2001

ZAVRTEJTE SE DO NÌJ, ZAVRTÁ SE DO VÁS

1 / 2001

TÉMA ÈÍSLA:

Vážený ètenáøi, držíš v rukou 1. èíslo nového èasopisu. Autory textù, kreseb i ptákovin jsou dìti z prvního stupnì Sedmikrásky. Všechny pøíspìvky tohoto vydání se snaží alespoò velmi volnì ilustrovat spoleèné téma: RODINA a život jejich pøíslušníkù (vèetnì tìch zvíøecích). Grétka Dobešová Grétka Dobešová

Katka Janíèková

Vìrka Kaòáková

Vojta Polášek Katka Janíèková

Pája Procházková

Martina Bortlová

Poøád se honí, bláznivá, lenivá, škrábe a žere.

Pìkná, èernovlasá, velká, malá, okatá, brejlatá, dobrá, hodná, rozumná, pracovitá, zruèná, dobøe vaøí, peèe, šije a žehlí.

Velký, malý, èerný, tøíbarevný, rozumný, pìkný, milý, roztomilý, mlsný, štìkavý, slintá, málo žere, strašnì rád se mazlí se všema, ale nejvíc s takou.

Velký, vysoký, brýlatec, ušatý, hodný, dobrý, pracovitý a je pryè.

Malá, uøvaná, zlobivá, zlá, blbá, lhavá, nìkdy dobrá a nìkdy špatná a když není nikdo doma, tak chodí do lednièky.

Malý, velký, mrnì, blbý, otravný, uøvaný, nenasytný, hrozný, spavý a raubíø.

Pracovitá, brýlatá, poøád uklízí, nemocná, zlá.

Otravný, køiklavý, rámusí, klove, kadí a opièí se po telefonu.

ANKETA ÈERVOTOÈE

Michal Zich

ROZHOVOR S MAMINKOU Mami, jaké jste hráli hry? Hráli jsme kulièky, na “krvavého dìdka”, na “schovku”, honìnou, školku s míèem a se švihadly. S jakýma hraèkama jsi si hrála? Nejradìji jsem mìla stavebnice, mozaiku a panenky. Sbírala jsem známky a obaly od sýrù, hrála jsem karty, kuleèník, “èlovìèe, nezlob se”, skládala Rubickovu kostku, uèila se vyšívat, šít a plést. A co škola? Škola byla zajímavá tak do páté tøídy, potom už ne. Ve tøídì nás bylo asi pìtatøicet. Ráda jsem chodila do knihovny. Jaká byla móda? Nosily se hlavnì šité vìci vlastní výroby. Móda se ale mìnila. Když jsem byla malá, tak se nosily široké nohavice a když jsem byla vìtší, v módì byly úzké nohavice, kterým se øíkalo trubky. Míša Hrstková

DRUHÝ ROZHOVOR S MAMINKOU Jaká byla tvoje oblíbená zábava? Mojí nejvìtší zálibou bylo, že jsem nikdy nechtìla hrát na housle. A jak ti šlo uèení ve škole? Uèení mì bavilo daleko míò než tebe. Spíš mì to nebavilo vùbec. Ale jak ti šlo uèení? Šlo mi docela dobøe. Míša Hrstková Mìli jste ve škole hodné uèitele? My jsme mìli hodné paní uèitelky. Pana uèitele, toho jsme mìli až v osmé, v deváté tøídì. Jaký pøedmìt jsi nemìla ráda? Nejhorší pøedmìt – asi fyzika. A nejoblíbenìjší? Nejoblíbenìjší pøedmìt byl tìlocvik. Tìlocvik... a v deváté tøídì jsme mìli péèi o dítì. To byla dobrá zašívárna. Jaké se ti stalo nejhorší neštìstí? O prázdninách u babièky jsem spadla na èerstvì vysekaný živý plot, vyrazila jsem si dech a ke všemu si zlomila ruku. No a potom se mi ještì podaøilo v Rožnovì spadnout z klepáèe na koberce po zádech na zem a zlomila jsem si druhou ruku. A co bylo tvoje nejvìtší štìstí? Jako malé dìcka jsme byli nejšastnìjší, když jsme se strýcem Radkem byli o prázdninách u babièky. Mohli jsme celý den “lítat” po venku, po lese, po dìdinì a prolézat rùzná zákoutí, kam jsme nesmìli (jako na pùdu a do JZD). To bylo nejlepší. Co jsi dìlala ve volném èase, když jste zrovna nelítali? Co jsi dìlala tøeba doma nebo o pøestávkách? O pøestávkách jsme po sobì házeli pytlíkama s mlékem. Rohlík a pytlík mléka, to byly povinné svaèinky. Taky jsme se honili po chodbách – na “Podskalce” jsou veliké dlouhé chodby. Vaøili tam dobøe? Asi vaøili dobøe, ale to už jsem zapomnìla. To pro nás nebylo dùležité, nìjaké jídlo. Vojta Polášek

O ŽIVOTÌ NAŠICH PØEDKÙ S NAÏOU ŠEBESTYENOVOU Jak žila rodina kdysi? V døívìjších dobách se na Valašsku žilo ve velice chudých chalupách. Ty byly postaveny ze døeva, kterého bylo v lesích hodnì. V chalupách byla jedna velká svìtnice, kde se žilo, pracovalo a vaøilo. V zimì, když byly velké mrazy, brali hospodáøi dovnitø i hospodáøská zvíøata. Ve velké jizbì stávala velká pec. V ní se pekl chléb, na ní spaly dìti. V rohu jizby stál stùl a kolem nìho døevìné lavice. Svítilo se døevìnými louèemi, které si sám hospodáø štípal. Pozdìji se svítilo petrolejkami a svíèkami. Na obleky se používaly døevìné truhly. Co si lidi oblíkali na sebe? I obleèení starých Valachù bylo prosté. Hospodáø nosíval ve všední den lnìnou košili a gatì. V zimì si oblékal ještì baraní kožich, na hlavu si nasadil baranici nebo èepici z tluèeného choroše. Na nohou nosíval kožené krpce nebo súkené papuèe. Ve sváteèní dny si oblékal súkené gatì, vestu, súkený kabát (lajbl), obul si kožené holínky. V ruce nosil pracovní sekyrku, o kterou se opíral, té se øíká valaška. Hospodynì chodila ve všední den v jednoduché barchetové sukni, v létì k ní oblékala plátìné obléèko. V chladných dnech si oblékala halenu (jupku) a teplý kabát, pøes to nosila v zimì vlnák. Na hlavì nosily ženy šátky, vdané pod nimi vždy nosily èepec. Dìvèata se èesala na putec a vlasy splétala do lelíkù. Malí ogaøi nosili plátìné gatì a košili, cérky plátìnou haleneèku, jupeèku a barchetové nebo modrotiskové sukénky. Dìti i dospìlí chodili, pokud to poèasí dovolilo, bosky. Boty se šetøily, byly drahé. Co Valaši jedli? Také jídlo bylo na Valašsku chudièké. Skládalo se pøevážnì z brambor, zelí a pohanky. V létì dìcka chodila do lesa na houby a na lesní plody. Pokud se chovaly slepice, hospodynì vajíèka schovávala jako velkou vzácnost. Vajíèka, lesní plody (a pokud mìli kravièku, tak i utluèené máslo) odnesla do dìdiny nebo do mìsta na prodej. Za utržené peníze nakoupila cukr, mouku, sùl, petrolej a jiné potøeby pro domácnost. Snídal se chléb s trochou mléka nebo vodové polévky. Potom se jedlo až veèer, když se vrátili všichni domù. Z jedné mísy pak jedli polévku, pohankovou kaši, brambory na loupaèku. Maso bylo velmi vzácné a jedlo se jen o velikých svátcích, a ani to ne vždy. Napø. na Štìdrý den se pøipravovala polévka z toho, co se našlo v domácnosti (hrách, èoèka, sušené houby, kroupy, pohanka). Pak se pekl “èerný Kuba”, to byly kroupy se sušenými houbami. Jak se dìlila práce v rodinì? Všichni museli doma pracovat. Dìti chodily pást husy, kozy, pomáhaly pøi polních pracích, pøi sušení sena, nosily vodu a klestí z lesa. Také se staraly o mladší sourozence. Hospodynì se starala o domácnost, pracovala na poli; po veèerech a v zimì pøedla a drala peøí. Nìkdy chodila do služby k bohatým sedlákùm, nìkdy si vzájemnì pomáhaly se sousedkami. Hospodáø pracoval celý den venku, a už na poli nebo v lese, nìkdy chodil za službou daleko do svìta. V zimì se zamìstnával napø. výrobou šindelù, provázkù, pletením košíkù a metel. Jak si dìti hrály, jaké mìly hraèky? Na zábavu nebylo moc èasu. Dìti si hrály vìtšinou na pastvì (napø. na babu, na kokša). Doma si hrály s fazolemi, polínky, s vyøezávanými figurkami, hadøíky, uraženými oušky. Nejradìji poslouchaly pohádky, povìsti a strašidelné pøíbìhy, které se vyprávìly pøi draní peøí a pøi jiných domácích pracích. Katka Janíèková

Na Silvestra jsem vstal o pùl dvanácté. Jak mì budili, tak jsem byl protivný, ale pak jsem vstal. Šli jsme všichni støílet. Brácha støílel raketu z ruky a málem mu ruka shoøela. Ale to je vedlejší. Po dvanácté jsme šli domù, bouchli šampus a šli jsme spát. Marek Procházka Jednou jsme šli na návštìvu a zazvonili jsme. Otevøela teta a strejda spal, tak jsme si zaèali hrát. A strejda furt spal a spal a spal. Byli jsme tam asi tøi hodinky a strejda furt spal a spal a spal, takže celou návštìvu prospal. Øekli jsme tetì, že už pùjdeme a naráz se strejda vzbudil a volal: “Stùjte, kam jdete?”

Dominik Holub

Ach jo, to už je zase sobota. Zase se budu nudit. Vtom se podívám z okna a... Jé, snìží. Rychle se musím oblíkat. “Mami, kde mám boby?” “Marku, to není na boby. Je tam bláto.” Ach jo, další nudná sobota. Marek Procházka

Vèera bylo pátého prosince – už jistì víte, co tím myslím. Máte pravdu, pøišel k nám veèer Mikuláš. Zaèalo to tak, že k nám pøišel dìda. Pil s mámou a tátou nìco málo alkoholu. Vtom nìkdo zaklepal na okno. Ano, byly to ony. Dvì èertice, jedna Mikuláška a jedna andìlka. Jak zaklepaly, dìda øekl: “Á, došel humor,” a sestra se rozeøvala. Potom vbìhly do dveøí. Dostali jsme plno dárkù. Já jsem øekl básnièku a Štìpánka v breku zazpívala písnièku. Radovali jsme se z dárkù a èert si nikoho neodnesl a tak to dobøe dopadlo. Vojta Polášek

Doma je nejlépe. A komu není doma dobøe, tak je to nespokojený èlovìk! Doma je tam, kde jsou tví rodièe a hraèky, obleèení, zvíøata, tvùj pokoj a hlavnì, kde jsou kamarádi! Kamarádi jsou dùležití a když je nemáš, jsi smutný. A když nemᚠhraèky, nemᚠsi s èím hrát. A když nemᚠani rodièe, jsi úplnì sám. Chci, aby mìli všichni rodièe, hraèky a kamarády! Nikola Vašutová

V roce 1997, když byla povodeò, šla mamka spát. Spala asi 2 hodiny. Arnold ležel na køesle. Šla jsem ve dvì vzbudit mamku a pak jsme slyšely kòukot psa. Pak pøibìhne pes a sedne si u postele a vidíme, že mu teèe krev z ucha. Tekla na koberec a když se otøepal, tak byla i na válendì. Pak jsem šla do lékárny pro pudr na zastavení krve. Pøijdu a zasypeme to, ale krev se nechce zastavit. Pan doktor mìl dovolenou, aby mu to zašil. Obvaz nepomáhá, nevíme si s tím rady. Pak pøišel táta a vymyslel to, že vzal gázu a gumu z dospìlé ponožky a zastavil krev. Vina byla Pepova. Katka Janíèková

Vìrka Kaòáková

Nejlepší ráno je, když já první vstanu. Mám èas a mùžu si dìlat, co chci. Nachystám si svaèinu a kakao a rohlík a pak si jdu lehnout. A až zase všichni usnou, tak jdu vyjíst lednièku a pak si jdu zase lehnout a tak konèí moje ráno. Verèa Maléøová

Moje ráno vypadá: první se vzbudí mamka a jde do práce. Mamka práskne dveømi a taka se vzbudí a jde nás budit. Ode dneška budíme taku my. Už mi totiž zaèal fungovat mluvící budík. Když jsou všichni probuzení, jdeme na snídani. Potom nastanou rychlé hygienické akce, pøi èemž se hodnì øve. Potom se jde do školy a do školky. O víkendech je to jinak: první vstanu já, èímž vzbudím svoji sestru. Potom si hrajeme, èímž vzbudíme rodièe. Je to nìco podobného jako rozjíždìní reaktoru v elektrárnì. Když se obleèeme, tak se snídá. Potom už je to rùzné. Vojta Polášek

V sobotu ráno jsem se probudila a šla jsem do obýváku. Chtìla jsem se dívat na televizi, ale v pokoji byla tma. Oddìlala jsem závìsy a... ...a venku byl sníh!!! Bylo to pro mì pøekvapení. Rychle jsem se oblékla a bìžela jsem ven, podívat se, jestli to je pravda. Byla to pravda! Sníh byl opravdový! Míša Hrstková

Každé ráno pøijde prase a chrochtá a mlaská. Potom je na øadì méïa a to jsem já. Pøijdu, sním med a jdu spát. Brum brum. Zajíèek nám ustele postel. Gorila zaène tanèit huga huga èaga.

Pája Procházková

SCÉNÁØ LOUTKOVÉHO DIVADLA KOLEKTIVNÍ DÍLO 5. TØÍDY PREMIÉRA NA VÁNOÈNÍ SLAVNOSTI

V domku rodièù. HONZA: Naši odešli do mìsta. Co budeme dìlat? TEREZKA: Budeme si hrát s panenkama. HONZA: To je blbost, zase panenky. Budeme si hrát s autíèkama. TEREZKA: Vždy už jsi všechny rozbil. Pojï, pùjdeme si hrát k potoku. HONZA: Nemám plavky! TEREZKA: Vem si takovy. HONZA: Tak jdeme! Hudba TEREZKA: Musím na záchod. Ááááá, kopøivy! HONZA: Jdi se zchladit do potoka. TEREZKA: Ááááá, ta voda je studená! HONZA: Bacha, skáèu! TEREZKA: Neskákej, je tu málo vody! Michal Zich HONZA: Au! Øeklas to pozdì. TEREZKA: Pojï ke splavu, tam bude vìtší hloubka. HONZA: Netahej mì za nohu! TEREZKA: Já tì netahám, ty tahᚠmì! Nech toho! OBA: Pomóóóc! Topím sééé! VODNÍK: Brekeke, jsem vodník Èvachta. S dovolením, rád bych vás trošku utopil. TEREZKA: Ááááá, vodník! Co budeme dìlat? HONZA: Nadechni se! Uteè! Prašti ho! VODNÍK: Brekeke, neøvìte, prïolové! Plašíte ryby. Jestli nepøestanete, pustím na vás sumce. KRÁL: Co to slyším? Dìtský øev. Snad to nejsou moje dìcka? Sákryš, vždy já žádné nemám! To je ale øvaní, musím zasáhnout. Hudba KRÁL: Á, to je Èvachta, známá firma! VODNÍK: Brekeke, kdo to sem leze? To je sám král, radši zmizím. KRÁL ( k dìtem ): Podejte mi ruku, vytáhnu vás! HONZA: Brrr, je mi zizizima. Dìdìdìkujeme. Vyvy jste král? Nemáte ruèník? KRÁL: Není zaè. Jsem král. Nemám ruèník. Pùjèím vám svùj pl᚝. Kde bydlíte? TEREZKA: Když my nevíme, my jsme se asi ztratili. Ááááá, mamííí, tatíí! KRÁL: Tak já vás zvu na svùj hrad. Je to hned za rohem. Hudba TEREZKA: Kdy už tam budem? HONZA: Mì bolí nohy! TEREZKA: Mnì se chce na záchod. Ááááá, žábááá! Hudba

Na královském hradì. KRÁL: Koneènì už spí, to je klídek. TEREZKA: Mamííí! KRÁL: Ježíšmarjá, ona jeèí i ze spaní. No, já si dám taky dvacet. DUCH: Hùùù! KRÁL: Tady se ale fakt nedá spát. Když nejeèí ta holka, tak skuèí duch Buch. Dám si špunty do uší a ráno se zajdu poradit za èarodìjnicí. V brlohu èarodìjnice. ÈERT: Bertóóó! Mám hlad! BÁBA: Vydrž, èerte stará! Sakra, žížaly došly. ÈERT: Není tam aspoò slimák? BÁBA: Je tady jenom poslední mravenec. ÈERT: Tak mi ho naservíruj. Fuj, èervené já nejím! Budu držet dietu. KRÁL: Haló, je nìkdo doma? ÈERT: Neseš nìco k jídlu? KRÁL: Né. ÈERT: V tom pøípadì nejsme doma. KRÁL: Potøebuju pomoc! BÁBA: Tak pojï dál. Co se tak strašného stalo? KRÁL: Na hradì se usídlil duch Buch. Týden jsem se poøádnì nevyspal. (Zívne) Mùžu si u vás zdøímnout? BÁBA: Tak se natáhni, hochu, a my to zatím vyøídíme. KRÁL: Ááááá, èervený mravenec! Hudba ÈERT: Tak a jsme tady. BÁBA: To je ono? To je teda zøícenina. A ten smrad! Asi èlovìèina. ÈERT: Pojïme do sklepa, tam bude urèitì nìco k jídlu. BÁBA: Já si tam aspoò trochu odpoèinu, jsem už pøece jen starší paní. Já si tam sednu a ani se nehnu. ÈERT: A já se podívám, jestli za tìmi dveømi nebude nìco dobrého k snìdku. Otevírání dveøí. DUCH: Hùùùùù! Hùùùùù! ÈERT: To je duch! BÁBA: To je Buch! ÈERT: To je duch! BÁBA: To je Buch! ÈERT: Ten ale vypadá, úplné strašidlo. V ložnici. TEREZKA: Co to je ve sklepì za kravál? HONZA: Jdeme se tam podívat. TEREZKA: Jsme tady. Zapal sirku! Ááááá, mnì hoøí vlasýýý! HONZA: Ale nehoøí. ÈERT: Co se to tam dìje? TEREZKA: Ááááá, èééért! HONZA: Utíkej! ÈERT: Koneènì je klid. Tak, co s tebou duchu? DUCH: Hùùù! BÁBA: Buchu, my bysme pro tebe mìli nevìstu. Krasavici, no tu bys musel vidìt! DUCH: Hùùùùùùù! BÁBA: Je to krásná dušice. Jmenuje se Bušice. DUCH: Hùùùùùùùùùùùùùùùù!

ÈERT: Jestli chceš, my tì za ní dovedeme. Skoè do flašky, a se tì nikdo nepoleká. DUCH: Hù. ÈERT: A je tam! BÁBA: A je tam! OBA: Hurá! KRÁL: To jsem se dobøe vyspal. Jak se vám daøí? ÈERT (podává králi láhev): Na. KRÁL: Díky, mám strašnou žízeò. BÁBA: To není na pití, tady mᚠsvého ducha. Dìlej si s ním, co chceš. ÈERT: My jdeme na žížaly. KRÁL: Co s tebou, Buchu? Už vím, vìnuju tì Èvachtovi do sbírky. Dìckááá, oblíkat, jde se domù! TEREZKA: Kde je ten èert? KRÁL: Na žížalách. Tady máte psa, ten vás dovede až k baráku. HONZA: Na shledanou a dìkujeme. Pojï, Haryku! Odcházejí se psem. TEREZKA (z dálky): Ááááá, on má blechýýý! Konec.

Katka Janíèková

Vojta Polášek

STROJ NA ÈIŠTÌNÍ UŠÍ Jmenuje se Ušní stroj. Nemusíte se namáhat hodnì, jen ho pøiložíte k uchu. Zmáèknete levé tlaèítko a už vám to èistí ucho, zmáèknete pravé tlaèítko a vypne se. Odloží se lehce do kabelky. Kristián Kitzberger

AUTOSTROJ Je to hodný stroj, protože když jedu na kole, tak mi pomáhá jezdit rychle a když jdu, dám si ho do bot. Ondra Menšík

FLÁBR Mùj stroj se jmenuje Flábr a umí všechno možné, tøeba jako donést mi pití. Nemusím se obtìžovat, udìlá mi jídlo a plno vìcí za mì. Aspoò mám èas si vyrábìt další takové pøístroje, je to takový malý slizký panáèek. Umí skákat ze strany na stranu, jsem s ním spokojená. A ještì se umí množit. Dìlá samé blbosti, vynalezla jsem ho v roce 1999. Je prostì dobrý. Vanda Barošová

JÍDLOSTROJ Je to stroj, který umožòuje, abych rychleji jedla. Je velký skoro jako pískovištì. Dáte ho do uší a když budete jíst, tak vám to pùjde rychleji. Vynalezla jsem ho v roce 1961. Martina Bortlová

ŠOLKINGROXVFO Šolkingroxvfo je stroj, do kterého si vlezu a v tu ránu jsem hodný. Honza Zeman

MIGOTANK M 245 Slouží hlavnì k váleèným akcím. Z normálního robota, vysokého 150 m se pøestaví v Mig M 34 nebo v nejnovìjší model tanku Kingkong. Posádku tvoøí 2 lidé: jeden øidiè létá nebo jezdí, druhý støílí z 500 dìl, které mají sílu, že by mohly pøi jediném výstøelu znièit celou pùlku planety. Robot je velmi dobrý – mùže se pøizpùsobit velkým horkùm, dešùm a jakýmkoliv pøírodním živlùm i jakýmkoliv váleèným silám. Petr Klimek

Ráno jsem se probudila a šla jsem do obýváku. Nikdo nikde! Myslela jsem si, že mamka s takou a s Matìjem jeli pryè. Pustila jsem si televizi, ale televize nevysílala, tak jsem si pustila rádio, ale to taky nevysílalo. Chvíli jsem si proto kreslila a pøemýšlela jsem, proè nevysílají. Pak mì kreslení pøestalo bavit a tak jsem šla za babièkou, ale dole nikdo nebyl. Zatelefonovala jsem druhé babièce, protože mi bylo divné, proè mì tu mamka nechala samotnou. Nikdo to tam nezvedal. Podívala jsem se z okna a nikdo nikde nebyl. Oblíkla jsem se a bìžela jsem ven. Obešla jsem všechny domy, ale nikdo nikde. Že by byl konec svìta? Míša Hrstková

Jednou jsem šla veèer o pùlnoci na høbitov. Byla hrozná tma. Vešla jsem bránou dovnitø, byla hrozná zima. Celá jsem se tøepala zimou, ale i strachem. Celý høbitov svítil, bylo to nádherné. Šla jsem k velkému køíži a tam jsem položila svíèku. Chtìla jsem ji zapálit, ale foukal silný vítr. Zdálo se mi, že tam lítají duchové, ale asi se mi to zdálo. Najednou se strhl veliký d隝, utíkala jsem domù. Na druhý den jsem se šla podívat na høbitov. Bylo to divné, všechny svíèky svítily, asi hrobaø. Ale poøád se mi to nezdálo, vždy hrobaø už dávno zemøel a hledá se za nìj náhrada. Vìrka Kaòáková

Jednoho dne šla malá holèièka sama do lesa. Jak šla, tak najednou spadla do díry. Nic nevidìla, najednou nìco nahmatala. Byla to nìjaká chodba. Mìla kulatý otvor. Najednou se tam nìco pohnulo a holèièka se lekla. Nevìdìla, co to je. Hroznì se bála. Rozsvítilo se, nic tam nebylo. Bylo jí to divné. Vždy tam nìco pøed chvílí ještì bylo. Vìrka Kaòáková (Pokraèování pøíštì.)

B̎ÍCÍ: Tý brïo, skoro jsem to nestihl. Ještì, že jsem se chytil. Sakra, klouže mi ruka, ááááá... PRÙVODÈÍ: Pane, vy blázne, nebìžte! Spadnete pod koleje a budu mít malér... SVÌDEK: To jsem vìdìl, že spadne. Mám zavolat sanitku nebo ne? Tak ne, už je mrtvý...

Vanda Mischingerová

Každé ráno se vzbudí, je to prostì divoký pes. Vždycky ráno øve. Pouští si taky kazeák na plné pecky, ale v noci rožne všude svìtla. A vždycky po mnì øve. Autor neznámý

Namoète si triko do lepidla, jdìte do lesa a vyválejte se v jehlièí. Vyhrává ten, který si to nechá dva dny a nebude øíkat “au”. Vanda Mischingerová

Nástroje k potøebì: voda ve vanì, potápìèské brýle, ruèník a záchranka. Napustíte si vodu do vany (asi do pùlky). Navleèete si potápìèské brýle. Strèíte hlavu do vody a zaènete se topit. Po pùl hodinì vám vᚠkamarád pomùže vyndat hlavu, utøe vás a zavolá záchranku. Pak je na øadì on. Vyhraje ten, kdo se neutopí. Vìra Kaòáková

Budete potøebovat: 1 kg tvarùžkù, 1 kg tøešní a 1 litr mléka. Každému hráèi naservírujte asi 5 tvarùžkù, tøešnì a džbán mléka. Kdo zkonzumuje za 3 minuty nejvíce jídla a pití, vyhrává.

Nástroje k potøebì: rychlá chùze, lyže, lyžáky. Nesmíte si s sebou vzít zápalky, baterku a další svítící vìci. Veèer vyjdete na Radhoš. Až bude tma jako v pytli, obujete si lyžáky a lyže. Pak jedete libovolnou cestou dolù. Když nabouráte do stromu nebo do nìèeho jiného, jste vyøazen. Vyhrává ten, kdo do nièeho nenarazí a dojede bez zranìní do cíle. Vìra Kaòáková

Hra spoèívá v tom, že se nìkolik èlenù hry v pátek zahrabe do písku a v sobotu a v nedìli se nemyjou. Vítìzem je ten, kdo pøijde v pondìlí do školy celý od toho písku. Pája Procházková

Míša Hrstková

Míša Hrstková

Když jsem byla malá (asi šest rokù), tak jsem mìla skoro poøád na nìco chu. Babièka mi vždycky nìco dala. Jednou jsem pøišla za babièkou do pokoje a øekla jsem jí, a mi nìco vyèaruje. Babièka mi øekla, že mi vyèaruje oplatek. Otevøela skøíò, kde má oplatky a nenápadnì si ho schovala za záda a dìlala, že èaruje. Už vím, že mi vždycky nìco dá. Vìrka Kaòáková

Jednou v noci jsme byli sami doma – já, mamka a Míša. Mamka šla pøiložit do kotle a vypli elektriku. Sestra se bojí tmy. Zaèala breèet a mamka z toho mìla málem smrt. Potom elektøinu zapli. Dominik Holub

Když jsem byla ještì malá (asi šest rokù), tak jsem se tìšila na Vánoce. Vánoce už byly za dveømi. Ještì, než jsme zaèali rozbalovat dárky, tak jsme si pustili lodièky do lavoru s vodou. Lodièky byly plovoucí svíèky, které jsme položili do lavoru a zapálili od jedné velké svíèky. Každý mìl nìjakou jinou. Když jsme je zapálili, mìla jsem rukáv od šatù nad velkou svíèkou. Za chvíli jsem zjistila, že hoøím. Zdìšenì jsem bìhala do koupelny, do kuchynì, poøád dokola, než mì mamka zavolala do kuchynì, kde mi zhasla rukáv. Vìrka Kaòáková

Nᚠsoused má psa, který se jmenuje Rady. Jednou se mu tento pes zabìhl. Marnì ho hledal nìkolik dní. Jeho poslední nadìjí byl psí útulek. Zavolal tam, popsal ho a zjistil, že pes je tam. Dovedli ho tam lidé, kteøí ho našli. Psa si vyzvedl a má ho dodnes. Ondra Pekaø

Jednou jsme jeli s tátou autem a vidìli jsme hoøící auto. Byla to hoøící závodnièka. Kolem ní bylo dvacet závodníkù. Zbyl z ní jen trup, ostatní uhoøelo. Pøijel rychlý hasièský zásahový vùz a potom pøijelo velké hasièské auto. Potom zaèalo hašení a my jsme jeli domù. Vojta Polášek

Vìrka Kaòáková

TomᚠKratochvíl

Verèa Marèíková

V Zoo je moc zvíøat. Jsou tam lvi, sloni i žraloci. Žraloci jsou lido žraví. Sežrali by toho tuny! A lvi, to samé. Jen slon toho nesní moc. Je celkem klidný. Až na to, že je moc hluèný. Proto to není domácí mazlíèek, tøeba jako kotì. Kotì je savec. Savci se vyskytují nejvíce. A podle mì mají lidi savce nejradši. Možná, že nìkdo má nejradši ptáky! Ale já mezi ty nepatøím. Víte proè? Ano! Máte pravdu! Pták by mi ulítl. Ale savec jenom lozí. A plazi se plazí.

Nikola Vašutová

Jsem štìnì èivavy. Jmenuje se Perynka. Koupila si mì jedna moc hodná rodina. Mùj páníèek se jmenuje Oldøich, ale øíkají mu Olda, ale o to se moc nezajímám. Olda sice chodí do tøetí tøídy, ale je s ním velká legrace. Mám teprve dva mìsíce a jsem rychlejší, než Olda. Jednou jsme s Oldou šli na závody a bìželi sto metrù. Bìželo asi dvacet psù. A z nich všech jsem byla první. Jak jsme pøišli domù, tak jsem Oldovi snìdla papuèe. Ale on mìl ze mì takovou radost, že si toho ani nevšiml. A Oldova mamka se divila: takový malý psík a už vyhrává závody a ani si ty zlaté chloupky neumaže. A Olda øíkal, že je to normální, ale já si myslím, že je to jedineèné. Vìrka Kaòáková

Anièka Pavelková

Šli jsme s bráchou ven. Hráli jsme si v listí a zaèlo pršet. Tak jsme šli do vchodu. Než jsme zašli, vidìli jsme duhu. Já jsem mìla hodinky a stopovala jsem, jak dlouho prší a jak je dlouho duha. Byla deset minut. Pak zmizela duha a pøestalo pršet. Katka Janíèková

Mám ho se sestrou Kateøinou. Koberec máme jako moøe bez vln. Stìny máme žluté – YELOOW. Nábytek máme obvykle bílý. U dveøí nalevo máme skøíò s obleèením, dál nalevo je moje postel, za postelí je mùj stùl. Napravo od dveøí máme knihovnu, dál napravo je Katèina skøíò. Vedle je TV, rádio a kazety a CD. Dál napravo je moje polièka a v ní mám hraèky a rùzné papíry, dál je trucovací kout, pak je skøíò, dál je Katèina postel, vedle je její stùl. Je to moc pìkný pokojíèek, ale stejnì chodím ven. Honza Zeman

Jedeme na výlet na kole pøes les. Mám, teda mìla jsem maxi horské a vyztužené kolo. Jela jsem jako první a pøepadla jsem pøes øídítka do vody. To byla rána! A protože jsem slon, tak jsem klesala ke dnu a mamka taky, taka i Martin a málem jsme se utopili všichni. Vìrka Kaòáková

Jednou o prázdninách jsme se nudili a bratránek Ondra øekl, že si postavíme chýši. Nejdøíve jsme si nakreslili k chýším plány. První jsme postavili z klackù a jehlièí. Byla škaredá. Pak babièka zavolala: “Obìd!” Po obìdì jsme dìlali druhou chýš. Dali jsme dva kùly a dìlali jsme podlahu. Šli jsme k chatì a mìøili jsme a øezali. A já jsem sedìla na lakách. Pak jdeme zpátky do lesa a pak byla noc. Veèer jsme støídali hlídku u chýše. První byl dìda, protože nám pomáhal. Poslední jsem byla já a v devìt hodin jsme šli spát. Po snídani jsme pøidìlali stìny, pak støechu a na støechu igelit, aby nepršelo. Dali jsme nerozbitné okna a dveøe, dali jsme tam panty, petlici a zámek. Nakonec žebøík. Katka Janíèková

Novák, ahoj! Po šesti minutách má Novák v sobì už desáté pivo a je nalitej jako žok. A máme tu i Jirku, ten pije s odstupem, má manželku a tøi dìti, a nakonec je tu Pepa. Pepa hraje na harmoniku a obèas mu nìkdo hodí do klobouku na to jedno pivo. A jsem tu i já. Já piju s odstupem jako Jirka a to je o nás Marek Procházka všechno.

Jednou, jak jsme spali, tak se šla sestra napít do kuchynì. Podívala se z okna a vidí, jak se nìkdo vloupá sousedùm do auta. Tak vzbudila taku a taka rozsvítí v bytì, vzbudí maminku. My se taky vzbudíme a zeptáme se, co se dìje a maminka øekla, že se sousedùm vloupá nìkdo do auta. Obleèou se a jdou jim to øíct. Zatím, co se oblékali, tak se zlodìji vylekali toho svìtla a utíkali pryè. Pan soused se šel podívat a auto bylo otevøené a podìkoval jim, že mu to øekli a pak šli domù. Martina Bortlová

ANKETA REDAKTORÙ ÈERVOTOÈE Až budu velká (až budu mít 15 – 17), tak chci být prodavaèkou a prodávat obleèení. A chtìla bych bydlet v rodinném domì. Ještì bych chtìla mít konì, høíbátko, slepice, králíèky. Chtìl bych být programátorem. Poèítaè je mùj koníèek. Chtìl bych být bezdomovcem – chci užít klidu. Èím bych chtìla být? Já bych chtìla být – teda, není to jisté – tøeba holièkou nebo pracovat v reklamní agentuøe. Chtìl bych být hokejista. A budu jezdit na hokeje do zahranièí. Tøeba na Olympiádu. Budu hrát v NHL za tým Buffalo Sabres. Až budu dospìlý, tak se chci stát podnikatelem nebo kuchaøem na hotelové škole, ale spíš podnikatelem. Chtìl bych pracovat v Rožnovì nebo bych se chtìl podívat do ciziny. A jednou bych chtìl mít svoji vlastní firmu. Chtìla bych být kvìtináøkou a prodávala bych kvìtiny. A chtìla bych mít zase dva psy, jako teï. Èím bych chtìla být? Malíøkou, která maluje na textil. Batikovat trika, malovat trika, zdobit trika a rùzné další obleèení.

VAØÍME PRO KAMENOŽROUTY

Seberte 8 velkých bøidlicových placek, posypte je rozdrceným pazourkem a ještì pískem. Pøidejte mramor a vápenec a pøikryjte to další plackou. Nahoru pøidejte drahokam a rubín a ještì na závìr Marek Procházka oblohu ze zlata a støíbra. Je to na 4 porce. POHOŠTÌNÍ PRO HMYZOŽRAVCE

Potøebujeme: 10 housenek, 5 much CC, misku èmeláèích køídel, 2 dlouhé žížaly, 3 páry nohou od pavouka, bobkový list, sùl, pepø, 10 škvaøených èervù, 10 mravencù. Postup: Nachystáte si hrnec s vodou a dáte do nìj 10 mravencù, misku èmeláèích køídel, sùl a bobkový list. Potom dáte hrnec na sporák, pøiklopíte poklièkou a necháte to asi na pùl hodiny dusit. Zatím, co se jídlo bude dusit, nakrájíme si žížaly, 3 páry nohou pavouka, 10 housenek a 5 much CC. Tuto smìs Míša Hrstková pøidáme do hrnce a necháme ještì hodinu dusit.

Rozklepete 25 vos a slepíte je. Vznikne vám øízek. Obalte to v komáøích slinách a v mravencích. Dejte to smažit na 10 minut. Podává se s švábama a termitama. Nepodávejte na døevìném talíøi! Marek Procházka

Bára BáraPetøíèková Petøíèková

Èasopis vznikl za podpory:

ÈERVOTOÈ – èasopis žákù Soukromé základní školy Sedmikráska o.p.s. Redakèní rada: Martina Bortlová, Pája Procházková (v souèasnosti dopisovatelka ze Singapuru), Vanda Mischingerová, Míša Hrstková, Vìrka Kaòáková, Katka Janíèková, Vojta Polášek, Michal Zich, Marek Procházka, Ladislav Krajèa. Èervíci na titulní stranì: Marek Procházka. Logo Èervotoèe: Martina Bortlová. Titulky: Vanda Mischingerová. Zvláštní podìkování: agentuøe Miger za technickou a materiální pomoc. Díky!