1965 – RUJANA – USEDOM – HIDDENSEE - POPRVÉ U MOŘE - CO JSEM SI OVĚŘILA V SASSNITZ. Na břehu vždycky někdo zůstává ať třeba neznámý a cizí za tvojí lodí dívá se a čeká až mu zmizí Koníčku já ti zamávám žes´ byl tak trpělivý a žes´ byl nějak hrozně sám s nákladem beden v davu lidí….. /1965/ V roce 1965 uspořádala Tělovýchovná jednota Slovan Velvary čtrnáctidenní zájezd k Baltickému moři, Myslím, že účastníků se sešlo asi kolem třiceti. Jelo se vlakem, s sebou jsme si vezli stany , jídlo , potraviny a vařiče na pevný líh, abychom si mohli vařit . Představa, že uvidím moře mne velice lákala a také moje přítelkyně mně přemlouvaly. Celý zájezd stál 900 korun , což bylo poměrně levné, ale nepřiznala jsem nikomu, že pro mne to byla tehdy opravdu značná částka . No, jela jsem. Největší kufry z celé výpravy jsme měly já a Líba, můj byl největší, sotva jsem ho unesla. Nejhorší to bylo od autobusu z Florence k nádraží. Udělala j sem pár kroků a musila jsem si odpočinout. Nějaký mladík se mne tehdy galantně ujal a já viděla, že i on kufr sotva vleče. Jeli jsme z Masarykova nádraží vlakem na obyčejných sedadlech, ne na lehátkách, ale nepřipadalo nám to nijak únavné. Na hranicích mne čekalo překvapení. Jeden z účastníků mi sdělil, že mám návštěvu, že se po mně kdosi shání. Myslila jsem, že je to vtip, byla jsem proto mile překvapena, když v uličce na mne čekal pohledný světlovlasý mládenec - Jaroslav Vedral Učil na druhém stupni ZDŠ biologii v Brandýsku. Poznala jsem ho na školení kulturních pracovníků na Bilichově v roce 1962. Bylo tenkrát pozdní léto, nádherné počasí, Bilichov je položen v krásné přírodě, kolem jsou rozsáhlé lesy, poblíž objektu, kde jsme byli ubytováni lákal nás ke koupání rybník.A bylo takové teplo, že jsme se školili venku sedíce na trávě. Školení bylo asi čtyřdenní, ale záhy se ukázalo, že několik z nás – včetně Vedrala školení naprosto nebaví. Přišli jsme na nápad, že na kulturním školení by se měl předvést ukázkový kulturní pořad . Vedení kurzu nápad schválilo a několik z nás prohlásilo, že se akce rádo ujme. Byli jsme pochopitelně zbaveni účasti na přednáškách, zřejmě ideově zaměřených. Vedral jako biolog uspořádal pro všechny také přírodovědnou procházku lesem, ukázal nám vzácné rostliny kupř, modře kvetoucí hořec a v potoce dokonce chytil raka, kterého pak zase vrátil do vody.Napsala jsem tehdy pod dojmem zážitků z krásné přírody básničku: Nenajdu asi vhodná slova, pro všechno co si z Bilichova v paměti ukládám jak do hebáře Jaképak také najít slovo pro barvu hořce, pro přesličku pro vlhkou lesní tiš.. atd.
Jako vysokoškolák byl Vederal členem Vysokoškolského uměleckého souboru, měl krásný tenor,a já jsem ho ještě téhož roku pozvala na besedu do velvarského Kulturního domu kde jsem pracovala. Vedral měl u posluchačů veliký úspěch, musil hodně přidávat. Nejen krásně zpíval,, měl také veliký smysl pro humor. Byl to zdařilý pořad. Teď tu opět tedy stál přede mnou. Slyšel vedoucího výpravy vyvolával naše jména, abychom si připravili cestovní pasy., Byla to veliká náhoda, on jel s rodinou na dovolenou do Rostocku..
Samozřejmě, že jsem si tehdy nevedla žádné zápisy, a tak tedˇ lovím v paměti, jako ve většině, co píšu o svém cestování. Jistě jsem mnoho zapomněla. Vlakem jsme jeli celou noc, ráno vystoupili v Berlíně, měli jsme přesedat na jiný vlak Prozatím jsme seděli v parku a s ukrývaným úsměvem pozorovali vysokého adolescenta pyšně se procházejícího v kalhotách, jejichž nohavice tvořily takové „zvony“, že vypadaly spíš jako sukně, móda, která se záhy rošířila i u nás.. Teď zjišťuji, jak se mi leccos plete, tak kupř. vím, že jsme v Berlíně navštívili Treptov, hřbitov sovětských vojáků, jehož architektura mi připadala nepříjemně megalomanská, postáli jsme také u Brandenburské brány, šli jsme ulicí Unter den Linden, někde poblíž byl jakýsi památník podlých, stavba připomínala antiku, v její kopuli byl kulatý otvor nad ním plula volně oblaka, to na mne velice zapůsobilo. Někde
poblíž nám ukazovali rozkopané místo, kde měl být poslední hlavní stan Hitlerův. Jeli jsme kolem Sprévy, kolem ostrova na němž je proslulé muzeum, byli jsme na Alexander Platz, zrovna tudy procházel cirkusový průvod se slony a jinými zvířaty .. na to vše si pamatuji, ale marně se rozpomínám, jestli jsme ona místa navšívili na počátku či na konci naší cesty. A snad na cestě na Rujanu jsme přesedali ve Wohlgastu, vzpomínám jak jsme na káře vezli bágly z jednoho tamnějšího nádraží na jiné, .z kterého jsme pak jeli do Stralsundu, kde jsem - a myslím, že většina z nás poprvé uviděla moře, chodila jsem po jakémsi molu, bylo zamračeno, na šedivé hladině kotvily lodě. Ve stralsundském parku mě štípla labuť tak, že mi slezl nehet a na zpáteční cestě jsem v nádražní restauraci
zapomněla černý baloňák .Když jsem se pro něj po pár krocích vrátila, už tam nebyl , už ho někdo ukradl!. Ve Stralsundu jsme zase nastoupili do vlaku , který někde cestou nalodili na trajekt.. My, tedy dr. R. Jelenová, Slávka Elisová, Líba Macháčková a já - jsme v kupé seděly s mladými švédskými manžely , měly s sebou asi roční holčičku. Měly jsme hroznou žízeň, ve vlaku prodávali limonády, jenže pouze za švédské koruny a ti mladí manželé nám dali pití v krabičce, což se u nás tehdy vůbec nedělalo Vystříhla jsem z papíru té holčičce koně s vozem a její rodiče byli tak.nadšeni, že jí vystřihovánku nedali , protože prý by ji roztrhala Rozloučili jsme se s nimi na Rujaně v Sassnitz / Sasnice/, pozorovali jsme, jak loď s vlakem se rozjíždí ke Švédsku v, mávali jsme té mladé švédské rodince a pak jsem se otočila a zůstala jako očarovaná:: Přede mnou se vypínala oblá hora, tvarem připomínající Říp, ale mnohem vyšší a naprosto nepochopitelná, protože nebyla z kamení a hlíny ale z vody! VODA NA KOPCI ! Byl to opravdu ohromující zážitek. A tak jsem se tady na Rujaně na vlastní oči přesvědčila o tom, že opravdu země je kulatá a disponuje přitažlivou silou ! Stanovali jsme v jakémsi kempu, vůbec si nevzpomínám na jméno, snad Backenberg,, rozhodně jsme toto místo navštívili., stejně jako Úeckeritz na Usedomu. Dojmy z Rujany a Baltského moře: - rozlehlé:písečné pláže s vyvrženými chaluhami a mrtvými medúzami, v písku vydlabané obrovské jámy, kde bylo možno se opalovat, ustavičný vítr je přelétl, moře studené , chvíle koupání v něm rovnalo se téměř hrdinství Na pláž přijíždívali pravidelně prodejci vynikajících pečených ryb a stejně vynikajících koláčů s bohatou nádivkou máku, povidel a p. V kempu byly krámky s potravinami Kupovali jsme tam hlavně chléb, brambory, mléko a „ světe zboř se !“ – jak říkávala moje babička, já se tam naučila ve věku 35 let jísti rajčata! V jakési hospodě jsme ochutnali zdejší specialitu , v obrovských kulatých číších pivo s limonádou. No, nijak nás to neoslovilo Počasí nebylo valné, dost pršelo, ale přece jen jsme tu a tam vlezli do vody, či se ve vyhloubených jamách mohli někdy opalovat. Šuškalo se, že poblíž je společná nudistická pláž, což samozřejmě značně zneklidňovalo mužskou část naší výpravy. I vydaly jsme se v jednom mimořádně slunečném
dnu se Slávkou a Líbou do jámy na okraji zmíněné pláže, ale opalovaly se v ní v plavkách. A co nevidíme dva nahatí muži přešli kolem nás, na jednoho z nich jsme zavolaly : „Pane Č…..“ Upalovali oba! Jindy se naše trojice vydala na procházku ostrovem. S tím že budeme fotografovat. Zničehonic mně začaly tlačit sandály. Slávka se nade mnou smilovala, na chvíli /!/ si se mnou vymění svoje sněhově bílé „ fungl nové“ plátěnky. Ulevilo se mi. Procházely jsme nějakými vesnicemi, střechy domků byly kryt y rákosem, jako u nás kdysi doškami a také byly obklopeny rákosovým plotem . V jednu chvíli nás upoutalo stádo černobílých krav, s nimi se musíme vyfotit, vtipkovaly jsme „ Já a moře, já a kráva..“ Hnaly jsme se k nim záludnou zelenou trávou bohatě vyzdobenou skrytými kravskými koláči, Samozřejmě, že jsem do jednoho šlápla a nejen půl Slávčiny sněhobílé plátěnky zezelenala..S takto kolorovanou obuví jsem pak absolvovala zbytek procházky, Slávka odmítla se přezout. Naštěstí se mi pak podařilo plátěnku vyprat.. Jak jsme se tak toulaly, z názvů některých vesnic bylo možno jasně vyčíst jejich slovanský původ, však tu také kdysi Slované sídlili.Vypudili je odtud Dánové, rozkotali jejich pohanské božiště na KAP ARKONĚ. Také jsme toto místo vysoko nad mořem navštívili, stejně jako srázné křídové pobřeží. Jednoho dne jsme také podnikli výlet lodí na ostrov HIDDENSEE, úplně nás očaroval už tím, jak je mrňavý Na délku jste jej přehlédli, na šířku za chvíli přešli. Když jsem se pak na něj dívala na mapě, připadal mi jako mořský koník..Domky tam byly podobné jako na Rujaně s rákosovými střechami, ale mnohem barevnější. Upoutal nás nejkřiklavější, šmolkově modrý domek. Byla v něm galerie, nebo snad výstava obrazů, které jej svou křiklavou barevností ještě předčily. S Líbou jsme ostrůvek přešly až k pobřeží.Upoutal nás muž, který něco ve vodě, nepomatuji se už čím, snad sítkem, v písku hledal. V Baltu se nachází jantar a také jsme pak uviděly, že
muž nachází maličké kousky této pravěké pryskyřice. Okamžitě nás rozpálila jantarokopecká horečka , nabíraly jsme písek do dlaní a přebíraly. Já měla opravdu štěstí, našla jsem pěkný kousek a pochlubila jsem se jím neznámému. Okamžitě mi jej s dlaně sebral a přidal ke svým mrňavým… No, byla jsem rozčarována. Jantar jsme si nepřivezly, ale zato nám někdo z naší skupiny pořídil z onoho místa velice romantickou fotografii Věděla jsem, že na Hiddensee je pohřben slavný německý básník GERHARD HAUPTMANN / jeho hra Potopený zvon se hrála i u nás, slyšela jsem ji, myslím, v rozhlase /,ale místo jeho posledního odpočinku jsme nevyhledaly. Když jsme z odjíždějící lodě hleděli na vzdalující se ostrůvek, upoutal moji pozornost na pobřeží stojící bílý koník s nákladem. Připadal mi tak trpělivý, tak smířený se svým osudem a hlavně tak hrozně osamělý, že se mi srdce sevřelo. . . Z Rujany jsme se přesunuli na další baltský ostrov.na Usedom, myslím, že jsme se utábořili v Ukeritz, pamatuji, že jsme navštívili několik tamních přímořských lázeňských měst, jako HERINGSDORF, BANZIN, AHLBECK .V jednom z nich jsem musila použít, WC , Nechápala jsem, proč paní, která tam pracovala, mi zprvu ve vstupu do kabinky bránila. Pochopila jsem - po každém použití paní sedátko utře než dovolí použití další.. Příkladná hygiena. Samotná kabinka mne okouzlila, byla celá z růžového mramoru. Zato, když jsme navštívili továrnu na zpracování ryb v KAMINKE, téměř už na polských hranicích, jsem byla otřesena, jak jsme se musili vyhýbat na zakrvácených dlaždicích rybím vnitřnostem.
Přílohy – pohledy : ostrovy v Baltu, přístav na Hiddensee, foto Já a Líba na Hiddensee
