2001:

roèník XXXV

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

6

2005 Z OBSAHU ÈÍSLA:

KØEST ZÁKLADNÍ DESKY

KOLA V PØÍRODÌ

ÚSPÌCHY MLADÍCH ÁKÙ FK CHLUMEC Chlumec nad Cidlinou dne 23.6.2005

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

SLOVO STAROSTY

STARÁ A NOVÁ TVÁŘ NAŠEHO MĚSTA

Vážení čtenáři, ihned na začátku mého příspěvku Vám popřeji velmi hezké léto a tomu odpovídající pohodu. Začíná hlavní letní sezóna a mnoho z nás si plánuje nějakou tu zaslouženou dovolenou. Aa je tedy pro každého z Vás plná hezkých zážitků. Děti končí školní rok a také jejich rodiče jim zbilancují školní úspěchy. Jako rodiče budme spravedliví a trochu i shovívaví, vzpomeňme na naše školní léta. Co dělá Město Chlumec nad Cidlinou nyní? Budujeme moderní kulturní budovu - divadlo, kino a koncertní sál s odpovídajícím zázemím. Radní jezdí nabrat nějaké zkušenosti do jiných měst, především co se týče zvukové a světelné techniky, a také sbíráme moudra, jak nejlépe vést personálně budoucí kulturní stánek, který bychom podle stavebního harmonogramu chtěli uvést do provozu koncem září příštího roku. Nadační fond pro výstavbu víceúčelového kulturního zařízení intenzivně shání peníze na vybavení interiéru. Všichni dárci budou zveřejněni v Chlumeckých listech, ale také na pamětní desce, která bude umístěna v divadle. Všem dárcům předem velmi děkujeme.

Město zakládá Chlumeckou průmyslovou s.r.o., která bude mít na starosti správu nemovitostí a usazení jednotlivých investorů do bývalé posádky, která je konečně po mnoha průtazích od 6. května v majetku Města Chlumec n. C. Před námi je obrovský úkol zřídit polyfunkční průmyslový areál, kde by mělo najít mnoho lidí pracovní uplatnění. Již od léta mají někteří investoři zájem zahájit svou činnost. O jednotlivých krocích budeme postupně informovat. V druhé polovině června se spustí výstavba dálničního přivaděče od Benziny k Levínu; bude hotový do konce roku a potká se s polovičním profilem dálnice D 11. Podařilo se nám zajistit 30.000.000 korun od státu navíc pro kraj, který bude investorem díla. Vedle přivaděče po levé straně bude vybudován chodník od kruhového objezdu až k lesu, aby naši obyvatelé nepadali pod kola těžkých kamionů. Tento chodník hradí ze svého naše Město. V něm povedou infrastrukturní sítě pro výstavbu továrny Nirosta, která přinese našim obyvatelům další desítky pracovních míst. Od 1. ledna 2006 vyženeme dopravním značením kamiony z města a policie toto bude důsledně kontrolovat. Osobní auta pustíme jako polopropustnou membránou přes

MĚSTO CHLUMEC NAD CIDLINOU

Ještě poznámka ke zrušení nařízení č. 1/2001:

Nařízení č. 1/2005 kterým se zrušuje nařízení č. 1/2001 Města Chlumec nad Cidlinou o schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic

Nařízení rada města zrušila na návrh Odboru dozoru a kontroly Ministerstva vnitra, které v něm shledalo některé pasáže v rozporu se zákonem.

Rada Města Chlumec nad Cidlinou se dne 16. 5. 2005 usnesením č. 18/63/05 usnesla v souladu s § 102 odst. 2 ) písm. d) zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), vydat toto nařízení: Článek 1. Zrušuje se nařízení č. 1/2001 Města Chlumec nad Cidlinou o schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic. Článek 2. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 2005

fotografie Antonín Fibigr

2

Chlumecké listy

centrum. Nákladáky se budou vracet na E 67 z dálničního sjezdu Chýša přes Nové Město. Prosím, aby obyvatelé Nového Města tento nutný krok po šest měsíců akceptovali. Polovina Nového Města bude mít také lepší situaci, polovina přechodně horší. V druhé polovině roku 2006 bude hotový poloviční profil dálnice i mezi Dobšicemi a Žehuní a také za Chýští na tzv. úseku 1105. Proto většina nákladních aut pojede od druhé poloviny roku 2006 již po „polo“ zhotovené dálnici, kde někde budou zatím dvoupruhy, někde již čtyřpruhy. V roce 2007 bude dálnice hotová až po obec Osičky. Další osud D11 je ve hvězdách, poslanci odmítli schválit návrh Zákona o urychlení dostavby dálnic, rychlostních komunikací a železničních koridorů, na kterém jsem také 3 roky spolupracoval. Velmi mě to mrzí, ale můžu si pouze o práci našich legislativců něco pomyslet. V červnu budeme kolaudovat 11 stavebních parcel na Krašově, v srpnu dalších sedm. Vznikne zde velmi hezká lokalita rodinných domků. V červnu se také bude opravovat komunikace E 67 od světelné křižovatky až po kruhový objezd. Musíme to vydržet, hezká silnice nám potom také dlouho vydrží. Hezké léto! Miroslav Uchytil starosta města

Ing. arch. Jiří Bučina místostarosta

6 / 2005

Pro občany i podnikatele připomínám, že i nadále platí § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který zní:

Vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, která vznikla znečištěním, náledím nebo sněhem, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit; u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit. Ing. Kodejška tajemník MěÚ

Ing. Miroslav Uchytil starosta

3



ZASEDÁNÍ RADY A ZASTUPITELSTVA MĚSTA USNESENÍ ZE 63. ZASEDÁNÍ RADY MĚSTA konaného dne 16. května 2005

! Schválila jako dodavatele „Strukturované kabeláže v budově radnice v Chlumci n.C.“ firmu AG COM a.s., Smiřice.

Rada města: ! Schválila bezplatné propůjčení prostor Městského muzea LORETA dne 28. 5. 2005 ARS VIVA - občanskému sdružení Nechanice za účelem uspořádání koncertu v rámci X. setkání komorních pěveckých sborů FESTIVÁLEK 2005 ! Schválila poskytnutí finančního příspěvku ve výši 3.000,- Kč na akci „Festival umění aneb setkání s múzami Chlumec n.C. 2005“, která proběhne na zámku Karlova Koruna ve dnech 10. 6. - 11. 6. 2005. ! Schválila dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo (PD pro rekonstrukci městského kina - rozšíření zázemí v 1. NP - přísálí a kulisárna). ! Vzala na vědomí zápis z jednání ve věci převodu transformačních stanic a vedení VN v areálu bývalé posádky a uložila starostovi dále v této věci jednat s Ministerstvem obrany ČR. ! Schválila ukončení nájemní smlouvy na pronájem nebytových prostor v Palackého ulici čp. 83/IV (p. Král) k 1. 5. 2005. ! Pověřila OSMI uzavíráním nových (či prováděním změn stávajících) nájemních smluv na pozemky kolem bytových domů, které jsou v majetku Města. ! Schválila navýšení rozpočtu na technickou infrastrukturu pro 18 rodinných domů Chlumec n. C. - Krašov (vícepráce pro odbočení z trasy „C“) o 90.246,- Kč včetně DPH. ! Nereflektovala na nabídku Města Nový Bydžov ve věci finanční spoluúčasti na zpracování „Studie pro primární prevenci sociálně patologických jevů“. Uložila toto vedoucí správního odboru s MěÚ Nový Bydžov projednat. ! Schválila zrušení nařízení č. 1/2002 o schůdnosti místních komunikací. ! Schválila finanční vztahy příspěvkových organizací ZŠ, ZUŠ, DDM, MŠ Beruška, MŠ U Zámku a ŠJ Chlumec n. C. k rozpočtu zřizovatele na rok 2005. ! Pověřila starostu žádat na IX. sněmu Svazu měst a obcí ČR o založení uskupení pro města a obce II. typu, které bude hájit zájmy těchto obcí.

4

USNESENÍ ZE 64. MIMOŘÁDNÉHO ZASEDÁNÍ RADY MĚSTA konaného dne 23. května 2005

Rada města: ! Schválila smlouvu o výpůjčce, která bude uzavřena mezi Městem Chlumec nad Cidlinou a ČR - MO ve věci výpůčky nebytových prostor v areálu posádky. ! Schválila uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě o výpůjčce, jehož předmětem budou budovy č. 23, 24 a 64. Dodatek se uzavírá na dobu určitou od 1. 6. do 30. 6. 2005. ! Schválila smlouvu o výpůjčce, která bude uzavřena mezi Městem Chlumec nad Cidlinou a ČR - MO ve věci movitého majetku v areálu posádky.

USNESENÍ Z 26. ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA konaného dne 30. května 2005

Zastupitelstvo města: ! Schválilo vstup strategického zahraničního partnera VEOLIA WATER ČR, a.s. do a.s. VaK Hradec Králové. ! Schválilo Ing. Jaroslava Špičáka delegátem města na jednání řádné valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové a.s. konané dne 22. 6. 2005 v sídle Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ul. Wonkova 1142, Hradec Králové. ! Uložilo delegátovi města Ing. Jaroslavu Špičákovi hlasovat na valné hromadě společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové a.s. pro schválení Smlouvy o prodeji části podniku (provozní části), schválení Smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury a s tím spojené smluvní dokumentace.

tví Města Chlumec n.C. včetně závazků a podmínek daných v kupní smlouvě, za cenu 60.500,- Kč. ! Schválilo koupi pozemku p.č. 713/1 o výměře 440 m2 v k.ú. Chlumec n.C. za kupní cenu 60,- Kč/m2. ! Schválilo poskytnutí finančního příspěvku ve výši 130.000,- Kč na činnost oddílů TJ Sokol Chlumec n.C. v roce 2005. ! Schválilo spolufinancování grantového programu „3 x 333.000 pro aktivní život obce“ z rozpočtu Města na rok 2006 do maximální výše 90.000,- Kč. ! Neschválilo poskytnutí finančního příspěvku ve výši 38.000,- Kč Římskokatolické farnosti - děkanství Chlumec n.C. na projektovou dokumentaci opravy věže kostela sv. Voršily. ! Neschválilo poskytnutí finančního příspěvku ve výši 150.000,- Kč Římskokatolické farnosti - děkanství Chlumec nad Cidlinou na opravu střechy přístavků kostela sv. Voršily. ! Schválilo založení společnosti „Chlumecká průmyslová s.r.o.“. ! Schválilo návrh společenské smlouvy, kterou dojde k založení Chlumecké průmyslové s.r.o. ! Schválilo úhradu zpracování ekologické části územního plánu obce Lišice ve výši 45.000,- Kč + DPH nad rámec již dříve schválené dotace na pořízení ÚP obce Lišice. ! Vzalo na vědomí informace Českého svazu ochránců přírody ZO „Orlice“ Hradec Králové ve věci připravované výstavby velkokapacitní spalovny komunálního odpadu v Opatovicích nad Labem.

PŘEHLED ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ A ORDINACÍ LÉKAŘŮ V CHLUMCI N. C. ORDINACE TEL..VE ZDRAVOTNÍM STŘEDISKU MUDR. LOUDY Chlumec n. C., Nádražní 783

Zubní ordinace MUDr. Markéta Horynová tel. 972 342 794 denní ordinace

privátní praktický lékař MUDr. Louda Miroslav denní ordinace tel. 495 484 200 m. 602 464 309

SOUKROMÁ PRAXE, INTERNISTA Pražská 209

Neurologická ambulance MUDr. Rastislav Martíšek ordinační hodiny: dle objednávek u MUDr. Loudy tel. 495 484 200 - na doporučení obvodního lékaře

MUDr. Vratislav Víšek tel. 495 485 787 denní ordinace

Alergologická ordinace pro děti a dospělé MUDr. Ladislav Horký Ordinační hodiny: úterý 13.00-16.00 h. tel. 495 485 606 m. 732 678 088

suterén: Oblastní nemocnice Jičín, a.s. - rehabilitace, tel. 495 485 712 denní ordinace 6.30-15.00 hod. - dětská rehabilitace ordinace v pátek 6.30-15.00 hod. - MUDr. Jana Kolářová ordinace v úterý 8.15-13.45 hod.

Gynekologicko-porodnická ordinace MUDr. Jaroslav Krenčík denní ordinace tel. 495 484 207 m. 723 322 394

ZUBNÍ LABORATOŘ Klicperovo nám. 68/I

přízemí: MUDr. Lenka Rezníčková soukromá zubní lékařka tel. 495 485 711 denní ordinace

SOUKROMÉ ZUBNÍ ORDINACE

Jana Štěpánová soukromá zubní laborantka tel. 495 486 892 denní provoz

MUDr. Vilém Hanzlík Kozelkova ul. denní ordinace tel. 495 485 533 MUDr. Klára Matušková Sv. Čecha 237 denní ordinace tel. 495 486 841

MUDr. Jitka Veselovská soukromá praktická lékařka ordinační dny: pondělí, středa a pátek tel. 495 485 713

MULTIMEDICA, MUDr. Víšek MUDr. Marie Hašplová praktická lékařka tel. 495 485 820 denní ordinace MUDr. Václav Zima soukromý praktický lékař tel. 495 485 710 denní ordinace 1. poschodí MUDr. Jan Švorc soukromý zubní lékař tel. 495 485 823 denní ordinace MUDr. Jiří Lochman soukromý oční lékař ordinace pondělí a čtvrtek od 7.30-12.00 hod. tel. 495 485 822 MUDr. Jan Charvát, Csc. soukromý ortoped ordinace: úterý od 16.30 hod. tel. 495 485 822 MUDr. Jaroslav Pavlata soukromý ortoped ordinace: pondělí od 15.00 hod. tel. 495 485 822 MUDr. Pavel Cee soukromý gynekolog ordinace: pondělí 12.00-16.00 hod. tel. 495 485 821, 605 165 922 Mgr. Zdena Valentová referent zdravotní komise

Rozpis pohotovostních služeb zubních lékařů DĚTSKÉ ZDRAVOTNÍ STŘEDISKO Pernštýnská ul.

! Vzalo na vědomí výzvu Města Chlumec n. Cidlinou Královéhradeckému kraji ve věci využití části areálu budované průmyslové zóny. Jana Tučková

MUDr. Štefan Hrunka tel. 495 485 787 denní ordinace

MUDr. Luboš Novák tel. 495 485 313 denní ordinace

ŽELEZNIČNÍ POLIKLINIKA Nádražní ul. provozovatel MEDIKA Hradec Král., s.r.o. Ordinace praktických lékařů MUDr. Hovorková, MUDr. Bednár tel. 972 342 789

Chlumecké listy

MUDr. Taqána Koucká soukromá kožní lékařka ordinace: středa 8.00-13.30 hod.

Zlatica Kucharovicová prac. doba: denně 7.00-18.00 hodin m. 603 44 20 99

! Vzalo na vědomí žádost starosty města adresovanou Krajskému úřadu KHK ve věci příspěvku na plynofikaci průmyslové zóny.

! Schválilo úplatný převod pozemků p.p.č. 681 a st.p. 205 v k.ú. Pamětník z vlastnictví České republiky do vlastnic-

MĚSTSKÉ ZDRAVOTNÍ STŘEDISKO Jungmannova 114

MUDr. Miroslav Louda odborný lékař v oboru urologie ordinace: pátek od 15.00 hod. tel. 495 485 714

6 / 2005

v obvodu Chlumec n. C., N. Bydžov (NB) a Nechanice v období od 5/2005 do 9/2005 (vždy sobota 7-13 hod.): MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr.

Švorc Starostová Létal Rezníčková Šafářová Fišerová Hanzlík Loudová Keltner Hanušová Novotná

služby služby služby služby služby služby služby služby služby služby služby

25. 6. 2005 2. 7. 2005 9. 7. 2005 16. 7. 2005 7. 5. a 23. 7. 05 14. 5. a 30. 7. 05 21. 5. a 6. 8. 05 28. 5. a 13. 8. 05 4. 6. a 20. 8. 05 11. 6. a 27. 8. 05 18. 6. a 3. 9. 05

Chlumec Nechanice NB Jungman. Chlumec NB Havlíčkova NB Jung. Chlumec NB Jung. NB Revoluční NB Jung. NB Revoluční

tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel.

495 495 495 495 495 495 495 495 495 495 495

485 441 490 485 492 493 485 493 493 493 492

823 620 779 711 457 001 533 521 470 496 662

5

MĚSTSKÁ POLICIE

NAPSALI NÁM

ZE SLUŽEBNÍ KNIHY MĚSTSKÉ POLICIE " Na hlídku městské policie se obrátili s žádostí o pomoc občané, kterým z oploceného dvora u domu zmizelo několik kusů drůbeže. Vzhledem k tomu, že v době, kdy ke ztrátě došlo, prováděla nedaleko výkopové práce nejmenovaná kopáčská firma, byli její pracovníci hlídkou kontaktováni a bylo jim prokázáno, že drůbež odcizili. Byli řešeni pro přestupek proti majetku a vyzváni, aby vzniklou škodu uhradili. " Hlídka MP byla přivolána k místu dopravní nehody, kdy bezohledná řidička osobního vozidla srazila na přechodu pro chodce na Klicperově náměstí chodce. Hlídka zajistila místo neho-

dy, poskytla zraněnému první pomoc a vzhledem k tomu, že hrozilo nebezpečí z prodlení, odvezla jej k lékařskému ošetření do nemocnice. " Hlídka MP byla požádána o pomoc v nočních hodinách zaměstnancem nočního baru s tím, že podnapilý návštěvník, kterému již odmítají nalít alkohol, rozbíjí sklenice a je důvodná obava, že napadne obsluhu podniku. Na místě hlídka MP muže vyzvala, aby od svého protiprávního jednání upustil, byl vyveden z podniku a vyzván, aby odešel domů. V následujících dnech byl řešen pro přestupek a vyzván, aby nahradil vzniklou škodu, což učinil.

Vážení přátelé, v příštím roce - 2006 - uplyne 650 let od první dochované písemné zmínky o obci Klamoš. Toto významné jubileum si jistě zaslouží důstojnou oslavu. V rámci oslav tohoto výročí pořádáme již letos

„Setkáním potomků nejstarších klamošských rodů, rodáků, obyvatel a přátel obcí Klamoše a Štíta“. Dovolte nám proto, abychom Vás co nejsrdečněji pozvali na toto setkání, které se uskuteční v sobotu 2. července 2005 v Klamoši. Celému odpolednímu programu bude předcházet slavnostní mše v kostele sv. Jiří ve Vápně, celebrovaná opatem želivského kláštera premonstátů, Mons. Bronislavem Kramárem. Začátek slavnostní mše je v 10.00 hod. a sloužena bude za všechny naše zemřelé předky. Odpolední program: 12.30 Registrace účastníků v hostinci „U Chárů“ 13.00 Slavnostní zahájení 13.15 Pokřtění nových knih o Klamoši 13.30 Vyprávění o době a životě Karla IV., době kdy vznikala Klamoš 14.15 Slovo o historii Klamoše 14.30 Předávání rodokmenů 15.15 Položení věnců k pomníkům padlých v I. a II. světové válce 15.45 Vysázení pěti pamětních lip 16.15 Položení věnce na místním hřbitově 17.00 Promítání filmu dr. Zdeňka Petrovického „Ze vzpomínek klamošského rodáka“ 18.00 Sousedské a přátelské posezení s hudbou v hostinci „U Chárů“ Z důvodů finanční náročnosti celé slavnosti bude vybírán sjezdový příspěvek ve výši 80,- Kč u dospělých a 30,- Kč u dětí od 10 do 15 let. Každý z účastníků obdrží pamětní list.

6

" Hlídka MP byla požádána o spolupráci policistou PČR ve věci výtržnosti, ke které došlo před restaurací v obci Olešnice. Po provedení zásahu na místě, ve spolupráci s OO PČR, se hlídka MP vrátila zpět do města Chlumec n. C. " Hlídka byla požádána o pomoc mužem, který si vyšel i přes svůj pokročilý věk na procházku, přecenil své síly a nebyl schopen dojít zpět domů. Hlídka muže nalezla a dopravila jej do místa trvalého bydliště služebním vozidlem. Současně jej upozornila, aby nepřeceňoval své síly a pro své vycházky si volil kratší trasu. Aleš Synek

Občerstvení v průběhu oslav je možno zakoupit v místních hostincích a v rybářské baště. Při této příležitosti budou pokřtěny a poprvé uvedeny do prodeje knihy klamošských rodáků, a to: Marie Adamcové, rozené Macháčkové: „Klamošské vzpomínky“ a Lubomíra Havrdy: „Vyprávění pramenů aneb o Klamoši a starých klamošských rodech“. Součástí slavnosti je i předávání rodokmenů potomkům nejstarších klamošských rodů, které s velkou pečlivostí sestavil Lubomír Havrda. Rodokmeny rodu Hatašů, Havlínů, Havrdů, Chárů a Zimů sahají až do roku 1650 a jsou v nich obsaženy i rody Kvasničků, Macháčků, Sejkorů. Prosíme, budete-li mít o rodokmeny zájem, je třeba si je předem objednat a zaplatit bud osobně na adrese: Anna Kvasničková, Klamoš 52 503 51 Chlumec n. Cidlinou (tel. 495 486 191) nebo složenkou, typu „C“ na adresu: Lubomír Havrda, Nová 207 530 09 Pardubice (tel. 466 645 084) Cena jednoho rodokmenu je 200,- Kč při osobním odběru. Rodokmeny mají různý rozměr, ale max. velikost je 90x120 cm. Rodokmen Chárů je pro svoji obsáhlost rozdělen na dva samostatné rodokmeny, které oba sahají do stejného období. Na složenku do kolonky „zpráva pro příjemce“ je nutno napsat, o který rodokmen máte zájem, ale je vhodná i telefonická konzultace s autorem. V případě, že byste žádali zaslání rodokmenů poštou (nejdříve však po 2. červenci 2005), jsme nuceni připočítat poštovné. Protože není v našich silách zjistit adresy všech klamošských a štítských rodáků a potomků zmíněných klamošských rodů, obracíme se na Vás s prosbou o informování svých příbuzných a přátel Klamoše a Štíta, kterých se toto setkání týká a kteří by měli zájem se ho zúčastnit. Případné další pozvánky si můžete vyzvednout na výše uvedených adresách, nebo u paní Vlasty Černohorské v Klamoši, popřípadě telefonicky požádat o zaslání pozvánek poštou. Za přípravný výbor: Lubomír HAVRDA Anna KVASNIČKOVÁ

Chlumecké listy

Motto: HUDBA PATŘÍ VŠEM Posejpal Václav,

* 29. 1. 1910 Hradišqko † 1985 České Budějovice hudební skladatel

Pocházel z kraje Malátova a Klicperova, z muzikantské rodiny. Otec, výborný hráč na lesní roh (hornu), člen kapely Františka Krejčíka, varhaníka a hudebního skladatele z Chlumce nad Cidlinou. Matka, rozená Slavíčková z Rozehnal, milovala a malého Václava učila lásce k lidové písni. Počátek hudební výchovy je datován v předškolním věku hrou na housle, později na lesní roh. Od 14 let hrál s kapelami dechovými i smyčcovými. V roce 1928 až 1930 působí v Praze, kde navštěvuje Hudební houslovou školu prof. Maliny. V r. 1930 nastupuje k Vojenské hudbě v Mladé Boleslavi, kde působil výborný dirigent František Tvrdý. Po čtyřletém působení u Vojenských hudeb odchází do civilu a zakládá padesátičlenný soubor dechový, smyčcový i moderní a soukromou hudební školu. Byl ale i uznávaným skladatelem. Z jeho pera vyšly desítky skladeb - pochodů (známý Chlumeckým krajem), polek, valčíků a dalších skladeb. V plné svěžesti se dožil oslav 75. narozenin 29. 1. 1985, aby později odešel na zápal plic do hudebního nebe. Vzhledem k jeho houževnatosti a lásce k hudbě snad i tam nahoře založil kapelu a muzicíruje, protože bez hudby by to ani nebyl on. H. Vintrová-Hatašová

VODÁCKO-CYKLISTICKÁ SPOLEČNOST, PAMĚTNÍK Dne 21. 3. 2005 bylo 59. zasedání rady města. Rada města schválila řešení čištění pozemku p.č. 811/2 - Pamětník a tuto činnost úzce spojila s Vodácko-cyklistickou společností, Pamětník. „USNESENÍ Z 59. ZASEDÁNÍ RADY MĚSTA konaného dne 21. března 2005 Rada města: Schválila řešení čištění náletu na pozemku p.č. 811/2 v k.ú. Pamětník tak, jak jej navrhli zástupci Vodácko-cyklistické společnosti Pamětník s tím, že vytěžené dřevo bude ponecháno obci Pamětník (p. Vacherlohn rozhodne o jeho zužitkování).“ Chci se touto formou omluvit všem, kteří viděli výsledek očisty, kterou provedl p. Vacherlohn. Naše společnost naopak svolala mimořádnou schůzku, na kterou byl pozván p. Vacherlohn jako zástupce obce Pamětník a jako dřevařský odborník. Zde bylo dohodnuto, že budeme postupovat s citem k přírodě a nenásilnou činností dojde postupně k obnově zmíněného pozemku a přeměně na lesopark. Tento návrh byl zaslán MěÚ odboru výstavby a životního prostředí v Chlumci n. C. 18. 3. 2005 čj.: 804/2005. Mimo jiné jsme navrhovali, že veškerou práci udělají členové VCS a dřevo ponechají obci Pamětník. Bohužel se stalo to, co jsme nechtěli, a plně se od tohoto výkonu distancujeme. Je nám velmi líto, že málo lidí umí zacházet s přírodou, ale rozhodují o ní. Za Vodácko-cyklistickou společnost Chlumec n. C. předseda Jiří Zborník

VRCHOLNÝ CHLUMECKÝ MOTOCYKLOVÝ ZÁVOD JE OPĚT TADY!!! Jak už se stává příjemnou tradicí, i o letošních prázdninách se pojede na závodišti V Lipkách další závod série Moped Cup. Závod pořádá chlumecký Ch-moped team TJ Sokol Chlumec. Pojede se 9. července 2005 od 11.30 hodin. V atraktivním prostředí dostihového závodiště se pojede na již tradičním okruhu. Pořadatelé i pro letošní rok připravují několik novinek pro jezdce i diváky, aby byl závod co nejatraktivnější. Již při loňském ročníku byla traa závodu upravena a diváci z tribun tak mohli sledovat jezdce po startech v jednotlivých rozjíždkách co nejdéle, protože závodníci kroužili 2 kola přímo na malém okruhu před tribunami. I letos se do Chlumce všichni přední jezdci Moped Cupu dostaví, neboa se body z jednotlivých závodů sčítají. Bohužel rozjíždky nebude startovat startmaršál Zlaté přilby pan Živný, jehož památka bude před startem 1. rozjíždky uctěna minutou ticha. Pořadatelé připravují pro návštěvníky doprovodný program, který vyplní časový prostor mezi jednotlivými jízdami. V prostoru kolem tribun bude samozřejmě připraveno občerstvení pro malé i dospělé návštěvníky. Výhodou chlumeckého okruhu je

6 / 2005

skutečnost, že diváci na tribunách jsou chráněni před případným nepříznivým počasím. Letos se také na závod, kromě pořadatelů, připravují i chlumečtí závodníci. Chtějí zaútočit na přední místa ve finálové jízdě a přetrhnout smolnou sérii, která je při domácím prestižním podniku provází. Výsledky testovacích jízd ukazují, že bychom se konečně mohli dočkat na stupních vítězů i domácího borce. Pořadatelé se těší na Vaši návštěvu tohoto podniku. P.Z.

OBEC PÍSEK vydala v květnu 2005 knížku

PÍSEK historie a současnost, která je doplněna dobovými i současnými fotografiemi. Publikace je k dostání na Obecním úřadu v Písku v úřední den (pondělí 18.00 - 20.00 hodin), v Chlumci nad Cidlinou - prodejna VLADIMÍR BEER - VODOINSTALATÉRSTVÍ a KNIHKUPECTVÍ GLOBUS. Cena je 80,- Kč.

7

KULTURA V CHLUMCI

KŘEST ZÁKLADNÍ DESKY U příležitosti slavnostního zahájení stavby a rekonstrukce Městského kina Panorama v Chlumci n. C. se 13. května 2005 u budovy kina sešli pozvaní zástupci místních podniků a organizací, představitelé generálního dodavatele stavby firmy KOBLA, spol. s r. o., zástupci investora Města Chlumce n. C., starostové okolních obcí a starosta Nového Bydžova p. ing. Louda. Přítomné přivítal starosta Chlumce p. ing. Uchytil a pozval je k prohlídce budovy, kde projektant stavby p. ing. arch. Zima

INZERCE podal výklad o jednotlivých prostorách přístavby a přestavby. Na závěr pokřtili starosta Chlumce p. ing. Uchytil a p. učitel Lauterbach a po nich další účastníci základní desku. Přestavba kina na víceúčelové kulturní zařízení započala a všichni věříme, že na podzim 2006 bude slavnostně přestřižena páska k zahájení provozu tohoto zařízení. Vo

CHLUMECKÝ LITERÁRNÍ KOUTEK V nakladatelství Themis nedávno vyšla kniha trojice známých autorů umělecké literatury faktu: Karel Richter, Roman Cílek, Jiří Bílek CESTY K MOCI. Jde v ní o tři poutavě napsané dějinné příběhy o tom, jak se chopili moci bolševici pod vedením Lenina a Trockého v Rusku roku 1917, Hitlerovi nacisté v Německu 1933 a Gottwaldovi komunisté v Československu roku 1948. Recenzent o této knize nepsal: Tři dějinné příběhy, které se odehrály ve 20. století, jak podtitul knihy napovídá, v různých dobách a v různých zemích. Všechny obnažují ve strhujícím toku událostí mechanismus často se opakujícího dějinného dramatu: Na scénu s kulisami neustálených společenských poměrů vstupuje „vůdce“. Charizmatická osobnost, schopná přesvědčovat a získávat stoupence sliby lepších časů, rovnosti a bratrství, budou-li ji bez výhrad následovat, obklopená už zformovanou falangou oddaných a uvědomělých stoupenců nové, převratné víry. Nazývají se stranou, ale mohli by se jmenovat i jinak...

8

Chlumecké listy

6 / 2005

Tři dějinné příběhy volně navazují na předchozí publikaci týchž autorů „Úhlavní přátelé“. Každý se odehrál v jiné době a jiné zemi. Jedno mají ale na první pohled společné: bezohledné násilí směřující k uchvácení moci, které nutí k zamyšlení. Není to ostatně jev v lidských dějinách neobvyklý. Nakladatelství Ostrov vydalo před dvěma týdny novou knihu Karla Richtra DOBÝVÁNÍ DOMOVA - Osvobození Československa bez cenzury a legend, l. část. Výňatek z posudku: Tato kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války a je tvůrčím pokračováním svazků Přes krvavé řeky, Apokalypsa v Karpatech. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, zbabělosti, zrad... To, co komunistický režim desítky let účelově měnil a cenzuroval, nyní vidíme ve světle nového průsečíku mnoha svědectví. Autor do sugestivního obrazu formou literatury faktu také zapojil výpovědi desítek pamětníků včetně jejich poválečných, mnohdy velmi pohnutých osudů. Kniha se čte doslova jedním dechem a navazuje na ni dílo Dobývání domova 2, které se chystá ještě v tomto roce. Česká asociace kompetitivních komunikací vydala v dubnu v paralelním česko-anglickém znění sbírku básní Chlumečana Zdeňka Vaníčka: DO ČTYŘ KOUTŮ SVĚTA. Ze znaleckého literárního posudku vyjímáme: Dnes přestal básník sloužit a stal se tím, kdo hovoří především za sebe. Píše o tom, jak on, právě on jako jedinečná a neopakovatelná bytost reflektuje okolí, svěřuje se s intimitou prchavých chvil, je citlivým seismografem zaznamenávajícím pohyby nitra sevřeného hmotou vnějšího světa a zmítaného jeho disharmoniemi... I Zdeněk Vaníček patří mezi ty básníky, kteří se profesně nezabývají literaturou (je uznávaným odborníkem na mezinárodní právo), ale v jeho poezii, dlouhodobě a cílevědomě vytvářené, se před čtenářem otevře mnohotvárný a nesporně osobitý básnický svět. Vaníček se představuje knihou básní, která zrála léta, rostla z řady prožitků, pocitů, záchvatů nitra, vrstvila se v mnoha záznamech, návratech a variantách, aby byla dovedena k definitivní kompozici a konečnému básnickému tvaru... -Red-

VÝZNAMNÉ DNY Červenec 2005 1. 7. 2. 7. 5. 7. 6. 7.

Světový den architektury Mezinárodní družstevní den Státní svátek ČR - Den slovanských věrozvěstů (r. 863) Státní svátek ČR - upálení Jana Husa (1415) Jana Holanová

9

LIDÉ KOLEM NÁS

Před dvěma lety došlo v chlumecké základní umělecké škole k střídání stráží. Učitelé, žáci i hudbymilovní obyvatelé města se jen neradi loučili s úspěšným a všeobecně váženým panem ředitelem Františkem Neumanem, budovatelem této uměleckovýchovné instituce, na níž je Chlumec hrdý. Odcházel po 43 letech ředitelování do poctivě zaslouženého důchodu. Na uvolněné křeslo usedal jeho nástupce. Statný, dynamický muž, v letech plné životní zralosti, vynikající hudebník a zkušený hudební pedagog, kterého si odcházející ředitel předem uvážlivě vyhlédl za následníka ředitelského trůnu.:

MgA. JAN MOLINGER Pochází z Náchoda, kde se v roce 1951 narodil. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by jeho životním údělem měla být hudba. Věnoval se hrám a skotačení jako všichni normální kluci. Ani první školní léta v něm neprobudila žádné zvláštní zalíbení v hudbě a zpěvu. Takový sklon je dar od pánaboha, který ovšem nebeský otec nerozdává na potkání kdekomu. Že dříme na dně jeho chlapecké duše, poznal Honzík Molinger až jako žák 3. třídy náchodské devítiletky, když šel jednoho krásného letního dne s otcem kolem místní hudební školy. Z otevřených oken se linuly v pestré směsici tóny rozmanitých hudebních nástrojů. To se mu líbilo. Svěřil se otci, že by taky rád chodil do hudebky. Otec se na něj zkoumavě zahleděl: „A na co bys chtěl hrát?“ „Třeba na ty staré housle, co máme doma.“ „A tak jsem se stal žákem hudební školy. Učil jsem se hrát na housle. Můj učitel, mladý, černovlasý, původem snad Madar, ve mně zapálil jiskru pro muziku. Nepočínal si jako někteří učitelé, kteří jen sedí a kážou. Hrál neustále se mnou. Procítěně a s vervou. Přivedl mě tak k tomu, že jsem se do hry začal ponořovat jako on. Naučil jsem se od něho hrát nejenom rukama, ale i srdcem. Bez toho se žádná pořádná muzika nedá dělat. A za to jsem byl a vždycky budu svému nezapomenutelnému prvnímu učiteli nevýslovně vděčný. Měl jsem během těch osmi let, co jsem chodil do náchodské hudební školy, i jiné kantory, taky dobré a schopné, ale ten první, laskavý a zapálený do hry, mi nikdy nevymizí z paměti. Ani ze srdce.“ Po letech se setkali. Někdejší žák, sám již učitel na hudební škole v Chlumci a erudovaný koncertista, se svým někdejším učitelem, který mu neocenitelným způsobem otevřel cestu k tajemství hlubokých hudebních prožitků, v nichž je skryta všecka krása a podmanivost hudby. „To jsem byl pozván spolu se Slávkou Pěchočovou, dnes už naší přední klavíristkou, do Broumova ke koncertnímu vystoupení k oslavě výročí tamější základní umělecké školy. Hoboj a klavír. Nádherná skladba. Měli jsme velký úspěch. V publiku seděl samozřejmě ředitel školy, jímž byl právě můj první učitel, tenkrát už starý, šedivý pán. V krátkém děkovném proslovu na závěr jsem se přiznal, že pocházím z hradeckého kraje a že jsem hrál nejenom k poctě školy, ale i pro svého prvního učitele pana Vláška, který mi dal základy toho, co umím. Starý pán slzel dojetím a všichni přítomní tleskali tentokrát jemu.“

10

LIDÉ KOLEM NÁS

Vděčnost úspěšných žáků je zajisté největší odměnou pro učitele. Ale vraame se ještě do žákovských let Jana Molingera. Asi ve třinácti ve čtrnácti si přibral k houslím další nástroj. Flétnu, kterou Mozart nazval kouzelnou. Učaroval mu její snivý, poetický zvuk. Osvojoval si techniku hry s obrovskou chutí. Rozšířil si přitom utěšeně rejstřík uplatnění. Mohl hrát v dechových i smyčcových orchestrech. Účastnil se s úspěchem i sólových koncertních soutěží. Měl samozřejmě i jiné zájmy, zahrát si s kluky fotbal, pouštět na podzim draka, pak se mu i začala zapalovat lýtka zájmem o děvčata, takže pilné cvičení, únavně nudné, nezáživné, se mu někdy pořádně zajídalo. Nebyl vždycky tak pilný, aby mohl sloužit za vzor. Rande s hezkou holkou leckdy dostalo přednost. Ale na kvalitě jeho hudebních výkony se to naštěstí neprojevilo. Šlo mu to, učitelé s ním byli spokojeni.

„Po osmi letech muzicírování na škole vyvstala otázka, co se mnou dál. To už jsem věděl najisto, že chci dělat hudbu. Hrát v nějakém orchestru...“ Původně chtěl jít na čtyřletou vojenskou hudební školu. Měla dobrou pověst a skýtala celoživotní zaměstnání v některé z vojenských hudeb. I slušivá vojenská uniforma lákala mladickou představivost, proč to nepřiznat. Vyptával se známého, který byl absolventem této školy, ale nezůstal na vojně a jako znamenitý čelista se dostal do symfonického orchestru FOK. Janovi poradil, aby si raději udělal rovnou konzervatoř, kterou on sám musel jako dvouletou nástavbu dodělávat. To že je nezbytný základ dalšího uměleckého růstu. Poslechl jeho rady. Přihlásil se ke zkouškám na kroměřížské pobočce brněnské konzervatoře. „Tam byli i profesoři z Brna. Jeden z nich, profesor Vinkler, skvělý hobojista, si mě vzal stranou, jestli bych nechtěl jít k němu do Brna učit se na hoboj, ovšem až za rok, protože pro letošek už je přijímací řízení uzavřeno, ale že mi zaručuje přijetí. Nabídl mi zároveň, abych zatím jezdil k němu do Brna na hodiny. To nebylo pro mě tak jednoduché, ale hrát na hoboj se mi strašně zachtělo, a tak jsem jeho nabídku s radostí přijal, i když dojíždět dvakrát do měsíce do Brna z Náchoda nebylo nijak snadné.“ Jan Molinger byl tehdy již od ukončení povinné školní docházky zaměstnán v továrně Rubena Náchod. Z osmihodinové pracovní směny ho vedení závodu sice bylo ochotné k cestám do Brna uvolňovat, ale zameškanou dobu si musel napracovat v šestnáctihodinových směnách. To byla pro mladého člověka, který měl hlavu plnou zájmů a chua žít radostně a naplno, nejenom v samých povinnostech a práci bez zábavy, tvrdá

Chlumecké listy

řehole. Ale vášnivé zalíbení v hudbě, která se mu stávala největší životní radostí, mu pomáhalo zvládat všechny obtíže a námahu stoupání po svažité a místy i těžko schůdné cestě k vrcholným hudebním výkonům i prožitkům. Ve fabrice si vydělal i nějaké peníze na svá plánovaná studia i na zakoupení kvalitního nástroje, který je prvořadou podmínkou vyspělé koncertní produkce. Nějakou dobu v něm soupeřily housle, flétna a hoboj, než si ujasnil, že ho srdce přece jenom spíš táhne k dechovým nástrojům, aniž přitom zanevřel na sladké tóny houslí, které mu přinášely osvěžující úlevu v nepřetržitém toku hudebních i nehudebních povinností. „Hra na hoboj přitom do jisté míry znesnadňuje ovládání flétny. Vyžaduje jiný nátisk, takže při střídání obou nástrojů musí hráč překonávat různost nátiskových návyků. Ale dá se to zvládnout, když člověk chce a dá si s tím práci. A já jsem velice chtěl.“ Studium na brněnské konzervatoři, kam byl skutečně po roce bez nesnází přijat jako žák profesora Vinklera, ho přinutilo věnovat nejvíc času a píle hoboji. Zpěvnému nástroji, který je na rozdíl od flétny jakoby vážnější, hloubavější. Vyluzuje nádherné sametové tóny, které rozechvívají duši. Konzervatorista Jan Molinger během šesti krásných brněnských let zásluhou profesora Vinklera přilnul k tomuto nástroji jako k nejvlastnějšímu médiu múzické složky své bytosti. Tehdy už mu bylo také jasné, že v kypivé mladické struktuře jeho sklonů a zájmů jednoznačně převládá a nade vším dominuje zájem o hudbu v jakékoli podobě a chua a odhodlání věnovat se jejímu činnému provozování. Když se zhostil únavného mnohahodinové-

6 / 2005

ho nacvičování a trénování tónových kadencí a stereotypního opakování preludií, nebylo pro něj většího potěšení, než s úplně uvolněnou duší se pohroužit do melodie skladby jako do úlevné lázně a vciaovat se s rozkoší do nálad a pocitů hudebních tvůrců, Smetany, Dvořáka, Brahmse, Čajkovského, Bacha, Beethovena... „Po absolvování konzervatoře jsem složil přijímací zkoušky na Janáčkově akademii múzických umění, kde jsem další čtyři roky studoval u téhož profesora, který se stal mým druhým otcem. Byl to ohromný muzikant, virtuózní hoboista, který měl jméno u nás i v zahraničí, i když tehdy kontakt se světem nebyl tak rozsáhlý a snadný jako dnes. Nejenže dokonale ovládal svůj nástroj, vynikal i hlubokými znalostmi teorie a dějin hudby i širokým všeobecným vzděláním a rozhledem. Byl lidsky shovívavý a chápavý, ale přísný a důsledný ve svých kantorských nárocích. Uměl své žáky dobře učit tomu, co sám uměl, a dovedl je přitom nasměrovat a vést k vlastnímu, samostatnému rozvíjení jejich schopností a předpokladů. Měl jsem, jak vidět, štěstí na dobré učitele, to musím říct.“ Čtyři roky strávené na Janáčkově akademii byly vydatným zdrojem duševního rozvoje a uměleckého růstu Jana Molingera. Technika hry na nástroj tady byla samozřejmostí. Studenti už jenom vybrušovali, ciselovali svou dovednost a zdokonalovali se v interpretaci notových partesů. Byli vedeni k budování vlastního repertoáru a sólovému vystupování na koncertních pódiích při souběžném studiu teorie hudby, které prohlubuje její chápání a tvořivý prožitek interpretace. Zbavovali se tak trémy, kterou pociauje více méně každý z obavy, zda jeho vystoupení nepokazí nějaká zlá náhoda. Nikdo se nechce veřejně ztrapňovat nezdarem. Při studiu si Jan Molinger dokonce přivydělával pár korun jako koncertista Státního symfonického orchestru ve Zlíně, kam z Brna pohodlně dojížděl. I to byla pro něj dobrá, užitečná škola. Na absolventa akademie s titulem MgA. ovšem čekal povinný rok vojenské služby. Jan Molinger byl jako hudebník na základě konkurzu přidělen k Vojenskému uměleckému souboru do Bratislavy, jelikož v Praze měli naplněný pečetní stav. K svému velkému zklamání zjistil po nástupu, že ani tady není pro hobojistu v orchestru volné místo. Řekli mu: „Co s vámi? Jste profesionální hudebník... Umíte zpívat? Zazpívejte něco!“ „Netroufl, jsem si na nic jiného než na jednu dvě národní písně s klavírním doprovodem. Měl jsem docela slušný hlas

11

LIDÉ KOLEM NÁS

s vyhovujícím rozsahem. Tak mě přijali do vokálního souboru. Tam jsem působil několik měsíců, než se přece jenom konečně uvolnilo místo hobojisty, takže jsem účinkoval jako zpěvák i hobojista. Jako zpěvák ovšem musel zvládnout spoustu slovenských písní se správnou slovenskou výslovností.“ Po vojně se ucházel o přijetí do Státní filharmonie v Ostravě, ale neměli bohužel volnou židli. Rozhlížel se, kde by se pro něj našlo uplatnění. Psal na různá místa. Ozval se státní komorní orchestr v Žilině. Rozjel se tam bez meškání. Konkurzní komise ho přijala. V komisi, která kladně zhodnotila jeho kvalifikaci, seděla i pohledná klarinetistka, přijatá dva měsíce před ním... Netušil, že mezi nimi v průběhu dvou let, která jako hobojista v orchestru prožije v Žilině, přeskočí jiskra a nastane sblížení, které skončí svatbou. „Po svatbě jsme s manželkou odešli do Hradce Králové, kde jsme nalezli uplatnění ve filharmonickém orchestru. To byl mladý umělecký kolektiv, kde jsme se cítili velice dobře. Vystřídala se tu řada báječných dirigentů, Vojtěch Javora, Krečmer, Hynek Farkač, a zejména František Vajnar, který obzvláště pozvedl úroveň orchestru. Po něm nastoupil Ondřej Kukal, rovněž vynikající dirigent, který tam působí dodnes. Prožil jsem v tomto orchestru třiadvacet krásných let. Odehráli jsme spoustu koncertů. S Vajnarem jsem se dostal čtyřikrát i do Ameriky. Šéf hudebního oddělení univerzity ve Frederiksburgu ve státě Virginia Jim Baker, zanícený obdivovatel české muziky, kte-

TROCHA HUMORU

rý jezdil na dirigentské kurzy pořádané hradeckou filharmonií a pořádal koncerty, nás zval ke spolupráci se svým univerzitním orchestrem. Tam jsem se prezentoval jako člen komorních souborů i jako solista zmíněného orchestru. Byla to paráda. Sklízeli jsme úspěchy a měli jsme radost, že zdárně reprezentujeme českou hudbu.“ Již během svého hradeckého působení Jan Molinger zajížděl do Chlumce nad Cidlinou. Ředitel ZUŠ František Neuman, s kterým se dobře znal, ho získal pro výuku hře na příčnou flétnu a hoboj. V té době byl jako hudebník doslova na roztrhání. Hrál ve filharmonickém orchestru, pilně koncertoval jako člen Východočeského dechového kvinteta, které vykázalo mimo jiné na 180 výchovných koncertů pro školy od mateřinek až po gymnázia, 10 let učil i na ZUŠ na Střezině v Hradci Králové a 5 let dojížděl do Pardubic, kde působil jako profesor na tamější konzervatoři. Chlumec ho zaujal zcela mimořádně. „Je tady menší škola, která se vyznačuje domáčtějším, skoro rodinným prostředím. Působila na mě přitažlivě i Neumanova nadšenecká průbojnost, neúnavná činorodost a lidská noblesa. Uvědomil jsem si však, že nemohu sedět současně na deseti židlích. I když jsem vyhrál konkurz, nemohu zastat všechno. Bud se budu věnovat koncertování, nebo škole. Nějakou dobu jsem ještě působil jako výpomocný hráč, ale čím dál víc jsem se věnoval výuce na škole, z které ředitel Neuman vybudoval prvotřídní instituci svého druhu.“ Ředitel MgA. Jan Molinger, který se vyznává z hluboké úcty a obdivu k svému předchůdci, od něhož převzal školu v rozmachu a jehož plodnou brázdu je odhodlán v jeho intencích vyrývat dále s plným uplatněním zkušeností, které od něho převzal, ale které i sám během let získal ze své bohaté koncertní i pedagogické činnosti. Přestěhoval se do Chlumce a plně se věnuje škole. Ve městě se mu líbí, s vedením města se dobře snáší. Snaží se, aby škola pod jeho vedením v plné rozvinutosti svých učebních oborů, hudebním, pěveckém, výtvarném, pohybovém, krajkářském, keramickém i loutkářském, nepřetržitě rozmnožovala své doposud získané vavříny. Nadšeně hovoří nejen o úspěších školy a jednotlivých žáků, ale i o svých plánech. Na ně už v našem dnešním rozhovoru nezbývá místo. Odcházím s příslibem, že si o nich pohovoříme příště. Karel Richter

Naši starostové 1990-1994

INZERCE 1. 2. 3. 4. 5.

Zametací potřeba Velká nádoba Náš časopis Pán kuchyně Část saka

Rozluštění na str.: 35

6. 7. 8. 9.

Turecký četník Sekat (trávu) Druh ořechu Haliti

LV

fotografie Ivan Hofman & Martin Lukáč

INZERCE Ptá se kněz: „Myslíte, monsignore, že se budeme moci někdy oženit?“ „My ještě asi ne, ale naši synové už ano.“

Mladá manželka se svěřuje kamarádce: „Já jsem včera dala omylem manželovi ke snídani místo ovesných vloček mýdlové.“ „A co on?“ „No, ještě nikdy tak nevypěnil.“

Povídá paní domu své hospodyni: „Ale Mary, když od nás odejdete, kdo bude vařit mému muži?“ „Milostpaní, nemusíte se obávat, váš muž odchází se mnou!“

Pohledná slečna podává na poště telegram, který se skládá z jednoho slova: „Ano“. Úřednice za přepážkou jí radí: „Slečno, ale za stejnou cenu můžete napsat šest slov.“ Dívka se zamyslí a říká: „Děkuji za radu, ale nezdá se vám, že šestkrát „Ano“ by vypadalo poněkud nedočkavé.“

Na svatební hostině vynikajícího sportovce přistoupila starší paní k mladému muži ve smokingu. „Vy račte být, prosím, ženich?“ „Bohužel ne, vážená paní, já jsem byl vyřazen už ve čtvrtfinále!“ LV

12

DOPLŇOVAČKA

Chlumecké listy

6 / 2005

13

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA V roce 1940 divadelní činnost v Chlumci n. C. prokázaly jen dva další soubory. V prvé řadě to byla Lidová akademie, která v neděli 28. dubna sehrála dvě představení staropražské české operety „Valčík panny Apolenky“, kterou napsala S. Grohmannová. Pro velký úspěch byla po třetí opakována 2. května. V neděli 3. června opět v Dělnickém domě předvedla další operetku od S. Grohmannové „V trojském zámečku“. Pro úspěšnou zpěvohru Rašilov-Červený „Kolíne, Kolíne“ získala jako režiséra a zároveň jako herce chlumeckého rodáka tenoristu Velké operety Fr. Vohnouta-Voborského. Hru s velkým úspěchem hrála celkem čtyřikrát. Premiéra se konala v neděli 11. srpna, další tři reprízy pak ve čtvrtek 15. srpna, v neděli 18. srpna a ve středu 21. srpna, toho dne zároveň ve prospěch AFK. Představení byla vždy vyprodána. Její scéna mladých, označena jako „Červenobílá“, vystoupila v neděli 22. prosince s hrou Jar. Žáka „Škola, základ života“. Soc. odbor církve českomoravské uvedl v neděli 16. června v Děl. domě lidovou operetu „Děvčátko z hájovny“. V neděli 22. září uspořádala div. představení zpěvohry R. Branalda „Když láska v lese zpívá“. Dne 6. října ji opakovala. Dne 24. listopadu odpoledne a večer svou roční sezónu uzavřela sociální hrou R. Waltra „Krev a půda“. Jako host v stěžejní dvojroli starého Brázdy v prvém a mladého v dalších dvou aktech úspěšně vystoupil p. Jind. Smutný, člen spolku „Vrchlický“ v Jaroměři. Dramatický odbor jednoty „Klicpera“ zahájil rok 1941 náročnou hrou F. X. Šaldy „Dítě“, sehranou dne 7. ledna v Dělnickém domě, k níž si pozval v Chlumci známého již člena Národního divadla Eduarda Kohouta. V roli Aleše Kostaroviče představil se nám E. Kohout jinak, než v jakých byl dosud v Chlumci znám. Jeho hra, i když si mohl stěžovat na nedostatek tempa v mluvě spoluhráčů, měla nesporný vliv zvláště na jeho dvě partnerky sl. Čeňkovou, jíž byla svěřena obtížná a na její mládí na jevišti náročná role služky Františky, a sl. Vl. Sehnoutkovou, která je zatím nejlepším členem souboru. Na obou byla patrna velká připravenost vyrovnat se zvláště v dikci se ctí hrát s tak vzácným partnerem. Z ostatních upozornil na sebe zvláště v závěrečném aktu p. Ant. Lauterbach. Střízlivá scéna byla vhodným prostředím „studené domácnosti Kostarovičů“. Jako vždy byl i tentokráte Eduard Kohout obecenstvem nadšeně přijat. Obecenstvo ocenilo velkou návštěvou snahu jednoty „Klicpera“ a jeho přízeň povzbudí jistě pp. funkcionáře, aby nám připravili častěji představení s hostem, neboa takové večery jsou s hlediska osvěty dvakrát významné. Seznamují obecenstvo s herci, které většina nemá možnost vidět, a současně ochotníkům, z nichž i někteří jsou také odkázáni na své prostředí, příležitost k výchově. (Vít. Klemens - Chlumecké listy ze dne 11. ledna 1941.) „Studio Klicpery“ zahájilo svou div. činnost v sobotu 11. ledna pro děti výpravnou pohádkou s tanečními vložkami a hudebním doprovodem „Jak Kašpárkem Vesna probuzena byla ze sna“, kterou napsal Ant. Kozel. Režíroval V. Hájek, scénoval B. Hofrichter. V neděli dne 12. ledna v Děl. domě odpoledne a večer se zpívalo a tančilo. Jednota „Klicpera“ připravila novinku českého zpěvoherního repertoáru zpěvohru Diviš-Tůma-Sadílek „Čechy krásné, Čechy mé“ v režii A. Lauterbacha a scéně S. Špičák

14

- B. Hofrichter. 20členný orchestr řídil Lad. Richter. Pro značný úspěch se opereta opakovala ještě po třetí 19. ledna. Klicperova scéna v Chlumci n. C. provedla 23. února s úspěchem hudební veselohru od Patrného-Nového s hudbou S. E. Nováčka „Muži nestárnou“. Jestliže S. Cón ponechal tentokrát hlavní roli jinému, prokázal jako režisér celému souboru největší službu. Je to právě režie, jež vedle představitele nestárnoucího muže A. Lauterbacha zaslouží především ocenění. A. Lauterbach po hře „Jejich štěstí“ a „Dítě“ ukázal znovu, že se dovede mnohem lépe uplatnit v konverzační a salonní hře, než v násilné frašce. Z jeho tří lásek na sebe upozornila především L. Hubená vedle milé S. Žákové a známé B. Bedrníčkové. O. E. Lesk dovede s obdivuhod-

Jar. Vrchlický: „Smír Tantalův“ (A. Lauterbach)

L. Hubená, S. Žáková, B. Bedrníčková, A. Lauterbach

S. Žáková, A. Lauterbach, O. E. Lesk

O. E. Lesk, A. Lauterbach

Chlumecké listy

nou lehkostí a naprostou jistotou zahrát charakterní roli, což svědčí o jeho nesporném hereckém nadání. Nezmiňujeme se o ostatních, avšak i jim patří zasloužený dík našeho potlesku. I jimi stoupaly herecké a režijní hodnoty celé hry. Bývají to právě epizodní role, jimiž trpívají i hry mnohem vážnějšího rázu. Celkem dobrá scéna O. E. Leska se mohla ve třetím obraze obejíti bez onoho rákosového závěsu, na naší scéně již příliš známého. Hudebnímu doprovodu chyběla jistota. Poslední náznaky nasvědčují tomu, že se Klicpera již nadobro odpoutává od onoho typu operet, jichž jsme byli v poslední době svědky, a uvede na scénu jen dobré hry. (V „Pokroku“ dne 27. února - S.A.N.) Tuto hru jsme v 5 reprízách opakovali 13. dubna na Tylově divadle v Hořicích odpoledne a večer, 14. dubna v Chlumci n. C., 2. června při zájezdu do Kosic odpoledne a večer. Po řadě úspěšných her zahrála „Klicperova scéna“ v neděli 9. března poslední hru Zd. Štěpánka „Nezbedný bakalář“ v režii O. E. Leska. Pohostinsky v něm vystoupil člen bydžovské jednoty „Jirásek“ p. Jaromír Matějovský. Podle plakátu v této hře účinkovalo dvaatřicet chlumeckých aktérů. V neděli dne 16. května se hra opakovala. Potom nastala v souboru pilná práce na studiu druhé části Vrchlického trilogie „Smír Tantalův“, s kterým Klicpera soutěžil o účast na XI. Jiráskovu Hronovu. U klavíru byl opět Jan Panenka. Před porotou jsme ji sehráli 19. dubna. Z obšírné kritiky autora S. A. N., uveřejněné v „Pokroku“ dne 14. dubna, uvádíme toto: Režisér S. Cón věnoval nacvičení hry i odstranění překážek, jež vznikly několikerou výměnou hlavních rolí, usilovnou práci, jež zaslouží ocenění. Rozčlenění scény napomáhalo využití celého jevištního prostoru, jež se projevilo zejména v davové scéně prvého obrazu. V druhém dějství nebyl již komparz umístěn prostorově a při jeho odchodu došlo ke střetnutí s nastupující Hippodamií. Rovněž nástup otroků

6 / 2005

je nutno pozměnit. Thoasův příchod z orchestru by byl možný, ač ne nutný, v divadle s amfitheatrálním partérem, jinak vybočuje z rámce jeviště a působí rušivě. Použití pochodní bylo příliš realistické a nadto odpoutávalo pozornost od děje. Z představitelů hlavních rolí upoutala přirozený zájem Hippodamie, jež v podání Lídy Pelikánové (tak totiž bylo uvedeno na plakátu, hrála však L. Matoušková, což režie zatajovala, poznámka A. L.) vnesla vášeň, lásku i nenávist v dům Pelopův. Plynulý rytmus veršů, podložený hudbou, byl doprovázen tanečním rytmem pohybů, z nichž vytryskla nezapomenutelná modlitba k Nemesis, v níž slova, hudba a pohyb dosáhly dokonalým splynutím nejvyššího účinu. Slova Axiochy z úst Věry Němcové plynula lehce a lahodně s plným pochopením pro rytmus vázané řeči. Její zjev i hlas upoutával pozornost a lze doufat, že každou reprízou se zlepší i její herecký výkon. Titulní role Tantala byla nejobtížnější mužskou rolí dramatu, v níž A. Lauterbach po počátečních nesnázích v barvě hlasu podal nejlepší výkon poslední doby. S. Cón zahrál Pelopa s jistotou zkušeného herce, avšak básnická mluva vyžaduje hospodárnější využití hlasu, který nesmí v rozhodných okamžicích selhat na úkor přirozené krásy mluveného slova. E. Bušek v roli věštce byl novým překvapením, jichž tentokráte nebyl nedostatek. Thoas Leskův a Jolos Hájkův přispěli k harmonickému vyrovnání celého souboru, který svým výkonem uplatňuje nárok na čelné místo mezi českými ochotnickými soubory. Klavírní doprovod J. Panenky, žáka pražské konzervatoře, přispěl rovnocenně s režií i výpravou k úspěšnému provedení hry, jež pod taktovkou dr. Vl. Frídy, synovce velkého básníka, plynula hladce a bez nehod nebezpečnými úskalími obtížného dramatu. Hra „Smír Tantalův“ se reprízovala 3. května v Chlumci n. C., dne 6. července ve dvou představeních odpoledne a večer v Polici n. M., 26. října se s ní zajelo do Nymburka a 15. a 16. listopadu ve dvou večerních představeních hře tleskali v Hořicích. Odborná porota bohužel nedoporučila hru k účasti na XI. Jiráskovu Hronovu. A. Lauterbach

15

A LÉTA BĚŽÍ...

A LÉTA BĚŽÍ... Chlumecké listy č. 5 - foto č. 9 - Podařila se nám získat pouze jména žákyň: Kozáková A., Zachariášová O., Bártová V., Špásová J., Austová H., Vytoušová J., Krejčová L., Košaálová M., Čížková A., Benešová E., Urbanová M., Dušková V., Psohlavcová B., Eichlerová Z., Krátká M., Pacltová B., Vošoustová L., Steklá M., Prchalová M., Nálevková M., Kratochvílová J., Líbalová K., Vaníčková M., Matyášová J., Nořížová M., Kohoutová J., Horáčková M., Vlasáková L., Hoffmannová J., Znamínková A., Vítková V. Foto č. 10 - Pan Josef Hampl z Lučic nám zaslal jmenný seznam žákyň: Austová, Balounová, Bártová, Břichovská, Dostálová, Dotisková, Dvořáková, Hamplová, Hoffmannová, Horáčková, Husáková, Chroustová, Jelínková, Kalenská, Konířová, Koudelková, Kozáková, Krátká, Kratochvílová, Krejčová, Krupičková, Lednová, Líbalová, Macháčková, Matějková, Ornstová, Olivová, Pacltová, Podlipná, Poláková, Prchalová, Psohlavcová, Rakouská - učitelé: Česák, Lauterbach, Pokorná, Žabka, Špačková, řed. Sýkora, Semerád, kat. Synek, Krejčová.

Fotografie č. 11 a 12 nám zapůjčila paní Jindřiška Bezuchová. Jsou pořízeny v první samoobsluze v Chlumci n. C.

A LÉTA BĚŽÍ...

v Pražské ulici. První zachycuje personální obsazení prodejny - prodavačky a pokladní s vedoucí paní Šaastnou (v bílých pláštích, ostatní jsou hosté slavnostního otevření). Na druhém snímku je zachyceno vybavení prodejny. Předpokládáme, že snímky jsou z r. 1957. Fotografie č. 13 a 14 jsou z roku 1962. V tomto roce se rozhodl opustit svobodný stav vynikající chlumecký fotbalista, basketbalový žonglér, kouzelník s tenisovým míčkem a bavič kurtů, nebojácný hokejový brankář, básník na počkání a oblíbený herec a člen místního divadelního souboru Klicpera - Milan Ettel. A kamarádi Klicperáci připravili na den svatby velké překvapení jak pro Milana, tak pro jeho Janu. Zjistili totiž, že v sousedních Lovčicích má jeden ob-

čan ve stodole zaparkovaný kočár, který kdysi chodil na benzinový pohon se řetězovým převodem. Několik týdnů dojížděli chlapci do Lovčic a pracovali na obnově. A záměr se podařil. Kočár jel sice hlemýždím tempem, ale jel. A na den H byl připravený včetně potřebných kostýmů pro doprovod. V době, kdy si snoubenci na radnici říkali požadované ANO, předjel před budovu nejdříve kočár a za ním nablýskaná auta. Po obřadu museli překvapení novomanželé nastoupit do kočáru a pomaloučku směřovali i s pochodujícím doprovodem do Lučic. - Vyjmenujete Klicperáky, kteří se této recese zúčastnili? Ke všem snímků nám pošlete připomínky do 30. června 2005. redakce

13

12

14

# Tři věci vždy zapomínám: jména, tváře - a na to třetí si nevzpomínám. Italo Svevo

# Vysvětlil jsem mu, že mám velmi prostý vkus a že si nepřeji nic nápadného, aa to stojí cokoli. Art Buchwald

# Pro hlupáka není nic lepšího než mlčet, kdyby to však věděl, nebyl by už hlupák. Saadi

# Jen ve vzácných okamžicích, kdy žena nemyslí na to, co říká, si můžeme být jisti, že říká, co si myslí. Georges Feydeau

11

16

ŽIVOTNÍ MOUDRA

Chlumecké listy

6 / 2005

# Voda používaná v mírných dávkách nemůže nikdy nikomu uškodit. Mark Twain LV

17

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ


UČÍME SE NEJEN VE ŠKOLE aneb HODINA OBČANSKÉ VÝCHOVY U PANA STAROSTY Při občanské výchově jsme probírali téma naše obec. Paní učitelka Komárková nám domluvila návštěvu radnice. 4. května jsme tedy vyrazili na radnici. Pan starosta nás přivítal ve své pracovně a hned se ujal role „vyučujícího“. Vysvětlil nám, jak probíhají volby, jak to chodí na radnici, jaké jsou úkoly jednotlivých zaměstnanců. Na chlumecké radnici pracuje 70 zaměstnanců, z toho je 27 úředníků. Naše město má 21 volených zastupitelů a 7 radních. Starosta Uchytil nám povídal i o své práci, o problémech s výstavbou dálnice, o shánění peněz na různé investice ve městě, o výstavbě průmyslové zóny na místě bývalé vojenské posádky a o dalších problémech. A pak už jsme se ptali my. Nejvíce nás zajímala výstavba dálnice D 11, protože i my, děti, se pohybujeme po městě, kterým denně projíždí přes 26 tisíc aut. Dále nás zajímala přestavba kina, oprava městského koupaliště, výstavba střelnice či stavba nového domu dětí a mládeže. Otázek by bylo jistě ještě mnoho, ale čas pana starosty je velmi drahý, a tak jsme se po víc než hodině museli rozloučit. Ale i tak jsme se dozvěděli spoustu nových věcí o městě, kde žijeme a kam chodíme do školy. Po návštěvě radnice jsme si uvědomili, že pan starosta Ing. Miroslav Uchytil se již 7. rok o naše město stará opravdu ze všech sil, a my mu přejeme, aby se mu jeho činnost dařila a aby měl co nejméně starostí a co nejvíce radosti ze své náročné práce. Lenka Drtinová a Martin Chára, 6.A

EXKURZE DO VÍDNĚ Dne 4. 5. měli žáci 7. a 8. tříd možnost odjet na exkurzi do Vídně. Pod vedením paní učitelky Jadrné, Horynové a Bernartové jsme absolvovali dlouhou a náročnou cestu za naším cílem. Celý den nás provázel pan Matoušek, průvodce cestovní kanceláře. První zastávka byla kousek za hraničním přechodem ve Znojmě. Zábavní centrum nás okouzlilo obrovskými draky na budově a figurami v nadživotních velikostech. Po půlhodině jsme už bohužel museli jet, abychom stihli zhlédnout všechny krásy Vídně. Tam jsme dorazili kolem půl jedenácté. Nejprve jsme prohlédli schönbrunnské zahrady a monstrózní kašnu uprostřed nich. Poté jsme mohli v historické schönbrunnské zoologické zahradě vidět evrop-

18

ŠKOLA V PŘÍRODĚ Ve dnech 22. 5. až 27. 5. se naši prvňáčkové zúčastnili školy v přírodě. Byla v malebném prostředí na Benecku. Ubytováni jsme byli v chatě Karolínka. Děti si prohloubily kamarádství a paní učitelky je zase blíže poznaly. Všichni společně jsme si to moc užili. učitelky 1. tříd

skou raritu - pandu, ale také losa, tropické ptactvo, netopýry, nutrii nebo lední medvědy a spoustu dalších zvířat. Po prohlídce ZOO jsme konečně spatřili zámek Schönbrunn, chloubu Rakušanů, v plné své kráse. U východu ze zahrad už na nás čekal autobus, který nás odvezl dál. V naší cestě jsme pokračovali pěšky historickým centrem města, kde jsme si prohlédli mnohé památky a v neposlední řadě také katedrálu sv. Štěpána. Exkurzi jsme zakončili prohlídkou známých domů moderního vídeňského architekta Hunderwassera. Následoval odjezd zpět domů, při kterém se konala ještě jedna zastávka, a to u české benzinové pumpy. Všichni byli velice unaveni a brzy usnuli. Domů jsme dorazili ve večerních hodinách. Exkurze do Vídně byla náročná, ale moc se nám líbila a určitě stála za to. Eva Strnadová, 8.B

NÁCHOD - KONEČNÁ STANICE, VYSTUPOVAT! Ve středu 18. 5. jsme nastoupili ve 3. kole Coca-Cola Cupu proti Náchodu, který nás, stejně jako před dvěma lety, bohužel vyřadil. Ačkoli jsme měli výhodu domácího hřiště, za jehož přípravu opět vděčíme panu Skalickému, i kvalitního rozhodčího pana Mázla, Náchodští byli jasně lepší. Na chvilku se nám sice, po nákopu Panchartka a vlastním gólu, podařilo vyrovnat, ale výsledek 2:6 mluví za vše. Za druhý gól mohu pochválit talentovaného Bastina, který ač v závěru střídal, stačil skórovat. Děkuji všem fotbalistům i roztleskávačkám za reprezentaci. Za učitele Tv Vladan Kárník

VYBÍJENÁ V NOVÉM BYDŽOVĚ Ve čtvrtek 26. května se v Novém Bydžově uskutečnilo okrskové kolo ve vybíjené žáků 4. a 5. tříd. Po vynikajícím výkonu naši chlapci obsadili 1. místo a postoupili do okresního kola, které se koná 8. června v Hradci Králové. Budeme se snažit i zde uspět co nejlépe. Držte nám palce! Hráli jsme v této sestavě Adam Vacek, Ota Kuchař, Petr Synek, Roman Bičiště, Láda Kukal, Vláda Kouba, Jára Synek, Michal Erben, Michal Průcha, Patrik Volejník, Michal Bubník, Jiří Kučera. Mgr. Eva Kadavová

Chlumecké listy

Třída I. B

Osvěžení přijde vhod

NABÍDKA ZÁJMOVÝCH KROUŽKŮ ŠKOLNÍ DRUŽINY NA ŠKOLNÍ ROK 2005-2006 Keramika - práce s keramickou hlínou, modelování, zdobení keramiky, rozvoj zručnosti a fantazie. (Pro 1. - 9. tř., děti jsou rozdělené podle věku.) Bude vybírán příspěvek na materiál. Pohybové hry - pohybové a míčové hry v tělocvičně, možnost „vyřádit se“, rozvoj různorodých sportovních dovedností (pro 1. - 3. třídu). Taneční aerobic - cvičení při hudbě, dětský aerobic, tanečky, zlepšování držení těla, motoriky a ladnosti pohybů (pro děti 1. stupně ZŠ). Veselé pískání - základy hry na zobcovou flétnu spojené s dechovým cvičením (pro 1. - 3. tř.). Dyslektický kroužek - pro děti se specifickými poruchami učení, procvičování učiva zábavnou formou, individuální přístup (pro 1. stupeň). Logopedický kroužek - pro děti se špatnou výslovností, „ohýbaní jazýčků“ hravou formou, individuální přístup (pro 1. stupeň ZŠ).

6 / 2005

Lidová řemesla - práce s tradičními materiály - textil, drát, proutí, rozvoj zručnosti a estetického cítění dětí (především pro 1. stupeň ZŠ). Bude vybírán příspěvek na materiál. Přihlášky na jednotlivé kroužky si můžete vyzvednout již nyní v kanceláři školní družiny. Uzávěrka přihlášek je 6. 9. 2005. Pokud počet přihlášených dětí přesáhne kapacitu kroužků, budou přednostně přijímány děti zapsané do ŠD. Kontaktní telefon 495 486 835, 737 385 197.

TERMÍN UZÁVĚREK A VYDÁNÍ VÝTISKŮ CHLUMECKÝCH LISTŮ Číslo

Datum uzávěrky

7 8 9 10

čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek

30. 4. 1. 29.

6. 8. 9. 9.

Datum vydání čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek

21. 7. 25. 8. 22. 9. 20. 10.

19



SBOROVÝ ZPĚV V CHLUMECKÉ ZUŠce Pěvecký sbor existuje na chlumecké základní umělecké škole už dlouhou řadu let. U jeho zrodu stála koncem sedmdesátých let paní učitelka Zdeňka Benýšková, která se intenzivně podílela na jeho činnosti až do loňského školního roku. Letos došlo u sbormistrovského pultu ke změně, neboa sbor převzala žákyně paní Benýškové Jana Šimáková, která se na činnosti sboru podílela již v předcházejících čtyřech letech. Pěvecký sbor tedy vstoupil do nové etapy své činnosti... V současné době jej navštěvuje 25 děvčat od osmi do patnácti let z Chlumecka a blízkého okolí, z nichž se mnohá věnují také sólovému zpěvu či hře na hudební nástroj, ačkoli to pro zpívání ve sboru není žádnou podmínkou. Zkoušky sboru probíhají jednou týdně, ale letos jsme přidali také několik soustředění, protože jsme před sebou měli pěknou řádku koncertů, na nichž nám samozřejmě velmi záleželo. Sbor si zazpíval při zahajování Adventu na chlumeckém náměstí, na vánočních koncertech v sokolovně, v kostelích v Chlumci n. C. a v Nepolisech i v chlumecké základní umělecké škole. Po Vánocích nás čekala příprava tradičního jarního koncertu, vystoupení pro seniory v chlumeckém domově důchodců a hlavně naše první účast na přehlídce pěveckých sborů. Na poprvé jsme si vybrali přehlídku dětských pěveckých sborů Hořický sborníček, která proběhla 28. dubna v Hořicích v Podkrkonoší. Jednalo se o přehlídku nesoutěžní, takže odpadl stres a zbytečná rivalita mezi sbory a zůstala jen zdravá tréma, která nám pomohla k velmi zdařilému výkonu. Ačkoli jsme byli zařazeni až mezi sbory starší, dorazili jsme do Hořic už dopoledne, abychom si poslechli sbory mladších dětí a také prohlédli město v Podkrkonoší. Odpoledne se už na

Již 2. ročník literárního podvečer se uskutečnil dne 10. května 2005 v chlumecké ZUŠ. Jak jste se dozvěděli z předchozího článku, recitovalo se ve třech kategoriích. V druhé kategorii obdržel jednu z cen za sympatii David Miffek. Zeptal jsem se ho na několik otázek ohledně Literárního večera.

pódiu kulturního domu střídaly sbory dětí, které byly starší dvanácti let. Postupně jsme si vyslechli zpěváčky ze všech deseti zúčastněných sborů a samozřejmě předvedli i naše umění. Zpívali jsme především dvojhlasně a trojhlasně, lidové i umělé písně. Odměnou nám byl nejen upřímný potlesk publika, ale také uznalé pochvaly sbormistrů ostatních sborů. Největším zážitkem pro nás však byl společný zpěv všech sborů. To se pak na pódium vtěsná 250 zpěváčků ze všech sborů a zpívá se. Pocity jsou to úžasné - radost a souznění s druhými. Domů jsme odjížděli plni nadšení, a dokonce jsme v autobuse prozpívali i celou cestu domů. A protože jsme se na přehlídku skutečně pilně připravovali, chtěli bychom si naše umění uchovat a v brzké době natočit naše první CD. Chcete-li na něm zpívat s námi, stačí jenom přijít do ZUŠky... P.S. Všem chlumeckým zpěvačkám i paní korepetitorce Haně Janebové za pilnou práci po celý rok ve sboru děkuje a hezké léto přeje Jana Šimáková

LITERÁRNÍ PODVEČER V ZUŠ Úterý 10. května byl krásný den. Já jsem se ale obětoval a jako jediný z Mediálního kroužku jsem se šel podívat do Majorátu. Nebojte se, nekoukal jsem tam dvě hodiny do zdi. Dramatický obor ZUŠ totiž pořádal v sále Literární podvečer. Sice mi ze začátku neúčast ostatních Elixíráků trochu zkazila radost, ale i tak to byl pěkný zážitek. Zatímco probíhal program, pozorně jsem poslouchal. A o přestávce dělal rozhovory. Ano, byl jsem tam jako reportér Elixíru! Nyní již k průběhu Literárního podvečera. V této recitační soutěži přednášely děti texty a básně. Soutěžilo se ve 3 kategoriích. Dramatický obor se postaral i o bezplatné občerstvení v „Literární kavárně“ (To cukroví bylo fakt dobrý - poznámka autora.) V příjemné komorní atmosféře se přednášená básnická díla dobře poslouchala. V první kategorii přednášeli ti úplně nejmenší. Některým bylo i méně než

20

ROZHOVOR S DAVIDEM MIFFKEM - RECITÁTOREM NA LITERÁRNÍM PODVEČERU

8 let. Nemějme jim tedy za zlé, že občas zapomenou text, že občas něco nevyjde. O přestávce zněla kytara, jedlo se cukroví a pila káva... Nebylo to jediné. U každého stolečku v sále se vyplňovaly lístečky s diváckou anketou „Kdo provedl nejlepší výkon a kdo byl nejvíc sympatický“ - to bylo těžké. Jíst cukroví bylo u většiny obecenstva oblíbenější činností. Hned po přestávce proběhlo vyhlášení již zmíněné soutěže. Výsledky sem vypisovat nebudu, a ani nemůžu, to bych musel mít paměa jako slon. Druhá kategorie byla neméně zajímavá. Recitovaly v ní už ty větší děti (do 5. třídy). Podle hodnocení publika byl nejúspěšnější text „Lojzička“ aneb jaké škody dokáže napáchat holka klukovi. Ten přednášel Pavel Hlubuček. Ale i u dalších básní se publikum hodně zasmálo. O další přestávce se opět čile vyplňovaly lístečky do recitátorské soutěže. A co můžeme napsat o třetí kategorii? Především je třeba

uvést že v ní recitovali ti nejstarší z dramatického oboru ZUŠ. Z toho vyplývá, že měli většinou nejdelší, nejtěžší a nejnáročnější texty. S nimi si však hravě poradili. Po delší přestávce a obligátním vyhlášení výsledků přišlo na řadu rozloučení s pěkným Literárním podvečerem. Nejlepší nakonec - pořadatelé se řídili tímto heslem a připravili pro výborné publikum bonus. Nebylo to ani další cukroví či sborový přednes básně, ale něco mnohem lepšího. Představení pro 4 herce ze souboru Tak co?! (Janu Synkovou, Alenu Popelkovou, Míšu Štěrbovou a Tomáše Leibla) „Na pastvě“ (vypovídalo o životě krav a podobných lidí) a mělo veliký úspěch. Musím říct, že 2. ročník Literárního večera byl pěkná akce. Největší odměnou pro soutěžící byl bezesporu veliký potlesk, který vyvážil týdny tréninku. Těším se na další (třetí) ročník tohoto Literárního večera. Jan Černý, VI.C (mediální kroužek DDM)

Chlumecké listy

Vystupoval jsi již někdy na veřejnosti? Chodím už 4 roky do dramatického kroužku - k tomu už vystupování patří. Měl jsi velikou trému?

Nejdříve jo. Když jsem se ale postavil před publikum, už jsem žádnou trému neměl. Kdo ti vybral příběh od M. Macourka „O Kryštůfkovi, který se schoval v mixéru“? Tento příběh jsem slyšel minulý rok na okresním kole recitátorské soutěže. Moc mě zaujal, a proto jsem si ho vybral pro dnešek. Jak si myslíš, že dopadneš v soutěži o sympatii a výkon? Nejsem si jistý. Vůbec.

Kdo byl v tvé kategorii nejlepší? Asi Pavel Hlubuček (ten, co vyprávěl příběh o Lojzičce). Na závěr taková otázka trochu z jiného soudku: Kryštůfek se v básni schoval do mixéru. Schováváš se ty někam - třeba před rodiči, když něco provedeš? Do mixéru bych se tedy neschoval, protože bych se tam nevešel. Schovávám se ale rád. Třeba do skříně, jenomže ted v ní mám nepořádek. Jan Černý, VI. C

KDYŽ JINÍ NA JAŘE SÁZEJÍ, MY UŽ SKLÍZÍME Odposlechnuto na krajské loutkářské přehlídce v divadélku Jesličky dne 10. 4. 2005: „… a na Národní přehlídku do Chrudimi doporučujeme soubor Tak co?! ze ZUŠ Chlumec nad Cidlinou s představením „Kybajváspro“…“, do volného programu soubor Uzel: „Šokující objevy souboru Uzel“.

jako já, dělají s dětmi divadlo - loutkové i činohru - na zuškách či při jiných institucích. A co já? Zahřálo mě u srdíčka a odpověděla jsem: „Já ti ani nevím - ale u nás v ZUŠce prostě jsou. Přicházejí samy, protože divadlo dělat chtějí, a proto ho dělají dobře. V září se jich sešlo dokonce 41!“ Tolik šikovných, tempe-

Ve stejném sále, ale o týden déle - 17. 4. 2005: „…a do Trutnova na Národní přehlídku dětských divadel doporučujeme na 1. místě loutkářský soubor ZUŠ Chlumec n.C. Kyselé rybičky s inscenací „U medvědů“...“, vedoucí souboru Čtyřlístek z Chlumce n. Cidl. udělujeme cenu za inscenaci a vedení dětí v představení „Jedna, dva, tři…“ Slyšet tyto věty bylo asi naší největší odměnou letošního jara. A nebylo to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ale se skvělými dětmi, vstřícnými rodiči a společnou velkou chutí do „práce“ jde všechno. Takže trochu na vysvětlenou… Každé jaro je pro nás, loutkáře, velmi náročné. Dokončujeme představení, na kterých jsme pracovali celou zimu (vymýšleli vyráběli loutky, scénu, skládali písničky), hrají se premiéry, pořádají se soutěžní i nesoutěžní setkání, přehlídky, dílny … a jsou to především velké nervy. Když jiní teprve sázejí, my už sklízíme ☺ (řečeno trochu s nadsázkou). „Prosím tě, kde bereš takové šikovné a prima děti?“ - tak tuto otázku mi letos opět položilo několik kolegů, kteří, stejně

ramentních, upovídaných a hlavně tvořivých dětí - to dá zabrat! Ale výsledky stojí za to. Vždya 4 naše soubory: Čtyřlístek, Kyselé rybičky, Uzel a Tak co?! letos připravily 8 premiér, 28 dětí pracovalo na svých přednesových textech velmi úspěšně, všechny sehrály přes 90 představení (v Chlumci, v okolí, na různých akcích - např. Jičín - město pohádek, festivalech např. v České Skalici, Libčanech, na různých přehlídkách, soutěžích…). Těší mě, že pozvání k vystoupením přicházejí častěji a téměř z celé republiky a my můžeme naše představení často hrát. Například: „O lakomé Barce“ podle Jana Wericha hraje Alča Popelková a Péaa Hlubučková již 2 roky a na Open festivalu v Hradci Králové bude mít toto představení svoji 54. reprízu! A to moc potěší! A co mě těší nejvíc? Že jsou moje děti skvělá parta, že je radost s nimi tvořit a že máme společnou zálibu - dělat dobré loutkové divadlo pro radost nás a hlavně diváků. Chci jim všem - rodičům a hlavně svým loutkářům - za jejich práci poděkovat, protože si to moc zaslouží! Romana Hlubučková učitelka LDO ZUŠ

6 / 2005

21

AKCE PRO DĚTI A MLÁDEŽ


DRUHÝ KOUZELNICKÝ TURNAJ HARRYHO POTTERA Rok se s rokem sešel a 21. května 2005 se chlumecký Říhův dům opět proměnil v kouzelný hrad Bradavice a přijal do své náruče další studenty čar a kouzel. Někteří se po roce vrátili, přibyli i noví. Úderem půl druhé odpoledne se jich v bradavické Velké síni sešlo rovných čtrnáct namísto dvaceti přihlášených finalistů. Šest z nich se zřejmě ocitlo pod zlou kletbou Imperius a zákeřní Smrtijedi jim tak zabránili nejen zúčastnit se, ale i se ze soutěže slušně omluvit. Jedinou studentku jsme omluvit museli - postihla ji puchýřová kletba, v mudlovském světě známá jako n-e-š-t-o-v-i-c-e… I přes toto počáteční rozčarování mohl Druhý kouzelnický turnaj Harryho Pottera v Chlumci nad Cidlinou a Bradavicích začít. Opět zazněly důvěrně známé úvodní tóny z filmů o Harry Potterovi a organizátorka soutěže Klára Němečková, pro tuto

příležitost proměněná ve váženou profesorku McGonnagallovou, přivítala soutěžící a ti zasedli k první - individuální části soutěže a tou byl VĚDOMOSTNÍ TEST. Oproti loňskému roku byl pouze jeden, zato obsahoval vědomosti ukryté ve všech (zatím) pěti knihách o našem příteli Harry Potterovi. Test soutěžícím kouzelníkům a čarodějkám kupodivu moc zabrat nedal, a tak jsme se mohli s chutí pustit do druhého kola, které neslo název HRA KOLEJÍ. Nejprve ale musel studenty rozřadit do kolejí starý a moudrý, čarovný klobouk. Ani letos nezklamal, zato mnohé překvapil. Na doplnění počtu soutěžících šel do Hry kolejí vyjímečně soutěžit i původně pomocník, malý šestiletý Standa Němeček, převlečený za Harryho Pottera. Moudrý klobouk nezaváhal a okamžitě ho poslal do Nebelvíru. K překvapení došlo ve chvíli, kdy měl zařadit loňského vítěze individuální kategorie - Honzu Papeže, obhájce titulu a Řádu zlatého Harryho Pottera. Jednoho Harryho už přece poslal do Nebelvíru a pak, Honza povyrostl, přichází do puberty (jako skutečný Harry) a pak - v individuální soutěži psal jedovatě zeleným brkem… tak co s ním? Volba překvapila každého, až na profesorku McGonnagallovou, která to tušila od začátku - byl to Zmijozel! Inu, kouzelnický svět je plný překvapení! Když byly koleje Havraspár, Mrzimor, Nebelvír a Mrzimor kompletní, mohla začít Hra kolejí. Ty mezi sebou bojovaly v různém umění kouzelnickém, z něhož většina prověřovala znalosti obsažené v pátém díle Harryho Pottera s podtitulem Fénixův řád, který v loňské soutěži ještě obsažen nebyl. Na začátku museli soutěžící prokázat, jak dobře se vyznají v Nemocnici svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy. Poté si

22

pro rozptýlení zahráli svůj oblíbený Famfrpál, kde své umění předvedli chytači v lapání Zlatonek. Rozptýlení bylo třeba, neboa následující disciplínou byly zkoušky NKÚ - tedy Náležité Kouzelnické Úrovně, kde se prověřovaly podrobné znalosti kouzel, lektvarů, čarovných zvířat a kouzelných tvorů, obecně kouzelnického světa a 5. dílu Harryho Pottera. Fénixův řád jako takový byl soutěžní disciplínou číslo čtyři. V něm všechny pobavilo zejména přeměňování, kde se dva chlapci museli za pomoci líčidel a oblečení přeměnit v ženy a dvě dívky naopak v muže. Výsledek byl opravdu kouzelný a vyloudil úsměv na tvářích všech přítomných. Následovalo umění lektvarů a další zajímavá disciplína, kdy soutěžící museli vyrobit své vlastní koště a před porotou obhájit svůj výrobek a jeho vlastnosti.

Horší to už bylo s pamětí na jména a nejnáročnější disciplínou nitroobrany a nitrizpytu, v níž se zaskvěla pouze jedna dvojice soutěžících. Jak je vidno, být kouzelníkem či čarodějkou není žádná legrace! A to už jsme byli ve finále. Loni na stejném místě procházeli soutěžící Bludištěm z Ohnivého poháru, letos se museli tváří v tvář utkat se Smrtijedy na Odboru záhad na Ministerstvu kouzel. Letos byli kouzelníci velmi zdatní a z velké části byli i v této náročné závěrečnéRomam disciplíně úspěšní. Tím také mohli přinést poslední bodíky své koleji. Poté porota ve složení - Romana Hlubučková, Viera Chrtková, Pavla Charvátová zasedla u svého stolečku k testům a výsledkům Hry kolejí a jala se sčítat body. Výsledky byly opravdu těsné, výkony kolejí byly vcelku vyrovnané. Vítězství ve Hře kolejí nakonec získal chytrý Havraspár, za ním byl v těsném závěsu Zmijozel, na třetím místě opět velmi těsně Nebelvír a poslední nakonec zůstal Mrzimor. V individuální části opět titul Harryho Pottera obhájil Honza Papež, na druhém místě skončil Petr Rudolf. V kategorii čarodějek se o vítězství doslova porvaly dvě dívky, jejichž vědomosti mohly konkurovat kouzelnické šprtce Hermioně Grangerové. A jelikož byly opět po čertech chytré, nakonec se musely utkat v chytání Zlatonek, kde přece jen o křídlo Zlatonky zvítězila Markéta Rudolfová, která tak získala Hermionin zlatý řád, a na druhém místě zůstala neméně skvělá Anička Chrtková. Kromě diplomů si vítězové odnesli hezké ceny, které do soutěže dodal Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou, potom medaile a malé keramické sovičky, jako symbol kouzelnické moudrosti, vyrobené dětmi ze ZUŠ v Chlumci n.C. pod

Chlumecké listy

vedením pí uč. Viery Chrtkové a nádherné (a velice mňam) dorty věnované jako sponzorský dar od paní Nové. Všem moc děkujeme!!! Naše díky patří též milé a spravedlivé porotě a všem, kteří si přišli zasoutěžit a užít si s námi prima kouzelné odpoledne.

MÁJOVÁ POUŤ Jako každý rok i letos jsme první květnovou sobotu pro děti všech věkových kategorií připravili Májovou poua. Po časově omezenou dobu mají děti možnost obcházet 10 stanoviša, kde na ně čekají různé úkoly. Do startovních kartiček dostanou příslušný počet bodů za splnění či absolvování stanoviště a hurá dál. Čím více bodů, tím lépe. Za získané body si pak děti vyberou v pouaovém stánku sladkosti a drobnou odměnu. A které soutěžní úkoly děti plnily v letošním roce? Také letos vás čekal lov rybiček, hod na kytičky, přes překážky jste přenášeli panenky. Pozor, ujel vám autobus, prší a ještě nesete tašky? Tak rychle deštník, bundu, zavazadla a honem za ním. Ten, kdo to zvládl v dobrém čase, dostal bodíků víc. Byli jste někdy v Africe? Na hřišti jste měli možnost si hodit oštěpem, čím větší zvíře ulovíte,

Nad skvělým dortem jsme se pak všichni rozloučili a slíbili si, že i příští rok se společně s Harry Potterem setkáme v Bradavicích… Klára Němečková Profesorka McGonnagallová

tím více bodů. Zkusili jste někdy jít pozpátku podle zrcátka? Doporučujeme, určitě netrefíte. Hoří! Se lžící vše zajisté uhasíte. Vítězí ten, kdo přenese na lžíci více vody. Dále jste měli možnost si poslepu ustřihnout bonbon, lízátko, obrázek nebo taky prst (žádný nebyl nalezen). Míčkem jste se strefovali do uvázaných kbelíčků a zahráli si na Jágra. S hokejkou a míčkem jste probíhali trasu mezi kužely. Toto soutěžení je určeno opravdu všem dětem, není zapotřebí žádných velkých

fyzických sil. Za podpory rodičů přišlo strávit sobotní odpoledne 50 dětí. A kdo byl nejlepší ve své věkové kategorii? kategorie před MŠ MŠ 1.-3. třída 4.-7. třída

jméno

body

Jakub Strnad Roman Šedivý Nikola Khorelová Lenka Bendásková

51 69 83 76

Mirka Khorelová ped. pracovnice DDM

JAK KRTEK KE KALHOTKÁM PŘIŠEL Zámecká kašna ožila 16. 5. 2005 dětmi, které si přišly vyzkoušet, že není snadné ušít kalhotky s velikými kapsami. Každý soutěžící dostal startovní kartičku s číslem a na povel „připravit, pozor ted“ startoval. Na prvním stanovišti nedočkavě děti vyhlížel mraveneček, který za pomoci dětí tkal plátno. U druhého úkolu čekal rak a chtěl svými klepety nastříhat Krtečkovi na kalhotky, ale aby tento úkol neplnil sám, tak si děti samy vyzkoušely nastříhat nůžkami na modré kalhotky. Ze třetího stanoviště se ozýval ptačí zpěv ptáčka rákosníčka. Ten dětem po-

mohl přišít neboli nalepit lepidlem kapsy a knoflíky. U čtvrtého úkolu číhala za stromem myška se zajíčkem a chtěli vědět, které věci patří do kalhotek Krtečka. Kdo nečetl tuto pohádku, tak tento úkol neměl snadný. Do kalhotek patřily tyto věci: zrcadlo, knoflík, provázek, zavírací špendlík, hřebík a míč. Zajímá Vás, kdo tuto soutěž vyhrál? Zde jsou výsledky: Kategorie - 2 - 4 roky: 1. místo Klárka Doskočilová 2. místo Vojta Jiránek 3. místo Filip Firbacher Kategorie - 4 - 6 let: 1. místo Barborka Švecová 2. místo Jan Pšenička 3. místo Jakub Pšenička Kategorie - 1. st. ZŠ: 1. místo Pavel Ruta 2. místo Petr Beran 3. místo Jan Rozum Velice nás potěšilo, že přišly soutěžit i ty nejmenší děti (některé z Klubíčka), proto jsme kategorie rozdělili podle věku soutěžících. Vítězům blahopřejeme a ostatním soutěžícím přejeme dobrého sportovního ducha. Lucie Panchartková ped. prac. DDM

6 / 2005

23



PREVENTIVNÍ AKCE PRO ZDRAVÝ DĚTSKÝ CHRUP V úterý 24. 5. 2005 jsme v Klubíčku přivítali vzácnou návštěvu. Naše pozvání přijala MUDr. Romana Ivančaková, CSc. a Květa Prouzová, DiS ze stomatologické kliniky v Hradci Králové. Přivezly s sebou i 2 téměř dostudované lékaře, posluchače 5. ročníku, kteří se zakrátko stanou stomatology. Cílem jejich návštěvy bylo provést mezi maminkami, které navštěvují náš kroužek, osvětu týkající se péče o dětský chrup. Maminky se dozvěděly mnoho užitečných rad, jak pečovat o zoubky a předejít tvorbě zubního kazu u svých batolat. Hlavní zásady: " včasný začátek čištění (již 1. zoubky čistit např. gázou) " nepodávat příliš slazené nápoje (omezit pití v noci) " neochutnávat dítěti z lahve " nečistit dudlík ústy " pestrost stravy " omezit sladkosti " preventivní prohlídky chrupu u stomatologa " je-li potřeba podávat fluoridové tabletky " učit dítě min. 2x denně si čistit zuby " dítě do školního věku si samo chrup správně nevyčistí (kontrola a pomoc) Děti si vyzkoušely, jak si plyšový klokánek čistí obrovským kartáčkem zoubky. Některé to inspirovalo k tomu, že si nechaly prohlédnout od paní doktorky chrup, jiné ani tento „fígl“ neinspiroval. Přednáška se nám velmi líbila, i když proběhla ve ztížených podmínkách - tj. za účasti malých dětí, ale přednášející byli tolerantní a ke konci se každé mamince věnovali individuálně. Děkujeme. Za Klubíčko: Šárka Doležalová

STOMATOLOGICKÝ PREVENTIVNÍ PROGRAM „ZDRAVÝ ÚSMĚV“ (podporovaný Česko-slovensko-švýcarskou lékařskou společností a firmou Gaba int.) Každé úterý se v ZŠ v Chlumci nad Cidlinou pravidelně scházejí maminky se svými dětmi , které jsou ve věku od 1,5 do 5 let. Jejich kroužek se nazývá „Klubíčko“. Bylo nám velkým potěšením, že nás na toto pravidelné setkávání maminek pozvala vedoucí kroužku paní Lucie Panchartková. Požádala nás, abychom maminky seznámili, jak předcházet zubnímu kazu u dětí a jak mají maminky pečovat o zuby svých ratolestí. Rádi bychom seznámili i Vás čtenáře, jak předcházet vzniku zubního kazu. Prevence zubního kazu u dětí Zubní kaz je infekční onemocnění tvrdých zubních tkání. Na jeho vzniku se podílí několik faktorů. Za hlavní považujeme měkký zubní povlak, mikroorganismy dutiny ústní a cukry přijaté v potravě. Hromadění zubního povlaku je způsobeno nedostatečnou hygienou dutiny ústní. Ústní mikroorganismy, přítomné v měkkém zubním povlaku dokáží přeměnit cukry z potravy na kyseliny a vytvořit tak kyselé prostředí v zubním povlaku a ve slině. V takto vzniklém kyselém prostředí pak dochází k demineralizaci skloviny. Onemocnění se přenáší bakteriemi z dutiny ústní matky přímo do úst dítěte. Malé dítě je zcela závislé na péči rodičů, především matky, která nejen pečuje o chrup dítěte a hygienu dutiny ústní, ale ovlivňuje také výživu dítěte a formuje základní stravovací návyky. Ani starší děti však nejsou schopné samy si řádně vyčistit chrup, proto je po-

moc rodičů nezbytná, alespoň do věku 7 let, dohled však neuškodí ani u starších dětí a mladistvých. Výživová doporučení " Nepodávat dětem sladký čaj, ovocné šaávy, džusy, ochucené mléko ani jiné cukrem slazené nápoje v kojenecké lahvi večer před spaním a v průběhu noci. " Nepopíjet sladké nápoje, ovocné šaávy (Jupík, Fruco apod.) a džusy téměř nepřetržitě po celý den. " Sladké nápoje, zejména večer a během noci nahradit neslazenou minerální nebo stolní vodou (např. Dobrá voda neperlivá). " Nenamáčet dudlík do medu nebo sirupu. " Omezit frekvenci podávání sladkostí (čokoláda, bonbony, sušenky aj.) zejména mezi hlavními jídly. Nejméně škodlivá je jejich konzumace současně s hlavním jídlem nebo těsně po jídle. " Zcela vyloučit jakékoliv sladkosti večer po vyčištění zubů. " U starších dětí snížit na minimum konzumaci tepelně upravených škrobů, jako jsou například hranolky, různé chipsy, hamburgery, langoše a podobně. Jsou stejně nebezpečné, jako cukry. " Školní děti mohou po jídle žvýkat žvýkačku bez cukru. Při žvýkání dochází ke zvýšené tvorbě sliny, která rychleji odstraní zbytky potravy z dutiny úst-

VÝSLEDKY Z JUDA

ní, neutralizuje vzniklé kyselé prostředí v ústech a ve slině a pomáhá při obnově částečně poškozených okrsků skloviny. Pravidelné čištění zubů ihned po jejich prořezání do dutiny ústní " Zuby je zapotřebí čistit dvakrát denně, ráno po snídani a večer před spaním. " Jakmile se dítěti prořežou první stoličky, rodiče by měli začít čistit zuby malým, měkkým, dětským zubním kartáčkem. " Pokud má dítě prořezané pouze řezáky, není nezbytně nutné používat zubní kartáček. K odstraňování měkkého zubního povlaku a zbytků mléka lze použít kousek gázy nebo cíp bavlněné plenky. " Společně s kartáčkem se k čištění zubů používá dětská zubní pasta s fluorem, který posiluje ochranu zubů před zubním kazem. Fluor jednak omezuje rozpouštění skloviny v kyselém prostředí (demineralizace) a jednak napomáhá reparaci částečně rozpuštěné skloviny na povrchu zubů (remineralizaci). " Pro malé děti do 3 let věku dítěte je vhodná zubní pasta s nízkým obsahem fluoru. " Nejúčinnější a nejvhodnější formou přívodu fluoru k zubní tkáni je pravidelné používání fluoridové zubní pasty při čištění zubů.

- KVĚTEN 2005 7. 5. 2005 Jméno

Velká cena - Liberec Kategorie

Chára Martin Barták David Bečvarov Ondřej Wagner Dominik Steklý Martin

Umístění

mladší žáci mladší žáci starší žáci

-

do 38 kg do 42 kg do 38 kg

starší žáci

-

do 66 kg

5. 3. 7. 2. 3.

místo místo místo místo místo

14. 5. 2005 Jméno

Mezinárodní turnaj - Rakousko - Vídeň Kategorie

Umístění

Steklý Miloš

dorostenci

do 90 kg

2. místo

Váha

Umístění

21. 5. 2005 Jméno

-

Polabská liga II. kolo - Kolín Kategorie

Černý Michal Drábek Vojtěch Drahorád Marek Valenta Jáchym Vrzáň Tomáš Švarcová Kateřina Bučková Veronika Švec Adam Rakouský Zdeněk Wagner Dominik Hudeček Patrik Maryška Jiří Šulc Pavel Steklý Martin Andrová Gabriela Palečková Nika

Přípravka

Mládata

Starší žáci

Starší žákyně

27 27 32 32 32 25 25 30 39 37 37 42 42 67 47 47

kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg kg

1. 2. 2. 3. neumístil se 1. neumístila se 2. neumístil se 1. neumístil se 1. 2. 2. 3. neumístila se

Prevence přenosu mikroorganismů z dutiny ústní matky na dítě " Pečlivá hygiena dutiny ústní matky v době, kdy dítěti začínají prořezávat zuby (čištění zubů, ústní vody s fluorem). " Neochutnávat stravu stejnou lžičkou, kterou pak matka dítě krmí. " Neolizovat dudlík ve snaze jej očistit, pokud dítěti třeba spadne na zem. Předcházet vzniku zubního kazu mohou rodiče pouze tehdy, pokud budou podrobně informováni o jeho příčinách. Proto považujeme za velmi důležité, aby rodiče 2x ročně přivedli dítě k zubnímu lékaři na kontrolu a to nejpozději ve věku 1 roku. MUDR. Romana Ivančaková, CSc. Květa Prouzová, DiS. Lékařská fakulta UK, Hradec Králové Stomatologická klinika FN, Hradec Kr.

24

Chlumecké listy

6 / 2005

V tomto kole zvítězilo družstvo z Nového Bydžova, náš oddíl byl na 2. místě a o 3. místo se dělily oddíly z Kolína a Mladé Boleslavi. Petr Černohorský, vedoucí oddílu juda

25

SKAUTING

SKAUTSKOU STEZKOU

ČERVENEC - „MĚSÍC BLESKU“ Hurá, prázdniny jsou tady! Čekají nás dva měsíce krásných dobrodružství, tajuplných výprav, nových poznání nádherného skautského života s kamarády! Aq žijí prázdniny!

pro skautskou táborovou činnost. Přesto, že byl v té době zaveden přídělový systém v zásobování potravinami (potravinové lístky), žilo se v táboře téměř blahobytně. Zasloužili se o to manželé Štulíkovi z místního mlýna, kteří zásobovali obyvatele tábora čerstvým voňavým chlebem a domácími buchtami. Skautíci - táborníci na oplátku vypomáhali s chutí při sklizni sena a spokojenost byla na obou stranách. Tato idylka ale předčasně skončila s příkazem na okamžitou likvidaci tábora a to na rozkaz nacistických okupantů. Byl to současně i konec existence „Svazu junáků - skautů a skautek ČSR“ v Chlumci n. C. i na celém území okupovaných Čech a Moravy. Potom už následovaly čtyři roky strachu, bezohledného násilí a utrpení. Podruhé ve 20. století zuřila světová válka, daleko hrůznější než války předešlé...

SKAUTSKÝM SVĚTEM

85 LET CHLUMECKÉHO SKAUTINGU - 6. ČÁST Koncem letošního května jsme si připomněli 85. výročí vzniku skautského hnutí v našem městě. Br. Václav Hájek - Akela, již odpočívající ve Věčných lovištích, sepsal před mnoha lety počátky chlumeckého skautingu... Tragický 15. březen 1939 znamenal zabrání zbytku našeho území a konec dvou desetiletí opravdové svobody a demokracie. Začalo šest dlouhých, přetěžkých let německé okupace. Navzdory okupaci začali skauti na jaře 1939 s nácvikem divadelní hry Jaroslava Foglara „Tábor ve Sluneční zátoce“, se kterou se představili veřejnosti na jevišti Dělnického domu. I letní tábor se vydařil. Konal se tentokrát v Proutnici nedaleko Nechanic a vystřídali se na něm junáci i vlčata.Dřevěný krytý pavilon naproti hájence posloužil za kuchyň a jídelnu. Koupat se dalo v nedaleké Bystřici. Táborových ohňů se pravidelně účastnila mládež z nedalekých Nechanic. Nezapomenutelné chvíle prožili vedoucí vlčáckého tábora, když na prosbu paní hajné, která zůstala v noci sama doma, pomáhali na svět krásnému telátku. Nikdy před tím a nikdy potom už takovou příležitost neměli. Však pan hajný po svém návratu moc děkoval. Ona totiž kravka představovala zdroj obživy. Slavíčkův oddíl vydával střediskový časopis „VPŘED“ a na podzim začal vycházet další střediskový časopis „WINOGA“, na jehož obálce se vyjímal zdařilý linoryt br. Josefa Midlocha. Koncem roku uspořádalo středisko výstavku rukodělných prací svých členů v místnosti zapůjčené panem Čočuou v sousedství hotelu Beránek. Situace politická i hospodářská se stále zhoršovala. Přesto byl i v roce 1940 připraven co do rozsahu a vybavení dosud největší tábor chlumeckých junáků a skautek, kterého se zúčastnila i družina skautů z Nového Bydžova. Konal se na Šibeničáku u obce Hradišako. Okolní rozsáhlé borové lesy a nepřehledná hladina rybníku Proudnice vytvářely ideální podmínky

26

Tábor volá - krásná lesní paseka v Břehách u Přelouče bude hostit chlumecké junáky a skautky, světlušky i vlčata ve dnech 1. 7. - 17. 7. 2005. Všichni, kdož chcete pomoci s nakládáním (každá ruka je vítána), sledujte skřínku u světelné křižovatky (na „Kovomatu“). Tábor dospělých v Prachovských skalách bude letos s mezinárodní účastí. Naše chlumecké středisko budou zastupovat bratři Mgr. J. Veselý - Dan (připravuje sportovní pětiboj) a Vlad. Köhler - Mika. Tábor pořádají hradečtí skauti ve dnech 25. 6. - 2. 7. 2005. Vlčata přivítala ve svých řadách další kamarády - Adama Černohorského, Radka a Zdeňka Petrovické, Filipa Staffena a Daniela Šitíře. Všichni jim držíme palce, aby po tříměsíčním období složili nováčkovskou zkoušku! Kmenová porada kmene dospělých se konala 20. - 22. 5. 2005 v Pardubicích-Rybitví za účasti okresních a krajských zpravodajů, členů náčelnictva kmene a hostů. Z našeho střediska se účastnili porady bratři Mgr. J. Veselý - Dan (okresní zpravodaj) a Vlad. Köhler - Mika (náčelnictvo). Ve slavnostní části udělil náčelník nejvyšší vyznamenání kmene, zlatou Syringu, br. Pavlovi Petrů - Akelovi z Jablonného n. O. in memoriam a br. Evženu Štáflovi - Kaajovi z Havlíčkova Brodu. SKUNIPA - Skautská univerzita Pardubice ukončila 6. ročník přednášek v pondělí 30. 5. tématickým večerem v pardubickém zámku nazvaném „Skautská volba“. Další ročník bude otevřen na podzim 2005.

INZERCE

MOUDRA Kdo žije tak, že starost o ty druhé mine ho, začal se jako nevědomé zvíře chovat. To čtvernožci, ti nedělají nic jiného, než že jen jedí a pijí - po zvyku hovad! Sakja - pandita Skautskou stezku připravil Vlad. Köhler - Mika

Chlumecké listy

6 / 2005

27

SPORT

SPORT

ÚSPĚCHY MLADŠÍCH ŽÁKŮ FK CHLUMEC Vážení čtenáři, dovolte nám seznámiti Vás s dalším výrazným úspěchem hochů, co spolu hrají kopanou, zvanou též fotbal. Jedná se o mužstvo mladších žáků (narozených po 1. 1. 1992). V závěru loňského roku jsme získali pohár pro přeborníka okresu v halové kopané a nyní, v době psaní v ročníku ještě nedokončeném, přesto již jistě, jsme získali pro Chlumec titul přeborník okresu v soutěžním ročníku 2004/2005 v kategorii výše uvedené. Jak se vyvíjela situace v průběhu jara: 26. března jsme hráli doma první utkání jara 2005 s mužstvem Lhoty pod Libčany a s chutí jsme si zastříleli do soupeřem ne příliš dobře chráněné branky Chlumec - Lhota p. L. 15:0. 2. dubna jsme hráli na Slavii Hradec Králové a po výrazné převaze se o naši vítěznou branku zasloužil Adam Suchánek. Chlumec - Slavia Hradec Králové 1:0. Stínem zápasu bylo zranění Vládi Kouby, který nám pak celých pět neděl chyběl. 9. dubna jsme hráli doma s dívčí jedenáctkou DFC Slavia Hradec Králové Chlumec - DFC Slavia Hradec Králové 2:2. 23. dubna jsme hráli doma s mužstvem Předměřic po týdenní pauze způsobené vystoupením mužstva Nového Bydžova ze soutěže. Chlumec - Předměřice 1:1. Na 1. máje na hřišti za „Bavlnou“ jsme hráli se soupeřem, který nás jediný porazil na podzim. Dali jsme dohromady 11 statečných a doufali jsme, že nám nebude zapůjčení 3 ho-

28

chů našim starším kolegům v závěru soutěže chybět. Za neobvyklého tepla jsme nastoupili v sestavě oslabené o nemocné, zraněné a za starší žáky nastoupivší „tři mušketýry“. Přesto jsme podali dobrý výkon a s výjimkou přímých kopů jsme byli rovnocennými soupeři. Chlumec - SK Hradec 1:3. Po tomto kole se náš náskok v čele tabulky snížil na pouhé jedno vítězství 1. Chlumec 36 2. SK Hradec C 33 3. Předměřice 33 4. RMSK Cidlina C 33 a to nás čekalo utkání pravdy s partnerským týmem RMSK Cidlina. A bylo to derby, jak má být. Před zápasem trenéři nažhavili naše hochy zdravou sebedůvěrou a odhodláním.

Ale soupeř si také věřil, a to tak, že si přivezl s sebou „rychlé špunty“ na oslavu. Pokud by zvítězil, byl by po remíze v Hlušicích na podzim na tom lépe než my. 7. května jsme odehráli zápas s týmem RMSK Cidlina C na domácím hřišti s výsledkem Chlumec - RMSK 5:1. Utkání se nám velmi povedlo a „naši hoši“ nás překvapili oslavným kroužkem a bojovým pokřikem po jeho skončení a to nikoliv v kabině, ale ještě na hrací ploše. Takovou měli ze své hry a výsledku radost. 15. května jsme jeli do MALŠOVIC a přivezli jsme výhru 4:0. To jsme již soupeřům opět po prohře Předměřic a remíze SK Spartak HK odskočili na 5 bodů a do závěru soutěže jsme měli i lepší los. 21. května jsme hostili

Chlumecké listy

doma KUNČICE a radovali jsme se z vítězství 9:0. Snad proto, že soupeř přijel jen v devíti žácích. Žákyně porazily Předměřice a Slavia porazila SK Spartak, čímž se náš náskok zvýšil na 6 bodů. 28. května jsme jeli na hřiště do STĚŽER a bylo horko!!! výsledek 8:0. Ve velikém vedru jsme připravili klukům „občerstvovací“ kýble s vodou podél lajn a před zápasem i o přestávce si všichni máčeli hlavy. Z tohoto zápasu jsme udělali videozáznam a po něm několik fotek. Jeli jsme bez dvou „marodů“ v plném počtu. Po tomto utkání bez ohledu na ostatní výsledky již nemůžeme být předstiženi. V průběhu jara jsme sehráli i OFS vyhlášenou soutěž o pohár pana Ladislava Škorpila. Pro naše hochy to byla výzva získat tři poháry v jednom roce. První kolo se hrálo bez nás (měli jsme volný los) a ve druhém kole jsme jeli do Hlušic týden po naší slavné domácí výhře. Tam jsme ale nastoupili proti RMSK posílenému o hochy z vyšších soutěží a navíc nám „pan“ rozhodčí v 5. minutě vyloučil Bui Duc Nama. V 10 lidičkách „celý“ zápas proti účastníkům české ligy a krajského přeboru žáků hráli naši na hranici sebezničení a prohráli 2:0. Trenér všechny chválil a chlapci si z tohoto zápasu odnesli poučení o tom, že by se ani ve vyšší soutěži neztratili (krajský přebor). Naše nejčastější sestava vypadala následovně: Brankář: Ládík Kukal Obrana: Michal Boháček - Václav Chára - Adam Vacek Předstoper: Vláda Kouba Záloha: Jára Synek - Bui Duc Nam - Jiří Kučera - Adam Suchánek Útok: Ladislav Doseděl - Martin Maček Na střídačce byli, ale mnohdy nastupovali: Adam a Jan Svobodové, Míra Kučera, Ota Kuchař, Jan Labík (všichni elévové narození 1994 či 1995). Nejčastěji nám chyběli: David Kozák a David Mazánek, kterým přejeme brzké uzdravení a návrat do „dream týmu“. V průběhu jara se všichni „hoši co spolu hrají fotbal“ střídali podle nemocí a rodinných povinností, a tak se stávalo, že jsme jeli na utkání třeba jen s 12 hráči. Pochválit musíme trenéry: Jaroslava Machače a Jiřího Kučeru a také většinu rodičů, kteří své děti na zápasy vozí a zároveň jim dělají diváky.

6 / 2005

Hrajeme na pěkném domácím hřišti, o které se starají správci a které nám v dobrém závidí i hoši ze SPARTAKU HK a jiných týmů. Kdybychom měli i pro diváky pěkné toalety, bylo by to ještě lepší.

S přáním všem čtenářům CHL pěknou dovolenou Vás zdraví kolektiv „mladších žáků“ FK Chlumec. Ladislav Vacek

INZERCE

29

CÍRKEVNÍ ZPRÁVY

DÍKY ZA DARY LÁSKY Srdečné díky Vám, milí dárci, díky za lásku, sebeobětování pro lidi potřebné, pro lidi v nouzi a bez domova. V Písmu svatém se dočteme, že projevy zdvořilosti, laskavosti a obdarování vycházející ze srdce odměňuje Kristus nebeským požehnáním, ano, On žehná dárcům a zapisuje jejich jména do knihy života. Vždya velikost povahy spočívá podle nebeského měřítka v životě pro blaho našich bližních v konání skutků lásky a milosrdenství. Se svým darem dávají dárci i své srdce, proto hodnotu daru nelze vyjadřovat v korunách, nýbrž v lásce k Bohu, lásce ke svým bližním a v zájmu o Boží dílo. Za nejcennější nepokládá Bůh velké věci, jež vidí každé oko; často si nejvíce cení malých darů dávaných od srdce s radostí a neso-

...ošacení (dámské, pánské, dětské, zimní i letní) - zvláště potřebné jsou mikiny, trička, košile, tepláky, spodní prádlo, svetry, bundy, kalhoty, kšiltovky ...lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony, závěsy ...látky, vlny, příze (i zbytky) ...péřové přikrývky (i samotné peří), polštáře, deky, spací pytle ...školní a sportovní potřeby, hračky

...jakýkoli potrhaný textil (lůžkoviny, utěrky, ručníky, košile, tepláky) ...kabelky, batohy, školní tašky ...kožené i koženkové oblečení, bundy, pravé i umělé kožichy (i mírně potrhané) ...nádobí skleněné, porcelánové, kovové, funkční domácí spotřebiče ...prací a čistící prostředky, hygienické a toaletní potřeby ...knihy, noviny, časopisy, smíšený papír - noviny, časopisy, kartony i poškozené knihy Ještě jednou díky Vám, ochotní dárci, vždya ochotného dárce miluje Bůh. Za lidi potřebné a DIAKONII Broumov srdečně děkuje J. Tesař, farář CČSH

CHLUMECKO V POCIDLINÍ A JEHO VÝVOJ V DOBĚ NEJSTARŠÍ

INZERCE

Úvodem: Vyprávění jsme zařadili do našeho časopisu s úmyslem oživit povědomí našich, hlavně mladších čtenářů. Jsme si vědomi toho, že na toto téma bylo vydáno již několik publikací, ale přesto... První zastavení: půjdeme na procházku minulostí, sem tam se zastavíme a budeme naslouchat ozvěně, jež doléhá k nám do přítomnosti. Naši předkové k nám promlouvají přes kamenné památníky, města, hrady, chrámy a přes množství uměleckých děl. Prostřednictvím těchto děl se člověk ohlíží zpátky a zažívá pocity údivu a úcty. Neseme si životem zkušenosti předchozích generací. Jsme si blízko i s lidmi, které jsme nikdy nepoznali. Doba nejstarší. Poohlédneme se i po naší nejbližší krajině, abychom mohli podle různých nálezů usuzovat, hledat souvislosti, co se v našem regionu pravděpodobně odehrávalo. Budeme vycházet z názvu našeho regionu „POCIDLINÍ“, což je výraz nejpřirozenější a vychází z geografické a historické podstaty. Samotná řeka byla a stále je rozhodujícím činitelem, neboi bez vody nemůže být ani života. Tedy zdroj pitné vody a napájecí soustava několika rybníků. Nesmíme zapomenout na vodní mlýny, které po dlouhou dobu záso-

30

beckou láskou. I takový dárek zdánlivě bezcenný je posvěceným darem a vzácnou obětí. Bohužel, vážení čtenáři, potřebných lidí neubývá a stále čekají na vaši obětavost. Jak tedy můžeme pomoci? Stále je zapotřebí:

...nenošená, nepoškozená obuv

Chlumecké listy

6 / 2005

bovaly obyvatelstvo svými výrobky. V našem nejbližším okolí bývaly mlýny v Mlékosrbech, Chlumci n. C., Kladrubech, Lučicích, Rakousích, Pamětníku, Žiželicích atd. Dále řeka zavlažovala pozemky, které sloužily jako luka, pro početná množství domácích zvířat. Nejdříve určíme pojem „POCIDLINÍ“ podobně, jako Polabí. Pocidliní nelze vymezit celým 95 km dlouhým tokem, budeme tedy chápat úsek Cidliny od Veselské Lhoty, přes Smidary, Skřivany, Sloupno, Nový Bydžov, Chlumec n. C., Lučice, Žiželice po Žehuň a Dobšice. Připojíme ještě dolní tok Javorky a Bystřice, jako přítoky Cidliny. V této oblasti už řeka mohla hrát a hraje podstatnou roli ve vývoji této oblasti. AP jsme jakkoli zaujati dneškem, aP jsme jakkoli myšlenkami, city i činy zakotveni v přítomnosti, nic to nemění na faktu, že tvoříme též pospolitost s dědy a pradědy. Jedna země a jedno dědictví nás pojí s lidmi, kteří už dávno nežijí. A tak aniž si to uvědomujeme, jsme si velmi blízko s lidmi, které jsme nikdy nepoznali. Půjdeme do doby mezolitu, to je 10000-5000 let př. n. l. Do té doby lze předpokládat, že naši předkové ještě nebyli původní usedlí zemědělci, spíše

lovci, poutníci a sběrači různých jedlých plodů přírody. Pocidliní se přibližně v této době začíná měnit na prazemědělskou oblast na východním okraji Čech. Koncem tohoto období se stává zemědělství natolik produktivní, že umožnilo lidem trvale se usazovat. Jednalo se o úrodné půdy kolem vodních toků. Hmotné prameny dosvědčují kontinuitu pravěkého osídlení pravděpodobně od mladší doby kamenné, kdy se stává Chlumecko jako součást nejstaršího sídelního území Čech. Již v této době dosáhlo osídlení značné hustoty, kde v našem okolí, Češov a Vysočany u N. B., se nalézaly první osady zemědělců. Další doložené nejstarší nálezy. Chudonice-Vysočany. Kamenné zbraně, nástroje, keramika a tzv. kulturní jámy. Hlušičky-Hrobičany-Vys. Veselí-Sloupno-Sekeřice-Žlunice. Běrunice-hustší osídlení-Dlouhopolsko-Kněžičky-Nový a Velké Výkleky. Chlumec jihozápad náměstí - Olešnice bývalá cihelna. Kratonohy-Mlékosrby a Písek. Zde všude nacházíme kulturní pozůstatky bývalých osadníků. J.C. čerpáno: Ing. arch. Karel Kuča - Pocidliní, Hora-Hořejš - Toulky českou minulostí.

31

ZDRAVÍ

ZDRAVÍ

DIABETES A PŘÍPRAVA NA ŠKOLU

PŘEDCHÁZEJTE PROBLÉMŮM S nástupem do školy musí diabetické dítě převzít veškeré úkony, které doposud vykonávali rodiče a ostatní příbuzní. Jak ho nejlépe připravíte na tak zásadní změnu? Většina dětí se nemůže dočkat, až půjde poprvé do školy. Jsou plny očekávání a cítí se dospělé, když jdou s taškou na zádech. U dětí-diabetiků to není jiné. Jejich rodiče však očekávají nástup do školy se smíšenými pocity. Do konce předškolního věku je dítě v blízkosti matky či příbuzných, nebo je zahrnuto péčí vychovatelek v mateřské školce. Dosud mělo stálý dohled, samozřejmé byly i pravidelné kontroly cukru v krvi a včasné podchycení poruch metabolismu. Ve škole je dítě několik hodin odkázáno samo na sebe. Poznává mnoho nových lidí a kamarádů, kteří ovlivňují jeho postoje a vývoj. Jak budou reagovat na diabetické dítě? A jak si dítě poradí bez neustálého dozoru a ochrany rodičů?

Dítě má jíst pravidelně a s chutí Prvním krokem je připravit dítě na novou životní situaci. Jeho úkolem bude samostatná kontrola a pravidelný přísun potravy a tekutin. Pokud dítě nezná hodiny a má sklon k zapomnětlivosti, pomohou hodinky s budíkem, které připomenou pravidelnou svačinu. Nejlepší je nacvičit jejich používání ještě doma, před nástupem do školy. Jídlo by mělo dítěti chutnat a zároveň odpovídat pravidlům správné výživy diabetiků. Většinu sacharidů by mělo přijímat ve formě ovoce, chutných obložených chlebů a housek. Zakázané není ani malé množství sladkostí. Jako dopolední svačina v době, kdy depotní inzulín působí nejintenzivněji, jsou výše uvedené potraviny vhodnější než dietetické výrobky. Dítěti je třeba vysvětlit, že si svačinu nemá vyměňovat s kamarádem, a především by mělo vědět, že nemá jíst v mezidobí - s ohledem na pokles hladiny cukru.

Můžete s ním nacvičit, aby slušně odmítlo sladkosti nabízené cizími lidmi.

mostatné kontrole cukru před sportováním a po něm, a když se cítí „nějak divně“. I to ho můžete naučit doma a v tréninku pokračujte i ve školním období. Dítě by mělo mít co nejmenší měřicí přístroj, který si může vzít s sebou, kdykoliv opouští domov, jde ke kamarádovi, na hřiště nebo sportovat. Zároveň musí tento přístroj splňovat vysoké nároky - musí být jednoduchý na obsluhu, bezchybný a musí vyžadovat jen nepatrné množství krve. Měl by být vybaven pamětí, pokud možno se záznamem času, abyste mohli později provést kontrolu a v případě nutnosti vyvodit důsledky. Při koupi přístroje většinou obdržíte malou, praktickou taštičku, která nabízí místo i pro ostatní potřebné věci. Dítě ji ale

Promluvte si s učitelem Dítěti může znepříjemnit život i špatná informovanost, popřípadě chybné představy učitele o nemoci. Před nástupem do školy byste proto měli s učitelem důkladně prohovořit vše potřebné, a předejít tak možnému nedorozumění. Takovýto osobní rozhovor je důležitý i při každé výměně učitele. Přetištěno z časopisu Zdravý život

Vždy myslete na rezervu Tělesná činnost u dětí je nepředvídatelná a spontánní, proto do školní tašky patří alespoň 0,2 l ovocné šaávy nebo sladká tyčinka. Ke svačině přibalte čerstvou zeleninu - mrkev, kedlubnu nebo kousky nakrájené papriky. Dítě má tak možnost něco sníst, kdykoliv má chua. Pouze musí vědět, že zelenina není náhražkou chleba nebo sladkostí.

OBTÍŽNÝ HMYZ

PLÁCAČKA NESTAČÍ Hmyzí bodnutí je nepříjemné a někdy dokonce i nebezpečné. Pomocí ochranných prostředků z lékárny si však můžete obtížný hmyz držet hezky od těla.

Nikdy bez hroznového cukru Dítě přirozeně nesmí opustit domov bez nepostradatelné zásoby hroznového cukru. To musí - také u starších žáků stále kontrolovat rodiče. Zásobu 30 až 50 gramů musí nosit u sebe - tedy ne ve školní tašce, která během přestávky nebo při tělesné výchově leží ve třídě a není v dosahu. Z taktických důvodů byste neměli kupovat hroznový cukr s příchutěmi, hlavně ne s čokoládou. Sklon k mlsání je i tak velký. Také jiné druhy svádivých sladkostí by měly zůstat pod dohledem dospělých.

Místo pochybností testujte Mnoho dětí není schopno včas a spolehlivě rozpoznat začínající pokles cukru v krvi. Osobní kontrola se dá často nacvičit ještě v předškolním věku. Proto je správné vést dítě k sa-

Ten, koho v tuzemsku štípne komár, se zpravidla nemusí obávat zdravotních následků. Nepříjemné svědění, malý otok nebo bolesti většinou rychle pominou. Rovněž zakousnutá klíšaata bývají ve většině případů neškodná. V některých oblastech jsou ovšem klíšaata infikovaná a mohou přenášet nemoci - virový zánět mozkových blan, který může vést k zánětu mozku a míchy, a lymskou boreliózu. Záludné na tom je, že člověk o zakousnutém klíštěti často vůbec neví. Hmyzí štípnutí a kousnutí ve většině případů neškodná, jsou nepříjemná vždycky. Pomocí jednoduchých triků a prostředků z lékárny si však lze hmyzí potvůrky držet hezky od těla. Když se krvežízniví komáři vyrojí, naleznou zcela určitě svou oběa. Především ve večerních hodinách a poblíž vod hledají rudou tekutinu, kterou potřebují k zachování svého druhu. Komáři a ovádi se náruživě vrhají na všechno, co má v žilách teplou krev. Včely, vosy nebo čmeláci bodají víceméně jen ve stavu nouze nebo ohrožení. Proti komárům a ovádům není šermování rukama nic platné. Oplodněné samičky (jen ty bodají) jsou neodolatelně vábeny teplem lidské kůže. Samotné bodnutí většinou vůbec necítíme. Komár však přitom vylučuje sekret, který urychluje proudění krve a po dobu bodnutí redukuje krevní srážlivost. Teprve svědění, které tento sekret způsobuje, oznamuje, že nás komár zase „dostal“.

Komáři nelétají na světlé oblečení

INZERCE

32

lehce může ztratit nebo zapomenout. Toto riziko snížíte, pokud mu koupíte takzvanou ledvinku, praktickou taštičku na opasek. V té by pak neměl chybět průkaz diabetika a telefonní karta.

Komáři jsou přitahováni tmavými barvami. Proto se v létě oblékejte raději do světlých šatů. Na světlém oblečení jsou navíc lépe vidět klíšaata, která se na vás mohla přichytit na procházce. Existuje domněnka, že komáři se orientují mimo jiné také podle oxidu uhličitého, který vydechujeme. To by mohlo vysvětlovat, proč se tak rádi rojí kolem hlavy. Ten, kdo se proti komárovi prudce ohání, rychleji dýchá, a přitahuje tak k sobě ještě více komárů. Klíšaata nepadají ze stromů, jak se často tvrdívá. Zdržují se na trávě a keřích, kde se na nás obvykle přichytí, když prochá-

Chlumecké listy

6 / 2005

zíme kolem. Nejlepší ochranou pro nás proto při procházkách bude upnuté oblečení.

Vůně dokáže komáry zmást Chcete-li si kůži chránit přirozeným způsobem, můžete sáhnout k éterickým olejům (eukalyptovému, citrusovému, hřebíčkovému nebo skořicovému). Tyto substance ale mají relativně slabý účinek. Zahánějí většinou jen komáry, nikoli klíšaata. Kromě toho působí mnohem kratší dobu než syntetické účinné látky - a u citlivých lidí mohou vyvolat dokonce podráždění kůže a alergie. Ochranné prostředky (repelenty) obsahující DEET (dietyltoluamid) dobře chrání před komáry a klíšaaty. Účinná látka se po nanesení na kůži začne odpařovat. Tím se vytvoří tenký aromatický pláša, který zmate orientaci útočícího hmyzu. Ochranné prostředky jsou k dostání například ve formě emulzí, krémů, sprejů nebo tyčinek. Informujte se v lékárně na to, jak dlouho účinek těchto prostředků vydrží. Mějte přitom na paměti, že před klíšaaty vás tyto prostředky často dokáží ochránit kratší (pouze poloviční) dobu než před komáry. Důležité je, abyste si po koupání ochranný prostředek znovu nanesli na pokožku. Používáte-li ochranný prostředek na opalování nebo kosmetiku, nanášejte repelent až jako poslední. Také užívání vitaminů skupiny B může poskytnout ochranu před komářím bodnutím. Má-li však vitamin působit, musíte se potit. Ochranný účinek se ovšem dostaví až po několika dnech. Vedle toho může váš pot nepříjemně zapáchat.

Gely a emulze mírní svědivost Po hmyzím bodnutí přinášejí úlevu gely a emulze na zmírnění svědivosti. Postižené místo můžete ošetřit také kostkami ledu zabalenými do kapesníku nebo studenými obklady. V každém případě se snažte postižené místo neškrábat, aby se do místa bodnutí nedostaly choroboplodné zárodky, které by způsobily zánět. Přetištěno z časopisu Zdravý život

33

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE Snad každé místo našeho kraje je opředeno tajemstvím minulosti, tajemnem mýtů starých pověstí a dávných vyprávění. Mnohé je již zapomenuto a navždy ztraceno. Není již nikdo, kdo by přenesl vyprávění z otce na syna tak, jak to dříve bývalo zvykem. Dnešní doba přinášející denně tisíce komerčních informací z celého světa nepřeje zdánlivě nedůležitému a nezáživnému povědomí minulosti. A to je ško-

da, protože každý z nás by měl znát minulost svého kraje, kde žije. Proto jsme se rozhodli zveřejnit několik dochovaných pověstí, které zaznamenal Václav Horyna ve své sbírce Pověsti kraje Malátova a Klicperova vydané v roce 1941. Každá z pověstí má své místo vyprávění, a proto ji doprovází fotografie připomínající konkrétní místo děje pověsti v dnešní krajině.

STATEČNÝ TETOV (POVĚST O ZALOŽENÍ ERBU HRABĚCÍHO RODU KINSKÝCH Z VCHÝNIC A TETOVA) (dokončení) Tu vyvstal vážný vladyka Včeslav z rodu Tetina. Byl vysoké postavy a uhnětené svaly pod bílou řízou prozrazovaly siláka. V tváři byl opálen, jak po celé léto žil na žhoucím slunci. Smolné vlasy mu splývaly až na ramena a hustý knír lemoval jeho ústa s křídově bílými zuby. Vladyka na sebe upjal pozornost. Vše zmlklo, když si levou rukou stočil knír, pocuchaný od korbelce, a povýšeným hlasem pokračoval hovor: „Nejen na Libušině Vyšehradě, ale také tu na Tetíně mohou být odvážní lovci, ani statného kance se nelekající. Sám půjdu v čele lovců. Žádám, aby vystoupili ti, kdož mají srdce smělé a ruku pevnou. Do zítřejšího večera naplníme slávou i Tetín.“ Nedohovořil. Rozjařená společnost utlumila jásotem další slova vladykova. Přihlásilo se mu do družiny tolik nadšenců, že si mohl vybrat jen ty nejzdatnější. „Aa žije vladyka. Necha bozi dopřejí zdraví a sílu potomkům rodu Tetina.“ Bylo již k půlnoci, když se veselá společnost rozcházela. Opozdili se proti úmyslu kněžninu, aby se večeře skončila co nejdříve. Bylo třeba vstávat časně, ještě před slunce východem a takovéto ponocování síly nepřidá. Ale protože se známí a neznámí z celého okolí sešli zase po delší době, odpustila kněžna lidu jeho rozvázané veselí. Vždya to není poprvé, kdy se oslavoval příští hon do půlnoci, a přece vše vždy dobře dopadlo. Úlovky byly skvělé a málokdy se stalo, že by poraněné zvíře lovce zdolalo. Časně ráno zazněl tvrzí ostrý zvuk lesního rohu. Vše, co bylo živé, vyskočilo naráz na nohy. Pasáci opět sehnali stádo dolů k řece, aby je napojili, ale Ctihněv a Jasoň tentokrát při pastvě chyběli. Měli důležitější a čestnější povinnost

34

než popásat dobytek. Byli určeni vladykovi k ruce, nosili mu oštěpy a slídili po kančích stopách. Takovýchto dnů si vážili nade vše a vždy po návratu vyrostli v očích tetínského lidu jako hrdinové. Vladyka sám kráčel bez oštěpu. Neútočil jím rád. Považoval dlouhé dřevce

za přítěž a potom vrh oštěpem není tak jistý jako meč nebo sekyra za pasem. Inu, byli mnozí, kdož ho varovali před tímto bojem nakrátko, jiní zase opěvovali odvahu vladykovu, zápolit se zvířetem tváří v tvář. Souboj s kancem, kdy člověk cítí dech zvířete a rány dopadají na nechráněné plece, není nic příjemného. Vstoupili do pralesa. Tenké větve a suché roští praštěly pod koženkami vladykovými, razícími cestu ostatním. Houština byla často neproniknutelná, ani psi si s ní nevěděli rady. Mimo to meč v pochvě překážel na každém kroku, zaplétal se do divokého chmele a zpomaloval cestu. Vladyka jej proto vytrhl z pochvy, roztínal houštinu a družina postupovala rychleji. Byli uprostřed pralesa, kde se odjakživa v bahně válely pelechy kančích rodin. Lovci se rozestoupili do půlkruhu a slídili po kořisti. Psy nebylo možno již udržet. Psovodi je chlácholili, trestali za nedočkavost, ale zvířata byla jako zběsilá. Cítila pach kančích těl na dálku.

Včeslav náhle osaměl. Psovodi zůstali pozadu, druzí se rozešli stranou, vyhledávajíce schůdná místa. Vtom se náhle vyřítí z bažiny nejstatnější samec a přímo na vladyku. Prchal před pronásledováním z boku a hledal volnou cestu. Vladyka sebou trhl překvapením a odvahou zároveň. Zvíře mělo oči naběhlé krví a hřbetní štětiny se mu ježily jako hříva. V tlamě mu svítily bílé tesáky, zlověstně slibující nepříjemný zápas. Sekáč pádil, až bláto stříkalo na okolní stromy. Vladyka se rozhlédl kolem, ale byl přece jen sám. Uchopil meč pevněji než dříve a vypočítával zásek. Ale houští bylo tak husté, že nedovolilo použíti meče. Co dělat? V okamžiku vytrhl zpod koženého pasu ostrou sekyru a napřímil se. Zvíře, vidouc proti sobě lovce, zdivočelo tím více a hnalo se po oběti. Vtom však lovec mrštil sekyrou. Neminul se cíle. Ostří kovu se zarylo pod pravé oko, krev vytryskla proudem a mísila se s bílou pěnou tlamy. Kanec na chvíli zavrávoral, převalil se do kozelce, ale rázem byl opět na nohou. Rána nebyla smrtelná a podrážděného štětináče jen rozběsnila. Vrhl se na vladyku opět, nabral ho skloněnou hlavou na ostré tesáky a mrštil jím do křoví. Lovec byl znovu bleskurychle připraven a boj se opakoval. Ale holýma rukama bylo těžko zápolit. Uchopil tedy kance oběma rukama za tesáky. Opřel se vší svou silou o tlamu zvířete a klekl na ni. Kanec funěl, chrochtal a metal kolem sebe kusy bláta. Ale ruce vladykovy ho držely pevně. Vzepřel se ještě několikráte, avšak odpor jeho těla slábl a slábl, až se statný pašík převalil; na bok únavou a zkoprněním. Ležel tu jako kus dřeva, jen oči mu zlostně svítily a potok krve pod hlavou rostl.

Chlumecké listy

Družina zpozorovala, že vladyka ve společnosti lovců chybí. Ozval se poplach. Lesní roh a halekání zaléhalo hluboko do pralesa. Bylo třeba se vrátit, aby byli všichni zase pohromadě. První, kdo dorazili k místu nerovného souboje, byli Ctihněv a Jasoň. Spatřili vladyku nad nepohybujícím se tělem statného štětináče. Byl rovněž vysílen. Vlasy pocuchané, suknici poválenou v blátě a z obličeje i z rukou tekly praménky rudé krve. Oba soupeři se již na sebe dívali klidně, jako by si byli odpustili. Tak je zastihli v houštině oba vladykovi pomocníci a zanedlouho i další účastníci lovu. Brzy svázali divokému zvířeti nohy lýčenými provazci, zavěsili kořist na poražený doubek a dva nejsilnější nosiči se dali na pochod k hradu. Zatím vladyka opět nabyl ztracených sil. Posilnil se kýtou telecího a prosným chlebem, zapil douškou medoviny a byl zase schopen lovu. Z lesa se ozývalo chvíli co chvíli podrážděné zachrochtání, mísilo se do řevu lovců a zvěře na plecích statných nosičů přibývalo. „Je čas, abychom pomýšleli na návrat. Slunce se blíží k západu a cesta před námi je ještě daleká.“ Vladyka dal povel k zakončení honu a družina se vracela. Když přicházeli k místu hrdinného zápasu vladykova, musil hrdina znovu a znovu vyprávěti podrobnosti boje, a tak před očima účastníků rostl v nadpřirozenou bytost. Večer byla znovu vystrojena hostina. První na stůl přišel štětináč, povalený do-

poledne rukama vladykovýma. Kněžna zasedla do popředí a počala rozhovor: „Uspořádala jsem dnešní hostinu na počest silného vladyky z mého rodu. Vím, že Včeslav není první ani poslední silák z potomků Krokových. Ale budiž toto dobrodružství připomínáno navždy jako příklad synům a vnukům. Za odvahu a siláctví odměňuji tě, vladyko, celým lánem lesa, v němž jsi prokázal tolik hrdinství, a také úrodná pole kolkolem budou tvým majetkem. Necha všichni tvoji potomci jsou pamětlivi tvého udatenství a vzpomínají na tebe s pýchou. Jsem na tě hrda. Poneseš proto mé jméno i do budoucnosti. Ale aby ses odlišil od mého hradu Tetína, založíš si jiný a nazveš jej Tetov. Jsi muž a nesluší ti Tetín, hrad ženy. Tetov bude znamenat: Muž z rodu Tety.“ Síní se ozval jásot stolovníků, všichni zvedali pálené číše do výšky a volali slávu vladykovi. Čas prchal jako voda. Včeslav zbudoval na darovaném panství svůj nový domov, zvelebil jej, močály vysušoval a prales klučil, půda dávala mnoho obilí a velká stáda se vypásala na žírných lukách. Když zestárl, předal statek synům, ti zase vnukům a tak se život opakoval. Ale všichni potomci byli pamětlivi slávy svého otce, děda a praděda. Příhoda o souboji s rozzuřeným kancem se vyprávěla v jejich rodinách od úst k ústům, až přišla doba, kdy bylo třeba vyznačovati válečné štíty vladyků, aby se navzájem v boji poznávali.

INZERCE

„Jedni mají růži, jiní kolo, opět další orla. Co my dáme do rodinného erbu?“, tázal se nejstarší dědic. „Snad klas, aby připomínal bohatství, jež jsme na našich pozemcích založili“, navrhoval jeden. „Nikoli. Velkou část pozemků zaujímají lesy. Budiž naším znakem strom“, namítal další.

„Zapomínáte, bratři, že náš praděd vynikal silou a odvahou. Nesmíme na zakladatele tohoto zboží zapomenout. Či styděli byste se za kančí zuby, jež nám mají navždy vrývat do paměti slávu našich předků?“ Slova mluvčího padla na půdu úrodnou. Potomci kněžny Tety, páni z Tetova, obdrželi do svého znaku tři kančí zuby, vložené do rudého pole, připomínajícího krev velkého hrdinství. Vzpomeňte si na statečnost zakladatele rodu Kinských, až spatříte rudý štít s třemi bílými kančími tesáky... převzato z knihy Václava Horyny Pověsti z kraje Malátova a Klicperova fotografie Antonín Fibigr

DOPLŇOVAČKA Rozluštění doplňovačky ze str. 13: ŠTĚCHOVSKÝ

6 / 2005

35

ČASY MINULÉ

ČASY MINULÉ

SETKÁVÁNÍ V ČASE Alén Diviš Někdy se vám stane něco, o čem jste nemohli ani ve snu předpokládat, že se vám přihodí - něco nepochopitelného nebo zvláštního. Příhoda, setkání, náhodný objev. Nad čím zůstanete dlouho stát. Co ve vás zůstane živé - dlouho, mnohdy až téměř do konce života. Seděli jsme u Janoušků, bylo to dost dlouho po nezdařeném Pražském jaru 68. Jejich přijímací prostor byl mezi ateliéry Věry a Vladimíra u prosklené stěny do zahrady. Za ní byl dubový a určitě staletý háj, což samo o sobě bylo krásné, a bya v obydlené části Prahy, přece jen se zdálo, že jsme daleko od ní. Janouškovi mimo toho, že byli významní současní výtvarníci, vedli zároveň něco jako salón, kde se sdružovali stejně smýšlející lidé, významní jedinci z kulturního dění, mohli jste tu vidět katalogy posledních zahraničních výstav a slyšet novinky z výtvarného neoficiálního snažení i z politického dění vůbec.

Tentokrát se debata stočila na jakoby z hlubin se vynořivší jméno, které kdosi objevil jak střípek z časů, dnes zakázaných mrtvých autorů. A pokud měli štěstí a ještě žili, byli stejně pohřbeni v zapomnění. Vlastnili jen malý katalog s jednou reprodukcí, Věra mluvila tajemně o tom, že se narodil určitě v jižních Čechách, protože se vesnička jmenovala Blatná nebo přímo Bláto, protože se prý zmiňoval často o tom, že se z dětství pamatuje, jak se většinou stále brodili bahnem, takže se výrazové prostředky jeho tvorby vracely vlastně stále k těmto pocitům z dětských let. Mluvilo se o tom, že žil téměř celý život v Paříži, kde jej za protinacistický odboj uvěznili v neblaze proslulé věznici Santé sami Francouzi, aby nepohněvali Němce, mluvilo se o stále zpřetrhávaných výbojích české kultury k světovosti... Pochopitelně se mluvilo šeptem. Byl to takový čas. Měla jsem pocit, jakoby se mne dotklo křídlo něče-

ho tajemného - snad křídlo tajemné můry, prolétávající kolem letní nocí. A mohlo to být nedlouho po Sametové revoluci, kdy jsme kvůli ateliérům větší část roku pobývali ve Štítě, protože nám v Praze soukromí majitelé domů, kde jsme měli ateliéry předtím, vyměřili tak vysoké nájemné, že jsme raději pracovali tady. Dělala jsem pořádek ve svém pracovním zahradním kumbálu a vytahovala jsem modelovací stolek ven na trávník, abych jej mohla lépe umýt. Byl to krásný stolek, manžel jej dostal od profesora Stefana, skvělého sochaře, který měl Vojtu rád, a proto jej často zval k nim do ateliéru a rád jej obdarovával. Věděl, jak to s mladými začínajícími vypadá. Jeho žena, sochařka Hana Wichterlová, sestra akademika Wichterleho, byla také ráda, když je navštěvovali mladí a mohli se tak dozvědět něco o uměleckém snažení další generace. Oni sami patřili do české avantgardy - prošli údobím studií v Paříži. Profesor Stefan, aby si ještě přivydělal, pracoval u světoznámého architekta Corbussiéra. Tehdy bývalo dobrým zvykem projít zkušenostmi Mekky světového umění - Paříží. By-

INZERCE

la to povinná nutnost. A my byli zašpérovaní za ostnatým drátem východního bloku a jejich vyprávění, vlastně ještě z části i ze starého Rakousko-Uherska nám znělo jako neskutečné pohádky Tisíce a jedné noci. Takže, ten pěkný stolek, který mi Vojta zapůjčil (dočasně nafurt, jak se tehdy říkalo i o vojsku našich spřátelených armád) jsem vyndala vleže na trávník, náhodou se pod otočnou deskou uvolnil uzávěr, o kterém jsme do té doby neměli ponětí, a z utajené přihrádky vypadly tři zažloutlé lístky. Ušmudlané a umolousané. Říkala jsem si v duchu, že až stojan vrátím na své místo, papírky hodím na ohniště. Pak mi ale zvědavost nedala, zdálo se mi, že jsou to Popelčiny oříšky a vzala jsem první. Byl prázdný - druhý byl přeložený načtyřikrát. Rozbalila jsem jej - prázdný. Podobný byl i třetí, ani se mi nechtělo ve hře pokračovat - pohádky se přece nedějí. Ale rozbalila jsem jej - byl popsaný! Byl to dopis. Krásným písmem tu byl napsán nadpis: Milý pane sochaři. To mne zarazilo - ale Vojtovi to nemohl nikdo psát, papír byl už zvetšelý a zcela žlutý. Mohu číst dál? Trochu jsem měla pocit nepatřičnosti a přemýšlela jsem, komu byl asi adresovaný. Nahoře bylo tužtičkou připsáno 13 avril. To mne zarazilo ještě víc. To muselo být adresováno určitě panu profesorovi Stefanovi - ale mohlo to být i Gutfreundovi - Stefan pomáhal u Gutfreunda na všech velkých pracích, aa to byly reliéfy na Legiobanku Na Příkopech, jistě lze vycítit jeho rukopis i na pomníku k poctě Boženy Němcově v Babiččině údolí. Ostýchala jsem se číst dál, ale pan profesor i paní Wichterlová již nežili. Podívala jsem se na druhou stránku, kdo jej asi psal. A zůstala jsem jako zkamenělá. Zírala jsem nevěřícně na podpis dopisu psaného krásným čitelným písmem. A. Diviš - i s adresou, která končila Paris 14 e. Jak když kouzelník zvedne roušku, pod kterou by nemělo nic být, a je tu náhle kytice - nebo zátiší s kávovými hrnečky. Mám v ruce dopis tajemného malíře, přítele nejen Stefana, ale i Toyen, celé té, nám zakázané a utajované generace. Pochopitelně, zvědavost zvítězila, otřela jsem dopis z pra-

chu, trochu jej narovnala a přečetla si jej celý až do konce. Bolestný, smutný dopis běžence, který chce domů. Ptá se na poměry tady. Zda by se tu uživil. „Stárneme, pane sochaři. Odpovězte prosím Vás!“ Měla jsem sevřený krk a stírala si slzy. Dovedla jsem si představit jeho příjezd, nastal komunistický puč, pana profesora vyhodili ze školy spolu s Tichým, Bauchem, Fillou - on běženec z kapitalistické Francie - jak asi končil? Zavolala jsem Vojtu a přemýšleli jsme, jak asi jeho anabáze skončila, v Paříži?, tady?, a snažili jsme se rekonstruovat čas vzniku dopisu. Nebyl tu nikde napsaný rok jeho odeslání. Předpokládali jsme, že to muselo být po válce - píše o svém stáří! A nebylo koho se optat. Byl rok 90, to nežil už ani Bauch a to byl, jak se vyjádřil ve své pamětihodné asi poslední vládní řeči komunistický význačný politik Milouš Jakeš: „říkal to ten starý, ale strašně starý malíř“ - nevzpomněl si pochopitelně, jak se jmenuje - byl to vskutku vzdělanec. Uložila jsem dopis ke svým relikviím do průhledných desek - k litografii od pana profesora s jeho autoportrétem a dovětkem „A je to už tak dávno“. Je tu jako mladý sochař. Letos ke konci zimy jsme četli, že v pražském Rudolfinu je otevřena velká výstava malíře Aléna Diviše, dokonce velmi obsáhlá. Náš patnáctiletý vnuk na ni šel již potřetí - tak byl přitahován a nadšen světem, který tu zřejmě autor divákovi podával. A tak jsme se donutili do té hrozné Prahy podívat. Jen na výstavu a domů, říkali jsme si. Ty přeplněné dálnice a ulice v Praze jsou pro nás už dost tvrdým oříškem - ani psa s sebou vzít nejde. Prostě potíže. Volal mi kurátor výstavy pan Pospiszil, že slyšel, že máme dopis Aléna Diviše, a zda by se s jeho obsahem mohl seznámit. Dali jsme jej oxeroxovat a v sobotu, týden před ukončením výstavy, se vypravili na ten obtížný výlet. Byl ale překrásný den, ulice poloprázdné, div ne takové, jak jsme je znali ze studijních let. Prostě vše bylo skvělé. Přišly i mé životní kamarádky a když jsme vycházeli z podzemních garáží, byl nad námi slyšet jarý smích - to

nemohl být nikdo jiný, než ony. Tak po půl století opět společně na výstavě! Výstava tvořila ucelený soubor z celoživotního díla s dokonale vymyšlenými vstupy životních dat, příběhů, fotografií i z jeho dětství, z pařížské věznice Santé, kam je zavřeli spolu s Adolfem Hofmeistrem, v té době bývalým kulturním atašé za bývalé Československo, byly tu fotografie jeho přátel a současníků. Fotografie z dětství pro mne byly stejným šokem, jako kdysi objevení jeho dopisu. Byla tu fotografie jeho rodiště, statku Blata, kde byl jeho tatínek hospodářským správcem a kde se malý Karel (Alén) narodil a statek, jak tu píší, nebyl v jižních Čechách, ale u Poděbrad, jezdili jsme při každé cestě do Prahy téměř okolo. Ostatně můj děda byl z Opolánek a odtud by to bylo i pěšky nedaleko. A vrchol překvapení - jeho maminka se narodila v Krakovanech. Tady téměř u nás. Určitě jezdívali přes Chlumec navštívit staré rodiče. Jeho dílo bylo mimořádně citlivé, kupodivu stále napojené na povahu českého uměleckého snažení té doby, i když se stýkal s nejvýznačnějšími světovými umělci, kteří byli v Paříži usazeni. Nakonec i Zrzavý byl mnoho let v takzvané české kolonii, kudy prošli Tichý, Toyen, všichni ti, které jsem už jmenovala také Kaplický, Muzika, samozřejmě Kupka, prostě všichni, kdo třeba jen umění milovali. Možná, že vás svět umění nezajímá, ale na té obsáhle zpracované výstavě bylo lidí velmi mnoho. Možná byl příbuzný někoho, kdo v kraji ještě zůstal nebo rodinu Divišů jen znal. Chtěla jsem vám jen trochu přiblížit rodáka, který jel hledat pravé umění, pravdu, krásu do Francie, tam jej nakonec zavřeli, téměř po roce pustili, - z okupované Paříže musel utéci přes Casablanku do Ameriky. Po válce se vracel znovu po svých stopách do Paříže, aby nakonec šel hledat jistotu domů. Tady - štěstí také nenašel. Spíše tu zemřel hlady. Vyznával se tehdy socialistický realismus. A přišel z kapitalistické ciziny, takže se mu nedalo věřit. To mu ale neubírá na velikosti a přiznám se, že jsem pyšná, že se tu u nás narodil jedinec jeho velikosti. M. Adamcová

Chlumecké listy - vydává Město Chlumec nad Cidlinou - řídí redakční rada - vytiskla Tiskárna Nové Město - vychází pravidelně dvanáctkrát ročně - příspěvky nejsou honorovány a nevracejí se - příspěvky zasílejte psané na stroji ob řádek nebo v digitální formě (na disketě) na adresu: Městský úřad - správní odbor, 503 51 Chlumec nad Cidlinou, telefon 495 703 875 nebo elektronickou poštou na adresu: [email protected] - povoleno Okresním úřadem v Hradci Král. reg. zn. MK ČR E 11410. Uzávěrka příštího čísla je 30. 6. 2005. Cena 14,- Kč. Foto na první straně obálky Ant. Fibigr. Názory vyjádřené v článcích se nemusí shodovat s názorem redakce a vydavatele.

36

Chlumecké listy

6 / 2005

37

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

NAROZENÉ DĚTI S TRVALÝM BYDLIŠTĚM V CHLUMCI N. C. Lukáš Gomboš

ODEŠLI Z NAŠICH ŘAD Josef Midloch Josef Pacák Josef Čuřík

83 let 66 let 90 let

Jana Heroutková Vlasta Pokorná Jindřich Hrůša

62 let 51 let 71 let

SŇATEK UZAVŘENÝ NA ZÁMKU KARLOVA KORUNA 14. 5. 2005 Ladislav Linhart

+

Jana Mikulecká

za matriku a evidenci obyvatel: I. Uchytilová

VÝROČÍ NAROZENÍ - ČERVENEC 2005 80 let

91 let

Pan Jan Hlaváč nar. 5. 7. 1925 Chlumec nad Cidlinou, Klicperovo nám čp. 57/I

Paní Božena Štréglová nar. 29. 7. 1914 Chlumec nad Cidlinou, Říhova 365/IV

Paní Libuše Kubelková nar. 27. 7. 1925 Chlumec nad Cidlinou, Říhova 365/IV

94 let

INZERCE

Pan František Kout nar. 26. 7. 1911 Chlumec nad Cidlinou, Tylova 547/IV

85 let Paní Marie Synková nar. 4. 7. 1920 Chlumec nad Cidlinou, Palackého 151/III Paní Božena Lhotáková nar. 6. 7. 1920 Chlumec nad Cidlinou, Žiželická 74/III Paní Margita Šebová Chlumec nad Cidlinou, Kladruby 29

nar. 19. 7. 1920

96 let Paní Marie Šoufková nar. 1. 7. 1909 Chlumec nad Cidlinou, 9. května 107/I Pan Oldřich Kout nar. 27. 7. 1909 Chlumec nad Cidlinou, Říhova 365/IV Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Děkujeme všem přátelům a známým za květinové dary a účast na posledním rozloučení s naší milovanou manželkou, maminkou, babičkou a dcerou

Vlastou POKORNOU

paní . Rovněž děkujeme vedení podniku OSEVA UNI a jejím zaměstnancům za velkou účast, květinové dary a slova útěchy. Naše díky patří i panu faráři Tesařovi a panu Netíkovi za vypravení pohřbu. rodiče Vlasta a Josef manžel Miroslav dcery Lenka a Monika

Děkujeme všem přátelům a známým, kteří se přišli naposledy rozloučit

Blaženou FIALOVOU

s paní . Děkujeme panu faráři Tesařovi za hezká slova a pracovníkům pohřební služby pana Netíka za vypravení pohřbu. rodina Fialova

Dne 22. 4. 2005 by se naši rodiče Čas běží, nevrátí, co vzal, jen vzpomínky zanechal. Dne 16. 6. 2005 vzpomeneme 2. smutné výročí, kdy náhle, bez slůvka rozloučení, odešel

Ladislav ŠPALEK

pan . Děkujeme všem, kteří na něho nezapomněli. manželka s rodinou

38

Vítězslav STEKLÝ a paní Božena STEKLÁ

pan

dožili 70 let společného života ve vzájemné lásce a porozumění. Maminka ale krátce před tímto výročím od nás navždy odešla. Za její lásku a péči jí děkují a s úctou vzpomínají manžel Vítězslav dcery Jindra a Slávka

Chlumecké listy

6 / 2005

39

2001:

Recommend Documents