1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 1
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
►B
NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 1265/69 ze dne 1. července 1969 o metodách pro stanovení jakosti cukru, který nakupují intervenční agentury (Úř. věst. L 163 , 4.7.1969, s. 1)
Ve znění: Úřední věstník Č.
Strana
►M1 Regulation (EEC) No 1280/71 of the Commision of 18 June 1971 (*)
L 133
34
19.6.1971
►M2 Commision Regulation (EEC) No 2103/77 of 23 September 1977 (*)
L 246
12
27.9.1977
►M3 Commission Regulation (EC) No 187/1999 of 27 January 1999 (*)
L 21
9
28.1.1999
(*) Tento akt nebyl nikdy publikován v češtině.
Datum
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 2 ▼B NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 1265/69 ze dne 1. července 1969 o metodách pro stanovení jakosti cukru, který nakupují intervenční agentury KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, s ohledem na nařízení Rady č. 1009/67/EHS ze dne 18. prosince 1967 o společné organizaci trhů s cukrem (1), ve znění nařízení (EHS) č. 2100/ 68 (2), a zejména na čl. 9 odst. 8 uvedeného nařízení, vzhledem k tomu, že nařízení Komise (EHS) č. 782/68 ze dne 26. června 1968, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro nákup cukru intervenčními agenturami (3), stanoví různé jakostní znaky pro bílý cukr a pro surový cukr; že je nezbytné stanovit v rámci Společenství jednotnou právní úpravu, která členským státům zabrání, aby při určování těchto jakostních znaků používaly rozdílné metody; vzhledem k tomu, že pro tuto právní úpravu by měly být použity všeobecně uznávané metody analýzy; vzhledem k tomu, že by dotyčné metody měly být použitelné u nákupu prováděného intervenčními agenturami počínaje dnem vstupu nařízení č. 1009/67/EHS v platnost, neboť při neexistenci takových metod se smlouvy uzavíraly podmíněně; vzhledem k tomu, že opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídicího výboru pro cukr, PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1 Metody pro stanovení jakostních znaků cukru uvedených v nařízení ►M2 2103/77/EEC ◄ jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení. Článek 2 Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství. Pro cukr nakoupený intervenčními agenturami se použije ode dne 1. července 1968. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
(1) Úř. věst. 308, 18.12.1967, s. 1. (2) Úř. věst. L 309, 24.12.1968, s. 4. (3) Úř. věst. L 145, 27.6.1968, s. 6.
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 3 ▼B PŘÍLOHA METODY PRO STANOVENÍ JAKOSTI BÍLÉHO CUKRU V EHS
A. POSTUP PRO UDĚLOVÁNÍ BODŮ 1. Obsah popela ICUMSA: Obsah popela určený konduktometricky (Zdroj: Sborník příspěvků ze 14. zasedání ICUMSA 1966, s. 88). Přístroje a pomůcky Přístroj na měření konduktivity do 0,5 μS cm-1 (1) s přesností ± 2 %. Doporučuje se používat měřicí kyvety, jejichž teplotu lze udržet na 20 °C ± 0,2 °C pomocí vodní lázně. Odměrné baňky na 100 ± 0,05 cm3, 500 ± 0,25 cm3 a 1 000 ± 0,40 cm3; pipety s celkovým objemem 10 ± 0,02 cm3 (2). Pro přípravu všech roztoků (cukerných roztoků a roztoků chloridu draselného) se musí použít dvakrát destilovaná nebo deionizovaná voda s měrnou vodivostí menší než 2 μS cm-1. Všechny nádoby a pipety se musí před použitím důkladně opláchnout vodou uvedené kvality. Přístroje na měření konduktivity se kalibrují pomocí N/5000 roztoku chloridu draselného. Za tímto účelem se 745,5 mg chloridu draselného (pa) předem vysušeného záhřevem na přibližně 500°C – tj. do temně červeného žáru – rozpustí ve vodě v jednolitrové odměrné baňce a objem se doplní po značku vodou. 10 cm3 takto připraveného roztoku (N/100) se převede pomocí pipety do odměrné baňky o objemu 500 cm3 a doplní se po značku vodou. Při teplotě přesně 20 °C bude mít tento N/5000 roztok chloridu draselného měrnou vodivost 26,6 ± 0,3 μS cm-1 po odečtení měrné vodivosti použité vody. Podle způsobu fungování použitého přístroje na měření vodivosti se musí tento přístroj nastavit tak, aby ukazoval výše uvedenou hodnotu vodivosti včetně měrné vodivosti použité vody; nebo se uvedená hodnota včetně hodnoty měrné vodivosti použité vody použije pro výpočet konstanty kyvety. Před každou kalibrací je třeba připravit čerstvý roztok chloridu draselného. Metoda stanovení 28 % cukerný roztok se připraví buď rozpuštěním 31,3 ± 0,1 g cukru při teplotě 20 ± 0,2 °C v odměrné baňce o objemu 100 cm3 nebo rozpuštěním 28 g cukru ve vodě a doplněním vodou do hmotnosti 100 g. Po přiměřeném zamíchání se roztok vloží do měrné kyvety. Údaje se odečtou, jakmile je teplota roztoku přesně 20 ± 0,2 °C. Od odečtené hodnoty se odpočítá 50 % hodnoty odečtené u použité vody. Získaný výsledek je: C28 = odečtená hodnota C – 0,5 C vody C = měrná vodivost v μS cm-1. Dolní index 28 znamená, že byl použit 28 % cukerný roztok. Počet bodů = 0,320 x C28 tj. 3,13 μS cm-1 se rovná 1 bodu neboli 1 bod = 0,0018 % popela. % popela = 0,320 × 18 × 10-4 × C28. Stanovení měrné vodivosti použité vody se provede takto: Stejné množství vody, které se použilo pro cukerný roztok, se míchá v odměrné baňce o objemu 100 cm3, a to stejným způsobem jako při rozpouštění cukru. Doplní se do 100 cm3 a měří se při teplotě kolem 20 °C. Při měření není třeba přesné termostatické kontroly vzhledem k tomu, že veškeré případné korekce teploty jsou zjevně nižší než možné limity chyb. (1) 1 μS cm-1 = 10-6 · Ω-1 cm-1. (2) Uvedené tolerance odpovídají nebo vyhovují rozhodnutím ISO.
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 4 ▼B 2. Barevné typy Metoda Brunswického institutu (Zdroj: (Schneider F., A. Emmerich and J. Dubourg, Zucker 18, 571 (1965) a Sucr. Franç., 106, 219 (1965)). Přístroje a pomůcky Standardní barevná škála 0-6 dle metody Brunswick. Denní zářivka se umístí do schránky, otevřené vpředu, 20 cm hluboké, 120 cm široké, 50 cm vysoké, a to tak, že kolmá vzdálenost mezi zářivkou a vzorky cukru je asi 35 cm. Před přímým světlem zářivky je nutné chránit oči pracovníka ochranným pásem asi 15 cm vysokým. Jako lampy vhodné k tomuto účelu lze doporučit zářivky Osram HNT 120 nebo Philips TL 25 W/55. Jiné zářivky by se neměly používat bez vyzkoušení, a to s ohledem na význam spektrálního rozložení světelné intenzity. Zadní stěna a boční stěny schránky se z vnitřní strany natřou matně hnědou barvou (například tmavě kaštanovou barvou), aby nažloutlé až hnědé barvy vzorků cukru byly dobře patrné. Na dno se položí bílý filtrační papír, s nímž barva cukru jasně kontrastuje. Schránka se umístí tak, aby zářivka byla přibližně ve výši očí. Při srovnávání nesmí být vzorky na přímém denním světle, ani nesmí být osvětleny jinými okolními svítidly v místnosti, protože pak by bylo těžší danou zkoušku provést. Metoda stanovení Cukr se vloží do čtverhranných krabiček s bílým nebo světle modrým vnitřním obložením (strany 60 mm, výška 28 mm) a na povrchu se zarovná pomocí víčka. Musí se dát pozor na to, aby krabičky obsahující příslušný vzorek a standardní vzorky byly naplněny po okraj. Barva vnitřního obložení musí být ve všech krabičkách naprosto identická, jinak by výsledky mohly být samozřejmě chybné. Krabičky musí být umístěny vedle sebe tak, aby mezi nimi nebyl žádný prostor; z tohoto důvodu nejsou vhodné kulaté krabičky. U vzorku se nejprve provede hrubé porovnání tak, že se pokládá na různá místa stupnice barev. Potom se pečlivě porovnává s barvami, které jsou mu nejblíže. Porovnání se provádí tak, že se vzorek pokládá střídavě nalevo a napravo od barevného typu použitého pro srovnání. Na základě výsledků tří nezávislých pozorovatelů se stanoví průměr. Tento průměr se vyjádří v desetinách barevného typu. U cukru, u něhož se velikost krystalů liší od velikosti krystalů standardních vzorků, je nutné sledovat barvu, a nikoliv odrazy krystalů. Počet bodů = barevný typ × 2, tj. 0,5 barevného typu = 1 bod. 3. Barva v roztoku Metoda ICUMSA 4 – po filtrování přes membránový filtr s póry o velikosti 0,45 μm (metodou protlačování rtuti) nebo 0,6 μm (Hagen-Poisuilleovou metodou). (Zdroj: De Whalley, Metody analýzy cukru ICUMSA, 1964, s. 57; Sborník příspěvků na 12. zasedání ICUMSA 1985, s. 55). Přístroje a pomůcky K přípravě roztoku je třeba: Erlenmeyerova baňka (200 cm3), vakuové filtrační zařízení pro membránové filtry, filtrační baňky (objem 500 nebo 250 cm3), vývěva a membránové filtry s průměrným průměrem pórů 0,45 μm (metoda protlačování rtuti) nebo 0,6 μm (Hagen-Poisuilleova metoda). Koncentrace roztoku se stanoví refraktometricky. Pro měření extinkce lze použít každý fotometr, který umožňuje, aby měření při 420 ± 10 nm bylo provedeno s dostatečnou přesností.
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 5 ▼B Kyvety musí být vybrány tak, aby dvě kyvety naplněné destilovanou vodou daly při vzájemném porovnání nulovou extinkci. Délka optické dráhy kyvety musí činit nejméně 3 cm. Metoda stanovení 50 ± 0,1 g cukru se zváží v Erlenmeyerově baňce se širokým hrdlem. Přidá se buď 50 g destilované vody nebo 50 cm3 destilované vody (odměrný válec), poté se rozpustí protřepáním nebo v třepačce. Není nutné snažit se o větší přesnost koncentrace vzhledem k tomu, že tato koncentrace se může během filtrace změnit. Mezitím je membránový filtr ponořen v destilované vodě po dobu alespoň deseti minut a poté se umístí do filtračního zařízení. V průběhu filtrace dochází současně k odvzdušnění roztoku. Koncentrace se stanoví refraktometricky (°Brix); po předchozím propláchnutí částí roztoku se naplní kyveta. Kyveta se okamžitě uzavře, aby se zabránilo tvoření pruhů tekutiny. Srovnávací kyveta se naplní destilovanou vodou a při 420 nm se okamžitě provede měření. Voda použitá ve srovnávací kyvetě musí být přefiltrována přes membránový filtr. Jednotky ICUMSA = 100 × ε420 =
E
= extinkční koeficient
ε420
= odečtený údaj extinkce
1
= délka optické dráhy kyvety (v cm)
d
= hustota
Počet bodů =
,tj. 7,5 jednotek ICUMSA se rovná 1 bodu. B. DODATEČNÁ KRITÉRIA 1. Polarizace Metoda ICUMSA 1 pro surový cukr (zdroj: Sborník příspěvků ze 12. zasedání ICUMSA 1985, s. 84 et seq; Sborník příspěvků ze 13. zasedání ICUMSA 1962, s. 83 et seq; Sborník příspěvků ze 14. zasedání ICUMSA 1966). Přístroje a pomůcky Polarimetr s mezinárodní stupnicí cukru (°S) odpovídající definicím ICUMSA. Analytické váhy s přesností na ± 0,001 g. Odměrné baňky o objemu 100 cm3. Tyto baňky musí být speciálně kalibrované. Jejich objem musí být 100,00 ± 0,02 cm3 nebo upravený na tento stupeň přesnosti. 200 mm dlouhé polarimetrické trubice nesmí být mimo toleranci ± 0,03 mm. Jestliže se používají kratší trubice, musí mít podobnou relativní přesnost, například 100 mm ± 0,015 mm. Souběžnost koncových ploch musí být vyšší než deset obloukových minut. Rotace upevněné trubice kolem optické osy by neměla způsobit žádnou výraznou změnu v naměřené hodnotě. Koncové destičky nesmí vykazovat žádné vnitřní napětí, to znamená, že nesmí vykazovat žádnou optickou aktivitu. Jejich plochy musí být rovnoběžné s tolerancí do pěti obloukových minut. Použitý filtrační papír musí mít obsah vlhkosti v rozmezí od 6 do 8 %. Metoda stanovení 26 ± 0,002 g cukru se zváží a přenese do odměrné baňky (viz výše) s přibližně 60 cm3 destilované nebo demineralizované vody. Cukr se rozpustí bez záhřevu.
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 6 ▼B Pokud je nezbytné provést čištění usazováním, přidá se 0,5 cm3 roztoku zásaditého octanu olovnatého. Toto činidlo musí vyhovovat požadavkům ICUMSA (zdroj: De Whalley, Metody analýzy cukru ICUMSA (1964) s. 122). Po důkladném promíchání se přidá voda téměř až po značku. Případná pěna se odstraní kapkou alkoholu nebo éteru. Poté se baňka vloží na patnáct minut do vodní lázně s termostatem (teploty viz níže). Vnitřní stěna hrdla baňky se vysuší filtračním papírem. S použitím pipety s jemnou špičkou se hladina vyrovná přesně ke značce. Obsah baňky se smíchá tak, že se rukou přikryje hrdlo a baňka se alespoň pětkrát obrátí. Pokud bylo nutné pročištění, mělo by nyní dojít k filtraci. Rozměry filtru musí být takové, aby bylo možné vlít najednou 100 cm3. Nálevka musí mít velmi krátkou stopku, aby bylo možné ji umístit na kádinku, aby se roztok nevypařoval. Ze stejného důvodu musí být nálevka zakryta hodinovým sklíčkem. Po vymytí a vysušení se polarimetrická trubice dvakrát vypláchne přibližně dvěmi třetinami objemu cukerného roztoku. Při naplňování se musí dbát na to, aby v trubici nebyly žádné vzduchové bubliny. Trubice se poté vloží do polarimetru a provede se 5 měření s přesností 0,05 ° S. a) Pokud se používá sacharimetr s křemenným klínem, optická rotace celku je funkcí teploty. V takovém případě se roztok uvede na teplotu sacharimetru dříve než se doplní do 100 cm3. Rozdíl mezi těmito dvěma teplotami nesmí přesáhnout 0,5 °C. U přístrojů s vizuálním odečtem se hodnoty odečítají pětkrát s přesností na 0,05 °S. Průměrná hodnota se vyjádří s přesností na jednu setinu °S. Sacharimetr musí být kontrolován pomocí křemenné destičky, jejíž ekvivalentní hodnota musí být okolo 100 °S. Korekce teploty u sacharimetrů s křemenným klínem: Přičte se 0,03 °S na 1 °C při teplotě nad 20°C nebo se odečte 0,03 °S na 1 °C při teplotě pod 20 °C. b) Pokud se měření provádí pomocí polarimetru s kruhovou stupnicí, doporučuje se použít trubice s pláštěm. Musí být spojeny s termostatem udržujícím teplotu při 20 ± 0,2 °C. Doplnění baňky ke značce je rovněž nutné provést při 20 ± 0,2 °C. Křemenná kontrolní destička musí mít také teplotu 20 ± 0,2 °C. Jestliže to není možné, její hodnota se stanoví takto: St ¼ S20 ½1 þ 0,00014 ðt-20Þ. Příkla d: S20
= 98,45 °S; t = 23,8 °C
St
= 98,45 (1 + 0,00014 x 3,8) 98,45 x 1,00053 = 98,50 °S.
2. Redukující látky (invertní cukr) Metoda ICUMSA – metoda Berlínského institutu. (Zdroj: De Whalley, Metody analýzy cukru ICUMSA (1964), s. 25); Schneider F. a Emmerich A., Zucker – Beih. 1, 17 (1951)). Přístroje a pomůcky Vodní lázeň, Erlenmeyerovy baňky o objemu 300 cm3, pipety, byrety o objemu 50 cm3. Chemikálie Müllerův roztok: 35 g krystalického síranu měďnatého (CuSO4×5H2O) (pa) se rozpustí ve 400 cm3 horké destilované vody.
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 7 ▼B Dále se rozpustí 173 g Seignettovy soli (vínan sodnodraselný) a 68 g bezvodého uhličitanu sodného v 500 cm3 horké vody. Po schlazení se oba roztoky smísí v jednolitrové odměrné baňce a obsah se doplní po značku vodou. Roztok se silně protřepe s 2 g aktivního uhlí, nechá se několik hodin stát a poté se přefiltruje přes tvrzený filtrační papír nebo přes membránový filtr. Jestliže se zjistí, že během uskladnění došlo k oddělení malých množství oxidu měďného, roztok by měl být ještě jednou přefiltrován. Kyselina octová 5N. Roztok jódu 0,0333N. Roztok thiosíranu sodného 0,0333N. Roztok škrobu: 1 % roztok rozpustného škrobu v nasyceném roztoku NaCl. Přesný titr roztoku jódu a roztoku thiosíranu se stanoví obvyklou metodou (např. s jodičnanem draselným). Metoda stanovení V Erlenmeyerově baňce o objemu 300 cm3 se rozpustí 10 g cukru v destilované nebo demineralizované vodě. Přidáním vody se roztok doplní na 100 cm3. Přidá se 10 cm3 Müllerova roztoku (pomocí pipety); důkladně se smísí a nechá se stát ve vroucí vodní lázni po dobu deseti minut ± pět sekund. Var nesmí být přerušen vložením baňky do vodní lázně. Baňky jsou ve vodě umístěny tak, aby hladina roztoku byla 2 cm pod hladinou vody. Na konci doby zahřívání se rychle ochladí proudem studené vody. Během této fáze je třeba zabránit tomu, aby se roztok protřepával, jinak by kyslík ze vzduchu mohl znovu rozpustit část usazeniny oxidu měďného. Po ochlazení roztoku se přidá 5 cm3 5N kyseliny octové a okamžitě poté a bez míchání se přidá známý nadbytek 0,0333N jódového roztoku (mezi 20 a 40 cm3). Usazenina se poté rozpustí protřepáním roztoku. Přebytek jódu se zpětně titruje pomocí 0,0333N roztoku thiosíranu. Následující korekce se odečtou od hodnoty vyjadřující spotřebovaný jód (cm3), známé jako „hodnota po varu“. — „Slepá hodnota“ vyjadřuje spotřebu jódu během zkoušky, ve které se místo cukerného roztoku použije voda a která se provádí stejným způsobem, jaký je popsán pro „hodnotu po varu“. Tato korekce se stanoví pouze jednou pro každou dávku Müllerova roztoku. Pokud se použijí čisté chemikálie, nepřesáhne 0,1 cm3. — „Hodnota bez varu“ je hodnota vyjadřující spotřebu jódu během zkoušky, v níž se směs cukerného roztoku a Müllerova roztoku nezahřívá, ale nechá se stát při pokojové teplotě po dobu deseti minut před tím, než se přidá kyselina octová. — „Korekce sacharosy“, která zohledňuje redukující účinek sacharosy, se za uvedených podmínek (s použitím 10 g cukru) rovná 2,0 cm3. Po odečtení těchto tří korekcí se získá hodnota pro spotřebu 0,0333N roztoku jódu, u kterého 1 cm3 odpovídá 1 mg invertního cukru ve vzorku. 1 cm3 roztoku jódu tak odpovídá 0,01 % invertního cukru. 3. Vlhkost Metoda ICUMSA (zdroj: (De Whalley, Metody analýzy cukru ICUMSA (1964) s. 44). Naváží se alespoň 20 g nemletého cukru, a to v předem zvážené hliníkové odpařovací misce s hermetickým uzávěrem nebo ve skleněné nádobě se zabroušenou zátkou. Je nutné zvolit takový průměr nádob, aby tloušťka vrstvy cukru nepřesáhla 1 cm. Pro hmotnost 20 g musí být průměr nádoby alespoň 6 cm. Vzorek se umístí do sušárny při 105°C na tři hodiny. Během procesu sušení se z nádob odstraní uzávěry.
1969R1265 — CS — 04.02.1999 — 001.001 — 8 ▼B Uzavřené nádoby se za účelem ochlazení umístí do exsikátoru. Po ochlazení na pokojovou teplotu se znovu zváží. K vážení se používají analytické váhy s přesností na 0,1 mg. Vlhkost ð%Þ ¼
váhový úbytek ðgÞ × 100. navážka cukru ðgÞ
