesmí být zbaven života. c) Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Uchazeč se stává studentem vysoké školy nebo fakulty dnem: a) zápisu do studia b) sdělení rozhodnutí o přijetí ke studiu c) opětovného zápisu do studia, bylo-li studium přerušeno Právo zákonodárné iniciativy v ČR náleží: a) vládě b) skupině poslanců c) Veřejnému ochránci práv Soustavu soudů tvoří: a) Nejvyšší soud b) krajské soudy c) okresní soudy Pracovní poměr nemůže být rozvázán: a) dohodou b) okamžitým zrušením c) výpovědí Nekalou soutěží není: a) klamavá reklama b) podplácení c) zlehčování Mezi státní symboly ČR patří: a) malý státní znak b) vlajka prezidenta republiky c) velký státní znak Plná moc nezaniká: a) odvoláním zmocnitelem b) výpovědí zmocněncem c) smrtí zmocněnce

Každá právnická osoba musí mít určeno: a) místo podnikání b) sídlo c) název

Vláda v ČR: a) vyhlašuje stav ohrožení státu b) rozhoduje o účasti ČR v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem c) vyhlašuje válečný stav

K provedení zákona a v jeho mezích vláda vydává: a) vyhlášky b) opatření c) sdělení Rozhodnutí správního orgánu nemusí za určitých podmínek obsahovat: a) výrok b) odůvodnění c) poučení o odvolání V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen zaměstnancem dohodnout: a) druh práce, na který je zaměstnanec přijímán b) místo výkonu práce c) den nástupu do práce


se

Zastupitelstvo obce: a) schvaluje program rozvoje územního obvodu obce b) schvaluje rozpočet obce c) vydává obecně závazné vyhlášky obce Smlouva může být právní úkon: a) jednostranný b) dvoustranný c) vícestranný Zdrojem veškeré státní moci ČR je: a) Parlament ČR b) prezident republiky c) vláda – 4 –



Správní řízení je zahájeno dnem: a) kdy bylo podání účastníka dáno k poštovní přepravě b) kdy podání účastníka došlo správnímu orgánu c) který určí správní orgán

Radu obce tvoří: a) starosta b) místostarosta (místostarostové) c) další členové rady

Odvoláním lze podle správního řádu napadnout: a) každé rozhodnutí správního orgánu I. stupně b) rozhodnutí o odvolání c) rozhodnutí o rozkladu

Děkana jmenuje a odvolává: a) akademický senát veřejné vysoké školy b) akademický senát fakulty c) rektor

Zletilost se podle občanského práva nabývá obecně: a) dovršením 15 roku věku b) dovršením 18 roku věku c) dovršením 21 roku věku

Osobou blízkou v občanském právu není: a) sourozenec b) manžel c) příbuzný v řadě přímé

Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy vzniká dnem: a) podpisu pracovní smlouvy b) sepsání pracovní smlouvy c) který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce Odvolací orgán může rozhodnutí správního orgánu I. stupně: a) změnit b) zrušit c) zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí Listina základních práv a svobod neobsahuje následující ustanovení: a) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. b) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. c) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. Kraj: a) není veřejnoprávní korporací b) vystupuje v právních vztazích svým jménem c) nese odpovědnost z právních vztahů, do nichž vstoupil Dovolání dle správního řádu: a) je řádným opravným prostředkem b) je mimořádným opravným prostředkem c) není opravným prostředkem Do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy patří: a) určování počtu přijímaných uchazečů o studium b) organizace studia c) stanovení výše poplatků spojených se studiem Společné jmění může vzniknout: a) mezi rodiči a dětmi b) mezi sourozenci a příbuznými v řadě přímé c) jen mezi manželi Peněžitý trest lze dle českého trestního zákona uložit: a) ve výměře od dvou tisíc Kč do pěti miliónů Kč b) ve výměře od pěti tisíc Kč do dvou miliónů Kč c) v neomezené výši Společnost s ručením omezeným za porušení svých závazků: a) odpovídá do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku b) odpovídá celým svým majetkem c) neodpovídá

Mezi územní samosprávné celky nepatří: a) obce b) okresy c) kraje Mezi druhy trestů, které může soud uložit podle českého trestního zákona za spáchané trestné činy, nepatři: a) trest obecně prospěšných prací b) trest zákazu pobytu c) trest ztráty čestných titulů a vyznamenání Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti je: a) jeden nebo více jednatelů b) komplementář c) představenstvo Standardní doba studia včetně praxe v délce nejméně tří a nejvýše čtyři roky je charakteristická pro: a) magisterský studijní program b) bakalářský studijní program c) doktorský studijní program Ústavní soud podle Ústavy ČR: a) se skládá ze 12 soudců b) rozhoduje v pochybnostech o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora c) rozhoduje o výkladu ústavních zákonů Mezi závazkové vztahy , které se bez ohledu na povahu účastníků řídí Částí třetí obchodního zákoníku, nepatří závazkové vztahy: a) ze smlouvy o prodeji podniku b) ze smlouvy kupní c) ze smlouvy o nájmu podniku Samosprávným akademickým orgánem fakulty je: a) kvestor b) děkan c) rektor Mladistvému pachateli může soud za spáchání trestného činu uložit: a) trest vyhoštění b) trest zákazu pobytu c) trest propadnutí věci Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena: a) nemůže uzavřít manželství b) může uzavřít manželství kdykoli c) může uzavřít manželství jen s povolením soudu

Státní občanství ČR lze nabýt: a) osvojením b) prohlášením c) udělením

Předmětem občanskoprávních vztahů nemohou být: a) věci b) práva c) jiné majetkové hodnoty

Mandát senátora zaniká: a) složením slibu s výhradou b) ztrátou volitelnosti c) rozpuštěním Poslanecké sněmovny

Předseda vlády podává demisi do rukou: a) předsedy Poslanecké sněmovny b) předsedy Senátu c) prezidenta republiky

– 5 –



Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a) může být rozpuštěna prezidentem republiky b) je volena na 6 let c) může odvolat prezidenta republiky

Prezidentem republiky nemůže být a) občan ČR, který má právo volit a b) občan ČR, který má právo volit a c) občan ČR, který má právo volit a

Ve Věstníku kraje se vyhlašují nebo uveřejňují: a) redakční sdělení b) právní předpisy kraje v plném znění c) nálezy Ústavního soudu k právním předpisům kraje

Odepře-li adresát dle správního řádu bezdůvodně přijmout písemnost, je doručena: a) dnem odepření b) den následující po odepření c) uplynutím lhůty 3 dnů od odepření

Státním symbolem ČR není: a) státní pečeť b) státní znak c) státní hymna

zvolen: nedosáhl věku 21 let nedosáhl věku 35 let nedosáhl věku 40 let

Při doručování veřejnou vyhláškou se písemnost vyvěsí na úřední desce správního orgánu: a) po dobu 10 dnů b) po dobu 15 dnů c) po dobu 20 dnů

Zaměstnavateli ve smyslu zákoníku práce mohou být: a) jen fyzické osoby b) fyzické osoby i právnické osoby c) jen právnické osoby Obec nemůže: a) zakládat a zřizovat právnické osoby b) zakládat a zřizovat organizační složky obce c) ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou

Ústavní soud rozhoduje: a) ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu b) opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora c) tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony

Obecní úřad tvoří: a) starosta b) místostarosta (místostarostové) c) tajemník obecního úřadu

Věcmi movitými nejsou: a) motorová vozidla b) lodě c) letadla

Společná závěť více zůstavitelů: a) je možná b) je povinná c) je neplatná

Stipendia: a) musí být přiznána studentům vysoké školy b) mohou být přiznána studentům vysoké školy c) nesmí být přiznána studentům vysoké školy

Veřejnou žalobu v trestním řízení zastupuje: a) prokuratura b) státní zastupitelství c) veřejný ochránce práv

Zastupitelstvo kraje může zřídit jako své iniciativní a kontrolní orgány: a) výbory b) komise c) referáty

„Nepříčetnýmÿ ve smyslu a) kdo v době spáchání nebezpečnost pro společnost jednání b) kdo v době spáchání nebezpečnost pro společnost c) kdo v době spáchání činu

českého trestního zákona je ten: činu nemohl rozpoznat jeho a současně nemohl ovládat své činu

nemohl

rozpoznat

jeho

nemohl ovládat své jednání

Obecná lhůta pro podání odvolání dle správního řádu je: a) 5 dnů od doručení rozhodnutí b) 10 dnů od doručení rozhodnutí c) 15 dnů od doručení rozhodnutí Mezi orgány kraje nepatří: a) zastupitelstvo kraje b) rada kraje c) krajský úřad Způsobilost být účastníkem správního řízení se obecně nabývá: a) narozením b) dovršením věku 15 let c) zletilostí

Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z pracovního poměru: a) jen ze zákonem stanoveného důvodu b) bez uvedení důvodu c) z jakéhokoli důvodu Proděkany jmenuje a odvolává: a) akademický senát veřejné vysoké školy b) akademický senát fakulty c) rektor Listina základních práv a svobod obsahuje ustanovení o: a) právu přístupu ke kulturnímu bohatství b) právech k výsledkům tvůrčí duševní činnosti c) svobodě vědeckého bádání a umělecké tvorby Občan ČR, který má právo volit a dosáhl věku 40 let, může být zvolen: a) do Poslanecké sněmovny b) do Senátu c) jen do Senátu

Studenti tvoří akademický senát fakulty: a) nejvíce z jedné třetiny b) nejméně z jedné třetiny, nejvýše však z jedné poloviny c) nejméně z jedné poloviny, nejvýše však ze dvou třetin

Bezpečnostní rada státu v ČR: a) připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti ČR b) vyhlašuje nouzový stav c) rozhoduje o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR

Právnické osoby nabývají způsobilost mít práva a povinnosti okamžikem: a) zrušení b) vzniku c) zániku

Správní orgán I. stupně může rozhodnout sám o odvolání: a) na žádost účastníka řízení b) vyhoví-li odvolání z větší části c) vyhoví-li odvolání v plném rozsahu a rozhodnutí se netýká jiného účastníka řízení – 6 –



Soukromá vysoká škola: a) musí být právnickou osobou b) musí mít své sídlo na území ČR c) musí mít státní souhlas udělený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy

Trestně odpovědný není podle českého trestního zákona ten: a) kdo dovršil v době spáchání činu 15. rok svého věku b) kdo nedovršil v době spáchání činu 14. rok svého věku c) kdo nedovršil v době spáchání činu 15. rok svého věku

Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám: a) na zdraví a na majetku b) na přírodě c) na životním prostředí

Společníkem veřejné obchodní společnosti: a) může být jen fyzická osoba b) může být fyzická i právnická osoba c) může být jen právnická osoba

Správní orgán zastaví správní řízení: a) bylo-li zahájeno řízení o předběžné otázce b) vzal-li účastník návrh na jeho zahájení zpět c) odpadl-li důvod řízení zahájeného z podnětu správního orgánu

Kraj zastupuje navenek: a) starosta b) krajský úřad c) hejtman

Do obchodního rejstříku se povinně nezapisují: a) obchodní společnosti b) družstva c) zájmová sdružení právnických osob Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být: a) věci b) práva c) jiné majetkové hodnoty

Prezident republiky ze soudců jmenuje: a) pouze soudce Ústavního soudu b) pouze soudce Ústavního soudu a Nejvyššího soudu c) pouze soudce Nejvyššího soudu Zneužitím účasti v hospodářské soutěži je: a) udělení prokury b) nekalé soutěžní jednání c) nedovolené omezování hospodářské soutěže

Právnickými osobami podle občanského práva nejsou: a) jednotky územní samosprávy b) účelová sdružení majetku c) sdružení fyzických a právnických osob

Přijatý zákon nepodepisuje: a) předseda Poslanecké sněmovny b) předseda Senátu c) předseda vlády

Z platného závazku může být dlužník povinen něco: a) dát b) konat c) trpět

Hospodaření a vnitřní správu fakulty řídí: a) kvestor b) pedel c) tajemník

Nejvyšší kontrolní úřad v ČR: a) vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem b) je orgánem ochrany ústavnosti c) je orgánem ochrany práv a svobod občanů Je-li s marným uplynutím lhůty spojen zánik práva, jde o lhůtu: a) pořádkovou b) prekluzívní c) promlčecí Prezidenta republiky volí: a) všichni občané ČR, kteří mají právo volit b) jen ti občané ČR, kteří dosáhli věku 18ti let c) občané ČR, kteří dosáhli věku 21 let a mají právo volit Krajský úřad se člení na: a) odbory b) oddělení c) sekretariát ředitele a sekretariát hejtmana Aby byl právní úkon platný musí být učiněn: a) svobodně b) vážně c) určitě Právní předpis kraje může nabýt účinnosti: a) dnem jeho vyhlášení ve Věstníku b) patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Věstníku c) pozdějším dnem než je patnáctý den následující po dni jeho vyhlášení ve Věstníku, je-li tak v něm stanoveno Mezi závazkové vztahy , které se bez ohledu na povahu účastníků řídí Částí třetí obchodního zákoníku, patří závazkové vztahy: a) z burzovních obchodů b) z bankovní záruky c) ze smlouvy o úvěru – 7 –

Členy akademického senátu fakulty: a) jmenuje rektor b) jmenuje děkan c) volí vědecká rada fakulty Sídlo: a) má být určeno při zřízení právnické osoby b) musí být určeno adresou, kde právnická osoba skutečně sídlí c) může být v bytě pouze v případě, že je to slučitelné s účelem právnické osoby a odpovídá to i povaze a rozsahu činnosti právnické osoby Mezi obchodní společnosti patří: a) akciová společnost b) nadace c) občanská sdružení Mandát poslance nebo senátora Parlamentu ČR zaniká: a) odepřením slibu b) složením slibu s výhradou c) pravomocným odsouzením za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody Základy právní terminologie Akvizicí není: a) rozesílání reklamních dopisů b) snižování nákladů na dopravu c) meziroční zvýšení zisku Zhudebněný text části evangelia o umučení Krista se označuje jako: a) pašalik b) paškál c) pašije



„Fádníÿ je: a) nudný b) nevýrazný c) nezajímavý

Ozdobná pokrývka na koně se označuje jako: a) častuška b) čagan c) čabraka

„Feldvéblÿ je zastaralé vojenské označení pro: a) vojenského kněze b) polního maršál c) šikovatele

Latinská zkratka „A.D.ÿ neznamená: a) od stvoření světa b) léta páně c) běžného roku

Dělení či štěpení celku na části je: a) participace b) partikularizace c) partikulizace

Amortizace neznamená: a) zhodnocování majetku b) synonymum pro akumulaci majetku c) dědění majetku

Dědictví je latinsky: a) hereditas b) hereticus c) honorarium

Deflace je: a) růst mzdových očekávání b) pokles kupní síly měnové jednotky c) pokles cenové hladiny

Výjimka, která zabraňuje uplatnění nároku, je: a) excepce b) excerpce c) excerpt

„Ferinaÿ není: a) taškář b) šprýmař c) filuta

„Druidÿ je: a) bývalé označení pro dráteníka b) příslušník keltské společenské vrstvy zabývající se kultem c) nájemný osobní povoz tažený jedním koněm

Nesmysl je v knižním vyjádření: a) nonsens b) nonparei c) nonvalér

„Enormníÿ není: a) nadměrně veliký b) nesmírný c) ohromný

Talón je: a) legitimační poukaz sloužící k vydání nového kupónového archu cenného papíru b) americká objemová jednotka c) způsob výpočtu výnosnosti akcie

Nejstarší osoba v nějaké společnosti může být označována jako: a) netir b) nepot c) nestor

„Entuziastaÿ není: a) nadšenec b) zanícenec c) silák

Provize je: a) zakázaný druh odměny za zprostředkování obchodu b) správní poplatek c) úplatek Zkratka JUDr. Může být užívána ve významu: a) iuris utriusque doctor b) iuris utriusque candidatus c) iuris universae doctor „Cum grano salisÿ znamená: a) moje vina b) s jistým omezením c) se zřetelem k okolnostem

Referendum není: a) hodnotící zpráva b) doporučení c) organizační složka instituce „Labilitaÿ je: a) opakem stability b) druh hry v kuželky c) nestálost, kolísavost „Cedentemÿ se v právu rozumí: a) ten, komu je postupována pohledávka od věřitele b) ten, kdo jinému svěří věc do úschovy c) ten, kdo převezme ručení za výstavce směnky

Vyvolání, vybavení si představy či vzpomínky je: a) evokace b) evekce c) evaporace

Hodnotící posudek či kritika uměleckého či vědeckého díla je: a) recenze b) recepce c) recese

„Fetišÿ není: a) předmět uctívaný pro domělou magickou moc b) starobylé kněžské kolegium o 20 členech c) objekt přehnaného, nekritického uctívání

Zkratka pro „bruttoÿ může být: a) bta b) bto c) btto

Termín „menzaÿ může znamenat: a) oltářní stůl b) izolovaná plošina c) stravovna pro posluchače vysokých škol

Výjimka je v latině označována jako: a) exempce b) excusatio c) exekuce

„Dubiózníÿ není: a) pochybný b) nejistý c) sporný

Ověřená, zjištěná skutečnost není: a) fáma b) fakt c) faktum – 8 –



Způsob pokojného řešení sporu se označuje: a) meditace b) medisance c) mediace

Zkratka „h.c.ÿ bývá užívána ve významu: a) tohoto roku b) na počest c) tohoto měsíce

Člověk dbající jen vlastního prospěchu není: a) altruista b) egoista c) ekonomista

Clearing není: a) rozdíl mezi cenami zboží vyjádřený podle parity kupní síly b) zvláštní forma trhu c) forma vyrovnávání závazků jejich vzájemným započítáváním

Idea spojení slovanských národů bývala označována jako: a) pansofie b) panpedie c) panslavismus

„Insolvenceÿ není: a) bezdůvodné nařčení b) obvinění c) platební neschopnost „Pandoraÿ je: a) skříňka b) starý drnkací nástroj c) stát v Evropě

Náhrobní nápis je: a) epištola b) epitaf c) epitel Pomáhání svým vlivem někomu k uplatnění bývá hovorově označováno slovem: a) fedrovat b) fendovat c) faldovat „Copařÿ může být označení pro: a) zpátečníka b) zaostalce c) ctitele minulých dob „Civitasÿ může být (i historicky) označení pro: a) státní občanství b) obec c) městský stát „Fastidiózníÿ je: a) odporný b) neodvratný, předurčený osudem c) protivný Konečné schválení podepsané mezinárodní smlouvy orgánem povolaným k tomu ústavou se označuje: a) ratihabice b) rating c) ratifikace „Alma materÿ může být překládáno jako: a) živitelka matka b) sborník prací c) univerzita „Pareÿ označuje: a) leteckou poštu b) seskok pomocí padáku c) doslovný opis, stejnopis „Paralelaÿ může být: a) podobnost b) srovnání dvou osob, podobných c) obdoba

Písemné sdělení státního orgánu pro zahraniční styky orgánu druhého státu je v diplomacii označováno jako: a) notace b) nóta c) notabilita „Manifestÿ je: a) zastarale skvělý, znamenitý b) odborné, složité zacházení s něčím c) veřejné slavnostní nebo programové prohlášení „Ebenÿ je: a) tvrdé černé dřevo tropických stromů b) přírodní nebo syntetický kaučuk c) slonovina Senzál není: a) úřední osoba na burze zprostředkovávající obchody b) cenný papír s předem určeným výnosem c) osoba přijímající nelegální sázky Asekurace není: a) pojištění b) zvláštní forma trhu c) synonymum pro afilaci „Bonitaÿ je: a) jakost b) hodnota c) obchodní pověst „Nttoÿ je zkratka pro: a) nit b) neptunium c) registrovanou tunu

věcí nebo dějů sobě v něčem

Seznam omylů a chyb v tištěné publikaci bývá označován jako: a) erudice b) errata c) erteple Vědecké dílo vzniklé výběrem cizích poznatků je: a) kompilace b) konkordát c) konstituce – 9 –

„Faksimileÿ může být označením pro: a) přesnou kopii listiny b) podpis pomocí razítka c) přesnou kopii podpisu

Rovnost je: a) egal b) egalita c) eger Kauzální nexus označuje: a) příčinnou souvislost b) pokrevní příbuzenství c) vztah mezi příčinou a následkem Okrajový je: a) maritimní b) marginální c) marciální



„Fiaskoÿ může označovat: a) naprostý nezdar b) neúspěch c) porážku

Postupitel pohledávky je: a) celebrant b) cedent c) causer

Splnění závazku je: a) soluce b) solvence c) solicitace

Kartel je: a) dohoda právně samostatných podniků o cenových otázkách b) sloučení dvou akciových společností do jedné proti vůli akcionářů c) očekávání spotřebitelů ohledně výše inflace

Duševní choroba projevující se vzrušenou náladou a zvýšeným sebevědomím je: a) manýra b) maniok c) mánie

„Culpaÿ není: a) vina b) nedbalost c) zavinění

Rčení: „veritas vincitÿ znamená: a) ve víně je pravda b) pravda vítězí c) překroucená pravda

Zhojení vadného právního úkonu je označováno jako: a) konsultace b) konvence c) konvalidace

Franchising je: a) bankovní úvěr jištěný cennými papíry b) obchodní úvěr poskytovaný obchodním partnerem c) typ obchodní společnosti

„Et ceteraÿ znamená: a) za stejných okolností b) a tak dále c) srovnej

„Bossÿ není: a) předák b) vůdce c) okraj

Člověk lhostejný k povinnostem je: a) laxativní b) lexikální c) letální

Odmítání či popření něčeho je: a) negociace b) negace c) negus

Pojem: „Causaÿ v právu neoznačuje: a) příčinu b) právní případ c) důvod

Rozhodčí řízení je označováno též jako: a) arboretum b) arbitráž c) arba „Tendrÿ může být označením pro: a) výzvu k podání nejvýhodnějšího návrhu smlouvy b) zásobník uhlí a vody pro parní lokomotivu c) směr vývoje přírodního nebo společenského jevu „Emiseÿ může označovat: a) vydání cenin b) vydání cenných papírů c) uvedení bankovek do oběhu Původně ruský vesnický popěvek je: a) častuška b) čagan c) čabraka Písemné zpracování návrhu či plánu je: a) eleaté b) elace c) elaborát „Persona grataÿ označuje: a) nežádoucí osobu b) vyhoštěnou osobu c) pronásledovanou osobu

Audit je: a) schválení účetních dokladů akcionáři b) výtah nejdůležitějších ukazatelů z účetní závěrky c) smírné řešení obchodního sporu Akcíz je: a) druh nepřímé daně b) platba za vydražené zboží c) synonymum pro daň z hlavy Důkladná znalost není: a) erepce b) erudice c) erupce Služební podřízenost je označována jako: a) subordinace b) sublimace c) subrogace Vtipné slovo či rčení je: a) bonobo b) bonita c) bonmot Závazné pravidlo chování vynucované předpisy se označuje: a) normace b) normála c) norma

„Zastaralýÿ knižně není: a) obsoletní b) obsesní c) obskurní

Tzv. „boží soudÿ jako zvláštní druh historického soudního úkonu je označován jako: a) ordál b) ordinář c) ordnér

„Bruttoÿ může označovat: a) hrubou hmotnost i s obalem b) hrubý příjem c) cenu beze srážek

„Biankoÿ znamená: a) neúplně vyplněný b) nerýmovaný c) rozdělený na dvě zóny – 10 –


V diplomatice se formule textu listiny uvádějící důvody jejího vydání označuje a) jako: b) narace c) náos „Insinuaceÿ není: a) bezdůvodné nařčení b) obvinění c) platební neschopnost „Crimenÿ označuje: a) zločin b) nehodu c) úder Brýle upevňované na nos jsou: a) cvik b) cvikéř c) cvikýř Člověk přizpůsobující své myšlení a jednání očekávaným výhodám bývá označován jako: a) oponent b) oportunista c) optant Mravně otrlý, bezohledný člověk je: a) cymen b) cynik c) cymol Taxativní výčet v právu neznamená: a) úplný výčet b) vyčerpávající výčet c) příkladmý výčet „Exkulpaceÿ označuje: a) vyvinění se b) smrt c) zbavení viny „Pantheonÿ může označovat: a) antický chrám všech bohů b) budovu sloužící k uctívání, příp. i k pohřbívání nejvýznamnějších příslušníků národa c) jednu z nejvýznamnějších stavebních památek v Římě


„Aboliceÿ mimo jiné znamená: a) prominutí nebo zmírnění trestu aktem milosti uděleným v ČR prezidentem republiky b) v ČR příkaz prezidenta republiky, aby cestou milosti nebylo pro určitý trestný čin zahájeno trestní stíhání, popř. aby bylo již zahájené trestní stíhání zastaveno c) prominutí nebo zmírnění následků odsouzení (uloženého trestu) aktem milosti uděleným v ČR prezidentem republiky Podpůrný pramen práva je pramen: a) speciální b) subordinační c) subsidiární „Eskapádaÿ může označovat: a) únik b) nerozvážný čin c) uprchnutí Člověk ze zoufalství ke všemu odhodlaný je: a) desperát b) despota c) derviš Bonita není: a) jakost a úrodnost zemědělské půdy b) úvěruschopnost podnikatelského subjektu c) typ bezhotovostní platby „CSc.ÿ Je zkratka pro: a) běžný účet b) kandidáta věd c) přepravu zboží v kontejnerech Ažio je: a) přirážka k ceně b) naturální směna služeb c) nominální hodnota cenného papíru Fiskální znamená: a) týkající se státních financí b) do očí bijící c) politováníhodný Návrh na uzavření smlouvy je v právu označován jako: a) oficialita b) oferta c) ofiera

„Nexusÿ neznamená: a) spojitost b) souvislost c) vztah

Pejorativní výraz je výraz: a) hanlivý b) pochvalný c) neutrální

V latině se zásada, že každý musí aktivně hájit svá práva, vyjadřuje rčením: a) iura novit curia b) vigilantibus iura c) iura in re aliena

Kniha, do které jsou zapisována jména a příjmení osob pro potřeby právní evidence, se označuje: a) matrice b) matrace c) matrika

Návrat či opakování něčeho se označuje jako: a) recesivita b) recidiva c) reciprocita

Obligatorní: a) znamená povinný b) opakem je fakultativní c) neznamená nutný

Subsidiární v právu není: a) následný b) nadbytečný c) podpůrný

„Byróÿ může být označení pro: a) úřadovnu b) kancelář c) vedoucí výkonný politický orgán

„Bona fideÿ může označovat: a) v dobrém úmyslu b) v dobré víře c) beze lsti

„Pasÿ může být označení pro: a) taneční krok b) úřední průkaz opravňující k nějaké činnosti c) přihrávku ve hře

– 11 –



Sborový orgán se v latině označuje jako: a) collegium b) colloquium c) commodatum

„Edukaceÿ není: a) veřejná úřední vyhláška b) výchova c) vzdělání

„Novelaÿ může být označení pro: a) dohodu o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým b) právní předpis doplňující právní předpis starší c) drobný prozaický epický útvar

Nominální v odborném vyjadřování neznamená: a) ušlechtilý b) jmenovitý c) jemný

Schopnost vcítit se do pocitu druhé osoby je označována jako: a) emoce b) empatie c) emise

Fúze není: a) splynutí nebo sloučení alespoň dvou společností b) povinnost společnosti ovládající více než 30 % trhu uzavřít smlouvu o zákazu konkurence c) vzájemná výměna akcií nebo obchodních podílů společností

Abstraktní morální měřítko pro použitelnost právních norem bývá označováno jako: a) ekvita b) ekvitace c) ekvitabilita

Dítě dosud nenarozené, kterému se přiznávají práva a povinnosti za podmínky, že se narodí živé, se v právu označuje jako: a) nasciturus b) nepot c) nexus

Průzkum či obhlídka terénu je: a) rekognoskace b) rekomandace c) rekompenzace Rozsudek je: a) judikace b) judikát c) judikatura Protiprávně je: a) contra legem b) con umore c) contradictio Podmínka, která musí být splněna, je: a) conditio impossibilis b) condictio indebiti c) conditio sine qua non „Aprobaceÿ označuje: a) rozhodčí řízení b) schválení c) přivlastnění Odnětí dědictví osobám nehodným je: a) erepce b) erekce c) eremita Podpisovou značkou není: a) paradox b) paradoxon c) parafa Offsety jsou: a) peněžní prostředky, za které se nakupuje vojenská výzbroj b) úvěr, který poskytuje konsorcium bank na nákup vojenské techniky c) kompenzační dohody, kdy při realizaci státní zakázky se cizí dodavatel zavazuje investovat v odběratelské zemi „Duplikaÿ je: a) odpověď na repliku v polemice b) větrem navátý pahorek písku c) hlavní obor působiště „Emeritníÿ není: a) vysloužilý b) bývalý c) zasloužilý

Pojem „nacionáleÿ označuje: a) stoupence nacionalizmu b) formulář pro osobní údaje c) osobní údaje „Lacernaÿ je: a) součást děla, na níž spočívá hlaveň, jejíž pohyblivost zajišťuje b) plášť s kapucí spínaný na ramenou sponou, nošený např. ve starém Římě c) menší žlutý plod druhu tropického citrusu Opuštění věci je v právu označováno jako: a) derogace b) derelikce c) deregulace Národní úřad pro astronautiku a výzkum vesmíru v USA je označován zkratkou: a) NATA b) NATO c) NASA Protimluv není: a) contra legem b) con umore c) contradictio Zkratka „dr.h.c.ÿ znamená: a) doctor scientiarum b) v českém překladu doktor věd c) doctor honoris causa „Brevi manuÿ neznamená: a) krátce b) bez okolků c) neformálně Pozemek v latině není: a) fundus b) fur c) fraus „Rehabilitaceÿ mimo jiné znamená: a) prominutí nebo zmírnění trestu aktem milosti uděleným v ČR prezidentem republiky b) v ČR příkaz prezidenta republiky, aby cestou milosti nebylo pro určitý trestný čin zahájeno trestní stíhání, popř. aby bylo již zahájené trestní stíhání zastaveno c) prominutí nebo zmírnění následků odsouzení (uloženého trestu) aktem milosti uděleným v ČR prezidentem republiky – 12 –



Mravně závadný je: a) obsoletní b) obsesní c) obskurní

Zrušení zákona nebo jiného předpisu je: a) derniéra b) derelikce c) derogace

„Excesÿ není: a) vybočení z mezí b) výstřelek c) nemírnost

„De factoÿ znamená: a) ve skutečnosti b) skutečně c) podle skutečného stavu

Velmi stručný a zpravidla velmi výstižný může být: a) laický b) lakonický c) lapidární

Zdání či klam je: a) fiesta b) fibula c) fidula

„En faceÿ znamená: a) zpředu b) vcelku c) najednou

„Cum laudeÿ znamená: a) s hanbou b) s pochvalou c) s vyznamenáním

Likvidita je: a) ukazatel platební schopnosti b) celková výše základního kapitálu c) ukazatel úvěrového zatížení

„Bravoÿ je: a) výborně b) znamenitě c) velmi dobře

„Mater semper certa estÿ v právu znamená: a) matka není vždy jistá b) matka je vždy nejistá c) matka bývá většinou jistá

„Faux pasÿ neoznačuje: a) nedopatření b) společenskou chybu c) chybný krok v jednání

Postoj založený na neuznávání či popírání všech mravních a společenských hodnot se označuje jako: a) nominalizmus b) nepotismus c) nihilismus

Věhlasná či vážená osobnost je: a) celebrant b) cela c) celebrita

„Vigilantibus iuraÿ v právu neznamená: a) nechť každý dbá o svá práva b) přemáhej dobro zlem c) nade vším vítězí právo Jako a) která b) které c) která

Výrazný a náhlý rozmach je: a) booster b) boom c) bootleg

oblát se v právu neoznačuje osoba: nabízí uzavření smlouvy je podán návrh na uzavření smlouvy je smluvní stranou konkrétní smlouvy

Renta je: a) platby za zboží b) platba za zboží vyvezené do zahraničí c) jednorázová náhrada poskytnutá státem vlastnického práva

Diskont není: a) předem sražený úrok z pohledávky b) vstupní poplatek při obchodování na komoditní burze c) poplatek za uzavřené obchody na burze cenných papírů

„Nebulózníÿ je: a) nejasný b) mlhavý c) záhadný za

omezení

Latinsky se tzv. nepojmenované smlouvy označují jako: a) contractus unilateralis b) contractus innominatus c) contractus bilateralis „Dettoÿ: a) znamená rovněž, taktéž b) může být zkracováno na dto c) může být zkracováno na dtto

„Mea culpaÿ znamená: a) moje vina b) s jistým omezením c) se zřetelem k okolnostem Vnutit například ústavu či zákon bez souhlasu zastupitelského orgánu je označováno jako: a) oktrojovat b) okupovat c) oferovat

Vydávání slovesných nebo hudebních děl je: a) edice b) edikt c) edikula

Sbírka rozličných zajímavých předmětů (např. voskových figurín) může být označována jako: a) panoptikum b) panoráma c) pantomima

Dopolední slavnost, koncert nebo představení je: a) matiné b) matoár c) matlasé

Barter je: a) měrná objemová jednotka ropy b) směna služeb za peníze c) směna zboží za zboží

Akontace je: a) poslední splátka úvěru b) splátka úroku c) uhrazení smluvní pokuty

Dědic v latině není: a) hereticus b) heres c) habitus

– 13 –



„Onus probandiÿ může znamenat: a) břemeno důkazu b) důkazní povinnost c) povinnost diskutujícího dokázat, co tvrdil

Georges Pompidou byl francouzským: a) prezidentem b) premiérem c) ministrem financí

Dobročinný člověk je: a) filigrán b) fiduciář c) filantrop

Ředitelem Národního divadla v Praze nebyl: a) F. A. Šubert b) Přemysl Kočí c) Jiří Pauer

„Fatálníÿ je: a) osudný b) neblahý c) nepříjemný

Představitelem anglického právního pozitivismu byl: a) John Austin b) Jeremy Bentham c) Roscoe Pound

Opce není: a) vada cenného papíru b) přednostní financování z rozpočtu obcí c) předkupní právo

Slavonie je oblast nacházející se: a) ve Slovinsku b) v Bulharsku c) v Chorvatsku

Právnická fakulta latinsky je: a) Facultas alternativa b) Facultas postulandi c) Facultas iuridica

Za účast v domácím odboji byl za druhé světové války popraven: a) generál J. Syrový b) generál A. Eliáš c) generál B. Homola

Postoupení pohledávky je: a) cese b) certace c) cera „Corpus delictiÿ může označovat: a) věcný důkaz v trestním řízení b) věc doličnou c) úvěrovou kartu Žiro není: a) úvěr jištěný nemovitostí b) vývozní úvěr zajištěný skladištními listy c) poukázka připojená k obligacím Vyvinění je v právu označováno jako: a) liberace b) exkulpace c) expropriace Všeobecný přehled Eliška Krásnohorská napsala libreto k opeře: a) Dalibor b) Tajemství c) Hubička Mezi představitele odbojové organizace Obrana národa patřil: a) gen. Josef Bílý b) gen. Radola Gajda c) gen. Bedřich Homola Hospodářská situace pojmenovaná jako „stagflaceÿ se obvykle vyznačuje: a) stagnováním cen spotřebního zboží b) růstem hrubého domácího produktu c) růstem míry nezaměstnanosti V Portugalsku došlo v první polovině 20. století k těmto událostem: a) v roce 1910 odstraněna monarchie b) Antonio de Oliviera Salazar se stal předsedou vlády c) Francisco Largo Caballera se stal prezidentem Rektorem Univerzity Karlovy nebyl právník: a) Matouš Talíř b) František Kop c) Antonín Hobza

Cyril Horáček st. (1862 - 1943): a) byl v první Tusarově vládě ministrem financí b) byl profesorem národního hospodářství na pražské Právnické fakultě c) byl teoretikem sociální demokracie Mezi české politické strany existující do roku 1914 nepatří: a) strana národní demokracie b) strana agrární c) strana nacionálně socialistická Atlantickou chartou formulovanou v roce 1941 Churchillem a Rooseveltem: a) byla založena Severoatlantická aliance (NATO) b) byla ustavena prozatímní válečná koaliční vláda složená ze zástupců obou států c) se USA a Velká Británie zřekly územních zisků Nepravdivé je tvrzení: a) mezi české proexportní instituce se neřadí Czech Trade b) mezi české proexportní instituce se řadí SporoInvest c) mezi české proexportní instituce se řadí EGAP L. Brežněv se v sedmdesátých letech setkal s: a) R. Nixonem b) R. Reaganem c) Willy Brandtem Na výzdobě budovy Národního divadla v Praze se nepodílel: a) František Ženíšek b) Vojtěch Hynais c) Mikoláš Aleš V norimberském procesu s válečnými zločinci byl odsouzen k trestu smrti: a) Karl Dönitz b) Martin Bormann c) Albert Speer Mezi vůdce komunistů patří v následujících zemích tito: a) Ho Či Min (Severní Korea) b) Kim Ir-sen (Vietnam) c) Pathet Lao (Čína) Tzv. balíčkový atentát v září 1947 měl být spáchán na: a) Jana Masaryka b) Petra Zenkla c) Edvarda Beneše – 14 –



Karel Engliš používal metodu: a) historické analýzy b) teologickou c) diferenciálního počtu

Autorem výroku „Vím, že nic nevímÿ je: a) Platón b) Socrates c) Aristoteles

Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP): a) byla založena v roce 1945 b) byla rozpuštěna v roce 1991 c) jejím členem byl Vietnam

OPEC je svým charakterem: a) monopson b) cenový kartel c) vnitrostátní regulační orgán Kuvajtu

Mezi britské ministry zahraničních věcí v první polovině 20. století patří: a) Arthur Balfour b) G.N. Curzon c) Anthony Eden

Mezi mezinárodní dohody o odzbrojení nebo omezení zbrojení uzavřené po r.1945 patří: a) Mansholdtův plán b) Baruchův plán c) Rapackého plán

Charta lidu, dokument vypracovaný hnutím chartistů v první polovině 19. století obsahovala požadavek: a) všeobecného volebního práva pro muže i ženy b) zavedení majetkového censu c) spravedlivé úpravy velikosti volebních obvodů

Bezpečnost České republiky zajišťují: a) ozbrojené bezpečnostní sbory b) záchranné sbory c) havarijní služby

V době 2. světové války zemřela sociální myslitelka: a) Rosa Luxemburgová b) Simone Weilová c) Mary Wollstonecraftová Během tzv. punských válek došlo k těmto událostem: a) vůdce karthaginců Hanibal byl popraven b) město Karthágo se stalo římskou kolonií c) ve válce padl Marcus P. Cato Mezi české panovníky z dynastie Habsburků v 17. století patřil: a) Ferdinand I. b) Matyáš c) Rudolf II. Pravdivé je tvrzení, že Mao Ce-tung: a) a Čankajšek uzavřeli spojenectví, které vedlo ke komunistickému převratu b) byl vůdcem čínské komunistické strany od roku 1931 c) vedl program tzv. „Velkého skoku vpředÿ, který skončil hospodářskou katastrofou Koaliční dohoda o vytvoření vlády ČR, jmenované v červenci 2002, byla podepsána představiteli: a) České strany sociálně demokratické b) Křesťanské demokratické strany-Československé strany lidové c) Občanské demokratické strany V prvorepublikovém Československu byl spáchán atentát na: a) Aloise Rašína b) Karla Kramáře c) Reinharda Heydricha Do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO patří v ČR: a) Lednicko-Valtický areál b) Český Krumlov c) Holašovice V rámci tzv. destalinizace došlo v SSSR k těmto událostem: a) v roce 1956 pronesl N. Chruščov projev o kultu osobnosti J.V. Stalina b) byl za brutální praktiky při výkonu svého úřadu zatčen V. Berija c) byl zastřelen L. Trockij Statutárním městem není: a) Ústí nad Labem b) Mladá Boleslav c) Bohumín – 15 –

Neoklasická škola ke konci 19. století: a) neuznává heslo laissez-faire b) používá pracovní teorii hodnoty c) používá kvantitativní peněžní teorii V roce 1938 došlo k těmto událostem: a) zřízen protektorát Čechy a Morava b) Německo uzavřelo dohodu o neútočení s Polskem c) Německo uzavřelo dohodu o neútočení s SSSR Zákon o národních pracovních vztazích z r. 1935 v USA: a) nazýval se Wagnerův zákon b) právně zakotvil princip kolektivního vyjednávání c) díky němu se snížila odborová organizovanost Finsko-Sovětská „zimní válkaÿ: a) byla zahájena útokem Rudé armády na Finsko b) způsobila vyloučení SSSR ze Společenství národů (SN) c) proběhla v letech 1943-1945 V únoru 1948 demisi nepodal ministr: a) Ludvík Svoboda b) Hubert Ripka c) Václav Kopecký Důsledkem bitvy u Moháče bylo: a) rozdělení zemí České koruny pod vládu dvou panovníků b) obsazení podstatné části Uher Turky c) získání uherské koruny tureckým sultánem Pravdivé je tvrzení, že Lucembursko: a) se v roce 1948 vzdalo tzv. věčné neutrality b) se dosud nestalo členem OSN c) uzavřelo v roce 1947 s Belgií dohodu o hospodářské unii Tzv. Malou dohodu tvořila v meziválečném období spolupráce a spojenectví ČSR s: a) Ruskem b) Polskem c) Rumunskem Počátky českého státu v 10. století zachycuje: a) tzv. Kristiánova legenda b) Kosmova kronika c) tzv. Fredegarova kronika Tomáš a) ve 12. b) ve 13. c) ve 14.

Akvinský žil: století století století

Pravdivé je tvrzení, že Benito Mussolini: a) založil v roce 1943 republiku Salo b) byl zastřelen při útěku do Švýcarska v roce 1945 c) byl osvobozen Němci po svém zatčení v roce 1943



Na funkci prezidenta republiky v roce 2003 byl navržen: a) Petr Pithart b) Miloš Zeman c) Otakar Motejl

Ve městě Litomyšl se nenarodil: a) Julius Mařák b) Bedřich Smetana c) Zdeněk Nejedlý

Členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) je: a) Indonésie b) Venezuela c) Nigérie

Mezi představitele tzv. Skupiny 42 nepatřil: a) František Gross b) František Hudeček c) Karel Souček

Do původního složení tzv. Pětky v letech 1919 - 1923 nepatří: a) Alois Rašín b) Rudolf Bechyně c) Jiří Stříbrný Boris Jelcin: a) byl zvolen předsedou parlamentu v roce 1990 b) se stal prezidentem Ruska v roce 1989 c) byl oponentem M. Gorbačova Demokratická republika Kongo sousedí s: a) Tanzánií b) Angolou c) Súdánem Směnku nelze použít jako: a) platební prostředek b) úvěrový instrument c) zajišťovací instrument Mezi státy tzv. války patřilo: a) Turecko b) Rusko c) Bulharsko

Centrálních mocností za první světové

Pravdivé je tvrzení, že stát Izrael: a) byl vyhlášen v roce 1948 b) měl za prezidenta Davida Ben Guriona c) vedl v roce 1960 soudní proces s nacistickým představitelem A. Eichmannem Mezi spolkové prezidenty Německa patří: a) G. Heinemann b) W. Brandt c) W. Scheel S účetnictvím jako teoretickou disciplínou je spojen(a): a) Luca Paciolo b) Josef Pazourek c) Joan Robinsonová Mezi prezidenty USA, kteří zastávali svůj úřad v 19. století patří: a) Benjamin Franklin b) Thomas Jefferson c) Lyndon Johnson Investiční multiplikátor jako teoretický pojem je spojen s: a) monetarismem b) merkantilismem c) keynesiánstvím K význačným představitelům agrárníků patřil: a) František Udržal b) Antonín Švehla c) Jiří Stříbrný J. A. Papandreu byl: a) řecký diktátor b) strůjcem plánu invaze Řecka na Kypr c) popraven za zločiny proti lidskosti

Za první československé republiky existoval: a) Ústavní soud b) Volební soud c) Nejvyšší správní soud Zvláštní práva čerpání (SDR) nejsou: a) kvóty těžby ropy b) povolení antimonopolního úřadu vybírat licenční poplatky c) sociální dávky Po druhé světové válce došlo na území Berlína: a) k rozdělení do dvanácti autonomních sektorů b) k vojenské blokádě sovětskými vojsky v letech 1948-49 c) k povstání proti režimu SED Předsedou československé vlády po roce 1948 nebyl: a) Ladislav Adamec b) Antonín Švehla c) Alexander Dubček Evropská centrální banka: a) vznikla po zrušení národních centrálních bank jednotlivých zemí EU b) nemá právní subjektivitu c) členem vrcholného vedení je oficiální zástupce České republiky Mezi strategické plány omezení nebo likvidace jaderných zbraní patří: a) Baruchův plán b) Rapackého plán c) Gomulkův plán V roce 1918 v Evropě došlo k následujícím událostem: a) byla vyhlášena Maďarská republika b) albánský politik Ahmed Zogu se prohlásil za krále c) vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS) Lev Nikolajevič Tolstoj je autorem díla: a) Vzkříšení b) Ponížení a uražení c) Šlechtické sídlo Mnichovské konference se v roce 1938 zúčastnil: a) E. Daladier b) W. Churchill c) B. Mussolini Po druhé světové válce došlo v Řecku k následujícím událostem: a) Řecko se stalo členem Evropského společenství b) v roce 1973 byla zrušena monarchie a vyhlášena republika c) G. Papadopulos se fakticky stal diktátorem Tzv. režim Rudých Khmérů vládl v: a) Koreji b) Kambodži c) Číně Václav Havel jako prezident republiky podepsal: a) Smlouvu o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi ČSFR a SRN b) Česko-německou deklaraci c) Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem – 16 –



Mezi současníky Přemysla Otakara II. patřil: a) Rudolf Habsburský b) Záviš z Falkenštejna c) Ota Braniborský

Pravdivé je tvrzení, že Adam Smith nebyl: a) anglický ekonom b) skotský morální filozof a ekonom c) irský filozof a ekonom

Pravdivé je tvrzení, že Winston Churchill: a) zastával funkci ministerského předsedy b) získal Nobelovu cenu za literaturu c) byl zastáncem politiky appeasementu

Na území dnešní ČR se narodil: a) Joseph Alois Schumpeter b) Reinhard Heydrich c) Jaroslav Preiss

Po druhé světové válce vznikly tyto hospodářské organizace: a) Společenství národů (SN) b) Evropské obranné společnství (EOS) c) Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)

V první polovině 20. století došlo v Albánii k těmto událostem: a) prezidentem se stal Ahmed Zogu b) Ahmed Zogu se prohlásil králem c) Itálie obsadila Albánii, která s ní byla jako království spojena personální unií

K Rakousku-Uhersku patřilo území: a) Sedmihradska b) Vorarlberska c) Dalmácie Hospodářskými cykly se ve svém díle zabývá: a) Wesley C. Mitchell b) Josef Goldmann c) Nikolaj D. Kondratěv F. A. Hayek napsal knihu: a) Cesta do otroctví b) Právo, zákonodárství a svoboda c) Demokracie a její kritici Alexandr Veliký: a) padl v bitvě u Gaugamél b) vedl válečné tažení proti Mongolům c) byl synem Filipa II. Makedonského Friedrich Nietzsche napsal dílo: a) Radostná věda b) Tak pravil Zarathustra c) Přednášky o podstatě náboženství Mezi předsedy československých vlád Národní fronty v letech 1945-48 patřil: a) Jan Masaryk b) Zdeněk Nejedlý c) Zdeněk Fierlinger Afghánistán nesousedí s: a) Irákem b) Turkmenistánem c) Pákistánem Penězi jako ekonomickou kategorií se ve svém díle nezabýval: a) František Cyril Kampelík b) Karel Havlíček Borovský c) Zdeněk V. Tobolka V roce 1945 se členy OSN staly tyto státy: a) Československo b) Itálie c) Německo Pravdivé je tvrzení, že Willy Brandt: a) pobýval během 2. světové války v emigraci ve Skandinávii b) se zasloužil o normalizaci vztahů mezi Německem (SRN) a SSSR c) byl předsedou německé křesťansko-demokratické unie (CDU) Tzv. basilejská kompaktáta uznala z následujících požadavků vyslovených husity ve čtyřech pražských artikulích: a) světské trestání těžkých hříchů b) svobodné hlásání slova božího c) přijímání pod obojí – 17 –

Francouzská ústava z roku 1795 nezakotvila: a) všeobecné volební právo pro muže starší 21 let bez rozdílu majetku b) republikánský režim s omezenými občanskými právy c) výkonnou moc v čele s pětičlenným Direktoriem Poradním orgánem Evropské unie je: a) Hospodářský a sociální výbor b) Výbor regionů c) Výbor zaměstnanosti Války amerických osad za nezávislost se zúčastnil: a) Thomas Paine b) H.C.Mirabeau c) T. Kosciuzko Po druhé světové válce došlo ve Skandinávii k následujícím událostem: a) Grónsko získalo statut provincie b) ustavena Severská rada c) Island se stal členem NATO Bernard Bolzano byl: a) původně vystudovaný právník b) matematik zabývající se teorií nekonečna a neeuklidovskou geometrií c) kněz a filozof působící na pražské univerzitě Tzv. Kodaňská hospodářská kritéria vyžadují: a) existenci fungujícího tržního hospodářství a schopnost odolávat konkurenčním tlakům a tržním silám v rámci EU b) země, která se uchází o vstup do EU, musí dosáhnout stability institucí zaručujících demokracii, zákonnost, zajištění lidských práv a respektování a ochrany menšin c) účast na programech Společenství a mechanismus uplatňování acquis Jan Zrzavý byl členem skupiny: a) Tvrdošíjní b) Umělecká beseda c) Skupina RA Mezi tzv. Panonské legendy patří: a) Život Konstantinův b) Život Metodějův c) Proglas V československých politických procesech 50. let 20. st. byl odsouzen k smrti a popraven: a) Záviš Kalandra b) Emanuel Eliáš c) Vladimír Clementis Pravdivé je tvrzení, že búrové: a) jsou potomci holandských usedlíků v JAR b) vedli na přelomu 19. a 20. století válku s Nizozemím c) obsadili v roce 1788 Maltu


Octavianus Augustus: a) zemřel v období římské republiky b) získal titul „rexÿ c) byl prvním římským císařem

Mezi státy Perského zálivu nepatří: a) Írán b) Jemen c) Spojené arabské emiráty Mezi oběti Stalinových čistek před 2. patřil: a) L. Trockij b) V. M. Molotov c) M. Tuchačevskij


světovou válkou

Během vlády Franklina D. Roosevelta došlo k těmto událostem: a) došlo k útoku Japonska na Pearl Harbor b) přijat zákon o neutralitě (Neutrality Act) c) byla svržena atomová bomba na Nagasaki V secesním slohu je v Praze postavena budova: a) Hlavního nádraží b) Masarykova nádraží c) Smíchovského nádraží Pláž Copacabana neleží na pobřeží: a) Tichého oceánu b) Atlantského oceánu c) Indického oceánu Mezinárodní soudní dvůr OSN při rozhodování sporů podle mezinárodního práva používá: a) mezinárodní úmluvy b) mezinárodní obyčej c) obecné právní zásady uznávané civilizovanými národy Postupimské mírové konference v roce 1945 se jako nejvyšší představitelé svých zemí zúčastnili: a) Clemenceau, Churchill, Roosvelt, Stalin b) Attlee, Churchill, Stalin, Truman c) de Gaulle, Churchill, Stalin, Wilson Který z následujících vynálezů byl učiněn v 20. století: a) telefon b) kinematografie c) ponorka Nositelem Nobelovy ceny za ekonomii není: a) John M. Keynes b) Friedrich August Hayek c) Jaroslav Heyrovský Pravdivé je tvrzení, že M.I. Kutuzov: a) porazil v roce 1812 francouskou armádu v bitvě na Berezině b) zemřel v tzv. bitvě národů u Lipska c) byl poražen tureckou armádou v bitvě u Dürrensteinu Ne déle než pět let vládl na českém trůně: a) Ladislav Pohrobek b) Ludvík Jagelonský c) Václav III. Briand-Kelloggův pakt: a) byl uzavřen v roce 1945 b) byl podepsán ve městě Briand-Kelloggs v Kanadě c) byl prvním mezinárodním dokumentem zakazujícím válku (kromě sebeobranné) Pravdivé je tvrzení, že: a) Německo okupovalo v roce 1940 celou Francii b) spojenci se v roce 1944 vylodili v jižní Francii c) Němcům se nikdy nepodařilo dobýt Maginotovu linii Současníky nebyli: a) Matúš Čák Trenčianský, Viktorin Kornel ze Všehrd, Jakub Krčín z Jelčan b) Jan Želivský, Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra c) Max Švabinský, Jan Štursa, Jaroslav Vrchlický

V letech 1920-1930 došlo v USA k těmto událostem: a) v roce 1920 zavedeno volební právo žen b) v roce 1927 došlo k krachu na newyorské burze („černý pátekÿ) c) prezidentem se stal William Howard Taft Statutárním městem je: a) Kladno b) Liberec c) Plzeň Nepřirozenou smrtí nezemřel: a) Karel Hašler b) Václav Morávek c) Egon Ervín Kisch V Rusku se nachází město: a) Samara b) Samarkand c) Semipalatinsk Prezidentem republiky, který zemřel v průběhu svého funkčního období, byl: a) Klement Gottwald b) Antonín Zápotocký c) Antonín Novotný Rusko sousedí s: a) Litvou b) Arménií c) Moldavskem Mezi prezidenty Jihoafrické republiky patří: a) P.W. Botha b) N. Mandela c) F. de Klerk Nobelovu cenu za literaturu nepřijal: a) Albert Camus b) Boris Pasternak c) Jean-Paul Sartre V Kanadě neleží jezero: a) Winipežské b) Michiganské c) Titicaca Dohody v Camp Davidu: a) byly uzavřeny mezi Egyptem a Izraelem v roce 1978 b) částečně řešily urovnání konfliktu na Blízkém východě c) řešily urovnání konfliktu v Bosně Olympijské hry: a) se ve starověku konaly naposledy v roce 474 n.l. b) se v novověkých dějinách poprvé uskutečnily v Athénách roce 1896 c) se nekonaly v letech 1916, 1940 a 1944 Ostrovním státem je: a) Brunej b) Bahrajn c) Bhútán V Srbsku se nachází oblast: a) Vojvodina b) Dalmácie c) Kosovo Německý spisovatel Thomas Mann nenapsal román: a) Buddenbrookovi b) Kouzelný vrch c) Mefisto – 18 –


Burza cenných papírů v Praze: a) je vysoce organizovaný trh, kde se může obchodovat také se zemědělskými komoditami a zlatem b) přístup na ní má každý vlastník jakéhokoli cenného papíru emitovaného v Evropské unii c) má právní formu akciové společnosti Berlínský kongres v roce 1878: a) vedl ke rozpoutání krymské války b) rozhodl o vytvoření jednotného bulharského státu c) potvrdil nezávislost Rumunska V historii Izraelského státu došlo k těmto událostem: a) v roce 1952 uzavřel Izrael dohodu s Německem o nápravě křivd b) v roce 1956 byl zavražděn prezident sionistické organizace Nahum Goldmann c) v roce 1965 rozhodlo OSN o vyslání mírových jednotek do pásma Gazy Ekonomickou úspěšnost podniku lze měřit: a) poměrem dosaženého hrubého zisku k celkovým nákladům b) celkovou výší nákladů na reklamu c) poměrem bankovních úvěrů k vlastnímu kapitálu V historii Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) došlo k těmto událostem: a) institucionalizovala se na základě Helsinského aktu z roku 1975 b) koncem 80. let se přejmenovala na Organizaci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (OBSE) c) sídlo sekretariátu bylo zřízeno v Praze Prezidentem republiky, který na svůj úřad abdikoval, byl: a) Gustáv Husák b) Václav Havel c) Edvard Beneš Světová organizace Červený kříž: a) byla založena v 18. století b) byla poprvé mezinárodně uznána Ženevskou úmluvou v roce 1864 c) založil J. Dunante na základě svých zkušeností z bitvy u Solferina Křížových výprav do Palestiny se z přemyslovských panovníků zúčastnil: a) Vladislav II. b) Boleslav III c) Břetislav I.


Ekonomickému pojmu „konkurenceÿ neodpovídá právní pojem: a) hospodářská soutěž b) jednání v dobré víře c) jednání ve shodě Zákony, které v ČSR v období 1918 - 38 zásadním způsobem reformovaly státní správu a samosprávu byly přijaty v roce (letech): a) 1920 b) 1927 c) 1935 Obchodní věstník je: a) oficiální veřejný deník, uveřejňující zákonem předepsané údaje o podnikatelských subjektech b) oficiální úřední deska Ministerstva průmyslu a obchodu c) komerční noviny založené pro uveřejňování podnikatelské inzerce O Friedrichu Wieserovi je pravdivé tvrzení: a) učil na pražské univerzitě b) byl v Rakousku-Uhersku ministrem obchodu c) před nacismem emigroval do USA Na území dnešní ČR se narodil: a) Konrad Henlein b) Josef Dobrovský c) Karl Hermann Frank Tzv. Malou dohodu tvořila v meziválečném období spolupráce a spojenectví ČSR s: a) Maďarskem b) Rumunskem c) Polskem Mezi rektory pražské univerzity patřil: a) Jan Jesenský (Jesenius) b) Jan Hus c) Křišťan z Prachatic S osobou Karla Kramáře je přímo spojeno: a) odsouzení v procesu s Omladinou b) koncipování a sepsání tzv. recepční normy c) přestup k pravoslaví Tzv. Maastrichtská kritéria: a) musí splnit země, aby byla přijata do NATO b) určují stupeň monopolizace dané země c) musí být do pěti let po vstupu země do EU překročena o více než 10 %

Rozvoj železniční dopravy na našem území je spjat s: a) Janem Pernerem b) Janem Kašparem c) Františkem Křižíkem

Mezi pražské arcibiskupy v období po roce 1945 patřil: a) František Kordač b) František Tomášek c) Josef Beran

Bankovní dohled v EU: a) provádí Evropská centrální banka b) provádí Evropská investiční banka c) provádí Evropský parlament

V letech 1918 - 1938 byla významnou stranou politického systému ČSR Republiková strana zemědělského a malorolnického lidu (strana agrární). Mezi její významné představitele patřil: a) R. Beran b) M. Hodža c) J. Malypetr

V 60. letech 20. století: a) byla ustavena organizace Dílo koncilové obrody b) došlo k tzv. číhošťskému zázraku c) konala se ustavující konference Katolické akce V norimberském procesu s válečnými zločinci byl odsouzen k trestu smrti: a) Ernst Kaltenbrunner b) Wilhelm Keitel c) Alfred Rosenberg O Aloisu Eliášovi je pravdivé tvrzení: a) byl předsedou české protektorátní vlády b) aktivně se účastnil protinacistického odboje c) bojoval u Zborova proti čs. Legiím – 19 –

Greshemův zákon říká: a) dobrá mince v oběhu vytlačuje špatnou minci b) dobrá mince v oběhu je vytlačována špatnou mincí c) dobrá mince je jen ze zlata nebo stříbra Nepravdivé je následující tvrzení: a) v době zasedání Kroměřížského sněmu byl rakouským ministrem spravedlnosti A. Bach b) Kroměřížského sněmu se za Čechy účastnil Adolf M. Pinkas c) jednání Kroměřížského sněmu odmítal František Palacký



V 50. letech 20. století: a) začalo období společenských změn „Pražské jaroÿ b) byla ustavena komise ÚV KSČ pro revizi politických procesů v čele s Rudolfem Barákem c) byla ustavena tzv. Pillerova komise

Během působení F.D. Roosvelta v úřadě prezidenta USA došlo k následujícím událostem: a) k útoku na Pearl Harbor b) USA obnovily diplomatické styky s SSSR c) svržena atomová bomba na Hirošimu a Nagasaki

K Fabiáncům patřil: a) George Bernard Shaw b) Herbert George Wells c) Thomas Malthus

Mezi členy Slovenské národní rady v září roku 1944 patřil: a) Gustáv Husák b) Ladislav Novomeský c) Andrej Hlinka

Do tzv. Visegrádské skupiny států patří: a) Slovensko b) Maďarsko c) Rumunsko

Pravdivé je tvrzení, že jezero Titicaca: a) je nejvýše ležící splavné jezero na Zemi b) leží ve Středních Andách c) se nachází v Severní Americe

Svaz sovětských socialistických republik (SSSR): a) byl založen na 10. všeruském sjezdu sovětů v roce 1922 b) měl 12 zakladatelských svazových republiky c) byl oficiálně uznán Spojenými státy americkými až v roce 1929 Záměrnou politiku deflace v meziválečném Československu uplatňoval: a) Edvard Beneš b) Jaroslav Nebesář c) Alois Rašín Pravdivé je tvrzení, že heslo „Laissez-Faireÿ: a) bylo hlásáno kamerálními vědami b) nebylo hlásáno fyziokraty c) nebylo přijato klasickou ekonomií Mezi univerzity, které vznikly do konce 14. století patří: a) univerzita v Paříži b) univerzita v Krakově c) univerzita v Bordeaux V historii tzv. Varšavské smlouvy došlo k těmto událostem: a) vznikla v roce 1955 a její platnost měla být omezena na 20 let b) v roce 1968 Albánie z Varšavské smlouvy vystoupila c) pět států Varšavské smlouvy se podílelo na intervenci do ČSSR Pravdivé je tvrzení, že britská královna Alžběta II.: a) byla korunována v roce 1952 b) nastoupila na trůn po svém otci Jindřichu VI. c) pochází z windsorské dynastie Oficiálním a pracovním jazykem orgánů Evropských společenství není: a) francouzština b) italština c) řečtina Během vietnamské války na přelomu 60.-70. let 20. století došlo k těmto událostem: a) v roce 1973 byla podepsána dohoda o ukončení války b) v Paříži proběhly oficiální rozhovory mezi Vietnamem a USA o budoucnosti Vietnamu c) v době války ve Vietnamu byl ve funkci prezidenta USA R. Nixon V první polovině 20. století Japonsko: a) uzavřelo s SSSR dohodu o neútočení b) uzavřelo v roce 1940 s Německem, Itálií a Španělskem společný pakt c) se na 17 let transformovalo na republikové státní zřízení Mezi nositele Nobelovy ceny za mír nepatří: a) Octavio Paz b) Albert Schweitzer c) George Marshall

Mezi české sociology patřil: a) Tomáš G. Masaryk b) Edvard Beneš c) Karel Galla Říšský sněm, který v listopadu 1848 přesídlil do Kroměříže nejednal: a) o přijetí nové ústavy b) o zrušení nevolnictví c) o sesazení císaře Františka Josefa I. Během prusko-francouzské války v letech 1870-71 došlo k těmto událostem: a) vyhlášena třetí republika b) zajetí Napoleona III. c) Francie ztratila Alsasko-Lotrinsko Mezi významné představitele sociálnědemokratické strany v období první Československé republiky patřil: a) Vlastimil Tusar b) Ivan Dérer c) Antonín Švehla Pravdivé je tvrzení, že: a) Německo v roce 1940 okupovalo území celé Francie b) protihitlerovští Spojenci se poprvé vylodili na Sicílii v roce 1944 c) USA vstoupily do války proti Německu v roce 1941 V ČR dohled nad bankami vykonává: a) Česká národní banka b) Nejvyšší státní zastupitelství spolu s Ministerstvem financí c) Nejvyšší kontrolní úřad Ústředním orgánem státní správy České republiky je: a) Úřad vlády České republiky b) Generální ředitelství cel c) Český statistický úřad Marketingový mix nezahrnuje dohromady tyto čtyři základní komponenty: a) produkt, kalkulaci mezd, růst tržeb, odbyt b) cenu, růst tržeb, znalosti, produktivitu c) výrobek, distribuci, cenu, propagaci Mezi politické strany nově vzniklé v období tzv. druhé republiky patří: a) Strana národní jednoty b) Národní strana práce c) Strana národního sjednocení S výrobou ručního papíru v Čechách je spojeno město: a) Velké Losiny b) Velké Karlovice c) Velké Březno Autorem výroku „Náboženství je opium lidstvaÿ je: a) Ludvig Feuerbach b) Friedrich Nietzsche c) Karel Marx – 20 –


Pravdivé je tvrzení, že Panamský průplav: a) byl otevřen v roce 1914 b) byl v roce 2000 předán do správy Panamské republice c) je průplav spojující Karibské moře s Tichým oceánem Mezi nositele Nobelovy ceny za literaturu nepatří: a) Winston Churchill b) John Steinbeck c) Elie Wiesel Pravdivé je tvrzení, že Korejská válka v letech 1950-1953: a) vypukla poté, co vojska Severní Koreji napadla Jižní Koreu b) byla na straně vojsk OSN vedena D. MacArthurem c) skončila příměřím Mezi nositele Nobelovy ceny za mír patří: a) M. Gorbačov b) Dalajlama c) H. Kissinger Mezi organizace dělnického hnutí založené ve 20. století patří: a) britská Labour party b) II. internacionála c) Mezinárodní odborový svaz Na základě rozsudku norimberského procesu se zločinci 2. světové války byli popraveni: a) A. Rosenberg b) H. Frank c) J. Streicher Mezi německé kolonie patřily před rokem 1914 tyto země: a) Somálsko b) Kamerun c) Angola Nepravdivé je tvrzení: a) spotřebitelské úvěry jsou v ČR zakázány b) spotřebitelské úvěry snižují růst hrubého národního produktu c) spotřebitelské úvěry snižují odloženou spotřebu Členem Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) je: a) Německo b) Rakousko c) Švýcarsko Tzv. Rozsypalova reforma se v Československu váže k: a) období 1946 - 1947 a revizi první pozemkové reformy b) období 1958 - 1960 a ekonomické reformě c) období 1968 - 1969 a ekonomické a měnové reformě Evropský Účetní dvůr: a) sdružuje auditory z jednotlivých členských států EU b) přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů EU c) kontroluje vybírání daní v EU Rakouská únorová ústava z roku 1861: a) zřídila tzv. říšskou radu - celostátní parlament b) utvrdila v zemi předchozí období bachovského absolutismu s výlučným zákonodárným postavení císaře c) neřešila problém zákonodárné moci Mezi státy Konfederace za občanské války v USA (1861-1865) patřila: a) Georgia b) Severní Karolína c) Jižní Karolína Pravdivé je tvrzení, že Tibet: a) byl od 18. století součástí Číny b) byl obsazen čínskou armádou v roce 1968 c) v roce 1970 povstal proti čínským okupantům – 21 –


Součástí Rakousko-Uherské říše nebyla v roce atentátu na Františka Ferdinande D’Este žádná část dnešního území: a) Polska b) Slovenska c) Rumunska Mezi zakládajícími členy EHS byly spolu tyto země: a) Francie, Itálie, Belgie, Velká Británie b) Nizozemí, Itálie, Dánsko, SRN c) Francie, SRN, Dánsko, Itálie Mezi představitele tzv. generace ruchovců patřil: a) Svatopluk Čech b) Vítězslav Hálek c) Eliška Krásnohorská Konrad Adenauer byl: a) levicový politik jehož hlavní zásluhou bylo rozdělení Německa b) první spolkový kancléř SRN c) politik Německé demokratické republiky (NDR) na jehož podnět byla postavena známá berlínská zeď Na řeckém poloostrově Peloponés ležela města: a) Théby b) Mykény c) Olympia Česká republika není plnoprávným členem: a) NATO b) Mezinárodního měnového fondu c) WTO Pravdivé je tvrzení, že na Kypru: a) provedlo Turecko v roce 1974 invazi b) byla v jeho severní části v roce 1974 vyhlášena Severokyperská turecká republika c) došlo v roce 1969 ke svržení krále a nastolení Kyperské republiky v čele s prezidentem Nejvyšší povolená rychlost vozidla 130 km/h platí v ČR při jízdě: a) na dálnici mimo obec b) na dálnici v obci c) na dálnici pro motorová vozidla mimo obec Ve 30. letech 20. století došlo v Rumunsku k těmto událostem: a) Rumunsko vojensky napadlo Albánii b) král Karel II. provedl státní převrat a nastolil nedemokratický režim c) byla nastolena prosovětsky orientovaná politika Mezi italská města, která ovládl Jan Lucemburský patří: a) Mantova b) Verona c) Neapol Německo sousedí: a) s Dánskem b) s Nizozemskem c) s Lucemburskem Fidel Castro: a) vládne na Kubě od roku 1959 b) se stal prezidentem v roce 1976 c) byl organizátorem ozbrojeného vystoupení proti diktatuře prezidenta Batisty V rámci mezinárodních jednání o omezení jaderných zbraní došlo ve světě k těmto událostem: a) v roce 1969 podepsána smlouva SALT b) v roce 1991 podepsal M. Gorbačov s R. Reaganem smlouvu START I. c) v roce 1993 podepsal B. Jelcin s G. Bushem smlouvu START II.


V ČR dohled nad kapitálovým trhem vykonává: a) Nejvyšší kontrolní úřad b) Komise pro cenné papíry c) Ministerstvo obchodu a průmyslu Čína sousedí s: a) Pákistánem b) Afghánistánem c) Íránem O Bohumíru Šmeralovi je pravdivé tvrzení: a) nebyl členem Komunistické strany Československa b) byl říšským poslancem ve Vídni c) pracoval v redakci sociálně demokratického periodika „Právo liduÿ V roce 1805: a) došlo k bitvě u Trafalgaru b) došlo k bitvě u Slavkova c) byl uzavřen prešpurský mír Na dvoře Rudolfa II. nepůsobil: a) Bartolomeus Spranger b) Giuseppe Arcimboldo c) Adrian de Vries Kapitulaci německé armády podepsal v roce 1945: a) W. Keitel b) A. Jodl c) H.G. von Friedeburg Mezi představitele Englišovy školy patří: a) Václav Chytil b) Vladimír Kadlec c) Vladimír Vybral František A. Brauner: a) byl známým mladočeským politikem b) prosazoval zrušení roboty bez náhrady c) byl známým staročechem a advokátem Henry Kissinger: a) byl poradcem prezidenta H. Trumana b) získal Nobelovu cenu za mír c) neúspěšně kandidoval na úřad prezidenta USA v 70. letech Mezi papeže sídlící v Pise patřil: a) Alexandr V. (Petrus Philgaris) b) Jan XXIII. (Baldassere Cossa) c) Pius X. (Guiseppe Sarto) Mezi politické strany, které mohly v rámci Národní fronty působit i po Únoru 1948, patřila strana: a) národně demokratická b) lidová c) sociálně demokratická Vatikánský stát v čele s papežem: a) vznikl v roce 1929 na základě Lateránské dohody s Itálií b) uzavřel v roce 1933 konkordát s Německou říší c) v průběhu druhé světové války ostře vystupoval proti potlačování lidských práv Banka pro mezinárodní platby (BIS): a) vyvíjí činnost od r. 1930 a jedním ze zakládajících členů bylo Československo b) má sídlo v Basileji c) nynější sídlo má ve Frankfurtu nad Mohanem Deník Československé sociálně demokratické strany dělnické vydávaný za 1. čsl. republiky se nazýval: a) Právo lidu b) Rudé právo c) Lidové listy


Mezi státní představitele Kanady patřili po druhé světové válce: a) J.G. Diefenbaker b) L.B. Pearson c) Dean Rusk Na základě rozhodnutí Postupimské konference byli po druhé světové válce odsunuti příslušníci německé menšiny z: a) Polska b) Maďarska c) Sovětského svazu Pravdivé je tvrzení, že Aldo Moro: a) byl prezidentem Itálie v letech 1969-1970 b) byl unesen a zavražděn levicovými teroristy c) byl během výkonu svého úřadu vyslýchán pro podezření z korupce Členem Evropské unie je: a) Dánsko b) Lucembursko c) Norsko Mezi české politiky, kteří za první světové války působili v exilu, patřil: a) Alois Rašín b) Josef Dürich c) Lev Sychrava Nejstarší zachovalý kamenný most v Čechách: a) se nachází na řece Otavě b) byl postaven ve 13. století c) se nachází na řece Vltavě Mezi osobnosti, které se narodily v 17. století patří: a) Benjamin Franklin b) Oliver Cromwell c) Petr I. Veliký Kniha Mein Kampf (Můj boj) byla: a) sepsána A. Hitlerem zčásti během jeho pobytu ve vězení b) přeložena do více než 11 světových jazyků c) ke konci 30. let celosvětově prodána v počtu více než 5 miliónu kusů Mezi vynálezce a objevitele, kteří se narodili v 17. století patří: a) Johan Kepler b) Isaac Newton c) Carl Linné Universalismus jako vědeckou metodu ve svém díle používal: a) Othmar Spann b) Václav Chytil c) Piero Sraffa Ve Střední Americe se nenachází stát: a) Belize b) Salvador c) Honduras Mezinárodní měnový fond: a) patří mezi tzv. Brettonwoodské instituce b) mezi zakládajícími členy nebylo Československo c) je právně nadřazený OECD Britským právním teoretikem byl: a) Albert Venn Dicey b) Georges Sorel c) John Ruskin Členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) není: a) Bahrajn b) Írán c) Irák – 22 –


V ČR státní rozpočet: a) navrhuje vláda a schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu b) navrhuje vláda a schvalují obě komory Parlamentu c) navrhuje i schvaluje vláda, ale v případě schodku musí vláda podat demisi Po druhé světové válce obnovily v Německu činnost následující politické strany: a) Něm. sociálně demokratická strana (SPD) b) křesťansko-demokratická unie (CDU) c) Komunistická strana Německa (KPD) Mezi tzv. „národyÿ (nationes) na pražské univerzitě patřil do roku 1409 národ: a) polský b) moravský c) maďarský Mezi země, které se po druhé světové válce prohlásily za republiku patří: a) Egypt b) Řecko c) Portugalsko Robert Schuman: a) byl poválečným západoněmeckým ministrem obchodu b) byl po druhé světové válce francouzským ministrem zahraničí c) v roce 1950 navrhl plán, jenž byl základem evropské integrace Watergate je název: a) který byl používán americkou armádou pro krycí označení Vietnamu b) aféry, která vedla k abdikaci prezidenta USA J. Cartera c) hotelu, v němž v roce 1972 měla sídlo Demokratická strana USA Mezi německé provincie, které se v roce 1918 pokusily o odtržení od ČSR, patří: a) Deutschböhmen b) Deutschsüdmähren c) Sudetendeutschland Mezi zastánce tzv. utopického socialismu, kteří se narodili v 19. století patří: a) Claude Henri de Saint Simon b) Friedrich Engles c) Charles Fourier Pojem „ekonomieÿ lze poprvé nalézt v díle myslitele: a) Xenofona z Athén b) Tomáše Akvinského c) Marka Aurelia Oliver Cromwell: a) vyhlásil tzv. navigační akta b) se stal lordem protektorem v roce 1630 c) vedl námořní válku s Nizozemím O vědci a politiku Benjaminu Franklinovi je pravdivé tvrzení: a) spolupracoval při tvorbě americké Deklarace nezávislosti b) svými ekonomickými názory byl blízký anglické politické ekonomii c) absolvoval Harvardovu univerzitu Ministrem financí v československé londýnské exilové vládě byl: a) Ladislav Feierabend b) Zdeněk Fierlinger c) Rudolf Bechyně – 23 –


Základním orgánem Evropských společenství je: a) Rada Evropské unie b) Evropská rada c) Rada Evropy Česká republika sousedí se spolkovou zemí SRN: a) Durynsko b) Sasko c) Sársko Rok 1948 je spojen s: a) XI. všesokolským sletem v Praze b) přijetím nové československé ústavy c) IX. sjezdem KSČ Německá demokratická republika (NDR): a) byla vyhlášena v roce 1952 b) postavila známou berlínskou zeď proti emigrantům v roce 1955 c) nebyla členem RVHP Stálým členem Rady bezpečnosti OSN je: a) Velká Británie b) Čína c) Německo Pojem „neviditelná ruka trhuÿ poprvé uveřejnil ve svém díle ekonom: a) David Ricardo b) Václav Klaus c) Vernon Smith Pramenem komunitárního společenství) je: a) nařízení b) směrnice c) zákon

práva

(práva

Evropských

Nositelem Nobelovy ceny za ekonomii není: a) Theodor G. Hicksman b) Gary S. Becker c) Milton Friedman Mezi představitele německého nacistického režimu za druhé světové války patřil: a) H. Brüning b) J. Streicher c) G. Strasser Deflace jako ekonomický jev se objevila: a) v letech 1922-1923 v Československu b) v letech 2000-2002 v Japonsku c) v letech 1922-1923 v Polsku Všehrd nebyl: a) spolek studentů práv b) spolek profesorů právnické fakulty c) Velký právnický slovník Mezi ministerské předsedy první Československé republiky patřil: a) Rudolf Firkušný b) Vlastimil Tusar c) Milan Hodža Pravdivé je tvrzení: a) Česká spořitelna nebyla založena 1827 b) Živnostenská banka zahájila svou činnost v r. 1860 c) Česká pojišťovna nebyla založena 1827 Které z následujících objevů či vynálezů byly učiněny v 17. století: a) rtuťový teploměr b) parní stroj c) krevní oběh



V období první republiky byl Jan Šrámek: a) členem tzv. Pětky b) členem několika koaličních vlád c) předsedou strany národně socialistické

Statutárním městem jsou: a) Pardubice b) Teplice c) Karlovy Vary

Rudí Khmérové: a) je oficiální název kambodžské levicové strany b) vládli v Kambodži v letech 1975-89 c) byli vedeni Pol Potem

Mezi spisovatele historické prózy v 19.století patřil: a) Rudolf Mayer b) Josef Svátek c) Václav Beneš Třebízský

Pravdivé je tvrzení, že: a) Rýnský spolek byl zrušen v roce 1813 b) Prusko se stalo členem Rýnského spolku v roce 1810 c) vznikem Rýnského spolku zanikla Svatá říše Římská národa německého

Autorem spisu „Filipika proti misomusůmÿ je a) Viktorin Kornel ze Všehrd b) Daniel Adam z Veleslavína c) Jan Blahoslav

Mezi kolonie patřící Německu před první světovou válkou patří: a) Togo b) Kamerun c) Kongo Rozdělení pražské univerzity na českou a německou část: a) proběhlo v roce 1882 b) znamenalo konec výuky ekonomických předmětů na obou částech Právnické fakulty c) proběhlo v roce 1939 Nikita Chruščov: a) vystoupil v roce 1956 s kritikou stalinského režimu b) ve funkci nejvyššího představitele SSSR navštívil USA c) byl ve funkci generálního tajemníka v roce 1968

Pravdivé je tvrzení, že Vladimír Iljič Lenin: a) úzce spolupracoval s německým myslitelem Karlem Marxem b) je autorem spisu Kapitál c) se původním příjmením jmenoval Uljanov

parlamentní

republikou

Prvorepubliková československá koruna byla v rámci zlatého standardu navázána na: a) německou marku b) švýcarský frank c) francouzský frank Mezi nejvýznamnější představitele Slovenské Ľudové srany (HSĽS) v letech 1935-1939 patří: a) Karol Sidor b) Milan Hodža c) Vavro Šrobár Mezi britské ministerské předsedy v období po druhé světové válce patří: a) Edward Heath b) Anthony Eden c) Clement Richard Attlee

V tzv. procesu s Omladinou byl odsouzen: a) F. Modráček b) S. K. Neumann c) Rašín

Výmarská republika: a) vznikla v roce 1918 b) byla první demokratickou Německu c) zanikla v roce 1938

Škola racionálních očekávání je spojena: a) s 60. léty 19. století b) s Johnem F. Muthem c) s uznáním Keynesovy makroekonomické teorie

v

Členem Organizace spojených národů není: a) Vatikán b) Švýcarsko c) Monako K exilovým ekonomům československého původu patřil: a) Ota Šik b) Zdislav Šulc c) Jiří Kosta

Tzv. pakt tří mocností podepsaly v roce 1940 tyto státy: a) Německo b) Itálie c) Japonsko Součástí Univerzity Karlovy byly v roce 1918 tyto fakulty: a) právnická fakulta b) fakulta přírodních věd c) matematicko-fyzikální fakulta Autorem výroku „Cogito, ergo sum - Myslím, tedy jsemÿ není: a) Francois Bacon b) René Descartes c) Immanuel Kant Mezi ministry financí první Československé republiky patřil: a) Alois Rašín b) Karel Engliš c) Karel Kramář

Propagátorem družstevní svépomoci byl: a) Karel Havlíček Borovský b) František Šimáček c) Charles Gide

Členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) je: a) Rusko b) USA c) Saúdská Arábie

Zrušení plnohodnotných peněz navrhoval: a) Pierre Joseph Proudhon b) John Gray c) Friedrich W. Raiffeisen

Tzv. Pittsburgská dohoda z roku 1918 požadovala: a) vytvoření Československé federativní republiky b) podřazení Moravy pod správu Čech c) vytvoření slovenského sněmu

Do investičních pobídek nepatří: a) daňové úlevy b) rekvalifikační programy pro zaměstnance c) zainvestování pozemku prostřednictvím stavebního spoření

Významným českým cestovatelem a lékařem byl: a) Emil Holub b) Miroslav Holub c) Ladislav Holub – 24 –


Přesvědčení, že všechny války jsou špatné, se označuje jako: a) pacifismus b) pragmatismus c) pozitivismus Hlavním orgánem Organizace spojených národů není: a) Poručenská rada b) Mezinárodní soudní dvůr c) Sekretariát Kontribučenské fondy: a) začaly se u nás objevovat za vlády Františka Josefa I. b) byly to povinně vytvářené zásoby obilí c) prostřednictvím obilního zástavního listu sloužily jako zástava pro úvěrové operace V době Velké francouzské revoluce byl popraven stětím: a) Georges Danton b) Jean Paul Marat c) Maximilien Robespierre Karel Čapek pracoval: a) V Národních listech b) v Lidových novinách c) v Rudém právu V roce 1968 se na okupaci Československa nepodílela vojska: a) Německé demokratické republiky b) Rumunska c) Polska Mezi nositele Nobelovy ceny za chemii patří: a) Leopold Heyrovský b) Marie Curie c) Wilhelm Röntgen


Současníky byli: a) G. Clemenceau a M. Taylleyrand b) E. Daladier a H. Himler c) W. Pitt a G.D. Lloyd Předsedou československé vlády byl: a) Vlastimil Tusar b) Antonín Švehla c) Jan Malypetr Členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) je: a) Kuvajt b) Katar c) Omán Mezi divadelní hry Osvobozeného divadla nepatří: a) Tmavomodrý svět b) Balada z hadrů c) Proti větru V 70. letech 20. století došlo v Řecku k těmto událostem: a) Řecko vystoupilo z vojenských složek NATO b) premiérem se stal G. Papadopulos c) Řecko se stalo členem Evropského společenství Protekcionistická politika byla typická pro: a) thatcherismus b) monetarismus c) merkantilismus Ve dvacátých letech 20. století došlo v Irsku k následujícím událostem: a) vyhlášení Svobodného irského státu b) byl ustaven parlament c) vznikla osvobozenecká skupina Sinn Fein

Z úřadu římského krále byl sesazen český král: a) Přemysl Otakar I. b) Zikmund Lucemburský c) Václav IV.

Pravdivé je tvrzení, že hyperinflace jako ekonomický jev: a) není spjata s obdobím počátku dvacátých let 20. století v Německu b) je spjata s rakouskou hospodářskou krizí 1873-4 c) není spjata se světovou hospodářskou krizí počátku třicátých let 20. století

Necenová konkurence zahrnuje: a) uplatňování dumpingu b) prodloužení záruční doby nad zákonnou lhůtu c) sezónní dočasné slevy

Ministrem financí za první republiky Československé nebyl: a) Bohumil Vlasák b) Karel Trapl c) Ladislav Klíma

Mezi vlastní (vnitřní) zdroje financování rozvoje podniku patří: a) bankovní úvěr b) leasing c) podnikové obligace

Jurij Gagarin: a) se stal prvním člověkem ve vesmíru v roce 1961 b) byl ve vesmíru celkem dvakrát c) absolvoval první vesmírný let v době kdy v čele SSSR byl N. Chruščov V letech 1970-1980 došlo těmto událostem významným pro Polsko: a) papežem zvolen K. Wojtyla b) W. Jaruzelski byl zvolen prezidentem c) byl zaregistrován odborový svaz Solidarita

Mezi černošské bojovníky za občanská práva v USA patřil: a) Martin Luther King b) Malcolm X c) J. Edgar Hoover Válka růží: a) se nazývá podle znaků soupeřících rodů Montéků a Capuletů b) se též nazývá stoletá válka c) skončila bitvou u Bosworthu

V Sovětském svazu došlo po roce 1980 k těmto událostem: a) v roce 1990 se M.S. Gorbačov stal prezidentem SSSR b) v roce 1991 SSSR přestal existovat c) zemřel L.Brežněv

Jaroslav Seifert je autorem sbírek: a) Město v slzách b) Jablko z klína c) Kniha lesů, vod a strání

Mezi významné představitele mladočeské strany na počátku 20. století patřil: a) Albín Bráf b) Karel Kramář c) František Ladislav Rieger

Francouzská Polynésie leží: a) v Tichém oceánu b) v Indickém oceánu c) v Atlantském oceánu

ECOFIN a) Bankovní b) Bankovní c) Německý

– 25 –

je: dohled ve Francii rada Evropské centrální banky státní fond tržní regulace


Pravdivé je tvrzení, že Juan Domingo Perón: a) se oženil s Evou Duarte b) byl prezidentem Chile po druhé světové válce c) byl svržen a utekl v roce 1955 do Paraguaye Mezi Hitlerovy spolupracovníky, kteří zemřeli v roce 1945 patří: a) J. Goebbels b) H. Göring c) R. Hess Mezi události, které proběhly v roce 1848 nepatří: a) rozpuštění Kroměřížského sněmu b) vydání tzv. Pillersdorfovy ústavy c) vydání tzv. Stadionovy ústavy Autoritativní režim byl u moci do roku 1974 v: a) Řecku b) Indii c) Portugalsku Mezi politické strany nově vzniklé v období tzv. druhé republiky patří: a) Strana národní jednoty b) Národní strana práce c) Strana národního sjednocení V a) N. b) R. c) G.

době tzv. kubánské krize stáli v čele svého státu: S. Chruščov Nixon Husák

Mezi spolkové kancléře Německa patří: a) W. Brandt b) R. Weizsäcker c) H. J. Vogel Pravdivé je tvrzení, že Todor Živkov: a) byl maďarským předsedou vlády po roce 1970 b) byl odvolán z funkce v roce 1989 c) se v roce 1968 osobně sešel s A. Dubčekem v Praze Tzv. Římskou smlouvu v roce 1957 znamenající počátek EHS podepsala: a) Francie b) Velká Británie c) Belgie V 90. letech 20. století se uskutečnila poprvé na území našeho státu návštěva: a) prezidenta USA b) britského panovníka c) francouzského prezidenta Diskontní sazbu v ČR určuje: a) Ministerstvo financí ČR b) Český statistický úřad po dohodě s vládou c) Česká národní banka


Mezi prezidenty USA, kteří obdrželi Nobelovu cenu za mír patří: a) Jimmy Carter b) Woodrow Wilson c) Theodore Roosevelt Právníkem specializujícím se na ústavní právo nebyl: a) František Weyr b) Vilibald Mildschuh c) Eberhard Jonák UNRRA: a) byla založena v roce 1923 b) je organizace starající se mimo jiné o situaci uprchlíků c) se transformovala v roce 1947 na IRO (International Refugee Organization) Kambodžský stát: a) se jmenoval Kampučia b) byl do roku 1975 veden Rudými Khméry c) vedl po druhé světové Pol Pot, odsouzený později k trestu smrti Říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava nebyl: a) Konstantin Neurath b) Wilhelm Frick c) Konrád Henlein Hranice Československé republiky stanovila po první světové válce mírová smlouva uzavřená: a) ve Versailles b) v Trianonu c) v Saint-Germain Nositelem Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2001 je: a) George A. Akerlof b) Leopold J. Spencer c) Joseph E. Stiglitz Označení „katedroví socialistéÿ se nevztahovalo na: a) Karla Marxe a Friedricha Engelse b) mladší německou historickou ekonomickou školu c) Lva N. Trockého a trockisty O českém sdružení Lípa Slovanská je pravdivé tvrzení: a) byla založena 30. dubna 1849 v Praze b) členy byli Vojta Náprstek, Pavel J. Šafařík, Václav Hanka c) byla založena 30. září 1848 ve Vídni Baťův systém řízení obsahoval: a) proces nepřetržitých inovací a dokonalý systém vnitropodnikového účetnictví b) materiální zainteresovanost vedoucích pracovníků a časovou mzdu pro dělníky c) časovou návaznost operací a výrobní pružnost danou rozdělením na autonomní dílny

Merkantilisté tvrdili, že bohatství národa vzniká: a) těžbou drahých kovů b) v průmyslové výrobě c) v zemědělské výrobě

Mezi významné osobnosti francouzského osvícenství patřil: a) Francois Marie (Arouet) Voltaire b) Charles Louis de Montesquieu c) Jean Jacques Rousseau

Mezi orgány české domácí politiky za první světové války patří: a) Český svaz b) Národní rada c) Národní výbor

Ve volbách do říšské rady v r.1907 získala z českých politických stran alespoň jeden poslanecký mandát strana: a) staročeská b) mladočeská c) sociálně demokratická

Změna označení naší koruny z „Kÿ na „Kčsÿ byla provedena a) v roce 1939 b) v roce 1993 c) v roce 1945

Následkem zavraždění J.F. Kennedyho došlo k těmto událostem: a) J. Edgar Hoover se stal viceprezidentem USA b) byl zatčen a zastřelen Lee Harvey Oswald c) novým prezidentem USA se stal Lyndon B. Johnson – 26 –


Tzv. sedmiletá válka: a) skončila mírovou smlouvou mezi Rakouskem a Pruskem b) skončila bitvou u Hennersdorfu c) začala bitvou u Stínavy Mezi představitele tzv. generace májovců nepatřil: a) Jan Neruda b) Vítězslav Hálek c) Svatopluk Čech Oficiálním a pracovním jazykem orgánů Evropských společenství je: a) němčina b) angličtina c) španělština Sporů o pravost rukopisů zelenohorského a královédvorského se zúčastnil: a) Jaroslav Goll b) Leopold Hilsner c) T. G. Masaryk Mezi generální tajemníky OSN patří: a) A. Sukarno b) A. Gromyko c) P. de Cuellar Augustin Smetana byl: a) synem význačného českého hudebního skladatele b) význačným českým filozofem poloviny 19. století c) v roce 1848 zvolen děkanem pražské Právnické fakulty Pravdivé je tvrzení: a) David Ricardo svými burzovními spekulacemi upadl do celoživotní bídy b) Thomas Malthus byl anglikánský duchovní c) Fréderic Bastiat byl anglický ekonomický publicista Českým králem a současně římským císařem se stal: a) Přemysl Otakar II. b) Jan Lucemburský c) Karel IV. V letech 1918-1920 musela ČSR řešit územní spory: a) s Ruskem o Podkarpatskou Rus b) s Maďarskem o Slovensko c) s Polskem o Těšínsko S osobou Františka Modráčka je přímo spojeno: a) odsouzení v procesu s Omladinou b) koncipování a sepsání tzv. recepční normy c) založení nové politické socialistické strany Členským státem Západoevropské unie není: a) Rakousko b) Irsko c) Portugalsko Pravdivé je tvrzení, že Čína: a) odpálila v roce 1964 atomovou bombu vlastní výroby b) se v 60. letech dostala do konfliktu s SSSR a vytýkala Chruščovovi zradu komunismu c) v roce 1968 obsadila Tibet


Za vlády Marie Terezie: a) došlo k vytvoření nových ústředních úřadů v oblasti správy a soudnictví b) byl vytvořen tzv. Německý spolek, který nahradil Svatou říši římskou c) došlo k tzv. třetímu dělení Polska Mezi papeže, kteří svou funkci nevykonávali déle než tři měsíce patří: a) Jan Pavel I. b) Řehoř XIII. c) Pius XI. Karel Čapek nenapsal cestopis: a) Italské listy b) Anglické listy c) Cesta na sever Za vlády Václava IV.: a) byl vydán tzv. Dekret kutnohorský b) žil Jan z Jenštejna c) byla nařízením krále ražba grošů všeobecně nahrazena ražbou dukátů Dividendy se akcionářům vyplácejí: a) ze zisku před zdaněním b) vždy, když je účetní zisk vyšší než 1 mil. Kč c) po odsouhlasení účetní závěrky Finančním úřadem O vojenské intervenci proti Iráku v roce 2003 bylo rozhodnuto: a) Radou bezpečnosti OSN b) Organizací Severoatlantické smlouvy c) Prezidentem USA G. W. Bushem Ve výlučné působnosti České národní banky je: a) emise bankovek b) stanovení lombardní sazby c) shromažďování údajů a výpočet deficitů obchodní a platební bilance Mezi radikální české politiky roku 1848 nepatřil: a) Karel Sabina b) Josef Václav Frič c) František Ladislav Rieger L. Walesa byl: a) polským předsedou vlády b) elektroinstalatér c) vůdce hnutí Solidarity Mezi politiky, kteří za druhé světové války stáli v exilu v opozici proti Edvardu Benešovi, patřil: a) Štefan Osuský b) Milan Hodža c) Wezel Jaksch ČSR měla v letech 1920 - 1938 společnou hranici: a) s Rumunskem b) se Sovětským svazem c) s Běloruskem Poptávku po penězích neovlivňuje: a) úroková míra b) cenová hladina c) důchody

Z následujících tvrzení je nepravdivé: a) John M. Keynes byl americkým ekonomem b) John M. Keynes vymyslel a uskutečňoval New Deal c) John M. Keynes se účastnil jednání v Bretton-Woods

V Jihočeském kraji se nenachází zámek: a) Kratochvíle b) Ohrada c) Liběchov

Současníkem Karla IV. byl: a) Giovanni Boccaccio b) Erasmus Rotterdamský c) Marco Polo

Je pravdivé tvrzení, že Jiří z Poděbrad: a) inicioval měnovou reformu b) reformoval českou církev podle vzoru anglikánské církve c) založil novou panovnickou dynastii

– 27 –


George Washington podepsal ústavu Spojených států amerických jako: a) prezident b) zástupce státu Virginia c) zástupce státu New York V letech 1950-1960 došlo v USA v rámci boje černošské menšiny za občanská práva k těmto událostem: a) v Little Rocku došlo k velkým rasovým nepokojům b) v roce 1959 došlo k přijetí zákona na ochranu volebního práva černochů c) byl v zavražděn M. Luther King Mezi organizace české domácí politiky za první světové války do konce roku 1917 nepatří: a) Národní výbor b) Český svaz c) Maffie V Iráku došlo po druhé světové válce k těmto událostem: a) v roce 1979 se prezidentem stal Saddám Husajn b) v roce 1980 Irák vstoupil do války proti Íránu c) v roce 1990 přepadla irácká vojska Kuvajt Propagátorem družstevnictví nebyl: a) Ferdinand Lassalle b) Hermann F. Schulze-Delitzsch c) Jean B. Say Mezi římské císaře, kteří vládli v období tzv. principátu patří: a) Nero b) G. I. Caesar c) Marcus Aurelius Význačným právníkem specializujícím se na správní právo byl: a) Emil Hácha b) Antonín Randa c) Arnošt Wenig


Fjodor Michailovič Dostojevskij je autorem díla: a) Výrostek b) Bratři Karamazovi c) Mrtvé duše K historikům žijícím v době první československé republiky patří: a) Jaroslav Werstadt b) Jan Slavík c) Karel Teige New Deal kladl důraz na: a) plnou liberalizaci a deregulaci cen b) volné působení tržních sil v zemědělství c) privatizaci Z dynastie Tudorovců pochází král: a) Jindřich VIII. b) Jiří VI. c) Jindřich V. Pravdivé je tvrzení, že tzv. základní ekonomická otázka: a) určuje vhodnou míru inflace pro ČR na rok 2003 ve výši 2, 5 - 3 % b) platila pouze pro centrálně plánovanou ekonomiku c) v ČR ji vyhlašuje vláda Minaret se nachází v areálu zámeckého parku: a) Kroměříž b) Lednice c) Milovice Magna Charta Libertatum: a) umožnila vykonávat nekatolické náboženství b) omezila pravomoci panovníka ve prospěch šlechty c) byla přijata v roce 1215 Mezi tzv. mladočechy po roce 1890 nepatřil: a) Karel Kramář b) Jozef Kaizl c) Albín Bráf

V Karibské oblasti se nachází stát: a) Dominikánská republika b) Haiti c) Grenada

Henry Kissinger napsal knihu: a) Umění diplomacie b) Roky obnovy c) Bohatství národů

Do skupiny rozvojových zemí řadíme země: a) v nichž existuje trest smrti b) mající vyšší roční míru inflace než 10 % c) mající vyšší roční míru nezaměstnanosti než 10 %

Promoce na Univerzitě Karlově se konají: a) v Klementinu b) v Rudolfinu c) v Karolinu

Členským státem Západoevropské unie je: a) Dánsko b) Finsko c) Švédsko

S. K. Neumann nenapsal dílo: a) Všechny krásy světa b) Kniha lesů, vod a strání c) Nové zprávy

Mezi představitele maďarské komunistické vlády po roce 1945 patřil: a) Imre Nagy b) János Kádár c) Mátyás Rákosi

Georg Wilhelm Friedrich Hegel napsal dílo: a) Základy filosofie práva b) Fenomenologie ducha c) Přírodní dějiny člověka

V Jižní Americe leží město: a) Santiago de Compostela b) Saint-Tropez c) Surabaya Za 1. československé republiky byl v Brně vydáván deník: a) Den b) Rovnost c) Svoboda Po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu: a) Jan Stránský b) Jan Ámos Komenský c) Jan Jesenský

Pravdivé je tvrzení, že ruský car Alexandr II.: a) zemřel v Polsku b) se stal obětí atentátu c) zrušil nevolnictví v Rusku Násilnou smrtí zemřeli: a) Albrecht z Valdštejna b) Thomas Becket c) Martin Luther King Mezi představitele tzv. historické šlechty v druhé polovině 19. století patří: a) Jindřich Jaroslav Clam - Martinic b) Lev Thun c) Adolf Auersperg – 28 –



Jugoslávský prezident J.Broz „Titoÿ: a) se stal prezidentem v roce 1946 b) se po válce dostal do konfliktu se Stalinem c) byl albánského původu

Období let 1947 - 1948 je u nás spojeno s: a) dvouletkou b) přijetím Marshallova plánu c) masovým zakládáním jednotných zemědělských družstev

Evropská centrální banka: a) její sídlo je ve Frankfurtu nad Mohanem b) představitelé jejích vrcholných orgánů se střídají v předsednictví po půl roce c) svá rozhodnutí musí předkládat Evropskému parlamentu ke schválení

Thrákie je oblast nacházející se: a) v Turecku b) v Rumunsku c) v Makedonii

Nepřirozenou smrtí zemřel: a) Alois Rašín b) Vladislav Vančura c) Karel Sabina S Čínou nesousedí: a) Tádžikistán b) Kyrgyzstán c) Turkmenistán Do primárního sektoru ekonomiky nepatří: a) obchodování s cennými papíry b) internetové služby c) těžba drahých kovů Kancléřem Spolkové republiky Německo byl po druhé světové válce: a) Willy Brandt b) Helmut Schmidt c) Hans Dietrich Genscher Jean-Paul Sarte napsal dílo: a) Bytí a nicota b) Viditelné a neviditelné c) Rozum a revoluce Na finanční právo se specializoval právník: a) Vilém Funk b) Josef Drachovský c) Jan Vážný Prokop Holý: a) byl současníkem Jany z Arku b) padl v bitvě u Lipan c) se narodil v Třebíči

Generál Paul von Hindenburg: a) byl představitelem německých junkerů b) jmenoval Adolfa Hitlera do funkce říšského prezidenta c) byl říšským kancléřem od roku 1925 Vojenské intervence do Československa v roce 1968 se zúčastnila vojska: a) Polska b) Albánie c) Německé demokratické republiky Mezi osobnosti, které se narodily v 18. století: a) Charles Louis Montesquieu b) Jean Jacques Rousseau c) Adam Smith V období tzv. druhé republiky došlo k následujícím událostem: a) uzavření tzv. Žilinské dohody požadující odtržení Slovenska od ČSR a vytvoření samostatného Slovenského státu b) udělení autonomie Slovensku a Podkarpatské Rusi c) ustavení vlády v čele s R. Beranem Evropská unie byla založena: a) Římskými smlouvami b) tzv. Maastrichtskou smlouvou c) tzv. Amsterodamskou smlouvou Statutárním městem je: a) Olomouc b) Ostrava c) Opava S Brazílií sousedí: a) Ekvádor b) Surinam c) Guyana

Mezi státní představitele bývalé Německé demokratické republiky patří: a) R. von Weizsäcker b) W. Brandt c) E. Honecker

V jedné vládě spolu dohromady byli: a) Petr Pithart, Václav Klaus, Richard Sacher b) Karel Kramář, Antonín Švehla, Václav Klofáč c) Alois Rašín, Edvard Beneš, Jan Černý

V první polovině 19. bitvám: a) bitva u Waterloo b) bitva národů u Lipska c) bitva u Kunersdorfu

století došlo k těmto válečným

Mezi politické představitele Itálie, kteří se stali prezidenty této země po roce 1945 patří: a) L. Einaudi b) G. Saragat c) Aldo Moro

Pravdivé je tvrzení: a) John K. Galbraith napsal knihu „Historie ekonomieÿ b) Frédéric Bastiat napsal knihu „Osvěta, zákony a mravnostÿ c) Friedrich August Hayek napsal dílo „Právo, zákonodárství a svobodaÿ

Francois Mitterrand: a) byl francouzským prezidentem do roku 1989 b) byl prvním francouzským socialistickým prezidentem od roku 1958 c) se před rokem 1990 sešel v Praze s Václavem Havlem

Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích existují dopravní značky: a) vodorovné b) svislé c) kulaté

Martin Luther King: a) zemřel následkem atentátu b) získal Nobelovu cenu za mír c) byl poradcem prezidenta J.F. Kennedyho

V průběhu 19. století vládl v Rusku car: a) Mikuláš I. b) Alexandr I. c) Alexandr III. – 29 –

Vliv etiky na ekonomický vývoj společnosti ve svém díle popsal: a) David Ricardo b) Max Weber c) Milton Friedman


Ministrem financí za první republiky Československé byl: a) Kuneš Sonntag b) František Soukup c) Karel Engliš V 19. století došlo: a) k otevření Suezského průplavu b) k otevření Panamského průplavu c) ke ztroskotání Titaniku Z následujících tvrzení je pravdivé: a) František Cyril Kampelík absolvoval pražskou Právnickou fakultu b) Vilibald Mildschuh učil na pražské Právnické fakultě c) Václav Chytil absolvoval pražskou Právnickou fakultu V Jižní Americe se nachází stát: a) Surinam b) Guyana c) Mexiko Z následujících požadavků československé delegace na pařížských mírových jednáních po skončení první světové války nebylo splněno: a) uznání historických hranic b) připojení Zakarpatské Ukrajiny c) zřízení koridoru mezi ČSR a Jugoslávií


Okres Pelhřimov je součástí vyššího územního samosprávného celku (kraje): a) Jihočeského b) Středočeského c) Jihomoravského Pravdivé je tvrzení, že v první polovině 20. století zastával prezidentský úřad v USA: a) Franklin Delano Roosevelt za stranu republikánů b) Theodore Roosevelt za stranu demokratů c) L.B. Johnson za stranu demokratů Norfolk je: a) město v Kanadě b) ostrov v Tichém oceánu c) samosprávné zámořské území Austrálie Tvůrcem tzv. Nové ekonomické politiky (NEP) byl: a) Franklin D. Roosevelt b) Josef V. Stalin c) Vladimír I. Lenin Edvard Beneš byl od roku 1923 do zvolení prezidentem členem: a) československé strany sociálně demokratické b) agrární strany c) československé strany lidové

Pravost tzv. Rukopisů uznával: a) Josef Jungmann b) Tomáš G. Masaryk c) Josef Dobrovský

Mezi autory píšící venkovskou prózu patřil(la): a) Josef Holeček b) Jan Herben c) Tereza Nováková

Na území dnešní ČR se nenarodil: a) Eugen v. Böhm-Bawerk b) Karol Šmidke c) Franz Xaver Pillersdorf

Vladimír Iljič Lenin: a) varoval před nebezpečím v osobě J.V. Stalina b) byl krátce před svou smrtí, v roce 1923, vyloučen z Komunistické strany SSSR c) byl autorem tzv. Nové ekonomické politiky (NEP)

V habsburské monarchii byla peněžní reforma: a) v roce 1917, v souvislosti se smrtí Františka Josefa I. b) v roce 1811, v souvislosti se státním bankrotem c) v roce 1892, v souvislosti se zavedením koruny K protestnímu hnutí „Sturm und Drangÿ patřil básník: a) Johann W. Goethe b) Johann G. Herder c) Heinrich von Kleist V Kanadě došlo do roku 1950 k těmto událostem: a) Newfoundland se stal kanadskou provincií b) prezidentem se stal J.G. Diefenbaker c) Kanadu navštívila britská královna Alžběta II. Španělský generál Franco: a) se stal diktátorem a v roce 1947 formálně obnovil monarchii b) za svého nástupce určil Juana Carlose I. c) zemřel na následek atentátu Během tzv. páté republiky došlo ve Francii k těmto událostem: a) G. Pompidou byl jmenován předsedou vlády b) zemřel C. de Gaulle c) byl prezidentem Francie zvolen R. Coty Devizové intervence s cílem ovlivnění kurzu Kč v ČR provádí: a) Ministerstvo financí ČR po konzultacích s Evropskou komisí b) Ministerstvo financí ČR na pokyn vlády c) Česká národní banka po souhlasu Evropské centrální banky Vilfredo Pareto je spojován s: a) odmítáním úlohy elit b) měřením užitečnosti c) Lausanneskou školou

Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích je motorovým vozidlem: a) tramvaj b) jízdní kolo c) motorový vlak Pravdivé je tvrzení, že jižního pólu dosáhl: a) R. Amundsen v roce 1911 b) R.F. Scott v roce 1912 c) U. Nobile v roce 1920 Unitárním (jednotným) státem je stát: a) Austrálie b) Argentina c) Alžírsko Mezi české ekonomy s institucionálním přístupem nepatří: a) Cyril Čechrák b) Lubomír Mlčoch c) Josef Kaizl Během tzv. reformní éry (1856-1874) v Rusku došlo k: a) zrušení nevolnictví b) omezení cenzury tisku c) zavraždění cara Alexandra II. Tzv. Marshallův plán po druhé světové válce: a) navrhl americký prezident George C. Marshall b) byl Československem odmítnut na požadavek SSSR v roce 1949 c) byl přijat v roce 1947 Britským premiérem v období první světové války byl: a) William Gladstone b) Herbert Asquith c) Benjamin Disraeli – 30 –


Ve fašistické Itálii let 1926-1939 došlo k těmto událostem: a) uzavřeny tzv. Lateránské dohody s Vatikánem b) fašisté poprvé vyhráli parlamentní volby c) Itálie napadla Etiopii


V norimberském procesu s válečnými zločinci byl odsouzen k trestu smrti: a) Hans Frank b) Alfred Jodl c) Hjalmar Schacht

O pražském dělnickém spolku „Oulÿ založeném r. 1868 je nepravdivé tvrzení: a) duchovním otcem byl František Ladislav Chleborad b) čestnými členy současně byli František Palacký a František Ladislav Rieger c) byl spoluzakladatelem-akcionářem Živnostenské banky

Československá republika uzavřela za druhé světové války spojeneckou smlouvu: a) v roce 1943 s Velkou Británií b) v roce 1939 se Sovětským svazem c) v roce 1943 s de Gaullovými Svobodnými Francouzi

Součástí Moravskoslezského kraje je okres: a) Bruntál b) Šumperk c) Prostějov

V roce 1870: a) bylo zrušeno nevolnictví v Rusku b) obsadila vojska italského království Řím c) byla vyhlášena francouzská republika

Pravdivé je tvrzení, že Vatikánský stát: a) byl oficiálně uznán za suverénní stát v roce 1929 b) si během druhé světové války zachoval neutralitu c) přijal v roce 1999 encykliku rušící zákaz umělého bránění početí

S osobou Aloise Rašína je přímo spojeno: a) odsouzení v procesu s Omladinou b) koncipování a sepsání tzv. recepční normy c) přestup k pravoslaví

M. S. Gorbačov: a) byl v roce 1990 oceněn Nobelovou cenou za mír b) se v roce 1989 sešel s prezidentem USA G. Bushem na Maltě c) nastoupil do funkce generálního tajemníka po M. Andropovovi Ženy získaly volební právo v mnoha státech světa až ve 20. století. Které z následujících kombinací jsou správné: a) Kanada v r.1945 b) Itálie v r.1959 c) Švýcarsko v r.1971 Albín Bráf zastával post: a) ministra orby v Rakousku-Uhersku r. 1909 b) ministra financí v r. 1910 c) druhého československého ministra financí V první Československé republice byl vytvořen: a) úřad ombudsmana b) dvoukomorový parlament c) Ústavní soud Úlohu centrální banky v meziválečném Československu plnil: a) Bankovní úřad ministerstva financí b) Národní banka Československá c) Česko-slovenský cedulový úřad Které z následujících objevů či vynálezů byly učiněny v 19. století: a) fotografie b) bezdrátová telegrafie c) bacil tuberkulózy Pravdivé je následující tvrzení: a) mezi teoretiky a praktiky anarchistického hnutí patřil Petr A. Kropotkin b) mezi rakouské revoluční demokraty patřil Alexandr I. Gercen c) mezi ruské nemarxistické teoretiky umění patřil Nikolaj I. Bucharin Tzv. silvestrovské patenty vydané v roce 1851: a) zrušily všechny dříve poskytnuté občanské a náboženské svobody b) zrušily oktrojovanou „březnovouÿ ústavu z roku 1849 c) znamenaly dualizaci říše a vznik Rakouska-Uherska – 31 –

Ve 20. letech 20. století zastávali prezidentský úřad v USA: a) Warren Harding b) Calvin Coolidge c) W.H. Taft Mezi české politiky, kteří byli v průběhu první světové války pro svou politickou činnost zatčeni, patřil: a) V. Klofáč b) K. Kramář c) A. Rašín Tzv. Brestlitevský mír: a) byl uzavřen v roce 1918 b) určil hranice mezi Sovětským svazem a pobaltskými státy c) podepsal J.V. Stalin Konference v Dumberton Oaks se: a) uskutečnila v roce 1946 b) zúčastnili delegáti z SSSR, USA a Číny c) do historie zapsala tajným ujednáním o možnosti svržení atomové bomby Ekonom Josef Pazourek: a) byl profesorem národního hospodářství na pražské Právnické fakultě b) byl profesorem obchodních a právních věd na pražské Právnické fakultě c) redigoval Ottův obchodní slovník O finančních derivátech je pravdivé tvrzení: a) jejich hodnota může být odvozena ze zboží b) umožňují obchodovat s tržním finančním rizikem c) nelze je použít k devizovým transakcím Niccolo Machiavelli napsal knihu: a) Leviathan b) Vladař c) Vyznání Bangladéš sousedí s: a) Nepálem b) Bhútánem c) Barmou Představitelem kubismu v české architektuře byl: a) J. Gočár b) P. Janák c) J. Kotěra


Kontinentální blokáda vyhlášená v Berlíně r. 1806 Napoleonem Bonapartem zakázala: a) vývoz evropského zboží na americký kontinent b) dovoz anglického zboží na evropský kontinent c) obchod s Ruskem všem francouzským kontinentálním spojencům František Palacký se v roce 1848 nezúčastnil činnosti: a) v tzv. Konstitučním spolku b) ve Svatováclavském výboru c) v Kroměřížském říšském sněmu Pravdivé je tvrzení, že Gibraltarský průliv: a) zůstal v rukou Velké Británie po referendu v roce 1967 b) v roce 1991 přešel pod Španělsko c) se v dubnu 1945 pokusila ovládnout Rudá armáda V nakladatelství a knihkupectví „Česká expediceÿ působil: a) Jiří Melantrich z Aventina b) Daniel Adam z Veleslavína c) Václav Matěj Kramerius Teoretikem mezinárodního práva byl: a) Francisco de Vitoria b) Hugo Grotius c) Benjamin R. Tucker Za druhé světové války bojovaly československé vojenské jednotky: a) na Středním Východě a v severní Africe b) v Polsku c) ve Francii


Mezi představitele francouzského strukturalismu patří: a) Jean Marchal b) Alfred Marshall c) Ludwig E. Mises Martin Heidegger napsal dílo: a) Bytí a čas b) pravdě a bytí c) Konec filozofie a úkol myšlení O Tomáši G. Masarykovi je pravdivé tvrzení: a) kritizuje a odmítá marxismus v díle „Ideály sociálníÿ b) kritizuje a odmítá marxismus v díle „Otázka sociálníÿ c) kritizuje a odmítá marxismus v díle „Otázky národohospodářské theorie a politikyÿ Orgánem a) Evropský b) Evropský c) Evropská

Evropských společenství je: parlament soudní dvůr ústřední banka

Mezi slavné antické historiky patří: a) Herodotos z Halikarnassu b) Titus Livius c) Cornelius Tacitus V historii tzv. Severoatlantického paktu (NATO) došlo k těmto událostem: a) vznikl v roce 1968 ve Washingtonu b) Francie pohrozila vystoupením z NATO c) zástupci NATO podepsali v roce 1969 se zástupci Varšavské smlouvy dohodu o vzájemném neútočení

Velké geografické objevy nepřinesly Evropě: a) nové plodiny - brambory, rajčata, kukuřici, kakao b) tzv. cenovou revoluci c) příliv černých otroků z Afriky

V letech 1970-1980 došlo v Československu k těmto událostem: a) prezidentem se stal G. Husák b) A. Dubček se stal generálním tajemníkem KSČ c) probíhal proces tzv. normalizace

Jiří z Poděbrad musel za své vlády bojovat proti: a) Jednotě zelenohorské b) východočeskému landfrýdu c) Matyáši Korvínovi

Pravdivé je tvrzení, že Jan Želivský: a) kázal v kostele u P. Marie Sněžné b) byl popraven roku 1422 c) vedl Pražany v bitvě u Malešova

Mezi ministerské předsedy izraelského státu po druhé světové válce patří: a) David Ben Gurion b) Menachem Begin c) Ehud Barak

Nepravdivé je tvrzení: a) Richard Cobden je spojován s bojem proti obilním zákonům b) zakladatel právního směru institucionalismu je John R. Commons c) Marie J. A. Condorcet byl francouzský osvícenec odmítající matematické metody

V letech 1960-1970 došlo v Evropském společenství k těmto událostem: a) Španělsko se stalo členem ES b) podepsán Akt o jednotné Evropě c) byl prosazen tzv. Mansholtův plán Mezi vnější zdroje financování podniku řadíme: a) tržby za vlastní zboží b) nerozdělený zisk c) bankovní úvěr K přijetí československé ústavy došlo v roce: a) 1948 b) 1960 c) 1990 Mezi nositele Nobelovy ceny za fyziku patří: a) Marie Curie b) Jaroslav Heyrovský c) Wilhelm Röntgen Pravdivé je tvrzení, že Záviš z Falkenštejna: a) popraven před hradem Hlubokou b) byl hlavním strůjcem politiky Přemysla Otakara II c) byl příslušníkem krumlovské větve rodu Rožmberků

Mandatorní výdaje nejsou: a) platby vyplývající z mandátní smlouvy b) povinné, zákonem stanovené platby c) výdaje domácnosti na služby Německý a) vznikl r. b) vznikl r. Prusko c) vznikl r. státy mimo

celní spolek (Zollverein): 1834 a vedoucí úlohu mělo Rakousko 1836 a vedoucí úlohu mělo vedle Rakouska i 1834 a připojily se k němu všechny německé Rakouska

Mezi zakládajícími členy Evropského sdružení volného obchodu (EFT* byly spolu tyto země: a) Velká Británie, Irsko, Švédsko b) Rakousko, Švýcarsko, Portugalsko c) Velká Británie, Island, Finsko Ústřední zpravodajská služba Spojených států amerických se označuje zkratkou: a) FBI b) MI5 c) BND – 32 –


Protikandidátem T. G. Masaryka při volbě prezidenta republiky v roce 1927 byl: a) Václav Šturc b) Jiří Stříbrný c) Antonín Němec Nejvyšší povolená rychlost vozidla 50 km/h platí v ČR při jízdě: a) v obci b) se sněhovými řetězy c) s přívěsem V letech 1960-1970 došlo v Rumunsku k těmto událostem: a) prezident USA G. Ford vykonal státní návštěvu b) Rumunsko uzavřelo se SSSR smlouvu o vzájemném přátelství c) povstání v Temešváru Pruské království na počátku 18. století zahrnovalo území: a) Bavorska b) Braniborska c) Pomořan Mezi habsburské panovníky na českém trůně v druhé polovině 17. století patřil: a) Ferdinand IV. b) Leopold I. c) Josef I. Ve stejné politické straně spolu souběžně působili politici: a) Josef Macek, František Modráček, Josef Hudec b) Václav Jaroslav Klofáč, Jiří Stříbrný, Emil Franke c) Alois Tučný, Jiří Hejda, Karl Hermann Frank S osobou dvorního rady Antonína Raaba je spojena: a) reforma armády b) měnová reforma c) pozemková reforma Charles Louis de Montesquieu nebyl současníkem: a) J. J. Rousseaua b) D. Diderota c) G. W. Hegela Nepravdivé je tvrzení: a) pádivá inflace znehodnocuje úspory b) mírná inflace je vyšší než patnáct procent c) inflaci nelze ovlivnit monetární politikou


Přirozenou smrtí nezemřel: a) Milan Rastislav Štefánik b) Jan Masaryk c) Gustáv Husák Francouzským předsedou vlády v období mezi světovými válkami byl: a) Léon Blum b) Camille Chautemps c) Pierre Laval Mezi osobnosti českého novodobého filozofického myšlení nepatří: a) Bernard Bolzano b) Augustin Smetana c) Jan Patočka Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě byl podepsán: a) v roce 1970 b) v Helsinkách c) zástupci 35 států Evropy a Severní Ameriky Statutárním městem není: a) Havířov b) Most c) Karviná Fyziokraté tvrdili, že bohatství národa vzniká: a) těžbou drahých kovů b) v průmyslové výrobě c) v zemědělské výrobě Břehy Kaspického moře patří: a) Kazachstánu b) Ázerbajdžánu c) Uzbekistánu Po druhé světové válce došlo v Egyptě k těmto událostem: a) byla svržena monarchie a vyhlášena republika b) Egypt se stal součástí tzv. Spojené arabské republiky c) v roce 1948 došlo k vážnému diplomatickému konfliktu s SSSR V Africe se nachází hlavní město: a) Porto Novo b) Kingstown c) Manáma

Leonid Brežněv ve funkci nejvyššího představitele SSSR: a) vystřídal N. Chruščova b) zahájil vojenskou intervenci do Afganistanu c) povolil vojenskou intervenci do Československa

Státy Beneluxu po druhé světové válce: a) uzavřely s Velkou Británií a Francií obranný, tzv. Bruselský pakt b) podepsaly dohodu o společné celní unii v roce 1948 c) podepsaly dohodu o společné hospodářské unii v roce 1958

Na pražské Právnické fakultě učili: a) František Ladislav Rieger b) Josef Gruber c) Karel Engliš

V 17. století bylo založeno římskokatolické biskupství v: a) v Litoměřicích b) v Hradci Králové c) v Plzni

Inovacemi se ve svém díle zabývá. a) Joseph A. Schumpeter b) Nikolaj D. Kondratěv c) David Hume

Mezi české keynesiánce nepatří: a) Karel Maiwald b) Jaroslav Nebesář c) Vilém Pospíšil

Prezident a) předsedou b) předsedou c) ministrem

Římský císař Konstantin I. Veliký: a) byl členem tzv. tetriarchátu b) zavedl v římské říši povinné křesťanské vyznání c) vládl před císařem Diocletianem

republiky Václav Klaus byl: vlády ČR Poslanecké sněmovny financí vlády ČSFR

John Stuart Mill: a) byl bratr známého ekonoma a filozofa Jamese Milla b) rozpracoval teorii komparativních nákladů Davida Ricarda c) byl autorem učebnice „Zásady politické ekonomie a zdaněníÿ – 33 –

Na Ukrajině se nachází oblast: a) Halič b) Valašsko c) Povolží



Rovník prochází státem: a) Indonésie b) Kolumbie c) Tanzánie

V Jihočeském kraji se nachází rybník: a) Svět b) Velký Tisý c) Nesyt

Obchodní a platební bilance jsou ve vztahu: a) totožné pojmy, není mezi nimi rozdíl b) obchodní bilance je součástí platební bilance c) platební bilance je součástí obchodní bilance

Mezi organizace, které vznikly v roce 1957 na základě tzv. Římských smluv patří: a) Evropské hospodářské společenství (EHS) b) Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) c) Euroatom

Moliere napsal hru: a) Misantrop b) Tartuffe c) Lakomec M. S. Gorbačov byl: a) prvním prezidentem SSSR b) generálním tajemníkem ÚV Komunistické strany SSSR c) posledním prezidentem SSSR O Aloisu Olivovi je pravdivé tvrzení: a) byl spoluzakladatel pražské burzy b) nebyl zemský poslanec c) byl představitelem Živnostenské banky V únoru r. 1948 podal demisi ministr: a) Jan Masaryk b) Prokop Drtina c) Jaromír Dolanský Po roce 1945 vstoupil Sovětský svaz do ozbrojeného konfliktu s: a) Manžurskem b) Afganistánem c) Mongolskem Ve 30. letech 20. století došlo k nastolení diktatury v těchto pobaltských státech: a) Estonsku b) Lotyšsku c) Litvě Statutárním městem není: a) Jihlava b) Brno c) Zlín Založení české pojišťovny Slávie v 19. století je spojeno se jménem: a) Tomáše G. Masaryka b) Františka Ladislava Chleborada c) Františka Matouše Klácela

Ve 20. letech 20. století došlo v Indii k následujícím událostem: a) došlo k hromadným akcím občanské neposlušnosti b) Gándhí zaslal britské vládě ultimátum požadující autonomii Indie c) Gándhí byl zavražděn V Rakousku byla v průběhu 19. století přijata ústava v roce: a) 1848 b) 1801 c) 1867 Ernesto „Cheÿ Guevara byl: a) spolupracovníkem Fidela Castra b) zavražděn bolivijskou armádou c) ředitelem Kubánské národní banky Richard Nixon: a) abdikoval na úřad prezidenta USA Watermelongate b) zastával funkci ministra obrany c) byl viceprezidentem J.F. Kennedyho

následkem

aféry

Mezi jihoamerické diktátory 20. století patří: a) v Kolumbii Getulio D. Vargas b) v Peru Augusto B. Leguias c) v Argentině Augusto Pinochet V zahraničních vztazích SSSR došlo k těmto událostem: a) s Japonskem podepsána dohoda o neútočení b) v roce 1940 podepsán mír s Finskem c) v roce 1954 uznal SSSR suverenitu NDR Mezi představitele tzv. generace lumírovců nepatřil: a) Jaroslav Vrchlický b) Julius Zeyer c) Josef Václav Sládek Mezi nositele Nobelovy ceny za literaturu patří: a) Michail Šolochov b) Alexandr Solženicyn c) Josif Brodskij

Pravdivé je tvrzení, že Gándhí: a) se vlastním jménem jmenoval Subháščandra Bose b) se dožil začátku druhé světové války c) prosazoval taktiku „satjágrahaÿ

Pravdivé je tvrzení, že Suezský průplav: a) byl v roce 1956 znárodněn egyptskou vládou b) existoval již ve 3. století c) obsadil v roce 1813 Napoleon I.

O liberalismu jako ekonomické teorii psal: a) Zdeněk V. Tobolka b) Albín Bráf c) Karel J. Seibt

Státním svátkem České republiky je: a) 5. červenec b) 28. září c) 17. listopad

Spolkovou zemí SRN nacházející se na území bývalé Německé demokratické republiky je: a) Šlesvicko-Holštýnsko b) Meklenbursko-Přední Pomořansko c) Severní Porýní-Westfálsko

Obětí politických soudních procesů v období stalinismu se nestal: a) S. M. Kirov b) N. I. Bucharin c) V. M. Molotov

Mezi nejvýznamnější české či moravské šlechtické rody 13. století nepatřili: a) Vítkovci b) Žerotínové c) Slavníkovci

V průběhu 2. světové války proběhly tyto konference na nejvyšší úrovni mezi spojeneckými státy: a) 1943 - konference v Casablance b) 1941 - konference v Dumbarton Oaks c) 1945 - konference v Káhiře – 34 –



Mezi generální tajemníky OSN, kteří zastávali svou funkci po druhé světové válce patří: a) Sithu U Thant b) D. Hammarskjöld c) G. Vargas

Mezi členy první vlády Národní fronty v dubnu 1945 nepatřil: a) Sergej Ingr b) Zdeněk Fierlinger c) Jan Šrámek

Mezi tři rozlohou největší spolkové země Spolkové republiky Německo patří: a) Bádensko-Wrtembersko b) Bavorsko c) Braniborsko

Jižní Amerikou protéká řeka: a) Paraná b) Rio Negro c) Rio Colorado

Římské smlouvy: a) byly podepsány v roce 1957 a zakládaly Evropské společenství uhlí a oceli b) byly podepsány v roce 1951 a zakládaly Evropské společenství uhlí a oceli c) byly podepsány v roce 1957 a zakládaly Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství

V letech 1930-1940 došlo v Sovětském svazu k těmto událostem: a) byla vyhlášena tzv. Stalinova ústava b) byl založen Svaz sovětských socialistických republik c) zemřel V.I. Lenin Platební bilance v ČR neobsahuje: a) finanční účet b) bilanci zaměstnanosti c) změnu devizových rezerv

Oskar Lange: a) působil na Chicagské univerzitě b) byl po druhé sv. válce polským ministrem c) byl významným nemarxistickým ekonomem

Portfoliová investice je: a) rizikově diverzifikovaná investice do různých druhů aktiv b) synonymum pro ztrátovou investici c) zděděná zahraniční investice

Americkým prezidentem byl: a) James Madison b) Benjamin Harrison c) James Monroe

Česká dobrovolnická vojenská jednotka vzniklá jako součást cizinecké legie ve Francii se nazývala: a) Nazdar b) Česká družina c) Maffie

Pravdivé je tvrzení, že investování jako ekonomický jev: a) má za cíl ochránit peněžní prostředky investora před inflací b) má za cíl získat z vložených prostředků nenulový výnos c) je možný pouze při existenci papírových peněz Mezi významné československé diplomaty první Československé republiky patřil: a) Štefan Osuský b) František Chvalkovský c) Vojtěch Mastný Tzv. toleranční patent se netýkal: a) luterství b) kalvinismu c) pravoslaví Základní obecnou vlastností investice je: a) existuje nepřímá úměra mezi výnosem a bezpečností investice b) vyšší stupeň likvidity znamená nižší daňovou sazbu zdanění c) finanční rizikovost investice se v deflačním prostředí blíží nule Státním vyznamenáním ČR je: a) Řád Tomáše Garrigua Masaryka b) Vyznamenání Za vynikající práci c) Medaile Za odvahu V jedné politické straně spolu souběžně působili politici: a) Edvard Beneš, Václav Jaroslav Klofáč, Otakar Klapka b) Karel Kramář, Alois Rašín, Adolf Stránský c) Mořic Hruban, Adolf Hrubý, Karol Bacílek Pravdivé je tvrzení, že: a) USA vstoupily do 1. světové války v roce 1917 b) v únoru r. 1917 zvítězila v Rusku bolševická revoluce c) v roce 1915 se Bulharsko připojilo k Centrálním mocnostem Státovky jsou: a) poukázky na část rozprodávaného státního majetku b) státem zakázané cenné papíry c) plnohodnotné peníze kryté zlatem – 35 –

Hlavním orgánem Organizace spojených národů je: a) Valné shromáždění b) Rada bezpečnosti c) Hospodářská a sociální rada Součástí Plzeňského kraje je okres: a) Plzeň-město b) Plzeň-jih c) Plzeň-sever Nová institucionální ekonomie: a) rozvíjí se především v USA b) jeden z jejích stěžejních pojmů jsou transakční náklady c) rozvíjí tezi o destabilizujícím vlivu institucí na právní řád Monetární politiku v ČR určuje: a) vláda ČR b) vláda ČR po schválení programového prohlášení Poslaneckou sněmovnou c) vláda ČR po schválení oběma komorami Parlamentu Pravdivé je tvrzení, že Lichtenštejnsko: a) se stalo v roce 1816 členem Rýnského spolku b) vyhlásilo v roce 1918 trvalou neutralitu c) se stalo členem OSN v roce 1945 Členem druhého triumvirátu byl: a) M. Antonius b) G. Pompeius c) Octavianus A. Sacharov byl: a) poslanec Sovětské parlamentu b) nositel Nobelovy ceny za mír c) jaderný fyzik V současných podmínkách ČR je pravdivé tvrzení: a) zvýšení repo sazby zlevňuje podnikatelské úvěry b) Fond pojištění vkladů určuje bankám povinné minimální bankovní rezervy c) diskontní sazba se používá mezi podnikateli při výpočtu úroku z prodlení


Mezi prezidenty Finska patří: a) U. Kekkonen b) M. Koivisto c) O. Palme Československým prvorepublikovým ministrem spravedlnosti byl: a) František Soukup b) Karel Viškovský c) Vavro Šrobár V důsledku útoku na Pearl Harbor USA vyhlásily válku: a) Japonsku b) Itálii c) Německu Adolf Hitler na své cestě k moci: a) vstoupil v roce 1925 do komunistické strany, odkud byl vyloučen b) zlikvidoval v roce 1934 vedení SA v čele s E. Röhmem c) zosnoval v roce 1933 atentát na říšského prezidenta Hindedburga Pravdivé je tvrzení, že Lev Trockij: a) byl od roku 1917 členem nejužšího vedení SSSR b) byl na příkaz Stalina zavražděn ve vyhnanství v Alma-Atě c) se vlastním příjmením jmenoval Bronštejn Mezi nepřímé daně řadíme: a) daň z příjmů právnických osob b) daň z převodu nemovitostí c) spotřební daně Pravdivé je tvrzení, že Olof Palme byl: a) finský ministerský předseda b) zavražděn v roce 1986 c) jedním z iniciátorů založení EHS V 1. polovině 18. století zemřel ruský car: a) Ivan IV. Hrozný b) Pavel I. c) Petr I. Veliký Mezi papeže 20.století, kteří se narodili v Itálii patří: a) Jan Pavel I. b) Jan XXIII. c) Pius XII. Pravdivé je tvrzení, že Evropská unie: a) byla založena Maastrichtskou smlouvou v roce 1991 b) vznikla současně s Evropským společenstvím c) zrušila a nahradila Západoevropskou unii Pravdivé je tvrzení, že Kartágo: a) bylo dobyto Římany v roce 263 př.n.l. b) leželo na pobřeží severní Afriky c) bylo založeno foiničany (féničany) Soupisem půdy pro berní účely: a) byl tzv. josefínský katastr b) bylo tzv. selské guberno c) byla tzv. lánová vizitace Pravdivé je tvrzení: a) Karel Engliš napsal monografii výslovně polemizující s Marxovým výkladem ekonomie b) Tomáš G. Masaryk napsal monografii výslovně polemizující s marxismem c) Josef Hudec ve své publikaci „Boj o Marxeÿ uznával a obhajoval marxismus Za prosovětskou špionáž byli po druhé světové válce odsouzeni: a) J. McCarthy b) J. Rosenberg c) K. Fuchs


V důsledku konce 1. světové války vyhlásily v roce 1918 nezávislost tyto státy: a) Litva b) Lotyšsko c) Švédsko Na statistiku jako vědní disciplínu se specializoval právník: a) František Rouček b) Vilibald Mildschuh c) Eberhard Jonák Družstevní a záloženské hnutí podporoval právník: a) Jakub Škarda b) Albín Bráf c) Antonín Randa Který z následujících vynálezů byl učiněn v 18. století: a) teplovzdušný balón b) mikroskop c) paroloď Na Pyrenejském poloostrově se nachází oblast: a) Galicie b) Andalusie c) Normandie Tzv. ženevské schůzky šéfů států čtyř velmocí se v roce 1955 nezúčastnil: a) A. Eden b) D. Eisenhower c) L. Berija Benediktinský klášter na Sázavě: a) založil kníže Oldřich b) byl založen v r. 1032 c) byl v 11. století významným střediskem slovanské liturgie a kultury Monroeova doktrína: a) byla formulována r. 1823 prezidentem USA b) podporovala protikoloniální hnutí na západní polokouli c) kladla důraz na vzájemnou spolupráci Evropy a Severní Ameriky Augusto Pinochet byl: a) argentinský diktátor b) zatčen v roce 1998 při jeho pobytu ve Velké Británii c) generálem za druhé světové války V Asii se nachází pohoří: a) Altaj b) Atlas c) Andy Operace Overlord byla: a) kódovým označením pro invazi spojenců v severní Francii b) byla vedena generálem D. Eisenhowerem c) byla uskutečněna v roce 1945 Pojem tzv. Nová ekonomika: a) je synonymum pro transformující se země b) není spojován s novými komunikačními prostředky c) označuje podniky, s jejichž akciemi se obchoduje na burze Významným dnem České republiky je: a) 12. březen b) 29. srpen c) 28. říjen Tzv. jazyková nařízení se vztahují k: a) Badeniho nařízení z roku 1897 b) Švehlovu nařízení z roku 1926 c) Masarykově memorandu z roku 1915 – 36 –


V rámci mezinárodních jednání o omezení zbrojení došlo ve světě k těmto událostem: a) v roce 1967 byla uzavřena smlouva o mírovém využití vesmíru b) v roce 1971 uzavřely USA, SSSR a Velká Británie smlouvu o zákazu umisťování jaderných zbraní na dně moří c) výsledkem návštěvy L. Brežněva v USA v roce 1973 byla dohoda o odvrácení jaderné války


Tzv. vacuum iuris se v československých dějinách vztahuje k: a) názorům Bély Tuky ohledně platnosti Martinské deklarace b) názorům Rudolfa Berana ohledně stavu po Mnichovské dohodě c) názorům Edvarda Beneše ohledně působení jeho exilové vlády

V jedné politické straně spolu souběžně působili: a) Záviš Kalandra, Klement Gottwald, Bohumil Jílek b) Andrej Hlinka, Alexandr-Šaňo Mach, Jozef Tiso c) Rudolf Barák, Theodor Bartošek, Emanuel Moravec

K Československé republice bylo po skončení první světové války připojeno: a) Hlučínsko b) Valticko c) Vitorazsko

O Josefu Jungmannovi je pravdivé tvrzení: a) přeložil z angličtiny Miltonův „Ztracený rájÿ b) jeho Slovník česko-německý byl nahrazen slovníkem Josefa Dobrovského c) publikoval v Puchmajerově Almanachu

Příjmem státního rozpočtu v ČR není: a) spotřební daň b) 50 % odvod z vlastní činnosti vysokých škol c) daň z hlavy

O Eugenu Karlu Dühringovi je nepravdivé tvrzení: a) kritizoval jej K. Marx v díle Anti-Dühring b) byl stoupencem marxistické filozofie c) věnoval se filozofii, ekonomii a fyzice

Mezi evropské panovníky, kteří nastoupili na trůn po roce 1945 patří: a) dánská královna Markéta II. b) španělská královna Beatrix I. c) švédský král Karel XVI. Gustav

Na pražské Právnické fakultě jako řádný profesor neučil: a) Josef Ignac Butschek b) Augustin Smetana c) Joseph von Sonnenfels

Pravdivé a) bankovní b) bankovní c) bankovní

Součástí Karlovarského kraje není okres: a) Sokolov b) Tachov c) Chomutov

NAFTA sdružuje země: a) Saudská Arábie, Kuvajt, Omán b) Mexiko, Venezuela, Panama c) Kanada, Mexiko, USA

Za přímou investici nelze označit: a) koupi více než 90% vlastnictví akcií jedné akciové společnosti b) koupi více než 50% vlastnictví akcií dvou dceřiných akciových společností c) koupi zahraničního podniku

Margaret Thatcherová: a) a) byla první premiérkou v dějinách evropských států b) b) byla premiérkou Velké Británie déle než 10 let c) c) se během svého funkčního období setkala s M. Gorbačovem

Ekonomickému pojmu „firmaÿ odpovídá právní pojem: a) podnik b) jméno, pod kterým ekonomický subjekt jedná c) udělené oprávnění k podnikání právnické osoby Změna a) v roce b) v roce c) v roce

označení naší koruny z „Kčÿ na „Kÿ byla provedena 1993 1939 1945

Mezi nositele Nobelovy ceny za mír patří: a) Theodore Roosevelt b) Thomas Wilson c) Henry Kissinger Členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) není: a) Alžírsko b) Libye c) Tunisko

je tvrzení, že ve vyspělých tržních ekonomikách: dohled je vždy součástí centrální banky dohled je vždy od centrální banky oddělen dohled je vždy podřízen ministerstvu financí

Do roku 1869 došlo k těmto významným událostem: a) zavedeno všeobecné volební právo v Rakousku-Uhersku b) položení základního kamene Národního divadla c) převezení českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy Současníky byli tito ekonomové: a) Karel Engliš, Josef Schumpeter, John M. Keynes b) Josef Macek, Friedrich A. Hayek, Josef Goldmann c) Adam Smith, Karel Marx, Friedrich Engels V roce 1813 došlo k těmto událostem: a) bitva národů u Lipska b) návrat Ludvíka XVIII. z exilu na francouzský trůn c) bitva u Waterloo Mezi nositele Nobelovy ceny za literaturu patří: a) B. Hrabal b) W. Churchill c) J. Steinbeck

Která z následujících mimoevropských organizací skutečně existují: a) Liga arabských států b) Karibské společenství c) Sdružení států západoafrického pobřeží

Ve Versaillské mírové smlouvě z roku 1783: a) Francie uznala nezávislost svých bývalých amerických kolonií b) se Španělsko zřeklo územních nároků na americkém kontinentě c) přiznala Velká Británie svou první porážku od skončení stoleté války

Mezi exilové vlády vytvořené za druhé světové války v londýnském exilu nepatří vláda: a) belgická b) jugoslávská c) řecká

Mezi antické spisovatele, kteří žili v době římské republiky patří: a) Tacitus b) M.T. Cicero c) Aulus Gellius

– 37 –


Tzv. železný formuloval: a) Robert Michels b) James Mill c) John Milton

zákon

oligarchizace

poltických

stran

Federací je stát: a) Indie b) Indonésie c) Itálie Edvard Beneš zastával v letech 1918 - 1938 v ČSR tyto funkce: a) ministr zahraničních věcí b) předseda vlády c) člen tzv. Pětky v letech 1919 - 1923 Mezi nejvýznamnější představitele tzv. bachovského neoabsolutismu patří kromě ministra vnitra A. Bacha také: a) J. F. Kempen b) K. F. Kübeck c) A. von Schmerling Mezi noviny, které vycházely za první Československé republiky, patří: a) České slovo b) Právo lidu c) Lidové noviny Organizace spojených národů (OSN): a) byla založena v roce 1946 v New Yorku b) byla v roce 1961 nucena stáhnout své mírové jednotky ze Somálska c) zajišťovala v roce 1956 dohled v Suezském průplavu Tantiémy se členům představenstva akciové společnosti vyplácejí: a) z disponibilního zisku b) jen, nejsou-li vypláceny dividendy c) po odsouhlasení účetní závěrky Finančním úřadem Dwight D. Eisenhower: a) byl americký generál a prezident USA b) byl vrchním velitelem spojeneckých vojsk v severní Africe a v Evropě c) získal Nobelovu cenu za mír


Bankovky historicky vznikly: a) rozhodnutím vládce b) vynálezem knihtisku c) používáním směnek v obchodním styku V systému jednoduchého účetnictví může účtovat: a) každý podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku b) pouze podnikatel platící DPH c) pouze podnikatel mající povolení finančního úřadu Prvním guvernérem Národní banky Československé byl: a) Karel Engliš b) Vilém Pospíšil c) Jaroslav Preiss Generál Suharto: a) byl malajským prezidentem b) byl komunisticky orientovaný politik c) během své vlády prosazoval posílení ochrany lidských práv ve své zemi Pravdivé je tvrzení, že teorie her: a) byla zformulována v 80. letech 20. století b) zakladatelé jsou John Neumann a Oskar Morgenstern c) popisuje tzv. vězňovo dilema Předsedou československé vlády nikdy nebyl: a) Edvard Beneš b) Jan Malypetr c) Milan Hodža Stanovení předpokladů pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích se týkají: a) tzv. lustrační zákony b) tzv. privatizační zákony c) tzv. restituční zákony Mezi členy KSČ, kteří se stali obětmi politických procesů po roce 1948, patřil: a) Rudolf Slánský b) Jan Šverma c) Vladimír Clementis Významným představitelem Mladočechů byl: a) Karel Sladkovský b) Emanuel Engel c) Albín Bráf

Pravdivé je tvrzení, že generál Lafayette: a) se zasloužil o svržení krále Karla X. b) byl stoupenec konstituční monarchie c) zemřel na atentát v Paříži

Mezi naše význačné právní historiky se řadí: a) Jan Kapras b) Bohuš Rieger c) František Ladislav Čelakovský

Pravdivé je tvrzení, že Admirál Nelson: a) porazil španělské loďstvo roku 1579 b) založil první anglickou kolonii v Americe c) padl v bitvě u Trafalgaru

Ve městě Hradec nad Moravicí pobýval: a) W. A. Mozart b) L. von Beethoven c) F. Liszt

Mezi tři nejlidnatější spolkové země Spolkové republiky Německo patří: a) Dolní Sasko b) Sasko c) Sasko-Anhaltsko

Pojem a) ústava b) ústava c) ústava

Mezi statutární města patří: a) České Budějovice b) Plzeň c) Karlovy Vary Bitvy národů u Lipska se zúčastnila vojska těchto států: a) Francie b) Pruska c) Ruska

„oktrojovaná ústavaÿ znamená: nepřijatá kvůli nesouhlasu parlamentu přijatá proti vůli panovníka přijatá nižší než nadpoloviční většinou parlamentu

Britská koloniální říše zahrnovala v roce 1850: a) Nový Zéland b) Hongkong c) Kongo Volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu je jedním z pilířů: a) Mezinárodního měnového fondu b) Evropské unie c) Evropského sdružení volného obchodu – 38 –


Dlužnickým cenným papírem je: a) akcie b) zatímní list c) obchodní podíl Plán GOERLO neobsahoval: a) elektrifikaci Sovětského Ruska b) utvoření francouzsko-rumunského konsorcia na stavbu železnice na Balkáně c) připojení Zakarpatské Rusi k Československu po 1. sv. válce V letech 1970-1980 došlo v Evropském společenství k těmto událostem: a) byl podepsán Akt o jednotné Evropě b) Velká Británie podepsala smlouvu o vstupu do ES c) byla zavedena Evropská měnová jednotka ECU Cenová diskriminace je: a) měnová politika zaměřená na zvýšení kurzu domácí měny b) fiskální politiky zaměřená na zvýšení inflace c) použití progresivní daňové sazby u daně z příjmů fyzických osob Pravdivé je tvrzení, že A. Vlasov: a) vedl ruské vojenské jednotky, jejichž cílem bylo svržení komunistického režimu v Rusku b) se se svými jednotkami účastnil pomoci pražskému povstání v roce 1945 c) uzavřel v roce 1944 dohodu s H. Himlerem Mezi německými stranami legálně působícími v ČSR v roce 1935 nenajdeme v parlamentních volbách: a) německou nacionálně socialistickou stranu dělnickou (DNSAP) b) německou sociálně demokratickou stranu dělnickou (DSDAP) c) Sudetendeutsche Heimatsfront V referendu se rozhodovalo o vstupu země do Evropských společenství: a) ve Velké Británii b) v Dánsku c) v Norsku Deník Československé strany (národně) socialistické vydávaný za 1. čsl. republiky byl: a) Venkov b) České slovo c) Národní listy V chráněné krajinné oblasti Moravský kras se nachází jeskyně: a) Balcarka b) Kateřinská c) Sloupsko-šošůvská Karel Veliký: a) byl langobardským králem b) založil universitu v Paříži (Sorbonne) c) nechal se roku 731 korunovat císařem V roce 1914 došlo k těmto událostem: a) Japonsko vyhlásilo válku Německu b) Itálie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku c) Rumunsko vyhlásilo válku Rakousku-Uhersku Ve stejném roce, kdy vláda Karla Kramáře podala demisi došlo k těmto událostem: a) proběhly volby do obecních zastupitelstev b) byla ustavena vláda V. Tusara c) byla provedena měnová reforma – 39 –


Měnová reforma byla: a) v letech 1922-24 v Sovětském Rusku, kdy byl zaveden nový, zlatem krytý rubl b) v roce 1918 v Československu, kdy současně proběhlo částečné stažení oběživa c) v roce 1953 v Československu Členem Evropské unie k 1. 1. 2003 jsou spolu tyto země: a) Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko b) Francie, Dánsko, Německo, Rakousko c) Španělsko, Řecko, Finsko, Kypr Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC): a) formálně byla založena r. 1960 především z iniciativy Venezuely b) byla založena v souvislosti s tzv. ropnými šoky z iniciativy Saúdské Arábie c) byla založena v r. 1968 spolu se založením Organizace arabských zemí vyvážejících ropu Prvořadým cílem Evropské centrální banky je: a) udržovat cenovou stabilitu b) zajišťovat měnovou stabilitu c) zajišťovat tisk bankovek společné měny Rok 1949 je spojen s: a) založením Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) v Moskvě b) založení Rady svobodného Československa c) konáním I. světového festivalu mládeže a studentstva v Praze V roce 1945 spáchali sebevraždu tito nacističtí činitelé: a) Karl Dönitz b) H. Goering c) H. Himmler V habsburské monarchii ke zrušení kuriálního volebního systému došlo: a) tzv. Taafeho novelou volebního řádu do poslanecké sněmovny říšské rady b) tzv. Badeniho reformou volebního práva do poslanecké sněmovny říšské rady c) zavedením všeobecného, přímého, rovného a tajného hlasovacího práva do poslanecké sněmovny říšské rady Politikem Izraelské strany práce, který se stal předsedou vlády, byl: a) Levi Eškol b) Jicchak Rabin c) Ehud Barak Břehy Evropy omývá: a) Azorské moře b) Arafurské moře c) Marmarské moře Státní banka československá (SBČS): a) byla vytvořena roku 1950 b) v socialistické ekonomice zastávala i funkci komerční úvěrové instituce c) byla založena roku 1948 Nepravdivé je následující tvrzení: a) v roce 1990 Václav Havel prosazoval jako oficiální název našeho státu „Československá republikaÿ b) ke konci roku 1938 bylo oficiálním názvem našeho státu „Česko-Slovenská republikaÿ c) Ústava z roku 1960 zakotvila jako oficiální název našeho státu „Česká a Slovenská Federativní Republikaÿ Jan Amos Komenský nenapsal dílo: a) Kšaft umírající matky jednoty bratrské b) Labyrint světa a ráj srdce c) Výtah z dějin českých


Ve vztahu k historii atomové bomby jsou pravdivá tato tvrzení: a) vývoj atomové bomby nesl v USA tajné označení Projekt Manhattan b) vedoucím amerického výzkumu byl v J. R. Oppenheimer c) první atomová bomba byla svržena na Nagasaki, druhá na Hirošimu Mezi členy londýnských exilových vlád v době 2. světové války nepatří: a) Ladislav Feierabend b) Jaroslav Krejčí c) Václav Kopecký Pravdivé je tvrzení, že Karel Jaromír Erben: a) nebyl původním povoláním právník b) byl redaktorem časopisu „Právníkÿ c) byl účastníkem Slovanského sjezdu Dominiem se staly země: a) Kanada v roce 1867 b) Nový Zéland v roce 1907 c) Pákistán v roce 1942 V historii Palestinsko-Izraelských vztahů došlo k těmto událostem: a) v roce 1947 doporučil výbor OSN rozdělení Palestiny b) v roce 1950 rozhodlo OSN o vyslání zvláštních mírových jednotek do pásma Gazy c) v roce 1946 vyvraždila organizovaná skupina palestinců obyvatelstvo izraelských vesnic na břehu Jordánu Pravdivé je tvrzení, že Nobelova cena: a) za ekonomii byla udělena poprvé v roce 1969 b) za literaturu byla poprvé udělena v roce 1901 c) za zásluhy o mír byla poprvé udělena v roce 1946 Mezi významné představitele polské Solidarity v době její opozice proti komunistickému režimu v letech 1980-1981 patří: a) Karol Wojtyla b) Lech Walesa c) Wojciech Jaruzelski Současníky byli: a) Daniel Adam z Veleslavína, Jan Amos Komenský, Lev z Rožmitálu b) Karel Slavoj Amerling, František Cyril Kampelík, František Ladislav Rieger c) Jan Evangelista Purkyně, František Palacký, František Ladislav Chleborad Po druhé světové válce došlo v Japonsku k těmto událostem: a) v roce 1978 zemřel císař Hirohito b) USA vrátily Japonsku ostrov Okinawa c) Japonsko uzavřelo mírovou smlouvu s Čínou Mezi vojenské a bezpečnostní organizace, které ve světě existovaly po 2. světové válce, patří: a) KBSE b) CENTO c) OECD Pravdivé je tvrzení, že Rýnský spolek: a) byl obchodní unií německých států b) existoval v 19. století c) byl poražen roku 1799 v bitvě u Salzbachu Současníky nebyli: a) Frédéric Bastiat, Luis J. J. Blanc, George D. H. Cole b) Alois Jirásek, Július Grégr, Josef Kajetán Tyl c) Zdeněk Mlynář, Egon Bondy, Anežka Spurná-Hodinová


Pravdivé je tvrzení, že Univerzita Karlova: a) měla za rektora Jana Jessenia b) zrušila na počátku 17. století celibát svých profesorů c) užívá název „Univerzita Karlovaÿ od 19. století Marshallův plán: a) byl zahájen r. 1949 b) na jeho základě vznikla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) c) byl vyhlášen r. 1947 ministrem zahraničí Velké Británie Mezi německé teology-reformátory patřil: a) Philipp Melanchton b) Thomas Münzer c) Huldrych Zwingli Marie Terezie: a) podepsala smlouvu o tzv. desetiletém recesu b) vydala trestní zákoník c) vydala patent o soupisu obyvatelstva Přírodu a život obyvatelstva na Šumavě ve svých románech popisoval: a) Karel Klostermann b) Karel Václav Rais c) Ignát Herman Dílo zabývající se ústavní dělbou moci nenapsal: a) John Stuart Mill b) John Locke c) Aristoteles Členským státem OSN není: a) Severní Korea b) Andorra c) San Marino Předsedou československé vlády nebyl: a) Lubomír Štrougal b) Jan Stráský c) Bohuslav Chňoupek Plnoprávnými členy OECD nejsou: a) Česká republika b) Polsko c) Nový Zéland Mezi marxistické ekonomy se řadí: a) Paul M. Sweezy b) Karl Knies c) Karl Kautsky Versailleské konference se v čele svého státu zůčastnil: a) W. Wilson b) K. Kramář c) V. Orlando Schengenská dohoda se týká: a) zrušení vnitrostátních hraničních kontrol v Evropské unii b) zavedení jednotné měny v Evropské unii c) možnosti rozšíření Evropské unie o nové členské státy Na konci roku 1938 k naší republice nepatřil: a) Žatec b) Louny c) Mikulov Logika - interpretace Lze s jistotou předpokládat, že listiny, které by určitým způsobem osvědčovaly dluh vystavitele takové listiny vůči oprávněné osobě z téže listiny, mají svůj původ v pradávnu. Proto v době, kdy zejména křižácké války přinesly obrovský obchodní rozvoj měst s těmito válkami spojených, a to v prvé řadě Benátek, ale také celé řady dalších severoitalských nebo toskánských měst, bylo na co navazovat. Živý obchodní ruch v těchto městech, ale také značná obchodní výměna mezi – 40 –


nimi, do další Evropy i ve vztahu ke křižáky okupovanému Blízkému Východu vyvolal potřebu kvalifikovaného prostředku, který by pohledávky obchodníků, ale také dalších osob ztělesnil. Umožnil disponovat s nimi na značné vzdálenosti bez toho, aby bylo nutno nakládat skutečnými penězi, tedy drahými kovy. Vývoj šel rychle kupředu a už v době okolo poloviny 12. století počíná se ustalovat listina, která má již povahu směnky (cambium). Převládá názor, že starší jest směnka vlastní, již v této době jako písemný abstraktní příslib vystavovatele zaplatit určitou peněžitou sumu. I tato vlastní směnka byla používána velmi brzy vedle své funkce úvěrových peněz také jako prostředek pro transport peněz i jako prostředek pro placení do vzdálených míst, kde vznikaly obtíže spojené s jejich nesnadnou přístupností, problémy s cizí místní mincí i obecný problém středověku, kterým byla malá a všeobecně jen slabě zajištěná bezpečnost na cestách. K tomuto účelu, tj. zprostředkování peněz do vzdálených míst, ovšem nemohla plnit tuto funkci směnka jakákoliv. Tyto směnky vystavovali zvláštní finanční podnikatelé, tzv. kampsoři (bancherii campsores). Jejich oprávnění vykonávat tyto obchody se zakládalo často na licenci udělené k tomu panovníkem, městskou správou nebo jinou mocí. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Směnka byla poprvé použita v Benátkách. b) Směnka vlastní je pravděpodobně starší než směnka cizí. c) Směnka vlastní se využívala nejen jako úvěrové peníze. d) Směnka vlastní je abstraktním příslibem vystavovatele zaplatit určitou peněžitou sumu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Směnky pro zprostředkování transferu peněz do vzdálených míst mohl vydávat kdokoliv. b) Označení cambium bylo poprvé použito ve 12. století. c) Licence kampsorům uděloval pouze panovník. d) Vydávání směnek kampsory bylo považováno za finanční podnikání. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Křižácká okupace severoitalských měst přinesla těmto městům obchodní rozvoj. b) Směnka vlastní představuje konkrétní příslib vystavovatele zaplatit určitou peněžitou sumu. c) Tzv. kampsoři vystavovali směnky vlastní. d) Nejen Benátky byly spojeny s křižáckými válkami. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Směnku vlastní mohla vystavit pouze osoba, které byla udělena příslušná licence. b) Vlastní směnky měla velmi brzo více funkcí. c) Směnka cizí plnila funkci prostředku pro placení do vzdálených míst, kde vznikaly obtíže spojené s jejich nesnadnou přístupností. d) Směnky ve středověku nahradily hotové peníze. Lucemburský soud je tvořen třinácti soudci, jejichž počet však bude s rozšiřováním unie patrně růst. Soudci mohou být opětovně jmenováni, vždy na dobu 6 let, společnou dohodou vlád členských států, a to z osob skýtajících záruky naprosté nezávislosti za předpokladu, že se jedná o osoby způsobilé pro výkon vysokých soudních funkcí ve státě, který je nominuje, anebo, že jde o uznávané znalce práva. U soudního dvora působí též šest veřejných zástupců, jejichž úkolem je nestranně a veřejně uvádět odůvodněné návrhy ve věcech, o nichž je soud příslušný rozhodovat. Stanoviska veřejných zástupců nejsou pro soud závazná, je však pravidlem, že tito zástupci vyslovují před soudem kvalifikované názory a závěry, které soudci velmi často přijmou. S výjimkou prozatímních opatření, o nichž může rozhodnout předseda Soudního dvora, rozhoduje soud zásadně kolegiálně. Rozhodování u Evropského soudního dvora je jednoinstanční. Určitým vnitřním korektivem procedury před Lucemburským soudem – 41 –


je to, že veřejní zástupci vypracovávají své zprávy předem ve formální struktuře, která se velmi podobá konečnému rozhodnutí. Na nedostatky ve zjištění skutkového stavu, ale i na problematičnost právní argumentace lze tedy upozornit soud na základě textu zprávy veřejného zástupce ještě před vynesením konečného verdiktu. Všechny příkazy a rozsudky soudu, stejně tak jako zmíněné zprávy veřejných zástupců, jsou publikovány, nejsou však zveřejňována případná odchylná či nesouhlasná stanoviska jednotlivých soudců. Rozsudky nemají otevřeně precedenční povahu. Soud však konstatoval, že není nutné, aby mu vnitrostátní soudy postupovaly k předběžnému posouzení otázky, týkající se interpretace těch ustanovení komunitárního práva, o nichž existuje ustálená judikatura. za ustálenou judikaturu lze tuto judikaturu považovat od 70 let. Od této doby Lucemburský soud pouze naprosto výjimečně zásadním způsobem mění vlastní názor a neguje tak argumentační styl svého předchozího rozhodování. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Soudci Lucemburského soudu rozhodují vždy samostatně. b) Pokud se jedná o otázky komunitárního práva, ve který existuje ustálená judikatura, není nutné, aby je vnitrostátní soudy postupovaly k předběžnému posouzení Lucemburskému soudu. c) S ohledem na ustálenost judikatury se rozsudky soudu stávají precedenty. d) Přestože veřejní zástupci vyslovují před soudem kvalifikované závěry, nejsou stanoviska veřejných zástupců pro soud závazná. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) V současné době je počet soudců 13 a stále roste. b) Soudcem může být pouze osoba, která je v nominujícím státě způsobilá pro výkon vysokých soudních funkcí. c) Ve věcech prozatímních opatření rozhoduje předseda Soudního dvora samostatně. d) Konečné rozhodnutí Lucemburského soudu je již obsaženo ve zprávách veřejných zástupců. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Upozornit soud na nedostatky zprávy veřejného zástupce lze pouze po vynesení konečného verdiktu. b) Ustálená judikatura Lucemburského soudu je od doby, kdy tento soud naprosto výjimečně zásadním způsobem mění vlastní právní názor. c) Lucemburský soud rozhoduje vždy jednostupňově. d) Soudce Lucemburského soudu může být soudcem u tohoto soudu maximálně šest let. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Před vynesením konečného rozhodnutí lze upozornit soud pouze na nedostatky ve skutkových zjištěních. b) Od sedmdesátých let mají rozsudky Lucemburského soudu precedenční povahu. c) Evropský soudní dvůr nesmí až na výjimky zásadním způsobem měnit svůj právní názor. d) Od stanoviska veřejného zástupce se soudci Lucemburského soudu mohou, ale nemusí odchýlit. Soudce Ústavního soudu je do funkce ustanoven na základě jmenování prezidentem. Ten k tomu ovšem potřebuje souhlas Senátu. Senát však jen potvrzuje to, co je výhradně z ústavně právního hlediska v dispozici prezidenta. Funkce se soudce může ujmout teprve poté, co bez výhrad složí předepsaný slib. Postavení soudce Ústavního soudu je charakterizováno následujícími ústavně, popř. jen zákonné zakotvenými znaky. Zásada rovnosti plyne z kolegiátní povahy rozhodování Ústavního soudu. Všichni jeho soudci jsou při rozhodování rovnoprávní, což se projevuje nejen ve váze jejich hlasu, nýbrž i v procedurálních pravidlech pro přijímání rozhodnutí včetně podávání návrhů na rozhodnutí. Ovšem ve dvou případech jsou soudci Ústavního soudu z hlasování vyloučeni: rozhoduje-li se o jejich podjatosti a dále v kárném řízení,


které se jich týká. Nezávislost rozhodování je základním znakem každého orgánu soudního typu. Vyplývá z ní, že soudci nemohou být vázáni žádnými pokyny a roz-hodují nestranně podle svého nejlepšího přesvědčení. S nezávislostí soudců se pojí i další záruky jejich rozhodování. Soudce Ústavního soudu požívá imunity procesní, takže jej nelze trestně stíhat ani ho vzít do vazby bez souhlasu Senátu, nikoli již Ústavního soudu, jako tomu bylo do přijetí Ústavy ČR. Stejně tak jsou soudci Ústavního soudu vybaveni imunitou materiální, kdy je nelze vůbec stíhat pro přestupek. Na rozdíl od dřívější úpravy již toto privilegium není zakotveno ústavně, nýbrž v zákoně o Ústavním soudu. Další ústavní zásadou, na které je založeno postavení soudců Ústavního soudu, je neslučitelnost výkonu funkce s jinými funkcemi a činnostmi (inkompatibilita). Tuto otázku Ústava zčásti upravuje a zčásti svěřuje bližší úpravě v zákoně o Ústavním soudu. Neslučitelnost funkce soudce Ústavního soudu s členstvím v politických stranách je sporným problémem a evropské státy tuto otázku upravují různě. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Materiální imunita byla v předcházející regulaci upravena v Ústavě, v současné době ji zakotvuje jen zákon o Ústavním soudu. b) Soudce Ústavního soudu nesmí vykonávat některé funkce a činnosti, které stanoví Ústava a zákon o Ústavním soudu. c) Nezávislost soudce Ústavního soudu při rozhodování zaručuje zákaz řídit se pokyny nadřízeného a povinnost rozhodovat nestranně. d) Materiální a procesní imunita mají charakter určitých výsad soudců Ústavního soudu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Otázky inkompatibility jsou řešeny jak v Ústavě, tak v zákoně o Ústavním soudu. b) Rys nezávislosti rozhodování se netýká jen Ústavního soudu, ale rozhodování všech soudů. c) Nestíhatelnost pro spáchání přestupku či pro jiné protiprávní jednání je imunitou materiální. d) Na ustanovení soudce Ústavního soudu do funkce má jako jediný vliv prezident republiky. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Na rozdíl od jiných evropských právních úprav není u nás funkce soudce Ústavního soudu kompatibilní s členstvím v politické straně. b) Procesní imunita znamená, že soudce nelze trestně stíhat a odsoudit bez souhlasu Senátu. c) Nestranný není soudce Ústavního soudu, který určitou stranu ve sporu zvýhodňuje na úkor strany jiné. d) Až po složení ústavou předepsaného slibu může soudce Ústavního soudu vykonávat svou funkci. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Při rozhodování Ústavního soudu nerozhodují jeho soudci jako jednotlivci. b) O procesní imunitě již nerozhoduje senát Ústavního soudu, ale druhá komora Parlamentu. c) Do funkce soudce Ústavního soudu ustanovuje jedna z komor Parlamentu spolu s prezidentem. d) Princip rovnoprávnosti soudců Ústavního soudu při rozhodování neplatí, když se rozhoduje o jejich podjatosti a kárném postihu. Za obchodní jméno je ve francouzském právu považován název, který obchodník používá při své obchodní činnosti a tímto užíváním mu vzniká právo k obchodnímu jménu bez jakékoliv registrace a bez časového omezení. Jedná se tedy o neformální ochranu. Na tom nic nezmění, že obchodní jméno se vedle názvu obchodníka sloužícího k podpisování zapisuje také do obchodního rejstříku. Nové obchodní jméno je podle francouzské úpravy možno vytvářet vcelku volně,


je však uznána jeho výlučnost (nesmí být stejné nebo zaměnitelné s jiným již užívaným obchodním jménem jiného obchodníka) a omezení z hlediska mravnosti, užívání určitých výlučných symbolů státních popř. mezinárodních organizací apod. Obchodní jméno může být užíváno v obchodních listinách, na štítu, reklamě apod., avšak obchodník jím nesmí podepisovat. Není jménem subjektu, jménem obchodníka. I proto je přípustné, aby obchodník měl několik obchodník jmen. Obchodník může a nemusí obchodní jméno užívat. Ovšem - pokud je přestane užívat, ztrácí právo domáhat se jeho ochrany. Vedle obchodního jména má ve francouzském právu obchodník své jméno (i francouzské právo znalo pojem firmy, avšak současný právní vývoj od něj ustupuje), kterým podepisuje. V německém a rakouském právu tuto funkci plní firma. Firemní právo má výrazné veřejnoprávní prvky - ne tak ovšem v našem obchodním zákoníku. Firma v tomto smyslu je jménem plnoprávného obchodníka, kterým podepisuje. Firma musí být zapsána v obchodním rejstříku a obchodník je povinen ji užívat v nezkreslené podobě a jí podpisovat. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Za firmu je ve francouzském právu považován název, který obchodník užívá při své obchodní činnosti. b) Nové obchodní jméno nesmí být zaměnitelné dle francouzské úpravy s jinou firmou. c) Obchodní jméno je jménem obchodníka. d) Jménem obchodníka je dle francouzského práva firma. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právo k obchodnímu jménu vzniká ve francouzském právu neformálně. b) Nové obchodní jméno lze dle francouzské úpravy vytvářet zcela volně. c) Obchodník nesmí obchodním jménem podepisovat, ale smí jej užívat na obchodních listinách. d) V případě, že se obchodní jméno zapisuje do obchodního rejstříku, nejedná se o neformální ochranu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Francouzské právo nikdy neznalo pojem firmy. b) V německém i rakouském právu plní funkci jména obchodníka firma. c) Podle našeho obchodního zákoníku má firemní právo silný veřejnoprávní charakter. d) Pojem jméno obchodníka a obchodní jméno jsou různé pojmy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pokud obchodník přestane používat firmu, ztrácí právo domáhat se její ochrany. b) Jak na štítu, tak na obchodních listinách se používá jméno obchodníka. c) Obchodník se nesmí podepisovat. d) Obchodník může mít několik firem. Co do možnosti, aby v jedné a téže úloze vystupovalo na směnce zároveň více osob, nedává zákon jasné stanovisko. Z hlediska ryze jazykového výkladu je ovšem situace jasná, neboť zákon hovoří při podepisování se na směnku zásadně v nominále, což by znamenalo, že jako účastník směnečného vztahu v jedné úloze může vystupovat jen jedna osoba, ať už fyzická nebo právnická. Na tomto konstatování však zřejmě nebude možno se zastavit. Tento striktní výklad by například zcela eliminoval možnost vydávat směnku v jiných než běžných záležitostech týkajících se majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, kde je nutný souhlas obou. Dřívější teorie i praxe se stavěly k možnosti plurality účastníků směnečných vztahů nejednotně. V literatuře i judikatuře lze nalézti závěry, které pluralitu zcela vylučují, i názory, které připouštěly pluralitu zcela neomezeně. Pluralita účastníků může být obecně alternativní, kdy každý je – 42 –


zavázán sám za sebe, nebo kumulativní, kdy jsou zavázáni všichni účastníci společně. Jsme přesvědčeni, že charakteru směnečných závazků a potřebě jejich určitosti a jednotnosti odpovídá vždy možnost plurality kumulativní. Příkladem jsou právě již shora uvedené případy, kdy účastníkem směnečného vztahu jsou manželé, jejichž bezpodílové spoluvlastnictví není rozděleno. Dále by bylo možné sem zařadit všechny společné závazky nedílné, což ovšem je u peněžitých závazků možnost sice právně možná, v praxi však jen obtížně představitelná. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Dřívější teorie i praxe měly na pluralitu účastníků směnečných vztahů shodný názor. b) Z jazykového výkladu vyplývá, že vydávat směnku může pouze jedna osoba. c) Literatura se o pluralitě účastníků směnečných závazků vyslovuje zcela jednoznačně. d) V případě plurality účastníků kumulativní, je každý účastník zavázán jen sám za sebe. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pouze v judikatuře se nacházejí názory, které připouštějí pluralitu účastníků směnečných vztahů zcela neomezeně. b) Přesné dodržování jazykového výkladu by eliminovalo možnost vydávat směnky v jiných než obvyklých záležitostech týkajících se bezpodílového spoluvlastnictví manželů. c) Kumulativní pluralita účastníků u směnečných závazků je nemyslitelná. d) Z potřeby určitosti a jednotnosti vyplývá, že pluralita účastníků směnečných závazků je kumulativní. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V zákoně není zcela jasně stanoveno, zda v jedné úloze může zároveň vystupovat na směnce více osob. b) Účastníkem směnečného vztahu může být pouze fyzická osoba. c) Nedílné společné závazky směnečné nejsou právně možné. d) Charakteru směnečných závazků odpovídá jak pluralita alternativní, tak pluralita kumulativní. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Dřívější teorie měla zcela jiný názor na pluralitu účastníků než praxe. b) Jazykový výklad je stejně nejasný jako znění zákona. c) Současná teorie i praxe jsou odlišné od jejich dřívějších postojů. d) Jak literatura, tak judikatura jsou ohledně plurality účastníků nejednotné. Účinnost právního předpisu, resp. právní normy znamená, že z ní jejím adresátům vznikají práva a povinnosti. Předpokladem účinnosti právní normy je její platnost. To znamená, že právní norma může nabýt účinnosti nejdříve v den, kdy se stala platnou, tj. v den svého vyhlášení, nikoli dříve. Právní norma však může nabýt účinnosti později. Mezi dnem, kdy se právní předpis obsahující právní normy stal platným, a dnem, kdy nabyl účinnosti, může tedy uplynout určitá doba, která se nazývá legisvakancí, která má umožnit, aby se adresáti nové právní normy s ní náležitě seznámili a adaptovali se na ni. Mají-li totiž adresáti právních norem tyto normy dodržovat a zejména státní orgány náležitě jejich dodržování zabezpečovat, pak musejí mít možnost je poznat. U právního předpisu (praktické je to zejména u zákonů) je tedy třeba rozlišovat datum, kdy byl právní předpis přijat, datum, kdy nabyl platnosti, tj. kdy byl publikován, a datum, kdy nabyl účinnosti. Nová právní norma vstupuje do situace, kdy existuje určitý rytmus každodenního života, a to rytmus zformovaný v určitém právním řádu a jemu přiměřený. Nová právní norma tento právní řád mění (více nebo méně, ale vždy) a existující každodenní praktická činnost se s ním dostává do rozporu. Nová právní norma se musí nejprve zmocnit své každodenní praktické činnosti, chování podle – 43 –


ní se musí stát každodenním, což je proces seznamování, poznávání a zvykání, který po jistou dobu trvá. Právní norma může být aplikována od doby, kdy se stala účinnou, a po dobu, kdy je účinnou. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Bez toho, aby právní norma byla platná, nemohou jejím adresátům vznikat práva a povinnosti. b) Právní norma může nabýt účinnosti nejdříve v den, kdy byla přijata. c) Právní normu je možné aplikovat od okamžiku její účinnosti stále. d) Legisvakance je období mezi datem, kdy byl předpis publikován a datem, kdy nabyl účinnosti. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právní norma, která byla vyhlášena, ale nenabyla platnosti, nemůže nabýt ani účinnosti. b) Výjimečně může nabýt právní norma účinnosti před dnem svého vyhlášení. c) Před účinností právní normy nemohou z této normy vzniknout adresátům práva. d) Pouze u zákonů má smysl rozlišovat datum, kdy byl právní předpis přijat, datum, kdy nabyl platnosti a datum, kdy nabyl účinnosti. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Z právního předpisu, který sice není platný, ale již byl přijat, vznikají adresátům práva a povinnosti. b) Právní norma, jež byla přijata, ale nebyla řádné publikována, nemůže nabýt účinnosti. c) Právní norma nemůže nabýt účinnosti dříve než platnosti. d) Každá právní norma, která byla vyhlášena, je normou platnou, avšak adresátům z ní ještě nemusejí vznikat práva a povinnosti. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právní norma, která nebyla vyhlášena, nemůže nabýt účinnosti. b) Platnost právní normy nastává dnem její publikace. c) Časové rozmezí použitelnosti právní normy je dáno dobou, po kterou je platná a účinná. d) Jestliže je právní norma účinná, může být používána. Působnost a pravomoc subjektů vykonávajících správu, jakož i podmínky stanovené pro její výkon, vytvářejí pevný celek s obsahem veřejných práv a povinností osob, které vystupují na straně spravovaných. Velký význam pro postavení těchto osob měly zejména teorie o veřejných subjektivních právech, tj. právech, která mají osoby ve vztazích vůči státu jako právnické osobě a jiným subjektům veřejné správy. Koncepce veřejných subjektivních práv (budovaná analogicky subjektivním právům v právu soukromém) se stala jedním ze základních kamenů moderního právního státu. Veřejná subjektivní práva jsou založena v normách kogentního charakteru, chránících konkrétní zájmy spravovaného, a určují příslušné povinnosti na straně spravujících. Nositel veřejného subjektivního práva se ho může domoci cestou práva, zejména cestou soudní. Obsah veřejných práv je jedním z kritérií legality správy. I když porušení legality správou nemusí nutně znamenat dotčení veřejného práva osoby (mnohé povinnosti správy nemají protivu ve veřejných subjektivních právech), platí, že porušením (kogentním způsobem v právní normě zakotveného) veřejného práva činností správy je vždy též porušena legalita. Protože se osoby svých práv mohou domáhat, mají ve svých rukou významné nástroje nápravy nelegálních zásahů v podstatné oblasti správy. Podle obsahu lze rozlišovat veřejná práva směřující k tomu, aby se správa zdržela určitých zásahů do svobod osob, práva na plnění správy v jejich prospěch a práva určující podíl osob na správě věcí veřejných. Nejvýznamnější veřejná práva mají pravidelně ústavní hodnotu - patří do katalogu základních


práv a svobod. Jsou provázena a následována dalšími, která podle příslušných právních úprav doplňují obsah konkrétních vztahů. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Veřejná práva mají chránit zájmy jejich nositelů. b) Působnost a pravomoc subjektů veřejné správy je limitována obsahem veřejných práv spravovaných osob. c) Teorie veřejných práv je vybudována na koncepci proporcionality mezi kogentností a legalitou norem. d) Subjektivní práva jsou veřejná a soukromá. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Veřejná práva nelze zahrnout do skupiny základních práv a svobod. b) Veřejná práva jsou práva osob ve vztazích k subjektům veřejné správy. c) Vymahatelnost veřejných subjektivních práv je možná prostřednictvím subjektů veřejné správy. d) Subjektivní práva tvoří součást obsahu právních vztahů. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Stát patří mezi subjekty veřejné správy. b) Ochranu veřejným subjektivním právům poskytují soudy. c) Nejvýznamnější veřejná subjektivní práva jsou upravena ústavou. d) Subjektivní právo musí být v souladu s kritériem zákonnosti správy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Veřejná práva nemají legální základ. b) Veřejná subjektivní práva jsou upravena normami kogentního charakteru. c) Moderní právní stát je vytvořen na koncepci veřejných subjektivních práv. d) Porušení zákonnosti vede vždy k porušení veřejných subjektivních práv. Zákony rozlišují dvojí působnost obce. Hlavní a základní je působnost, která provádí ustanovení Ústavy o samostatné správě obce. Zákony ji označují jako samostatnou působnost a jejím posláním je zajistit reálnou správu věcí každé obce. Na ni pak navazuje oblast kompetence, kterou zákonodárce nazval působností přenesenou. Samostatná působnost je vymezením prostoru, v němž obec uskutečňuje Ústavou svěřené právo na samosprávu. Obec je při uskutečňování úkolů, které do ní patří, povinna postupovat v souladu s Ústavou, ústavními zákony, zákony a na jejich základě vydanými právními předpisy, přičemž ze strany státu je vyloučeno používání interních směrnic a jakékoliv zasahování do činnosti obce, které by nemělo oporu v zákoně. Obec se také může proti případným nezákonným zásahům do samostatné působnosti bránit soudní cestou. Stát si ponechává dozor nad dodržováním zákonnosti orgány obce - jeho úprava je z větší části obsažena v zákoně o obcích. Do přenesené působnosti patří úkoly, které obec plní pro někoho jiného - a to pro stát, který je formou zákona na obce přenesl. Učinil tak zejména proto, že některé úkoly státní správy je vhodné a potřebné vyřizovat na úrovni obcí, tj. nejblíže občanům, neboť státní orgány jsou v zásadě budovány od okresu výše. Za tuto „službuÿ, kterou obce státu poskytují, jsou jim také určitým způsobem hrazeny náklady, které výkonem svěřené agendy vznikají. Ve věcech přenesené působnosti se orgány obce nacházejí vůči státním orgánům v podobných vztazích, jaké jsou v hierarchii státní správy. Obec se při výkonu přenesené působnosti řídí Ústavou, ústavními zákony, zákony a na jejich základě vydanými právními předpisy a stát si ponechává možnost řídit výkon i prostřednictvím interních předpisů - usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Dozor má charakter určité kontrolní činnosti státu, při


které se v souladu s interními předpisy sleduje dodržování zákonnosti orgány obce při výkonu její samostatné působnosti. b) Orgány obce jsou při výkonu úkolů státu ke státním orgánům v těchže vztazích, jaké nalézáme v hierarchii státní správy. c) Důvod přenesení působnosti státu na obce spočívá také v tom, že státní orgány na úrovni obcí zpravidla nepůsobí. d) Náklady, které vznikají obci při výkonu samostatné působnosti, nejsou státem hrazeny. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právo na samosprávu je zakotveno v Ústavě a znamená samostatnou správu záležitostí obce. b) Protože při výkonu přenesené působnosti obec plní určité úkoly státu, musí jednat především v intencích státní politiky a řídit se obecně závaznými právními předpisy. c) Stát sice nemůže zasahovat do samostatné působnosti obce usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů, může však v této oblasti kontrolovat - především podle zákona o obcích - zachovávání zákonnosti. d) V rámci přenesené kompetence plní obec úkoly, které by jinak vykonával stát, ale protože je žádoucí, aby se některé věci vyřizovaly na úrovni okresu, provedl stát delegaci části své působnosti. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Tzv. samostatná působnost obce, kterou tak Ústava výslovně nazývá, znamená správu vlastních věcí každé obce přímo obcí samotnou. b) Přenesená působnost má charakter určité služby obce pro stát, jež vychází vstříc občanům a je výhodná pro obě strany, neboť její náklady jsou obcím určitým způsobem hrazeny. c) Proti eventuálním zásahům státu do práva na samosprávu se obec může bránit u Ústavního soudu. d) Realizací práva na samosprávu se zajišťuje skutečná správa záležitostí obce způsobem, který vyplývá z ústavy, zákonů, právních a jiných předpisů. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Obec má dvojí poslání, jednak plní funkce, které vyplývají z jejího práva na samosprávu, jednak vykonává úkoly, které jí prostřednictvím právního předpisu svěřil stát. b) Výkon samostatné kompetence není plněním státních úkolů, a proto jej není možné usměrňovat usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů. c) Přenesená a samostatná působnost obce se liší mírou samostatnosti při jejím výkonu a způsobem financování. d) Když zákon o obcích hovoří o přenesené působnosti obce, má tím na mysli úkoly, které obec plní pro stát. Koncern (holding) je bezsubjektové sdružení dvou nebo více osob (nikoliv nutně osob právnických nebo kapitálových či osobních obchodních společností), které si zachovaly právní subjektivitu a podléhají přitom jednotnému řízení ze společného rozhodovacího centra. Nemusí přitom ale jít o jen vzájemně kapitálově propojené subjekty; koncernové vztahy mohou vzniknout i prostřednictví ovládací smlouvy, personálním propojením společností i dalšími způsoby, jimiž jedna osoba vykonává (fakticky nebo právně) přímý nebo nepřímý rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby. V centru pozornosti stojí především otázky právní jistoty a ochrany společníků stojících mimo řídící vliv na koncern a ochrany věřitelů před vlivem anonymních ( a tím i nekontrolovatelných) mocenských pozic jiných osob v rámci koncernu a dále problematika vnitřního právního uspořádání koncernu. Pro aplikaci koncernového práva se dnes za dostačující považuje, jestliže řídící osoba u sebe koncentruje rozhodování a jednotné plánování pro spojené podniky třeba jen v jediné z následujících ústředních oblastí podnikání: nákup, prodej, organizace, financování. Za koncernově právně relevantní závislost se rovněž pokládá situace, kdy – 44 –


je společník s to zasahovat do rozhodování v jedné z výše uvedených ústředních podnikatelských oblastí prostřednictvím svého vlivu na složení orgánů dotyčné společnosti. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V koncernu mohou být sdruženy i subjekty bez právní subjektivity. b) Pokud jsou kapitálově propojeny subjekty s právní subjektivitou, jedná se o holding. c) V koncernu mohou být sdruženy, jak právnické, tak osobní obchodní společnosti. d) Jediný způsob, který je relevantní z pohledu koncernového práva, výkonu vlivu na řízení jiné osoby je ovládací smlouva. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zasahování do složení orgánů určité společnosti je považováno za koncernově právně relevantní závislost. b) V holdingu musí být sdruženy minimálně dvě osoby. c) Výkon rozhodujícího vlivu na řízení nebo provozování podniku jiné osoby může být prováděn i personálním propojením společností. d) Důvodem pro aplikaci koncernového práva je nedostatek právní jistoty a ochrany společníků stojících mimo řídící vliv na koncern. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jestliže u sebe někdo shromažďuje rozhodování a jednotné plánování pro spojené podniky v některé z ústředních oblastí podnikání, lze aplikovat koncernové právo. b) Přímý i nepřímý rozhodující vliv na holding lze vykonávat fakticky i právně. c) Vznik koncernových vztahů je vázán na personální propojení společností. d) Jednou z ústředních oblastí podnikání je financování. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Aby se jednalo o spojené podniky, musí být koncentrováno rozhodování a jednotné plánování. b) Bezsubjektové sdružení osob se nemůže skládat z osob právnických. c) Pokud se nejedná o vzájemně kapitálově propojené subjekty, nemůže se jednat o koncernové vztahy. d) Ovládací smlouva je jedna z možností personálního propojení společností. Již skutečnost, že jistý druh cenných papírů označujeme slovem „směnkaÿ, vypovídá nám o této listině důležitou okolnost a sice, že tento cenný papír se v průběhu historického vývoje vyprofiloval jako listina určená k oběhu, jako listina, která bude zcela pravidelně obchodována, bude směňována, bude předmětem směny. Proto změna majitele, směnečného věřitele je pro tyto listiny něčím zcela přirozeným a převody těchto listin tedy jsou organickou součástí života jednotlivé směnky. Jde samozřejmě o možnost, aby ta která směnka obíhala, zůstane-li však směnka v rukou původního majitele, remitenta, nic to na její kvalitě dlužnického cenného papíru nemění. Také právní úprava směnky, to jest zákon směnečný a šekový s touto skutečností počítá, a to nejen tím, že některé otázky převodů směnek upravuje, ale na různých místech zákona vyvozuje z případných převodů důsledky. Z mnoha příčin, které ovšem všechny leží mimo samotnou právní úpravu a mají původ v celkových poměrech v ekonomice, nejsou převody směnek v současné době u nás tak časté, jak by povaze listiny, obecně uvažováno, odpovídalo a jak tomu i u nás dříve bylo a jinde ve světě nadále je . Majitelé směnek u nás nyní nemají příliš mnoho příležitostí s těmito směnkami obchodovat, nechtějí-li pro každou směnku vyhledávat jednotlivé zájemce. Efektivní trh, kdy by bylo lze směnky nabídnout a kde by bylo možné setkat se s případnou poptávkou, prakticky neexistuje. Už vůbec není takový trh organizován. Jde tedy většinou o převody ad hoc. – 45 –


1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Směnka má povahu dlužnického cenného papíru. b) Majitelé směnek v současné době u nás nemohou se směnkami obchodovat. c) Právní úprava šeku je obsažena v zákoně směnečném a šekovém. d) Směnka je jedním z druhů cenných papírů. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Směnka byla už od svého vzniku určená k oběhu. b) Změny majitele jsou organickou součástí života každé směnky. c) Převody směnek jsou v některých aspektech upraveny v zákoně směnečném a šekovém. d) Neboť nelze vyhledávat pro každou směnku jednotlivé zájemce, není u nás mnoho příležitostí pro obchodování se směnkami. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Protože jde většinou o převody směnek ad hoc, není u nás efektivní trh směnek organizován. b) Majitel směnky je směnečným věřitelem. c) Zákon směnečný a šekový neumožňuje vznik efektivního trhu se směnkami. d) Ve světě jsou převody směnek častější než u nás. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Směnečný a šekový zákon obsahuje jak právní úpravu směnky, tak důsledky jejího převodu. b) Cenný papír, který není směňován, obchodován, nemůže být směnkou. c) Trh, na kterém je možné se směnkami obchodovat, je pouze trhem ad hoc. d) Zůstane-li směnka v rukou remitenta, ztrácí na své kvalitě. Nelze akceptovat názor obsažený v odůvodnění rozsudku krajského soudu, podle něhož poznámka pod čarou (vysvětlivka) není součástí právního předpisu. Obsahuje-li určitý právní předpis ve svém textu poznámku pod čarou (což není v naší legislativní praxi žádnou výjimkou), nelze říci, že tato není součástí právního předpisu, když ten ji výslovně uvádí. Při obsahových změnách právních předpisů u nás běžné dochází i k doplňování či změně poznámek pod čarou v rámci prováděných novelizací. Poznámku pod čarou lze proto chápat jako součást právního předpisu, jestliže považujeme za právní předpis konkrétní formu, v níž jsou navenek vyjádřeny právní normy a která zahrnuje kromě tohoto normativního a závazného obsahu i další složky bez normativního charakteru, které závazné nejsou. Poznámka pod čarou by pak nepochybně náležela k onomu nenormativnímu obsahu a z toho vyplývá odpověď i na otázku její závaznosti. Navíc je zřejmé, že může dojít ke změně právního předpisu nebo jeho ustanovení, na něž se v poznámce pod čarou odkazuje, proto se nemůže poznámka pod čarou uplatnit ve své původní podobě. Smysl existence poznámek po čarou tedy není v jejich závaznosti či nezávaznosti, ale v tom, aby odkazem na jiný právní předpis nebo jeho ustanovení poskytovaly určitou informaci či návod pro výklad příslušné právní normy, která poznámku pod čarou obsahuje. Jde o podpůrné hledisko při interpretaci a ostatně obdobný subsidiární význam se v teorii i praxi přisuzuje při výkladu i důvodovým zprávám, názorům teorie a právní vědy atd. Opačný názor, podle něhož lze poznámku pod čarou zcela ignorovat, i když odpovídá obsahu právní normy, může podle mého názoru vést k nebezpečným důsledkům. Poznámka pod čarou v právním předpisu tedy jistě není závazná, ale není důvodu ji ignorovat, jestliže její obsah plně odpovídá výkladu příslušného ustanovení, k němuž se dospělo všemi obvyklými interpretačními metodami, které poznámka pod čarou doplňuje při výkladu toho, co a jak hodlal zákonodárce učinit právní normou a s jakými vztahy k jiným právním normám.


1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní předpis obsahuje nenormativní složky, ke kterým patří i vysvětlivky, a právní normy. b) Vysvětlivka v textu právní normy sice není závazná, ale může napomoci při interpretaci právního předpisu. c) Vysvětlivku není možné zcela opomíjet, neboť tvoří součást právního předpisu a má význam při jeho aplikaci. d) Vysvětlivka má nenormativní povahu, ale má význam pro interpretaci právní normy, která je ve vysvětlivce uvedena. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Neuvádí-li novelizovaný právní předpis výslovně v textu poznámku pod čarou, nemůže být závazná. b) Poznámkou pod čarou se odkazuje na právní předpis nebo jeho ustanovení a má význam pro výklad právní normy, která ji obsahuje. c) Vysvětlivka může být pozměněna při novelizacích právního předpisu, který ji obsahuje, což se běžné stává. d) Právní norma je normativní, závaznou součástí právního předpisu, který dále zahrnuje složky nenormativní povahy. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Vedle kupř. důvodové zprávy je i vysvělivka instrukcí pro interpretaci právní normy nebo jejího ustanovení, na které se odkazuje. b) Právní předpisy většinou obsahují poznámky pod čarou, které sice tvoří jejich součást, ale nejsou závazné pro interpretaci. c) Ke změně právního předpisu nebo jeho ustanovení ve vysvětlivce nemůže dojít při novelizaci právního předpisu, který vysvětlivku obsahuje. d) Pokud je zrušen právní předpis, na nějž se odkazuje, musí se změnit i poznámka pod čarou v právním předpisu, který ji obsahuje. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Jestliže dojde ke změně právního předpisu, není možné ji provést v poznámce pod čarou. b) Vysvětlivkou je v právním předpisu obsažený odkaz na jiný právní předpis, resp. jeho ustanovení, který nemá normativní povahu. c) Právní předpis obsahuje právní normy, které mají normativní obsah, a další součásti, které závazné nejsou. d) Podpůrnou roli při výkladu právního předpisu plní např. vysvětlivky, důvodové zprávy a stanoviska teorie. Jednou z teoreticky sporných otázek je, zda právo je úplný systém právních norem, nebo zda úplný není. To znamená, zda ve společnosti existuje prostor práva prostý, popř. zda existují mezery v právu, a jestliže ano, zda a jak je vyplnit. Předně je možno se ptát, zda každé lidské chování je upraveno právem, tj. právní normou. Odpoví-li se záporně, znamená to, že existuje zmíněný „prostor práva prostýÿ, tzn. že existuje indiferentní lidské chování, které je pro právo nezajímavé, které tedy není ani dovolené, ani nedovolené, resp. že existují mezery v právu. Otázku je tedy třeba položit spíš tak, zda kterékoli lidské chování je buď jen dovoleno, anebo jen nedovoleno, a není třetí možnosti. Odpověď na tuto otázku dává logicky i sociologicky dokazatelné pravidlo, že v právním státě vše, co není (právem) zakázáno, je (právem) dovoleno. Aplikací tohoto pravidla je další pravidlo, že v případě, že zákon výslovně dovoluje jen určité chování, je tím samým zakázáno jakékoli chování jiné. (To je důležité zejména u vymezení pravomoci státních orgánů, jimž je podle tohoto pravidla zakázáno jednat mimo rámec své pravomoci). Z hlediska těchto pravidel je právo úplné v tom smyslu, že každé lidské chování může být kvalifikováno buď jako dovolené, nebo jako nedovolené, takže neexistuje chování právně irelevantní. Druhým, složitějším aspektem problému úplnosti práva je otázka, zda každá sporná věc může být rozhodnuta podle právní normy, zda


tedy právní řád pamatuje na každou možnou faktickou situaci (tzv. skutkovou podstatu). Odpověď na tuto otázku je velmi obtížná a na věc jsou různé názory. Každodenní praxe však ukazuje, že soudce v textu právní normy, resp. v právním předpisu vždy řešení nenajde. V takových případech se mluví o mezerách v právu. Právo je tedy, ovšem jen zdánlivě, úplné i neúplné zároveň. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Můžeme se setkat i s lidských jednáním právně nepodstatným. b) Nikdo neví, co jsou to mezery v právu, a proto nelze činit závěry o úplnosti práva, jako uceleného souboru právních norem. c) Je evidentní, že právo není úplný systém právních norem, protože v něm existují mezery, které jsou z hlediska právní teorie přípustné. d) V teorii není nesporné, zda ve společnosti existuje prostor práva prostý. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Žádný státní orgán nemůže činit nic, co mu právo výslovně nepřikazuje, ledaže by měl jinak vymezenou pravomoc. b) V právním státě platí, že každý může činit vše, co není právem zakázáno. c) V právním státě platí, že lidské chování, které není dovoleno, je zakázáno. d) Každé lidské chování může být z hlediska práva hodnoceno jako dovolené nebo jako nedovolené. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právo je úplný systém právních norem, který upravuje veškeré lidské chování, takže tzv. mezery v právu neexistují. b) Každý státní orgán může jednat nad rámec svých pravomocí jen tehdy, pokud mu to zákon výslovně nezakazuje. c) Právo je možné jen tehdy, pokud upravuje veškeré lidské chování a neponechává prostor práva prostý, tzv. mezery v právu. d) Je zřejmé a nesporné, že každé lidské chování je upraveno nějakou právní normou. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právo je úplné v tom smyslu, že se nevyskytuje chování, které je možno označit jako právně irelevantní. b) Dokazatelné pravidlo, že vše, co není zákonem zákázáno, je dovoleno, charakterizuje právní stát. c) Platí, že všechno, co je dovoleno, není zakázáno, ale co není zakázáno, může být právně dovolené nebo nepodstatné. d) Otázka, zda existují mezery v právu, je teoreticky sporná. Dělba legislativní pravomoci mezi zákonodárným orgánem a veřejnou správou je problémem zmiňovaným spíš v teoretické rovině. Jde ale nepochybně rovněž o otázku praktickou, totiž po tom, co všechno musí být předmětem úpravy ve formě zákona, a kdy a ke kterým ustanovením zákona je potřebné vydat prováděcí právní předpis, aby právní úprava byla komplexní a schopná praktického využití (aplikace). Podle logického výkladu příslušných ustanovení Ústavy nemohou být předmětem právní úpravy v prováděcích předpisech ty věci (otázky), které jsou vyhrazeny zákonné úpravě podle příslušných ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Jsou to věci, které mohou, resp. musí být upraveny pouze formou zákona, popř. ústavního zákona, přičemž delegace pro úpravu nižším, prováděcím předpisem je vyloučena. Hovoří se o tzv. výhradě zákona. Jde např. o stanovení mezí základních práv a svobod. Vedle toho pak jsou věci, které zákon může upravovat, ale také je zákon upravovat nemusí, popřípadě zákon může jejich úpravu delegovat na nižší právní předpis. Hranice mezi zákonodárstvím a exekutivou je v této souvislosti problematická. Ústava, s výjimkou ustanovení o výhradě zákona, nedává zákonu - z hlediska jeho obsahu - žádné podrobnější pokyny či – 46 –


příkazy. Vychází ze zásady, že předmětem zákona může být „cokoliÿ, s výjimkou prve uvedenou. Parlament má v zásadě neomezenou legislativní pravomoc, s výjimkou změn podstatných náležitostí demokratického právního státu. Nejen pokud jde o předmět úpravy, ale i pokud jde o šíři a hloubku úpravy, která může být více či méně detailní. Tak samozřejmě platí, že podrobná zákonná úprava poskytuje méně prostoru pro prováděcí předpis, a naopak. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Předmětem Ústavy a Listiny základních práv a svobod, tj. legislativy, mohou být i věci, které jsou vyhrazeny zákonné úpravě. b) Zákonný obsah prováděcího právního předpisu zásadně není stanoven; i zde však existují výjimky. c) Existují věci, které zákon upravovat nemusí, nicméně upravovat je může. d) Hranice mezi legislativní pravomocí zákonodárného orgánu a exekutivy je v některých souvislostech problematická. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Praktičnost otázky dělby legislativní pravomoci nespočívá v její praktické použitelnosti, ale v úvaze nad tzv. výhradou zákona. b) Ústava, popřípadě Listina stanoví věci, které jsou vyhrazeny zákonné úpravě. c) Tzv. výhradou zákona se rozumí stanovení okruhu věcí, které mohou, resp. musí být upraveny pouze zákonem, popř. ústavním zákonem, přičemž delegace pro úpravu prováděcím předpisem nepřichází v úvahu. d) Potřeba vydat prováděcí právní předpis je otázkou po míře praktického využití zákona. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) O parlamentu platí, že jeho legislativní pravomoc je v podstatných věcech omezena jen pravomocí exekutivy. b) Rozhodnutí o tom, jaká bude šíře a hloubka úpravy, leží na parlamentu. c) Podstatné náležitosti demokratického právního státu mohou být měněny jen Listinou. d) Pouze Ústava může stanovit, zda některé věci lze delegovat na podzákonný právní předpis či nikoli. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Stanovení mezí základních práv a svobod náleží do okruhu otázek vyhrazených zákonné úpravě. b) Pokud je k ustanovení zákona zapotřebí vydat prováděcí předpis, svědčí to o větší použitelnosti zákona. c) Není pravidlem, aby ustanovení Ústavy dávala zákonu podrobnější příkazy nebo pokyny. d) Listina základních práv a svobod stanoví zásadu, že zákonem lze upravit všechno, co zákonodárce uzná za vhodné. Idea přímé demokracie je v teorii považována za pravý opak demokracie reprezentativní. V čisté podobě by se jednalo o takovou organizační formu státu, ve které neexistují volené zastupitelské orgány a lid sám rozhoduje o všech závažnějších veřejných záležitostech. V této souvislosti je třeba si povšimnout dvojího charakteru postavení, ve kterém se nachází jednotlivec. Na jedné straně, v okamžiku, kdy je vyzván k podílu na bezprostředním rozhodování, je sám součástí suveréna, kterému náleží státní moc. Na druhé straně sám podléhá následkům rozhodnutí, na kterém se sám podílel, jinak řečeno, je vázán jeho účinky. J. J. Rousseau založil původně svůj model organizačního uspořádání státu na myšlence, podle které má lid sám uskutečňovat zákonodárnou moc ve státě na základě obecné vůle, jež je formulována v podobě koncepce národního zájmu nebo společného blaha. Za tohoto předpokladu pak vláda, představitelka výkonné moci ve státě, byla pojímána toliko jako nástroj v rukou suverénní zákonodárné moci. Její hlavní úlohou bylo zprostředkovávat stálé spojení k občanům, provádět zákony – 47 –


a dbát na dodržování občanských, zejména pak politických práv. Vláda měla jednat podle příkazů lidu. Tento typ přímé demokracie by byl snad přijatelný pro relativně malá a nepříliš komplikovaná společenství lidí, kteří by se tak na shromážděních nebo ve výborech takových shromáždění spolupodíleli na politicky významných rozhodnutích, včetně rozhodnutí soudního charakteru, i na kontrole jejich realizace. Klasickými, ale také ojedinělými projevy této formy přímé demokracie byly např. town meetings v USA, poprvé doložené v roce 1778 v Massachusetts, kde byla dvoutřetinová většina hlasujících nutná ke schválení ústavy. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Koncepce národního zájmu a společného blaha je vlastní ideji reprezentativní demokracie. b) Bdít nad dodržováním občanských práv je jedním z hlavních úkolů vlády, která je ve státě, kde sám lid uskutečňuje zákonodárnou moc, pouze jejím instrumentem. c) V přímé demokracii jsou pro vládu, představitelku výkonné moci, směrodatné příkazy lidu, uskutečňujícího moc zákonodárnou. d) V relativně malých a nepříliš komplikovaných společenstvích lidských jedinců není nepřijatelný model zastupitelské demokracie. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Čistá podoba reprezentativní demokracie je nejlépe patrna v klasických town meetings 18. století. b) V přímé demokracii je postavení člověka dvojaké, podílí se na vzniku rozhodnutí a je vázán jeho účinky. c) Účinky jednotlivcova rozhodování dopadají nejen na něj, ale i na všechny ostatní osoby, které formulují národní zájem. d) Protože v přímé demokracii neexistují volené zastupitelské orgány, je sám lid povolán rozhodovat o všech zásadních otázkách. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Klasická nutnost dvoutřetinové většiny ke schválení ústavy je doložena v mnohých typech přímé demokracie. b) Založení Rousseauova modelu přímé demokracie na rozhodnutí většiny evokuje ojedinělé projevy této formy realizované v town meetings v USA. c) Jednání vlády podle příkazů lidu vyúsťuje klasicky v její zákonodárnou iniciativu. d) Sám lid, realizující zákonodárnou moc, je suverénem, jehož nástrojem je vláda, představující moc výkonnou. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pojem „obecná vůleÿ formuluje J.J.Rousseau jako národní zájem či obecné blaho. b) Pojetí vlády jako suveréna moci výkonné je neoddělitelně spjato s pojetím lidu jako suveréna moci zákonodárné. c) Organizační forma státu, v níž neexistují zastupitelské sbory a lid sám je vrcholným nositelem moci, se nazývá reprezentativní demokracie. d) Charakter postavení jednotlivce v přímé demokracii je dvojí: podílí se na rozhodování, jehož účinky na něj dopadají. Představíme-li si jako ucelenou množinu souhrn všech právních předpisů a norem (právní předpisy a právní normy nereprezentují co do významu pojmově totéž, ale pro účely tohoto výkladu lze tento rozdíl přehlížet), které v konkrétním časovém okamžiku platí na území určitého státu (tedy tzv. pozitivní právo), pak ji můžeme rozdělit na dva základní subsystémy, a to na okruh práva soukromého a na okruh práva veřejného. Každý z těchto subsystémů se dále dělí na jednotlivá právní odvětví. Rozdíl mezi právem soukromým a veřejným se obykle vymezuje, a to už od dob římského práva, charakteristikou formulovanou Domitiem Ulpianem (zemř. 218 n. l.) tak, že ius civile est quod ad singulorum utilitatem spectat (tj. že soukromé právo směřuje ku prospěchu jednotlivců), zatímco ius publicum est quod


ad statum rei Romanae spectat (tj. že veřejné právo se vztahuje na záležitosti státu). Tento dualismus práva je konstruován především teleologicky. Vychází se tu totiž ze zkresleného a nepřesného předpokladu, že normy veřejného práva jsou přijímány v zájmu všech občanů, zatímco soukromé právo sleduje naproti tomu jen individuální zájmy účastníků daného právního vztahu (zájmová teorie). Podle jiné, tzv. mocenské teorie, pro zařazení právních norem do jednoho či druhého z obou uvedených subsystémů rozhoduje, zda má v konkrétním případě stát (resp. orgán státní moci nebo veřejné správy) oprávnění jednostranným mocenským aktem upravit právní pozici druhého účastníka daného právního vztahu (pak jde o právo veřejné), anebo je-li jediným nebo základním (hlavním) nástrojem k úpravě práv a povinností účastníků daného právního vztahu smlouva (pak jde o právo soukromé). Oproti této teorii pak modernější teorie organická vidí dělící kriterion mezi oběma větvemi práva v tom, zda se určitá skutečnost týká právního poměru subjektu k některé z nucených korporací. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pozitivní právo se skládá z právních předpisů a právních norem, které v určitém čase platí na území určitého státu. b) Mocenská teorie rozlišuje příslušnost právní normy k veřejnému nebo soukromému právu podle nástrojů k úpravě práv a povinností účastníků daného právního vztahu. c) Teorie organická je modernější než mocenská, protože jako dělící kritérium užívá vztah určité skutečnosti a právního poměru subjektu k některé z nucených korporací. d) Právní dualismus byl koncipován hlavně účelově. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zájmová teorie vychází ze zkresleného a nepřesného předpokladu, že normy veřejného práva nejsou přijímány v zájmu všech občanů. b) Stát lze ztotožnit s orgánem státní moci nebo veřejné správy. c) Poprvé byl rozdíl mezi soukromým a veřejným právem charakterizován v římském právu. d) Jednotlivá právní odvětví se dále dělí na subsystémy. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zájmová teorie vychází ze zkresleného a nepřesného předpokladu. b) Ius civile je jedním z podsystémů souhrnu všech právních předpisů a norem. c) Teleologická koncepce dualismu práva tvoří základ teorie organické. d) Zájmová teorie klade důraz na zájmy účastníků. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Dle mocenské teorie může jednostranným mocenským aktem upravit pozici druhého účastníka pouze stát. b) Zájmová teorie vychází z Ulpianova rozlišení. c) Rozdíl mezi soukromým a veřejným právem byl definován již ve starém Řecku. d) Veřejné právo se dle mocenské teorie vztahuje na záležitosti státu. Exaktní proporcionální systém, v němž počet mandátů, které získaly jednotlivé strany ve volbách, odpovídá zcela adekvátně proporci hlasů, odevzdaných pro jednotlivé strany, je ideálním případem, jehož přesná realizace je iluzí. V praxi systémy poměrného zastoupení často ani neusilují o exaktní vyjádření proporce a spokojují se buď pokusem minimalizovat disproporce v zastoupení jednotlivých stran a čistému systému poměrného zastoupení se přiblížit (např. Holandsko), anebo dokonce obsahují takové úpravy, které princip proporcionality určitým způsobem a v určité sféře omezují (např. omezovací klauzulí), aby tak posílily integrační působení, jež je jinak u poměrného zastoupení daleko slabší, než u většinového systému. Společným pojmovým znakem


systému poměrného zastoupení v jeho různých variantách je však přesto společná tendence k přibližně proporcionálnímu poměrnému vyjádření výsledků hlasování ve složení voleného sboru. Z povahy proporcionality vyplývá, že je tento volební systém aplikovatelný pouze u volených orgánů kolegiálního typu a nepadá proto v úvahu při všeobecných volbách prezidentských. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Složení voleného sboru je obrazem použití varianty systému poměrného zastoupení. b) Většinový volební systém má nižší sjednocující účinky než systém poměrného zastoupení. c) Systém poměrného zastoupení znamená, že kandidát, který ve volebním obvodě získal většinu, obdrží mandát. d) Systém poměrného zastoupení nelze použít u volených orgánů tehdy, jestliže se jedná o orgán kolegiální. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Protože v praxi nelze v systému poměrného zastoupení dosáhnout přesné korespodence mezi počtem odevzdaných hlasů a získaných mandátů, lze zaznamenat snahu tyto nepoměry učinit co nejmenšími. b) Při volbách prezidenta nelze systém poměrné reprezentace použít, a proto se zpravidla aplikuje systém většinový. c) Dosáhnout adekvátního počtu hlasů je v proporcionálním volebním systému iluzorní. d) Čistý systém poměrného zastoupení, který je ovšem ideálem, spočívá v tom, že počet mandátů, které obdržely jednotlivé strany ve volbách, přesně poměrně odpovídá počtu odevzdaných hlasů. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Počet hlasů odevzdaných jednotlivým stranám v systému poměrného zastoupení automaticky znamená adekvátní počet mandátů ve voleném sboru. b) Proporcionální volební systém se vždy snaží o přesné vyjádření poměru mezi počtem odevzdaných hlasů a získaných mandátů. c) S ohledem na skutečnost, že systém poměrného zastoupení zcela věrně neodráží skutečný poměr mezi odevzdanými hlasy a získanými mandáty, upřednostňuje se v některých státech volební systém většinový. d) Pokud prezidenta volí zastupitelský sbor, systém poměrného zastoupení nelze použít. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) V systému poměrného zastoupení počet získaných mandátů zcela přesně neodpovídá počtu hlasů, které získali jednotliví kandidáti. b) Zpravidla není možné uskutečnit takový volební systém poměrného zastoupení, který by zajistil zcela přesný poměr počtu odevzdaných hlasů k počtu získaných mandátů. c) Omezovací klauzule je jednou z modifikací proporcionálního systému. d) Směřování k přibližně disproporčnímu poměrnému vyjádření výsledků hlasování ve složení zastupitelského sboru se jeví společným rysem různých variant systému poměrného zastoupení. Společenské vztahy upravené předpisy a normami obchodního práva (jeho předmět) nevykazují žádné jednotné znaky, a tudíž ani společný diferenciační znak, kterým by se obchodní právo předmětně odlišilo od jiných právních odvětví. Část norem obchodního práva náleží do okruhu práva soukromého a část do práva veřejného. Navíc předmětové vymezení obchodního práva nevykazuje ostré hranice. To nejen proto, že rozsah úpravy obchodního práva chápou různé národní doktríny odchylně (např. konkursní právo je ve Francii standardně vykládáno v rámci obchodního práva, v Německu nikoli), ale i z toho důvodu, že i jednotliví autoři volí rozsah vlastních komercialistických výkladů v nejrůznějším záběru. – 48 –


Obchodní právo také nemá (až na několik výjimek) vlastní obecné pojmosloví a z valné části využívá pojmového aparátu občanského práva. Nejdůležitější vlastní obecné pojmy vykazuje obchodní právo v podstatě jen dva: totiž obchod a obchodník (ovšem terminologií našeho obchodního zákoníku řečeno: obchodní závazkový vztah a podnikatel). Proti řadě normativních řešení přijatých obchodním zákoníkem a některými dalšími právními předpisy z okruhu obchodního práva lze mít výhrady a o správnosti některých lze úspěšně pochybovat. Proto lze předpokládat, že nejedna ze zvolených normativních konstrukcí bude novelována a že dnešní studenti práv (a v rámci toho i komercialistiky) se po ukončení vysokoškolských studií setkají v praxi s poněkud jiným obchodním právem, než jaké platí dnes. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Normy obchodního práva náleží jak do práva soukromého, tak do práva veřejného. b) Brzy dojde ke změně normativních konstrukcí obsažených v obchodním zákoníku. c) Komercialistika je vědou o obchodním právu. d) Z pohledu právní teorie znamená obchod totéž co obchodní závazkový vztah. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Konkursní právo u nás nespadá do výkladů práva obchodního. b) Vlastních obecných pojmů má obchodní právo jen pár. c) Německá teorie konkursní právo nezahrnuje do obchodního práva. d) Předmět obchodního práva se v zásadě nerůzní od jiných právních odvětví. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Předmětem obchodního práva jsou společenské vztahy, které se však nevyznačují žádným společným vymezujícím znakem. b) Různé státy pojímají rozsah obchodního práva různě. c) Obchodní právo nemá naprosto žádné vlastní pojmosloví. d) Studium a praxe obchodního práva je naprosto odlišná. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Několik norem spadajících pod obchodní právo není příliš kvalitních a z tohoto důvodu budou patrně změněny. b) Pojmosloví obchodního práva je převážně převzato z občanského práva. c) Obchodník je pojem občanského práva zatímco stejný význam v obchodním právu vyjadřuje termín „podnikatelÿ. d) Konkursní právo je dle českého práva součástí práva obchodního. Pro moderní občanské revoluce nebyla zprvu určující idea demokracie, nýbrž republikánství. Hlavním cílem revolucí nebyla zpočátku vláda lidu (slovo demokracie se ve Francii začalo užívat teprve v roce 1794), nýbrž osvobození člověka a ustavení prostoru veřejné politické svobody. Obecné štěstí podle amerických revolučních ideálů, jak ho obhajoval například Joseph Warren v roce 1722, mě-lo být podmíněno pravou a neotřesitelnou vázaností a příslušností všech občanů k ústavě. Ústavní shromáždění se stala jedním z hlavních symbolů revolucí a je možné tvrdit, že podmínky moderních občanských společností, politické a osobní svobody, byly založeny v ústavách. Ústavy se tak v moderních společnostech staly právními dokumenty, které z jedné strany stanoví a zaručují práva člověka a ob- čana, ale také z druhé strany přesně ohraničují a ome-zují působení svrchované moci. Moderní legalita tak byla založena především v ideji, že lidé se rodí a zů-stávají svobodní i rovní co do svých práv a že zákon je výrazem obecné vůle. V souladu s principem svrchovanosti lidu mají všichni občané právo podílet se na tvorbě zákona osobně nebo prostřednictvím svých zástupců. Účelem každého politické zřízení a zákonodárství má potom – 49 –


být ochrana přirozených práv člověka a lidské svobody. Takové pojetí legality a jejího vztahu ke svobodě člověka je obsaženo například v úvodních článcích francouzského Prohlášení lidských a občanských práv z roku 1789. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Ústavy založily podmínky moderních občanských společností, stanovily a garantovaly práva člověka a občana a také precizně vytyčily hranice pro působení suverénní moci. b) Legalita (zákonnost) znamená státní garanci přirozených práv a svobod člověka, zejména pak rovnost. c) Prohlášení lidských a občanských práv z r. 1789 přineslo moderní pojetí legality jako rovnosti všech lidí. d) Zákonnost v moderním pojetí vychází z představy, že všichni jsou si při zrození rovni. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Moderní legalita přiznává všem občanům právo účastnit se přímo nebo zprostředkovaně na vytváření zákonů jako projevů obecné vůle. b) Osvobození člověka znamená vytvoření dimenze veřejné politické svobody. c) O demokracii se ve Francii začalo mluvit až v 17. století. d) Myšlenka, že lidé se rodí svobodní a rovní ve svých právech, charakterizuje ideu přirozených práv člověka. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Hlavním cílem revolucí nebyla zpočátku demokracie, nýbrž osvobození člověka a ustanovení prostoru veřejné politické svobody. b) Ústavy přijaté ústavními shromážděními lze považovat za hlavní znak revolucí, neboť obsahovaly všechny symboly pro moderní občanské společnosti i záruky politické a osobní svobody občanů. c) V sedmnáctém století obhajoval obecné štěstí podle amerických revolučních ideálů Joseph Warren. d) Moderní zákonnost byla založena především v myšlence, že lidé se rodí a zůstávají svobodní i rovní co do svých práv a že zákon je výrazem obecné vůle. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákonnost úzce souvisí se zákonodárstvím, které je projevem lidské vůle a svrchovanosti národa. b) Ústavní shromáždění jsou zakotvena v ústavách. c) Zákon je výrazem svobodné vůle. d) ústava jako právní dokument se stala jedním z hlavních symbolů revolucí. Objektivní právní skutečnosti jsou takové skutečnosti, které existují nezávisle na volním jednání subjektu. Mají rozhodující význam zejména pro vznik nebo zánik rodinněprávních vztahů, méně významné jsou však v souvislosti se změnami rodinněprávních vztahů. Z hlediska významu události v rodinném právu stojí v prvé řadě právní skutečnosti narození dítěte. Narození je právní skutečností, která může mít za následek pouze vznik právního vztahu, nikdy změnu nebo zánik. Narozením vzniká jeden z objektivně nejdlouhodobějších vztahů v rodinném právu - vztah mezi rodiči a dětmi, jehož dlouhodobost je dána bez ohledu na vůli subjektů tohoto vztahu. V důsledku narození dítěte dochází ke vzniku dalšího, ve své podstatě sociobiologického vztahu vztahu příbuzenství. Zároveň jde o právní skutečnost, která nemá za následek vznik právního vztahu pouze mezi rodiči a dětmi, ale zároveň vzniká i další rodinněprávní vztah, a to mezi prarodiči a dítětem, vztah založený na skutečnosti příbuzenství. Přitom ke vzniku právního vztahu mezi matkou a dítětem je zapotřebí pouze jednoduché právní skutečnosti spočívající v narození dítěte, ale ke vzniku rodinněprávního vztahu mezi otcem a dítětem je zapotřebí již složené právní skutečnosti, narození dítěte a existence některé z domněnek určování otcovství. Významnou okolností pro vznik, změnu nebo zánik rodinněprávních vztahů je i plynutí času. Je



to nejobecněji se uplatňující objektivní právní skutečnost související s determinovaností společenských a tedy i právních vztahů v prostoru a čase.

c) Rozhodcem může být kdokoliv. d) Rozhodců u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře je přibližně 100.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Plynutí času je významnou právní skutečností. b) Narození může mít za následek pouze vznik nebo změnu právního vztahu. c) Narození má za následek nejenom vznik právního vztahu mezi rodiči a dětmi, ale i mezi prarodiči a dítětem. d) Objektivní právní skutečnosti nejsou významné v souvislosti se změnami rodinněprávních vztahů.

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Hodnota majetku ohledně něhož je v rozhodčích řízení rozhodováno činí několik miliard korun, v této částce není započtena hodnota majetku, ohledně něhož jsou vedena řízení ad hoc. b) Ad hoc řízení jsou řízení vedené před mezinárodními institucemi. c) Jednou z podmínek pro rozhodce je, že musí být advokátem. d) Každý rozhodce musí být zletilý.

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Jedinou událostí, která má za následek pouze vznik právního vztahu v rodinném právu, je narození dítěte. b) Nejdelší vztah v rodinném právu je vztah mezi rodiči a dětmi. c) Právní skutečnosti, které existují nezávisle na volním jednání subjektů, jsou objektivními právními skutečnostmi. d) Ke vzniku právního vztahu mezi rodiči a dětmi je třeba pouze jednoduché právní skutečnosti. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Vztah mezi otcem a dítětem je založený na skutečnosti příbuzenství. b) Mezi skutečnosti, které existují nezávisle na volním jednání subjektu, patří i plynutí času. c) V rodinněprávních vztazích nemají objektivní právní skutečnosti za následek zánik právních vztahů. d) Narození dítěte je nejvýznamnější právní skutečností v rodinném právu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Narozením vzniká pouze vztah mezi rodiči a dětmi, ale i další právní vztahy. b) Existence některé z domněnek určování otcovství je složenou právní skutečností. c) Ke vzniku právního vztahu mezi otcem a dítětem nepostačuje pouze narození dítěte. d) Objektivní právní skutečnosti nemají význam v souvislosti se změnami rodinněprávních vztahů. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře disponuje na své listině několika sty rozhodců, z nichž je valná většina zároveň advokáty. Počet sporů každým rokem přibývá a stoupá především i objem hodnoty majetku, ohledně níž je v těchto sporech rozhodováno. V posledních letech činí každoročně tato hodnota několik miliard korun, nehledě na objem hodnoty majetku, ohledně něhož je rozhodováno v rozhodčích řízeních nezajišťovaných institucionálně (ad hoc řízeních) či rozhodčích řízení před institucemi mezinárodními a zahraničními. Činnost rozhodců nabývá tedy na společenské závažnosti a logicky s rostoucím významem této činnosti vzniká v rámci obrany zájmů klienta v řadě případů snaha učinit tyto rozhodce osobně odpovědnými za výsledek takového významného sporu na jedné straně a u druhé skupiny advokátů obava, jak zajistit pro své klienty takové rozhodování rozhodců, při nichž by nebyly ovlivňováni tlakem hrozící odpovědnosti. Obecně nestanoví zákon o rozhodčím řízení žádné požadavky na kvalitu osoby rozhodce, požaduje pouze, aby byl způsobilý k právním úkonům a u českých občanů i zletilý. I když výběrem do listiny rozhodců rozhodčího soudu je garantována určitá kvalita rozhodců, může se stát, zvláště v případech řízení „ad hocÿ, že výsledným nálezem se cítí některá ze stran poškozena. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rozhodci jsou osobně odpovědní za výsledek jimi rozhodovaného sporu. b) Přestože rozhodčí soud garantuje kvalitu rozhodců, výsledným nálezem se některé ze stran sporu cítí poškozeny.

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Protože stoupá počet sporů řešených před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře, stoupá i objem hodnoty majetku ohledně níž je v těchto sporech rozhodováno. b) Osobní odpovědnost rozhodce je v zájmu klienta , o jehož zájmech je rozhodováno. c) Zákonné požadavky na kvalitu osoby soudce stanoveny nejsou. d) Někteří advokáti se obávají, že tlak hrozící odpovědnosti rozhodců může působit na jejich rozhodování. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Někteří advokáti se obávají osobní odpovědnosti rozhodců. b) Někteří rozhodci jsou zároveň advokáty. c) Rozhodčí řízení ad hoc nejsou zajišťovány institucionálně. d) Strany se cítí poškozeny rozhodčím řízením zejména v řízeních ad hoc. Jedinými lidskými právy, která mezinárodní úmluvy reálně a účinně garantují, jsou ta práva, do nichž smluvní stát nemůže zasahovat a která musí ponechat nedotčena: jsou to nedotknutelná práva. Výrazu „nedotknutelná právaÿ je třeba dát přednost před termínem „základní právaÿ, jehož obrysy jsou velmi neurčité - ať už proto, že výrazy „lidská právaÿ a „základní právaÿ se jeví jako vzájemně zaměnitelné a nauka je v užívání nerozlišuje, či proto, že „základní právaÿ v podstatě označují klasické svobody, jež jsou vlastní samotné důstojnosti člověka. Tento stav nutně vyvolává zmatek. Pouze do několika práv tedy nelze nikdy zasáhnout. Vytvářejí „tvrdé jádroÿ lidských práv, což vede k nastolení problému hierarchie lidských práv, kterému se celý vědecký proud zásadně vyhýbá. Všechna nedotknu-telná práva jsou individuálními právy člověka (právo na život, právo nebýt mučen, právo nebýt uvržen do otroctví či nevolnictví, právo na zákaz zpětné účinnosti trestního zákona). Ostatní lidská práva, jež lze označit za práva „podmíněnáÿ nebo „obyčejnáÿ, požívají relativní ochrany: jsou buď způsobilá k de-rogaci (tj. pozastavení jejich výkonu), nikoliv však omezování (např. právo na spravedlivé řízení, právo na svobodu myšlení), nebo současně způsobilá k derogaci i k omezování, přičemž omezení mohou být specifická (např. právo na svobodu a bezpečnost, vlastnické právo) nebo obecná (např. svoboda projevu, svoboda shromažďování a sdružování). Jejich výkon tedy více či méně závisí na rozsahu škodlivého chování a na přísnosti prováděné kontroly. Jak potvrzuje soudní praxe, skutečnou součástí platného práva jsou toliko „obyčejnáÿ práva jednotlivce. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Klasické svobody jsou v zásadě základní práva, která slouží ochraně důstojnosti člověka. b) „Nedotknutelnýchÿ lidských práv je více než lidských práv, která tvoří tzv. „tvrdé jádroÿ lidských práv. c) Některá lidská práva mohou být jak derogována, tak limitována, přičemž omezení může být generální či zvláštní. d) Pokud jde o lidská práva, rozeznáváme tzv. „tvrdé jádroÿ a ostatní, „podmíněnáÿ lidská práva. – 50 –


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Doktrína upřednostňuje při vymezení lidských práv, která musí stát ponechat nedotčena, výraz „základní právaÿ. b) Nedotknutelná jsou taková lidská práva, do kterých nemůže smluvní stát nijak zasahovat. c) „Nedotknutelná právaÿ je výraz, který je třeba preferovat pro označení lidských práv, do kterých stát nemůže zasahovat. d) Rozdíl mezi „nedotknutelnými právyÿ a právy „obyčejnýmiÿ spočívá v tom, že práva v prvé skupině jsou vždy garantována a smluvní stát do nich nemůže zasahovat, kdežto druhá skupina práv požívá relativní ochrany a lze je tedy kupř. derogovat. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Svobodu projevu nemůže stát omezovat, avšak může jí derogovat. b) Výkon práva na svobodu myšlení může stát toliko na určitou předem stanovenou dobu pozastavit, ne však omezit. c) Lidská práva jsou vždy právy jednotlivého člověka. d) Termíny „lidská právaÿ, „základní právaÿ a „nedotknutelná právaÿ jsou přípustně aplikovatelná synonyma pro tzv. „tvrdé jádroÿ lidských práv. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mezinárodní smlouvy skutečně a efektivně zaručují jen některá lidská práva. b) Terminologie týkající se lidských práv, do kterých stát nemůže zasahovat (tzv. „tvrdé jádroÿ lidských práv), je chaotická. c) „Základní právaÿ je jiný dobře použitelný výraz pro nedotknutelná práva. d) Časté užívání termínu „nedotknutelná právaÿ je odůvodněno tím, že jiné výrazy („základní právaÿ, „klasické svobodyÿ aj.) jsou neurčité, zaměnitelné či mají odlišný obsah. Úplatkářství negativně ovlivňuje nejen řádnou a nestrannou činnost státních a samosprávných orgánů a jiných institucí, ale i další vztahy ve společnosti. Je prostředkem pro nezákonné obohacování se a získávání neoprávněných výhod, škodlivě působí na činnost pracovníků státního aparátu a jiných organizací a na právní vědomí občanů. Společným objektem trestných činů úplatkářství je zájem na „řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věci obecného zájmuÿ. „Obstarávání věci obecného zájmuÿ je plnění úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem v zásadě celá společnost. Jde tedy o činnost především v oblasti státu a samosprávy, ale též v oblasti uspokojování obecně důležitých ekonomických, zdravotních, sociálních a jiných potřeb zásadního významu. Obstaráváním věci obecného zájmu je proto nejen rozhodovací a jiná činnost související s výkonem pravomoci veřejného činitele (např. činnost soudce, příslušníka policie, pracovníka okresního úřadu aj.), ale též jiná činnost při plnění společensky významných úkolů (např. rozhodování o přijetí ke studiu na vysoké škole, výkon funkce rozhodce, vydávání potvrzení lékařem o zdravotní způsobilosti pro výkon určitého povolání apod.). Nespadají sem činnosti občanů vyplývající z jejich osobních práv (prodej vlastního automobilu, výměna bytu, změna zaměstnání aj.). Pro trestnost úplatkářství se vyžaduje, aby mezi úplatkem a obstaráváním věci obecného zájmu byla souvislost. Tato souvislost zde bude nejen v případě jednání té osoby, která sama činnost při obstarávání věci obecného zájmu vykonává, ale i v případě jednání osoby, která při takovéto činnosti jinak přímo spolupůsobí (např. koná přípravné práce při opatřování podkladů pro určité rozhodnutí). Úplatkem je výhoda (prospěch), kterého se dostává uplácenému, popř. s jeho souhlasem jiné osobě. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zájem na náležitém, neovlivňovaném, nezištném a legálním zařizování záležitostí obecného prospěchu je společným – 51 –


objektem trestných činů úplatkářství. b) Změna zaměstnání či výměna bytu má charakter činností soukromoprávních, které nelze zahrnout mezi zařizování věcí obecného zájmu. c) Trestný čin úplatkářství může spáchat i ten, kdo přímo samu činnost obstarávání věci obecného zájmu neprovádí, ale nějakým způsobem při této činnosti nikoli nepřímo spolupůsobí. d) Rozhodování o přijetí na vysokou školu nesouvisí s výkonem pravomoci veřejného činitele. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věci obecného zájmu nutně neznamená, že tento trestný čin může spáchat jen osoba sama vykonávající pravomoci veřejného činitele. b) Na úplatkářství je negativní především to, že umožňuje nelegální obohacování a jiné neoprávněné výhody. c) Obstaráváním věci obecného zájmu je řádná a nestranná realizace úloh, na kterých je zainteresována v podstatě celá společnost. d) Prodej automobilu, který má osoba ve vlastnictví, ani jiná činnost při plnění společensky důležitých úloh, není obstaráváním věci obecného zájmu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Aby jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin úplatkářství, je třeba, aby existovala spojitost me-zi úplatkem a výkonem pravomoci veřejného činitele. b) Výměna bytu ani vydání lékařského potvrzení o zdravotní způsobilosti pro výkon konkrétního zaměstnání není výkonem pravomoci veřejného činitele. c) Úplatek znamená prospěch, kterého se dostává tomu, kdo uplácí, příp. s jeho souhlasem jiné osobě. d) Záporné účinky trestných činů úplatkářství vyplývají rovněž z vymezení jeho společného předmětu, kterým je zájem na řádném, nestranném, nezištném a legálním „obstarávání věci všeobecného zájmuÿ. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Trestné činy úplatkářství mají záporný vliv především na řádnou a neovlivňovanou činnost státních a samosprávných orgánů a jiných institucí, ale i na další společenské vztahy. b) Při postihu úplatkářství jde o to zajistit realizaci úkolů, jejichž řádné a nestranné plnění v podstatě celá společnost potřebuje. c) Právní vědomí občanů vnímá úplatkářství negativně, neboť většina lidí je proti nezákonnému obohacování se či získávání jiných neoprávněných výhod. d) Lékař při vydávání potvrzení vykonává pravomoc veřejného činitele. Nebylo-li otcovství určeno ani domněnkou svědčící manželu matky, ani souhlasným prohlášením rodičů, určí otcovství soud. Domněnka otcovství, kterou pro tento případ stanoví zákon o rodině v 54, spočívá v tom, že za otce dítěte se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které nepřešlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů. Tato doba je nazývána dobou rozhodnou či kritickou. Tato domněnka se může uplatnit pouze v řízení před soudem a zákon jí dává opět povahu domněnky vyvratitelné. Zákon totiž dále připouští možnost jejího vyvrácení v případě, že otcovství muže, který s matkou souložil v rozhodné době, vylučují závažné okolnosti. Zahájení soudního řízení o určením otcovství je vždy podmíněno návrhem. Jeho cílem je rozhodnutí soudu o osobním stavu, tj. určení otcovství určitého muže k určitému dítěti. Oprávnění k podání návrhu (aktivní legitimaci) na zahájení tohoto řízení dává zákon o rodině jak dítěti, tak i matce. Jestliže navrhovatel (tj. dítě nebo matka) za řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý k návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na soudní určení


otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li zájem na tomto určení. Uplatnění třetí zákonné domněnky nemá místa před narozením dítěte, a to proto, že tu nelze ještě ani fixovat plynutí doby rozhodné, stanovené v 54 zákona o rodině, která je jednou z materiálních složek skutkového základu této domněnky. Nemůže tedy být zahájeno řízení o soudní určení otcovství, jestliže jde o dítě, které bylo osvojeno. Tady záleží na tom, zda jde o osvojení prvého typu nebo o osvojení nezrušitelné. V prvém případě nebrání osvojenecký poměr, aby i za jeho trvání bylo otcovství k dítěti určeno soudem, toto osvojení může být zrušeno a zrušením vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Podržuje si tedy rodičovský vztah svůj základní význam z hlediska výživy a výchovy nezletilých dětí. Naproti tomu osvojení nezrušitelné překáží tomu, aby otcovství mohlo být určeno soudem. Dojde-li k takovému osvojení až za řízení o určení otcovství soudem, soud řízení zastaví. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zemře-li dítě, mohou dát vždy návrh na určení otcovství jeho potomci. b) Základním významem rodičovského vztahu je výživa a výchova dětí. c) V případě osvojení je řízení o určení otcovství nepřípustné. d) Zahájit řízení o určení otcovství lze i bez návrhu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Aktivní legitimaci k podání návrhu na určení otcovství má pouze matka. b) Osvojení je překážkou pro určení otcovství. c) Ve výjimečných případech lze podat návrh na určení otcovství před narozením dítěte. d) Třetí domněnka otcovství má povahu domněnky vyvratitelné. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Doba mezi narozením dítěte a podáním návrhu na určení otcovství se nazývá dobou kritickou. b) Pokud došlo k nezrušitelnému osvojení není přípustné soudní určení otcovství. c) Třetí domněnku otcovství lze uplatnit pouze před soudem. d) Dle třetí domněnky otcovství se za otce dítěte považuje muž, který s matkou souložil v době kratší než stoosmdesát dnů a delší než třista dní od narození dítěte. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Třetí domněnka otcovství svědčí manželu b) Muž splňující třetí domněnku otcovství dítěte. c) Podmínkou, aby mohlo být zahájeno otcovství, je narození dítěte. d) V případě, že došlo k osvojení, soud otcovství zastaví.

matky. je vždy otcem řízení o určení řízení o určení

Rozlišování státní, či spíše veřejné, moci v Anglii se tedy ve skutečnosti od klasické montesquieuovské tripartice státní moci velmi liší. Odlišuje se především tím, že se, jak bylo řečeno výše, v anglickém a kontinentálním myšlení liší sám pojem státu. Odlišné je ovšem dělení samo, a to ve všech částech klasické tripartice. Anglický parlament je sice orgánem moci zákonodárné, ale není jen orgánem moci zákonodárné, nýbrž jeho horní komora, tj. Sněmovna lordů, je v části své působnosti, a to části důležitější, zároveň nejvyšším soudem v Anglii, a tedy i orgánem moci soudní. Je orgánem zákonodárným potud, že tvoří zákony, tj. zákonné právo (Statute law), není však výlučným orgánem moci právotvorné, neboť rozsáhlou a historicky prvotní složku anglického práva, jíž jsou soudní precedenty, tj. common law a equity, vytvářejí soudy. Nositelem moci výkonné je vláda a její, dalo by se říci, výkonný výbor, zvaný Kabinet. Naproti tomu, ani po rozsáhlé administrativní reformě z roku 1972, neexistují v Anglii místní správní orgány kontinentálního typu. Orgány jim hierarchicky i funkčně podobné (hrabství,


farnosti atd.) jsou svou povahou spíš orgány samosprávnými. Nositeli moci soudní jsou v první řadě soudy. Z hlediska dělby státní moci je hlavně zajímavé, že soudy nejsou jen orgány moci soudní, ale některé z nich, tj. ty, které vytvářejí svými rozhodnutími precedenty, jsou i významnými orgány právotvornými. A naopak ovšem nejsou jedinými orgány moci soudní, neboť tím je také Sněmovna lordů ve své působnosti nejvyššího soudu Anglie a dále jím je soudní komise orgánu zvaného Privy Council (Soukromá rada, roz. královská). 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V Anglii jsou místní samosprávné orgány, ale chybí místní orgány státní správy. b) Ve Velké Británii existuje moc zákonodárná, soudní a výkonná. c) Dělení státní moci je v Anglii podstatně odlišné oproti zemím, které vycházejí důsledně z Montesquieuovy trojdílnosti státní moci. d) Soudní moc je v Anglii významnější než moc zákonodárná. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Parlament je v Anglii tvořen horní a dolní komorou. b) Soudní moc ve Velké Británii vykonávají nejen soudy, ale i orgán moci zákonodárné, tj. jedna z komor Parlamentu. c) Obyčej není v Anglii považován za pramen práva. d) Anglie není typickým příkladem země s klasickým pojetím dělby veřejné moci. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Horní komora Parlamentu je nejen orgánem zákonodárným, ale plní také úlohu nejvyššího soudu. b) Common law a equity jsou právem vytvářeným anglickými soudy. c) Jedním z pramenů anglického práva jsou soudní precedenty. d) Místní výkonná moc má v Anglii charakter orgánů samosprávných. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pramenem britského práva jsou zákony a právo soudcovské. b) Moc právotvornou má v Anglii jak Parlament (Statute Law), tak soudy (common law a equity). c) Sněmovna lordů je nejdůležitějším orgánem moci zákonodárné i soudní. d) Parlament není ve Velké Británii výlučným orgánem tvorby práva. Přirozená svoboda člověka je v tom, že je svoboden od veškeré vyšší moci na zemi a že není pod vůlí nebo pod zákonodárnou autoritou člověka, ale že má za své pravidlo jen přirozený zákon. Svoboda člověka ve společnosti je v tom, že není pod žádnou jinou zákonodárnou mocí než tou, jež byla zřízena dohodou ve státě, ani pod panstvím nějaké vůle nebo omezením nějakého zákona než tím, jež zavede legislativa podle důvěry v ní vkládané. Svoboda není tedy to, co nám praví sir Robert Filmer: „Svoboda pro každého činit, co se mu zachce, žít jak se mu líbí, a nebýt vázán žádnými zákonyÿ. Ale svoboda lidí pod vládou znamená mít stálé pravidlo, podle něhož je nutné žít, společné každému členu oné společnosti a vydané zákonodárnou mocí v ní zřízenou, svobodu řídit se svou vlastní vůlí ve všech věcech, kde ono pravidlo nedává předpisy, nebýt podroben nestálé, nejisté, neznámé, libovolné vůli druhého, jako přirozená svoboda je v tom, nebýt pod žádným jiným omezením než pod zákonem přirozeným. Tato svoboda od absolutní, libovolné moci je tak nezbytná pro zachování člověka a tak těsně s ním spojena, že ji člověk nemůže pozbýt, leda tím, že přichází o svoji záchovu a svůj život zároveň. Neboť člověk, který nemá moc nad svým vlastním životem, nemůže se smlouvat ani svým vlastním souhlasem dát do otroctví kohokoli druhého, ani se dát pod absolutní, libovolnou moc druhého, aby se mu odňal jeho život, když se mu zlíbí. Nikdo nemůže dát více moci, než má sám, a ten, kdo si nemůže vzít svůj vlastní – 52 –



život, nemůže dát druhému moc nad ním. Vskutku, jestliže někdo z vlastní viny propadl svým životem pro nějaký čin, jež zasluhuje smrt, ten, komu jím propadl, může (má-li ho ve své moci) odložit jeho usmrcení a užít ho ke své vlastní službě a nečiní mu žádné bezpráví. Neboť kdykoli shledá, že tvrdost jeho otroctví převažuje hodnotu jeho života, je v jeho moci, aby se vzepřel moci svého pána a přivodil si smrt, již si přeje.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Masaryk byl stoupencem nenásilného řešení konfliktů v politice. b) Revoluce popírá dosavadní společenský vývoj. c) Základem demokratické diskuse musí být snaha se dohodnout. d) Denis nesouhlasil s Masarykovým pojetím demokracie jako diskuse.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jestliže určitá otázka není upravena zevrubně zákonem, je třeba postupovat v souladu s vlastní vůlí. b) Svoboda je možnost činit cokoliv a nebýt vázán žádnými předpisy. c) Nikdo nemůže na druhého převést více moci, než mu samotnému náleží. d) Poprávu může být otrokem jen ten, kdo z vlastní viny propadl svým životem.

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Masaryk odmítal revoluce jako maximální vyhrocení konfliktů. b) Revoluce Masaryk dělí na národní, politické a sociální. c) Společnost počítá s každým člověkem jako s reálnou silou. d) Sartre odmítal ozbrojené formy revolucí.

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Přirozená svoboda spočívá v omezení jen přirozeným zákonem. b) Ve společnosti je svoboda člověka omezena mocí vladaře. c) Smlouva, kterou by člověk souhlasil se vzdáním se svého života a své svobody, by byla bez významu. d) Přirozené právo je základním předpokladem svobody. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Člověk je ve společnosti svoboden, je-li omezen zákonnými pravidly, opírajícími se o dohodu o nutnosti státní moci. b) Podle R. Filmera je svoboda naprostou anarchií. c) Svoboda podléhá legislativě, jež vznikla smlouvou. d) Zbavení svobody vede k ohrožení práva na život. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Přirozená svoboda není bez hranic, člověk musí pečovat o svůj život. b) Člověk nemá právo vzít si svůj vlastní život. c) Člověk nemůže být zbaven svobody pouze zákonem. d) Svoboda a moc se vzájemně vylučují. „Demokracie je diskuseÿ, říkal Masaryk. Měl tím na mysli to, že sporné otázky mají být konfliktními stranami řešeny mírným způsobem. Neboť růst intenzity konfliktů povzbuzuje násilnost, která se těžko udržuje v rámci demokracie. Diskuse - a v mezinárodním rámci diplomacie - tu není myšlena jen jako hra slov a měření přesvědčivosti argumentů. Za slovy jsou sociální síly a vůle, ty se přeměňují a stávají základem dohody, kompromisu, splnění nebo odmítnutí nároků. Výhoda je na straně toho, kdo ví přesně, co chce, a kdo tomuto chtění dal zorganizovanou vůli. Při vyjednávání není nic osudnějšího - napsal Denis - než nevíme-li jasně, co chceme; pak nemůžeme být než podvedeni a podezíráni z obojakosti. A také na straně toho, kdo se chce dohodnout, neboť stanovisko „všechno nebo nicÿ, jež znamená plnost vlastního vítězství a plnost kapitulace protivníka, nemůže být základem demokratické diskuse. Revoluce - národní, politické, sociální - jsou maximálním vyhrocením konfliktů. Stvrzují, jak říká J.P. Sartre, že budoucnost možná pro někoho je možná univerzálně. Společnost se každému jeví jako perspektiva budoucna, jež prostupuje každým člověkem, jako reálná síla motivující jeho jednání. Modelová revoluce „říjnového typuÿ ovšem usvědčuje revoluce - reformy z eklekticismu, neschopnosti vyhranit a překonat antagonismy. Klade důraz na negaci, diskontinuitu. Vědomí univerzálního významu ji nutí, aby se sama chápala jako moment a předvoj všeobecné revoluce. I to ji tlačí k permanentnosti a kosmopolitnosti, k abstraktnímu poměru k národním podmínkám. Revoluce jsou ozbrojené, politika se obléká do vojenských stejnokrojů, vyjadřuje se vojenskou terminologií, přejímá a šíří vojáckou mentalitu. Podmínkou je úspěch, neboť jen jím se ospravedlní nárok na hegemonii. – 53 –

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Kapitulace protivníka v politickém boji je slabostí nebo zločinem. b) Modelová revoluce zdůrazňuje negaci předchozího stavu, diskontinuitu ve vývoji. c) Revoluce je v podstatě politický vojenský převrat. d) Francouzský historik Denis se zabýval dějinami diplomacie. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Revoluce jsou násilným řešením konfliktů ozbrojenou formou. b) Sartre byl přívržencem revolucí. c) Vůle, pokud není zorganizovaná, je v politickém boji bezvýznamná. d) Revoluce vyžadují aktivní zapojení do sociálního dění. Právo v normativním smyslu (tzv. objektivní právo) bývá vymezováno jako systém norem, tj. pravidel chování, sankcionovaných a vynucovaných státem. Jde o pravidla obecně závazná, tj. obsažená ve zvláštní formě, tzv. pramenech práva, upravující chování adresátů modalitami příkazu, zákazu a dovolení, spojená s možností státního (resp. mocenského) donucení ke splnění z nich vyplývajících po-vinností. Právo v subjektivním smyslu, oprávnění, lze vymezit jako možnost chování subjektů zaručenou normami objektivního práva. Objektivní právo ve svém normativním smyslu je funkcionálně spjato se subjektivními právy, a naopak tato s právem objektivním. Objektivní právo, z něhož by nevyplynula žádná subjektivní práva, by byla beze smyslu. Subjektivní práva vně režimu jejich normativního vymezení (a zpravidla i nezbytného omezení) a jejich vymahatelnosti, a tedy ochrany, by existovala jen v podobě morálních oprávnění (práv přirozených). Struktura subjektivního práva se proto nevyčerpává možností jeho nositele chovat se způsobem právně nezakázaným. Implicitně v sobě zahrnuje i možnost vyžadovat odpovídající chování jiných subjektů, jakož i možnost domáhat se ochrany tohoto chování u státních orgánů, popř. jiných mocenských institucí, nebo bezprostředním donucením povinného subjektu ze strany nositele práva (svémocí). Subjektivnímu právu proto vždy odpovídá určitá právní povinnost, kterou se rozumí nutnost určitého chování pod hrozbou sankce. Z normativního hlediska modalitě dovolení koresponduje subjektivní právo (oprávnění), modalitám příkazu a zákazu koresponduje právní povinnost. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Sankce je určitým trestem, který hrozí tomu, kdo se nechová v souladu s objektivním právem. b) Bezprostřední donucení povinného subjektu ze strany nositele objektivního práva, tj. bez využití mocenských institucí, se nazývá svépomocí. c) Když je něco dovoleno, znamená to oprávnění, jednání zakázanému a přikázanému odpovídá právní povinnost. d) Subjektivní právo v sobě výslovně zahrnuje také možnost mocenského vyžadování odpovídajícího chování jiných subjektů.


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Objektivním právem je soustava obecně závazných pravidel sankcionovaných a vynucovaných státem, které existují ve speciální formě tzv. pramenů práva. b) Morální oprávnění jsou podobou práv v subjektivním smyslu, která se vyskytují mimo režim práva v normativním smyslu. c) Subjektivní právo je strukturou norem (pravidel) chování, umožňující určitý způsob jednání jednotlivců. d) Právo subjektivní značí určitou možnost jednání podle obecně závazných pravidel stanovených v pramenech práva. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Objektivní právo stanoví pravidla jednání subjektů formou příkazů, zákazů a dovolení, spojená s možností mocenského donucení. b) Každé subjektivní právo v sobě implicitně zahrnuje subjektivní povinnost. c) Subjektivní práva bez objektivního práva by neměla žádný význam. d) Z normativního hlediska právní povinnosti odpovídá příkaz a zákaz. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právo v normativní smyslu je obsaženo v pramenech práva. b) Hrozba právní povinností nebo trestem odpovídá každému subjektivnímu právu. c) Existence soustavy obecně závazných pravidel (norem) bez práv subjektivních by neměla smysl. d) Normativním vymezením jsou subjektivní práva většinou i omezena. Vyhlášení právního předpisu (publikace ve formálním smyslu) je podmínkou jeho platnosti. Znamená to, že předpis se stává součástí právního řádu a i schvalující orgán je jím vázán. Aby přestal platit, bylo by nutné - pokud sám neobsahuje ustanovení o své omezené platnosti - ho zrušit stejným postupem, jakým byl přijímán. Avšak právní účinky jím předpodkládané jen výjimečně nastávají již okamžikem platnosti předpisu. Přestože je tedy platný, prozatím podle něj postupovat nelze, jedná se podle dosud účinného předpisu dosavadního (pokud existuje). Potřebnou vlastností právního předpisu, která umožňuje jeho aplikaci, je účinnost právního předpisu. Teprve momentem účinnosti nastávají právní účinky předpisu, tj. právní vztahy, jejichž regulaci předpokládá, se již řídí tímto předpisem. Účinnosti právní předpisy zpravidla nabývají dnem, který je v nich stanoven, podpůrně pak patnáctým dnem po vyhlášení. Zcela výjimečným - pouze vyžaduje-li to obecný zájem - by měl být postup, kdy právní předpis nabývá účinnosti již dnem vyhlášení. Ke zrušení předchozí úpravy tedy fakticky nedochází dnem platnosti (vyhlášení) předpisu nového, ale až jeho účinností. Jako legisvakance (vacatio legis) se pak označuje časové období mezi platností a účinností. Její potřebnost je nasnadě: slouží k seznámení se s předpisem, i k vytvoření materiálních podmínek aplikace předpisu. Z uvedeného tedy vyplývá, že ačkoliv byl předpis vyhlášen a je platný, až do jeho účinnosti se právní vztahy, které upravuje, řídí úpravou předchozí. Pokud je tedy obec např. v novém právním předpisu zmocněna, aby vydala obecně závaznou vyhlášku, nemůže tak učinit dříve, než tento právní předpis nabyde účinnosti. Chybí ji totiž zákonný podklad k vydání vyhlášky. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zásadně právní předpis nabývá účinnosti až po dni vyhlášení. b) Jestliže nedošlo k publikaci právního předpisu, nemůže se stát platným, tj. být součástí právního řádu. c) Bez vyhlášení právního předpisu nemůže být tento platný. d) Každý právní předpis musí být vždy zrušen způsobem, jakým byl přijímán, aby přestal platit.


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Většinou je účinnost v právním předpisu výslovně uvedena, jinak subsidiárně nabývá účinnosti patnáctým dnem po publikaci. b) Vyhlášením se právní předpis stává součástí právního řádu a vztahy, jejichž úpravu předpokládá, se jím musí řídit. c) Obecně závazné vyhlášky nelze vydávat před jejich účinností. d) Období mezi platností a vyhlášením právního předpisu se nazývá vacatio legis. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Platnost předchází vždy účinnosti a účinnost okamžiku, kdy lze podle předpisu postupovat. b) Účinnost právního předpisu nemůže nastat před jeho platností, platnosti nemůže právní předpis pozbýt dříve, než byl zrušen. c) Právní účinky právního předpisu znamenají, že se právní vztahy, které upravuje, jím řídí. d) Aby se podle předpisu dalo postupovat, musí být vyhlášen, čímž nabyde platnosti, a dále musí uplynout legisvakance, nenabývá-li z důvodu obecného zájmu účinnosti svou publikací. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) K tomu, aby se právní vztahy, jejichž úprava se předpokládá, právním předpisem řídily, je třeba jeho schválení, vyhlášení (tedy platnosti), a dále nabytí účinnosti. b) Obecně závaznou vyhlášku může obec vydat až tehdy, když zákon, zmocňující ji k jejímu vydání, nabyl účinnosti. c) Jedině je-li právní předpis platný a účinný, je jím orgán, který ho schválil, vázán. d) Zákony a jiné právní předpisy musí být vyhlášeny, aby se staly platnými součástmi právního řádu, tedy aby byly účinné. Často dochází k případům, kdy poškozený se nějak podílí na vzniku způsobené škody. Pak hovoříme o zavinění poškozeného. Pokud poškozený škodu výlučně zavinil, ponese ji sám. Tam, kde poškozený zaviněným úkonem přispěl ke vzniku škody, dojde k jejímu poměrnému snížení ve prospěch škůdce. V případě, kdy úkon poškozeného je jednou z příčin škody, může buď vést přímo ke vzniku škody nebo ke zvětšení jejího rozsahu. Aby bylo možno hovořit o spoluzavinění poškozeného, musí poškozený provést zaviněný protiprávní úkon a musí existovat příčinná souvislost mezi tímto úkonem a škodou, kterou škůdce způsobil. Zavinění poškozeného může být buď úmyslné nebo nedbalostní. V obou případech může být příčinou buď přímého způsobení škody nebo zvětšení jejího rozsahu. Dojde-li soud k závěru o spoluzavinění poškozeného, provede poměrné snížení náhrady škody a to ve všech jejích složkách, tedy i bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění spolu i s jejím případným zvýšením. V řízení o náhradu škody podle občanského zákoníku se soud musí vždy zabývat otázkou, zda byla škoda způsobena také, nebo výlučně zaviněním poškozeného. Jde o významné určení vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o stanovení podílu, jímž sám poškozený přispěl ke škodlivému následku. Úvaha soudu o těchto okolnostech se vždy musí opírat o úplná zjištění a o jejich všestranné zhodnocení. Při objektivní odpovědnosti za škodu ovšem vystupuje zavinění poškozeného jako důvod snížení rozsahu odpovědnosti, jde-li o jeho nedbalostní zavinění, protože na vzniku škody se bude podílet i povaha provozu, se kterou je tato odpovědnost spojena. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V řízení o náhradě škody dle obchodního zákoníku se soud vždy zabývá, zda škoda nebyla způsobena zaviněním poškozeného. b) Škodu vždy zaviní pouze škůdce. c) Jednání poškozeného nemůže vést ke vzniku škody. d) Poměrně lze snížit i zvýšení náhrady za ztížení společenského – 54 –


uplatnění. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Řízení o náhradě škody se provádí výhradně dle občanského zákoníku. b) Zavinění poškozeného musí být vždy úmyslné. c) Spáchání zaviněného protiprávního úkonu je nutnou podmínkou pro spoluzavinění poškozeného. d) Úkon poškozeného může být přímou příčinou způsobení škody. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zavinění škůdce může být jak úmyslné tak nedbalostní. b) Nutnou podmínkou pro spoluzavinění poškozeného je příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a škodou. c) Zavinění poškozeného má význam i u objektivní odpovědnosti. d) Výlučné zavinění poškozeným musí být v řízení dle občanského zákoníku prokázáno. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Úmyslné zavinění může být příčinou způsobení škody nebo zvětšení jejího rozsahu. b) Případů, kdy poškozený se podílí na vzniku škody, je velmi málo. c) Pokud poškozený nese způsobenou škodu sám, byl její jedinou příčinnou. d) Pouze některé složky náhrady škody lze snížit. Právo samo vytváří své adresáty. Jeho recipientem, tj. tím, k jehož vůli a vědomí se právní norma obrací, resp. na jehož vůli a vědomí působí, je člověk a nemůže jím být nikdo jiný než člověk. Právo upravuje vztahy mezi lidmi a působí na jejich vědomé a volní chování. Podle práva a proti právu se mohou chovat jen lidé. Zřítí-li se stavba nebo poraní-li někoho zvíře, může to být právně relevantní, tzn. může to mít právní následky, není to však chování podle práva ani proti právu. Na rozdíl od svých recipientů, kterými jsou, jak právě vyloženo, vždy lidé (všichni nebo někteří), své adreáty si právo vytváří, resp. definuje, samo a vymezuje jejich právní subjektivitu (právní osobnost), tj. jejich způsobilost k právům (způsobilost být subjektem práv a povinností), a popřípadě i jejich způsobilost k právním úkonům, tj. způsobilost vlastními úkony nabývat práva a povinnosti. Právní subjektivitu přitom propůjčuje nejen člověku jednotlivci, kterého nazývá fyzickou osobou, ale někdy personifikuje i sdružení lidí, resp. organizace lidí, a popř. i účelově vymezený majetek, a tím finguje právní osobnost subjektů od člověka, jednotlivce odlišných, které nazývá osobami právnickými. Právnické osoby se stávají adresáty právních normy z hlediska právního. Jim jsou adresovány příkazy, zákazy a dovolení daná právní normou, z hlediska sociologického však v tomto případě jsou recipienty právní normy lidé, a to ti, kteří jsou oprávněni a popř. povinni jednat jménem právnické osoby, tj. ti, jejichž chování se přičítá právnické osobě. Lidé se tedy právně relevantně chovají jednak jako jedinci (individua), jednak jako představitelé právnických osob. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Adresáti práva jsou ti, jimž právo propůjčuje (dává) právní subjektivitu. b) Každému svému adresátu právo ohraničuje způsobilost k právům a povinnostem, popřípadě i způsobilost k právním úkonům. c) Právní následky může mít pouze jednání v souladu s právem nebo v rozporu s právem. d) Právní normy se vždy obracejí na vědomí lidí a ovlivňují jejich chování. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Člověk, má-li způsobilost k právním úkonům, vystupovat jako fyzická nebo právnická osoba. – 55 –

může


b) Každý jednotlivec, každá lidská bytost, která není fyzickou osobou, musí být logicky právnickou osobou. c) Recipient práva je užší pojem než adresát práva, který zahrnuje fyzické osoby, právnické osoby, věci i zvířata. d) Na základě právní normy se adresátem práva jako právnická osoba stává každé účelové sdružení fyzických osob. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Recipientem práva může být jen lidská bytost, kdežto adresátem také věc, např. stavba nebo zvíře. b) Všichni adresáti práva jsou zároveň jeho recipienty a naopak. c) Jestliže je nějaké osoba subjektem práva, musí být nutně i jeho recipientem, protože jde jak o osoby fyzické, tak i o osoby právnické. d) Mezi právními subjekty, tj. adresáty práva, se rozlišují fyzické a právnické osoby. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Lidská bytost nabývá právní subjektivitu na základě práva, které ho nazývá fyzickou osobou. b) Právnické osoby se jako subjekty práva nijak neliší od jednotlivců, mají jako oni buď právní subjektivitu nebo způsobilost k právním úkonům. c) Právo uznává i jiné osoby než jednotlivce jako subjekty práv a povinností. d) Každé sdružení lidí (fyzických osob) musí mít právní subjektivitu, protože je složené z recipientů právních norem, kteří jsou právně způsobilí. Pojem „liduÿ je klíčovým problémem zřízení každého demokratického státu. Ústavy demokratických států však obvykle neobsahují přesné vymezení toho, co pod tímto pojmem chápou. Přístupy mohou být různé, jak to dokazuje ústavní historie za posledních 200 let, zejména pak ve 20. století. Ve srovnání s jinými ústavami, které obsahují ustanovení explicitní (např. Španělsko, Portugalsko, Řecko atd.), naše Ústava výslovně nestanoví, že lid je suverénní. Nicméně ustanovení čl. 2 odst. 1 to ve skutečnosti stanoví rovněž, neboť ten, kdo je „zdrojem veškeré mociÿ (lid), může být zase jen nositelem suverenity ve státě. Výraz „veškeráÿ jasně vyjadřuje takový znak suverenity a územní výsosti, jako je její výlučnost. Jinak řečeno, v ČR není ústavně uznán žádný jiný zdroj státní moci než lid (např. šlechta, panovník, proletariát, církev, politická strana). Státní moc je možno vykonávat jedině prostřednictvím orgánů od lidu odvozených přímo nebo zprostředkovaně, a tím legitimovaných k jejímu výkonu. Jediný od toho se odchylující způsob výkonu státní moci uznaný Ústavou je výkon státní moci přímo lidem samotným (čl. 2 odst. 2 Ústavy a čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Pod pojmem „lidÿ naše ústavní předpisy chápou především takový subjekt, který (relativně) samostatně a nezávisle na vnitřní a vnější moci rozhoduje o mocenských poměrech a postavení jednotlivce na území ČR. V tomto směru na prvním místě Ústava chápe lid jako zdroj „moci ustavujícíÿ (pouvoir constituant), když v preambuli prohlašuje „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku . . . prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republikyÿ. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Naše Ústava sice explicitně neuvádí, že lid je svrchovaný, ale za totéž lze fakticky považovat ustanovení, že lid je „zdrojem veškeré mociÿ. b) Historie přináší příklady, kdy byl vedle lidu uznán jako pramen státní moci i jiný subjekt, např. proletariát, politická strana ap. c) V naší ústavní úpravě jsou sice obsažena ustanovení, podle kterých je možné provádět státní moc přímo lidem, avšak prozatím se nerealizovala. d) Státní moc nevykonává lid zpravidla přímo, ale


prostřednictvím orgánů zprostředkovaně.

od

lidu

odvozených

přímo

či

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Na rozdíl od naší Ústavy např. španělská a portugalská ústava výslovně stanoví, že lid je svrchovaný. b) Konstituce většiny států nestanoví, jaký je obsah pojmu lid. c) Jestliže lid není svrchovaný, nemůže být nositelem veškeré státní moci. d) Za posledních 200 let a zvláště pak ve 20. století se pojetí výrazu „lidÿ v Ústavě měnilo a většinou to bylo vymezení nejasné. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) „Lidemÿ je třeba podle obecné teorie ústavního práva obecně chápat subjekt, který poměrně nezávisle na vnitřní a vnější moci upravuje mocenské vztahy a postavení jednotlivce na území příslušného státu. b) Z preambule Ústavy ČR lze dovodit, že lidem se podle Ústavy rozumí zdroj pouvoir constituant. c) V naší republice není pramenem moci státu např. šlechta nebo proletariát, ale pouze lid. d) V Ústavě i Listině základních práv a svobod existují ustanovení umožňující výkon státní moci nezprostředkovaně lidu samotnému. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Chápání výrazu „lidÿ je kruciální otázkou při ustavování všech demokratických států. b) Když je lid zdrojem veškeré státní moci, znamená to, že je i nositelem suverenity ve státě. c) Ústavní historie potvrzuje, že postoje k vymezení toho, co je chápáno výrazem „lidÿ, jsou rozličné. d) Nositelem a zdrojem suverenity v demokratickém státě může být pouze všechen lid. Tradiční pojetí státovědy operuje se třemi základními prvky státu: státní mocí, státním územím a obyvatelstvem. Současně těmto pojmovým prvkům státu odpovídají rozmanité podoby organizace státní moci, jejího vztahu k obyvatelstvu a organizace státního území, což lze zase vyjádřit pojmy formy vlády, státního režimu a státního zřízení. Státní zřízení je významným pojmem státovědy a současně ústavního práva. Pod státním zřízením v této učební pomůcce rozumíme vztah státní moci reprezentované ústředními státními orgány k územním jednotkám, na které se člení státní území. Tyto jednotky jsou opět reprezentované svými orgány, ať již státními nebo samosprávnými. Součástí tohoto pojmu je též vztah státní moci k obyvatelstvu tohoto území. V tomto případě nemáme na mysli obecně vztah státní moci a jednotlivce, což možno označit jako státní režim, nýbrž právě vztah centrální státní moci k obyvatelstvu žijícímu na státním území. To se neprojevuje v podobě základních práv a svobod, nýbrž v podobě zvláštního vztahu státní moci a fyzických osob na jí ovládaném území v podobě státního občanství a reglementace postavení fyzických osob, které takový vztah ke státu nemají. Státní zřízení ve výše uvedeném významu má v České republice unitární podobu. To znamená, že stát se člení na územní jednotky, které nemají povahu státu, jako tomu bylo v České a Slovenské Federativní Republice, která se členila na Českou republiku a Slovenskou republiku. Na čele územních jednotek tak nestojí jiná soustava nejvyšších státních orgánů, tyto jednotky nemají svou ústavu, zákonodárství, atributy svrchovanosti, nemohou z České republiky vystoupit, nemají své občanství apod. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pojmy státní zřízení a státní území jsou obsahově identické. b) Státní občanství se objevuje pouze ve státě, který má unitární podobu státního zřízení. c) Orgány územních jednotek mohou mít samosprávný


charakter. d) Státním režimem se rozumí obecně vztah státní moci a jednotlivce. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Státní zřízení je pojmem, který nelze přesně vymezit. b) Státní občanství se objevuje jen u určitých forem vlády. c) Pojmy státní režim a státní zřízení jsou obsahově totožné. d) Orgány reprezentující územní jednotky jsou v unitárním státě podřízeny centrálním orgánům. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Vztah státní moci k územním jednotkám, jakož i vztah k obyvatelstvu na území státu považujeme za státní zřízení. b) Státní zřízení je pojmem ústavního práva a státovědy. c) Česká a Slovenská Federativní Republika nebyla unitárním státem. d) Orgány územních jednotek mohou mít charakter státních orgánů. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Státní moc, státní zřízení a obyvatelstvo jsou pojmové prvky státu. b) Státní zřízení je významným pojmem ústavníhopráva. c) Mají-li územní jednotky vlastní zákonodárství, nejde o stát unitární, ale o stát federální. d) Vztah centrální státní moci k obyvatelstvu žijícímu na jeho území se projevuje v podobě státního občanství, popř. v úpravě postavení těch, kteří státní občanství nemají. Tradiční způsoby rozhodování v trestním řízení přinášejí odlišné názory na jejich efektivnost a účinnost ve vztahu k účelu trestu. Pro posouzení efektivnosti je nutno brát v úvahu vždy všechny rozhodné faktory a jejich komparací zjistit, zda daný způsob řešení je účinný a současně pro společnost zajišťuje vše, co ze zákona má, což vždy rozhodně neplatí o obvyklém tradičním způsobe rozhodování. Je proto logické, že se do jisté míry z důvodu nutnosti modernizace trestněprávní úpravy objevila intenzivní snaha nahradit formální trestní řízení alternativami, které jsou, pokud se týče kýženého výsledku, slibnější. Jednou z možných a moderních alternativ řešení je mediace mezi poškozeným a obviněným. Mediace mezi poškozeným a obviněným je součástí tzv. restorative justice. Nepochybně jedním z nejdůležitějších okamžiků, který vytváří předpoklady pro úspěšné zahájení celého procesu mediace, je uvážení samosoudce či předsedy senátu, že je vhodné využít v konkrétním soudním řízení činnosti Probační a mediační služby dle zákona. Pokud je toto uvážení rozhodnutí uskutečněno, předseda senátu či samosoudce dá konkrétní písemný pokyn této službě, zejména k obstarání podkladů k osobě obviněného a jeho rodinnému a sociálnímu zázemí, ke zjištění předpokladů pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo pro schválení narovnání. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jedinou z možných alternativ řešení modernizace trestněprávní úpravy je mediace. b) Pouze samosoudce může dát písemný pokyn pro zahájení procesu mediace. c) Formální trestní řízení lze nahradit alternativami. d) Probační a mediační služba zajišťuje podklady pro rozhodnutí o podmíněném odsouzení. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Probační a mediační služba mimo jiné obstarává podklady k osobě obviněného, jeho rodinnému a sociálnímu zázemí. b) Srovnávání rozhodných faktorů pro posouzení efektivnosti se zjišťuje, zda daný způsob řešení je účinný a současně pro společnost zajišťuje vše, co ze zákona má, což vždy rozhodně neplatí o obvyklém tradičním způsobe rozhodování. c) Pro zahájení procesu mediace se může rozhodnout jakýkoliv z účastníků trestního řízení. d) O použití mediace se rozhoduje usnesením. – 56 –


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Do tzv. restorative justice patří i podmíněné zastavení trestního stíhání. b) Úspěšnost mediace záleží především na předsedovi senátu či samosoudci. c) Probační a mediační služba zajišťuje podklady pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. d) Tradiční způsoby rozhodování v trestním řízení jsou neefektivní. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Neformální alternativy trestní řízení jsou, pokud se týče kýženého výsledku, slibnější. b) Názory na efektivnost a názory na účinnost trestního řízení jsou odlišné. c) Mediace mezi poškozeným a obviněným je možným, ale ne moderním řešením. d) Jediným a nejdůležitějším okamžikem, který vytváří předpoklady pro úspěšné zahájení celého procesu mediace, je uvážení samosoudce či předsedy senátu, že je vhodné využít v konkrétním soudním řízení činnosti Probační a mediační služby. Stejně jako je chybné zaměňování mezinárodních zločinů států se zločiny podle mezinárodního práva, za které nesou trestní odpovědnost fyzické osoby, bylo by na druhé straně neopodstatněné zahrnovat do posledně jmenované kategorie všechny trestné činy jednotlivců, za účelem jejichž stíhání byly uzavřeny mezinárodní smlouvy. Z hlediska právní povahy je totiž třeba rozlišovat čistě smluvní instrumenty mezinárodního práva trestního, založené na tzv. nepřímém donucovacím režimu, od pravidel týkajících se postihu skutečných zločinů podle mezinárodního práva. V prvním případě jde pouze o obsahovou adaptaci (harmonizaci) vnitrostátního trestního zákonodárství smluvních stran a o pravidla, jež mají usnadnit spolupráci států a umožnit postih pachatelů před příslušnými vnitrostátními soudy. V případě zločinů podle mezinárodního práva se však jedná o nejzávažnější porušení pravidel týkajících se ochrany míru, základních lidských práv, včetně pravidel mezinárodního humanitárního práva, která mají charakter jus cogens. Jejich postih proto musí být věcí celého mezinárodního společenství. Trestnost takového chování vyplývá přímo z pravidel obecného mezinárodního práva bez ohledu na to, zda jde současně i o trestný čin podle vnitrostátního práva každého státu. K efektivnímu postihu těchto zločinů totiž leckdy nestačí prostředky vnitrostátního práva a národní soudy, zvláště když byly páchány jménem či se souhlasem státu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V případě harmonizace vnitrostátního trestního zákonodárství jde o čistě smluvní prostředky mezinárodního práva trestního. b) K postihu mezinárodních zločinů států nestačí instrumenty vnitrostátního práva a národní soudy. c) Pojem zločiny podle mezinárodního práva není totožný s pojmem mezinárodních zločinů států. d) Smlouvy založené na tzv. nepřímém donucovacím režimu mají usnadnit spolupráci států a umožnit postih pachatelů před příslušnými vnitrostátními soudy. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Za zločiny podle mezinárodního práva, za které nesou trestní odpovědnost fyzické osoby, jsou považovány všechny trestné činy jednotlivců, za účelem jejichž stíhání byly uzavřeny mezinárodní smlouvy. b) Nejzávažnější porušení pravidel mezinárodního humanitárního práva, která mají kogentní charakter, jsou zločiny podle mezinárodního práva. c) Postih mezinárodních zločinů států je věcí celého mezinárodního společenství. – 57 –


d) Trestnost zločinů podle mezinárodního práva vyplývá přímo z pravidel obecného mezinárodního práva. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pokud není jednání trestné podle vnitrostátního práva, nemůže se jednat o zločin podle mezinárodního práva. b) Na tzv. nepřímém donucovacím režimu jsou založeny čistě smluvní instrumenty mezinárodního práva trestního. c) K efektivnímu postihu zločinů podle mezinárodního práva nemohou stačit prostředky vnitrostátního práva a národní soudy. d) Čistě smluvní instrumenty mezinárodního práva trestního, založené na tzv. nepřímém donucovacím režimu obsahují mimo jiné i pravidla, jež mají usnadnit spolupráci států a umožnit postih pachatelů před příslušnými vnitrostátními soudy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mezinárodní zločiny států se od zločinů podle mezinárodního práva, za které nesou trestní odpovědnost fyzické osoby odlišují pouze svojí právní povahou. b) Mezinárodní smlouvy se do práva vnitrostátního zapracovávají harmonizací. c) U mezinárodních zločinů států nenesou trestní odpovědnost fyzické osoby. d) Nejzávažnějšími pravidly mezinárodního práva jsou pravidla na ochranu míru, základních lidských práv, včetně pravidel mezinárodního humanitárního práva. V současné době pod výrazem ombudsman většinou chápeme nezávislou a nestrannou osobu volenou parlamentem, která přešetřuje stížnosti občanů proti nezákonnému nebo nespravedlivému jednání či nečinnosti veřejné správy. Veřejnou správou se pak v zásadě rozumí orgány moci výkonné, tj. ministerstva a další správní úřady, včetně místních, ale také kupř. policie. Z hlediska postavení ombudsmana můžeme v podstatě rozeznávat dvě formy. Ombudsman parlamentní je zřizovaný nejvyšším zastupitelským sborem, ke kterému má také určité, zákonem regulované vztahy. Druhou, mladší variantou, se jeví ombudsman moci výkonné (vlády), vládou ustanovovaný a jí také plně podřízený sám (tvoří vlastně součást veřejné správy), a nemá přímé vazby na parlament; vládní ombudsman nebývá zpravidla považován za dosti účinnou formu dozoru nad veřejnou správou. Dále se jím proto nebudeme zabývat. Do funkce je v demokratických státech zpravidla ustanovován zkušený právník, který je znám svou objektivitou, nestranností (včetně politické) a ovšem i odbornou erudicí. Zvláště v po-sledních desetiletích dochází k ustanovování zvláštních ombudsmanů pro konkrétně, úžeji vymezenou oblast (např. ombudsman pro oblast vojenství, pro vězeňství atp.). Obdobné důvody vedly někde ke zřizování ombudsmanů místních, kteří na rozdíl od ombudsmanů „ústředníchÿ, tj. zaměřených na správu centrální, vyvíjejí činnost pouze na určité části území a zabývají se pouze stížnostmi na místní orgány. V některých zemích se ovšem působnost celostátního ombudsmana vztahuje i na místní správu. Nezávislost ombudsmana má většinou charakter stavu faktického, řada zákonů nicméně přímo nezávislost a neodvolatelnost ombudsmana parlamentem stanoví; jindy je z funkce odvolatelný jen pomocí komplikované procedury, resp. pouze ze zákonem stanovených důvodů. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Ombudsmanem rozumíme osobu, která zkoumá stížnosti občanů na rozhodování soudní moci. b) Ombudsman vládní je výhodnější variantou, neboť je plně podřízen moci výkonné. c) Ve všech státech je do funkce ombudsmana dosazován zkušený právník. d) Ombudsman pro vězeňství je vlastně takovým druhem ombudsmana místního.


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Každý stát zakotvuje neodvolatelnost a nezávislost ombudsmana nebo alespoň stanovuje složitou proceduru, která je potřebná k jeho odvolání. b) Pokud místní a „ústředníÿ ombudsmani existují společně, mají navzájem přesně vymezené pole působnosti. c) Všechny druhy ombudsmanů mohou přešetřovat stížnosti občanů proti nezákonnému a nespravedlivému jednání policie. d) Místní správa může být přezkoumávána i celostátním ombudsmanem. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Ombudsman moci výkonné je podřízen vládě, parlamentní ombudsman pak zákonodárnému sboru. b) Ombudsman nemůže šetřit stížnost na úřad, který ve věci, jíž se podání týká, nepodnikl žádné kroky. c) Jen vládní ombudsman může přešetřovat stížnosti občanů vůči policii. d) Jen parlamentní ombudsman může přešetřovat stížnosti občanů vůči policii. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Ombudsman je málokdy nezávislý, i když požívá velké vážnosti. b) Ministerstva a jiné správní úřady jsou součástí veřejné správy. c) Ombudsman historicky vznikl oddělením určitých správních úřadů od veřejné správy. d) Místní ombudsmani přešetřují stížnosti na místní orgány, centrální ombudsmani vždy jen stížnosti na ústřední správu. Existence obecných principů práva, resp. správního práva, je všeobecně přijímána. Vyjadřují jeho podstatné rysy, sociální potřeby v nejširším slova smyslu, tradice správy a etiku příslušného právního systému. Řada z nich je výslovně zakotvena v ústavě a v zákonech. Problémem zůstává posouzení charakteru obecných principů, které nejsou výslovně v ústavě (zákonech) uvedeny. I jim je totiž přisuzováno postavení pramenů práva. Forsthoff např. uvádí, že správní právo, obsažené v mnoha předpisech, je nekompletní, a někdy je třeba obrátit se k obecným principům právním pro získání právního základu činnosti správy. Platnost principů je nezávislá na jakýchkoli formálních znacích, aplikují se i při neexistenci psaného práva v dané věci. Někteří autoři přitom rozeznávají principy, které jsou pevně spojeny s určitými psanými normami, bez nichž nemohou být aplikovány, a principy, které mají samostatné postavení. Francouzská teorie rozlišuje principy, mající sílu normy ústavní, a ty, které jsou na „legislativníÿ úrovni. Obecné principy nemají charakter norem obyčejového práva ani povahu práva tvořeného soudcem. Soudce se při rozhodování neodvolává na tradici nebo na souhlasné mínění, ale předkládá principy, které jako by existovaly mimo něj, nevytváří je, ale pouze zjišťuje, konstatuje jejich existenci. Nalezení obecného principu práva při řešení konkrétního případu lze stěží ovšem svěřit správním orgánům. Prakticky výlučně je vyhrazeno sféře soudnictví (především správnímu a ústavnímu). Jde o nalézání pravidel, která vycházejí ze základů demokratického právního řádu a postavení osob v něm, pravidel, která tvoří nedílnou součást práva. Každý princip v sobě nese presumpci zákonodárcovy vůle. Ten jej sice z různých důvodů v zákoně výslovně neuvedl, ale má se za to, že jeho realizaci předpokládá. Jakmile vyjádří svoji vůli formou zákona či dokonce ústavního zákona, má pak tato forma vůči principům v dané věci derogující účinek. Z tohoto pohledu mají obecné principy ve vztahu k těmto pramenům v zásadě roli komplementární, a také pomocnou a výkladovou. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní principy jsou součástí psaného práva. b) Podle francouzské teorie se rozlišují principy správní a ty,


které jsou na úrovni ústavní. c) Řada obecných principů práva je explicitně zakotvena v zákonech. d) Obecné principy jsou svojí povahou podobné právu tvořenému soudcem. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Principy lze rozlišovat na ty, které jsou pevně spojeny s určitými psanými normami, bez nichž nemohou být použity a ty, které mají postavení samostatné. b) O každém principu se předpokládá, že je vůlí zákonodárce. c) Obecné principy nejsou pramenem práva. d) Obecné principy práva nejsou obsaženy v zákonech. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Přestože autor zákona v některých případech explicitně neuvede určitý obecný princip, považuje se za nepochybné, že jeho realizaci předpokládá. b) Principy platí nezávisle na jakýchkoliv formálních znacích. c) Právní principy mohou být psané i nepsané. d) Forsthoff odmítl komplementární povahu obecných právních principů ve správním právu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Některé principy ústavního práva mají obyčejový charakter. b) V teorii dosud není vyřešeno, zda obecné principy práva jsou pramenem práva či nikoliv. c) Obecné principy práva derogují příslušný zákon či dokonce ústavní zákon. d) Soudce se při svém rozhodování může odvolat na tradici či souhlasné mínění. Jak známo, výraz „pramen právaÿ je homonymem, jež má zejména ve sféře mezinárodního práva celou řadu významů. I když jednotliví autoři zacházejí různě daleko do podrobností, celkově panuje v nauce mezinárodního práva shoda, pokud jde o rozlišení pramenů materiálních a formálních. Materiálními prameny se rozumí ty mimoprávní faktory, které předcházejí a provázejí vznik právní normy, a tak objasňují důvody vzniku, závaznosti, event. i efektivity či naopak neefektivity oné právní normy, resp. celého práva. Naproti tomu formální prameny jsou obvykle definovány jako „vnější formy, v nichž subjekty správo poznávají a identifikujíÿ. Toto je ovšem pouze základní, a proto příliš hrubé rozlišení, navíc podmíněné vnitřním rozporem párové kateorie „materiálníÿ a „formálníÿ prameny. Při bližším pohledu se ukáže potřeba rozlišovat v rámci „formálních pramenůÿ minimálně mezi formami, jakožto formálními procedurami normotvorného procesu, a formami práva, jakožto výsledkem tohoto procesu, ve kterých poznáváme obsah pravidel (oprávnění a povinnosti). Poznáváme z nich ale i to, že se jedná o normy mezinárodního práva, a ne o jiná, mimoprávní pravidla chování. Jde zde totiž o dynamický a statický aspekt pramenů (formálních) práva. Některé teoretické školy, zejména právní pozitivismus a normativismus se dokonce výslovně odmítají materiálními prameny vůbec zabývat, a to s poukazem na jejich mimoprávní povahu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Diferenciace na materiální a formální prameny je pro účely mezinárodního práva zcela dostačující. b) Materiální prameny jsou činiteli, z nichž lze dovodit, proč vznikla určitá právní pravidla. c) Autoři, hlásící se k některým školám, se staví negativně ke zkoumání materiálních pramenů práva. d) Materiálními prameny jsou činitelé, které kromě jiného osvětlují příčiny účinnosti či neúčinnosti právního předpisu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Rozlišování mezi materiálními a formálními prameny je pouze nepřesnou diferenciací. b) V rámci právní teorie mezi autory neexistuje úplná shoda – 58 –


ohledně pojmu „prameny právaÿ. c) Mimoprávní pravidla nemají nic společného s prameny práva mezinárodního v materiálním smyslu. d) Prameny práva jsou v podstatě mimoprávním jevem, který nesouvisí se vznikem konkrétních práv a povinností. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Mimoprávní faktory jsou důležité pro poznání obsahu právních norem. b) V oblasti mezinárodního práva se dělení na materiální a formální prameny obecně akceptuje. c) Z formálních pramenů se poznává jen forma, ale nikoli již obsah oprávnění a povinností. d) Pro právní pravidla není důležitá forma, ale proces (procedura) jejich vzniku. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Materiální prameny vypovídají také o účinnosti právních norem. b) Právní pozitivismus a normativismus se navzájem liší svým postojem k materiálním pramenům. c) Obsah právních pravidel, tj. oprávnění a povinnosti, poznáváme z formálních pramenů, jakožto forem práva. d) Termínu prameny práva je v teorii práva přikládán různý smysl. Teorie reprezentativní demokracie odmítá rousseauovsky absolutní suverenitu, vycházející z představy, že skládá-li se lid z deseti tisíc občanů, má každý občan jednu desetitisícinu státní autority. Taková identifikace lidu a státu je nebezpečná, protože nemusí vést ke zlidovění státu, ale naopak k postátnění lidu, a tím od Rousseaua k hobbesovskému Leviathanu. Další otázkou je princip politické reprezentace a reprezentativního mandátu. Reprezentace znamená právně autorizovaný výkon mocenských funkcí ústavně konstituovanými orgány státu, které jednají jménem lidu a na místě lidu a skrze něž je lid činný v moderním velkoplošném státě. Reprezentací se nemění zdroj moci ve státě, ale přenáší se pouze v určitém rozsahu a v určitých předepsaných procedurách realizovatelný výkon moci, výkon vůle lidu. Z toho vyplývá presumpce, intepretující rozhodnutí těchto orgánů jako by se jednalo o rozhodnutí lidu samého. Řádně zvolený parlament ztělesňuje v reprezentativní demokracii vůli lidu, je legitimován přímo voliči, a to po celou dobu svého volebního období, i kdyby všechny průzkumy veřejného mínění svědčily o opaku. Tato konstrukce není jistě ideální, ale je méně nebezpečná než jiné. Vláda je v soustavě kompetencí partnerem parlamentu a hlava státu případným arbitrem mezi oběma. Současný ústavní stát je neodvolatelně státem politických stran. Jeho produktem je potenciální konflikt poslance jako představitele a interpreta zájmů lidu a současně exponenta určité politické strany a jejích zájmů. Tento konflikt je imanentní modernímu ústavnímu státu a ten s ním musí žít. To však neznamená, že bychom měli volný poslanecký mandát zbavit jeho morálního závazku a dát mu ryze utilitární „praktickýÿ výklad. Tento mandát je příliš často v praxi chápán jako mandát vlastní strany anebo vlastních voličů, anebo jako mandát volebního obvodu, ačkoli ve světovém měřítku realizovaná koncepce volného mandátu činí z poslance bez výjimky představitele všeho lidu - ať volil, jak volil, anebo nevolil, představitele, kterému nezávislost na příkazech a pokynech kohokoli umožňuje hledat řešení a rozhodnutí, jež podle jeho vědomí a svědomí lidu prospějí. To mu může jeho vlastní strana usnadnit, ale někdy i ztížit. Této ústavní povinnosti ho však nemůže žádná strana zbavit. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Princip reprezentace se často ocitá v konfliktu s parlamentní formou vlády. b) Současný stát je státem, kterému dominují politické strany. c) Poslanecký mandát nelze chápat jako mandát politické strany, které je poslanec členem. – 59 –


d) Parlamentní forma vlády je založena na koncentraci moci v parlamentu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Hobbes vystupoval proti Rousseauově teorii reprezentativní demokracie. b) Poslanec je ústavně povinen řídit se pokyny své strany; této povinnosti ho strana nemůže zbavit. c) V parlamentní demokracii bývá hlava státu obvykle podřízena parlamentu. d) Konflikt mezi lidem a parlamentem je imanentní modernímu ústavnímu státu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Složení parlamentu nemohou ovlivnit průzkumy veřejného mínění. b) Volný poslanecký mandát - na rozdíl od vázáného mandátu - znamená nezávislost na politických příkazech. c) Parlament je představitelem všeho lidu. d) Poslanec parlamentu nemůže být současně členem vlády. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Z teorie zastupitelské demokracie se podává, že lid se skládá z občanů. b) Parlament je legitimován voliči. c) Z parlamentní demokracie je třeba vyloučit konflikt zájmů. d) Poslanec musí dbát pokynů svých voličů. Nejstarší z dnes ještě zajímavých koncepcí spravedlnosti je koncepce Aristotelova (z jeho díla Etika Nikomachova). I v jejím základě je rovnost, chápaná ovšem dvojím způsobem: jednou jako rovnovážnost, tj. koneckonců jako respektování daného pokojného stavu, a jednou jako rovnost rozdělování. Podle toho pak Aristoteles rozeznává spravedlnost diortotickou a spravedlnost distributivní. Diortotická spravedlnost spočívá v tom, že ten, kdo bezprávně poruší pokojný stav ve vztahu k jinému, má jej obnovit. Základním principem diortotické spravedlnosti je povinnost nahradit škodu. Způsobil-li někdo jinému škodu tím, že neoprávněně zmenšil jeho majetek x o část y, tedy na stav x - y, je spravedlivé od něho požadovat, aby mu obnovil původní stav, a to tím, že mu y poskytne in natura nebo v penězích z majetku svého. Obnovení rovnovážného stavu lze tedy vyjádřit výrazem (x y) + y. Distributivní spravedlnost, která se uplatňuje tehdy, jestliže se něco rozděluje, vyžaduje, aby se rozdělovalo pro všechny podle stejného měřítka. Není tedy nespravedlivé, dostane-li při rozdělování jeden více než druhý, ale bylo by nespravedlivé, kdyby bylo rozdělováno podle různého měřítka, tj. kdyby někdo byl při rozdělování diskriminován nebo privilegován. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Aristotelova teorie spravedlnosti pracuje s pojmem rovnosti, resp. rovnovážnosti, a rovnosti distribuce. b) Náhrada škody in natura znamená, že se postiženému vyplatí peníze. c) Diortotická, rovnovážná spravedlnost, je protikladem spravedlnosti distributivní (rozdělovací). d) Podstatou diortotické spravedlnosti je zákaz diskriminace při vzniku škody. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Diortotická spravedlnost vyžaduje, aby se dostalo každému stejně. b) Restituce in integrum znamená plnou náhradu škody. c) S distributivní spravedlností není slučitelné zvýhodňování ani znevýhodňování. d) Při rozdělování podle stejného kritéria pro všechny, se může stát, že jeden dostane více než druhý. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Distributivní spravedlnost je taková, při které dochází k diskriminaci nebo privilegování.


b) Základem Aristotelovy koncepce je rovnost. c) Pokud je požadována náhrada škody, jedná se o spravedlnost diortotickou. d) Koncepce Aristotelovy spravedlnosti není již v současné době aktuální. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Distributivní spravedlnosti v podstatě odpovídá sociální spravedlnosti. b) Jedině restituce in natura představuje spravedlivou náhradu škody. c) Rozlišování diortotické a distributivní spravedlnosti je založeno na dvojím chápání rovnosti. d) Náhrada škody in natura znamená poskytnutí této náhrady v penězích ze svého majetku. Zákonem stanovené právní domněnky a fikce zavazují soud, popř. jiný rozhodující orgán, aby buď bezpodmínečně nebo podmínečně předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je, nebo dokonce je jisté, že není. Podle toho, zda jsou závazné bezpodmínečně či podmínečně, se právní domněnky rozlišují na právní domněnky vyvratitelné a nevyvratitelné. Proti vyvratitelné právní domněnce („má se za toÿ, „považuje seÿ) je přípustný důkaz opaku. To znamená, že soud bude k vyvratitelné právní domněnce přihlížet potud, pokud nebyla vyvrácena. Jako příklad vyvratitelné právní domněnky je možno uvést ustanovení 420 občanského zákoníku, stanovící domněnku zavinění v případě způsobení škody; rovněž domněnky otcovství podle 51, 53 zákona o rodině jsou vyvratitelné. Nevyvratitelná domněnka („platíÿ, „hledí seÿ) naproti tomu platí kategoricky, tj. důkaz opaku není přípustný. Příkladem takovéto domněnky je ustanovení 47 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož platí, že za podmínek tam uvedených účastníci smlouvy od smlouvy odstoupili. Nevyvratitelných domněnek používá občanské právo zřídka. Zcela výjimečně používá občanské právo fikcí. Rozdíl mezi nevyvratitelnou domněnkou a fikcí je v tom, že domněnky vycházejí z lidských zkušeností a poznatků, podle kterých skutečnost domněnkou předpokládaná zpravidla existuje. Naproti tomu u fikce je známo, že fingovaná skutečnost neexistuje, nicméně se k ní však z praktických důvodů přihlíží, jako by existovala. Fikce je tedy určitá právní konstrukce, která za předpokladů zákonem stanovených vyvolává právní následky tak, jako by fingovaná skutečnost existovala. Fikcí je např. legální vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele podle 63 odst. 1 zákona o rodině. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Občanský zákoník obsahuje úpravu nevyvratitelných domněnek jen vzácně. b) K tomu, aby po právu vzniklo příbuzenství mezi osvojencem a příbuznými osvojitele, byla v zákoně o rodině použita právní konstrukce fikce. c) U nevyvratitelné právní domněnky a fikce není důkaz opaku přípustný. d) Právní domněnka otcovství je pro soud závazná podmínečně a lze ji vyvrátit důkazem opaku. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právní domněnkou zavinění v případě způsobení škody se soud řídí při svém rozhodování podmínečně, tzn., že je možné ji vyvrátit důkazem opaku. b) Fikce předstírá existenci určité skutečnosti, která reálně neexistuje, avšak z praktických důvodů se považuje za existující. c) U nevyvratitelné právní domněnky nelze důkazu opaku použít nikdy, u domněnek vyvratitelných jen výjimečně. d) Právní domněnka, kterou lze vyvrátit, je závazná podmínečně. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí:


a) Vyvratitelná právní domněnka („má se za toÿ, „hledí seÿ) připouští důkaz opaku. b) K vyvratitelné právní domněnce se přihlíží pouze byla-li vyvrácena. c) 63 odst. 1 zákona o rodině je příkladem fikce, podle které je konstruován příbuzenský poměr mezi osvojence a příbuznými osvojitele, přestože tento vztah neexistuje. d) Nevyvratitelnou právní domněnku lze vyvrátit pouze rozhodnutím soudu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Při vyvratitelné právní domněnce skutečnost jí předpokládaná většinou existuje, fikce pouze předstírá skutečnost, která není možná. b) Podle toho, zda skutečnost existuje nebo neexistuje, se právní domněnky rozlišují na právní domněnky vyvratitelné a nevyvratitelné. c) Důkaz opaku je v rámci soudního řízení možný v případě, kdy zákon při konstrukci právní domněnky stanoví, že „má se za toÿ nebo „považuje seÿ. d) Vyvrátit důkazem vyvratitelnou domněnku lze pouze v soudním řízení. S problematikou pojetí obcí jako územních samosprávných korporací souvisí bezprostředně otázka jejich právní subjektivity. Literatura veřejného práva často jako podstatný znak každé veřejnoprávní korporace označuje její právní subjektivitu v oblasti veřejného i soukromého práva. Uvádí se též, že veřejnoprávní korporace jsou právnickými osobami veřejného i soukromého práva. Právní subjektivita ve veřejnoprávním smyslu se u veřejnoprávních korporací projevuje v možnosti vykonávat vlastním jménem mocenskou pravomoc v ob-lasti veřejné správy (a vedle toho není vyloučeno, aby korporace plnily též úkoly, které na ně přenesl jiný subjekt správy, především stát), právní subjektivita v soukromoprávním smyslu naproti tomu v možnosti nabývat práva a zavazovat se v soukromoprávních vztazích a nést odpovědnost za své jednání. Protože samosprávné korporace plní své veřejnoprávní úkoly nejen realizací mocenské pravomoci (tedy zejména vydáváním správních aktů, vydáváním aktů obecné povahy, uskutečňováním bezprostředních zásahů), ale též způsoby mimomocenskými, včetně prostředků práva soukromého, a protože naopak veřejnoprávní korporace nesou odpovědnost nejen za své jednání soukromoprávní, ale též za jednání veřejnoprávní (odpovědnost za výkon veřejné správy), rozdíly mezi právní subjektivitou ve veřejnoprávním a v soukromoprávním smyslu se stírají. Ústava ČR charakterizuje územní samosprávné celky jako veřejnoprávní korporace, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. Je ale sporné, zda by bylo možné již za takové ústavní úpravy (nebýt kromě ní další, provádějící úpravy zákonné) o územních samosprávných celcích dovozovat, že jsou právnickými osobami. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Územní samosprávné celky plní své veřejnoprávní úkoly nejen vydáváním správních aktů a vydáváním aktů obecné povahy. b) Veřejnoprávní korporace nejsou pověřeny plnit úkoly, které na ně přenesl stát. c) Obec nese odpovědnost za své jednání soukromoprávní i veřejnoprávní. d) Ústava ČR nevylučuje, aby územní samosprávný celek měl majetek, byl jeho vlastníkem. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Samosprávné korporace plní své veřejnoprávní úkoly způsoby mocenskými i mimomocenskými. b) Existují některé skutečnosti, v jejichž důsledku se stírají rozdíly mezi právní subjektivitou ve veřejnoprávním a v soukromoprávním smyslu. – 60 –


c) Podstatným znakem každé korporace je její práv-ní subjektivita v oblasti veřejného i soukromého práva. d) Jestliže obec uskutečňuje bezprostřední zásahy, je třeba ji označit za veřejnoprávní korporaci. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní subjektivita v soukromoprávním smyslu spočívá rovněž v možnosti zavazovat se v soukromoprávních vztazích. b) Jestliže obec nehospodaří podle vlastního rozpočtu, je soukromoprávní korporací. c) Charakteristickým znakem všech veřejnoprávních korporací je jejich postavení v oblasti soukromého práva. d) Odpovědnost za veřejnoprávní jednání je odpovědností za výkon veřejné správy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Jedním z mimomocenských způsobů plnění úkolů samosprávné korporace je i vydávání aktů obecné povahy. b) Právnickou osobou veřejného i soukromého práva nemůže být jiná veřejná korporace než stát. c) Je možné, aby veřejnoprávní korporace plnily i úkoly, které na ně přenesl nějaký jiný správní subjekt. d) Pokud obec může nabývat práva, zavazovat se a nést odpovědnost za své jednání, považuje se za vyšší územní samosprávný celek. Dřívější právní formy manželství kolísaly mezi principem posvátnosti svazku a principem smluvním. Patricijská forma sňatku ve starém Římě (confarreatio), povinně uzavíraná kněžími, byla typicky sakrální formou, avšak už další forma, coemptio čili koupě ženy, i když jaksi předstíraná, měla povahu smlouvy. Sakralita manželství v Římě ustupovala do pozadí, avšak křesťanství ji vrátilo, V katolické církvi uzavření manželství je chápáno jako svátost s uplatněním zásady - co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. V období revolučních změn v evropských státech, zejména po francouzské revoluci, se přecházelo na civilní formu sňatku, což byla spíše záležitost smluvní a rakouský obecný zákoník občanský to vyjadřoval takto: „Rodinné poměry se zakládají smlouvou manželskou. Ve smlouvě manželské prohlašují dvě osoby různého pohlaví zákonitým způsobem svou vůli žít v nerozlučném společenství, ploditi děti, je vychovávati a navzájem si pomáhati.ÿ Kompromisnost této úpravy však tkvěla v tom, že zákonitým způsobem uzavření manželství (tedy onoho smluvního projevu vůle) byl způsob církevní. Dokonce do roku 1855 na základě konkordátu byly manželské věci opět svěřeny církvi, jako tomu bylo před rokem 1811. I když později došlo zase k návratu ke stavu před konkordátem, pod rouškou principu smluvního nadále v rakouské části monarchie se uplatňovala sakralita svazku. V uherské části byla však zavedena obligatorní civilní forma sňatku. V českých zemích teprve tzv. manželská novela z roku 1919 znamenala změnu zavedením fakultativní civilní formy sňatku. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Od sakrální formy sňatku se počalo ustupovat teprve ve 20. století. b) Ve starém Řecku existovaly obě možnosti uzavření manželství, jak sakrální, tak civilní. c) Pojetí manželství dle katolické církve je plně založeno na sakrálním principu. d) Úprava manželství dle rakouského práva byla kompromisní 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Po francouzské revoluci se přecházelo na smíšenou podobu sňatku, ve které převažovaly civilní prvky. b) Vrácení manželských záležitostí církvi následovalo po konkordátu. c) Právní úprava sňatku v 19. století v jednotlivých zemích rakouské monarchie byla rozdílná. d) Koupě ženy neboli confarreatio měla povahu smlouvy. – 61 –


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Ve starém Římě nemohly osoby stejného pohlaví uzavřít manželství. b) Posvátné pojetí manželství bylo obnoveno křesťanstvím. c) Zásada, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, se uplatňovala již ve starém Římě. d) Dle rakouského obecného zákoníku občanského bylo uzavření sňatku koncipováno jako manželská smlouva. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Již ve starověku převažovalo pojetí právní formy manželství na sakrálním principu nad principem smluvním. b) V Rakousku se několikrát měnil princip ovládající způsob uzavírání manželství. c) V českých zemích obligatornost civilní formy sňatku zavedla až tzv. manželská novela. d) Ve starém Římě bylo uzavírání manželství upraveno kompromisně. Trestní řád i trestní zákon platné v předválečném ČSR byly vybudovány na zásadě personality, podle níž bylo nutno v ČSR stíhat trestné činy spáchané v cizině státními příslušníky ČSR z povinnosti úřední, přestože o to ČSR nebyla vládou cizího státu požádána. I když o převzetí trestního stíhání s námi uzavřené extradiční smlouvy zpravidla nebyly, bylo přesto možno vládu domovského státu žádat o převzetí trestního stíhání. Je třeba připomenout, že v té době existovala ve vztahu ke státům, se kterými nebyla uzavřena smlouva o extradici nebo právní pomoci, nebo uzavřené smlouvy nestanovily podmínky pro převzetí trestního stíhání, praxe, kdy k převzetí mohlo dojít i bez smluvního podkladu, pouze na základě vstřícnosti státu dožadujícího a státu dožádaného. Záleželo také na tom, na jakém principu bylo materiální trestní právo domovského státu založeno. Státy, jejichž vnitrostátní právo je založeno na zásadě teritoriality (tedy nestíhají své státní příslušníky pro trestné činy spáchané v cizině), jako je tomu v zásadě u práva anglosaského typu, sice v tomto smyslu žádat nebylo možné, ovšem právo těchto zemí není zpravidla vázáno zásadou nevydávat nacionály, takže domovský stát mohl povolit odevzdání svého státního příslušníka do cizího státu místa činu. Extradiční smlouvy jiných států ustanovení o převzetí trestního stíhání obsahovaly. Poprvé bylo v našem právním řádu výslovně zmíněno převzetí trestního stíhání ve sdělení Ministerstva spravedlnosti ČSR č. 29/1931 v souvislosti s převzetím trestního stíhání ve styku s Německem. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Existovaly extradiční smlouvy, které obsahovaly ustanovení o převzetí trestního stíhání. b) Převzetí trestního řízení bylo poprvé v našem právním řádu výslovně zmíněno ve sdělení Ministerstva spravedlnosti. c) V některých případech bylo možné převzít trestní stíhání i bez smluvního podkladu. d) Pokud ČSR stíhala trestné činy spáchaní v cizině státními příslušníky ČSR z povinnosti úřední, přestože o to ČSR nebyla vládou cizího státu požádána, pak postupovala podle zásady personality. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Státy s právem anglosaského typu nikdy nestíhají své státní příslušníky pro trestné činy spáchané v cizině. b) Z hlediska možnosti převzetí trestního stíhání bylo podstatné, na jakém principu bylo materiální trestní právo domovského státu založeno. c) Extradice znamená vydání vlastního státního příslušníka do ciziny. d) Pokud stát neměl uzavřenou extradiční smlouvu, nebylo možno převzít trestní stíhání. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Poprvé bylo převzetí trestního stíhání zakotveno v nařízení


Ministerstva spravedlnosti. b) Pouze trestní zákon byl v předválečném ČSR vybudován na zásadě personality. c) Anglosaské státy většinou umožňují vydání svého státní příslušníka do ciziny. d) Žádná extradiční smlouva uzavřená ČSR neobsahovala ustanovení o převzetí trestního stíhání. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Každý stát může vydat svého příslušníka do ciziny. b) Naše trestní právo je založeno na zásadě personality. c) Státy, které nestíhají své nacionály pro trestné činy spáchané v cizině, se řídí zásadou teritoriality. d) Protože bylo možné vládu domovského státu žádat o převzetí trestního stíhání s námi uzavřené extradiční smlouvy o převzetí trestního stíhání nehovořily. Z hlediska de lege ferenda stojí za úvahu zavést do našeho práva komplexní řešení nedovoleného držení omamných i psychotropních látek i pro osobní potřebu, které by umožnilo reagovat na tento společensky nežádoucí jev, avšak s vyloučením trestu odnětí svobody pro pouhé držitele drog (a zejména závislé osoby), kteří se nedopustili jiného trestného činu. Řešení může spočívat ve vhodné kombinaci administrativních a trestních sankcí v rámci komplexního protidrogového zákona. Stejného výsledku však lze dosáhnout novelizací zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, případně změnou přestupkového zákona, a to prohlášením prostého přechovávání drogy pro vlastní potřebu za přestupek. První porušení zákazu držet drogu by se mohlo řešit domluvou či blokovou pokutou, druhé pak citelnější majetkovou sankcí uloženou v rámci přestupkového řízení. Teprve kvalifikované nelegální držení drog (např. třetí případ porušení zákazu, držení velkého množství, které zjevně přesahuje osobní potřebu, popř. držení spojené s konzumací na veřejné místě) by mohlo vést k zahájení trestního stíhání, které by mělo zpravidla skončit uložením léčení nebo některého z alternativních trestů. Výhodou tohoto řešení by byla možnost sankcionovat obchodníky, kteří jsou dnes prakticky nepostižitelní, pokud nejsou přistiženi přímo při prodeji drogy, protože mohou tvrdit, že mají dotyčnou omamnou či psychotropní látku u sebe pouze pro osobní potřebu. Naproti tomu se jeví značně problematickým stanovení přípustné denní dávky pro osobní potřebu, byť tento institut v některých zemích existuje, protože právní předpis nedokáže zohlednit rozdílnou výši spotřeby u jednotlivých narkomanů a jeho obcházení by obchodníkům zřejmě nepůsobilo žádné zvláštní potíže. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Do budoucna by bylo vhodné vytvořit celistvou právní úpravu drogové problematiky zahrnující jak administrativní, tak trestní sankce. b) V současné době nelze postihnout držení drog pro vlastní potřebu. c) V případě drogových deliktů by měla být vyloučena možnost ukládat tresty odnětí svobody. d) Za stávající právní úpravy vůbec nelze postihovat obchodníky s drogami. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Třetí případ porušení zákazu držení velkého množství drog, které přesahuje osobní potřebu, se označuje jako kvalifikované nelegální držení drog. b) Institut přípustné denní dávky způsobuje mnoho problémů, přestože již několik zemí tento institut ve svém právním řádu zakotvilo. c) Zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi upravuje držení drog pro vlastní potřebu. d) Úprava drogové kriminality v přestupkovém zákoně je nedokonalá.


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Prosté přechovávání drogy pro vlastní potřebu by nemělo vést k zahájení trestního řízení. b) Nebylo by vhodné zavádět trest odnětí svobody pro osoby pouze konzumují drogy. c) V boji s nedovoleným držením a užíváním drog není třeba měnit zákony, stačí začít ukládat alternativní tresty. d) Hlavní nedostatky spočívají v úpravě provedené trestním a přestupkovým zákonem. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Méně závažné nebo opakované porušení zákazu držení drog by bylo přečinem. b) Spojování správních a trestních postihů v rámci jednoho kodexu není vhodnou kombinací. c) Řešením může být také zákonná úprava, kdy bude nekvalifikované držení drogy pro vlastní potřebu považováno za přestupek. d) Jedním z řešení se jeví změna některých právních předpisů. Archaické římské právo vycházelo z náboženství a pevně v něm tkvělo svými kořeny. Božský původ římského práva byl také nepochybně příčinou vzniku starořímské legendy o důvěrném vztahu druhého římského krále Numy Pompilia s nymfou Egerií. Podle oné legendy totiž tomuto králi nymfa radila při jeho zákonodárných aktivitách. Římské trestní právo nejstarší doby se omezovalo především na ochranu jednak náboženských vztahů (jeho povaha byla tedy sakrální), jednak základních společenských vztahů tehdejší primitivní společnosti, přičemž často vycházelo přímo ze zvyků předků (mores maiorum). Trestné činy nebyly tehdy dokonce primárně považovány za útok na život, zdraví, majetek jednotlivce nebo na stát, ale byly chápány především jako porušení jakési smlouvy mezi bohy a lidmi (pax deorum). Narušení tohoto „božského míruÿ pak samozřejmě podle představ Římanů vyvolávalo hněv bohů, a to nikoli pouze vůči pachateli, ale vůči celé společnosti. Dalo by se proto říci, že primárním motivem trestního postihu nebylo tehdy potrestání pachatele, ale především obnovení souladu mezi bohy - ochránci Říma - a jeho obyvateli. Právě nejpočetnější skupinu trestných činů tvořily tehdy ty, které měly sakrální povahu - útočily nějakým způsobem na vztahy chráněné bohy. Jak je možné očekávat v primitivní společnosti, kterou tehdy Řím byl, jednalo se především o narušení rodinných, klientských, případně také sousedských vztahů. Méně závažné útoky na tuto oblast bylo možné odčinit celkem jednoduše: pachateli zde pouze vznikala povinnost usmířit uražené bohy obětováním zvířete nebo odevzdáním peněžité sumy chrámu, který měl na starosti kult dotčeného boha. Naproti tomu v závažnějších případech pachatel odpovídal přímo svou osobou a zároveň i svým majetkem, a následný trest byl zpravidla velmi přísný. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Trestné činy byly považovány zejména za porušení „pax deorumÿ. b) Protože „pax deorumÿ vyvolávala hněv bohů, nebylo možné je trestně postihovat. c) Jedním z předních úkolů starořímského trestního práva byla ochrana života, zdraví a majetku jednotlivce. d) Kruciální i sakrální význam klientských vztahů v římské společnosti umožňoval postihovat je mírnějším trestem. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Všechny útoky, které měly sakrální povahu, bylo možné odčinit obětováním zvířete nebo odevzdáním peněžité sumy státu. b) Nymfa Egeria údajně radila starořímskému vládci Numai Pompiliovi v otázkách týkajících se trestního práva. c) Narušení „božského míruÿ vyvolávalo hněv bohů pouze vůči pachateli. – 62 –



d) Římské trestní právo nejstarší doby částečně vycházelo přímo z mores maiorum.

(hypotézy), která však neplyne zcela zřetelně z daného skutkového základu normativní úpravy.

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pachatele trestného činu vždy stíhala povinnost zaplatit peněžitou částku chrámu dotčeného boha. b) Zvyky předků byly nejednou výchozím momentem nejstaršího římského trestního práva. c) Závažnější případy trestní odpovědnosti spočívaly v porušení smluvního ujednání mezi lidmi a bohy. d) Primitivní římská společnost ctila rodinu a rodinné vztahy stejně jako vztahy mezi klientem a patronem.

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Domněnky skutkové o poznatcích skutkových, tj. poznatcích o existenci jedinečných skutečností se vztahují k hypotéze (skutkové podmínce) právní normy a o k její podstatě. b) Je možné, aby současně byla pravdivá obě pravidla, jak „pravidloÿ „kdo mlčí souhlasíÿ, tak jeho opak „pravidloÿ „kdo mlčí, nesouhlasíÿ. c) Zkušenostní věty jsou založeny na pravděpodobnosti, ale tato pravděpodobnost není jednoznačně a všeobecně potvrzena jejich použitím v praxi. d) Domněnky skutkové se mohou týkat i právních poznatků.

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Charakteristickým rysem povahy nejstaršího římského trestního práva byla jeho sakrálnost - chránilo náboženské vztahy. b) Podstata trestného činu byla spatřována v porušení jakéhosi ujednání mezi bohy a lidmi. c) V představách Římanů byl božský hněv spojován s trestnými činy mířícími proti státu. d) Vztahy, které byly chráněny bohy, tvořily nejpočetnější skupinu trestných činů. Domněnky lze rozlišovat na domněnky skutkové a domněnky právní. Domněnky skutkové jsou ve své podstatě závěry založené na pravděpodobnosti vztahů mezi jevy, vyvozené na základě zkušeností, a které v důsledku své vysoké pravděpodobnosti nabyly povahy jistého pravidla myšlení. Vedle domněnek skutkových existují ještě tzv. zkušenostní věty, které rovněž vyjadřují určitou pravděpodobnost, avšak činí tak způsobem, který není jednoznačně a všeobecně potvrzen jejich použitím v praxi. Za typickou zkušenostní větu je považováno „pravidloÿ „kdo mlčí souhlasíÿ, ale i její opak „pravidloÿ „kdo mlčí, nesouhlasíÿ. Obě tato „pravidlaÿ jsou z obecného pohledu stejně pravděpodobná a význam mlčení, resp. nečinnosti bude třeba vždy vyvozovat z konkrétní okolnosti případu. Domněnky právní jsou ve své podstatě normativním zakotvením domněnek skutkových, jakožto zkušeností a dlouhodobým užíváním vzniklých zákonitostí myšlení. Mezi domněnkami právními lze dále rozeznávat domněnky, jež se týkají poznatků skutkových, tj. poznatků o existenci jedinečných skutečností vztahujících se k hypotéze (skutkové podmínce) právní normy a o jejich podstatě. Domněnky právní se však mohou týkat i poznatků právních, což znamená, že se jimi z důvodu účelu, který je příslušnou normou sledován, předpokládá pro vytvoření normativního důsledku určitá zkušenost přesto, že tento důsledek neplyne zcela zřetelně z daného abstraktně stanoveného skutkového základu normativní úpravy. Domněnky mohou být vyvratitelné, tzn. je připuštěn důkaz opaku závěru z nich plynoucího, i nevyvratitelné, tzn. takový důkaz opaku přípustný není. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní domněnky se mohou týkat pouze skutkových poznatků. b) Domněnka právní je ve své podstatě totéž jako domněnka skutková. c) Domněnky můžeme dělit na domněnky právní, skutkové a tzv. zkušenostní věty. d) U domněnek skutkových není připuštěn důkaz opaku závěru z nich plynoucího. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Praxe potvrzuje pravdivost věty „kdo mlčí souhlasíÿ. b) Domněnky skutkové i právní jsou založeny na pravděpodobnosti. c) U vyvratitelných domněnek není přípustný důkaz opaku závěru z nich plynoucího. d) Skutkové poznatky se týkají určité skutkové podmínky – 63 –

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Domněnky skutkové i domněnky právní jsou ve své podstatě zákonitostmi myšlení. b) Zkušenostní věty jsou určitým druhem domněnek. c) Domněnky právní vznikly na základě dlouhodobého užívání. d) Domněnky právní mohou být jak o existenci jedinečných skutečností vztahujících se k hypotéze právní normy a o jejich podstatě, tak o poznatcích právních Otázka vztahů mezi kriminologií a kriminální politikou je velmi sporná. Někteří autoři považují kriminální politiku za součást třestněprávní vědy, jiní autoři ji považují za aplikovanou kriminologii a jiní ji uznávají jako samostatnou disciplínu. V každém případě musíme rozlišovat nauku o kriminální politice a praktickou kriminální politiku.Kriminální politika je součástí celkové politiky, která se zabývá kriminalitou jako politickým problémem a je orientována na systém sociální kontroly kriminality a jeho rozvíjení. Lze rozlišovat kriminální politiku v užším smyslu a v širším smyslu. Kriminální politika v užším smyslu (o ní možno mluvit i jako o trestní politice) se zaměřuje pouze na trestněprávní kontrolu kriminality. Jejím těžištěm je odedávna úsilí o inovaci trestního práva, a proto bývá někdy ztotožňována s jeho reformou. Soustřeďuje se na co nejlepší uspřádání systému trestněprávní kontroly, na problematiku kriminalizace a dekriminalizace, na přesun od trestů odnětí svobody k alternativním trestům, na rozvoj probační služby, na ochranu obětí a na další aktuální kriminálněpolitické úkoly. Trestněprávní možnosti řešení problému kriminality však nelze přeceňovat. „Trestní právo má sice mnoho co dělat s kriminální politikou, kriminální politika ale jen málo s trestním právemÿ. Kriminální politika v širším smyslu je orientována na systém sociální kontroly kriminality v celé jeho šíři. Zahrnuje tedy nejen trestní politiku, ale do určité míry i ostatní oblasti právní politiky a dokonce do určité míry i sociální politiku, školskou politiku, hospodářskou politiku, mediální politiku aj., pokud řeší problémy dotýkající se prevence kriminality. Jedná se o velké množství otázek, zčásti právních, zčásti neprávních, jako je drogová problematika, kriminogenní aspekty migrace, neformální sociální kontrola prováděná rodinou, formování právního vědomí populace, postavení romské minority ve školství, problém nezaměstnanosti, úroveň sociální práce a mnohé další. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Kriminální politika v širším smyslu se zaměřuje pouze na část sociální kontroly kriminality. b) Vztahy mezi kriminologií a kriminální politikou nejsou nesporné. c) Přestože je nutné rozlišovat nauku o kriminální politice a praktickou kriminologii, nelze rozlišit kriminologii a kriminální politiku. d) Trestněprávní možnosti řešení problémů kriminality nejsou účinné. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí:


a) Pojmy kriminologie a kriminální politika jsou velmi sporné. b) Problematikou přesunu od trestů odnětí svobody k alternativním trestům se zabývá trestní politika. c) Na vztahy kriminologie a kriminální politiky je několik různých názorů. d) Sociální, školská či hospodářská politika jsou v celém svém rozsahu zahrnuty do kriminální politiky v širším smyslu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Protože kriminální politika v užším smyslu bývá někdy ztotožňována s reformou trestního práva, je odedávna jejím těžištěm úsilí o jeho inovaci. b) Systém trestně právní kontroly v sobě obsahuje problematiku kriminalizace a dekriminalizace. c) Trestní právo nemá nic společného s kriminální politikou. d) Mediální politika je zahrnuta v kriminální politice v širším smyslu jen potud, pokud řeší problémy dotýkající se prevence kriminality. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Kriminální politika v užším smyslu řeší velké množství právních i neprávních otázek. b) Rozvoj probační služby a ochrana obětí jsou dva hlavní úkoly kriminální politiky v užším smyslu. c) Kriminální politika není uznávána za samostatnou vědní disciplínu. d) Na vztah kriminologie a kriminální politiky jsou právě tři názory. Pro civilní proces jsou charakteristické jeho základní rysy, které jej odlišují od jiných procesů (jiných právních řízení) a jsou východiskem celé jeho institucionální výstavby. V tomto směru se uplatňuje zejména zásada dispoziční a zásada projednací. I když mají k sobě poměrně blízko, existují mezi nimi také podstatné rozdíly. Zásada dispoziční vyjadřuje úzký funkcionální vztah mezi soukromým právem hmotným a veřejným občanským právem procesním. Smysl a účel civilního procesu spočívá především v tom, že slouží hmotnému právu, resp. že poskytuje ochranu subjektivním soukromým právům. Bez tohoto funkčního vztahu k právu hmotnému by civilní proces v podstatě ztratil všechen svůj význam. Vzhledem k úzkým vazbám mezi občanským právem hmotným a procesním musí se základní charakter soukromého práva, spočívající v dispoziční autonomii, volnosti a svobodě nositelů subjektivních hmotných práv, přiměřeně promítat do oblasti práva procesního, což je zajišťováno zásadou dispoziční ovládající civilní proces. Zásada projednací se vztahuje na zjišťování, vysvětlování a objasňování skutkového stavu, důležitého pro posouzení a rozhodnutí ve věci. Do této zásady se v jistém smyslu rovněž promítá dispozitivní volnost subjektů soukromoprávních vztahů. Strany mohou svobodně a volně vybírat a uplatňovat zákonné prostředky náležitého zjišťování skutkového stavu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) I když jsou mezi zásadou dispoziční a zásadou projednací podstatné rozdíly, mají k sobě poměrně blízko. b) Jedinou zásadou ovlivňující civilní proces je zásada dispoziční. c) Smysl civilního procesu záleží v ochraně objektivních soukromých práv. d) Hmotnému právu slouží civilní proces tím, že poskytuje ochranu subjektivním soukromým právům. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Civilní proces se odlišuje od ostatních právních řízení pouze svými zásadami. b) Zásada projednací se vztahuje na zjišťovaní jakýchkoliv údajů v průběhu civilního řízení. c) Zásada dispoziční nemá bez zásady projednací význam. d) Dispoziční zásada se nijak neprojevuje občanském právu procesním.


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Civilní proces nemá charakteristické znaky, které by jej odlišovali od ostatních právní řízení. b) Pokud by neexistoval civilní proces, pak by občanské hmotné právo v podstatě ztratilo význam. c) Prostřednictvím civilního procesu je vymáháno občanské právo hmotné. d) V jiných právních řízení, než v civilním řízení se zásada dispoziční nevyskytuje. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Dispozitivní volnost subjektů soukromoprávních vztahů spočívá v možnosti strany svobodně a volně vybírat a uplatňovat zákonné prostředky náležitého zjišťování skutkového stavu. b) Hmotné a procesní právo jsou v úzkém vztahu. c) Civilním procesem vládne zásada dispoziční. d) Mezi občanským právem hmotný a procesním existují podstatné rozdíly, přestože k sobě mají poměrně blízko. V předchozí době uplatňování takzvaného socialistického práva byla práva duševního vlastnictví (aniž by se používal tento termín) tradována v různých, někdy i protichůdných, teoretických pojetích. Nejprve se hovořilo o osobních nemajetkových právech s pouhým „majetkových reflexemÿ, který se měl projevovat v tom, že teprve s výkonem těchto práv měla být spojena i práva majetková, která vůbec zapříčiňovala zakotvení tohoto systému do práva občanského. Tato teoretická koncepce vycházela z nezcizitelnosti těchto práv a jejich neoddělitelnosti od osobnosti. Převoditelná jsou takto jen majetková práva vyplývající z práv osobnostních. Jednalo se tedy o vyhraněnou osobnostní koncepci podloženou též dobovými ideologickými postupy a direktivně ekonomickými vztahy vycházejícími ze „socialistické péče o člověkaÿ. Svou roli přitom sehrály o dobové zásady kolektivismu a přináležení výsledků tvůrčí činnosti „společnostiÿ, které byly zejména v oblasti průmyslových práv dovedeny až do krajnosti popřením tradičního patentového systému. Při tvoření těchto koncepcí ovšem sehrálo svou roli také to, že do námi sledovaného systému vztahů byly běžně zahrnovány o vztahy týkající se ochrany osobnosti fyzické osoby, obsahující typická osobní (osobnostní) práva. Tato pojetí ale nebývala zcela koherentní, neboť prakticky musela připouštět i existenci majetkových práv trvajících i po smrti například autora, která nabývají dědici, kteří jinak nejsou nijak s dílem (a podle povahy okolností ani třeba osobou zůstavitele) spjati. V následném období určitých politicko-ekonomických změn byla majetková stránka těchto práv více brána v úvahu, což se projevilo i do částečně změněných teoretických náhledů. I přesto však byl kladen důraz na osobní či osobně majetková tvůrčí práva, s určitým opomíjením práv majetkových týkající se hospodářské činnosti, která byla netradičně vyčleněna ze systému občanského práva do úpravy hospodářského zákoníku. Pedagogicky vzato byla rovněž celá oblast víceméně chápána odtrženě. Postupně se projevovaly snahy o překonání této nesystematické odtrženosti, čemuž však prakticky bránila odtrženost občanského práva od práva hospodářského, která přetrvávala až do konce roku 1991. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Práva duševní vlastnictví jsou v České republice pojímána stále stejně. b) Jedny z vlastností práv duševního vlastnictví jsou jejich neoddělitelnost a nezcizitelnost od osobnosti. c) Vyčlenění majetkových práv týkajících se hospodářské činnosti ze systému občanského práva do hospodářského práva je netradiční. d) V historických koncepcích práv duševního vlastnictví měly význam dobové zásady kolektivismu a přináležení výsledků tvůrčí činnosti „společnostiÿ. – 64 –


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Práva duševního vlastnictví jsou v současné době označována jako osobní majetková práva. b) Dle starší teorie byla převoditelná pouze majetková práva vyplývající z práv osobnostních. c) Až v roce 1991 došlo k překonání odtrženosti majetkových práva týkajících se hospodářské činnosti od osobních práv nemajetkových. d) Termín „práva duševního vlastnictvíÿ byl znám již před rokem 1991. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) I v minulosti byl v České republice zachován tradiční patentový systém. b) V minulosti nebyla pojetí práv duševního vlastnictví zcela souvislá. c) Dědici zůstavitele nemuseli být v některých případech ani spjati s osobou zůstavitele. d) Převoditelná byla nejen majetková práva vyplývající z práv osobnostních, ale osobní nemajetková práva. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Do osobních nemajetkových práv byly obvykle zahrnovány i vztahy týkající se ochrany osobnosti fyzické osoby, obsahující typická osobnostní práva. b) Do osobnostních práv patří majetková i nemajetková práva fyzických i právnických osob. c) Pojetí práv duševního vlastnictví byla v minulosti velmi často rozporná. d) Postupem času došlo ke změně teoretických náhledů, které měly vliv i na kladení většího důrazu na majetkovou stránku těchto práv. Princip většiny v rozhodování občanské společnosti vyjadřuje rovnost občanů při určování obsahu suverenity. Nebyl nalezen jiný způsob objektivizace subjektivní vůle, aniž by potlačoval zásadu rovnosti a proměnil občanskou společnost v manipulovanou masu a zbavil ji její suverenity. Lze namítat, že princip většiny nezaručuje optimální rozhodnutí. Nepochybně lze prokázat, že v mnoha případech rozhodnutí občanské společnosti byla nepochopena. To však neodůvodňuje vyloučení principu suverenity a většiny z politického rozhodování. Jsou-li tyto principy nikoliv optimální, sotva můžeme nalézt lepší. Problém suverenity občanské společnosti ve vztahu ke státu se koncentruje v otázce formování její vůle jako v základním problému demokracie. Vůli jedince lze zjistit bez zvláštních postupů a instrumentací. Výstižné vyjádření individuální vůle se traduje z římského aforisticky formulovaného rčení: Sic volo, sic iubeo, sic pro ratione voluntas. Důvodem panovačné Římanky, žádající těmito slovy na svém muži smrt otroka, který se jí znelíbil, byla její vůle. Individuální vůli tu lze přímo fyzicky zjistit. Její psychická a morální stránka se slučuje s konkrétním projevem vůle. Tvorba vůle občanské společnosti vyžaduje složitý mechanismus. Souhrn individuálních vůlí tvoří pouze jednu z možných cest formování obecné vůle (vůle občanské společnosti). Zpravidla ji lze použít při volbě zástupců občanské společnosti do zastupitelských orgánů nebo při referendu. Pokud si uvědomíme, že obecná vůle je prakticky zjišťována volbami jednou za určité období, pochopíme, jak obrovský prostor mají mocenské elity při manipulaci občanské společnosti, zejména v situaci, kdy tato společnost neovládá prostor společenského života. Základním institutem, jehož prostřednictvím transformuje občanská společnost svou suverenitu na půdu státu, jsou volby. Jsou založeny na nejstarším principu řešení rozporů: na počtu. Většina určuje obsah svrchované vůle. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Obecnou vůli lze zjistit bez zvláštních instrumentů. – 65 –

postupů

a


b) Souhrn individuálních vůlí lze použít většinou při volbě zástupců občanské společnost do zastupitelských orgánů. c) Rovnost občanů při udržování obsahu suverenity je vyjadřována principem většiny v rozhodování občanské společnosti. d) Princip většiny v rozhodování občanské společnosti lze nahradit principem svobodné vůle. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Nepochopitelnost rozhodnutí občanské společnosti neodůvodňuje vyloučení principu suverenity a většiny z politického rozhodování. b) Obsah svrchované vůle je většinou určován volbami. c) Princip většiny nezaručuje nejvhodnější rozhodnutí. d) Obecná vůle občanské společnosti může být souhrnem individuálních vůlí tvořících ji občanů. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Většina určuje obsah svrchované vůle občanské společnosti. b) Subjektivní vůli občanské společnosti objektivně nelze zjistit. c) Princip suverenity lze nahradit principem většiny. d) Stát a občanská společnost jsou základními instituty demokracie. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Z projevu individuální vůle je třeba izolovat její psychickou a morální stránku. b) Manipulace s občanskou společností vyžaduje ji nejdříve připravit o suverenitu. c) Volbami se projevuje obecná vůle občanské společnosti. d) Římané mohli usmrtit otroka, pokud se jim znelíbil. Ze systému anglických soudů vyplývá i systém precedentů, který je v současné sobě v podstatě stejný v oblasti common law i v oblasti equity. Podstatou precedentu je to, že rozsudek soudu, oprávněného vytvářet precedenty, se stává, pokud jde o právní názor v něm vyslovený, závazným i pro obdobné případy v budoucnosti, a tím se stává pramenem práva. Anglický soudce nemá povinnost rozsudek odůvodňovat; nicméně však je pravidlem, že soudy vytvářející precedenty své rozsudky odůvodňují. V tomto odůvodnění se rozlišuje ratio decidendi, tj. právní zdůvodnění rozhodnutí, a obiter dicta, tj. úvahy soudu, které nemají tento charakter. Precedenční působení má toliko ratio decidendi. Základním pravidlem je, že precedent zavazuje jako právní norma jednak soud, který jej vydal a který při svém právním názoru musí setrvat i napříště při rozhodování obdobných věcí. Dále zavazuje všechny soudy nižší. To znamená, že precedent vytvořený Sněmovnou lordů zavazuje jako pramen práva Sněmovnu lordů samotnou a všechny ostatní anglické soudy; precedent vytvořený Court of Appeal zavazuje tento soud i všechny nižší soudy. Od roku 1966 platí výjimka pro Sněmovnu lordů, která se ve zcela výjimečných případech může odchýlit od vlastního rozhodnutí, a tím změnit precedent pro všechny anglické soudy. Zásada stare decisis (tj. setrvati při rozhodnutém) v anglickém právu je spjata se zásadou rozlišování. Precedenční rozhodování je ve své podstatě rozhodováním podle podobnosti. Poněvadž při soudním rozhodování neexistují totožné konkrétní skutkové podstaty a ani konkrétní skutkové podstaty univerzálně stejné, usiluje anglický soudce při rozhodování daného případu o zjištění jeho abstraktní totožnosti s případem v minulosti již precedenčně judikovaným. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Precedent je obecným pramenem práva a všechny soudy se jím musí řídit při posuzování podobných případů v budoucnosti. b) Precedenční rozhodování se uplatňuje u všech vyšších soudů ve Velké Británii. c) Precedent je pramenen práva, který zavazuje jak nejvýše


postavený soud, tj. Sněmovnu lordů, tak všechny soudy nižší. d) Rozsudek anglického soudu, který je oprávněn vydávat precedenty, tvoří pramen práva, ale jen pokud jde o ratio decidendi. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Precedenčně závaznými jsou pro nižší soudy všechny právní myšlenky obsažené v odůvodnění rozsudku. b) V roce 1966 došlo ke změně, pokud jde o vázanost vlastním precedenčním rozhodnutím u Sněmovny lordů. c) Precedent vytvořený Sněmovnou lordů zavazuje Court of Appeal i nižší soudy. d) Precedent, který je výsledkem rozhodovací činnosti Court of Appeal, nezavazuje Sněmovnu lordů. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Závaznou částí každého rozsudku britského soudu je pouze právní odůvodnění. b) Toliko část rozsudku anglického soudu, zvaná ratio decidendi, může působit jako precedent. c) Sněmovna lordů bývala v minulosti vázána všemi svými precedenty. d) Rozsudek anglického soudu sestává z tzv. ratio decidendi a obiter dictum. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Princip stare decisis je při vytváření precedentů rozhodující. b) Každý rozsudek vyššího soudu v Anglii se stává v celém svém rozsahu precedentem, od kterého se nelze odchýlit. c) Systém precedentů v Británii dlouho nepodléhal změnám, teprve reforma v šedesátých letech umožnila výjimečné odchylky Sněmovny lordů od svých precedentů. d) Systém precedentů spočívá v tom, že jednou vyjádřený právní názor soudu nemůže být žádným soudem nikdy změněn. V právní teorii se někdy setkáváme s termínem dualismus právní, tedy s koncepcí dělení práva na veřejné a soukromé. K hlediskům, podle nichž se provádí subsumování jednotlivých právních norem do jednoho z obou odvětví práva byla postupně právními vědci traktována řada teorií. Známý český předválečný administrativista J. Hoetzel v proslulém Slovníku práva veřejného konstatuje existenci více než patnácti přístupů. Některé z nich měly nicméně jen ojedinělé zastánce, a to právě samotné autory. K odůvodnění koncepce podvojnosti práva se u nás většinou uplatňuje tzv. mocenská teorie, podle níž pro zařazení právních norem do jednoho či druhého z obou uvedených subsystémů rozhoduje, zda má v konkrétním případě stát (resp. orgán státní moci nebo veřejné správy) oprávnění jednostranným mocenským aktem upravit právní pozici druhého účastníka daného právního vztahu (pak jde o právo veřejné), anebo je-li jediným nebo základním (hlavním) nástrojem k úpravě práv a povinností účastníků daného právního vztahu smlouva (pak jde o právo soukromé). Oproti této teorii pak modernější teorie organická vidí dělicí kriterion mezi oběma větvemi práva v tom, zda se určitá skutečnost týká právního poměru subjektu k některé z nucených korporací. Tedy, obrazně vyjádřeno s Emilem Svobodou, „jako by zřízení veřejného práva odkudsi shora, z vyšších a nejvyšších zájmů kolektivních pronikalo dolů až k jednotlivci, který nakonec pocítí jejich světlou nebo stinnou stránku - jako by zřízení soukromého práva naopak, vycházejíce od bezprostředních zájmů člověka, spěla svými důsledky k vyšším a širším zájmům společenského organismuÿ. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) E. Svoboda byl zastáncem organické teorie. b) Mocenské rozhodnutí nevydává přímo stát, orgán státní moci nebo veřejné správy. c) Mocenská teorie je jednou z řady teorií pro rozlišení norem veřejného a soukromého práva.


d) Kritériem organické teorie je vztah subjektu právního vztahu k nucené korporaci. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Existuje řada teorií, které odpovídají na otázku, které právní normy patří do veřejného nebo soukromého práva. b) Mocenská teorie je starší než teorie organická. c) Dané právní vztahy upravuje vždy stát nebo některá korporace. d) Nástrojem úpravy práv a povinností občanů je právo veřejné. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní dualismus (podvojnost práva) znamená dělení práva na dva subsystémy, na právo veřejné a právo soukromé. b) Mocenská teorie zařazuje právní normy do práva veřejného podle podílu státu na úpravě právní pozice účastníka. c) Zájmy společenského organismu jsou shodné se zájmy člověka. d) Nucená korporace je právnickou osobou, která sleduje veřejné zájmy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) J. Hoetzel, odborník na správní právo, se odborně věnoval problematice dualismu práva. b) Mocenská teorie není přijatelná, protože je zastaralá. c) Organická teorie je lepší než tzv. teorie mocenská. d) Mocenská teorie vychází z nadřazeného, nerovného postavení státu vůči subjektům řízení. Vláda je podle Ústavy vrcholným orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Vláda je kolegiálním orgánem, který rozhoduje ve sboru formou usnesení. K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. Ústava nevypočítává věci, o nichž vláda rozhoduje. Z toho lze dovodit, že vláda není z Ústavy ve své výkonné působnosti omezena na určitou věcně vymezenou oblast a že v oblasti veřejné správy plní především funkci řídící a normotvornou. Svou řídící funkci uplatňuje vláda toliko vůči vykonavatelům státní správy, nikoliv vůči subjektům nepodřízeným. Činnost nepodřízených subjektů veřejné správy reguluje, resp. ovlivňuje především vydáváním nařízení, vládní politikou, koordinačními poradami apod. Obdobně to platí ve vztahu vlády k fyzickým a právnickým osobám, pokud jde ze strany vlády o regulaci administrativněprávních vztahů. Pro různé správní útvary i veřejnost má zvláštní význam závaznost rozhodnutí vlády. Ve smyslu výše uvedené zásady vláda přijímá každé rozhodnutí formou usnesení, které vždy představuje přesný a závazný písemný záznam rozhodnutí. Takové usnesení však může mít různé následky vzhledem k obsahu rozhodnutí a k adresátům usnesení. V zásadě rozlišujeme usnesení, která zavazují pouze členy vlády a představitele správních úřadů vykonávajících státní správu (tj. interní), a usnesení, která po splnění určitých formálních náležitostí (např. publikace ve Sbírce zákonů) dostávají povahu externích aktů, které jsou obecně závazné. Nejdůležitější z externích aktů vlády je nařízení vlády. Čl. 78 Ústavy dává vládě generální zmocnění k tomu, aby k provedení zákona a v jeho mezích vydávala nařízení, která podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Usnesení vlády se zpravidla publikuje ve Sbírce zákonů. b) Ústava zakotvuje oprávnění vlády vydávat nařízení, pokud tak stanoví zákon. c) Nařízení vlády není závazné pro členy vlády a představitele správních úřadů, musí se jím však řídit právnické i fyzické osoby. d) Některá rozhodnutí, resp. usnesení vlády zavazují jen subjekty podřízené, některými se musí řídit i subjekty nepodřízené. – 66 –


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Nařízení vlády nesmí překročit hranice zmocnění k provedení zákona. b) Nařízení je rozhodnutím vlády mající povahu externího aktu, které je přijímáno formou usnesení a je všeobecně závazné. c) Rozdíl mezi interním a externím aktem vlády spočívá ve způsobu jeho přijetí a v rozsahu jeho závaznosti. d) Ústava podrobněji nestanoví otázky, o nichž vláda může jednat, z čehož vyplývá, že vláda má funkci právotvornou a řídící. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Nařízení vlády musí být - kromě jiného - podepsáno premiérem a ministrem a zveřejněno ve Sbírce zákonů. b) Některá rozhodnutí vlády ve formě usnesení jsou závazná pouze pro podřízené subjekty. c) Usnesení vlády je přijato, jestliže s ním souhlasí nadpoloviční většina přítomných členů vlády. d) Vykonavatelé veřejné správy jsou podřízeni vládě jako nejvyššímu orgánu výkonné moci. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Ke schválení nařízení vlády je třeba, aby s ním vyslovila souhlas nadpoloviční většina všech členů vlády. b) Řídící funkci vláda vykonává toliko vůči subjektům jí podřízeným. c) Vláda nejčastěji přijímá akty externí povahy, tzv. na-řízení vlády, která se publikují ve Sbírce zákonů. d) Vláda působí na nepodřízené subjekty veřejné správy kupř. také vládní politikou. Rozdíly mezi právem veřejným a soukromým se s větším nebo menším úspěchem snažila vyřešit řada teorií. Pro přiblížení problematiky uvedeme aspoň ty z teorií, které dnes můžeme považovat za relevantní. Jsou to: teorie zájmová, teorie mocenská (subordinační) a teorie organická (subjektů). Nejstarší je teorie zájmová, vyjádřená již římským právníkem Ulpiánem. Stručně lze vyjádřit základní myšlenku této teorie takto: jde-li o veřejné zájmy nebo o obecné blaho, budou se řídit právem veřejným, a naopak, půjde-li o zájmy soukromé, budou se řídit normami práva soukromého. Tato teorie je problematická z několika důvodů. Za nejzávažnější se uvádí, že není dobře možné konkretizovat takové pojmy, jako jsou veřejné zájmy, na rozdíl od zájmů soukromých, obecné blaho, veřejné úkoly apod. Jako další důvod, který s předchozím úzce souvisí, se uvádí, že právní normy nemají pouze funkce klasifikační, ale sledují obecnou prospěšnost i v těch případech, kdy nejde o privátní zájem a soukromoprávní autonomii subjektů. Mocenská (subordinační) teorie byla dlouho v právní teorii pokládána za panující. Tato teorie rozlišuje veřejné právo a soukromé právo podle toho, zda účastníci právního poměru jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (subordinace) anebo rovnosti. V prvém případě jde o právo veřejné, ve druhém o právo soukromé. Proti této koncepci rozlišení se namítá zejména, že neodpovídá představě o moderní veřejné správě v právním státě, ale že spíše svědčí starší představě o policejním státě a postavení správy v něm. K této teorii měli vážné výhrady i čeští právní teoretici, zejména F. Weyr, J. Hoetzel, J. Pošvář a další. Poslední z relevantních teorií a patrně dnes nejvíce přijímanou, byť v různých modifikacích, je teorie organická, označovaná v německé literatuře jako „Subjektstheorieÿ. Podle Hoetzela klade tato teorie důraz na to, zda právní subjekt se ocitá v určitém právním poměru z důvodu svého členství v některé veřejné korporaci nebo nikoliv. V prvém případě jde o poměr práva veřejného, v druhém o poměr práva soukromého. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rozdíly mezi právem veřejným a soukromým vyřešila řada – 67 –


teorií. b) F. Weyr a J. Pošvář shodně kritizovali teorii subordinační. c) Dnes nejvíce přijímanou teorií je tvz. teorie subordinace. d) Pokud se právní subjekt ocitá v určitém právním poměru z důvodu svého členství v některé veřejné korporaci, pak se jedná o právo veřejné. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Policejní stát se vymezuje důsledným rozlišováním veřejného a soukromého práva. b) Nejstarší teorií je Ulpianova mocenská teorie. c) „Subjektstheorieÿ je německé označení pro teorii subjektů. d) V současné době jsou z hlediska rozlišení soukromého a veřejného práva relevantní tři teorie. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Teorii subordinační se také jinak říká teorie subjektů. b) Praktiky je nejvíce akceptována teorie organická. c) Teorie subjektů se vyskytuje v mnoha různých variacích. d) Dosud žádná z teorií nevyřešila zcela otázku rozdílů mezi právem veřejným a soukromým. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Některé obecné pojmy jako např. veřejné práce není dost dobře možné konkretizovat. b) V případě, že se mezi účastníky právního poměru jedná o vztah rovnosti, jde o právo veřejné. c) V současné době jsou relevantními pouze tři teorie. d) Organickou teorii lze chápat jako komplementární k subordinační teorii. Promlčení je jedním z právních následků marného uplynutí doby. To znamená, že právní následky promlčení nastávají za předpokladu, že uplynul zákonem vymezený čas, aniž oprávněný subjekt (věřitel) své právo uplatnil, resp. vykonal u soudu. Samo uplynutí promlčecí doby dává vznik toliko právu dlužníka dovolat se promlčení. Jestliže dlužník před soudem promlčení namítne, nemůže být věřiteli promlčené právo přiznáno. Uplatněním námitky promlčení došlo totiž k zániku nároku, tj. k zániku autoritativní (mocenské) vynutitelnosti práva. K tomu, aby promlčení mělo tento právní účinek, je tedy třeba kumulativní splnění následujících skutečností: - marného uplynutí promlčecí doby, - námitky promlčení vznesené na soudě dlužníkem. I po ztrátě nároku však subjektivní občanské právo samo trvá dále jako tzv. právo naturální (jako protipól dlužníkovy naturální obligace). To znamená, že dlužník i po promlčení může pohledávku po právu splnit. Může tak učinit i po pravomocném rozsudku, jímž byla věřitelova žaloba v důsledku námitky promlčení zamítnuta. Zaplatí-li dlužník promlčený dluh, nemůže se domáhat vrácení toho, co splnil z důvodu neoprávněného majetkového prospěchu. Dlužník totiž plnil to, co dluhoval, takže bezdůvodné obohacení věřitele nenastalo. Soud k promlčení z úřední povinnosti nepřihlíží a ani je ex offo nezkoumá. Uplatnit námitku promlčení je v plné dispozici dlužníka. Pokud dlužník námitku promlčení nevznese, soud na základě posouzení skutkového stavu (zda zde skutečně existuje dluh) rozhodne o povinnosti dlužníka dluh zaplatit. Jinou situací je tzv. prekluze práva neboli propadnutí práva, kdy soud k eventuálnímu uplynutí lhůty k uplatnění práva přihlíží z úřední povinnosti. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Věřitel nemůže uplatnit výhradu promlčení. b) Uplynutím promlčecí doby právo dlužníka zaniká. c) Prekluze práva znamená jeho zánik uplynutím lhůty k realizaci práva určené. d) Promlčení zabraňuje bezdůvodnému obohacení dlužníka. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Dlužník může nebo nemusí uplatnit námitku promlčení, neboť soud k ní přihlédne z úřední povinnosti.



b) Promlčené subjektivní občanské právo věřitele trvá dále jen jako tzv. naturální právo. c) Pokud věřitel přijme promlčený dluh, může být postižen za bezdůvodné obohacení. d) Neplní-li dlužník promlčený dluh, dochází k jeho bezdůvodnému obohacení.

b) Dvojí zdanění lze odstranit dohodou mezi jednotlivými státy. c) Cílem metod k zamezení dvojího zdanění je zvýšit příjem státního rozpočtu. d) Při uplatnění metody započtení se obvykle neodečítá od vyměřené daně celá výše daně zaplacené v zahraničí.

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Promlčení (propadnutí práva) je jedním z právních následků marného uplynutí práva. b) Promlčení práva se liší od prekluze práva tím, že k němu soud přihlíží ex offo. c) Aby došlo k zániku nároku u promlčeného práva, je nutné, aby marně uplynula promlčecí doba a zároveň musí dlužník vznést námitku promlčení u soudu. d) I po ztrátě práva subjektivní občanské práva trvá dále jako tzv. právo naturální

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Metodou vynětí se částečně zmírňuje dvojí zdanění. b) Dvojí zdanění lze odstranit dohodou s poplatníkem daně. c) Jestliže je sazba daně progresivní, lze použít k odstranění dvojího zdanění jen metody vynětí. d) Metoda započtení je založena na odečtení daně zaplacené v zahraničí od daně vyměřené ve státě příjemce.

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Promlčením subjektivní občanské právo věřitele nezaniká, dochází jen k zániku jeho autoritativní vykonatelnosti. b) Soud promlčení nezkoumá z úřední povinnosti c) Promlčené subjektivní občanské právo dlužníka trvá dál jako tzv. naturální obligace. d) Samo uplynutí promlčecí doby ještě nezpůsobuje zánik nároku. Podle daňových zákonů četných států mají daňoví tuzemci nárok na daňové úlevy, jejichž účelem je vyloučit nebo alespoň zmírnit nepříznivé důsledky vyplývající z mezinárodního dvojího zdanění. Jen částečné zmírnění dvojího zdanění umožňuje právo poplatníka účtovat do nákladů daň zaplacenou v zahraničí. Plného vyloučení dvojího zdanění se docílí při použití metody vynětí, jejíž podstata spočívá v tom, že příjem zdaněný v zahraničí se nezahrne do daňového základu ve státě příjemce. Metoda vynětí může být kombinována s výhradou progrese, která znamená, že ve státě příjemce se sice do základu daně nezahrne příjem zdaněný v zahraničí, avšak pro výpočet daně se použije sazba, která odpovídá základu daně zvýšeného o příjem zdaněný v zahraničí. Výhrada progrese, která ovlivňuje výši daňové sazby, má pochopitelně význam jen v případě, že se daň vybírá za použití progresivní sazby, tj. jestliže sazba daně stoupá se zvyšujícím se příjmem. Modernější metodou vyloučení mezinárodního dvojího zdanění je metoda započtení, která znamená, že ve státě příjemce se zahrnou do daňového základu veškeré příjmy z tuzemských i zahraničních zdrojů a z takto stanoveného základu se vyměří daň, od níž se odečte daň zaplacená v zahraničí. Započtení je plné, jestliže se od celkové daně ve státě příjemce odečte celá daň zaplacená v zahraničí bez ohledu na její výši. Zpravidla se může ve státě příjemce odečíst od celkové daně jen taková částka, která odpovídá části daně, která poměrně připadá na příjem zdaněný v zahraničí. Metoda vynětí je jednoduchá, při jejím použití však může dojít k jinému daňovému zatížení v zahraničí než ve státě příjemce. Metoda započtení se vyznačuje neutralitou, protože při jejím použití jsou všichni daňoví tuzemci podrobeni stejnému zdanění bez ohledu na to, zda zdroj jejich příjmů je v tuzemsku nebo v zahraničí. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Státy se snaží zamezit dvojímu zdanění, nebo alespoň zmírnit jeho negativní důsledky. b) Metoda vynětí není sice moderní, ale vylučuje dvojí zdanění. c) Metoda vynětí umožňuje stejné daňové zatížení u všech tuzemců. d) Metody vedoucí k omezení důsledků dvojího zdanění jsou kombinovány s výhradou progrese. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Jestliže není sazba daně progresivní, nelze použít metody vynětí.

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pro poplatníka daně je nejvýhodnějším postupem možnost započíst si daň zaplacenou v zahraničí do nákladů. b) Jestliže sazba daně stoupá se zvyšujícím se příjmem, nelze použít obvyklé metody k odstranění dvojího zdanění. c) Metoda započtení je pro poplatníka daně nevýhodná a riskantní. d) Cílem metod k zamezení dvojího zdanění je omezit příjmy osob v zahraničí. Od právních předpisů je třeba přesně rozlišovat tzv. interní předpisy, které někdy ve stejném nebo různém smyslu bývají nazývány předpisy organizačními, autonomními či lokálními. Tyto předpisy jsou obecné normativní právní akty, které sice ukládají povinnosti a zakládají práva, ale nemají charakter právních předpisů. Od právních předpisů se liší tím, že nesplňují formální a některé materiální náležitosti předpisů právních. Formální náležitostí právního předpisu je jeho vyhlášení způsobem stanoveným zákonem. Jestliže tedy nějaký obecný normativní právní akt nebyl tímto způsobem uveřejněn, není platným právním předpisem. Neplatí to však naopak. Zákonná úprava o publikaci právních předpisů totiž nevylučuje, aby např. ve Sbírce zákonů byl publikován i obecný normativní právní akt, který není právním předpisem. Skutečnost, že nějaký obecný normativní právní akt byl uveřejněn ve Sbírce zákonů, není tedy potvrzením toho, že je to právní předpis. V takovém případě přicházejí v úvahu další formální znaky právní normy, z nichž nejdůležitější je ten, že právní předpis nutně musí pocházet od legislativního orgánu, a má-li v ústavním předpise předepsanou určitou formu, musí mít tuto formu. Tak např. obecný normativní právní akt vydaný ministrem, byť se třeba nazýval vyhláškou nebo podobně, není právním předpisem proto, že ministři podle našeho ústavního práva nejsou legislativními orgány (nemají legislativní pravomoc). Na této úrovni jsou legislativními orgány ministerstva. Podobně není právním předpisem usnesení vlády, třeba publikované ve Sbírce zákonů, které nemá formu (a název) nařízení vlády, neboť Ústava pro právní předpisy vydávané vládou závazně stanoví formu nařízení. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Všechny organizační předpisy mají formální náležitosti právního předpisu. b) Publikace právního přepisu je jeho formálním znakem. c) Podmínkou platnosti právního předpisu je jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. d) Autonomní přepisy jsou obecné normativní právní akty, které je třeba rozlišovat od přepisů právních. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Publikace způsobem uvedeným v zákoně je nutnou podmínkou platnosti každého právního předpisu. b) Organizační předpisy musí mít formální a materiální náležitosti právních předpisů. c) Ministerstva mohou vydávat právní předpisy. d) Ministr nemůže vydávat normativní akty. – 68 –


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Místní či organizační předpisy jsou obecnými normativními právními akty. b) Vyhlašování právních předpisů upravuje zákon. c) Ústava pojednává o legislativní pravomoci vlády. d) Usnesení je formou nařízení vlády, které stanoví zákon. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Všechny právní předpisy ministerstva musí být publikovány ve Sbírce zákonů. b) Obecné normativní právní akty se liší od právních předpisů tím, že nemohou ukládat povinnosti a zakládat práva. c) Vše, co je publikováno ve Sbírce zákonů, je právním předpisem. d) Usnesení vlády, které má formu nařízení vlády, je právním předpisem. Subjektivní práva jsou buď povahy soukromoprávní, nebo veřejnoprávní. Nositeli soukromoprávních subjektivních práv jsou osoby jak fyzické, tak právnické (tedy i stát a jiné veřejnoprávní subjekty, pokud v těchto vztazích vystupují jako právnické osoby). Subjektivní práva veřejnoprávní jsou oprávněními vůči státu; mohou se týkat toho, aby se stát něčeho zdržel (něco respektoval), nebo toho, aby něco pozitivně provedl či vykonal, anebo aby připustil účast na tvorbě státní vůle; jejich nositeli tedy mohou být jen subjekty odlišné od státu (a nemohou proto jimi být ani státní orgány). Ochranu subjektivním právům poskytují soudy „zákonem stanoveným způsobemÿ. Tento způsob stanoví soudní řády (občanský soudní řád a trestní řád), jakož i některé další předpisy. Každý, kdo se domáhá u soudu ochrany svého práva, musí respektovat způsob ochrany stanovený zákonem a zachovat zákonem stanovený postup. Pokud tak neučiní, mohou ho stihnout nepříznivé procesní důsledky, spočívající např. dokonce v tom, že ochrana práva mu nebude poskytnuta. V tom nelze spatřovat odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), neboť zákon stanoví způsob ochrany a postup při něm v zájmu toho, aby mohla být efektivně poskytována ochrana všem porušeným nebo ohroženým právům, tedy vlastně v zájmu těch, kteří se této ochrany dovolávají. Je proto zcela přiměřené vyžadovat na nich, aby tento způsob a postup respektovali. Subjektivním právům soukromoprávní povahy poskytuje soud ochranu v občanském soudním řízení, a to projednáním sporu na základě žaloby toho, kdo se domáhá ochrany svého práva (řízení sporné). Rozhodování jiných orgánů než soudů, zejména orgánů správních, je v této právní oblasti zcela výjimečné a má jen dílčí nebo předběžný charakter. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rovněž ochrany veřejnoprávních subjektivních práv se lze domáhat u soudu způsobem, který upravuje zákon. b) O odepření spravedlnosti hovoříme v případě, když soud odmítne poskytovat ochranu právu, protože nebylo uplatněno postupem podle zákona. c) Trestní řád je jedním ze zákonů, který upravuje postup, jakým je poskytována soudní ochrana subjektivním právům. d) Soudní řízení, při kterém se rozhoduje o existenci či neexistence určitého práva, se nazývá řízením sporným. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Subjektivní práva veřejnoprávní mají charakter určitého nároku vůči státu na plnění, zejména aby se stát něčeho zdržel, něco vykonal nebo poskytl přiměřenou finanční náhradu. b) Stát je veřejnoprávním subjektem a náleží mu soukromoprávní subjektivní práva, jestliže v těchto vztazích jedná jako právnická osoba. c) Porušení subjektivních a objektivních veřejnoprávních práv je možné napadat u soudu způsobem stanoveným zákonem. d) Právnická osoba se od fyzické osoby liší rozsahem subjektivních práv soukromoprávní i veřejnoprávní povahy. – 69 –


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Vyžadovat ochranu subjektivního práva je možné pouze způsobem, který stanoví občanský soudní řád. b) Jiným způsobem, než takovým, který stanoví zákon, se nelze u soudu domáhat ochrany subjektivního práva. c) Ten, kdo žádá na soudu ochranu svého objektivního práva, nebude úspěšný, pokud nebude zachovávat zákonem stanovený postup. d) Veřejnoprávními subjektivními právy disponují osoby právnické nebo fyzické, nikoliv však státní orgány. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Stát (resp. státní orgány jako veřejnoprávní subjekty) nemůže být nositelem subjektivních práv. b) Ochrana subjektivních práv soukromoprávních je zajišťována způsobem stanoveným zákonem soudy, a tu a tam i správními orgány. c) Oprávnění požadovat, aby stát něco nečinil anebo něco činil či připustil (např. účast ve volbách), jsou příklady subjektivních práv charakteru veřejnoprávního. d) Subjektivními soukromoprávními právy disponuje v určitých případech i stát, nemůže však být nositelem veřejnoprávních subjektivních práv. Naturalizací rozumíme výslovné propůjčení státní příslušnosti osobě, která dosud náležela státu jinému. Jde o výslovné přijetí cizince nebo bezdomovce do státního svazku k němuž došlo později než při narození. Naturalizace je vázána na určité podmínky dle právních řádů států, zejména na způsobilosti k právům a právním činům, určitý čas pobytu apod. Pouhé trvalé usazení se ve státě nestačí k nabytí státní příslušnosti. Některé státy jsou ochotny naturalizovat cizince, kteří jsou bez státní příslušnosti (protože nikdy nebyli občany jiného státu, protože se občanství zřekli, nebo byli propuštěni nebo zbaveni občanství svého domovského státu). Některé státy však udělují státní občanství i cizincům, kteří jsou a zůstávají občany jiného, zpravidla domovského státu. Většina států naturalizuje takovou osobu jen tehdy, jestliže zvolila své bydliště na jejich území, jestliže tam sídlila po delší dobu a jestliže zamýšlí trvale zůstat v jejich zemi. Ačkoliv může každý cizinec být naturalizován, nemá podle zákonodárství států nárok na udělení státního občanství. Naturalizace je věcí úvahy vlády, která může udělení občanství zamítnout, aniž udala nějaké důvody. Naturalizace činí z cizince nebo bezdomovce občana. Právní řády některých států nedávají však plná občanská práva osobám, jimž bylo uděleno státní občanství. Tak např.podle čl. 2 ústavy Spojených států amerických nemůže naturalizovaný cizinec nikdy být zvolen prezidentem. Mezinárodní právo stanoví určité meze pro rozhodování států o podmínkách, za nichž mohou cizincům udělovat své státní občanství. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Naturalizovat lze pouze občana jiného státu. b) Udělení občanství se osoba nemůže domáhat u soudu, neboť na jeho udělení není nárok. c) Naturalizací je jakékoliv získání státního občanství. d) Není možné, aby osoba byla naturalizována a zároveň zůstala občanem původního státu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pokud byla osoba zvolena americkým prezidentem, nemohla být naturalizovaným cizincem. b) Všechny státy vyžadují jako nutnou podmínku pro udělení občanství, aby zájemce o občanství sídlil na jejich území po delší dobu. c) Státní občanství je možné pozbýt propuštěním nebo zbavením občanství. d) Jsou možné určité případy, kdy osoba je občanem více států. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí:



a) Podmínky pro naturalizaci jsou v různých státech různé. b) Občan jiného státu nemůže být nikdy naturalizován. c) Mezi propůjčením a udělením státního občanství je zásadní rozdíl. d) Ne každý občan Spojených států amerických se může stát americkým prezidentem.

c) K získání domovské příslušnosti se nevyžadovalo trvalé bydliště v obci na území Československa, vznikalo pak narozením nebo legitimací. d) Domovská příslušnost byla institutem podobným právnímu poměru státního občanství, neboť šlo v obou případech o vztah ke komunální jednotce.

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Státy mohou o udělování občanství rozhodovat zcela libovolně. b) Přijetí cizince do státního svazku může být provedeno i konkludentně. c) V případě, že osoba není způsobilá k právním úkonům, nemůže být naturalizována. d) O udělení občanství rozhoduje vláda podle svého volného uvážení a není povinna tato svá rozhodnutí odůvodňovat.

2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pokud se nemanželské dítě narodilo matce, která měla jiné domovské právo než otec, dítě získalo domovskou příslušnost po matce. b) Provdáním, stejně jako narozením nebo legitimací, bylo možné získat domovské právo právě jen k jedné obci. c) Ke změně domovské příslušnosti nedošlo, nastoupil-li občan do veřejného úřadu v obci, kde se narodil. d) I když domovská příslušnost měla poměrně trvalý charakter, mohlo dojít k jejímu zániku.

Domovské právo se chápalo jako osobní právní poměr fyzické osoby, resp. toliko občana, k určité obci. Domovské právo, označované také jako domovská příslušnost, vyjadřovalo relativně trvalý osobní vztah občana k jeho obci; obsahem tohoto vztahu byla vzájemná práva mezi občanem a obcí. Domovské právo bylo právním vztahem občana k obci, ale nevyžadovalo skutečný, faktický pobyt osoby v obci, ke které měl domovskou příslušnost. Domovské právo zůstávalo občanovi zachováno v zásadě i poté, co přesídlil ze „svéÿ domovsky příslušné obce do jiné obce či města (pokud ovšem nezískal domovské právo k nové obci). Domovské právo lze vidět jako obdobu státního občanství: tak jako státní občanství vyjadřuje relativně trvalý právní svazek fyzické osoby se státem, domovské právo představuje vztah občana k obci jako nižší komunální jednotce. Institut domovského práva byl se státním občanstvím propojen navíc v tom směru, že domovské právo k obci na území Československé republiky mohl získat pouze československý státní občan. Na druhé straně každý státní občan mohl mít a současně i musel mít domovské právo k právě jedné obci. Státní občanství bylo jako vyšší svazek předpokladem pro získání domovského práva, cizinec domovské právo na státním území Československé republiky získat nemohl. Státní občan mohl získat domovské právo k určité obci především následujícími způsoby: narozením, legimitací, provdáním, výslovným udělením a nastoupením do veřejného úřadu v obci. Dítě narozené v manželství získalo domovské právo podle domovského práva svého otce v okamžiku narození dítěte, dítě nemanželské následovalo domovské právo své matky v okamžiku narození dítěte. Otec takového dítěte je pak mohl legitimovat (legitimace), to jest prohlásit za zákonné - manželské. Legitimované dítě, pokud bylo nesvéprávné, získalo domovské právo v obci, v níž měl otec domovské právo v době legitimace. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Legitimací došlo ke změně domovského práva svéprávného nemanželského dítěte, pokud domovská příslušnost rodičů byla rozdílná. b) K legitimaci došlo, když svéprávné dítě zrozené mimo manželství jeho otec prohlásil za manželské. c) Pokud chtěl cizinec obdržet domovskou příslušnost, musel být nejdříve v právním vztahu k vyšší komunální jednotce, tj. stát se čs. státním občanem. d) Domovskou příslušnost jako právní vztah obsahující vzájemná práva a povinnosti mohla fyzická osoba získat kupř. narozením nebo explicitním udělením. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) V současné době není institut domovského práva, resp. domovské příslušnosti, tj. právní svazek k nižší komunální jednotce, právně upraven. b) Domovské příslušnosti bylo možné nabýt výhradně narozením, legimitací, provdáním, výslovným udělením nebo nastoupením do veřejného úřadu v obci.

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mít domovské právo bylo povinností, přičemž nebyla zároveň možná domovská příslušnost k více obcím. b) Státní občanství je poměrně stálým právním vztahem fyzické osoby k vyšší komunální jednotce, k čemuž se připínají určitá vzájemná práva. c) Když se občan přestěhoval do jiné obce, jeho domovské právo k původní obci nemuselo nezaniknout. d) Domovské právo bylo určitým právním vztahem fyzické osoby - čs. státního občana - ke konkrétní obci na území Československé republiky, jehož náplní byla určitá reciproční práva obou stran. Správním řízením se rozumí právně upravený postup správních úřadů a orgánů právnických osob veřejného práva směřující k vydání rozhodnutí jakožto jednostranných správních aktů, které v jednotlivých případech řeší právní poměry fyzických a právnických osob, a dále postup směřující k nucenému výkonu povinností vyplývajících ze správních rozhodnutí. Správní orgány provádějící správní řízení nejsou nezávislými orgány vázanými pouze Ústavou a zákony, nejsou orgány soudního typu, ale jsou součástí organizace veřejné správy, a i při správním řízení vystupují jako reprezentanti veřejných zájmů a dbají o jejich dodržování a prosazení. Rozhodování ve správním řízení je pro správní orgány součástí jejich působnosti. Ne každý výkon veřejné správy je však správním řízením. O správním řízení lze pojmově hovořit pouze při těch postupech veřejné správy, při kterých právní normy určují fyzickým a právnickým osobám, o jejichž právech nebo povinnostech se rozhoduje nebo jejichž právní poměry mohou být výsledkem správního řízení bezprostředně dotčeny, procesní práva a povinnosti. Procesní postavení dotčených osob má zajišťovat nejenom potřeby veřejné správy, ale také ochranu individuálních práv a právem chráněných zájmů dotčených fyzických a právnických osob. Správní řízení probíhá v určitých procesních formách (zahájení řízení, zjišťování podkladů pro rozhodnutí, rozhodnutí, přezkoumání rozhodnutí, výkon rozhodnutí atd.), které sice připomínají soudní řízení, ale při nichž se projevují specifické rysy veřejné správy jakožto složky výkonné moci. Potřeba procesněprávní úpravy řízení před správními orgány se historicky objevovala na těch úsecích, kde správa rozhodovala výrazně o právních poměrech občanů a kde se rozhodovací činnost správy blížila činnosti soudní. Tak tomu bylo především v oboru daňového řízení a ve správním řízení trestním. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Správní orgány kromě rozhodování ve správním řízení vykonávají veřejnou správu i jinými formami aktivit. b) Jednou z procesních forem správního řízení je zjišťování podkladů pro rozhodnutí. c) Správní orgány provádějící správní řízení nejsou vázány Ústavou a zákony. – 70 –


d) V případě, že orgány právnických osob veřejného práva směřují k vydání rozhodnutí jakožto jednostranných právních aktů, pak se řídí postupem upraveným právem, který je označován jako správní řízení. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Správní orgány nemají charakter orgánů soudního typu. b) Soudní orgány jsou při rozhodování vázány nejen Ústavou a zákony. c) Součástí správního řízení je i postup nuceného výkonu povinností založených správními akty. d) Stanovení procesních práv a povinností pro fyzické a právnické osoby je charakteristické jak pro postupy ve správním řízení, tak v soudním řízení. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Správní řízení je popisováno jako proces, při kterém dochází také k přezkoumání rozhodnutí. b) Neexistují oblasti, kde rozhodnutí správních orgánů může mít obdobnou povahu jako činnosti soudní. c) Ve správním řízení se prosazují toliko zájmy veřejné, ochrana individuálních práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob není předmětem pozornosti. d) Správní řízení není regulováno právem, jde o postupy, které si správa jako reprezentant veřejných zájmů - za účelem jejich prosazování - stanoví sama. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Součást působnosti správního orgánu tvoří i vydávání správních aktů. b) Postup pro nucený výkon povinnosti, kterou správní akt uložil, je nedílnou součástí správního řízení. c) Ve správním řízení vydávají správní akty jen správní úřady. d) O správním řízení nelze hovořit při postupech veřejné správy, při nichž nejsou fyzickým a právnickým osobám zaručena procesní práva a povinnosti. Transformací rozumíme zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva, např. zákona. Transformací se ze smlouvy stává vnitrostání předpis a jako takový zavazuje subjekty vnitrostátního práva. Souběžně existuje totožný soubor práv a povinností v příslušné mezinárodní smlouvě, jenž zavazuje stát jako subjekt mezinárodního práva (formální dualismus). Transformace je vhodná u unifikačních smluv, které vyžadují doslovný přenos obsahu smluv do vnitrostátního práva. Jindy mívá transformační akt povahu pokynu zákonodárce k provedení mezinárodní smlouvy ve vnitrostátním měřítku. Transformace přirozeně nezajišťuje jednotný výklad mezinárodní smlouvy ve všech smluvních státech. Adaptací se má na mysli nikoli doslovný, ale pouze obsahově přibližný přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva. Zákonodárci se ponechává určitá volnost, v jaké míře adaptaci uskuteční. Tento případ odpovídá požadavkům harmonizačních smluv, které mají sladit (nikoliv sjednotit) příslušnou oblast vnitrostátního práva a vytvořit srovnatelný standard vnitrostátní úpravy ve všech smluvních státech. Někdy bývá adaptace podřazována transformaci v širším smyslu, což však zastírá rozdíly mezi oběma způsoby. Výhodou transformace je záruka, že do vnitrostátního práva budou převedeny skutečně všechny převzaté závazky z mezinárodního práva, nevýhodou případný paralelní výskyt prakticky totožných transformovaných norem práva mezinárodního a již dříve platných norem vnitrostátního práva. Výhodou adaptace je, že naopak dovoluje vyloučit možná zdvojení vnitrostání a adaptované mezinárodní úpravy, její větší pochopení pro obsah a zvláštnosti systému daného vnitrostátního práva, nevýhodou je riziko, že některé mezinárodně právní závazky budou při adaptaci opomenuty nebo nepřesně přeneseny. Inkorporací máme na mysli vtažení normy mezinárodního práva do vnitrostátní sféry, aniž by – 71 –


přitom ztrácela formu mezinárodního práva. Pouze se jí propůjčují účinky vnitrostátního práva (vnitrostátní obecná závaznost). Nedojde tedy ke zdvojení formální existence téhož normativního obsahu jako u transformace (formální monismus). 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Adaptace zaručuje, že žádné mezinárodně právní závazky nebudou při její aplikaci přehlédnuty. b) Formální monismus neznamená existenci dvou totožných souborů práv a povinností. c) Inkorporací se norma mezinárodního práva změní na normu práva vnitrostátního. d) Podmínkou transformace mezinárodní smlouvy je její vnitrostátní vyhlášení ve formě právního předpisu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pro adaptaci je typické zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy. b) Přenos mezinárodně právních závazků z harmonizační smlouvy probíhá adaptací. c) Transformovaná mezinárodní smlouva je závazná jako jiné vnitrostátní předpisy. d) Unifikační mezinárodní smlouvy lze přenést do vnitrostátního práva jedině transformací. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Forma mezinárodního práva je při inkorporaci zachována, mezinárodní smlouva má vnitrostátní obecnou závaznost. b) Transformací je zajištěno, že do právního řádu příslušného státu se převedou opravdu všechny převzaté závazky z mezinárodní smlouvy. c) Účelem harmonizačních smluv je uvést do souladu příslušnou oblast vnitrostátního práva. d) Původní soubor práv a povinností obsažený v mezinárodní smlouvě transformací zaniká. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Formální dualismus znamená, že existuje souběžně soubor práv a povinností v mezinárodní smlouvě i ve vnitrostátním právu. b) Transfomace nemusí mít vždy podobu přenosu doslovného znění mezinárodní smlouvy do jiné formy vnitrostátního práva, ale může být uskutečněna i prostřednictvím pokynu zákonodárce k provedení mezinárodní smlouvy vnitrostátně. c) Adaptace je někdy spolu s transformací chápána jako transformace v širším smyslu. d) Pomocí adaptace se zabezpečuje jednotný výklad mezinárodní smlouvy ve všech státech. Příbuzenství pokrevní je založeno na společenství krve, buď tak, že jedna osoba pochází bezprostředně od druhé, anebo tak, že osoby mají společného předka. V prvém případě mluvíme o linii přímé, ve druhém o linii pobočné neboli transverzální. Linie přímá (linea recta) zahrnuje osoby nejblíže příbuzné, patří sem především děti a děti dětí, dále rodiče a rodiče rodičů a potom další předkové do nekonečna nahoru, stejně jako další potomci od dětí dětí dolů. V přímé linii rozlišujeme ascendenty (předky) a descendenty (potomky). Předkové jsou tzv. linea superior, linea ascendens (linie horní, stoupající), potomci linea descendens, linea inferior (linie klesající, dolní). Jednotlivé členy sestupné i vzestupné linie, které udávají generační vzdálenost předků či potomků od počítajícího subjektu, nazývá římské právo „gradusÿ - stupně, a mluví proto o pokrevním příbuzenství v bližším či vzdálenějším stupni. Pro počítání stupňů platí pravidlo: kolik porodů, tolik stupňů (generací). Proto jsem se svým otcem příbuzný ve stupni prvém, stejně jako jsem v prvém stupni příbuzný se svým synem; stačil totiž jediný porod, aby příbuzenství bylo založeno. Se svým dědem jsem příbuzný ve stupni druhém (musel se narodit můj otec, potom jsem se narodil já), můj praděd je s mým vnukem



příbuzný v pátem stupni atd. Linie pobočná zahrnuje osoby, které spojuje pouto původu od společného předka. Mezi tzv. kolateráty patří především sourozenci (s bratrem či sestrou jsem příbuzný proto, že máme společného otce a matku, či jen otce nebo jen matku), dále sourozenci rodičů (s tetou či strýcem jsem příbuzný proto, že máme společného otce či matku mého otce), děti sourozenců rodičů (bratranci a sestřenice) atd.

osob, samozřejmě pouze za podmínky, že jim takové postavení zákon výslovně přizná. V oblasti správy se řada rozhodnutí týká zájmů různě vymezených okruhů osob, a nelze vyloučit, že se ukáže potřeba, aby např. takto vytvořené „neformálníÿ skupiny osob mohly ve správním řízení nějakým způsobem hájit své právem chráněných zájmy, aniž by přitom musely vytvářet právnickou osobu nebo vystupovat jen každý sám za sebe.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Vztah matky a dcery jejího syna je pokrevním příbuzenstvím v linii pobočné. b) Ascendenti tvoří tzv. linea superior, descendenti pak linii klesající. c) Sourozenci jsou pokrevně příbuzní v linii transverzální. d) Pravidlo kolik porodů, tolik stupňů, vyjadřuje jen generační vztahy mezi kolateráty.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Příspěvková organizace je právnickou osobou explicitně typově vymezenou zákonem. b) Právní postavení organizací je upraveno např. v občanském zákoníku, v obchodním zákoníku nebo v zákoně o rozpočtových pravidlech. c) Kromě fyzických a právnických osob mohou existovat i jiné subjekty, o nichž platí, že se na rozhodování o jejich právech, právem chráněných zájmech a povinnostech použije správní řád. d) Podle obchodního zákoníku je obchodní společnost právnickou osobou a podle zákona o advokacii je Česká advokátní komora právnickou osobou.

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Z hlediska posouzení generační vzdálenosti předků a potomků římské právo hovoří o stupních. b) Rodiče prarodičů a prarodiče jsou v pokrevním příbuzenství v linii transverzální. c) Se svým vnukem je děd pokrevně příbuzný v linii přímé v prvním stupni. d) Prastrýc je ascendent v linea recta. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jako kolateráti se označují všechny osoby, které jsou pokrevně příbuzné v přímé linii. b) Teta a strýc, kteří jsou vlastními potomky bratra mého otce, jsou kolateráti, pokrevně příbuzní v linii pobočné. c) Vztah bratra a sestry je vztahem kolaterátů, linie jejich pokrevního příbuzenství je pobočná, transverzální. d) Vztah mého děda a mne, totiž relace ascendenta a descendenta, je pokrevním příbuzenstvím v linii přímé. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pokrevní příbuzenství např. znamená, že osoby mají společného děda. b) Každý je v přímé linii pokrevního příbuzenství descendetem svého ascendenta. c) Děd je se svým pravnukem pokrevně příbuzný v linii pobočné v pátem stupni. d) Otec je se svým synem pokrevně příbuzný v pobočné linii v prvním stupni. Zákon o správním řízení (správní řád) z r. 1967 se vztahuje - jak výslovně stanoví - na rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací. Tyto subjekty jsou pak nositeli určitých práv, právem chráněných zájmů a povinností. Občanem rozumí zákon fyzickou osobu. Materiální právo pak stanoví, zda se rozhodování podle správního řádu vztahuje jen na osoby se státním občanstvím České republiky nebo pouze na cizince. Organizacemi zákon označuje subjekty práva od fyzických osob odlišné. Současné zákony takové subjekty přesněji nazývají právnickými osobami. Podle občanského zákoníku jsou právnickými osobami sdružení právnických nebo fyzických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Zákony tak mohou činit jak typově (např. obchodní zákoník uvádí obchodní společnosti, zákon o rozpočtových pravidlech rozpočtové nebo příspěvkové organizace), tak vzhledem ke konkrétní osobě (kupř. Český rozhlas podle zákona o Českém rozhlase, Česká advokátní komora podle zákona o advokacii). Zákony nejčastěji prohlašují subjekt jako právnickou osobu výslovně; je však možné, aby úpravu provedly i tak, že fakticky vybaví určitý subjekt všemi prvky, které náleží právnickým osobám. Nositeli určitých práv, právem chráněných zájmů a povinností (a tedy ve smyslu zákona „organizacemiÿ) by mohly být výjimečně i jiné útvary odlišné od fyzických i právnických

1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákon o správním řízení nepoužívá pojmy fyzická osoba a právnická osoba, ale hovoří o občanech a organizacích, neboť pochází z r. 1967. b) Podle zákona o správním řízení se pod pojmem občan rozumí totéž jako čs. státní občan nebo cizinec, právnickou osobou se pak rozumí organizace. c) Jelikož z občanského zákoníku nelze dovodit, že by Český rozhlas byl právnickou osobou, výslovně to stanoví zákon o Českém rozhlasu. d) Cizinci, bezdomovci a čs. státní občané jsou fyzickými osobami, o jejichž právech, právem chráněných zájmech a povinnostech se rozhoduje podle zákona o správním řízení. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Neformální skupiny osob společných zájmů nejsou fyzickými ani právnickými osobami. b) Česká advokátní komora je považována za právnickou osobu, protože to stanoví zákon o advokacii. c) Obchodní zákoník stanoví, že sdružení fyzických osob je právnickou osobou. d) Přestože správní řád explicitně hovoří o občanech, vztahuje se na všechny fyzické osoby. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákon o správním řízení upravuje rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob a jiných útvarů, o kterých to explicitně stanoví zákon. b) O právech, právem chráněných zájmech a povinnostech čs. státních občanů a cizinců se na základě zákona o správním řádu rozhoduje podle tohoto zákona. c) Správní řád platí jen pro rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech českých právnických osob, např. podle obchodního zákoníku. d) Hmotné právo je rozhodné pro odpověď na otázku, zda se na rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech cizinců vztahuje správní řád. Politická odpovědnost vlády parlamentu vyjadřuje jeho právo vyslovit vládě nedůvěru, což znamená, že ústavou vyžadovaná většina (obvykle absolutní) se vysloví proti setrvání vlády ve funkci. V důsledku vyslovení nedůvěry vládě jí vzniká povinnost podat demisi, tudíž odstoupit ze své funkce. Existuje několik ústavních koncepcí vyslovení nedůvěry vládě parlamentem. První, tradiční, je již popsaná „destruktivníÿ nedůvěra, po vyslovení které vzniká povinnost odstoupit z funkce. Ústavní listina z r. 1920 upravovala tento postup takto: „Jestliže vyslovila poslanecká sněmovna vládě – 72 –


nedůvěru, anebo zamítla vládní návrh na vyslovení důvěry, musí vláda podat demisi do rukou prezidentaÿ. Uvedený model vyslovení nedůvěry lze koncipovat dvojím způsobem: buď jako možnost vyslovit nedůvěru jenom celé vládě (např. ústava francouzská, italská, portugalská, španělská a česká), anebo rovněž jejím jednotlivým členům (např. ústava dánská, řecká a nizozemská). Omezení možnosti vyslovit nedůvěru jenom celé vládě (resp. jejímu předsedovi, s čímž se spojuje povinnost demise pro celou vládu) představuje v parlamentním systému prvek, posilující postavení výkonné moci. Tomu odpovídá pravidelně rovněž silné postavení předsedy vlády (systém premiéra, anebo kancléřský systém). V tomto systému předseda vlády nese odpovědnost za činnost vlády a má možnost ovlivňovat její složení pravomocí navrhovat hlavě státu jmenování a odvolávání členů vlády. Druhou možnou koncepcí vyslovení nedůvěry je „konstruktivníÿ nedůvěra, která spojuje v jednom aktu „destruktivníÿ nedůvěru a kreování nové vlády (kupř. ústava SRN). Tento model dále posiluje postavení výkonné moci (vychází z předpokladu, že lehčeji lze utvořit většinu proti, než většinu pro). 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V případě konstruktivní nedůvěry zůstává vláda ve funkci až do ustavení nové vlády. b) Politická odpovědnost vlády parlamentu bývá upravena v ústavách. c) Bez vyslovení nedůvěry vládě, nemůže vláda odstoupit. d) Ústavní listina z roku 1920 přijala koncepci destruktivní nedůvěry vládě, přičemž demisi musela podat celá vláda do rukou hlavy státu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Vytvoření nové vlády je nutné pro konstruktivní nedůvěru. b) Při koncepci destruktivní nedůvěry vládě má celá vláda nebo její jednotlivý člen povinnost odstoupit z funkce. c) Dle francouzské koncepce nedůvěry vládě lze vyslovit nedůvěru pouze předsedovi vlády, přičemž ostatní ministři zůstávají ve funkci. d) Kancléřský systém je ústavní systém, kterému odpovídá koncepce destruktivní nedůvěry vládě, kdy lze vyslovit nedůvěru jen celé vládě, resp. předsedovi vlády, přičemž musí odstoupit celá vláda. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Podat demisi do rukou hlavy státu byla vláda povinna dle ústavní listiny z roku 1920 jak po vyslovení nedůvěry vládě poslaneckou sněmovnou, tak po zamítnutí vládního návrhu na vyslovení důvěry. b) Portugalská ústava narozdíl od ústavy dánské upravuje model vyslovení nedůvěry vládě destruktivní. c) Předseda vlády vždy nese odpovědnost za činnost vlády a má možnost ovlivňovat její složení. d) Jak některé formy koncepce destruktivní nedůvěry, tak koncepce konstruktivní nedůvěry vládě, posilují postavení výkonné moci. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Koncepce destruktivní nedůvěry vládě je výhodnější, neboť posiluje postavení moci výkonné. b) Jak kancléřský systém, tak systém premiéra patří mezi konstruktivní koncepce vyslovení nedůvěry vládě. c) Pro vyslovení nedůvěry vládě obvykle ústavy vyžadují absolutní většinu hlasů. d) Následkem vyslovení nedůvěry vládě je buď její demise nebo odstoupení z funkce. Na rodinu lze nahlížet tak, že nejde jen o přirozené společenství dvou lidí různého pohlaví s následným zrozením dětí a jejich výchovou, avšak že jde také o základní hospodářskou jednotku společnosti. Citové vztahy, společná domácnost, společné bydlení a hospodaření, zrození a výchova dětí, kulturní život takové jednotky společenské mají i – 73 –


hospodářské následky či aspekty. Rodinu nelze prostě zbavit majetkových vztahů, ať jde o vztahy uvnitř rodiny, anebo navenek. Rodina, ať jde o rodinu úplnou, tj. muže, ženu a děti, anebo neúplnou, má své materiální potřeby. Vyjadřuje to ustanovení 19 odst. 1 zákona o rodině. „O uspokojování potřeb rodiny, založené manželstvím, jsou povinni pečovat oba manželé podle svých schopností a majetkových poměrů.ÿ Znění tohoto ustanovení už samo ukazuje, že zákon dává přednost rodině vzniklé uzavřením manželství, rodině manželské. Tím není řečeno, že zákon o rodině má na mysli jen rodinu manželskou. Společenství dvou lidí různého pohlaví může založit rodinu i bez uzavření manželského svazku a tyto případy se stávají stále hojnějšími. Zákon o rodině na to pamatuje tím, že jeho ustanovení o výživě a výchově dětí mají obecný ráz. Jako se nerozeznává v právním smyslu mezi dětmi zrozenými v manželství jejich rodičů a mezi dětmi zrozenými v mimomanželském vztahu rodičů, pokud jde o zajištění výživy, tak se nerozeznává i ve vzájemných vztazích, tj. oprávněních a povinnostech rodičů a dětí ve věcech výchovy. Avšak rodina založená na základě manželství má svá právní specifika. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rodina je přirozené společenství dvou lidí různého pohlaví. b) Rodina má i hospodářské aspekty. c) Z hlediska výživy je nepodstatné, zda se jedná o dítě zrozené v manželství či mimo něj. d) Právní vztahy týkající se rodiny upravuje pouze zákon o rodině. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Osoby stejného pohlaví nemohou vytvořit rodinu. b) Zákon dává přednost dětem narozeným z manželství před dětmi narozenými mimo něj. c) Zákon o rodině pojednává pouze o rodině manželské. d) Rodinu lze vytvořit pouze manželským svazkem. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rodina manželská i rodina „mimomanželskáÿ jsou z právního hlediska zcela shodné. b) Rodina je tvořena majetkovými vztahy. c) Zákon o rodině preferuje rodinu manželskou. d) Z právního hlediska jsou děti manželské i nemanželské postaveny na roveň. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Rodina je základní hospodářskou jednotkou společnosti. b) O rodinu se nejedná, pokud manželé nežijí ve společné domácnosti. c) Rodina může být jak úplná, tak neúplná. d) V rodině „mimomanželskéÿ není zákonem stanovena vyživovací povinnost k dětem. Hranice mezi zákonodárstvím a ostatní normotvorbou není zpravidla ostrá, nelze ji však ponechat úplně na libovůli příslušných orgánů. Při konstrukci dělby moci se musí ústavodárce vždy touto delikátní otázkou zabývat. Naše ústava nezná striktně zákonu zakázaný prostor, jenž by odpovídal vztahům, kde je výlučně příslušná normotvorba exekutivy, která tedy nelze upravovat formou zákona. Omezení tak vyplývají jen z úpravy v normách , které jsou postaveny nad zákon, zejména tedy z norem ústavních. Z Ústavy lze dále vyčíst i zvláštní postavení aktů územní samosprávy. Oprávnění vydávat právní předpisy územními samosprávnými celky je třeba vykládat též ve vztahu k čl. 8 Ústavy, který zakotvuje záruku územní samosprávy. Toto ustanovení, jak se zdá, zeslabuje ingerenci zákonodárce do věci, patřících do sféry normotvorné pravomoci územní samosprávy. Od zákonodárce je požadována úprava vlastní kompetence obcí (jiných územně samosprávných celků), jinak by zřejmě neměl nahrazovat případnou územní normotvorbu. i svědomím těchto skutečností můžeme však všeobecně konstatovat, že


svrchovanost zákona je u nás spojena v zásadě s neomezenou legislativní pravomocí parlamentu. Může zákonem upravovat libovolnou oblast společenských vztahů (v intencích ústavních norem), a to i ve značném detailu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Až na úpravu kompetencí obcí by zákonodárce neměl nahrazovat případnou územní normotvorbu. b) Suverenita zákona je u nás spojena až na výjimky s neomezenou legislativní pravomocí parlamentu. c) Hranice mezi legislativou a ostatní normotvorbou je zpravidla neostrá. d) Protože naše Ústava nezná striktně zákonu zakázaný prostor, musí se vždy zákonodárce zabývat hranicí mezi zákonodárstvím a ostatní normotvorbou. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákonodárce může i ve značném detailu upravovat libovolnou oblast společenských vztahů. b) Naše ústavní normy neznají striktně zákonu zakázaný prostor, jenž by odpovídal vztahům, kde je výlučně příslušná normotvorba exekutivy, která tedy nelze upravovat formou zákona. c) Nad zákon jsou postaveny pouze normy ústavní. d) Zákonodárce je oprávněn upravovat kompetence jiných územních samosprávných celků. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zvláštní postavení aktů obcí vyplývá z Ústavy. b) Záruka územní samosprávy je zakotvena v čl. 8 Ústavy. c) Ústavní právní předpisy jsou postaveny nad zákon. d) Od zákonodárce je požadována úprava vlastní normotvorby obcí. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Hranice mezi zákonodárstvím a ostatní normotvorbou není zpravidla ostrá a proto ji nelze ponechat úplně na libovůli příslušných orgánů. b) Přestože je od zákonodárce požadována úprava vlastní kompetence obcí, je u nás svrchovanost zákona spojena v zásadě s neomezenou legislativní pravomocí parlamentu. c) Parlament je oprávněn upravovat libovolnou oblast společenských vztahů v mezích ústavních předpisů. d) Detaily v oblasti společenských vztahů je oprávněna upravovat svými právními akty pouze územní samospráva. Trestní právo procesní upravuje trestněprocesní vztahy, které vznikají v trestním řízení. Rozumíme jimi vztahy vznikající v rámci trestního řízení mezi subjekty trestněprocesních práv a povinností. Okruh subjektů těchto vztahů je stanoven trestním právem procesním. Totéž platí o jejich právech a povinnostech. Atributem těchto vztahů je, že jde výlučně o právní vztahy a že tyto mohou vzniknout jen v rámci trestního řízení. Základním trestněprocesním vztahem je vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níž se trestní řízení vede. Právní skutečností, kterou vzniká tento vztah, je sdělení obvinění z trestného činu. Obsahem je právo a povinnost orgánů činných v trestním řízení provádět proti obviněnému (obžalovanému) trestní řízení a užít proti němu podle potřeby opatření přípustná podle trestního řádu (např. předvedení, zadržení, vazba) a povinnost obviněného (obžalovaného) těmto opatřením se podrobit, na druhé straně pak oprávnění obviněného, aby byl stíhán jen způsobem, který stanoví trestní řád, a aby mohl uplatnit všechny zákonné prostředky a způsoby obhajoby. Od základního trestněprocesního právního vztahu mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti které se trestní řízení vede, je třeba rozlišovat trestněprávní vztah mezi orgánem činným v trestním řízení a pachatelem, kde právní skutečností je spáchání nového trestného činu. Obsahem tohoto vztahu je oprávnění a zpravidla povinnost státu uložit pachateli tresty a ochranná opatření, jakož i povinnost pachatele se tomuto


podrobit, na druhé straně oprávnění pachatele žádat, aby jeho čin i jeho osoba byly posuzovány výlučně podle ustanovení trestního zákona. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Okruh subjektů trestněprocesních práv a povinností je stanoven trestním právem hmotným. b) Trestní právo procesní upravuje trestněprocesní vztahy, které vznikají mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níž se trestní řízení vede. c) Z trestněprávního vztahu vyplývá pro pachatele povinnost podrobit se opatřením přípustným podle trestního řádu. d) Opatřeními přípustnými podle trestního zákona jsou např. předvedení, zadržení, vazba. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Základním trestněprocesním vztahem je vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a pachatelem trestného činu. b) Termín obžalovaný a obviněný se používají v trestním řízení promiscue. c) Trestněprocesní vztah a trestněprávní vztah jsou ve své podstatě totéž. d) Osobou, proti níž se trestní řízení vede, je vždy pachatel. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Sdělení obvinění je právní skutečností. b) Obviněný má právo, aby mu byl ustanoven soudem obhájce. c) Vlastností trestněprocesních vztahů je, že jde výlučně o právní vztahy a že tyto mohou vzniknou jen v rámci trestního řízení. d) Mezi orgány činné v trestním řízení patří policie. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mezi opatření přípustná podle trestního řádu patří i ochranné opatření. b) Práva a povinnosti subjektů trestněprocesních vztahů i jejich okruh je stanoven trestním právem procesním. c) Vazba stejně jako tresty a ochranná opatření jsou opatřeními přípustnými podle trestního řádu. d) Stát je zásadně povinen uložit pachateli trestného činu trest. Dalším, složitějším aspektem problému úplnosti práva je otázka, zda každá sporná věc může být rozhodnuta podle právní normy, zda tedy právní řád pamatuje na každou možnou faktickou situaci (tzv. skutkovou podstatu). Odpověď na tuto otázku je velmi obtížná a na věc jsou různé názory. Každodenní praxe však ukazuje, že soudce (ani jiný orgán rozhodující podle práva) v textu právní normy, tj. v právním předpisu, řešení daného případu někdy nenajde. V takových případech se mluví o mezerách v právu. Právo je tedy, ovšem jen zdánlivě, úplné a neúplné zároveň. Při řešení otázky mezer v právu je třeba odstranit hrozící nedorozumění, které řešení často komplikuje. Toto nedorozumění spočívá předně v nerozlišování hledisek uvažování de lege lata a de lege ferenda, a dále v nerozlišování mezer v právu a mezer v zákoně. Úvaha de lege ferenda je úvaha o tom, jaké by právo mělo být, co by z hlediska subjektu úvahy právem mělo (či nemělo) být upraveno. Mezera v právu de lege ferenda tedy ve skutečnosti není mezerou v právu, ale subjektivním názorem, že by právem mělo být upraveno něco, co jím upraveno není. Tak např. to, že naše právo neupravuje zasnoubení, je pociťováno jako mezera v právu tím, kdo se domnívá, že by upraveno být mělo, a není pociťováno jako mezera v právu tím, kdo se domnívá, že je to zbytečné. Úvaha de lege lata je úvaha o tom, jaké právo je, co tedy platí a je součástí právního řádu. O mezeře v právu lze tedy mluvit jen de lege lata. Vzniká však problém, zda je mezerou v právu to, že zákon nějakou otázku explicite nebo implicite neřeší (mezera v zákoně) anebo je mezerou v právu to, že otázka, kterou je třeba podle práva rozhodnout, není právem upravena, takže ji podle práva rozhodnout nelze (mezera v – 74 –


právu stricto sensu). K řešení tohoto problému přistupuje odlišně kontinentání systém práva psaného, k němuž patří i právo naše, a angloamerický systém práva soudcovského. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rozlišovat mezi mezerou de lege lata a mezerou de lege ferenda je zbytečné, neboť posléze uvedená ve skutečnosti neexistuje. b) Rozvažování v rámci platného právního řádu se nazývá úvahou de lege lata. c) Mezera v právu de lege ferenda je jen zdánlivým, subjektivním názorem na to, co by právo mělo být. d) Přemítání o potřebě regulace zasnoubení v našem právním řádu je úvahou de lege lata, nikoli úvahou de lege ferenda. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Problém úplnosti práva je jen zdánlivý, neboť právo je úplné i neúplné současně. b) Jestliže zákon výslovně ani implicitně řešení určité otázky neupravuje, jde o mezeru v zákoně. c) Otázka komplexnosti práva se týká problému existence právní normy jako součásti právního řádu, pro řešení každého konkrétního sporu mezi stranami. d) Odpověď na otázku, zda každou věc ve sporu lze řešit podle právního předpisu, je značně nelehká a náhledy na její řešení rozličné. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) To, že české právo neupravuje zasnoubení, je úvahou de lege ferenda a mezerou de lege lata. b) Je chybou rozlišování mezer de lege ferenda a mezer de lege lata, jelikož o mezeře v právu lze uvažovat jen de lege lata. c) V praxi se právní teoretik setkává jen s mezerami de lege lata, kdy právo nějakou otázku výslovně ani nevýslovně neřeší. d) Přemítání o tom, co by mělo právo obsahovat, respektive upravovat, je úvahou de lege ferenda. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právo, resp. právní řád, sestává z jednotlivých právních norem, které mají podobu právních předpisů. b) Skutkovou podstatou je určitá sporná věc, související s problémem komplexnosti práva, která má být rozhodnuta na základě právní normy. c) Problém kompletnosti práva spočívá i v tom, zda právní řád obsahuje řešení pro každou tzv. skutkovou podstatu, tedy zda dává možnost rozhodnout spornou věc podle právní normy. d) Skutečnost, že soudce, resp. jiný po právu rozhodující orgán, nenachází v právním řádu způsob, jak věc rozhodnout, bývá označována za mezeru v právu. Státní občanství je osobní poměr určité fyzické osoby k určitému státu bez ohledu na podobný faktický poměr založený pobytem nebo bydlištěm v daném státu. Podle toho existuje rozdíl mezi obyvatelem státu, jímž může být jak státní občan, tak i cizinec a bezdomovec a mezi státním občanem, který může bydlet ve svém domovském státu nebo v cizině. Kromě pojmu státní občanství je používán výraz státní příslušnost. Podle výkladu právní teorie je státní příslušnost pojmem širším než státní občanství. Zahrnuje vztah jak osob fyzických (státní občanství), tak i osob právnických, lodí, letadel apod. Státní občanství je institutem vnitrostátního práva. Jeho obsah jakož i podmínky jeho nabytí nebo ztráty určuje proto zásadně právní řád příslušného státu. Státní občanství je zvlášť kvalifikující vztah osoby určitého státu, jenž dává celou účast na občanských právech a povinnostech podle příslušných zákonů. Obsahem státoobčanského poměru jsou vzájemná práva a závazky, určené právním řádem každého státu. Občan podléhá zákonům svého státu nejen uvnitř země, ale také v cizině, na otevřeném moři a v kosmu. – 75 –


Charakteristickým znakem státoobčanského svazku je trvalost. Státní občanství je chápáno jako souhrn práv a povinností, plynoucích z přináležitosti osoby ke státu. Z tohoto hlediska ukládá moderní stát jen některé typické povinnosti státnímu občanu a zajišťuje odpovídající práva, která jen občanu přísluší. Tyto povinnosti a práva se týkají nejčastěji oněch činností jedinců, jichž je třeba k udržení a fungování státu jako aparátu, vytvářející normy a zabezpečující jejich plnění. Jde tedy především o všechny veřejné funkce související s normotvornými procesy všech stupňů, o aktivní a pasivní volební právo do parlamentu, územních samosprávných orgánů, případně i do jiných normotvorných kolegií atd. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pojmy státní občanství a státní příslušnost jsou disjunktní. b) Dle výkladu právní praxe je státní příslušnost širším pojmem než státní občanství. c) Volit a být volen do parlamentu je právo, kterým disponuje pouze občan příslušného státu. d) Vztah právnických osob ke státu je institutem práva vnitrostátního. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Státní občanství je zcela nezávislé na faktickém poměru osoby k příslušnému státu založenému pobytem v určitém státe. b) Mezi obyvatelem státu, cizincem a bezdomovcem je rozdíl. c) Obyvatel státu podléhá zákonům svého státu nejen uvnitř země, ale také v cizině, na otevřeném moři a v kosmu. d) Některými právy jsou nadáni pouze občané. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Některé funkce nemůže osoba bez státní příslušnosti vykonávat. b) Způsob nabytí státního občanství je upraven mezinárodním právem. c) Právnická osoba nemůže mít státní příslušnost. d) Právní vztahy vzniklé na otevřeném moři či v kosmu se řídí právem státu, k němuž příslušný prostor náleží. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) U právnické osoby nelze hovořit o státním občanství. b) Veřejné funkce související s normotvornými procesy i volební právo jsou funkcemi, jejichž řádné zabezpečení je nutné pro udržení a zabezpečení fungování státu jako aparátu. c) Státní občanství, státní příslušnost i státoobčanský vztah jsou pojmy, které bývají velmi často používány promiscue. d) Právnická i fyzická osoba mají některé typické povinnosti a práva, která vyplývají z jejich přináležitosti k určitému státu. Kontakt naší komercialistiky s francouzskou koncepcí fonds de commerce je zřejmý, ač se jedná o pojem francouzského práva, jenž je poměrně moderní a nemající ekvivalent v německo-rakouské právní oblasti. I dnes je fonds de commerce jedním ze stěžejních pojmů francouzského obchodního práva, jehož obsah je chápán zcela jednoznačně, zřejmě až příliš rigidně. Fonds de commerce (obchodní podnik) byl ve Francii legislativně konstiuován až počátkem dvacátého století, konkrétně zejména zákonem ze 17. 3. 1909 o prodeji a zastavení fonds de commerce. Fonds de commerce je chápán jako tzv. faktická univerzalita (to odpovídá naší hromadné věci; vedle faktických univerzalit se rozlišují právní univerzality, jež mají povahu právnických osob; tu fonds de commerce nemá). Je tvořen především obchodní klientelou a v souvislosti s ní a v závislosti na ní i dalšími prvky, a to zejména právem nájmu nebytových prostor, právem k obchodnímu názvu a štítu, popř. právem k ochranné známce, patří k němu i materiál a zboží. Podle citovaného zákona jsou stanoveny zvláštní ceny při prodeji pro materiál, zboží a nehmotné prvky. Součástí fonds de commerce nikdy není vlastnické právo k nemovitosti. O fonds de commerce se může jednat jenom v případě, že


při jeho provozu jsou uskutečňovány obchody. Proto fonds de commerce může mít jenom obchodník, nikoliv řemeslník nebo příslušník svobodného povolání. Nemůže ho mít ani obchodní společnost, která je obchodní jenom podle formy (u nás akciová nebo s ručením omezením), pokud neuskutečňuje obchody, a nemá ho ani státní průmyslový podnik, protože ani ten neuskutečňuje podle francouzského práva obchody. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Součástí fonds de commerce je právo nájmu nebytových prostor, právo ke štítu a rovněž i vlastnické právo k nemovitosti. b) Ve všech případech se jedná o obchodní podnik. c) Pojem obchodního podniku je ve francouzském právu pojímán příliš rigidně. d) Pojem fonds de commerce je ve Francii velmi starý. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Obchodní podnik může mít jak obchodník tak řemeslník. b) Obchodní podnik má povahu tzv. faktické univerzality, tzn. má právní subjektivitu. c) Pojem obchodního podniku je v našem právu jedním ze stěžejních. d) Naše obchodní právo má zřejmý vztah k francouzskému pojetí obchodního podniku. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Podle francouzského práva existují společnosti, které jsou obchodní pouze podle formy. b) Do tzv. právních subjektivit se zahrnuje i vlastnické právo k nemovitosti. c) Pokud při provozu nejsou uskutečňovány obchody, nemůže se jednat o obchodní podnik. d) V případě vlastnického práva k nemovitosti se jedná o nehmotný prvek. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Obchodní společnost, která je obchodní pouze podle formy, nemá obchodní podnik. b) Faktická i právní univerzalita jsou dvě stránky obchodního podniku. c) Dle francouzského práva státní průmyslový podnik nemůže mít firmu. d) Pojem fonds de commerce byl ve Francii poprvé použit v roce 1909. Systém práva (právní řád) je uspořádaný systém. Jeho prvky jsou právní normy, popř. právní předpisy. Proto se v právní literatuře a vůbec v právním jazyku systémem práva rozumí uspořádání prvků určitého právního řádu. Prvním předpokladem systému práva je jeho souladnost, tj. bezrozpornost jeho prvků. Rozpor právních norem vnáší do právního řádu zmatek a činí rozporné právní normy nesplnitelnými, a tudíž neefektivními. Právní normy určitého právního řádu lze třídit do dvou subsystémů, které se nazývají právem hmotným a právem procesním. Tyto dva subsystémy sice nejsou komplementární, tj. nevyčerpávají beze zbytku všechny normy určitého právního systému, ale pro třídění práva mají fundamentální význam. Hmotněprávní normy stanoví, zjednodušeně řečeno, jaká práva a povinnosti mají jejich adresáti. Procesněprávní normy stanoví, jakým formálním způsobem, tj. jakým procesem, mohou být práva uplatněna, jak se mohou a jak se mají chovat v právním procesu, resp. jakým formálním způsobem může být vynuceno splnění povinností. Těmto normám se též říká procedurální pravidla. Procesní normy bývají někdy obsaženy ve stejném právním předpisu jako normy hmotněprávní. Tak např. Ústava České republiky obsahuje kromě hmotněprávních ustanovení i některé normy procesní. Dále bývají procesní pravidla obsažena v jednacích řádech, které mají charakter právního předpisu, jako je tomu u jednacích řádů zastupitelských sborů, konkrétně parlamentu.


Dále pak bývají procesní normy kodifikovány v zákonech, z nichž některé se u nás tradičně nazývají řády. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Ústava obsahuje jak procedurální pravidla, tak práva a povinnosti adresátů. b) Všechny právní předpisy, které obsahují procesněprávní ustanovení, se nazývají řády. c) Prvním předpokladem systému práva je jeho bezrozpornost, a to protože rozporné právní normy nelze vynutit. d) Nejčastěji bývají procedurální ustanovení obsažena v jednom právním předpisu spolu s hmotněprávními normami. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právní řád je systém uspořádaných norem. b) Dělení práva na hmotněprávní a procesní normy je zásadního významu. c) Ústavu lze také označit za řád. d) Každá norma je buď procedurální nebo hmotněprávní. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jednací řád obsahuje procesní normy, stejně jako zákon kodifikuje předpisy hmotněprávní. b) Subsystémy hmotného a procesního práva neobsahují všechny právní normy (právní předpisy) určitého právního řádu. c) Každý jednací řád (zakotvený v zákoně), který obsahuje procesní normy, je právní předpis, a proto je součástí právního systému. d) Každý právní předpis obsahuje jak hmotněprávní, tak i procesní normy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Procedurální pravidla lze nalézt v Ústavě ČR, jednacích řádech zastupitelských orgánů a některých dalších zákonech. b) Rozlišování mezi materiálními a procedurálnímí pravidly nemá smysl, neboť některé jednací řády obojí pravidla směšují. c) Každý právní subsystém obsahuje buď hmotněprávní, anebo procesní normy, přijaté zákonodárným sborem ve formě zákonů nebo řádů. d) Některé právní předpisy, které obsahují procesní pravidla, se u nás nazývají řády. Politické strany jsou korporacemi na soukromoprávním základu, v nichž členství není výsledkem aktu veřejné moci, ale volného rozhodnutí jednotlivců, nemají veřejnoprávní statut, a požívají proto ochrany, plynoucí ze základních práv a svobod v rozsahu, v němž lze základní práva a svobody vztáhnout i na právnické osoby. Politické strany nejsou ani institucemi veřejné moci, ani se nenacházejí v postavení nadřízenosti či podřízenosti vůči nim, ale jsou partnery státu. Jsou prostředkem k formulaci zájmů občanů a nástrojem k jejich prosazování v politickém životě, především ve volbách. Tím vytvářejí předpoklady pro demokratickou politickou legitimaci státní moci a působí na její skladbu i politiku. V této úloze jsou politické strany pro státy, založené na reprezentativní demokracii, nezastupitelné. Tím, že jsou politické strany ve stále větší míře pojaty do textu ústav, uznává se jejich funkce v ústavním zřízení a dostává se jim uznání jako ústavní instituci „sui generisÿ, která sice není institucí přímo státní (strany jsou většinou odděleny od státu), avšak jako aktér v ústavním systému spolupůsobí ve veřejném životě při zajišťování chodu ústavního systému. Tím získávají politické strany ústavněprávně ambivalentní povahu, protože jim je na jedné straně stále ještě odepřeno - často požadované - postavení korporace veřejného práva a jejich právní statut je v principu soukromoprávní, na druhé straně však je uznávána jejich role ve veřejném životě. Tento jistý řekněme - „status veřejnostiÿ umožňuje, aby nebyly strany „etatizoványÿ do sféry organizované státnosti, ani na druhé – 76 –


straně pokládány pouze za ryze soukromoprávní korporace zcela oproštěné od veřejné sféry. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Volby jako forma politického života umožňují občanům formulaci a prosazování jejich zájmů. b) Přestože politické strany mají své nezastupitelné místo v ústavním systému, ústavy se jimi zabývají jen zřídka. c) Politické strany mají charakter státní instituce „sui generisÿ, která hraje významnou roli ve veřejném životě. d) Korporace veřejného práva a korporace soukromoprávní se neliší ve svém vztahu k veřejné moci. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Přestože politické strany nemají charakter korporace veřejného práva, připouští se jejich účinkování ve veřejném životě a vliv na politiku. b) Politické strany nejsou právnickými osobami. c) Akt vzniku politické strany má sice veřejnoprávní povahu, ale jinak je pro politické strany typický soukromoprávní základ. d) Ambivalentní charakter politických stran znamená, že působí jak ve sféře veřejnoprávní, tak i ústavněprávní. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Politické strany nejsou institucemi státními, mají právní postavení korporace nikoliv čistě soukromoprávní povahy, která působí ve veřejném životě jako jediný garant fungování ústavního systému. b) V působení na strukturu státní moci a politiku ve státech, kde funguje zastupitelská demokracie, jsou politické strany nenahraditelné. c) V oblasti základních práv a svobod požívají politické strany stejné ochrany jako právnické a fyzické osoby. d) Členství v politických stranách je zpravidla založeno aktem veřejné moci. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mohou se vyskytovat výjimečné případy, kdy politické strany tvoří součást státu. b) Politickým stranám se přiznává jistá úloha v ústavním zřízení, která je příznačná pro soukromoprávní korporace v ústavním systému zastupitelské demokracie. c) Pro státy, kde reálně existuje systém zastupitelské demokracie, je působení politických stran nereprezentativní. d) Jako korporace soukromoprávního charakteru nejsou politické strany subordinovány ani nadřazeny subjektům veřejné moci, neboť jsou zpravidla součástí ústavního zřízení. Pramenem psaného práva je právní předpis, v němž jsou právní normy vyjádřeny písemnou formou spisovným úředním jazykem. Ze vzájemného vztahu pojmů právní norma a právní předpis vyplývá, že jeden právní předpis může obsahovat více právních norem, což je v naší legislativě pravidlem, nebo naopak jedna právní norma může být vyjádřena více právními předpisy, a to buď stejné hierarchické úrovně, totiž tak, že např. hypotéza a dispozice právní normy se nalézá v jednom právním předpisu a sankce v jiném, anebo právními předpisy různé hierarchické úrovně, totiž tak, že právní norma je ve své úplnosti (dopodrobna) vyjádřena základní normou vyšší úrovně a zároveň prováděcími právními předpisy nižší úrovně. Možné, ač v praxi vzácné, je konečně i to, že určitý právní předpis vyjadřuje toliko jedinou právní normu, a to v její úplnosti, takže se právní předpis a právní norma svým rozsahem a obsahem kryjí. Z uvedeného vztahu právního předpisu a právní normy vyplývá dále, že ne všechen obsah právního přepisu musí tvořit právní normy. Kromě právních norem může právní předpis obsahovat a často i obsahuje jiné, nenormativní části, které toliko něco deklarují či manifestují nebo k něčemu vybízejí, aniž mají povahu právní normy. Vkládání takovýchto nenormativních částí do právních předpisů je ovšem krajně nežádoucí. Znepřehledňuje – 77 –


to právní přepis, snižuje to obecné vědomí závaznosti práva a často se tím vyvolávají nejasnosti a pochybnosti o právním charakteru jednotlivých částí právního předpisu. Z vymezení pojmu právního předpisu však zároveň vyplývá, že nemůže existovat právní předpis, který by neobsahoval žádnou právní normu. Takový normativní právní akt by nebyl právním předpisem. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pramenem psaného práva je právní předpis, který obsahuje jednu právní normu, popř. alespoň její část. b) Žádný právní předpis neobsahuje hypotézu, dispozici a sankci více než jedné právní normy. c) Každá právní norma je vyjádřena v jednom právním předpisu, takže musí být pramenem psaného práva, a to vyšší nebo nižší úrovně. d) Pojem právní předpis označuje jen tu právní normu, která je zachycena v písemné podobě pramenu práva. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pojmy „právní předpisÿ a „právní normaÿ se svým rozsahem a obsahem obvykle kryjí; jsou to jen jiné výrazy pro totéž. b) Pramenem práva je právní norma obsažená v právním přepisu. c) Úplná právní norma se někdy nachází ve dvou právních předpisech stupňovitě rozličné úrovně. d) Každý právní předpis, tj. pramen psaného práva, je tvořen více právními normami nebo částmi více právních norem. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní norma není úplná, pokud nemá hypotézu, dispozici i sankci obsaženu pouze v předpisech stejné heirarchické úrovně. b) Obsahem právního předpisu je výlučně právní norma, buď jedna nebo více. c) Hierarchická úroveň právních norem je buď stejná nebo různá. d) Pokud pramen psaného práva obsahuje nenormativní prohlášení, nejedná se o právní předpis. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) U nás právní předpis většinou obsahuje právě jednu právní normu. b) Vkládání normativních částí do právního předpisu je velmi nežádoucí. c) Pojmy právní norma, právní předpis a pramen práva v zásadě mají stejný význam, neboť všechny slouží stejnému účelu a vyjadřují se v písemné formě spisovnou češtinou. d) Právní předpisy mohou mít i jiný obsah než pouze normy. Listina základních práv a svobod zaručuje každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak; z pravomoci soudu však ani zákonem nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (čl. 36 odst. 2). Toto ústavně zaručené právo na soudní ochranu je provedeno především částí pátou občanského soudního řádu, která upravuje správní soudnictví jakožto přezkumnou a rozhodovací činnost tzv. obecných soudů uskutečňovanou v rámci občanského soudního řízení: tím je definováno správní soudnictví v České republice de lege lata. (Nejvyšší správní soud zatím zřízen nebyl.) Správní soudnictví se uskutečňuje ve dvou základních formách: - přezkoumávání pravomocných rozhodnutí správních orgánů na základě žalob, které byly proti nim podány, přezkoumávání nepravomocných rozhodnutí správních orgánů na základě opravných prostředků, které byly proti nim podány. Společným východiskovým pojmem je rozhodnutí správního orgánu. Správními orgány se rozumí orgány veřejné správy, a to orgány státní správy, orgány územní


samosprávy, jakož i orgány zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Rozhodnutím správního orgánu se pak rozumí takové jeho rozhodnutí, kterým se zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob, bez ohledu na to, zda bylo vydáno ve správním řízení či nikoliv. Tradičně se u nás uznává, že rozhodnutím správního orgánu v tomto smyslu může být i rozhodnutí vlády nebo prezidenta republiky, tedy orgánů moci výkonné, pokud ovšem splňuje uvedené podmínky. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Za jistých podmínek může mít povahu rozhodnutí orgánu veřejné správy i akt prezidenta republiky. b) Vláda a prezident patří mezi orgány moci zákonodárné. c) Ústavně zaručené právo na soudní ochranu je provedeno především částí pátou občanského záko-níku. d) Správní soudnictví je prováděno v rámci občanského soudního řízení obecnými soudy. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Nestanoví-li zákon jinak, může každý navrhnout přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy, pokud tvrdí, že byl tímto rozhodnutím zkrácen ve svých právech. b) Ústava zaručuje právo na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánů veřejné správy. c) Podle Listiny základních práva a svobod může každý soudně napadnout jakékoliv rozhodnutí orgánu veřejné správy bez výjimky. d) Listina základních práv a svobod uznává, že rozhodnutím správního orgánu může být i rozhodnutí vlády nebo prezidenta republiky, tedy orgánů moci výkonné, pokud ovšem splňuje uvedené podmínky. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rozhodnutí orgánu veřejné správy, kterým se zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti právnických a fyzických osob, nemusí být vždy výsledkem správního řízení. b) Správní soudnictví se uskutečňuje ve dvou základních formách: - přezkoumávání nepravomocných rozhodnutí správních orgánů na základě žalob, které byly proti nim podány, - přezkoumávání pravomocných rozhodnutí správních orgánů na základě opravných prostředků, které byly proti nim podány. c) Ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech, se může vždy obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. d) Orgány dalších právnických osob, které na základě zákona rozhodují o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, se nepovažují za správní orgány. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mezi správní orgány, resp. orgány veřejné správy nepatří orgány územní samosprávy. b) Správní soudnictví je přezkumnou a rozhodovací činností obecných soudů. c) Institut přezkoumávání nepravomocných rozhodnutí správních orgánů na základě žaloby tvoří jednu z forem realizace správního soudnictví. d) Nestanoví-li zákon jinak, může každý navrhnout přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy, pokud tvrdí, že byl tímto rozhodnutím zkrácen na svých právech. Právní základ boje proti terorismu na úrovni Rady Evropy se neomezuje pouze na Evropskou úmluvu. Zahrnuje i další mnohostranné mezinárodní smlouvy, rezoluce a doporučení Parlamentního shromáždění, deklarace Výboru ministrů a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jednotlivé orgány Rady Evropy se k boji proti terorismu začaly ve svých aktech vyjadřovat v sedmdesátých letech. Nejaktivněji si prozatím vede Parlamentní shromáždění,


které vydalo počínaje rokem 1972 celou sérii doporučení a rezolucí, v nichž charakterizovalo terorismus jako hrozbu pro demokracii a lidská práva a vyzvalo státy ke koordinaci jejich postupu. Výbor ministrů přijal za stejné období tři obecné deklarace, několik rezolucí a doporučení a v roce 2001 i jednotný akční plán proti terorismu. Evropský soud pro lidská práva aplikuje výlučně Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, v níž zákaz terorismu explicitně nefiguruje. Otázkou terorismu se proto může zabývat pouze nepřímo, ve vazbě na tvrzené porušení některé lidského práva zakotveného v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, např. práva na život, zákaz mučení či práva na respektování soukromého a rodinného života. Za dobu svého působení se Evropský soud k problematice terorismu vyjádřil mnohokrát: většina rozhodnutí směřovala proti Turecku a týkala se opatření, které je státu dovoleno používat v boji proti terorismu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Evropský soud pro lidská práva se neomezuje při svém rozhodování pouze na Evropskou úmluvu. b) Od roku 1972 se jednotlivé orgány Rady Evropy začaly vyjadřovat k terorismu. c) V Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 není výslovně uveden zákaz terorismu. d) Jednotný akční plán proti terorismu je jednou ze tří deklarací Výboru ministrů. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Evropský soud pro lidská práva se vůbec nemůže zabývat otázkou terorismu, neboť v Evropské úmluvě o ochraně lidských práva a základních svobod z roku 1950 není zákaz terorismu explicitně zmíněn. b) O otázkách ve věcech terorismu rozhodoval Evropský soud pro lidská práva mnohokrát. c) Mezi práva zakotvená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv patří i právo na respektování soukromého a veřejného života. d) Opatření, které je státu dovoleno používat v boji proti terorismu stanovuje Evropský soud pro lidská práva. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Podle Rady Evropy je terorismus hrozbou pro demokracii a lidská práva. b) Na základě doporučení Parlamentního shromáždění jsou státy povinny koordinovat svůj postup proti terorismu. c) Evropský soud pro lidská práva uplatňuje výlučně Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950. d) Právo na respektování soukromého a rodinného života je lidským právem zakotveným v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. 2/2 Autor úryvku netvrdí: a) Evropská úmluva o ochraně lidských práva je aplikována výlučně Evropským soudem pro lidská práva. b) Všechny orgány na úrovni Rady Evropy vyzvaly státy ke koordinaci postupu při boji proti terorismu. c) Orgány Rady Evropy vydaly první doporučení ve věci boje proti terorismu v roce 1972. d) Z hlediska Evropy se terorismus týká pouze Turecka. Základní obecnou formou vzniku a existence subjektivního práva je právní norma. Její dispozice obsahuje vymezení subjektivního práva (explicitní nebo implicitní), jehož prostřednictvím získává subjekt příslušného druhu právních vztahů, respektive všichni potenciální účastníci těchto vztahů, a současně každý zvlášť, možnost jednat ve smyslu svých cílů a zájmů. Vydáním právní normy ve formě právního předpisu vzniká individualizovatelná možnost chovat se určitým (nezakázaným, výslovně dovoleným) způsobem, možnost daná stanovenému okruhu subjektů. Nicméně realizace této – 78 –


možnosti je závislá v konečné fázi na rozhodnutí konkrétního jednotlivce, to je nutné připomenout. Právní norma však neumožňuje jen vznik základního obsahového elementu subjektivního práva, tj. možnosti chování, ale současně je formou vzniku nezbytné podmínky reálnosti subjektivního práva, tj. právní povinnosti a státního donucení pro případ jejího nesplnění nebo porušení. Tak vedle vymezení samotného subjektivního práva norma současně (a pokud by tomu tak nebylo, nemohli bychom hovořit o subjektivním smyslu práva) stanovuje, jakým způsobem se toto donucení uplatňuje. Vymezení těchto dvou podmínek (povinnosti a prostředků, resp. podmínek jejího vynucení) je současně předpokladem nezbytné ohraničenosti, určitosti, respektive konkrétnosti subjektům dovolovaného či nezakazovaného chování. Konečně třetím charakteristickým rysem právní normy - ve vztahu k subjektivnímu právu - je skutečnost stanovení podmínek realizace subjektivního práva. Přitom všechny složky právní normy, tj. vymezení práva a povinnosti, stanovení okruhu subjektů a podmínek realizace, jakož i vymezení předpokladů použití přímého či nepřímého státního donucení, jsou v přímé relaci k již analyzovaným strukturálním prvkům subjektivního práva. Z toho lze odvodit, že pokud právní norma neobsahuje všechny uvedené složky, není perfektní, stejně jako vymezované subjektivní právo, respektive právní povinnost. V tomto subjektivním smyslu tedy nelze považovat za součást práva leges imperfectae. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Z právní normy vznikají subjektivní práva a právní povinnosti. b) Právní norma zpravidla neumožňuje účastníkům právních vztahů jednat ve smyslu jejich cílů a zájmů. c) Vymezení subjektivního práva v právní normě může být explicitní nebo implicitní. d) Právní norma je vydána ve formě právního předpisu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Subjektivní právo je stanoveno v dispozici právního předpisu výslovně nebo mlčky. b) U práva nelze určit jeho subjektivní ani objektivní smysl. c) Použití státního donucení je možné pouze u imperfektních norem (leges imperfectae). d) Právní norma stanoví nejen možnost určitého chování, ale vymezuje odpovídající povinnosti a prostředky státního donucení. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní norma obsahuje vymezení subjektivního práva. b) V objektivním smyslu lze považovat za součást práva leges imperfectae. c) Mezi složky právní normy patří i stanovení okruhu subjektů a podmínek realizace. d) Pouze v případě, že právní norma neobsahuje vymezení předpokladů použití přímého či nepřímého státního donucení, je považována za leges imperfectae. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Individualizovatelná možnost chovat se nezakázaným či výslovně dovoleným způsobem vzniká vydáním právní normy ve formě právního předpisu. b) Subjektivní právo je právním vztahem. c) Charakteristickým rysem právní normy je subjektivní právo. d) Způsob uplatnění státního donucení pro případ nesplnění právní povinnosti upravuje právní norma. Touha člověka po svobodě a štěstí je odvěká a zdá se být stejně důvodná jako nesporná a přirozená. Přesto však i jen letmým pohledem do historie zjistíme, že jak v právu, tak i ve filosofii není námětu problematičtějšího: nezbytnost vymezit člověku jako jedinci - občanovi - jeho místo ve společnosti, ať by tato měla jakoukoli formu, bylo a je pro myslitele a později zákonodárce úkolem nadmíru obtížným – 79 –


a z nemalé míry nesplnitelným. Dokazuje to řada teorií stojících pod vlivem tak výrazných osobností od Aristotela, Platona a dalších až třeba po sv. Tomáše Aquinského či Hugo Grotia nebo Kanta, pro něž podstatné normy (tehdy) existujícího práva zavazují stát nejen proto, že jsou dílem Božím, ale také proto, že přináleží člověku jako jedinci již z jeho lidské přirozenosti. Stále promýšlení a dopracovávání této přirozeněprávní nauky, vykonávající, zejména na sklonku XVIII. století, již zcela zřetelný vliv na funkci zákonodárství, nalézalo ovšem i své odpůrce. Tak kupříkladu Grotius, podle nich, sice ujišťuje, že jeho normy jsou objeveny rozumem, bohužel a na neštěstí, mají však háček: způsob, jakým se uvažuje o přírodě a o údělu člověka je může lehce přivést v nekonečno nebo je zmenšit v nic. A tak ne vnitřní křehkost přirozeněprávních teorií, jako spíš vůle měšťanstva po jeho triumfu z roku 1789 vedla ke snaze využít právo k proměně společnosti a k jejímu prospěchu a vyvolává tak rozlet teorií pozitivněprávních. Znovu a s nebývalou silou se vynořuje již zapadlá myšlenka aténského sofisty V. století před Kr. Protagora, víceméně mlčky přechází do úvah J. J. Rousseua a vyúsťuje v tezi, že stát je jediným pramenem práva. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Nejproblematičtějším námětem ve filosofii je vymezení člověku jeho místa ve společnosti. b) I názory Hugo Grotia měly své odpůrce. c) Protagoras byl zastánce přirozenoprávní teorie. d) Podle Grotia mají normy háček. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Snaha využít právo k proměně společnosti vznikla z vůle měšťanstva po triumfu v 18. století. b) J. J. Rousseau byl pokračovatelem úvah Aristotela. c) Definovat místo občana ve společnosti je pro zákonodárce částečně nemožné. d) Protagoras byl sofista z Athén. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Je zřejmé, že touha člověka po svobodě a štěstí je stejně důvodná jako nesporná a přirozená. b) Kant byl současníkem Hugo Grotia. c) Podle některých myslitelů mohou být normy zmenšeny o nulu. d) Pozitivně právní teorie byly stále promýšleny a dopracovávány. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Vymezení občanova místa ve společnosti je jak pro myslitele, tak pro zákonodárce ne zcela splnitelným. b) Původem myšlenky, že stát je jediným pramenem práva, je Protagoras. c) V 19. století měla zřetelný vliv na zákonodárství přirozenoprávní nauka. d) Rozlet přirozenoprávních teorií vyvolal snahu měšťanstva využít právo k proměně společnosti. Postupy podle zákona o správním řízení (správního řádu) jsou rozhodováním o právech a povinnostech občanů (fyzických osob) a organizací (právnických osob) v oblasti státní správy, kdy se rozhoduje o jejich subjektivních právech a povinnostech vyplývajících z právních norem, obsažených v právních předpisech (v pramenech práva), tedy v objektivním právu. Druh konkrétního pramene tohoto práva nerozhoduje - může jít jak o subjektivní právo či povinnost přímo z Ústavy nebo Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listinaÿ) a jiných ústavních zákonů, z mezinárodních smluv o základních lidských právech a svobodách v režimu čl. 10 Ústavy, ze zákonů, z nařízení vlády, právních předpisů ministerstev a jiných správních úřadů, z vyhlášek obcí. Práva a povinnosti mají základ v právních normách kogentních, v právních normách dispozitivních zatím zcela výjimečně (úpravy správních smluv jsou zatím ojedinělé). Subjektivním


právem je z právní normy vyplývající možnost subjektu chovat se určitým způsobem, povinností pak příkaz něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět. Právní řád poskytuje ochranu subjektivním právům: podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Současně se otevírá prostor donucení v těch případech, kdy subjekty neplní své povinnosti. Správní řád se vztahuje i na rozhodování o právem chráněných zájmech občanů a organizací. O právem chráněných zájmech ovšem není možné rozhodovat tak jako o právech a povinnostech. Zájmy buď existují nebo ne, mohou se měnit a vyvíjet podle okolností, ale nelze je rozhodnutím zakládat, měnit nebo rušit. Zákon tu v určité zkratce vyjadřuje něco jiného. Správní řízení se v mnoha případech dotýká širokého okruhu různých zájmů a při rozhodování se s nimi správní orgán v té či oné míře musí vyrovnat. Právní ochrana zájmů může být různě intenzívní a legislativně pojata více způsoby. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní předpisy lze dělit na právní předpisy kogentní a dispozitivní, přičemž posléze uvedené se vyskytují výjimečně. b) Ve správním řízení se rozhoduje i o právem chráněných zájmech, ovšem nejde o rozhodování stejné jako při rozhodování o subjektivních právech a povinnostech. c) Vyhlášky ministerstev a jiných správních úřadů patří mezi prameny objektivního práva. d) Objektivní právo vyplývá z právních předpisů, které mají základ v právních normách kogentních a dispozitivních. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Z právních norem lze zjistit pravidla chování fyzických a právnických osob, tedy subjektivní práva, povinnosti a právem chráněné zájmy. b) Správní řád se vztahuje na řešení případů v odvětvích veřejné správy, kdy se vychází z objektivního práva. c) Právní předpis je pramenem práva v objektivním smyslu. d) Správní řád je zákonem, podle kterého se postupuje při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a o jejich právem chráněných zájmech v oblasti státní správy. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Správním řádem se rozumí rozhodování o právech a povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy. b) Všechny fyzické a právnické osoby se mohou dovolávat ochrany svého objektivního práva u nezávislého a nestranného soudu. c) Objektivním právem je např. ústavní zákon, zákon nebo nařízení vlády. d) Správní smlouva může být upravena právní normou dispozitivní. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Právní řád jako soustava právních předpisů sestává z právních norem, které mají buď kogentní nebo dispozitivní povahu. b) V oblasti státní správy se rozhoduje o subjektivních právech, povinnostech a právem chráněných zájmech osob, jak jsou stanoveny objektivním právem. c) Kogentní předpisy, které stanoví subjektivní práva a povinnosti v objektivním právu, v našem právním řádu zcela převažují. d) Správní řád je pramenem objektivního práva, který upravuje subjektivní právní procedury při rozhodování v oblasti státní správy. Nařízení vydávají vykonavatelé výkonné moci k provedení zákona, pokud jsou k tomu zmocněni. Nařízení je aktem podzákonným a abstraktním. Tím, že se nařízení označuje jako akt podzákonný, se vyjadřuje formálně druhotnost nařízení oproti zákonu. Nařízení proto nemůže být rovnocenné


se zákonem, ani mu předcházet nebo vznikat nezávisle na něm. Abstraktnost nařízení chápou někteří autoři jako relativně neomezenou územní a osobní působnost tohoto aktu. V tomto smyslu je tedy presentována jako obecnost (všeobecnost). Současně abstraktnost vyjadřuje základní rozdíl nařízení oproti správnímu rozhodnutí jako aktu konkrétnímu, t.j. aktu správnímu v pravém smyslu toho slova. V posléze uvedeném případu však abstraktnost nařízení se pojmově, právě v kontrastu s konkrétním správním aktem, nutně projevuje jinak, než jako neomezenost či obecnost. Nařízení má umožnit, aby zákon mohl být uplatněn nikoli jen konkrétním správním aktem jako aktem aplikace práva v jednotlivém případě, ale též, vyžaduje-li to povaha věci a snadnější provádění zákona, formou nižšího abstraktního aktu. Nařízení se tak stává netoliko pramenem práva, ale i důležitou formou správní činnosti, která umožňuje, aby zákony mohly být prováděny v oblasti veřejné správy také na obecně abstraktní úrovni. Veřejné správě tím právní řád dává za určitých podmínek možnost v rámci zákonů vytvářet závazný základ pro regulaci konkrétních právních vztahů na úrovni podzákonné. Nakolik je taková konkretizace potřebná, a kdy a za jakých podmínek ji lze formou nařízení realizovat, je věcí ústavy a zákonů. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zákon může být realizován jak formou nižšího abstraktního aktu, tak formou správního rozhodnutí. b) Nařízení není správním aktem v pravém smyslu slova, tj. aktem konkrétním (správním rozhodnutím). c) Abstraktnost nařízení je někdy pojímána jako poměrně neomezená prostorová a osobní působnost. d) Ústava a zákony upravují podmínky pro vydávání podzákonných abstraktních aktů. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Nařízení se vydává na základě zmocnění, zpravidla mu předchází vydání zákona. b) Ústava a zákony nestanoví, kdy lze vydat konkrétní správní akt. c) Na základě zmocnění a k provedení zákona vydávají subjekty moci výkonné akty, které jsou podzákonné a abstraktní. d) Právní řád veřejné správě umožňuje vydávat zákony a v jejich rámci nařízení jako závazný základ pro úpravu právních vztahů. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Nařízení je abstraktním aktem, jehož vydání závisí na zákonu. b) Vydávání nařízení je jednou z forem správní činnosti v oblasti veřejné správy. c) Správní akt v pravém smyslu slova je aktem aplikace práva v konkrétním případě. d) Regulace konkrétních právních vztahů na úrovni podzákonné se provádí formou nařízení. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Podzákonnost nařízení z formálního hlediska znamená druhotnost oproti zákonu, takový akt nemá k zákonu vztah ekvivalence. b) Nařízení je aktem abstraktním a má charakter pramene práva. c) Rozdíl mezi správním rozhodnutím a nařízením spočívá v abstraktnosti prvého a konkrétnosti druhého. d) Nařízení vydává vykonavatel výkonné moci, pokud je k tomu zmocněn. Pojem státu a vztahy mezi státem a právem jsou v právní teorii koncipovány různými způsoby. Jedni dávají přednost právu a snaží se vyvozovat existenci státu z „nadpozitivníhoÿ, přirozeného práva. Jiní právní filosofové plédují pro přednostní postavení státu. Specifický názor zastává ryzí nauka právní – 80 –


(Kelsen, Weyr aj.), která chápe stát jako právní útvar, jako pojmovou konstrukci nositele vůle, tj. subjektu právního mětí. Výsledkem je teze o identitě práva a státu. Další autoři se přiklánějí ke ztotožnění (demokratického) státu se společností nebo naopak považují stát a právo za dvě společenské entity, mezi nimiž existují určité vazby, pozitivní i negativní (napětí, konflikty). Státu a právu, jakož i množství s nimi souvisejících problémů, lépe porozumíme, vyjdeme-li z normativistické teorie institucí. Právo je základní a univerzální normativní institucí společnosti. Jeho reálná existence je založena na funkční souhře mezi systémem právních norem (právním řádem) a státními institucemi (soudy, úřady aj.). Právní řád lze označit za státní soubor norem. Tím jej pojmově odlišujeme od jiných normativních systémů. Atribut sociálního reálného bytí lze připsat právnímu řádu právě proto, že právo strukturuje souhrn institucí státu - buduje stát jako organizaci a určuje jeho funkci. Právo je tedy řádem, jednak jako systém norem, jednak jako realizovaná a logicky zjistitelná normativní struktura. Stát je institucionalizovaným primárním polem působení práva - právem je ustavován státní aparát, právo určuje kompetence státních orgánů a způsob jejich činnosti. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní řád vytváří strukturu institucí státu a stanovuje funkci státu. b) Soudy se účastní na fungování součinnosti se systémem právních norem, a tím přispívají k reálnému bytí práva. c) Základní oblastí, kde se uplatňuje právo, je ustavení státního aparátu, stanovení kompetencí a forem činnosti státních orgánů. d) Ryzí nauka právní zastává názor, že stát má přednostní postavení před právem. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Jeden z názorů na vztahy mezi státem a právem, mezi jehož zastánce patří Kelsen, pojímá stát jako nositele nadřazené právní vůle. b) Nestátní normativní systémy stojí mimo právní řád. c) Některé teorie shledávají právo a stát dvěma so-ciálními objekty, mezi kterými lze nalézt spojitosti kladného i záporného charakteru, jiné demokratický stát identifikují s právním státem. d) Některé teorie považují za prvotní právo a existenci státu od něj odvozují. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Kelsen a Weyr prosazovali přednostní postavení státu. b) Vedle teorie o identitě práva a státu existují minimálně další dvě teorie zabývající se touto problematikou. c) Právní řád lze označit za sociální normativní systém. d) Státním aparát je ustavován státem samým. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Stát má charakter zjistitelné normativní struktury, která má svůj řád. b) Právní řád je shodný s dalšími normativními systémy jako je např. mravní řád. c) Podle některých teorií existují mezi státem a právem konflikty. d) Nejčastějším názorem na vztah státu a práva je teorie o jejich identitě. Při materiálním pojetí moci zákonodárné (přijímání zákonů) a moci soudní (rozhodování sporů mezi jednotlivci, rozhodování o zločinech a trestech za ně) se nabízí definovat moc výkonnou (exekutivu) jako zbytek celkových mocenských atributů státu, který zůstane po odečtení atributů moci zákonodárné a soudní (negativní materiální definice). Tím se ovšem samotná podstata a povaha výkonné moci příliš neosvětluje. Jeden z ideových původců teorie dělby moci, J. Locke, naznačil už i definici pozitivní. Podle něj je – 81 –


zákonodárná moc (legislativa) „nejvyšší mocí. Ale protože zákony, jež jsou dávány najednou a v krátké době, mají stálou a trvalou platnost a potřebují nepřetržitého provádění a dozoru, je tedy nutno, aby existovala stále nějaká moc, jež by si hleděla provádění zákonů daných a zůstávajících v platnosti. A tak se často stává, že zákonodárná a výkonná moc jsou odděleny.ÿ Vedle této moci výkonné, obsahující provádění zákonů uvnitř společnosti a zahrnující i soudnictví, rozlišoval Locke ještě moc federativní (především smlouvy s osobami mimo stát), a kromě toho přiznával tomu, kdo má výkonnou moc, ještě tzv. prerogativu, totiž moc „jednat podle rozvahy pro veřejné dobro bez předpisu zákona a někdy i proti němuÿ, protože zákonodárná moc není neustále v činnosti, je obvykle příliš početná a také příliš pomalá, aby rychle vyřizovala věci naléhavé, a protože v zákonech nelze počítat se všemi náhodami a nutnostmi, které se mohou týkat občanů, ani dávat takové zákony, které nebudou škodit, budou-li prováděny s neochvějnou přísností ve všech situacích a vůči všem osobám. V koncepci trojdílnosti státních mocí, kterou později zavedl Ch. Montesquieu, se pak již rozlišuje pouze moc zákonodárná, „výkonná moc státníÿ (chápaná patrně jako souhrn mocí výkonné, federativní a prerogativy ve smyslu Locka) a druhá moc výkonná, totiž „moc soudníÿ. I. Kant vedle moci zákonodárné a moci soudní, která v konkrétních případech zjišťuje, co je právem, rozlišoval moc výkonnou, která spravuje záležitosti podle zákona. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Podle materiálního pojetí moci definujeme moc výkonnou jako zbytek mocenských atributů po odečtení pravomoci přijímat zákony a pravomoci rozhodovat spory mezi jednotlivci, rozhodovat o zločinech a trestech za ně. b) Jeden z myslitelů, který se zabýval teorií dělby moci, naznačil i definici pozitivní. c) J. Locke i Ch. Montesquieu hovořili o trojdílnosti státních mocí. d) Zákonodárná moc, chápeme-li ji materiálně, tvoří vedle moci soudní a výkonné mocenské atributy státu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Tzv. prerogativu Ch. Montesquieau chápe jako oprávnění moci výkonné jednat na základě úvahy pro veřejné blaho způsobem, který není upraven zákonem nebo jenž směřuje proti zákonu. b) J. Locke chápe výkonnou moc státní jako souhrn moci výkonné, federativní a prerogativy. c) I. Kant rovněž rozlišoval vedle moci výkonné, moc zákonodárnou a soudní. d) I. Locke dělil státní moc na více druhů než I.Kant. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Výkonná moc státní byla Ch. Montesquieuem vyjádřena jako součet moci výkonné, federativní a tzv. prerogativy, jak je vymezil J. Locke. b) Za negativní považoval J. Locke na legislativě především skutečnost, že je většinou nadmíru hojná, příliš pomalá, není permanentně aktivní a není schopna se vypořádat se všemi náhodami a nezbytnostmi, které se mohou týkat občanů. c) J. Locke jako první provedl důsledné pozitivní vymezení moci výkonné, existující vedle legislativy, moci federativní a tzv. prerogativy. d) J. Locka, Ch. Montesquieua a I. Kanta považujeme za zakladatele teorie dělby moci. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Záporné materiální vymezení charakterizuje exekutivu jako mocenské příznačné vlastnosti státu, které zbudou, pokud odpočítáme atributy moci zákonodárné a soudní. b) Moc soudní spočívá v rozhodování neshod mezi jednotlivými občany, rozhodování o trestných činech a stanovení trestních sankcí za jejich spá-chání.


c) Potřebnost existence výkonné moci, která musí být oddělena od moci soudní, odůvodňoval J. Locke především tím, že zákony mají stálou a trvalou platnost a vyžadují permanentní výkon a dozor. d) Přijímání zákonů je podstatou moci zákonodárné (legislativy), pojaté materiálně. Platné právo je právo psané (lex scripta), a to výlučně právo psané. To znamená, že teoreticky neuznává žádný jiný pramen práva než formálně publikovanou psanou právní normu, resp. jinak řečeno právní předpis. Neuznává proto za pramen práva ani právo soudcovské, ani právo obyčejové (zvykové), ani jiný systém práva nepsaného. Ve skutečnosti je ovšem situace složitější. Staleté zkušenosti ukazují, že systém psaného práva vzhledem k nezbytné obecnosti právních norem nemůže vždy a ve všem vystihnout mnohotvárnost a různorodost jednotlivých (jedinečných) případů, které se pod ně musejí subsumovat. Tím vznikají tzv. mezery v zákoně. Pro jejich vyplňování si systém výlučně psaného práva vypomáhá výkladem. Někdy ovšem jde o interpretaci, která skutečný obsah právní normy překračuje, a tím tuto právní normu ve skutečnosti dotváří. V tomto smyslu je tedy výklad sám někdy právotvorný. Tak je tomu zejména s výkladem soudním. Ani náš soud - podobně jako soud francouzský atd. - nesmí odmítnout rozhodnutí pro neúplnost či nejasnost práva. I v takovém případě si musí pomoci výkladem, který je ve výše uvedeném smyslu de facto právotvorný. Tento výklad sice závazně působí jen mezi stranami (inter partes), avšak je-li takové rozhodnutí publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, což je u zásadních rozhodnutí vyšších soudů pravidlem, působí ve skutečnosti jako by šlo o pramen práva. Z hlediska sociologického tedy lze říci, že i u nás se uplatňuje soudcovské právo, ačkoli soudní rozhodnutí z hlediska právního pramenem práva není. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Soudcovské právo působí do budoucna jako právo psané. b) Protože jsou právní normy obecné, vznikají někdy potíže při podřazování konkrétního případu právní normě. c) Zejména v případech, kdy je soudní výklad v určité věci publikován, působí jakoby šlo o právní pramen. d) V případě nekompletnosti či nejasnosti práva nemůže soud v dané věci rozhodnout. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Soudní interpretace napomáhá vyplňovat tzv. mezery v zákoně. b) Prameny platného práva mají pouze psanou po-dobu. c) Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že systémy psaného práva jsou dokonalejší než systém práva nepsaného. d) Systém výlučně psaného práva se vyvinul ze soudcovského práva. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pokud působí jako pramen práva právo soudcovské, nelze použít právo obyčejové. b) Výklad právní normy mění její obsah. c) Právo obyčejové a právo soudcovské jsou jedinými systémy nepsaného práva. d) Soudní výklad musí být formálně publikován, aby se stal pramenem práva. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Lex scripta nemůže zcela vystihnout mnohotvárnost jednotlivých případů, a je proto při rozhodování doplňováno právem nepsaným. b) Naznačený postup při řešení mezer v zákoně se na kontinentě uplatňuje pouze u našich a francouzských soudů. c) Interpretace práva napomáhá vyplňovat mezery v právu. d) V případě neúplnosti či nejasnosti psaného práva je třeba vycházet z práva obyčejového.


F. Weyr se tu zabývá také některými otázkami a jevy, které jsou pro obor správního práva trvale příznačné. Pokud jde o členění na „obecnou částÿ a „zvláštní částÿ správního práva, přijal názor J. Pražáka, že do všeobecné části patří zásady pro správu obecně platné (orgány, proces, některé zásady práva hmotného). Upozornil však, že myslitelné je i jednotné zpracování, „které by do jediné a jednotné soustavy pojalo vše, co patří do oboru práva správníhoÿ, přičemž východiskem by byla celková organizace správních úřadů, anebo naopak by se vycházelo z jednotlivých oborů hmotněprávních (správa vnitřní, vojenská, policejní atd.). Budoucnost ukázala, že se natrvalo prosadilo pojetí Pražákovo. Vztah mezi správním a ústavním právem Weyr (sám význačný konstitucionalista) s odkazem na Pražáka vymezuje tak, že ústavnímu právu systematicky přiděluje pojednání o základních zásadách, jimiž je ovládána činnost veřejných korporací (jmenovitě státu samého), kdežto správnímu právu zbývá vylíčení podrobných pravidel této činnosti vzhledem k jednotlivým úkolům životním, jejichž dosažení správou se má napomáhat. Současně však připomíná, že tato hraniční mez je velmi plynulá a neurčitá a že jde o rozhraničení ryze vnější, protože metoda výkladu právních norem je všude stejná. V této otázce sice během času nebyla úplná shoda (např. když bylo po roce 1948 právo ústavní nahrazováno „právem státnímÿ), nicméně jako princip je toto vymezení stále přijatelné a vysvětluje také okolnost, že četné významné osobnosti právní vědy se zabývaly právem ústavním i právem správním (kromě F. Weyra, např. i J. Hoetzel a další). Weyr dále upozorňuje na závažnou okolnost, že v jednotlivostech zasahuje „zvláštní část správního práva do nejrozmanitějších jiných oborů právní vědyÿ; jako příklad uvádí správu finanční, která spadá do oboru výkladů o právu finančním, a nauku o správě justiční, která spadá do různých disciplín práva civilního i trestního. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) F. Weyr byl význačným znalcem správy finanční. b) V první polovině devatenáctého století bylo ústavní právo nahrazováno „právem státnímÿ. c) F. Weyr prosazoval jednotné zpracování správního práva. d) Řada význačných právních odborníků, jako např. F. Weyr a J. Pražák se zabývala problematikou jak správního, tak i ústavního práva. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pražákova myšlenka, že správní právo má být členěno na obecnou a zvláštní část, byla přijata. b) Právo finanční spadá pod správní právo. c) Do obecné části patří některé zásady práva procesního. d) Jak správní, tak ústavní právo se zabývá základními zásadami, které ovládají činnost veřejných korporací. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Východiskem pro rozdělení oboru správního práva na část obecnou a zvláštní měla být celková organizace správních úřadů. b) Podle J. Pražáka mělo ústavní právo řešit problematiku základní organizace státu a správní právo mělo analyzovat detaily této stuktury. c) Do obecné části správního práva nepatří např. správa justiční, neboť je vykládána v rámci různých disciplin práva civilního a trestního. d) Správní právo jako celek, tj. část obecná i zvláštní, má blízké vztahy nejen k právu ústavnímu, ale i k jiným oborům právní vědy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Justiční a finanční správa nespadá do výkladů správního práva (jeho zvláštní části), ale do jiných oborů právní vědy. b) Náhled, že do obecné části správního práva patří obecně platné zásady pro správu, zastával jak F. Weyr, tak J. Pražák. – 82 –


c) Ústavní právo bylo v padesátých letech nahrazeno právem státním. d) Stát je považován za jednu z veřejných korporací. Podle Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho skutečná pravomoc podle ust. čl. 87 odst. 1 Ústavy je však podstatně širší (poskytuje ochranu i v některých případech porušení obyčejných zákonů). Ústavní soud rozhoduje buď v plénu všech svých soudců, nebo v tříčlenných senátech; v některých případech má však významnou rozhodovací pravomoc jediný soudce, tzv. soudce zpravodaj (rozhoduje zejm. o příp. odmítnutí podaného návrhu). Rozhodnutí Ústavního soudu má dvojí formu: ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem, v ostatních případech rozhoduje usnesením. Proti rozhodnutím Ústavního soudu nejsou žádné opravné prostředky, může však přicházet v úvahu stížnost k mezinárodním orgánům ochrany lidských práv, tj. k Evropské komisi pro lidská práva, resp. Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku nebo k Výboru pro lidská práva (stížnost je přípustná v zásadě teprve po vyčerpání všech dostupných vnitrostátních právních prostředků nápravy). Obec je účastníkem řízení před Ústavním soudem, jestliže toto řízení svým návrhem sama vyvolala nebo jestliže naopak proti ní směřuje návrh podaný někým jiným; za jistých okolností může mít postavení vedlejšího účastníka řízení. Její účastenství přichází v úvahu např. v následujících případech. Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je zastupitelstvo obce oprávněno podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno ústavně zaručené právo obce na samosprávu. Vedle oprávnění podat speciální ústavní stížnost z důvodů prve uvedených je obec, ovšem jako právnická osoba, oprávněna podat i „obecnouÿ ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená Ústavou. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Stížnost podaná u mezinárodních orgánů ochrany práv je opravným prostředkem proti zamítavému nálezu Ústavního soudu. b) Pokud byl někým podán návrh na zahájení řízení proti obci, stává se obec tzv. vedlejším účastníkem řízení. c) Ačkoli se proti rozhodnutím soudů nelze odvolat, lze uvažovat o stížnosti k Evropské komisi pro lidská práva, resp. k Evropskému soudu pro lidská práva nebo k Výboru pro lidská práva. d) Obec jako právnická osoba může podat ústavní stížnost, pokud se domnívá, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na samosprávu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) „Obecnáÿ ústavní stížnost obce může napadat buď určité pravomocné rozhodnutí anebo nějaké opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo podle názoru obce porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená Ústavou. b) Rozhodnutí Ústavního soudu má formu nálezů, usnesení a odmítnutí. c) Každá obec (jako právnická osoba) je oprávněna se na Ústavní soud obrátit s „obecnouÿ ústavní stížností, pokud se domnívá, že došlo zásahem orgánu veřejné moci k porušení jejího ústavně garantovaného základního práva nebo svobody. d) Soudce zpravodaj je soudce, který není členem žádného senátu Ústavního soudu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Podání stížnosti ke štrasburským orgánům nebo k Výboru pro lidská práva musí předcházet řízení u Ústavního soudu. b) O návrzích podaných Ústavnímu soudu rozhodují v některých případech i jednotliví soudci, nazývaní soudci – 83 –


zpravodajové. c) Speciální ústavní stížnost podává rada obce proti nelegálním zásahům státu do ústavně garantovaných práv obce na samosprávu. d) Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti vrcholem soudní soustavy v České republice. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Orgány Ústavního soudu jsou plénum, tvořené všemi soudci, tříčlenné senáty a soudci zpravodajové. b) Ústavní soud není jen soudním orgánem záštity ústavnosti, ale v některých případech je i ochráncem zákonnosti. c) Obec je oprávněna podat k Ústavnímu soudu stížnost, jestliže se prokáže, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená Ústavou. d) Ústavní stížnost má charakter obecného vnitrostátního právního prostředku nápravy, který je přípustný vždy, když byly vyčerpány všechny dostupné opravné prostředky. České trestní právo je součástí českého právního řádu a odvětvím veřejného práva. Podle ustanovení 1 trestního zákona je jeho účelem chránit společnost a ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy občanů a organizací. V souladu se závěrečnými ustanoveními Listiny základních práv a svobod se pod pojmem občan chápe každá fyzická osoba oprávněně se zdržující na území České republiky. Míněna je ochrana před trestnými činy vypočtenými taxativně v trestněprávních normách. Trestněprávní ochrana tak záleží v tom, že trestní právo určuje, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné, a stanoví i tresty za jejich spáchání. Ochraně před trestnými činy slouží i stanovení podmínek ukládání tzv. ochranných opatření (ochranné léčení, ochranná výchova a zabrání věci). Při svém uplatnění v případech spáchání trestných činů má trestní právo funkci represivní i preventivní. Ale preventivní význam trestního práva je třeba spatřovat i v tom, že zákonné definice trestných činů pomáhají při formování pravidel řádného chování lidí ve společnosti a v některých jiných směrech. Trestní právo je ovšem pouze součástí systému sociální a státní kontroly a při ochraně před kriminalitou nemůže samo o sobě sehrát hlavní úlohu. Rozlišujeme trestní právo hmotné (materiální) stanovící, co je trestným činem a jaký trest lze za něj uložit, a trestní právo procesní (formální) upravující trestní řízení, tj. procedurální postup trestních orgánů v trestních věcech. Někdy se mluví i o tzv. trestním právu vykonávacím (míněny jsou zvláště právní normy upravující výkon trestů a ochranných opatření). Jakkoli je smyslem trestního práva procesního prosazení trestního práva hmotného, je třeba mezi hmotněprávním a procesněprávním aspektem obvykle přísně rozlišovat. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Trestní právo není jediným činitelem při ochraně společnosti. b) Represivní funkce trestního práva je důležitější než jeho funkce preventivní. c) Určení, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné, a stanovení trestů za jejich spáchání je obsahem trestního práva hmotného. d) Úprava výkonu trestů a ochranných opatření bývá zařazována do trestního práva. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Trestní právo má ochraňovat práva a oprávněné zájmy především českých občanů. b) Trestní právo napomáhá při tvorbě pravidel řádného chování lidí ve společnosti. c) Ochranná výchova patří mezi tresty ukládané za spáchání trestných činů. d) Trestní právo je součástí veřejného práva.


2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Represivní funkce trestního práva se projevuje hlavně ukládáním tzv. ochranných opatření. b) Trestní právo hmotné slouží k prosazení trestního práva procesního. c) Ochranná opatření v sobě zahrnují tresty stanovené za spáchání společensky škodlivých činů. d) Preventivní funkce trestního práva je důležitější než jeho funkce represivní. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Účelem trestního práva je ochrana práv a oprávněných zájmů všech fyzických osob, které pobývají na území republiky v souladu s právem. b) Ochranné léčení, ochranná výchova a zabrání věci mají preventivní charakter. c) Obsahem trestního práva procesního je úprava ochranných opatření. d) Trestní právo chrání společnost jako celek, k ochraně práv občanů jsou určeny jiné sociální a kontrolní mechanismy. Výkon práva ze směnky proti rukojmímu není v žádném případě podmíněn předložením směnky tomuto rukojmímu a nebyla-li by protestace doložkou „bez protestuÿ prominuta, nemusí být u něj protestem zjišťováno nezaplacení předložené směnky. Jde-li ovšem o rukojmího za některého z nepřímých dlužníků, nejčastěji za výstavce směnky, musí být směnka předložena k placení směnečníku, nebo výstavci vlastní směnky, popřípadě umístěnci při směnkách domicilovaných a, bylo-li by to třeba, rovněž protestována. Ne ovšem proti rukojmímu, ale opět podle okolností proti směnečníku, příjemci, výstavci vlastní směnky nebo umístěnci. Tedy ve vztahu k osobě rukojmího majitel směnky žádné kroky před výkonem práv ze směnky činit nemusí a při nezaplacení směnky osobami k tomu určenými může k výkonu práva bez dalšího přistoupit. Již výše bylo uvedeno, že ze samého principu subsidiarity rukojemských závazků vyplývá, že výkon práv proti rukojmímu je vždy až součástí směnečného postihu. Proto rukojmí má vždy povinnost zaplatit směnečnou jistinu (směnečný peníz) nebo její nezaplacenou část. Pokud je avalátem (směnečným dlužníkem) příjemce, který přijal směnku jen ohledně části směnečného penízu, pak jen do této výše. Jestliže avalista (směnečný ručitel, aval) omezí ručení určitou částkou, pak vždy nejvýše do výše této částky. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Nepřímý dlužník je rukojmím. b) Rukojemské závazky jsou podpůrné. c) Výstavce směnky není nepřímým dlužníkem. d) Majitel směnky nesmí vůči rukojmímu činit žádné kroky před výkonem práv ze směnky. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Ze skutečnosti, že výkon práv proti rukojmímu je vždy až součástí směnečného postihu, vyplývá princip subsidiarity rukojemských závazků. b) Výkon práva ze směnky nelze realizovat předložením směnky rukojmímu. c) Pokud určené osoby nezaplatí směnku, je majitel směnky oprávněn přistoupit bez dalšího k výkonu práva. d) Rukojmí má zásadně povinnost zaplatiti směnečný peníz nebo jeho nezaplacenou část či část směnečné jistiny ohledně, které přijal směnku. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Protestaci je možno doložkou „bez protestuÿ prominout. b) Výstavce vlastní směnky je nepřímým dlužníkem. c) Ve vztahu k osobě rukojmího nemusí směnečník činit žádné kroky před výkonem práv ze směnky a při nezaplacení směnky osobami k tomu určenými může k výkonu práva bez dalšího přistoupit. d) Avalát má vždy povinnost zaplatit směnečnou jistinu.


2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Směnka musí být vždy předložena rukojmímu. b) Předložení směnky je vlastně ve své podstatě její protestování. c) Neboť má rukojmí vždy povinnost zaplatit směnečnou jistinu nebo její nezaplacenou část, je výkon práv proti rukojmímu vždy až součástí směnečného postihu. d) Protestace se neprovádí vůči rukojmímu. Ústavnost je historickým, politickým a právním jevem a z tohoto hlediska lze pohlížet i na každou ústavu. Ústava vzniká a vyvíjí se v určité společenské realitě a je tudíž v závislosti na zvláštnostech určité země originálním dokumentem (nebo dokumenty). Přes zvláštnost vývoje jednotlivých zemí se postupně vytvořily typy ústav jako výraz charakteru právního systému, vnější formy státu (státy jednoduché nebo složené), utvrzení určitého typu soustav nejvyšších ústavních orgánů a jejich vztahů (nazývá se formou vlády). Zvláštní může být systém ochrany ústavnosti apod. . Vzhledem k tomu, že jde o ucelené systémy, které přes svou originalitu jsou mnohdy typově obdobné, blízké, lze hovořit o ústavních modelech. Zkoumání ústavních modelů má nejen smysl historicko genetický, což umožňuje tedy poznat, jak a kdy vzniká určité vzniká určité pojetí ústavního institutu. Teoretický smysl zkoumání ústavních modelů dále umožňuje posoudit jejich tendence vývoje, aktuální význam, a tím i soudobou funkci určitého institutu ústavy v rozvoji demokratické státnosti a ústavnosti. Zkoumáním ústavních systémů, jejich porovnáváním, jakož i odvozováním moderních ústavních jevů se zabývá ústavní právo srovnávací jako vědeckopedagogická disciplína, která bývá součástí či blízká oboru ústavního práva. Ústavní model je především závislý na typu ústavy jako ústavy „psané nebo nepsanéÿ. Mnoho zemí přijalo psanou ústavu jako zvláštní formální a textový dokument nebo skupinu dokumentů, které zaujímají mimořádné místo v právním systému, jsou zvláštním způsobem přijímány, mají zvláštní obsah, prioritu ve vztahu k jiným právním aktům a zvláštním způsob ochrany. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Každá země přijala psanou ústavu jako zvláštní formální a textový dokument nebo skupinu dokumentů. b) Z důvodu specifických vývojů jednotlivých zemí nedošlo k vytvoření typových ústav. c) Teoretický smysl zkoumání ústavních modelů má smysl pouze z hlediska historicko genetického. d) Zkoumání ústavních institutů jako pedagogická dis-ciplína se někdy prolíná s oborem ústavního práva. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Ústava je vždy psaným právním dokumentem. b) Protože je možné hovořit o ústavních modelech, jedná se o ucelené systémy, které jsou si přes svou originalitu typově blízké. c) Ústava může být tvořena jedním textovým dokumentem nebo i celou skupinou dokumentů. d) Ústavy dělíme na psané a nepsané. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Neboť existují přes svou originalitu typově blízké systémy, lze hovořit o ústavních modelech. b) Psané ústavy se vyznačují zvláštním způsobem přijímání, zvláštním obsahem, prioritou ve vztahu k jiným právním aktům a zvláštním způsobem ochrany. c) Ústava je nezávislá na společenské realitě, ve které vznikala. d) Ústava, mimo jiné, ve svém typu zobrazuje vnější formu státu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Nepsaná ústava není ústavou tak, jak je definována. b) Při zkoumání ústavních modelů jsme schopni poznat, jak a kdy vznikalo určité pojetí ústavního institutu. – 84 –


c) Ústavní modely dělíme na psané a nepsané. d) Forma je vlády je definována jako určitý typ soustav nejvyšších ústavních orgánů a jejich vztahů. Rakouský obchodní zákoník, stejně jako současný německý obchodní zákoník, upravoval specifickou instituci (ve stejné podobě neznámou francouzskému právu) - tzv. právo firemní. Firma je tedy institucí především germánského obchodního práva. Termín firma se objevuje v našem obchodním slovníku dodnes, i když jeho význam je často posunut. Poslední novelizace hospodářského zákoníku z roku 1990 se snažila obnovit v našem právu pojem firmy v jejím tradičním obchodněprávní významu. Obchodní zákoník však zvolil zdánlivě radikální obrat a termín firma již nezná, ačkoliv v podobě obchodního jména upravil zvláštní hybrid nesoucí znaky obchodního jména francouzského typu i firmy německého typu. Abychom mohli tuto novou instituci pochopit, je třeba mít alespoň rámcovou představu o obchodním jménu a o firmě v pojetí západoevropského obchodního práva. Společným rysem obou právních pojmů je to, že se jedná o nehmotné statky a tedy práva náležející do oblasti tzv. průmyslového vlastnictví. Za obchodní jméno je ve francouzském právu považován název, který obchodník používá při své obchodní činnosti a tímto užíváním mu vzniká právo k obchodnímu jménu bez jakékoliv registrace a bez časového omezení. Jedná se tedy o neformální ochranu. Na tom nic nezmění, že obchodní jméno se vedle názvu obchodníka sloužícího k podpisování zapisuje také do obchodního rejstříku. Neformální ochranu vyžaduje také Pařížská unijní úmluva, podle níž obchodní jméno je chráněno ve všech unijních zemích, aniž by bylo třeba je přihlašovat nebo zapisovat; nerozhoduje, zda-li je či není částí tovární nebo obchodní známky. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Stejně jako francouzské právo upravoval firemní právo německý obchodní zákoník. b) Ve francouzském právu je pro právní úpravu obchodního jména použita tzv. neformální ochrana. c) Podle obchodního zákoníku se do obchodního rejstříku zapisuje název obchodníka sloužící k podepisování. d) Jak obchodní jméno, tak firma jsou považovány za nehmotné statky. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Firma pochází z německého obchodního práva a u nás se v současné době tento pojem nepoužívá. b) Termín firma byl obchodním zákoníkem přejat z hospodářského zákoníku. c) Naše současná právní úprava obsahuje pojem obchodní jméno. d) Naše právní úprava obchodního jména je bližší právu germánskému než francouzskému. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Obchodní zákoník zná pojem firma jako určitý hybrid nesoucí znaky obchodního jména francouzského typu i německého. b) Obchodní jméno podle našeho současného obchod-ního zákoníku nese určité znaky francouzské firmy. c) Neformální ochrana znamená ochrana bez jakékoliv registrace a bez časového omezení, která vzniká užíváním obchodního jména. d) Hmotné statky patří do tzv. průmyslového vlastnictví. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Obchodní zákoník je z roku 1990. b) Právo firemní je doménou zejména německého práva. c) V současném době se termín firma u nás často používá jinak než např. v rakouském obchodním zákoníku. d) Firma a obchodní jméno ve své podstatě znamenají totéž. Jednou z teoreticky sporných otázek je, zda právo je úplný systém právních norem nebo zda úplné není. Tzn., zda ve – 85 –


společnosti existuje prostor práva prostý, popř. zda existují mezery v právu, a jestliže ano, zda a jak je vyplnit. Tyto otázky mohou být položeny různě. Předně je možno se ptát, zda každé lidské chování je upraveno právem, tj. právní normou. Tato otázka je ovšem položena nekorektně a její zodpovězení vede často ke zbytečným problémům. Její kladné zodpovězení totiž vede k zdánlivě zcela pesimistickému závěru o všeobsáhlosti práva, tj. o tom, že veškerý lidský život je realizací práva, že člověk je vždy (ať se baví nebo pracuje, ať jde na procházku do parku či do divadla, ať bdí či spí, ať plní dluh či krade atd.) pod kontrolou právní normy. Odpoví-li se záporně, znamená to, že existuje zmíněný „prostor práva prostýÿ, tzn. že existuje indiferentní lidské chování, které je pro právo nezajímavé, které tedy není ani dovolené, ani nedovolené, resp. že existují mezery v právu, tzn. že existuje chování lidské, které právem upraveno není, ale upraveno by být mělo. Otázku je tedy třeba položit spíš tak, zda kterékoli lidské chování je buď dovoleno, anebo jen nedovoleno, a není třetí možnosti (tertium non datur). Odpověď na tuto otázku dává logicky i sociologicky dokazatelné pravidlo, že v právním státě vše, co není (právem) zakázáno, je (právem) dovoleno (srov. čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Aplikací tohoto pravidla je další pravidlo, že v případě, že zákon výslovně dovoluje jen určité chování, je tím samým zakázáno jakékoliv chování jiné. To je důležité zejména u vymezení pravomoci státních orgánů, jímž je podle tohoto pravidla zakázáno jednat mimo rámec své zákonem stanovené pravomoci, mohou činit jen to, co jim zákon povolí. Z hlediska těchto pravidel je právo úplné v tom smyslu, že každé lidské chování může být z hlediska práva kvalifikováno buď jako dovolené, nebo nedovolené, takže neexistuje chování právně irelevantní (lhostejné). 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pro právní stát platí, že lidské chování je z pohledu práva buď dovolené nebo nedovolené (zakázané). b) Určitým vybočením ze zásady o dovolenosti jednání, které není zakázáno, je případ, kdy zákon dovoluje jen určité chování, čímž nedovoluje jakékoliv chování jiné. c) Tertium non datur vyjadřuje, že lidské chování, které je právní normou dovolené, není zakázané. d) Pravidlo, že není zakázané chování, které je dovolené, neplatí pro státní orgány. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Je sporné, zda je veškeré jednání lidí upraveno právními normami či zda ve společnosti existuje prostor, který právo nereguluje. b) Při negativní odpovědi na otázku, zda je systém právních norem úplný, se někdy dovozuje, že se mohou vyskytovat tzv. mezery v právu. c) Otázka, zda je veškeré chování člověka upraveno právem, není správně vznesena, lze však na ni odpovědět souhlasně i nesouhlasně. d) Z fundamentální poučky právního státu, že co není právem zakázáno je dovoleno, lze pro chování státních orgánů dovodit, že mohou jednat jen v rámci své pravomoci. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Neúplný systém práva se pojímá tak, že existují právní normy, které nejsou pro lidský život zajímavé. b) Při posuzování toho, zda ve společnosti nalezneme prostor právem nedotčený, se jeví jako vhodněji formulovaná otázka dovolenosti či nedovolenosti chování, přičemž platí, že tertium non datur. c) Pro právní stát platí poučka, že co není právem zakázáno je dovoleno, pokud zákon explicitně určité chování nepřikáže. d) Podle teorie úplného systému právních norem může člověk spát jen tehdy, když mu to právní předpis dovoluje. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí:



a) Mezery v právních předpisech jsou prostory, které nejsou regulovány právními normami. b) Přijetí názoru o úplnosti systému práva vyúsťuje kupř. v závěr, že má-li člověk špatnou náladu, tak uskutečňuje právní normy. c) Není přijatelný náhled, že zloděj provedením krádeže realizuje právní normu, jak by vyplývalo z akceptace teorie o celistvosti systému právních norem. d) Základní pravidlo právního státu spočívající v tom, že co není právem zakázáno je právem dovoleno, zakotvuje ústava.

určení, které povinnosti byly porušeny, opatření, která musí být přijata.

Dozorčí žalobu uplatní Evropská komise (a za určitých podmínek též správní rady EIB a EÚB) vů-či členskému státu, jenž porušuje své povinnosti vyplývající z komunitárního práva. Žalobou se navrhovatel domáhá, aby soud určil, které povinnosti byly porušeny, popřípadě aby soud nařídil, jaká opatření musejí být přijata k odstranění protiprávní situace. Postupem doby komise používá tento právní prostředek stále častěji a důrazněji, zatímco horizontální žaloby, jež by z téhož důvodu používaly členské státy vůči jiným členským státům, jsou jevem zcela výjimečným. Musíme připomenout, že ač používáme názvu dozorčí žalobu a i v předchozím výkladu byla zdůrazněna kontrolní pravomoc Evropské komise, není povinností komise žalovat každé porušení komunitárního práva, které členský stát není ochoten ihned či v určené lhůtě napravit. Je tomu tak nepochybně i proto, že proti státu porušujícímu své povinnosti lze v souladu s doktrínou bezprostředního účinku podat žalobu přímo u vnitrostátního soudu. Existuje tedy předpoklad, že princip subsidiarity by měl dobře fungovat i v tomto ohledu. Jestliže se však komise pro podání žaloby rozhodne a je u soudu úspěšná, má určovací rozsudek o porušení povinnosti členským státem sílu normativního rozhodnutí, protože tímto rozsudkem jsou přímo vázány vládní, správní i soudní orgány příslušného státu, které nadále nesmějí rozhodovat a jednat v rozporu s rozsudkem Evropského soudního dvora. V případě, že stát neplní povinnosti vyplývající z rozhodnutí soudu, může Evropská komise požadovat, aby soud přikázal tomuto státu zaplatit paušální náhradu nebo peněžitou pokutu. Návrh na uložení sankce může být uplatněn v podstatě jen tehdy, byla-li v téže věci podaná dozorčí žaloba úspěšná. Soud nemá vlastní sankční iniciativu a je vázán návrhem Evropské komise.

Obecní úřad, který působí v kterékoliv obci, je orgánem obce a přísluší mu vykonávat státní správu i samosprávu. Pověřeným obecním úřadem se podle legislativní zkratky uvedené v 60 zákona o obcích (obecní zřízení) rozumějí obecní úřady v obcích, které vláda určí nařízením. Jejich postavení mají v současnosti obecní úřady v obcích, které určila vláda České republiky nařízeními č. 475/1990 Sb. a č. 82/1992 Sb. Obci, učené vládou jako obec s působností pověřeného obecního řadu, náleží při výkonu státní správy prostřednictvím jejího obecního úřadu dvojí, eventuálně trojí území působnost: - pro vlastní obec; - pro územní obvod stanovený okresním úřadem podle 5 písm. i) zákon o okresních úřadech (podle zákona o okresních úřadech se má územní obvod pověřených obecních úřadů stanovit tak, aby každá obec v okrese byla začleněna do územního obvodu některého - právě jednoho - pověřeného úřadu); - podle 60 odst. 2 obecního zřízení může vykonávat pověřený obecní úřad státní správu v určitých speciálních věcech i v územních obvodech jiných pověřených obecních úřadů, stanoví-li tak okresní úřad po projednání s příslušným ústředním orgánem státní správy. Ze zákona o obcích vyplývá, že pověřeným obecním úřadům přísluší toliko výkon určitých agend státní správy, nikoliv záležitosti samosprávné. Pověřený obecní úřad však přesto není orgánem státní správy (správním úřadem). Zvláštní pozornost si zasluhuje poslední část věty 60 odst. 1 obecního zřízení, podle které pověřené obecní úřady „rozhodují v prvním stupni, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízeníÿ. Zákon o obcích zde svěřuje všeobecnou příslušnost k výkonu státní správy, tj. rozhodování ve správním řízení v prvním stupni, pověřeným obecním úřadům, není-li výslovně zakotvena zákonem příslušnost jiného orgánu.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jedinou možností, jak postupovat proti státu, který porušuje komunitární právo, je podat dozorčí žalobu. b) V případě, že stát neplní povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu, soud vždy přikáže tomuto státu povinnost zaplatit paušální náhradu nebo peněžitou pokutu. c) Navrhovatelem ve věci dozorčí žaloby může být Evropská komise. d) Dozorčí žaloba patří mezi horizontální žaloby. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Soud může sám iniciovat uložení sankce. b) Dozorčí žalobu lze užít ve stejných případech jako horizontální žalobu. c) Cílem dozorčí žaloby je vždy nařízení opatření, jaká mají být přijata k odstranění protiprávní situace. d) Rozhodnutím soudu ve věci dozorčí žaloby jsou vázány pouze příslušné soudní orgány daného státu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Soud je oprávněn ve věci uložení sankce rozhodnout jinak, než navrhuje Evropská komise. b) Z možnosti podat žalobu přímo u vnitrostátního soud vyplývá doktrína bezprostředního účinku. c) Jedním z cílů dozorčí žaloby je určení, které povinnosti členský stát porušuje. d) Evropská komise se dozorčí žalobou může domáhat buď

anebo nařízení

2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Neboť komise není povinna žalovat každé porušení komunitárního práva, je označení dozorčí žaloba nepřesné. b) Sankcí za neplnění povinností vyplývajících z rozhodnutí soudu může být buď peněžitá pokuta nebo paušální náhrada. c) K podání horizontální žaloby jsou oprávněny členské státy. d) Princip subsidiarity znamená, že Evropská komise není povinna podat dozorčí žalobu.

1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Obecní úřady nejsou považovány za orgány státní správy, navzdory tomu, že vykonávají některé věci státní správy. b) Výkon státní správy znamená rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízení. c) Pověřené obecní úřady rozhodují prvoinstančně ve věcech určitých agend státní správy, pokud zákon o obcích nebo speciální zákon nestanoví něco jiného. d) Může se stát, že v územním obvodu pověřeného obecního úřadu vykonává některé zvláštní agendy státní správy jiný pověřený obecní úřad. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Pověřený obecní úřad není orgánem státní správy, ani samosprávným orgánem obce. b) V každé obci je zřízen obecní úřad, jenž nemá postavení správního úřadu a který provádí státní správu a výkon věcí samosprávných. c) Vláda svým nařízením výslovně stanoví, který obecní úřad vykonává kompetenci pověřeného obecního úřadu. d) Pověřený obecní úřad má mj. územní kompetenci pro územní obvod vymezený zákonem o okresních úřadech. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Obecní zřízení upravuje postupy při rozhodování o právech, – 86 –


právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízení. b) Všechny obecní úřady rozhodují o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízení. c) Výkon agend státní správy pověřeným obecním úřadem je rozhodováním o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízení. d) Pověřený obecní úřad vykonává mj. územní působnost i v územích jiných pověřených obecních úřadů. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) V obcích působí buď obecní úřady nebo pověřené obecní úřady, jejichž úkolem je jak výkon věcí státní správy, tak samosprávy. b) Územní kompetenci pověřeného obecního úřadu vykonávají obecní úřady pouze v některých obcích České republiky. c) Pověřenému obecnímu úřadu přísluší výkon státní správy v určitých agendách i na území jiných, totiž nepověřených obecních úřadů. d) V každé obci je zřízen obecní úřad, přičemž každá obec spadá do územní působnosti určitého pověřeného obecního úřadu. Vymezením pojmu „orgán veřejné mociÿ se zabýval již senát Ústavního soud České a Slovenské Federativní Republiky, jehož právní názor sdílí i Ústavní soud České republiky, v usnesení sp.zn. I. ÚS 191/92: Určujícím kritériem bylo určení rozdílů mezi právem veřejným a soukromým. Podle právního názoru senátu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky je veřejnou mocí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu. Veřejnou moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek ji mohou vykonávat další subjekty. Kritériem pro určení, zda jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci, je skutečnost, zda konkrétní subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, zda může do těchto práv a povinností zasahovat stát. Orgánem v právním smyslu slova je podle cit. usnesení Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky právnická osoba vykonávající svoji činnost jako povinnost či kompetenci a která je zřízena k trvalému a opakujícímu se výkonu činnosti. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Subjekt, o jehož právech a povinnostech rozhoduje orgán nadaný veřejnou mocí, se vůči tomuto orgánu nachází v postavení subjektu podřízeného. b) Pokud určitý subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob, jsou taková rozhodnutí vynutitelná. c) Fakt, že určitý jiný subjekt než stát prostřednictvím svých orgánů rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a taková rozhodnutí lze (státně) mocensky vynutit, je měřítkem pro posouzení, zda takový subjekt jedná jako orgán veřejné moci. d) Autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech občanů může jen Ústavní soud. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, uskutečňuje stát především pomocí orgánů zákonodárných, soudních a výkonných a za určitých podmínek ji mohou vykonávat i jiné subjekty. b) Vynutitelná jsou taková rozhodnutí o právech a povinnostech jiných osob, do kterých nemůže zasahovat stát. c) Veřejnou moc nevykonává jen stát, ale za určitých podmínek i další subjekty. – 87 –


d) Právnická osoba, která není zřízena k trvalému a opakovanému výkonu své činnosti, není orgánem v právním slova smyslu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právní názor Ústavního soudu ČSFR o pojmu orgán veřejné moci je vyjádřen v rozsudku. b) Ústavní soud České republiky se ztotožnil s právním názorem Ústavního soudu ČSFR. c) Vymezení pojmu „orgán veřejné mociÿ není zcela jasné, a poroto se jím zabýval senát Ústavního soudu ČSFR. d) O orgánu veřejné moci se jedná, pokud subjekt sám nerozhoduje o svých právech nebo povinnostech a není s orgánem v rovnoprávném postavení. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Určujícím kritériem pro určení rozdílu mezi právem soukromým a veřejným je vymezení pojmu „orgán veřejné mociÿ. b) Ústavní soud České republiky se ztotožnil s právním názorem Ústavního soudu ČSFR. c) Veřejnou moc vykonává stát toliko prostřednictvím orgánů moci zákonodárné. d) Veřejnou mocí v klasickém pojetí se rozumí pouze moc výkonná. Vyvlastnění se provádí na návrh osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje. Tuto osobu označuje právní teorie jako exproprianta. Expropriantem může být osoba veřejného práva (např. stát, obec nebo dobrovolný svazek obcí) i osoba soukromého práva. To bude praktické pouze u některých účelů vyvlastnění, zejména při vytváření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku a stavbě. Expropriantem zřejmě nemůže být soukromá osoba, která má být pouze zhotovitelem veřejně prospěšné stavby, aniž by jinak realizovala účel vyvlastnění. Za stát podává návrh správní úřad, který bude zadavatelem předmětné veřejné zakázky. Pokud by tento úřad měl být shodný s úřadem, který zároveň plní funkci stavebního úřadu, musí být vyvlastnění ze zákona přikázáno jinému stavebnímu úřadu v územním obvodu nadřízeného úřadu. Obdobně to platí v případě, jestliže by navrhovatelem byla obec. Osobu, jejíž práva mají být převedena, nazývá teorie expropriátem. I jím může být jak osoba soukromého práva, tak osoba práva veřejného. V souladu s ústavní rovností vlastnictví všech subjektů je tedy možná i expropriace proti státu nebo obci. Expropriací přecházejí vyvlastněná práva z expropriáta na exproprianta. O možném „zpětnémÿ přechodu lze rozhodnout pouze na žádost expropriáta. Pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky, je na vrácení právní nárok. O vyvlastnění však nemůže jít tehdy, má-li účel obdobný účelu expropriace realizovat jiný vykonavatel státní správy než ten, který je subjektem práva hospodaření k předmětnému státnímu majetku. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Vyvlastněním dochází k tomu, že expropriát svá práva k vyvlastňované věci navždy ztrácí a expropriant je získává. b) Ve výjimečných případech může dojít k tomu, že řízení o vyvlastnění neprovádí příslušný stavební úřad, ale jiný stavební úřad v územním obvodu stanoveném nadřízeným úřadem. c) Expropriace se provádí vždy jen na základě návrhu zainteresované osoby veřejného práva. d) Expropriace nemusí znamenat přechod vlastnického práva, ale také jeho pouhé podstatné omezení. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Vyvlastňovací řízení se zahajuje na návrh osoby veřejného nebo soukromého práva, avšak posléze uvedená osoba může uplatňovat jen určité účely vyvlastnění. b) K opětovnému přechodu vlastnictví z exproprianta na


expropriáta automaticky dochází, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. c) Je zakázáno, aby vyvlastnění prováděl správní úřad totožný s úřadem, který za stát podává návrh na vyvlastnění a který bude zadavatelem předmětné veřejné zakázky. d) Stavitel veřejně prospěšné stavby nemůže být totožný s osobou expropriáta. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Přestože expropriátem může být i osoba soukromého práva, okruh účelů vyvlastnění bude u ní užší než u osoby veřejného práva. b) Osobou soukromého práva není např. stát, obec, obecní úřad atp. c) Osoba, která navrhuje vyvlastnění může - stejně jako expropriát - být osobou veřejného i soukromého práva. d) Návrh na vyvlastnění nemůže podat úřad, který bude zadavatelem předmětné veřejné zakázky. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Návrh na expropriaci podaný osobou soukromého práva může směřovat jak proti osobám soukromého práva, tak i veřejného práva, a obdobně to platí i o návrzích osoby veřejného práva. b) Širší možnosti, resp. více účelů vyvlastnění se nabízí v případě, kdy je expropriantem osoba veřejného práva. c) Jestliže má expropriát na základě splnění zákonných podmínek na vrácení právní nárok, rozhodne soud o „zpětnémÿ přechodu expropriovaného vlastnictví. d) Expropriátem je ten, kdo se chystá vyvlastňovaný majetek využít k účelu, pro který se vyvlastňuje. Zásada stare decisis (tj. setrvati při rozhodnutém) je v anglickém právu spjata se zásadou rozlišování (distinguishing). Precedenční rozhodování je ve své podstatě rozhodování podle podobnosti. Poněvadž při soudním rozhodování neexistují totožné konkrétní skutkové podstaty a ani konkrétní skutkové podstaty univerzálně stejné, usiluje anglický soudce při rozhodování daného případu o zjištění jeho abstraktní totožnosti s případem v minulosti již precedenčně judikovaným. To znamená, že i on subsumuje, na rozdíl od evropského soudce však v případě case law subsumuje nikoli skutkovou podstatu faktickou pod skutkovou podstatu právní, ale subsumuje konkrétní skutkovou podstatu skutkové podstatě abstraktní, tj. precedenční. Tento postup ovšem implikuje i rozlišování, ono věhlasné distinguishing anglického soudcovského práva. To znamená, že rozhodnutí, zda soudce na určitý konkrétní případ použije soudní precedent, anebo usoudí, že dotyčný případ, ač podobný, je od podobného případu precedenčně již judikovaného odlišný, záleží koneckonců na soudci samém. Soudce může usoudit, že skutková podstata, ač podobná, je nicméně jiná, a tak věc odlišit od případu dříve precedenčně judikovaného a rozhodnout nezávisle na něm. To značně uvolňuje rigiditu anglického procedenčního práva. Precedenty jsou evidovány v různých sbírkách. Vzhledem k velkému počtu rozhodnutí se pro určité častěji judikované otázky vytvářejí tzv. leading cases (hlavní případy), které vyjadřují základní právní pravidla pro určitou věc. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rozhodování anglického a evropského soudce je založené na podřazování skutkových podstat. b) Protože anglický soudce usiluje při rozhodování daného případu o zjištění jeho abstraktní totožnosti s příkladem v minulosti již precedenčně judikovaným, neexistují při soudním rozhodování totožné konkrétní skutkové podstaty a ani konkrétní skutkové podstaty univerzálně spojené. c) Faktická skutková podstata, kterou tvoří konkrétní podmínky daného případu, se podřazuje skutkové podstatě právní. d) Ono distinguishing evropského soudcovského práva implikuje zároveň rozlišování.


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Faktická skutková podstata, kterou tvoří konkrétní podmínky daného případu, se podřazuje pod skutkovou podstatu právní b) Ze zásady rozlišování (distinguishing) vyplývá zásada setrvati při rozhodnutém. c) Protože anglický soudce usiluje při rozhodování o zjištění abstraktní totožnosti daného případu s případem v minulosti již precedenčně judikovaným, neexistují při soudním rozhodování totožné konkrétní skutkové podstaty. d) Anglický soudce je v určitých případech oprávněn rozhodnout nezávisle na soudním precedentu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Čím je pro evropského soudce při rozhodování právní skutková podstata, tím je pro anglického soudce skutková podstata precedenční. b) Anglický soudce provádí rozhodování podle podobnosti tím, že srovnáná faktickou skutkovou podstatu s právní, a výsledek srovnání podřadí pod abstraktní právní pravidlo. c) Podobná skutková podstata vždy implikuje rozhodnutí podle precedentu a podle zásady stare decisis. d) Anglický soudce může rozhodnout konkrétní případ, jen když najde precedenční rozhodnutí v minulosti, které řeší případ nejvíce podobný. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Anglické precedenční právo je mimořádně neměnné (ztuhlé), proto se jím soudci málokdy řídí a využívají možnosti dané zásadou distinguishing. b) Anglický soudce subsumuje konkrétní skutkovou podstatu pod abstraktní skutkovou podstatu. c) Na základě zásady distinguishing může anglický soudce konstatovat odlišnost daného případu od případů dříve řešených. d) Anglický soudce při rozhodování uplatňuje zásadu stare decisis a zásadu rozlišování. Tichá společnost není právním subjektem. Nezapisuje se do obchodního rejstříku. Z toho důvodu tu nemá smysl rozlišování mezi zrušením a zánikem, jaký známe z práva obchodních společností. Obchodní zákoník upravuje zánik tiché společnosti. Vypočítává taxativně právní skutečnosti, které mají tento následek. Vedle výpovědí (kterou může dát zřejmě kterákoli ze smluvních stran), popř. uplynutí doby, jež není třeba blíže vysvětlovat, to je situace, kdy podíl na ztrátě dosáhne výše vkladu vloženého společníkem. Společenství zaniká rovněž ukončením podnikání podnikatelem a prohlášením konkursu na majetek podnikatele nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Německý obchodní zákoník má výslovné ustanovení o tom, že společnost nezaniká smrtí tichého společníka. Náš obchodní zákoník stanoví vlastně totéž, když ve výčtu právních skutečností majících za následek zánik společnosti smrt společníka chybí. Výpovědní lhůta je stanovena dispozitivně jako šestiměsíční a musí být dána tak, aby skončila ke konci kalendářního roku. Po zániku tiché společnosti je podnikatel povinen vrátit tichému společníkovi vklad zvýšený nebo snížený o podíl na zisku nebo ztrátě. Má k tomu stanovenou 30-ti denní lhůtu běžící od zániku smlouvy. Po uplynutí lhůty se dostává do prodlení a může být bývalým tichým společníkem žalován. Podle 681 obchodního zákoníku má tichý společník ohledně svého vkladu stejné postavení, jako má věřitel ohledně své pohledávky. Obdobně jako v obchodních společnostech nemůže tichý společník požadovat vrácení vkladu před zánikem smlouvy. Obecná ustanovení o závazcích se mohou aplikovat jenom subsidiárně, jestliže zvláštní úprava tichého společenství v obchodním zákoníku nezakotvuje odchylky. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Všechny skutečnosti, které mají za následek zánik tiché – 88 –


společnosti, jsou vyjmenovány v obchodním zákoníku. b) Vzhledem k nezapisování tiché společnosti do obchodního rejstříku nemá smysl rozlišovat mezi zrušením a zánikem této společnosti. c) Výpovědní lhůta u tiché společnosti musí být vždy šestiměsíční. d) V německém obchodním zákoníku je explicitně stanoveno, že smrtí tichého společníka společnost nezaniká. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Náš obchodní zákoník explicitně stanoví, že smrtí tichého společníka společnost nezaniká. b) Výpovědní lhůta u tiché společnosti může skončit kdykoliv. c) Situaci, kdy podíl na ztrátě dosáhne výše vkladu vloženého společníkem, není třeba blíže vysvětlovat. d) Na tiché společenství se vždy použijí obecná ustanovení o závazcích. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jak ukončení podnikání podnikatelem, tak smrt tichého společníka způsobují zánik společenství. b) Výpověď může podat pouze tichý společník. c) Žaloba na vyplacení vkladu tichého společníka po zániku společnosti může být podána do 30 dnů od zániku smlouvy. d) Před zánikem smlouvy o tichém společenství nelze požadovat vrácení vkladu tichého společníka. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Tichá společnost má právní subjektivitu. b) Obchodní zákoník upravuje pouze zrušení tiché společnosti. c) Protože tichá společnost není právním subjektem, není upravena v obchodním zákoníku. d) Šestiměsíční lhůta pro výpověď je stanovena pouze demonstrativně. Ústava o přijetí zákona výslovně mluví několikrát, nedefinuje však, co se tím rozumí. Z kontextu vyplývá, že přijetím zákona v tomto smyslu je souhlasné usnesení obou sněmoven nebo popř. usnesení Poslanecké sněmovny. Teprve takto přijatý zákon, který ještě zákonem není, je předložen k podpisu předsedovi Poslanecké sněmovny, prezidentovi republiky a předsedovi vlády. Prezident republiky má ovšem právo suspenzivního veta a přijatý zákon může Poslanecké sněmovně vrátit. Jestliže Poslanecká sněmovna na přijatém zákonu kvalifikovanou většinou všech svých poslanců nesetrvá, platí podle čl. 50 odst. 2 Ústavy fikce, že přijatý zákon nebyl přijat. Setrvá-li Poslanecká sněmovna kvalifikovanou většinou na prezidentem republiky vetovaném zákonu, pak se tento přijatý zákon vyhlásí. Ústava je v této věci dost nejasná, nepochybné však je, že za přijatý zákon považuje schválený návrh, který dosud nebyl vyhlášen a ve smyslu čl. 52 Ústavy se dosud nestal součástí českého právního řádu. „Přijatý zákonÿ se stane zákonem platným tím, že byl náležitě podle zákona vyhlášen. Tím se stanou platnými právní normy v zákonu obsažené. Platností právní normy se rozumí skutečnost, že se stala součástí českého právního řád. To znamená, že měla-li by být nyní změněna nebo zrušena, muselo by se to stát její novelizací resp. derogací provedenou zákonným procesem a právní normou stejné nebo vyšší právní síly. Samým nabytím platnosti však právní norma ještě nepůsobí vznik práv a povinností svých adresátů. Vznik práv a povinností nastává teprve v okamžiku, kdy právní norma začne působit, to jest, kdy nabude účinnosti. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pojem „přijatý zákonÿ je třeba vykládat v souladu s definicí obsaženou v Ústavě. b) Přijatý zákon je Poslaneckou sněmovnou schválený návrh, který se stal součástí českého právního řádu. c) Vstup zákona v platnost je podmíněn podpisy předsedy Poslanecké sněmovny, předsedy vlády a prezidenta republiky. – 89 –


d) Teprve účinnost právní normy působí vznik práv a povinností adresátů. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákon, který nebyl podle Ústavy a zákona náležitě publikován, nemůže vstoupit v platnost. b) Platnosti ani účinnosti nemůže nabýt zákon, který prezident republiky vetoval. c) Bez podpisu prezidenta republiky, zákon nenabude ani platnosti, ani účinnosti. d) Zákon vstupuje v platnost, pokud byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem a podepsán prezidentem republiky. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Prezidentovo právo suspenzivního veta znamená, že vstup zákona v platnost se odkládá. b) Uplatnění prezidentova práva suspenzivního veta má za následek, že zákon prezident nepodepsal. c) O zákonu, který prezident vetoval a Poslanecká sněmovna znovu schválila kvalifikovanou většinou, platí, že byl přijat. d) Účinnost zákona, resp. právních norem v něm zahrnutých, časově následuje až po jeho vyhlášení a platnosti. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákon schválený po prezidentově suspenzivním vetu se stává součástí právního řádu České republiky. b) Právní norma, která je obsažena v zákoně podepsaném prezidentem republiky, je platná. c) O přijatém zákonu, který po prezidentovu vetu Poslanecká sněmovna znovu neschválila, se má za to, že nebyl přijat. d) Přijatým zákonem se rozumí řádně schválený návrh, který dosud nevstoupil v platnost. Společenské vztahy upravené předpisy a normami obchodního práva (jeho předmět) nevykazují žádné jednotné znaky, a tudíž ani společný diferenciační znak, kterým by se obchodní právo předmětně odlišilo od jiných právních odvětví. Část norem obchodního práva náleží do okruhu práva soukromého a část do práva veřejného. Navíc předmětové vymezení obchodního práva nevykazuje ostré hranice. To nejen proto, že rozsah úpravy obchodního práva chápou různé národní doktríny odchylně. Proti řadě normativních řešení přijatých obchodním zákoníkem a některými dalšími právními předpisy z okruhu obchodního práva lze mít výhrady a o správnosti některých lze úspěšně pochybovat. Proto lze předpokládat, že nejedna ze zvolených normativních konstrukcí bude novelována a že dnešní studenti práv (a v rámci toho i komercialistiky) se po ukončení vysokoškolských studií setkají v praxi s poněkud jiným obchodním právem, než jaké platí dnes. Proto je, myslím, třeba klást zvláštní důraz nikoli na pozitivní (platnou) právní úpravu momentální (třebaže ji nelze ignorovat), ale především na důležité právní pojmy, tedy na institucionální a systematické podání problematiky a vykládanou problematiku demonstrovat na kazuistických příkladech. Abstraktní právní pojmy a konkrétní kazuistika představují jen zdánlivé protiklady téhož metodického přístupu. Výkladu prvého z obou okruhů má sloužit tato učeb-nice a vystoupení na přednáškách, pokud jde o okruh druhý, bude probírán na seminářích. Cílem výuky je ukázat studentům současně jak „law in booksÿ, tak i „law in lifeÿ, a rozdíly i spojnice mezi nimi. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Proti některým normativním řešením obsaženým v obchodním zákoníku lze mít námitky. b) Nelze vyloučit, že se absolventi právnických studií v praxi shledají s jinými normativními konstrukcemi obchodního práva. c) Přednášky budou věnovány především výkladu abstraktních právních pojmů. d) Předmět obchodního práva se v zásadě neliší od jiných právních oborů.


1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Důraz je třeba dávat na kazuistické příklady a abstraktní pojmy. b) Stávající platnou právní úpravu není vhodné příliš zdůrazňovat. c) Teorie pojmů a konkrétní právní příklady nejsou jen zdánlivě protikladné. d) Tato učebnice neslouží výkladu konkrétní kazuistiky. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Správnost mnohých řešení je potvrzena přímo obchodním zákoníkem a dalšími právními předpisy obchodního práva. b) Konkrétní kazuistika (příklady) má být probírána na seminářích, s abstraktními právními pojmy se studentni seznámí výhradně na přednáškách. c) Obchodní právo je překvapivě chápáno jako samostatné právní odvětví, ačkoliv pro ně nejsou příznačné žádné rozlišovací znaky. d) Zcela jistě budou brzy normativní řešení změněna. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Konkrétní kazuistika je věcí výkladu normativních ustanovení. b) Komercialistika je zvláštním předmětem, který je vyučován na právnických fakultách. c) Správnost některých normativních řešení přijatých obchodním zákoníkem je pochybná. d) Regulace společenských poměrů obchodním právem není exaktně ohraničena. Veřejnou správu nelze - pokud jde o redukci rozsahu jejího působení a změn metod řízení státu - ponechat jakémusi samovývoji, bez koncepce a velmi pevného řízení. Internum veřejné správy se v tomto století nepochybně změnilo: odráží se v něm celková demokratizace společnosti. To ale nelze chápat jako upuštění od pravidel, požadavků, disciplíny, sankcí. „Laissez-faireÿ se zde nemůže uplatnit. To ovšem klade nároky nejen na řízený aparát, ale především na řídící složky. Rozhodně není správné, pokud se úkoly a odpovědnost ve značné míře delegují na vedoucí nižších útvarů, aniž zároveň vedoucí pracovníci uplatňují řídící a kontrolní pravomoc, a pokud - zároveň - přijímání zaměstnanců a přiznávání odměn je ve výhradní pravomoci služebně nadřízených, bez obligatorních kritérií a procedur, aniž existuje systém služebního hodnocení, služebního postupu a disciplinární odpovědnosti zaměstnanců. Vícekrát byl uplatňován argument, že hierarchické řízení státní správy prostřednictvím závazných rozhodnutí a pokynů je v rozporu s „decentralizacíÿ. Takový postoj zaujímají odpovědní činitelé zejména tam, kde chybí schopnost a vůle učinit příslušná opatření, prosadit je a nést za ně odpovědnost. Příkladem je neřízený proces opatřování a provozu informační techniky, který vedl ke vzniku horizontálně i vertikálně nekompatibilního systému (přesněji nonsystému). Značným nákladům by bylo možné předejít, nebude-li z kompetentního ministerstva uplatňován názor, že zasahování do působnosti okresních úřadů není na místě (okresní úřady jsou ovšem místními správními úřady, které hospodaří se státními prostředky, a které jsou podřízeny ústřední státní správě). Podobně je na vůli resortů ponecháváno vytváření a realizování státní personální politiky, a vlastně celá oblast organizace státní správy a řízení státní služby. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) V učinění příslušných rozhodnutí, v jejich prosazení a v převzetí odpovědnosti za ně se odráží demokratizace správních úřadů. b) Je-li ve výhradní pravomoci služebně nadřízeného mj. přiznávání odměn podřízeným, měl by rovněž existovat i např. systém služebního postupu. c) Horizontálně i vertikálně kompatibilní systém lze označit


za nonsystém. d) Okresní úřady hospodaří se státními prostředky, a jsou proto podřízeny ústřední státní správě. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Ministerstva by měla uplatňovat odpovědný postoj a řídit okresní úřady stejně jako místní správní b) úřady. c) Zásada „laissez-faireÿ znamená upuštění od pravidel, požadavků, disciplíny a sankcí. d) Kontradiktornost hierarchického řízení nelze považovat za správný argument pro výkon státní správy prostřednictvím závazných příkazů a zákazů. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Nelze souhlasit s bezkoncepčním samovývojem veřejné správy. b) Personální politiku je třeba uplatňovat i tam, kde dochází k redukci rozsahu působení veřejné správy. c) Jak veřejná správa, tak i samospráva, jsou financovány ze státních prostředků rozdělovaných resorty. d) Demokratizace společnosti, charakteristická pro naše století, se odráží v involuci veřejné správy. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Rozsah nákladů na veřejnou správu je adekvátní rozsahu využití informační techniky. b) Delegace úkolů a odpovědnosti na vedoucí nižších útvarů by měla být provázena uplatňováním řídící a kontrolní pravomoci ze strany vyšších vedoucích pracovníků. c) Obligatorní kritéria a procedury se týkají i systému disciplinární odpovědnosti zaměstnanců nižších úřadů. d) Změna řídících a kontrolních mechanismů státu se nutně dotkla i veřejné správy. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu soudy nastává pro jeho nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Nesrozumitelnost lze spatřovat obecně řečeno tam, kde nelze seznat, zda a pokud rozhodnutí zasáhlo účastníkovi do jeho práv a povinností. Praxe ruší rozhodnutí, kde výrok je vnitřně rozporný, kdy nelze zjistit, zda správní orgán žádost zamítl nebo o ní odmítl rozhodnout, případy, kdy nelze seznat, co je zamítavý výrok a co odůvodnění, jímž se vysvětluje, proč rozhodnuto nebylo, rozhodnutí, z něhož není patrné, kdo, která osoba je jeho adresátem či tím, kdo má být dotčen na právu, nevhodná formulace výroku, která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje. Nedostatkem důvodů nelze rozumět pouhé chybějící odůvodnění napadeného rozhodnutí, tím méně jeho dílčí nedostatky; tu jde o procesní vadu a soud takové rozhodnutí může zrušit („přihlédneÿ) jen tam, kde taková vada mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení 250i odst. 3 o.s.ř. Důvodem tu mohou být jen důvody skutkové. Jinak řečeno, pro nedostatek právních důvodů musí soud rozhodnutí zrušit pro nezákonnost (a nikoliv pro nepřezkoumatelnost). Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody; typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované (zjištěné v rozporu se zákonem), a nebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Soud může rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nepřezkoumatelnost, která je odůvodněna nesrozumitelností rozhodnutí nebo nedostatkem důvodů, nebo pro nezákonnost, kdy napadené rozhodnutí vykazuje závažné vady skutkových zjištění. b) Při posuzování rozhodnutí správního orgánu soud zkoumá jak důvody skutkové, tak právní, avšak rozhodnutí může zrušit jen tehdy, pokud zjistí, že je nezákonné. – 90 –


c) Procesní vada v řízení u správního orgánu může i nemusí vést ke zrušení napadeného rozhodnutí soudem. d) Pokud se zruší správní rozhodnutí z důvodu nepřezkoumatelnosti, znamená to, že rozhodnutí není nezákonné. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Příčinou nepřezkoumatelnosti a tedy i zrušení správního rozhodnutí mohou být důvody skutkové spočívající např. v tom, že není jasné, zda v řízení u správního orgánu byly vůbec nějaké důkazy provedeny. b) Správní rozhodnutí, které je nezákonné, není možné zrušit pro nepřezkoumatelnost. c) Ke zrušení rozhodnutí soudem pro nepřezkoumatelnost postačuje, aby trpělo alespoň vadami právními. d) V praxi se ruší např. ta rozhodnutí správních orgánů, kdy si jednotlivé části výroku odporují a není zřejmé, zda návrh byl zamítnut nebo mu bylo vyhověno. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Jestliže chybí odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, nemusí to ještě vždy znamenat, že soud napadené rozhodnutí zruší. b) Z obecného hlediska je rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné v případě, kdy nelze zjistit, zda došlo k zásahu do práv a povinností účastníků řízení. c) Pro nesrozumitelnost dochází ke zrušení rozhodnutí správního orgánu např. v situaci, kdy z výroku není jasné, v čí prospěch bylo rozhodnuto a odůvodnění zcela chybí. d) Soud nemusí považovat za pro něj závazné rozhodnutí správního orgánu, pokud je nevhodně formulován jeho výrok. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, je takové rozhodnutí, kdy nelze např. zjistit, zda návrh byl zamítnut nebo odmítnut. b) Pokud není z rozhodnutí správního orgánu zřejmé, komu je určeno, resp. práv které osoby se dotýká, soud takové rozhodnutí zruší pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. c) I když je rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné, neznamená to, že se jím soud nezabývá a nerozhoduje o něm. d) Pokud není možné z rozhodnutí státního orgánu zjistit, která jeho část má povahu vlastního výroku ve věci a kterou lze považovat za odůvodnění, soud rozhodnutí zruší pro nepřezkoumatelnost způsobenou nesrozumitelností. Základním úmyslem je upravit otázky ústavního soudnictví komplexně, tj. v jediném zákoně, zvláště pak se tak vyhnout opakování situace, kdy se Organizační a jednací řád bývalého Ústavního soudu ČSFR jevil z hlediska obecné závaznosti problematickým. Ústavní soud má mimořádné postavení mezi orgány státu a na jeho soudcích spočívá zvláště vysoká míra odpovědnosti za zajišťování ústavnosti, resp. zákonnosti právních předpisů, zabezpečování ochrany práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod, a ve stanovených případech i za dodržování demokratických principů vládnutí. Ústavní soud je koncipován jako kolegiální, demokraticky uspořádaný státní orgán. Všichni jeho soudci jsou si při výkonu funkce rovni a v rámci soudu se při výkonu ústavního soudnictví nevytváří žádná pevná hierarchie. Ústavní soud má charakter soudního orgánu ochrany ústavnosti. Povinností soudců je rozhodovat nezávisle a nestranně, s vyloučením jakýchkoliv politických či jiných vlivů. Při své rozhodovací činnosti jsou vázáni pouze ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a zákonem o Ústavním soudu. Úprava řízení před Ústavním soudem vychází z obecně uznávaných principů soudního řízení, snaží se však současně respektovat i zvláštnosti vyplývající z postavení Ústavního soudu a jeho činnosti. Pokud jde o čl. 87 odst. 2 Ústavy, podle něhož může být část působnosti a pravomoci Ústavního soudu – 91 –


svěřena Nejvyššímu správnímu soudu, zákon tuto otázku neřeší, neboť se předpokládá, že úpravu bude obsahovat právě zákon o Nejvyšším správním soudu. Co se týče konkrétní struktury zákona, sestává z pěti částí, které jsou dále členěny. V první části se především blíže upravují otázky vzniku, ale i zániku soudcovské funkce, stejně jako právní poměry asistentů soudců. Zákon dále vypočítává orgány Ústavního soudu, tj. předsedu a místopředsedy, plénum a senáty, a vymezuje jejich působnost a pravomoc. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Problematika ústavního soudnictví je upravena ve dvou zákonech. b) Povinností soudců je rozhodovat nestranně, s výjimkou politických vlivů. c) Při rozhodování se soudci řídí pouze ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a zákonem o Ústavním soudu. d) Zákon o Nejvyšším správním soudu sestává z pěti částí, které jsou dále členěny. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Řízení před Ústavním soudem se řídí obecnými zásadami soudního procesu, zároveň však jsou pro ně charakteristické některé zvláštnosti související s postavením a náplní práce tohoto orgánu. b) V rámci ústavního soudnictví je vytvořena pevná hierarchie soudců. c) Některé působnosti a pravomoci Ústavního soudu mohou být v souladu s Ústavou svěřena Nejvyššímu státnímu soudu. d) Pravomoc a působnost předsedy a místopředsedů Ústavního soudu je vymezena v zákoně o Ústavním soudu. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Politické tlaky a vlivy jsou při rozhodování Ústavního soudu připuštěny. b) Organizační a jednací řád upravuje některé další podrobnosti řízení před Ústavním soudem. c) Ústavní soud může posuzovat nejen ústavnost, ale i zákonnost právních předpisů. d) Ústavní soud má zvláštní, mimořádné postavení mezi orgány státu, má povahu soudního orgánu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Zákon neřeší problematiku zániku funkce soudce. b) Zajišťování ochrany práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod je svěřeno Ústavnímu soudu. c) Zákon o Ústavním soudu upravuje i právní poměry asistentů soudců. d) Kromě dalších orgánů má Ústavní soud jednoho místopředsedu. Pojem veřejné správy je odvozen od pojmu správy jako záměrné činnosti sledující dosažení určitého cíle (účelu). Podle toho, zda jde o činnost sledující cíle soukromé nebo veřejné, se rozlišuje správa v obecném smyslu na správu soukromou a veřejnou. Veřejná správa bývá také charakterizována tím, že je vykonávána ve veřejném zájmu, zatímco správa soukromá v zájmu soukromém. Rozlišení obou druhů správy možno hledat i v tom, že veřejná správa na rozdíl od správy soukromé je právem více vázána. Soukromá správa je spojována často s hospodářskou aktivitou fyzických nebo právnických osob nebo zaměňována s managementem, na rozdíl od správy veřejné jako vrchnostenské. Přitom platí, že nositelé vrchnostenské veřejné správy (tj. veřejné moci) jsou vázáni v tom smyslu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Jde o uplatnění jednoho ze základních principů tzv. právního státu, jak jej zakotvuje Ústava a Listina základních práv a svobod. Rozdíly mezi veřejnou a soukromou správou nejsou a nemohou být absolutní. Platí to zejména o samosprávných svazcích (veřejnoprávních


korporacích), u nichž hranice mezi soukromým a veřejným zájmem nemusí být zcela zřetelná; typicky jde např. o obce. Koneckonců ani veřejnou správu nemůžeme kvalifikovat jen jako správu vrchnostenskou, důležitá je i činnost pečovatelská. Samotná veřejná správa je pojmem, jemuž může být přikládán různý význam. Pod označením veřejná správa rozumíme buď činnost („spravováníÿ), nebo instituce (útvary), které spravování vykonávají. V prvém případě jde o správu ve smyslu materiálním, ve druhém o správu ve smyslu formálním (institucionálním). 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Principy tzv. právního státu se ve veřejné správě projevují tím, jak je stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod. b) Veřejná správa ve formálním slova smyslu označuje útvary, které ji vykonávají. c) Vrchnostenská veřejná správa může být uplatňována jen v mezích stanovených zákonem. d) Veřejná správa nesmí vykonávat hospodářskou aktivitu. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Veřejná správa je vykonávána ve veřejném zájmu. b) Soukromá správa není vázána právem. c) Nositelé vrchnostenské veřejné správy jsou nositelé veřejné moci. d) Správa je vždy výkonem veřejné moci. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Rozlišení veřejné správy v materiálním a formálním smyslu není přesné. b) Hranice mezi veřejnou a soukromou správou nejsou zcela jasné. c) Veřejná správa ve formálním slova smyslu je pojmově totožná s její organizací. d) Veřejná správa je výlučně správou vrchnostenskou. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Soukromá správa nemůže být správou vrchnostenskou. b) Pro veřejnou správu je charakteristické, že se v její činnosti uplatňují principy tzv. právního státu, jak je stanoví ústavní předpisy. c) Soukromou správou se rozumí výlučně hospodářská aktivita samosprávných svazků. d) Správa je záměrnou činností směřující k naplnění určitého cíle. Volbou rozumíme ustavení orgánu určitého společenství lidí cestou hlasování stanovené většiny k volbě oprávněných subjektů. Vedle volby existují i jiné způsoby ustavování, které bývají často jejím pravým opakem, přesto jsou z řady důvodů též akceptovatelné v demokratických politických režimech. Jako příklady lze uvést jmenování, dále právo na povolání do funkce či úřadu, které je možné i zdědit po předcích, určení losem, jež nastupuje obvykle v případech, kdy po použití jiných možností se zdá být situace bezvýchodná nebo kdy je záměrně rozhodnutí svěřeno náhodě (např. předsednictví ve volebních komisích), výjimečně nabytí jedné funkce s sebou automaticky nese úřad další, obsazení funkce je možné i na základě vítězství v konkurzu apod. Z hlediska potřeb výkladu státovědy vystupuje institut voleb výrazně do popředí, když jde o ustavování důležitých státních orgánů. V této souvislosti je také volební proces podrobně regulován právními normami, především ústavou a volebními zákony. Prostřednictvím voleb jsou tak obsazovány různé orgány veřejné moci, tradičně parlamenty a orgány místní samosprávy, ale i hlavy státu v republikách, známé jsou i případy voleb vlád, výjimečně dokonce i panovníků nebo soudních orgánů. Volby můžeme rozlišovat podle různých kritérií. V případě, že voliči bezprostředně dávají svůj hlas kandidátům, a rozhodují tak o jejich zvolení, jde o volby přímé, což je typický způsob ustavení zákonodárných orgánů a v případě jejich dvoukomorovosti zejména dolních komor


parlamentů. Pro nepřímé volby je charakteristické, že otázku volby neřeší občané, ale následně osoby, kterým dali svůj hlas, tj. volitelé nebo poslanci. Jindy můžeme hovořit o volbách všeobecných, to znamená, že je například volen celý zákonodárný sbor, a pokud jsou v průběhu funkčního období doplňována uvolněná místa, jde o volby dílčí nebo doplňovací. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Volby přímé, kdy oprávněné subjekty bezprostředně svým hlasem pro uchazeče rozhodují o jeho členství v orgánu veřejné moci, jsou charakteristické při zřizování parlamentů. b) Za doplňovací nebo dílčí jsou označovány volby do zákonodárného sboru, které nemají povahu voleb všeobecných a konají se během funkčního období parlamentu. c) Proces ustavení státního orgánu pomocí získání stanovené většiny hlasů osob, které mají právo volby, je zevrubně upraven právními normami. d) První místo v konkurzu na úřad nebo získání funkce losem může nezřídka znamenat i automatické obdržení úřadu dalšího. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Mezi státní orgány počítáme např. parlament, hlavu státu a orgány místní samosprávy. b) Pokud není dosaženo určené majority hlasů občanů, nemůže být orgán společenství lidí volbou ustaven. c) Procedura volby bývá detailně upravena ústavou a volebními zákony, ev. jinými právními normami. d) Ustavení orgánu pomocí losu považujeme za jiný způsob kreace instituce, než je jmenování, a používá se např. když je rozhodnutí úmyslně ponecháno náhodě. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Všeobecné volby znamenají, že se na nich mohou podílet všichni občané. b) Horní komory parlamentu jsou ustavovány v nepřímých volbách. c) Institut voleb bývá využíván výhradně pro potřeby ustavování důležitých státních orgánů. d) Ustavení orgánu volbami je demokratickým způsobem vytváření tohoto orgánu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Automatické nabytí další funkce, pokud osoba již nabyla jiné, není v demokratických systémech možné. b) Pro volby přímé je typické, že se na nich nepodílejí všechny právní subjekty, ale pouze osoby zvláštním způsobem vybrané. c) Ustavení orgánu veřejné moci získáním určité většiny hlasů pomocí hlasování oprávněných subjektů je volbou. d) Právo na povolání do funkce či úřadu, které je zděděno po předcích, není demokratickým způsobem nabytí funkce. Ústavní soudnictví lze považovat za relevantní součást obsahově nadřazeného pojmu kontrola ústavnosti, který zahrnuje i kontrolu materiálních principů ústavního státu, jež nejsou vyjádřeny v Ústavě a - spíše z historického pohledu - i kontrolu politickou. Stejně tak tento střechový termín obsáhne jiné mechanismy ústavního dohledu spočívající v činnosti dalších subjektů, např. samotného zákonodárného sboru (resp. jeho orgánů), hlavy státu (prezidentské veto), a patrně i orgánů nadstátních (ustavených podle mezinárodních smluv). Ústavní soudnictví pak můžeme vymezit jako činnost směřující k ochraně zachovávání ústavy (a ústavních zákonů) a kontrole jejího dodržování, prováděnou státními orgány soudního typu zpravidla na základě kvalifikovaného podnětu. Rozhodovací činnost a další procesní úkony při výkonu ústavního soudnictví, stejně jako struktura, postavení a pravomoci orgánů, které je provádějí, jsou značně různorodé. Obdobně tak i právní důsledky rozhodnutí se mohou lišit; tyto orgány jsou různě nazývány, pro zjednodušení proto dále hovoříme o ústavním soudnictví, resp. o ústavních – 92 –


soudech. Konkrétní podoba každého jednotlivého orgánu ústavního soudnictví závisí především na existujícím právním systému, proběhlém ústavním vývoji, a je podmíněna dalšími okolnostmi, skutečnostmi a tradicemi historickými, politickými, místními aj. Starším se jeví model všeobecného ústavního soudnictví, kdy zkoumání ústavnosti náleží všem obecným soudům (není zřízen zvláštní ústavní soud), a je možné ji vyvolat v souvislosti s konkrétním případem; aplikují se běžné procesní postupy. Model koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví znamená soustředění „agendyÿ u jediného, od soustavy obecných soudů zcela odděleného, ústavního tribunálu, takže je zpravidla možné vést více druhů právních řízení, v nichž se protiústavnost namítá; provázanost s konkrétním případem se vždy nevyžaduje. S ohledem na různorodost a specifičnost postupů se používá zvláštní procesní úpravy. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Model koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví - na rozdíl od všeobecného ústavního soudnictví nutně předpokládá souvislost s konkrétním případem. b) Pod pojem kontrola ústavnosti spadá prezidentské veto. c) Nadstátní orgány vzniklé na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, mohou také provádět činnost, která spadá pod pojem kontrola ústavnosti. d) Model všeobecného soudnictví se jeví starším, neboť specializované ústavní soudy byly zřízeny později. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Historické tradice podmiňují konkrétní podobu jednotlivých orgánů ústavního soudnictví. b) U koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví se aplikuje zvláštní procesní úprava, neboť se jedná o složitější řízení než při výkonu všeobecného soudnictví. c) Při výkonu kontroly ústavnosti jsou kontrolovány pouze materiální principy ústavního státu. d) Ústavní soudnictví znamená činnost zacílenou na péči o zachovávání ústavy (a ústavních zákonů) a dohled nad jejím dodržováním, vykonávanou státními orgány soudní povahy. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Zejména v minulosti představovala kontrola ústavnosti i kontrolu politickou. b) Při výkonu kontroly ústavnosti, resp. ústavního soudnictví, se posuzuje nejen ústavnost, tj. konformita s ústavou, ale i soulad s ústavními zákony. c) Právní účinky rozhodnutí konkrétních orgánů kontroly ústavnosti se mohou odlišovat, což zejména závisí na předchozím ústavním vývoji a právním systému v příslušné zemi. d) Soudy, které se zabývají ústavním soudnictvím, mají vždy z důvodů různorodosti a specifičnosti zvláštní procesní úpravu. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Existence jediného specializovaného obecného soudu je hlavním znakem modelu koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví. b) Pro model všeobecného ústavního soudnictví je charakteristické, že jej vykonávají obecné soudy za použití obvyklých procesních postupů. c) U ústavního soudu je možné vést v jedné věci více řízení. d) Ústavní soud je součástí soustavy obecných soudů. Pozorování je smyslové vnímání objektivní reality, které je cílevědomé, výběrové, soustředěné a aktivní. V kriminalistice je pozorování základní a nejrozšířenější empirickou metodou poznání. V různých vědních disciplínách a v různých oblastech praxe má pozorování různá specifika, vyplývající z různých objektů poznání, sledovaných cílů, subjektů a podmínek pozorování. Při pozorování nejde nikdy o sledování všech stránek zkoumaných objektů; z nepřeberného množství vlastností objektivní reality vybírá subjekt účelově ty vlastnosti – 93 –


a vztahy, které jsou z hlediska sledovaných cílů považovány za relevantní. I při odhalování, vyšetřování a prevenci trestné činnosti musí předcházet vlastnímu pozorování složitá myšlenková činnost, stanovení určitých výchozích hypotéz o tom, co je kriminalisticky relevantní, co je třeba z objektu reality pozorovat a co ne. Pozorování tedy v sobě zahrnuje jak smyslovou, tak i racionální složku poznání. Vždy je však třeba mít na paměti, že primární a pro poznání nejdůležitější je sama objektivní realita, nikoliv naše představy o ní. Kriminalista musí ovládat umění bezpodmínečně respektovat fakta, která nesmí být přizpůsobována subjektivním představám o nich. Pozorování umožňuje nejen vnímat zkoumaný objekt jako celek, ale též rozeznávat v něm jeho části, stav objektu a jeho změny, zjišťovat jeho vztahy k jiným objektům, rozlišovat obecné a zvláštní, jedinečné a skupinové. Cílem pozorování je zjištění určitých informací o objektu pozorování. Poznání objektu se dociluje poznáním jeho charakteristických vlastností. Bylo by chybou se domnívat, že pozorováním jsou poznatelné pouze vnější stránky zkoumaného objektu. Jádro pozorování tvoří analýza vnímaného objektu, kterou lze dospět k poznání podstatných vlastností objektu, včetně těch, které jsou skryté pod povrchem objektu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) To, co je třeba z objektu reality pozorovat, je kriminalisticky relevantní. b) Rozumová složka poznání je zahrnuta do pozorování. c) Vlastnosti skryté pod povrchem objektu nelze zkoumat pozorováním. d) Poznání ve všech odvětvích vědy je vždy shodné. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Kriminalista musí ovládat umění přizpůsobovat fakta subjektivním představám. b) Při pozorování objekt vybírá účelově jen některé vlastnosti subjektivní reality. c) Vlastnímu pozorování musí předcházet stanovení určitých výchozích hypotéz. d) Cílem pozorování je zjištění určitých informací o subjektu pozorování. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Pozorování se skládá ze smyslové a iracionální složky. b) Poznání je smyslové vnímání objektivní reality. c) Nejenom v kriminalistice je pozorování nejrozšířenější metodou poznání. d) Cílevědomé, výběrové, soustředěné a aktivní smyslové vnímání objektivní reality je pozorování. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Při pozorování se nahodile vybírají ty vlastnosti a znaky, které jsou považovány za relevantní. b) Ve všech odvětvích praxe je pozorování shodné. c) Odhalování, vyšetřování a prevence trestné činnosti je složitá myšlenková činnost. d) Kriminalista potřebuje umět bezpodmínečně respektovat fakta. Pramenem práva není ani obyčej. V této věci je ovšem třeba rozlišovat prostý obyčej od obyčeje právotvorného, jakožto součásti obyčejového (zvykového) práva. Ke vzniku obyčejového práva se vyžadují určité podmínky, tj. na evropském kontinentu zejména dlouhodobé zachovávání obyčejů, jakož i přesvědčení o tom, že obyčej vytváří právo. Obyčejové právo jako samostatný, s psaným právem souběžný a s ním popř. konkurující právní systém, dnes v oblasti kontinentálního práva neexistuje už téměř nikde a neexistuje ani u nás. Je však možné, že zákon sám odkáže na učitou zvyklost či určité zvyklosti. V takovém případě však nejde o odkaz na jiný, paralelní systém práva, nýbrž o zákonné dovolení použití zvyklosti. Přitom pramenem práva podle převažujícího názoru není zvyklost, ke které zákon odkazuje,


ale zákon, který k ní odkazuje. Takovým zákonem je zejména zákoník obchodní, který aplikaci obchodních zvyklostí výslovně stanoví. Občanský zákoník podobné ustanovení nemá a v oblasti občanského práva je jejich používání zanedbatelné. Občanský zákoník sám však nejednou odkazuje na dobré mravy, které někdy chápe jako normativní systém, tj. jako soubor určitých norem morálních. Teoretické řešení použití dobrých mravů je obdobné jako výše uvedené řešení aplikace zvyklostí. Nejspornější v této souvislosti je aplikace právních zásad, ke kterým výslovně odkazuje závěr 1 odst. 2 obchodního zákoníku, jenž dovoluje řešit věc podle zásad, na kterých spočívá tento zákon (občanský zákoník obdobné ustanovení nemá). Ani v tomto případě však nejde o přirozenoprávní obecné zásady, o které se opírá „tento zákonÿ, neboli jde o celkem zřetelný odkaz na interpretaci per analogiam. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Právotvorný obyčej je pramenem práva. b) Podle obchodního práva je pramenem práva zvyklost, ke které zákon odkazuje. c) Občanský zákoník odkazuje jak na dobré mravy, tak na právní zásady, na nichž je vybudován. d) Aplikace obchodních zvyklostí je explicitně stanovena v obchodním zákoníku. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Interpretace per analogiam se v občanském právu téměř nepoužívá. b) U nás neexistuje obyčejové právo jako samostatný systém. c) Zvykové právo se u nás vytváří zejména dlouhodobým zachováváním a stává se tak pramenem práva. d) Závěr 1 odst. 2 obchodního zákoníku neodkazuje na přirozenoprávní obecné zásady. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Výklad podle analogie je v systému psaného práva nepřípustný. b) Občanský zákoník na některých místech odkazuje na dobré mravy, které jako normativní systém jsou pramenem práva. c) Pokud jsou právní zásady dlouhodobě zachovávány a existuje obecné přesvědčení, že vytvářejí právo, mají charakter pramene práva. d) Obyčeje (zvyklosti), dobré mravy a právní zásady jsou podle občanského zákoníku prameny práva. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Obyčeje u nás nemají postavení právního systému. b) Pokud je určitý zvyk dlouhodobě zachováván, je u nás pramenem práva. c) Při řešení konkrétního případu je možno použít buď zákona nebo obyčejového práva. d) Obyčejové právo se jako právní systém na kontinentě prakticky nevyskytuje. Obce, resp. jejich orgány jsou na základě Ústa-vy oprávněny vydávat dva druhy místních právních předpisů (které ovšem nejsou označením odlišeny): obecně závazné vyhlášky (dále jen „vyhláškyÿ) v přenesené a samostatné působnosti; Ústavní soud se setkává především s posléze uvedeným druhem vyhlášek. Obdobně jako jiné správní úřady jsou podle čl. 79 odst. 3 Ústavy na základě výslovného zmocnění obsaženého v zákoně a v jeho mezích orgány obce, tj. obecní (městské ap.) rady, oprávněny vydávat právní předpisy realizující výkon státní správy, tj. vyhlášky vydávané v přenesené působnosti. Jelikož se jedná o výkon státní správy, jejich event. náprava, resp. rušení se provádí v rámci systému státní správy. Okresní úřad, resp. příslušný ústřední správní úřad (v případech některých měst), může takové vyhlášky přezkoumávat a rušit. Existuje zde ovšem další garancie zákonnosti, ev. ústavnosti: možnost, aby oprávněné subjekty podaly návrh na zrušení vyhlášky vydané


v přenesené působnosti Ústavnímu soudu. Samosprávné orgány obce, resp. obecní (městská ap.) zastupitelstva, jsou podle čl. 104 odst. 3 Ústavy oprávněna vydávat v mezích své působnosti vyhlášky. K této normotvorné činnosti v oblasti samostatné působnosti nepotřebují konkrétního zmocnění zákonem (generální zmocnění dává již samotná Ústava), jak je tomu v případě zmíněných vyhlášek vydávaných podle čl. 79 odst. 3 Ústavy. Tyto vyhlášky, stejně jako jiné právní předpisy nižší právní síly, musí být v souladu s ústavními zákony, zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Zákon o obcích předepisuje také jejich soulad s právními předpisy vydanými ústředními správními úřady k provedení zákonů. Pokud vyhláška obce vydaná v oblasti samostatné působnosti odporuje zákonu, pozastaví okresní úřad podle zák. o obcích její výkon. A jestliže příslušný orgán nezjednal po sistaci vyhlášky nápravu sám, je přednosta okresního úřadu oprávněn předložit návrh na zrušení právního předpisu obce Ústavnímu soudu. 1/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Okresní úřad je součástí systému státní správy. b) Oba druhy místních právních předpisů vydaných orgány obcí mohou být zrušeny ústavním soudem. c) Vyhlášky v oblasti samostatné působnosti, stejně jako předpisy vyšší právní síly, musí být v souladu s ústavními zákony, zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. d) Vyhlášky vydané v přenesené působnosti nemůže přezkoumávat Ústavní soud. 1/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Ústavní soud může přezkoumávat všechny obecně závazné vyhlášky i předpisy vyšší právní síly, které byly vydány v rámci samostatné působnosti. b) Sistace znamená zrušení výkonu obecně závazné vyhlášky vydané v samosprávné působnosti. c) Dle Ústavy musí být vyhlášky v souladu s právními předpisy vydanými ústředními správními úřady k provedení zákonů. d) Generální zmocnění k vydávání místních právních předpisů v samostatné působnosti obsahuje přímo Ústava. 2/1 Autor v uvedeném úryvku tvrdí: a) Obecně závazné vyhlášky vydané v přenesené působnosti může přezkoumávat a rušit obecní úřad, resp. - pokud jde o některá města - příslušný ústřední správní úřad. b) Obecně závazné vyhlášky v přenesené působnosti vydávají obecní (městské ap.) rady jako orgány obce za účelem výkonu státní správy. c) Obecně závazné vyhlášky obcí vydané v přenesené působnosti musí být v souladu s ústavními zákony, zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. d) Orgány obce vydávají dva druhy místních právních předpisů, které se označují jako obecně závazné vyhlášky. 2/2 Autor v uvedeném úryvku netvrdí: a) Obec vydává místní právní předpisy prostřednictvím svých orgánů, tj. obecních (městských ap.) rad a obecních (městských ap.) zastupitelstev. b) Obecně závazné vyhlášky vydané orgány obcí v přenesené působnosti mohou být zrušeny jak v rámci systému státní správy, tak Ústavním soudem. c) Ústavní soud se zabývá pouze obecně závaznými vyhláškami vydanými orgány obce v samostatné působnosti. d) Náprava, resp. zrušení obecně závazných vyhlášek vydaných v samostatné působnosti se provádí v rámci systému státní správy. Logika - negace Která/é z dále uvedených vět je/jsou negací věty? – 94 –



Některé stavby jsou oprávněné. a) Všechny stavby jsou neoprávněné. b) Některé stavby nejsou neoprávněné. c) Každá stavba je oprávněná. d) Některé stavby jsou oprávněné.

Žádný automobil není věcí nemovitou. a) Některé automobily nejsou věcí nemovitou. b) Žádný automobil není věcí movitou. c) Každý automobil je věcí nemovitou. d) Některé automobily jsou věcí nemovitou.

Některé státy nemají své státní symboly. a) Všechny státy mají své státní symboly. b) Některé státy mají své státní symboly. c) Žádné státy nemají své státní symboly. d) Každý stát má své státní symboly.

Žádné dítě nemá právo znát své rodiče. a) Žádné děti nemají právo znát své rodiče. b) Všechny děti mají právo znát své rodiče. c) Některé děti mají právo znát své rodiče. d) Některé děti nemají právo znát své rodiče.

Každá osoba může za dlužníka převzít dluh. a) Žádná osoba nemůže za dlužníka převzít dluh. b) Některé osoby nemohou převzít dluh za dlužníka. c) Některé osoby mohou převzít dluh za dlužníka. d) Některá osoba může převzít dluh za dlužníka.

Každý smí svobodně vědecky bádat. a) Někteří smějí svobodně vědecky bádat. b) Nikdo nesmí svobodně vědecky bádat. c) Všichni smějí svobodně vědecky bádat. d) Někdo smí svobodně vědecky bádat.

Některá práva smrtí nezanikají. a) Žádná práva smrtí nezanikají. b) Některá práva smrtí zanikají. c) Žádné právo smrtí nezaniká. d) Všechna práva smrtí zanikají.

Žádná závěť sepsaná notářem není dobrá. a) Každá závěť sepsaná notářem je dobrá. b) Některé závěti sepsané notářem nejsou dobré. c) Některé závěti sepsané notářem jsou dobré. d) Všechny závěti sepsané notářem jsou dobré.

Některé osoby mají právo na ochranu. a) Někdo má právo na ochranu. b) Žádné osoby nemají právo na ochranu. c) Všechny osoby mají právo na ochranu. d) Nikdo nemá právo na ochranu.

Některé stavební parcely nejsou věcí movitou. a) Všechny stavební parcely jsou věcí movitou. b) Některé stavební parcely jsou věcí movitou. c) Některé stavební parcely nejsou věcí nemovitou. d) Všechny stavební parcely jsou věcí nemovitou.

Některé omyly nejsou omluvitelné. a) Žádný omyl není omluvitelný. b) Některé omyly jsou omluvitelné. c) Každý omyl je omluvitelný. d) Některé omyly jsou neomluvitelné.

Všichni opatrovníci jsou ustanoveni rozhodnutím soudu. a) Někteří opatrovníci jsou ustanoveni rozhodnutím soudu. b) Někteří opatrovníci nejsou ustanoveni rozhodnutím soudu. c) Žádný opatrovník není ustanoven rozhodnutím soudu. d) Každý opatrovník je ustanoven rozhodnutím soudu.

Nikdo nemůže beztrestně páchat zločiny. a) Někteří mohou beztrestně páchat zločiny. b) Každý může beztrestně páchat zločiny. c) Někdo nemůže beztrestně páchat zločiny. d) Někdo může beztrestně páchat zločiny.

Některé školy jsou samosprávné. a) Každá škola je samosprávná. b) Všechny školy jsou samosprávné. c) Některé školy nejsou samosprávné. d) Žádná škola není samosprávná.

Některé cizí věci je možné se zmocnit. a) Některé cizí věci není možné se zmocnit. b) Žádné cizí věci není možné se zmocnit. c) Každé cizí věci je je možné se zmocnit. d) Všech cizích věcí je možné se zmocnit.

Všechny mezinárodní úmluvy jsou pro ČR závazné. a) Některé mezinárodní úmluvy jsou pro ČR závazné. b) Některé mezinárodní úmluvy nejsou pro ČR závazné. c) Žádné mezinárodní úmluvy nejsou pro ČR závazné. d) Všechny mezinárodní úmluvy jsou pro ČR nezávazné.

Některé návrhy smluv jsou projevy vůle. a) Každý návrh smluvy je projevem vůle. b) Žádný návrh smlouvy není projevem vůle. c) Některé návrhy nejsou projevy vůle. d) Všechny návrhy smluv jsou projevy vůle.

Každý má právo na svobodnou volbu povolání. a) Žádný nemá právo na svobodnou volbu povolání. b) Nikdo nemá právo na svobodnou volbu povolání. c) Někteří nemají právo na svobodnou volbu povolání. d) Někdo má právo na svobodnou volbu povolání.

Žádné procesní úkony nelze provádět na palubě letadla. a) Některé procesní úkony nelze provádět na palubě letadla. b) Některé procesní úkony lze provádět na palubě letadla. c) Každý procesní úkon lze provádět na palubě letadla. d) Všechny procesní úkony lze provádět na palubě letadla.

Některé pracovní smlouvy jsou neplatné. a) Všechny pracovní smlouvy jsou platné. b) Některé pracovní smlouvy jsou neplatné. c) Každá pracovní smlouva je platná. d) Některé pracovní smlouvy nejsou platné.

Některé právní úkony trpí vadami. a) Všechny právní úkony trpí vadami. b) Žádné právní úkony netrpí vadami. c) Každý právní úkon trpí vadami. d) Všechny právní úkony jsou bezvadné.

Každá smluvní pokuta je zajištěním závazku. a) Všechny smluvní pokuty jsou zajištěním závazku. b) Žádná smluvní pokuta není zajištěním závazku. c) Některá smluvní pokuta je zajištěním závazku. d) Některá smluvní pokuta není zajištěním závazku.

Všechna mezistátní ujednání jsou smlouvami. a) Některá mezistátní ujednání jsou smlouvami. b) Každé mezistátní ujednání je smlouvou. c) Žádné mezistátní ujednání není smlouvou. d) Některá mezistátní ujednání nejsou smlouvami.

Každé odstoupení od smlouvy je projevem vůle. a) Každé odstoupení od smlouvy je projevem nevůle. b) Žádné odstoupení od smlouvy není projevem vůle. c) Některé odstoupení od smlouvy není projevem vůle. d) Některá odstoupení od smlouvy nejsou projevem vůle.

– 95 –



Nikdo nic nevlastní. a) Každý něco vlastní. b) Všichni něco vlastní. c) Někdo něco vlastní. d) Někdo nic nevlastní.

Každý dluh může zaniknout splněním. a) Některé dluhy nemohou splněním zaniknout. b) Žádný dluh splněním nezanikne. c) Některý dluh nemůže splněním zaniknout. d) Žádný dluh nemůže splněním zaniknout.

Některé státy nejsou dědičnými monarchiemi. a) Některé státy jsou dědičnými monarchiemi. b) Všechny státy jsou dědičnými monarchiemi. c) Žádný stát není dědičnou monarchií. d) Každý stát je dědičnou monarchií.

Všichni smějí být odňati svému zákonnému soudci. a) Každý smí být odňat svému zákonnému soudci. b) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. c) Někteří smějí být odňati svému zákonnému soudci. d) Někdo smí být odňat svému zákonnému soudci.

Některé školy neposkytují vzdělání za úplatu. a) Všechny školy poskytují vzdělání za úplatu. b) Některé školy poskytují vzdělání bezplatně. c) Žádná škola neposkytuje vzdělání za úplatu. d) Některé školy neposkytují vzdělání za úplatu.

Všechny listiny vydané státním orgánem jsou veřejné. a) Některé listiny vydané státním orgánem jsou neveřejné. b) Všechny listiny vydané státním orgánem jsou neveřejné. c) Některé listiny vydané státním orgánem nejsou veřejné. d) Každá listina vydaná státním orgánem je neveřejná.

Nikdo nemá právo podvádět druhého. a) Žádný nemá právo podvádět druhého. b) Někdo má právo podvádět druhého. c) Někteří mají právo podvádět druhého. d) Někteří nemají právo podvádět druého.

Některý držitel není vlastník. a) Každý držitel je vlastník. b) Některý držitel je vlastník. c) Některý vlastník není držitel. d) Žádný vlastník není držitel.

Některé úroky jsou umělým plodem jistiny. a) Některé úroky nejsou umělým plodem jistiny. b) Žádné úroky nejsou umělým plodem jistiny. c) Všechny úroky jsou umělým plodem jistiny. d) Žádný úrok není umělým plodem jistiny.

Každý může sepsat svou poslední vůli. a) Někteří nemohou sepsat svou poslední vůli. b) Nikdo nemůže sepsat svou poslední vůli. c) Někteří mohou sepsat svou poslední vůli. d) Někdo může sepsat svou poslední vůli.

Každý smí být podroben výslechu. a) Každý smí být podroben výslechu. b) Všichni smějí být podrobeni výslechu. c) Někdo nesmí být podroben výslechu. d) Žádný nesmí být podroben výslechu.

Každé právo promlčením zaniká. a) Některá práva promlčením zanikají. b) Některá práva promlčením nezanikají. c) Všechna práva promlčením zanikají. d) Žádná práva promlčením nezanikají.

Všechny smlouvy sepsané právníkem jsou dobré. a) Každá smlouva sepsaná právníkem je dobrá. b) Některá smlouva sepsaná právníkem je dobrá. c) Některé smlouvy sepsané právníkem nejsou dobré. d) Žádná smlouva sepsaná právníkem není dobrá.

Některé soudy jsou státními orgány. a) Všechny soudy jsou státními orgány. b) Každý soud je státním orgánem. c) Žádný soud není státním orgánem. d) Některé soudy jsou státními orgány.

Každý se může stát osvojitelem. a) Nikdo se nemůže stát osvojitelem. b) Všichni se mohou stát osvojiteli. c) Někteří se nemohou stát osvojiteli. d) Někteří se mohou stát osvojiteli.

Žádný člen neručí za závazky družstva. a) Každý člen ručí za závazky družstva. b) Některý člen ručí za závazky družstva. c) Některý člen neručí za závazky družstva. d) Všichni členové ručí za závazky družstva.

Nikdo nemůže být poručníkem svého vlastního dítěte. a) Někteří mohou být poručníky svého vlastního dítěte. b) Všichni mohou být poručníky svého vlastního dítěte. c) Někdo nemůže být poručníkem svého vlastního dítěte. d) Žádný nemůže být poručníkem svého vlastního dítěte.

Každá kupní smlova je důvodem k převodu vlastnictví. a) Některé kupní smlovy jsou důvodem k převodu vlastnictví. b) Žádná kupní smlova není důvodem k převodu vlastnictví. c) Všechny kupní smlovy jsou důvodem k převodu vlastnictví. d) Některé kupní smlovy nejsou důvodem k převodu vlastnictví.

Každá smlouva o smlouvě budoucí musí být písemná. a) Některé smlouvy o smlouvě budoucí musí být písemné. b) Některé smlouvy o smlouvě budoucí nemusí být písemné. c) Všechny smlouvy o smlouvě budoucí musí být písemné. d) Žádná smlouva o smlouvě budoucí nemusí být písemná.

Některé právní omyly jsou napravitelné. a) Žádný právní omyl není napravitelný. b) Každý právní omyl je napravitelný. c) Některé právní omyly nejsou napravitelné. d) Žádný právní omyl není nenapravitelný.

Některé nadace nejsou právnickými osobami. a) Některé nadace jsou právnickými osobami. b) Všechny nadace jsou právnickými osobami. c) Každá nadace je právnickou osobou. d) Každá právnická osoba je nadací.

Některé nadace jsou řízeny ředitelem. a) Každá nadace je řízena ředitelem. b) Všechny nadace jsou řízeny ředitelem. c) Žádná nadace není řízena ředitelem. d) Některé nadace nejsou řízeny ředitelem.

Každým splněním zaniká závazek. a) Některým splněním závazek nezaniká. b) Žádným splněním závazek nezaniká . c) Veškerým splněním závazek zaniká. d) Některým splněním závazek zaniká.

Každý majitel akcií je akcionářem. a) Žádný majitel akcií není akcionářem. b) Některý majitel akcií je akcionářem. c) Někteří majitelé akcií nejsou akcionáři. d) Všichni majitelé akcií jsou akcionáři. – 96 –



Každá chráněná držba je oprávněná. a) Každá chráněná držba je neoprávněná. b) Některá chráněná držba je oprávněná. c) Žádná chráněná držba není neoprávněná. d) Žádná chráněná držba není oprávněná.

Některá práva nejsou osobně majetková. a) Některá práva jsou osobně majetková. b) Všechna práva jsou osobně majetková. c) Žádné právo není osobně majetkové. d) Každé právo je osobně majetkové.

Každé dědictví může připadnout státu. a) Každé dědictví může nepřipadnout státu. b) Některé dědictví může připadnout státu. c) Některé dědictví nemůže připadnout státu. d) Žádné dědictví nemůže připadnout státu.

Někdo není způsobilý mít práva. a) Někdo je nezpůsobilý mít práva. b) Někdo není nezpůsobilý mít práva. c) Nikdo není způsobilý mít práva. d) Každý je způsobilý mít práva.

Některé právnické osoby mohou být poručníkem. a) Některé právnické osoby nemohou být poručníkem. b) Všechny právnické osoby mohou být poručníkem. c) Každá právnická osoba může být poručníkem. d) Žádná právnická osoba nemůže být poručníkem.

Nikdo nesmí být zbaven svých práv. a) Někdo smí být zbaven svých práv. b) Někteří smějí být zbaveni svých práv. c) Žádný nesmí být zbaven svých práv. d) Všichni smějí být zbaven svých práv.

Některý projev vůle je právním úkonem. a) Každý projev vůle je právním úkonem. b) Žádný projev vůle není právním úkonem. c) Některý projev vůle není právním úkonem. d) Všechny projevy vůle jsou právními úkony.

Každá majetková hodnota je ocenitelná penězi. a) Žádná majetková hodnota není ocenitelná penězi. b) Některé majetkové hodnoty nejsou ocenitelné penězi. c) Některé majetkové hodnoty jsou ocenitelné penězi. d) Každá majetková hodnota je neocenitelná penězi.

Všechna uzavřená manželství jsou platná. a) Některá uzavřená manželství nejsou platná. b) Některá uzavřená manželství nejsou neplatná. c) Všechna uzavřená manželství jsou neplatná. d) Žádné uzavřené manželství není platné.

Každé dítě je osobou zvlášť chráněnou. a) Některé děti nejsou osobami zvlášť chráněnými. b) Žádné dítě není osobou zvlášť chráněnou. c) Všechny děti jsou osobami zvlášť chráněnými. d) Některé děti jsou osobami zvlášť chráněnými.

Některé smlouvy jsou velmi lukrativní. a) Všechny smlovy jsou velmi lukrativní. b) Některé smlouvy nejsou velmi lukrativní. c) Každá smlouva je velmi lukrativní. d) Žádná smlouva není velmi lukrativní.

Někdo smí zneužívat svého vlastnictví. a) Někdo nesmí zneužívat svého vlastnictví. b) Každý smí zneužívat svého vlastnictví. c) Všichni smějí zneužívat svého vlastnictví. d) Někteří nesmějí zneužívat svého vlastnictví.

Některé jedy podléhají právní regulaci. a) Všechny jedy podléhají právní regulaci. b) Každý jed podléhá právní regulaci. c) Některé jedy nepodléhají právní regulaci. d) Žádné jedy nepodléhají právní regulaci.

Každý má právo na vzdělání. a) Někteří nemají právo na vzdělání. b) Někteří mají právo na vzdělání. c) Nikdo nemá právo na vzdělání. d) Někdo nemá právo na vzdělání.

Nikdo nesmí porušit listovní tajemství. a) Někdo nesmí porušit listovní tajemství. b) Někdo smí porušit listovní tajemství. c) Žádný nesmí porušit listovní tajemství. d) Všichni smějí porušit listovní tajemství.

Každý má místo svého trvalého bydliště. a) Někdo nemá místo svého trvalého bydliště. b) Žádný nemá místo svého trvalého bydliště. c) Všichni mají místo svého trvalého bydliště. d) Někteří nemají místo svého trvalého bydliště.

Každý nezletilý nabude zletilosti. a) Někteří nezletilí nenabudou zletilosti. b) Žádný nezletilý nenabude zletilosti. c) Někteří nezletilí nabudou zletilosti. d) Všichni nezletilí nabudou zletilosti.

Každý má svou čest a důstojnost. a) Žádný nemá svou čest a důstojnost. b) Nikdo nemá svou čest a důstojnost. c) Někdo nemá svou čest a důstojnost. d) Všichni mají svou čest a důstojnost.

Všechny movité věci lze zadržet. a) Některé nemovité věci lze zadržet. b) Některé movité věci nelze zadržet. c) Žádné movité věci nelze zadržet. d) Všechny nemovité věci lze zadržet.

Některá práva jsou osobnostní. a) Všechna práva jsou osobnostní. b) Některá práva nejsou osobnostní. c) Každé právo je osobnostní. d) Veškerá práva jsou osobnostní.

Některé pohledávky mohou být zajištěny hypotékou. a) Žádná pohledávka nemůže být zajištěna hypotékou. b) Každá pohledávka může být zajištěna hypotékou. c) Některé pohledávky nemohou být zajištěny hypotékou. d) Některá pohledávka může být zajištěna hypotékou.

Každý má právo na právní pomoc. a) Někdo má právo na právní pomoc. b) Někdo nemá právo na právní pomoc. c) Všichni mají právo na právní pomoc. d) Nikdo nemá právo na právní pomoc.

Někomu je zaručena osobní svoboda. a) Někomu není zaručena osobní svoboda. b) Některým není zaručena osobní svoboda. c) Někomu je zaručena osobní svoboda. d) Žádnému není zaručena osobní svoboda.

Všechny školy se člení na fakulty. a) Některé školy se nečlení na fakulty. b) Žádné školy se nečlení na faklty. c) Některé školy se člení na fakulty. d) Každá škola se člení na fakulty.

– 97 –



Některé zletilé osoby jsou svéprávné. a) Některá zletilá osoba není svéprávná. b) Některá zletilá osoba je nesvéprávná. c) Všechny zletilé osoby jsou svéprávné. d) Žádné zletilé osoby nejsou nesvéprávné.

Žádné družstvo není právnickou osobou. a) Všechna družstva jsou právnickými osobami. b) Některá družsva jsou právnickými osobami. c) Některá družstva nejsou právnickými osobami. d) Každé družstvo je právnickou osobou.

Některé fyzické osoby mají právnické vzdělání. a) Některé fyzické osoby nemají právnické vzdělání. b) Všechny fyzické osoby mají právnické vzdělání. c) Žádné fyzické osoby nemají právnické vzdělání. d) Každá fyzická osoba má právnické vzdělání.

Každý má právo odepřít výpověď. a) Každý má právo neodepřít výpověď. b) Nikdo nemá právo odepřít výpověď. c) Někdo nemá právo odepřít výpověď. d) Někdo má právo odepřít výpověď.

Všechny dary jsou zavazující. a) Žádné dary nejsou zavazující. b) Každý dar je zavazující. c) Žádný dar není zavazující. d) Některé dary nejsou zavazující.

Při každé peněžité půjčce je možné dohodnout úroky. a) Při žádné peněžité půjčce není možné dohodnout úroky. b) Při některých peněžitých půjčkách není možné dohodnout úroky. c) Při některých peněžitých půjčkách je možné dohodnout úroky. d) Při každé peněžité půjčce je nemožné dohodnout úroky.

Některé úroky z prodlení jsou tříprocentní. a) Každý úrok z prodlení je tříprocentní. b) Některé úroky z prodlení nejsou tříprocentní. c) Žádné úroky z prodlení nejsou tříprocentní. d) Všechny úroky z prodlení jsou tříprocentní. Každý smí poskytovat vzdělání za úplatu. a) Někdo smí poskytovat vzdělání za úplatu. b) Nikdo nesmí poskytovat vzdělání za úplatu. c) Žádní nesmějí poskytovat vzdělání za úplatu. d) Někdo nesmí poskytovat vzdělání za úplatu. Každý stavební úřad je orgánem veřejné moci. a) Každý stavební uřad je orgánem neveřejné moci. b) Žádný stavební úřad není orgánem veřejné moci. c) Některý stavební úřad je orgánem veřejné moci. d) Některý stavební úřad není orgánem veřejné moci. Někdo nemá své rodné jméno. a) Nikdo nemá své rodné jméno. b) Někdo má své rodné jméno. c) Každý má své rodné jméno. d) Žádný nemá své rodné jméno. Některé návrhy smluv musí být písemné. a) Všechny návrhy smluv musí být písemné. b) Některé návrhy smluv nemusí být písemné. c) Každý návrh smlouvy musí být písemný. d) Žádný návrh smlouvy nemusí být písemný. Všechny procesní vady jsou napravitelné. a) Všechny procesní vady jsou nenapravitelné. b) Žádné procesní vady nejsou nenapravitelné. c) Některé procesní vady nejsou napravitelné. d) Některé procesní vady jsou napravitelné. Žádná majetková hodnota není člověku užitečná. a) Všechny majetkové hodnoty jsou člověku užitečné. b) Některé majetkové hodnoty jsou člověku užitečné. c) Všechny majetkové hodnoty jsou člověku neužitečné. d) Některé majetkové hodnoty nejsou člověku užitečné. Každý věřitel může svou pohledávku postoupit jinému. a) Žádný věřitel nemůže svou pohledávku postoupit jinému. b) Každý věřitel smí svou pohledávku postoupit jinému. c) Žádní věřitelé nemohou svou pohledávku postoupit jinému. d) Někteří věřitelé nemohou svou pohledávku postoupit jinému. Každý dluh je splatný v den splatnosti. a) Žádný dluh není splatný v den splatnosti. b) Všechny dluhy jsou splatné v den splatnosti. c) Některé dluhy nejsou splatné v den splatnosti. d) Některé dluhy jsou splatné v den splatnosti.

Každý má právo vlastnit majetek. a) Nikdo nemá právo vlastnit majetek. b) Někdo má právo vlastnit majetek. c) Žádný nemá právo vlastnit majetek. d) Někdo nemá právo vlastnit majetek. Žádný občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. a) Každý občan může být nucen k opuštění své vlasti. b) Nikdo nemůže být nucen k opuštění své vlasti. c) Některý občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. d) Některý občan může být nucen k opuštění své vlasti. Všechna zvířata jsou věcmi v právním smyslu. a) Každé zvíře je věcí v právním smyslu. b) Některá zvířata nejsou věcmi v právním smyslu. c) Žádné zvíře není věcí v právním smyslu. d) Všechna zvířata jsou věcmi v právním smyslu. Všichni mohou rozhodovat ve své vlastní věci. a) Někteří mohou rozhodovat ve své vlastní věci. b) Někdo může rozhodovat ve své vlastní věci. c) Nikdo nemůže rozhodovat ve své vlastní věci. d) Někdo nemůže rozhodovat ve své vlastní věci. Každá výpověd z a) Žádná výpověd z b) Každá výpověd z c) Některé výpovědi d) Některé výpovědi

nájmu je neplatná. nájmu není neplatná. nájmu je neplatná. z nájmu nejsou platné. z nájmu jsou platné.

Některé návrhy smluv jsou jednostrannými akty. a) Některé návrhy smluv nejsou jednostrannými akty. b) Všechny návrhy smluv jsou jednostrannými akty. c) Každý návrh smlouvy je jednostranným aktem. d) Žádné návrhy smluv nejsou jednostrannými akty. Některé procesní úkony lze provádět na palubě lodi. a) Žádné procesní úkony nelze provádět na palubě lodi. b) Žádný procesní úkon nelze provádět na palubě lodi. c) Všechny procesní úkony lze provádět na palubě lodi. d) Některé procesní úkony nelze provádět na palubě lodi. Každé dědictví je pro dědice příjemné. a) Žádné dědictví není pro dědice příjemné. b) Některá dědictví nejsou pro dědice příjemná. c) Všechna dědictví jsou pro dědice nepříjemná. d) Některé dědictví je pro dědice nepříjemné. Logika - sylogismy Která/é z dále uvedených vět vyplývá/vají z těchto tvrzení? (Předpokládáme, že všechny pojmy jsou neprázdné.) – 98 –


Všechny pohledávky jsou předmětem práv a povinností. Všechny pohledávky jsou věcmi v právním smyslu. a) Některé pohledávky jsou věcmi v právním smyslu. b) Některé pohledávky nejsou předmětem práv a povinností. c) Žádná pohledávka není předmětem práv a povinností. d) Některé věci v právním smyslu jsou předmětem práv a povinností. Některé předměty jsou věcmi v právním smyslu. Žádná věc v právním smyslu není pohledávkou. a) Některé pohledávky nejsou věcmi v právním smyslu. b) Žádný předmět není pohledávkou. c) Každý předmět, který je věcí v právním smyslu, je pohledávkou. d) Žádný předmět není věcí v právním smyslu. Každý pojistník je poškozený. Každý poškozený má právo na náhradu. a) Žádný pojistník nemá právo na náhradu. b) Každý pojistník má právo na náhradu. c) Některý poškozený má právo na náhradu. d) Žádný poškozený nemá právo na náhradu. Každý vlastník má vlastnická práva. Některý oprávněný držitel je vlastník. a) Každý vlastník je oprávněný držitel. b) Každý oprávněný držitel má vlastnická práva. c) Žádný oprávněný držitel nemá vlastnická práva. d) Některý oprávněný držitel má vlastnická práva. Některá subjektivní práva jsou veřejnoprávní. Některá subjektivní práva jsou soukromoprávní. a) Všechna práva jsou veřejnoprávní. b) Všechna práva jsou soukromoprávní. c) Všechna práva jsou subjektivní. d) Všechna veřejnoprávní práva jsou soukromoprávní. Všechny veřejnoprávní korporace jsou subjekty práva. Všechny obce jsou veřejnoprávními korporacemi. a) Některé obce jsou subjekty práva. b) Některé obce jsou veřejnoprávními korporacemi. c) Některé subjekty práva jsou obcemi. d) Některé veřejnoprávní korporace jsou subjekty práva. Některé předměty nejsou věcmi v právním smyslu. Žádná věc v právním smyslu není pohledávkou. a) Žádná pohledávka není věcí v právním smyslu. b) Některé věci v právním smyslu jsou pohledávkami. c) Žádný předmět není pohledávkou. d) Některé předměty jsou věcmi v právním smyslu. Každý návrh smlouvy je projevem vůle. Některé projevy vůle jsou upraveny právními předpisy. a) Každý návrh smlouvy je upraven právními předpisy. b) Některý návrh smlouvy je projevem vůle. c) Některý právní předpis je projevem vůle. d) Každý projev vůle je upraven právními předpisy. Všechny originály výtvarných děl jsou věcmi v právním smyslu. Žádný originál výtvarného díla není věcí druhově určenou. a) Některé originály výtvarných děl jsou věcmi druhově určenými. b) Všechny věci v právním smyslu jsou věcmi druhově určenými. c) Žádné věci v právním smyslu nejsou originály výtvarných děl. d) Některé věci v právním smyslu nejsou věcmi druhově určenými. – 99 –


Některé kontrakty nejsou smlouvami pojmenovanými. Žádná pojmenovaná smlouva nemá veřejnoprávní povahu. a) Některé kontrakty nemají veřejnoprávní povahu. b) Žádný kontrakt nemá veřejnoprávní povahu. c) Některé kontrakty mají veřejnoprávní povahu. d) Každý kontrakt má veřejnoprávní povahu. Někteří lidé jsou příčetnými občany. Každý příčetný občan koná odpovědně. a) Někteří lidé konají odpovědně. b) Všichni lidé konají odpovědně. c) Žádný člověk nekoná odpovědně. d) Žádný příčetný občan nekoná odpovědně. Všechna zástavní práva jsou právy věcnými. Všechny hypotéky jsou zástavními právy. a) Některé hypotéky jsou věcnými právy. b) Některá zástavní práva jsou právy věcnými. c) Všechny hypotéky jsou právy věcnými. d) Všechna věcná práva jsou hypotékami. Každá cizí věc je movitá věc. Každé cizí věci je možné se zmocnit. a) Každá movitá věc je cizí. b) Některých movitých věcí je možné se zmocnit. c) Každá zmocněná věc je cizí. d) Některé zmocněné věci byly cizí. Některá rozhodnutí jsou správními akty. Některé správní akty jsou akty aplikace práva. a) Všechny aplikace práva jsou správními akty. b) Všechna rozhodnutí jsou akty aplikace práva. c) Žádné akty aplikace práva nejsou správními akty. d) Žádný správní akt není rozhodnutí. Některé osoby nejsou způsobilé k právním úkonům. Některé osoby nezpůsobilé k právním úkonům nejsou právnickou osobou. a) Některé osoby nezpůsobilé k právním úkonům jsou právnickými osobami. b) Každá osoba je způsobilá k právním úkonům. c) Některé osoby nejsou právnickými osobami. d) Každá osoba způsobilá k právním úkonům je právnickou osobou. Každá škodná událost je rozhodná událost. Každá pojistná událost je škodná událost. a) Některé rozhodné události jsou škodné události. b) Některé škodné události jsou pojistné události. c) Každá pojistná událost je rozhodná událost. d) Všechny události jsou škodné. Všechny obecní vyhlášky schvaluje obecní rada. Některé obecní vyhlášky mají přenesenou působnost. a) Některé vyhlášky schválené obecní radou mají přenesenou působnost. b) Všechny vyhlášky schválené obecní radou mají přenesenou působnost. c) Některé vyhlášky schválené obecní radou nemají přenesenou působnost. d) Žádná vyhláška schválená obecní radou nemá přenesenou působnost. Všechny veřejné fondy jsou subjekty založenými zákonem. Některé subjekty založené zákonem jsou nadacemi. a) Některé veřejné fondy jsou nadacemi. b) Některé nadace jsou veřejné fondy. c) Některé veřejné fondy jsou subjekty založené zákonem. d) Některé subjekty založené zákonem jsou veřejné fondy.


Některé zákonodárné akty jsou normativními akty. Každé přijetí zákona je zákonodárný akt. a) Každé přijetí zákona je normativní akt. b) Některé přijetí zákona je zákonodárný akt. c) Každý normativní akt je zákonodárný akt. d) Žádné přijetí zákona není normativní akt. Všechna věcná práva jsou právy majetkovými. Všechna zástavní práva jsou právy věcnými. a) Všechna zástavní práva jsou právy majetkovými. b) Některá věcná práva nejsou majetkovými právy. c) Žádné majetkové právo není právem věcným. d) Některá zástavní práva jsou právy majetkovými. Některé právní úkony jsou projevy vůle. Některé projevy vůle jsou upraveny právními předpisy. a) Některé právní úkony jsou upraveny právními předpisy. b) Některé právní předpisy jsou upraveny právními úkony. c) Všechny projevy vůle jsou právními úkony. d) Všechny právní předpisy jsou projevy vůle. Všechny nájemní smlouvy jsou dohodami. Všechny smlouvy o nájmu bytu jsou nájemními smlouvami. a) Některé smlouvy o nájmu jsou dohodami. b) Všechny nájemní smlouvy jsou smlouvami o nájmu bytu. c) Některé smlouvy o nájmu bytu jsou nájemními smlouvami. d) Všechny smlouvy o nájmu bytu jsou dohodami. Některé obecní úřady jsou pověřenými obecními úřady. Žádný obecní úřad nemá soudní pravomoc. a) Některé pověřené obecní úřady mají soudní pravomoc. b) Žádný pověřený obecní úřad nemá soudní pravomoc. c) Některé obecní úřady mají soudní pravomoc. d) Všechny pověřené obecní úřady mají soudní pravomoc. Všechny parlamenty jsou zastupitelské sbory. Žádný parlament není individuální hlavou státu. a) Žádný zastupitelský sbor není individuální hlavou státu. b) Některé parlamenty nejsou zastupitelskými sbory. c) Některé parlamenty jsou zastupitelskými sbory. d) Všechny parlamenty jsou individuální hlavou státu.


Žádná typová smlouva není vyhrazena pro osoby nezletilé. Některé smlouvy nejsou smlouvami typovými. a) Některé typové smlouvy nejsou vyhrazeny pro osoby nezletilé. b) Žádné smlouvy nejsou vyhrazeny pro osoby nezletilé. c) Některé smlouvy jsou smlouvami typovými. d) Každá netypová smlouva je vyhrazena pro osoby nezletilé. Každé společenství má majetkové vztahy. Každá rodina je společenství. a) Některé rodiny mají majetkové vztahy. b) Každé společenství je rodinou. c) Některé společenství je rodinou. d) Žádná rodina nemá majetkové vztahy. Všechny osobní automobily jsou vozidly. Všechna vozidla jsou věcmi v právním smyslu. a) Všechna vozidla jsou osobními automobily. b) Všechny věci v právním smyslu jsou vozidly. c) Všechny osobní automobily jsou věcmi v právním smyslu. d) Některá vozidla jsou osobními automobily. Každý pojistitel je povinen informovat pojistníka. Každý pojistník je povinen informovat pojištěného. a) Některý pojistitel je povinen informovat pojistníka. b) Žádný pojistník není povinen informovat pojistitele. c) Žádný pojištěný není povinen informovat pojistitele. d) Žádný pojistník není povinen informovat pojištěného. Všechna chovaná zvířata jsou věcmi v právním smyslu. Žádné chované zvíře není věcí hromadnou. a) Některá zvířata jsou věcí hromadnou. b) Všechny věci v právním smyslu jsou věcmi hromadnými. c) Žádná věc v právním smyslu není věcí hromadnou. d) Některé věci v právním smyslu nejsou věcmi hromadnými. Některé obce jsou územními společenstvími. Žádná obec nemá zákonodárnou pravomoc. a) Některé obce mají zákonodárnou pravomoc. b) Některá uzemní společenství mají zákonodárnou pravomoc. c) Každé územní společenství je obcí. d) Každá obec má zákonodárnou pravomoc.

Některé závěti jsou platné. Každá platná závěť vyvolá právní účinky. a) Všechny platné závěti vyvolají právní účinky. b) Některé platné závěti nevyvolají právní účinky. c) Všechny závěti jsou platné. d) Některé závěti vyvolají právní účinky.

Některé živnosti jsou volné. Žádná volná živnost není koncesovaná. a) Každá živnost je volná. b) Každá živnost je koncesovaná. c) Každá volná živnost je koncesovaná. d) Některé živnosti jsou koncesované.

Některé fyzické osoby jsou mladší 18 let. Všechny osoby mladší 18 let mají rodičovská práva. a) Žádná osoba mladší 18 let nemá rodičovská práva. b) Některé osoby mladší 18 let nejsou fyzickými osobami. c) Některé fyzické osoby nemají rodičovská práva. d) Některé fyzické osoby mají rodičovská práva.

Všechny mince a papírové peníze jsou oběživo. Každé oběživo je zákonným platidlem. a) Všechny mince jsou zákonným platidlem. b) Všechny papírové peníze jsou zákonným platidlem. c) Některé mince jsou zákonným platidlem. d) Některé papírové peníze jsou zákonným platidlem.

Některá rozhodnutí jsou právně neúčinná. Žádné právně neúčinné rozhodnutí není právně závazné. a) Některá rozhodnutí nejsou právně účinná. b) Všechna právně nezávazná rozhodnutí jsou právně neúčinná. c) Některá právně neúčinná rozhodnutí jsou právně nezávazná. d) Některá rozhodnutí jsou právně nezávazná.

Žádná neplatná smlouva nevyvolá právní účinky. Některé smlouvy nejsou platné. a) Některé smlouvy nevyvolají právní účinky. b) Některé smlouvy, které nejsou platné, vyvolají právní účinky. c) Každá smlouva vyvolá právní účinky. d) Každá smlouva, která vyvolá právní účinky, je platná.

Všechny pozemky jsou věcmi v právním smyslu. Žádný pozemek není věcí druhově určenou. a) Některé věci v právním smyslu nejsou věcmi druhově určenými. b) Některé pozemky nejsou věcmi druhově určenými. c) Některé věci druhově určené jsou věcmi v právním smyslu. d) Žádné věci v právním smyslu nejsou pozemky.

Všechna rozhodnutí musí být vyhotovena písemně. Všechna písemně vyhotovená rozhodnutí musí být doručena. a) Některá rozhodnutí musí být doručena. b) Všechna rozhodnutí nemusí být doručena. c) Některá rozhodnutí nemusí být doručena. d) Některá písemně vyhotovená rozhodnutí musí být doručena. – 100 –



Každé dědictví lze odmítnout. Některé dědictví je zavazující. a) Některé dědictví lze odmítnou. b) Žádné dědictví nelze neodmítnout. c) Odmítnuté dědictví je zavazující. d) Každé dědictví je zavazující.

Všechny smlouvy jsou právními skutečnostmi. Některé smlouvy jsou protiprávním stavem. a) Některé právní skutečnosti jsou smlouvami. b) Některé smlouvy jsou právními skutečnostmi. c) Všechny právní skutečnosti jsou protiprávním stavem. d) Všechny protiprávní stavy jsou právními skutečnostmi.

Každé ochranné léčení je ochranným opatřením. Každé ochranné opatření je právním následkem trestného činu. a) Každé ochranné léčení je právním následkem trestného činu. b) Některá ochranná opatření jsou ochranná léčení. c) Každé ochranné opatření je ochranné léčení. d) Právním následkem každého trestného činu je ochranné opatření.

Některé právní domněnky zavazují soud. Některé právní domněnky jsou vyvratitelné. a) Každá právní domněnka zavazuje soud. b) Všechny vyvratitelné právní domněnky zavazují soud. c) Některé soudy jsou vyvratitelné. d) Některé vyvratitelné domněnky zavazují soud.

Všechny právní úkony jsou právními skutečnostmi. Žádný právní úkon není právní událostí. a) Žádná právní skutečnost není právní událostí. b) Všechny právní skutečnosti jsou právními úkony. c) Některé právní skutečnosti nejsou právními událostmi. d) Některé právní události nejsou právními skutečnostmi. Všechny právní skutečnosti jsou právními důvody. Každé mimoprávní chování je právním důvodem. a) Některé mimoprávní chování je právní skutečností. b) Některé právní skutečnosti jsou právními důvody. c) Žádné právní důvody nejsou právními skutečnostmi. d) Každý právní důvod je mimoprávní jednání. Všechny právní úkony jsou projevy vůle. Všechny závěti jsou právními úkony. a) Všechny závěti jsou projevy vůle. b) Žádná závěť není projevem vůle. c) Některé právní úkony nejsou projevy vůle. d) Některé závěti jsou projevy vůle. Každá závěť je projevem vůle. Každá závěť musí být podepsána vlastní rukou. a) Každý projev vůle musí být podepsán vlastní rukou. b) Některý projev vůle je závěť. c) Každý projev vůle je závěť. d) Každý projev vůle, který je podepsán vlastní rukou, je závěť. Žádná nemovitost není věcí v právním smyslu. Všechny pozemky jsou nemovitostmi. a) Některé nemovitosti jsou pozemky. b) Žádné pozemky nejsou věcmi v právním smyslu. c) Všechny věci v právním smyslu nejsou nemovitosti. d) Některé pozemky jsou věcmi v právním smyslu. Některé osoby jsou právnickými osobami. Žádná právnická osoba nemá rodičovská práva. a) Žádná osoba nemá rodičovská práva. b) Některé osoby mají rodičovská práva. c) Každá osoba, která je právnickou osobou, má rodičovská práva. d) Každá osoba, která není právnickou osobou, má rodičovská práva. Všichni občané ČR jsou lidé. Někteří občané ČR mají volební právo. a) Někteří lidé nemají volební právo. b) Někteří lidé mají volební právo. c) Každý občan ČR má volební právo. d) Žádný občan ČR nemá volební právo. – 101 –

Všichni lidé jsou subjekty práv a povinností. Žádný subjekt práv a povinností není předmětem práv a povinností. a) Všichni lidé jsou předmětem práv a povinností. b) Žádný člověk není předmětem práv a povinností. c) Některé subjekty práv a povinností jsou předmětem práv a povinností. d) Některé předměty práv a povinností jsou subjekty práv a povinností. Všechny správní orgány jsou orgány provádějící exekuci. Všechny orgány provádějící exekuci postupují podle správního řádu. a) Všechny správní orgány postupují podle správního řádu. b) Některé správní orgány jsou orgány provádějící exekuci. c) Některé orgány provádějící exekuci postupují podle správního řádu. d) Některé správní orgány postupují podle správního řádu. Všechna závazková práva jsou právy majetkovými. Všechna práva ze smlouvy příkazní jsou závazkovými právy. a) Všechna práva ze smlouvy příkazní jsou právy majetkovými. b) Některá závazková práva nejsou majetkovými právy. c) Žádné majetkové právo není právem závazkovým. d) Některá práva ze smlouvy příkazní jsou právy majetkovými. Některé smlouvy jsou smlouvami o sdružení. Žádná smlouva o sdružení nemá za následek převod vlastnického práva. a) Žádná smlouva není smlouvou o sdružení. b) Každá smlouva má za následek převod vlastnického práva. c) Některé smlouvy nemají za následek převod vlastnického práva. d) Některé smlouvy mají za následek převod vlastnického práva. Některé nominátní smlouvy jsou právními úkony. Některé smlouvy o půjčce jsou nominátními smlouvami. a) Některé smlouvy o půjčce jsou právními úkony. b) Všechny smlouvy o půjčce jsou právními úkony. c) Žádná smlouva o půjčce není právní úkon. d) Žádná smlouva o půjčce není nominátní smlouvou. Žádný občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. Každý zletilý člověk je občan. a) Každý občan může být nucen k opuštění své vlasti. b) Některý občan je zletilý člověk. c) Žádný zletilý člověk nemůže být nucen k opuštění své vlasti. d) Někteří zletilí lidé mohou být nuceni k opuštění své vlasti. Některé ohlašovací živnosti jsou vázané. Žádná vázaná živnost není koncesovaná. a) Každá vázaná živnost je koncesovaná. b) Každá vázaná živnost je ohlašovací. c) Některé vázané živnosti nejsou ohlašovací živnosti. d) Žádná vázaná živnost není ohlašovací.



Některé právní akty jsou nicotné. Žádný nicotný právní akt nevyvolá právní účinky. a) Každý právní akt vyvolá právní účinky. b) Některé právní akty nevyvolají právní účinky. c) Žádný právní akt, který vyvolá právní účinky, není nicotný. d) Některé nicotné právní akty vyvolávají právní účinky.

Všechny závazková práva jsou právy majetkovými. Všechna práva ze smlouvy o dílo jsou závazkovými právy. a) Všechna majetková práva jsou právy ze smlouvy o dílo. b) Některá majetková práva jsou právy ze smlouvy o dílo. c) Žádné majetkové právo není právem ze smlouvy o dílo. d) Některá závazková práva jsou právy majetkovými.

Každý státní zástupce musí být občanem ČR. Někteří občané ČR mají právnické vzdělání. a) Každý státní zástupce musí mít právnické vzdělání. b) Každý občan ČR má právnické vzdělání. c) Každý občan ČR musí být státním zástupcem. d) Žádný státní zástupce nemá právnické vzdělání.

Některé drobné stavby jsou věcmi v právním smyslu. Žádná věc v právním smyslu není povinností. a) Některé povinnosti nejsou věcmi v právním smyslu. b) Žádná drobná stavba není povinností. c) Každá drobná stavba, která je věcí v právním smyslu, je povinností. d) Žádná drobná stavba není věcí v právním smyslu.

Všechny veřejnoprávní korporace jsou právnickými osobami. Všechny obce jsou veřejnoprávními korporacemi. a) Některé obce jsou právnickými osobami. b) Všechny obce jsou právnickými osobami. c) Všechny právnické osoby jsou obcemi. d) Všechny veřejnoprávní korporace jsou obcemi. Žádný správní orgán nemá soudní pravomoc. Některé státní orgány jsou správními orgány. a) Některé správní orgány mají soudní pravomoc. b) Některé státní orgány nemají soudní pravomoc. c) Některé správní orgány nemají soudní pravomoc. d) Žádný státní orgán nemá soudní pravomoc. Všechny správní úřady jsou orgány veřejné správy. Některé okresní úřady jsou správními úřady. a) Některé správní úřady jsou orgány veřejné správy. b) Všechny okresní úřady jsou správními úřady. c) Některé orgány veřejné správy jsou správními orgány. d) Všechny okresní úřady jsou orgány veřejné správy. Všechny věci v právním smyslu jsou předměty práv. Všechny domácí kočky jsou věcmi v právním smyslu. a) Všechny domácí kočky jsou předměty práv. b) Některé věci v právním smyslu nejsou předměty práv. c) Některé domácí kočky jsou předměty práv. d) Žádná domácí kočka není předmětem práv. Některé předměty jsou věcmi v právním smyslu. Některé věci v právním smyslu smí obchodovat stát. a) Některé předměty smí obchodovat stát. b) Některé věci v právním smyslu stát nesmí obchodovat. c) Stát nesmí některé předměty obchodovat. d) Všechny věci v právním smyslu smí obchodovat stát. Následkem některých trestných činů je ochranné opatření. Každá příprava trestného činu je trestným činem. a) Následkem každé přípravy trestného činu je ochranné opatření. b) Následkem některého ochranného opatření je trestný čin. c) Následkem každého ochranného opatření je příprava trestného činu. d) Ochranné opatření je trestným činem.

Všechny samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace. Každá veřejnoprávní korporace může vlastnit majetek. a) Všechny veřejnoprávní korporace jsou samosprávné celky. b) Některé veřejnoprávní korporace jsou samosprávnými celky. c) Některé samosprávné celky mohou vlastnit majetek. d) Žádné samosprávné celky nemohou vlastnit majetek. Všechny samosprávné celky jsou právnickými osobami. Každý samosprávný celek může vlastnit majetek. a) Všechny právnické osoby mohou vlastnit majetek. b) Některé právnické osoby mohou vlastnit majetek. c) Žádná právnická osoba nesmí vlastnit majetek. d) Některý majetek mohou vlastnit fyzické osoby. Každý právní úkon je projev vůle. Některé projevy vůle vedou k zániku práv. a) Každý právní úkon vede k zániku práv. b) Některé projevy vůle jsou právní úkony. c) Některé právní úkony jsou projevy vůle. d) Každý zánik práv je právní úkon. Každý člověk je způsobilý k právům a povinnostem. Někteří lidé jsou způsobilí k právním úkonům. a) Někteří lidé jsou způsobilí k právům. b) Někteří lidé jsou způsobilí k povinnostem. c) Každý člověk je způsobilý k právům, povinnostem a právním úkonům. d) Někteří lidé jsou způsobilí k právům, povinnostem a právním úkonům. Někteří biologičtí rodiče nejsou zákonnými zástupci dítěte. Někteří zákonní zástupci nespravují majetek dítěte. a) Každý zákonný zástupce dítěte spravuje majetek dítěte. b) Někteří biologičtí rodiče nespravují majetek dítěte. c) Někteří biologičtí rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte. d) Někteří zákonní zástupci spravují majetek dítěte.

Všechny starožitnosti jsou věcmi jednotlivě určenými. Některé starožitnosti nejsou volně obchodovatelné. a) Některé starožitnosti jsou volně obchodovatelné. b) Některé starožitnosti jsou věcmi jednotlivě určenými. c) Žádná starožitnost není volně obchodovatelná. d) Některé jednotlivě určené věci nejsou volně obchodovatelné.

Některé právní úkony jsou smlouvami kupními. Žádná kupní smlouva nemá za následek změnu stavu. a) Některé smlouvy kupní nemají za následek změnu stavu. b) Každá kupní smlouva má za následek změnu stavu. c) Žádný právní úkon není kupní smlouvou. d) Některé právní úkony nemají za následek změnu stavu.

Všechny obecní úřady jsou exekučními orgány. Každý městský úřad je obecní úřad. a) Některé obecní úřady jsou exekučními orgány. b) Některé městské úřady jsou obecní úřady. c) Každý městský úřad je exekučním orgánem. d) Žádný městský úřad není exekučním orgánem.

Každý nadační fond je fyzickou osobou. Všechny nadační fondy jsou subjekty práva. a) Některý nadační fond je fyzickou osobou. b) Některé fyzické osoby jsou nadačními fondy. c) Každý subjekt práva je fyzickou osobou. d) Žádný subjekt práva není fyzickou osobou.

osobního osobního osobního

osobního

– 102 –


Každý majitel akcií je akcionářem. Každý akcionář je veden v seznamu akcionářů. a) Žádný majitel akcií není akcionářem. b) Každý akcionář je majitelem akcií. c) Některý akcionář je majitelem akcií. d) Některý majitel akcií je veden v seznamu akcionářů. Všechny smlouvy jsou právními úkony. Všechny smlouvy jsou právními událostmi. a) Některé smlouvy jsou právními úkony. b) Všechny právní úkony jsou právními událostmi. c) Všechny právní události jsou právními úkony. d) Některé smlouvy jsou právními událostmi. Některá rozhodnutí jsou rozsudky. Některé rozsudky lze napadnout dovoláním. a) Některá rozhodnutí nelze napadnout dovoláním. b) Všechny rozsudky lze napadnout dovoláním. c) Některá rozhodnutí nejsou rozsudky. d) Některá rozhodnutí lze napadnout dovoláním. Všechny soudy jsou státními orgány. Některé státní orgány mají správní zaměstnance. a) Některé soudy mají správní zaměstnance. b) Některé soudy nemají správní zaměstnance. c) Některé soudy jsou státními orgány. d) Správní zaměstnance mají všechny soudy. Každý stavební úřad je orgánem veřejné moci. Každý orgán veřejné moci může upustiti od vydání stanoviska. a) Některý stavební úřad je orgánem veřejné moci. b) Některý orgán veřejné moci může upustit od vydání stanoviska. c) Každý stavební úřad může upustit od vydání stanoviska. d) Některý stavební úřad může upustit od vydání stanoviska. Všichni lidé jsou subjekty práva. Žádný člověk není právnickou osobou. a) Někteří lidé nejsou subjekty práva. b) Každý člověk je právnickou osobou. c) Někteří lidé jsou subjekty práva. d) Všechny subjekty práva nejsou právnickou osobou. Všechny právní úkony jsou právními tituly. Žádná společenská úsluha není právním titulem. a) Některé právní úkony jsou právními tituly. b) Všechny právní tituly jsou právními úkony. c) Některé právní úkony nejsou právními tituly. d) Některé společenské úsluhy nejsou právními úkony. Některé právní úkony jsou provedeny faktickým jednáním. Každé zadržení věci je právní úkon. a) Některými právními úkony jsou zadržení věci. b) Každé zadržení věci je provedeno faktickým jednáním. c) Každé faktické jednání je právním úkonem. d) Některé zadržení věci není právní úkon. Některé pohledávky jsou právy na plnění. Všechny peněžité dluhy jsou pohledávkami. a) Některé peněžité dluhy jsou pohledávkami. b) Žádné pohledávky nejsou právy na plnění. c) Všechny pohledávky jsou právy na plnění. d) Žádné peněžité dluhy nejsou právy na plnění. Některé právní úkony jsou smlouvami o ubytování. Žádná smlouva o ubytování nemá za následek zánik závazku. a) Některé smlouvy o ubytování nemají za následek zánik závazku. b) Každá smlouva o ubytování má za následek zánik závazku. c) Žádný právní úkon není smlouvou o ubytování. d) Některé právní úkony mají za následek zánik závazku. – 103 –


Některá rozhodnutí musí být vyhotovena písemně. Některá písemně vyhotovená rozhodnutí musí být doručena. a) Všechna rozhodnutí musí být doručena. b) Některá rozhodnutí musí být doručena. c) Některá písemně vyhotovená rozhodnutí nemusí být doručena. d) Všechna písemně vyhotovená rozhodnutí musí být doručena. Všechny typové smlouvy jsou právními úkony. Všechny smlouvy o dílo jsou typovými smlouvami. a) Všechny smlouvy o dílo jsou právními úkony. b) Všechny právní úkony jsou typovými smlouvami. c) Žádná smlouva o dílo není právním úkonem. d) Některé právní úkony jsou smlouvami o dílo. Žádná věc v právním smyslu není pohledávkou. Některé zástavy jsou věcmi v právním smyslu. a) Některé pohledávky nejsou věcmi v právním smyslu. b) Některé zástavy nejsou pohledávkami. c) Každá zástava, která je věcí v právním smyslu, pohledávkou. d) Žádná zástava není věcí v právním smyslu.

je

Všechny právnické osoby jsou nositeli práv a povinností. Každé sdružení fyzických osob je právnickou osobou. a) Každé sdružení fyzických osob je nositelem práv. b) Každé sdružení fyzických osob je nositelem povinností. c) Některé fyzické osoby jsou nositeli práv. d) Některé fyzické osoby jsou nositeli povinností. Každé odstoupení od smlouvy je projevem vůle. Všechny projevy vůle jsou upraveny právními předpisy. a) Každé odstoupení od smlouvy je upraveno právními předpisy. b) Některým projevem vůle je odstoupení od smlouvy. c) Některé právní předpisy jsou projevy vůle. d) Žádné odstoupení od smlouvy není projevem vůle. Všechna nepojízdná vozidla jsou neschopna pohybu. Některá vozidla neschopná pohybu jsou zničená. a) Některá nepojízdná vozidla jsou zničená. b) Některá nepojízdná vozidla nejsou schopna pohybu. c) Všechna vozidla jsou zničená. d) Žádné vozidlo neschopné pohybu není zničeno. Všechna omezující opatření jsou ochrannými opatřeními. Každé omezující opatření musí být přiměřené. a) Některé ochranné opatření musí být přiměřené. b) Každé ochranné opatření je omezující opatření. c) Některé ochranné opatření je omezující opatření. d) Některé omezující opatření musí být přiměřené. Všechny právnické osoby jsou subjekty založenými smlouvou. Některé subjekty založené smlouvou jsou obchodními společnostmi. a) Některé subjekty založené smlouvou jsou právnické osoby. b) Některé právnické osoby jsou subjekty založenými smlouvou. c) Všechny právnické osoby jsou obchodními společnostmi. d) Všechny subjekty založené smlouvou jsou obchodními společnostmi. Každý úvěr je použití částky někoho jiného. Některé bankovní půjčky jsou úvěry. a) Každý úvěr je bankovní půjčka. b) Žádný úvěr není bankovní půjčka. c) Každá bankovní půjčka je použití částky někoho jiného. d) Nikdo jiný než banka neposkytuje úvěry.


Všechny vklady jsou pohledávkami. Všechny pohledávky jsou právy na plnění. a) Žádné pohledávky nejsou vklady. b) Všechny vklady jsou právy na plnění. c) Některé vklady jsou právy na plnění. d) Všechna práva na plnění jsou vklady. Všechna odvolání jsou opravnými prostředky. Některé opravné prostředky se přezkoumávají bez účasti účastníků. a) Některá odvolání se přezkoumávají bez účasti účastníků. b) Některá odvolání se přezkoumávají za účasti účastníků. c) Některé opravné prostředky jsou odvoláními. d) Některá odvolání jsou opravnými prostředky. Každý advokát má právnické vzdělání. Některé fyzické osoby mají právnické vzdělání. a) Někteří advokáti mají právnické vzdělání. b) Každý advokát je fyzická osoba. c) Žádný advokát není právnická osoba. d) Některé fyzické osoby nemají právnické vzdělání. Všichni lidé jsou subjekty práva. Žádní lidé nejsou právnickými osobami. a) Všechny subjekty práva nejsou právnickými osobami b) Některé subjekty práva nejsou právnickými osobami. c) Někteří lidé jsou subjekty práva. d) Žádný člověk není právnickou osobou. Všichni potomci jsou neopominutelní dědici. Každý neopomenutelný dědic něco zdědí. a) Každý potomek něco zdědí. b) Někteří potomci jsou opominutelní dědici. c) Někteří neopominutelní dědici jsou potomci. d) Některý opominutelný dědic nic nezdědí. Některé smlouvy o vykonání práce jsou příkazními smlouvami. Všechny příkazní smlouvy jsou dohodami. a) Žádná příkazní smlouva není dohodou. b) Všechny příkazní smlouvy jsou smlouvami o vykonání práce. c) Všechny smlouvy o vykonání práce jsou příkazními smlouvami. d) Všechny smlouvy o vykonání práce jsou dohodami. Logika - vyplývání Podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském a magisterském studijním programu je dosažení úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání. Podmínkou přijetí ke studiu v doktorském studijním programu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu. Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu ze střední školy, popřípadě vyšší odborné školy nebo vysoké školy. Kromě toho může stanovit nejvyšší možný počet přijímaných studentů, kteří splnili stanovené podmínky: splní-li tyto podmínky větší počet uchazečů, rozhoduje pořadí nejlepších. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) K přijetí ke studiu v bakalářském studijním programu se vyžaduje dosažení úplného středního vzdělání, což je vždy jediná podmínka k přijetí k tomuto studiu. b) Fakulta vždy stanoví další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání. c) Určitý prospěch ze střední školy, popřípadě vyšší odborné či vysoké školy, nemusí vždy být podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském a magisterském studijním programu. d) Vysoká škola nebo fakulta nemusí stanovit nejvyšší možný počet přijímaných studentů, kteří splnili stanovené podmínky.


2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Vysoká škola či fakulta vždy musí stanovit nejvyšší možný počet přijímaných studentů, kteří splnili stanovené podmínky. b) Vysoká škola může, ale nemusí stanovit další podmínky přijetí ke studiu. c) Určité stanovené vzdělání je vždy podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském a magisterském studijním programu, nemusí však být podmínkou jedinou. d) Určité znalosti, schopnosti nebo nadání nebo prospěch ze střední školy, popřípadě vyšší odborné nebo vysoké školy, jsou jednou z podmínek přijetí ke studiu, pokud tak příslušná vysoká škola nebo fakulta stanoví. Kulturní památka je významný doklad duchovního a hmotného života lidí nebo nositel vztahů k důležitým jevům, událostem a osobnostem dějin a kultury, na jehož zachování je proto zájem. K vývozu movité kulturní památky do zahraničí je třeba povolení Ministerstva kultury, a to s výjimkou případů, kdy se taková památka vyváží v rámci mezinárodní dohody o kulturní spolupráci, kterou je ČR vázána, anebo kdy se taková památka vyváží za účelem záchranné restaurace. V těchto případech není povolení třeba. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Pro některé vývozy movitých kulturních památek povolení Ministerstva kultury není třeba. b) Jestliže byla movitá kulturní památka legálně (po právu) vyvezena do zahraničí, musela být vyvezena za účelem záchranné restaurace. c) Vývoz movité kulturní památky do zahraničí v rámci dohody o kulturní spolupráci, kterou je ČR vázána, je jedním z případů, kdy k vývozu není třeba povolení Ministerstva kultury. d) K vývozu movité kulturní památky do zahraničí je zásadně třeba povolení Ministerstva kultury. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) K vývozu nemovitých kulturních památek je také třeba povolení Ministerstva kultury. b) Jsou jen dva okruhy situací, kdy k vývozu movité kulturní památky do zahraničí není třeba povolení Ministerstva kultury. c) Bez povolení Ministerstva kultury nelze movitou kulturní památku do zahraničí nikdy vyvézt. d) Jestliže byla kulturní movitá památka legálně (po právu) a bez povolení Ministerstva kultury vyvezena do zahraničí, muselo jít o vývoz za účelem záchranné restaurace. Jedy jsou látky působící toxicky na člověka nebo živočichy. Zvláštní právní regulaci podléhají tzv. nebezpečné jedy. Nakládat s nebezpečnými jedy může jen fyzická osoba, která má zvláštní odbornou způsobilost osvědčenou licencí udělovanou Ministerstvem zdravotnictví, či právnická osoba, kte-rá má v pracovním poměru zaměstnance, který je držitelem výše uvedené licence. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Každá fyzická nebo právnická osoba může nakládat s nebezpečnými jedy. b) S nebezpečnými jedy mohou nakládat jen některé fyzické nebo právnické osoby. c) Jestliže fyzická osoba po právu (legálně) nakládala s nebezpečnými jedy, pak musela mít odbornou způsobilost osvědčenou licencí Ministerstva zdravotnictví. d) Bez licence Ministerstva zdravotnictví nelze nakládat s nebezpečnými jedy. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Odborná způsobilost fyzické osoby osvědčená licencí Ministerstva zdravotnictví je podmínkou pro nakládání s nebezpečnými jedy. b) Právnická osoba k tomu, aby mohla nakládat s nebezpečnými jedy, musí mít v pracovním poměru alespoň – 104 –


jednoho zaměstnance, který je držitelem licence Ministerstva zdravotnictví. c) S nebezpečnými jedy mohou nakládat jen některé osoby, a to ty, které splní předepsané podmínky. d) Nikdo nesmí nakládat s nebezpečnými jedy bez licence Ministerstva zdravotnictví. Trestný čin schvalování trestného činu je definován takto: „Trestný čin schvalování trestného činu spáchá ten, kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachateleÿ. Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, popřípadě jiným obdobně účinným způsobem, nebo před více než dvěma osobami současně přítomnými. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin schvalování trestného činu spáchá každý, kdo schvaluje trestný čin. b) Trestný čin schvalování trestného činu spáchá pouze ten, kdo veřejně schvaluje trestný čin a veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, a žádný jiný. c) Trestný čin schvalování trestného činu spáchá každý, kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele. d) Trestný čin schvalování trestného činu spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí veřejně, a žádný jiný. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Je-li trestný čin schvalování trestného činu spáchán televizí, je spáchán veřejně. b) Každý, kdo schvaluje trestný čin před dvěma osobami současně přítomnými, spáchá trestný čin schvalování trestného činu. c) Každý, kdo vychvaluje rozhlasem pro trestný čin jeho pachatele, spáchá trestný čin schvalování trestného činu”. d) Trestný čin schvalování trestného činu musí být spáchán vždy obsahem tiskoviny. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Rozsah způsobilosti k právním úkonům není závislý na věku. b) Zletilosti lze nabýt také uzavřením manželství. c) Způsobilost k právním úkonům vzniká vždy v osmnácti letech. d) Nezletilí nemají způsobilost k právním úkonům. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Zletilost nabytá sňatkem zaniká smrtí manžela. b) Nezletilci neodpovídají přiměřené rozumové a volní vyspělosti. c) Vyspělost nezletilce je dána jeho věkem a způsobilostí. d) Nezletilci mají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V pracovní smlouvě lze dohodnout další podmínky, na kterých mají účastníci zájem. Ve smlouvě lze písemně dohodnout konkurenční doložku, podle níž zaměstnanec nesmí po ustanovenou dobu, nejdéle však jeden rok po skončení pracovního poměru, vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní – 105 –


povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a to za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat; za porušení takového závazku může být v konkurenční doložce sjednána přiměřená smluvní pokuta. Konkurenční doložka odporující uvedeným podmínkám je neplatná. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Je-li konkurenční doložka neplatná, byla vždy sjednána za podmínek, za nichž ji nelze od zaměstnance spravedlivě požadovat. b) Konkurenční doložku lze sjednat i na dobu kratší jednoho roku po skončení pracovního poměru. c) Byla-li konkurenční doložka sjednána za podmínek, za nichž to nelze od zaměstnance spravedlivě požadovat, je konkurenční doložka neplatná. d) Nebyla-li v konkurenční doložce sjednána smluvní pokuta, je konkurenční doložka neplatná. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Za porušení závazku vyplývajícího z konkurenční doložky musí být vždy sjednána smluvní pokuta. b) Nepřiměřená smluvní pokuta může být sjednána toliko písemně. c) Přiměřená smluvní pokuta nemusí být sjednána písemně. d) Je-li smluvní pokuta důvodem neplatnosti konkurenční doložky, vyplývá z toho, že smluvní pokuta nebyla sjednána písemně. Územní rozhodnutí je individuální právní akt, kterým stavební úřad jako orgán veřejné moci autoritativně rozhoduje o využití daného území. K návrhu na vydání územního rozhodnutí není třeba stanoviska orgánu ochrany životního prostředí o posouzení vlivu stavby na životní prostředí, pokud tento orgán ve svém písemném vyjádření sdělil, že od vydání stanoviska upouští. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Za jistých okolností není k návrhu na vydání územního rozhodnutí třeba stanoviska orgánu ochrany životního prostředí. b) Stanoviska orgánu ochrany životního prostředí k návrhu na vydání územního rozhodnutí je třeba vždy. c) V rámci posouzení vlivu stavby na životní prostředí se orgán ochrany životního prostředí může písemně vyjádřit tak, že od vydání stanoviska upouští. d) Orgán ochrany životního prostředí může od vydání svého stanoviska o posouzení vlivu stavby na životní prostředí upustit, pokud to sdělí v písemném vyjádření. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Stanoviska orgánu ochrany životního prostředí k návrhu na vydání územního rozhodnutí není za jistých okolností zapotřebí. b) Orgán ochrany životního prostředí se může kdykoliv vzdát svého stanoviska, a to jakoukoli formou. c) Orgán ochrany životního prostředí se může písemně vyjádřit tak, že sděluje, že jeho stanoviska není zapotřebí. d) Jen v případě, když orgán ochrany životního prostředí provádí posouzení vlivu stavby na životní prostředí, může ve svém písemném vyjádření sdělit, že od vydání stanoviska upouští. Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nároky z ručení. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Dlužník může uplatnit vůči ručiteli jakékoliv námitky. b) Dlužník může vůči ručiteli uplatnit vždy všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli. c) Dlužník nemůže uspokojit ručitele, a současně uplatnit


námitky vůči věřiteli. d) Nemůže-li dlužník vůči ručiteli uplatnit námitky, znamená to, že na ně včas neupozornil věřitele. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Ručitel nemůže uspokojit věřitele bez vědomí dlužníka. b) Ručitel může uspokojit věřitele bez vědomí dlužníka, ale jen tehdy, pokud dlužník ručitele včas upozorní na všechny námitky, které má vůči věřiteli. c) Ručitel je povinen uspokojit věřitele bez vědomí dlužníka. d) Dlužník nemůže uspokojit věřitele bez vědomí ručitele. Každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady se může žalobou u soudu domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Není-li žaloba podána do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, nebyla-li valná hromada řádně svolána, ode dne, kdy se uvedená osoba mohla dovědět o konání valné hromady, nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady, právo podat uvedenou žalobu zaniká. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Právo domáhat se žalobou u soudu, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, za-niká vždy do jednoho roku od konání valné hromady. b) Právo domáhat se žalobou u soudu, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, zaniká vždy buď uplynutím tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo uplynutím jednoho roku od konání valné hromady, přičemž jiné možnosti není. c) Každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady se může žalobou u soudu domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, a to vždy do tří měsíců ode dne, kdy se uvedená osoba mohla dovědět o konání valné hromady. d) Podal-li společník žalobu, kterou se u soudu domáhá, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, čtvrtý měsíc ode dne konání valné hromady, právo podat žalobu zcela jistě nezaniklo. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Nebyla-li žaloba, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, podána do jednoho roku od konání valné hromady, právo podat takovou žalobu nejpozději uplynutím této lhůty zcela jistě zaniklo. b) Nebyla-li žaloba, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právní-mi předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, podána do tří měsíců ode dne konání valné hromady, právo podat takovou žalobu nemusí v každém případě vždy zaniknout. c) Nebyla-li žaloba, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, podána do pěti měsíců ode dne konání valné hromady, právo podat takovou žalobu nemusí ani v takovém případě vždy zaniknout. d) Nebyla-li žaloba, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, podána do dvou měsíců ode dne konání valné hromady, právo podat takovou žalobu zcela jistě nezaniklo.


Trestný čin neoprávněného podnikání je definován takto: „Trestný čin neoprávněného podnikání spáchá ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní podnikáníÿ. Znak „ve větším rozsahuÿ je dán tehdy, jde-li o činnost srovnatelnou se zaměstnáním, provozovanou s cílem získat trvalý zdroj příjmů. Zpravidla jde o více akcí, ale může jít i o jednu rozsáhlou akci trvající po delší dobu, s velkým rozsahem a objemem podnikání. Nezáleží však na tom, zda jde o hlavní zdroj obživy pachatele nebo zda svou činnost provádí vedle činnosti legální. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin neoprávněného podnikání spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí neoprávněně, a žádný jiný. b) Trestný čin neoprávněného podnikání spáchá pouze ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu provozuje výrobní podnikání, a žádný jiný. c) Trestný čin neoprávněného podnikání spáchá každý, kdo neoprávněně poskytuje služby. d) Trestný čin neoprávněného podnikání spáchá každý, kdo neoprávněně ve větším rozsahu provozuje výrobní podnikání. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Nejde o trestný čin neoprávněného podnikání, pokud pachatel provozuje také legální činnost. b) Znak „ve větším rozsahuÿ může být naplněn i při jednorázové akci, jsou-li splněny další podmínky. c) Znak „ve větším rozsahuÿ je dán pouze tehdy, pokud jde o hlavní zdroj obživy pachatele. d) Počet legálních činností pachatele nijak neovlivňuje trestný čin neoprávněného podnikání, jsou-li jinak dány znaky tohoto trestného činu. Škoda se v právní teorii chápe jako tzv. skutečná (vzešlá) škoda a dále jako další škoda (ušlý zisk). Právní důvod vzniku závazku k náhradě škody je zásadně protiprávní úkon škůdce, může to však být i důvod jiný (např. protiprávní stav). Škoda se dle občanského zákoníku hradí buď v penězích (tzv. relutární náhrada) nebo, je-li to možné a účelné a požádá-li o to poškozený, uvedením do předešlého stavu (tzv. naturální restituce). 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Nahrazovat škodu dle občanského zákoníku je možné jen v penězích. b) Požádání poškozeného je jednou z podmínek pro náhradu škody uvedením do předešlého stavu. c) Není-li to možné a účelné, pak nelze nahrazovat škodu uvedením do předešlého stavu, byť by to požadoval poškozený. d) Jestliže škoda byla nahrazena uvedením do předešlého stavu, pak o to, mimo jiné, musel požádat poškozený. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Škoda se dle občanského zákoníku hradí výlučně uvedením do předešlého stavu. b) Není-li to účelné, pak nelze nahradit škodu uvedením do předešlého stavu, byť by to bylo možné. c) Možnost, účelnost a požádání poškozeného jsou podmínky pro to, aby se mohla škoda hradit uvedením do předešlého stavu. d) Má-li být škoda hrazena v penězích, musí o to poškozený požádat. Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem, v ostatních otázkách usnesením. Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj. Podaný návrh na zahájení řízení může být z procesních důvodů odmítnut. V takovém případě se Ústavní soud návrhem věcně nezabývá. – 106 –


1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Rozhodnutí procesního charakteru mají formu usnesení. b) Usnesení Ústavního soudu musí být odůvodněna. c) Každý návrh na zahájení řízení musí být Ústavním soudem věcně posouzen. d) Odmítnutí návrhu na zahájení řízení z jiných, než procesních důvodů, není možné. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Soudce zpravodaj má významný vliv na podobu rozhodnutí Ústavního soudu. b) Každý nález Ústavního soudu musí být odůvodněn. c) Zda je možné proti nálezu Ústavního soudu podat odvolání závisí na tom, zda je v nálezu samém možnost odvolání výslovně připuštěna či vyloučena. d) Odmítnutí návrhu má formu usnesení. Nárok na vydání pozemků v restituci mají podle zákona č. 229/1991 Sb. výlučně ty fyzické osoby (nebo jejich potomci), které dotčené pozemky vlastnily před rokem 1948. To se nevztahuje na osoby, které byly pravomocně odsouzeny za kolaboraci s fašistickým režimem v době druhé světové války. Zák. č. 229/1991 Sb. patří k tzv. restitučním předpisům, tedy k těm zákonům, které byly v Československu na počátku 90. let přijaty za účelem nápravy některých nespravedlností, které se staly v době komunistického režimu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jestliže byl osobě vydán pozemek v restituci, nebyla pravomocně odsouzena za kolaboraci s fašistickým režimem za druhé světové války. b) Právnické osoby nárok na vydání pozemků v restituci podle zák. č. 229/1991 Sb. nikdy nemají. c) Jestliže fyzická osoba vlastnila pozemky před rokem 1948 a nikdy nebyla pravomocně odsouzena za žádný trestný čin, má nárok na vydání pozemků v restituci. d) Jestliže fyzická osoba vlastnila pozemky před rokem 1948 a nemá nárok na vydání pozemků v restituci, musela být pravomocně odsouzena za kolaboraci s fašistickým režimem za druhé světové války. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Fyzické osoby pravomocně odsouzené za kolaboraci s fašistickým režimem za druhé světové války nemají nárok na vydání pozemků v restituci. b) Sourozenci osob, které vlastnily pozemky před rokem 1948, nemají nárok na vydání pozemků v restituci. c) Jestliže osoby vlastnící pozemky před rokem 1948 byly odsouzeny za kolaboraci s fašistickým režimem za druhé světové války, nemají nárok na vydání pozemků v restituci. d) Osoby nevlastnící pozemky před rokem 1948 žádné restituční nároky podle zákona nemají. Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem, nebo odvrací-li svým jednáním nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jestliže někdo svým jednáním odvrací nebezpečí hrozící zájmu chráněnému zákonem, nesmí způsobit stejně závažný nebo závažnější následek než ten, který hrozil. V opačném případě se může jednat o přestupek. b) Odvrací-li někdo útok na zájem, který není zákonem chráněn, může se dopustit přestupku. c) Trestný čin znamená závažnější porušení práva, než – 107 –


přestupek. d) Zaviněné jednání, které neporušuje nebo neohrožuje zájem společnosti nemůže být přestupkem. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jednání, které není za přestupek výslovně označeno, není přestupkem. b) V případě odvracení útoku směřujícího na zájem chráněný zákonem je třeba, aby jednání bylo přiměřené. V opačném případě se může jednat o přestupek. c) Nezaviněné jednání nemůže být přestupkem. d) Kromě přestupků existují i jiné druhy protiprávních jednání. Akreditační komise má dvacet jednoho člena. Předsedu, místopředsedu a členy Akreditační komise jmenuje na návrh ministra vláda. Ministr si před předložením návrhu vyžádá doporučení reprezentace vysokých škol, Rady vlády České republiky pro výzkum a vývoj a Akademie věd České republiky a návrh s nimi projedná. Členové Akreditační komise jsou jmenováni na dobu šesti let: jmenováni mohou být nejvýše na dvě funkční období. Při prvním jmenování členů Akreditační komise určí vláda jména jedné třetiny členů, jejichž funkční období skončí po dvou letech, a jedné třetiny členů, jejichž funkční období skončí po čtyřech letech. Členem Akreditační komise může být jmenována pouze bezúhonná osoba, která je všeobecně uznávanou odbornou autoritou. Funkce člena Akreditační komise je neslučitelná s funkcí rektora, prorektora nebo děkana. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Nikdo nemůže být členem Akreditační komise déle než dvanáct let. b) Funkční období některých členů Akreditační komise je pouze dvouleté. c) Osoba může být jmenována členem Akreditační komise i v případě, že není všeobecně uznávanou odbornou autoritou. d) Funkční období členů Akreditační komise je dvou-, čtyřnebo šestileté. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Proděkan může být členem Akreditační komise. b) Prorektor nemůže být nikdy členem Akreditační komise. c) Bezúhonnost není jedinou podmínkou pro jmenování osoby členem Akreditační komise. d) Pokud osoba není rektorem, prorektorem ani děkanem a splňuje i další stanovené podmínky, může být jmenována členem Akreditační komise. Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění se dopustí ten, kdo jiného ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Každý, kdo jiného omezí na právech tím, že nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. b) Každý, kdo bez zbytečného odkladu neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle smlouvy povinen, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. c) Ten, kdo se zbytečným odkladem podá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, se za splnění dalších podmínek může dopustit trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. d) Ten, kdo neuloží listinu do sbírky listin, aniž by k tomu byl podle zákona nebo smlouvy povinen, se nemůže dopustit trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Každý, kdo bez zbytečného odkladu nepodá návrh na


zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. b) Ten, kdo podá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, se v žádném případě nemůže dopustit trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. c) Ten, kdo neuloží listinu do sbírky listin, aniž by k tomu byl podle zákona nebo smlouvy povinen, se nemůže dopustit trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, i když tím jiného ohrozí nebo omezí na právech. d) Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění se nedopustí ten, kdo bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, aniž tím jiného ohrozí nebo omezí na právech. Trestný čin kuplířství je definován takto: „Trestný čin kuplířství spáchá ten, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným.ÿ Zjednáním ve smyslu uvedené definice je uzavření dohody, jejímž obsahem je provozování prostituce. Musí zde tedy být projev vůle obou stran, jak kuplíře, tak osoby provozující prostituci. Nezáleží na tom, zda taková osoba s prostitucí začíná nebo ji už v minulosti provozovala. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin kuplířství spáchá pouze ten, kdo jiného zjedná k provozování prostituce, a žádný jiný. b) Trestný čin kuplířství spáchá pouze ten, jehož jednání v definici uvedené se týká prostituce, a žádný jiný. c) Trestný čin kuplířství spáchá každý, kdo jiného svede k provozování prostituce. d) Trestný čin kuplířství spáchá každý, kdo se jakkoliv živí prostitucí. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Při zjednání k provozování prostituce musí jít o projev vůle kuplíře i osoby provozující prostituci. b) Přísněji trestné je zjednání osoby, která s prostitucí začíná. c) Zjednáním k provozování prostituce je každá dohoda, jejímž obsahem je provozování prostituce. d) Každá dohoda mezi kuplířem a osobou provozující prostituci je zjednáním. Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k pří-pravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Existuje zvláštní skupina osob, které v případě, že jsou obviněny ze spáchání trestného činu, se nemohou hájit samy. b) Každý je považován za nevinného, pokud není pravomocným rozhodnutím soudu vysloven opak. c) Pouze zákon stanoví, jaké jednání bude trestně stíháno a trestáno. d) Jestliže si obviněný zvolí obhájce, nemusí mu být poskytnut čas k přípravě obhajoby. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Jestliže by svou výpovědí nezpůsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké, nemůže nikdo odepřít vypovídat. b) Zákon obecně stanoví, jaká jednání jsou trestnými činy a


soud zjišťuje v konkrétních případech, jaká je vina jednotlivce. c) Okamžikem sdělení obvinění již na danou osobu nelze pohlížet jako na nevinnou. d) Každý obviněný má právo hájit se prostřednictvím obhájce. Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Výklad právních úkonů závisí na tom, zdali jsou vyjádřeny slovy nebo jiným způsobem. b) Právní úkon může být učiněn jednáním nebo opomenutím. c) Právní úkon je projevem vůle, jenž může být učiněn jednáním nebo opomenutím. d) Právní úkon, vyjádřený jiným způsobem než slovy, není projevem vůle. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Každý projev vůle, učiněný buď jednáním nebo opomenutím, je právním úkonem. b) Právní úkon je vždy projevem vůle. c) Některé právní úkony nemusí být projevem vůle; záleží na tom, co je považováno v dané situaci za obvyklé. d) Právní úkon vzbuzující pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, není projevem vůle. Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné. Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Právo prostřednictvím svých předpisů rozhoduje, který projev vůle bude uznán jako právní úkon a který nikoli. b) Jde-li o způsobilost k právním úkonům, není z hlediska práva rozdíl mezi osobou, která dosáhla 18 let věku, a osobou, která před dosažením této věkové hranice uzavřela manželství. c) Manželství mohou uzavřít i osoby nezletilé. d) Uzavření manželství patří mezi právní úkony, které svou povahou jsou přiměřené rozumové a volní vyspělosti osob mladších 18 let. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Způsobilosti k právním úkonům se v plném rozsahu dosahuje uzavřením manželství. b) Neuzavře-li osoba mladší 18 let manželství, má způsobilost pouze k právním úkonům, které svou povahou jsou přiměřené její rozumové a volní vyspělosti. c) Jednou nabyté zletilosti nelze zbavit. d) Způsobilost k právním úkonům je u všech osob mladších 18 let omezena kritériem rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. – 108 –


Písemná forma slouží k větší právní jistotě účastníků právních vztahů. Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Projevy účastníků smlouvy musí být vždy na jedné listině. b) Smlouvy musí být uzavřeny vždy v písemné formě. c) Účastníci se mohou dohodnout, že smlouvu o převodu nemovitosti uzavřou ústně. d) Převádí-li se smlouvou movitost, musejí se účastníci shodně projevit na jedné listině. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Dohodnou-li se tak účastníci smlouvy, musí mít smlouva písemnou formu. b) Převádí-li se nemovitost smlouvou, pak smlouva o převodu musí být písemná a projevy účastníků musí být na téže listině. c) Forma smlouvy záleží na tom, co se jejím prostřednictvím činí, nebo na tom, co stanoví zákon, nebo na tom, co si účastníci smlouvy dohodli. d) Ke splnění požadavku písemné formy smlouvy o převodu nemovitosti stačí, aby jeden účastník zaslal druhému listinu obsahující písemný návrh a druhý účastník přímo na této listině své přijetí potvrdil. Kupující nabývá vlastnické právo ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Strany si mohou písemně dojednat, že kupující nabude vlastnické právo dříve, jestliže předmětem koupě je zboží jednotlivě určené nebo zboží určené podle druhu a v době přechodu vlastnického práva bude dostatečně označeno k odlišení od jiného zboží, a to způsobem sjednaným mezi stranami. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Pokud kupující nabyl vlastnické právo ke zboží předáním, nedohodly si strany nic jiného písemně. b) Jde-li o zboží jednotlivě určené, mohou si strany písemně domluvit dřívější nabytí vlastnictví. c) Kupující si může s prodávajícím vždy písemně domluvit dřívější nabytí vlastnictví ke zboží. d) Dřívější nabytí vlastnictví lze písemně domluvit pouze u zboží jednotlivě určeného. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Nabyl-li kupující vlastnické právo ke zboží předáním, muselo se jednat o zboží určené podle druhu. b) Ke každému zboží určenému podle druhu lze nabýt vlastnictví dříve než bylo zboží předáno. c) Aby vlastnictví ke zboží určenému podle druhu mohlo přejít dříve, než bylo zboží předáno, postačí toliko písemná dohoda kupujícího a prodávajícího. d) Dřívější přechod vlastnictví ke zboží lze dojednat pouze písemně. Dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Pokud zákon nestanoví pro jednotlivé druhy smluv něco jiného, může věřitel při prodlení dlužníka trvat na řádném plnění závazku. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Byl-li dlužník v prodlení, závazek zanikl jiným způsobem. b) Věřitel při prodlení dlužníka musí trvat na řádném plnění závazku. c) Trval-li dlužník na řádném plnění závazku, je věřitel v – 109 –


prodlení. d) Pokud není dlužník v prodlení, je v prodlení věřitel. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jestliže dlužník nesplní řádně svůj závazek, je v prodlení. b) Jestliže věřitel při prodlení dlužníka mohl trvat na řádném plnění závazku, zákon nestanovil odlišnou úpravu. c) Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek pro prodlení věřitele, není dlužník v prodlení. d) Dlužník je v prodlení i poté, co závazek zanikne jiným způsobem. Účastník je povinen námitku podjatosti soudce nebo přísedícího uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce nebo přísedící, o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců nebo přísedících. V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí uvedeno, proti kterému soudci nebo přísedícímu směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Jestliže účastník nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců nebo přísedících, může námitku podjatosti uplatnit do 15 dnů po té, co se o důvodu vyloučení dozvěděl, ale i později. b) V námitce podjatosti nemusí být uvedeny obecné náležitosti. c) Nevěděl-li účastník při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce nebo přísedící, o jehož vyloučení jde, o důvodu vyloučení, může námitku uplatnit do 15 dnů ode dne prvního jednání. d) Proběhlo-li první jednání, kterého se zúčastnil soudce nebo přísedící, o jehož vyloučení jde, a neuplatnil-li účastník námitku podjatosti, za určitých okolností by ji mohl uplatnit i později. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) V námitce podjatosti musí být vždy uvedeno, kdy se o důvodu pochybnosti o nepodjatosti soudce nebo přísedícího účastník podávající námitku dozvěděl. b) Námitka nepodjatosti nemusí být vždy uplatněna nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce nebo přísedící, o jehož vyloučení jde. c) Za určitých okolností může účastník uplatnit námitku podjatosti při druhém jednání. d) V námitce podjatosti musí být také uvedeno, jakými důkazy může být důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce nebo přísedícího prokázán. Řízení ke jmenování profesorem se zahajuje na návrh uchazeče podpořený alespoň dvěma písemnými stanovisky profesorů téhož nebo příbuzného oboru nebo na návrh děkana nebo rektora podaný vědecké radě fakulty, která má akreditaci pro uvedený obor jmenování, nebo vědecké radě vysoké školy, má-li akreditaci pro navrhovaný obor vysoká škola. Řízení může zahájit z vlastního podnětu i vědecká rada fakulty nebo vysoké školy. Součástí návrhu jsou stejné písemné náležitosti jako pro jmenování docentem v rámci habilitačního řízení; v návrhu se též uvede obor, ve kterém se řízení ke jmenování profesorem zahajuje. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Samotný návrh uchazeče nestačí k zahájení řízení ke jmenování profesorem. b) Bez podpory vyjádřené písemnými stanovisky dvou profesorů téhož nebo příbuzného oboru nemůže být zahájeno řízení ke jmenování profesorem.


c) Řízení ke jmenování profesorem se může zahájit i z jiného podnětu než na návrh uchazeče podpořený alespoň dvěma písemnými stanovisky profesorů téhož nebo příbuzného oboru. d) Řízení ke jmenování profesorem nelze zahájit jinak než na návrh děkana nebo rektora. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Pro jmenování profesorem i pro jmenování docentem jsou stejné písemné náležitosti, které jsou součástí příslušného návrhu. b) Vědecké radě fakulty nebo vysoké školy, která nemá akreditaci pro navrhovaný obor, nelze návrh na zahájení řízení ke jmenování profesorem podat. c) Existuje více osob, které mohou podat návrh na zahájení řízení ke jmenování profesorem. d) Není-li návrh uchazeče na zahájení řízení ke jmenování profesorem podpořen alespoň dvěma písemnými stanovisky profesorů téhož nebo příbuzného oboru, pak nelze řízení zahájit. Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit, je-li převáděn na jinou práci, zařazován na jiné pracoviště, překládán, nebo pokud zaměstnavatel v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může zaměstnanec od dohody o hmotné odpovědnosti také odstoupit, jestliže na pracoviště je zařazen jiný zaměstnanec nebo ustanoven jiný vedoucí, popřípadě jeho zástupce. Odstoupení musí být oznámeno zaměstnavateli písemně. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Při společné hmotné odpovědnosti může zaměstnanec od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit také tehdy, je-li překládán. b) Zaměstnanec může od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit také tehdy, jestliže zaměstnavatel na pracoviště zařadí jiného zaměstnance. c) Jestliže na pracoviště je zařazen jiný zaměstnanec a zaměstnavatel do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami, může zaměstnanec od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit, jedná-li se o společnou hmotnou odpovědnost. d) Pokud zaměstnavatel v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami, může být odstoupení oznámeno zaměstnavateli ústně. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Odstranil-li zaměstnavatel v době do jednoho měsíce od obdržení písemného upozornění zaměstnance závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami, zaměstnanec od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit nemůže. b) Zaměstnavatel může od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit. c) Zaměstnavatel nemůže od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit ústně. d) Zaměstnanec nemůže od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit kdykoliv, ale jen za určitých podmínek. K odběru vody z vodního toku je vždy třeba povolení s výjimkou případů, kdy je odebráno jednorázově malé množství vody do 1000 l, a to výlučně pro osobní potřebu fyzických osob. Vodním tokem je přirozený (např. potok, řeka) nebo umělý (např. průplav, kanál, náhon) útvar na zemském povrchu daný korytem a vodou v něm tekoucí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jiné než fyzické osoby potřebují k odběru vody z vodního


toku vždy povolení. b) Pokud osoba odebrala legálně bez povolení vodu z vodního toku, pak muselo jít o fyzickou osobu a o odběr pro osobní potřebu do 1000 l. c) Fyzické osoby pro odběry vody z vodního toku pro výlučně osobní potřebu nebo v případech odběrů do 1000 l povolení nepotřebují. d) Při odběrech vody z vodního toku nad 1000 l potřebuje každý povolení. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Všechny vodní útvary jsou vodními toky. b) Vodním tokem není podzemní řeka. c) Fyzická osoba může jednorázově odebrat vodu z jezera, pokud tak činí pro svou osobní potřebu a tento odběr nepřesáhne 1000 l. d) Některé útvary na zemském povrchu jsou vodními toky. Územní řízení o umístění jednoduché stavby nebo její přístavby či nástavby a staveb rozvodů inženýrských sítí může stavební úřad sloučit se stavebním řízením v případech, kdy podmínky umístění jsou vzhledem k poměrům v území jednoznačné; u jiných staveb a jejich změn lze územní řízení se stavebním řízením sloučit jen tehdy, je-li pro dané území schválen územní plán zóny nebo územní projekt zóny anebo regulační plán. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Sloučil-li stavební úřad územní řízení se stavebním řízením, jednalo se o umístění jednoduché stavby. b) Byl-li schválen územní plán zóny, lze sloučit územní řízení se stavebním řízením u jakékoliv stavby. c) Nebyl-li schválen územní plán zóny a nejedná-li se o jednoduchou stavbu nebo její přístavbu či nástavbu nebo o stavbu rozvodů inženýrských sítí, nelze sloučit územní řízení se stavebním řízením. d) Jedná-li se o jednoduchou stavbu, lze vždy sloučit územní řízení se stavebním řízením. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Nejedná-li se o jednoduchou stavbu nebo její přístavbu či nástavbu nebo o stavbu rozvodů inženýrských sítí, a nebyl-li schválen ani územní plán zóny, ani územní projekt zóny, ani regulační plán, nelze sloučit územní řízení se stavebním řízením. b) Pro sloučení územního řízení o umístění nástavby jednoduché stavby se stavebním řízením se nevyžaduje regulační plán, jsou-li podmínky umístění vzhledem k poměrům v území jednoznačné. c) Byl-li schválen regulační plán zóny, lze sloučit územní řízení se stavebním řízením i u jiné než jednoduché stavby. d) Jedná-li se o jednoduchou stavbu a byl-li pro dané území schválen územní plán zóny nebo územní projekt zóny anebo regulační plán, lze vždy sloučit územní řízení se stavebním řízením. Advokát má v České republice až na některé výjimky výlučné oprávnění poskytovat právní pomoc za úplatu. Advokát sepisuje právní listiny, poskytuje právní rady, zastupuje v řízení před soudy a jinými orgány a provádí obhajobu v trestních věcech. Advokátem se může stát fyzická osoba, jen má-li vysokoškolské právnické vzdělání, je plně způsobilá k právním úkonům, je trestně bezúhonná a vykonala úspěšně předepsané zkoušky. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Advokát, až na některé výjimky, může poskytovat právní pomoc výlučně za úplatu. b) Jednou z podmínek toho, aby se osoba mohla stát advokátem, je dosažení určité praxe v povolání advokáta. c) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena a toto omezení trvá, se nemůže stát advokátem. – 110 –


d) Jednou z podmínek toho, aby se fyzická osoba mohla stát advokátem, je úspěšné ukončení studia na právnické fakultě některé vysoké školy. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Byla-li způsobilost k právním úkonům v případě osoby vykonávající činnost advokáta omezena, nemůže tato osoba dále advokátní činnost vyko-návat. b) Kromě advokátů mohou v ČR právní pomoc za úplatu poskytovat i jiné osoby. c) V ČR může obhajobu v trestních věcech provádět výlučně advokát. d) Jestliže původně omezená způsobilost k právním úkonům byla fyzické osobě obnovena v plném rozsahu, může se dotyčná osoba za předpokladu splnění dalších požadovaných podmínek stát advo-kátem. Daní se rozumí obligatorní, zákonem stanovená peněžitá částka, kterou fyzické nebo právnické osoby odvádějí do státního rozpočtu, a to v zákonem stanovené výši a ve stanovených lhůtách. Zvláštním případem daně je daň z nemovitostí. Od daně z nemovitostí jsou osvobozeni vlastníci - fyzické osoby, které vlastní pozemky v I. zóně národních parků či chráněných krajinných oblastí, pokud se dotčené pozemky současně nenacházejí v lesích hospodářských. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Všechny osoby, které vlastní pozemky v I. zóně národních parků či chráněných krajinných oblastí, jsou osvobozeny od daně z nemovitostí. b) Všechny fyzické osoby, které vlastní pozemky v národních parcích a chráněných krajinných oblastech, jsou osvobozeny od daně z nemovitostí, pokud se dotčené pozemky současně nenacházejí v lesích hospodářských. c) Za jistých podmínek jsou některé fyzické osoby osvobozeny od daně z nemovitostí. d) Právnické osoby, které vlastní pozemky v I. zóně národních parků či chráněných krajinných oblastí, bez ohledu na to, zda se dotčené pozemky nacházejí v lesích hospodářských, nejsou osvobozeny od daně z nemovitostí. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jestliže fyzická osoba vlastnící pozemek v I. zóně národního parku byla osvobozena od daně z ne-movitostí, pak se tento pozemek nenacházel v lese hospodářském. b) Všechny osoby vlastnící pozemky v národních parcích, chráněných krajinných oblastech a v lesích hospodářských jsou osvobozeny od daně z nemovitostí. c) Některé osoby vlastnící pozemky v národních parcích či chráněných krajinných oblastech jsou osvobozeny od daní z nemovitostí. d) Od daně z nemovitostí není nikdo osvobozen. Fyzická osoba starší 15 let, které bylo uděleno státní občanství České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem složení státoobčanského slibu. Dítě mladší 15 let zahrnuté do žádosti rodičů, nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy je nabývá alespoň jeden z rodičů; bylo-li státní občanství České republiky tomuto dítěti uděleno samostatně, nabývá je dnem převzetí Listiny o udělení státního občanství České republiky zákonnými zástupci. Ministerstvo vnitra může složení státoobčanského slibu prominout. V tom případě fyzická osoba nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy rozhodnutí o prominutí složení státoobčanského slibu nabylo právní moci. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Složení státoobčanského slibu je v případech udělení státního občanství České republiky fyzické osobě starší 15 let nezbytné pro to, aby daná osoba státní občanství nabyla, nebylo-li jí složení slibu prominuto. b) Jestliže bylo státní občanství České republiky dítěti – 111 –


mladšímu 15 let uděleno samostatně, nabývá občanství tehdy, když jeho zákonní zástupci převezmou Listinu o udělení státního občanství. Po dosažení věku 15 let však toto dítě, kterému bylo státní občanství uděleno, musí složit státoobčanský slib. c) Prominutí státoobčanského slibu není obecným postupem. d) Ministerstvo vnitra promíjí složení státoobčanského slibu v např. v případech dětí mladších 15 let. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Dítě mladší 15 let nemusí skládat státoobčanský slib pro to, aby nabylo státního občanství České republiky. b) Jestliže bylo dítě mladší 15 let zahrnuto do žádosti svých rodičů o udělení státního občanství České republiky, nabývá státní občanství v den, kdy alespoň jeden z jeho rodičů, kterému bylo státní občanství uděleno, složí státoobčanský slib. c) Bez složení státoobčanského slibu nelze státní občanství České republiky fyzické osobě udělit. d) V případě rodin žádajících o udělení státního občanství České republiky není nezbytné, aby za každého člena takové rodiny byla podána samostatná žádost. Ministerstvo zemědělství (MZ) může poskytnout (finanční) příspěvky na hospodaření v horských a podhorských oblastech jen těm fyzickým či právnickým osobám, které jsou vlastníky či nájemci pozemků v těchto oblastech, samy na nich hospodaří a alespoň z jedné třetiny hradí náklady s tímto hospodařením spojené. Tato pravomoc MZ souvisí se ztíženou možností hospodaření v těchto oblastech a se zájmem státu na sociální stabilitě horských a podhorských oblastí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) MZ může poskytnout příspěvek na hospodaření v horských a podhorských oblastech jak fyzickým, tak i právnickým osobám. b) Pokud MZ příspěvek přizná, musí jeho výše dosáhnout alespoň 1/3 nákladů na hospodaření na daném pozemku. c) Zájmem státu je udržení zemědělského hospodaření v horských a podhorských oblastech. d) Pronajme-li vlastník svůj pozemek v horské oblasti k hospodaření jinému subjektu, nemůže mu být MZ příspěvek na hospodaření přiznán. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jestliže se zemědělci při splnění všech požadovaných podmínek nepodaří prokázat ztížené podmínky hospodaření na svém pozemku v horské oblasti, nemůže mu být příspěvek MZ přiznán. b) Právní vztah k obhospodařovanému pozemku má zásadní význam pro rozhodnutí, zda MZ příspěvek na hospodaření zemědělci přizná. c) Při rozhodování o přiznání příspěvku na hospodaření by mělo MZ v obdobných případech postupovat obdobným způsobem. d) Jestliže vlastník svůj pozemek v horské oblasti pronajal k hospodaření jiné osobě, neznamená to jeho vyloučení z okruhu osob, kterým může být příspěvek MZ přiznán. Pod označením „okolnosti vylučující protiprávnostÿ shrnuje teorie některé okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není nebezpečný pro společnost, a není tedy ani trestným činem. Jsou to nutná obrana, krajní nouze, oprávněné použití zbraně. Kromě těchto v zákoně uvedených případů zná teorie několik dalších důvodů, zejména svolení poškozeného a případy výkonu dovolené či dokonce přikázané činnosti. Všem těmto případům je společné, že chybí protiprávnost činu. Trestnými činy mohou být jen činy právem nedovolené. Ne však každý právem nedovolený čin je zároveň trestným činem, některé z nich jsou jen přestupky, disciplinární delikty, některé jsou postiženy občanskoprávní sankcí. Z právem nedovolených činů jsou trestnými jen ty,



jež vykazují určitý vyšší stupeň nebezpečnosti pro společnost, jsou-li tu ovšem i ostatní potřebné znaky.

akademické samosprávy. Vysoké školy se mohou členit na fakulty. Vysoké školy a fakulty jsou právnickými osobami.

1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Některé trestné činy vykazují vyšší stupeň nebezpečnosti pro společnost. b) Byla-li zbraň použita oprávněně, nemohlo tímto způsobem dojít ke spáchání trestného činu. c) Je-li čin právem dovolený, nemůže být trestným činem, ledaže by vykazoval vyšší stupeň nebezpečnosti pro společnost. d) Jednání za okolností vylučujících protiprávnost je jednáním právem dovoleným.

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Na vysokých školách je povinná docházka po dobu stanovenou zákonem. b) Každá vysoká škola se člení na fakulty, které jsou právnickými osobami. c) Vysoké školy jsou samosprávnými, vrcholně vzdělávacími, vědeckými a uměleckými institucemi. d) Na vysokých školách nelze poskytovat vzdělání za úplatu.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Není-li skutek porušující právo nebezpečný pro společnost, není trestným činem a je zařazen do skupiny jednání za okolností, které vylučují protiprávnost. b) Nutná obrana není trestným činem, pokud byla provedena za v zákoně uvedených okolností, které vylučují její protiprávnost. c) Při posuzování, zda je skutek trestným činem, je jedním z klíčových kritérií otázka jeho nebezpečnosti pro společnost. d) Některá protiprávní jednání nejsou trestnými činy. Prezident republiky jmenuje ze soudců Ústavního soudu jeho předsedu a dva místopředsedy. Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupují místopředsedové v rozsahu a pořadí stanoveném plénem, tedy všemi členy Ústavního soudu. Se souhlasem pléna Ústavního soudu může předseda pověřit místopředsedy trvalým plněním některých svých úkolů. Pro případy výše uvedených rozhodnutí je plénum usnášeníschopné za přítomnosti alespoň deseti soudců Ústavního soudu. Každý soudce je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na rozhodnutí. Každý soudce je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Ve svém výběru předsedy a místopředsedů Ústavního soudu je prezident republiky omezen složením Ústavního soudu. b) Předseda Ústavního soudu nemůže pověřit místopředsedy trvalým plněním všech svých úkolů bez souhlasu pléna Ústavního soudu. c) Rozsah a pořadí, v jakém bude předseda Ústavního soudu zastupován v době své nepřítomnosti místopředsedy nemůže stanovit sám, ale tato pravomoc náleží plénu Ústavního soudu. d) Předseda Ústavního soudu spolu s místopředsedy není oprávněn podávat návrhy na rozhodnutí. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Místopředsedové Ústavního soudu mohou zastupovat předsedu při plnění všech jeho úkolů pouze dočasně. b) V případě trvalého pověření místopředsedů plněním některých úkolů předsedy Ústavního soudu není plénum oprávněno stanovit, které úkoly budou místopředsedům svěřeny. Toto právo náleží pouze předsedovi samotnému. c) Soudce Ústavního soudu se nemůže při hlasování o podaném návrhu zdržet hlasování. d) Plénum Ústavního soudu má vliv na rozhodnutí, kdo bude zastávat funkci předsedy Ústavního soudu. Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. Vysoké školy jsou vrcholné vzdělávací, vědecké a umělecké instituce. Vysoké školy jsou samosprávné. O organizaci a činnosti vysoké školy rozhodují v souladu se zákonem a v jeho mezích orgány

2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Vysoké školy jsou právnickými osobami. b) Na státních základních a středních školách je vzdělání bezplatné. c) Právo na vzdělání je omezeno věkem a možnostmi společnosti. d) Bezplatné vzdělání je omezeno jen na dobu povinné školní docházky. Poslancem Evropského parlamentu může být na území České republiky zvolen každý občan České republiky a každý občan dalšího jiného členského státu Evropské unie. Dalšími podmínkami volitelnosti je dosažení věku nejméně 21 let alespoň v druhý den voleb, dále skutečnost, zda je kandidát na území České republiky nejpozději druhý den voleb po dobu nejméně 45 dní veden v evidenci obyvatel podle příslušného právního předpisu. Překážkou volitelnosti ve volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky je zbavení způsobilosti k právním úkonům. Jedná-li se o občana jiného členského státu Evropské unie, nesmí být dále zbaven práva být volen do Evropského parlamentu ve svém státě. Jedná-li se o občana jiného členského státu, který je zároveň občanem více členských států Evropské unie, nesmí být zbaven práva být volen do Evropského parlamentu v žádném z nich. Každý může v týchž volbách do Evropského parlamentu kandidovat pouze jednou. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Právo být volen do Evropského parlamentu není v členských státech Evropské Unie omezeno pouze na občany daného státu. b) Státní občanství členského státu Evropské unie je nezbytnou podmínkou pro možnost kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky. c) Jestliže je kandidát státním občanem více členských států Evropské unie, může kandidovat v každém z těchto států v týchž volbách do Evropského parlamentu. d) Podmínkou kandidatury je i v případě občana České republiky záznam o jeho osobě v evidenci obyvatel po specifikovanou dobu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Na osoby mající občanství jiného členského státu Evropské unie je ve srovnání s občany výlučně České republiky kladeno více požadavků v případě, kdy zamýšlejí kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky. b) V případě státního občana jiného členského státu Evropské unie je zbavení práva být volen v jeho domovském státě také překážkou volitelnosti ve volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky. c) Občané České republiky mají přednostní právo kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky. d) Právo být volen ve volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky je přiznáno výlučně státním občanům členských států Evropské unie, kteří dosáhli alespoň 21 let věku. Ústavní soud ČR se skládá z patnácti soudců, z nichž prezident republiky jmenuje jednoho předsedu a dva – 112 –


místopředsedy. Plénum Ústavního soudu se skládá ze všech soudců Ústavního soudu. Pro rozhodování věcí, které podle zákona nepatří do působnosti pléna, vytváří Ústavní soud čtyři tříčlenné senáty. Rozdělení agendy mezi senáty určí na dobu kalendářního roku předseda Ústavního soudu rozvrhem práce podle pravidel stanovených plénem. Předsedu senátu jmenuje předseda Ústavního soudu na dobu jednoho roku. Soudce nemůže být do této funkce jmenován ve dvou letech následujících za sebou. Předseda a místopředsedové Ústavního soudu nemohou být stálými členy senátu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Počet místopředsedů Ústavního soudu je pevně dán. b) Předseda a místopředsedové Ústavního soudu nemohou být členy žádného ze senátů Ústavního soudu. c) Předseda senátu je jmenován se souhlasem pléna Ústavního soudu. d) Místopředseda Ústavního soudu může předsedu zastoupit při jmenování předsedy senátu Ústavního soudu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Senáty Ústavního soudu jsou vytvářeny plénem Ústavního soudu. b) Konkrétními úkoly pověřuje senáty předseda Ústavního soudu. c) I tehdy senát Ústavního soudu po celé funkční období nezmění své personální složení, nelze vyloučit, že jeden jeho člen se nikdy nestane jeho předsedou. d) Soudce Ústavního soudu nemůže být v průběhu svého funkčního období předsedou jednoho senátu déle, než jeden rok. Plná moc zanikne, jestliže ji zastoupený odvolá nebo jestliže ji zástupce vypoví. Odvolání nebo vypovězení plné moci musí být učiněno písemně, jinak je neplatné. Plná moc zanikne též smrtí zastoupeného nebo zástupce. Pro jiného než zástupce a zastoupeného je zánik plné moci účinný teprve tehdy, až se o něm doví. Zemře-li zastoupený nebo vypoví-li zástupce plnou moc, je zástupce povinen ještě učinit vše, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu. Úkony takto učiněné mají stejné právní následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil ještě zastoupený nebo jeho dědici. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Plná moc nikdy nezanikne, pokud ji zástupce nevypoví. b) Ústní vypovězení plné moci je neplatné. c) Zemře-li jiná osoba než zástupce nebo zastoupený, plná moc nezaniká. d) Nedozví-li se jiná osoba o smrti zastoupeného, není pro ní zánik plné moci účinný. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Zemře-li zástupce, plná moc zaniká. b) Odvolá-li zastoupený plnou moc, je zástupce povinen ještě učinit vše, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu. c) Zemře-li zastoupený a učinil-li zástupce vše, co nesneslo odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu, plná moc nezanikla. d) Za určitých okolností není zánik plné moci pro jinou osobu než zastoupeného nebo zástupce účinný. Azyl na území ČR bude cizinci udělen, prokáže-li se, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod; azyl bude dále cizinci udělen, má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. – 113 –


1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Odůvodněné obavy cizince z pronásledování z důvodu pohlaví ve státě, jehož je státním občanem, jsou důvodem k udělení azylu na území ČR. b) Příslušnost cizince k určité náboženské skupině ve státě, jehož je státním občanem, je důvodem k udělení azylu na území ČR. c) Azyl na území ČR bude udělen každému cizinci, který prokáže odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy hrozící mu mimo území ČR. d) Osobě bez státního občanství nebude azyl udělen, neprokáže-li, že je pronásledována za uplatňování politických práv a svobod nebo neprokáže-li odůvodněný strach z pronásledování z některého z výše uvedených důvodů, a to ve státě jejího posledního trvalého bydliště. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Odůvodněný strach cizince z pronásledování z důvodu věku ve státě, jehož je státním občanem, není důvodem k udělení azylu na území ČR. b) Azyl na území ČR může být za splnění dalších podmínek udělen výhradně cizinci. c) Cizímu státnímu občanu, který není přímo pronásledován, ale který má odůvodněný strach z pronásledování v jiném státě, než jeho je státním občanem, bude azyl na území ČR udělen, prokáže-li některý z důvodů pro udělení azylu, jak jsou uváděny výše. d) Neodůvodněnost strachu z pronásledování není překážkou k udělení azylu na území ČR. Oprávněný držitel má stejná práva a právní postavení jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby, nestanoví-li zákon jinak. Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou věci a jejím provozem se však nenahrazují. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Oprávněný držitel a vlastník jsou dvě rozdílné osoby. b) Oprávněný držitel má vždy zcela stejné právní postavení jako vlastník. c) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu některých nákladů. d) Zákon může stanovit, že oprávněný držitel nemá právo na plody věci. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu všech nákladů, které na věc vynaložil. b) Oprávněný držitel nemá nárok na náhradu obvyklých nákladů. c) Zákon může stanovit, že oprávněný držitel nemá některá práva, která má vlastník. d) Oprávněný držitel má právo na užitky z věci, nestanoví-li zákon jinak. Kdo tvrdí, že byl ve svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.


1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Požádá-li osoba o právní pomoc teprve v průběhu řízení před státním orgánem a nikoli hned na počátku, nemusí jí být právní pomoc poskytnuta. b) Zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy může přezkoumávat pouze soud. c) Každý má právo na právní pomoc při jakémkoliv jednání právního charakteru, které se ho týká. d) Byl-li účastníku jednání poskytnut tlumočník, znamená to, že tato osoba neovládá jazyk, v němž bylo jednání vedeno. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Rozhodnutí týkající se základních práv a svobod podle Listiny musí být vždy přezkoumatelná soudem z hlediska své zákonnosti. b) Právo na náhradu škody náleží i tehdy, bylo-li rozhodnutí státního orgánu sice zákonné, ale způsobilo účastníku řízení újmu. c) Nikdo nemusí vypovídat, jestliže by tím způsobil osobě blízké nebezpečí trestního stíhání. d) Právo na náhradu škody nelze přiznat, byla-li škoda způsobena nesprávným úředním postupem při vydávání rozhodnutí, které ale bylo zákonné. Pokud orgán společnosti odmítne udělit souhlas k převodu akcie na jméno v případech, kdy podle stanov nebyl povinen udělení souhlasu odmítnout, je společnost povinna na žádost akcionáře odkoupit tuto akcii nejméně za cenu určenou podle 186a do jednoho měsíce ode dne, kdy akcionář toto právo u společnosti uplatnil. Právo na odkoupení akcie lze uplatnit do jednoho měsíce ode dne, v němž bylo akcionáři doručeno odmítnutí souhlasu s převodem akcie, jinak zaniká. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Právo na odkoupení akcie vždy zanikne, nebude-li uplatněno do jednoho měsíce ode dne, v němž orgán společnosti odmítne souhlas s převodem akcie. b) Společnost je vždy povinna na žádost akcionáře odkoupit akcii nejméně za cenu určenou podle 186a, pokud orgán společnosti odmítne udělit souhlas k převodu akcie na jméno. c) Společnost je za určitých okolností povinna na žádost akcionáře odkoupit akcii nejméně za cenu určenou podle 186a, pokud orgán společnosti odmítne udělit souhlas k převodu akcie na jméno. d) Pokud orgán společnosti odmítne udělit souhlas k převodu akcie na jméno v případech, kdy podle stanov byl povinen udělení souhlasu odmítnout, právo na odkoupení akcie lze uplatnit i po uplynutí jednoho měsíce ode dne, v němž bylo akcionáři doručeno odmítnutí souhlasu s převodem akcie. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Je-li souhlas k převodu akcie na jméno odmítnut v případech, kdy podle stanov orgán společnosti byl povinen udělení souhlasu odmítnout, právo na odkoupení akcie lze uplatnit do jednoho měsíce ode dne, v němž bylo akcionáři doručeno odmítnutí souhlasu s převodem akcie. b) Je-li souhlas k převodu akcie na jméno odmítnut v případech, kdy podle stanov orgán společnosti byl povinen udělení souhlasu odmítnout, právo na odkoupení akcie nezaniká. c) Je-li souhlas k převodu akcie na jméno odmítnut v případech, kdy podle stanov orgán společnosti nebyl povinen udělení souhlasu odmítnout, právo na odkoupení akcie nezaniká. d) Je-li souhlas k převodu akcie na jméno odmítnut, právo na odkoupení akcie nezaniká. Obsah a meze krajní nouze jsou určeny jednak tím, jakou škodu (následek) je přípustné způsobit, jednak tím, komu může být tato škoda způsobena. Následek, způsobený odvrácením nebezpečí, nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (proporcionalita);


jednajícímu nesmí být tedy jasně patrné, že takový následek způsobí. Tak např. uvedenou podmínku nesplňuje jednání pachatele, který zachraňuje vlastní život tím, že usmrtí jiného. Tuto podmínku však může splňovat jednání, kterým pachatel obětováním jednoho lidského života zachrání životy více lidí. Záchrana jednoho zájmu obětováním rovnocenného zájmu jiného nezbavuje čin povahy nebezpečné pro společnost. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Při jednání v krajní nouzi je přípustné způsobit větší škodu, než která hrozila. b) Při jednání v krajní nouzi nelze obětovat cizí život za život vlastní. c) Při jednání v krajní nouzi nelze při záchraně určitého zájmu obětovat rovnocenný zájem. d) Obsah a meze krajní nouze nelze určit. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Princip proporcionality je při jednání v krajní nouzi nutno dodržet. b) Při jednání v krajní nouzi je možné obětovat lidský život, zachrání-li se tak životy více lidí. c) Jednání v krajní nouzi patří mezi okolnosti nevylučující jejich protiprávnost. d) Záchrana vlastního života není jednáním v krajní nouzi. Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu nebo na základě dohody o plné moci. 1 Z uvedené textu lze dovodit: a) Zastoupený, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zástupce, nemůže jednat jeho jménem. b) Jednat za jiného jeho jménem může ten, jehož zájmy nejsou v rozporu se zájmy zastoupeného. c) Zástupcem na základě dohody o plné moci může být i ten, kdo není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde. d) Není-li někdo způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, pak jeho zájmy nejsou v rozporu se zájmy zastoupeného. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Vzniklo-li zastoupení rozhodnutím státního orgánu, vznikají z jednání zástupce zastoupenému pouze práva, nikoli povinnosti. b) Z jednání zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. c) Jedná-li někdo cizím jménem, je zřejmé, že k tomu byl oprávněn rozhodnutím státního orgánu. d) Rozpor mezi zájmy dvou osob je překážkou jejich vzájemného zastoupení. Vlastník lesa může těžit stromy ve svém lese, pokud pro své lesní pozemky převzal schválenou lesní hospodářskou osnovu a má oprávnění k práci s motorovou pilou. Vlastník lesa dále nesmí poškozovat zvláště chráněné druhy rostlin. Za poškozování zvláště chráněných druhů rostlin se nepovažuje, jsou-li tyto ničeny v rámci tzv. běžného obhospodařování, což však neplatí pro zvláště chráněné druhy rostlin, které jsou kriticky ohrožené. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Vlastník, který nepřevzal lesní hospodářskou osnovu, nesmí ve svém lese těžit stromy, byť by měl oprávnění pro práci s motorovou pilou. b) Převzetí schválené lesní hospodářské osnovy je jednou z podmínek pro zahájení těžby stromů vlastníkem lesa. c) Vlastník lesa může začít - bez dalšího - těžit stromy ve svém lese, pokud získá oprávnění k práci s motorovou pilou. – 114 –


d) Po převzetí schválené lesní hospodářské osnovy je vlastník povinen začít s těžbou stromů ve svém lese. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jsou-li ničeny kriticky ohrožené zvláště chráněně druhy rostlin v rámci běžného obhospodařování, pak se to považuje za poškozování těchto zvláště chráněných druhů rostlin. b) V rámci běžného obhospodařování byly zničeny zvláště chráněné druhy rostlin; pokud to však nebylo považováno za jejich poškození, pak nemohlo jít o druhy kriticky ohrožené. c) Zničení jakéhokoliv druhu zvláště chráněné rostliny v rámci běžného obhospodařování není nikdy považováno za poškozování těchto zvláště chráněných druhů rostlin. d) Ničení všech druhů zvláště chráněných rostlin s výjimkou druhů kriticky ohrožených v rámci tzv. běžného obhospodařování se nepovažuje za jejich poškozování. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Skládá se z patnácti soudců, kteří jsou do svých funkcí jmenováni prezidentem republiky. Ke jmenování soudce Ústavního soudu si prezident republiky vyžádá souhlas Senátu. Není-li souhlas ke jmenování soudce dán do 60 dnů pouze proto, že Senát o žádosti nehlasoval, platí, že Senát svůj souhlas se jmenováním soudce dal. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan České republiky, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. Své funkce se soudce Ústavního soudu ujímá složením slibu do rukou prezidenta republiky. Odmítne-li soudce Ústavního soudu složit slib, nebo složí-li jej s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován. Soudce Ústavního soudu se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu. Funkce soudce Ústavního soudu zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil své prohlášení nebo v němž bylo prohlášení prezidentu republiky doručeno. Funkce soudce Ústavního soudu dále zaniká uplynutím doby, na kterou byl soudce jmenován, dále dnem, kdy soudce Ústavního soudu přestal být volitelný do Senátu, dále dnem právní moci rozsudku, jímž byl soudce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, a dále vyhlášením usnesení Ústavního soudu o zániku funkce podle 144 zákona o Ústavním soudu v platném znění. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Funkce soudce Ústavního soudu zaniká den po té, kdy se soudce vzdal své funkce. b) Jednou z podmínek způsobilosti ke jmenování soudcem Ústavního soudu je absolvovat studium na právnické fakultě. c) Jmenování soudce Ústavního soudu prezidentem republiky není možné bez výslovného vyjádření Senátu. d) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován pouze člen Senátu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Odmítne-li soudce Ústavního soudu složit slib, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen. b) Funkce soudce Ústavního soudu zaniká smrtí soudce. c) Senátu je svěřena kontrola nad procesem jmenování soudců Ústavního soudu. d) Jestliže Senát nemohl o kandidátovi na funkci soudce Ústavního soudu jednat a uplynula lhůta 60 dnů, znamená to, že Senát souhlas se jmenováním dal. Podstata promlčení spočívá v tom, že po marném uplynutí doby stanovené pro uplatnění práva u soudu nebo pro uskutečnění právního úkonu oprávněným se právo oslabuje, stává se nevynutitelným. V obou případech za podmínky, že dlužník vznese námitku promlčení. Promlčené právo nezaniká. Jestliže dlužník promlčené právo uspokojí, nejde o plnění bez právního důvodu a dlužník je nemůže požadovat zpět pro – 115 –


bezdůvodné obohacení věřitele. K promlčení soud nepřihlíží z úřední povinnosti, ale pouze na základě oprávněné námitky dlužníka. Pokud dlužník námitku promlčení před soudem nevznese, soud žalobě věřitele, pokud je jinak odůvodněná, vyhoví a právo věřiteli přizná. Naopak vznesení oprávněné námitky má za následek, že soud musí žalobu zamítnout. Ani po zamítavém rozhodnutí soudu však právo věřitele nezaniká. Jestliže by dlužník takové právo později uspokojil dobrovolně, nešlo by na straně věřitele o bezdůvodné obohacení. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Promlčení práva znamená jeho zeslabení. b) Promlčením právo zaniká. c) Promlčením zaniká právo pouze tehdy, uplatní-li dlužník námitku promlčení u soudu. d) Promlčení zabraňuje bezdůvodnému obohacení věřitele. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Uplatní-li věřitel námitku promlčení u soudu, je dlužník povinen dluh splnit. b) Promlčení zabraňuje bezdůvodnému obohacení dlužníka. c) V některých případech vznáší námitku promlčení dlužník, v některých věřitel. d) Je-li vznesena oprávněná námitka promlčení, musí soud žalobu zamítnout. Každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady se může žalobou u soudu jako žalobce domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami (dále jen „žalobaÿ). Žalobu lze podat do tří měsíců ode dne, kdy se žalobce o tvrzeném usnesení dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne konání nebo tvrzeného konání valné hromady, jinak právo podat žalobu zaniká. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Nebyla-li žaloba, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, podána do jednoho roku od konání valné hromady, právo podat žalobu zcela jistě zaniklo. b) Nebyla-li žaloba podána do tří měsíců ode dne, kdy se žalobce o tvrzeném usnesení dozvěděl, právo podat takovou žalobu zaniklo. c) Nebyla-li žaloba podána do pěti měsíců ode dne tvrzeného konání valné hromady, nemuselo právo podat žalobu nutně zaniknout. d) Správce konkursní podstaty může podat žalobu do jednoho roku ode dne konání nebo tvrzeného konání valné hromady, jinak právo podat žalobu zaniká. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Správce konkursní podstaty se může žalobou u soudu domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu například s právními předpisy. b) Právo domáhat se žalobou u soudu, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, zaniká vždy buď uplynutím tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo uplynutím jednoho roku od konání valné hromady. c) Likvidátor může žalobu podat vždy nejdéle do tří měsíců ode dne, kdy se o tvrzeném usnesení dozvěděl. d) Zaniklo-li právo podat žalobu likvidátorovi, zaniklo nutně též jednateli. Ekologickou újmou je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. Při posuzování závažnosti této újmy bude třeba především hodnotit plošný rozsah zasaženého území nebo vodní plochy a kvalitu zasaženého ekosystému z hlediska jeho jedinečnosti a významu.


1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Došlo-li na daném území k oslabení přirozených funkcí ekosystémů, jde nutně o ekologickou újmu. b) Oslabení nebo ztráta přirozených funkcí ekosystémů vzniká pouze poškozením jejich složek. c) Lidská činnost je nezbytnou podmínkou vzniku ekologické újmy za splnění dalších podmínek. d) Ekologická újma se může vztahovat k vodní ploše. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Při posuzování závažnosti ekologické újmy je třeba vždy zhodnotit jen plošný rozsah zasaženého území nebo vodní plochy nebo kvalitu zasaženého ekosystému. b) Kvalita zasaženého ekosystému se posuzuje s ohledem na jeho jedinečnost a význam. c) Každá závažná ekologická újma se musí týkat jedinečného ekosystému. d) Újma, která není ztrátou nebo oslabením přirozených funkcí ekosystémů, není ekologickou újmou. Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění, jinak toto právo zaniká. V případě, že dodavatel řádně nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění; uplynutím tříměsíční lhůty právo odstoupit zaniká. Jestliže však jsou informace řádně předány v průběhu tříměsíční lhůty, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Zaniklo-li právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku uplynutím 14 dnů od převzetí plnění, znamená to, že dodavatel řádně předal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně. b) Právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku zaniká buď uplynutím 14 dnů od převzetí plnění nebo uplynutím 3 měsíců od převzetí plnění, přičemž třetí možnosti není. c) Uplynutím dvou měsíců od převzetí plnění nemuselo nutně zaniknout právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku. d) Uplynutím tří měsíců od převzetí plnění v každém případě právo odstoupit zaniká. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Uplynuly-li čtyři měsíce od předání plnění, právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku zcela jistě zaniklo. b) Právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku zaniklo uplynutím 14 dnů od převzetí plnění v případě, že dodavatel řádně nepředal spotřebiteli jakékoliv informace. c) Právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku zaniklo uplynutím 14 dnů od převzetí plnění v případě, že dodavatel řádně nepředal spotřebiteli informace, které je mu povinen předat. d) Právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku může někdy zaniknout uplynutím 14 dnů od převzetí plnění. Uchazeč může požádat o přezkoumání rozhodnutí. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal, ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení, zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti vyhovět a rozhodnutí změnit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem vysoké školy nebo její součásti nebo dalšími podmínkami stanovenými vysokou školou nebo fakultou pro přijetí. Jinak žádost zamítne a původní rozhodnutí potvrdí.


1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Za určité situace lze podat žádost o přezkoumání rozhodnutí i po více než 30 dnech od doručení tohoto rozhodnutí. b) Děkan může žádosti o přezkoumání rozhodnutí jen buď vyhovět nebo ji předat k rozhodnutí rektorovi. c) Rektor musí rozhodnutí změnit, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem. d) Pokud rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem vysoké školy nebo její součásti ani dalšími podmínkami stanovenými pro přijetí vysokou školou nebo fakultou, musí rektor žádost o přezkoumání rozhodnutí zamítnout a rozhodnutí potvrdit. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Pokud rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem vysoké školy nebo její součástí ani v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými pro přijetí vysokou školou nebo fakultou, pak rektor nemusí žádost o přezkoumání rozhodnutí zamítnout a rozhodnutí potvrdit. b) Rektor nemusí rozhodnutí změnit jen tehdy, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem. c) K prominutí zmeškání lhůty 30 dnů pro podání žádosti o přezkoumání rozhodnutí opravňují pouze závažné důvody. d) Děkan může sám žádost o přezkoumání rozhodnutí zamítnout a původní rozhodnutí potvrdit. Trestný čin pohrdání soudem je definován takto: „Trestný čin pohrdání soudem spáchá ten, kdo opakovaně závažným způsobem ruší jednání soudu nebo se opakovaně k soudu chová urážlivěÿ. Není podstatné, zda jednání soudu je veřejné (např. hlavní líčení nebo veřejné zasedání v trestním řízení) nebo neveřejné, tj. jednání, z něhož je vyloučena veřejnost (neveřejné zasedání v trestním řízení nebo případy, kdy v civilním řízení není třeba nařídit jednání). 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin pohrdání soudem spáchá pouze ten, kdo opakovaně závažným způsobem ruší jednání soudu, a žádný jiný. b) Trestný čin pohrdání soudem spáchá pouze ten, kdo se jednání v definici uvedeného dopustí opakovaně, a žádný jiný. c) Trestný čin pohrdání soudem spáchá každý, kdo opakovaně závažným způsobem ruší jednání soudu. d) Trestný čin pohrdání soudem spáchá každý, kdo se k soudu chová urážlivě. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Trestný čin pohrdání soudem lze spáchat při neveřejném zasedání. b) Trestný čin pohrdání soudem lze spáchat jen v trestním řízení. c) Pro spáchání trestného činu pohrdání soudem není rozhodující, zda je přítomna veřejnost. d) Při hlavním líčení v trestním řízení nelze spáchat trestný čin pohrdání soudem. Následkem prekluze je zánik práva jeho ne-uplatněním v propadné (tj. prekluzivní) době. Z této charakteristiky vyplývá, že k zániku práva je třeba uplynutí zákonem přesně stanovené doby a neuplatnění práva v této době. Prekluzivní doba je v našem právu výjimkou a musí být proto zákonem výslovně stanovena, a to např. dikcí, že neuplatněním práva právo v určité lhůtě zanikne. Prekluzivní lhůty nemohou být prodlouženy. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zásadou našeho práva není prekluzivní b) Adjektivum „propadnáÿ a adjektivum synonyma. c) K tomu, aby nastala prekluze, je mj. nebylo v zákonem dané lhůtě uplatněno. d) Nestanoví-li zákon výslovně prekluzi, o

doba. „prekluzivníÿ jsou třeba, aby právo prekluzi nejde. – 116 –


2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Nestanoví-li zákon výslovně prekluzi, lze prekluzivní lhůtu prodloužit. b) K zániku práva postačí uplynutí prekluzivní lhůty. c) Podmínkou prekluze je mimo jiné to, že zákon prekluzi výslovně stanoví. d) Je-li v zákoně uvedeno, že neuplatněním práva právo v určité lhůtě zanikne, jde o příklad toho, jak zákon prekluzi výslovně stanoví. Obchodním jménem fyzické osoby je její jméno a příjmení. Obchodní jméno fyzické osoby může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Obchodní jméno obchodních společností a družstva je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. To platí i pro právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku na základě zvláštního zákona. Součástí obchodního jména právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu. Obchodním jménem právnické osoby, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, je název, pod kterým byla zřízena. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Existují právnické osoby, které se nezapisují do obchodního rejstříku. b) Existují právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku na základě zvláštního zákona. c) Název fyzické osoby musí vyjadřovat druh podnikání. d) Dodatek obchodního jména musí být takový, aby odlišoval fyzickou osobu od osoby právnické. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Právnická osoba, která se zapisuje do obchodního rejstříku, má obchodní jméno stanovené zvláštním zákonem. b) Název obchodní společnosti se zapisuje do obchodního rejstříku. c) Obchodním jménem fyzické osoby je její příjmení. d) Pro právnickou osobu, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, je obchodním jménem název, pod kterým byla zřízena. Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud jí způsobilosti k právním úkonům zbaví. Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. b) Každý projev vůle je právním úkonem. c) Právní úkon je vždy projevem vůle. d) Soud může fyzickou osobu, při splnění určitých podmínek, zbavit způsobilosti k právním úkonům nebo tuto její způsobilost omezit. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Fyzická osoba, která nadměrně požívá alkoholické nápoje, nemá způsobilost k právním úkonům. b) Fyzická osoba, která nadměrně požívá alkoholické nápoje nebo omamné prostředky, nemá způsobilost k právním úkonům. c) Fyzická osoba, která nadměrně požívá alkoholické nápoje nebo omamné prostředky či jedy, nemá způsobilost k právním úkonům. d) Fyzická osoba, starší osmnácti let, která nadměrně požívá – 117 –


alkoholické nápoje nebo omamné prostředky či jedy, nemá způsobilost k právním úkonům. V řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče. Předpokladem k zahájení řízení je předchozí jmenování docentem na základě habilitačního řízení, jehož součástí bylo předložení habilitační práce. Ve výjimečných případech, kdy je na profesora navrhován někdo, kdo již je profesorem na renomované vysoké škole v zahraničí, může rektor na návrh vědecké rady vysoké školy předchozí jmenování docentem jako předpoklad k zahájení řízení ke jmenování profesorem prominout. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zahájit řízení ke jmenování profesorem lze výlučně po předchozím jmenování docentem. b) Pouze rektor je oprávněn ve výjimečných případech na návrh vědecké rady vysoké školy prominout předchozí jmenování docentem jako předpoklad k zahájení řízení ke jmenování profesorem. c) Prokázání pedagogické a vědecké nebo umělecké kvalifikace uchazeče je součástí řízení ke jmenování profesorem. d) Pokud je na profesora navrhován někdo, kdo již je profesorem na renomované vysoké škole v zahraničí, může ohledně něj být za předpokladu splnění dalších podmínek zahájeno řízení ke jmenování profesorem, ačkoli není docentem. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Rektor musí ve výjimečných případech na návrh vědecké rady vysoké školy prominout předchozí jmenování docentem jako předpoklad k zahájení řízení ke jmenování profesorem. b) Rektor může ve výjimečných případech i bez návrhu vědecké rady vysoké školy prominout předchozí jmenování docentem jako předpoklad k zahájení řízení ke jmenování profesorem. c) Prokázání pedagogické a vědecké nebo umělecké kvalifikace uchazeče není nutnou součástí řízení ke jmenování profesorem. d) Zahájit řízení ke jmenování profesorem lze nejen po předchozím jmenování docentem. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Poslanci Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pěti let. Právo volit na území České republiky do Evropského parlamentu má každý občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let, a občan jiného členského státu Evropské unie, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let a je po dobu nejméně 45 dnů veden v evidenci obyvatel podle příslušného českého právního předpisu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Volby do Evropského parlamentu podléhají jednotné úpravě platné ve všech členských státech Evropské unie. b) Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky se probíhají ve dvou dnech, kterými jsou pátek a sobota. c) Volební právo do Evropského parlamentu konané na území České republiky není vyhrazeno pouze občanům České republiky. d) Každý z členských států Evropské unie může sám rozhodnout o délce volebního období poslanců Evropského parlamentu volených na jeho území. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Evropský parlament je orgánem sdružujícím zástupce volené občany členských států Evropské unie. b) Občan jiného členského státu Evropské unie se může zúčastnit voleb do Evropského parlamentu konaných na území České republiky tehdy, jestliže splňuje kromě požadavků volebního práva svého domovského státu také podmínky


českých volebních předpisů. c) Při volbách do Evropského parlamentu konaných na území České republiky není co do podmínek, které musí občané různých členských států splnit, aby se mohli voleb zúčastnit, rozlišováno, občanství kterého státu Evropské unie volič má. d) Osoba, splňující další podmínky, která dosáhne věku 18 let druhý den voleb, nemůže volit v prvý den voleb. Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Právní úkon může být vyjádřen slovy nebo jiným způsobem. b) Právní úkon je vždy projevem vůle. c) Některé právní úkony nemusí být projevem vůle; záleží na tom, co je považováno v dané situaci za obvyklé. d) Právní úkon musí být vždy výslovný, tj. vyjádřený slovy. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Právní úkony musejí být vždy písemné. b) Právní úkony musejí být vždy písemné a srozumitelné. c) Právní úkon vyjádřený jiným způsobem než slovy není projevem vůle. d) Právní úkon vyjádřený jiným způsobem než slovy nemusí být projevem vůle, pokud to vyžaduje ochrana dobré víry toho, komu je určen. Každému soudci Ústavního soudu je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen asistent). Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná. Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Asistent se může své funkce vzdát. Jeho funkce v takovém případě zaniká dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno předsedovi Ústavního soudu. Funkce asistenta dále zaniká zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován, dále dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný čin, a dále jeho odvoláním. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Žádný ze soudců Ústavního soudu nemůže mít méně než jednoho asistenta. b) Jestliže byl asistent pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu, bude předsedou Ústavního soudu odvolán i bez návrhu příslušného soudce. c) Pro zánik funkce asistenta není rozhodující, zda byl asistent pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný úmyslně, nebo z nedbalosti. d) Soudci nemůže být jmenován asistent, s jehož osobou by soudce nesouhlasil. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Asistent se může své funkce vzdát, a to oznámení učiněným prostřednictvím soudce, jemuž byl jmenován, do rukou předsedy Ústavního soudu. b) Odvolat asistenta soudce Ústavního soudu je oprávněn pouze předseda Ústavního soudu. c) Ukončené vysokoškolské vzdělání je jedinou podmínkou, kterou musí uchazeč o funkci asistenta soudce Ústavního soudu splnit.


d) Jestliže se asistent své funkce vzdá, zaniká jeho funkce dnem následujícím po dni, kdy tak učinil. Lesem se ve smyslu lesního zákona rozumí les, jeho prostředí a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Lesní zákon s těmito pozemky spojuje zvýšenou právní ochranu. Poplatky za vynětí pozemků z určení k plnění funkcí lesa (tzv. lesní pozemky) je povinna platit osoba, v jejíž prospěch se pozemky vyjímají, a to výlučně tehdy, jde-li o pozemky o vý-měře nad 5 ha a nacházejí-li se tyto v lesích ochranných nebo lesích zvláštního určení. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Za vynětí lesních pozemků o výměře nad 5 ha se vždy platí poplatky. b) Za vynětí lesních pozemků v lesích, které nejsou ani ochranné, ani zvláštního určení, neplatí nikdo nic. c) Jestliže osoba, v jejíž prospěch byl vyňat lesní pozemek, musela zaplatit poplatek, muselo jít o vynětí alespoň 5 ha lesa. d) Při vynětí lesních pozemků do 5 ha se nikdy neplatí poplatek. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Všechny osoby, v jejichž zájmu se vyjímají lesní pozemky nad 5 ha, jsou povinny za vynětí platit poplatky. b) Za lesní pozemky o výměře do 5 ha se při jejich vynětí nikdy neplatí poplatek. c) Za lesní pozemky o výměře nad 5 ha se při jejich vynětí vždy platí poplatek. d) Poplatky za vynětí lesních pozemků platí výlučně ty osoby, v jejichž prospěch se tyto pozemky vyjímají. Dědicem bude dědic určený v závěti, pokud je závěť platná a dědic jí určený je způsobilý dědit. Tzv. holografní závěť (psaná vlastní rukou zůstavitele) musí obsahovat datum a podpis a nemusí být činěna před svědky. Alografní závěť je psána jinak než vlastní rukou zůstavitele, je sepsána jiným způsobem a musí být činěna před svědky. Závěť lze zrušit jejím odvoláním či zničením listiny obsahující závěť nebo zřízením nové závěti. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Existují-li dvě listiny obsahující vypořádání dědických záležitostí jedné osoby a obě splňují požadavky kladené zákonem na závěť, platnou závětí bude ta z nich, která byla sepsána později. b) Jednou z podmínek platnosti závěti je, že tento dokument musí vždy existovat v listinné podobě. c) Chce-li osoba, která není schopná psát, své dědické záležitosti uspořádat formou závěti, nemůže tak učinit beze svědků. d) Přítomnost svědků při sepsání holografní závěti nemá vliv na její platnost. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Závěť vždy sepisuje osobně zůstavitel, a to v závislosti na formě závěti buď vlastní rukou, nebo jiným způsobem. b) V případě již existující závěti lze novou závěť zřídit pouze tehdy, byla-li zrušena závěť předchozí. c) Není-li dědic určený v závěti způsobilý dědit, ztrácí závěť svou platnost. d) Holografní závěť jako nepochybný projev vůle zůstavitele má přednost před závětí alografní. Dědické právo je upraveno v občanském zákoníku. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající část dědici ze zákona. Dědictví (nebo jeho část), které (kterou) nenabude žádný dědic, připadne státu jako tzv. odúmrť (caducum). – 118 –


1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Je-li závěť neplatná, připadá dědictví státu. b) Závěť, podle které se má dědit, musí odpovídat podmínkám uvedeným v občanském zákoníku. c) Zůstavitel může v závěti rozhodnout také o rozdělení pouze části dědictví. d) Ze zákona může být rozdělena vždy pouze část dědictví. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Dědění ze závěti má přednost před děděním ze zákona. b) Před smrtí zůstavitele nelze dědictví nabýt, ledaže by tak zůstavitel rozhodl ve své závěti. c) Nemůže nastat případ, že by část dědictví nepřipadla nikomu. d) Státu v konkrétním případě nemusí připadnout žádná část dědictví. Trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu se dopustí ten, kdo po prohlášení konkursu maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, a tím ohrozí úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku nebo ten, kdo nesplní svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Každý, kdo nesplní svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. b) Každý, kdo po prohlášení konkursu hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, a tím ohrozí zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. c) Každý, kdo nesplní svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu, byť tím neohrozí zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty. d) Ten, kdo po prohlášení konkursu hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, aniž tím však ohrozí zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty, se nedopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Každý, kdo hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. b) Každý, kdo po prohlášení konkursu ohrozí úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. c) Ten, kdo po prohlášení konkursu splní svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. d) Každý, kdo po prohlášení konkursu ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, a tím ohrozí zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty, se dopustí trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. Práce s motorovou pilou patří k fyzicky velmi náročným činnostem, nadto také činnostem dosti nebezpečným, kladoucím vysoké nároky na konkrétního pracovníka. Oprávnění k práci s motorovou pilou proto může být vydáno výlučně mužům starším 18 let, kteří mají plnou způsobilost k právním úkonům, jsou dobrého zdravotního stavu a složí poplatek 5000,- Kč. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Mužům v nedobrém zdravotním stavu nemůže být oprávnění k práci s motorovou pilou vydáno. b) Jestliže bylo muži vydáno oprávnění k práci s motorovou pilou, pak musel být starší 18 let a mít plnou způsobilost k – 119 –


právním úkonům. c) Je-li muž starší 18 let, nemá plnou způsobilost k právním úkonům, je dobrého zdravotního stavu a složil poplatek 5000,Kč, pak mu může být vydáno oprávnění k práci s motorovou pilou. d) Oprávnění k práci s motorovou pilou může být za předpokladu splnění všech stanovených podmínek vydáno toliko muži. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Ženám nemůže být nikdy vydáno oprávnění k práci s motorovou pilou, i když jinak splňují všechny předepsané podmínky. b) Složení poplatku 5000,- Kč je jednou z podmínek vydání oprávnění k práci s motorovou pilou. c) Pokud bylo osobě vydáno oprávnění k práci s motorovou pilou, pak muselo jít o muže staršího 18 let, který složil poplatek 5000,- Kč. d) Věk nad 18 let není jedinou podmínkou, kterou musí osoba splňovat, aby jí mohlo být vydáno oprávnění k práci s motorovou pilou. V době 1. československé republiky platila následující pravidla pro ustavování a složení Ústavního soudu: Ústavní soud se skládá ze sedmi členů, z nichž tři jmenuje prezident republiky, a dvě místa obsazuje Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud výběrem kandidátů ze svých členů. Poslanecká sněmovna, Senát a Sněm Podkarpatské Rusi navrhnou po třech kandidátech, z nichž president republiky vybere po jednom členu. Dokud nebude Sněm Podkarpatské Rusi ustaven, jmenuje prezident republiky na návrh vlády toho člena, jehož navrhování jinak přísluší Sněmu Podkarpatské Rusi. Členové vysílaní Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem jsou voleni v plenárních schůzích každého z těchto soudů podle příslušných jednacích řádů. Členem Ústavního soudu, stejně jako i náhradníkem, může být pouze osoba práv znalá, volitelná do Senátu, která zároveň není členem žádného z výše jmenovaných zákonodárných sborů. Jednou z podmínek volitelnosti do Senátu bylo dosažení věku 45 let. Předsedu Ústavního soudu jmenuje prezident ze soudců jmenovaných na návrh výše uvedených zákonodárných sborů. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Za určitých okolností byla oprávněna navrhovat kandidáta na člena Ústavního soudu také vláda. b) Čtyři soudci Ústavního soudu byli voleni, tři jmenováni. c) Bývalý člen Nejvyššího nebo Nejvyššího správního soudu se nemohl stát předsedou ústavního soudu. d) Podmínkou členství v Ústavním soudu bylo vysokoškolské právnické vzdělání. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Výběr kandidátů na místa ústavních soudců byl zcela mimo pravomoc prezidenta republiky. b) Soudce Ústavního soudu se nemohl stát soudce Nejvyššího soudu mladší 45 let. c) Předseda Ústavního soudu byl vždy jmenován, a to ze jmenovaných soudců Ústavního soudu. d) Náhradníci byli vybíráni a ustavováni do své funkce stejným způsobem, jako soudci Ústavního soudu. Stanovy mohou omezit, nikoliv však vyloučit, převoditelnost akcií na jméno. Nejsou-li splněny podmínky pro převod akcií na jméno určené stanovami, je smlouva o převodu těchto akcií neplatná, ledaže je převod akcií podmíněn souhlasem orgánu společnosti určeného stanovami a tento orgán bez zbytečného odkladu poté, co se o uzavření takové smlouvy dozvěděl, udělí souhlas dodatečně. Pokud stanovy podmíní převoditelnost akcie na jméno souhlasem některého orgánu společnosti, mohou též určit, v jakých případech a za jakých podmínek je tento orgán povinen udělit k převodu souhlas,



popřípadě v jakých případech je povinen udělení souhlasu odmítnout.

mandátu, nelze jej stíhat ani po zániku jeho členství v komoře parlamentu.

1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Nejsou-li splněny podmínky pro převod akcií na jméno určené stanovami, není smlouva o převodu těchto akcií vždy neplatná. b) Převoditelnost akcií na jméno stanovy omezit nemusí. c) Pokud stanovy nepodmíní převoditelnost akcie na jméno souhlasem některého orgánu společnosti, nemůže být smlouva o převodu akcií na jméno neplatná. d) Smlouva o převodu akcií na jméno může být neplatná, ledaže je převod akcií podmíněn souhlasem orgánu společnosti určeného stanovami.

Skládkou se rozumí místo zvláště určené pro ukládání odpadů. Pro zřízení a provoz skládky je třeba zvláštního povolení a platí zde zpřísněná právní regulace. Za ukládání odpadů na skládky je původce odpadů povinen platit poplatek. Pokud je tímto původcem obec a ukládá odpady na skládku, která je na jejím katastrálním území, pak tato obec poplatek neplatí.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Je-li převod akcií podmíněn souhlasem orgánu společnosti určeného stanovami a tento orgán neudělí s tímto převodem souhlas, je smlouva o převodu akcií neplatná. b) Stanovy mohou omezit převoditelnost akcií na jméno pouze tím, že převod akcií je podmíněn souhlasem určitého orgánu. c) Je-li převod akcií podmíněn souhlasem orgánu společnosti určeného stanovami a tento orgán neudělí s tímto převodem souhlas ani neudělí-li tento souhlas dodatečně bez zbytečného odkladu poté, co se o uzavření takové smlouvy dozvěděl, je smlouva o převodu akcií neplatná. d) Je-li převod akcií podmíněn souhlasem orgánu společnosti určeného stanovami, tento orgán bez zbytečného odkladu poté, co se o uzavření smlouvy o převodu akcií dozví, musí udělit souhlas dodatečně. Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu nebo jejich orgánech. Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu nebo jejich orgánech nelze poslance či senátora trestně stíhat. V této věci podléhají poslanci či senátoři pouze disciplinární pravomoci komory, jejímiž jsou členy. V ostatních případech nelze poslance či senátora trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímiž jsou členy. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Cílem těchto opatření je zabezpečit nerušenou práci parlamentu a jeho komor a zabránit nežádoucím zásahům moci výkonné do nezávislosti parlamentu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Jestliže poslanec svým projevem v Poslanecké sněmovně naplní skutkovou podstatu některého trestného činu, lze proti němu zahájit v této věci trestní stíhání pouze se souhlasem Poslanecké sněmovny. b) Za způsob, jakým poslanec hlasoval, jej nelze trestně stíhat, a to ani tehdy, dá-li k tomu Poslanecká sněmovna souhlas. c) Probíhá-li trestní stíhání poslance či senátora v souladu s právem, musel s ním parlament vyjádřit souhlas. d) Trestní stíhání bývalého poslance či senátora za skutek, který spáchal v době výkonu mandátu a k němuž se příslušná komora, jejímž byl členem, nevyjádřila, lze zahájit bez jakéhokoliv omezení. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Trvá-li poslanec či senátor na tom, aby byl trestně stíhán a věc tak byla objasněna, není třeba souhlasu komory, jejímž je členem, s jeho trestním stíháním. b) Pokud příslušná komora nesouhlasila s trestním stíháním svého člena, nelze jej stíhat ani poté, co příslušná osoba přestane být členem komory. c) Za skutky, kterých se poslanec či senátor dopustil před vznikem svého členství v komoře parlamentu, může být během výkonu svého mandátu trestně stíhán bez jakéhokoliv omezení. d) Vyjádří-li komora nesouhlas s trestním stíháním svého člena pro skutek, jehož se dopustil před vznikem svého

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Platit poplatek za ukládání odpadů na skládky jsou povinni všichni původci odpadů. b) Někteří původci odpadů poplatek za ukládání odpadů na skládky neplatí. c) Jestliže obec neplatila poplatek za odpady, jejichž byla původcem, pak muselo jít o odpady uložené na skládku na jejím katastrálním území. d) Obec jako původce odpadů neplatí nikdy poplatek za uložení odpadů na skládku. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Pokud obec ukládá odpady, jejichž je původcem, na skládku na svém katastrálním území, pak za ně neplatí poplatek. b) Obec nikdy neplatí poplatek za uložení odpadů, jejichž je původcem, na skládku. c) Ostatní původci (kromě obcí za stanovených podmínek) jsou povinni platit poplatky za uložení odpadů na skládku. d) Obec za stanovených podmínek není povinna platit poplatek za uložení odpadů na skládku. Rozlišujeme trestní právo hmotné stanovící, co je trestným činem a jaký trest lze za něj uložit, a trestní právo procesní upravující trestní řízení, tj. procedurální postupy trestných orgánů v trestních věcech. Jakkoli je smyslem práva procesního prosazení práva hmotného, je třeba mezi hmotněprávním a procesněprávním aspektem rozlišovat. Zvláště je nutno rozlišovat mezi pachatelem (hmotněprávní termín) a obviněným, obžalovaným či odsouzeným (procesněprávní termíny), mezi tresty (hmotněprávní sankce) a zadržením či vazbou (procesněprávní opatření), i v jiných směrech. Tyto diference vystoupí názorně do popředí při srovnání hmotněprávního vztahu, který vzniká spácháním trestného činu mezi pachatelem a státem, a hlavního procesněprávního vztahu, kterým je vztah mezi obviněným (obžalovaným) a orgány činnými v trestním řízení. Trestní právo hmotné je kodifikováno v trestním zákoně, trestní právo procesní v trestním řádu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit a) Trestní právo procesní je nástrojem sloužícím k realizaci trestního práva hmotného. b) Pachatel trestného činu musí být nutně obviněným. c) Vazba je jako jediný druh prostředků sloužících k potrestání pachatele zakotvena v procesněprávním předpise, tedy v trestním řádu. d) Nebude-li prokázáno, že obviněný spáchal trestný čin, nelze hovořit o tom, že existuje zvláštní hmotněprávní vztah mezi ním a státem. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Mezi osobou obviněnou a orgány činnými v trestním řízení existuje zvláštní procesněprávní vztah, který nevylučuje existenci hmotněprávního vztahu mezi toutéž osobou a státem. b) Trestní řád určuje postup orgánů činných v trestním řízení při ukládání trestů a okolnosti, za kterých může být trest uložen, tedy to, kdy je určitý čin posuzován jako čin trestný. c) K posouzení okolností, zda došlo ke spáchání trestného činu, je pro orgány činné v trestním řízení nezbytný jak trestní zákon, tak i trestní řád. d) Spácháním trestného činu vzniká zvláštní hmotněprávní vztah mezi pachatelem a poškozeným. – 120 –


Trestný čin loupeže je definován takto: „Trestný čin loupeže spáchá ten, kdo použije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věciÿ. Cizí věcí se rozumí movitá věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu, a kterou zároveň pachatel nemá ve své dispozici. Musí jít vždy o věc cizí, a není tedy ani možný trestný čin loupeže vlastní věci. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin loupeže spáchá pouze ten, kdo použije násilí a pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. b) Trestný čin loupeže spáchá každý, kdo použije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, a žádný jiný. c) Trestný čin loupeže spáchá každý, kdo použije násilí nebo pohrůžky násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. d) Trestný čin loupeže spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí v úmyslu zmocnit se cizí věci, a žádný jiný. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Loupež se nemusí týkat cizí věci. b) Loupež nelze spáchat na věci, kterou má pachatel ve své dispozici. c) Loupež lze spáchat i na takové cizí věci, která náleží pachateli a další osobě. d) Předmětem loupeže je cizí movitá věc. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Skládá se z patnácti soudců, kteří jsou do svých funkcí jmenováni prezidentem republiky. Ke jmenování soudce Ústavního soudu si prezident republiky vyžádá souhlas Senátu. Není-li souhlas ke jmenování soudce dán do 60 dnů pouze proto, že Senát o žádosti nehlasoval, platí, že Senát svůj souhlas se jmenováním soudce dal. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan České republiky, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. Své funkce se soudce Ústavního soudu ujímá složením slibu do rukou prezidenta republiky. Odmítne-li soudce Ústavního soudu složit slib, nebo složí-li jej s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován. Soudce Ústavního soudu se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu. Funkce soudce Ústavního soudu zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil své prohlášení nebo v němž bylo prohlášení prezidentu republiky doručeno. Funkce soudce Ústavního soudu dále zaniká uplynutím doby, na kterou byl soudce jmenován, dále dnem, kdy soudce Ústavního soudu přestal být volitelný do Senátu, dále dnem právní moci rozsudku, jímž byl soudce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, a dále vyhlášením usnesení Ústavního soudu o zániku funkce podle 144 zákona o Ústavním soudu v platném znění. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Pouze občan České republiky je volitelný do Senátu. b) Před složením slibu nemůže jmenovaný soudce Ústavního soudu svou funkci vykonávat. c) V zájmu zachování právní jistoty a nepochybnosti pravosti prohlášení učiněného jinak, než osobně, je nezbytná forma notářského zápisu. d) Za určitých okolností je sám Ústavní soud oprávněn rozhodnout o zániku funkce soudce Ústavního soudu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Ústavní soud je orgánem pověřeným kontrolou souladu předpisů nižší právní síly s ústavními zákony. b) V případě vzdání se funkce soudce Ústavního soudu je preferováno osobní prohlášení o této skutečnosti prezidentu republiky. – 121 –


c) V případech vzdání se funkce soudce Ústavního soudu dochází k jejímu zániku dnem následujícím po učinění příslušného prohlášení, zatímco v ostatních uvedených případech se tak děje již v den, kdy nastala příslušná skutečnost. d) Nespáchal-li soudce Ústavního soudu trestný čin úmyslně, není vyloučeno, aby svou funkci zastával i nadále po svém pravomocném odsouzení za tento čin. Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen „návrhÿ), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu. Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh učiněn, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Nedojde-li k včasnému odvolání návrhu, nemůže již navrhovatel zabránit uzavření smlouvy. b) Souhlas adresáta návrhu na uzavření smlouvy s předloženým návrhem musí být výslovný. c) Má-li být návrh původně určený více osobám zcela odvolán, je třeba, aby odvolání obdrželi všichni adresáti návrhu dříve, než kterýkoli z nich stačil odeslat své přijetí návrhu. d) Neodvolá-li adresát návrhu svůj souhlas, je smlouva uzavřena. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Je-li adresátovi doručeno dříve odvolání návrhu na uzavření smlouvy než návrh samotný, je tím vyloučeno uzavření dané smlouvy prostřednictvím tohoto návrhu. b) Za návrh k uzavření smlouvy nemůže být uznán takový projev vůle, který je zcela zjevně činěn v žertu. c) Odvolání návrhu na uzavření smlouvy nemůže být odvoláno. d) Osoba, která návrh na uzavření smlouvy přijala, tím uzavřela s navrhovatelem smlouvu. Trestný čin spolupráce s nepřítelem je definován takto: „Trestný čin spolupráce s nepřítelem spáchá ten, kdo za branné pohotovosti státu opatřuje nepříteli prospěch nebo ho jakkoli podporujeÿ. Branná pohotovost státu začíná vyhlášením mobilizace ozbrojených sil, vyhlášením válečného stavu nebo vypovězením války, a to dnem, kdy bylo učiněno některé z těchto opatření. Branná pohotovost končí dnem, který stanoví prezident republiky. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Trestného činu spolupráce s nepřítelem se dopustí pouze ten, kdo obstarává nepříteli za branné pohotovosti státu hmotný prospěch nebo jej hmotně podporuje. b) Skončením branné pohotovosti státu zaniká trestnost činů, které byly spáchány za jejího trvání a které naplňovaly skutkovou podstatu trestného činu spolupráce s nepřítelem. c) O vyhlášení a skončení branné pohotovosti státu rozhoduje prezident republiky. d) Dnem, kterým končí branná pohotovost státu, končí zároveň i období, kdy je možné spáchat trestný čin spolupráce s nepřítelem. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Státní příslušník nepřátelského státu se trestného činu spolupráce s nepřítelem dopustit nemůže. b) K naplnění podmínek skutkové podstaty trestného činu spolupráce s nepřítelem stačí, aby jedinec nepřítele podporoval v době trvající mobilizace ozbrojených sil, ačkoliv sám mobilizován nebyl. c) Trestného činu spolupráce s nepřítelem se dopustí ten, kdo se dopustí v době trvání branné pohotovosti státu jednání


popsaného ve skutkové podstatě a získá tak hmotný prospěch. d) Ukončí-li jedinec své jednání na podporu nepřítele před vyhlášení branné pohotovosti státu, trestného činu spolupráce s nepřítelem se nedopustí. Projev vůle je objektivizace vůle jakožto vnitřního psychického stavu, který navenek není zřejmý sám o sobě, ale je určitelný vnějším projevem. Návrh na uzavření smlouvy je takový projev vůle, který je určen jedné nebo více určitým osobám, je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele být vázán v případě jeho přijetí. Každý projev vůle určený určité osobě nabývá účinnosti ve chvíli, kdy této osobě dojde. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Každý návrh na uzavření smlouvy je projevem vůle. b) Takový projev vůle, který je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy. c) Je-li projev vůle dostatečně určitý, je jím navrhovatel vázán. d) Každý projev vůle je návrhem na uzavření smlouvy. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Je-li navrhovatel svým návrhem na uzavření smlouvy vázán, musí být návrh určitou osobou přijat. b) Projev vůle, který je určen neurčitému počtu osob, nemůže být návrhem na uzavření smlouvy, ani kdyby splňoval další stanovené podmínky. c) Smlouva nabývá účinnosti přijetím návrhu na uzavření smlouvy. d) Přijetím nedostatečně určitého návrhu nemůže vzniknout smlouva. Právní úprava zajištění závazků sleduje cíl posílit postavení subjektů oprávněných ze závazkového vztahu (věřitelů), jejich jistotu, že povinnosti subjektů povinných (dlužníků) budou splněny a práva věřitelů uspokojena řádně a včas. Vyšší míra jistoty je dosahována tím, že k původnímu zajišťovanému závazkovému vztahu (základnímu) zpravidla přistupuje nový vztah zajišťovací (vedlejší). Akcesorická povaha zajišťovaného vztahu se projevuje především v tom, že tento závazek nemůže vzniknout a existovat bez existence závazku zajišťovaného. Předpokládá tedy existující závazek zajišťovaný. Obdobně zánik zajišťovaného závazku má, až na zcela výjimečné případy, za následek zánik závazku zajišťovacího. Naopak to však neplatí. Může nastat situace, že zajišťovací závazek zanikne, ale zajišťovaný bude trvat dále. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zajišťovací (vedlejší) vztah může existovat samostatně. b) Zajišťovací vztah nemůže existovat samostatně. c) Zajišťovací vztah nemůže zaniknout, aniž by zanikl zajišťovaný závazek. d) Zajišťovací vztah nemůže vzniknout bez toho, že existuje zajišťovaný vztah. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Zajišťovací vztah posiluje postavení dlužníka. b) Zajišťovací vztah posiluje postavení věřitele. c) Zajišťovaný vztah nemůže zaniknout, pokud trvá zajišťovací (vedlejší) vztah. d) Zajišťovaný (základní) vztah a zajišťovací (vedlejší) vztah vznikají i zanikají vždy ve stejný okamžik. Trestný čin výtržnictví je definován takto: „Trestný čin výtržnictví spáchá ten, kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti nebo výtržnosti.ÿ Místem veřejnosti přístupným je každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi. Není však podmínkou, aby v době činu na místě lidé skutečně byli.


1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin výtržnictví spáchá pouze ten, kdo se jednání v definici uvedeného dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, a žádný jiný. b) Trestný čin výtržnictví spáchá pouze ten, kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti a výtržnosti, a žádný jiný. c) Trestný čin výtržnictví spáchá každý, kdo se dopustí veřejně hrubé neslušnosti. d) Trestný čin výtržnictví spáchá každý, kdo se dopustí výtržnosti. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Místem veřejnosti přístupným je každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených. b) Místem veřejnosti přístupným je každé místo, kde by hrubá neslušnost mohla být postřehnuta více lidmi, ledaže nejde o místo permanentně přístupné. c) Místem veřejnosti přístupným je každé místo, na kterém se v době činu zdržuje více individuálně neurčených lidí. d) Každé místo, kam má přístup široký okruh lidí, je místem veřejnosti přístupným. Trestný čin znásilnění je definován takto: „Trestný čin znásilnění spáchá ten, kdo násilím nebo pod pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souložiÿ. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného odporu nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli poškozené. Není podmínkou, aby napadená kladla odpor. Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin znásilnění spáchá každý, kdo násilím nebo pod pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k pohlavnímu styku. b) Trestný čin znásilnění spáchá pouze ten, kdo násilím donutí ženu k souloži, a žádný jiný. c) Trestný čin znásilnění spáchá každý, kdo pod pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži. d) Trestný čin znásilnění spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí na ženě, a žádný jiný. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Trestný čin znásilnění je spáchán i tehdy, pokud žena nekladla odpor, jsou-li splněny další stanovené podmínky. b) Předpokladem násilí je působení na vůli oběti. c) Násilí není dáno, nepoužil-li pachatel fyzickou sílu. d) Nepoužil-li pachatel fyzickou sílu ve formě násilí, nejde o znásilnění. Studium se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část. Studium se dále ukončuje zanecháním studia, odnětím akreditace studijního programu či vyloučením ze studia. Studium se též ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Je stanoveno více různých způsobů, jak se ukončuje studium. b) Absolvování studia v příslušném studijním programu je řádným ukončením studia. c) Studium se ukončuje jen tehdy, pokud student nesplní požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. d) Zanechání studia má vždy za následek, že se studium ukončuje. – 122 –


2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Plní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, pak jeho studium může být ukončeno např. odnětím akreditace studijního programu. b) Jediným řádným způsobem ukončení studia je jeho absolvování v příslušném studijním programu. c) Je stanoveno více řádných způsobů ukončení studia. d) Jestliže studium bylo řádně ukončeno, muselo jít výhradně o jeho absolvování v příslušném studijním programu. V USA není ústava zákonem stejného druhu jako všechny jiné. Svým postavením se blíží k ústavě v zemích kontinentálního systému, neboť je nadřazena obecnému právu. Její text pružně vykládaný Nejvyšším soudem USA umožňuje přizpůsobování novým politickým a ekonomickým trendům života společnosti. Psaná ústava a její význam odlišuje takto právo USA od práva anglického. Dále se uplatňuje zásada soudní kontroly nad ústavností zákonů, která je jinak opět atributem kontinentálního systému. Odlišností však je to, že Nejvyšší soud USA nerozhodne o ústavnosti resp. neústavnosti zákona státu, dokud soudy tohoto státu neupřesnily svým výkladem jeho význam. Takto jde vlastně spíše o rozhodnutí, zda s Ústavou Spojených států je ve shodě výrok příslušného soudu než ustanovení zákona. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Ústava jako norma nadřazená ostatním zákonům je typická pro kontinentální právní systém. b) Při výkladu ústav zemí náležejících do kontinentálního právního systému jsou méně sledovány aktuální politické a ekonomické trendy života společnosti, než jak je tomu v případě ústavy USA. c) K posouzení ústavnosti či neústavnosti určitého zákona v USA je třeba, aby byl nejprve aplikován v praxi. d) Pro kontinentální právní systém je typické, že v dané zemi existuje systém soudní kontroly ústavnosti právních předpisů. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Nejvyšší soud USA je ve svém výkladu ústavy pružný a přizpůsobuje se novým politickým a ekonomickým trendům života společnosti. b) Zásada soudní kontroly ústavnosti není výsadou pouze kontinentálního právního systému. c) Zda bude Nejvyšším soudem USA zákon posouzen jako protiústavní či nikoli, záleží do značné míry na předchozím způsobu aplikování zákona soudy při rozhodování jednotlivých případů. d) Systém ústavní kontroly v USA kombinuje ty nejlepší prvky z kontinentálního právního systému a systému anglického práva. Senát se usnáší na návrhu na jmenování děkana. Návrhy na obsazení funkce děkana mohou podávat členové akademické obce. Navržen bude ten kandidát, který obdrží nadpoloviční většinu hlasů všech členů senátu. Není-li této většiny dosaženo, hlasování se opakuje. V případě, že ani po druhém hlasování není návrh přijat, koná se užší hlasování pouze o těch dvou kandidátech, kteří obdrželi při druhém hlasování nejvyšší počty hlasů. Pokud více kandidátů obdrželo stejný počet hlasů, rozhoduje o postupu do užšího hlasování los. Jestliže nebyl ani ve třetím kole návrh přijat, pak stanoví senát datum svého příštího zasedání a vyzve členy akademické obce k podání nových návrhů. 1 Z uvedené textu lze dovodit: a) O návrhu na jmenování děkana může senát na jednom zasedání hlasovat až třikrát. b) K tomu, aby kandidát byl navržen senátem za děkana, je třeba, aby obdržel většinu hlasů všech členů senátu. c) Ve druhém a třetím kole se koná hlasování již jen o dvou kandidátech, kteří obdrželi nejvyšší počet hlasů. – 123 –


d) Oprávnění podávat návrhy na obsazení funkce děkana mají výlučně členové akademické obce. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jsou-li splněny stanovené podmínky, může kandidát být navržen senátem na děkana již při prvním kole hlasování. b) Návrh na obsazení funkce děkana může podat kdokoli. c) Nezíská-li žádný kandidát ani v jednom ze tří kol hlasování většinu hlasů všech členů senátu, stanoví senát datum svého příštího zasedání a vyzve členy akademické obce k podání nových návrhů. d) Pouze ve třetím kole hlasování je zúžen okruh kandidátů na děkana toliko na dva. Smrt fyzické osoby je významnou právní skutečností, a jako taková nemůže zůstat bez vlivu na subjektivní právo a povinnosti zemřelé osoby. Právní následky smrti jsou různé v závislosti na povaze subjektivních práv a povinností zemřelého. Některé z těchto práv a povinností jsou natolik spjaty s jeho osobou, že zanikají jeho smrtí, u některých je jejich osud pro případ smrti regulován právními předpisy. Převážná část práv však přechází na třetí subjekty děděním. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Každá významná právní skutečnost je smrt. b) Smrt právnické osoby není právní skutečností. c) Většina práv zaniká smrtí fyzické osoby. d) Některá práva mají po smrti člověka osud regulovaný právními předpisy. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Všechna práva po smrti člověka buď zanikají nebo přechází na třetí subjekty děděním. b) Dědění je následek smrti fyzické osoby. c) Ne všechna práva přechází na třetí osoby na základě dědění. d) Některá práva smrtí zanikají. Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní po-ruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnou své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Nezletilý vždy odpovídá za škodu jím způsobenou. b) Nezletilý vždy sám odpovídá za škodu jím způsobenou. c) Nezletilý vždy odpovídá za škodu jím způsobenou a spolu s ním společně a nerozdílně ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. d) Za škodu způsobenou nezletilým odpovídá vždy pouze ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Nezletilý se zprostí odpovědnosti za škodu, bude-li prokázáno, že nebyl zanedbán náležitý dohled nad ním. b) Nezletilý, který je stižen duševní poruchou, neodpovídá za škodu jím způsobenou. c) Ten, kdo je stižen duševní poruchou, neodpovídá za škodu jím způsobenou. d) Ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, jen jestliže není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky. Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit


jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, není-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled, pokud neprokáže, že náležitý dohled nezanedbal. b) Ten, kdo je stižen duševní poruchou, vždy sám odpovídá za škodu jím způsobenou. c) Ten, kdo je stižen duševní poruchou, vždy odpovídá za škodu jím způsobenou. d) Není-li nezletilý pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za jím způsobenou škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Za škodu způsobenou osobou, která trpí duševní poruchou, odpovídá vždy pouze ten, kdo je povinen vykonávat nad ní dohled. b) Ten, kdo je stižen duševní poruchou, se zprostí odpovědnosti za škodu, bude-li prokázáno, že nebyl zanedbán náležitý dohled nad ním. c) Je-li ten, kdo je stižen duševní poruchou, nezletilý, neodpovídá za škodu, kterou způsobil. d) Nezletilý nebo osoba stižená duševní poruchou vždy odpovídá za škodu jím způsobenou. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má právo svobodně je opustit. Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených místech též z důvodu ochrany přírody. Každý občan má právo na svobodný vstup na území České republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. Cizinec může být vyhoštěn jenv případech stanovených zákonem. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Z důvodu bezpečnosti státu může být na základě zákona zakázán vstup na určitá místa. b) Pohyb cizinců, kteří se oprávněně zdržují na území České republiky, je omezen. c) Občan nemůže být zbaven práva pobytu na území republiky. d) Svobodu pohybu a pobytu lze kdykoliv omezit rozhodnutím státního orgánu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Občanovi nemůže být bráněno ve vstupu na území republiky. b) Cizinec může být donucen k opuštění území republiky. c) Ochrana přírody není řádným důvodem k zákonnému omezení svobody pohybu a pobytu občanů. d) Osoba, která neoprávněně pobývá na území republiky, nemůže být vyhoštěna. Každý společník má právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to do jednoho roku ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení o uložení výroční zprávy do sbírky listin, jinak toto právo zaniká. Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Jakmile řízení o jmenování znalce bylo pravomocně skončeno jmenováním znalce, nejsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce


jsou přípustné nejpozději do okamžiku, než bude řízení o jmenování znalce pravomocně skončeno. b) Nepodal-li společník žádost soudu, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami do jednoho roku ode dne zveřejnění oznámení o uložení výroční zprávy do sbírky listin, jeho právo podat tuto žádost zaniká. c) Den, kdy další společník podal návrh na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami, se nemusí vždy považovat za přistoupení k řízení. d) Pokud nebylo započaté řízení o jmenování znalce pravomocně skončeno, jsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami přípustné. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Po pravomocném skončení řízení o jmenování znalce nejsou nikdy návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné. b) Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce podaný po pravomocném skončení řízení se nepovažuje za přistoupení k řízení. c) Každý společník má kdykoliv právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, ledaže, pokud již byl takový návrh podán, bylo řízení o jmenování znalce pravomocně skončeno. d) Existují společníci, kteří nemají nikdy právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami. Dítě nabývá narozením státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky nebo jsou-li rodiče osobami bez státního občanství, alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí. Dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení. Fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu. Státní občanství České republiky uděluje ministerstvo vnitra České republiky. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Právnická osoba nemůže státní občanství České republiky nabýt. b) Jestliže rodiče dítěte nemají státní občanství České republiky, jejich dítě nemůže nabýt státní občanství České republiky narozením. c) Státní občanství České republiky uděluje ministr vnitra jako představitel ministerstva vnitra České republiky. d) Nalezení je jeden ze způsobů nabytí státního občanství České republiky. Jeho použití je však v případě osoby, která dovršila 15 let věku, vyloučeno. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Státní občanství České republiky lze nabýt několika různými způsoby. b) Osvojením lze nabýt státní občanství České republiky pouze do určitého věku. c) Právní úprava získávání státního občanství České republiky sleduje zájem, aby dítě českého státního občana získalo také státní občanství České republiky. d) Splňuje-li dítě uvedené podmínky, získá státní občanství České republiky automaticky od okamžiku narození. Není tedy třeba zvláštní žádosti. Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, – 124 –


pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak. pověřený vést rejstřík určuje zákon.

Orgán

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, je ke zřízení právnické osoby třeba zápisu do rejstříku. b) Pro vznik právnické osoby je rozhodný den zápisu do určeného rejstříku, ledaže zvláštní zákon stanoví jinak. c) Pro zřízení právnické osoby není třeba zápisu do určeného rejstříku. d) Písemná smlouva má pro zřízení právnické osoby stejný význam jako zakládací listina. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Zvláštní zákon může upravit zřízení právnické osoby jinak. b) Zvláštní zákon nemůže stanovit, že zápis do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku není podmínkou vzniku právnické osoby. c) Ke zřízení právnické osoby je zapotřebí buď písemné smlouvy nebo zakládací listiny; zvláštní zákon ale může zřízení právnické osoby upravit jinak. d) Zvláštní zákon může stanovit, že právnická osoba vznikne např. vyhotovením zápisu z valné hro-mady. Právo životního prostředí mimo jiné zahrnu-je ochranu volně žijící zvěře na našem státním území. Tuto problematiku kromě jiných předpisů upravuje též zákon o myslivosti, jehož nejdůležitějším institutem je právo myslivosti. Právo myslivosti mohou vykonávat jen osoby starší 18 let, které mají platný honební lístek a povolenku k lovu, a to jen na honebních pozemcích a v lovecké sezóně. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jestliže osoba vykonávala legálně (po právu) právo myslivosti, pak musela být starší 18 let. b) Právo myslivosti se na nehonebních pozemcích nebo mimo loveckou sezónu nemůže vykonávat. c) Jen některé osoby mohou vykonávat právo myslivosti. d) Jen osoba, která splní všechny předepsané podmínky současně, může vykonávat právo myslivosti. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Platný honební lístek a povolenka k lovu nejsou podmínkami pro výkon práva myslivosti. b) Právo myslivosti se může na honebních pozemcích vykonávat i mimo loveckou sezónu. c) Jen osoby starší 18 let, které mají platný honební lístek a povolenku k lovu, mohou, v případě splnění i dalších podmínek, vykonávat právo myslivosti. d) Právo myslivosti může být vykonáváno jen na honebních pozemcích. Půdní fond je plocha zemského povrchu určité jednotky (např. státu). Podle způsobu využití se dělí na půdu plodnou, kterou tvoří zemědělská půda,lesní plocha a vodní plocha a půdu neplodnou (zastavěná plocha, skály). Zemědělská půda tvoří tzv. zemědělský půdní fond (ZPF). K nezemědělskému využití pozemků patřících do ZPF je zásadně třeba souhlasu orgánu státní správy ZPF s vynětím ze ZPF. Tohoto souhlasu není třeba, když má být pozemek využit pro ekologické účely či pokud se jedná o po-zemek do 0,1 ha výměry. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Souhlasu orgánu státní správy ZPF s vynětím pozemku ze ZPF je vždy třeba. b) V některých případech není třeba souhlasu orgánu státní správy ZPF k vynětí pozemku ze ZPF. c) Souhlasu orgánu státní správy ZPF s vynětím pozemku ze ZPF není třeba jen v případě, že pozemek má být využit pro ekologické účely. d) Jestliže byl pozemek legálně (po právu) vyňat ze ZPF, a to bez souhlasu orgánu státní správy ZPF, pak se muselo jednat o pozemek do 0,1 ha výměry. – 125 –


2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Bez souhlasu orgánu státní správy ZPF nelze poze-mek vyjmout ze ZPF k nezemědělskému využití. b) Využití pozemku pro ekologické účely je jednou ze situací, kdy není třeba souhlasu orgánu státní správy ZPF k vynětí pozemku ze ZPF. c) Souhlasu orgánu státní správy ZPF s vynětím pozemku ze ZPF je třeba, pokud má být pozemek využit pro ekologické účely. d) Jestliže byl pozemek legálně (po právu) vyňat ze ZPF, a to bez souhlasu orgánu státní správy ZPF, pak se nemohlo jednat o využití pozemku pro ekologické účely ani o pozemek do 0,1 ha výměry. Jednotlivé znaky trestných činů i souhrny těchto znaků jsou odrazem skutečnosti, že se vyskytují určitá typická, pro společnost zvlášť nebezpečná jednání, proti nimž je třeba společnost chránit pohrůžkou trestu, ukládáním a výkonem trestů a ochrannými opatřeními. Např. často se vyskytuje činnost záležející v neoprávněném obohacení pachatelů na úkor cizího majetku tím, že se vloupají do cizího bytu a odcizí věci. Odrazem této skutečnosti je ustanovení, které postihuje krádež, a ustanovení, které postihuje porušování domovní svobody. Základem vytvoření znaků trestného činu je tedy výskyt určitých jednání, která jsou zpravidla pro společnost nebezpečná. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zákonné zakotvení znaků trestných činů chrání společnost. b) Jednání, které se ve společnosti vyskytuje zřídka, nemůže být označeno jako trestný čin. c) Pouze jednání, jejichž výskyt je ve společnosti značný, mohou být označena jako trestné činy. d) Proti jednáním jednotlivců je třeba společnost chránit. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Znaky trestných činů jsou odrazem jednání nebezpečných pro společnost. b) Znaky trestných činů jsou formulovány v mnoha právních předpisech. c) Potřebu kriminalizace určitých jednání nebezpečných pro společnost oznamuje jejich výskyt ve společnosti. d) Odrazem výskytu vloupání do cizího bytu je např. trestný čin porušování domovní svobody. Stavební úřad může vydat rozhodnutí o kolaudaci stavby jen tehdy, jsou-li splněny všechny technické, bezpečnostní a právní podmínky pro převzetí stavby do užívání. To neplatí pro drobné nedostatky, které neohrožují zdraví či bezpečnost osob. Kolaudací stavby se rozumí rozhodnutí stavebního úřadu, jímž povoluje a případně stanoví podmínky užívání stavby k určitému účelu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Smyslem kolaudace je zjistit, zda užívání stavby neohrozí bezpečnost či zdraví osob. b) Stavební úřad může v kolaudačním rozhodnutí stanovit i podmínky právního charakteru, za jejichž splnění bude možné stavbu užívat. c) Bez kolaudačního rozhodnutí nelze stavbu v souladu s právem užívat. d) Větší nedostatky, které neohrozí zdraví či bezpečnost osob, jsou překážkou vydání kolaudačního rozhodnutí. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Nestanoví-li ve svém rozhodnutí stavební úřad podmínky užívání stavby, nelze stavbu užívat. b) Kolaudace stavby je rozhodnutím. c) Bylo-li povoleno užívání stavby k určitému účelu, nelze jí užívat k jinému účelu. d) Smyslem kolaudace stavby je zajistit, že stavba neohrozí zdraví či život osob, které ji budou užívat.


Plnění ve splátkách může být dlužníkem poskytováno, jestliže tak bylo s věřitelem dohodnuto. Dohoda předpokládá předem stanovené termíny a výši jednotlivých splátek. Poskytuje-li dlužník plnění v pravidelných částkách o své vůli a bez dohody s věřitelem, nejde o plnění ve splátkách, ale o částečné plnění. Nedohodnou-li se strany jinak nebo není-li to v rozporu s povahou věci, je věřitel povinen přijmout i částečné plnění. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Plnění, které není plněním ve splátkách, nemusí věřitel přijmout. b) Plní-li dlužník v souladu s právem ve splátkách, byla uzavřena dohoda, která mu to umožňuje. c) Svévolné plnění ve splátkách je ve skutečnosti částečným plněním, které je zakázáno. d) Plnění ve splátkách nelze v souladu s právem poskytovat, pokud tak nebylo dohodnuto. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Věřitel není povinen přijmout plnění ve splátkách, je-li to v rozporu s povahou věci. b) Pokud je věřitel povinen přijmout částečné plnění, znamená to, že to není v rozporu s povahou věci. c) Byla-li uzavřena dohoda o splátkách, nelze na dílčí plnění pohlížet jako na plnění částečné. d) Věřitel a dlužník mohou dohodou částečné plnění vyloučit. Smlouva je nejobvyklejším právním úkonem. Spočívá na vzájemných a obsahově shodných projevech vůle dvou nebo více stran, směřujících ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy spojují. Na rozdíl od jednostranného právního úkonu (např. vypsání veřejné soutěže, závěti), při němž je třeba projevu vůle jen jedné strany, u smlouvy se vyžaduje projev vůle aspoň dvou smluvních stran. Pro smlouvu zákon někdy používá i označení dohoda. Smlouvou se strany zavazují něco si vzájemně dát, konat, popř. něčeho se zdržet nebo něco strpět. Rovné postavení, které zaujímají strany v občanskoprávním vztahu, založeném smlouvou, jim umožňuje dosahovat ekvivalentnosti, tj. vzájemné vyváženosti plnění. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Projev vůle jen jedné strany vztahu stačí pro uzavření smlouvy. b) Zákon rozlišuje mezi smlouvou a dohodou jako dvěma různými právními úkony. c) Zásada ekvivalentnosti může narušit rovné postavení smluvních stran. d) Smlouvou se nelze zavázat k tomu zdržet se určitého jednání.


souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu slíbí úplatek. b) Trestný čin podplácení spáchá každý, kdo jinému poskytne úplatek. c) Trestný čin podplácení spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, a žádný jiný. d) Trestný čin podplácení spáchá pouze ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu slíbí a poskytne úplatek, a žádný jiný. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Rozhodování orgánů státní moci může být za určitých okolností obstaráváním věcí obecného zájmu. b) Obstaráváním věcí obecného zájmu jsou vždy jen takové úkoly, na jejichž plnění má zájem celá společnost. c) Uspokojování zájmu občanů je vždy obstaráváním věcí obecného zájmu. d) Obstarávání věcí obecného zájmu se může za určitých okolností týkat i potřeb právnických osob. Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci je definován takto: „Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci spáchá ten, kdo se zmocní cizí věci nikoliv malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívatÿ. Motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastním motorem. Jsou to i tzv. zvláštní motorová vozidla, kterými jsou zemědělský a lesnický traktor, jednonápravový kultivační traktor a jeho přívěs, multikára, pojízdný pracovní stroj atd. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci spáchá pouze ten, kdo se zmocní cizího motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat, a žádný jiný. b) Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí v úmyslu věc nikoliv malé hodnoty nebo motorové vozidlo přechodně užívat, a žádný jiný. c) Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci spáchá každý, kdo se zmocní cizí věci nikoliv malé hodnoty v úmyslu ji přechodně užívat. d) Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci spáchá každý, kdo se zmocní motorového vozidla. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Motorové vozidlo je kolejové vozidlo poháněné vlastním motorem. b) Motorovým vozidlem není pojízdný pracovní stroj. c) Každé vozidlo poháněné vlastním motorem je motorové vozidlo. d) Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci nespáchá ten, kdo se zmocní vlastní věci v úmyslu ji přechodně užívat.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Postavení smluvních stran má umožňovat vzájemnou vyváženost plnění. b) Závěť má povahu právního úkonu. c) Smlouvy jsou méně časté než jednostranné právní úkony. d) Smlouva má přednost před zákonem, jestliže to vyplývá z povahy právního úkonu.

Odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu se zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně; po této době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany. Oprávněná strana nemůže odstoupit od smlouvy poté, kdy jí byla doručena zpráva, že již byla splněna povinnost, jejíž porušení bylo důvodem k odstoupení od smlouvy.

Trestný čin podplácení je definován takto: „Trestný čin podplácení spáchá ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatekÿ. Obstarávání věcí obecného zájmu je činnost, která souvisí s plně-ním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních a kulturních potřeb. Jde jen o plnění takových úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina.

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zanikla-li smlouva odstoupením, nelze účinky odstoupení měnit bez souhlasu druhé strany. b) Zanikla-li smlouva odstoupením, nebyla předtím doručena straně, která odstoupila, zpráva o splnění povinnosti, jejíž porušení by bylo důvodem k odstoupení. c) Byly-li po odstoupení změněny účinky odstoupení v souladu s právem, stalo se tak se souhlasem druhé strany. d) Odstoupit lze jen tehdy, byla-li již splněna povinnost, jejíž porušení bylo důvodem k odstoupení.

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin podplácení spáchá každý,

2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Neexistují případy, kdy oprávněná strana nemůže odstoupit – 126 –

kdo jinému v


od smlouvy. b) Odstoupení vede k zániku smlouvy. c) I po doručení odstoupení lze odstoupení odvolat, ovšem jen za určitých podmínek. d) Za určitých okolností lze odstoupit od smlouvy. Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti. Za ponižování lidské důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které je nevítané, nevhodné nebo urážlivé nebo které může být druhým účastníkem pracovněprávního vztahu oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Chování sexuální povahy na pracovišti, které není nežádoucí, není považováno za ponižování lidské důstojnosti. b) Za ponižování lidské důstojnosti je považováno pouze takové nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které má popsané specifické znaky. c) Nebyla-li práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu zneužita k újmě jiného účastníka pracovněprávního vztahu, nedošlo tím k ponižování jeho lidské důstojnosti. d) Ochrana v pracovněprávních vztazích před ponižováním lidské důstojnosti prostřednictvím nevhodného chování sexuální povahy na pracovišti je poskytována i nadřízeným pracovníkům před jednáním jejich podřízených. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Vítané chování sexuální povahy na pracovišti, byť nevhodné, nemůže být považováno za ponižování lidské důstojnosti. b) Výčet způsobů ponižování lidské důstojnosti je pouze příkladný. c) Nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které nemůže být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů není ponižováním lidské důstojnosti. d) V pracovněprávních vztazích je chráněna i lidská důstojnost jejich účastníků. Pro soudobý způsob života je charakteristická vysoká produkce odpadů jakožto dále již průmyslově nevyužitelných předmětů. Při regulaci odpadů, jejich tvorbě a nakládání s nimi, zákon spojuje významnou roli s tzv. programem odpadového hospodářství. Program odpadového hospodářství musí zpracovávat všichni původci odpadů, kteří produkují víc než 100 tun odpadů ročně nebo víc než 50 kg nebezpečného odpadu ročně. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jestliže původce musel zpracovat plán odpadového hospodářství, pak nutně produkoval víc než 50 kg nebezpečného odpadu ročně. b) Programy odpadového hospodářství zpracovávají výlučně původci produkující přes 100 tun odpadů ročně. c) Někteří původci odpadů program odpadového hospodářství zpracovávat nemusejí. d) Všichni původci odpadů nemají stejný rozsah povinností. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jestliže původce zpracoval program odpadového hospodářství, musel produkovat víc než 100 tun odpadů ročně. b) Všichni původci odpadů musejí zpracovávat program odpadového hospodářství. c) Původce, který produkuje méně než 100 tun odpadů ročně a méně než 50 kg nebezpečného odpadu ročně, musí zpracovávat program odpadového hospodářství. d) Je na původci odpadu, aby rozhodl, zda bude zpracovávat program odpadového hospodářství či nikoli. – 127 –


Trestného činu zneužívání vlastnictví se dopustí ten, kdo poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů. Předmětem ochrany jsou zejména kulturní památky, chráněné části přírody, výjimečně i životní prostředí. Zašantročením se rozumí jakýkoli nekalý způsob zbavení se věci nebo její ukrytí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Poškození důležitého kulturního nebo jiného důležitého obecného zájmu ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zneužívání vlastnictví je možné se dopustit pouze zničením, poškozením, učiněním neupotřebitelnou nebo zašantročením vlastní věci požívající ochrany podle zvláštních předpisů. b) Jestliže věc poškodila osoba, která si jí pronajala, mohla se dopustit, za předpokladu splnění dalších podmínek uvedených ve skutkové podstatě, trestného činu zneužívání vlastnictví. c) Existuje zvláštní kategorie věcí, kterým trestní právo poskytuje v obecném zájmu širší ochranu než věcem ostatním, nepodléhajícím zvláštnímu právnímu režimu. d) Jestliže osoba svou vlastní věc požívající ochrany podle zvláštních právních předpisů nešťastnou náhodou ztratila, nedopustila se trestného činu zneužívání vlastnictví. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Ke spáchání trestného činu zneužívání vlastnictví není třeba, aby se osoba jednání popsaného ve skutkové podstatě dopustila opakovaně. b) Jednou z nezbytných podmínek, aby mohlo dojít ke spáchání trestného činu zneužívání vlastnictví, je, že dojde k takovému poškození věci, které bez provedení opravy či jiné nápravy brání plnění jejího původního účelu kdykoliv v budoucnu. c) Při posuzování, zda došlo ke spáchání trestného činu zneužívání vlastnictví, má význam mimo jiné skutečnost, jestli se jednalo o věc movitou či nemovitou. d) Jestliže poškozená věc, byť zcela mimořádné hodnoty, nepodléhala ochraně podle zvláštních právních předpisů, nemohl se nikdo jejím zničením dopustit trestného činu zneužívání vlastnictví. Proces uzavírání smlouvy spočívá v návrhu smlouvy a jeho přijetí. Návrh je projev vůle směřující k uzavření smlouvy a určený jedné nebo více určitým osobám. Návrh smlouvy musí být dostatečně určitý a musí z něho vyplývat vůle navrhovatele být vázán v případě jeho přijetí osobou, které je adresován. Přijetí návrhu je stejně jako návrh jednostranným úkonem, projevem vůle adresáta návrhu, kterým tento vyjadřuje souhlas s obsahem návrhu. Může ho učinit buď prohlášením nebo jiným jednáním, z něhož lze dovodit souhlas s návrhem. Za zákonem stanovených podmínek lze vyjádřit souhlas s návrhem smlouvy také provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží) bez vyrozumění navrhovatele. Přijetí návrhu musí být včasné a bezvýhradné. Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Návrh smlouvy musí být písemný. b) Z návrhu smlouvy musí být patrné, komu je adresován. c) Pokud adresát na návrh smlouvy nereaguje, má se za to, že návrh přijal. d) Přijetí návrhu smlouvy musí být písemné. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Přijetí návrhu smlouvy s výhradou se považuje za nový návrh. b) Návrh smlouvy lze zrušit, pokud návrh ještě nedošel adresátovi. c) Lze-li dovodit z jednání adresáta souhlas s návrhem, má se za to, že návrh přijal.


d) Zaslaný návrh smlouvy lze odvolat, pokud se adresát k návrhu nevyjádřil. Podstatou nutné obrany je odvracení útoku na společenské vztahy chráněné trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi. Protože však ten, kdo útok odvrací, chrání tytéž zájmy, které chrání trestní zákon sám, nejedná proti účelu trestního zákona, nýbrž ve shodě s ním; jeho čin směřující k tomu, aby bylo zabráněno činu nebezpečnému pro společnost, nahrazuje vlastně zásah veřejných orgánů. Stav nutné obrany je důvodem vylučujícím nejen nebezpečnost činu pro společnost, nýbrž i nedovolenost - protiprávnost; takový čin proto nenaplňuje ani znaky skutkové podstaty trestného činu. Čin provedený v nutné obraně není postižitelný trestem ani jinou sankcí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Jednání v nutné obraně je ve své podstatě jednáním ve prospěch společnosti. b) Za jednání v nutné obraně lze uznat pouze jednání takového charakteru, které by i za podmínky, že by nesměřovalo k ochraně zájmů chráněných trestním zákonem, nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin. c) Jednání v nutné obraně sice může být z důvodu způsobených následků protiprávní, ale nelze za něj uložit trest, neboť bylo vedeno s cílem chránit zájmy chráněné trestním zákonem. d) Jednáním v nutné obraně nejsou naplněny znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Jednání v nutné obraně není trestným činem v tom případě, že toto jednání odvrací útok na společenské vztahy chráněné trestním zákonem. b) Prostřednictvím institutu nutné obrany může být zajištěna ochrana zájmů chráněných trestním zákonem i tehdy, nemohou-li zasáhnout veřejné orgány. c) Jednání v nutné obraně nemůže být trestně postiženo, není však vyloučeno uložení sankce jiného druhu. d) Jsou-li veřejné orgány nečinné, lze vlastním jednáním nahradit jejich zásah či rozhodnutí, pokud tím nebude porušen společenský zájem chráněný trestním zákonem. Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Územně samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Dvě nebo více sousedních obcí se mohou na základě dohody sloučit. Území obce po sloučení tvoří území slučovaných obcí. Obec se může rozdělit na dvě nebo více obcí. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Obec může mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. b) Vyšší územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi. c) Územní společenství občanů se může sloučit s jiným nebo se rozdělit. d) Obce mají právo na samosprávu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Obce jsou územními společenstvími občanů. b) Vyšší územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů. c) Vyšší územní samosprávné celky se mohou na základě dohody sloučit se dvěma nebo více sousedními obcemi. d) Obce jsou veřejnoprávními korporacemi. Zadržovací právo představuje takový prostředek zajištění závazku, kdy osoba, která je jinak povinna věc vydat, může tuto věc zadržet k zajištění své pohledávky až do


jejího uspokojení nebo zajištění jiným způsobem, popřípadě do jejího zániku bez uspokojení. Musí jít o pohledávku, kterou má oprávněná osoba (věřitel) vůči osobě, jíž je jinak povinna věc vydat. Zadržení má vždy povahu jednostranného právního úkonu věřitele. Zpravidla bude provedeno faktickým jednáním. Předmětem zadržovacího práva může být pouze věc movitá a současně musí jít o věc, kterou má věřitel skutečně u sebe. O zadržení a jeho důvodech je věřitel povinen dlužníka vyrozumět bez zbytečného odkladu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Zadržení věci musí být jejímu věřiteli předem oznámeno. b) Dlužník může za určitých podmínek zadržet movitou věc, kterou by jinak byl povinen svému věřiteli vydat. c) Věřitel může za určitých podmínek zadržet movitou věc, kterou by jinak byl povinen svému dlužníkovi vydat. d) Zadržovací právo se jen výjimečně vztahuje na věci nemovité. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Má-li oprávněný věc u sebe, nemůže ji zadržet. b) Zadržet lze věc nemovitou. c) Zadržení věci je zpravidla jednostranným úkonem. d) Zadržet věc lze jen tehdy, jestliže osoba, které by oprávněný byl povinen věc jinak vydat, je totožná s osobu, vůči které má pohledávku. Odpady, jejich produkce, dovoz a vývoz podléhají právní regulaci. Odpady legálně dovážené na území České republiky se dělí do tří skupin. Odpady zahrnuté do tzv. zeleného seznamu je možno, jako volně obchodovatelné zboží, dovážet volně bez dalšího. Odpady uvedené v tzv. červeném seznamu mohou být dovezeny výlučně s písemným souhlasem Ministerstva životního prostředí a odpady zařazené do tzv. žlutého seznamu lze dovážet jen po předchozím písemném oznámení témuž ministerstvu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Některé odpady lze na území ČR legálně (po právu) dovážet zcela volně. b) Jestliže byl odpad na území ČR legálně (po právu) dovezen jako volně obchodovatelné zboží zcela volně, pak musel být zahrnut do tzv. zeleného seznamu. c) Odpady zařazené do tzv. žlutého seznamu nelze na území ČR vůbec dovážet. d) Předchozí písemné oznámení Ministerstvu životního prostředí je podmínkou dovozu odpadů zařazených do tzv. žlutého seznamu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Odpad uvedený v tzv. červeném seznamu nelze na území ČR vůbec dovézt. b) Odpady uvedené v tzv. červeném nebo žlutém seznamu nelze na území ČR volně dovážet. c) Jestliže Ministerstvo životního prostředí vydalo písemný souhlas s dovozem odpadu, pak muselo jít o odpad uvedený v tzv. červeném seznamu. d) Předchozí písemné oznámení Ministerstvu životního prostředí není podmínkou dovozu odpadů zahrnutých do zeleného seznamu. V řízení o neplatnost usnesení valné hroma-dy společnosti jednají za společnost jednatel; je-li však účastníkem řízení jednatel, jednají za společnost určený člen nebo členové dozorčí rady. Jsou-li účastníky řízení jak jednatel nebo jednatelé, tak členové dozorčí rady, nebo není-li dozorčí rada společnosti zřízena, určí zástupce společnosti valná hromada; zástupce jedná v takovém řízení za společnost. Neučiní-li tak valná hromada do tří měsíců od doručení žaloby společnosti, ustanoví soud společnosti opatrovníka, který bude jednat v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti za společnost. – 128 –


1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) V řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti určí zástupce společnosti valná hromada vždy tehdy, není-li dozorčí rada společnosti zřízena. b) Je-li dozorčí rada společnosti zřízena, jedná za společnost v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti vždy určený člen nebo členové dozorčí rady. c) Nejednal-li v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti za společnost jednatel, byl jednatel účastníkem řízení. d) Nejednal-li v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti za společnost určený člen dozorčí rady, dozorčí rada nebyla zřízena. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Ustanovil-li soud společnosti opatrovníka, znamená to, že valná hromada neurčila zástupce společnosti do tří měsíců ode dne doručení žaloby společnosti. b) V řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti jedná za společnost jednatel, ledaže je sám účastníkem řízení. c) V řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti jednají za společnost za určitých okolností osoby odlišné od jednatele, člena dozorčí rady nebo zástupce společnosti určeného valnou hromadou. d) Jedná-li v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti za společnost soudem ustanovený opatrovník, je jednatel účastníkem řízení. Freony jsou nízkovroucí hologenderiváty uhlovodíků (metanu až propanu) používané jako média pro přenos tepla v chladících agregátech a jako hnací plyn sprejů. Díky své těkavosti se snadno dostávají do horních vrstev atmosféry Země, kde se fotochemicky rozkládají na radikály a iniciují rozklad ozónu v atmosféře. Poplatky za freony platí ty právnické osoby nebo ty osoby fyzické oprávněné k podnikání, které je vyrábějí, dovážejí či uvádějí na trh, pokud použité množství freonů u těchto osob přesáhne 100 kg za rok. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Používané freony při úniku do horních vrstev atmosféry ničí ozónovou vrstvu Země, a tím se zvyšuje množství ultrafialového záření, které atmosférou proniká. b) Fyzickým osobám, které nejsou oprávněny k podnikání, je nakládání s freony, jak je popsáno výše, zakázáno. c) Pokud je dostatečně a prokazatelně zajištěno, že nemůže dojít k úniku freonů, není osoba vyrábějící je povinna poplatky platit. d) Právnická osoba využívající freony je v daném roce povinna za ně zaplatit poplatky, jestliže množství freonů ve všech zařízeních přesáhne 100 kg. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Fyzická osoba, která není oprávněna k podnikání, není oprávněna využívat freony, a to ani po zaplacení příslušných poplatků. b) Poplatky za freony zaplatí právnická osoba i v tom případě, že uvede trh opakovaně nižší množství freonů než 100 kg, pokud celkové množství v průběhu jednoho roku přesáhne 100 kg. c) Freony je při jejich těkavosti jen obtížné přivést k varu. d) Fyzické osoby, jejichž oborem podnikání je likvidace freonů, poplatky z freonů neplatí, pokud množství zpracovaných freonů nepřekročí 100 kg za rok. Veřejný ochránce práv (dále jen „ochránceÿ) je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na funkční období 6 let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát Parlamentu ČR; shodné návrhy jsou přípustné. Ochráncem může být zvolen každý, kdo je volitelný do Senátu, tedy každý státní občan ČR, který dosáhl 40 let věku a který nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Ochránce se ujímá své funkce složením slibu do rukou – 129 –


předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Své funkce ochránce pozbývá dnem následujícím po dni, kdy uplynulo jeho funkční období, nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl ochránce odsouzen pro trestný čin, přestal být volitelným do Senátu, ujal se výkonu funkce neslučitelné podle zákona s funkcí ochránce anebo bylo předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR doručeno písemné prohlášení, že se ochránce své funkce vzdává. Ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Odepře-li Poslanecká sněmovna souhlas, je trestní stíhání ochránce do konce jeho funkčního období vyloučeno. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Funkce ochránce může být svěřena organizaci zabývající se ochranou lidských práv. b) Jednou z možností, jak se ochránce podle zákona může vzdát své funkce, je učinit osobně ústní prohlášení o své rezignaci předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. c) Odepře-li Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR souhlas s trestním stíháním ochránce, je stíhání vyloučeno. Ochránce však ztrácí svou funkci. d) Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR se podílí na výběru kandidátů na funkci ochránce. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Minimální počet kandidátů, z nichž může být ochránce volen, jsou dva. b) Jestliže osoba vykonávající funkci ochránce ztratí státní občanství ČR, pozbyde následujícího dne funkci ochránce. c) Ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu Parlamentu ČR. d) Ochránce se ujímá své funkce složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jemuž také doručuje písemné prohlášení o tom, že se své funkce vzdává. Návrh na zápis do obchodního rejstříku (dále jen „ORÿ) podává osoba, které se zápis týká, nebo osoba, která je k tomu oprávněna zákonem, nebo osoba k tomu těmito osobami písemně zmocněná. Návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do OR zapsány. Zápis se provede ke dni určenému v návrhu na zápis, ledaže usnesení o zápisu vydá soud později. Návrh se podává k věcně a místně příslušnému soudu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Návrh na zápis do OR může podat i osoba, které se zápis netýká. b) Zápis do OR se vždy provede v den, kdy soud vydá usnesení o zápisu. c) Osoba, které se zápis do OR netýká, může podat návrh na zápis do OR také v případě, kdy je k tomu oprávněna zákonem. d) Doložení návrhu na zápis do OR listinami o skutečnostech, které mají být do OR zapsány, je nezbytné. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Osoba, která písemně zmocnila jinou osobu k po-dání návrhu na zápis do OR, nesmí být osobou, které se zápis týká. b) Skutečnosti, které mají být do OR zapsány, musí být doloženy listinami nebo místopřísežným prohlášením. c) Osoba, která podala návrh na zápis do OR, k tomu musela být vždy také zmocněna. d) Vydá-li soud usnesení o zápisu do OR před dnem, k němuž je zápis navrhován, provede zápis ke dni v návrhu uvedenému. Trestný čin podněcování je definován takto: „Trestný čin podněcování spáchá ten, kdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákonaÿ. Je bezvýznamné z hlediska spáchání trestného činu podněcování, zda a s jakou odezvou se podněcování setkalo. Za podněcování se považuje každý projev, který


je způsobilý vyvolat u jiných osob náladu nebo rozhodnutí spáchat trestný čin nebo neplnit důležitou povinnost uloženou podle zákona, pokud se projev udál veřejně. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin podněcování spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí veřejně,a žádný jiný. b) Trestný čin podněcování spáchá pouze ten, kdo veřejně podněcuje k trestnému činu, a žádný jiný. c) Trestný čin podněcování spáchá každý, kdo veřejně podněcuje k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona. d) Trestný čin podněcování spáchá každý, kdo veřejně podněcuje k neplnění jakékoliv povinnosti. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Trestný čin podněcování spáchá pouze ten, na jehož projev bylo reagováno spácháním trestného činu. b) Podněcování je i takový veřejný projev, který podnítil spáchání trestného činu, pokud jsou jinak dány stanovené podmínky. c) Pokud se jednání pachatele veřejně podněcujícího k trestnému činu nesetkalo s odezvou, jde přesto o trestný čin podněcování. d) Trestný čin podněcování spáchá také ten, kdo veřejně podněcuje k neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona. Skládkou se rozumí místo zvláště určené pro ukládání odpadů. Povolení ke zřízení a provozování skládky může obdržet výlučně osoba, která je vlastníkem nebo nájemcem pozemků, na nichž má být skládka umístěna, pokud složí finanční jistinu, předloží provozní řád skládky a všechny potřebné souhlasy orgánů státní správy. Pro provoz skládky platí zvýšená právní regulace. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Jestliže na místě určeném k odkládání odpadů žádné odpady uložené nejsou, jedná se i přesto o skládku. b) Má-li být povolení ke zřízení a provozování skládky vydáno nájemci pozemku, je třeba, aby kromě dalších náležitostí předložil i souhlas vlastníka pozemku. c) Bez souhlasu orgánu státní správy nelze vydat povolení ke zřízení a provozování skládky. d) Je-li po splnění všech podmínek vydáno povolení, zahrnuje jak oprávnění ke zřízení, tak i k dalšímu provozování skládky. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Osoba bez finančních prostředků se nemůže stát provozovatelem skládky. b) Má-li osoba zájem o provozování skládky a není vlastníkem pozemku, je nezbytné, aby si pozemek alespoň pronajala. c) Zřizování a provoz skládek jsou pod státní kontrolou. d) V případě, že má být provozovatelem skládky stát, není třeba při jejím zřizování získávat souhlas orgánů státní správy. Disciplinární řízení zahajuje disciplinární komise veřejné vysoké školy na návrh rektora, jestliže jde o projednání disciplinárního přestupku studenta, který není zapsán na žádné z jejích fakult nebo děkana, jestliže jde o projednání disciplinárního přestupku studenta, který je zapsán na fakultě. Návrh obsahuje popis skutku, popřípadě navrhované důkazy, o které se opírá, jakož i zdůvodnění, proč je ve skutku spatřován disciplinární přestupek. O disciplinárním přestupku se koná ústní jednání za přítomnosti studenta. V nepřítomnosti studenta lze ústní jednání konat pouze v případě, že se k němu nedostaví bez omluvy, ačkoli byl řádné pozván. Rektor nebo děkan mohou uložit přísnější sankci, než navrhla disciplinární komise. Jestliže vyjde najevo, že nejde o disciplinární přestupek, jestliže se nepodaří prokázat, že disciplinární přestupek spáchal student, nebo jestliže osoba přestala být studentem, disciplinární řízení se zastaví.


1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Jestliže se jednání, které má být posouzeno jako disciplinární přestupek studenta, dopustila osoba, která přestala být studentem, nezahajuje se disciplinární řízení na návrh děkana, ale na návrh rektora. b) Proti uložení sankce ze strany děkana se lze odvolat k rektorovi vysoké školy. c) Neobsahuje-li návrh na zahájení disciplinárního řízení popis skutku, nelze řízení zahájit. d) Sankce za disciplinární přestupek je udělována disciplinární komisí děkana či rektora. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Návrh na zahájení disciplinárního řízení se podává v písemné formě. b) Návrh na zahájení disciplinárního řízení nemůže za žádných okolností podat nikdo jiný, než děkan či rektor. c) Ve věci uložení sankce stojí disciplinární komise v roli poradního orgánu děkana či rektora, neboť její jednání není v žádném směru pro děkana či rektora závazné. d) Skutek naplňující znaky disciplinárního přestupku spáchaný osobou, která nebyla a není studentem, nelze v disciplinárním řízení projednat, a případné řízení, které bylo zahájeno, se zastaví. Právní úkony zpravidla činí samy osoby (právní subjekty). Při právním úkonu je možné se dát také zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem zmocněnci plnou moc. V plné moci musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen jediného (určitého) právního úkonu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Zástupcem podle udělené plné moci může být pouze fyzická či právnické osoba, a to podle toho, zda je zmocnitel sám fyzickou či právnickou osobou. b) Obsahem plné moci je pouze uvedení rozsahu zmocněncova oprávnění. c) Nebyla-li plná moc udělena v písemné podobě a byla přitom platná, mohla být udělena pouze k učinění jednoho právního úkonu, a to takového, který může být učiněn ústní formou. d) Jestliže osoba udělí plnou moc, znamená to, že sama není schopna zamýšlený právní úkon provést a musí být zastupována. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Může-li být právní úkon učiněn ústní formou a osoba si přeje být zastupována, může její plná moc mít také písemnou formu. b) Má-li být zmocněncem právnická osoba, je třeba, aby plná moc měla písemnou formu. c) Z plné moci musí vyplývat, komu byla udělena. d) Plná moc týkající se pouze jediného právního úkonu může být i v písemné formě. Pásmo hygienické ochrany vod je území okolo vodního zdroje, zajišťující jeho hygienickou ochranu zvýšenou právní regulací tohoto území a omezením činnosti na tomto území. Ministerstvo životního prostředí může poskytnout finanční kompenzaci těm vlastníkům pozemků v pásmech hygienické ochrany vod, kteří zde nehospodaří ani nemají z pozemků žádné jiné zisky, přičemž se musí jednat výlučně o fyzické osoby. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Právnickým osobám vlastnícím pozemky v pásmech hygienické ochrany vod, ačkoliv zde nehospodaří a nemají z pozemků žádné jiné zisky, nemůže být Ministerstvem životního prostředí poskytnuta finanční kompenzace. – 130 –


b) Jestliže byla vlastníku pozemku v pásmu hygienické ochrany vod poskytnuta finanční kompenzace, muselo jít o fyzickou osobu, která v tomto pásmu nehospodařila ani z pozemku neměla žádné jiné zisky. c) Každému vlastníku pozemku v pásmech hygienické ochrany vod může být Ministerstvem životního prostředí poskytnuta finanční kompenzace. d) Finanční kompenzace vlastníkům v pásmech hygienické ochrany vod fyzickým osobám může, ale nemusí být poskytnuta. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Ministerstvo životního prostředí může finanční kompenzaci poskytnout všem vlastníkům pozemků v pásmech hygienické ochrany vod, pokud zde nehospodaří. b) Jestliže byla fyzické osobě poskytnuta Ministerstvem životního prostředí finanční kompenzace, muselo se jednat o vlastníka pozemků v pásmech hygienické ochrany vod, který zde ani nehospodařil, ani neměl z pozemku žádný jiný zisk. c) Zdržení se jak hospodaření, tak dosahování jiných zisků z pozemku, jsou podmínky, bez nichž nelze fyzickým osobám - vlastníkům pozemků v pásmech hygienické ochrany vod poskytnout finanční kompenzaci. d) Finanční kompenzace musí Ministerstvo životního prostředí poskytovat všem vlastníkům pozemků v pásmech hygienické ochrany vod, kteří zde nehospodaří ani nemají z pozemků žádné jiné zisky, pokud se jedná o fyzické osoby. Trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím se dopustí ten, kdo jako konkursní věřitel v souvislosti s hlasováním na schůzi věřitelů nebo v souvislosti s hlasováním o nuceném vyrovnání nebo jako věřitel v souvislosti s hlasováním při vyrovnacím jednání přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Každý, kdo v souvislosti s hlasováním o nuceném vyrovnání přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch, se dopustí trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. b) Každý, kdo jako konkursní věřitel, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch, se dopustí trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. c) Ten, kdo jako věřitel v souvislosti s hlasováním při vyrovnacím jednání přijme jiný prospěch, se dopustí trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. d) Ten, kdo si dá v souvislosti s hlasováním slíbit majetkový nebo jiný prospěch, a není konkursní věřitel nebo věřitel, se nedopustí trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Každý, kdo jako konkursní věřitel v souvislosti s hlasováním o nuceném vyrovnání si dá slíbit majetkový prospěch, dopustí se trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. b) Každý, kdo v souvislosti s hlasováním při vyrovnacím jednání přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch, dopustí se trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. c) Ten, kdo není konkursní věřitel ani věřitel, se nemůže dopustit trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím. d) Trestného činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnacím se lze dopustit pouze v souvislosti s určitým druhem hlasování. Stavební povolení je individuální právní akt, kterým stavební úřad jako orgán veřejné moci autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, konkrétně o právu provést stavbu v povolení specifikovanou. Stavební povolení může obdržet pouze osoba, která je vlastníkem nebo nájemcem pozemku, a to pokud předem stavebnímu úřadu – 131 –


předloží všechny potřebné souhlasy a vyjádření speciálních orgánů státní správy, povolením dotčených. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Jestliže osoba není vlastníkem či nájemcem pozemku, nemůže podle práva provést stavbu. b) Jestliže osoba, která obdržela stavební povolení, provede stavbu nad jeho rámec, poruší tím právo. c) Stavební povolení může být vydáno jak vlastníku, tak i nájemci nemovitosti. d) Stavbu je možné provést, souhlasí-li s tím osoba, která je vlastníkem či nájemcem pozemků. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Stavební povolení je posledním rozhodnutím v procesu povolování stavby. b) Stavební povolení může obdržet pouze jediná osoba, která potom bude za průběh stavby odpovídat. c) Stavební povolení může být vydáno pouze před zahájením stavby. d) Stavbu nelze provést, nesouhlasí-li s tím i specializovaný orgány státní správy, rozhodnutím dotčené. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jestliže mělo dojít k porušení základního práva zaručeného ústavním zákonem, které je přiznáno právnické osobě, případnou ústavní stížnost podá namísto právnické osoby svým jménem její zástupce. b) Spolu s ústavní stížností nelze podat návrh na zrušení takového právního předpisu, jehož uplatněním nenastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. c) Jestliže zákon, jehož uplatněním nastala skutečnost napadená ústavní stížností, není podle stěžovatele v rozporu s ústavním zákonem, nelze podat návrh na jeho zrušení. d) Ústavní stížností lze napadnout pouze výsledky činnosti orgánů veřejné moci, nikoli například protiústavní zásahy jiných fyzických nebo právnických osob. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Ústavní stížnost nelze podat ve prospěch třetí osoby. b) Ústavní stížnost nelze podat v těch případech, kdy bylo porušeno právo zakotvené pouze v zákoně. c) Jestliže se jedná o právo podat ústavní stížnost, je fyzická osoba ve výhodnějším postavení než osoba právnická. d) Ústavní stížnost je nástrojem ochrany základních práv a svobod zaručených ústavními zákony. Každý soudce Ústavního soudu je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na rozhodnutí. Každý soudce je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování. Nezíská-li žádný z návrhů většinu přítomných soudců, hlasování se opakuje s tím, že před započetím hlasování se soudci, o jejichž návrzích se hlasovalo, vyjádří, zda na svých návrzích trvají. Soudci Ústavního soudu mohou v tomto okamžiku předložit jiné návrhy na rozhodnutí. Jestliže ani popsaným způsobem nedojde k získání potřebné většiny, hlasuje se o dvou návrzích, které v předcházejících hlasováních získaly nejvíce hlasů. Plénum může jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců. V zákonem zvláště stanovených případech je



pro schválení rozhodnutí vyžadována většina alespoň devíti přítomných soudců. Požadavek usnášeníschopnosti je splněn za stejných podmínek, jaké jsou popsány výše.

c) Lhůta počítaná podle týdnů skončí dnem následujícím v týdnu po dni, kterým začala. d) Posledním dnem v měsíci se rozumí vždy třicátý den.

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Z práva podat návrh na rozhodnutí pléna je vyloučen předseda Ústavního soudu, který hlasování řídí. b) Žádný soudce se nemůže zdržet hlasování. c) Po zahájení hlasování již nelze předkládat nové návrhy na rozhodnutí. d) S výjimkou zvláštních případů, kdy je vyžadováno dosažení vyšší většiny, může být plénem Ústavního soudu návrh na rozhodnutí přijat minimálním počtem šesti hlasů pro jeho přijetí.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Počítá-li se lhůta podle let, připadá její konec na pojmenováním shodný den ve shodném měsíci jako začala. b) Připadne-li poslední den lhůty na den, který v konkrétním měsíci není, pak lhůta skončí v den, který mu předchází. c) Událost, která je rozhodující pro počátek lhůty, připadne vždy na den následující. d) Pro konec lhůty počítané podle týdnů je rozhodná shoda v pojmenování dne v týdnu.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Po zahájení hlasování mohou být nové návrhy předloženy pouze těmi soudci, o jejichž návrzích se hlasovalo, ale nebylo o žádném z nich přijato většinové usnesení. b) Pro jednání pléna Ústavního soudu není nezbytná přítomnost všech jeho členů. c) Soudce Ústavního soudu nemůže hlasovat o návrhu na rozhodnutí, který sám podal. d) Má-li být přijat návrh na rozhodnutí ve zvláštních případech, které stanoví zákon, potom při nejmenší možné účasti soudců na hlasování, kterou zákon připouští, musí nutně výsledek hlasování znít devět hlasů pro návrh a jeden hlas proti návrhu. Právní úprava trestných činů je obsažena v trestním zákoně. Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Pokud pozdější zákon není pro pachatele příznivější, posuzuje se trestnost činu podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. b) Jestliže je to pro pachatele příznivější, posuzuje se trestnost činu podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. c) Jestliže je to pro pachatele příznivější, uloží se mu ochranné opatření podle zákona účinného v době spáchání trestného činu. d) O uložení ochranného opatření se musí vždy rozhodnout podle stejného zákona, podle kterého se posuzuje trestnost činu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Druh trestu lze uložit jen podle zákona účinného v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. b) Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy se rozhoduje o uložení druhu trestu. c) O uložení ochranného opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době spáchání trestného činu. d) Pachateli lze uložit druh trestu jen podle zákona účinného v době spáchání trestného činu. Občanský zákoník obsahuje pravidlo pro počítání lhůt. Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž se lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Lhůta se počíná od prvního dne následujícího měsíce. b) Lhůta končí v den, který následuje po dni, kdy začala.

Půdní fond je plocha zemského povrchu určité jednotky (státu, kraje, atd.). Podle způsobu využití se dělí na půdu plodnou, kterou tvoří zemědělská půda, lesní plocha a vodní plocha, a půdu neplodnou, kterou tvoří zastavěná plocha, skály a pouště. Zemědělská půda tvoří tzv. zemědělský půdní fond. Za účelem jeho ochrany je plátcem odvodu za vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu každá osoba, v jejímž zájmu se pozemek vyjímá a která je schopna jej využívat pro nezemědělské účely. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Při posuzování půdy z hlediska zemědělského využití není rozdíl mezi půdou, kterou tvoří zastavěná plocha, a skalami. b) Zemědělský půdní fond je částí půdního fondu a je tvořen půdou plodnou. c) Účelem existence odvodů za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu je minimalizace případů využívání zemědělské půdy pro nezemědělské účely. d) Při vyjímání pozemku ze zemědělského půdního fondu je za ně vždy třeba zaplatit odvod. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Má-li být nějaká lesní plocha zastavěna, je třeba, aby byla nejprve vyňata ze zemědělského půdního fondu. b) Je-li dříve neplodná půda zúrodněna a stane se zemědělsky využitelnou, je třeba jí zahrnout do zemědělského půdního fondu. c) Došlo-li k vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, stala se z pohledu práva z této původně plodné půdy půda neplodná, ač se její materiální kvalita nezměnila. d) Vodní plocha v poušti patří do kategorie půdy plodné. Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) V případě ochrany bezpečnosti státu lze zákonem omezit práva jedné odborové organizace ve prospěch jiné odborové organizace. b) Odborové organizace jsou na státu nezávislé a nepodléhají tak z jeho strany žádné kontrole. c) Vznik odborové organizace nemůže být zákonem omezen, a to ani v případě nutnosti ochrany bezpečnosti státu. d) Sdružení na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů mohou zakládat nejenom zaměstnanci, ale také zaměstnavatelé. – 132 –


2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Práva případných odborových organizací soudců, prokurátorů, příslušníků ozbrojených sil a příslušníků bezpečnostních sborů jsou užší než práva odborových organizací jiných profesních skupin. b) Jedním z podstatných znaků sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů je skutečnost, že jejich členové prostřednictvím nich usilují hájit výlučně své zájmy. c) Všechna sdružení na ochranu hospodářských zájmů svých členů vznikají nezávisle na státu. d) Minimální počet členů sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů nelze nijak stanovit.


Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu pro účely veřejně prospěšné stavby podle schválené územně plánovací dokumentace, pro vytvoření hygienických, bezpečnostních nebo jiných ochranných pásem a chráněných území, pro provedení asanace sídelního útvaru nebo pro vytvoření podmínek pro umístění nebo řádný provoz zařízení státní pozorovací sítě životního prostředí. Vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možno cíle dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem. Může být provedeno jen v nezbytném rozsahu a za náhradu.

Trestný čin týrání zvířat je definován takto: „Trestný čin týrání zvířat spáchá ten, kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzenÿ. Zvířetem se rozumí obratlovec kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo. K obratlovcům patří zejména savci, ptáci, plazi, obojživelníci a ryby.

1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Podmínkou vyvlastnění pro účely stavby podle schválené územní dokumentace je, aby se jednalo o stavbu veřejně prospěšnou. b) Dojde-li k vyvlastnění z důvodu veřejného zájmu, není jeho rozsah omezen. c) Není-li možné cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou, je možné přistoupit k vyvlastnění. d) V případě veřejně prospěšné stavby je pro účely vyvlastnění splněna podmínka existence veřejného zájmu.

1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin týrání zvířat spáchá každý, kdo týrá zvíře. b) Každý, kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen, spáchá trestný čin týrání zvířat”. c) Trestný čin týrání zvířat spáchá jen ten, kdo týrá zvíře, byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen a za takový čin zároveň v posledních dvou letech odsouzen. d) Trestný čin týrání zvířat spáchá jen ten, kdo týrá zvíře a byl za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, a nikdo jiný.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Vyvlastnění je prostředkem, k jehož využití je třeba splnit celou řadu přísných podmínek. b) Existence veřejného zájmu je nezbytnou podmínkou vyvlastnění. c) Dohoda, pomocí níž může být dosaženo cíle vyvlastnění, může původnímu vlastníku poskytnout nejvýše takovou náhradu, jakou by získal v případě vyvlastnění. d) Náhrada poskytnutá v případě vyvlastnění musí být spravedlivá.

2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Kdo týrá člověka, nespáchá trestný čin týrání zvířat. b) Kdo týrá hmyz, nespáchá trestný čin týrání zvířat. c) Trestný čin týrání zvířat spáchá každý, kdo týrá rybu, ačkoliv byl za takový čin v posledních dvou letech potrestán. d) Zvířetem ve smyslu definice trestného činu týraní zvířat se rozumí i bezobratlý.

Práva spojená s akcií na jméno je oprávněna ve vztahu ke společnosti vykonávat osoba uvedená v seznamu akcionářů, ledaže se prokáže, že zápis v seznamu akcionářů neodpovídá skutečnosti. Neodpoví-dá-li zápis v seznamu akcionářů skutečnosti, je oprávněn vykonávat akcionářská práva majitel akcie na jméno. Jestliže však majitel akcie na jméno způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů, nemůže se domáhat prohlášení usnesení valné hromady za neplatné proto, že mu společnost neumožnila účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva.

Trestný čin padělání a pozměňování peněz je definován takto: „Trestný čin padělání a pozměňování peněz spáchá ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu je udat jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnotyÿ. Padělání je úplné vyhotovení peněz bez oprávnění a s cílem, aby vypadaly jako pravé. Paděláním je i sestavování (slepení) bankovky z částí jiných platných peněz, třebas jen jedna část takto sestaveného platidla pochází z jiné bankovky. Nelze však považovat za padělání, a tedy ani za trestný čin, slepení bankovky z původních částí téhož platidla, které byly od sebe odděleny. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Trestný čin padělání a pozměňování peněz spáchá každý, kdo padělá nebo pozmění peníze. b) Trestný čin padělání a pozměňování peněz spáchá každý, kdo pozmění peníze v úmyslu je udat jako peníze vyšší hodnoty. c) Trestný čin padělání a pozměňování peněz spáchá pouze ten, kdo padělá a pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé, a žádný jiný. d) Trestný čin padělání a pozměňování peněz spáchá pouze ten, kdo se v definici uvedeného jednání dopustí v úmyslu padělané nebo pozměněné peníze udat jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, a žádný jiný. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Padělání je každé úplné vyhotovení peněz. b) Padělání je i slepení bankovky z částí různých bankovek bez oprávnění. c) Pokud někdo sestaví bankovku bez cíle, aby vypadala jako pravá, nejde o padělání. d) Některé vyhotovení peněz bez oprávnění je padělání. – 133 –

1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Pokud se prokáže, že zápis v seznamu akcionářů neodpovídá skutečnosti, osoba uvedená v seznamu akcionářů není oprávněna ve vztahu ke společnosti vykonávat práva spojená s akcií na jméno. b) Pokud společnost neumožnila majiteli akcie na jméno účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva, nemůže se majitel akcie na jméno domáhat prohlášení usnesení valné hromady za neplatné. c) Odpovídá-li zápis v seznamu akcionářů skutečnosti, je oprávněn vykonávat akcionářská práva majitel akcie na jméno. d) Jestliže se majitel akcie na jméno nemůže domáhat prohlášení usnesení valné hromady za neplatné proto, že mu společnost neumožnila účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva, majitel akcie na jméno způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Neprokáže-li se, že zápis v seznamu akcionářů neodpovídá skutečnosti, osoba uvedená v seznamu akcionářů je oprávněna ve vztahu ke společnosti vykonávat práva spojená s akcií na jméno. b) Neodpovídá-li zápis v seznamu akcionářů skutečnosti, majitel akcie na jméno způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů. c) Jestliže společnost neumožnila majiteli akcie na jméno účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva, neodpovídá zápis v seznamu akcionářů skutečnosti. d) Jestliže společnost neumožnila majiteli akcie na jméno účast


na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva, odpovídá zápis v seznamu akcionářů skutečnosti. Jestliže akciová společnost vydala akcie na jméno, vede seznam akcionářů. Akciová společnost je povinna každému svému akcionáři na jeho písemnou žádost a jen za úhradu nákladů vydat opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou majiteli akcií na jméno, nebo požadované části seznamu, a to nejpozději do sedmi dnů od doručení žádosti. Vydala-li akciová společnost zaknihované akcie, mohou stanovy určit, že seznam akcionářů nahrazuje evidence zaknihovaných cenných papírů vedená podle zvláštního právního předpisu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Každá akciová společnost vede seznam akcionářů. b) Vydala-li akciová společnost akcionáři na jeho písemnou žádost opis seznamu všech akcionářů, nešlo o akciovou společnost, která vydala zaknihované akcie. c) Vydala-li akciová společnost akcionáři na jeho jinou než písemnou žádost opis seznamu všech akcionářů, nešlo o akciovou společnost, která vydala zaknihované akcie. d) Vydala-li akciová společnost akcionáři na jeho ústní žádost opis seznamu všech akcionářů, nešlo o akciovou společnost, která vydala zaknihované akcie. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Vydala-li akciová společnost akcionáři na jeho písemnou žádost opis seznamu všech akcionářů, mohlo jít o akciovou společnost, která vydala zaknihované akcie. b) Jestliže akciová společnost vydala akcie na jméno, může být vždy seznam akcionářů nahrazen evidencí zaknihovaných cenných papírů. c) Nevydala-li akciová společnost zaknihované akcie, mohou stanovy určit, že seznam akcionářů nahrazuje evidence zaknihovaných cenných papírů vedená podle zvláštního právního předpisu. d) Nahrazuje-li seznam akcionářů evidence zaknihovaných cenných papírů vedená podle zvláštního právního předpisu, vydala akciová společnost zaknihované akcie. Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen „ovládaná osobaÿ). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob. Ovládající osobou však není osoba, jejíž vliv na společnost je založen mandátní smlouvou, smlouvou o správě určitého majetku a jinou obdobnou obchodní smlouvou. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Osoba, která právně vykonává nepřímo rozhodující vliv na provozování podniku jiné osoby, může být ovládající osobou. b) Ovládající osoba je vždy společností mateřskou. c) Společnost, která fakticky vykonává přímo rozhodující vliv na řízení podniku jiné společnosti, je společností dceřinou, ledaže její vliv na společnost je založen mandátní smlouvou, smlouvou o správě určitého majetku a jinou obdobnou obchodní smlouvou. d) Osoba, která prostřednictvím jiných osob vykonává fakticky vliv na řízení podniku jiné společnosti, je ovládající osobou, ledaže její vliv na společnost je založen mandátní smlouvou, smlouvou o správě určitého majetku a jinou obdobnou obchodní smlouvou. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Je-li vliv osoby na společnost založen smlouvou o správě určitého majetku, nejde nikdy o ovládající osobu. b) Ovládanou osobou je pouze osoba, na řízení nebo provozování jejíhož podniku fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv jiná osoba. c) Skutečnost, že osoba, která vykonává právně vliv na řízení


podniku jiné společnosti, a jejíž vliv na tuto společnost je založen mandátní smlouvou, nevylučuje, že takováto osoba může být ovládanou osobou. d) Vykonává-li osoba fakticky vliv na provozování podniku jiné osoby, nejde v žádném případě o společnost mateřskou. Dřeviny se podle růstové formy dělí na stromy, pro něž je určujícím znakem kmen nahoře rozvětvený v korunu, keře, pro něž je určujícím znakem větvení od země, a polokeře. Ke kácení stromů je třeba povolení obce. Výjimku tvoří případy kácení stromů z důvodů pěstebních, rostlinolékařských nebo v rámci výkonu oprávnění podle zvláštních zákonů. Na ostatní dřeviny se uvedená pravidla nevztahují. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Nejedná-li se o keř a nejde-li o některou z výjimek pro kácení stromů, je vždy třeba k pokácení dřeviny povolení obce. b) Některé stromy lze pokácet i bez povolení, některé stromy naproti tomu nelze kácet vůbec. c) Zvláštní zákon může omezit okruh případů, kdy lze strom pokácet bez povolení obce. d) V případě ohrožení života lze strom pokácet i bez povolení obce. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Pro kácení keřů existují pravidla obdobná pravidlům pro kácení stromů. b) Pokud byla žádost o povolení k pokácení stromu odmítnuta a zároveň není možno uplatnit žádnou z výjimek stanovených v zákoně, nelze strom legálně pokácet. c) Jestliže byla dřevina legálně pokácena bez nutnosti povolení, muselo se jednat buď o keř anebo polokeř. d) Má-li být strom pokácen z důvodů pěstebních, je třeba tento důvod u obce prokázat. Věcná břemena omezují vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco strpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím této nemovitosti na jejího nabyvatele. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Věcná břemena omezují vlastníka nemovitosti tak, že mu ukládají nějakou povinnost. b) Povinnost vyplývající z věcného břemene omezuje vlastníka nemovitosti. c) Práva i povinnosti z věcných břemen jsou vždy spojena s vlastnictvím nemovitosti. d) Právo z věcného břemene patří vždy určité osobě, bez ohledu na to, zda je vlastníkem. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Omezuje-li povinnost vlastníka nemovitosti v jeho vlastní prospěch, nejde o věcné břemeno. b) Povinnost z věcného břemene může spočívat i v zá-vazku něco dát. c) Nabyvatel nemovitosti, která je zatížena věcným břemenem, nabude spolu s vlastnictvím nemovitosti i povinnost z věcného břemene. d) Právo odpovídající věcnému břemenu, které není spojeno s vlastnictvím nemovitosti, přechází na dědice oprávněné osoby. Do Parlamentu České republiky (dále jen PČR) se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Do Poslanecké sněmovny PČR se volí podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu PČR se volí podle zásad většinového systému. Volby do PČR se konají ve dvou dnech, kterými jsou pátek a sobota. Dnem voleb se obecně rozumí první den voleb. Voličem je státní občan – 134 –


České republiky, který alespoň v druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Veřejné hlasování v případě voleb do PČR není možné. b) Ze dvou dnů voleb do PČR je vždy jeden určen pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a jeden pro volby do Senátu PČR. c) Osoba bez státního občanství České republiky se nemůže zúčastnit voleb do PČR. d) Volby do PČR mohou být zahájeny jak v pátek, tak i v sobotu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Zásady voleb do obou komor PČR nejsou zcela totožné. b) Osoba, která má vedle státního občanství České republiky ještě jiné státní občanství, nemůže volit do PČR. c) Pravidlo, podle něhož se státní občan České republiky může zúčastnit voleb do PČR, jestliže alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let, je výjimkou z obecného pravidla, podle něhož se za den voleb počítá jejich první den. d) Věk je vedle státního občanství jednou z podmínek, kterou musí osoba splnit, aby se mohla zúčastnit voleb do PČR. Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění se dopustí ten, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v takových podkladech zamlčí podstatné údaje. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Každý, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, zamlčí podstatné údaje, dopustí se trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. b) Každý, kdo v návrhu na zápis do obchodního rejstříku zamlčí podstatné údaje, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. c) Každý, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v takových podkladech zamlčí podstatné údaje, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. d) Každý, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, uvede zkreslené údaje, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Každý, kdo v návrhu na zápis do obchodního rejstříku uvede nepravdivé údaje, se dopustí trestné-ho činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. b) Každý, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, dopustí se trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. c) Každý, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, zamlčí podstatné údaje, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. d) Každý, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, zamlčí zkreslené údaje, se dopustí trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Habilitační přednáška a obhajoba habilitační práce se koná na veřejném zasedání vědecké rady. Po rozpravě, ve které musí být uchazeči dána možnost vyjádřit se k posudkům oponentů, obhajovat svoji habilitační práci a vyslovit se ke své dosavadní vědecké nebo umělecké a pedagogické činnosti, se vědecká rada tajným hlasováním usnáší na návrhu, zda – 135 –


uchazeč má být jmenován docentem. Nezíská-li návrh na jmenování většinu hlasů všech členů vědecké rady, platí, že vědecká rada habilitační řízení zastavuje. Pokud vědecká rada rozhodne v souladu s návrhem habilitační komise, je odůvodněním rozhodnutí vědecké rady odůvodnění, které přednesla habilitační komise. V opačném případě se vědecká rada po rozhodnutí ve věci usnáší většinou hlasů všech členů na jeho odůvodnění. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Pokud vědecká rada habilitační řízení zastavila, pak návrh na jmenování nezískal většinu hlasů všech jejích členů. b) Jak o návrhu na jmenování, tak i případně o jeho odůvodnění, se usnáší vědecká rada většinou hlasů všech svých členů. c) Za určitých okolností je odůvodnění vědecké rady shodné s odůvodněním, které přednesla habilitační komise. d) Uchazeči nemusí být dána možnost vyjádřit se k posudkům oponentů, ale vždy může obhajovat svoji habilitační práci a vyslovit se ke své dosavadní vědecké nebo umělecké a pedagogické činnosti. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Zasedání vědecké rady, na němž se koná habilitační přednáška a obhajoba habilitační práce, je neveřejné. b) Odůvodnění vědecké rady není vždy shodné s odůvodněním, které přednesla habilitační komise. c) Vědecká rada se vždy musí usnášet na vlastním odůvodnění, takže toto odůvodnění není nikdy shodné s odůvodněním, které přednesla habilitační komise. d) Vědecká rada se usnáší tajným hlasováním na svém jinak veřejném zasedání o návrhu, zda uchazeč má být jmenován docentem. Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí může poskytnout finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží jen těm fyzickým či právnickým osobám, které jsou vlastníky kontaminovaných pozemků, zátěž (kontaminaci) samy nezpůsobily a zaváží se alespoň z jedné třetiny hradit náklady spojené s jejím odstraněním. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Ministerstvo životního prostředí může poskytnout finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží jen fyzickým osobám. b) Ministerstvo životního prostředí nemůže poskytnout finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží osobám, které nejsou vlastníky kontaminovaných pozemků. c) Pouze osobám, které zátěže svých pozemků samy nezpůsobily a které se zaváží, že alespoň z jedné třetiny budou hradit náklady spojené s jejich odstraněním, může Ministerstvo životního prostředí za splnění dalších podmínek poskytnout finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží. d) Jestliže byl Ministerstvem životního prostředí nějaké osobě poskytnut finanční příspěvek na odstranění starých ekologických zátěží, pak tato osoba musela být vlastníkem kontaminovaného pozemku. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Všem vlastníkům kontaminovaných pozemků mohou být Ministerstvem životního prostředí poskytnuty finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží. b) Ministerstvo životního prostředí může poskytnout finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží jen některým vlastníkům kontaminovaných pozemků. c) Jen vlastníkům kontaminovaných pozemků může, za splnění dalších podmínek, Ministerstvo životního prostředí poskytnout finanční příspěvky na odstranění starých ekologických zátěží. d) Jestliže byly Ministerstvem životního prostředí fyzické osobě poskytnuty finanční příspěvky na odstranění starých


ekologických zátěží, pak kontaminaci pozemku.

tato

osoba

sama

nezpůsobila

Smluvní pokuta je příkladem zajištění závazku v soukromoprávních vztazích. Sjednají-li smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je strana, která povinnost poruší, povinna pokutu zaplatit, i když druhé straně porušením povinnosti nevznikne škoda. K platnosti ujednání o smluvní pokutě je třeba, aby smluvní pokuta byla sjednána písemně a aby v ujednání o ní byla určena výše pokuty nebo alespoň stanoven způsob jejího určení. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Smluvní strana, která porušila svou smluvní povinnost, má vždy povinnost zaplatit smluvní pokutu druhé smluvní straně. b) Stanoví-li strany v ujednání o smluvní pokutě pouze způsob určení její výše, je takové ujednání neplatné. c) Smluvní strany si mohou pro případ porušení smluvní povinnosti sjednat smluvní pokutu. d) Povinnost zaplatit smluvní pokutu má ta strana, která porušila svou smluvní povinnost. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Smluvní strana, která smluvní povinnost neporušila, nemusí zaplatit smluvní pokutu, ledaže jí vznikla škoda. b) Ústní sjednání smluvní pokuty má za následek vznik smluvní odpovědnosti. c) Neplatné je takové ujednání o smluvní pokutě, v němž není určena výše pokuty, ani není stanoven způsob jejího určení. d) Písemné ujednání o smluvní pokutě může být neplatné. Prodlení věřitele nastává, jestliže věřitel nepřijme dlužníkem řádně nabídnuté plnění, nebo v případě, kdy dlužníkovo plnění vyžaduje součinnost věřitele, a věřitel součinnost neposkytne. Po dobu, po kterou je věřitel v prodlení, nemůže nastat prodlení dlužníka. Jestliže dlužníku prodlením věřitele vznikly náklady či škoda, je věřitel povinen je nahradit. Po dobu, po kterou je v prodlení, věřitel nese nebezpečí ztráty, zničení nebo poškození věci. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Jestliže nastalo prodlení dlužníka, nebyl věřitel v prodlení. b) Jestliže se dlužník úspěšně domohl náhrady škody pro prodlení věřitele, znamená to, že věřitel neposkytl dlužníkovi součinnost k plnění. c) Jestliže v době ztráty věci nesl nebezpečí ztráty věci dlužník, věřitel řádně nabídnuté plnění přijal. d) Každý, kdo jako věřitel neposkytne součinnost dlužníkovi, pokud dlužníkovo plnění takovou součinnost vyžaduje, za splnění dalších podmínek bude povinen dlužníkovi uhradit tím vzniklou škodu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Prodlení věřitele nemůže nastat, pokud dlužníkovo plnění nevyžaduje součinnost věřitele. b) Není-li věřitel v prodlení, nese toliko nebezpečí ztráty věci. c) Věřitel, který je v prodlení, je povinen dlužníkovi nahradit škodu, pokud vznikla. d) Prodlení věřitele předpokládá existenci dlužníka, který má poskytnout věřiteli plnění. Okamžikem smrti zůstavitele vstupuje dědic do všech práv a povinností zůstavitele, která nezanikla jeho smrtí a u nichž není stanoven zvláštní režim právního nástupnictví (přechodu). Byl-li zůstavitel prohlášen za mrtvého, je den uvedený v soudním rozhodnutí jako den smrti rozhodující pro okamžik nabytí dědictví dědicem. Na dědice přechází i dluhy zůstavitele. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Smrtí přechází na dědice všechna práva. b) Den prohlášení za mrtvého uvedený v soudním rozhodnutí


jako den smrti je nutnou součástí dědického řízení. c) Byl-li zůstavitel prohlášen za mrtvého, veškerá jeho práva přechází na dědice. d) Pro přechod dědictví je rozhodující den smrti zůstavitele, nebo (je-li prohlášen za mrtvého) den uvedený v soudním rozhodnutí. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Existují taková práva, která smrtí zanikají. b) Smrtí zůstavitele přecházejí na dědice veškeré zůstavitelovy povinnosti. c) Jen v případě, že osoba byla prohlášena za mrtvou, přechází její dluhy na dědice. d) Pro přechod práv na dědice je rozhodující, zda tato práva nezanikla nebo se jejich přechod neřídí zvláštním režimem. Rozeznáváme aktivní volební právo, tedy právo volit, a pasivní volební právo, tedy právo kandidovat a být volen. Právo volit do Parlamentu ČR (dále PČR) má každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let. Do Poslanecké sněmovny PČR může kandidovat a být zvolen každý, kdo má právo volit a dosáhl věku 21 let. Do Senátu PČR potom každý, kdo má právo volit a dosáhl věku 40 let. Překážkami aktivního volebního práva jsou zákonem stanovená omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu, a dále zbavení způsobilosti k právním úkonům. Uplatňování pasivního volebního práva brání pouze zbavení způsobilosti k právním úkonům. 1 Z uvedeného textu lze dovodit, že a) Pro volby do Parlamentu ČR je pasivní volební právo odvozováno od aktivního volebního práva. b) Nebylo-li státnímu občanu ČR, který dosáhl požadovaného věku, umožněno kandidovat, znamená to, že u něj existovala překážka volebního práva v podobě zbavení způsobilosti k právním úkonům. c) Pro každou komoru Parlamentu ČR existuje odlišná věková hranice, které musí občan ČR dosáhnout, aby mu bylo přiznáno právo volit do příslušné komory. d) Občanu ČR, který dosáhl 40 let věku, jsou v oblasti volebního práva přiznána širší práva, než občanu ČR, který věku 40 let nedosáhl. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit, že a) Pokud státnímu občanu ČR nebylo umožněno kandidovat do Senátu PČR, nevylučuje tato skutečnost, že by za určitých okolností mohl kandidovat do Poslanecké sněmovny ČR. b) Pokud nebyl kandidát zvolen do Senátu PČR, znamená to, že nesplnil některou z podmínek pro uplatnění pasivního volebního práva. c) Zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu není překážkou pasivního volebního práva. d) Uplatnění práva volit je podmínkou pro uplatňování práva být volen. Většinový systém je volební systém, pro který jsou charakteristické malé volební obvody, v nichž je obsazován jeden mandát. Území státu je tedy rozděleno na tolik volebních obvodů, kolik má být zvoleno poslanců. Pokud je uplatňován jednokolový systém, je zvolen ten kandidát, který ve volebním obvodu získal prostou většinu byť jediného hlasu. Ve dvoukolovém většinovém systému (je zaveden např. ve Francii) je v prvém kole požadováno ke zvolení dosažení kvalifikované většiny, přičemž do druhého kola zpravidla postupují pouze dva kandidáti, pro něž bylo odevzdáno nejvíce hlasů. Většinový volební systém působí integračně na politický život a do určité míry zajišťuje stabilitu vlád. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Ve většinovém systému se konají volby v jednomandátových volebních obvodech. b) Většinový systém v zásadě zajišťuje stabilitu vlád. – 136 –


c) Většinový systém existuje ve dvou modifikacích. d) Ve většinovém systému není uplatňována volba prostou většinou hlasů. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Malé volební obvody jsou pro většinový volební systém charakteristické. b) Většinový volební systém je funkční jen při stanovení zásady kvalifikované většiny. c) Většinový volební systém ve světě převládá. d) Většinový volební systém je jediným spravedlivým volebním systémem. Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Územně samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Obce jsou veřejnoprávními korporacemi. b) Obce mohou mít vlastní majetek. c) Obce jsou územní samosprávné celky. d) Obce hospodaří podle vlastního rozpočtu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Územní samosprávné celky mohou mít vlastní majetek. b) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů. c) Obec je územním společenstvím občanů. d) Obce a vyšší územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi. Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně, nejde-li však o trestný čin. Za přestupek, spočívající v zabití, zranění či v neoprávněném držení zvláště chráněného živočicha, může být občanovi správním orgánem ochrany přírody uložena pokuta až do výše 10 000,- Kč nebo důtka či zákaz činnosti. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Za zabití zvláště chráněného živočicha musí správní orgán ochrany přírody občanovi uložit pokutu. b) Za přestupek, spočívající v neoprávněném držení zvláště chráněného živočicha, může orgán ochrany přírody uložit též důtku nebo zákaz činnosti. c) Správní orgán musí vždy za přestupek, spočívající v zabití, zranění či neoprávněném držení zvláště chráněného živočicha, uložit některou ze sankcí. d) Kdo neoprávněně chová zvláště chráněné živočichy, vystavuje se též nebezpečí uložení pokuty až do výše 10 000,- Kč za přestupek správním orgánem ochrany přírody. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Jestliže byla občanovi za přestupek správním orgánem ochrany přírody uložena pokuta ve výši 15 000,- Kč, nemohlo jít o přestupek spočívající v zabití, zranění či v neoprávněném držení zvláště chráněného živočicha. b) Za zabití či zranění zvláště chráněného živočicha může být občanovi správním orgánem ochrany pří-rody uložena pouze pokuta až do výše 10 000,- Kč. c) Tomu, kdo zabije zvláště chráněného živočicha, nehrozí za přestupek pokuta vyšší než 10 000,- Kč. d) Důtku za přestupek může občanovi správní orgán ochrany přírody uložit jak za zabití, tak za zranění, tak i za neoprávněné držení zvláště chráněného živočicha. Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními – 137 –


samosprávnými celky jsou země nebo kraje. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Územně samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Obce a vyšší územní samosprávné celky mají společný majetek. b) Vyšší územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů. c) Vyšší územní samosprávné celky mají právo na samosprávu. d) Vyšší územní samosprávné celky a obce hospodaří podle společného rozpočtu. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Obce i vyšší územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů. b) Územní společenství občanů jsou veřejnoprávními korporacemi. c) Územní společenství občanů mohou mít vlastní majetek. d) Obce hospodaří podle vlastního rozpočtu a mohou mít vlastní majetek. Podle zásady teritoriality se působnost trestních zákonů vztahuje na celé území státu. Zásada teritoriality vyplývá ze státní svrchovanosti a umožňuje důslednou ochranu všech zájmů, na něž se trestní právo vztahuje. Tzv. exteritoriální místa (zejména velvyslanectví cizích států) nejsou vyňata z působnosti trestního zákona, avšak orgány tu nemohou provádět úkony bez souhlasu příslušného cizího orgánu. Trestné činy zde spáchané mohou být stíhány, jde-li o osoby, které nemají diplomatickou imunitu. Zásada teritoriality zahrnuje i některá místa ležící mimo území republiky. Podle mezinárodního práva se působnost trestního zákona vztahuje na státní neobchodní (vojenské, policejní) lodi a letadla, ať jsou kdekoli; tyto dopravní prostředky jsou vyňaty z jurisdikce cizích států. 1 Z uvedeného textu lze dovodit: a) Působnost trestního zákona se vztahuje na celé území státu s výjimkou tzv. exteritoriálních míst. b) Působnost trestního zákona se vztahuje na celé území státu. c) Trestný čin spáchaný na lodi je vždy stíhán podle trestního práva. d) Trestný čin spáchaný na lodi nebo na palubě letadla je vždy stíhán podle trestního práva. 2 Z uvedeného textu nelze dovodit: a) Důsledkem principu teritoriality je státní svrchovanost. b) Na palubě lodi a letadla nelze provádět procesní úkony podle trestního zákona. c) Na tzv. exteritoriální místa se vztahuje působnost trestního zákona. d) Osoby mající diplomatickou imunitu mohou být trestně stíhány jen se souhlasem příslušného cizího orgánu. Logika - pravdivost výroku Rozhodněte o pravdivosti následujících složených výroků. Pravdivost jednoduchých výroků je uvedena v závorce. Základní lidská práva jsou nezcizitelná. (pravdivý) Základní lidská práva jsou nepromlčitelná. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Základní lidská práva jsou nezcizitelná a nepromlčitelná. b) Základní lidská práva nejsou nezcizitelná a jsou nepromlčitelná. c) Základní lidská práva jsou nezcizitelná nebo nejsou nepromlčitelná.



d) Základní lidská práva nejsou nezcizitelná nebo nejsou nepromlčitelná.

Svoboda pohybu je zaručena. (pravdivý) Svoboda pobytu je zaručena. (pravdivý)

2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Základní lidská práva jsou nezcizitelná a nepromlčitelná. b) Základní lidská práva nejsou nezcizitelná a jsou nepromlčitelná. c) Základní lidská práva jsou nezcizitelná nebo nejsou nepromlčitelná. d) Základní lidská práva nejsou nezcizitelná nebo nejsou nepromlčitelná.

1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. b) Svoboda pohybu nebo pobytu je zaručena. c) Svoboda pobytu není zaručena a svoboda pohybu je zaručena. d) Svoboda pobytu je zaručena nebo svoboda pohybu není zaručena.

3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže jsou základní lidská práva nezcizitelná, pak jsou nepromlčitelná. b) Jestliže základní lidská práva nejsou nezcizitelná, pak jsou nepromlčitelná. c) Základní lidská práva jsou nezcizitelná právě tehdy, když jsou nepromlčitelná. d) Základní lidská práva nejsou nezcizitelná právě tehdy, když nejsou nepromlčitelná. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže jsou základní lidská práva nezcizitelná, pak jsou nepromlčitelná. b) Jestliže základní lidská práva nejsou nezcizitelná, pak jsou nepromlčitelná. c) Základní lidská práva jsou nezcizitelná právě tehdy, když jsou nepromlčitelná. d) Základní lidská práva nejsou nezcizitelná právě tehdy, když nejsou nepromlčitelná. Stát je založen na demokratických hodnotách. (pravdivý) Stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii. b) Stát je založen na demokratických hodnotách nebo se smí vázat na výlučnou ideologii. c) Stát není založen na demokratických hodnotách a smí se vázat na výlučnou ideologii. d) Stát není založen na demokratických hodnotách nebo se smí vázat na výlučnou ideologii. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii. b) Stát je založen na demokratických hodnotách nebo se smí vázat na výlučnou ideologii. c) Stát není založen na demokratických hodnotách a smí se vázat na výlučnou ideologii. d) Stát není založen na demokratických hodnotách nebo se smí vázat na výlučnou ideologii. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Stát je založen na demokratických hodnotách právě tehdy, když se nesmí vázat na výlučnou ideologii. b) Stát není založen na demokratických hodnotách právě tehdy, když se smí vázat na výlučnou ideologii. c) Jestliže stát není založen na demokratických hodnotách, pak se smí vázat na výlučnou ideologii. d) Jestliže stát není založen na demokratických hodnotách, pak se nesmí vázat na výlučnou ideologii. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Stát je založen na demokratických hodnotách právě tehdy, když se nesmí vázat na výlučnou ideologii. b) Stát není založen na demokratických hodnotách právě tehdy, když se smí vázat na výlučnou ideologii. c) Jestliže stát není založen na demokratických hodnotách, pak se smí vázat na výlučnou ideologii. d) Jestliže stát není založen na demokratických hodnotách, pak se nesmí vázat na výlučnou ideologii.

2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. b) Svoboda pohybu nebo pobytu je zaručena. c) Svoboda pobytu není zaručena a svoboda pohybu je zaručena. d) Svoboda pobytu je zaručena nebo svoboda pohybu není zaručena. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Svoboda pohybu je zaručena právě tehdy, když je zaručena svoboda pobytu. b) Svoboda pohybu není zaručena právě tehdy, když je zaručena svoboda pobytu. c) Svoboda pohybu je zaručena právě tehdy, když není zaručena svoboda pobytu. d) Svoboda pohybu není zaručena právě tehdy, když není zaručena svoboda pobytu. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Svoboda pohybu je zaručena právě tehdy, když je zaručena svoboda pobytu. b) Svoboda pohybu není zaručena právě tehdy, když je zaručena svoboda pobytu. c) Svoboda pohybu je zaručena právě tehdy, když není zaručena svoboda pobytu. d) Svoboda pohybu není zaručena právě tehdy, když není zaručena svoboda pobytu. Přijaté zákony podepisuje předseda vlády. (pravdivý) Přijaté zákony podepisuje prezident. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Přijaté zákony podepisuje předseda vlády a nepodepisuje prezident. b) Přijaté zákony nepodepisuje předseda vlády a podepisuje prezident. c) Přijaté zákony podepisuje předseda vlády nebo je podepisuje prezident. d) Přijaté zákony podepisuje předseda vlády nebo je nepodepisuje prezident. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Přijaté zákony podepisuje předseda vlády a nepodepisuje prezident. b) Přijaté zákony nepodepisuje předseda vlády a podepisuje prezident. c) Přijaté zákony podepisuje předseda vlády nebo je podepisuje prezident. d) Přijaté zákony podepisuje předseda vlády nebo je nepodepisuje prezident. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Jestliže přijaté zákony podepisuje předseda vlády, podepisuje prezident. b) Jestliže přijaté zákony podepisuje předseda vlády, nepodepisuje prezident. c) Jestliže přijaté zákony nepodepisuje předseda vlády, podepisuje prezident. d) Jestliže přijaté zákony nepodepisuje předseda vlády, nepodepisuje prezident.

pak je pak je pak je pak je

4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Jestliže přijaté zákony podepisuje předseda vlády, pak je – 138 –


podepisuje prezident. b) Jestliže přijaté zákony podepisuje předseda vlády, pak je nepodepisuje prezident. c) Jestliže přijaté zákony nepodepisuje předseda vlády, pak je podepisuje prezident. d) Jestliže přijaté zákony nepodepisuje předseda vlády, pak je nepodepisuje prezident. Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony. (pravdivý) Ústava ČR může být měněna nařízením vlády. (nepravdivý)

sněmovny, období. b) Jestliže sněmovny, období. c) Jestliže sněmovny, období. d) Jestliže sněmovny, období.


pak mandát senátora zaniká uplynutím volebního mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké pak mandát senátora zaniká uplynutím volebního mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké pak mandát senátora nezaniká uplynutím volebního mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké pak mandát senátora nezaniká uplynutím volebního

1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony a nařízením vlády. b) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony nebo nařízením vlády. c) Ústava ČR nemůže být měněna pouze ústavními zákony a může být měněna nařízením vlády. d) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony a nemůže být měněna nařízením vlády.

3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Mandát senátora zaniká uplynutím volebního období nebo mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. b) Mandát senátora nezaniká uplynutím volebního období a mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. c) Mandát senátora zaniká uplynutím volebního období a mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. d) Mandát senátora nezaniká uplynutím volebního období nebo mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny.

2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony a nařízením vlády. b) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony nebo nařízením vlády. c) Ústava ČR nemůže být měněna pouze ústavními zákony a může být měněna nařízením vlády. d) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony a nemůže být měněna nařízením vlády.

4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Mandát senátora zaniká uplynutím volebního období nebo mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. b) Mandát senátora nezaniká uplynutím volebního období a mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. c) Mandát senátora zaniká uplynutím volebního období a mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. d) Mandát senátora nezaniká uplynutím volebního období nebo mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny.

3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony, pak nemůže být měněna nařízením vlády. b) Jestliže ústava ČR nemůže být měněna pouze ústavními zákony, pak nemůže být měněna nařízením vlády. c) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony právě tehdy, když nemůže být měněna nařízením vlády. d) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony právě tehdy, když může být měněna nařízením vlády.

Státní moc slouží všem občanům. (pravdivý) Každý občan může činit, co není zákonem (pravdivý)

4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony, pak nemůže být měněna nařízením vlády. b) Jestliže ústava ČR nemůže být měněna pouze ústavními zákony, pak nemůže být měněna nařízením vlády. c) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony právě tehdy, když nemůže být měněna nařízením vlády. d) Ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony právě tehdy, když může být měněna nařízením vlády. Mandát senátora zaniká uplynutím volebního období. (pravdivý) Mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Jestliže mandát senátora zaniká uplynutím volebního období, pak mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. b) Jestliže mandát senátora nezaniká uplynutím volebního období, pak mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. c) Jestliže mandát senátora zaniká uplynutím volebního období, pak mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. d) Jestliže mandát senátora nezaniká uplynutím volebního období, pak mandát poslance nezaniká rozpuštěním Poslanecké sněmovny. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Jestliže mandát poslance zaniká rozpuštěním Poslanecké – 139 –

zakázáno.

1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Státní moc neslouží všem občanům a každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. b) Státní moc slouží všem občanům a každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. c) Jestliže státní moc neslouží všem občanům, pak každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. d) Jestliže státní moc slouží všem občanům, pak každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Státní moc neslouží všem občanům a každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. b) Státní moc slouží všem občanům a každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. c) Jestliže státní moc neslouží všem občanům, pak každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. d) Jestliže státní moc slouží všem občanům, pak každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Státní moc neslouží všem občanům nebo každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. b) Státní moc slouží všem občanům nebo každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. c) Státní moc neslouží všem občanům právě tehdy, když každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. d) Státní moc slouží všem občanům právě tehdy, když každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Státní moc neslouží všem občanům nebo každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. b) Státní moc slouží všem občanům nebo každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. c) Státní moc neslouží všem občanům právě tehdy, když každý občan může činit, co není zákonem zakázáno.


d) Státní moc slouží všem občanům právě tehdy, když každý občan nemůže činit, co není zákonem zakázáno. Plná moc zaniká smrtí zástupce. (pravdivý) Plná moc nezaniká smrtí zastoupeného. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Plná moc zaniká smrtí zástupce a smrtí zastoupeného. b) Plná moc zaniká smrtí zástupce nebo smrtí zastoupeného. c) Plná moc nezaniká smrtí zástupce a nezaniká smrtí zastoupeného. d) Plná moc nezaniká smrtí zástupce nebo nezaniká smrtí zastoupeného. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Plná moc zaniká smrtí zástupce a smrtí zastoupeného. b) Plná moc zaniká smrtí zástupce nebo smrtí zastoupeného. c) Plná moc nezaniká smrtí zástupce a nezaniká smrtí zastoupeného. d) Plná moc nezaniká smrtí zástupce nebo nezaniká smrtí zastoupeného. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže plná moc zaniká smrtí zástupce, pak zaniká smrtí zastoupeného. b) Jestliže plná moc nezaniká smrtí zástupce, pak zaniká smrtí zastoupeného. c) Jestliže plná moc zaniká smrtí zástupce, pak nezaniká smrtí zastoupeného. d) Jestliže plná moc nezaniká smrtí zástupce, pak nezaniká smrtí zastoupeného. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže plná moc zaniká smrtí zástupce, pak zaniká smrtí zastoupeného. b) Jestliže plná moc nezaniká smrtí zástupce, pak zaniká smrtí zastoupeného. c) Jestliže plná moc zaniká smrtí zástupce, pak nezaniká smrtí zastoupeného. d) Jestliže plná moc nezaniká smrtí zástupce, pak nezaniká smrtí zastoupeného. Státní moc slouží všem občanům. (pravdivý) Státní moc lze uplatňovat zákonnými způsoby. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat zákonnými způsoby. b) Státní moc slouží všem občanům a nelze ji uplatňovat zákonnými způsoby. c) Jestliže státní moc slouží všem občanům, pak ji lze uplatňovat zákonnými způsoby. d) Jestliže státní moc slouží všem občanům, pak ji nelze uplatňovat zákonnými způsoby. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat zákonnými způsoby. b) Státní moc slouží všem občanům a nelze ji uplatňovat zákonnými způsoby. c) Jestliže státní moc slouží všem občanům, pak ji lze uplatňovat zákonnými způsoby. d) Jestliže státní moc slouží všem občanům, pak ji nelze uplatňovat zákonnými způsoby. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Státní moc slouží všem občanům právě tehdy, když ji lze uplatňovat zákonnými způsoby. b) Státní moc neslouží všem občanům právě tehdy, když ji lze uplatňovat zákonnými způsoby. c) Státní moc lze uplatňovat zákonnými způsoby právě tehdy, když slouží všem občanům. d) Státní moc nelze uplatňovat zákonnými způsoby právě tehdy, když neslouží všem občanům.


4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Státní moc slouží všem občanům právě tehdy, když ji lze uplatňovat zákonnými způsoby. b) Státní moc neslouží všem občanům právě tehdy, když ji lze uplatňovat zákonnými způsoby. c) Státní moc lze uplatňovat zákonnými způsoby právě tehdy, když slouží všem občanům. d) Státní moc nelze uplatňovat zákonnými způsoby právě tehdy, když neslouží všem občanům. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. (pravdivý) Vláda je odpovědna Senátu. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a je odpovědna Senátu. b) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a není odpovědna Senátu. c) Vláda není vrcholným orgánem výkonné moci nebo je odpovědna Senátu. d) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci nebo je odpovědna Senátu. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a je odpovědna Senátu. b) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a není odpovědna Senátu. c) Vláda není vrcholným orgánem výkonné moci nebo je odpovědna Senátu. d) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci nebo je odpovědna Senátu. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, pak je odpovědna Senátu. b) Jestliže vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, pak není odpovědna Senátu. c) Jestliže vláda není vrcholným orgánem výkonné moci, pak je odpovědna Senátu. d) Jestliže vláda není vrcholným orgánem výkonné moci, pak není odpovědna Senátu. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, pak je odpovědna Senátu. b) Jestliže vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, pak není odpovědna Senátu. c) Jestliže vláda není vrcholným orgánem výkonné moci, pak je odpovědna Senátu. d) Jestliže vláda není vrcholným orgánem výkonné moci, pak není odpovědna Senátu. Lid je zdrojem veškeré státní moci. (pravdivý) Lid vykonává moc státu přímo. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává moc státu přímo. b) Lid je zdrojem veškeré státní moci a nevykonává moc státu přímo. c) Lid je zdrojem veškeré státní moci nebo vykonává moc státu přímo. d) Lid je zdrojem veškeré státní moci nebo nevykonává moc státu přímo. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává moc státu přímo. b) Lid je zdrojem veškeré státní moci a nevykonává moc státu přímo. c) Lid je zdrojem veškeré státní moci nebo vykonává moc státu přímo. – 140 –


d) Lid je zdrojem veškeré státní moci nebo nevykonává moc státu přímo. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže je lid zdrojem veškeré státní moci, pak vykonává moc státu přímo. b) Jestliže je lid zdrojem veškeré státní moci, pak nevykonává moc státu přímo. c) Jestliže lid vykonává moc státu přímo, pak je zdrojem veškeré státní moci. d) Jestliže lid nevykonává moc státu přímo, pak je zdrojem veškeré státní moci. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže je lid zdrojem veškeré státní moci, pak vykonává moc státu přímo. b) Jestliže je lid zdrojem veškeré státní moci, pak nevykonává moc státu přímo. c) Jestliže lid vykonává moc státu přímo, pak je zdrojem veškeré státní moci. d) Jestliže lid nevykonává moc státu přímo, pak je zdrojem veškeré státní moci. Prezident republiky je hlavou státu. (pravdivý) Prezidenta republiky volí Parlament. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Prezident republiky je hlavou státu a volí jej Parlament. b) Prezident republiky je hlavou státu nebo jej volí Parlament. c) Prezident republiky není hlavou státu a volí jej Parlament. d) Prezident republiky je hlavou státu nebo jej nevolí Parlament. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Prezident republiky je hlavou státu a volí jej Parlament. b) Prezident republiky je hlavou státu nebo jej volí Parlament. c) Prezident republiky není hlavou státu a volí jej Parlament. d) Prezident republiky je hlavou státu nebo jej nevolí Parlament. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Prezident republiky je hlavou státu právě tehdy, když jej volí Parlament. b) Prezident republiky není hlavou státu právě tehdy, když jej nevolí Parlament. c) Jestliže prezident republiky není hlavou státu, pak jej volí Parlament. d) Jestliže prezident republiky je hlavou státu, pak jej nevolí Parlament. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Prezident republiky je hlavou státu právě tehdy, když jej volí Parlament. b) Prezident republiky není hlavou státu právě tehdy, když jej nevolí Parlament. c) Jestliže prezident republiky není hlavou státu, pak jej volí Parlament. d) Jestliže prezident republiky je hlavou státu, pak jej nevolí Parlament. Lidé nejsou rovní v právech. (nepravdivý) Základní práva jsou nezadatelná. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Lidé jsou rovní v právech a základní práva jsou nezadatelná. b) Lidé jsou rovní v právech a základní práva nejsou nezadatelná. c) Lidé nejsou rovní v právech nebo základní práva jsou nezadatelná. d) Lidé nejsou rovní v právech nebo základní práva nejsou nezadatelná. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Lidé jsou rovní v právech a základní práva – 141 –

jsou


nezadatelná. b) Lidé jsou rovní v právech a základní práva nejsou nezadatelná. c) Lidé nejsou rovní v právech nebo základní práva jsou nezadatelná. d) Lidé nejsou rovní v právech nebo základní práva nejsou nezadatelná. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže lidé jsou rovní v právech, pak základní práva jsou nezadatelná. b) Jestliže lidé nejsou rovní v právech, pak základní práva nejsou nezadatelná. c) Jestliže lidé nejsou rovní v právech, pak základní práva nejsou nezadatelná. d) Lidé nejsou rovní v právech právě tehdy, když základní práva nejsou nezadatelná. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže lidé jsou rovní v právech, pak základní práva jsou nezadatelná. b) Jestliže lidé nejsou rovní v právech, pak základní práva nejsou nezadatelná. c) Jestliže lidé nejsou rovní v právech, pak základní práva nejsou nezadatelná. d) Lidé nejsou rovní v právech právě tehdy, když základní práva nejsou nezadatelná. Velký státní znak je státním symbolem ČR. (pravdivý) Malý státní znak je státním symbolem ČR. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Státním symbolem ČR je malý a velký státní znak. b) Státním symbolem ČR je malý nebo velký státní znak c) Státním symbolem ČR je velký státní znak a není malý státní znak. d) Státním symbolem ČR je malý státní znak nebo není velký státní znak. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Státním symbolem ČR je malý a velký státní znak. b) Státním symbolem ČR je malý nebo velký státní znak c) Státním symbolem ČR je velký státní znak a není malý státní znak. d) Státním symbolem ČR je malý státní znak nebo není velký státní znak. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže je státním symbolem ČR velký státní znak, pak je státním symbolem ČR také malý státní znak. b) Jestliže státním symbolem ČR není velký státní znak, pak je státním symbolem ČR malý státní znak. c) Jestliže státním symbolem ČR není velký státní znak, pak není státním symbolem ČR také malý státní znak. d) Jestliže je státním symbolem ČR velký státní znak, pak státním symbolem ČR není malý státní znak. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže je státním symbolem ČR velký státní znak, pak je státním symbolem ČR také malý státní znak. b) Jestliže státním symbolem ČR není velký státní znak, pak je státním symbolem ČR malý státní znak. c) Jestliže státním symbolem ČR není velký státní znak, pak není státním symbolem ČR také malý státní znak. d) Jestliže je státním symbolem ČR velký státní znak, pak státním symbolem ČR není malý státní znak. Komory zřizují jako své orgány komise. (pravdivý) Činnost komisí upraví nařízení vlády. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Komory zřizují jako své orgány komise a činnost komisí upraví nařízení vlády. b) Komory nezřizují jako své orgány komise nebo činnost


komisí upraví nařízení vlády. c) Jestliže komory zřizují jako své orgány komise, pak činnost komisí neupraví nařízení vlády. d) Komory nezřizují jako své orgány komise právě tehdy, když činnost komisí upraví nařízení vlády. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Komory zřizují jako své orgány komise nebo činnost komisí upraví nařízení vlády. b) Komory nezřizují jako své orgány komise a činnost komisí neupraví nařízení vlády. c) Jestliže komory nezřizují jako své orgány komise, pak činnost komisí upraví nařízení vlády. d) Komory nezřizují jako své orgány komise právě tehdy, když činnost komisí upraví nařízení vlády. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Komory zřizují jako své orgány komise a činnost komisí neupraví nařízení vlády. b) Komory nezřizují jako své orgány komise nebo činnost komisí neupraví nařízení vlády. c) Jestliže komory nezřizují jako své orgány komise, pak činnost komisí neupraví nařízení vlády. d) Komory zřizují jako své orgány komise právě tehdy, když činnost komisí neupraví nařízení vlády. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Komory zřizují jako své orgány komise a činnost komisí neupraví nařízení vlády. b) Komory nezřizují jako své orgány komise nebo činnost komisí neupraví nařízení vlády. c) Jestliže komory nezřizují jako své orgány komise, pak činnost komisí neupraví nařízení vlády. d) Komory zřizují jako své orgány komise právě tehdy, když činnost komisí neupraví nařízení vlády. Volby do PS se konají tajným hlasováním. (pravdivý) Volby do PS se konají dle zásady většinového systému. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Volby do PS se konají tajným hlasováním a dle zásady většinového systému. b) Volby do PS se konají tajným hlasováním nebo dle zásady většinového systému. c) Volby do PS se konají tajným hlasováním a nekonají se dle zásady většinového systému. d) Volby do PS se nekonají tajným hlasováním nebo se nekonají dle zásady většinového systému. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Volby do PS se konají tajným hlasováním a dle zásady většinového systému. b) Volby do PS se konají tajným hlasováním nebo dle zásady většinového systému. c) Volby do PS se konají tajným hlasováním a nekonají se dle zásady většinového systému. d) Volby do PS se nekonají tajným hlasováním nebo se nekonají dle zásady většinového systému. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Volby do PS se konají tajným hlasováním právě tehdy, když se konají dle zásady většinového systému. b) Volby do PS se nekonají tajným hlasováním právě tehdy, když se nekonají dle zásady většinového systému. c) Jestliže se volby do PS konají tajným hlasováním, pak se nekonají dle zásady většinového systému. d) Jestliže se volby do PS nekonají tajným hlasováním, pak se nekonají dle zásady většinového systému. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Volby do PS se konají tajným hlasováním právě tehdy, když se konají dle zásady většinového systému.


b) Volby do PS se nekonají tajným hlasováním právě tehdy, když se nekonají dle zásady většinového systému. c) Jestliže se volby do PS konají tajným hlasováním, pak se nekonají dle zásady většinového systému. d) Jestliže se volby do PS nekonají tajným hlasováním, pak se nekonají dle zásady většinového systému. Nabývání státního občanství ČR stanoví zákon. (pravdivý) Pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Nabývání a pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. b) Nabývání nebo pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. c) Nabývání státního občanství ČR stanoví zákon nebo pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon. d) Nabývání státního občanství ČR nestanoví zákon nebo pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. . 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Nabývání a pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. b) Nabývání nebo pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. c) Nabývání státního občanství ČR stanoví zákon nebo pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon. . d) Nabývání státního občanství ČR nestanoví zákon nebo pozbývání státního občanství ČR stanoví zákon. . 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže nabývání státního občanství ČR stanoví zákon, pak pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon. b) Jestliže pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon, pak nabývání státního občanství ČR stanoví zákon. c) Nabývání státního občanství ČR stanoví zákon právě tehdy, když pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon. d) Pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon právě tehdy, když nabývání státního občanství ČR nestanoví zákon. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže nabývání státního občanství ČR stanoví zákon, pak pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon. b) Jestliže pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon, pak nabývání státního občanství ČR stanoví zákon. c) Nabývání státního občanství ČR stanoví zákon právě tehdy, když pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon. d) Pozbývání státního občanství ČR nestanoví zákon právě tehdy, když nabývání státního občanství ČR nestanoví zákon. Dědí se ze zákona. (pravdivý) Dědí se ze závěti. (pravdivý) 1 Určete, a) Jestliže b) Jestliže c) Jestliže d) Jestliže

který z následujících výroků je pravdivý. se dědí ze zákona, pak se dědí ze závěti. se nedědí ze zákona, pak se dědí ze závěti. se nedědí ze zákona, pak se nedědí ze závěti. se dědí ze zákona, pak se nedědí ze závěti.

2 Určete, a) Jestliže b) Jestliže c) Jestliže d) Jestliže

který z následujících výroků je nepravdivý. se dědí ze zákona, pak se dědí ze závěti. se nedědí ze zákona, pak se dědí ze závěti. se nedědí ze zákona, pak se nedědí ze závěti. se dědí ze zákona, pak se nedědí ze závěti.

3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Dědí se ze zákona právě tehdy, když se dědí ze závěti. b) Dědí se ze zákona právě tehdy, když se nedědí ze závěti. c) Nedědí se ze zákona právě tehdy, když se nedědí ze závěti. d) Nedědí se ze zákona právě tehdy, když se dědí ze závěti. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Dědí se ze zákona právě tehdy, když se dědí ze závěti. b) Dědí se ze zákona právě tehdy, když se nedědí ze závěti. c) Nedědí se ze zákona právě tehdy, když se nedědí ze závěti. d) Nedědí se ze zákona právě tehdy, když se dědí ze závěti. – 142 –


Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. (pravdivý) Návrhy zákonů se podávají Senátu. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně a Senátu. b) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně nebo Senátu. c) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně a nepodávají se Senátu. d) Návrhy zákonů se nepodávají Poslanecké sněmovně nebo se podávají Senátu. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně a Senátu. b) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně nebo Senátu. c) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně a nepodávají se Senátu. d) Návrhy zákonů se nepodávají Poslanecké sněmovně nebo se podávají Senátu. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Jestliže se návrhy zákonů podávají Poslanecké sněmovně, pak se podávají Senátu. b) Jestliže se návrhy zákonů nepodávají Poslanecké sněmovně, pak se podávají Senátu. c) Jestliže se návrhy zákonů podávají Poslanecké sněmovně, pak se nepodávají Senátu. d) Jestliže se návrhy zákonů nepodávají Poslanecké sněmovně, pak se nepodávají Senátu. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Jestliže se návrhy zákonů podávají Poslanecké sněmovně, pak se podávají Senátu. b) Jestliže se návrhy zákonů nepodávají Poslanecké sněmovně, pak se podávají Senátu. c) Jestliže se návrhy zákonů podávají Poslanecké sněmovně, pak se nepodávají Senátu. d) Jestliže se návrhy zákonů nepodávají Poslanecké sněmovně, pak se nepodávají Senátu. Volby do Senátu se konají tajným hlasováním. (pravdivý) Volby do Senátu se konají dle zásady většinového systému. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním a dle zásady většinového systému. b) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním nebo dle zásady většinového systému. c) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním a nekonají se dle zásady většinového systému. d) Volby do Senátu se nekonají tajným hlasováním nebo se nekonají dle zásady většinového systému. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním a dle zásady většinového systému. b) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním nebo dle zásady většinového systému. c) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním a nekonají se dle zásady většinového systému. d) Volby do Senátu se nekonají tajným hlasováním nebo se nekonají dle zásady většinového systému. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním právě tehdy, když se konají dle zásady většinového systému. b) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním právě tehdy, když se nekonají dle zásady většinového systému. c) Jestliže se volby do Senátu se konají tajným hlasováním, pak se konají dle zásady většinového systému. d) Jestliže se volby do Senátu nekonají tajným hlasováním, pak se nekonají dle zásady většinového systému. – 143 –


4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním právě tehdy, když se konají dle zásady většinového systému. b) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním právě tehdy, když se nekonají dle zásady většinového systému. c) Jestliže se volby do Senátu se konají tajným hlasováním, pak se konají dle zásady většinového systému. d) Jestliže se volby do Senátu nekonají tajným hlasováním, pak se nekonají dle zásady většinového systému. Obec je součástí VÚSC. (pravdivý) Obec je spravována zastupitelstvem. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Obec je součástí VÚSC a je spravována zastupitelstvem. b) Obec je součástí VÚSC a není spravována zastupitelstvem. c) Obec není součástí VÚSC nebo je spravována zastupitelstvem. d) Obec není součástí VÚSC nebo není spravována zastupitelstvem. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Obec je součástí VÚSC a je spravována zastupitelstvem. b) Obec je součástí VÚSC a není spravována zastupitelstvem. c) Obec není součástí VÚSC nebo je spravována zastupitelstvem. d) Obec není součástí VÚSC nebo není spravována zastupitelstvem. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Obec je součástí VÚSC právě tehdy, když je spravována zastupitelstvem. b) Obec je součástí VÚSC právě tehdy, když není spravována zastupitelstvem. c) Obec není součástí VÚSC právě tehdy, když je spravována zastupitelstvem. d) Obec není součástí VÚSC právě tehdy, když není spravována zastupitelstvem. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Obec je součástí VÚSC právě tehdy, když je spravována zastupitelstvem. b) Obec je součástí VÚSC právě tehdy, když není spravována zastupitelstvem. c) Obec není součástí VÚSC právě tehdy, když je spravována zastupitelstvem. d) Obec není součástí VÚSC právě tehdy, když není spravována zastupitelstvem. Zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu. (pravdivý) Zákonodárná moc v ČR náleží vládě ČR. (nepravdivý) 1 Určete, který a) Zákonodárná b) Zákonodárná c) Zákonodárná ČR. d) Zákonodárná Parlamentu.

s následujících výroků je pravdivý. moc v ČR náleží Parlamentu a vládě ČR. moc v ČR náleží Parlamentu nebo vládě ČR. moc v ČR náleží Parlamentu a nenáleží vládě

2 Určete, který a) Zákonodárná b) Zákonodárná c) Zákonodárná ČR. d) Zákonodárná Parlamentu.

s následujících výroků je nepravdivý. moc v ČR náleží Parlamentu a vládě ČR. moc v ČR náleží Parlamentu nebo vládě ČR. moc v ČR náleží Parlamentu a nenáleží vládě

moc v ČR náleží vládě ČR a nenáleží

moc v ČR náleží vládě ČR a nenáleží

3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Jestliže zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu, pak náleží vládě ČR. b) Jestliže zákonodárná moc v ČR nenáleží Parlamentu, pak náleží vládě ČR. c) Jestliže zákonodárná moc v ČR náleží vládě ČR, pak náleží Parlamentu.


d) Jestliže zákonodárná moc v ČR nenáleží vládě ČR, pak nenáleží Parlamentu. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Jestliže zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu, náleží vládě ČR. b) Jestliže zákonodárná moc v ČR nenáleží Parlamentu, náleží vládě ČR. c) Jestliže zákonodárná moc v ČR náleží vládě ČR, náleží Parlamentu. d) Jestliže zákonodárná moc v ČR nenáleží vládě ČR, nenáleží Parlamentu.

pak pak pak pak

Schůze komor Parlamentu jsou veřejné. (pravdivý) Veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné a veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. b) Schůze komor Parlamentu nejsou veřejné a veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. c) Schůze komor Parlamentu nejsou veřejné a veřejnost smí být ze schůze vyloučena. d) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné a veřejnost smí být ze schůze vyloučena. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné a veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. b) Schůze komor Parlamentu nejsou veřejné a veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. c) Schůze komor Parlamentu nejsou veřejné a veřejnost smí být ze schůze vyloučena. d) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné a veřejnost smí být ze schůze vyloučena. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné právě tehdy, když veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. b) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné právě tehdy, když veřejnost smí být ze schůze vyloučena. c) Jestliže schůze komor Parlamentu nejsou veřejné, pak veřejnost smí být ze schůze vyloučena. d) Jestliže schůze komor Parlamentu jsou veřejné, pak veřejnost smí být ze schůze vyloučena. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné právě tehdy, když veřejnost nesmí být ze schůze vyloučena. b) Schůze komor Parlamentu jsou veřejné právě tehdy, když veřejnost smí být ze schůze vyloučena. c) Jestliže schůze komor Parlamentu nejsou veřejné, pak veřejnost smí být ze schůze vyloučena. d) Jestliže schůze komor Parlamentu jsou veřejné, pak veřejnost smí být ze schůze vyloučena. Prezident není z výkonu své funkce odpovědný. (pravdivý) Prezidenta volí Parlament. (pravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný a volí Parlament. b) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný a volí Parlament. c) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný a nevolí Parlament. d) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný a nevolí Parlament.

jej jej jej jej

2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný a volí jej Parlament. b) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný a volí jej Parlament.


c) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný a nevolí jej Parlament. d) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný a nevolí jej Parlament. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný právě, jej volí Parlament. b) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný právě, jej volí Parlament. c) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný právě, jej nevolí Parlament. d) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný právě, jej nevolí Parlament. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný právě když jej volí Parlament. b) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný právě když jej volí Parlament. c) Prezident je z výkonu své funkce odpovědný právě když jej nevolí Parlament. d) Prezident není z výkonu své funkce odpovědný právě když jej nevolí Parlament.

když když když když

tehdy, tehdy, tehdy, tehdy,

Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů. (pravdivý) Stát nedbá o ochranu životního prostředí. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a nedbá o ochranu životního prostředí. b) Stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a dbá o ochranu životního prostředí. c) Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a dbá o ochranu životního prostředí. d) Stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a nedbá o ochranu životního prostředí. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů nebo nedbá o ochranu životního prostředí. b) Stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů nebo dbá o ochranu životního prostředí. c) Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů nebo dbá o ochranu životního prostředí. d) Stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů nebo nedbá o ochranu životního prostředí. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý? a) Jestliže stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak nedbá o ochranu životního prostředí. b) Jestliže stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak dbá o ochranu životního prostředí. c) Jestliže stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak nedbá o ochranu životního prostředí. d) Jestliže stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak dbá o ochranu životního prostředí. 4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý? a) Jestliže stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak nedbá o ochranu životního prostředí. b) Jestliže stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak dbá o ochranu životního prostředí. c) Jestliže stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak nedbá o ochranu životního prostředí. d) Jestliže stát nedbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, pak dbá o ochranu životního prostředí. Senátor nesmí být členem PS. (pravdivý) Poslanec smí být členem Senátu. (nepravdivý) 1 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Senátor nesmí být členem PS a poslanec nesmí být členem Senátu. – 144 –


b) Senátor smí být členem PS a poslanec smí být členem Senátu. c) Senátor nesmí být členem PS nebo poslanec nesmí být členem Senátu. d) Senátor smí být členem PS nebo poslanec nesmí být členem Senátu. 2 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Senátor nesmí být členem PS a poslanec nesmí být členem Senátu. b) Senátor smí být členem PS a poslanec smí být členem Senátu. c) Senátor nesmí být členem PS nebo poslanec nesmí být členem Senátu. d) Senátor smí být členem PS nebo poslanec nesmí být členem Senátu. 3 Určete, který z následujících výroků je pravdivý. a) Senátor nesmí být členem PS právě tehdy, když nesmí být členem Senátu. b) Senátor smí být členem PS právě tehdy, když smí být členem Senátu. c) Senátor nesmí být členem PS právě tehdy, když smí být členem Senátu. d) Senátor smí být členem PS právě tehdy, když nesmí být členem Senátu.

poslanec poslanec poslanec poslanec

4 Určete, který z následujících výroků je nepravdivý. a) Senátor nesmí být členem PS právě tehdy, když poslanec nesmí být členem Senátu. b) Senátor smí být členem PS právě tehdy, když poslanec smí být členem Senátu. c) Senátor nesmí být členem PS právě tehdy, když poslanec smí být členem Senátu. d) Senátor smí být členem PS právě tehdy, když poslanec nesmí být členem Senátu. Logika - formální logika Na lavičce v parku sedí čtyři dívky. (Jitka, Eliška, Zdena, Petra) Zdena je vyšší než Eliška, ale menší a hezčí než Petra. Petra je mladší než Zdena nebo Eliška. Eliška je hezčí než Zdena, ale Jitka hezčí než Eliška. Jitka je starší než Zdena a mladší než Eliška, ale je menší než obě.


tvrdí, že lže Václav. (Má se za to, že kdo lže - je lhář, lže vždy. O tom, kdo mluví pravdu, se má za to, že mluví pravdu vždy.) 1.1 Kdo z bývalých spolupracovníků mluví pravdu? a) Václav b) Miloš c) Karel d) Nikdo, všichni lžou. 1.2 Brzy se však situace zcela změnila, všechny původní výroky pozbyly své platnosti a Karel nyní začal tvrdit, že Miloš mluví pravdu na rozdíl od Václava, který lže. Zároveň Miloš na oplátku tvrdil o Karlovi, že mluví pravdu. O obsahu Václavova výroku není známo nic bližšího. Kdo potom může lhát? a) pouze Karel b) všichni c) pouze Václav d) pouze Karel nebo Miloš Devět maturantů ze tří tříd si losovalo přadí, v jakém budou maturovat. (Novák, Dudák a Jonák ze IV.A, Karlík, Havlík a Malík ze IV.B, Kavan, Marvan a Rohan ze IV.C) Víme, že nikdo ze IV.A nebude maturivat jako první. Dále víme, že osmý a devátý bude maturovat někdo ze IV.C a že mezi prvními pěti maturanty budou všichni z IV.A. Víme také, že Karlík bude maturovat první ze IV.B a celkově jako třetí. 1.1 Které z následujících výroků mohou být pravdivé? a) Jako druhý v celkovém pořadí bude maturovat Novák. b) Jako druhý v celkovém pořadí bude maturovat Kavan. c) Jako šestý v celkovém pořadí bude maturovat Jonák. d) Jako šestý v celkovém pořadí bude maturovat Marvan. 1.2 Které z následujících výroků jsou zcela určitě pravdivé? a) Jako pátý bude maturovat někdo ze studentů IV.A. b) Jako sedmý bude maturovat někdo ze studentů IV.C. c) Jako druhý bude maturovat někdo ze studentů IV.C. d) Jako čtvrtý bude maturovat někdo ze studentů IV.A. 2.1 Které z následujících výroků mohou být pravdivé? a) Jako druhý v celkovém pořadí bude maturovat Jonák. b) Jako druhý v celkovém pořadí bude maturovat Rohan. c) Jako šestý v celkovém pořadí bude maturovat Malík. d) Jako šestý v celkovém pořadí bude maturovat Marvan.

1.1 Která dívka je nejmenší? a) Jitka b) Eliška c) Zdena d) Petra

2.2 Které z následujících výroků jsou zcela určitě nepravdivé? a) Jako pátý bude maturovat někdo ze studentů IV.A. b) Jako sedmý bude maturovat někdo ze studentů IV.C. c) Jako druhý bude maturovat někdo ze studentů IV.C. d) Jako čtvrtý bude maturovat někdo ze studentů IV.A.

1.2 Která dívka je nejhezčí? a) Jitka b) Eliška c) Zdena d) Petra

Vysoko v Alpách se potkali tři turisté: Hans-Georg ze Kielu, Emanuel Maria z Udine a Phillip Louis z Nance. Chvíli si vyprávěli o svých zážitcích z hor, ale pak se pohádali kvůli počasí a těd se vzájemně obviňují ze lži. Hans-Georg z Kielu říká, že Emanuel Maria z Udine lže, zatímco Emanuel Maria z Udine tvrdí, že Hans-Georg z Kielu a Phillip Louis z Nance mluví vždy stejně - buď pravdu nebo lež. (Má se za to, že kdo lže (je lhář), lže vždy. O tom, kdo mluví pravdu, se má za to, že mluví pravdu vždy.)

2.1 Která dívka je nejstarší? a) Jitka b) Eliška c) Zdena d) Petra 2.2 Která dívka je nejvyšší? a) Jitka b) Eliška c) Zdena d) Petra Bývalí spolupracovníci Václav, Miloš a Karel se nepohodli a nyní se obviňují vzájemně ze lži. Václav tvrdí, že oba zbývající kolegové lžou. Miloš tvrdí, že lže Karel. Karel – 145 –

1.1 Které z následujících výroků jsou určitě pravdivé? a) Hans-Georg z Kielu a Emanuel Maria z Udine lžou. b) Emanuel Maria z Udine a Hans-Georg z Kielu mluví pravdu. c) Phillip Louis z Nance mluví pravdu. d) Phillip louis z Nance lže. 1.2 Po chvíli se zcela změnilo počasí a vše, co bylo dosud řečeno a dovozeno, pozbylo platnost. Nyní Hans-Georg z Kielu tvrdí, že oba druzí turisté lžou. Emanuel Maria z


Udine tvrdí, že lže Phillip Louis Nance. Nance tvrdí, že lže Hans-Georg z Kielu. a) Kdo mluví pravdu? b) Hans-Georg z Kielu c) Emanuel Maria z Udine d) Phillip Louis z Nance

Phillip Louis z

Ve studijní skupině se studenti zajímali o tři specializace (trestní právo, občanské právo, správní právo). Každý ze studentů se zaměřil na alespoň jednu specializaci. Na trestní právo se zaměřilo osmnáct studentů. Na občanské právo se zaměřilo dvanáct studentů a na správní právo také dvanáct studentů.Pět studentů se zajímalo o všechny tři specializace. Devět studentů se zajímalo o trestní a správní právo, přičenž někteří z nich se zajímali i o občanské právo. Osm studentů se zajímalo o trestní a občanské právo, přičemž někteří z nich se zajímali i o právo správní. Na občanské nebo správní právo se zaměřilo šestnáct studentů. 1.1 Kolik bylo ve studijní skupině celkem studentů? a) 22 b) 23 c) 36 d) 42 1.2 Kolik studentů se zaměřilo pouze na trestní právo? a) 10 b) 9 c) 8 d) 6 2.1 Kolik studentů se zaměřilo na právě dvě specializace? a) 8 b) 10 c) 12 d) 18 2.2 Kolik studentů se zaměřilo pouze na občanské právo? a) 0 b) 1 c) 3 d) 5 Do hokejového týmu je třeba dodatečně nominovat pět nových hráčů. O jejich možném nasazení rozhodují následující pravidla: Moudrý může být nasazen pouze v případě, že bude nasazen Petržela. Nový může být nasazen pouze v případě, že bude nasazen Oskar. Oskar může být nasazen pouze, nebude-li nasazen Lála. Petržela může být nasazen pouze, nebude-li nasazen Nový. 1.1 Kolik z uvedených hráčů se může maximálně ocitnout v týmu současně? a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 1.2 Kteří dva hráči spolu nemohou hrát? a) Moudrý a Petžela b) Nový a Oskar c) Lála a Moudrý d) Lála a Nový 2.1 Jestliže trenér trvá na tom, že nastoupí Moudrý a Petržela, pak mohou být hráči nominováni takto: a) Moudrý, Petržela, Lála b) Oskar, Moudrý, Petržela c) Lála, Moudrý, Nový d) Petržela, Nový, Moudrý 2.2 Kteří dva hráči spolu mohou hrát? a) Moudrý a Nový


b) Lála a Nový c) Moudrý a Oskar d) Lála a Petržela Předsedové pěti politických stran - Strany práce a Sociálně demokratické strany za levici a Konzervativní strany, Liberální strany a Národní strany za pravici, měli být postupně přijati prezidentem republiky. Z politických důvodů se však utajovalo, v jakém pořadí dotyční předsedové prezidenta navštíví. Přesto se na veřejnost dostalo, že předseda Konzervativní strany nebyl přijat jako první a že předseda Strany práce byl přijat dříve než předseda Sociálně demokratické strany. Jako první byl přijat některý z předsedů pravicových stran. 1.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Jako pátý byl přijat některý z předsedů levicových stran. b) Předseda Strany práce byl přijat dříve než předsedové dvou pravicových stran. c) Předseda Sociálně demokratické strany byl přijat nejdříve jako třetí. d) Předseda Strany práce byl přijat jako druhý. 1.2 Která z následujících tvrzení jsou možná, víme-li také, že předseda Národní strany byl přijat nejpozději jako třetí, avšak ne jako první: a) Jako čtvrtý byl přijat předseda Sociálně demokratické strany. b) Jako druhý byl přijat předseda Liberální strany. c) Jako pátý byl přijat některý z předsedů pravicových stran. d) Jako třetí byl přijat předseda Sociálně demokratické strany. 2.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepravdivá? a) První byl přijat předseda Národní stany nebo předseda Liberální strany. b) Jako druhý byl přijat předseda Sociálně demokratické strany. c) Jako čtvrtý byl přijat předseda levicové strany. d) Jako pátý byl přijat předseda pravicové strany. 2.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) První byl přijat předseda Národní stany nebo předseda Liberální strany. b) Jako druhý byl přijat předseda Sociálně demokratické strany. c) Jako čtvrtý byl přijat předseda levicové strany. d) Jako pátý byl přijat předseda pravicové strany. Lékaři testující nová séra, zjistili pravidla kontraindikace při jejich použití. Sérum B je možné použít pouze současně se sérem E. Sérum C je možné použít pouze současně se sérem D. Sérum D je možné použít jedině, není-li současně použito sérum A. Sérum E je možné použít jedině, není-li současně použito sérum C. 1.1 Kolik druhů séra může být maximálně aplikováno současně? a) 5 b) 4 c) 3 d) 2 1.2 Která dvě séra nemohou být nikdy aplikována současně? a) A s B b) A s C c) B s E d) A s E 2.1 Jestliže mají být aplikována séra A a E, které ze zbývajích sér může být aplikováno současně s nimi tak, aby vytvořilo trojvakcínu? a) B b) C c) D d) žádné – 146 –


2.2 Které trojice z následujících možností mohou být aplikovány podle výše uvedených pravidel? a) A, B, C b) A, B, D c) A, B, E d) B, C, D Tři velmi dobré přítelkyně na zahraničním zájezdu chtěly koupit dárek domů. Jarmilin dárek stál padesát šilinků, Květin dárek dvacet šilinků a Eva chtěla koupit stejný dárek jako Květa. Všechny ženy měly dohromady právě devadesát šilinků, ale ne každá si ze svých peněz mohla dovolit svůj dárek koupit. Rozhodly se proto, že si peníze přerozdělí, ale protože neuměly dost dobře počítat, musely tak učinit dokonce třikrát, než si nakonec mohly všechny koupit svůj dárek. Po prvním dělení měla Jarmila o padesát šilinků více, Květa o deset méně a Eva se dokonce vzdala všech svých peněz a neměla nic. Po druhém dělení Evě přibylo deset šilinků, Květa měla čtyřnásobek toho, co měla po prvním dělení a Jarmila polovinu toho, co měla po prvním dělení. Po třetím dělení měla Květa polovinu toho, co měla po druhém dělení a Jarmila o deset šilinků více než po druhém dělení. Teprve teď měly všechny tři ženy k dispozici přesně tolik peněz, kolik bylo zapotřebí k nákupu jejich dárků. 1.1 Kolik peněz měly před prvním dělením Jarmila a Eva? a) 50 a 20 šilinků b) 30 a 40 šilinků c) 80 a 10 šilinků d) 10 a 20 šilinků 1.2 Mohlo dojít po některém z prvních dvou dělení (a případně ve kterém) k tomu, aby měly alespoň dvě ženy stejné množství peněz? a) Ano, po prvním dělení měly Jarmila a Květa stejně. b) Ano, po prvním dělení měly Jarmila a Eva stejně. c) Ano, po druhém dělení měly Jarmila a Květa stejně. d) Ne. 2.1 Kolik měla Květa před prvním dělením? a) 10 šilinků b) 20 šilinků c) 30 šilinků d) 50 šilinků 2.2 Kdo měl po prvním dělení nejvíce peněz? a) Jarmila b) Květa c) Eva d) Všechny měly stejně. Barbora má vdanou sestru jménem Klára, bratra Adama a jedno dítě. Eva je Klářina dcera a jediná vnučka Klářiny matky Doroty. Dorota je vdova žijící se sestrou Hanou. Hanin svobodný syn Gustav žije s nimi. V celé rodině se nikdo nerozvedl, nikdo nebyl vícekrát ženat ani provdán. Všechny děti v rodině jsou manželské a žádný sňatek nebyl uzavřen mezi příbuznými. Příbuzní jsou ti, kteří odvozují svůj původ od společného předka. 1.1 Kým byl pro Barbořino dítě zemřelý manžel Doroty? a) matčin bratranec b) dědeček c) prastrýc d) strýc 1.2 Kým je Gustav pro Barboru? a) synovec b) strýc c) bratranec d) bratr – 147 –


2.1 Kým je pro Dorotu Barbořino dítě? a) vnučka b) vnuk c) neteř d) synovec 2.2 Která z uvedených osob je nejbližším příbuzným Evy? a) Klářin manžel b) Barbořin manžel c) Gustav d) Klářina matka Ve fotbalové lize se na prvních pěti místech umístily následující kluby: Slavia Praha, Sparta Praha, Sigma Olomouc, Petra Drnovice a SK Jablonec. Dále víme, že Sigma Olomouc se neumístila na prvním místě. Slavia Praha se umístila lépe než Sparta Praha, která se umístila na třetím místě. Na pátém místě se umístil některý z mimopražských klubů. 1.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Petra Drnovice se umístila nejhůře na druhém místě. b) Sigma Olomouc se umístila nejhůře na druhém místě. c) Slavia Praha se umístila nejhůře na druhém místě. d) SK Jablonec se umístil nejhůře na pátém místě. 1.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepravdivá? a) Slavia Praha se umístila na druhém místě. b) Slavia Praha se umístila na čtvrtém místě. c) Sigma Olomouc se umístila na druhém místě. d) Petra Drnovice se umístila na pátém místě. 2.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Slavia Praha se umístila nejhůře na druhém místě. b) Sigma Olomouc se umístila nejhůře na druhém místě. c) Sigma Olomouc se umístila nejlépe na druhém místě. d) Petra Drnovice se umístila nejlépe na čtvrtém místě. 2.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepravdivá? a) Slavia Praha se umístila na pátém místě. b) Sigma Olomouc se umístila na druhém místě. c) Slavia Praha se umístila na prvním místě. d) Sigma Olomouc se umístila na čtvrtém místě. Dana má vdanou sestru jménem Petra, bratra Karla a jedno dítě. Jana je Petřina dcera a jediná vnučka Petřiny matky Marie. Marie je vdova žijící se setrou Bertou. Svobodný syn Berty se jmenuje Pavel. V celé rodině se nikdo nerozvedl, nikdo nebyl vícekrát ženat ani provdán. Všechny děti v rodině jsou manželské a žádný sňatek nebyl uzavřen mezi příbuznými. Příbuzní jsou ti, kteří odvozují svůj původ od společného předka. 1.1 Kým byl pro dítě Dany zemřelý manžel Marie? a) matčin bratranec b) dědeček c) prastrýc d) strýc 1.2 Kým je Pavel pro Danu? a) synovec b) strýc c) bratranec d) bratr 2.1 Kým je pro Marii Danino dítě? a) vnučka b) vnuk c) neteř d) synovec 2.2 Která z uvedených osob je nejbližším příbuzným Jany? a) Petřin manžel b) Danin manžel


c) Karel d) Danina matka Profesoři Levý, Malý, Ostrý, Nový a Procházka by rádi pracovali ve vědecké komisi. Její složení však komplikují zamotané osobní vztahy mezi nimi. Prof. Malý bude pracovat v komisi, jen pokud v ní bude pracovat též prof. Procházka. Prof. Nový bude pracovat v komisi, jen pokud v ní bude pracovat též prof. Ostrý. Prof. Ostrý bude pracovat v komisi, jen pokud v ní nebude pracovat prof. Levý. Prof. Procházka bude pracovat v komisi, jen pokud v ní nebude pracovat prof. Nový. 1.1 Kolik členů bude mít komise nejvýše? a) 2 b) 3 c) 4 d) 5 1.2 Kteří profesoři se nikdy nemohou setkat v jedné komisi? a) Levý a Procházka b) Levý a Nový c) Malý a Procházka d) Ostrý a Nový 2.1 Prof. Malý odjel na kongres a nemůže se práce v komisi účastnit. Kolik členů maximálně může mít komise v tomto případě? a) 5 b) 4 c) 3 d) 2 2.2 Pokud by měli o práci v komisi pouze prof. Malý, Nový, Procházka, jak bude vypadat složení komise? a) Malý a Nový b) Nový a Procházka c) Procházka a Malý d) Ostrý a Malý V advokátní kanceláři Vaše spravedlnost zvítězí pořádali konkurz na místo asistenta. Uchazeči museli prokázat, že ovládají alespoň jeden cizí jazyk. Francouzsky hovořilo 15 uchazečů. Německy hovořilo 17 uchazečů. Anglicky hovořilo 33 uchazečů. Ani jedním z těchto tří jazyků nehovořilo 5 uchazečů a stejný počet uchazečů hovořil právě těmito třemi jazyky. Anglicky a německy hovořilo 17 uchazečů. Anglicky a francouzsky hovořilo 15 uchazečů. Německy nebo francouzsky hovořilo 27 uchazečů. 1.1 Kolik uchazečů nehovořilo německy? a) 20 b) 21 c) 22 d) 23 1.2 Kolik uchazečů hovořilo právě dvěma z těchto tří cizích jazyků? a) 20 b) 21 c) 22 d) 23 2.1 Kolik uchazečů hovořilo právě jedním z těchto tří cizích jazyků? a) 6 b) 8 c) 10 d) 12 2.2 Kolik uchazečů nehovořilo francouzsky? a) 20 b) 21 c) 22 d) 23


Tři tříčlená družstva - Prahy, Brna a Ostravy, se zúčastnila turnaje ve stolním tenise. Z celkového umístění doposud víme, že nezvítězil nikdo z družstva Prahy a dvě poslední místa, tj. osmé a deváté obsadili stolní tenisté z Ostravy. Žádný z tenistů Prahy se neumístil hůře než na šestém místě. Tenista, který se z brněnského družstva umístil nejhůře, skončil také na horším místě než tenista, který obsadil nejhorší místo z pražského družstva. Hráč, který skončil nejlépe z pražského družstva, se umístil celkově lépe než nejlepší hráč z brněnského družstva. 1.1 Které z následujících výroků jsou zcela určitě pravdivé? a) Na některém z prvních tří míst celkového pořadí skončil alespoň jeden stolní tenista z Brna. b) Na některém z prvních čtyř míst celkového pořadí skončil alespoň jeden stolní tenista z Brna. c) Na sedmém místě celkového pořadí se umístil stolní tenista z Brna. d) Na druhém místě celkového pořadí se umístil stolní tenista z Prahy. 1.2 Pokud víme také, že nejhorší hráč z Prahy se umístil na čtvrtém místě, můžeme říci, že určitě pravdivá jsou tvrzení: a) Na třetím místě celkového pořadí se umístil hráč z Prahy. b) Na některém z prvních čtyř míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden hráč z Brna. c) Na některém z prvních tří míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden hráč z Ostravy. d) Na některém z prvních pěti míst celkového pořadí se umístili alespoň dva hráči z Brna. 2.1 Které z následujících výroků jsou zcela určitě nepravdivé? a) Na některém z prvních tří míst celkového pořadí skončil alespoň jeden stolní tenista z Brna. b) Na některém z prvních dvou míst celkového pořadí skončil stolní tenista z Brna. c) Na sedmém místě celkového pořadí se umístil stolní tenista z Ostravy. d) Na druhém nebo třetím místě celkového pořadí se umístil stolní tenista z Ostravy. 2.2 Pokud víme také, že nejlepší hráč z Brna se umístil na pátém místě, můžeme říci, že určitě pravdivá jsou tvrzení: a) Na třetím místě celkového pořadí se umístil hráč z Prahy. b) Na některém z prvních čtyř míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden hráč z Brna. c) Na některém z prvních tří míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden hráč z Ostravy. d) Na některém z prvních pěti míst celkového pořadí se umístili alespoň dva hráči z Brna. Ředitel zchudlého cirkusu má k dispozici pouze klauna, krotitele, žongléra, kouzelníka a akrobata. Jejich použití v programu je navíc zkomplikováno vzájemnými vztahy. Krotitel může vystoupit pouze tehdy, pokud vystoupí akrobat. Žonglér vystoupí pouze tehdy, pokud vystoupí kouzelník. Kouzelník vystoupí jen tehdy, pokud nevystoupí klaun. Akrobat vystoupí pouze tehdy, nevystoupí-li žonglér. 1.1 Jaký nejvyšší počet osob může vystoupit současně v programu? a) 5 b) 4 c) 3 d) 2 1.2 Kteří dva umělci spolu nemohou vystupovat? a) klaun a krotitel b) krotitel a akrobat c) žonglér a kouzelník d) klaun a žonglér 2.1 Krotitel se zranil a nemůže vystoupit. Jaký nejvyšší počet osob může vystoupit nyní v programu? – 148 –


a) 4 b) 3 c) 2 d) 1 2.2 Jestliže ředitel rozhodl, že v programu bude vystupovat krotitel a kouzelník, kdo může vystoupit současně s nimi? a) akrobat b) žonglér c) klaun d) nikdo ze zbylých tří umělců Tři hráči spolu hráli tři kola hazardní hry. V prvním kole první hráč prohrál, druhý a třetí vyhráli právě tolik, že se jejich peníze zdvojnásobily. Ve druhém kole první a třetí hráč vyhráli právě tolik, že se jejich peníze zdvojnásobily. Ve třetím kole si první dva hráči svojí výhrou zdvojnásobili své peníze. Po třetí hře měli všichni stejně, totiž čtyřiadvacet korun. 1.1 Kolik měl každý hráč a) první hráč - 36, druhý b) první hráč - 25, druhý c) první hráč - 39, druhý d) první hráč - 25, druhý

na začátku hry? hráč - 21, třetí hráč hráč - 30, třetí hráč hráč - 21, třetí hráč hráč - 12, třetí hráč

-

15 17 12 35

na začátku hry? hráč - 21, třetí hráč hráč - 30, třetí hráč hráč - 21, třetí hráč hráč - 12, třetí hráč

herci se nikdy na festivalu nemohou potkat? a Švihák a Švihák a Tulák a Tulák

Ve třídě 4.B je zapsáno 34 studentů. Někteří z nich si jako maturitní předmět zvolili dějepis, někteří zeměpis, někteří oba tyto předměty. Našli se i takoví, kteří si nevybrali ani dějepis ani zeměpis. Ze zeměpisu maturovalo 18 studentů. Z dějepisu maturovalo 20 studentů. Z obou těchto předmětů maturovalo 8 studentů. 1.1 Kolik studentů maturovalo dějepisu a nikoliv ze zeměpisu? a) 10 b) 12 c) 14 d) 16 1.2 Kolik studentů maturovalo ze zeměpisu a nikolv z dějepisu? a) 10 b) 12 c) 14 d) 16 2.1 Kolik studentů nematurovalo ani z dějepisu ani ze zeměpisu? a) 0 b) 2 c) 4 d) 6

1.2 Kolik měl po prvním kole druhý hráč? a) třikrát víc než první hráč b) sedmkrát víc než první hráč c) pětkrát víc než třetí hráč d) čtyřikrát víc než třetí hráč 2.1 Kolik měl každý hráč a) první hráč - 36, druhý b) první hráč - 25, druhý c) první hráč - 39, druhý d) první hráč - 25, druhý

2.2 Kteří a) Macák b) Placák c) Macák d) Novák


-

15 17 12 35

2.2 Měli po druhém kole někteří dva hráči (pokud ano, pak kteří) stejně peněz? a) Ano, první a druhý hráč. b) Ano, první a třetí hráč. c) Ano, druhý a třetí hráč. d) Ne, každý měl jinou sumu peněz. Na filmový festival by organizátoři rádi pozvali pět následujících herců: Macáka, Nováka, Placáka, Šviháka a Tuláka. Mezi herci panuje vzájemná nevraživost stejně jako osobní sympatie, takže Tulák přijede, pokud se festivalu nezúčastní Švihák. Novák přijede, pokud přijede také Tulák. Herec Placák na festival přijede pouze tehdy, jestliže nepřijede Macák a Švihák se festivalu zúčastní, pokud se ho zúčastní také Placák. 1.1 Kolik bude moci na festival přijet herců nejvýše? a) 5 b) 4 c) 3 d) 2 1.2 Budou-li organizátoři trvat na tom, aby se festivalu určitě zúčastnili herci Novák a Placák, potom na festival budou moci přijet následující herci: a) Placák, Macák, Novák b) Novák, Placák, Švihák c) Macák, Placák, Tulák d) Placák, Novák, Tulák 2.1 Kolik bude moci na festival přijet herců nejvýše? a) 2 b) 3 c) 4 d) 5 – 149 –

2.2 Kolik studentů maturovalo nejvýše z jednoho z těchto předmětů? a) 34 b) 30 c) 26 d) 22 Konference o právní teorii se zúčastnilo třiačtyřicet právních vědců. Někteří z nich zastávali právně pozitivistickou teorii a jiní přirozenoprávní teorii. Jednu nebo zádnou teorii přitom zastávalo dvacet pět účastníků, alespoň jednu z těchto teorií zastávalo čtyřiatřicet účastníků. Někteří, jak už to mezi intelektuály bývá zastávali obě teorie současně. Avšak těch, kteří zastávali přirozenoprávní teorii bylo o dva více než těch, kdo zastávali právně pozitivistickou teorii. 1.1 Kolik bylo těch, kteří zastávali právě jednu teorii? a) 7 b) 14 c) 16 d) 18 1.2 olik bylo těch, kteří zastávali obě teorie současně? a) 31 b) 27 c) 20 d) 18 2.1 Kolik bylo těch, kteří nezastávali ani jednu teorii? a) 7 b) 9 c) 12 d) 18 2.2 Kolik bylo těch, kteří zastávali právně pozitivistickou teorii? a) 16 b) 18 c) 25 d) 27



V cílové rovince poslední etapy cyklistického závodu se utkali Cvrček a Lahoda ze stáje Archa s Dvorským, Růžičkou a Malátem ze stáje Roxy. Malát nedojel jako první, Cvrček dojel před Lahodou a na pátém místě dojel někdo ze stáje Roxy.

1.1 Kolik bylo v každé sadě polodrahokamů? a) 6 b) 7 c) 8 d) 13

1.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Lahoda nedojel na prvním místě. b) Malát mohl dojet nejlépe na třetím místě. c) Cvrček ani Lahoda nedojeli na pátém místě. d) Lahoda dojel na druhém místě.

1.2 Kolik bylo polodrahokamů celkem? a) 55 b) 68 c) 93 d) 108

1.2 Jestliže víme, že Cvrček dojel druhý, která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Lahoda dojel třetí. b) Na čtvrtém místě dojel cyklista ze stáje Archa. c) Lahoda dojel třetí nebo čtvrtý. d) Malát dojel nejlépe třetí.

2.1 S kolika diamanty přijel obchodník na trh? a) 9 b) 10 c) 12 d) 18

2.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepravdivá? a) Cvrček dojel na čtvrtém místě. b) Lahoda dojel na pátém místě. c) Malát dojel na pátém místě. d) Růžička dojel na prvním místě. 2.2 Jestliže víme, že Cvrček dojel druhý, která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepradivá? a) Růžička dojel na prvním místě. b) Lahoda dojel na prvním místě. c) Malát dojel na třetím místě. d) Na čtvrtém místě dojel cyklista ze stáje Roxy. Ve třídě 4.A je zapsáno 32 studentů. Všichni museli maturovat alespoň z jednoho cizího jazyka. Z angličtiny maturovalo o dva studenty více než z němčiny. Z jednoho nebo žádného z těchto dvou jazyků maturovalo 27 studentů. Alespoň z jednoho z těchto dvou jazyků maturovalo 31 studentů. 1.1 Kolik studentů maturovalo právě z jednoho z těchto dvou jazyků? a) 26 b) 27 c) 28 d) 29

2.2 Za kolik polodrahokamů (ne sad) je potom vyměnil? a) 108 b) 93 c) 68 d) 55 Společnost přátel whisky uspořádala ochutnávku a soutěž o to, kdo podle jednotlivých vlastností (barvy, chuti a aroma) určí whisky Lagavulin. Podle aroma určilo whisky správně deset soutěžících, podle chuti dvanáct soutěžících a podle barvy osm soutěžících. Jeden soutěžící nebyl schopen určit whisky podle žádné z vlastností. Čtyři soutěžící určili správně whisky podle všech vlastností. Podle barvy a chuti určilo whisky správně šest soutěžících, podle barvy a aroma pět soutěžících. Podle chuti nebo podle aroma určilo whisky sedmnáct soutěžících. 1.1 Kolik soutěžích se zúčastnilo soutěže? a) 15 b) 18 c) 19 d) 22 1.2 Kolik soutěžících určilo whisky podle barvy nebo chuti? a) 18 b) 14 c) 12 d) 11

1.2 Kolik studentů maturovalo z obou těchto jazyků? a) 4 b) 5 c) 6 d) 7

2.1 Kolik soutěžících určilo whisky podle právě jedné vlastnosti? a) 8 b) 9 c) 10 d) 12

2.1 Kolik studentů maturovalo z němčiny? a) 17 b) 18 c) 19 d) 20

2.2 Kolik soutěžících určilo whisky podle právě dvou vlastností? a) 8 b) 6 c) 5 d) 4

2.2 Kolik studentů maturovalo z angličtiny? a) 16 b) 17 c) 18 d) 19

Z centrálního počítače ATP vypadly údaje o aktuálním umístění na tenisovém žebříčku. Víme pouze, že z prvních deseti hráčů byli čtyři Američané, z nichž ani jeden nebyl na prvním místě, dva Němci, z nichž ani jeden nebyl na desátém místě, jeden Rakušan, který byl nejhůře třetí, a tři Španělé, z nichž pouze jeden byl na lepším místě než Rakušan a žádný z nich nebyl na desátém místě. Dále víme, že jeden z Němců byl na lepším místě než kdokoliv ze Španělů a druhý z Němců byl na horším místě než kdokoliv ze Španělů.

Arabský obchodník přijel na trh s několika diamanty. Všechny diamanty nejprve vyměnil za sady polodrahokamů. Za každé dva diamanty obdržel tři sady polodrahokamů (měnil přitom pouze celé sady, nikoliv jejich části). Každá sada obsahovala tolik polodrahokamů, kolik je třetina z celkového množství sad polodrahokamů. Potom obchodník prodal i všechny polodrahokamy. Částka, kterou získal za každých devět polodrahokamů, se rovnala počtu polodrahokamů v jedné sadě. Celkem získal za polodrahokamy 72 zlatých.

1.1 Které z následujících výroků jsou zcela určitě pravdivé? a) Na devátém místě ATP byl Němec. b) Na druhém místě ATP byl Španěl. c) Na desátém místě ATP byl Američan. d) Na třetím místě ATP byl Rakušan. – 150 –



1.2 Pokud víme, že nejhorší ze Španělů byl na osmém místě ATP, potom je zcela určitě pravda, že a) Na devátém místě ATP byl Němec. b) Nejlepší z Američanů mohl být nejlépe na čtvrtém místě. c) Na prvním místě ATP byl Španěl. d) Na čtvrtém místě ATP byl Američan.

2.1 Na jakých místech doběhli první dva bežci z družstva Doupov? a) na prvním a druhém b) na prvním a čtvrtém c) na druhém a třetím d) na třetím a čtvrtém

2.1 Které z následujících výroků jsou zcela určitě nepravdivé? a) Na prvním místě ATP byl Němec. b) Na druhém místě ATP byl Španěl. c) Na třetím místě ATP byl Američan. d) Na desátém místě byl Rakušan.

2.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepravdivá? a) Na šestém místě doběhl běžec z družstva Cíl. b) Na sedmém místě doběhl běžec z družstva Pravá. c) Na pátém místě doběhl běžec z družstva Cíl. d) Na prvním místě doběhl běžec z družstva Cíl.

2.2 Pokud víme, že nejhorší z Němců byl na devátém místě, pak je možné, že a) Na osmém místě ATP byl Španěl. b) Na čtvrtém místě ATP byl Američan. c) Na druhém místě ATP byl Němec. d) Na prvním místě ATP byl Španěl.

Skupina přátel chtěla jít na tři koncerty pro cello a orchestr (Brahmsův, Dvořákův a Elgarův). Brahmsův koncert přitom ještě neslyšeli tři přátelé, jeden z koncertů nebo žádný z nich slyšelo pět přátel, právě dva koncerty slyšelo sedm přátel. Počet těch, kteří slyšeli již všechny tři koncerty, byl o jedna větší než počet těch, kteří dosud neslyšeli žádný z koncertů. Přitom těch, kteří slyšeli všechny tři nebo žádný z nich, bylo celkem sedm. Dvořákův koncert slyšelo již devět přátel.

Skupina výletníků plánovala, výlet do tří měst (Český Krumlov, České Budějovice, Telč). Přitom z uvedené skupiny v Českém Krumlově nebyli dosud dva výletníci, jedno nebo žádné z měst navštívili čtyři výletníci. Počet těch, kteří navštivili všechna tři města byl o jedna větší než počet těch, kteří nebyli dosud v žádném městě. Přitom těch, kteří navštívili všechna tři města nebo žádné z nich, bylo celkem pět. V Českých Budějovicích bylo již osm výletníků. 1.1 Kolik výletníků již navštívilo Telč? a) 5 b) 6 c) 8 d) 10 1.2 Kolik výletníků již navštívilo pouze Telč? a) 0 b) 2 c) 3 d) 5 2.1 Kolik výletníků již navštívilo všechna tři města? a) 3 b) 5 c) 8 d) 10 2.2 Kolik výletníků již navštívilo právě jedno město? a) 8 b) 6 c) 4 d) 2 Běžecké soutěže se zúčastnila čtyři tříčlenná družstva. Na třetím a dvanáctém místě doběhli členové družstva Cíl. Všichni členové družstva Krásná doběhli na lichých místech. Žádný z členů družstva Pravá nedoběhl lépe než na sedmém místě a nejhorší z tohoto družstva doběhl na jedenáctém místě. Mezi prvními čtyřmi závodníky se umístili všichni členové družstva Doupov.

1.1 Kolik bylo celkem přátel? a) 12 b) 14 c) 16 d) 17 1.2 Kolik přátel slyšelo pouze Brahmsův koncert? a) 5 b) 4 c) 3 d) 2 2.1 Kolik přátel slyšelo Brahmsův koncert? a) 9 b) 10 c) 12 d) 13 2.2 Kolik přátel slyšelo pouze Dvořákův koncert? a) 0 b) 2 c) 4 d) 5 Šest kamarádů - dva z Krnova (Vlastislav a Ladislav), tři z Prostějova (Miroslav, Boleslav a Jaroslav) a jeden z Otrokovic (Vratislav) - vyjelo na cyklistický výlet. Rozhodli se, že si zazávodí a cíl si stanovili v Moravské Třebové na náměstí. Vratislav se - jako profesionál - závodu nezúčastnil a doma pak vyprávěl, jak závod dopadl: Miroslav z Prostějova nedojel jako první. Vlastislav z Krnova dojel dříve než jeho soused z domu - Ladislav. Jako první dojel někdo z Prostějova. 1.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Na pátém místě dojel jeden z krnovských. b) Vlastislav se dostal před dva kamarády z Prostějova. c) Ladislav dojel nejdříve na čtvrtém místě. d) Ladislav dojel jako druhý.

1.1 Na jakých místech doběhli první dva běžci z družstva Pravá? a) na sedmém a osmém b) na osmém a devátém c) na sedmém a desátém d) na osmém a desátém

1.2 Která z následujích tvrzení jsou možná, jestliže se později ukázalo, že Jaroslav dojel nejhůře třetí, avšak ne první. a) Na posledním místě dojel některý z prostějovských. b) Třetí dojel Ladislav. c) Čtvrtý dojel Ladislav. d) Druhý dojel Boleslav.

1.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Na šestém místě doběhl běžec z družstva Cíl. b) Na sedmém místě doběhl běžec z družstva Pravá. c) Na pátém místě doběhl běžec z družstva Cíl. d) Na prvním místě doběhl běžec z družstva Cíl. – 151 –

2.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Vlastislav dojel nejhůře čtvrtý. b) Ladislav dojel pátý. c) Miroslav dojel nejdříve druhý. d) Jaroslav dojel první.


2.2 Která z následujích tvrzení jsou možná, jestliže se později ukázalo, že Jaroslav dojel nejhůře třetí, avšak ne první. a) Boleslav dojel první. b) Jaroslav dojel druhý. c) Ladislav dojel třetí. d) Vlastislav dojel pátý. V přátelském utkání ve sprtovní gymnastice mezi Českou republikou a Maďarskem postoupilo do užšího finále pět závodnic (Češky Nováková, Hlaváčová a Maďarky Jeney, Szemze a Farag). Doposud víme, že žádná z Češek nezvítězila a Nováková byla lepší než Szemze i Hlaváčová. Dále víme, že Jeney neskončila poslední. 1.1 Která z následujících pořadí jsou možná na základě nám známých výsledků? a) Jeney, Nováková, Szemze, Hlaváčová, Farag b) Farag, Jeney, Szemze, Nováková, Hlaváčová c) Nováková, Szemze, Hlaváčová, Jeney, Farag d) Hlaváčová, Szemze, Nováková, Jeney, Farag 1.2 Která z následujících tvrzení mohou být pravdivá, jestliže víme také, že Szemze byla třetí? a) Nováková se umístila na druhém místě. b) Hlaváčová se umístila na pátém místě. c) Jeney se umístila na prvním místě. d) Jeney se umístila na pátém místě. 2.1 Která z následujících pořadí jsou možná na základě nám známých výsledků? a) Farag, Nováková, Szemze, Hlaváčová, Jeney b) Jeney, Nováková, Hlaváčová, Szemze, Farag c) Farag, Nováková, Hlaváčová, Szemze, Jeney, d) Nováková, Szemze, Hlaváčová, Jeney, Farag


a) Horáček b) Koláček c) Poláček d) žádný z podezřelých 1.2 Kdo z podezřelých je určitě nevinen? a) Horáček b) Koláček c) Poláček d) žádný z podezřelých Studenti jedné třídy gymnázia dostali jako povinnou četbu některou z následujících tří knih: Barva kouzel, Lehké fantastično, Soudné sestry. Víme, že každý ze studentů přečetl alespoň jednu z nich. Šest studentů přečetlo všechny tři. Dvaadvacet studentů přečetlo Barvu kouzel, třináct studentů přečetlo Lehké fantastično, dvanáct studentů přečetlo Soudné sestry, devet studentů přečetlo Barvu kouzel a Soudné sestry a někteří z nich přečetli i Lehké fantastično. Sedm studentů přečetlo Barvu kouzel a Lehké fantastično a někteří z nich dokonce přečetli i Soudné sestry. Přitom mezi studenty nebyl ani jeden, který by přečetl pouze Soudné sestry. 1.1 Kolik studetů bylo celkem ve třídě? a) 26 b) 28 c) 30 d) 32 1.2 Kolik studentů přečetlo pouze Lehké fantastično? a) 2 b) 3 c) 4 d) 6

2.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá, jestliže víme také, že Szemze byla třetí? a) Nováková se umístila na druhém místě. b) Hlaváčová se umístila nejlépe na čtvrtém místě. c) Jeney se umístila nejhůře na čtvrtém místě. d) Farag se umístila nejhůře na čtvrtém místě.

2.1 Kolik studentů přečetlo právě dvě knihy? a) 7 b) 6 c) 5 d) 3

Před soudem stanuli tři muži obvinění z loupeže. Bylo zjištěno, že kromě nich není do případu zapleten nikdo jiný a alespoň jeden z nich je vinen. Také bylo zjištěno: (1) Jestliže je Anděl nevinen nebo Boháček vinen, pak je vinen i Cibulka. (2) Jestliže je Anděl nevinen, pak je i Cibulka nevinen.

2.2 Kolik studentů přečetlo Soudné sestry nebo Lehké fantastično? a) 10 b) 12 c) 16 d) 18

1.1 Kdo je zcela určitě vinen? a) Anděl b) Boháček c) Cibulka d) ani jeden z obviněných

Chalupník měl šest dcer, kreré se mu všechny podařilo provdat. Nejmladší si vzala zedníka, druhá nejmladší řezníka, další učitele, třetí nejstarší husara, druhá nejstarší kováře a nejstarší se provdala za mlynáře. Alžběta, která si nevzala kováře, je starší než Cecílie. Bohunka je starší než Ema a Fanynka, ale mladší než Dorota. Cecílie je starší než Fanynka.

1.2 Později vyšlo najevo, že loupež spáchali právě dva z obviněných. Kteří to byli? a) Anděl a Boháček b) Anděl a Cibulka c) Boháček a Cibulka d) nelze jednoznačně určit Policejní vyšetřovatel v případu vyloupeného obchodu vyslechl tři podezřelé a zjistil tyto pravdivé skutečnosti: (1) Každý z nich, (Horáček, Koláček i Poláček), byl v den loupeže v obchodě. Nikdo další kromě jeho majitele, který loupež ohlásil, ten den v obchodě nebyl. (2) Pokud je vinen Horáček, měl právě jednoho společníka. (3) Pokud je nevinek Koláček, pak je nevinen také Poláček. (4) Pokud jsou vinni právě dva, pak jedním z nich je Horáček. (5) Pokud je Poláček nevinen, je nevinen i Koláček. 1.1 Kdo z podezřelých je dle zjištěných skutečností určitě vinen?

1.1 Je-li Cecílie mladší než Ema, pak si Fanynka vzala: a) zedníka b) řezníka c) učitele d) husara 1.2 Je-li Ema provdána za husara, pak je možné, aby Bohunka byla provdána za: a) kováře b) učitele c) řezníka d) mlynáře 2.1 Je-li Alžběta mladší než Dorota, pak si Dorota vzala: a) zedníka b) husara c) kováře d) mlynáře – 152 –


2.2 Je-li Bohunka provdána za kováře, pak je možné, aby Alžběta byla provdána za: a) mlynáře b) husara c) řezníka d) zedníka Chalupník Bartoš měl šest dětí (Karel, Ota, Mirka, Lada, Dorota, Běta). Karel byl starší než Ota a Ota byl starší než Mirka. Karel byl také starší než Lada a Lada byla starší než Dorota. Běta byla mladší než Mirka. 1.1 Kolik dětí bylo mladších než Karel. a) 5 b) 4 c) 3 d) 2 1.2 Nemanželský syn Toník byl starší než tři jeho sourozenci a mladší než tři jeho sourozenci. Který z následujících závěrů je určitě pravdivý? a) Toník byl starší než Mirka. b) Toník byl starší než Běta. c) Toník byl mladší než Ota. d) Toník byl mladší než Lada. 2.1 Kolik dětí bylo starších než Karel? a) 5 b) 4 c) 1 d) 0 2.2 Které z následujících výroků jsou zcela určitě nepravdivé? a) Běta je starší než Ota. b) Běta je starší než Lada. c) Běta je mladší než Lada. d) Běta je mladší než Dorota. V galerii probíhají, kromě stálé expozice, dvě samostatné výstavy - „Kubismusÿ a „Expresionismusÿ. V jedno nedělní odpoledne navštívilo galerii šestatřicet návštěvníků. Někteří se zajímali pouze o jednu výstavu, někteří o druhou a někteří o obě. Někteří si prohlédli jen stálou expozici. Jednu ze samostatných výstav nebo žádnou z nich navštívilo osmnáct účastníků. Alespoň jednu ze samostatných výstav navštívilo sedmadvacet návštěvníků. Těch, kdo navštívili „Expresionismusÿ, bylo o jednoho méně než těch, kdo navštívili „Kubismusÿ.


knihu než Norbert a Václav, ale levnější knihu než Radek. Petr si nekoupil „Vítr z horÿ, která byla druhá nejdražší, ale koupil si knihu dražší než Pavel. Dražší než „Vítr z horÿ byla kniha „Ragtimeÿ, zatímco kniha „Hlava XXIIÿ byla třetí nejdražší ze všech zakoupených knih. Nejlevnější ze všech byla „Alenka v říši divůÿ. Kniha „Elegieÿ byla levnější než kniha s názvem „Fiestaÿ. 1.1 Pokud by Radek zakoupil knihu „Vítr z horÿ, potom by Jaroslav mohl zakoupit knihu: a) Alenka v říši divů b) Hlava XXII c) Elegie d) Ragtime 1.2 Jestliže seřadíme kamarády podle toho, jakou cenu kdo z nich zaplatil za uvedené knihy, a na první místo zařadíme toho, kdo koupil knihu nejdražší, zatímco na poslední místo zařadíme toho, kdo zakoupil knihu nejlevnější, jaká z následujících pořadí potom jsou možná? a) Václav, Norbert, Pavel, Jaroslav, Petr, Radek b) Norbert, Pavel Václav, Petr, Radek, Jaroslav c) Norbert, Pavel, Václav, Petr, Radek, Jaroslav d) Václav, Pavel, Petr, Norbert, Jaroslav, Radek 2.1 Pokud by Pavel zakoupil levnější knihu než Norbert, potom by Václav mohl zakoupit knihu: a) Alenka v říši divů b) Fiesta c) Elegie d) Ragtime 2.2 Jestliže seřadíme kamarády podle toho, jakou cenu kdo z nich zaplatil za uvedené knihy, a na první místo zařadíme toho, kdo koupil knihu nejlevnější, zatímco na poslední místo zařadíme toho, kdo zakoupil knihu nejdražší, jaká z následujících pořadí potom jsou možná? a) Václav, Norbert, Pavel, Jaroslav, Petr, Radek b) Norbert, Pavel Václav, Petr, Radek, Jaroslav c) Norbert, Pavel, Václav, Petr, Radek, Jaroslav d) Václav, Pavel, Petr, Norbert, Jaroslav, Radek Chalupník měl šest synů, kteří se postupně odstěhovali do různých měst. Nejmladší se odstěhoval do Plzně, druhý nejmlasší do Aše, další do Brna, třetí nejstarší do Prahy, druhý nejstarší do Olomouce, nejstarší do Písku. Adolf, který nežije v Olomouci, je starší než Cyril. Břetislav je starší než Eduard a Filip, ale mladší než Dan. Cyril je starší než Filip.

1.1 Kolik návštěvníků navštívilo „Expresionismusÿ? a) 18 b) 19 c) 22 d) 23

1.1 Je-li Cyril mladší než Eduard, pak se Filip odstěhoval do: a) Písku b) Brna c) Aše d) Plzně

1.2 Kolik návštěvníků navštívilo pouze „Kubismusÿ? a) 4 b) 5 c) 7 d) 9

1.2 Žije-li Eduard v Praze, pak Břetislav by mohl žít v: a) Olomouci b) Brně c) Aši d) Plzni

2.1 Kolik návštěvníků navštívilo „Kubismusÿ? a) 18 b) 19 c) 22 d) 23

2.1 Je-li Cyril starší než Dan, pak Adolf bydlí v: a) Písku b) Praze c) Brně d) Aši

2.2 Kolik návštěvníků navštívilo pouze „Expresionismusÿ? a) 4 b) 5 c) 7 d) 9

2.2 Žije-li Eduard v Praze, pak Dan by mohl žít v: a) Aši b) Brně c) Olomouci d) Písku

Každý ze šesti kamarádů si koupil po jedné knize. Pavel si koupil dražší knihu než Václav. Jaroslav si koupil dražší – 153 –

Na světové výstavě EXPO 92 v Seville se v české restauraci sešli náhodně tři muži. Nejprve spolu přátelsky rozmlouvali,


pili plzeňské pivo, ale pak se dostali do hádky týkající se kvality piva. Navzájem se obviňovali ze lhaní. Clobio z Tobaga tvrdil, že Claudius ze Sicílie lže, zatímco Claudius ze Sicílie tvrdil, že Clemanceau z Korsiky a Clobio z Tobaga mluví vždy stejně - buď pravdu nebo lež.(Má se za to, že kdo lže (je lhář), lže vždy. O tom, kdo mluví pravdu, se má za to, že mluví pravdu vždy.) 1.1 Které z následujcích výroků jsou určitě pravdivé? a) Clobio z Tobaga a Claudius ze Sicílie lžou. b) Clauadius ze Sicílie a Clobio z Tobagamluví pravdu. c) Clemanceau z Korsiky mluví pravdu. d) Clemanceua z Korsiky lže. 1.2 Po chvíli se zcela změnila situace. Vše, co bylo dovozeno, pozbylo platnost. Nyní Clobio z Tobaga oba druzí spolustolovníci lžou. Cllaudius ze Sicílie lže Clemanceau z Korsiky a Clemanceau z Korsiky lže Clobio z Tobaga. Kdo mluví pravdu? a) Claudius ze Sicílie b) Clemanceau z Korsiky c) Clobio z Tobaga d) Nikdo nemluví pravdu, všichni lžou.

řečeno a tvrdí, že tvrdí, že tvrdí, že

V soutěži o nejkrásnější knihu postoupily do finále následující tituly: Lolita a Petrklíče z nakladatelství Průcha a Oheň na Měsíci, Dharmmovi tuláci a Jaleův problém z nakladatelství Doucha z neúplných informací je patrné, že na posledním finálovém, tj. pátém místě skončila jedna z knih nakladatelství Doucha. Lolita se umístila lépe než Petrklíče a kniha Oheň na Měsíci v soutěži nezvítězila. Kniha Petrklíče se umístila na třetím místě. 1.1 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Kniha Oheň na Měsíci se v soutěži umístila na pátém místě. b) Kniha Lolita se v soutěži umístila na prvním nebo druhém místě. c) Kniha Dharmovi tuláci se v soutěži umístila na druhém místě. d) Kniha Lolita se v soutěži umístila na čtvrtém místě. 1.2 Jestliže by se kniha Petrklíče neumístila na třetím místě a o jejím umístění bychom neměli doposud žádné zprávy, potom jsou nepochybně pravdivá tvrzení, že a) Kniha Petrklíče se umístila nejhůře na třetím místě. b) Kniha Oheň na Měsíci se umístila na pátém místě. c) Kniha Lolita se umístila nejhůře na třetím místě. d) Na prvním místě se umístila Kniha z nakladatelství Průcha. 2.1 Později bylo zjištěno, že kniha Dharmovi tuláci se umístila na čtvrtém místě. a) Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? b) Kniha Lolita se umístila nejhůře na druhém místě. c) Kniha Oheň na Měsíci se umístila nejhůře na druhém místě. d) Knihy, které se umístily na čtvrtém a pátém místě, byly z nakladatelství Doucha. 2.2 Později bylo zjištěno, že kniha Dharmovi tuláci se umístila na čtvrtém místě. a) Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě nepravdivá? b) Kniha Lolita se umístila nejhůře na druhém místě. c) Kniha Oheň na Měsíci se umístila nejhůře na druhém místě. d) Knihy, které se umístily na čtvrtém a pátém místě, byly z nakladatelství Doucha. Členové filmového klubu KUK měli v plánu navštívit projekci následujících tří filmů: Nehoda, Podzemí a Silnice. Podzemí přitom v minulosti shlédlo již devět členů klubu, zatímco Nehodu neviděli ještě tři členové. Těch, kdo již viděli všechny tři filmy nebo žádný z nich, bylo celkem sedm.


Právě dva filmy vidělo sedm členů klubu, zatímco jeden z filmů nebo žádný z nich vidělo pět členů klubu. Počet těch, kteří viděli již všechny tři filmy, byl o jedna větší než počet těch, kteří dosud neviděli žádný z těchto tří filmů. 1.1 Kolik členů měl filmový klub KUK? a) 10 b) 13 c) 16 d) 20 1.2 Kolik členů klubu již vidělo všechny tři filmy? a) 0 b) 2 c) 3 d) 4 2.1 Kolik členů klubu vidělo Nehodu i Silnici? a) 2 b) 4 c) 6 d) 8 2.2 Kolik členů klubu nevidělo ještě žádný film? a) 4 b) 3 c) 2 d) 1 Před soudem stanuli tři muži obvinění z loupeže. Bylo zjištěno, že kromě nich není do případu zapleten nikdo jiný a alespoň jeden z nich je vinen. Také bylo zjištěno: (1) Jestliže je Klouda vinen a Louda nevinen, pak je vinen i Moula. (2) Moula nepracuje nikdy sám. (3) Klouda nepracuje nikdy s Moulou. 1.1 Kdo je zcela určitě vinen? a) Klouda b) Louda c) Moula d) ani jeden z obviněných 1.2 Později vyšlo najevo, že loupež spáchali právě dva z obviněných. Kteří to mohli být? a) Klouda a Louda b) Klouda a Moula c) Louda a Moula d) Moula a Klouda V pětipatrovém domě bydlí pět rodin (Adámkovi, Beránkovi, Císařovi, Duškovi, Erbanovi), každá obývá jedno patro. Dále víme, že pouze Adámkovi bydlí mezi Císařovými a Beránkovými. Císařovi i Duškovi bydlí níž Beránkovi. Erbanovi bydlí o patro výš než Beránkovi. 1.1 Která z rodin obývá první (nejnižší) patro? a) Adámkovi b) Beránkovi c) Císařovi d) Duškovi 1.2 Které patro obývají Beránkovi? a) první b) druhé c) čtvrté d) páté 2.1 Která z rodin obývá páté (nejvyšší) patro? a) Beránkovi b) Císařovi c) Duškovi d) Erbanovi 2.2 Které patro obývají Duškovi? a) první – 154 –


b) druhé c) třetí d) čtvrté Skupina studentů se chystala na cestu po zemích Beneluxu (Belgie, Nizozemí, Lucembursko). V Belgii nebyli dosud tři studenti. V jedné nebo žádné zemi Beneluxu bylo sedm studentů a právě ve dvou zemích bylo patnáct studentů. Počet těch, kteří byli již ve všech třech zemích byl o dva větší než počet těch, kteří dosud nebyli v žádné zemi Beneluxu. Přitom počet těch, kteří byli již ve všech zemích nebo v žádné z nich, bylo osm. V Nizozemí bylo již deset studentů. 1.1 Kolik studentů již bylo v Belgii i v Lucembursku? a) 10 b) 15 c) 22 d) 24 1.2 Kolik studentů již bylo v Nizozemí nebo v Lucembursku? a) 20 b) 15 c) 14 d) 10 2.1 Kolik studentů již bylo v Belgii nebo v Lucembursku? a) 10 b) 15 c) 22 d) 24 Do finále soutěže „MISSÿ postoupilo šest krásek: Marie, Anna, Věra, Lucie, Beata a Radka. V pořadí, v jakém se umístily od šestého místa, používají kosmetiku značek: Dior, Chanel, HR, Noir, Fa, Raphael. Marie, která nepoužívá kosmetiku Fa, se umístila před Věrou. Anna se umístila před Beatou a Radkou, ale až za Lucií. Věra se umístila před Radkou. 1.1 Jaké finálové pořadí (od šestého místa k vítězce) je možné? a) Radka, Věra, Marie, Anna, Beata, Lucie b) Věra, Beata, Radka, Anna, Lucie, Marie c) Beata, Věra, Radka, Marie, Anna, Lucie d) Radka, Věra, Marie, Beata, Anna, Lucie 1.2 Jestliže by se Věra umístila za Beatou, jakou kosmetiku by potom používala Radka? a) Chanel b) Dior c) Noir d) HR 2.1 Které z následujících pořadí (od šestého místa k vítězce) není možné? a) Radka, Beata, Lucie, Věra, Anna, Marie b) Radka, Beata, Věra, Marie, Anna, Lucie c) Beata, Radka, Věra, Marie, Anna, Lucie d) Beata, Věra, Marie, Lucie, Anna, Radka 2.2 Jestliže by Lucie používala kosmetiku značky Fa, pak by Anna mohla používat kosmetiku značky: a) Chanel b) Raphael c) Noir d) Dior Dostihových závodů se zúčastnilo celkem dvanáct koní ze čtyř stájí. Z výsledků losování startovních čísel doposud vímě, že žádný ze tří koní stáje Primus si nevylosoval nejvyšší číslo 12, dále že všichni koně této stáje měli čísla vyšší než tři. Všichni tři koně ze stáje Rapid měli lichá startovní čísla a žádný z nich neměl vyšší číslo než 8. Všichni tři koně stáje Blesk měli čísla vyšší než 8. Nejnižší startovní číslo 1 a dále číslo 10 měli koně ze stáje Expres. – 155 –


1.1 Jaká startovní čísla měli koně ze stáje Primus? a) 4, 5, 9 b) 6, 9, 11 c) 4, 6, 8 d) 6, 8, 9 1.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Stáj Rapid si vylosovala startovní číslo 2. b) Stáj Expres si vylosovala startovní číslo 2. c) Stáj Expres si vylosovala startovní číslo 12. d) Stáj Blesk si vylosovala startovní číslo 12. 2.1 Jaká startovní čísla měli koně ze stáje Rapid? a) 1, 3, 5 b) 3, 5, 7 c) 5, 7, 9 d) 7, 9, 11 2.2 Která z následujících tvrzení jsou zcela určitě pravdivá? a) Stáj Primus si vylosovala startovní číslo 4. b) Stáj Expres si vylosovala startovní číslo 2. c) Stáj Rapid si vylosovala startovní číslo 11. d) Stáj Blesk si vylosovala startovní číslo 10. Obilí je uskladněno ve třech stodolách. Celkem jde o dva pytle pšenice, dva pytle ovsa, jeden pytel žita a pět pytlů ječmene. První stodola obsahuje nejméně jeden pytel pšenice. Dva pytle ovsa jsou uskladněny pohromadě v jedné stodole. Ve třetí stodole je nejméně pytlů ze všech stodol. Každá stodola obsahuje nejméně jeden pytel ječmene. V žádné stodole není pohromadě skladováno žito a oves. 1.1 Jestliže ve druhé stodole jsou uskladněny tři druhy obilí, pak je zcela určitě pravda, že : a) Ve třetí stodole není uskladněna pšenice. b) Ve třetí stodole není uskladněno žito. c) Ve druhé stodole není uskladněna pšenice. d) V první stodole není uskladněno žito. 1.2 Jestliže druhá stodola obsahuje žito a ve třetí stodole je uskladněno jen obilí stejného druhu, pak není možné, aby : a) Ve druhé stodole bylo uskladněno jen obilí dvou druhů. b) V první stodole byl uskladněn oves. c) V první stodole bylo uskladněno obilí jen dvou druhů. d) Ve druhé stodole byla uskladněna pšenice. 2.1 Jestliže ve druhé stodole jsou uskladněny tři druhy obilí, pak je zcela určitě pravda, že : a) Ve třetí stodole je uskladněno žito. b) Ve druhé stodole je uskladněna pšenice. c) V první stodole je uskladněn oves. d) V první stodole je uskladněn ječmen. 2.2 Jestliže druhá stodola obsahuje žito a ve třetí stodole je uskladněno jen obilí stejného druhu, pak je možné, aby : a) Ve třetí stodole bylo uskladněn oves. b) V první stodole byl uskladněn oves. c) Ve druhé stodole byla uskladněna pšenice. d) Ve druhé stodole byl uskladněn oves. Mezistátní soutěže v lukostřelbě se zúčastnila tři družstva. Jedno z České republiky, druhé z Maďarska a třetí z Polska. Každé družstvo mělo tři členy. Z neúplných informací o celkovém pořadí dosud víme, že nejlepší lukostřelec z České republiky se umístlil lépe než nejlepší lukostřelec z Maďarska. Lukostřelec, který se z maďarského družstva umístil nejhůře, se umístil také na horším místě než lukostřelec, který obsadil nejhorší místo z českého družstva. Žádný z českých lukostřelců se se neumístli hůře než celkově na šestém místě. Nikdo z českých lukostřelců však nezvítězil a dvě poslední, tj. osmé a deváté místlo obsadili lukostřelci z Polska. 1.1 Které z následujících výroků jsou zcela určitě pravdivé? a) Na některém z prvních čtyř míst celkového pořadí skončil



alespoň jeden maďarský lukostřelelec. b) Na druhém místě celkového pořadí se umístil lukostřelec z českého družstva. c) Na některém z prvních tří míst celkového pořadí skončil alespoň jeden lukostřelec z maďarského družstva. d) Na sedmém místě celkového pořadí se umístil maďarský lukostřelec.

Závodi ve skocích na lyžích se zúčastnilo šest závodníků: Parma, Jež, Ploc, Raška, Nyč, Weisflog. V pořadí od konce se umístili následovně podle značek svých lyží: Atomic, Elan, Fischer, Head, Volkl, Rossignol. Parma, který nemá lyže Volkl, skočil dále než Ploc. Jež skočil dále než Nyč a Weisflog, ale méně než Raška. Ploc skočil dále než Weisflog.

1.2 Pokud dále víme, že nejhorší lukostřelec z českého družstva se umístil na čtvrtém místě, potom jsou zcela určitě pravdivá následující tvrzení: a) Na třetím místě celkového pořadí se umístil český lukostřelec. b) Na některém z prvních pěti míst celkového pořadí se umístili alespoň dva lukostřelci z maďarského družstva. c) Na některém z prvních třech míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden lukostřelec z polského družstva. d) Na některém z prvních čtyřech míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden lukostřelec z maďarského družstva.

1.1 Která z následujících pořadí závodníků (od konce) nemohou být správná? a) Weisflog, Ploc, Parma, Nyč, Jež, Raška b) Nyč, Weisflog, Ploc, Parma, Jež, Raška c) Weisflog, Nyč, Jež, Raška, Ploc, Parma d) Nyč, Parma, Ploc, Weisflog, Jež, Raška

2.1 Které z následujících výroků jsou zcela určitě pravdivé? a) Na prvním místě celkového pořadí se umístil lukostřelec z polského družstva. b) Na druhém místě celkového pořadí skončil lukostřelec z českého družstva. c) Na některém z posledních tří míst celkového pořadí se umístl lukostřelec z českého družstva. d) Na něktrém z prvních tří míst celkového pořadí skončil maďarský lukostřelec. 2.2 Pokud dále víme, že nejlepší lukostřelec z maďarského družstva se umístil na pátém místě, potom jsou zcela určitě pravdivá následující tvrzení: a) Na čtvrtém místě celkového pořadí se umístil český lukostřelec. b) Na některém z prvních pěti míst celkového pořadí se umístili alespoň dva lukostřelci z polského družstva. c) Na některém z prvních třech míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden lukostřelec z polského družstva. d) Na některém z prvních čtyřech míst celkového pořadí se umístil alespoň jeden lukostřelec z maďarského družstva.

1.2 Pokud by Nyč skákal na lyžích značky Head, potom by Jež skákal na lyžích značky a) Rossignol b) Fischer c) Volkl d) Atomic 2.1 Která z následujících pořadí závodníků (od konce) jsou možná? a) Weisflog, Ploc, Parma, Nyč, Jež, Raška b) Nyč, Ploc, Weisflog, Parma, Raška, Jež c) Nyč, Parma, Ploc, Weisflog, Jež, Raška d) Wiesflog, Nyč, Parma, Jež, Ploc, Raška 2.2 Jestliže by Ploc skočil méně než Nyč, na jakých lyžích by pootm mohl skákat Weisflog? a) Elan b) Atomic c) Fischer d) Rossignol

Při klauzurní práci ze správního práva byly zadány tři příklady. Třetí příklad vyřešilo jedenadvacet studentů, první příklad třiadvacet studentů a druhý příklad také třiadvacet studentů. Dva studenti nevyřešili žádný příklad, všechny tři příklady vyřešilo sedm studentů. První a druhý příklad vyřešilo patnáct studentů, první a třetí příklad vyřešilo dvanáct studentů. Druhý nebo třetí příklad vyřešilo jedenatřicet studentů. 1.1 Kolik studentů celkem psalo klauzurní práci? a) 36 b) 31 c) 28 d) 25 1.2 Kolik studentů vyřešilo druhý i třetí příklad? a) 15 b) 13 c) 12 d) 7 2.1 Kolik studentů vyřešilo právě jeden příklad? a) 2 b) 4 c) 6 d) 8 2.2 Kolik studentů vyřešilo právě dva příklady? a) 17 b) 19 c) 21 d) 23 – 156 –

2004

Recommend Documents