2001

Yoga in Daily Life News 3 / 2001

TEN, KTERÉHO MILUJI Když jsem viděla temné mraky, plakala jsem, ó Temnoto, plakala jsem k temným mrakům. Černé mraky vyvstaly na nebi a vzaly s sebou žluté. Pršelo, pršelo dlouho. Voda byla na východ od domu, na západ od domu, pole celá zelená. Ten, kterého miluji, žije dále z těchto polí. Déšť omývá mé tělo, mé vlasy, když čekám na něj u prahu dveří. On je síla, která zvedá Horu ze země; on je síla, kterou uctívám. On žije, století za stoletím, a prošel zkouškou, kterou jsem mu uložila. Mírá Báí

Setkání s představiteli křesťanských církví jižní Austrálie Adelaide, Austrálie, pondělí 2.dubna 2001, 10:30

Následující úvodní projev byl přednesen otcem Davidem Cappo – generálním vikářem jihoaustralské katolické církve:

Dnes máme velkou příležitost se s vámi setkat a hovořit o mnoha bodech týkajících se vyznání, víry v jediného Boha – Stvořitele vesmíru a zkoumat cesty, kterými se různé kultury otevírají sobě navzájem, aby hledaly smysl života, vý znam spojení s Bohem a jeho dosažení. Svámídží, jste mezi námi velmi vítán.

Dámy a pánové, děkuji vám za vaší účast zde na tomto setkání. Přišli jsme uvítat višvagurua paramhans svámí ho Mahéšvaránandu v Adelaide. Svámídží, je pro nás velkou ctí a potěšením, že jste zde mezi námi. Svámídžího jsem poznal velmi dobře v minulém roce během jeho poslední návštěvy v Adelaide i prostřednictvím několika rozhovorů, které jsme spolu vedli v Indii před několika měsíci. Hluboce jsem si uvědomil velké duchovní poselství svámího Mahéšvaránandy pro celý svět a jeho práci nejen v Indii, kde je přijímán s velkou oddaností a láskou, ale také všude ve východní Evropě. Prezidenti Slovinska a Československa a řady dalších zemí veřejně ocenili jeho práci pro lidstvo, mír, toleranci a odpuštění na celém světě, a zejména ve východní Evropě té doby.

Toto setkání s představiteli křesťanských církví je v rámci jižní Austrálie historickou událostí. Vážíme si vás, vítáme vás a přejeme vám trvalé požehnání pro vaši práci a misii za mír na celém světě. Přinášíte boží přítomnost lidem různých kultur po celém světě. Vítáme vás, ostatní svámí i vaše žáky, kteří vás doprovázejí na cestě po světě.

Svámídží, na tomto setkání vidíte shromážděné vedoucí představitele křesťanských církví v jižní Austrálii. Jsou to lidé ponoření do křesťanských písem a vlastních tradic. Přišli sem dnes, aby se s vámi setkali v duchu otevřenosti – upřímné otevřenosti vůči vaší tradici, dlouhé a vznešené tradici víry. Přišli sem dnes s opravdovým vědomím vzájemného porozumění a uvědomují si, jak nesmírně nás všechny může obohatit dialog mezi různými vyznáními.

Úvodní slovo pana Vic Poke z Armády spásy:

A nyní předávám slovo panu Vic Poke z Armády spásy, který je zároveň předsedou Výboru křesťanských církví.

Rád bych poděkoval otci Davidu Cappo za to, že uspořádal toto setkání i arcibiskupu Faulknerovi za jeho pohostinnost. Jménem představitelů křesťanských církví mi dovolte poděkovat vám všem, kteří jste dnes přišli – jsme rádi, že se můžeme zúčastnit tohoto mezináboženského dialogu a setkání. Svámídží, zejména vám bychom rádi poděkovali za to, že jste zde s námi a jménem představitelů křesťanských církví vás vítáme v jižní Austrálii a modlíme se, aby s vámi bylo boží požehnání.

I já jsem si vědom duchovní hloubky písem véd, zejména upanišad. Když čtu tyto texty a zamýšlím se nad nimi, vidím velmi mnoho společného s křesťanskými písmy. Znám vaši práci nejen při šíření poselství míru a tolerance na celém světě, ale také způsob, jakým užíváte jógu jako prostředek pomoci lidem dosáhnout sebeuskutečnění v duchu a spojení s Bohem.

Projev višvagurua mahámandaléšvara paramhans svámího Mahéšvaránandy: ÓM ASATÓ MÁ SADGAMAJA Veď nás z neskutečnosti ke skutečnosti TAMASÓ MÁ DŽJÓTIR GAMAJA Veď nás z temnoty ke světlu MRTJÓR MÁ AMRTAM GAMAJA Veď nás ze smrtelnosti k nesmrtelnosti ÓM ŠÁNTI, ŠÁNTI, ŠÁNTI

2

Mír, mír, mír Vážený otče Davide, ctění pánové, kteří jste se zde shromáždili, jsem velmi šťasten, že mám možnost být přítomen této historické události, při níž se spolu setkáváme. Především je to pro mě veliká výsada být zde s vámi. Ze srdce vám velmi děkuji za pozvání a děkuji Všemohoucímu za to, že nám všem dal příležitost se setkat.

dodržovat. Posledních třicet let jsem pracoval na šíření těchto principů po celém světě prostřednictvím systému jógy, který jsem vypracoval a nazval Jóga v denním životě. Soustředil jsem se zejména na východní Evropu, kde lidé prožívali velmi těžkou dobu. Přicházejí ke mně věřící z mnoha zemí, lidé všech vyznání – křesťané, katolíci, evangelíci – a zjišťují, že jóga jim může pomoci znovu nalézt svou cestu. Jóga jim pomáhá vrátit se k církvi a víře v Boha. Všichni lidé by měli žít v harmonii, míru, zdraví a štěstí. Jdeme možná různými cestami, ale Bůh je jediný. Má mnoho jmen a mnoho podob – ale ve skutečnosti je jen jeden.

Všichni jsme na zemi se stejným cílem života. Uctíváme jediného Boha v různých podobách. Naším cílem je, aby všichni lidé mohli najít štěstí, mír a svou cestu k Bohu podle své víry a vyznání. Sanátan dharma je starodávný vztah – sanátan znamená vztah a dharma povinnost. Sanátan dharma znamená uskutečnit náš vztah s Bohem – to je náboženství. Praxe podle všech různých tradic, modlitba, meditace a jóga – to vše nás přivádí k Bohu. Jóga je jedna z nejstarších cest k Bohu. Ve starodávných indických spisech, jako jsou védy, upanišady a Bhagavadgíta, se o józe nemluví jako o součásti nějakého konkrétního náboženství. Jóga tedy nevznikla jako součást hinduismu nebo buddhismu, je mnohem starší než tato náboženství. Je založena na principech víry v Boha, modlitby, odevzdání se, lásky, odpouštění a nezištné služby bližním. Aby naše individuální bytí uskutečnilo jednotu s Bohem, musí se tyto principy

Všechny bytosti by měly být šťastné. Kéž nás všechny Bůh vede k dobrému zdraví, míru, harmonii a osvícení. Jsem vám vděčný za vaše pozvání. Je to setkání historického významu a jeden z nejdůležitějších okamžiků v mém životě. Postavili jsme most mezi jógou a křesťanstvím. Děkuji vám za vaše dnešní uvítání. Setkání skončilo ranním čajem a fotografováním v zahradách rezidence arcibiskupa katolické církve jižní Austrálie.

Zleva: otec David Cappo, generální vikář katolické církve; biskup Phillip Aspinall, anglikánská církev; arcibiskup Leonard Faulkner, katolický arcibiskup z Adelaide; mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránadadží; arcibiskup Ian George, anglikánská církev, Adelaide; arcibiskup Philip Wilson, katolická církev; svámí Navratandží, reverend Robert Voight, předseda Arm. Spásy lutheránské církve Austrálie; svámí Hariharánandží

3

Světový mír prostřednictvím jógy Svámídžího světové turné 2001

Nedávná návštěva autora Jógy v denním životě mahámandaléšvara paramhans svámího Mahéšvaránandy v Austrálii byla poslední etapou jeho světového mírového turné pod názvem „Probuď svůj duch soucitu“.

hledáme, lze dosáhnout pouze tím, že nalezneme spokojenost vnitřní. Války a boje jsou ve světě proto, že lidstvo je posedlé zápasem o pozice a moc a lidé hledají vnější štěstí. Skutečná spokojenost přichází tím, že člověk myslí na druhé víc než na sebe. Takový člověk bude mít santóš – vnitřní štěstí a jen to přinese světový mír. Každý den bychom si měli najít čas, abychom se stáhli do sebe a přemýšleli o svých činech a zjistili, jestli to, co děláme je dobré nebo ne…“

Před příjezdem do Austrálie měl Svámídží programy v Kanadě, USA a na Novém Zélandě. Inspirace vyzařující z jeho slov pronikla do srdcí tisíců lidí včetně představitelů vlád a různých náboženství.

V Adelaide se díky veliké vizi a čistému srdci reverenda otce Davida Cappo z katolické církve konal mezináboženský dialog mezi Svámídžím a představiteli křesťanských církví, který významně přispěl ke snaze o světový mír. Na tomto setkání Svámídží mluvil o nutnosti tolerance mezi všemi náboženstvími, kulturami a vyznáními. „Možná jdeme různými cestami, ale Bůh je jediný. Má mnoho jmen a mnoho podob, ale ve skutečnosti je pouze jeden.“

Jádrem Svámídžího poselství byla myšlenka, že pokud chceme mír ve světě, musíme nejprve dosáhnout míru ve vlastním srdci rozvíjením tolerance a soucitu ke všem.

V australském hlavním městě Canberra byl Svámídží pozván jako velmi vážený host na chorvatské velvyslanectví, kde při setkání s ministerským radou hovořil o přípravách mezinárodní mírové konference, která se bude konat v Záhřebu. Téhož dne byl Svámídží pozván na setkání s indickým vysokým komisařem v jeho soukromé rezidenci, kde spolu hovořili o duchovních otázkách ve vztahu ke světovému míru. Svámídžího veřejné přednášky v Canbeře obsahovaly cenná praktická ponaučení, např. jak se co nejlépe vypořádat s depresí. Na počátku Svámídží zdůraznil, jaký význam má nechat plynout čas, aniž bychom jednali ukvapeně. „Deprese je často způsobena mnohým zklamáním, které jsme zažili v tomto životě. Pokud není náš intelekt schopen jasného úsudku o velkém množství dojmů uložených na základě těchto zážitků, skutečnost vnímáme hůře a ocitáme se ve stavu deprese… Meditace s cílem získat jasný pohled, pránájáma – zejména bhastrika pránájáma, jógové pozice a fyzická cvičení obecně jsou nejlepšími praktikami vedoucími k překonání hrozné bolesti a osamocení, jež deprese způsobuje. Pokud tímto způsobem necháme uplynout určitý čas, deprese se pročistí a rozvine se větší porozumění.“

Satsang na uvítanou v Brisbane

Ve všech městech byly součástí programů praktické ukázky jógových technik, zdravotní témata, vedené meditace a chutná vegetariánská jídla. Účastníci měli vřelý pocit sounáležitosti. V další části najdete stručný výtah Svámídžího přednášek v jednotlivých městech. V Townsville požehnal Svámídží před zcela zaplněnou halou novému středisku Jógy v denním životě. Kdosi se zeptal, jak můžeme při meditaci ovládnout neklidnou mysl. Svámídží odpověděl: „Mysl se ovládnout nedá – je jako řeka. Řeku nemůžete přehradit, jinak přeteče a protrhne břehy, můžete jí pouze dát směr. Podobně musíme dát směr i naší mysli. Tímto směrem by měl být cíl našeho cvičení, to, co chceme v našem životě uskutečnit. Musíme nasměrovat svou mentální sílu k cíli. Cvičení meditace s mantrou a modlitba jsou velmi mocným prostředkem, jak toho dosáhnout…“

Národní středisko Jógy v denním životě v Sydney zorganizovalo šestidenní nepřetržitý program se Svámídžím zahrnu-

V Brisbane měl Svámídží dva velmi krásné programy pro veřejnost o tom, jak probudit vnitřní mír. Rozloučil se s námi slovy: „Jezte správnou stravu, vytvářejte pozitivní společnost, žijte svůj život jako vzácný diamant, jímž jste, a buďte spokojeni s tím, co máte. Přijměte sami sebe a konejte to, co vám Bůh určil, abyste konali – žijte v tomto světě s velkou láskou a vděčností.“ V Melbourne Svámídží mluvil o spokojenosti – o neuhasitelné žízni mysli a jejích touhách: „Spokojenosti, kterou

Oficiální uvítání Svámídžího ve Šrí Dévpurídžího ášramu

4

jící velkolepý humanitární a kulturní večer v radnici města Petersham, kde se sešli světově proslulí hudebníci a různé mezinárodní skupiny a organizace, aby podpořili myšlenku Svámídžího světového mírového turné. Mezi zvláštní hostující organizace, které se zúčastnily humanitárního koncertu za světový mír, patřily: • Moira Sheehanová, starostka města Leichhardt, • generální konzul Chorvatské republiky pan Ante Cicvarič s manželkou, • Amnesty International, • australský Červený kříž, • The Dalai Lama's Charitable Trust, • Mezinárodní asociace pro ochranu tibetské kultury, • Světová společnost na ochranu zvířat, • Australská vegetariánská společnost, • Australians for Wildlife, • Animal Liberation, Nový Jižní Wales, • Australsko-tibetská rada, • Nature Care College of Education • Chris Catsansis & Tibetan Sounds Ensemble, • Oxfam Community Aid Abroad. Další z významných událostí, k nimž došlo v Sydney, bylo oficiální předání nového Národního střediska Jógy v denním životě v přírodě o rozloze bezmála 260 hektarů Svámídžímu. Areál střediska se nachází dvě a půl hodiny jízdy autem severně od hlavního města u vesnice Dungog. Jako překvapení sem byl Svámídží dopraven malým soukromým letadlem. Při radostném obřadu se vztyčováním vlajky středisku požehnal

a pojmenoval ho Šrí Dévpurídží ášram.

Vztyčení ášramové vlajky

5

programu. Svámídží osvětlil podstatu Velikonoc a svatého vejce: „…vejce symbolizuje život, jednotu, božskost a úplnost, je symbolem společným všem formám života. Lidé by na Velikonoce neměli jíst vejce. Mnoho věcí v křesťanství je nyní opačně než bylo původně – křesťanství postrádá praktické vedení seberealizovaného Mistra… Kristus znamená všechny z vás – univerzální srdce, milující srdce. Pokud nebude v srdci probuzeno toto procítěné vědomí Krista, nebude světového míru…“

Během víkendového semináře pro veřejnost v Sydney Svámídží navázal bezprostřední kontakt s početným publikem, přičemž mj. vyprávěl nádherný moudrý příběh jako odpověď na otázku: Co je to duchovnost? „Duchovnost je stav celé vaší bytosti a pocit, že byste rádi byli čistí. Oči duchovně založené duše prozrazují vnitřní probuzení, poznání, že skutečné štěstí přichází zevnitř. Během životů se duchovně založené duše shromažďují, znovu se vracejí a shromažďují stále víc duchovně založených duší, splývají spolu, stávají se silnější a větší, dokud se vědomí nestane úplně čistým.“

Svámídží odcestoval z Austrálie v pondělí 16. dubna 2001. Daroval nám všem velké požehnání v podobě inspirace pro naši sádhanu. Jsme navždy vděční Maháprabhudžímu za nekonečné požehnání, kterým nás zahrnul – že můžeme být tak láskyplně vedeni na naší duchovní cestě naším milovaným gurudévem – Svámídžím.

Město Perth bylo dějištěm Svámídžího posledního programu v Austrálii. Semináře, veřejné přednášky a večerní satsangy na pláži byly součástí Svámídžího zdejšího velikonočního

Probuď svůj duch soucitu Přednáška v Brisbane 28. března 2001

spojili v jeden celek. To je také cílem lidského života. Jóga je ten božský princip, který vyrovnává celý vesmír a udržuje v něm harmonii a mír. Udržuje rovnováhu mezi naším tělem a myslí, naším intelektem a emocemi, naším vědomím a pamětí, našimi myšlenkami a řečí. Tato rovnováha se udržuje každodenním cvičením jógy.

Pozdrav kosmickému Světlu. Pane našich srdcí, vševědoucí a všudypřítomný. Milosrdný Pane, ve Tvé božské přítomnosti se k Tobě skláníme. Požehnej nám pevným zdravím, dlouhým životem, harmonií a moudrostí. Nechť jsme nástroji Tvé božské lásky a světla, abychom mohli chránit Tvé svaté stvoření a sloužit mu. Pane, požehnej našemu světu mírem, harmonií, láskou a vzájemným porozuměním. Óm šánti, šánti, šánti. Dobrý večer, milí bratři a sestry. Jsem šťasten, že vás opět vidím ve vašem krásném městě Brisbane. Vítejte, Bůh vám žehnej. Je pěkné, že jste si dnes večer našli čas.

Abychom si udrželi fyzickou rovnováhu, potřebujeme vyváženou stravu a vyvážený pohyb. Nesprávný pohyb může způsobit potíže: může vnést do těla nerovnováhu, zatímco správný pohyb udržuje tělo v rovnováze, což znamená dlouhodobé zdraví.

Věřím, že nám Bůh dnes dá něco, co budeme moci využít ve svých životech pro štěstí své i druhých. Život lidské duše je velmi záhadný, má nepopsatelnou energii či sílu a prochází mnoha zkušenostmi. Lidská duše trpí po mnoho, mnoho životů – pluje na vlnách času z vesmíru do vesmíru, ze světla do temnoty. Kdekoli se putování na chvíli zastaví, duše vytváří vztahy, aby dosáhla štěstí, realizace. Po nějaké době znovu cítí, že Já hledá něco jiného, uvědomuje si, že tyto vztahy nejsou smyslem toho, proč je tam, kde zrovna je. A tak duše znovu pokračuje ve své cestě nekonečným vesmírem.

Vyrovnaný pohyb V józe rozeznáváme tři druhy pohybů – dynamické pohyby, protahování a pozice. Dynamické pohyby jsou na to, aby rozehřály tělo. Protahování slouží k uvolnění napětí ve svalech. Nejdůležitější však jsou pozice. Jógové pozice mohou uvést celé tělo – svaly, klouby, nervy, žlázy, orgány, krevní oběh atd. – do stavu dokonalé rovnováhy. Tyto pozice se nazývají ásany.

Proč tady jsme? Co je smyslem toho všeho? Jsme poutníci, cestující vesmírem – hledáme pravdu, pravdu života, pravdu Já, tedy Boha, Boha a jednotlivce. Na našich cestách tímto vesmírem jsme se najednou setkali zde. Jak je to krásné!

Vyrovnaná výživa Výživa, kterou přijímáme z jídla, přeměňuje karmu do formy vibrace. Když jíme, získáváme dva druhy energie – na jedné straně fyzickou a na druhé mentální, „jemnou“ energii. Tato jemná energie dlí v každém druhu potravy jako jedinečná vibrace. Očima ji sice nevidíme, ovlivňuje však naše vědomí i osud. Mění způsob našeho myšlení.

Ať už zde nyní, na tomto místě, obdržíte jakékoliv poselství, odneste si je s sebou, aby vás doprovázelo na pouti vesmírem, neboť toto poselství vás navždy osvobodí. Vaše hledání bude ukončeno. Dokud jsme stále na cestě, pak ještě nejsme v cíli. Až se dostaneme do cíle, nebude už žádná cesta, žádný cestující a nebude žádné „já“ v individuální formě.

Vzpomínám si na jednu historku. Byl jeden loupežník. Jeho povoláním bylo krást. Nebyl to dobrý člověk – byl od přírody krutý a zlostný jako ďábel. Kamkoli šel, nesl s sebou zbraně a všichni se ho báli.

Cílem jógy je, aby se „poznání“, „poznávající“ a „poznané“

6

Vesničané byli velmi nešťastní a řekli si: „Přes noc tu zůstal jeden člověk. Pojďme a najděme ho.“ Rozběhli se, aby ho chytili, jogín viděl, že za ním běží lidé, tak se také dal do běhu. A jak běžel a běžel, jídlo úplně strávil a jeho myšlenky se zase vrátily do normálu a uvědomil si, co provedl. Řekl si: „Bože, celý život jsem nikdy nic neukradl. Dnem i nocí jsem trávil svůj život v modlitbách. Bože, proč jsi to udělal?“

Jednou potkal v lese jogína a začal přemýšlet: „Každý o tomto svatém muži říká pěkné věci a říká se, že bychom mu měli pomáhat a dávat mu jídlo. Nikdy v životě jsem takovou věc neudělal. Dnes mám příležitost udělat něco dobrého.“ Přišel k jogínovi a zeptal se ho: „Pane, jedl jste už dnes?“ Jogín řekl: „Ne, ještě jsem nejedl, ale Bůh mi i dnes něco dá.“ Loupežník řekl: „Dobrá pane, rád bych vás pozval do restaurace nebo bych vám mohl nějaké jídlo přinést.“

Utíkal rychle. Přiběhl k jezeru a šel se do jezera vykoupat. Lidé šli za ním, aby ho chytili. A on jim řekl: „Nedělejte takový hluk, prosím. Byl jsem s Krišnou celou noc a Krišna mi řekl, že chce, abych ho dnes vykoupal v jezeře. Řekl: „Víš, koupají mě každý den v trošce vody, ale já si chci opravdu zaplavat.“ Tak mě nerušte. Vykoupeme ho a před východem slunce ho opět vezmeme rychle zpátky do chrámu.“

Jogín se ho zeptal: „Řekněte mi, prosím, jaké máte povolání? Jak si vyděláváte peníze? Když mi to řeknete, budu vědět původ svého jídla.“ Muž řekl: „Jsem loupežník, zločinec. Beru lidem peníze a když mi je nechtějí dát, zabiji je.“

A tak tam lidé stáli se sepjatýma rukama jogín vykoupal Krišnu – mnohokrát, do vody a ven, do vody a ven. Osušil ho pěkně svými šaty, pak ho vzal na ruku, běžel ke chrámu a položil ho na oltář.

Jogín přemýšlel, co by teď měl udělat. Potom řekl: „Pane, lituji, ale vaše jídlo nepřijmu.“ Loupežník odpověděl: „Proč nechcete přijmout mé jídlo? Musíte.“ Jogín odpověděl: „Nemusím.“ A odvrátil se.

Jogín odešel a meditoval: „Proč mám dnes takové pocity? Musí to být něco s mým jídlem. Včera tu byl jeden člověk, loupežník, ale já jsem od něho nic nepřijal. Možná byla jeho energie tak silná, že ovlivnila můj život.“ Šel do restaurace a zeptal se muže v restauraci: „Proč jsi mi včera přinesl jídlo?“

Loupežník odešel a myslel jen na jednu věc: „Dnes mu musím dát jídlo a on ho musí sníst. Jak? Na tom nezáleží. Musí ode mne přijmout jídlo.“ Loupežník ušel několik kilometrů a přišel do restaurace. Majitel ho poznal a řekl: „Přeji dobré ráno, pane. Jak je to od vás laskavé, že jste přišel do mé restaurace. Jsem velmi poctěn.“

Muž řekl: „Pane, včera tu byl člověk, který si poručil, abych vám přinesl jídlo.“ Jogín řekl: „Děkuji, teď je všechno jasné.“

Loupežník řekl majiteli: „Tady jsou peníze. Tři kilometry odtud, pod keřem, sedí jeden muž. Nevím, kdo to je, ale rád bych mu dal něco k jídlu. Běž a okamžitě mu přines dobré vegetariánské jídlo.“

Měli bychom vědět, odkud naše potrava přichází. Zda naše jídlo nevzali někomu jinému, nebo zda to jídlo někomu nezpůsobilo ztrátu života či bolest. Nevíme, jak k nám naše jídlo přichází, a proto je lepší, když se před jídlem pomodlíme a modlitbou pročistíme jeho energii. Odevzdáme jídlo Bohu, a potom ho od něj dostaneme jako prašád, požehnané svaté jídlo.

Majitel odpověděl: „Pane, nepotřebuji dolary. Udělám to pro vás. Je to pro mě potěšení.“ Loupežník řekl: „Ne, ne, dnes zaplatím.“ A tak mu loupežník dal peníze, majitel vzal jídlo, šel k jogínovi a řekl mu: „Pane, tady máte něco k jídlu.“ Jogín se ho zeptal: „Kdo jsi? Odkud jsi přišel? Jaké je tvoje povolání?“ Muž řekl: „Pracuji ve své restauraci a tak vydělávám peníze.“ Jogín řekl: „Dobře.“

Dobrá společnost Takže pohyb, výživa a potom společnost. Společnost, jež nás obklopuje, nám také velmi ovlivňuje život. Když jste s člověkem, jenž jezdí na koni, bude o tom tolik mluvit, že jednoho dne půjdete také jezdit. Když jste dobří přátelé s tenistou, budete také ovlivňováni, abyste hráli tenis. Když jste s někým, kdo chce jít plavat, budete také ovlivňováni, abyste šli plavat. Jestliže máte dobrého přítele nebo souseda, který je lékařem, buďte si jisti, že velmi brzy dostanete prášky. A pokud ne, přinejmenším vitamíny! Když jste s astrologem, velmi brzy začnete věřit tomu, co vám říkají hvězdy.

Jogín snědl jídlo. A zatímco jedl, jeho pocity a vědomí se měnilo. Potom se zeptal: „Jak daleko je vesnice? Je tu někde nějaký pěkný chrám? Chci jít do chrámu.“ A muž řekl: „Ano, vesnice je asi pět kilometrů odtud a je tam krásný chrám – chrám Pána Krišny – a na tento chrám jsme velmi hrdí. Máme v něm sochu ze zlata, která váží asi 10 kilogramů.“ Jogín jedl a po jídle poděkoval a odešel. Majitel restaurace i jogín pak šli směrem k vesnici. Zatímco jogín šel a trávil jídlo, jeho myšlenky se úplně změnily. Vešel do chrámu a uviděl oltář. Na oltáři byla socha Krišny ze zlata. Jakmile uviděl zlato, doširoka se mu otevřely oči a řekl si: „Panebože, deset kilo zlata, to by stačilo na celý život.“

Společnost má na náš život velký vliv. Dobrá společnost nás dělá dobrým člověkem a špatná společnost nás dělá špatným člověkem. Snažte se mít v životě dobrou společnost. Jóga nás učí, že je velmi důležité mít v rovnováze výživu a pohyb a žít v dobré, pozitivní společnosti.

Jogín tam zůstal přes noc. V jednu hodinu se probudil, přišel k oltáři, vzal sochu a utekl. Ve čtyři hodiny lidé zjistili, že v chrámu není zlatá socha, protože ve čtyři hodiny byl čas modlitby. Chtěli vykonat modlitbu a Krišna tam nebyl.

„Já hledá Já“ Víme, že to není poprvé, co jsme se narodili. Každý ví o svých

7

minulých životech. Možná ne o všech životech, ale o dvou nebo třech životech víte. Kde jste byli? Kdo byl váš otec? Ve které zemi jste žili? Takže v tomto životě tu nejsme poprvé. Ale proč se znovu rodíme a proč umíráme? Proč to opakujeme? Říká se, že Já hledá Já. Je to podivné – Já hledá Já. Například stojíte ve svém domě a říkáte otci nebo matce, manželovi či manželce: „Můžeš mi říct, kde jsem?“ Stále opakujete: „Hledám se, kde jsem?“ Potom vám žena řekne: „Milý manželi, jsi doma – neboj se, zítra zajdeme k psychiatrovi.“

Vnitřně nás ruší naše nenaplněné touhy, nekonečná přání a nekonečná chtivost. To vše je vytvářeno přílišným toužením a pocitem, že nemůžeme nikdy dojít uspokojení. Říkáme: „Santóš nar šabda sukhi.“ – člověk, který má v srdci spokojenost, je navždy šťastný. Takže najděte, co vás může udělat šťastnými, a vězte, že štěstí přijde pouze tehdy, když budete spokojeni. To znamená – buďte spokojeni se svým partnerem, se svými rodiči a dětmi. Musíte být spokojeni se svým zdravím, přáteli, zemí, sousedy i společností. Zároveň musíte uspokojit i své vnitřní touhy. Na věky věků si buďte jisti, že vás nikdo jiný nemůže udělat šťastnými – ani vaše bohatství, ani partner, rodiče, děti. Jedině vy můžete ve svém srdci nalézt santóš.

Takže Já hledá Já. Já je ztraceno někde v tomto těle. Jste ve svém domě – ve svém vlastním těle – je to váš skutečný dům, váš skutečný chrám, tak proč stále hledáme? Proč se stále ptáme, kdo jsem, nebo kde jsem? Protože existuje velká vzdálenost. Tato vzdálenost je vytvořena třemi překážkami, kterým musíme čelit, abychom poznali své Já: mal, vikšép a ávaran.

Každá touha je vikšép, která přichází ve formě vritti (myšlenek). Pataňdžaliho Jógasútry říkají: „Jógaščitta vritti niródhah.“ Cvičením jógy můžete harmonizovat své vnitřní myšlenky, vnitřní pocity i vnitřní touhy – tedy odstranit vikšép.

Překážky poznání našeho Já Mal znamená nečistoty: nečistoty v myšlenkách, pocitech, slovech, vědomí a činech. Je mnoho, mnoho nečistot v tom, co děláme – ani ne tak fyzických jako mentálních. Mentální znečištění je nejnebezpečnější – je příčinou všeho utrpení ve světě i toho, že stále pokračují války. Když odstraníme mentální znečištění, uskutečníme vnitřní mír. Kde je vnitřní mír, tam je všechno harmonické a čisté. Vnitřní mír probouzí bratrskou lásku a je-li tato láska probuzena, v celém světě je šánti, šánti, šánti.

Třetí překážkou je ávaran – nevědomost. Ávaran je jako závěs – závěs nevědomosti. Tento závěs nevědomosti je tak silný, že ho nemůžeme odstranit, to znamená, že neznáme své Já – nevíme ani, kdo jsme. Z nevědomosti hledá Já samo sebe v temnotě. Můj Mistr Holygurudží říkával, že v horských jeskyních je temnota, která trvá snad milióny let. Když vejdete do jeskyně a řeknete tmě: „Má milá tmo, moc ti děkuji, ale teď už tě mám dost, zmiz odsud.“ Zmizí tma z jeskyně? Můžete dělat, co chcete, ale tma tam zůstane. Jaký je tedy nejlepší způsob, jak odstranit tmu? Rozsviťte tam světlo – a tma zmizí. Tma, která trvala milióny let, je během vteřiny pryč.

Rišiové a jogíni v upanišadách říkali svým žákům každé ráno, když vstali, že by všichni měli být šťastni. Moudří a seberealizovaní lidé vždycky ze srdce říkají: „Sarvé bhavantu sukhinah.“ – všichni by měli být šťastni. Lidé, zvířata, ryby a všechna ostatní stvoření by měla žít šťastným životem. Ne aby se jeden bál druhého.

Temnotu nevědomosti můžeme odstranit jedině světlem poznání. Proto se člověk modlí k Bohu tamasó má džjótir gamaja – Pane, veď nás z temnoty nevědomosti ke světlu poznání. Toto poznání lze získat setkáním se světcem a na satsangu. Poznání můžete získat i od moudrých prarodičů nebo od moudrého učitele či gurua. Potřebujeme poznání Já. „Kdo jsem Já?“ Poznat sebe sama znamená zároveň odpovědět si na všechny otázky a vyřešit všechny své problémy.

Všimli jste si, že v lidském vědomí je mnoho agrese? Malý ptáček se posadí na záda tygra. Malý ptáček se posadí na hlavu lva. Ale odváží se sednout si na rameno člověka? Ne, protože energie vyzařující z lidí je tak negativní, že ptáci a zvířata se neodváží ani přiblížit. Proč? Protože je zde mnoho energie, která není pozitivní a měla by být pročištěna láskou. Zvířata jsou velmi citlivá a my bohužel takto necítíme.

Jednotlivec má podivuhodný život, putuje celým vesmírem, pluje na nekonečných vlnách času a osvobozen může být jedině seberealizací. Štěstí je uvnitř vás. Vy jste štěstí. Vy jste láska. Jste nesmrtelnost. Jste božské světlo. Uvnitř vás je oceán milosti, uvnitř vás je tryskající fontána radosti a uvnitř vás je nektar nesmrtelnosti. Stačí zabít své malé „já“ – ego a uskutečníte v sobě svůj božský život.

„Mějte rádi každičkou bytost když ne více, tak alespoň stejně jako máte rádi sami sebe.“ Takže ze všech druhů nečistot je nejnebezpečnější znečištění mentální. Mentální znečištění rozděluje svět. Kvůli mentálnímu znečištění vznikají války. Mentální znečištění vytváří disharmonii ve světě. Jak toto znečištění odstraníme? Modlitbou, meditací, laskavostí a tolerancí. Nejprve buďte tolerantní vůči sobě a teprve potom vůči ostatním. Takže mal – nečistota – je největší překážkou, která nám brání v tom, abychom spatřili své skutečné Já.

Hledání Já Kam půjdete hledat Já? Nikam. Je jeden krásný bhadžan, který říká: „Kde mě hledáš, můj milý? Jsem s tebou. Za městem v lese je má chatrč, ale mé sídlo je ve tvém dechu, ve tvém srdci. Když mě budeš hledat, najdeš mě hned, během vteřiny.“

Druhou překážkou je vikšép, tedy rušení, které pochází jak z vnějšího, tak z vnitřního světa. Abychom nebyli rušeni vnějším světem, můžeme zavřít okna, dveře nebo si můžeme zacpat uši, takže neslyšíme hlasité zvuky. Ale jak si zacpeme uši proti tomu, co nás ruší zevnitř?

Ale jak máme hledat to Jedno? Bhadžan říká: „Mé sídlo je ve tvém dechu“, proto je dech klíčové slovo – zde je obsažena celá technika seberealizace – na co a jak meditovat. Mnoho meditačních technik úspěch nepřinese, ale je jeden typ medi-

8

tace, který vás určitě dovede ke skutečnému Já – koncentrace na dech. Stačí se soustředit na stoupající a klesající dech se svou osobní mantrou. Tajným prvkem v meditační technice všech jogínů a světců je dech. Dech je velmi tajemný, co je dech? Je to úplně první věc kterou jsme hned po narození v životě udělali – nadechli jsme se a začali křičet. Podobně poslední věc, kterou v životě uděláme, bude vydechnutí, po kterém už nebudeme schopni se znovu nadechnout. Od jedné duše k druhé je dlouhý dech. Mezitím jsou jen vlny – nádech, výdech, nádech, výdech – nic než vlny. A tak utište vlny a v moři se objeví čistota a krása.

Dech má všestranný vliv na naše fyzické tělo i energii. Reguluje nervový systém a ovlivňuje mysl – mozkové vlny, mozková centra a všechny čakry v těle. V meditaci je dech nejlepším způsobem, jak spojit své Já s kosmickým Já. Po několika letech cvičení meditace na dech uvidíte bílé světlo proudící z vesmíru k vašemu tělu. Rozvine to ve vás jistý druh energie, šakti – siddhi a někdy budete schopni vidět auru lidí a kterým směrem energie proudí. Je to velmi zajímavé. Někdy vidím v publiku, jak energie přechází z jedné osoby na druhou. Přesouvá se velmi krásně z jednoho směru do dalšího – jako duha nebo nějaký druh tančící energie pohybující světlem.

Takže co je dech? Stále to nevíme. Možná je to kyslík, který naše tělo potřebuje, aby žilo dlouho. Není. Jogíni řekli, že to není jen kyslík. Když připojíte kyslíkovou bombu k mrtvému tělu, myslíte, že se život vrátí znovu zpět? Nevrátí.

Takže dech: „Moje chatrč je v lese, ale mé sídlo je ve tvém dechu.“ Nádech a výdech vás rychle přivedou do meditačního stavu nebo vám dovolí se uvolnit a prociťovat štěstí ve svém srdci.

Co je dech? V tomto těle, ve vašem těle a samozřejmě i v mém těle jsou božské duše. Toto božské dítě – jako plamen hořící v nás – je dítě kosmické matky. Ta dává výživu božskému dítěti, které je v srdci každé živé bytosti. Plamen by bez přívodu kosmické energie zhasl. Tuto energii dodává náš dech, který je spojujícím kanálem mezi kosmickým a individuálním vědomím.

Život je drahocenný diamant Život, zejména lidský život, je vzácný diamant. Tohoto diamantu se vám nebudete dostávat znovu a znovu bez omezení. Lidské tělo nemůžete nikomu půjčit ani si ho někde koupit. Když jste staří a lékař vám řekne, že zemřete, řeknete si: „dobrá, odložím své staré tělo a koupím si nové“? Ne, v božím stvoření není žádný obchod, máte pouze jednu šanci, to je vše. Tělo je velmi cenný diamant – snažte se ho udržet, jak dlouho je to možné, a buďte v tomto světě jako diamant. Často říkám: „Nemyslete si, že jste diamant, ale buďte diamant.“ To je důležité.

Kdykoli se cítíte unaveni, soustřeďte se na dech. Budete se cítit uvolněně a vědomě získáte víc energie. Když jste hodně nervózní, soustřeďte se na dech – dýchejte hluboce a dlouze vydechujte. Nervozita pomalu, během několika minut, zmizí.

Život, který nám Bůh dal, je pro tento svět drahocenný. Lidé se rodí jako ochránci, ne jako ničitelé, a v lidském těle můžeme dosáhnout realizace Boha. V životě se přihodí mnoho věcí, ale největší tragédií, která se může stát, je, když zemřeme bez realizace. Co jste si s sebou přinesli? Co máte teď? A co si vezmete s sebou? Víte, kam půjdete? V životě přijde čas, kdy také řeknete: „Pane, co se mnou bude?“

Byl jeden agresivní muž (mohla to být i žena), jenž vždycky napadal svou manželku, což od něj bylo velmi ošklivé. Další den byl pak velmi nešťastný a říkával: „Promiň, miláčku, je mi to tak líto.“ Ale co s tím? Šli do manželské poradny a tam mu terapeut řekl mnoho věcí – že by měl dělat to a nedělat ono. Nakonec řekl: „Až budete mít pocit agrese, jednoduše za sebou zavřete dveře a běžte ven na ulici.“ Příště, když na něj přišly tyto pocity, šel ven na ulici, utrhal dveře svého auta a rozbil okna!

Teď jsme mladí a zdraví, máme všechno, co potřebujeme, a nepřemýšlíme o tom, co se stane později. Ale co se stane, když opustíte toto fyzické tělo, přemýšleli jste někdy, kam půjdete? Rezervovali jste si hotel? Zamluvili jste si něco? Koupili jste si lístek? A když se vám tam nebude líbit, vrátíte se zpátky? Ne, to není v našich rukou. Kam půjdu? Co se mnou bude? Co se stane? Koho potkám? Kdo mě pozdraví? Co jen se mnou bude? Pane, co se mnou bude? Teď jsem tady, ale kde budu potom a co se mnou bude?

To je ničivá energie – je to emoce. V určitých obdobích jsou emoce tak silné, že jejich pohyb nejsme schopni zvládnout. Jsou silné jako vysoké vlny za velké bouře. Nejlepší je chvíli počkat, bouře odejde a vstoupí mír. Tak se stalo, že žena začala cvičit jógu a jednoho dne měla na tváři nějaké modré šmouhy. Samozřejmě jsem se jí neptal proč, možná, že použila příliš mnoho líčidla. Řekla: „Svámídží, mohu si s tebou trochu promluvit?“ Odpověděl jsem: „Ano“ a ona mi vyprávěla svůj příběh. Řekl jsem jí: „Manžel by mi měl zavolat a já si s ním promluvím.“ Manželovi jsem poradil: „Když nastane taková situace, zhluboka se, prosím, nadechněte, zadržte dech a potom můžete jít ke své ženě.“

Tento způsob myšlení přivádí lidi k přemýšlení o Bohu. Boha vytvořili lidé, zvířata nevědí, co je to Bůh. Lidé vytvořili tyto myšlenky, tyto pocity a tuto realizaci: „Bůh existuje, věřte v Boha“. Život je člověku dán, aby sloužil božímu svatému stvoření, jeho svatým tvorům, takže jim pomáhejte, milujte je, ochraňujte je a veďte je. Pomáhající ruce mají větší hodnotu než ruce sepjaté. Nezáleží na tom, jestli pomáháte lidem nebo zvířatům – pomáhejte tomu, kdo to potřebuje.

A on to tak udělal. Rozzlobil se – zhluboka se nadechl a mezitím jí chtěl něco říct, ale nemohl, protože jsem mu řekl, že musí zadržet dech. Takže nadechl a potom vydechl a za chvíli se uklidnil. Je to skutečný příběh – není to vtip. Takže pokud máte podobný problém, můžete to také zkusit.

Bůh žije v tom srdci, ve kterém je soucit, a tento Bůh je láska a láska je Bůh. Ale v srdci, které je kruté a zabíjí zvířata jako by byla bezcenná, není soucit. Takové srdce není ve skutečnosti lidské srdce. Tělo je možná lidské, ale vlastnosti lidské nejsou. Ruce, jež zabíjejí jiné živé tvory, nejsou hodny,

9

aby se sepjaly v modlitbě k Bohu. A ústa, která touží jíst jiné tvory, nejsou hodna toho, aby z nich Bůh vyslyšel modlitbu.

ukážu mu živého. A když řekne, že je živý, zmáčknu ptáčka a řeknu mistrovi: ptáček je mrtvý a ty jsi řekl, že je živý.“ A tak chlapec řekl: „Pane, řekni mi, jestli je ptáček živý nebo mrtvý.“

Co je lidská bytost? Abychom tomu porozuměli, potřebujeme rozeznat a rozvinout opravdové lidské vlastnosti. V mnoha lidech lidské vlastnosti dřímají a aktivní jsou zvířecí vlastnosti. Takže bychom měli zvířecí vlastnosti pročistit nebo tyto energie přeměnit na pozitivní, lidské vlastnosti. Jsou to vlastnosti ochránce, jako vlastnosti matky přírody – stejným způsobem, jak matka chrání dítě ve svém těle. Jak matka chrání své malé dítě po narození a jak ho živí. Jak ptačí maminka živí svá mláďata. To všechno je tak krásné – cítíte v tom lásku. Celá matka příroda je krásná a krásná příroda je i v člověku – laskavost, pokora a plno soucitu.

Soucitně, s hlubokou lítostí v srdci, mistr řekl: „Můj synu, jestli je ptáček mrtvý nebo živý, to ti nemohu říci, protože to záleží na tvých rukou. To je zcela ve tvých rukou.“ A tak vzal student ptáčka a řekl: „Ano pane, je to živý ptáček.“ A nechal ho uletět. Takže všechno záleží na vás. Mistr vám může dát jen směr a radu. Jestli dosáhnete osvobození, osvícení nebo realizace, budete dobrým nebo špatným člověkem, zdraví nebo nemocní, to všechno záleží na vás. Můžete ovládnout svůj život, můžete se stát mistrem tisíců a tisíců lidí, můžete všechny vést. Snažte se, opravdu se snažte – je ve vás božské Já. Jste schopni učinit tisíce a milióny lidí šťastnými. Nejdřív probuďte své vnitřní štěstí a spokojenost. Právě to, kromě ásan a pránájámy, nás může naučit jóga.

Jóga a duchovnost Jógová cvičení – ásany, pránájáma, relaxace a meditace – jsou dobrá pro naše fyzické zdraví. Stejně tak jsou dobrá pro rozvoj duchovní síly. Duchovnost znamená čistotu – ryzost, ryzí vědomí, křišťálově čisté vědomí. Jógovými cvičeními se stáváme čistými, pokornými a laskavými – pak začínáme přemýšlet o tom, co je Bůh.

Nová kniha Jóga v denním životě Tato kniha konečně vyšla a dostal jsem za úkol vám ji představit. Vidíte, nejenže musím tu knihu napsat a nechat vytisknout, musím vám ji i představit! Takže máme tu krásnou knihu, Jóga v denním životě, je to báječná kniha a bude se vám líbit. Otevřu ji a přečtu vám první věc, kterou uvidím. Jsou tu krásné ásany, pozice. Nemám brýle, ale zkusím to přečíst: „Tvé srdce nechť se podobá oceánu, do něhož vtéká tisíce řek, a on nikdy nepřeteče. Tvá mysl nechť je jako nebe – nekonečné a jasné, klenoucí se svobodně nad tímto světem. Tvé bytí nechť je jako strom, který skýtá každému osvěžující stín, a odmění se ti šťavnatými plody, hodíš-li po něm kamenem; jako strom, jenž nikdy nelpí na tom, kdo mu prospívá, a nevyčítá nic tomu, kdo ho kácí…“ Je tu mnoho krásných básní. Je to terapeutická kniha a příručka pro učitele a cvičence Jógy v denním životě.

Meditace nám dává jasnost, takže si můžeme uvědomit, jaký jsem, jaký bych měl být? Jsem pozitivní nebo negativní? Vaši pravou skutečnost znají pouze dva – Bůh a vy sami, nikdo jiný. My víme, co si myslíme, po čem toužíme, co cítíme a kdo jsme. Milujte svůj život, ochraňujte ho, buďte k němu laskaví a soucitní. Milujte své vnitřní Já, nezpůsobujte mu potíže. Vaše vnitřní Já je v potížích, když svými činy vytváříte negativní karmy, a má-li vnitřní Já potíže, jsou potíže všude. Dejte svobodu, dejte všem volnost. Dát svobodu znamená svobodu mít. Když máte v ruce jedovatého hada, chudák had není svobodný kvůli vám, ale ani vy nejste svobodní kvůli němu. Když mu dáte svobodu, jste také volní. Když v ruce držíte hada, nemůžete jít spát, jinak vás osvobodí oba! Nejlepší je, když mu dáme svobodu. Jsou-li někde nějaké problémy, dejte tam svobodu. Mnozí lidé jsou nešťastní, protože nemohou zapomenout na nějaké vztahy, které skončily. Žárlíte-li, trpíte. Zlobíte-li se, trpíte. Máte-li pochyby, trpíte. Nejste šťastní a volní, protože jste nedali svobodu. Tu věc, vztah nebo problém, který vás stále činí nešťastnými, zlobí vás a znervózňuje, vezměte do rukou jako malého ptáčka a řekněte: „Leť, jsi volný.“ Nic jiného. Je to ve vašich rukou, mí drazí, je to ve vašich rukou.

Boží vůle Dnes vám chci říci, že jste schopní. Jste svíce, která může dávat světlo. Jen přinesete svou svíci ke svíci, která už hoří, a vezmete si světlo. To znamená, že přijdete k mistrovi, dostanete mantru a získáte požehnání. Světlo je již ve vás, nyní ve vás bude svítit jasněji a jasněji. Zapal mé srdce svým.

Ptáček Vzpomínám si ještě na jeden příběh. Máte rádi příběhy, že? Příběhy jsou tím nejlepším způsobem vyučování. Vždycky si mě připomenete přes příběhy, ostatní věci asi zapomenete. Tento příběh je krásný příklad.

Takže jezte správnou stravu – přemýšlejte nad tím, co jíte. Choďte do správné společnosti, obklopte se dobrými lidmi a odpouštějte všem. Osvoboďte se od všeho, co vás dělá nešťastnými. Když ztratíte peníze, neztratili jste nic. Když ztratíte zdraví, něco jste ztratili, ale ze všeho nejdůležitější je, že když ztratíte svého vnitřního průvodce, ztratíte všechno. Tento průvodce je uvnitř vás a ztrácí se ve vašich negativních touhách. Proto jednejte tak, aby z vás měl Bůh radost, odpusťte všem. Buďte šťastni s tím, co máte. Zrovna teď, v tomto okamžiku, dělejte přesně to, co vám Bůh

Jeden student přijde k učiteli a chce vědět, jestli jeho mistr ví opravdu všechno. V ruce nese malého ptáčka a schovává ho za zády. Zeptá se mistra: „Pane, když víš všechno, řekni mi, co mám v ruce?“ Mistr řekl: „Můj synu, máš v ruce malého ptáčka.“ Student se velmi zlobil a myslel si: „Zase to věděl, dnes ho musím urazit a dokázat mu, že neví všechno. Musím najít způsob, aby to, co řekne, bylo špatně. Zeptám se mistra, jestli je ten ptáček živý nebo mrtvý. Když řekne, že je mrtvý,

10

Jeden jediný

Auckland, Nový Zéland, 22. března 2001 – přednáška pro veřejnost Zdravím vesmírné světlo, Pána našeho srdce, vševědoucího a všudypřítomného. V Jeho svaté přítomnosti Vám, drazí bratři a sestry, přeji dobrý večer.

Vymyslel: „Zeptám se Mistra, jestli je ten ptáček živý nebo ne. Jestli řekne, že je živý, stisknu ruku, zabiju ho, a řeknu, že je mrtvý. Jestli řekne, že je živý, nechám ho uletět. Takže ať odpoví cokoli, nebude mít pravdu.“

Nejsem v Aucklandu poprvé. Už jsem zde několikrát byl. A tak mě poněkud překvapilo, když jsem viděl plakáty ohlašující přednášku jako „jednu a jedinou“. Takže o čem mluvit? Snad by „jedinečnost“ mohla být dobrým námětem této přednášky. Můj Mistr říkával „JEDEN Bůh v každém.

VE VŠEM A VŠE V JEDNOM“.

A tak se žák zeptal: „Mistře, řekni mi, je ten ptáček mrtvý nebo živý?“ Mistr odpověděl: „Můj synu, jestli ten ptáček bude živý nebo mrtvý, záleží na tobě. Život ptáčka je ve tvých rukou.“

Jeden

Podobně, všechno co se vám stane, závisí na vás. Cokoli máte udělat, musíte udělat sami. Není nikdo, kdo by to udělal za vás. Někdo pro vás může něco udělat v materiálním světě. Ale v realitě, na karmické úrovni, za vás nikdo nic udělat nemůže. Osud je spojen s jednotlivcem.

Ádi guru Bhagván Šankaráčárja dával tento pěkný příklad několika šálků naplněných vodou. Různé šálky – různé barvy, různých velikostí, různých tvarů – leží naplněny vodou v zahradě. V noci, když svítí měsíc, zahlédneme, pokud se do některého šálku podíváme, měsíční odraz. Když se podíváme do jiného, je zde také jeden měsíc, a v dalším je také jeden měsíc. V deseti šálcích uvidíme deset měsíců. A pak, když se podíváme na oblohu, uvidíme pouze jeden měsíc. Ten jeden měsíc je v každém šálku a v každém šálku je ten jeden měsíc. Jeden ve všem a vše v jednom. Nezáleží na tom, jakou barvu šálek má, jaký má tvar, ani na tom, jak je navrhnut. V každém šálku je jen jeden měsíc.

Určitě víte, co je karma. Cokoli konáme, se počítá jako karma. Karma znamená jednání, tedy akci a každá akce má svoji reakci. Stejně tak každá reakce má svou akci. Takže akce–reakce–akce–reakce–akce–reakce. Reakce–akce–reakce–akce–reakce–akce! Teď jsme zde a nevíme, zda jsme tu důsledkem akce nebo reakce. Ví to jen ten, kdo zná Já.

Ve fyzickém těle je také jen jedna duše, jedno átmá, jeden Bůh a jedno světlo. Někdy si lidé myslí, mám v sobě druhou osobu nebo, že do mě vstoupil někdo jiný a hovoří skrze mne. To není pravdivé, nikdo nemůže vstoupit do vašeho vlastního těla – není kudy vstoupit. Nikdo vám nemůže zasahovat do života; dokonce ani Bůh vám nezasahuje do vašeho života. Vše závisí na nás; vše je ve vašich rukou. Je jen jeden, kdo se vám může plést do vašeho života, a to jste vy sami. Vzpomněl jsem si na jeden příběh. Ve škole se někteří žáci rádi baví na účet svých učitelů. Jeden žák se rozhodl, že si vystřelí z jednoho učitele (svého Mistra), ale nebylo to nic příjemného. Když vešel učitel do místnosti, zeptal se ho žák, který něco za zády svíral v rukou: „Když znáš všechno, řekni mi, co držím v rukou.“

Proto velký mistr Šankaráčárja opakoval: „Poznej sám sebe.“ Je to odpověď na všechny vaše otázky, falešné představy a problémy. Poznejte sebe sama: „Kdo jsem já? Já nejsem toto tělo – je to mé tělo. Nejsem tato mysl – je to má mysl. Nejsem tato emoce – je to má emoce. Nejsem tento hněv – je to můj hněv. Nejsem tento intelekt – je to můj intelekt. Nejsem tyto šaty – jsou to moje šaty.

Učitel řekl: „Máš v ruce malého ptáčka.“ Byla to pravda, držel v ruce malého ptáčka. Ale žák nebyl pořád spokojen.

11

nástroj – intelekt. Rozdíl mezi člověkem a zvířaty je v tom, že člověk má intelekt, který může být rozvíjen bez omezení, a proto Bůh pravil: „Ať se chystáte udělat cokoliv, dobře to před tím promyslete.“ Problém je, že většinou přemýšlíme sobecky, jsme otroky svých citů a smyslů. Lákadla a pokušení světa jsou velmi silná, a proto často chybujeme, možná ne vždy, ale někdy.

Tak potom kdo jsme my? Odkud pocházíme? V tomto životě víme, odkud pocházíme – někteří z Evropy nebo z Austrálie a někteří se narodili zde na Novém Zélandě. Ale odkud jste pocházeli v minulém životě? Nevíme! Proč jsme se znovu narodili? Za jakým účelem? Jaká je má dharma? Dharma znamená závazek, povinnost, přirozenost nebo kvalitu. Dharma ohně je hřát. Dharma očí je vidět. Když oči nemohou vidět, jsme slepí. Když oheň nebude hřát řekneme, že to není oheň, ale pouhý obrázek ohně.

Doktoři vám mohou říci: „Nejezte to a to.“ Potom se třeba stane, že máte hlad a uvidíte na stole chutné jídlo, vaše zamilované jídlo – vzpomenete si na doktorův příkaz, že to nemáte jíst, ale přesto si řeknete: „Dneska to sním, ale zítra už ne.“ To je naše slabost. Umíme říct druhým, aby něco nedělali, ale těžké je říci to sami sobě a řídit se tím. A potom máme v životě problémy.

Jaká je lidská dharma? Jaká je dharma otce a matky vůči svým dětem? Jaká je dharma partnera vůči svému partnerovi? Jaká je dharma bratrů a sester? Jaká je dharma člověka vůči přírodě a zvířatům?

Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Jaký je účel mého bytí tady? Kam půjdu? Víme, že po přednášce půjde každý domů, apod. Víte, kam půjdete zítra a pozítří. Takhle to nemyslím. Myslím, kam půjdete po zániku tohoto těla.

Jaká je naše dharma? Když známe svou dharmu, můžeme správně jednat. Když ji naopak neznáme, může se stát, že se dopustíme velké chyby. Činy konané bez znalosti dharmy, jsou počítány jako negativní karmy.

Říkáme, že půjdeme do nebe. Dobře. Viděli jste ho? Rezervovali jste si tam místo? A co uděláte, až se vám tam třeba nebude líbit? Co když tam není klimatizace? Myslíme, že půjdeme do nebe, ale nebe ani peklo neexistuje. Co se stane s individuální duší? Přemýšleli jste někdy o tom, co s vámi bude? Jednoho dne se zeptejte: „Bože, co se mnou bude?“

Povím vám další příběh. Mistr a žák se procházeli po lese, přešli silnici a Mistr promlouval k žákovi: „Pomáhej, pomáhej každému, pomáhej všem živým tvorům. Ruce, které pomáhají, mají větší hodnotu, než ruce sepjaté k modlitbě, a proto pomáhej. Sepjaté ruce znamenají jenom modlitbu, kdežto pomáhající ruce znamenají pomoc. A tak pomáhání – séva – má větší hodnotu než modlení!“

Říkám vám tyto věci, ať se vám to líbí nebo ne, protože to odpovídá dnešnímu tématu „Jeden jediný“. Jestli se tím budete řídit nebo ne, to je vaše věc, ale je také „jeden jediný“, kdo vám říká tyto věci, které jste tak dlouho neslyšeli.

Existuje ještě další příběh. Žák šel jeden, dva metry za Mistrem. Přešli silnici a uprostřed ní ležel tvoreček – byl to malý hlemýžď. Žák si pomyslel, že by na něj mohl někdo šlápnout a řekl si: „Vezmu ho a dám ho na pole. Bude v bezpečí deset metrů odsud v trávě.“ Vzal hlemýždě a nesl ho na pole. Mistr šel dál po cestě a hovořil. Najednou se otočil a zjistil, že není nikdo, kdo by ho poslouchal. Viděl žáka třicet metrů za sebou. Zeptal se: „Co to děláš?“

Co bude? Všechno, co máme na tomto světě, nám bude vzato. Když přijde smrt, musíme se všeho vzdát – smrt je tak krutá. Co se s vámi stane? Je krásný bhadžan v hindštině, kde se říká: „Hé náth ab tó ésí dajá hó džívan nirarthak džáné na pájé.“ To znamená: „Milostivý Pane, buď ke mě shovívavý, ať můj život neskončí beze smyslu, bez realizace Boha.“ Dobré a špatné věci se stávají každý den, ale to nejhorší, co se může člověku stát, je zemřít bez realizace Boha nebo Já.

Žák odpověděl: „Pane, jen to, co jsi říkal – pomáhám. Tak jsem pomohl ubohému tvoru.“ Mistr se rozhněval: „Proč jsi to udělal? Nech ho ležet tam, kde byl.“ Žák řekl: „Ano pane, ale teď ti nerozumím. Řekl jsi pomáhej, tak jsem pomohl. Ale teď říkáte, abych to nedělal.“

Smrt je jako skok do nekonečného prostoru. Po nespočet zrození, znovu a znovu. Kam půjdete? Víte to? A co se s vámi stane? Víte to? Jen Bůh to ví.

Mistr řekl: „Ano, měl jsi pomoci, ale nepomohl jsi. Víš, jakým směrem chce ten hlemýžď jít? Chtěl jít napravo, ale tys ho přenesl daleko na levou stranu.“

Když jsem se Ho zeptal: „Bože, řekni mi, co víš.“, on odpověděl: „Ty sám to víš velmi dobře.“ Já jsem řekl: „Nevím, Bože.“ On řekl: „Ale ano – vše, co děláš, je tvým osudem.“ Ten osud určí, co se s tebou stane. Balónek letí na tu stranu, kam ho vítr odfoukne. Cokoli děláte v tomto životě, to bude váš osud. A podle toho, co jste dělali v životech minulých, žijete teď.

To je dharma a karma. Měli bychom vědět, co je naše dharma, povinnost a co dělat pro zlepšení naší karmy. Když konáme pod vlivem emocí a z nevědomosti, věci se mohou obrátit opačným směrem. Ať konáme cokoli, je to počítáno jako naše karma, dobrá nebo špatná. Karma se vytváří čtyřmi prostředky: tan, man, bačan a šakti neboli tělem, slovem, myšlenkami a prostřednictvím moci (postavení, materiální moci, politické moci, apod.). Naše myšlenky, ať jsou jakékoliv, se brzy stanou slovy a když tato slova budeme vyslovovat, přejdou v činy. Lidský život není snadný, musíme vždy přemýšlet dřív, než něco uděláme. A proto nám dal Bůh krásný a mocný

Jsou karmy, které se vám vrátí okamžitě a pak jsou karmy, které se projeví později. Některá navracející se karma postihne naše tělo, což nemusí být tak hrozné – jedná se o přirozený běh událostí pro naše tělo a to je v pořádku. Ale mimo to jsou karmy, které mají opravdu těžké dopady. Když zmáčknete spoušť a z pušky vyletí kulka, nemůžete běžet

12

za ní a zastavit ji. Už je pozdě. Je jenom jedno stvoření z 8,4 miliónů existujících druhů, které se může osvobodit z cyklu zrození a smrti, a to je člověk. Pouze v lidském životě se můžeme vrátit ke svému původu – ke kosmickému Já.

do embrya. Podvědomí zaznamenává vše, co se děje rodičům (matce a otci), rodině apod. Po narození je podvědomí vysoce aktivní a pojímá celý děj až do tohoto okamžiku. Takže cokoliv se stane v tomto životě a všechno, co se stalo v minulosti, je uloženo v podvědomí.

A jak toho docílíme? Tím, že uděláme něco dobrého! Jestliže nevíte, kterým směrem chcete jít, ale máte v srdci dobrou vůli, stačí si rozmyslet, který směr je dobrý a který špatný, a pak se vydat tím dobrým směrem.

V tomto okamžiku jsme při vědomí, jsme v bdělém stavu. Když bdíme, jsou aktivní všechny tělesné smysly. Je jich deset: pět smyslů karmy a pět smyslů gjány, nebo-li „karméndrije“ a „gjánéndrije“. Gjána indrije jsou ty smysly, které nám podávají informace o vnějším světě. Ať chcete o něm jakoukoliv informaci, máte pouze pět smyslů, jejichž prostřednictvím ji můžete získat. Takzvaný „šestý“ smysl neexistuje. Jsme jako počítač, jehož klávesnice má jen pět kláves.

Je jen jeden Bůh a ten je univerzální, bez tvaru a bez jména. Dali jsme tomuto Bohu různá jména a podoby – dokonce milióny jmen a milióny podob. Bůh je v každém srdci a v každém živém tvoru jako átmá a paramátmá. Ať mu říkáme paramátmá nebo átmá, átmá je Bůh a Bůh je átmá.

Těchto našich pět smyslů jsou nástroje, které přijímají vjemy – například podobu a barvu věcí, které vidíme. Tyto vjemy potom putují do našeho podvědomí, kde se ukládají. Cokoli vidíte, například krásnou květinu, se ukládá navždy. Když uvidíte stejnou květinu o dva roky později, řeknete: „To je ta krásná květina, kterou jsem tehdy viděl.“

Co rozlišuje individuální duši od Boha? Co nás dělá individuálními dušemi? Je to naše karma, naše touhy, žádosti a ambice. To vše vytváří individuální vlastnosti. A tyto individuální vlastnosti vytvářejí duši. Duše odráží átmá jako sbírka vlastností. Tak dlouho, dokud existují různé odlišné vlastnosti, budete jednotlivcem.

Druhý způsob, jak získávat informace, je zvuk. Když někdo telefonuje a řekne „Ahoj!“, okamžitě poznáte podle hlasu, když je to vaše maminka.

Následující příklad jsem uvedl i při mé minulé návštěvě Aucklandu: v této sklenici vody je dvacet gramů soli. Teď ta sůl není vidět. Člověk, který sůl zamíchal do vody, si myslí, že to Svámídží nepozná a vypije ji. V této sklenici je sice sůl, ale vy ji nevidíte. Sůl změnila svou pevnou formu a rozpustila se ve vodě. Přesto se sůl nesjednotila s vodou, ponechala si své vlastnosti. Kdyby se sůl vzdala svých vlastností, nebyli bychom schopni ji ve vodě pocítit.

Třetím způsobem je čich. Dává informace v podobě pachů a vůní. Jakmile ucítíte citrón, hned si jej vybavíte, protože vůně citrónu je uložena ve vašem podvědomí. Dalším smyslem je chuť – hořké, slané, sladké, a podobně.

Obdobně, můžeme Boha přirovnat k vodě a sebe k soli. Když naše fyzické tělo zemře, myslíme si, že za sebou všechny problémy necháme a půjdeme do nebe. Myslíme si, že budeme hvězdou na nebi. Není tomu tak. Všechny problémy, které jsme měli tady, na nás budou čekat i tam. To opravdu není dobré, taky o tom někdy přemýšlím. Takže co s tím?

Pět smyslů, jejichž prostřednictvím získáváme informace, jsou: uši, oči, nos, jazyk a kůže. Informace k nám přicházejí z vnějšího světa a jsou zaznamenávány jako vjemy. Tyto jsou různě zpracovávány a přeměňovány na touhy, které z podvědomí vycházejí zpět do našeho vědomí. Řekněme, že máte v podvědomí přání jíst zmrzlinu a najednou se to přání dostane do vědomí – chcete jíst zmrzlinu. Jdete do cukrárny a vidíte tam stát vašeho zubaře. Řeknete: „Ne, dneska nebudu jíst zmrzlinu, protože to nechce můj zubař.“ Ale pořád máte velkou touhu jíst zmrzlinu. Když jdete spát, tak se vám to přání zjeví ve snu – zdá se vám, že jdete do cukrárny. Koupíte si zmrzlinu a sednete si ke stolu, abyste ji snědli, přiblížíte ji k jazyku a – zazvoní budík.

Znamená to, že byste neměli před svými problémy utíkat. Snažte se je vyřešit tady a teď. Bůh nám dal tělo jako nástroj, kterým můžeme jednat a vyřešit naše problémy. Bez těla nemáme žádný nástroj pro činnost, podobně jako ve snu, kde nemůžeme ve skutečnosti nic učinit. Tak dlouho, dokud existují různé vlastnosti a individuální karma, bude existovat individuální duše. Ten den, kdy se pročistí celá individuální karma, se po opuštění těla naše vědomí sjednotí s kosmickým vědomím.

Co se pak stane? Zmrzlina je podruhé pryč, nemůžete vaše přání uspokojit. Jestli se to stane ještě několikrát, možná se to pak vrátí v podobě psychické krize. Něco se přihodí a vy na to budete alergičtí nebo se na tu věc velice rozzlobíte.

Vědomí má mnoho úrovní. V současnosti se pohybujeme mezi třemi úrovněmi vědomí, a sice běžné vědomí, podvědomí a nevědomí.

Znovu a znovu, pořád dokola, touhy vystupují z podvědomí do vědomí a naopak zase z vědomí klesají do podvědomí. A mezi nimi je to, čemu říkáme mysl.

Teď jsme při vědomí, jsme bdělí a posloucháme. Když usneme, jsme v nevědomí. Když sníme, jsme na úrovni podvědomí. Nevědomí, je ta část našeho vědomí, kde je ukryt osud a všechny karmy z našich minulých životů. Všechny karmy, které jsme vytvořili v minulých životech, dřímají v našem nevědomí.

Říkáme: „Má mysl je neklidná, má mysl není v pořádku. Nemůžu mysl zastavit a nemůžu se koncentrovat. Mám tolik myšlenek a tolik tužeb.“ Proč? Protože máte přeplněné podvědomí. Když bdíte, podvědomí nemá tolik příležitostí se vyprazdňovat, protože je zaměstnáno sběrem dalších

Podvědomí začne svoji činnost v okamžiku, kdy vstoupíme

13

informací. Někdy toho nasbírá tolik, že si to ani neumíte představit.

nemůže zničit. Vaše átmá je vaše Já, skutečné Já. To, co umírá a rodí se, co může být zničeno a spáleno, je fyzické tělo. Átmá je jako prostor. Prostor nemůže být zničen. Naše tělo je jako dům, který jsme si postavili, a který dočasně zabírá prostor. Vně našeho domu je také prostor. Když říznete nožem třeba zde, neuvidíte v prostoru žádnou jizvu. Když zapálíte oheň, prostor neshoří. Nic nemůže prostor zničit. Prostor byl a vždy bude.

Například jako v Indii, teď už se to tolik neděje, ale stane se, že autobus jede od vesnice k vesnici jenom jednou za dvacet čtyři hodin a má kapacitu padesát lidí. Ale uvnitř, zvenku a nahoře na tom autobusu je 250 lidí a autobus pořád jede. Dobrý bože! Lidé visí z okna, je tam tak přecpáno. Autobus je naprosto přetížený. Právě toto vidím teď v moderní době – lidé si úplně přetížili své podvědomí.

Proto vyšší Já v nás je nesmrtelné, nezrozené, věčné a nepopsatelné. Jste to vy! A až si toto uvědomíte, budete osvobozeni. Potom pro vás nebe a peklo budou jednoduše jen dvě místnosti, protože skutečnost nemá omezení. Bůh je neomezený. Obloha je neomezená. Když řeknete, že existuje něco jako nebe a peklo, pak platí, že každé z nich má svůj začátek a konec, každé má své hranice. Kde končí peklo, začíná nebe a naopak – je mezi nimi hranice. Ale Bůh je nad všemi hranicemi. Jsme to my, kdo jsme omezeni – naším poznáním, pocity, myšlením atd. Protože jsme omezeni, nemůžeme popsat to, co je neomezené. Abychom to mohli udělat, musíme se sjednotit s neomezeným. A toho můžeme dosáhnout pouze praktickou zkušeností.

Když meditujeme nebo se koncentrujeme, mysl má čas, aby se podvědomí vyprázdnilo. Máme tolik myšlenek a tužeb, že když se pokusíme mysl zastavit, reakce je negativní. Pokud se pokusíte zastavit mysl hrozí, že onemocníte nějakou psychózou – objeví se halucinace, fobie, deprese, nervozita, strach, neklid, nespavost. Mnoho věcí se může stát. Proč? Protože chcete zastavit svou mysl. Mysl je jako řeka. V józe se učíme, že mysl nelze zastavit a snažíme se naučit, jak mysl usměrnit. Nezastavujte mysl. Nesnažte se ovládnout mysl tím, že ji zastavíte. Pokuste se ovládnout mysl ovládáním smyslů. Omezte přání, omezte potřeby. Tím svůj život učiníte jednodušším a šťastným. Nevědomí je skladištěm našich karem z minulých životů, které vytvářejí náš osud. Podvědomí je skladiště pro tento život a vědomá mysl je ta, která sbírá nové informace.

Byla jednou taková krásná velká socha ze soli a ta chtěla vědět, jak hluboký je oceán. Někdo říkal, že je hluboký sto metrů, jiný, že tři metry a další, že pět set metrů. Socha byla zmatena. Někdo jí ale poradil: „Když chceš vědět, jak hluboký je oceán, musíš to zjistit sama.“ Socha se rozhodla: „Ano, zjistím, jak hluboký je oceán.“ Skočila do oceánu a už se nevrátila. Proto je oceán slaný.

Během meditace a duchovního vývoje se dostáváme k vyšším úrovním vědomí. Termín „vyšší vědomí“ označuje stav, ve kterém nejsou žádné špatné vlastnosti – je to vědomí svaté a čisté.

Stejně tak člověk, který se ponoří do božského vědomí bude navždy zajedno s Bohem. Existuje mnoho různých způsobů, jak dosáhnout vědomí Boha a seberealizace. Nezáleží na tom, pomocí jakého náboženství, Mistra, kultury nebo jakým způsobem se snažíte realizovat. Hlavní je, že realizujete. Měli byste vždycky vědět, že jste na správné cestě.

V tomto životě můžeme dosáhnout pouze čtvrté úrovně vědomí, vyššího vědomí. Pátá a konečná úroveň se nazývá Kosmické vědomí. Kosmické vědomí lze realizovat jedině po smrti. Vše, co se rozvíjí, rozvíjí se v našem vědomí. Naše vědomí je na cestě, putuje z tohoto života do dalšího. Pokud se vaše vědomí rozvíjí, pak se vaše činy, myšlenky a vaše přítomnost automaticky stávají velmi čistými, božskými a krásnými.

Jednou z nejstarších cest je jóga. Jóga je tak stará jako vesmír. Jóga znamená rovnováhu. Celý vesmír je v rovnováze – všechny hvězdy, měsíce, slunce, vše viditelné i neviditelné. Všechny prvky ve vesmíru jsou dokonale vyvážené a jóga je tím, co udržuje toto vědomí v rovnováze.

Je-li vaše vědomí čisté, pak víte, kdo jste. Předtím než přistoupíte k pročištění vědomí, musíte překonat tři překážky: mal, vikšép a ávaran.

Je-li vše v rovnováze, pak je harmonie. Rovnováha znamená harmonii. Kde je dokonalá harmonie a dokonalá rovnováha, tam je jednota. Jednota se naplňuje tam, kde je rovnováha a harmonie. Proto si ve většině knih můžete přečíst, že jóga znamená sjednocení – sjednocení individuálního já s kosmickým. Ale ke sjednocení nemůže dojít, dokud není rovnováha a harmonie.

Mal jsou nečistoty – v našich činech, řeči, chování apod. Vikšép je to, co nás ruší, např. rodinné, sociální, zdravotní, psychické a duchovní problémy a mnoho, mnoho dalšího. Ávaran je závěs nevědomosti. Je to jako u okenního skla, které je průsvitné. Vidíme dovnitř a vidíme ven. Ale když na okno dáme silný závěs, nevidíme už ani dovnitř ani ven. Proto nevíme, kdo je Bůh a kdo jsem já. Mezi Bohem a námi není rozdíl. Naše vyšší Já je totéž co Bůh a toto vyšší Já je v každém stvoření.

Abychom získali tento druh rovnováhy, musíme nalézt rovnováhu mezi tělem a myslí, mezi myslí a vědomím, mezi pamětí a myšlenkami, mezi myšlenkami a slovy. I toto tělo potřebuje ochránce.

Bůh Krišna řekl v patnácté kapitole Bhagavadgíty: „Existuji v každém živém tvoru a všechni tvorové jsou ke mně sanátan (ve vztahu).“ Jsme esencí Boha – Jeho nejniternější podstatou – a Bůh nemá podobu. Átmá nemohou zranit žádné zbraně, oheň je nemůže spálit, žár je nemůže vysušit, smrt je

Když čtete Bhagavadgítu, která byla napsána asi před pěti tisíci lety, i tam se mluví o józe. Když čtete Rámájanu, také se tam mluví o józe. Doba Rámájany byla před deseti tisíci lety. Když čtete upanišady, které jsou starší než Rámájana, také hovoří o józe. Pokud uslyšíte slova Boha Krišny nebo

14

Rámy, také budou mluvit o józe. To znamená, že nic není starší než jóga. Jóga nám říká, jak vytvářet harmonii. Harmonii vytvářejí laskavá slova. Například, když někomu řeknete: „Dobrý den, jak se máte? Je hezké, že jste tady.“, i přesto, že se jedná o člověka, kterého nemáte rádi a myslíte si, že je opravdu divný. Laskavá slova vytvářejí jistý druh harmonie. Na druhé straně, co se stane, když mu řeknete: „Co koukáš, ty blboune!?“ Dotyčný vstane a řekne: „Pojď sem a bij se.“ Takže naše slova mohou obojí – vytvářet harmonii nebo ničit.

že se o tři minuty opozdil. Běžel k úřadu, ale těsně to nestihl. Nemůže přenocovat v hotelu. Vlak zpátky mu jede za čtyři hodiny. A vy mu řeknete, že musí přijít až zítra. A nejde třeba o nic složitějšího, než vydání pasu. Pas je připraven, stačí ho tomu člověku předat. Kolik bolesti v srdci způsobíte tomuto ubohému člověku, který kvůli tomu cestoval tak daleko. Ale naopak, pokud mu řeknete: „Nedělejte si starosti, sice jste se opozdil, ale já to ještě pro vás udělám, prosím počkejte chvíli.“ Jak ten člověk bude šťastný! Vždycky můžeme konat dobré věci. Vždycky můžeme prokazovat dobrou vůli a pomáhat druhým.

Slovo „guru“ v józe znamená „učitel“. Na západě slovu „guru“ lidé nerozumějí a nemají toto slovo rádi. Slabika „gu“ v sanskrtu znamená temnotu a „ru“ znamená světlo. Ten, kdo vás vede z temnoty ke světlu je váš Mistr. Když neumíte řídit auto, najdete si učitele a ten se stane vaším guruem na řízení auta. Pokud chcete něco znát třeba o hudbě či o elektřině, i na tyto věci musíte mít svého gurua, který vás uvede do dotyčné problematiky. Učitel ve škole je také váš guru. Guru jednoduše znamená učitel – člověk, od kterého se něco učíte. To je vše.

Jóga je prastará. Jóga je zároveň velmi moderní. Jóga bude navždy pro lidstvo tím nejlepším nástrojem a nejlepší cestou. Probouzí lidské vědomí a v lidském srdci lásku ke všemu stvoření a našemu životnímu prostředí, k Matce Zemi a celému vesmíru. Jeden Indián kdysi řekl: „Až bude poražen poslední strom a zemře poslední ryba, potom zjistíš, člověče, že svých dolarů se nenajíš.“ Proto musíme naši zemi chránit. Chránit zemi znamená také chránit druhé.

První guru v našem životě je matka. Pak také otec, ale první je matka. Každý říká „moje mateřština“ (angličtina, němčina, hindština a podobně). Nikdy jsem neslyšel, aby někdo řekl „moje otcovština“. Proto prvním guruem je matka. Kdokoli mluví negativně o guruovi, mluví proti matce. Matka a otec jsou prvními učiteli.

Buďte laskaví. Nedovedete si představit, jak moc miluje každá matka své děti. A je jedno, je-li to lidská matka nebo zvířecí matka. Dnes jsme se procházeli v parku poblíž krásného jezera a bylo tam mnoho kachen, labutí a dalšího ptactva. Vzali jsme s sebou chléb a dávali jsme jim ho. Jedna krásná černá labutí matka přivedla své děti k nám, abychom je mohli krmit. Jak krásné! Kdybych chytil jedno z jejích dětí, podřízl mu krk a dal ho do kapsy, co by na to řeklo matčino srdce? Nezpůsobujte bolest matce nebo Matce Zemi. Vše může být odpuštěno, ale tato bolest nikoliv.

Druhým guruem je váš přítel, od kterého se učíte věci dobré nebo třeba i věci špatné. Třetí guru je učitel ve škole. Čtvrtý guru je učitel náboženství. Pátý guru je váš duchovní guru. Šestý jste vy sami. Duchovní guru je jako plamen svíčky, která již hoří. A vy jste jako svíčka, která ještě není zapálená. Přiložíme svíčku, která ještě nehoří k plameni již hořící svíčky a zapálíme ji. Ale vy sami máte schopnost a kapacitu dávat světlo. Poznání se nedá změřit. Poznání je bez hranic.

Neodvádějte matkám děti. Nezabíjejte je. Nikdo z nich nechce zemřít. Nikdo! Když vyndáte rybu z vody, podívejte se, jak trpí. Krutý člověče, co to děláš? Ruce, které zabily živého tvora nejsou hodny toho, aby sloužily Bohu. Ústa, do nichž bylo vloženo mrtvé zvíře, nejsou hodna toho, aby se modlila k Bohu. Ničíte svaté boží tvory. Ti, kdo způsobují bolest miliónům živých tvorů, se potom modlí k Bohu: „Odpusť mi, ochraňuj mne.“ Komu má Bůh naslouchat dřív? Proč by měl naslouchat lidem? Jeho dětmi jsme všichni. Je-li Bůh jen pro lidi, pak to není Bůh. On nejen naslouchá, On přitom pláče. Kosmická Matka pláče pro své děti. Co Jí to Její děti dělají?

Tak jak dostaneme od Mistra realizaci? Mistr říká: „Buďte pozitivní. Vytvářejte harmonii mezi všemi třemi světy. Modlete se. Koncentrujte se. Meditujte. Měli byste vědět, o co žádáte. Pomáhejte. Buďte laskaví. Věřte, že je Bůh. Věřte v jeho božskost. Modlete se k Němu, meditujte, pomáhejte a buďte laskaví.“ To jsou principy jógy. Každé náboženství, které je založeno na těchto principech – to jsou principy modlitby, víry, pomáhání, laskavosti a dobrotivosti – je větví nebo součástí jógy. Ale jóga není součástí žádného náboženství. Všechna náboženství pocházejí z jógy. Pokud existuje náboženství, které nemá tyto principy a nabádá své přívržence, aby nevěřili, nepomáhali, nebyli laskaví, nemodlili se a podobně, potom takové náboženství není jógou.

Mnozí argumentují tím, že příroda pojídá přírodu. Ale lidé jsou nad přírodou. Nejste v království zvířat – jste v království lidí. Máte lidské vědomí. Máte lidskou mysl. Máte lidské city a lidskou dharmu. Dharmou člověka je ochraňovat, ne ničit. Dávejte zvířatům najíst, nejezte vy je.

„Jóga v denním životě“ znamená cvičení jógy v každodenním životě – nejen provádění fyzických cvičení, meditace nebo pránájámy. Snažte se být laskaví. Snažte se mít dobré srdce. Snažte se pomáhat druhým. Modlete se – najděte si na to čas. Konejte dobro. Ať už pracujete kdekoli, můžete ve své profesi dělat tolik dobrých věcí. To z vás udělá dobrého člověka.

Proto všichni světci pročišťují své životy a snaží se dojít k Bohu. Je mnoho těch, kteří si myslí, že jsou svatí, ale přitom jedí a zabíjejí zvířata. Já říkám, že se ještě nestali mistry ani nedošli k Bohu. Nemohou dosáhnout realizace. Nevidíme situaci takovou, jaká ve skutečnosti je. Ale když budete meditovat a vejdete do astrálního světa, pak uvidíte vše, co se dnes děje na zemi a co lidé se zemí provádějí.

Řekněme, například, že jste zaměstnán jako úředník, že musíte zavřít kancelář v šest hodin a někdo přijde tři minuty po šesté. Vy řeknete: „Přijďte zítra, přišel jste pozdě.“ Ten člověk přijel z venkova vlakem nebo taxíkem a byl takový provoz,

Abyste udrželi své tělo zdravé, uvolněné a bez stresu, měli byste také cvičit. Jóga v denním životě je systém, který má

15

za sebou nesmírně dlouhou historii a je uznáván a přijímán v mnoha různých střediscích a zařízeních – rehabilitačních centrech, nemocnicích, kulturních centrech, zařízeních tělesné výchovy, vzdělávacích institucích – a také ve školách jako předmět Jóga v denním životě. V Evropě je Jóga v denním životě uznávaná i na některých univerzitách. Například můžete z Jógy v denním životě udělat diplomovou práci. Je to ucelený systém. Jóga v ní je stejná jako jinde – není tam nic nového. Ale pokusil jsem se spojit různá cvičení s radami lékařů, psychologů a rehabilitačních sester. Snažili jsme se dát to všechno dohromady takovým způsobem, aby cvičení byla prospěšná pro všechny.

důležitá, je vegetariánská strava. Myslete, prosím, na ostatní živé tvory. Máte tady tak krásnou přírodu – velmi dobrou půdu, ovoce a zeleninu. Tak prosím, myslete na všechny matky, nejen ty lidské, ale i ty od jiných tvorů. Otevřete svá srdce. Dávejte lásku všem tvorům. Když neumíte život dát, tak ho neberte. To vám usnadní život. A cvičte.

Poslední věc, o které bych vám rád řekl a která je velmi

Bůh vám žehnej. Modlím se k Bohu za vaše zdraví,

Jeden ve všem a my všichni jsme v jediném Bohu. Věřte, jak chcete, v jakékoli náboženství nebo kulturu, všechny jsou dobré. Nejezte maso, staňte se vegetariány a otevřete svá srdce všem. Cvičte se v toleranci a odpouštění. Jen odpouštějte a buďte dobří.

Otázky a odpovědi Svámídží ve Vancouveru, březen 2001

Otázka: Svámídží, jak můžeme ve své mysli udržet pozitivní myšlenky? Odpověď: Udržet pozitivní myšlenky v mysli je velmi snadné. Vždycky se snažte vidět jen dobré věci. V mysli udržujte jediný princip – odpouštění. Když vám někdo udělá něco špatného a vy mu nemůžete odpustit, berete na sebe břemeno a pak se vaše myšlenky začnou stále více točit kolem tohoto břemena. Někdy se stává, že kvůli tomu nemůžete ani v noci spát. Ale měli byste odpouštět. Měli bychom vědět, že cokoli si myslíme, se k nám vrací zpátky. Proto bychom neměli takto přemýšlet, ale cvičit se v odpouštění.

rodičů, matka i otec, to může udělat. Když něčemu nerozumíte, zeptejte se svého otce a matky, nebo i svého učitele ve škole. Když je vaše matka nemocná nebo je pryč, jděte za babičkou nebo za někým, komu důvěřujete, aby vám dal odpověď. Otázka: Každý den vytváříme tolik karem už jen tím, že žijeme a dýcháme. Jak můžeme přerušit kolo smrti a znovuzrození? Odpověď: Taková karma je jen přirozená karma patřící k tělu. Rodí se s tělem a odchází s tělem. Jídlo, pití, spánek a dýchání jsou přirozené procesy těla. Určitá karma patří výhradně tělu. Není tak velká a zmizí s tělem. Ale my vytváříme jiné karmy tím, že působíme druhým lidem a tvorům bolest, špatně se k nim chováme, máme vůči nim negativní myšlenky nebo je zabíjíme.

Otázka: Co když je člověk v rodině a ostatní stále dělají problémy. A vy musíte jen odpouštět a odpouštět. Je nějaký konec nebo způsob, jak z toho ven? Odpověď: Znamená to, že máte karmickou povinnost tím projít. Měli byste porozumět povaze člověka. Nemůžete to změnit.

Otázka: Můžeš nám poradit, jak utišit mysl a zastavit myšlenky při meditaci? Odpověď: Nezastavujte myšlenky! Směřujte je k Bohu a vaší mantře. Člověk by neměl zastavovat tok myšlenek a ani ho zastavit nemůžete. Když se budete snažit ho zastavit, budete z toho mít depresi.

Otázka: Co se stane lidem, když zemřou a kam jdou? Odpověď: Když tělo zemře, všechno pokračuje prostřednictvím vašeho astrálního těla. Vidíte, cítíte a víte, ale nemůžete nic dělat. Už pro vás neplatí přírodní zákony, ale ty kosmické platí stále. Vaše duše jde směrem, kterým ji vede váš osud nebo karma. Pak si už nemůžete vybrat, kde budete. Jestliže chcete mít určitý druh života, musíte pro to pracovat nyní, jinak bude pozdě.

Otázka: Můžete nám říci něco o meditaci a modlitbě? Odpověď: Meditace je modlitba a modlitba je meditace. Jóga je technika, která dává cvičenci mnoho možností, jak dosáhnout Boha. Modlitba je osobní rozhovor s Bohem. Meditace je také osobní čas, který strávíte s Bohem. Meditace je tichá modlitba. A jiné modlitby, ve kterých říkáme „Bože, odpusť nám“ nebo „Prosíme pomoz nám“ mají stejný cíl jako meditace. Obojí jsou techniky vycházející z jógy. V malých cvičebnách po celé zemi desítky mužů a žen, jeden

Otázka: Jak se může dítě vypořádat s něčím, čeho je na něho moc? Odpověď: Vždycky jděte k matce. Matka je největší síla v tomto světě. Matka může vysvětlit a odstranit smutky a břemena. Matka dává velkou důvěru a sílu. Kterýkoliv z

Život je krátký – rozsévej dobro mezi lidmi dokud je čas jinak tvá sláva zvadne jako květy jabloně. Pamatuj, že k tobě jako ke každému přijde smrt. Mírá Báí

16

Jóga: Tělo ohýbá mysl

Interview se Svámídžím pro Radio National v pořadu „The spirit of things“ s Rachael Kohnovou Sydney, Austrálie 8. dubna 2001 vedle druhého, provádějí sérii tělesných pozic, jejichž jména – někdy v sanskrtu – předříkává cvičitel jógy. Jedná se o exotický druh cvičení nebo duchovní praxe? Zúčastníme se hodiny a budeme mluvit s cvičitelem jógy Peterem Thompsonem. Anna Nolanová nám odhalí historii jógy v Austrálii. A budeme mluvit s paramhans svámím Mahéšvaránandou, zakladatelem Jógy v denním životě. Pochází z dlouhé linie vážených jogínů z tradice filozofie jóga védanta. Svámídží se narodil v Rádžasthánu na severozápadě Indie, kde založil školu a další sociálně prospěšná zařízení.

těla, ale vy o józe mluvíte jako o něčem, co vás dovede na úroveň, kde vám nic nemůže ublížit. Četla jsem to ve vaší knize Setkání s jogínem. Co tím myslíte? Svámí Mahéšvaránanda: Fyzická část jógy, tedy hathajóga nebo-li cvičení, k dobrému zdraví rozhodně vede. Cítíte se velmi uvolněná, velmi lehká. Jóga zároveň brání vzniku mnoha nemocí. Ale jóga je mnohem hlubší. Probouzí lidské kvality. Dříve jsem říkával, že na světě jsou milióny lidí, ale jen málo z nich je opravdu lidských. Jóga vás dovede velmi hluboko směrem k vaší duši. Vytváří vnitřní mír. Ovšem v konečném důsledku vám jóga dává duchovno a uskutečnění vaší božské podstaty.

„Odpovědí na všechny tvé otázky je znát sebe sama. Znát sebe sama je cestou k překonání veškerého našeho utrpení a to nás může naučit právě jóga… Prostřednictvím síly jógy můžeš spálit všechny karmy. Vše je jednota.“ (Nahrávka Svámídžího hlasu)

Cíle Jógy v denním životě jsou fyzické zdraví, duševní zdraví, společenské zdraví, duchovní zdraví a seberealizace nebo-li uskutečnění vaší božské podstaty. To pokrývá vše.

Slovo „jóga“ sice pochází ze sanskrtského termínu „judž“, což znamená „svázat dohromady“, avšak nic nemůže být vzdálenější od způsobu, kterým většina dnešních lidí jógu prožívá. Je to spíše o rozvazování pout, která vězní tělo i mysl.

Rachael Kohnová: To tedy ano. Jak důležité je učení obsažené v Jógasútrách, že pro světce je vše utrpením? Je život vnímán tak, že je plný utrpení a že jóga je schopna vás z toho dostat?

Dobrý den, jmenuji se Rachael Kohnová a v dnešním vydání pořadu The spirit of things na Radiu National se podíváme na jógu.

Svámí Mahéšvaránanda: Ano, vidíme utrpení v tomto světě. Lidské bytosti jsou vysoce rozvinutí tvorové, ale když se podíváte na lidský život zblízka zjistíte, že jsou velmi nešťastné. Války vytvořili lidé. Lidská těla mají mnoho nemocí. Lidské bytosti jsou z větší části nešťastné a zklamané. To je proto, že lidé vedou své životy nepřirozeným způsobem.

Svámí, kterého jste právě slyšeli, je jeden z našich hostů, paramhans svámí Mahéšvaránanda, který je v Austrálii na návštěvě svých mnoha jógových středisek a žáků a právě on nás seznámí s tím, co nazývá nejstarší duchovní tradicí světa, která je zároveň kompatibilní se všemi náboženstvími. Vsadím se, že si právě myslíte, že jógu přivezli do Austrálie Beatles a jejich mnohokrát na veřejnosti probíraná oddanost vůči Mahárišimu Mahéši Jógímu, zakladateli Transcendentální meditace (TM), ale není tomu tak. Jóga je zde mnohem déle.

Pokud cvičíte jógu, pomůže vám porozumět, překonat, zapomenout nebo odpustit, praktikovat toleranci, žít s pocitem jednoty. Zároveň budete mít soucit s druhými. Díky józe snadněji ovládnete svůj život. Zklamání budou sice přicházet, ale na to se neumírá. Takže jóga je dokonalý způsob, jak ovládnout život – je to vlastně způsob života, způsob, jak porozumět životu a v konečném důsledku jak dosáhnout vyšších cílů.

Přepis rozhovoru: Rachael Kohnová: Paramhans svámí Mahéšvaránanda je zakladatelem Jógy v denním životě. Pochází z dlouhé linie vážených jogínů z tradice filozofie jóga védanta. Svámídží se narodil v Rádžasthánu na severozápadě Indie, kde založil školu a další sociálně prospěšná zařízení. Svámídží žije ve Vídni, ale je právě v Austrálii na návštěvě svých žáků, z nichž někteří jsou velmi mladí: v některých částech Evropy byla jóga zavedena do školních osnov.

Rachael Kohnová: Myslíte, že mnoho lidí, kteří k józe přicházejí, si opravdu uvědomují, že jejich život je utrpení? Uvědomí si to tím, že cvičí jógu?

Svámí Mahéšvaránanda: Děti, které cvičí jógu mají lepší schopnost soustředění, jsou méně agresivní, učení jim jde velmi dobře, nosí domů dobré známky a jejich rodiče jsou s nimi velmi spokojeni.

Svámí Mahéšvaránanda: Mnoho lidí ano. To je velmi dobrá otázka. Je to velmi zajímavé. Většinou na začátku si lidé myslí, že dělají jógu kvůli svému zdraví nebo proto, aby se uvolnili. Rádi by rozpustili stres. Když přijdou a uvolní se, jdou do sebe a objeví, kolik je v nich ještě utrpení. Dojde jim, že se snažili všechno potlačovat a zatáhnout přes to závěsy. Nyní díky józe se ten závěs otvírá a začnou nacházet cestu ven z toho utrpení.

Rachael Kohnová: Dovedu si to představit. Mnoha lidem na Západě se pod pojmem jóga vybaví kultivování krásného

Rachael Kohnová: Svámídží, vyučuje se jóga jinak na

17

Západě než v Indii?

důležitá. Můj přístup je asi takový: tvrdě pracuj, vydělej si peníze, nasedni do letadla a levituješ.

Svámí Mahéšvaránanda: V něčem ano. Na Západě musíte více používat vědu a více vysvětlovat. V Indii lidé třeba jógu necvičí, ale znají ji, protože pochází z jejich země a pronikla do jejich podvědomí. Jinak rozdíly nejsou.

Rachael Kohnová: V letadle? Svámí Mahéšvaránanda: Ano.

Jsou rozdíly mezi bhaktijógou (jógou oddanosti), karmajógou (jógou zásluh), rádžajógou (jógou kázně) a gjánajógou (jógou filozofie). Takže záleží na tom, kdo právě mluví a na jaké téma.

Rachael Kohnová: Aha.

Rachael Kohnová: Jaký druh jógy je na Západě nejoblíbenější? Čekala bych, že hathajóga, tedy zaujímání fyzických pozic.

Rachael Kohnová: Dobrá, jsou ovšem lidé, kteří si takovou schopnost přisuzovali.

Svámí Mahéšvaránanda: Nikdy jsem neviděl nikoho levitovat.

Svámí Mahéšvaránanda: Samozřejmě existuje skákání na matraci, ale to není levitace.

Svámí Mahéšvaránanda: Ano, toto je nejoblíbenější, ale lidé k józe nepřicházejí jen kvůli tomu. Přicházejí i za rádžajógou, sebekázní, meditací a samozřejmě i bhaktijógou. Těžko říci, kterému druhu jógy dávají přednost, ale obecně pod pojmem jóga lidé chápou hathajógu.

Rachael Kohnová: To je pravda. Přesně to jsem viděla i slyšela. Svámí Mahéšvaránanda: Ale víte, to není levitace.

Jenže to, čemu zdejší říkají hathajóga, ve skutečnosti hathajóga není.

Rachael Kohnová: Svámídží, často člověk slyší o jogínech, kteří se dožívají velmi vysokého věku a zemřou přesně na čas, který si předem stanoví. Přece dožít se vysokého věku není cílem jógy, nebo je?

Rachael Kohnová: A co to je? Svámí Mahéšvaránanda: Když jsem poprvé přijel na Západ, lidé říkali: „Chceme cvičit pouze hathajógu. Můžeš nás naučit hathajógu?“ Byl jsme překvapen, že lidé na Západě cvičí takovou velkolepou disciplínu, jakou je hathajóga.

Svámí Mahéšvaránanda: Máte pravdu, dožít se vysokého věku není cílem jógy, ale dlouhý život vám dá více času na realizaci. Rachael Kohnová: Dojít ve svém životě realizace.

Klasický význam hathajógy v Indii je soubor šesti pročišťovacích technik. Například ráno si čistíte nosní dutinu slanou vodou. Nebo další technika spočívá v tom, že každé ráno vypijete dva litry vody a jednou za měsíc té vody vypijete dvacet litrů na pročištění žaludku a poté vydatně procvičíte břišní svalstvo. Další technika je meditace se svíčkou (trátak). Všechny tyto techniky jsou součástmi hathajógy.

Svámí Mahéšvaránanda: Ano, protože v lidském životě se děje mnoho věcí jak dobrých, tak špatných. Ale říkáme, že nejhroznější tragédie, která se lidem může stát je to, že lidská bytost zemře, aniž by uskutečnila svou božskou podstatu či došla seberealizace. Nevíme, zda budeme opět mít ten samý život – tak dobrý život, zdravý život. Proto usilujte o realizaci v tomto životě.

Rachael Kohnová: Takže se jedná o opravdové pročištění celého těla, nejen zevně, ale i vnitřně.

Jóga je jeden z nejstarších systémů. Na světě neexistuje žádný systém, který by byl starší než jóga. Věřte v Boha, věřte v sebe, zachovejte kázeň, modlete se, meditujte, služte, pomáhejte – to jsou hlavní zásady jógy. Každé náboženství, které v sobě má tyto zásady – víru v Boha, modlitbu, dobrotu, laskavost, nezištnou službu, pomoc bližním – je odvětví či součást jógy. Jóga není součástí žádného náboženství. Jóga je vědou těla, mysli, kultury a tak dále. Není závislá na žádné kultuře či náboženství.

Svámí Mahéšvaránanda: Ano, je krásná. V hathajóze nejsou žádné ásany – nejsou žádné pozice, žádná cvičení a žádné dýchání. Ásany jsou ve skutečnosti součástí rádžajógy. Rachael Kohnová: Rádžajóga? Svámí Mahéšvaránanda: Ano, ale říkají tomu hathajóga. Ale to víte… Rachael Kohnová: Každopádně něco dělají.

Užitek ze cvičení jógy může získat každý. Tak, jako všichni potřebujeme stejný kyslík: hinduista vdechuje, buddhista vdechuje, muslim vdechuje, žid vdechuje – my všichni vdechujeme stejný kyslík; obdobně jóga je zdravou a dobrou cestou pro všechny.

Svámí Mahéšvaránanda: Něco dělají a to je důležité. Rachael Kohnová: Jóga se sice na Západě těší velké oblibě, ale čas od času je znevážena, např. lidmi, kteří o sobě tvrdí, že umí levitovat. A jak je vlastně důležité levitovat? Co s vámi dělá levitace?

Rachael Kohnová: Jak je v józe důležitý vztah mezi učitelem a žákem? Sedí vaši žáci u vašich nohou a sledují každé vaše slovo? Je takový vztah ideální? Svámí Mahéšvaránanda: Věc se má tak – žáci, kteří mají

Svámí Mahéšvaránanda: Nemyslím si, že by levitace byla

18

důvěru ve svého mistra a uvádějí jeho slova v praxi, potřebují sedět svému mistrovi nablízku a poslouchat. Pokud pečlivě naslouchají, dostane se jim největší přínos. Víte, když nenasloucháte, může se stát, že neuděláte zkoušku a budete muset lekce opakovat.

oranžovou hedvábnou róbu i nádherný náhrdelník z broušeného křišťálu. Co symbolizují? Svámí Mahéšvaránanda: Oranžový šat symbolizuje odříkání. Oranžová je barva odříkání. Je barva posledního stádia života. Na podzim vidíte, že všechny listnaté stromy změní svou barvu na krásnou oranžovou a červenou.

Rachael Kohnová: Ovšem tady by křesťané řekli, že musí být žáky pouze Krista. Pokud jsou vašimi žáky, nepředstavovalo by to určitý rozpor?

Oranžová je i barva ranních červánků. Když svítá, probouzí se veškeré vědomí – ptáci, zvířata, květiny – s výjimkou líných lidí, kteří si přispávají. Pak v čase večera, když slunce zapadá, vědomí zase usíná. Takže oranžová je barva proměny či vzestupu vědomí.

Svámí Mahéšvaránanda: Vůbec ne, protože Kristus už nežije ve své fyzické podobě. Kristus se znovu a znovu vtěluje v podobě mistra. Kristus řekl: „Jsem cestou k Otci.“ Tenkrát byl Ježíš mistrem těch žáků a řekl jim: „Jsem cestou k Otci. Následujte mě. Ukáži vám cestu k Bohu“.

Oranžová je barva ohně. Oheň znamená pročišťování. Vyčistí úplně všechno. Přes tuto barvu nemůže negativní energie vůbec projít. Oranžová je barva země. „Vy jste solí země.“ Vaše tělo ze země vzešlo a do země se zase navrátí.

Obdobně každý učitel říká svým žákům to samé. Pokud se tím žáci řídí, pak je cesta každého mistra cestou k Bohu. Ježíš neřekl: „Ježíš je jedinou cestou na věky věků.“

Také je to velmi bezpečná barva, když jdete po silnici.

Rachael Kohnová: Jaká byla vaše cesta? Jak jste po ní kráčel? Začalo to, když jste byl dítě? Byl jste zázračné dítě?

Rachael Kohnová: Auta do vás potom nemůžou narazit.

Svámí Mahéšvaránanda: Všichni máme svůj osud. Narodili jsme se s určitými povinnostmi či posláním, které máme v životě uskutečnit. Myslím si, že můj osud mi dal tento život. Od dětství jsem se velice zajímal o pomáhání druhým, o uskutečnění něčeho v životě a chtěl jsem vědět, jaký je význam tohoto života.

Svámí Mahéšvaránanda: Ano. Rachael Kohnová: A co ten křišťál? Svámí Mahéšvaránanda: Křišťál znamená jasnost: „Jasný jako křišťál“ – jasné vědomí. Pročišťuje energii, ale musíte mít pravý křišťál.

Pak jsem šťastnou náhodou potkal svého mistra, který je mým opravdovým strýcem, bratrem mé matky. Když jsem o něm poprvé slyšel, byl jsem ještě příliš mladý: bylo mi osm nebo devět let. Když mi bylo deset, jedenáct zemřel mi otec. Můj mistr přišel do naší vesnice a uviděl jsem ho – skvělého, moudrého člověka, zkrátka obrovskou osobnost. Řekl jsem si: „To je ono, právě to jsem hledal.“ Od tohoto okamžiku jsem se začal intenzivně věnovat koncentraci a meditaci.

Rachael Kohnová: Ano. Odříkání je pro mnoho lidí obtížná cesta, zvláště na Západě, kde je všude okolo přebytek a všude číhají pokušení. Byla to obtížná cesta i pro vás? Svámí Mahéšvaránanda: Uznávám, že to, co říkáte, platí pro mnoho lidí. Ale já jsem po tom toužil. Když po něčem toužíte, pak to jde lépe. Ale když se do něčeho nutíte nebo vás k tomu vede vaše ego, může to být těžké. Jinak platí, že když víte, co chcete, pak to těžké není.

Byl to můj osud od dětství. A tak po pár letech si pro mě poslal a zeptal se mě, zda bych chtěl s ním zůstat a chodit do jeho školy. Přijal jsem tuto nabídku, odešel z domova a zůstal s ním. A tak začal můj duchovní život a potom jsem se stal svámím.

Rachael Kohnová: Svámídží, co vás přivádí sem do Austrálie?

Rachael Kohnová: V tom případě jste určitě viděl spoustu nadšenců z řad hippies, kteří přijížděli do Indie v 70. a 80. letech podělit se o vaši moudrost. Jak se po letech změnili? Jsou jiní než žáci, kteří přijíždějí ze Západu v současnosti?

Svámí Mahéšvaránanda: Krásní Australané: zdejší lidé jsou velmi otevření. Australané velmi pečují o své zdraví. Cestuji po celém světě, ale nikdy jsem neviděl národ, který by o své zdraví pečoval více než národ australský.

Svámí Mahéšvaránanda: Mnoho z nich ano. Bohužel někteří jejich vrstevníci jdou do opačného extrému, propadnou např. kouření hašiše a pod. Takže v konečném důsledku vlastně ztratí svůj životní cíl – důvod, proč přijeli do Indie – a nyní zapomněli cestu.

Rachael Kohnová: Nepečujeme ale jenom o tělo? Opravdu pečujeme o své zdraví? Svámí Mahéšvaránanda: I když pečujete jenom o tělo, i to je dobré. Vše začíná tělem. Když je zde tělo, je zde úplně všechno. Pokud tělo není, pak tu není nic.

Rachael Kohnová: A dnes? Děje se to často?

Rachael Kohnová: To asi ne.

Svámí Mahéšvaránanda: Ano, děje. Některým to začíná docházet a někteří realizují, ale je to těžké. Někteří z nich nechtějí vynakládat žádné úsilí. Jsou spokojeni takoví, jací jsou. Tak je to. Rachael Kohnová: Všimla jsem si, že na sobě máte krásnou

Svámí Mahéšvaránanda: Jeden vědec v Rakousku řekl: „Zdraví není všechno, ale bez zdraví je všechno k ničemu.“ Takže do Austrálie mě přivedli mí dobří přátelé, žáci, krásná příroda a v neposlední řádě můj osud.

19

Rachael Kohnová: Váš osud. Svámí Mahéšvaránanda: Ano.

Moderátorka: Rachael Kohnová Producent: Geoff Wood

Rachael Kohnová: Jsme velmi rádi, že vás ten osud přivedl do Austrálie. Velice vám děkujeme za vaši účast v pořadu „The spirit of things“.

Pořad „The spirit of things“ je vysílán vždy v neděli od 18:10 a reprízován každý čtvrtek od 19:10 a v pátek od 4:05 na Radiu National, národním vysílání Austrálie spravovaném Australian Broadcasting Corporation.

Svámí Mahéšvaránanda: Také děkuji a přeji vám všechno nejlepší. Milí posluchači, modlím se za vás – abyste měli dobré zdraví, dlouhý život, božskou ochranu a duchovní rozvoj a aby ve vašich rodinách vládla harmonie a štěstí. Bůh žehnej vám i vaší zemi. Všechno nejlepší.

http://www.abc.net.au/rn/relig/spirit/default.htm

Rachael Kohnová: To byl paramhans svámí Mahéšvaránanda, zakladatel Jógy v denním životě a náš host v pořadu „The spirit of things“ zde na Radiu National. Nyní si všichni můžete rozmotat své končetiny a dát si čaj.

Šivarátri

Vép, Maďarsko,22.–24. února 2001

Paramjógéšvar Šrí Dévpurídží

V životě každého nastane čas, kdy se vzbudí takové vnitřní vědomí, že najednou víte naprosto jasně, co chcete. Když se toto stane, intelekt již nebude překážkou, naopak stane se z něho pomocník. Dokud si nejsme jisti, zda se chceme jet koupat k pobřeží Jadranu nebo lyžovat do Tyrol nebo koukat na fotbalový zápas nebo jít do sauny – naše mysl bude bloumat a nebudeme spokojeni, ať děláme, co děláme.

ani v noci spát, a tak se obrátila na psychologa. Psycholog jí položil mnoho otázek. Nakonec se jí zeptal, na co myslí před usnutím. Odpověděla mu: „Myslím na to, že když usnu a bude se mi zdát o tom, že tato osoba je spolu s mým manželem, nevydržím to.“ Psychologovi došlo, jak jí pomoci, aby mohla zase v noci spát. Při příštím setkání jí řekl: „Prosím, nikomu to neříkejte, ale jen pro vaši informaci vám povím, že váš bývalý manžel a ta žena jsou na sebe jako dva psi: on ji dokonce zbil holí tak, že teď leží v nemocnici a on sedí ve vězení. Žena přišla od psychologa domů a co myslíte, že se stalo? Další den mu volala a pravila: „Pane doktore, stal se zázrak. Minulou noc jsem spala 11 hodin bez jakýchkoliv léků na spaní.“ Žárliví lidé myslí vždy negativně. Jejich myšlenky jsou vůči druhým destruktivní. Žárlivost je proto nejobtížnější karmická nemoc. Bože ochraňuj nás před žárlivostí. Žárlivost neexistuje jen mezi páry a v rodinách. Existuje i duchovní či náboženská žárlivost. Nejnovější zvyk v politice je zničit kandidáta negativními pomluvami. V moderní civilizaci je to jedna z nejlepších zbraní jak někoho zničit. Jsou i další druhy žárlivosti: ekonomická žárlivost, žárlivost na věk, krásu, úspěch… mnoho, mnoho druhů. Žárlivost sama je druh duševní choroby, které podléhají téměř všechny bytosti. Žárlivost je dokonce i v rostlinách a v kamenech. Když získají nějakou moc, pokoušejí se pak ovládnout ostatní.

Nejhorší je, když klevetíte a vytváříte v myslích jiných či sebe nesprávný obraz. Pod vlivem tohoto intelekt začne tyto nesprávné myšlenky podporovat. Co se tím ve vás mění? Vritti. Vytváří se negativní vritti, které jsou jako citrón v mléce. Mléko v tomto případě symbolizuje duchovnost, kterou jste vybudovali sádhanou, cvičením, meditací, pozitivním myšlením a dobrými skutky. Citrón představuje negativní pomluvy zvenčí. Vrátit sražené mléko do původního stavu je skoro nemožné. Stačí jediný negativní člověk na to, aby zničil všechnu vaši duchovní sádhanu, kterou jste dlouhá léta udržovali s velikou důvěrou a láskou.

Lidské bytosti mají intelekt, vědí, které myšlenky jsou destruktivní a které jsou dobré a pomáhají. To znamená, že se lidé mohou vyhnout žárlivosti, neboť mají schopnost chápat! Lidé se mohou nejen vyhnout žárlivosti, mohou také odpouštět, napravovat negativní kvality a měnit je v pozitivní.

Vypráví se jeden příběh o pánu Šivovi, Párvatí a o rišim Náradovi. Nárada byl velice známý svou obratností v politice. Uměl přimět lidi k boji a pak je znovu usmířit. Jednoho dne začal Nárada žárlit na hluboký vztah a lásku, která existovala mezi Párvatí a Šivou. Žárlivý člověk se pokouší zničit něčí vztah nebo ho alespoň narušit a moc se raduje, když se mu to podaří.

Nárada žárlil na Šivu a Párvatí a snažil se přijít na způsob, jak narušit jejich vztah. Šel za Párvatí a mluvil moc pěkně o Šivovi, protože věděl, že ona ho miluje. Tak chválil Šivu, že její srdce úplně roztálo. Pak řekl: „I když já mu moc ne-

Byl jednou jeden muž, který opustil svou ženu kvůli jiné. Jeho bývalá manželka tak žárlila, že kvůli tomu nemohla

20

rozumím. Myslel jsem si, že miluje pouze tebe, Párvatí, ale je tu tolik dalších bhaktů, že ve skutečnosti už na tebe nemá čas. Jen tě využívá. Je k tobě milý jen tehdy, když něco potřebuje. Není to tak?“

Nepomohou dokonce ani dobré myšlenky, protože ta slova již stačila vytvořit tak negativní představy, že nemůžete překonat své emoce a pocity. Když je člověk odsouzen k trestu smrti, citově zemře dříve, než ho přivedou do místnosti, kde má být trest vykonán.

Tomu se říká citové vydírání. Když někdo takto mluví, měli byste přerušit rozhovor a okamžitě se od tohoto člověka odvrátit. Odejděte a meditujte nebo si pusťte kazetu s Gurugítou.

Další den ráno zaujal Šiva jako obvykle své místo na skále a Párvatí přišla s nádobou vody, aby ho umyla. Jeho pravé rameno se třáslo. Párvatí se zeptala: „Pane, je ta voda moc studená? Proč se třeseš?“ Šiva řekl: „To nic, to je v pořádku.“ A přemýšlel: „Dnes určitě přijdu o své rameno. Ale z lásky k ní nemohu nic říct. Možná, že se mýlím a mohlo by jí to ublížit.“ Párvatí řekla: „Pane, neobávej se tak o své rameno, bude v pořádku.“ Šiva si pomyslel: „Nárada má pravdu, chystá se mě napadnout.“ Pak opravdu uviděl z jejího stínu na skále, jak doširoka otevřela ústa. Chtěla se dotknout jeho ramene prostředkem svého jazyka, a tak přistoupila blíž. V tu chvíli se na ni Šiva podíval. A tak se to přihodilo přesně to, co Nárada naplánoval. Šiva utíkal pryč a Párvatí běžela za ním a křičela: „Pane, co se stalo? Zastav se, prosím!“

Takto v ní vzbudil pochyby. Řekl jí: „Dávej si na něj pozor a nechoď k němu blízko. Jeho tělo je plné jedu. Víš přece, že vypil jed od dévů a rákšasů. Když se dotkneš jeho těla, budeš transcendentálním procesem otrávena. Jeho tělo je tak hořké, ochutnala jsi někdy jeho kůži svým jazykem? Ne? Něco ti řeknu. Přesně uprostřed jazyka je zvláštní čakra a když se dotkneš jeho těla tímto bodem na jazyku, ucítíš tu hořkou chuť. A jak je hořké jeho tělo, tak je hořká jeho láska k tobě. Svůj nektar dává jen bhaktům.“ Zeptala se ho: „Jak o tom mohu získat důkaz?“ Odpověděl: „Velice jednoduše. Zítra, když budeš omývat jeho tělo, otevři ústa dokořán a dotkni se jeho pravého ramene středem svého jazyka. Pak ochutnáš tu hořkost. Ale buď opatrná, když na to přijde, zabije tě.“

Takto rychle se ztrácí naše důvěra a naše oddanost. Jako Nárada, ten, který tě pomluví neztrácí nic, ale vy přijdete o svou víru a duchovnost.

Tímto způsobem byla Párvatí zpracována. Říká se tomu „vymývání mozku“. Její důvěra byla zničena. Potom šel Nárada k Šivovi dokončit své dílo. Také jemu činil pěkné poklony a pocty, dokud neroztál. Pak řekl: „Jak je ta Párvatí milá a božská! Opravdu Tě miluje. V celém vesmíru neexistuje větší láska k Tobě.“ Šiva tál a tál a když už byl úplně naměkko a měl srdce otevřené, Nárada řekl: „Ale, můj Pane, jedné věci nerozumím. Pokud Tě tak miluje, proč Tě chce zabít? Na mou čest jsem slyšel, že Tě chce sníst. Tak Tě nenávidí. Nerozumím tomu, jak tyto dva city mohou existovat vedle sebe, láska a nenávist. Ale to je Tvá mája, Pane, pouze Ty tomu můžeš porozumět. Zaslechl jsem, že už zítra bude Tvá poslední koupel. Ale Ty jsi ten, kdo zná minulost, přítomnost i budoucnost, Ty to musíš vědět. Zítra během koupele zaútočí s široce otevřenými ústy na Tvé pravé rameno. Je však dobře připravená a pokud si všimneš, k čemu se chystá, neprovede to. Takže bys měl předstírat, že nic netušíš. Potom hned, jak otevře ústa, bys měl raději uprchnout. Pokud se zachráníš, bude všechno v pořádku, jinak se zhroutí celý vesmír.“

Trvalo to dlouho – několik stovek let – než se Šiva a Párvatí byli schopni sejít a mluvit o tom, co se stalo. Tehdy se tomu oba zasmáli. V tu chvíli přišel Nárada a zpíval: „Óm namah Šivájá…“ a byl při tom zpěvu tak plný oddanosti, že mu Šiva hned všechno odpustil. Pán nám vždy odpustí. I když někdy je to škoda. Odpuštění neznamená, že to bude, jak to bylo, neznamená to, že je všechno v pořádku. Musíte začít znovu od začátku. Proto byste se měli odevzdat a starat se o lidi. Nezanedbávejte je. Čím budete pokornější, tím více získáte na duchovnosti. Jakmile vstoupí do vaší mysli touha ovládat druhé, spadnete dolů. O satsangu Cvičitelé jógy musí být velmi pokorní, musí lidi milovat. Měli byste být tak milí a mít tak milující srdce, že se lidé budou těšit na satsang a do kurzu. Někdo mi napsal v dopise: „Proč máme satsang jen jednou týdně? Celý týden je tak těžký a dlouhý. Čekání, než přijde pátek a s ním další satsang, mi připadá nekonečné. Toužím po něm.“ Jiní lidé mi píší: „Nezlobte se, prosím, ale nesnáším chodit na satsang. Nemám rád lidi, kteří tam chodí. Všichni ti blázniví lidé tam sedí a mnozí z nich se tváří povýšeně.“ Člověk, který vidí věci okolo sebe v negativním světle, je sám negativní, protože ztratil lásku k ostatním.

Nastal další den. Šivovo srdce divoce tlouklo. Myslel si: „Co hodlá ta Párvatí provést?“ Ženy jsou silnější než tygr. Jejich šakti může ochraňovat nebo ničit. Mohou být jako vaše matka nebo mohou být vaše smrt. Proto provádíme šakti púdžu. Ve vašem autě je šakti – může vás dovést bezpečně a rychle k cíli nebo vás může zabít. Šakti je i v noži, ve zbrani a elektřině. Celý svět je bezezbytku naplněn šakti. Šakti vládne. Ve skutečnosti světu vládnou ženy, nikoliv muži. Muži jsou pouze strážci. Šakti může být božská, milosrdná a skvělá a o minutu později může všechno zničit a zabít. Tento svět je plný šakti a my bychom měli vědět, jak s ní zacházet.

Když schází láska, všechno se narušuje. Všichni okolo jsou pak jako cizí a člověk si myslí, že jsou proti němu. To znamená, že jste klesli do temnoty. Ubývá vaše duchovnost. V případě, že by vaše duchovnost přibývala, nevnímali byste takto své okolí. Duchovní vývoj těch, kdo nechodí na satsang, je velmi pomalý. Nechodíte na satsang kvůli organizátorům, přicházíte za Maháprabhudžím, Dévpurídžím. Přicházíte kvůli sobě, nikoliv kvůli někomu jinému. Buďte vděční a vědomě prociťujte, že jste hodni toho jít na satsang. Někdo se musí starat o organizační stránku a tudíž musí být přísný. Lékař musí dávat injekce i přesto, že je nemáte rádi. Možná

Šiva byl také dobře zpracován. Nemohl přestat Párvatí podezírat, i kdyby chtěl. Takové citové vydírání okamžitě vytvoří ve vašem vědomí zábranu, zábranu vaší toleranci.

21

si myslíte, že je krutý a nelidský. Že nemá žádný soucit, když vás chce bodnout pěticentimetrovou jehlou. Ale lékař myslí pozitivně, chce pomoci a ochránit vaše zdraví.

Proč se s tím skrývat? Hinduismus je jedno z největších náboženství na světě. Nechte lidi, ať říkají, co chtějí. Ten, kdo myslí negativně, bude vždy myslet negativně. Když se někdo zeptá, jestli jsme náboženská skupina, řekněte: „Ano, jsme.“ A na otázku, které náboženství, odpovězte: „Multi-náboženství.“ To je pravda a ti, kdo mluví proti jakémukoliv náboženství, se dopouštějí diskriminace. Jsme duchovní skupina, jsme multi-náboženští, tzn. respektujeme jakékoliv náboženství a patříme k náboženství jedinému – tj. k lidství.

Proto by měl být každý pokorný. Nikdo by se neměl nikoho obávat. Pomáhejte, pomáhejte, pomáhejte. Pak se váš intelekt pročistí a upevní. Jinak bude vaše vědomí negativní, a když máte negativní vědomí, pak do vaší mysli vstupují negativní myšlenky a pocity. Když se toto stane, jdete a hledáte změnu, ale až ji najdete, opět se vám to nelíbí a opět hledáte a tak dále. Až nakonec nevíte, jak se vrátit znovu zpět.

Pokud někteří opustí naši skupinu kvůli této věci, nejsou to jogíni, nechte je jít. Ničeho se neobávejte. V mých přednáškách, v mém učení, na mých kurzech a na soukromých setkáních a také na vašich kurzech platí, že nikdy nechceme nikoho přesvědčovat, aby byl křesťan, hinduista, buddhista, muslim, atd. Měli bychom vědět velmi jasně, že neučíme žádné konkrétní náboženství. Nikdy žádné náboženství nekritizujte. Nikoho k ničemu nenuťte. Děláme pouze dvě věci: za prvé, provádíme jógová cvičení pro pohodu a dobré zdraví a za druhé, pokoušíme se určitým učením a technikami rozvíjet naší duchovnost.

Přisvojte si techniku, kterou použil Nárada, když se vrátil k Šivovi. Udělali jste chybu, stejně jako tehdy Nárada, a teď se vracíte zpátky. Dveře jsou stále otevřené. Vyhýbejte se kusangu, vyhýbejte se zbytečným klepům. Když svými řečmi popletete jednoho duchovního člověka, musíte čekat o jeden život déle na realizaci. Když takto popletete dva, musíte čekat o dva životy déle. A pokud budete mluvit matoucím způsobem ke stovce lidí…. můj Bože! To je proti ahimse. Všechno se k vám vrací. Měli byste se obávat svých vlastních skutků! Co se s vámi stane? Vždyť někoho poplést a zmást znamená, že toho člověka duchovně zabíjíte. To je proti ahimse. Proto vždy velmi pozorně analyzujte vaše myšlenky. Měli byste si uvědomit, že z vašich myšlenek se velmi brzy stanou vaše slova a že vaše slova se velmi brzy promění v realitu.

Nemějte obavy, když nás lidé kritizují. Například na Kumbhaméle byli Nágové (sekta nahých bojovníků v Indii) – co proti nim mají? V sauně je každý „Nágá Bábá“ (nudista) – a nikdo o tom nepíše negativně! Tak proč píší negativně o Kumbhaméle? Jsou to náboženské komplexy. Záleží to pouze na vašem myšlení a předsudcích – jak myslíte a jak věci posuzujete.

Tím vám dávám instrukce, jak udržovat a ochraňovat vaši duchovnost. Nestává se často, že mistr mluví takto přímo. Mluvím tak, protože mi na vás záleží. Nedávám vám přednášku s tím, že potom jen tak odejdu. Žijeme spolu. Tak je to.

Celý svět by měl být v náboženských otázkách tak tolerantní a tak přístupný novým věcem jako Maďaři! Především mladá generace Maďarů je opravdu plná tolerance a porozumění. A proto bude budoucnost tohoto světa dobrá. Jen by tato mladá generace neměla užívat drogy a marihuanu.

Otázky Otázka: Jak můžu proměnit sexuální energii v energii duchovní? Meditací. Je to otázkou mysli, tedy toho, jakým způsobem přemýšlíte. Během vteřiny se může vaše myšlení změnit v tom či onom směru. Vůbec to nesouvisí s energií, ale s procesem myšlení. Když řeknete: „Já to nechci, já to nepotřebuji.“ Pak to potřebovat nebudete.

Ať každý věří, čemu chce. Ať kráčí po té spirituální cestě, na které zrovna je. Buďte tolerantní a milujte všechny bytosti. Žijte vegetariánsky. Vegetariánství je zdravý způsob života jak pro tělo, tak pro mysl a duši. Všechno je ve vašich rukou. Vaše osvícení je ve vašich rukou. Vaše osvobození je ve vašich rukou. Jestli budete v životě šťastní nebo nešťastní, to je ve vašich rukou. Jestli budete chudí nebo bohatí, je to ve vašich rukou. Jestli budete nemocní nebo zdraví, i to je ve vašich rukou. Jen vy s tím můžete něco udělat. Rozhodnutí je ve vašich rukou. Mistr, rodiče, přátelé, doktoři nebo Bůh vám mohou poskytovat jen podporu a výpomoc. Ale pracovat na tom musíte každý sám.

Otázka: Jaké jógové techniky mohou pomoci proti alergii na pyl? Pro začátek by bylo nejlepší 10 až 20 kol Khátú pranám každý den. Cvičením šalabhásany a bhudžangásany se posílí imunitní systém. Také je dobré provádět džal néti s mořskou solí nebo šalvějovým čajem, popř. jinými bylinami. (V některých případech dokonce může být prospěšné ho provádět s vlastní močí). Po néti byste měli cvičit kapalabháti a promazat nosní dírky nějakým olejem. Příkladem vhodných olejů jsou za studena lisované oleje, olivový olej, sezamový olej a olej z hořčičných semínek. Vyberte si z nich ten, který máte rádi. Také cvičte sarvángásanu a šíršásanu, neboť ty velice pomáhají. Dávejte si na jaro a léto pozitivní sankalpu. Jezte hodně zeleninových salátů a omezte živočišné bílkoviny. Pokud je chcete jíst, pak jen ve formě jogurtu. To vám pomůže.

Důvěřujte gurudévovi. Není to tak snadné. Někdy si myslíme, že jsme chytřejší než on. Není pochyb o tom, že jste chytřejší, ale kam vás vaše chytrost vede? O to jde. Někdy je lepší nebýt chytrý. Takže naslouchejme radám svých rodičů a učitelů (ovšem jen pokud vám neradí jíst maso nebo podobné věci). Ale nakonec je to ve vašich rukou. Pokud se chcete stát sannjásinem, pokud chcete dosáhnout osvobození, je to ve vašich rukou. Pokud se chcete oženit nebo vdát, je to také ve vašich rukou. Nemyslete si, že nemůžete najít partnera. Je tu tolik partnerů. Pouze vaše rozhodnutí tu není. Takže vše je ve vašich rukou. Jaký bude

O náboženství Nemějte obavy, že vás lidé budou spojovat s náboženstvím.

22

váš život, to je ve vašich rukou. Zda budete nebo nebudete úspěšní – to je ve vašich rukou. Je jeden krátký příběh o chytrosti, o nedůvěře k mistrovi a o tom, že opravdu všechno leží ve vašich rukou. Byl jednou jeden mistr, který měl několik žáků. Jednoho dne začali žáci mistrovi závidět jeho znalosti. A když žáci začnou závidět mistrovi, je to pohroma, protože se to obrací zpátky proti nim. Tak se rozhodli mistrovi ukázat, že se mýlí, že nic neví a že nemá vědomosti. Usmysleli si, že ho oklamou. Chtěli ho porazit svou chytrostí. A tak chytili ptáčka a jeden z nich ho držel v rukou za zády.

ptáček živý nebo mrtvý. Když řekne ‘živý’, zabijeme ptáčka a ukážeme mu ho. Když řekne, že je mrtvý, ukážeme mu ptáčka živého. Takže nebude mít šanci vyhrát.“ Opět se ho zeptali: „Mistře, ty poznáš, že máme v rukou ptáčka, ale řekni nám, je ten ptáček živý nebo mrtvý?“ Mistr několik vteřin přemýšlel a s velkou pokorou řekl: „Můj synu, nemohu ti odpovědět. Jestli je ptáček živý nebo mrtvý, to je ve tvých rukou“. A tak to je. Ptáček je ve vašich rukou. Jak to bude, záleží na vašem rozhodnutí. Zda dosáhnete mókši nebo osvobození v tomto životě nebo ne, to vám nemohu říct. To záleží na vás. Já vám pouze mohu přát všechno nejlepší. Měli byste cvičit a rozhodnout se. Neběhejte za pokušením. Bubny se dobře poslouchají, ale jen zdálky. Pokud stojíte rovnou mezi nimi, není to tak příjemné. Je to vaše rozhodnutí. Již déle nečekejte, jednejte okamžitě v dobrých věcech a co se týče těch špatných „odložte“ je navždy.

Zeptal se mistra: „Mistře, ty všechno víš, řekni mi, co držím za zády v rukou?“ Mistr odpověděl: „V rukou držíš ptáčka.“ Rozčílení a zahanbení chlapci odešli. Ale opět se chtěli pokusit mistra dostat. Přemýšleli: „Uděláme něco takového, aby se v každém případě zmýlil. Zeptáme se ho, zda je ten

Satsang k příležitosti Maháprabhudžího mahásamádhi Vép, Maďarsko, 3. prosince 2000

Vivéka je velice důležitá. Vivéka znamená rozum a přitom zahrnuje i „selský rozum“. Naše vivéka je duchovní rozlišování, které nám v různých situacích pomáhá rozhodovat se, jak se máme zachovat. Uvedu příklad, jenž nám pomůže pochopit význam vivéky: sanskrtské slovo séndha znamená kůň a zároveň i sůl. Co byste si asi pomysleli, kdybyste v restauraci požádali číšníka: „Doneste mi, prosím, séndhu!“ a on by vám namísto soli přivedl koně! „Pane, tady je vaše séndha!“ Nebo kdybyste byli v jezdeckém klubu a přáli byste si: „Přiveďte mi, prosím, koně!“ a oni vám namísto něj přinesli sůl!

z nedostatku porozumění. Položte si otázku, zdali chcete porozumět či nikoliv. Obvykle nám dochází pouze ty věci, které chceme slyšet a které se nám líbí. Často se při rozhovoru stává, že nám někdo poví pouze polovinu věty a my už ho přerušujeme: „Ano, ano, já vím!“ Správný přístup vyžaduje kázeň v přemýšlení, kázeň v porozumění, kázeň v přijímání informací a kázeň ve vnímání, což je vivéka. K tomu, abyste byli schopni jemně naladit vaši vivéku, musíte umět filtrovat informace. Například, když někdo řekne „Blbec!“ na adresu dalšího přítomného člověka a přitom dotyčný tomu naštěstí neporozuměl nebo neslyšel a zeptá se vás: „Cože to řekl?“ pak kdybyste nepoužili vaši vivéku, odpověděli byste: „Řekl, že jsi blbec.“ Taková chvíle od vás vyžaduje okamžité zapojení vaší vivéky a informačního filtru. Pokud by se vám to podařilo, vaše odpověď by třeba mohla znít: „To nic, to nebylo podstatné.“ Ale kdybyste reagovali spíše takto: „To není moje věc, to je jeho problém.“ Pak je to ukázka toho, jak málo vám na tomto člověku záleží. Člověk, který dobře chápe význam slova vivéka, by si v takovém případě měl připomenout: „Sarvé bhavantu sukhinah,“ což v češtině znamená: „Všichni ať jsou šťastní!“ Kdybyste odpověděli: „Řekl, že jsi blbec,“ pak by zaručeně všichni šťastní nebyli!

Vyvstává otázka, jak použít naši vivéku v konkrétní situaci? Je důležité, abychom vivéku použili podle potřeb daného okamžiku a v souladu se zdravým rozumem. Často se stává, že naše vivéka nemůže fungovat proto, že patřičně nenasloucháme. Možná, že sice nasloucháte, ale přitom nechcete porozumět. Třeba i rozumíte, ale pak zjistíte, že danou informaci nejste schopni strávit. A když ji nakonec strávíte, jste příliš ospalí nebo líní na to, abyste ji zrealizovali. Měli byste pozorně poslouchat guruova slova, guruvákja. Pak zapojte logiku a s její pomocí se snažte pochopit každou větu.

Člověk, který nepoužívá svoji vivéku spí, i když je bílý den. Často o takovýchto nebdělých lidech, kteří jsou „mimo“, hovořím, pravděpodobně si na to vzpomenete. Moudrý člověk se snaží odpovídat na otázky a řešit problémy sám. Takový přístup znamená zapojování a pěstování vaší vivéky! Myslete samostatně, nebuďte závislí! Pokud jste na něčem nebo někom závislí, vaše vivéka se nevyvine. Nejdůležitější je naučit se dělat vlastní rozhodnutí. Pokud nejste dostatečně ukáznění na to, abyste rozhodovali sami za sebe, pak budete trpět. Kázeň je velice důležitá. Tak se tedy rozhodněte! „Mám si koupit červené šaty nebo ty modré? Svámídží, co si o tom myslíš?“

Během našeho posledního setkání jsem oznámil: „Od této doby již nebudou žádné konzultace.“ Včera se mne organizátoři přišli zeptat: „Máme vést seznam lidí, kteří čekají na konzultaci, neboť jste řekl, že nebudou?“ Problémy vyvstávají

23

Mohl bych vám odpovědět: „Kup si žluté,“ nebo „Taková barva se mi nelíbí.“ Tak proč se mne vůbec ptáte? Máte vlastní názor na to, co se vám líbí a naopak nelíbí a přesto se ptáte druhých na jejich názor. Ptáte se druhých například na to, co byste měli či neměli studovat – zeptejte se raději sami sebe! Druzí vám snadno řeknou, co byste měli studovat, ale abyste si tu otázku položili sami sobě, to je velice obtížné. Proto naučte se být samostatní při svém rozhodování a používejte přitom zdravý selský rozum. Je to velice důležité a přitom je to i druh kázně. Nedělejte příliš ukvapená rozhodnutí, zapojujte svou vivéku a nejdříve si všechno pořádně rozmyslete.

Jde o to, abychom nedbali, co říkají a myslí druzí, a to proto, že na všechno je možné pohlížet jako na dobré. Takže, poví-li o vás někdo, že jste hloupý, myslete si, jak je to pěkné! Bez hlouposti by nebylo moudrosti! Někdo musí být hlupákem, aby vivéka mohla rozlišit mezi hloupým a chytrým člověkem. Buďte tedy sami sebou. Jen buďte. Problémy vyvstávají v tom okamžiku, kdy začneme porovnávat. Jakmile začnete cokoli s čímkoliv porovnávat, je ve vaší mysli dualita. Může to být auto nebo boty, nebo třeba oblečení, prostě cokoli v tomto světě, co ponouká mysl, aby porovnávala.

Na tuto myšlenku se hodí následující příběh: Hustě sněží a ulice jsou namrzlé. Hlasatel v rádiu hlásí: „Dnes nikam nejezděte, pokud to není nutné!“ A vy si odhodlaně pomyslíte: „Já musím jet, protože Svámídží řekl, že by měl každý chodit na satsang. Když to tedy Svámídží řekl, musím jistě jet.“ To je příklad bezhlavého následování guruvákjí. Takové jednání může zapříčinit dopravní nehodu. V takové situaci není nutné, abyste na satsang chodili. Namísto toho můžete zavolat do ášramu a omluvit se, že se kvůli nesjízdnosti silnic nemůžete dostavit a to stačí! Takže snažte se rozhodovat samostatně za pomoci zdravého rozumu! Rozvíjet vivéku prostřednictvím rozhodování je velmi důležité!

V další větě Pataňdžali říká velice jasně: „Mít kázeň není tak snadné.“ Proč? Protože je v mysli příliš mnoho myšlenek. Po větě „Atha jóga anušásanam.“ přichází věta „Jógaščitta vritti niródhah.“ Proto, příteli, ovládej své myšlenky! V životě neustále přicházejí situace, kdy si musíme vybrat. Z veliké palety různých možností jste nuceni rozlišovat a rozhodovat se pro to či ono. Jakmile přistupujete k rozhodování, musíte porovnávat. Pak je těžké dojít k nějakému závěru. Závěr uděláte jedině tehdy, když do své mysli – do svých myšlenek – vnesete řád. „Dobře, chci červené šaty – tečka.“ To je vše. Avšak když přijdete domů a zamyslíte se: „Možná jsem si přece jenom měla koupit ty zelené…“ znovu tu jsou vritti. Proto: „Jógaščitta vritti niródhah.“ – jestli se chcete jógově rozvíjet, ovládejte své myšlenky a vneste do nich řád.

Kázeň neznamená pouze to, že byste měli denně cvičit. Kázeň je třeba praktikovat při oblékání, při jídle, při vaření a při všem, co děláte. Kázeň dává vaším myšlenkám řád. Dejte do pořádku všechno ve vaší mysli. I ve svém citovém, mentálním, intelektuálním, materiálním a společenském životě si udělejte pořádek! „Atha jóga anušásanam.“ Ti, kdo jednají tímto způsobem, jsou jogíni a kázeň je klíčem k úspěchu v józe.

Vaše myšlenky z vás mohou učinit krále a zároveň vaše myšlenky vás mohou ožebračit. Myšlenky vás činí šťastnými, ale stejně tak mohou vést k mrzutosti. Budete trpět v důsledku vašich myšlenek. Z toho můžeme vyvodit závěr, že nikdo by neměl dělat to, co mu mysl vnucuje. Nekráčejte po cestě, kterou vám nabízí vaše mysl, neboť mysl se velmi rychle mění. Rozhodujte se podle své vivéky, ze svého srdce.

V tomto stádiu se žák může zeptat: „Mistře, proč je kázeň tak těžká?“ Řekl jsem již mnoho věcí, ale odpovězte mi upřímně, kolik z vás to pochopilo? Pouze polovina jednoho procenta. Proč? Protože to pochopit nechcete. Před tím jsem vám řekl, že nerozumíte proto, že tomu nechcete rozumět. Taková je odpověď na vaši otázku.

Pro všechno, co můžeme v tomto světě vnímat, platí, že kolik je v tom radosti, tolik je v tom i smutku. Když ucítíte radost z vlastnictví nějakého majetku, pak buďte připraveni na to, že budete trpět, až ta věc bude pryč, až se ztratí, rozbije nebo zničí. Radost a potěšení neposilují vaši psychiku, naopak ji oslabují.

Nemyslete si, že jste diamantem, snažte se jím skutečně stát! Je to takhle jednoduché! Nejsme schopni „být“, neboť se nechceme vzdát myšlenky: „Jsem-li diamantem, jak mě mohou srovnávat s třešňovou peckou?“ Problémy v životě začínají v tom okamžiku, kdy začneme porovnávat. Porovnáváte vaši ženu s jinou: „Ona je krásnější.“ Případně porovnáváte jiné muže s vaším manželem a myslíte si: „Třeba ten je lepší.“ Nebo porovnáváte vašeho mistra s jiným mistrem. Nebo porovnáváte jednoho Boha s jiným Bohem. Kdo je lepší, Krišna nebo Ráma? Oba jsou nejlepší! Problém je ve vás, ne v nich. Proto používejte vivéku a neporovnávejte. Jen buďte, toť vše! Buďte dobrou ženou, je to takhle jednoduché. Buďte dobrým manželem. Buďte diamantem. Nezabývejte se příliš tím, jak vás druzí budou vnímat, jak se k vám zachovají. Řeknou-li o vás, že jste třešňová pecka, berte to pozitivně. Třešně jsou chutné, sladké a lehce nasytí žaludek. Strom třešně je krásný. Ptáci mají rádi krásnou třešeň, která má mnoho voňavých květů. Lidé sedávají pod překrásnou třešní a vychutnávají její plody. Jak jsou čerstvé, osvěžující a sladké! Copak se dá zakousnout do diamantu? Nezkoušejte to, pokud zrovna nemáte známého zubaře!

Síla roste při odloučení a k tomu, abyste mohli čelit odloučení, potřebujete sílu. Proto je odloučení těžší, smutnější a bolestivější a zanechává hlubší dojmy než radost z vlastnictví. Ze samé radosti zapomenete na všechno a přestanete pracovat pro budoucnost. Pokušení vás oslepuje, byť poskytuje dočasný požitek. S postupem času přijde znovu zármutek. V bhadžanu od svámího Brahmánandadžího mahárádže se říká: „Když vám ptáci snědli úrodu, proč jste z toho nešťastní? Měli jste se starat předtím, než ptáci přiletěli. Nyní vám úrodu snědli a odletěli, přitom vy jste nešťastní a pláčete. To vám ale nepomůže, měli jste se starat dříve!“ Proto se ve svém životě snažte udělat pořádek. Nejdříve se snažte o to, abyste byli samostatní. Buďte závislí na jediné věci – na stravě. Každý den musíte jíst. Jestliže nebudeme jíst, onemocníme z toho a zemřeme. Takže závislí jsme pouze na jídle, toť vše. Kromě jídla bychom neměli záviset na ničem a na nikom. Ani na Bohu nebuďte závislí. „Já si tady budu sedět a Bůh všechno udělá.“ Jak vůbec můžete takhle přemýšlet? Je snad Bůh vaším otrokem, že za vás bude

24

všechno dělat On sám? Nebude. Vy tam jen sedíte a lenošíte! Jste to vy, kdo musíte něco dělat! O všechno, co chcete a potřebujete mít, se musíte zasloužit, musíte pro to pracovat!

milióny nic nedělajících sádhuů, kteří jenom zahálejí a kouří gandžu (hašiš), pracovaly třeba na výstavbě silnic, moc by to prospělo silniční síti v Indii. Přitom jim nesmíte cokoliv říct. Pokud se toho odvážíte, hrozně se rozezlí. Říkají: „Musíme nejdříve dostat najíst! Musíme dostat dárky!“ Jako kdybychom jim něco dlužili. Nic jim nedlužíme.

Bůh vám dal krásné tělo, dvě nohy a dvě ruce. Dal vám i něco velice krásného mezi ušima na to, abyste to používali celý život. Používejte svůj mozek! Toto je velice důležité. Když někdo pořád něco plete a nikdy neví, jak si poradit, ptáme se: „Copak nemá nic mezi ušima? Copak má v hlavě piliny?“ Je nezbytně nutné, aby všichni snílci toto pochopili. Vivéka, vivéka, vivéka! Používejte svou vivéku!

Tento příklad se nevztahuje pouze na Kumbhamélu. Je to příklad pro všechny z vás – vždyť podobným způsobem se chovají i někteří z vás. Já se ale vždycky usmívám. Pozoruji mnohé z vás přes okno – jak sedíte, jak stojíte, jak se chováte vůči ostatním. Je to opravdu velice zajímavé! Je vidět, že jak myslíte, tak se budete i chovat. Ale přitom nepřemýšlíte o tom, jak se chováte. Používejte vivéku – logické myšlení, myslete na všechny, kdo jsou do dané situace zapojeni. Když řídíte auto, musíte dávat bedlivý pozor na všechno, co se děje ve všech čtyřech směrech. Dokonce bych řekl ve všech šesti směrech. Dolní směr je stav silnice a je i horní směr. Obdobně toto tělo lze přirovnat k autu. Vy jste jeho řidič. Jedeme po kluzkých silnicích tohoto světa. Když jsou vritti v pořádku tak, že se cítíme uvolněně, pohodlně a klidně, pak je život jednoduchý a dochází k duchovnímu rozvoji.

„Čitta vritti niródhah.“ – měli bychom dělat vše pro niródha. Niródha znamená ovládat. Ovládat neznamená rozlišovat. Ovládat znamená harmonizovat. Ovládat znamená osvobodit. Ovládat znamená pomáhat, ochraňovat, růst a rozvíjet. Proto celý proces myšlení nespočívá jen ve vritti. Celý váš život odráží a ztvárňuje způsob, jak myslíte. Ale to, co probíhá ve vaší hlavě neodpovídá tomu, co děláte. To je problém. Nejdříve se rozmyslíte, pak začnete konat. Jakmile začnete konat jednu věc, už myslíte na něco jiného. Přemýšlíte o jídlu a dostanete před sebe na talíř krásnou zeleninu a rýži. Pustíte se do jídla a už myslíte na zákusek. Takže ve skutečnosti jíte pudink s rýží namísto zeleniny s rýží. Takže jak myslíme, tak konáme, ale o tom, co konáme, nepřemýšlíme. A to vytváří životní problémy. Z toho vyplývá, že nejste schopni najít odpovědi na všechny vaše otázky.

„Tadá draštuh svarúpé’vasthánam.“ Mudrc se sjednocuje s Já. Stav vašeho bytí odráží způsob, jak myslíte. Pokud budete přemýšlet vesele, budete veselí. Pokud si naopak budete myslet, že jste nešťastní, budete nešťastní doopravdy. Myslíte-li si o sobě, že jste zloděj, jednoho dne se z vás zloděj stane. A jestliže budete přemýšlet o mókše a seberealizaci, tak jednoho dne mókši a seberealizace dosáhnete. Je čas být opatrný, je čas se probudit a, prosím vás, rozmyslete si tisíckrát to, co chcete říct a komu to chcete říct. Nestačí myslet, že jste diamant, musíte jím být. Radost, kterou vychutnává radostný člověk, je mnohem menší než zármutek, který přijde po ní. Takže buďte samostatní, hledejte odpovědi na vaše otázky a vneste do svého života řád. Modlím se za vás k Maháprabhudžímu a šrí Dévpurídžímu, aby vás vzali pod svou Božskou ochranu. Nechť Vám Maháprabhudží žehná mnohými satsangy.

Proto jen buďte diamantem. Buďte pokorní. Buďte dobří. Buďte samostatní. Buďte svým vlastním pánem. Vy jste pánem. Slovo svámí znamená majitel, tedy někdo, kdo něco vlastní. Svámí znamená pán. Stejně tak, jako statkář vlastní půdu. Svámí je pánem svého těla a mysli, pánem svých myšlenek a citů. Ten, kdo ovládne vše, je schopen ovládat i mysl. A vy takovouto schopnost máte. To, že vás oslovují svámí nebo sádhví, vám ještě nepomůže. Na Kumbhaméle uvidíte milióny sádhuů. Říkají si svámí a je mi jich vždycky líto, když je vidím. Oni prostě nic nedělají. Říkám jim „stroje na ničení jídla“. Kdyby tyto

Vánoční satsang ve Villachu Rakousko, 16. prosince 2000

„Kdykoli na Zemi převládne negativita, zjevuji se a přicházím na Zemi, abych pomohl znovu nastolit dobro, dharmu a zničit špatné energie.“ Myslím, že Bůh měl jasnou představu, jasný plán, když stvořil tento svět. Zvláště naši planetu, na které jsou podmínky vhodné pro živé bytosti. Také na jiných planetách je život, i když ho moderní vědci zatím neobjevili. Lidé považují to, co je napsáno ve svatých knihách, podobně jako v pohádkách, za jakýsi žert. Je však zajímavé si všimnout, že všechno, co moderní vědci objevili, bylo již napsáno a zaznamenáno ve svatých písmech.

v přesně určeném čase. V létě během procházky jsem přišel k poli s kukuřicí. Rostliny byly vysoké dva metry, některé dva a půl metru. Pole bylo velmi dlouhé a museli jsme jím projít na druhou stranu. Nebylo snadné tím polem projít. Museli jste se sklonit a dělat si sami cestu. Oseli jsme pole a semena vyrostla podle našeho očekávání. Obdobně, ani pro Boha není snadné jít Jeho vlastním polem stvoření – Zemí. Naše paměť sahá zpět 200 let a historické záznamy 2000 let. Ale během několika miliónů let se Bůh na této Zemi objevil mnohokrát a pokaždé tu vytvořil něco dobrého. Bohužel na to příliš rychle zapomínáme.

Bůh měl evidentně jasný cíl, když stvořil tuto planetu. Naplnil tím určitý záměr. Svět je Jeho dílem a On se sem vracívá toto své dílo zkontrolovat a podívat se, zda je s ním všechno v pořádku. Nejvyšší Já čas od času navštěvuje naši planetu, říká se tomu, že se Bůh inkarnuje a podobně odchází

Téměř každou zimu oslavujeme výročí jedné božské inkarnace na zemi. Je samozřejmé, že se tyto inkarnace objevují v různých náboženstvích a kulturách. Během zimního období mívají lidé více volného času a je zajímavé si všimnout,

25

že podobné oslavy bývají načasovány právě v této době. Například rolníci mají již osetá pole a čekají je dlouhé, studené zimní noci. Mnozí lidé nevědí, jak se během tohoto období zaměstnat. Často stoupá počet hádek, někteří lidé pijí více alkoholu nebo se zaobírají pošetilými aktivitami. Moudří lidé si přáli dávat lidem na Zemi takové „duchovní injekce“ na uklidnění. Tyto duchovní injekce vedou lidské city a myšlenky duchovním směrem. Tyto krásné duchovní city jsou potom lidmi podporovány. Dokonce má-li někdo rozzlobený obličej, okolí ho nabádá k tomu, aby si rozmyslel, jestli by nebylo lepší změnit tento výraz. Cílem těchto mudrců bylo a stále je sblížit jednotlivé členy rodin tak, aby si mohli sednout pod jednou střechou v klidu, míru, harmonii a vzájemném porozumění, v krásně atmosféře. V dnešní době zapalujeme při těchto příležitostech svíčky. V minulosti, po mnoho tisíc let, možná 50 000 let, lidé svítívali ohněm.

V každé situaci jsem myslel jen na svůj vlastní prospěch. Ó Pane, nepochopil jsem Tvé dílo! Nemiloval jsem všechny krásné živé bytosti, které jsi na tomto světě stvořil. Nyní si uvědomuji, že byly mými bratry a sestrami. Nejen že jsem je trápil, dokonce jsem je zabíjel a přesto jsem nebyl ani jednou šťastný. Přál jsem si je ničit tak dlouho, až na Zemi nezůstane ani jedna. Dokonce jsem je jedl, i když vlastníma očima jsem jejich mrtvá těla neviděl. Neměli bychom ničit boží dílo. Lidskou dharmou (povinností) je „žít a nechat žít“. Ti, kdo nenásledují dharmu, vytvářejí špatné karmy. Světci nám radí: „Neměňte stále svůj vnitřní oltář.“ Kolikrát jste si ve svém srdci postavili oltář a kolikrát jste se již od něj odvrátili? Dodržujte svou kázeň a své principy. Je to práce na celý život. Proto se říká: „Nechval dne před večerem.“ Teprve když slunce zapadá, můžeme posoudit, zda naše práce byla úspěšná, či nikoliv. Buďte šťastní, pokud byl den úspěšný, ale nedovolte převládnout svému egu. Počkejte! Kvůli nějaké unáhlenosti byste mohli něco zanedbat a tím zničit úspěch celého dne. Může se také stát, že váš den nebyl úspěšný. Možná jste prožili něco bolestného, smutného nebo hrozného. V tom případě se nemusíte trápit, ještě je čas udělat něco krásného a dobrého.

I tehdy zde byly Božské inkarnace. Lidé v minulosti chápali věci jiným způsobem, než my je chápeme dnes. Naše paměť v této juze sahá k Pánu Rámovi, který se inkarnoval před přibližně 10 000 lety. Jeho činy a učení jsou popsány ve svaté knize Rámájana. Asi před 5 600 lety tu byla inkarnace Pána Krišny, potom Buddha, prorok Mohamed, Bhagván Mahávír, Šrí Šankaráčárja, Ježíš Kristus, Maháprabhudží a mnoho dalších. Bůh stále navštěvuje naši planetu. Nezapomněl na nás. Je čas, abychom si všichni společně sedli a přemýšleli nad smyslem našeho života. Co je naším vůbec prvním činem v tomto těle, co uděláme jako první, když se narodíme? Nadechneme se a zakřičíme. Možná si přitom novorozenec myslí: „Ach Bože, kam jsem se to dostal?“ Jakmile se člověk narodí, křičí a pláče a jak dlouho je živ, kritizuje a hádá se, aby určoval rozdíl mezi tím, co je „moje a tvoje“.

Mějte rádi své bližní, mějte rádi všechny živé bytosti! Ve svých přednáškách toto stále opakuji a budu to opakovat. Snažte se to chápat správným způsobem. Například máte krásného králíka s roztomilýma červenýma očima. Každý den ho krmíte a hladíte. Jednoho dne k němu přijdete, pohladíte ho a pak ho zabijete. Držíte v ruce nůž. Sice tomu nerozumíte, ale přesto králík k vám mluví. Říká: „Prosím, nezabíjej mne. Nemám svobodnou vůli, nemohu mluvit a nemohu utéct.“ Ale v srdci člověka slovo „prosím“ neexistuje. Lidé, kteří nemají slovo „prosím“ ve svých myšlenkách a pocitech, již nejsou lidmi.

Člověk vede spory kvůli náboženství, kulturám, rasám a jazykům. Dvě krávy mohou pocházet z různých zemí a přitom se nehádají. Přestavte si, jak míruplně spolu žijí na jedné pastvině, navzájem si blízké, s plným porozuměním. Krávy mohou mít různé barvy, jedna je s černými a bílými skvrnami, druhá s červenými a bílými, třetí může být úplně bílá a jiná černá a všechny žijí spolu harmonicky na jediné pastvině. Zvířata s tím nemají problém, jsou to lidé, kteří nedokáží být k sobě přátelští.

Před pěti lety jsem viděl vědecko-fantastický film o počítači a robotech, kteří říkali: „Jsme lidé bez srdce. V počítači slovo ‘prosím’ neexistuje. Jsou to jen sentimentální lidské city. Nejsme skuteční lidé.“ Ti, v jejichž srdci chybí láska, nedokáží porozumět slovu „prosím“, a proto již nejsou lidmi. Myslete na ubohá zvířata, která vás svým způsobem a svými prostředky, srdci a jazykem prosí, abyste porozuměli: „Prosím! Nezabíjej mě.“ Třeba ryba. Jak krásné jsou oči ryby. Bůh žije ve všech živých tvorech a dívá se na nás jejich očima. Když se podíváte živé bytosti nebo člověku přímo do očí, uvidíte vlastní tvář jako v zrcadle. Když se díváte do očí mrtvého tvora, už svou tvář neuvidíte, protože Bůh už v něm nežije. Tvor je bez života, je mrtvý. Proto přemýšlejte o tom, že nás Bůh vidí očima živých tvorů a na svět se dívá i našima očima.

Když člověk zemře, je smutný a je mu líto, že musí nechat všechno za sebou, zejména pokud nenaplnil účel, pro který sem přišel. Jak se poslední minuty našeho života blíží, nastává chvíle, kdy nám klouby pomalu vysvětlují: „Ne, nemůžeme zajistit, aby se tělo dále hýbalo.“ Následují svaly: „Ne, už nemáme energii tě nést.“ Nervy a cévy si stěžují: „Jsme staré a stydneme. Nemáme už energii extrahovat vápník.“ Zuby koktají a když chcete něco říct, nikdo neslyší. Uši říkají: „Pošetilých slov jsi už slyšel dost, ale neslyšel jsi, co jsi slyšet měl.“ Oči říkají: „Nerozjímal jsi nad krásným obrazem Boha.“ Všechny naše indrije oznamují svorně: „Bohužel, už to nevydržíme.“

Když opravdu chcete milovat a porozumět Bohu, milujte Jeho dílo a Jeho stvoření. Když někdo zemře v našem domě, co uděláme? Telefonujeme pohřební službě a zařizujeme, aby mrtvola byla co možná nejrychleji odvezena pryč. Proč to tak děláme? Protože mrtvé tělo vyzařuje negativní vliv. Ovlivňuje nás, působí tak, že jsme neklidní a bojíme se. Pláčeme a jsme smutní, přitom ale nechceme mít mrtvé tělo u sebe. Stejný člověk však dělá to, že chodí na nákup, kupuje mrtvoly a dává je do ledničky či do mrazáku. Kolik je ve

Pak člověk znovu uvažuje o Bohu a říká: „Hé náth aba tó, ésí dajá hó,“ což lze přeložit takto: „Ó Pane, buď ke mně milostivý a odpusť mi, nedovol, aby můj život uplynul marně“. Proč jsem byl na tomto světě, co jsem udělal a co jsem ztratil? Dělal jsem, co jsem chtěl a jedl, co mi chutnalo.

26

vašem bytě mrtvých těl? I tímto způsobem vnášíte do své rodiny negativní energii a rušivé vlivy. V takovém bytě není žádná radost. Žijí tu duše mrtvých.

se rodí Bůh. Bůh je láska. Kde je láska, je On. Neskrývejte se před Ním! Otevřete svá srdce a něco dejte všem. Marie, Matka, je bhakti, oddanost. Všechno sjednocuje a říká pravdu.

Na památku Boha, Ježíše Krista, jenž se narodil s tím, že nabídl svůj vlastní život za všechny, vám znovu připomínám jeho slova: „Miluj, miluj! Miluj svého bližního!“ Vše, co je napsáno v upanišadách a co zapsal Manu, zákonodárce, jako dharmu lidských bytostí, je přesně to, co je napsáno v desateru přikázání. Ahimsa, nezabíjení a neubližování! Ale ani dnes lidé ještě toto přikázání nepochopili a co udělali tehdy Ježíšovi? Všichni víme, jaký byl jeho osud! Ale teď je období, kdy božské Světlo vědomě sestoupilo na naši planetu s poselstvím, abychom nevedli spory, abychom se navzájem měli rádi, abychom se nerozdělovali, ale spojovali. Měli bychom odpouštět, chápat, dávat, věřit a cvičit se v odpouštění a víře. Když toto uskutečníme, boží poselství bude úspěšné.

Velebíte Boha, když ochraňujete Jeho děti, ne když je zabíjíte. Mnoho koní bude odvezeno do Itálie, nebo do ještě větších dálek, a tam budou zabiti. Jednou ve Villachu jsem na nádraží viděl krásné poníky a jejich hříbata předtím, než je odvezli na smrt. A co krávy, které nám dávají mléko? Mnohé z nich jsou zabíjeny. Zvířata žijí přirozeně velmi harmonickým způsobem, ale lidé s nimi manipulovali a následkem toho onemocněla. Nemyslete si, že nemůžete nic změnit, protože všichni si dělají, co chtějí. Nechte druhé dělat, co chtějí. Začněte sami být silní a rozhodní. Maháprabhudží řekl: „Pracuj s pevným odhodláním a úspěch se dostaví.“ Ale lidé by neměli den chválit již odpoledne, s chválou by měli počkat do večera, když den skončí. Míra vašeho úspěchu se vyjasní až ve chvíli smrti. Až po smrti bude o vás rozhodnuto, zda jste byli světcem nebo ne, jestli jste v sobě uskutečnili Boha nebo ne. Vše bude rozhodnuto až po smrti, ne dříve. Totéž platí pro velké malíře – stanou se slavnými po smrti. Až po smrti jsou jejich obrazy prodávány za milióny. Během života jsou někteří malíři tak chudí, že nemají dost peněz ani na šálek čaje. Je to těžký život. Také Ježíš se ptal: „Otče, proč já? Proč jen já musím trpět?“ Nejen Ježíš je Boží Syn, my všichni jsme Boží děti. Dokonce i mravenci jsou Boží synové a dcery. On stvořil všechno, ale my tomuto stvoření nerozumíme.

Bůh si pomyslel: „Teď, když jsem stvořil mnoho živých tvorů, potřebuji někoho, kdo se o ně bude starat a všechno hlídat, když tu nebudu.“ Tak byl stvořen Člověk jako ochránce pro zemi, jako plot Božího pole. Ale když začal plot nevhodně zasahovat do Božího pole, Bohu to bylo líto a poznamenal: „To je škoda. Poté, co jsem se tak nadřel, abych postavil tento plot, tak teď tento plot ničí Mé pole.“ Lidé jsou ochránci, neměli by být ničiteli. Zničili jsme již v tomto světě tolik – řeky, lesy a moře. Před časem jste se mohli procházet kolem řeky Drau a najít krásné mušle. V řece bylo mnoho živých tvorů. Teď jsou téměř všichni z nich mrtví. Je to škoda. Všechny ty různé druhy živých tvorů jsou důležité pro zdravou ekologii. Všechny živé bytosti přispívají svým dílem k tomu, aby naše planeta byla krásná. Ale na lesy a řeky my nemyslíme. A pokud ano, myslíme si, že les je tu pro člověka, ale les si myslí, že člověk je tu pro něj. Člověk rozvinul falešný intelekt a ničí, ničí, ničí.

Bůh nám dal inteligenci, buddhi (intelekt) a vivéku (rozlišování), abychom se mohli rozhodovat sami za sebe! Očistěte se! Duchovnost znamená čistotu, čistotu myšlenek, čistotu vědomí, duševní čistotu, čisté srdce, čistotu v řeči, čisté šaty, čistý byt a čistou stravu. Kde je čistota, tam je Lakšmí. Je velmi jemná a citlivá. Lakšmí je nepříjemné všechno, co je jen trochu špinavé. Kde sídlí Lakšmí, tam sídlí i Višnu. Blahobyt neznamená jen získat peníze nebo jimi disponovat. Blahobyt znamená mít harmonii, štěstí, zdraví a lásku. Kde je ta šťastná rodina, která sedí společně pod jednou střechou a zpívá krásné duchovní písně nebo bhadžany?

Skutečná oslava Vánoc ve jménu Božím by nastala, kdyby lidé nejedli během slavnostního období žádné maso. Bůh nám dal dost, abychom se najedli. Nemělo by vám záležet na tom, co dělají druzí lidé. V Německu se říká: „Můžeš dělat, co chceš, je to tvoje káva.“ Není to můj problém, je to tvůj problém, tvoje káva. Měli byste si být jisti sami sebou a svými rozhodnutími. Říká se: „Obávejte se trochu sami sebe a svých činů.“ Proto něco dávejte. Dávejte, dávejte a ještě dávejte. Co dáte, dostanete tisíckrát zpátky. Dávejte porozumění, city a svobodu. Nechte všem volnou cestu, nepřekážejte. Dávejte odpuštění, dávejte jídlo a šaty. Všechno, co můžete – dávejte to.

Přeji vám dnes všechno nejlepší, krásný vánoční čas. Přeji vám štěstí a úspěch v novém roce. Přemýšlejte o tom, co jsem vám řekl! Můj příchod do Villachu bude úspěšný, když necháte Boží děti v klidu, když je už nebudete zabíjet a když už je nebudete jíst. To je mé poselství k vám, které budu opakovat znovu a znovu, protože je to pravda. Krišna řekl Ardžunovi: „Rozdíl mezi tebou a mnou je v tom, že já vím a ty nevíš.“ To je také rozdíl mezi vámi a mnou. Já vím, že jsou to všechno Boží děti. Každý tvor je Synem Božím, nejen Ježíš a lidské bytosti. Lidé ničí a pojídají Boží dílo v tom okamžiku, kdy pojídají druhé tvory. Bůh to nikdy neodpustí. Myslíte, že Bůh miluje jen lidi? To by byla iluze. Je to velká chyba.

To, co máte, není ve skutečnosti vaše. Bylo vám to půjčeno jen na určitou dobu. Když jsme se narodili, neměli jsme nic, ani šaty. Později dostáváme všechno, co potřebujeme a potom odcházíme a zanecháváme tu tělo za sebou! Proto se modlíme – Pane, buď milostivý. Prosím odpusť mi, co jsem dosud ve své nevědomosti udělal kvůli svému egu a ze špatného myšlení, kvůli svým citům, Otče, odpusť mi to. Odevzdávám Ti všechno, co jsem dosud v životě udělal, veď mě prosím dál. Vkládám svůj život do Tvých rukou. Konečně jsem v Tobě rozpoznal Pána, který znovu přišel.

Otec miluje všechny své děti. Miluje také své hory, své řeky, oceán, rybičky, malý hmyz, velký hmyz, slony, miluje všechny! Abych k vám byl upřímný, musím říci, že dnes, v naší moderní době, Bůh miluje lidi méně. Kvůli tomu, že se od Něj tolik vzdálili. Člověk by si rád přivlastnil nezměrnou božskou moc jen pro sebe. Chtěl by Boha zabít, znovu Ho nechat ukřižovat.

Bůh, Ježíš, Krišna nebo Maháprabhudží žijí v každém! A když tomu někdo konečně porozumí, uskuteční se Božská Inkarnace. Jesličky s Ježíškem jsou vaše vlastní srdce. Tady

27

TAMASÓ MÁ DŽJÓTIR GAMAJA Veď nás z temnoty ke světlu ASATÓ MÁ SADGAMAJA Veď nás z neskutečnosti ke skutečnosti MRTJÓR MÁ AMRTAM GAMAJA Veď nás ze smrtelnosti k nesmrtelnosti

Proto prosím přemýšlejte o tomto učení. Přeji vám všem mnoho lásky, všechno nejlepší, hodně zdraví a modlím se k Maháprabhudžímu, Ježíši a všem inkarnacím, kéž vám dají mnoho pozitivních myšlenek. Přeji si, abyste od této chvíle našli v životě nový směr, abyste pročistili svou mysl a vědomí, myšlenky, tělo, stravu, byt a zahradu, své okolí, celý svět. Začněte pročišťovat svou energii. To světlo v temnotě jste vy. Kde je život, tam je světlo. Kde je smrt, je temnota.

Pane, pomoz nám! Šrí Díp Nárájan Bhagván kí džaja!

Společnost Jóga v denním životě Lublaň, Slovinsko Od počátků po dnešek Převzato z časopisu „Slovenian Yoga in Daily Life News“ 5/2001

Lublaňská jógová společnost byla založena v r. 1988 v návaznosti na kurzy dechové gymnastiky, jež vedl pan Vlado Paradiznik, dnešní předseda slovinské Společnosti JDŽ. Organizované cvičení pod jeho vedením započalo v roce 1989. 16. prosince se konalo ustavující shromáždění, na které se sjelo 31 ustavujících členů, z nichž většina byla též členy klubu Forum karate. Počátkem nového roku shromáždění zahájilo činnost skupiny, kterou o józe informoval pan Jože Gal. Pro ty, kteří ho neznají, o panu Joži Galovi lze říci, že byl první, kdo šířil Svámídžího systém jógy ve Slovinsku.

dobrovolníků. Poté pomáhají na různých náborových místech, odpovídají na telefonické dotazy, podávají informace, prodávají jógovou literaturu a pomáhají organizovat různé semináře a kurzy hathajógových krijí. Tyto kurzy obvykle vede Vladko Ratkovič nebo Višnupuri ze Záhřebu. Zmíním se také o dobře přijaté novince, takzvaném „společném cvičení“. Toto je organizováno společností jednou či dvakrát za semestr a je mimo rámec pravidelných kurzů a mohou se ho zúčastnit všichni cvičenci. Program obvykle obsahuje videoprezentaci na vybraný námět, meditaci či jóganidru, a končí prezentací různých aktuálních témat. Nedávno jsme se při této akci seznámili s tzv. „manažerským programem“, což je série cviků, kterou můžeme ráno zvládnout i tehdy, když máme málo času, protože zabere pouze pět minut!

Dva roky po založení lublaňské jógové společnosti, dne 13. února 1990, Svámídží přijel do Lublaně na svoji první návštěvu Slovinska. V kině Vič se konala veřejná přednáška, na kterou se sešlo velké množství lidí. Svámídží na ní krásně prezentoval systém JDŽ. Mnozí z těch, kteří tam byli, si ještě dnes vzpomínají na nabitý sál a na stovku lidí, která musela zůstat venku.

Mezi další aktivity Společnosti patří vydávání našeho časopisu čtyřikrát ročně, satsangy, které se konají každý pátek v hale Mladinski dom v Lublani – Jarše, bhadžanová skupina, která nacvičuje nejméně jednou týdně a v poslední řadě různé aktivity v našem budoucím ášramu.

Po této události bylo organizováno pravidelné cvičení, vedené Vladem, dvakrát týdně v tělocvičně základní školy Oskara Kovačiče. Postupně se přidávali další cvičitelé a v krátké době počet členů vzrostl na 300.

Společnost také zpracovává přihlášky na mezinárodní semináře se Svámídžím a organizuje cesty do Indie. Nejméně jedenkrát ročně lublaňská Společnost organizuje mezinárodní víkendový seminář ve Slovinsku (poslední byl organizován ve Škofja Loce v říjnu 2000) a veřejnou přednášku v Lublani. Jednou z klíčových osob, která koordinuje různé přihlášky nejen pro Lublaň, je paní Nataša Šivic. Nataša je také pokladníkem mezinárodního Fellowshipu (se sídlem ve Vídni) a je jedním z klíčových zakládajících členů Společnosti slovinsko-indického přátelství.

Dnes, o více než 13 let později, se kurzy Jógy v denním životě konají na pěti různých místech po celé Lublani. Kurzy jsou rozděleny do šesti stupňů a probíhají v osmi různých cvičebních skupinách, z nichž tři jsou pro začátečníky. V současné době je v lublaňské Společnosti Jóga v denním životě 10 aktivních cvičitelů a 7 asistentů. Během týdne se většinou nemůžeme scházet kvůli tomu, že mnohé skupiny cvičí ve stejnou dobu na různých místech, a tak zůstáváme v kontaktu prostřednictvím e-mailu nebo telefonu. Nicméně klademe velký důraz na naše pravidelné měsíční schůzky.

Členové společnosti, kteří platí členské příspěvky, mají různé výhody: mohou navštěvovat neomezený počet kurzů bez příplatku, dostávají slevu 30 % na literaturu a účast na seminářích a obdrží pravidelné informace o seminářích a dalších akcích Společnosti. Novou výhodou je náš časopis, který je zasílán členům zdarma na adresu jejich bydliště. Ti, kteří sice nejsou členy Společnosti, ale účastní se jógových kurzů, mají nárok na 15% slevy na knihy a semináře.

Je tam vždy spousta práce a kromě samotného cvičení se všichni cvičitelé střídají při organizování satsangů, zpracovávání přihlášek na semináře, pořádání společných cvičení atd. Povinností asistentů je nejen pomáhat v kurzech, ale také se zapojovat do různých aktivit Společnosti. Jednou z nejdůležitějších aktivit je náborová kampaň, která se koná dvakrát za rok – na podzim a na jaře.

Na závěr bych chtěl dodat, že na začátku každého semestru mají noví zájemci příležitost začít pomáhat Společnosti jako asistenti nebo stát se cvičiteli jógy. Indické bhadžany nepochybně zaujímají zvláštní místo mezi

Kampaň začíná vylepováním plakátů po Lublani, což dělají cvičitelé za pomocí svých asistentů a mnoha nadšených

28

Bhadžany – věčná moudrost ve verších Převzato z časopisu „Slovenian Yoga in Daily Life News“ 5/2001

mnoha typy písní opěvujících a vysvětlujících duchovní pravdy. I když se zpívají již po staletí, stále jsou balzámem pro mnohá srdce toužící po vnitřním míru a naplnění. Zpěv bhadžanů inspiruje stejnou měrou jak jejich zpěváky, tak i jejich posluchače. Pročišťuje jejich vědomí a probouzí krásné a vznešené pocity.

Nebylo již třeba žádného prostředníka, protože každý jednotlivec si zvolil tu Boží podobu, která mu nejvíce vyhovovala. Avšak bez ohledu na to, kterou Boží formu si věřící zvolil, byl způsob uctívání stejný pro všechny: mocná touha po sjednocení s Bohem, po mystickém splynutí v jednotě. Hudba a tanec hrály velmi důležitou roli, protože představovaly individuální způsob, jak vyjádřit radost, lásku a oddanost. Velmi dobrou ilustrací této touhy je příběh jednoho súfijského mudrce, vyprávějící o člověku, který šel hledat Milovaného a zaklepal na Jeho dveře. „Kdo je tam?“ zeptal se Milovaný. Muž odpověděl: „To jsem já.“ Hlas zevnitř řekl: „Jdi pryč, není tady dost místa pro nás oba.“ Po chvíli se muž vrátil a opět zaklepal. Na dotaz, kdo je tam, odpověděl: „To jsi ty.“ A dveře se otevřely…

Většina klasických bhadžanů byla napsána a zhudebněna ve 14. až 17. století n.l. V této době byly tyto písně zpívány za doprovodu různých hudebních nástrojů a nedaly se odlišit od jiných druhů hudby žádnou speciální hudební formou, ale vynikly svým obsahem: jednoduše to byly písně zpívané ke chvále Boha. V bhadžanech byly vysvětlovány jinak složité duchovní pravdy takovým způsobem, aby je mohli pochopit i rolníci, obchodníci a prostí lidé. Bhadžany se brzy staly důležitým, dokonce neodmyslitelným, prvkem hinduistické duchovní obrody známé jako hnutí Bhakti.

Literární historikové pokládají hnutí Bhakti za samostatný literární žánr, reprezentovaný mnoha hinduistickými a muslimskými autory. Písně některých velkých bhaktů, mudrců a světců jsou známy i nám: Kabírdás, Narsinh Mehta, Súrdás, Guru Nának, i ženská představitelka – princezna a mystická básnířka Mírá Báí. V rámci našeho duchovního dědictví pokračuje jejich tradice v osobnostech Šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího a jeho následovníka paramhans svámího Mádhavánandy, kteří jsou nám známi nejen jako velcí mistři a jogíni, ale také autoři mnoha překrásných bhadžanů.

Toto hnutí vzniklo v 8. století v jižní Indii a pak se rozšířilo do severní a západní Indie, kde od 13. století jeho obliba stále rostla. Není divu, protože úplně změnilo život průměrného hinduisty. Filozofie tohoto hnutí je v zásadě prostá: duchovní svoboda a osvobození (mókša) mohou být dosaženy všemi, kteří mají čistou a nesobeckou lásku k Bohu. Na rozdíl od složitých rituálů, které mohli vykonávat pouze bráhmani (kněží nejvyšší kasty), nyní mohl každý mluvit s Bohem sám.

Mírá Báí – básnířka zamilovaná do Boha Převzato z časopisu „Slovenian Yoga in Daily Life News“ 5/2001

Je tomu více než 500 let od narození velké indické ženy oddané Bohu, kterou rodina, do níž se přivdala, vyhnala kvůli jejímu otevřenému uctívání Boha. Její láska ke Krišnovi nebyla otřesena ani ostrým nesouhlasem lidí kolem ní. Zůstala pevně zakotvena ve své oddanosti Bohu. I když historikové oné doby pro ni ponechali ve svých kronikách jen málo místa, její nádherné duchovní básně se setkaly s obrovským ohlasem a jsou dnes známy téměř každému Indovi.

osudu. Nevěstu Míru uvedl do jejího nového domovského paláce její strýc Rao Virám Dév v den Mířiných osmnáctých narozenin. Nový tchán Míry, Rána Sang, svou snachu a budoucí královnu Mewaru přijal mile a laskavě. Manžel Míry, princ Bhódž Rádž, byl sice velmi mladý, ale byl již proslulým válečníkem. Někdo tvrdí, že Mírá mnoho vytrpěla kvůli žárlivosti svého manžela vůči modrému Bohu Vrindávanu – Krišnovi – jiní zase říkají, že jejich manželství bylo šťastné. Ale ať tomu bylo jakkoli, jejich manželství netrvalo dlouho, protože princ Bhódž Rádž šest let po svatbě zahynul v bitvě. Poté následovala smrt Mířina otce v bitvě u Khanuy. Jen o několik měsíců později se Rána Sang stal obětí úkladů svých vlastních dvořanů, kteří ho otrávili.

Princezna Mírá Bájí se narodila roku 1498 ve městě Kudki v Rádžasthánu. Její otec Ratan Singh byl vládcem mocného království Merta. Její matka zemřela, když Míře nebyly ani dva roky. Otec dívky Rao Duda vzal malou Míru do svého paláce v Mertě, kde se k ní choval jako k vlastnímu dítěti. Byl duchovním člověkem a jeho palác pravidelně navštěvovali světci. Tak se Mírá setkala s duchovností a duchovní poezií v raném věku. Výchova princezny zahrnovala studium starých spisů, hudbu, předení, lukostřelbu, boj s mečem, jízdu na koni a řízení válečných vozů, což nebylo nic neobvyklého pro dívku z královské krve. Mírá měla pověst jedné z nejkrásnějších žen své doby a byla nadána velkými schopnostmi. To přimělo mocného vládce sousedního království Mewar, Ránu Sanga Singha, aby požádal otce Míry o její ruku pro svého nejstaršího syna, prince Bhódže Rádže. Dědeček Míry se jejího svatebního dne nedožil. Pro Míru, která byla k němu hluboce připoutána, byla jeho smrt první vážnou ranou

Mírá trpěla těžkým stresem z náhlého obratu osudu – uvědomila si pomíjivost tohoto světa, a kdo ví, co by se s ní stalo, kdyby tenkrát nebyla potkala mudrce Ravidáse, který ji seznámil s šabdajógou. Jejich setkání způsobilo naprostý obrat v Mířině životě. Vnější tradice, rituály a pravidla, které ji vedly životem, postupně ztratily svůj význam. Ravidás se narodil v malé vesničce Sír Goberdhanpur, kde je od roku 1971 jeho pomník. Byl s velkou pravděpodobností žákem světce Rámánandy (1299–1417), i když žáci Sant Matu tvrdí, že jeho mistrem byl sám Kabír (1398–1518). S jistotou však

29

můžeme tvrdit, že mistrem Míry byl Ravidás. Ravidás byl členem nízké kasty a Míře se vyčítalo, že dělá hanbu domu svého otce i dvoru svého manžela. Rodina Míry nemohla přijmout to, že jejich příbuzná klečí před světcem, který je povoláním švec a zrozením šúdra. To bylo počátkem velkých zkoušek v jejím životě. Její rodina přísně dodržovala pravidla chování a předpisy kastovního systému, které zakazovaly členům vyšší kasty přímo komunikovat s členy nižší kasty. Navíc, žena královského rodu musela přísně dodržovat tradici parda, která zakazovala kontakt se všemi muži kromě manžela a ostatních mužských členů nejbližší rodiny. Mončové, ortodoxní sekta a členové nejvyšších kast, odsoudili to, že Mírá porušuje veškerá pravidla.

Také další příběh vypráví o Mířině trpělivosti, čistotě a počestnosti. Jednoho dne se několik dvořanů domluvilo, že Míru poníží. Přemluvili mladého bráhmana, aby šel k Míře a řekl jí, že se mu Pán zjevil a přikázal, že má strávit noc v její posteli. Mírá se nedala rozrušit touto drzostí a řekla mu, aby večer přišel. Při západu slunce se na dvoře paláce sešli bhaktové, Mírá se k nim přidala a zpívala s nimi bhadžany. Když na dvůr přišel mladý bráhman, Mírá ho srdečně pozdravila. Ale když tam muž uviděl velkou postel, připravenou pro něj a pro Míru před zraky všech přítomných, upadl do rozpaků. Řekl Míře, že s ní nechce spát před tolika lidmi. Mírá se jen usmála a vysvětlila mu, že nemůže nic skrývat před svou duchovní rodinou a Bohem, který je všude. Tato slova pronikla do srdce mladého bráhmana a on ji hned požádal o odpuštění.

Po Ránovi Sangovi, který zemřel roku 1527, nastoupil Rána Ratan Singh, mladší bratr Mířina bývalého manžela. Byl to nerozhodný člověk, podléhal veřejnému mínění, které bylo vůči Míře nepřátelské a postupně se sám stal jedním z jejích nejhorších protivníků. O něco méně odhodlaného nepřítele měla v sestřenici svého manžela, Udábáí, která se rozhodla donutit svou příbuznou k zásadní změně charakteru.

V roce 1534 Mírá opustila palác v Čittoru. Kdyby tam byla zůstala jen o několik týdnů déle, byla by se stala obětí nájezdu Bahadura Šáha, sultána Gudžarátu, jehož útok zahubil mnoho obyvatel Čittoru. Podle legendy se Mírá vrátila do Merty, kde byla přivítána nenávistí Mončů – ti neschvalovali její odmítání bohoslužeb, půstů a poutí. Takže jedné noci tiše opustila palác svého dětství, tak jak to udělala před nějakým časem v Čittoru.

Jednoho dne řekla Ránovi, že slyšela, jak Mírá ve svém pokoji hovoří s nějakým mužem; určitě je to její milenec. Ránu to tak rozzuřilo, že popadl svůj meč u hlavy postele a běžel do Mířina pokoje. Skrze dveře slyšel, jak krásně promlouvá. Vyrazil dveře a zeptal se: „Míro! S kým jsi právě teď mluvila?“ Mírá seděla v meditaci a odpověděla prostě: „S mým milovaným, pane.“ Rána byl zmaten, protože nikoho neviděl. „Kdo je tvůj milovaný? Kde je?“ „Není možné ho vidět fyzickýma očima. Abys ho viděl, potřebuješ jiné oči.“ „Míro, ty jsi zešílela,“ křičel Rána, „a já jsem z tebe taky šílený! Teď tě zabiju a useknu ti hlavu.“ Zvedl meč, aby jí usekl hlavu, ale náhle se před ním objevily čtyři Míry. Byly jejím dokonalým obrazem. Tu se ozval hlas, který řekl: „Pozor, králi! Setni hlavu pouze té Míře, která ti patří.“ Rána nevěděl, která z nich je skutečná. Meč mu vypadl z ruky. Vykřikl a odešel.

Od tohoto okamžiku víme o životě Míry jen málo. Podle některých odmítla nabídku své rodiny, která ji přesvědčovala k návratu do Mewaru. Ani nevíme jistě, kdy přesně opustila tento svět. Někteří předpokládají, že to bylo mezi lety 1546 a 1548, ale mnozí historikové s tímto nesouhlasí. Navzdory tomu, že zůstává kolem jejího života mnoho nejasností, Mírá Báí žije dál v myslích mnoha duchovně hledajících jako ideál čisté a neotřesitelné oddanosti Bohu. SVÉHO DRAHÉHO KOUZELNÝM OČÍM Svého drahého kouzelným očím sebe celičkou obětovat smím. Miluji tyto oči, stále uctívám, znovu a znovu, navždy je v lásce mám.

Mírá se dále stýkala se svým mistrem bez ohledu na své společenské postavení a na skandál, vyvolaný jejími návštěvami u Ravidáse. V oněch dobách směli šúdrové a nedotknutelní žít pouze mimo město. Mírá tam chodila na satsang, seděla mezi prostými lidmi, skláněla se k nohám mistra a jedla prašád, který byl požehnán jeho rukou. Její vztahy s královským dvorem se zhoršovaly.

Do svého srdce mě přijal drahý Pán, to místo opustit nikdy nehodlám. Pouze na něm budu láskou lpět, s radostí v srdci budu k němu pět.

Roku 1531 zemřel Rána Ratan Singh jako oběť svého vlastního úkladu proti svému strýci. Po něm nastoupil Rána Vikram Singh, jehož krutost vůči Míře překonala svého předchůdce. Poslal k Míře mladíka jménem Dajárám s pohárem jedu. Dajárám měl nabídnout Míře jed jako čaranamrit neboli nektar z mistrových nohou. Udábáí, která se o tom dověděla, běžela Míru varovat. Ale Mírá vděčně vypila obsah poháru, i když věděla, co v něm je. Jed jí neublížil; naopak zvýšil její slávu a popularitu mezi bhakty.

Věci tohoto světa mě nebaví, není léku, jenž šílenost lásky uzdraví. Od doby, co znám mudrců přítomnost, s radostí v srdci jsem jejich stálý host. Ganga a Jamuna jsou můj dům, nač tedy putovat ke svatým místům? Nohy světce jsou nad cokoliv svatější, koupel v soutoku tří řek mě denně konejší.

To Ránu Vikram Singha tak rozzuřilo, že zašel ještě dále. Jeho pomocníci chytili smrtelně jedovatého hada, dali ho do krabice a poslali Míře jako dárek od jejího švagra; řekli jí, že v krabici je krásný náhrdelník. Ona otevřela krabici, avšak jedovatý had v ní nebyl. Proměnil se v krásný zlatý náhrdelník s takovým třpytem, že celá místnost se naplnila světlem.

K čemu se postit jedenáctý den, Tři jídla mohu mít se stejným účinkem. V paprscích jeho lásky kýžené Mírá pije nektar přímo z pramene.

30

Yoga in Daily Life News 4 / 2001

O DÁVÁNÍ …A jsou takoví, kteří mají málo, ale dávají vše. Jsou to ti, kteří věří v život a v jeho štědrost a jejich pokladnice není nikdy prázdná. Jsou takoví, kteří dávají s radostí a tato radost je jejich odměnou. Jsou takoví, kteří dávají s bolestí a tato bolest je jejich křtem. A jsou takoví, kteří dávají a nepoznávají v dávání bolest ani v něm nehledají radost, ani nedávají z ohledu na ctnost. Ti dávají tak, jako myrta v údolí vydechuje do prostoru svou vůni. Jejich rukama promlouvá Bůh a jejich očima se usmívá na zem… Chalil Džibrán – Prorok

31

Šrí Dévpurídžího mahásamádhi Střílky, červenec 2001

kou k Dévpurídžímu pro daršan. Když mu vzdali pranám, Dévpurídží se ho zeptal, proč nemá vlasy. Matka odpověděla, že nikdo neví, co se stalo... Šrí Dévpurídží si jej tedy zavolal k sobě blíž. On však měl strach, protože Dévpurídží byl obklopen hady a jeden nikdy neví: Dévpurídžímu by stačilo zvednout ruku, kobra se vztyčí a… Dévpurídží se pak dotkl jeho hlavy a on pocítil tolik míru a lásky... Nebyl to běžný pocit, bylo v tom něco nadpřirozeného. A Dévpurídží řekl, že od dalšího dne mu začnou růst vlasy. Jakmile další den ráno vstal, nemohl uvěřit. Když si položil ruku na hlavu, zjistil, že mu tam vyrůstá spousta malých vlásků, jako den po vyholení hlavy. „Pohleďte, jaké mám ještě dnes silné vlasy,“ ukazoval mi pandit. „Aniž bych používal nějaký zvláštní přípravek, jsou ještě pořád jako koňská hříva. Je to Dévpurídžího požehnání. Musíte to místo navštívit, svámídží.“ Odpověděl jsem mu, že v tom případě tam pojedeme další den společně. Lidé kolem se jen usmívali a později se ho ptali, zda ví, že jsem žákem z přímé linie Šrí Dévpurídžího. Byl velmi překvapený, ohromený. Mnoho slavných božských zázraků Šrí Dévpurídžího, jako byl tento, je zaznamenáno v Lílá Amrit. Kdo má nějaké přání, měl by si je přát ve jménu Šrí Dévpurídžího a splní se mu. Aspoň jednou v životě byste měli navštívit jeho ášram s obětním ohništěm, abyste si z jeho ohniště mohli odnést popel – vibhúti, který má všechnu kvalitu a energii potřebnou ke splnění vašich přání. Ale potřebujete k tomu lásku, oddanost a víru. On je tam, ale je i zde, je v celém vesmíru. Je jen škoda, že už tu dnes není ve své fyzické podobě. Ale můžeme na něj myslet a meditovat – stále existuje a žije v srdcích všech bhaktů. Vše, co Dévpurídží řekl, se stalo pravdou. A proto byli lidé velmi opatrní, když se octli v jeho přítomnosti. Vždycky seděli a modlili se za to, aby neříkal nic hněvivého. Avšak i jeho hněv byl ve skutečnosti požehnáním. I jeho nejtvrdší slova byla nektarem. Nabídněte mu tedy své modlitby s pokorným odevzdáním, modlete se za jeho božskou ochranu. Je naším ochráncem a je jogínem všech jogínů. Proto bývá také nazýván jógírádž, král jogínů – Šiva.

Před více než 50 lety odešel v ášramu v Kailášu z tohoto světa Šrí Dévpurídží. Několik dní předtím vydal své instrukce, kde má být jeho tělo pohřbeno. Na noc, kdy mělo dojít k jeho mahásamádhi, poslal všechny vesničany domů. V čase brahmamuhurti zazpíval Óm a opustil své tělo. Když lidé ráno mezi půl sedmou a sedmou hodinou přišli, nalezli ho sedícího v lotosové pozici. Paramjógéšvar Šrí Dévpurídží byl Šiva. Bůh Višnu je oddaným žákem Šivy a Šiva je oddaným žákem Višnua. Vidíte, jak je to nádherné? Manžel miluje svou ženu a ona miluje svého manžela… ale kdo vlastně miluje? A koho? Je to sama láska. Láska miluje lásku. Taková je láska mezi Šivou a Višnuem. V okolí Šrí Dévpurídžího ášramu byste stěží našli někoho, kdo by nevěděl o jeho velikosti. Před čtyřmi měsíci mě v Džajpuru přišel navštívit jeden pandit–astrolog. Zeptal se mě, jak dlouho zůstanu, aby mohl ještě přijít na satsang. Řekl, že cítí, že jej nějakým způsobem přitahuji, jako magnet. Pověděl jsem mu, že pojedu další den do Kailášu na nějaké oslavy. „Kterého Kailášu?“ zeptal se. Když jsem řekl, že v okrese Síkhar, zeptal se mě, jestli znám ášram Báby Dévpurídžího. Odpověděl jsem mu: „Ano, tak trochu to tam znám.“ Pak mi vyprávěl, že jeho matka byla z té vesnice. A že když byl mladý, ztratil všechny vlasy. Jednou šli s mat-

32

Svámídžího poselství k Rakšábandhanu Střílky, 3.srpna 2001

Rakšábandhan je nazýván Dnem lásky nebo spíše Dnem ochrany lásky – opravdové lásky. Opravdová láska je láska bez negativního lpění. Jaká větší láska může být, než mezi bratrem a sestrou?! Zítra uváže každá sestra nit kolem pravého zápěstí svého bratra. Je to nit lásky. Tato nit lásky nemůže být přetržena. Bratr se tak zavazuje ochraňovat sestru ve všech směrech, zejména chránit její život – aby mohla mít šťastnou a dobrou rodinu – a ochraňovat její morálku. A je také povinností sestry ochraňovat bratra. Je-li bratr mladší, bývá spíše žádána o radu, je-li to starší bratr, pak může – s pokorou – více žádat ona od něho.

Je-li bratr mladší, může samozřejmě také dostat dárek – řekněme nějakou čokoládu; a když některá ze sester chce dát dárek svému bratrovi, tak může. Zítra ať to tedy je skutečně den vaší duchovní rodiny. Kdyby to takto udělal celý svět, byla by ve světě božská atmosféra. Přeji vám na zítřek všechno nejlepší a mnoho požehnání. Bůh vám žehnej a Bůh ochraňuj každý krok vašeho života. Kéž všechny vaše kroky směřují k lásce, harmonii, vzájemnému porozumění, toleranci a bratrství. Všechno v tomto životě skončí, ale ne Láska – ta zůstane. Měli bychom tomuto světu ukázat lásku bratra a sestry. To je něco, co dnes ve světě velmi chybí. Ať Bůh chrání každý váš krok, každou myšlenku a každý čin. Cokoli děláme, dělejme ve jménu Boha. Kéž nás Bůh učiní nástrojem Své lásky, abychom mohli dávat lásku a ochranu Jeho božským stvořením. Kéž nás Bůh učiní nástrojem Svého světla, abychom mohli osvítit všechna srdce. Kéž kamkoli jdeme, neseme s sebou toto světlo – světlo moudrosti, světlo Lásky – to přinese lidstvu svobodu a štěstí. Nikdo by se neměl bát. Kéž je všude štěstí a radost.

Zítra je úplněk, měli byste se postit. Ale jsme v takové situaci, že se nemůžeme postit. Tato situace je na počest sester – kdybychom se postili, sestry by si myslely, že jim jejich bratři nechtějí dát něco dobrého k jídlu. Proto se modlím k Maháprabhudžímu, aby nám odpustil: cokoli zítra sníme, je prašád – prašád Lásky. Takže zítra dostanete k snídani kávu, čaj, vodu, šťávu, ovoce… Když nebude pršet, můžeme sedět zde na čerstvém vzduchu jako obvykle a každá sestra může zavázat nit na zápěstí toho bratra, kterého jako bratra přijala. Samozřejmě by to měly obě strany přijmout a samozřejmě, je-li to skutečný bratr, nemusíte se ho ptát, jen mu uvažte nit. Jestliže jste někoho přijali za bratra vloni nebo dříve, tak se také nemusíte ptát, jenom uvažte nit na jeho ruku. Všichni bratři již svým sestrám dali to, co jim chtěli dát – nějaký dárek – a my jsme připravili něco, co vám vydrží delší dobu. Ale jestli máte pro svou sestru čokoládu nebo cokoliv jiného, měli byste jí to dát. Rakšábandhan je den, kdy dostává dárky sestra, ne bratr.

Tato slavnost je slavností opětovného sjednocení lidství – bratr a sestra zase společně. Víte, jak je krásné slyšet slovo bratr? A jak krásné je slyšet slovo sestra? Když řeknete bratr nebo sestra, okamžitě se cítíte volní, všechny pochyby jsou pryč. Cítíte se doma, cítíte se ochráněni, cítíte lásku mateřského lůna, protože jste v lůně strávili tutéž dobu jako bratr nebo sestra. Šťastní jsou ti, kteří mají bratry a sestry, a šťastní jsou ti, kteří najdou bratra nebo sestru zítra. Je to velmi čistý, velmi božský vztah. Jestliže máte v úmyslu se brát, anebo začít vztah, tak si ho nebo ji, prosím, nevybírejte jako bratra nebo sestru.

33

Jaká radost ze života! Všechny významné osobnosti světa, které pořádaly takové slavnosti, věděly, co se může v lidské mysli stát a co může lidskou mysl ochránit. Svatá místa a slavnosti se neomezují jen na jednu kulturu nebo jedno náboženství. Svaté místo je svaté bez ohledu na to, kdo jste; je svaté pro všechny. Takže… zítra to bude krásné…

Strávili jsme krásné dny pod těmito stromy, v teplém počasí, seděli jsme v meditaci, cvičili jsme ásany. A tento nádherný večer, kdy sedíme na čerstvém vzduchu pod čistou oblohou, je zázrak – je to pohádka! Umíte si představit něco, co by se víc podobalo nebi? A tak zítra ať je to ještě krásnější, ještě více radostné, aby nám to zůstalo dlouho v paměti. A vytvoříme si pravidlo, že pokud někdo nemůže být na Gurupúrnimě, měl by být společně s ostatními alespoň na Rakšábandhan. Abyste udrželi vztah, měli byste příležitostně zatelefonovat svému bratrovi nebo sestře, napsat dopis nebo pohled – blahopřání k narozeninám, k Novému roku, k Vánocům, Díválí, ke svatbě. Když se jim narodí dítě, pošlete jim blahopřání také. Při všech příležitostech, na každý svátek si na ně vzpomeňte.

Jsem šťastný, že jsem s vámi, mí drazí, s Maháprabhudžího požehnáním. Celý týden byl krásný. Božské dny – tato doba se počítá jako skutečný čas našeho života. Ostatní dny míjí, jako míjí čas zvířat. Prováděli jsme sádhanu, cvičili ásany, pránájámu, seděli jsme společně, jedli jsme společně, měli jsme božské satsangy se jménem Boha, měli jsme čistý vzduch, krásnou přírodu a mnoho bratrů a sester přijelo z daleka i blízka. Viděli jste je, mluvili jste s nimi, vzpomínáte na ně. Nezáleží na tom, kdy a kde je opět uvidíte, dáte jim vřelé objetí – vřelé bratrské nebo sesterské objetí.

Proto Sataguru satsangiján rí ólún ávé…, a dále Maháprabhudží také řekl: „Jako ryba bez vody…“ Bez vody ryba umírá. Ale jak umírá? V utrpení, a to, jak trpí, je neuvěřitelné. Proto je rybaření velmi kruté – je to velký hřích. Ryba trpí přímo před vámi, otevírá ústa, chce vám říci: „Prosím, co jsem ti udělala? Prosím, dej mě zpátky do mého světa.“ Ale kdo to udělá? V srdci není slitování. Krásné růžové oko ryby se dívá přímo na vás. „Prosím, slyšíš mě? Posloucháš mě?“ Ale člověk je krutý; vytrhne háček a bije ji ještě víc: „To máš za to, že prosíš. Sklapni!“ Nebo vezme rybu a mrští jí proti kameni. Kde je úcta k životu? A tak Maháprabhudží říká: „Bez satsangu a mých bratrů a sester jsem na tom jako ryba bez vody.“

Jsme jedna rodina. Sataguru satsangiján rí ólún ávé… Maháprabhudží řekl: „Toužím vidět bratry a sestry z mých satsangů. Jak moc toužím? Když si na ně vzpomenu, mé oči jsou plné slz, protože to jsou mí skuteční bratři a sestry.“ Až přijedete domů, uvědomíte si ten druh radosti, to božské požehnání. Teď to možná tolik necítíte, ale až skočíte zpátky do oceánu máji, pak to pocítíte. Nabili jste se množstvím energie a to vám bude pomáhat. S touto sankalpou se teď vrátíme domů a velmi brzy se opět uvidíme. Každý den se budeme setkávat v myšlenkách. Ale uvidíme se znovu i osobně. Přejeme si, aby všichni naši bratři a sestry byli zdraví a šťastní, abychom se mohli znovu setkat.

Proto ať jste kdekoli, choďte na satsang a veďte krásné rozhovory. Nemluvte negativně. „Nemyslete a nemluvte negativně“ neplatilo jenom pro tento jeden týden. Prodlužuji to do příštího letního semináře. Souhlasíte? Takže: Ke každému mluvte mile, radostně, šťastně, a když někdo udělá chybu, odpusťte mu. Co dělá chybu chybou? Maličkosti nejsou chybami! Souhlasíte?

Každé loučení předznamenává nové setkání. A každé nové setkání znamená, že se budeme znovu loučit. Tulsídásdží říká: „I když je to tak, srdce stejně cítí bolest z odloučení. Když se setkáte s nepřítelem, srdce cítí bolest. A když dáváte sbohem někomu drahému, srdce také cítí bolest. Srdce se to dotkne v obou případech. Ale bolest vzpomínek na drahého člověka je příjemná, zatímco bolest vzpomínek na nepřítele je nepříjemná.“

Bůh vám všem žehnej! Šrí Díp Nárájan Maháprabhudží kí džaja!

34

Máme volbu nejíst maso, máme volbu nechat žít rozhovor s Petrem Vachlerem, převzato z www.vegetarian.cz

Po Praze i celé republice se začínají objevovat reklamní billboardy – Máme volbu nejíst maso, máme volbu nechat žít. Za touto aktivitou je Petr Vachler, mimo jiné zakladatel Českého lva, režisér televizního Kinoboxu, videoklipů, reklam, úspěšný producent, ředitel České filmové a televizní akademie…

Vegetarian.cz: Co vaše pracovní týmy a nejbližši kolegové, jsou podobného ladění? Petr Vachler: Bohužel většina ne. Ale to je jejich volba. Nicméně nikdo tu myšlenku radikálně neodmítá. Myslím, že o ní hodně spolupracovníků přemýšlí. Na druhé straně současný grafik VAC Pavel Šmerda je například vegetarián s celou rodinou, vím, že minimálně další 3 lidé z naší společnosti jsou kvazivegetariáni (nechají se zlákat bílým masem z ryby či kuřete). To může být brzký krok k pochopení věci. Vím ale, že hodně lidí v mém okolí hodně omezuje masitou stravu. A začínám mít přátele, kteří jsou dnes vegetariáni. Dříve to byla rarita, pokud jsem někoho takového potkal.

Vegetarian.cz: Jak se dostal úspěšný filmový producent k tomuto tématu? Petr Vachler: Vlastně bych se musel opakovat, co jsem již napsal v úvodu našich stránek na www.zvirevtisni.cz. Přesto stručně: Je to zatím v oblasti „práce“ mé nejlepší a nejsmysluplnější rozhodnutí, jaké jsem kdy učinil.

Vegetarian.cz: Na čem si nejvíce pochutnáte?

Vegetarian.cz: Jsou dnes zvířata skutečně v tísni, cítíte to skutečně tak?

Petr Vachler: Od chleba, přes lilek, pizzu, špagety, sóju (zejména tempeh), houbové a fazolové paštiky, indickou kuchyni, čínu (nedávno jsem si užíval ve vegetariánských restauracích v Asii a bylo to špička, takový výběr jídel a chutí!), samozřejmě rád doporučím Góvindu (Hare Krišna), Radost FX a další. Mám prostě rád pestrou vegetariánskou kuchyni.

Petr Vachler: Vlastně od té doby, co si člověk jako nejsilnější predátor začal určovat pravidla hry, které vyhovují jen člověku. Myslím, že se stačí zajít podívat na jatka, svést se v přepravních kontejnerech spolu s popravovanými zvířaty. Slepice prožije svůj život v „bytě“, který má velikost jedné čtvrtky papíru. Je nutno si uvědomit, že každé zvíře určené k vraždě a následnému „sežrání“ je v tísni.

Vegetarian.cz: Myslíte si, že realizování rozhodnutí nepodílet se, a to ani zprostředkovaně, na vraždění zvířat, může zklidnit a harmonizovat společnost?

To je nezvratné. Těch příkladů by mohlo být nespočetně. Chci ale zdůraznit, že bohužel v tísni je i hodně lidí, kteří jsou bezprostředně ohroženi na životech a jsou likvidováni pro své politické přesvědčení, či náboženství. Cítím to tak, že mnoho z nás (predátorů) se chová bezohledně z pozice síly a to jak ke zvířatům, tak i k lidem.

Petr Vachler: Určitě, je to jeden z kroků, kdy úcta k životu může naši Zemi posunout podstatně dál. Vegetarian.cz: Jaké jsou Vaše současné pracovní aktivity a na co byste naše čtenáře pozval?

Vegetarian.cz: Už znáte první reakce a ohlasy?

Petr Vachler: Připravuji s kolegou Janem Stehlíkem velký dokument pod názvem Tváře českého filmu. Bude to více než 13 hodinových dílů. Chceme zde poodkrýt, jak se u nás vyvíjely jednotlivé žánry jako pohádka, detektivka, muzikál či komedie.

Petr Vachler: Jsou zde tři tábory. Jedni, kteří jsou nadšeni myšlenkou, druzí, kteří ji zatracují, a třetí, kteří o ní začínají přemýšlet. To je ta nejdůležitější skupina. Jsem ale nadšen, že ta třetí skupina je velká a i naše anketa tomu dává za pravdu, neboť lidé se přiklánějí k názoru, že jedí maso, protože o jiné možnosti vůbec nepřemýšleli nebo, že jim to rodiče nikdy nevysvětlili, co vlastně dělají a koho požírají.

Vegetarian.cz: Vaše krédo předpokládám je na billboardu, přesto, pár slov našim čtenárům závěrem?

Vegetarian.cz: Kde všude se billboardy objeví?

Petr Vachler: Rozhodujte se jak dlouho chcete, já sám jsem byl dlouholetý masožravec a při prvním setkání jsem vůbec nechápal, proč někdo nejí maso… a začal jsem o tom přemýšlet. Zkuste to taky. Úplně to stačí. Možná, že jednou i „vy“ zachráníte mnoho zvířecích životů před utrpením.

Petr Vachler: Po celé ČR. V červenci asi 350 kusů a v srpnu posílíme o dalších přibližně 120. Vegetarian.cz: Budou následovat další aktivity v propagaci nezabíjení zvířat?

Vegetarian.cz: Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů ve všech Vašich aktivitách.

Petr Vachler: Myslím, že je to běh na dlouhou trať. Jsem o tom přesvědčen. Záleží samozřejmě i na vstřícnosti lidí, kteří nám buď zdarma nebo za velmi nízké náklady oproti standardu vyjdou vstříc. Tak se tomu stalo i tentokrát. Zejména díky Českému okruhu, s kterým spolupracujeme dlouhá léta.

35

Výzkum některých parametrů zdravotního stavu vegetariánů MUDr. Zbyněk Luňáček, Mgr. Jan Lajka

Cílem práce bylo zhodnocení některých biochemických a fyzikálních parametrů vegetariánů. Charakteristika souboru: jedná se o 65 žen ve věku 17–74 let, zhruba polovina ve věku od 40 do 55 let, průměrný věk je 46 let. Dále se výzkumu zúčastnilo 24 mužů ve věku 17–73 let. Zhruba polovinu z nich tvoří věková skupina od 30 do 50 let. Věkový průměr je 40 let. Podmínkou zahrnutí do výzkumu bylo důsledné dodržování laktovegetariánské stravy po dobu minimálně 3 let. Nejkratší doba, po kterou se osoba stravovala laktovegetariánsky, byla 3,5 roku, nejdelší 26 let. Do souboru nebyli zahrnuti laktoovo-vegetariáni. Všichni účastníci experimentu pravidelně cvičí podle systému Jóga v denním životě. Metodika: jednotliví účastníci výzkumu podstoupili základní fyzikální vyšetření v rámci běžné preventivní prohlídky u svého praktického lékaře a v rámci této prohlídky byl proveden odběr krve. Z hlediska statistického se jedná o anketní sběr dat. Z toho plynou některá omezení – tato metoda obecně nezaručuje reprezentativitu výsledků, jinými slovy závěry učiněné o tomto souboru nelze zobecnit na celou vegetariánskou populaci. Výhodou tohoto postupu je snadnost sběru dat. Většina údajů byla z důvodu větší přesnosti zpracovávána agregovaně za muže i ženy dohromady. Pouze v případě, že se kritické hodnoty zkoumaných veličin pro obě pohlaví liší, byly údaje vyhodnocovány odděleně. U mužů i žen byly lékařem zjištěny tyto charakteristiky: výška, váha, BMI, krevní tlak, celkový cholesterol, cholesterol HDL, hladina triglyceridů, glukózy, hemoglobinu, hematokritů, erytrocytů, MCV a albuminu. Tyto hodnoty byly následně porovnány s rozmezím, ve kterém se mají pohybovat u zdravého jedince. HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ: 1. Body mass index, BMI BMI je základní parametr pro hodnocení nadváhy. Naše výsledky potvrzují všeobecně uznávaný fakt, že vegeta-

riánská populace vykazuje nižší hodnoty BMI, nižší výskyt obezity. Tím se omezuje působení jednoho z rizikových faktorů předčasného úmrtí. V našem souboru mělo 79 % respondentů BMI v normě, mírnou nadváhou trpělo 13 %, obezitu jsme zaznamenali u jediného člověka, 4 % dotázaných měli mírnou podváhu. Vzhledem k tomu, že nadváhou či obezitu v ČR trpí více než polovina obecné populace starší 18 let, byly výsledky účastníků ankety mnohem příznivější. Průměrná hodnota BMI byla u dotázaných 22,3, což je hodnota v normě. To, že v průměru měli dotázaní váhu v normě, potvrzuje i statistický test.

Průměr vyšetřeného vzorku byl 1,12; za rizikové se považují hodnoty nad 2,2 mmol/l. Nad normou bylo 5,5 % souboru. V průměru byli dotázaní v pořádku, opět na 5% statistické hladině významnosti.

2. Krevní tlak Dalším rizikovým faktorem civilizačních onemocnění je vysoký krevní tlak – hypertenze. Naše údaje podporují již dříve zjištěný fakt, že výskyt hypertenze mezi vegetariány je nižší než v ostatní populaci. Průměrná naměřená hodnota byla 120/ 76, hranice hypertenze bývá uváděna jako 140/90, tedy v průměru byl krevní tlak dotázaných v normě. Krevní tlak nad normu mělo 8 % respondentů.

7. Albumin Nedostatek albuminu je známkou podvýživy a závažné poruchy funkce některých orgánů, zejména jater nebo ledvin. U všech jedinců byla hladina sérového albuminu v normě. Průměrná naměřená hodnota byla 44,2 mmol/l.

3. Cholesterol celkový Průměrná naměřená hodnota byla 4,68, přičemž za rizikovou se považuje hodnota nad 6,2 mmol/l. V průměru jsou tedy hodnoty cholesterolu vyšetřovaného vzorku v normě, což potvrzuje i statistický test. Počet jedinců nad normu byl 7,7 %, což je opět nižší hodnota, než v běžné populaci. 4. HDL cholesterol HDL cholesterol působí jako ochranný a riziková je jeho snížená hladina. Průměrná naměřená hodnota byla 1,44 mmol/l, riziková je koncentrace nižší než 0,9 mmol/l. Počet jedinců s nižší hladinou než je norma byl 10,5 %. V průměru je opět koncentrace HDL cholesterolu u vyšetřovaných respondentů v normě, což potvrzuje i statistický test. 5. Triglyceridy Zvýšená hladina triglyceridů je rizikovým faktorem onemocnění srdce a cév.

36

6. Krevní obraz Z celého souboru trpěly anémií 2 ženy, což činí 2,2 % dotázaných. Zjištěné výsledky svědčí o tom, že vegetariáni občas mohou trpět chudokrevností, avšak relativně nízký výskyt anémie v souboru podporuje dříve zjištěný fakt, že vegetariáni trpí anémií zhruba stejně často jako nevegetariáni a samotné vegetariánství není příčinou anémie.

Závěr: Studie je orientačním vyhodnocením některých fyzikálních a biochemických nálezů. Neklade si za cíl exaktně vyhodnotit vliv vegetariánské stravy na zdravotní stav člověka. Práce nebyla podpořena žádným sponzorem ani grantem, a proto bylo nutno provést ji co nejlevněji a nejjednodušeji. Z toho vyplývají metodologické a technické nedostatky studie, kterých jsou si autoři vědomi. Nicméně výsledky práce jsou ve shodě s údaji publikovanými v odborné literatuře. Je to zejména údaj o nižším výskytu obezity, hypertenze a hyperlipidémie. Dříve často zdůrazňovaný zvýšený výskyt anémie nebyl (také v souladu se současnou odbornou literaturou) zaznamenán. Autoři děkují všem účastníkům výzkumu a všem spolupracujícím lékařům.

Matka Země Střílky, březen 2001

Snažíme se žít ve světě, který vyrobil člověk (man-made). Svět vytvořený Bohem je dokonalý, svět vytvořený člověkem je nedokonalý. V tomto nedokonalém světě stále nemáme dost, protože přání nemohou být nikdy uspokojena, touhy nemají nikdy dost.

Požehnání vám všem, požehnání Holygurudžího, Maháprabhudžího a Dévpurídžího. Život je velmi zajímavý a všechno, co se v životě děje, je také velmi zajímavé. Je zde ono individuální já, které cestuje v tomto těle z místa na místo kolem světa, cestuje s astrálním tělem různými vrstvami vesmíru, mnoha a mnoha životy, a přitom zažívá radost i bolest a vytváří a ukončuje mnohé vztahy. Probojováváme se tímto vesmírem. Zapomínáme, co se nám děje; zapomínáme velmi rychle, takže když začneme něco nového, děláme znovu stejnou chybu. Proč opakujeme tytéž chyby znovu a znovu? Protože jsme zapomněli, co se stalo v minulosti.

V minulých stoletích spolu lidé žili v lásce. Nikdo nebyl nezaměstnaný. Nebyl jediný člověk, který by byl nezaměstnaný, protože každý byl „šéfem“ sám sobě. Zaměstnání je otroctví a toto otroctví existuje v kalijuze. I když jste ředitelem dvaceti společností, přesto jste sluha. Mohou vás propustit. Půjdete do penze. Nebo když jste pracovník v nějaké společnosti nebo továrně, například technik, jste také otrokem. Všichni jsme otroci. Proč? Protože víme, že dnes už nemůžeme existovat bez tohoto druhu otroctví. Nenaučili jsme se stát na vlastních nohou, protože takový je systém, který jsme rozvinuli. A teď z něj není cesty ven.

A budeme překvapeni, když se totéž znovu stane v budoucnosti. Po každé akci následuje reakce. Pozitivní akce mívá pozitivní reakci a negativní akce mívá negativní reakci. Mnoho rozmanitých činů se odehrálo na této svaté Zemi. V minulosti byly v určitých dobách na Zemi satjajugy, v jiných dobách dváparajugy, trétajugy a kalijugy. Ale zdá se, že jsme se stále ještě dost nepoučili. Zapomněli jsme, co se stalo v minulém životě, a zapomínáme i to, co se děje v tomto životě. Nestaráme se, co se stane v budoucnosti.

Jsme závislí na elektřině a musíme za ni platit. Jsme závislí na plynovodu a za to musíme také platit. Jsme závislí na telefonu a to také něco stojí. Na všech stranách jsme na něčem závislí. V minulosti žádná takováhle závislost nebyla. Každý měl dost práce. Například holiči měli každý několik rodin, o které se starali. Každý den někoho holili nebo stříhali a nežádali za to peníze. Žádné peníze! Ale dostali všechno, co potřebovali: jídlo, mléko, máslo, šaty.

Já – naše vnitřní Já – ví všechno, ale my mu nenasloucháme. Stále se díváme směrem ven. Stále hledáme materiální výhody. Milujeme peníze, milujeme pohodlí, milujeme svůj dům, své jméno a postavení. Jsme schopni udělat tolik strašných činů, abychom dosáhli těchto přechodných věcí! A pro to, abychom uskutečnili štěstí a věčný mír, děláme velmi málo. A to je škoda.

Takže lidé, kteří vyráběli oblečení, je dávali holičům. Tolik, kolik potřebovali. Lidé, kteří měli pole – zemědělci – s každou sklizní získávali velkou úrodu, takže měli celý rok co jíst. Kdykoli mohli jít na zahradu a vzít si zeleninu. Každé ráno si nadojili mléko – měli ho zadarmo. Hrnčíři dávali hrnce holičům a holiči je za to holili nebo stříhali. Rolníci dostali vše potřebné od hrnčířů a hrnčíři od rolníků. A tak všechny profese byly vážené a každý měl vše, co potřeboval. Navíc jste měli i dost času. Byli jste stále doma se svou rodinou. Když byly nějaké svátky nebo událost, např. svatba, celá vesnice vás podpořila a dala vám tolik věcí! Tisíce hostů se nasytily. Celá vesnice –všichni chlapci i děvčata – pracovala zadarmo, aby hosté měli pohodlí. Každý dům poskytl dvě tři postele, takže hosté měli kde strávit noc.

Vidíme, co napáchali lidé v minulých stoletích a jak dalece je Matka Země ochotna nám odpustit. Když se vám něco přihodí – ať dobrého či špatného – vidíte, jak na to reagují vaši rodiče. Když se stane něco špatného, když děláte něco špatného, vidíte, jak na to reaguje vaše matka. Vidíte, že začátek tohoto roku nebyl pozitivní. Matka Země se otřásá, téměř každý den je někde zemětřesení. Proč? Na to věda neodpoví. Věda má teoretické vysvětlení, ale nemůže nám říci příčinu. Příčinou jsou lidé, lidské činy.

Myslím, že to byl život, který vytvářel ve společnosti štěstí a jednotu. Ale bylo to zničeno. Člověk si neváží jeden druhého. Lidé kradou, zabíjejí, lžou a provádějí všechno možné. Tehdy nebyli právníci, jen král. Král byl velmi spravedlivý a problémy řešil tak, že obě strany byly spokojené. Bohužel tento systém se změnil, chtěli jsme ho zlepšit, chtěli jsme demokracii. Ale teď to není demokracie („democracy“), ale šílenství („demon crazy“). Co jen všechno děláme Matce Zemi!? Není divu, že jsou zemětřesení, povodně, sucha a hurikány!

Co je největším břemenem pro Zemi? Země sama je těžká dost, ale co je pro ni ještě těžší? Země je schopná odolat všemu. Matka vydrží všechno, ale je něco, čemu není schopna odolat, a to jsou hříchy lidí. Říkáme tomu kalank. Kalank znamená „černé skvrny“. Černota lidských činů, etiky, morálky – všeho, co je způsobeno lidmi. To je pro Matku Zemi zátěž. Zemětřesení, to byla teprve první reakce, náznak, který měl říci: Dost! Jsou zde dva velké problémy. První je znečišťování Země – řek, oceánů, jezer a potoků – průmyslem. Před tisíci lety, ani pěti sty lety nebo dvěma sty lety, tu nebyl průmysl. V těch dobách měli lidé co jíst a do čeho se oblékat. A byli šťastnější a zdravější než dnes. A co děláme teď? Téměř v každé vesnici je nějaký průmysl, a přesto nemáme dostatek a nejsme ani šťastní, ani zdraví.

Druhým velkým problémem je, co děláme ostatním tvorům. Jak je mučíme a jak je chováme! Tak byste nezacházeli ani s vlastním nábytkem. Jak se my lidé k nim chováme, jak s nimi zacházíme a jak je zabíjíme! Není divu, že se u zvířat objevují všechny ty nemoci a epidemie – je to karmická

37

reakce. A přesto si to lidé neuvědomují. Milióny krav, ovcí, koz, drůbeže a dobytka jsou spalovány. Každý má city! Tato nevinná zvířata vám neumějí říci vaším jazykem: „Prosím nedělejte to, já trpím.“ A takhle jsme se k nim chovali velmi dlouho…

zvířat. Vy to asi už víte, ale já jsem byl překvapen, když jsem slyšel, že za starých časů nebylo v křesťanských klášterech dovoleno jíst maso čtyřnohých zvířat. A co je čtyřnohé zvíře? Kráva – matka kráva, svatá kráva. A „krávou“ myslíme všechna zvířata, která dávají mléko.

A teď se lidé ptají: „Co máme jíst?“ Jak hloupá otázka! Nejedí to, co by měli jíst. Jestli se nemýlím, někde v Bibli se píše, že nemocní lidé přicházeli k Ježíšovi, stejně jako chodili za Maháprabhudžím a Dévpurídžím, ti jim požehnali a lidé se uzdravili. A když nemocní přišli k Ježíši, jednoho dne jim řekl: „Vy lidé nejíte to, co byste měli jíst.“ A jíte věci, které byste neměli jíst. Měli byste jíst obilí, které nám nabízejí naše krásná pole, a také ovoce a ořechy z těch nádherných stromů! Jezte med z těch překrásných květin a ze všech těch druhů rostlin! Pijte čerstvé mléko krav – matek krav! Pak nebudete nemocní. Jenže – vy tohle nejíte… Nejíte to, co vám krávy nabízejí, místo toho jíte je samotné. To je to. To je ten problém.

Když přijímáte od někoho něco, co vás vyživuje, tak ten, kdo vám výživu poskytuje, je vaší matkou. Mléko je symbolem matky. Mléko je život. A nezáleží na tom, je-li od kozy, ovce, krávy, samice bůvola, slona, velblouda nebo koně. Jestliže jste se napili mléka od nějakého zvířete, třeba jen jednou, měli byste mu být vděční. Když jste byli malí, pili jste mateřské mléko. Teď jste dospělí a vaše matka už mléko nemá. Ale to neznamená, že byste ji měli zabít a sníst! Ne, neměli byste to dělat! Dnes ale ani v klášterech nevidíte žádný respekt. Nikdo z kněží o těchto věcech nemluví. Je hodně věcí, které nevíte. Kdybyste znali původní učení a zásady Ježíšovy, viděli byste, že je to sanátan dharma, védská kultura, ale lidé to změnili v souvislosti s kulturními komplexy. Je to jako výrobní značka. Jedna firma vyrábí miniaturní telefony, zatímco jiná širší. Jsou to jen tvary. Vnitřně jsou oba telefony vybaveny stejnými funkcemi. Když řeknete haló, člověk na druhém konci vás slyší, a když on řekne haló, slyšíte vy jeho. A tak hlavní je Bůh… a Bůh je jen jeden. V celém vesmíru je jen jeden jediný Bůh, jedna jediná Pravda. A On přišel mnohokrát v takové podobě, abychom Ho viděli a slyšeli, ale my jsme Mu nenaslouchali. Nenasloucháme Mu, dokonce měníme jeho slova. A to je škoda. Když se člověk pokouší měnit slova Boha a dát jim své jméno, tak to není správné.

Druhý krok bude – a pamatujte si to, prosím, protože jsem říkal už dříve i to, co se stane se zvířaty… Druhý krok přijde brzy, velmi brzy. Přijde otázka: „Co pít?“ Kde je čistá voda? To už začalo před několika lety. Víte, čemu říkáme minerální voda. Všude se teď pije minerální voda, jenže brzy už nebude ani minerální voda. Co budeme pít? To bude velký problém. Epidemie pronikne do Země, do vody. Budeme alergičtí na všechny druhy tekutin. A potom přijde třetí útok. Co dýchat? Možná budete muset dovážet vzduch z Himálají, jako už dnes dovážíte vodu. Ale jak dlouho to může trvat? A nakonec dojde k tomu, že Země bude přehřátá. Země bude tak horká, že nebudete schopni takové horko snášet. Takže: nejdřív zemětřesení, potom otrava potravy, otrava vody, otrava vzduchu a pátým elememtem bude horko. Tento svět se představí jako strašný obraz – tuto Zemi, která je teď pro nás nebem, přetavíme v peklo.

Jak měníme slova Mistrů a jak měníme slova Boha! Skutečnost je jiná! Bůh je jiný, než si myslíte. A to nikdy nenajdete v knihách a proslovech. Musíte to uskutečnit sami. Vy sami se musíte modlit za odpuštění. Koho jsme zranili, ke komu jsme se chovali negativně, v čem jsme kdy byli nespravedliví a co jsme provedli druhým? Bůh je v každém. V patnácté kapitole Bhagavadgíty Bůh Krišna říká: „Existuji v každém stvoření, v každém. Všechna stvoření jsou se Mnou spojena, jsou Mojí esencí, jsou částí Mne samotného.“ Všichni jsou synové a dcery Boha. Bůh je v každém.

Ale říká se: „Nikdy není pozdě.“ Můžeme se ještě pokusit se zachránit. Způsob je velmi, velmi jednoduchý. Nejdřív ze všeho omezte své potřeby. Místo papírových ubrousků a kapesníků používejme látkových. Místo tašek a sáčků z umělých hmot používejme bavlněných. Bavlněnou tašku můžeme používat pět let nebo více, ale taška z umělé hmoty nevydrží tak dlouho, máme ve zvyku všechno vyhazovat. Tímto způsobem omezujte své potřeby. Před dvaceti, třiceti lety se odpadkový koš v kuchyni naplnil za pět i více dní. Dnes ho vynášíme dvakrát denně. Kolika věcmi plýtváme a vyhazujeme je! A konečně vegetariánství. To je jediná cesta, jak se vrátit k normálnímu životu. Takový je obraz toho, jak bude lidstvo trpět. Bože pomoz nám, abychom tuto zkázu neviděli a nebyli jí zničeni. Abychom dostali mókšu, osvobození. Indie je země, kde o tom lidé přemýšlejí… „Co se se mnou stane? Nic, co tu máme, není trvalé, a víme, že jsme dělali chyby.“

Když zabíjíte králíka, zabíjíte podobu Boha. My lidé umíme odpouštět, umíme se modlit. Když jdeme někomu na pohřeb, umíme říci: „Jaký to byl hodný člověk…“ nebo „Jaká hodná paní, jak hodná babička to byla – prosím Bože, odpusť babičce…“ Ale nevíme, jestli jí Bůh odpustí. Kolik králíků, prasat a kuřat ta babička zabila. Ruce, které zabíjely boží stvoření, nejsou hodny toho, aby se sepjaly v Boží přítomnosti. To už nejsou ruce. Bůh nám dal ruce, abychom jimi podpírali, milovali, rozdávali. Svaté ruce jsou ty ruce, které nezabily žádné zvíře jen proto, abychom měli co jíst. A svaté nohy jsou ty nohy, které se nikdy nepřiblížily ke zvířeti se záměrem zabít a sníst je. Svaté nohy jsou ty nohy, které vždy kráčejí směrem k Bohu nebo k božímu oltáři. Lidé mají možnost si to uvědomit. Mohou toho dosáhnout.

Hřích znamená karmy – špatné nebo dobré. Je ohromné, když si uvědomíte své chyby a najdete způsob, jak získat odpuštění. Nejprve musíme dostat odpuštění od zvířat. Nedávno se v rakouské televizi diskutovalo o nemocech

Jste zde hosty. Velmi brzy se rozloučíte a nevíte, co se stane potom. Jen Bůh ví, co bude zítra. Začněte proto vést svůj život jako svatý: Zůstávejte nad tímto dualismem a dogmaty; cvičte se v toleranci, odpouštění, porozumění a lásce.

38

To jsou moje osobní rady pro vás. Chcete-li se jich držet, držte se jich. Nechcete-li, neřiďte se jimi. Proč bych vás měl nutit? Nikoho nenutím. Zda půjdete do nebe, do pekla nebo k osvobození (mókše), je vaše věc, ne moje. Já jsem tady, abych vám to řekl, abych vás probudil. Abych vás probudil

z hlubokého spánku. Přemýšlejte o tom. Je to velice důležité. Buďte velmi opatrní, protože jsme teď v nejnebezpečnější době kalijugy, lidé jsou plni jedu. Je to jed hněvu, nenávisti, žárlivosti, komplexů a pochybností.

Svámídží o Kumbhaméle Střílky, březen 2001

Jóga znamená ovládnutí života a ovládnutí života znamená dosažení mókši. Nic nepotřebujeme, dokonce ani zdraví. Jak dlouho si uchováte své zdraví? Když víte, že toto tělo je smrtelné, jak ho můžete udělat nesmrtelným? Jací jsme hloupí! Snažíme se ze smrtelného udělat nesmrtelné a přitom zapomínáme to, co je opravdu nesmrtelné. Proto hledejme právě tu cestu, která nás povede k mókši. A to je na vás, je to osobní věc. Neptejte se lidí, zda byste měli dělat to nebo ono. Nikomu do toho nic není! Pokud stavíte dům a řeknete si někomu o radu, to je v pořádku. Na materiální věci se můžete někoho ptát. Ale jsou jiné věci, které jsou jen osobní povahy. O co požádáme Boha a co s tím uděláme, pokud nám to Bůh dá? Jestliže nejste nesmrtelní v této podobě, pak ať požádáte Boha o cokoliv, bude to jen dočasné. Měli bychom žádat o mókšu, o osvobození. Co nám může dát mókšu a kde jsou kořeny mókši?

Všechna svatá vtělení tudy procházela. Dokonce i Brahmá, Višnu a Šiva. Při určitých konstelacích ve dnech určených ke koupání tam přicházejí milióny světců. Nepoznáte světce podle oblečení, světci nenosí žádné uniformy. Mohou být oblečeni do úplně obyčejných šatů nebo možná na sobě nemají vůbec žádné oblečení. Kdyby z nás šaty mohly udělat svaté, pak by se světcem mohl stát kdekdo. Vždyť to nic není koupit si nějaké šaty a obléci je. Takové věci jsou jen navenek, říká se jim „ádambar“. Ádambar znamená: externí, vnější věci. Uniformy, líčení, masky – to je ádambar. A právě ádambar je největším problémem v tomto světě. Mnohokrát se mýlíme v tom, co je skutečné. Přitom se bojíme udělat chybu. Třeba, že potkáme skutečného světce, ale my ho nebudeme akceptovat. Že mu uděláme něco špatného nebo řekneme o něm něco, co není pravda. Nemusí to být náš úmysl, třeba jen uděláme chybu. Myslíme si, že to tak je správně, ale mýlíme se. Ádambar. Takže máme štěstí, že známe Maháprabhudžího a Dévpurídžího. Oni ve svém životě neměli vůbec žádný ádambar, byli velmi prostí a vysoce čistí.

Radža déná guru sá mójé čaranón kí, Prabhu čaranón kí pada kamalón kí… Proto místa, kudy kráčí světci jsou svatými místy. Ať se dotknou čehokoliv, stává se to svatým. Ať se dívají kamkoliv, tam se to stává svatým. I vzduch, který vane kolem jejich těl a dotýká se jich, stává se svatým. „Svaté“ znamená čisté, vysoce duchovně rozvinuté či s vysokou mírou duchovnosti. Občas dostáváme svatý prach, ale není to jen prach, je svatý skrz naskrz. Tomu se říká svátost, úplnost – púrnam. Prach v nádherné Indii, kde se událo bezpočet svatých vtělení, je svatý prach. Ptejte se svatého prachu, který leží na svatých březích řek Gangy, Jamuny, Sarasvatí. Ptejte se tohoto prachu a dostane se vám odpovědi.

Milióny věřících přišly na Kumbhamélu s takovým očekáváním. Věřit, mít důvěru, je velmi důležité. Za vaší vírou je zeď, to je vše. Nic vám nemůže stát v cestě. Je jeden velmi hezký bhadžan od Surdásdžího: „Bože, mám velmi silnou, velikou důvěru ve Tvoje svaté nohy. Nic už kromě mé důvěry neexistuje. To je vše. Moje víra je tak veliká, že vím, že mě osvobodí.“ Nezáleží na tom, jak se věci mají nyní, protože mám tuto důvěru. Takže ať se stane cokoliv, vím, že o všechno se postarají Maháprabhudží s Dévpurídžím. Tato hluboká důvěra je velmi důležitá. Tam, kde není důvěry, je všechno nepříjemné. Tam, kde není lásky, je všechno nepříjemné. Můžete říci, že řeka je velmi špinavá, plave v ní kdeco, je znečištěna. „Do té řeky se vlévají všechny stoky,“ říkáte. „Voda v ní je tak hustá – Bože, netroufám se do ní vnořit.“ Bhakta nic z toho nevidí. Tam, kde je láska, není nečistoty. Nic není špinavé. Ale když není lásky, všechno je nečisté. Mnoho božských duší z vašich zemí mělo možnost trávit pár dní v tomto svatém prachu a vykoupat se. Dokonce voda, kterou jsme měli na mytí, přicházela ze země z hloubky 300 metrů. Právě tam se nachází řeka Sarasvatí. Takže neustále, každý den, jsme se koupali ve svatých vodách Gangy a Sarasvatí. To, co vám dnes vyprávím, je prašád z Kumbhamély. Všichni naši lidé byli velmi disciplinovaní. Nejen já, ale celá Kumbhaméla je obdivovala. Obdivovalo vás 80 až 90 miliónů lidí. Co víc si můžete přát? Všechna média se soustředila na náš tábor a psali o našich žácích z ciziny. Byla i nějaká jiná místa, kde bylo mnoho cizinců, ale vy jste byli jedna z nejkrásnějších,

39

nejdisciplinovanějších a duchovně nejvyspělejších skupin. Naši bhaktové ze Západu udělali na lidi veliký dojem a ti byli vždycky zvědavi na to, kdo je jejich mistrem. Občas, když mě potkali, se ptali: „Můžeš mi říci, kdo je mistrem těchto cizinců?“ Řekl jsem: „Ano, mohu vám to říci. Maháprabhudží.“

jsme měli oslavu. V různých vesnicích lidé slavili se skvělou hudbou způsobem, který je Indům vlastní. Celá ulice je jedna velká tlačenice a celá vesnice začne tancovat. V této době přijel do Indie Otec David, jenž je hlavou katolické církve v jižní Austrálii a rádcem Vatikánu pro záležitosti týkající se církve v Austrálii, aby poblahopřál Svámídžímu a Gurudžímu ke Gurudžího titulu dharma samrát. Dharma samrát znamená „císař náboženství – dharmy“. Také poblahopřál Svámídžímu k jeho titulu. A měli jsme tak krásný festival. Teď, až pojedu do Austrálie, jeho organizace uspořádá velký uvítací festival. Je krásné, když se náboženství dávají dohromady s tolerancí a láskou.

Během Kumbhamély noviny otiskly vaše fotografie a občas i komentáře o vás bez fotografií. Ale vždy velmi duchovně naladěné a pozitivní. Psali s hrdostí a to mě velmi těšilo. A uklidnilo, neboť to znamená, že jste všichni fajn. Bylo to hezké, měli jsme požehnání od Holygurudžího, který tam s námi také strávil pár dnů. Měli jsme i pandity, bráhmany a hinduistické kněze – každé ráno zpívali svaté mantry. Celá Kumbhaméla krásně zněla. Zpívaly se mantry 24 hodin denně.

Ne všichni, kdo byli na Kumbhaméle, byli oddanými Maháprabhudžího. Dokonce ne všichni byli oddanými Krišny či Rámy. Všechny ty milióny lidí měli každý svou individuální víru, ale jak byli krásní, když byli všichni pohromadě! Nebylo hádek, nikdo se nepral. Nikdo neříkal: „Ty věříš v Krišnu, jdi pryč.“ Bůh je Bůh. Nemá jméno a zároveň má miliardy jmen. Nemá tvar a zároveň má miliardy tvarů. Potřebujeme si to uvědomit. Tak je to. Potřebujeme mezináboženskou toleranci, jinak bude svět trpět. Takže když se někdo vrátí ze svatého poutního místa, sluší se ho přivítat a pozdravit.

„Síta Rám Síta Rám Síta Rám…“ Občas toho naši lidé měli nad hlavu – naši sousedi ve vedlejším táboře zřídili čtyři velké reproduktory, které nastavili do všech čtyř hlavních směrů. Po celý jeden měsíc vysílali neustálé zpívání božího jména při maximální hlasitosti. Jen toto: „Síta Rám Síta Rám Síta Rám…“ Po celou dobu. Takže lidé si dávali vatu do uší ale i přes tu ten zvuk pronikal. Po pravdě řečeno, někdy to rušilo, takže jsem lidem v táboře řekl, aby tam šli a odnesli veškerou aparaturu. V noci tam šlo asi deset nebo patnáct našich hochů a všechno to odnesli. Ale lidé ze sousedícího tábora to hlásili policii a vzali si to zase zpátky. Pak jsem řekl všem ženám, aby tam šly. Asi 80, 90 žen zašlo do jejich tábora. Ale nic z toho nepomohlo. Jen to dělalo nedobrou atmosféru – to byla jedna z věcí, které rušily. Jinak tam bylo mnoho svatých manter.

Takže bychom rádi uvítali a poblahopřáli naší milé Mantradéví. Teď je z ní sádhví Mantradéví, svámí Mantradéví a to je velmi důležité. Takže dostane květiny a požehnáme jí a pomodlíme se k Maháprabhudžímu, aby měla duchovní rozvoj, ať jí Maháprabhudží požehná moudrostí, bhakti, vajrágjou a božskou ochranou. Věřím a doufám, že bude vám všem pomáhat a vést vás tak, jak to dělá Párvatí. Jsem šťasten, že Párvatí dostala pomocnou ruku. Je jedno, jestli je to ruka levá či pravá, vybereme si jednu a třeba ta druhá brzo přijde. Mistr určí, kdo je a kdo není připraven. Mohli jsme tehdy dát sannjás 50 lidem nebo i 100 lidem. Ale nestačí na sebe obléci oranžové roucho. Musí to být něco uvnitř. Doufám, že Mantradéví ponese dál božské světlo Maháprabhužího a osvětlí jím srdce všech.

Byly tam milióny táborů a všechno bylo na území patnácti čtverečných kilometrů. Dovedete si to představit? Třicet až čtyřicet miliónů lidí na 15 čtverečných kilometrech půdy? Byl to oceán lidských bytostí. Lidský oceán – a skoro všichni z nich byli věřící. Samozřejmě mezi nimi bylo i několik zlodějů. Tak je to vždycky. Byla to velmi božská konstelace, která přichází pouze jednou během 144 let. A byly tam milióny světců. Cokoliv je tam uznáno a prohlášeno má veliký význam. Proto vám dnes musím říci jednu věc a zároveň gratulovat.

Představte si sochaře, který dělá sochu. Může to být kříž, křesťanský kříž, nebo socha Ježíše či Marie nebo Krišny či Buddhy. Kámen je obyčejný kámen a při vytváření sochy na něj sochař různě sedá, opírá se o něj, třeba na něj i stoupne. Ale když je dílo hotové a socha se umístí na oltář a provede se první obřad, už není pouhou sochou. Od té chvíle na ni nesmí nikdo šlapat, dokonce ani sochař, který ji vytvořil. Socha dostane život a moc, je skutečná. Takže to, že se Mantradéví stala sannjásinem znamená, že dostala roucho Maháprabhužího a to je třeba respektovat, dokud bude následovat Maháprabhudžího tradici, jeho cestu. Pokud se sannjásí změní a začne si oblékat roucho jen někdy, pak není seriózní. Takže ještě jednou jí přejeme všechno nejlepší.

A sice na Kumbhaméle, na ten svatý, duchovně příznivý den, osm žáků bylo zasvěceno do stavu sannjás. Sannjás je nejvyšší zasvěcení, které může člověk v životě mít. A to na Kumbhaméle, při té příležitosti, v přítomnosti Holygurudžího a Šankaráčárji a za doprovodu zpěvu védských manter byli zasvěceni a zřekli se světa. Byli to tři Australané, jeden Rakušan, jeden Slovinec, jeden Ind, jedna Češka a jeden Izraelec. Bylo to krásné. Když se naši poutníci vrátili z Kumbhamély do Rádžasthánu, lidé je uvítali jako světce, kteří smyli všechny své hříchy. Dotknout se jich, uvidět je, je jako vidět Boha. Když jsme se vrátili do Rádžasthánu zůstal jsem jen několik dní. Každý den

Šrí Díp Naraján Bhagván Kí Džaja!

40

Světové turné 2001 za mír

Mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda ve Slovinsku Jak všichni pravděpodobně už víte, Svámídží v současné době uskutečňuje své turné po Slovinsku. Během svého jednotýdenního slovinského pobytu Svámídží navštíví všechny největší slovinské metropole: Ljubljanu, Maribor, Celje, Kranj a Mursku Sobotu. S cílem propagovat světový mír, porozumění a toleranci mezi všemi národy a náboženskými směry Svámídží přednese mnoho veřejných přednášek a uspořádá i mezináboženskou modlitbu za mír ve světě. Svámídží je ve Slovinsku dobře známou osobností. Již deset let tu rozvíjí svou činnost Jóga v denním životě a jógová střediska jsou umístěna po celé zemi. V loňském roce byl Svámídží přijat slovinským prezidentem panem Milanam Kučanem, kterému slavnostně předal nově vydanou knihu „Systém Jóga v denním životě“ ve slovinském jazyce.

oslavit deset let od zahájení organizovaných kurzů Jógy v denním životě v této části Slovinska. Do nové tělocvičny, kde měl Svámídží přednášku, přišlo přes 400 lidí z Murské Soboty a okolí. Přednáška začala demonstrací sestavy Khátú pranám a poté Svámídží seznámil přítomné se systémem Jógy v denním životě a mluvil o hodnotě a vzácnosti lidského života. Svámídžího poselství pro publikum z Murské Soboty bylo toto: „Poznat sebe sama – to je odpověď na všechny otázky a řešení všech problémů. Jóga je cestou, která vede k božskému Já a cestou, která vede ke světovému míru. Je cestou ke zdraví a harmonii. Ale jen tehdy, když budete cvičit. Tuny teorie jsou nic ve srovnání s pouhým gramem praxe. Takže cvičte – 24 hodin denně. Žijte svůj život podle duchovních zásad.“ Novo Mesto, 23. října 2001 Kapacita velké haly Kulturního střediska byla 300 lidí, ale přišlo jich 600. Vzniklý problém organizátoři vyřešili umístěním velkoplošné obrazovky venku takže všichni příchozí mohli vidět Svámídžího a poslouchat jeho inspirující přednášku. Bylo tam i mnoho lékařů a učitelů. Jako u všech předchozích i tuto přednášku Svámídží zahájil modlitbou za mír. Poté – vedle své obecné rozmluvy o Józe v denním životě – podrobně vysvětlil různé úrovně vědomí i roli, kterou hraje mysl v našem životě. Po přednášce se lidé sešli v krásném novém jógovém středisku v Novom Meste. Zpívali jsme bhadžany a měli jsme se Svámídžím i krátkou meditaci.

Maribor, 21. října 2001

Svámídží zahájil své turné po Slovinsku v neděli, 21. října, návštěvou města Maribor, kde byl radostně přijat svými žáky spolu se zakladatelem Jógy v denním životě ve Slovinsku panem Josefem Galem. Večer měl Svámídží veřejnou přednášku v hale Technických fakult, která byla zaplněna zhruba 650 návštěvníky, kteří dychtivě čekali, až uslyší jeho moudrá slova. Svámídží není pro mariborské publikum žádnou novinkou – tato návštěva již byla jeho šestá a mnozí chodí na jeho přednášky pravidelně každý rok. Hlavním tématem přednášky byla současná situace ve světě.

Celje, 24. října 2001

Ve středu, 24. října bylo město Celje, což je třetí největší metropole Slovinska, nacházející se mezi Mariborem a Lju bljanou, požehnáno první oficiální návštěvou a přednáškou Svámídžího. Přes 600 lidí se shromáždilo v Modré hale Golovecké tržnice. Pro většinu z nich to bylo vůbec první setkání se Svámídžím. Program byl zahájen krásným klasickým indickým tancem bharatanátjam v provedení Svámídžího žákyně Bhakti Déví. Svámídží zahájil přednášku zpěvem manter a pokračoval těmito slovy: „Každý živý tvor je božské světlo. Všechny živé bytosti jsou v našem vlastním já. Pravda je jedna jediná. Nedívejte se jen na tvar, ale hledejte skutečnost. Neberte lidi jako jediné živé tvory, ale považujte všechny živé tvory za sobě rovné. Lidé byli stvořeni, aby byli ochránci, nikoliv ničitelé. Lidé se rodí k tomu, aby propagovali lásku. Mějte rádi všechny živé bytosti, dávejte jím najíst, ale nejezte je. Co budete dávat, budete také dostávat.“ řekl Svámídží.

„Bohužel se tyto věci děly v minulosti, dějí se nyní a budou se dít i v budoucnosti. Příčinou toho jsme my, lidé. Místo toho, abychom měli mír ve světe, máme nyní svět v kouscích“ (anglická slovní hříčka na podobnost slova „peace“ – mír se slovem „piece“ – kousek), řekl Svámídží. Svámídžího přítomnost naplnila všechny radostí a pocitem štěstí navzdory vážnosti tématu. Po přednášce Svámídží odpověděl na několik otázek z publika a přednášku ukončil těmito slovy: „K celosvětovému míru je třeba podpora všech. Mír začíná ve vašem srdci. Meditujte a pomáhejte druhým, buďte spokojeni s tím, co máte. Úspěch je ve vašich rukou a opravdový mír je ve vašem Já.“ Murska Sobota, 22. října 2001 Další zastávkou turné byla Murska Sobota, což je hezké město na severu Slovinska. Byla to první oficiální návštěva Svámídžího v této části Slovinska. Místní úřady přijaly Svámídžího s poctami a úctou. Svámídžího návštěva byla i perfektní způsob, jak

Na závěr přednášky řekl: „Prvním bohatstvím je zdraví. Jedině s ním budete moci pracovat pro dobro tohoto světa a pro ostatní. Proto se vyvinuly jógové techniky. Cvičení jógy by mělo být závazkem na celý život. Mělo by se stát

41

Pataňdžaliho jógový daršan Guruvákja, 6. 8. 2001, www.yoga-in-daily-life.org

Pataňdžali byl velký jogín a realizoval vše, o čem hovořil. Žil velmi čistým jógovým životem. Bydlel v pěkné malé chýši z trávy a přicházelo k němu mnoho žáků, aby ho požádali o techniky a cvičení. My potřebujeme skutečné techniky; bez nich naše sádhana, naše cvičení, nemohou být úspěšná. Říká se, že mistr by měl být brahmaništa šrótrija. Brahmaništa znamená „znalec brahma“, ten, který má jeho praktickou znalost. Šrótrija je ten, kdo umí hovořit o svých zkušenostech, inspirovat nás, udat nám správný směr a říci nám, kde děláme chyby a co bychom měli dělat. Když přijdete k mistrovi, měli byste přijít jako upřímní hledající.

nebudete gurumukhi. To znamená: Máte iniciaci, máte mistra a mantru od tohoto mistra. Pak můžete jít kamkoli a ke kterémukoli mistru jako džigjásu. Džigjásu znamená aspirant, ten, kdo touží po moudrosti a chce rozvíjet duchovnost. Džigjásu touží rozvíjet poznání a osvobodit se od karmy, snaží se rozvinout bhakti a vivéku. Takový člověk může jít na satsang kamkoli. Mistr na svém satsangu nesrovnává nikoho s nikým a neříká: „Já jsem nejlepší, my jsme nejlepší, a ostatní nejsou dobří.“ Bohužel se to tak dnes děje. Stal se z toho jakýsi obchod. „My jsme dobří. A kam ty to pořád chodíš? To že je tvůj mistr? Víš, co jsme o něm slyšeli? (Nebo o ní.) Neví nic! Nejlepší je to, co učím já. Naše cesta je nejlepší.“ To je špatné. To bohužel znamená, že ten člověk ještě není mistr. Chybí tu poznání. Neuvědomili si skutečnost. Nerealizovali Boha – a to je to, v čem spočívají náboženské boje. „Je jenom náš Bůh, jedině toto náboženství…“ Toto rozděluje lidstvo a vytváří problémy. Takoví lidé jen vytvářejí problémy a to v mnoha směrech. A vy byste měli vědět, že když neumíte řešit problémy, alespoň byste je neměli vytvářet, ať svou náladou, nebo svým chováním, myšlením či jinak. Kde se toto děje, tam byste neměli chodit, to není satsang, ale spíš konference nějaké organizace, schůze, cosi omezeného.

Upřímný hledající nepřichází k mistrovi, jenom aby se na něj podíval a zjistil, jak velkým mistrem je. Neměli bychom srovnávat nikoho s nikým, pokud jde o tyto věci, zejména v duchovním světě. Mistr je mistr. Jeden Mistr má dlouhé vousy, druhý nemá žádné vousy, některý je mladý a jiný starý. Poznání a moudrost nejsou dány věkem ani vzhledem – od tohoto je moudrost osvobozena. Světci ani svatá místa se neomezují na jednu kulturu, tradici, náboženství či zemi. Je-li něco svaté, je to pro celý svět. Je-li zde moudrost, pak je neohraničená a je zde pro všechny, ne jen pro určitou skupinu lidí. Každý se může koupat v oceánu moudrosti a pít nektar milosrdenství – tím by se měl člověk ve svém životě řídit. Je velmi důležité přijít k Mistrovi, naslouchat oné moudrosti a následovat Mistra.

Satsang moudrého člověka, světce, je nádherný. Maháprabhudží nikdy neřekl nikomu, kdo k němu chtěl jít: „Pokud nejsi můj žák, nesmíš přijít.“ Zeptal se, i když to věděl: „Kdo je tvůj mistr?“ nebo „Jsi gurumukhi?“ Když ten člověk řekl, že ano, pak řekl: „Velmi dobře.“ Někdy se zeptal: „Kdo je ten mistr?“ Oni mu řekli jeho jméno a Maháprabhudží řekl: „Dobře, velmi dobře.“ Nikdy neřekl: „Ach, ale ten není dobrý!“ To je úcta, samdršti. Světec má samdršti, což znamená, že nahlíží na všechny stejně. Velký světec Surdásdží o tom zpíval tento bhadžan:

Jsou dva druhy lidí. Jeden je nazýván gurumukhi a druhý manmukhi. Gurumukhi znamená „Ten, kdo následuje Guruvákja, slova mistra: slova svatých spisů a světců, ale zejména slova svého vlastního mistra“. Gurumukhi sadá sukhi. Gurumukhi je stále blažený. Druhý typ je manmukhi. To jsou ti, kteří si dělají, co chtějí. Stále se mění: mění náladu, postoj, názory, myšlenky, cesty, mistry, jsou tedy nejistí, nerozhodní. Manmukhi znamená, že jsou hnáni svou myslí. Mysl není pod jejich kontrolou, ale oni jsou ovládáni svou myslí. Jejich mysl je jako vítr a oni jsou jako korouhvička.

Prabhu méré avaguna čit na dharó Samadarší hé náma tiháró Čáhé to pár karó Prabhu méré avaguna čit na dharó

Manmukhi sadá dukhi. Manumukhi je stále nešťastný a vždy bude mít problémy.

„Ó Pane, nevšímej si prosím mých špatných vlastností, mých špatných karem. Nenech je vstoupit do tvého vědomí, do tvé čita. Milosrdný Pane, jsi znám jako ten, kdo hledí na všechny stejně. Tvá láska, tvé milosrdenství, tvá laskavost jsou pro všechny stejné.“

Avšak „Gurumukhi sadá sukhi“: ten, kdo je gurumukhi, je stále sukhi, stále šťastný. Takový přichází jako aspirant, hledající, aby získal poznání a moudrost, ale nepřichází proto, aby srovnával. Když někdo začne srovnávat, znamená to počátek zmatenosti v jeho mysli. Když manželka začne srovnávat manžela s jinými muži a manžel začne srovnávat manželku s jinými ženami v jakémkoli směru, pak je to začátek zmatenosti, disharmonie a nedorozumění. Ale když jste naprosto spokojeni, nezačnete srovnávat, protože nic většího a lepšího není; už máte to nejlepší. A tak by každý měl být gurumukhi. Říká se, že vaše sádhana a vaše duchovnost nebude oceněna a nepřinese ovoce, dokud

42

Nezáleží na tom, z které země pocházíme, kterého jsme náboženství, jaké tradice, kultury, rasy, zda jsme zvířetem či člověkem. Všechny bytosti jsou nahlíženy skrze samdršti, stejné vidění. A co to znamená vidět skrze samdršti? Znamená to, že v každém je světlo stejného Boha. Život je prostě život. Nejsou žádné rozdíly ve světle, ty jsou jenom ve filtru, tedy zda máte zelený filtr, nebo žlutý, nebo černý, nebo jiný. Jaká je barva vašeho filtru, takové světlo skrz něj prochází. Takže

svět nebo určitého člověka uvidíte přesně v takovém světle, v jakém budete chtít, skrze jakýkoli vlastní způsob myšlení nebo sobectví. Ale v Božím vědomí je rovnost – tomu se říká samdršti.

odpouštět. Aspiranti přicházeli k Pataňdžalimu žádat ho o sádhanu. Často, když přijedu do Indie, přicházejí mnozí lidé, dokonce i mnozí sádhuové, a říkají: „Svámídží, můj mistr odešel z tohoto světa, ale já ještě potřebuji vedení. Můžeš mi ho poskytnout? Co mám dělat?“ Samozřejmě, že jim poskytnu vedení. Řeknu jim, že by měli být věrni svému Mistru. „I když tu není fyzicky, je zde a právě on vás ke mně teď přivedl. Dělejte svou sádhanu, cvičte mantru, kterou vám dal váš mistr, a navíc můžete cvičit ty a ty techniky.“ Neříkám: „O.K., váš mistr zemřel, tak pojďte a vezměte si mantru ode mne a budete mými žáky.“ Není to, jako když zemře manžel a manželka hledá jiného muže, nebo když muž hledá jinou ženu, to jsou jen světské vztahy. Vztah k mistrovi není jen světský vztah, je to vztah věčný, božský, duchovní. Je to velmi jasně řečeno v jednom Maháprabhudžího bhadžanu: „Ghaná din bhatakí ré mén kanjá kunvárí nár.“ Vy znáte ten bhadžan.

Ti, kteří mají samdršti, mají schopnost odpouštět, mají schopnost stát se světci. Vlastní zárodky takové samskáry, neboli karmy, či osudu – stanou se svatými. Nějaká iniciace nebo zvláštní oděv či nějaký diplom ještě neučiní nikoho svatým. To ne. Jen vaše vnitřní kvality vás učiní svatými – samdršti. Proto jsem vám včera řekl: „Dělejte tuto jedinou kriju: Nemyslete negativně a nemluvte negativně.“ Negativní myšlení a negativní mluvení přichází, jen když není samdršti. Surdás řekl: „Pane, učinil jsem mnoho chyb, chybuji stále, a proto mám avaguny, své špatné vlastnosti, a ty jsou naší lidskou slabostí.“ Kdo má samdršti, je jako Bůh. A tak nezáleží na tom, ke kterému mistru náležíte, kterého mistra máte. Náš cíl je jen jeden: pomáhat všem, sloužit všem, být laskavý ke všem a dosáhnout seberealizace – realizace Boha. Ti, kteří toto cítí v srdci, ti jdou na mistrův satsang a to je ten pravý satsang – ne tam, kde se kritizuje a obviňuje – měli bychom mít schopnost

Aspiranti tedy přicházeli k Patandžalimu a on jim každé ráno v deset hodin dával daršan, předtím, než konal svou vlastní sádhanu. Byl tam velký banjánový strom, krásná řeka, nádherné jezero a pěkná bambusová chýše. Sedával pod tím velkým

Pročišťovací krija

Guruvákja, www.yoga-in-daily-life.org, 5. 8. 2001 Letos máme velmi zvláštní sankalpu – vědomě pročistit naši antahkaranu. Je to též sádhana, která náleží k velmi pokročilé úrovni praktikování jógy, kdy jedinec dojde blízko k samádhi. Když se „dveře“ náhle zavřou, takže nemůžete vstoupit do samádhi, doporučuje se jogínům cvičit jednu speciální kriju. Myslel jsem si, že by tato krija mohla být prospěšná pro všechny, pro začátečníky i pro pokročilé jogíny. Sestává z pouhých dvou bodů:

vyzrazeny nebo používány. Takže: nemyslete negativně. Potom máme duchovní kvality: porozumění, pokoru, lásku, laskavost, milosrdenství, mírnost, radost, štěstí. Toto jsou božské kvality a božské kvality nemohou být nikým odcizeny. Ty můžeme odkrýt všem. Všichni mohou nahlédnout dovnitř nebo si mohou vzít, kolik chtějí. Božské kvality jsou jako velká proudící řeka: Kterákoli žíznivá duše může přijít a pít a řeka se nezmenší. Tyto kvality byste měli ukazovat. Ty ostatní byste měli zamknout na kódovací zámek a zapomenout čísla, abyste už nikdy nemohli zámek otevřít. Tyto dva principy jsou velmi jednoduché: Nemyslete negativně a nemluvte negativně, obzvlášť vůči druhým osobám… Samozřejmě, když vidíte nějakou špinavost nebo když vám někdo nabídne drogu, musíte o tom přemýšlet a odmítnout to. V takovém případě se negativní smýšlení stává pozitivním. Současně používejte svůj obyčejný zdravý rozum, abyste správně určili, co je negativní a co je pozitivní. To je velmi důležité. Takže praktikujte tuto kriju: jednoduše nemyslete negativně a nemluvte negativně. Tak je to.

Nesmýšlejte negativně a nemluvte negativně po dobu jednoho týdne. To znamená sledujte reakce své mysli, smysly, temperament, emoce, hněv, nenávist, žárlivost, chtivost a komplexy. Máme mnoho, mnoho kvalit a jsou to „skvostné“ kvality. Jsou tak vzácné: Nevystavujte je! Střežte je v pokladnici, jinak by mohly být ukradeny. Zeptejte se kohokoliv zde: „Jsi sobec?“ Odpověděl by: „Ne, proč?“ „Jsi žárlivý?“ „Ne, proč? Proč bych měl být?“ Vidíte, jak zatajujeme vzácné kvality? Neukazujeme je druhým. Proto byste tento týden měli pozorovat své poklady a dbát, aby vaše vzácné kvality nebyly zbytečně

Jógová cvičení

Guruvákja, www.yoga-in-daily-life.org, 30. 7. 2001 Víme, že ásany a pránájáma nejsou tím, co nazýváme „tělocvik“. Říká se, že jógová cvičení jsou psychosomatické pohyby. To znamená, že pozitivním způsobem ovlivňují naše tělo i mysl. Během provádění ásán se mysl automaticky zklidňuje, zlepšuje se sebedůvěra a člověk navazuje hluboký vztah s se sebou samým. Poznává své vlastní tělo a získává k němu lepší vztah. Porozumí jeho řeči.

Tělo sice není nesmrtelné, ale je chrámem vaší duše. Měli byste se v tom chrámu cítit velmi šťastně. Tento chrám duše – nebo dům duše – potřebuje čas od času péči: řádně vyčistit, vymalovat nebo nabarvit. A to je úkol pro vaši mysl! (Pozn. překl.: anglicky se říká: „Make up!“ – Vymyslete to!) Nemyslím makeup v tom obvyklém slova smyslu, ale i ten může být dobrý… Pokud chcete užívat make-up, kupte si přírodní produkty…

43

Naše tělo je tedy důležitým nástrojem našeho ducha. A tělo potřebuje údržbu, regeneraci a správnou péči. Potřebuje vlastně tři věci – jednak zdravou, dobrou a vyváženou sattvickou výživu; dále správné a dobře vyvážené cvičení, a konečně dobrý, čerstvý vzduch neboli to, čemu říkáme kyslík. Výživa, pohyb a kyslík. Jógová cvičení zlepšují schopnost těla „přisvojovat“ si kyslík. Jsme schopni uchovat v těle více kyslíku, takže jeho hladina v těle stoupá. Říká se, že po dosažení určitého věku musíme věnovat více péče mozku, nebo hlavě… Znamená to, že po třicítce potřebujeme zlepšit krevní oběh ve směru k hlavě – ve skutečnosti to začíná vlastně již kolem dvacátého sedmého roku života. A nejlepší jsou jógová cvičení… jsou dokonalá, protože dodávají mozku čerstvou krev. To udržuje naši paměť svěží a orgány, jako jsou uši a oči, zůstávají zdravé. Proto bychom měli nejméně jednou denně provádět po dobu deseti minut některá z cvičení, kdy je hlava níž než břicho.

dáváme svůj život do rukou Boha. Někdy se z toho cítíte unavenější – najednou během modlitby začnete zívat. Proč? Protože vaše džívátmá se najednou cítí uvolněné a svobodné – všechny vritti se uklidní. Modlitba tedy znamená osvobodit se od napětí a trápení; za druhé se odevzdáváme Bohu – a zatímco se skláníme, čerstvá krev proudí směrem k hlavě. I to nás uvolňuje a zbavuje stresu. Nevím, jestli jste viděli, jak se modlí muslimové. Za prvé, jsou vždy obráceni obličejem směrem k Mekce a mají určité pozice – stojí, potom se trochu předkloní, pak pokleknou a nakonec se skloní až k zemi. Jsou to velmi systematické, vědecké pohyby, takové, aby příliš nestoupl krevní tlak v hlavě a nedošlo k závrati. Provádějí se velmi jemně a systematicky, takže tělo se včas přizpůsobí změnám krevního oběhu. Jen klečet na kolenou tedy nestačí. Měli byste se sklonit úplně; je to pro nás zdravé. Na druhou stranu se říká, že poklonit se je snadné, ale poklonit se svým srdcem snadné není.

Myslím, že tento systém začal poklonou složenou Mistrovi; poklonou před oltářem, v chrámech, v kostele nebo v mešitě – zejména muslimové se modlí mnohokrát a sklánějí při tom hlavy. To nese dvojí užitek: za prvé skláníte své ego a za druhé získáváte lepší cirkulaci směrem k hlavě. Říká se, že po modlitbě se cítíte uvolnění, klidní, bezpeční, osvěžení a že pociťujete lásku a důvěru. Proč se to děje? Jsou zde hned dvě příčiny. První je, že jste se odevzdali do rukou Boha, takže jste se vzdali všech svých trápení a odevzdali je Jemu, a v té chvíli se cítíte úplně svobodní, jako se cítí dítě u rodičů – všechna odpovědnost je na rodičích. Neseme-li na svých bedrech zodpovědnost, začíná stres. Během modlitby tedy

Podobně jógová cvičení jsou velmi prospěšná a vědecká. Pozitivně ovlivňují naše tělo, naši mysl, psyché, a totéž platí i o pránájámě. Pránájáma zklidňuje náš nervový systém a zlepšuje paměť, pročišťuje náš dýchací systém a naši krev. Je-li krev čistá, pak také naše pleť a všechno ostatní je krásné, žlázy začínají správně pracovat. Pránájáma je tedy velmi zdravá. Dnes mnozí z nás žijeme svůj každodenní život velmi hekticky, ale čas od času bychom si měli najít chvíli, abychom si pořádně zacvičili.

E-mailové kontaktní adresy na redaktory Yoga in Daily Life News: Rámpuri – šéfredaktor ve Vídni: [email protected] Bhakti – redaktor pro Austrálii: [email protected] Dajálpuri – redaktor pro Českou republiku: [email protected] Durga Déví a Rámánand – redaktoři pro USA: [email protected] Monika Driscoll – redaktor pro Nový Zéland: [email protected] Kéšarpuri – redaktor pro Maďarsko: [email protected] Prakášpuri a Anubhaví – redaktoři pro Chorvatsko: [email protected] Yoga in Daily Life News jsou v angličtině vydávány 1.2., 1.5., 1.8. a 1.11. každý rok a jsou distribuovány všemi centry International Sri Deep Madhavananda Ashram Fellowship. Kompletní seznam center Fellowshipu s e-mailovými adresami naleznete na naší internetové stránce na adrese: www.yoga-in-daily-life.org. HARI ÓM

44