2. ČÍSLO
ČERVENEC 2010
MK ČR E 19419
Realizace dotace z Programu obnovy venkova Zlínského kraje v naší obci Podíváme-li se na budovu bývalé školy ve Lhotce, padne nám jistě do oka nová střecha, kterou vedení obce nechalo zhotovit letos na jaře. Odstranil se tak její havarijní stav hrozící zborcením a zatékáním vody do této stavby. Stalo se tak i díky dotaci, kterou naše obec získala z Programu obnovy venkova Zlínského kraje v letošním roce. Dotace činila 478 000,- Kč, a tak z celkového objemu díla 1 196 103,- Kč, nám pomohla pokrýt téměř 40 %. Obec počítá s tím, že následně, v příštím roce, budou na této budově provedeny další práce, a to výměna oken a vstupních dveří a nová fasáda, aby se tak tato neoddělitelná část historie a současnosti naší obce, kterou tato budova představuje, opět zaskvěla v celé své kráse.
Účast Hradčovic v soutěži Vesnice roku 2010 Do letošní soutěže Vesnice roku 2010 (celostátního rozsahu, organizačně rozdělené na krajská kola a následně kolo celostátní) se přihlásil rekordní počet soutěžících. Jen ve Zlínském kraji to bylo 27 obcí. Letos poprvé mezi nimi nechyběly ani Hradčovice. Hodnotitelská komise posuzující všechny oblasti života obce, její činnost, kulturní, společenský a duchovní rozvoj, architekturu či celkový vzhled a upravenost, nás navštívila v pondělí 14. června. Po úvodní prezentaci a doložení požadovaných materiálů a dále např. kroniky obce a kronik dalších spolků, plánu územního rozvoje, programu rozvoje vesnice a jeho
realizaci apod., si členové komise prohlédli naši obec. Navštívili i místní knihovnu a podívali se na obec ze lhotské rozhledny. Nejvíce komisi upoutala oblast středu obce, poloha obecního úřadu, základní školy, multifunkčního hřiště, kostela, zdravotního střediska, obchodu a místního pohostinství U Holuba s danou vysázenou zelení. A i když jsme v soutěži s ostatními nejlépe obstáli hlavně v péči o místní památky, na stupně nejvyšší to letos nestačilo. I tak získané zkušenosti jsou jistě dobrou inspirací pro zapojení do této prestižní a nejnáročnější soutěže třeba v dalším období. J. Popelka
DISTRIBUOVÁNO ZDARMA
Hasičská zbrojnice
Jako Fénix z popela povstala hasičská zbrojnice. Vlhká budova se zchátralou střechou se díky finančním prostředkům obce a rukou samotných hasičů a dobrovolníků proměnila k nepoznání. Zbrojnice má novou střechu, je odizolována, má nové podlahy, sádrokartony, okna, bude připojena na plyn a dostane novou fasádu. Hasiči tak mají po letech důstojnou budovu.
Rozšíření místní komunikace Na Dolním konci, za přejezdem ČD, můžeme již od června tohoto roku využívat novou, prodlouženou místní komunikaci. Tu nechala obec zbudovat v plánované hodnotě 1 100 000,- Kč, a to i s chodníkem pro chodce a s rozšířením veřejného osvětlení. Stavbu provedla firma SILAMO, s.r.o, Uh. Brod, která vyhrála výběrové řízení. Samotné prodloužení této komunikace má za cíl nejen zlepšení dopravní obslužnosti v této lokalitě, ale stane se i součástí plánované cyklostezky, která by měla z těchto míst vést podél levé strany řeky Olšavy až do Veletin. Zároveň s nově připravovaným územním plánem obce je s touto komunikací počítáno i v souvislosti s možnou výstavbou rodinných domů. Jan Popelka
Anketa mezi zastupiteli
Boží Tělo
Kříž ve Chrástce
Jaká z dosud nerealizovaných investic v obci se vám v současné době jeví jako nejpotřebnější?
Obnovená tradice průvodů po obci na svátek Těla a Krve Páně i v tomto roce rozzářila Hradčovice pestrými kroji a vůní kadidla.
V neděli 11. 7. byl slavnostně posvěcen opravený kříž ve Chrástce. Občané a farníci se při této příležitosti rozloučili s panem farářem Pavlem Vichlendou.
Josef Hruboš Napadá mne současně řada investic, které by se měly postupně určitě zrealizovat, a to například odkanalizování části obce u nádraží ČD, revitalizace zeleně a prostranství kolem kostela atd. Ovšem otázka je směřována na investici nejpotřebnější a byl bych asi špatný ředitel školy, pokud bych neviděl, co nás ve škole pálí, a nechtěl to napravit. Máme nová okna, krásné hřiště, půdní vestavbu, ale nejvíce se potýkáme s nevhodně řešenými prostory v přízemí školní budovy. Konkrétně se jedná o školní družinu, jídelnu a šatnu, jejichž uspořádání a velikost plně nevyhovují současným požadavkům a normám. Proto se mi investice do těchto úprav jeví jako prioritní. Petr Zemek Poslední léta jsou časem rozumného budování. Nerealizovány zatím zůstávají větší investice. Bude třeba řešit zvláště otázku kanalizace problematických úseků a zřejmě brzy i problém čištění odpadních vod. Další otázkou, na kterou nemáme uspokojivou odpověď, je péče o seniory. Považuji za nedůstojné, když lidé, kteří v naší obci stráví celý život a přispívají k jejímu blahu, jsou v závěru života vytrženi z domova. Vybudování domu nebo možná lépe souboru menších staveb pro spokojené stáří těch, o které se nemá kdo starat, považuji za naléhavé, navzdory všem ekonomickým potížím. Anketu zpracoval Jan Šobáň
Povodeň 2. 6. 2010
Vernisáž výstavy ke Dni matek Letos u nás dostaly maminky k svátku nejen obvyklou kytičku, ale i výstavu dětských prací. Tu pod vedením svých učitelek připravili žáci základní školy a děti ze školky.
Branný závod a pohádkový les I letos se uskutečnil tradiční branný závod, pořádaný hradčovskými hasiči a myslivci. Pro nepřízeň počasí byl odložen na sobotu 26. 6. Závod proběhl hladce, k radosti dětí i pořadatelů. Přípravné práce na obecním úřadu trvaly celý týden. Bylo třeba naaranžovat všechny výkresy na zapůjčené panely, a protože děti máme šikovné a obrázků hodně, využilo se i nástěnek, zdí, oken, zábradlí kolem schodiště… Prostě ani kousek místa nezůstal ladem. Výsledkem byla výstavní síň, pestrobarevná a veselá jako exotický papoušek. Pozvánky na vernisáž konanou 9. května avizovaly krátký kulturní program, o který se postaraly děti z MŠ, nadané recitátorky, děvčata z kroužku flétny a FS Veleťánek. Všichni účinkující sklidili potlesk vděčného a početného publika. Po programu následovala prohlídka výstavy. Orientaci usnadňovalo to, že každá třída měla vyhrazen svůj prostor, pamatovali jsme i na naše absolventy. Z obrázků se na nás usmívali skřítci, princezny, voněly rozmanité květiny, tyčily se majestátní stavby, vrčela auta a motorky… Snad každá maminka našla výtvor svého potomka. A kdo nepřišel, může se těšit na výstavu příští, protože tato hezká akce určitě bude mít své pokračování. ZŠ Hradčovice
Turistický kroužek První výlet turistického kroužku ve školním roce 2009/2010 se uskutečnil 3. října, kdy jsme navštívili některá skaliska v okolí obce Lidečko na Vsetínsku. Nejznámější z nich jsou bezesporu Pulčínské skály, chráněné pod názvem NPR Pulčín – Hradisko, které již leží v CHKO Beskydy. Jedná se vůbec o největší pískovcové skalní město v moravské části Karpat s mnoha skalními stěnami, kamenným mořem a dalšími skalními útvary. Celé město jsme si pečlivě prohlédli a nezapomněli jsme ani na svačinu na vyhlídce ve vrcholové Zámčiska, kde dříve stával dřevěný skalní hrad. Zajímavostí místa je i to, že spadá do oblasti výskytu velkých šelem medvěda a rysa. Po prohlídce Pulčínských skal a okolí jsme ještě zamířili na nedaleké Čertovy skály, které jsou oblíbeným výletním místem horolezců. Zde jsme se též dozvěděli něco o historii těchto skal a jejich vlivu na místní pověsti. Stejně, jako jsme na začátku výletu přijeli do malebného Lidečka vlakem, stejně jsme odcestovali i domů. Další výlet se uskutečnil 24. října, kdy už nám ale počasí tolik nepřálo. Vydali jsme se vlakem do Vések, odkud jsme zamířili do lesa Hluboček, ležící mezi obcemi Míkovice a Hluk. Prošli jsme část místních turisticky značených cest a prohlédli si Kamenů búdu, překrásnou památnou hrušeň nebo „přehradu“ u Míkovic. Pěkný výhled na Dolnomoravský úval se nám naskytl z vrcholu Hluboček, který vlastně tvoří samotný okraj horstva obrovského karpatského oblouku a „vyrůstá z roviny Panonské pánve. Značný rozruch v našem turistickém kroužku vyvolalo třeba i hledání plodů pod vzácným „jedlým kaštanem“. Ačkoliv se počasí opět nevyvíjelo nejlépe, další výlet se konal 21. listopadu. I tentokrát jsme se vlakem svezli do Vések, odkud jsme pochodovali k rozhledně na Rovině u Javorovce. Prošli jsme se kolem tzv. „partyzánských zdí“ a kapličky Pany Marie Růžencové s pověstným pramenem výborné pitné vody, obklopeným krásnou přírodou významného krajinného prvku „Kříb a mokřady u Olšovce“. Pokračovali jsme dál kolem popovických rybníků, které jsou i s přilehlým lesem a loukami dalším málo známým předmětem ochrany, pro tamější výskyt ohrožené kuňky žlutobřiché, tentokrát dokonce v Evropském měřítku v kategorii evropsky významné lokality. Měli jsme i možnost bezpečně zpovzdálí a s výkladem člena místního mysliveckého sdružení chvíli pozorovat průběh honu, který je neoddělitelnou součástí hospodaření člověka v této krajině. Před polednem jsme vítězně dorazili k rozhledně a po náležitém odpočinku pokračovali dál přes Mistřice nad údolím potoka Olšovec až do Hradčovic. Následovala delší zimní přestávka, kdy se pro špatné podmínky i krátké denní světlo žádný výlet nekonal. V novém roce jsme započali sezónu 27. února čistě pěším výletem do lesů v okolí Rovné hory, obzvláště do jejich méně známých zákoutí v klidných potočních žlebech se staršími kusy stromů. Po chvíli hledání se nám už podařilo najít první jarní květy růžově kvetoucího lýkovce jedovatého.
Zanedlouho poté, 6. března, jsme vyšli pod Rovnou horu znovu, tentokrát však jinudy, směrem k prakšickému rybníku. Pozorovali jsme hlavně pozvolna se probouzející přírodu nejen v okolí samotného rybníka. Při zpáteční cestě jsme společně navštívili rozhlednu na Lhotce. V následujících týdnech nám výlety znemožnilo nevypočitatelné jarní počasí a poté velikonoční svátky. Vyrazit na výlet se nám podařilo až svátečního 8. května, kdy jsme prostřednictvím vlaku zavítali do vsi Osíčko v podhůří nejvyšší hory Hostýnských vrchů – Kelčského Javorníků, jehož vrchol bylo v plánu zdolat. Po boku dravých potoků jsme vystoupali strmými svahy pod vrchol, odkud se nám dostávalo nádherného výhledu do mírně zvlněné krajiny Hané. Procházeli jsme třeba kolem zajímavého místa starého dělícího vodního pruhu, kde se uprostřed svahu dělil jeden potok na dva. Zajímavé bylo také pozorovat v jeden okamžik krásně patrné lesní výškové stupně, kdy se bukodubové lesy na úpatí hory již plně zelenaly, zatímco stromy v javořině na vrcholu hory byly takřka bez lístku. Právě onen vrcholový les s místy „pralesovitým“ porostem je velkou vzácností a zachycuje podobu typických zachovalých lesů Hostýnských vrchů. Všímavé oči si zde mohly například všimnout vzácných ale již odkvetlých sněženek. Vrchol jsme nakonec úspěšně zdolali a po svačinovém odpočinku se vrátili zpátky dolů do Osíčka a pak domů.
U památné hrušně (27. 2. 2010)
U památné hrušně nad Míkovicemi (24. 10. 2009)
U paměťního kamene v Hlubočku (24. 10. 2009)
U prakšického rybníku (6. 3. 2010)
U Čertových skal (3. 10. 2009)
U Kelčského Javorníku (8. 5. 2010)
V lese na Bílovicku (27. 2. 2010)
Činnost včelařů z Hradčovic, Drslavic a Veletin Právě probíhá nejradostnější období včelařů, vrchol včelařského roku, kdy si my, včelaři, obvykle vytáčíme plné medníky kvalitního čerstvého medu. Vyvrcholení letošní sezóny však nezačalo pro včelaře nejlépe, výkyvy počasí typické pro poslední léta nám nepřály. Velkou část období největší letošní snůšky, to je doba kvetení ovocných stromů, řepky a lučních květů, pršelo. Včelaři mluví o poklesu produkce medu z první jarní snůšky v průměru o třetinu až polovinu a čekají, jaký bude další vývoj počasí, chování a pracovitosti včel ve zbývající části sezóny. Už dnes je téměř jisté, že medu bude letos nedostatek. I loňské zásoby měli všichni včelaři na konci zimy vyprodané.
včelaři, daleko větší význam má, že si vytvoří pozitivní vztah ke včelaření, rostlinám a přírodě a budou mít předpoklad k tomu, aby se včelaři stali později v životě. Zázemí a vybavení kroužku se buduje postupně po malých krůčcích. Musím říct, že by kroužek neexistoval bez práce pana Miloše Čudy, vedoucího kroužku, používání jeho včelnice a pomůcek, finanční podpory Obecních úřadů a možnosti využívat prostory základní školy. Děkuji všem, kdo mladým včelařům jakkoliv pomáhají, přeji členům kroužku hodně úspěchů, radosti a vytrvalosti a všem včelařům vydařený závěr včelařského roku. Za ZO ČSV Hradčovice Jan Weiser
Farní pouť ke sv. Antonínovi
Mnohem lepší zprávou pro místní včelaře i nevčelaře je založení včelařského kroužku v Hradčovicích. Do kroužku dochází pravidelně 12 až 14 dětí. Jejich práce je vzhledem k věku a tomu, že jsou všichni nováčci, zaměřená na prvotní seznámení s prací včelařů, překonání obav ze včel, získání zručnosti například při výrobě včelích rámků a získání základů včelaření. S přibývajícími zkušenostmi dětí budou jistě přibývat další aktivity, prohlubování znalostí, základy botaniky rostlin, které včely opylují, využívání jiných včelích produktů než medu, výroba ozdob z včelího vosku a další. Nejbližším cílem je pořízení nového úlu a včelstva, které bude patřit jen kroužku a dětem. Oni i jejich rodiny budou mít určitě velikou radost, až děti přinesou domů med, na jehož výrobě se samy podílely. Členové kroužku se nemusí hned stát
V sobotu 15. 5. 2010 jsem se zúčastnil spolu s rodinou pěší pouti k sv. Antonínovi. Z domu jsme vyšli v 7,15 hod směr fara Hradčovice. Před farou se sešlo 15 poutníků. Proběhlo zde zahájení modlitbou, četbou z Písma a krátkou promluvou otce Pavla. Poté jsme směle vyrazili směr benzínka Veletiny, kde se připojili další 2 poutníci. Během výšlapu na kopec Podkopčí jsme se zastavili u nového kříže. Úsek pěší pouti v části náhorní rovina nad Podkopčím směr Hluk, byl nejtěžším místem celého pochodu. Šli jsme po polních a lesních cestách, které byly po předchozích deštích silně rozbahněné, přesto se nezapomnělo na modlitbu růženec a zpěv poutních písní.
Z Hluku do Ostrožské Lhoty se šlo po krásné cyklostezce, kde proběhlo setkání s poutníky jedoucími na kolech. Úsek cesty z Ostrožské Lhoty ke kostelu sv. Antonína „výšlap na kopec“ byl náročný, ale proti bahnu z lesa mnohem snazší. Kolem 13,30 hod jsme všichni pěší šťastně a se zpěvem doputovali na hezké poutní místo u sv. Antonína. Připojili jsme se k poutníkům, kteří dojeli autobusem a auty. Další průběh pouti byl takový: mše svatá za farnost Hradčovice, křížová cesta v krásně upraveném přírodním prostředí. No a nakonec perfektně připravené pohoštění. Díky Bohu za všechny lidi, kteří takové setkání připravili a účastnili se ho. Josef Fiksel
Stavební vývoj kostela v Hradčovicích a jeho památková ochrana Navzdory barokní tváři je hradčovský kostel Všech svatých mnohem starší stavbou – jeho raná historie vystupuje jen v obrysech z mlhy středověku. Kraj byl osídlen už před mnoha tisíci lety, slovanské obyvatelstvo pak přišlo někdy v průběhu 6. století a zde již zůstalo. Vrchol představuje deváté století, kdy v nedalekém Starém Městě bylo významné centrum Velkomoravské říše a zřejmě i sídlo arcibiskupa Metoděje. Snad již tehdy byla osídlena lokalita dnešní obce Hradčovice, ač pro tuto domněnku postrádáme dostatečné archeologické důkazy (viz článek Jiřího Pavelčíka v Hradčovských listech č. 1/2008). Je možné, že už tehdy byl v Hradčovicích sakrální objekt na místě dnešního kostela, jehož poloha je jedinečná. Více
by mohl napovědět až archeologický průzkum, který v kostele a jeho okolí dosud proveden nebyl. Zatím jediným vodítkem kromě archivních zpráv a samotné podoby chrámu je odkrytá fasáda v roce 1936. Při opravě byla tehdy z vnějšího pláště kostela sejmuta omítka. Pozornost upoutalo zdivo chrámu, které prozradilo mnohé o stavebním vývoji. Odborné posouzení provedl dr. Karel Svoboda z Památkového úřadu v Brně. Shledal čtyři vývojové stupně stavby. Informace z jeho výzkumu zaznamenal farář P. Jindřich Koželuha v Pamětní knize obce Hradčovice, odkud je čerpali další badatelé. (Kronika je uložena v SOkA Uh. Hradiště, fond OÚ Hradčovice; fotografie a spisový materiál je uložen rovněž v SOkA, fond FÚ Hradčovice, spis Oprava
kostela; dále je bohatý materiál ve fondu OÚ UH – technické oddělení, stavební záležitosti církevních budov – Hradčovice; oboje zatím není inventárně zpracováno. Reprodukované fotografie jsou z těchto fondů, za laskavé svolení k publikování děkujeme pracovníkům okresního archivu, zejména paní PhDr. Ludmile Hobzové). Nejstarší stavební fázi Svoboda datoval do 13. století, tam zařadil podezdívku a po jednom klenutém oknu v každé z obou stěn chrámu (fáze výstavby kostela jsou označeny na fotografiích čísly). Okna byla později vyzděna kamenem a jsou nyní částečně překryta později vybudovanými opěrnými pilíři. Do druhého stavebního období zařadil Svoboda výše položená okna, stejně jako raně gotickou střílnu v jižní obvo-
dové chrámové stěně. (Nemusí se však jednat nutně o střílnu, mohlo to být primitivní okno k přisvětlení prostoru, které se v případě nepříznivého počasí ucpávalo.) Podle názoru odborného komisaře Svobody se shoduje ráz zdiva z tohoto druhého stavebního období se strukturou zdiva hradu Cimburka u Koryčan z jeho nejrannější stavební fáze (1322–1333). Tehdy měl kostel podle Svobody už čtyři okna. Během třetího stavebního období na konci 15. či začátku 16. století byl chrám opět zvýšen, zbudován byl transept, čímž vznikly boční kaple kostela, a pro zvýšení pevnosti zdí nesoucích klenbu byly zbudovány opěrné pilíře a kleštiny. Chrám byl tehdy opatřen 8 okny. Čtvrté období je podle Svobody barokizování chrámové lodi a novostavba kostelní věže, která nahradila dřívější dřevěnou zvonici na hřbitově. Tyto úpravy byly provedeny v 17. a 18. století. Zdá se, že periodizace stavby kostela provedená dr. Karlem Svobodou před téměř osmdesáti lety je v podstatě správná. Pravděpodobné
jako dnes byla i tehdejší síla zdí (pokud nepočítáme vnitřní i vnější zesílení podpírající klenbu). Kostel musel být proto na svou dobu poměrně velký. Vzhledem k rozestupu zdí, které tehdy ještě nebyly opatřeny opěrným systémem, lze předpokládat plochý dřevěný strop. Nevíme, jak bylo řešeno kněžiště. Je možné pravoúhlé zakončení nebo lze předpokládat někde v místech nynějšího křížení lodí půlkruhovou románskou apsidu nebo novější gotickou polygonálu, podobnou nynějšímu stavu. Současný presbytář je však zřejmě až dílem pozdějších úprav v druhé, třetí nebo i možná čtvrté fázi stavby. Datování však bude zřejmě vždy jen přibližné, poněvadž pro ně postrádáme oporu v písemných pramenech. Srovnání druhé fáze s Cimburkem je možné, ale konkrétnější údaje asi sotva získáme. Pokud byl tehdy kostel zvětšován, bylo to relativně krátce po výstavbě původní stavby. Muselo to mít svůj důvod, třeba v poničení původní stavby. (Napojení zdiva druhé fáze, které je v některých místech níže než horní strana původního okna, napovídá, že jeho část byla rozebrána.) Další, třetí stavební fáze, mohla být provedena koncem 15. století nebo ve století 16., jak Svoboda předpokládal. Důvodem mohla být rovněž zchátralost. Tehdy zřejmě získal kostel současnou půdorysnou podobu i umístění oken a byl poprvé zaklenut. Současná klenba je ovšem barokní, byla postavena tedy během poslední rekonstrukce v druhé polovině 17. století či až po obnovení samostatné farnosti (respektive jako kaplanské lokacie) v roce 1756. Roku 1757 byla na jeho rekonstrukci vydána poměrně značná částka. Toto by odpovídalo i obecnému vývoji, kdy po klidném 16. století následovalo krvavé století válek, v 18. století pak nastal postupný rozvoj. Víme, že v důsledku třicetileté války byl chrám v troskách. V roce
je, že nejstarší sediment spadá skutečně do 13. století, ba možná je i starší. Převážně drobné kameny, které byly použity, připomínají obvyklé románské kvádříkové zdivo. Otázkou je velikost tehdejšího kostela, poněvadž předpokládaná prvotní stavba ve tvaru obdélníku měla mít stejnou šíři jako současná. Pravděpodobně stejná
1644 píše uherskobrodský farář, který spravoval i okolní farnosti, že: „Kostely pak v dědinách sotva od synagog židovských vnitřně rozeznané býti mohou, leč krom chatrného oltáře, a že někde leckdes kousek ztrhaného obrázku leží a neb visí; mimo jeden kalich v bezoltářním kostele vlčnovským. – Kostel v dědině Hradčo-
vicích neohražený, více dír v střeše má než šindelů, všech jiných věcí obnažený, aniž se v něm sloužiti může a tři dědiny náležející k němu dokonce žádného důchodu mně dáti nechtějí.“ I později si tento kněz na Hradčovjany stěžuje: „Exempl ist die Öde Kirche in dem Dorf Raczowicz, darinne schon vom Vielen Jahren hero der Gottesdienst wegen Boszheit Vnnd Betrüglichkeit deren darzu Gehörigen Pfarrkinder nicht gehalten worden.“ (Příkladem je pustý kostel ve vesnici Hradčovice, kde se již několik let pro zlost a podvodné chování tamních farníků nekonaly bohoslužby.) Bylo to důsledkem nejen války, ale i násilné rekatolizace, poněvadž obyvatelstvo bylo ve zdejším kraji prakticky výlučně
protestantské. Zcela jiná situace byla v 18. století, tehdy byli Hradčovjané už horliví katolíci, kteří řádně odváděli desátky a starali se o kostel, ač dlouho patřili pod správu vlčnovského faráře. V 18. století byly zbudovány oltáře včetně sochařské výzdoby, boční oltáře byly realizovány v roce 1783. Oltáře jsou zděné, zdobené štukovými figurami. Do nedávného restaurování byl uprostřed retabula na hlavním oltáři moderní a umělecky hodnotný obraz všech svatých od Františka Peňáze z 60. let 20. století. Na oltář se po nedávné opravě vrátil původní zrestaurovaný obraz, pocházející pravděpodobně z první poloviny 19. století. (V SOkA Uh. Hradiště je dochována korespondence ohledně nových oltářních obrazů, viz foto návrhu.) Po stranách retabula jsou původní sochy archandělů, stejně tak i u obou bočních oltářů, a to sv. Kateřiny a Barbory na oltáři P. Marie Lurdské (dříve sv. Rodiny) a sv. Judy Tadeáše (?) a dominikánského světce bez atributů na oltáři Srdce Ježíšova (dříve sv. Anny). Sochy v nikách bočních oltářů jsou novější, Srdce Páně je z roku 1905. Poměrně hodnotný je obraz svaté Anny v boční kapli. Klenba chrámové lodi, kněžiště i bočních kaplí je valená s výsečemi. Patky klenby dosedají na přízední pilíře završené drobnou římsou. Zděná kruchta je podklenutá pruskými klenbami. Později, v roce 1965, byla při budování prostoru pro nové varhany zvětšena již bez zaklenutí rovným podhledem. Věž s valeně zaklenutým podvěžím je na svém vrcholu zakončena klenební plackou, dříve pokrytou taškami. Nad ní je helmice krytá stanem. Nad křížením lodi je barokní sanktusník, původně obložený šindelem. Nyní jsou obě věže oplechovány. Vstupní dveře v hlavní ose kostela i z jižní strany jsou opatřeny barokním kamenným ostěním. (pokračování na straně 6)
Stavební vývoj kostela v Hradčovicích a jeho památková ochrana (dokončení ze strany 5) Cenné jsou ocelové plátované barokní dveře mezi sakristií a kněžištěm. Sakristie byla dříve menší a s klenutým stropem. Stavba hradčovského kostela je cenná svou historií i současným využitím. Je důležité, že chrám slouží svému účelu v současnosti a není mrtvou památkou. Jak je z uvedeného zřejmé, během své historie se kostel nacházel mnohokrát na pokraji existence. Naposledy tomu bylo v polovině 19. století, kdy kostel nevyhovoval kapacitně a také jeho technický stav nebyl nejlepší. Proti jeho zboření se však postavily úřady, proto se plánovala stavba nového kostela na jiném místě, v lokalitě Fertály, mezi cestami na Hradiště a Napajedla. Novostavba byla již projektově připravována a jednalo se o nákupu pozemků. (Tehdy tato část obce ještě zastavěna nebyla.) Nakonec ze stavby
sešlo (o tomto projektu, stejně jako např. o stavbě nové farní budovy, pojednáme v některém z příštích čísel Listů), což bylo pro původní chrám záchranou, neboť jako opuštěná nevyužívaná stavba by záhy zchátral zcela (podobně jako brodský farní kostel sv. Jana Křtitele, který byl téměř jedno a půl století bez využití a jen šťastnou shodou okolností se dochoval). I tak byl na počátku 20. století Hrabovský kostel ve špatném stavu. Proto se přistoupilo k opravám fasády a za druhé světové války i k nahrazení havarijního krovu a k výměně původních dřevěných šindelů za pálenou bobrovku. Mimořádná stavebně historická hodnota kostela vyžaduje velkou míru citlivosti při všech jeho úpravách včetně okolí. Je chvályhodné, že nedávné restaurování oltářního retabula mu vrátilo původní podobu, stejně tak je dobře zvo-
Poradna pro uživatele sociálních služeb BEZPLATNĚ VÁM PORADÍME!! v hledání vhodné sociální služby, s žádostí o příspěvek na péči, o dávky státní sociální podpory, důchody, dávky a výhody pro zdravotně postižené, s uzavíráním a kontrolou smluv o poskytování soc.služby, se vším co souvisí se sociálním zabezpečením, poskytneme informace rodinným příslušníkům a osobám pečujícím.
Využijte našich služeb, jsme tu pro: osoby se zdravotním postižením a seniory, rodiče dětí se zdravotním postižením, opatrovníky osob zbavených způsobilosti k právním úkonům, rodinné příslušníky a ostatní pečující osoby.
NRZP ČR – Regionální pracoviště pro Zlínský kraj Poradna pro uživatele sociálních služeb Zlín www.poradnaprouzivatele.cz email: zlinporadnaprouzivatele.cz
Kontakt: Gahurova 5265 760 01 Zlín budova Domu kultury tel. 575 570 700
len materiál nového obětního stolu, ambonu i dlažby presbytáře, byť provedení nemá žádnou uměleckou hodnotu. Poněkud problematické je, že dlažba je leštěná, což platí i pro podlahu celého kostela. Tato úprava působí nedobře ve vztahu k prostému charakteru barokního vesnického kostela. Je také škoda, že během malování na přelomu 70. a 80. let byly nešikovností malířů znehodnoceny obrazy na stropě lodi a na vítězném oblouku. Podobně nejednoznačně vyznívají i úpravy okolí kostela, zvláště zničení starých kamenných schodů a jejich nahrazení cizorodým materiálem. Pochvalu si naopak zaslouží oprava zídky kolem areálu někdejšího hřbitova, podobně jako její prodloužení vedle schodů. Stejně tak se daří v dobrém stavu udržovat dva kříže u kostela a schodů. O chrám bylo vždy obtížné pečovat, zvláště v době reálného socialismu, kdy nebylo ani snadné získat kvalifikované odborníky či vůbec materiál pro opravy. Dnes je situace zcela odlišná, mnohem více záleží na osvícenosti zadavatele a jeho citu pro památky. Navzdory všem těžkostem je kostel ve své podstatě dochován a nebyl zásadním způsobem poškozen. Věřme, že i budoucí generace budou o kostel dobře pečovat jako předchozí. A nejedná se jen o stavební věci, vždyť třeba jen květinová výzdoba podtrhuje krásu kostela. Chrám Všech svatých představuje i urbanistickou dominantu Hradčovic, které patří takto k nejkrásnějším vesnicím Slovácka. Tomu by mělo být podřízeno i budování veřejných i soukromých objektů, abychom nám svěřený poklad předali i Hradčovjanům, kteří přijdou po nás. Petr Zemek V poli na paloučku, u potůčku stojí naše kaplička. Kaplička je maličká, v ní přebývá a žehná nám naše dobrá, Lurdská Matička. U ní se schází, děti, mladí, staří. Přespolní a celá naše vesnička. Je tam opravený pramen, kterému požehnal náš duchovní otec Pavel. (neznámý autor)
Zajímavé Hradčovské stránky: Poradenské dny: Út 8:00 – 16:00 Čt 8:00 – 16:00 (přestávka 12:00 – 13:00) po dohodě, lze domluvit schůzku i mimo uvedené poradenské dny
www.prirodahradcovska.estranky.cz
Naši jubilanti 4. 9. Marie Janošková, Hr. 7 27. 9. Marie Kadlčíková, Lh. 32 27. 9. Ludmila Novotná, Hr. 204
100 let 90 let 85 let
Hradčovské listy, zpravodaj pro občany Hradčovic a Lhotky. Vydává Obec Hradčovice, odpovědní redaktoři Petr Zemek, Josef Hruboš a Jan Šobáň. Podepsané příspěvky zasílejte e-mailem na adresu
[email protected] nebo odevzdávejte v kanceláři obecního úřadu.
