NAKAÎLIVÁ SMRT
Dublin obestfiela jasná chladná noc, vítr skuãel za okny mého pokoje, vzduch jako by se prohánûl pí‰Èalami milionÛ dud. Vûtrné poryvy otfiásaly okenními tabulkami ve star˘ch rámech, ‰kvírami se moÏná protahovali duchové a já jsem znovu upravila pol‰táfie a koneãnû spoãinula na zádech, za‰modrchaná v irské pfiikr˘vce a loÏním prádle. Ale spánek nepfiicházel a mnû se vracely obrazy, jeÏ mi nabídl den. Vidûla jsem tûla bez nohou, bez paÏí i bez hlav a celá zpocená jsem se posadila. Rozsvítila jsem a náhle mû ovanulo teplo a lesk obloÏení stûn ze vzácn˘ch dfievin a upoutala tmavoãervená barva pfiikr˘vek hotelu Shelbourne. Oblékla jsem si Ïupan a mé oãi spoãinuly na telefonu u rozestlané postele. Byly skoro dvû hodiny v noci. V hlavním mûstû státu Virginie Richmondu se ruãiãky na hodinách blíÏily teprve k deváté, a to by Pete Marino, velitel oddûlení vraÏd metropolitní policie, mûl b˘t je‰tû vzhÛru. Pravdûpodobnû kouká na televizi, pokufiuje nebo konzumuje nûco nezdravého, pokud není v terénu. VyÈukala jsem jeho ãíslo. Zvedl telefon, jako by ho mûl u ruky. „Odstup, duchu, jsi-li zl˘!“ zahalasil v pfiedpodrou‰eném stavu. „Do hodiny duchÛ je je‰tû daleko.“ Zalitovala jsem, Ïe jsem mu zavolala.
1
7
Patricia Cornwellová „To jsi ty, Kay?“ Zmatenû se odmlãel. „Vrátila ses do Richmondu?“ „Pofiád jsem v Dublinu. Co je to tam za virvál?“ „Uspofiádali jsme men‰í seanci a kámo‰i si myslí, Ïe jsme vyvolali zl˘ho ducha. Hele ho! Bubba blufuje!“ rozkfiikl se. „Ty si myslí‰, Ïe v‰ichni pofiád blufujou,“ vpálil mu ãísi hlas. „Za ty léta tû profese detektiva deformovala.“ „Houbeles. Marino nikdy nebyl jinej, momentálnû by ale nevypátral ani zabûhl˘ho vofií‰ka.“ Spoleãnost se fiehtala, opilecké posmû‰né poznámky pokraãovaly. „Mastíme poker,“ vysvûtlil mi Marino. „Kolik je vlastnû tam u tebe hodin?“ „Ani se neptej. Mám pár znepokojiv˘ch novinek, jenÏe teì zfiejmû není ta pravá chvíle, abychom je probrali.“ „Nene, poãkej. Jen co si pfienesu telefon. Kruci! PokaÏd˘ se ta ‰ÀÛra nûkde zachytí, vydrÏ. Zatracená práce!“ Sly‰ela jsem tûÏké kroky, zapra‰tûla Ïidle. „Dobr˘, Kay. Co se sakra dûje?“ „Dneska jsem debatovala se zdej‰í státní patoloÏkou o tûch pfiípadech ze skládek. A ãím dál víc se kloním k názoru, Ïe mnohonásobná fiezniãina spáchaná v Irsku je dílem stejného ãlovûka, kter˘ teì pÛsobí ve Virginii.“ Zv˘‰il hlas. „Ho‰i, uberte trochu!“ Sly‰ela jsem, Ïe se pfiemisÈuje dál od kamarádÛ, a pfiitáhla jsem si k tûlu pro‰ívanou pfiikr˘vku. Sáhla jsem po skleniãce s posledními dou‰ky irské whisky, která stála na noãním stolku. „Doktorka Foleyová pracovala na pûti dublinsk˘ch pfiípadech,“ pokraãovala jsem. „Podrobnû jsem v‰echny prostudovala. Pût trupÛ. Pachatel zbavil tûlo hlavy tak, Ïe pfieÈal pát˘ krãní obratel. PaÏe a nohy oddûlil fiezem do kloubÛ, coÏ je dost neobvyklé. Obûti tvofií rasovou smûsici, jejich 8
NAKAÎLIVÁ SMRT stáfií se pohybuje mezi osmnácti a pûtatfiiceti lety. Nikoho se nepodafiilo identifikovat, oficiálnû je prohlásili za zavraÏdûné blíÏe neurãen˘m zpÛsobem. Hlavy a údy se nikdy nena‰ly, ostatky objevili na soukrom˘ch skládkách.“ „Sakra, to mi zní povûdomû,“ utrousil Marino. „Jsou tu dílãí odli‰nosti. Ale v podstatû se to podobá.“ „TakÏe se ten v‰ivák moÏná pfiesunul do StátÛ,“ konstatoval Marino. „Nakonec se ukazuje, jak je dobfie, Ïe ses tam vypravila.“ Zpoãátku si to rozhodnû nemyslel. A nejen on. KdyÏ mû Královské kolegium lékafiÛ pozvalo, abych vedla cyklus pfiedná‰ek na lékafiské fakultû Trinity College, nemohla jsem nevyuÏít pfiíleÏitosti a zajímala se o kriminalitu v Dublinu. Marino to povaÏoval za ztrátu ãasu a FBI pfiedpokládala, Ïe v˘sledky mého zkoumání sotva poslouÏí nûãemu jinému neÏ statistickému porovnání. Chápala jsem jejich pochybnosti. K sérii vraÏd v Irsku do‰lo pfied více neÏ deseti lety a ve Virginii jsme se prakticky nemûli ãeho chytit. Postrádali jsme otisky prstÛ, chlupy, konfiguraãní parametry lebek, prakticky nic neumoÏÀovalo svûdeckou identifikaci. Chybûly nám biologické vzorky pohfie‰ovan˘ch osob k porovnání s DNA obûtí. Nevûdûli jsme, jak ti lidé zemfieli. TûÏko se dala profilovat osobnost vraha – kromû toho, Ïe umûl pracovat s fieznickou pilou, moÏná ji pouÏíval ve své profesi nebo pfiímo vlastnil. „Poslední pfiípad zaznamenali v Irsku právû pfied deseti lety,“ informovala jsem Marina telefonicky. „V posledních dvou letech jsme ve Virginii mûli ãtyfii.“ „Domnívበse, Ïe pachatel osm let pauzíroval? Proã? Sedûl snad v kriminále za jin˘ zloãin?“ „To nevím. Tfieba zabíjel rÛznû ve svûtû a nespojovalo se to s pfiedchozími pfiípady,“ odpovûdûla jsem za údûsného kvílení vûtru. „Ví se o podobn˘ sérii v JiÏní Africe,“ pracnû uvaÏoval 9
Patricia Cornwellová Marino navzdory hluãnému veselí. „Taky ve Florencii, v Nûmecku, Rusku, Austrálii. Zasraná práce, kdyÏ to tak ãlovûk uváÏí, podobn˘ zvûrstva se dûly v‰ude. Hej!“ Zakryl zfiejmû rukou mikrofon. „Hulte si svoje Ïvára, bando! Co si myslíte? Nepokou‰ejte moje sociální cítûní!“ MuÏské hlasy v pozadí znûly neurvale, nûkdo pustil cédéãko s Randym Trevisem. „Zfiejmû se ohromnû bavíte,“ poznamenala jsem upjatû. „Pfiesto mû na dal‰í veãírek nezvi.“ „Chovají se jako hovada,“ zabruãel. „Sám nevím, proã tuhle slezinu pofiádám. VÏdycky vypijou úplnû v‰echno, co teãe. A fixlujou v kartách.“ „Modus operandi u tûchle pfiípadÛ je velmi zvlá‰tní,“ nutila jsem ho sv˘m tónem k vystfiízlivûní. „Jasnû. Jestli teda ten fe‰ák zaãal v Dublinu, hledáme moÏná Ira. Mûla bys pospíchat domÛ.“ ¤íhl. „Vypadá to, Ïe budeme muset vyrazit do Quantika a máknout na tom tam. UÏ jsi informovala Bentona?“ Benton Wesley fiídí Útvar zvlá‰tního kriminálního vy‰etfiování FBI, s Marinem pÛsobíme jako jeho poradci. „Zatím jsem nemûla moÏnost s ním mluvit,“ odvûtila jsem váhavû. „Snad bys ho mohl pfiedbûÏnû vyrozumût. Vrátím se domÛ co nejdfiív.“ „Zítra bude pozdû.“ „Je‰tû jsem nedokonãila pfiedná‰ky,“ upozornila jsem. „StûÏí se na svûtû najde místo, kde by nechtûli, abys pfiedná‰ela. Nemusela bys uÏ pak dûlat vÛbec nic jin˘ho,“ neodpustil si do mne r˘pnout. „Exportujeme na‰e násilí do svûta,“ namítla jsem. „MÛÏeme se aspoÀ podûlit s ostatními o na‰e poznatky, které jsme získali za léta vy‰etfiování zloãinÛ…“ „V zemi skfiítkÛ tû nezdrÏují jen pfiedná‰ky, Kay,“ pfieru‰il mû, zároveÀ se ozvalo cvaknutí zapalovaãe. „Dobfie ví‰, Ïe to není ten dÛvod.“ 10
NAKAÎLIVÁ SMRT „Brzdi, Pete,“ varovala jsem ho. Pfiesto pokraãoval. „Od t˘ doby, co se Wesley rozvedl, si vym˘‰lí‰ jeden dÛvod za druh˘m, abys vyrazila do svûta, pfiinejmen‰ím aspoÀ z mûsta. A vÛbec se ti nechce domÛ, poznám to po hlase, protoÏe nechce‰ nic fie‰it, postavit se k vûci ãelem a chopit se ‰ance. Nazrál ãas, abys do toho pra‰tila, nebo vycouvala…“ „Díky, rozumím.“ Ukonãila jsem jeho dobfie mínûné podrou‰ené blábolení co nejohleduplnûji. „Neponocuj dlouho, Pete.“ Úfiad koronera sídlí v domû ãíslo 3 naproti celnici a autobusovému nádraÏí, poblíÏ dokÛ a fieky Liffey. K zadnímu traktu malé a staré zdûné budovy vede uliãka, kterou pfiehrazují masivní ãerná vrata s v˘razn˘m bíl˘m nápisem MÁRNICE. Pro‰la jsem dvefimi v jednom kfiídle, vystoupala po schodech ke georgiánskému vchodu, zazvonila a vyãkávala. Bylo chladné mlhavé úterní ráno, ze stromÛ zaãínalo opadávat listí. PociÈovala jsem nedostatek spánku. Oãi mû pálily, v hlavû jsem mûla prázdno, nicménû to, co Marino fiekl, neÏ jsem mu málem vyãinila a zavûsila, mû rozru‰ilo. „Vítejte,“ zvesela zahlaholil administrátor a pustil mû dovnitfi. „Jak se dneska máte, paní doktorko?“ Jimmy Shaw byl velmi mlad˘, s vlasy ohniv˘mi jako mûì a nebesky modr˘ma oãima nezapfiel Ira. „UÏ mi bylo líp,“ pfiiznala jsem upfiímnû. „Zrovna vafiím ãaj,“ fiekl, kdyÏ za námi zavfiel a vykroãili jsme úzkou, chabû osvûtlenou chodbou k jeho kanceláfii. „MoÏná by vám ‰álek pfii‰el vhod.“ „To je od vás milé, Jimmy.“ „Na‰e milá paní doktorka zrovna dokonãuje ohledání.“ Pohlédl na hodinky, kdyÏ jsme vstoupili do jeho malé, ponûkud neuspofiádané kanceláfie. „Bude tu kaÏdou chvilku.“ 11
Patricia Cornwellová Psacímu stolu dominovala RukojeÈ koronera vázaná v solidní ãerné kÛÏi. NeÏ jsem pfii‰la, Jimmy patrnû ãetl Ïivotopis Stevea McQueena a pfiikusoval toast. Postavil pfiede mne hrnek s ãajem, nezeptal se, s ãím si ho pfieji, protoÏe to vûdûl. „Nedáte si topinku s dÏemem?“ zeptal se jako kaÏdé ráno. „Dûkuju, snídala jsem v hotelu,“ odpovûdûla jsem jako obvykle, zatímco usedl k psacímu stolu. „Ale teì uÏ je skoro ãas na svaãinu.“ Usmál se a nasadil si br˘le. „Podívejme se na vበdne‰ní program. Pfiedná‰íte v jedenáct hodin a zase v jednu po poledni. VÏdycky na patologii ve staré budovû lékafiské fakulty. Pfiedpokládám, Ïe se pokaÏdé dostaví kolem pûtasedmdesáti studentÛ, moÏná víc. MoÏná i víc. Jste tu úÏasnû populární, paní doktorko,“ konstatoval radostnû. „Snad je to i proto, Ïe nám americké násilí pfiipadá exotické.“ „Mnohem exotiãtûj‰í je d˘mûjov˘ mor,“ fiekla jsem. „NemÛÏeme si pomoct, ale to, s ãím se setkáváte, nás prostû fascinuje.“ „To mû trochu trápí,“ fiekla jsem pfiátelsky, leã varovnû. „Nenechte se tím pfiíli‰ fascinovat.“ Pfieru‰ilo nás zazvonûní telefonu, chÀapl po nûm s nedÛtklivostí ãlovûka, kter˘ na nû musí reagovat pfiíli‰ ãasto. Zaposlouchal se a pak fiekl pfiíkfie: „Jistû, jistû. NemÛÏeme ov‰em zatím nic závaznû objednat. Ozvu se vám.“ „Léta usiluju o poãítaãe,“ postûÏoval si, kdyÏ zavûsil. „JenÏe socanská vláda nás drÏí na vodítku jako psa a prachy nikde.“ „Na na‰e potfieby nebude nikdy dost penûz. Mrtví nevolí.“ „Svatá pravda. O ãem dneska pfiedná‰íte?“ zajímal se. „O sexuálnû motivovan˘ch vraÏdách, pfiesnû fieãeno o úloze testÛ DNA pfii jejich vy‰etfiování.“ Napil se ãaje. „Myslíte, Ïe ty pfiípady s oddûlováním 12
NAKAÎLIVÁ SMRT hlavy a údÛ, o které se zajímáte, mûly sexuální motiv?“ V oãích mu bl˘sklo nelíãenou zvídavostí. „Urãitû v tom sex byl.“ „Ale jak to víte, kdyÏ se nepodafiilo identifikovat jedinou obûÈ? Co kdyÏ nûkdo vraÏdil prostû ze sportu? Napfiíklad jako ten vበâipern˘ Sam?“ „Sexuální prvek nelze upfiít ani jemu,“ fiekla jsem a rozhlédla se, jako bych tím mohla pfiivolat pfiítelkyni patoloÏku. „Nevíte, co Margaret zdrÏelo? Pomalu se dostávám do ãasové tísnû.“ Shaw opût pohlédl na hodinky. „MÛÏete se za ní podívat. MoÏná ‰la taky do márnice. Pfiivezli nov˘ pfiípad. Mladého muÏe, pravdûpodobnû sebevraha.“ „Pokusím se ji najít.“ Vstala jsem. PoblíÏ vchodu se z chodby vstupovalo do vy‰etfiovny, kde koroner provádí pfied porotou ohledání tûch, ktefií zemfieli nepfiirozenou smrtí. Tedy obûtí pracovních úrazÛ a dopravních nehod, vraÏd a sebevraÏd, coÏ se dûje jinak s vylouãením vefiejnosti, v tomto stadiu média v Irsku nesmûjí publikovat Ïádné podrobnosti. Vklouzla jsem do chladné místnosti s lakovan˘mi lavicemi a hol˘mi stûnami, kde nûkolik lidí právû ukládalo do kuffiíkÛ písemnosti. „Hledám koronerku,“ fiekla jsem. „Zmizela asi pfied dvaceti minutami. ·la se podívat na pfiírÛstek,“ odpovûdûl jeden z pfiítomn˘ch. Opustila jsem budovu zadními dvefimi. Pfie‰la jsem malé parkovi‰tû a zamífiila k márnici, právû se z ní vynofiil star‰í muÏ. PÛsobil dojmem dezorientovaného ãlovûka, zavrávoral, rozhlíÏel se jako omámen˘. Na okamÏik na mne upfiel zrak, snad se domníval, Ïe znám odpovûì na jeho otázky. Píchlo mû u srdce. Patrnû ho sem nepfiivedlo nic pfiíjemného. Sledovala jsem, jak pospíchá k vratÛm, a vzápûtí se objevila doktorka Margaret Foleyová, ve tváfii v˘raz ‰tvance, vlasy rozcuchané. 13
Patricia Cornwellová „PaneboÏe!“ Málem do mne vrazila. „Jen se k nûmu otoãím zády, tak frnkne.“ MuÏ vybûhl dvefimi do uliãky, nechal je za sebou otevfiené. Foleyová pfiecupitala parkovi‰tû, zavfiela dvefie a zajistila je zástrãkou. KdyÏ do‰la ke mnû, sotva popadala dech, a ‰kobrtla o vyãnívající dlaÏební kostku. „Pûknû sis pfiivstala, Kay,“ uvítala mû. „To byl pfiíbuzn˘ obûti?“ zeptala jsem se. „Otec. Utekl pfied identifikací, nestaãila jsem odkr˘t prostûradlo. Zkomplikoval mi tím cel˘ den.“ Uvedla mû do márniãního domku, kde bílé porcelánové pitevní stoly patfiily spí‰ do muzea lékafiství, stejnû tak stará a nepouÏívaná Ïelezná sterilizaãní pícka. Chladicí zafiízení udrÏovalo nízkou teplotu, kromû elektrick˘ch pitevních pil aby moderní vybavení pohledal. Mléãn˘m stfie‰ním oknem se prodíralo slabé svûtlo, které spofie dopadalo na bílé papírové prostûradlo zakr˘vající tûlo, na nûÏ se otec nedokázal podívat. „Tohle b˘vá vÏdycky nejhor‰í,“ fiekla. „KéÏ by nikdy nikdo nemusel nikoho identifikovat.“ Pfie‰la jsem s ní do pfiíruãního skladu a pomohla jí pfienést krabice s injekãními stfiíkaãkami, rou‰kami a rukavicemi. „Obûsil se na trámu ve stodole,“ pokraãovala, zatímco jsme se vûnovaly drobné práci. „Léãil se z depresí a alkoholismu. Pofiád stejná písniãka. Nezamûstnanost, Ïeny, drogy. Vû‰í se nebo skáãou z mostÛ.“ Podívala se na mne, upofiádávaly jsme nástroje na pojízdném stolku. „Nemáme tu bohudík voln˘ pfiístup ke zbraním. To mû tû‰í, i proto, Ïe nedisponuju rentgenem.“ Doktorka Foleyová je drobná Ïena, nosí staromódní br˘le se ‰irokou obrouãkou a oblíbila si tvíd. Seznámily jsme se pfied lety na mezinárodní kriminologické konferenci ve Vídni, tehdy byly soudní patoloÏky je‰tû bíl˘mi vranami, zvlá‰È za oceánem. Rychle jsme se spfiátelily. 14
NAKAÎLIVÁ SMRT „Musím se vrátit do StátÛ dfiív, neÏ jsem pfiedpokládala, Margaret,“ vymáãkla jsem ze sebe, zhluboka se nadechla a ztrápenû se rozhlédla. „Na dne‰ek jsem spala víc neÏ mizernû.“ Zapálila si cigaretu a zkoumavû si mû prohlíÏela. „Poskytnu ti kopie v‰eho, co si pfieje‰. Jak na to spûchá‰? Pofiízení fotodokumentace pár dní potrvá, ale po‰lu ti, co chce‰.“ „VÏdycky je to naléhavé, kdyÏ se nûkdo takov˘ pohybuje mezi lidmi,“ fiekla jsem. „Nezávidím ti, jestli se teì s tímhle problémem bude‰ pot˘kat ty. Zatracenû, po tolika letech jsem doufala, Ïe toho nechal.“ Rozãilenû oklepala popel a vyfoukla koufi z tûÏké britské cigarety. „Pojìme si na chvilku vydechnout. Tlaãí mû boty, protoÏe mi otekly nohy. Na téhle pitomé tvrdé podlaze stárnou rychleji neÏ já.“ Zákoutí pro odpoãinek tvofiily dvû Ïidle v rohu. Margaret poloÏila popelník na vozík. Nohy si opfiela o trnoÏ a oddávala se svému zlozvyku. „Nikdy na ty chudáky nezapomenu,“ rozpovídala se opût o sérii pfiípadÛ nelidské fiezniãiny. „KdyÏ mi pfiivezli první obûÈ, myslela jsem si, Ïe to je dílo IRA. Kromû bombov˘ch atentátÛ jsem nevidûla tak rozcupované lidi.“ Pfiipomnûlo mi to Marka tak, jak jsem si nepfiála, spontánnû jsem se v duchu upínala k období, kdy Ïil a milovali jsme se. Náhle se mi vybavil s nezbednou jiskrou v oãích, která se rozsr‰ela, kdyÏ se smál a ‰kádlil mû. Za studií na právnické fakultû v Georgetownu jsme proÏívali nádherné ãasy plné zábavy, partnersk˘ch soubojÛ a probdûl˘ch nocí, kdy jsme se navzájem nemohli nasytit. Potom jsme uzavfieli manÏelství kaÏd˘ s nûk˘m jin˘m, rozvedli jsme se a zkusili to znovu. Stal se m˘m leitmotivem, aÈ pfiítomn˘m ãi vzdálen˘m, radovala jsem se, kdyÏ jsem ho sly‰ela v telefonu i jakmile stanul v m˘ch dvefiích, aby mi zlomil srdce a málem zniãil postel. 15
Patricia Cornwellová Nedokázala jsem se zbavit my‰lenek na nûj. Pofiád mi pfiipadalo nemoÏné, Ïe nበvztah nezvratnû pfieÈal bombov˘ atentát na lond˘nském nádraÏí. Neumûla jsem si ho pfiedstavit mrtvého. Takov˘ obraz mi unikal, protoÏe neobsahoval moÏnost smífiení se skuteãností. Nevidûla jsem jeho ostatky, vyhnula jsem se tomu podobnû jako star˘ DubliÀan, kter˘ nesnesl pohled na svého mrtvého syna. Uvûdomila jsem si, Ïe mi doktorka Foleyová nûco fiíká. „PromiÀ,“ zopakovala, v oãích smutek, protoÏe mÛj pfiíbûh dobfie znala. „Nechtûla jsem tû ranit. I tak vypadበdneska dost zbûdovanû.“ „Kápla jsi na zajímavou souvislost.“ SnaÏila jsem se vzchopit. „¤ekla bych, Ïe vrah, kterého hledáme, má nûco spoleãného s pachatelem podobného bombového atentátu. NezáleÏí mu na tom, koho konkrétnû zabije. Jeho obûÈmi jsou bezejmenní lidé bez tváfie. Symbolizují jen jeho individuální ìábelskou víru.“ „Moc by tû bolelo, kdybych se zeptala na nûco ohlednû Marka?“ „Ptej se, naã chce‰.“ Usmála jsem se. „Stejnû bys neodolala.“ „Byla jsi tam, co se to stalo, nav‰tívila jsi místo, kde zahynul?“ „Nevím, kde se to stalo,“ vyhrkla jsem. Popotáhla z cigarety a upfienû se na mne dívala. „Tím myslím, Ïe nevím, kde pfiesnû se to na nádraÏí událo,“ dodala jsem vyh˘bavû, div jsem se nezakoktala. Dál mlãela, zamáãkla v popelníku ‰paãka cigarety. „Na nádraÏí Victoria jsem nebyla nejen od doby, co tam zahynul, ale pokud si vzpomínám, tak vÛbec nikdy,“ pokraãovala jsem. „NeodjíÏdûla jsem odtud ani tam nepfiijela. Jestli se nem˘lím, naposled jsem byla na nádraÏí Waterloo.“ „Slavná doktorka Kay Scarpettová nenav‰tívila právû to16
NAKAÎLIVÁ SMRT hle místo ãinu.“ Vytáhla z krabiãky dal‰í cigaretu. „Nechce‰ taky?“ „BÛh ví, Ïe bych chtûla. Ale nemÛÏu.“ Povzdechla si. „Vzpomínám na VídeÀ. Co tam bylo muÏÛ a my dvû jsme vypalovaly víc neÏ nejvût‰í kufiáci.“ „Koufiily jsme pravdûpodobnû právû kvÛli té tehdej‰í zdrcující pfievaze muÏÛ,“ poznamenala jsem. „MoÏná, ale pro mû zfiejmû není léku. Na mnû se ukazuje, Ïe nበÏivotní styl neovlivÀuje to, co víme, mozek nekontroluje na‰e potfieby.“ Sfoukla zápalku. „Vidûla jsem plíce kufiáka. A vidûla jsem snímek sv˘ch tukovit˘ch jater.“ „Od té doby, co jsem pfiestala koufiit, se mi plíce zlep‰ily. U jater to nepozoruju,“ fiekla jsem. „Pofiád jsem se je‰tû nevzdala whisky.“ „Proboha, to aÈ tû ani nenapadne! Mûla bys po radostech.“ Odmlãela se a zamy‰lenû dodala: „City se samozfiejmû dají ovládnout a usmûrnit, aby se proti nám nespikly.“ „Pravdûpodobnû odjedu zítra,“ vrátila jsem se k tématu. „Musí‰ letût pfies Lond˘n a tam pfiestoupit.“ Na‰e oãi se setkaly. „ZdrÏ se tam. Staãí den.“ „Proã?“ „Pro tebe ta záleÏitost neskonãila, Kay. Celá léta to na tobû pozoruju. Musí‰ pohfibít Marka Jamese.“ „Jak to, Ïe na mû v‰echno najednou zase tak silnû dolehlo, Margaret?“ Opût jsem se málem zakoktala. „Poznám, kdyÏ nûkdo pfied nûãím utíká. A ty utíká‰, stejnû jako ten vrah.“ „Pfiece jen jsi mû nûãím uklidnila,“ fiekla jsem ponûkud kousavû, nechtûla jsem, aby rozhovor pokraãoval tímto smûrem. Ale nedovolila mi uniknout. „DÛvody máte pochopitelnû rÛzné, a zároveÀ velmi podobné. On páchá zlo, ty ne. Ale oba se bráníte dopadení.“ 17
