Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 15
KAPITOLA 1
Jak to v‰echno zaãalo
V
elmi jsem si pfiál Ecstasy. Bylo mi jasné, Ïe je to pfiímá cesta ke v‰emu ostatnímu, co jsem si pfiál také a neménû. Pfiál jsem si mít klid a pfiátelské vztahy se ãleny rodiny. Pfiál jsem si, aby nás bavilo Ïít tak, jak teì Ïijeme, a pozdûji abychom si mûli o ãem povídat. Pfiál jsem si sem tam nûjak˘ ten rituál a o dovolen˘ch nové záÏitky, aby bylo co fotografovat. Mít dobré dÛvody, proã chodit ven a pfiípadnû se st˘kat se sousedy i s cizími lidmi. Pfiál jsem si, aby byla má dvanáctiletá dcera ‰Èastná a spokojená a aby se jí dostalo mnohem víc neÏ to, na co tak trpûlivû ãekala, a také abych dokázal probudit záfiiv˘ úsmûv na tváfii své manÏelky z oboustranného pocitu blaha z úspû‰nû naplnûné manÏelské mise. Pfiál jsem si pfiíleÏitosti k opûtovnému usmifiování a rozkolÛm – a dal‰ímu, je‰tû boufilivûj‰ímu usmifiování. Také nûco proti vlastním záchvatÛm osamûlosti z odlouãení. Aby to nekoneãné hledání uÏ dospûlo k nûjakému konci. Ale nejvíc ze v‰eho, a hrály pro to v‰echny tyhle dÛvody a je‰tû i dal‰í, jsem si pfiál Ecstasy – teì hned, bez váhání, nevyvratitelnû. A doãkal jsem se! Byla tu, v psí podobû, nemûla sobû rovnou, hledûla na mû z betonové podlahy za drátûn˘m plotem útulku pro opu‰tûná zvífiata v kalifornském Redwood City. 15
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 16
COMO, VRAË SE
Bylo to nûco mezi bíglem a korgim a byl to pes, o nûmÏ jsem si byl okamÏitû jist˘, Ïe to je pfiesnû ten, kterého uÏ takovou dobu hledáme. Velmi dlouho jsme se na sebe dívali skrze oka pletiva, která tvarem pfiipomínala diamanty, byla to hluboká chvíle a oba jsme pocítili, Ïe si rozumíme. KdyÏ se pfies ten plot na‰e pohledy setkaly, probûhlo mi po pátefii nepatrné zachvûní, cosi jako vzru‰ení z kontaktu mezi zvífietem a ãlovûkem. To je ono! Tohle zvífie se brzy stane ãlenem na‰í rodiny. Pfiedev‰ím byla radost na ni pohledût. Mûla kulaté oãi a dokonale pravidelné trojúhelníkovité u‰i, hebk˘ bíl˘ koÏí‰ek, tu a tam s hnûdou skvrnkou nepravidelného tvaru, jako kdyÏ do pi‰kotového tûsta vmícháte trochu kakaa. Byl to pes pfiesnû té velikosti i váhy, jakého jsme hledali – tak akorát do klína a do deseti kilogramÛ. Na první pohled vypadala zdravá a nepoznamenaná nûjak˘m traumatem, klidnû vydrÏela mÛj zaujat˘ pohled, jímÏ jsem si ji ohodnocoval, aniÏ by se jí zmocnila nûjaká nutkavá kfieã nebo si pfiipadala nucena bojácnû se pfiikrãit, vycenit zuby, pobíhat po kotci nebo se chovat nûjak jinak podobnû netypicky, s ãímÏ jsme se pfii na‰em pátrání po odloÏeném domácím zvífieti, které bychom si mohli adoptovat, setkali bezpoãtukrát a vÏdycky nás to vydûsilo a také pochopitelnû odradilo. Tenhle pes nic z toho nedûlal. K její cti budiÏ fieãeno, pokud jsem si staãil v‰imnout, Ïe nedûlala vlastnû skoro vÛbec nic. Sedûla asi ve dvou tfietinách vzdálenosti ode mne k zadní ãásti svého stísnûného kotce, vypadala, Ïe je v pohodû a Ïe si nic nedûlá ani ze mû, ani ze svého bezútû‰ného prostfiedí (mûla tam holou zem, slabé osvûtlení od stropu, otluãené kovové misky na jídlo a na vodu, olezlou deku a okousanou gumovou ãinku), ani z lomozu, ve kter˘ se slévalo divoké vytí, zbûsil˘ ‰tûkot a ‰krábání drápÛ o beton a díky nûmuÏ to v tomto nanejv˘‰ seriózním útulku, tak 16
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 17
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
jako v mnoha jin˘ch seriózních a nûkter˘ch pfiece jen o nûco ménû seriózních zafiízeních, do kter˘ch jsme bûhem posledních tfií mûsícÛ zavítali, pÛsobilo dojmem azylového domova pro nesvéprávné ãtyfinohé trestance. Uprostfied toho v‰eho sedûl tento pes – „nበpes“ – klidnû a spokojenû. Dokonce velmi spokojenû, na jedné pÛlce svého kulatého zadku a se zadníma nohama bezstarostnû nataÏen˘ma jednu pfies druhou. Ecstasy vypadala, jako by se vyhfiívala na sluníãku na nûjaké kalifornské pláÏi, napÛl v transu z vln, doráÏejících na pobfieÏí nûkde daleko od ní. Teì, jako by si byl objekt mé pozornosti matnû vûdom toho, Ïe ho nûkdo obdivuje, fena nepatrnû mrkla a na sv˘ch krátk˘ch korgiovsk˘ch noÏkách se zvedla. Pohnula se, zajásal jsem v duchu a vzpomnûl jsem si na první vratké krÛãky své dcery Phoebe na trávníku pfied domem její tety Judy v Milwaukee. To bylo pfied deseti lety. A stejnû jako to úÏasné Phoebino batolení, i toto byl pohyb se v‰ím v‰udy velkolep˘ – neuspûchan˘ a prost úzkosti, jen taková nezávazná procházka po vlastním území. Krátké noÏky se jí míhaly pod vypasen˘m tûlíãkem a teprve pfii chÛzi bylo pofiádnû vidût, Ïe má trochu nadmûreãnou hlavu, coÏ mû naprosto okouzlilo. VÛbec se nechovala tak, jak jsme tak ãasto vídali a jak nás dûsilo – Ïádné neklidné pfiecházení nebo náhlé v˘pady proti potenciálním páníãkÛm, Ïádné skákání na plot nebo vzdorovité pohledy smutn˘ch oãí od zadní strany kotce. Byl to pes tak klidn˘ a vyrovnan˘, Ïe ho nic nedokázalo rozházet. Co lep‰ího si mÛÏe pfiát rodina, která nikdy nemûla psa a s dcerou, jejíÏ plachost a zamlklost vedla mne i Sally k oprávnûn˘m obavám z nepfiedvídatelného zmatku, jak˘ dokáÏe domácí zvífie zpÛsobit? Navíc tenhle pes, kdyÏ teì stál na nohou a pohyboval se, byl roztomil˘ a tak nûjak legraãnû disproporãní – o nûco vût‰í bígl a o nûco men‰í korgi. 17
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 18
COMO, VRAË SE
Usmál jsem se a zaãal jsem na ni mluvit: „Pojì sem, kamarádko. No tak, dûvenko. Pojì sem, holãiãko.“ Nenechala se pfiilákat, ‰la zpátky na místo, kde sedûla, kdyÏ jsem sem pfii‰el, a zase se tam posadila. I to bylo sv˘m zpÛsobem rozko‰né. Vypadalo to, Ïe ví, kde je jí dobfie, a Ïe si to místo umí najít. PfiestoÏe mne uchvacovala, nûjak˘ skeptick˘ hlásek v nitru mi na‰eptal pochybnost: jestli je ten pes tak bájeãn˘, jak to, Ïe si ho zatím je‰tû nikdo nevzal? Ale já jsem hned ten podnût zdusil a dál jsem se zamûfioval jen na v‰echny její pozitivní vlastnosti. MoÏná je v útulku teprve krátce, fiíkal jsem si, a budeme mít to ‰tûstí, Ïe si ji budeme moci adoptovat právû my. Byla krásná. Byla milá. Byla vûrná. To v‰echno z ní vyzafiovalo. UÏ jsem si ji pfiedstavoval v na‰em domû, jak odpoãívá na koberci v ob˘vacím pokoji, pfiiloudá se do kuchynû, aby se naÏrala, a pak si jde zase lehnout na koberec. Jméno psa, „Ecstasy“, bylo napsáno rukou na cedulce, která byla pfiipevnûna drátem ke dvefiím jejího kotce. Pod tím byl je‰tû jeden sympatick˘ fiádek: „Zvyklá na byt. Hodná. Má ráda dûti.“ „Phoebe! Pojì sem. Honem!“ zavolal jsem na dceru naléhavû hlasem o nûco silnûj‰ím neÏ ‰epot, abych pfiehlu‰il ostatní ‰tûkající, vfie‰tící a sborovû kÀuãící psy, ale zase ne moc siln˘m, abych na sebe neupozornil nûkoho z dal‰ích zájemcÛ, kter˘ by nám pak mohl tfieba chtít na‰eho právû objeveného pejska vyfouknout. Útulek je asi patnáct kilometrÛ na jih od na‰eho domu v San Francisku, byli jsme tu uÏ potfietí a dobfie jsme vûdûli, jak to tu chodí. KdyÏ nûkde v davech vrãících pitbulÛ a zdeprimovan˘ch setrÛ, ktefií vypadají, jako by mûli za sebou zvífiecí obdobu Krymské války, a od pohledu na nich není vidût Ïádná nadûje na dobr˘ konec, objevíte nûjakého slibného psa, musíte jednat rychle a nepozorovanû, aby si toho nikdo nev‰iml. Dobfií psi jsou hned pryã, fiíkali nám tam po18
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 19
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
kaÏdé. Jednou pfiijdeme vãas a jednoho takového si odvedeme domÛ. A teì tu je! Phoebe pfii‰la zpoza rohu od sousední fiady kotcÛ a postavila se vedle mû. Dlouho jen ti‰e stála, nic nefiíkala a dívala se na na‰eho vysnûného psa. Nakonec jsem to uÏ nevydrÏel. „Tak co ty na to?“ zeptal jsem se. „Není k zulíbání? Zkus, jestli za tebou pfiijde.“ Phoebe si sedla na bobek a prostrãila prstíky skrz drátûné oko. A opravdu! Ecstasy se zvedla a pfiiloudala se k nám. Pfiedtím jsem si jejího ocasu nev‰iml, teì jsem vidûl, jak s ním v chÛzi nûkolikrát ‰vihla. Ecstasy se nejdfiív natáhla, aby si ruku mé dcery oãichala, pak ‰la je‰tû o pár krokÛ blíÏ a dovolila jí, aby ji pohladila po krátkém ãenichu. ·koda Ïe tu není Sally, pomyslel jsem si. Tohle by mûla vidût. Rozhodl jsem se jít svou Ïenu hledat, ale sotva jsem vyrazil k odchodu, zvedla se i Phoebe. Nedávno rychle vyrostla a vytáhla se rovnou o nûkolik centimetrÛ. Na‰e dcera byla teì uÏ vy‰‰í neÏ matky nûkter˘ch jejích kamarádek a tváfi i tûlo se jí kaÏd˘m dnem promûÀovaly do ãehosi mnohem pÛvabnûj‰ího a poddajnûj‰ího. ZmocÀoval se mne z toho opojn˘ pocit, ãas se jako by natahoval a Phoebe mi chvílemi pfiipadala uÏ úplnû dospûlá. Ve skuteãnosti jí bylo teprve dvanáct a pofiád to je‰tû bylo na‰e slu‰nû mluvící, leã umínûné dítû. Opfiela si ruce v bok a podívala se do zemû. „Mnû se nelíbí, tati,“ fiekla o Ecstasy. „Proã ne? VÏdyÈ ji ani pofiádnû nezná‰. A ty se jí líbí‰.“ „Ale ona mnû prostû ne. Pfiipadá mi legraãní.“ „Jak to myslí‰, legraãní? A Kristof s tûmi pfierostl˘mi chlupy se ti líbil?“ Pfiipomínat jí Kristofa byla chyba. Vûdûl jsem to ve chvíli, kdy jsem tu otázku vypustil z úst. Poznal jsem to Phoebe z tváfie, z toho, jak pfiimhoufiila oãi a jak bojovnû zaÈala ãelist. Kristof byl pes, kterého jsme na‰li pfies sanfranciskou 19
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 20
COMO, VRAË SE
poboãku Spolku proti páchání násilí na zvífiatech pfied nûkolika mûsíci, pudloidní mí‰enec, v té dobû je‰tû ‰tûnû, které jsme já a Sally zamítli kvÛli tomu, Ïe by bylo potfieba vychovat ho na byt a Ïe bude moc velk˘ (pravdûpodobnû bude váÏit nûco mezi tfiinácti aÏ osmnácti kilogramy), aÏ z nûho bude dospûl˘ pes. Phoebe se tenkrát vztekala a obviÀovala nás, Ïe jí odpíráme tu jedinou vûc, po které skuteãnû touÏí, a Ïe jsme to s tím, Ïe pofiídíme psa, nikdy nemysleli váÏnû. Na ten její smutn˘, vyãítav˘ pohled se dalo jen tûÏko zapomenout. To bylo úplnû na zaãátku na‰eho hledání a my jsme jí fiekli – a opravdu jsme to tak mysleli – Ïe budeme mít na vybranou je‰tû ze spousty dal‰ích psÛ. V tom jsme mûli pravdu: mûli jsme na vybranou ze spousty dal‰ích psÛ, byly jich stovky. PotíÏ byla v tom, Ïe skoro v‰ichni buì mûli nezvladatelnou povahu, nebo byli moc nebezpeãní, moc neukáznûní, moc velcí, moc stafií anebo moc ohyzdní, takÏe nepfiicházeli v úvahu. A pro ty, ktefií Ïádné z tûchto vlastností nemûli, se nalézali noví páníãkové tak rychle, Ïe jsem zaãínal b˘t pfiesvûdãen, Ïe podloudné k‰eftování je na kalifornském trhu se psy vût‰ím problémem neÏ na Wall Street. KdyÏ bylo Phoebe dvanáct, v den jejích narozenin jsme jí slíbili, Ïe koneãnû mÛÏe mít psa, o kterého nás prosila od doby, co zaãala mluvit (a ona zaãala mluvit hodnû brzy), naãeÏ jsme ho s postojem bezstarostn˘m aÏ lehce pfiezírav˘m zaãali shánût. V útulcích je pfiece spousta bájeãn˘ch odloÏen˘ch psÛ, ktefií budou ‰tûstím bez sebe, Ïe u nás najdou domov, fiíkali jsme si. V‰ak jim také máme co poskytnout – slu‰nû velk˘ dÛm s malou oplocenou zahradou, kousek od parku Golden Gate, kde jsou obrovské volné plochy, dceru, která povaÏuje psy za napÛl boÏské bytosti, a dva dospûlé, ktefií mají nepravidelnou pracovní dobu, uãitelku na vy‰‰í stfiední ‰kole (Sally) a novináfie (mne), a budou ho moci 20
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 21
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
chodit pravidelnû venãit a trávit s ním hromadu ãasu i pfies den. Kter˘ pes by na nûco takového neskoãil? A abychom si vylep‰ili karmu, vezmeme si nûjaké zvífie z útulku a zachráníme ho pfied pfiedãasn˘m utracením, kdyby si ho nikdo nechtûl adoptovat. Nápad, Ïe si najdeme psa v útulku, místo abychom vyplázli pût set nebo tisíc dolarÛ za nûjakého ãistokrevného naãinãaného pejsánka, kter˘ je teì v módû, kolem nás rozsvûcoval sebeposvûcující svatozáfi ctnosti. Na Phoebe nic z toho moc nezabíralo. Vûdûla jen to, Ïe léto utíká a ona pofiád je‰tû nemá Ïádného psa, kterého by si mohla pfiivést domÛ. Nûjak˘ ãas, coÏ byla souãást jejího vytrvalého úsilí dotlaãit nás k tomu, abychom splnili, co jsme slíbili, nám neustále pfiipomínala, které její kamarádky a spoluÏaãky mají nebo budou mít psa. Hrála kopanou, v sobotu tfieba ‰la na trénink nebo mûli zápas a pak strávila celé odpoledne s Laurií, a kdyÏ se vrátila domÛ, vyprávûla, jak blbli po domû s Lauriin˘m airdalem Spencerem. Emily mûla bílého uliãníka, teriéra, kter˘ se jmenoval Popcorn. Molly mûla Lolu, coÏ byl jak˘si obrovsk˘ pes, moc hodn˘. Lily, jejíÏ rodiãe se rozvedli, mûla v domû, kde bydlela její matka, psa Bagela a v bytû u svého otce koãku s pfiíslibem, Ïe i tam bude mít brzy psa. A pak tu byl je‰tû ten nepfiíjemn˘ pfiípad s Tobiasovou tmavou labradorkou Miou, která umfiela, kdyÏ byly dûti v páté tfiídû. Vypadalo to, Ïe uÏ za nûkolik málo minut Miu nahradil Oscar, ‰tûnû jezevãíka, které se objevilo ve ‰kole jednoho odpoledne, kdyÏ jsem tam jel Phoebe vyzvednout. Kolem nepopiratelnû rozko‰ného Oscara, kter˘ se tam batolil po hfii‰ti, se sebûhl dav dûtí a moje dcera nevzru‰enû pro‰la kolem a zamífiila k vozu. „Nechtûla bys mi...,“ nakousl jsem otázku, naãeÏ jsem si uvûdomil, Ïe si ze mû úmyslnû dûlá publikum pro své divad˘lko. DomÛ jsme dojeli v dobfie sehraném mlãení. 21
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 22
COMO, VRAË SE
âas od ãasu jsme chtûli, já a Sally, s Phoebe na‰i situaci probrat – po pravdû se spí‰ jednalo o v˘slechy. Opravdu si myslí, Ïe je pfiipravena vzít na sebe svÛj díl odpovûdnosti? Bude mu dávat Ïrádlo a koupat ho a venãit, i kdyÏ bude pr‰et anebo bude mít moc úkolÛ anebo se jí prostû jen nebude zrovna chtít? Uvûdomuje si, Ïe pes není jen tak nûco, ãemu mÛÏete vûnovat pozornost, kdyÏ chcete, a kdyÏ nechcete, tak si ho nev‰ímat? Ví, Ïe je to závazek na cel˘ Ïivot? Ano, ano, tisíc vá‰niv˘ch, horoucích a nakonec utrápen˘ch ano na v‰echny na‰e otázky. Vzpomínám si, jak jednou Phoebe zvedla oãi v sloup, bylo to, kdyÏ jsme mluvili o tom závazku na cel˘ Ïivot. UÏ v pûti letech dobfie vûdûla, Ïe pes neÏije vûãnû. Máte ho a milujete ho cel˘m sv˘m srdcem nûjak˘ ãas a on pak umfie a tak to prostû je. AÈ uÏ si s pfiedmûtem své touhy spojovala jakékoliv romantické pfiedstavy – v podobû plakátÛ se psy na stûnách svého pokoje a povleãení s obrázky psÛ, psích kalendáfiÛ a mikin se psy, sbírky hrneãkÛ a ply‰ov˘ch psÛ v‰ech ras a velikostí – stála Phoebe ohlednû Ïivota se psem v domû víc nohama na zemi neÏ my. Nûkdy jsme se Sally leÏeli v posteli, mûli uÏ jsme zhasnuto a svûfiovali jsme si navzájem v‰echny své obavy a nejhor‰í scénáfie, zatímco Phoebe tvrdû spala ve svém pokoji a nepochybnû se jí zdálo o psech. V pfiehrávání rizikov˘ch vizí v hlavû jsem vynikal zejména já a hned jsem se s jejich dÛsledky také svûfioval Sally. „Dejme tomu, Ïe bychom si teì pofiídili psa,“ rozkládal jsem nahlas, „a doÏil by se ãtrnácti let. Phoebe pÛjde za ‰est let na vysokou. To znamená, Ïe bychom se o psa museli starat sami je‰tû osm let. A klidnû by se mohl doÏít i dvaceti. Psi nûkdy Ïijí i takhle dlouho, ví‰? To znamená je‰tû ãtrnáct let. Tobû by bylo sedmdesát a mnû sedmdesát dva.“ 22
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 23
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
Sally je uãitelka angliãtiny a ãísla pro ni nic moc neznamenají, a tak byla chvíli zticha. ¤íkal jsem si, jestli si nás dva tfieba nepfiedstavuje, jak se z nás stávají ‰edivûjící, ‰ouraví sedmdesátníci. „V‰ichni psi se nedoÏívají tak vysokého vûku,“ fiekla nakonec. „Klidnû mÛÏe umfiít je‰tû dfiív, neÏ Phoebe pÛjde na vysokou.“ „No, to by bylo super,“ fiekl jsem. „Tak co kdybychom za ní ‰li a zlomili jí srdce rovnou?“ NaãeÏ jsme se oba zahledûli do stropu a vûdûli jsme, Ïe ani jeden z nás hned tak neusne. S Phoebe jsem vedl hovory na jiné, skoro detektivní úrovni. KdyÏ byla v shromaÏìování svûdectví o sv˘ch psem ob‰Èastnûn˘ch vrstevnících obzvlá‰tû urputná, uchyloval jsem se nûkdy k metodû kfiíÏového v˘slechu a tahal jsem z rukávu esa s protichÛdn˘mi dÛkazy. „Co tfieba Jeanne?“ fiekl jsem. „Nebo Camille? Ty Ïádného psa nemají.“ „Jeannin táta je alergik,“ odpovûdûla Phoebe. „Camille bydlí s rodiãi v ãinÏáku. Tam psy mít nesmûjí.“ „A Sophie?“ pokraãoval jsem. „Ti mají pfiece velik˘ dÛm.“ „Sophie psa nechce. Má ráda ptáky.“ V˘mluvnû se odmlãela. „A má ptáka.“ A aby tomu dodala dÛraz, dodala: „Jmenuje se Fellini.“ „Tak jo,“ fiekl jsem, „jenÏe my nejsme jako ostatní. V na‰í rodinû si rozhodujeme sami, co a kdy budeme dûlat.“ „Já vím,“ fiekla Phoebe. „Já vím.“
KdyÏ tedy Phoebe prohlásila, Ïe se jí nelíbí, jak na ni Ecstasy pÛsobí, byla to uÏ takfika ztracená vûc. Ale mnû bylo zatûÏko to vzdát. „Poãkej tady,“ fiekl jsem jí. „PÛjdu sehnat maminku.“ 23
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 24
COMO, VRAË SE
Je‰tû na odchodu jsem se na Ecstasy ohlédl pfies rameno. Zaujala zase své obvyklé místo v kotci, tentokrát si ov‰em lehla na holou zem. Vypadalo to trochu zvlá‰tnû, kdyÏ pfiitom mûla vedle sebe deku. Sally byla venku, coÏ dûlala ãasto, aby minimalizovala nebezpeãí, Ïe ji z chaosu ve zvífiecím útulku rozbolí hlava a/nebo ji zaãne trápit alergie na seno. Stála na kraji parkovi‰tû a dívala se pfies Ïiv˘ plot na zadní trakt supermarketu 7-Eleven. „Pojì je‰tû dovnitfi,“ fiekl jsem. „Myslím, Ïe by tam pro nás nûco bylo.“ V skrytu du‰e jsem si nejspí‰ myslel, kdyÏ pomlãím o tom, Ïe Phoebe uÏ toho psa zavrhla, Ïe bude mít tfieba Ecstasy je‰tû ‰anci. Sally mi na to odpovûdûla nûco, co jsem nesly‰el, a vrátili jsme se dovnitfi. U pfiepáÏky za vchodem se nûjaká rodina se tfiemi mal˘mi dûtmi radovala z obrovité zuboÏené akity, kterou zrovna adoptovali. Zamífiili jsme do uliãky, kde byla Ecstasy, Phoebe jsme nikde nevidûli. Sally udûlala úplnû pfiesnû totéÏ co Phoebe. Podívala se do kotce, sklonila se a nalákala psa, aby ‰el k ní a oãichal jí ruku. Sklonil jsem se taky a poprvé jsem se Ecstasy dotkl. V‰iml jsem si, Ïe má trochu tepl˘ ãenich, ale srst mûla hladkou a vÛbec ne nûjak „legraãní“. „Je hezká,“ podotkl jsem, nechtûl jsem naru‰it dÛvûrnost chvíle, kterou jsme tam my tfii navázali u podlahy kotce. V útulku bylo zrovna podivuhodnû ticho. „Na ceduli pí‰í, Ïe je hodná a má ráda dûti,“ fiekl jsem. „Vypadá na to. Nebude nevyrovnaná.“ Sally dál hladila Ecstasy na hlavû a pod krkem, a dokonce ji prstem podrbala za jedním jejím velik˘m ‰piãat˘m uchem. Fena se tváfiila spokojenû a slastnû, jako kdyby byla zfetovaná. Obrátila oãi v sloup. Moje Ïena ji pofiád drbala, ale vrhla na mû skeptick˘ pohled. Sally se vÛbec nechtûlo shánût psa, moÏná je‰tû ménû 24
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 25
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
neÏ mnû. Tak jako v pfiípadû mnoha jin˘ch vûcí v na‰em spoleãném Ïivotû vûdûla, co se stane, kdyÏ do toho pÛjdeme. Já jsem rozprávûl o nekoneãn˘ch krásách ãehosi (prázdnin, pfiestavby domu, teì zase psa) a na ní pak zÛstalo vyfiizování kvant telefonních hovorÛ a e-mailÛ (do hotelÛ, fiemeslníkÛm, na veterinu), nemluvû o starostech a rozãilování, které následovaly. Bez ohledu na to, Ïe jsme já i Phoebe tvrdili nûco jiného, pes se stane jen dal‰í poloÏkou, za kterou ponese odpovûdnost Sally a která ji zatíÏí víc neÏ spravedliv˘m podílem. Nebylo to ani fér, ani správné, ale nedalo se s tím nic dûlat. Kromû toho to byla jen jedna ãást problému. Pfies v‰echny její pragmatické v˘hrady vÛãi adopci psa, Ïe jí pfiibude práce, jsme já i Sally vûdûli, Ïe s domácím zvífietem se dostaví je‰tû nûco dal‰ího. AÈ bude pes, kterého si nakonec najdeme, jak˘koliv, Sally se do nûho beznadûjnû zamiluje a nedokáÏe se tomu vyhnout. PfiestoÏe je moje Ïena praktická, v˘konná a je to dfiíã, je neskuteãnû romantiãtûj‰í, neÏ kdy budu já se v‰emi sv˘mi velkohub˘mi prohlá‰eními. Filmy (smutné i komické), Springsteenovy pfiíbûhy chud˘ch, fotky v rodinném albu, slavnostnû se tváfiící olympij‰tí atleti na stupních vítûzÛ – to v‰echno dokáÏe vehnat Sally do oãí slzy, které jí vÏdycky pohotovû vytrysknou. Po patnácti let na‰eho manÏelství, kdyÏ uÏ jsem si dávno na tuhle její vlastnost zvykl, mû pofiád je‰tû dokázalo vypla‰it, kdyÏ jsem vidûl, jak Sally z ‰íleného smíchu pfie‰la v pláã, kdyÏ její otec na oslavû sv˘ch osmdesát˘ch narozenin zniãehonic zazpíval znûlku reklamy na Pepsi-Colu ze svého mládí. Ronila slzy dojetí nad jeho dûtstvím, nad sebou, nad svou matkou, která neãekanû zemfiela, kdyÏ jí bylo padesát, nad tím, jak hofikosladce to v‰echno utíká. Pes si ji bezezbytku podmaní. „UÏ ji vidûla Phoebe?“ zeptala se Sally a vytáhla ruku z kotce. 25
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 26
COMO, VRAË SE
Nebylo proã pfiímo to zapírat, i kdyÏ ne Ïe bych nebyl v poku‰ení. „Jen minutku,“ fiekl jsem. „Vlastnû si ji je‰tû ani pofiádnû neprohlédla.“ „A co fiíkala?“ „Nic moc. Pfiipadalo jí, Ïe má nûjaké divné chlupy. Ale na to si ãlovûk zvykne. Skuteãní psi nevypadají jako Dakta,“ fiekl jsem. Dakta byl ply‰ov˘ alja‰sk˘ husky, se kter˘m Phoebe uÏ léta spala v posteli. „Já vím, co myslela,“ fiekla Sally. „Má suchou srst. Kdo ví, jestli se tu o ta zvífiata vÛbec pofiádnû starají.“ Sklouzla pohledem na fiadu kotcÛ, které pfiipomínaly vûzeÀské kobky, a fiekla je‰tû nûco, ãemu jsem nerozumûl. „Co jsi fiíkala?“ zeptal jsem se jí. Moje Ïena mluví ti‰e, nûkdy ji skoro není sly‰et a já opravdu ãasto nesly‰ím, co fiíká, ale nûkdy je moje nechápavost jen takovou zpoÏìovací taktikou, abych si sám dal my‰lenky dohromady. „Jasnû Ïe se o nû starají,“ fiekl jsem na její pfiedchozí poznámku. „Kdyby to nedûlali, tak by jim to tu zavfieli.“ „Jak to ví‰?“ uhodila na mne Sally, tentokrát to fiekla nahlas a ostfie. „Ty hrozné ‰tûnûcí farmy, které chrlí nemocné psy, nikdo nezavírá.“ „O ãem to mluví‰? Tohle není Ïádná ‰tûnûcí farma. Kdybychom si to mysleli, tak bychom se sem pfiece nevraceli.“ Zrovna v tu chvíli, jako kdybych ho vyprovokoval stoupajícím napûtím a v˘‰kou svého hlasu, se zbûsile roz‰tûkal buldok v jednom kotci za námi. Otoãil jsem se a zpraÏil jsem ho zl˘m pohledem, coÏ jeho zlost je‰tû vystupÀovalo. Netrvalo dlouho, a pfiidali se dal‰í psi. Byl z toho takov˘ kravál, Ïe jsme se, zaplaÈ bÛh, pfiestali se Sally hádat. Objevil se tam jeden ze zamûstnancÛ útulku a zeptal se nás, jestli je v‰echno v pofiádku. „Je to skvûlé,“ zafival jsem. „V‰echno je v˘borné. Máte tu spoustu bájeãn˘ch psÛ.“ Neodpovûdûl mi na to a ‰el uklidnit toho buldoka. 26
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 27
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
„Kde je Phoebe?“ zeptala se Sally. „Myslela jsem, Ïe je s tebou.“ Hlas mûla teì fiezav˘. Vydali jsme se kaÏd˘ opaãn˘m smûrem. Na‰el jsem Phoebe u nástûnky v recepci. ProhlíÏela si, to dûlala i pfii na‰ich pfiedchozích náv‰tûvách, fotografie rodin se zvífiaty, která si adoptovaly. Na tûch fotkách to vypadalo, Ïe v‰ichni – vãetnû psÛ a koãek a sem tam nûjakého králíka, protoÏe i ten se dal v tomto útulku sehnat – se usmívají. „Takhle tu jednou budeme i my, zlato, slibuju.“ Podívala se na mû. Hnûdé oãi mûla vlhké, slzy jen jen se pfiekulit. „Proã jste na sebe s maminkou kfiiãeli?“ zeptala se mû. „Nekfiiãeli jsme na sebe. Tys nás sly‰ela?“ Vrátila se k nástûnce a dál si ji prohlíÏela. Sally se k ní pfiitoãila, poloÏila na‰í dcefii ruku na hlavu a pohladila ji po hladk˘ch, jemn˘ch blond vlasech. Byla to taková ta chvíle, kdy si vÏdycky uvûdomím, jak moc si jsou moje Ïena a dcera podobné – obû mají rovné vlasy, stejnou barvu oãí, úzká ramena, tich˘ hlas, vzpfiímenou postavu a zvlá‰tní zpÛsob, jak dát najevo nelibost, nejistotu nebo dojetí nepatrn˘m pohybem brady. „Co je tohle za psa?“ zeptala se Sally Phoebe, která mûla nastudována psí plemena z kníÏek, co dostávala k VánocÛm a k narozeninám uÏ celé roky. „Nejsem si úplnû jistá,“ fiekla. „Mohl by mít nûco z portugalského horského psa. Anebo z lajky.“ A potom, s pohledem pofiád je‰tû upfien˘m na nástûnku, fiekla ti‰eji: „Tati, já toho psa nechci. Tu Ecstasy.“ Vyslovila to bez tvrdého k, takÏe to vyznûlo jako „ess-ta-sí“. Zvuk, jako kdyÏ pomalu uchází vzduch z pouÈového balonku. Bylo mi jasné, jak tûÏké to muselo pro Phoebe b˘t, aby mi to fiekla. Dal‰í ‰ance, Ïe bude mít psa, uÏ zase pfiicházela nazmar. Vlastnû ani pofiádnû nevûdûla, co se jí na tomhle psovi nelíbí. Nevûdûla, kdy narazíme na nûjakého 27
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 28
COMO, VRAË SE
pfiíhodného psa, pokud vÛbec nûkdy na nûjakého narazíme. A mûla nedobr˘ pocit z toho, Ïe mû zklamala. Stra‰nû moc se snaÏila nerozplakat se. Byl jsem na ni nesmírnû py‰n˘ a zároveÀ jsem byl ne‰Èastn˘ z toho, ãím Phoebe prochází, ãím procházíme my v‰ichni. Vymûnili jsme si se Sally nad hlavou na‰í dcery krátk˘, bezmocn˘ pohled. „Pojìme pryã,“ fiekl jsem. „Kdo si dá cestou domÛ zmrzlinu?“ „Já, já,“ fiekla Sally. Takhle jsme to dûlali vÏdycky, kdyÏ na‰i dceru, na‰e jediné dítû nûco zarmoutilo. Chovali jsme se sami jako dûti, abychom se ji pokusili nûjak rozveselit a dostat ji z nálad, které nás trochu dûsily, jak byly propastnû temné a hluboké. Phoebe ‰la za námi k autu a pak se posadila na zadní sedadlo schválnû tam, kde jsem jí nemohl zpûtn˘m zrcátkem vidût do obliãeje. ZÛstali jsme se sv˘mi kornouty a lÏiãkami stát pfied okénkem se zmrzlinou a dívali jsme se na letadla, která pfielétala zátoku, aby pfiistála na sanfranciském mezinárodním leti‰ti. „Takhle jsme letûli i my pfied pár t˘dny,“ fiekl jsem. Vraceli jsme se tenkrát domÛ od pfiíbuzn˘ch, které jsme letûli nav‰tívit do Missouri. Îádná odpovûì. „Ta je ale dobrá,“ zkusil jsem to znovu a ukázal jsem plastovou lÏiãkou na svou ofií‰kovo-karamelovou zmrzlinu. „Na sladovou od Winsteada ale nemá.“ „NemÛÏeme jet nûkdy taky nûkam jinam?“ zeptala se Phoebe. Byla to jedna z nejoblíbenûj‰ích restaurací v Kansas City. „Jak chce‰,“ fiekl jsem. „CoÏ takhle hranolky? Ty ti je‰tû nikdy nevadily.“ „Nebo tam, co dûlají ty cibulové krouÏky,“ vloÏila se do toho Sally. „Tam mû to taky neba,“ odpovûdûla Phoebe. Chvíli se na tohle nevyãerpatelné téma vesele popichovaly. Potom se pustily do mû kvÛli tomu, Ïe jsem tenkrát 28
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 29
JAK TO V·ECHNO ZAâALO
nehlídal ãas, mermomocí jsem je‰tû chtûl na poslední chvíli zajít na hamburger, a my jsme tak málem zme‰kali nበlet. To bylo dobré. Pro ten den jsme mûli od psÛ pokoj a tenhle poslední neúspû‰n˘ pokus jsme hodili za hlavu. Cestou domÛ se Sally a Phoebe dohodly, Ïe si pÛjdou, aÏ se vrátíme, je‰tû zaplavat do YMCY. Byl jsem rád, Ïe Phoebe ta její sklíãená, poraÏenecká nálada opustila, byl jsem rád, Ïe jedeme domÛ a Ïe si moje Ïena a dcera jen tak povídají. V lednici nám toho zb˘valo je‰tû dost, abychom si z toho udûlali veãefii, coÏ znamenalo, Ïe se nemusíme honit a je‰tû nûco rychle vafiit, neÏ se pfievléknou a vyrazí do YMCY. Ale kdyÏ jsme objeli leti‰tû a zamífiili na sever a po dálnici 380 smûrem k bílému pfiíklopu mlhy, kter˘ v letních mûsících nad San Franciskem ãasto visí, zalétl jsem v my‰lenkách zpátky k tomu poddajnému psovi s mírnû nepfiítomn˘m pohledem, kterého jsme nechali v útulku. Myslím, Ïe jsem nejspí‰ vûdûl, Ïe Ecstasy není ten prav˘ pes pro nás. MoÏná, Ïe to nebyl prav˘ pes pro nikoho. Uvûdomil jsem si, Ïe „má ráda dûti“ mÛÏe stejnû tak znamenat „v‰echno je jí jedno“. „V podstatû klinicky mrtvá.“ „Potfiebuje pravidelnou resuscitaci.“ Pfiesto jsem mûl pocit, jako Ïe jsem o nûco pfii‰el. Tfieba jsme to byli právû my, kdo mohl vylákat Ecstasy z její skofiápky a dostat se k lásce a vûrnosti, které leÏí v nitru kaÏdého psa, i takového, u nûhoÏ by to ãlovûk oãekával ze v‰eho nejménû. Tfieba je to její podivnû nepatfiiãné jméno nûjak˘m klíãem k tomu, jak vykfiesat chuÈ do Ïivota a radost zakopané ve zvífieti, které extázi niãím nepfiipomínalo. Do mlhy jsme vjeli u nákupního centra Stonestown a zaãali jsme se ‰plhat vzhÛru po Jedenácté avenue. KdyÏ jsme toho odpoledne v lezavém, vlhkém vzduchu míjeli rÛznobarevnou fiadu domÛ, nikoho z nás by ani ne29
Como - zlom
24.9.2010
12.07
Stránka 30
COMO, VRAË SE
napadlo, Ïe zanedlouho pojedeme do Redwood City znovu. Mûli jsme tam jet za pouh˘ch nûkolik málo t˘dnÛ, do téhoÏ útulku, s nadûjí, ale zdaleka ne s jistotou, Ïe z toho nûco povstane. Nemohli jsme to vûdût, ale ta extáze, která se nekonala toho dne, byla pfiedehrou k ‰ílenství, na které do‰lo pak.
30
