15. Wakeboarding. Bývalý horník Stát mi sebral práci i perspektivu. Hejtman Ústeckého kraje Vážím si toho, jak těžaři podporují region

03/15

03 2015 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma

Wakeboarding Nová jezera, nové sporty

Bývalý horník Stát mi sebral práci i perspektivu

Hejtman Ústeckého kraje Vážím si toho, jak těžaři podporují region

Jsem naštvaná pousta úžasných věcí v minulosti vznikla z naštvanosti. Holanďani se naštvali, že jim moře pořád zatápí pole, a postavili 3 500 km hrází. A ty vydrží povodeň, která přijde jednou za 4 000 let. John Dunlop se naštval, že tříkolka jeho syna drncá a  vymyslel pneumatiku. Celé generace mladých jsou naštvané na své rodiče a to žene lidstvo dopředu. Proč jsem naštvaná já a teď? Štve mě, že i když jsem mluvila za posledních pár let se stovkami chytrých lidí – s novináři, odborníky na energetiku, poslanci, europoslanci, ministry, premiéry, jejich poradci – a všichni do jednoho vědí, že bez uhlí to nepůjde, oni se přesto zkrátka bojí rozhodnout. Štve mě, že se vydávají stovky tisíc za stále nové studie a analýzy toho, co ví každý a stačí mu k tomu zdravý selský rozum: že je lepší si energii vyrobit z vlastního než za draho kupovat. Štve mě, že se dopřává stejného, ne-li významnějšího sluchu lidem, kteří křičí, chtějí všechno připomínkovat a přitom nechtějí za takto vzniklá rozhodnutí nést odpovědnost. Štve mě, když lidé, kteří tvrdí, že jim jde o severní Čechy, jedním dechem pořád dodávají, že je to měsíční krajina, kde se nedá žít. Žádná studie nepomůže vymyslet matce, kde vezme na zaplacení obědů pro své děti. Státní energetická koncepce nemyslí na tátu od rodiny, který přijde za pár let o práci. Nikdo nevymyslel, jak zařídit, aby slunce svítilo i v noci, když je zima a potřebujeme topit a svítit. Lidstvo je tak daleko právě proto, že když bylo potřeba, našel se někdo, kdo něco udělal. Bojoval se zpátečníky a tmáři a nedal pokoj, dokud neposunul lidi o kousek dopředu. My chceme něco dělat. Chceme dodávat energii, teplo a  světlo lidem. Chceme postavit Jiřetínským nové město tak, aby se jim žilo ještě líp než dřív. Chceme platit mzdy, daně, faktury.

Štve mě, že nám v tom brání nějaký papír starý 25  let. Před 26 lety se lidi v Teplicích na severu Čech naštvali a vedlo to až k revoluci. Cítím, že tak jako já je naštvaných lidí víc, ale bojím se, že tentokrát to nebude sametové. Už nevím, co s tím. Máte někdo nějaký nápad? Napište mi. A nebo se připojte k výzvě Hospodářské a sociální rady Mostecka Nenecháme se odpískat, jejíž plné znění najdete na konci tohoto vydání. Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka [email protected]

Obsah

Tiráž

Nejlepší ústřice světa

více než 170 druhů šampaňského

6 12 18 24 30 34 43

Sólokapr o Josefu Štikovi Bývalý horník vypráví, jak byl kvůli útlumu těžby 6 let bez práce. První český lifestylový časopis o energetice

Mostecko fascinuje přírodovědce Profesor Bejček o čilém přírodním ruchu na rekultivacích a výsypkách.

Periodicita Čtvrtletí

Proti zbrklému ukončení těžby

Vydavatel TALK, s.r.o. IČO: 28519795

Hejtman Ústeckého kraje má na uhelný průmysl trochu jiné názory než politici z Prahy.

Sídlo redakce Ve Střešovičkách 43/166 169 00 Praha 6

Když geologa rozzlobí aktivisté... František Kružík o pochybných iniciativách typu Limity jsme my.

Šéfredaktor PhDr. Petr Dušek [email protected] +420 246 035 974

Raketový modelář Bývalý bagrák z ČSA neudělal díru do světa pouze rypadlem.

Redaktoři Linda Haburová Martin Rumler Martin Janda Edvard Beneš

Wakeboarding v obrazech Vysportovaná těla na prknech ohromila Matyldu i objektiv amatérského fotografa.

Korektorka Iva Vávrová

Uhelný slabikář

Grafik Marcel Kovář

Co se píše o ministerských variantách pokračování těžby v klíčových analýzách?

56

Minulost kokořínského kastelána

62

Nejúžasnější světové rekultivace

66

Fajront

Produkce Michaela Kuřátková Inzerce Radovan Ježovič [email protected] +420 246 035 974

Nejdřív ovocnářství, pak buldozer a šachta.

Místo vydání Praha

Co všechno se dá udělat z nevzhledné díry do země.

Průzkumy veřejného mínění – seriózní studie i čistá manipulace.

Distribuce 5 000 kusů Evidence MK ČR E 21629

„Připravíme vám tak

silně návykový zážitek, že se budete chtít stále vracet.

“

Jiří Nosek šéfkuchař

Fotografie na titulní straně MČR ve Wakeboardingu, Matylda Autor: Jiří Bareš

Zdenek‘s Oyster Bar Malá Štupartská 636/5 | Praha 1 | Staré Město Pondělí – Neděle: 12.00 – 01.00 Rezervace: +420 725 946 250 www.oysterbar.cz

Sólokapr

Stát pro mě

Nebylo připraveno vůbec nic! Žádná koncepce! Republika žila celé generace na úkor severních Čech, vždy se odtud čerpaly energie, byl tady chemický průmysl. A najednou se změnily poměry a vůbec nikoho nezajímalo, kam s těmi lidmi.

neudělal vůbec nic!

Když přijdete o práci, stojí to slušně řečeno za starou bačkoru. Když vás navíc o místo připraví stát a pak se na vás úplně vykašle, nezůstanou vám oči už ani pro pláč, ale spíš pro vztek a nekončící zoufalství. Bývalý horník Josef Štika si tím prošel. Útlum těžby hnědého uhlí mu v 90. letech převrátil život vzhůru nohama. Fotografie: Martin Šuvarina Text: Petr Dušek

„Děkujeme za Váš zájem o práci v  naší společnosti, bohužel jste nebyl vybrán na inzerovanou pozici,“ tak nějak zní oblíbená floskule HR oddělení pro neúspěšného uchazeče. Listuji vějířem vytištěných dopisů, které pokaždé končí stejně, liší se vlastně jen datem a názvem společnosti. A dopisů je asi 50. „A to jsem ještě jednou takový štos vzteky roztrhal... Všechno je to z období, v němž jsem se sám snažil sehnat práci. Marně. Já už

6

jsem normálně šílel,“ rozčiluje se dnes vitálně vypadající šedesátník. Poznámka o šílení bohužel není nadsázkou. Pan Štika byl na tom v nejhorším období psychicky tak špatně, že musel vyhledat služby psychiatrické léčebny. A to byl zvyklý na ledacos, protože život se s  ním nemazlil už odmalička... Sedíme ve skromně zařízeném, ale útulném bytě na mosteckém sídlišti. Nad šálkem

poctivého turka probíráme časy dnes již zašlé, ovšem v kontextu úvah o ukončení těžby v lomu ČSA až nebezpečně blízké. Rodák z dnes již neexistující Souše strávil dětství stejně jako jeho 3 sourozenci v  dětských domovech po celých severních Čechách. Po rozvodu rodičů v 50. letech matka jednoduše nedokázala uživit tolik krků najednou. „Rozstrkali nás všude možně. Bylo to špatný, protože prakticky každé dítě šlo

do jiného ústavu. Jednu sestru jsem neviděl prakticky od puberty,“ vrací se k trpkým vzpomínkám. Josef Štika vyrůstal jako kočovník, prošel několika „děcáky“, na základní školu nastoupil v Litoměřicích a vyšel z ní v Teplé. Vlastní šikovné ruce ho nakonec dostaly do učení na truhláře v  Děčíně. „Po roce jsem ale utekl, protože mě to absolutně nebavilo. Já už jsem měl těch ústavů po krk,“ vysvětluje.

Josefu Štikovi se do rozhovoru nejprve moc nechtělo. Není divu, na některé životní etapy se prostě špatně vzpomíná.

7

Sólokapr

Byla to výborná část mého života, a to přestože práce na šachtě byla fakt drsná.

„Byla to výborná část mého života, a to přestože práce na šachtě byla fakt drsná. Vzpomínám si třeba na rok 1986, kdy byla extrémně tuhá zima a teploty snad měsíc a půl nevylezly nad -25 stupňů. Na jedné sekci se za směnu vyměnilo u pásovky třeba 300–500 válečků o váze 50 kg,“ vypráví.

Ne všechna mostecká sídliště vypadají jako Chánov. Liščí Vrch je relativně příjemným místem k životu.

Po neúspěšné truhlářské epizodě zamířil na hnědouhelnou šachtu, konkrétně do lomu Hrabák, což je jeden z předchůdců dnešních Vršan. To se psal rok 1971 a na úkor Mostecka už žilo celé normalizační Československo. Region byl ovšem preferovaný, do některých obchodů se jezdilo nakupovat dokonce i z Prahy. Čerstvý Mostečan se přímo u těžařů vyučil na vulkanizéra, jinak řečeno údržbáře dopravníkových pásů, a potom úspěšně vystudoval i  večerní báňskou průmyslovku v Duchcově. Díky zvýšené kvalifikaci se posunul i v báňské kariéře, stal se například i směnovým mistrem neboli revírníkem.

8

Když se kácí režim, lítají horníci Sametovou revoluci drtivá většina horníků uvítala. Je to paradox, tehdy nemohli netušit, že nová doba zrovna do jejich oboru vnese i spoustu nových problémů. „Moc dobře si pamatuji, když byly demonstrace v Praze. Měl jsem noční a najednou přišla pomlouvačná depeše na Havla! My jsme o něm tenkrát moc nevěděli, akorát že existuje a sedí v kriminále. A v depeši jsme se dozvěděli, že byl z buržoazní rodiny,“ směje se pan Štika. Sám nebyl jen nadšeným pozorovatelem politických změn, ale zároveň i jejich aktivním hybatelem. Zapojil se jako odborář, na Vršanech dokonce stanul včele jako odborářský předák. Brzy však sám viděl, že z porevolučního kvasu vzešly nejen pochutiny, ale taky pěkné blafy. „Zarazilo mě už třeba to, jak i plno vedoucích na šachtě začalo na práci kašlat. Za komunistů stačilo, aby se provoz zastavil na chvilku a už nám volali pomalu z  ministerstva, proč to nejede... Na začátku 90. let jako by tohle ani nikoho nezajímalo. Ale pak se to nějak uklidnilo a věci dostaly svůj řád,“ říká Josef Štika.

Řád sice opět zavládl, ovšem nějak se začalo smršťovat území, na němž platil. Vláda zavedla administrativní limity a objem těžby začal každoročně klesat o miliony tun. Bylo jen otázkou času, kdy se na vedoucích pozicích začne hovořit o tzv. reorganizaci, což je dodnes takový vděčný eufemismus pro masivní propouštění. „Na podnik nastoupil nový generální ředitel, který před tím vedl Výzkumný ústav pro hnědé uhlí. A dosadil ho tam tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý právě kvůli tomu, aby připravil reorganizaci. Mostecká uhelná byla tehdy státním podnikem, takže si těžko mohla dovolit přezaměstnanost. Potřebovali ji zeštíhlit,“ říká Josef Štika. V průběhu let došlo k enormnímu snížení stavu v revíru – nejen na lokalitě Hrabák, ale na všech severočeských šachtách. Důvodem bylo především omezení těžby. Hlad po uhlí klesal. Aby vůbec bylo možné dát výpověď tisícům horníků, musela vláda sebrat klíčovou pravomoc odborářům, kteří dříve dávali palec nahoru či dolů u každého propouštění. Jakmile přestal proces podléhat jejich souhlasu, cesta k reorganizaci byla otevřená.

my tu nejsme od toho, abychom vám hledali práci!

„Nejdříve se tvrdilo, že ti lidé budou ubývat nějakým přirozeným způsobem, tzn. počítalo se s jejich  odchodem do důchodu,“ upozorňuje Josef Štika. Nepřipomíná vám to náhodou něco? Ano, to je přesně součást mantry, kterou i dnes opakují ekoaktivisté v souvislosti s možným ukončením těžby na lomu ČSA v roce 2022: problémy nenastanou, propuštění horníci by šli stejně do důchodu. Zkušenosti z 90. let by nás však měly varovat. Pracovníci ubývali daleko razantněji a výsledkem byl prudký nárůst nezaměstnanosti, s nímž se region potýká do dneška. Čísla jsou sice ohromující, mnohem působivější jsou ovšem konkrétní lidské osudy, které se za nimi skrývají. A příběh pana Štiky je jedním z tisíců takových.

Josef Štika, 1955 1971–1999 Doly Ležáky, závod Hrabák (MUS a.s.) 1999–2005 veden na úřadu práce 2005–2007 Městské divadlo Most 2009–2015 Litvínovská uhelná (Severní energetická) Takhle to vypadalo letos v lednu na mosteckém úřadu práce. Okres má dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost v zemi (kolem 12 %). Zdroj: Martin Vokurka, Mostecký deník

9

Sportem ku zdraví, náhodou ku práci Začátek milénia byl pro pana Štiku noční můrou. Série neúspěšných žádostí o práci a rekvalifikačních kurzů k ničemu. Rozvod a nedostatek peněz. Po zaplacení nájmu mu v peněžence běžně zbylo na měsíc pouhých 1 200 korun! „Asi i z toho důvodu se se mnou taky přestala bavit dcera. Já už jsem na ty alimenty prostě neměl,“ stěžuje si. Kromě toho už ztratil důvěru v lidi a systém jako takový, odmítnutí a nesplněných slibů už bylo příliš. Jako by to nestačilo, navíc musel sociálce odevzdávat každý měsíc potvrzení od 3 zaměstnavatelů o tom, že u nich sháněl práci. „Někteří to udělali tak, že si někde od známých opatřili razítka, aby nemuseli nikam běhat. A já jsem byl takovej debil poctivej, že jsem všude chodil... Ale už jsem se i bál někde zaklepat na dveře a zeptat se, abych zase neslyšel tu samou větu: běž do prčic, už jsi starej. Už o tebe nestojíme,“ rozohňuje se opět. Následovala již zmíněná ambulantní léčba na psychiatrii kvůli depresím. Ve stavu, kdy se tvrdý chlap běžně uchýlí k  alkoholu, však Josef Štika vsadil na rozumnější kartu: začal extrémně sportovat. Postupně tak mohl snižovat dávky léků, až je přestal brát úplně. Z depresí byl venku, ale z pasti nezaměstnanosti nikoliv. Osud se nad bývalým horníkem slitoval až v roce 2005, kdy mu přihrál práci technika v mosteckém divadle. Úřad práce v tom byl samozřejmě nevinně – pan Štika prostě na

Sólokapr

náměstí v Mostě náhodou potkal tehdejšího ředitele divadla, s  nímž se znal. Jenomže ani v  této životní etapě smůlu ze svých pat nesetřásl. Po politických změnách na radnici divadlo vypadlo z prioritních oblastí a kvůli snižování stavů padl za oběť organizačním změnám potřetí. Znamenalo to další 2 roky bez soustavné práce, než znovu zasáhla náhoda. „V  divadelním klubu jsem potkal závodního lomu z  Armády. S ním jsem začínal. Tak jsme se dali do řeči a on mi pak navrhl, že bych mohl nastoupit k nim na šachtu,“ vzpomíná Josef Štika. Na lomu ČSA vydržel až do důchodu, ovšem se skřípěním zubů. Kvůli limitům mu totiž hrozil další vyhazov – třetí ze šachty a čtvrtý celkově. Nakonec se jen od zakladačů přesunul na úpravnu uhlí a tam už vydržel do letošního nástupu do důchodu. Musel ovšem ještě tři čtvrtě roku přesluhovat, jinak by měl důchod kvůli chybějícím napracovaným rokům ještě nižší, než dnes má. Jak Josef Štika sleduje současné dění na poli uhelném, není těžké odhadnout. Je osobně jedním z mnoha přímých svědků průšvihu, který nikdo neřešil a který se na Mostecku nejspíš bude opakovat. „Od prvních změn uteklo přes 20 let a pro ty lidi se tady neudělalo vůbec nic. Stát nemá žádné koncepce, jak vyřešit větší počet nárazově propuštěných lidí. Těch pár podniků, co se tu postavilo – například Hitachi, vydrželo rok dva. Rozhodně to nevyřešilo situaci na Mostecku a širokém okolí. A teď se rýsuje další průšvih. To už se mě ale naštěstí netýká...“

„Teď se rýsuje další průšvih. To už se mě ale naštěstí netýká...“ Tito chlapíci práci mají. Jak dlouho ještě? 7 let?

Za 6 let, co jsem byl na pracovním úřadě, za celých 6 let mi pracák nenabídl jednu jedinou práci! V  90. letech byl Josef Štika revírníkem řízení kvality a jakosti. Protože šlo o technickou profesi, musel se vzdát funkce odboráře. A tím možná přišel o poslední štít, který ho chránil před ztrátou místa. „Tady to mám v  zápočtovém listu,“ listuje pan Štika pečlivě připravenými doklady. Ukončení pracovního poměru je datováno k 31. 12. 1995. A v kolonce důvody propuštění jsou pouze 2 slova: organizační změny. Nezaujatý pozorovatel by řekl, že když kvůli politickému rozhodnutí přijdete po téměř 25 letech o práci, tak se stát postará o to, abyste našel novou. Nebo vám aspoň podá

10

pomocnou ruku. Horníci ze severních Čech se však ničeho podobného nedočkali. Josef Štika se sice na šachtu po roce vrátil, na dispečinku však vydržel pouze do začátku roku 1999. To ho dohnaly organizační změny číslo 2 a bolest byla dvakrát taková. A pak následovalo dlouhých 6 let bez práce. „Nebylo připraveno vůbec nic! Žádná koncepce! Republika žila celé generace na úkor severních Čech, vždy se odtud čerpaly energie, byl tady chemický průmysl. A najednou se změnily poměry a vůbec nikoho nezajímalo, kam s těmi lidmi,“ vzteká se pan Štika a s dotazem na činnost úřadu práce už z celkem pochopitelných důvodů přechází do křiku: „Za 6 let, co jsem byl na pracovním úřadě, za celých 6 let mi pracák nenabídl jednu jedinou práci! Víte, co mi řekli? Že oni tam od toho nejsou! Já jsem si všechno musel shánět sám...“ Ve vzduchu visí napětí a řada dalších otázek. Nemá cenu je ale vznášet, jsou řečnické. Kde byli tehdy všichni ti, co dnes hovoří o velkorysých sociálních programech? O rekvalifikacích? O příchodech nových investorů? Proč už dávno nezačali své smělé plány realizovat, když situace již v 90. letech reálně nastala? V čem je současná situace jiná?

11

Reportáž

Mostecko Znovuzrozená krajina překypující životem Fotografie: Martin Šuvarina (krajina), Rostislav Stach (zvířata) Text: Linda Haburová

12

Populace řady obojživelníků na některých výsypkách jsou nesrovnatelně početnější než v krajině těžbou nepostižené.

né oblibě botaniků, biologů a dalších odborníků. Mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů zde totiž nachází prostředí, které je v českých podmínkách vskutku neobvyklé. Povrch mosteckých výsypek tvoří převážně jíl, který nepropouští vodu, a proto vzniká na výsypkách téměř ihned po nasypání velké množství tůněk, nebeských jezírek a mokřadů. Ty přitahují velké množství druhů obojživelníků, z nichž některé patří dokonce mezi kriticky ohrožené. „Populace řady obojživelníků na některých výsypkách jsou nesrovnatelně početnější než v  krajině těžbou nepostižené. Dobrým příkladem je Hornojiřetínská výsypka, jejíž západní část sice byla před řadou let osázena lesními dřevinami, ale nebyla předtím technicky rekultivována. Díky zachovaným nerovnostem se ve

sníženinách vytvořily stovky nebeských jezírek. Rozmnožují se tu skokani štíhlí, početná je kuňka obecná, čolek obecný a velký,“ upřesňuje Vladimír Bejček. Opomenout bychom však neměli ani Kopistskou výsypku, která byla pro výskyt velkého množství chráněných druhů obojživelníků zařazena na seznam Evropsky významných lokalit. Tyto biotopy jsou vzácné v rámci celé České republiky, v  běžné české krajině bychom takto unikátní přírodní prostředí jen těžko hledali. K  dalším pozoruhodným obyvatelům severočeských výsypek patří nepochybně vážky. Poslední studie na výsypkách zjistily více než 35 druhů vážek, a to včetně druhů u nás kriticky ohrožených a celoevropsky chráněných.

Slavík modráček Povšimněte si modré náprsenky s bílou skvrnou uprostřed. Je to samec.

Jelen lesní Prý to dokáže rozpálit až na 78 km/h. To už je skoro na pokutu za vysokou rychlost.

Mostecko prošlo výraznou proměnou a jeho nová podoba už dávno nezapadá do stereotypní představy zdevastované krajiny. V místech, kde se dříve nacházely těžební jámy a pustiny, jsou dnes lesy, louky, rekreační areály a jezera. Postupně tady tak vzniká pestrá mozaika unikátních typů prostředí, která hostí řadu vzácných živočichů. Navíc v těchto končinách hnízdí i některé druhy ptáků, se kterými se v jiných částech ČR téměř nesetkáme. ěžba hnědého uhlí na Mostecku sice pokračuje, životní prostředí v  této oblasti však od sametové revoluce doznalo značného zlepšení. Jedním z  nejvýraznějších přínosů je podstatné omezení kouřových zplodin z velkých zdrojů znečištění, jako jsou například tepelné elektrárny. „Dříve běžné zapáchající husté mlhy, které od podzimu do jara vyplňovaly podkrušnohorské pánve, jsou minulostí. Stav lesních porostů ve vrcholových partiích přiléhajících Krušných hor se viditelně zlepšil. Dříve usychající smrky mají dnes téměř plný počet ročníků jehličí“, vysvětluje profesor Vladimír Bejček, vedoucí katedry ekologie na České zemědělské univerzitě v Praze. Účinné čištění odpadních a průmyslových vod velkou měrou přispělo také ke zlepšení kvality podzemní vody a řek, které se díky tomu staly domovem a útočištěm pro řadu živočichů.

14

Dnešní tvář Mostecka je výsledkem rozsáhlých rekultivací a je pochopitelně jiná, než byla ta původní. Nepřehlédnutelným pozůstatkem povrchové těžby jsou různě staré výsypky nadložních zemin a hluboké zbytkové lomy. Výsypky na mnoha místech převyšují okolní krajinu až o desítky metrů a zvyšují tak dynamiku reliéfu. Zbytkové lomy zase nabízejí cenný prostor pro tvorbu četných jezer. „Dá se říci, že oproti minulosti je krajina daleko různorodější,“ potvrzuje i Vladimír Bejček. „Na řadě výsypek se daří pěstovat les, provozovat zemědělské aktivity a na některých najdeme i rekreační areály. A právě časté střídání různých typů prostředí, které je pro novou krajinu Mostecka charakteristické, způsobuje, že biodiverzita je neporovnatelně vyšší, než je obvyklé v monotónní zemědělské krajině“. Vysoká druhová rozmanitost živočichů a výskyt řady chráněných a ohrožených druhů flóry a fauny je také důvodem, proč se mostecké výsypky a jejich okolí již nějaký čas těší znač-

15

Reportáž

Muflon Má rád dokonce i hnědouhelný lom. Ne nadarmo se stal symbolem Uhelného safari.

Mostecko zůstává mojí srdeční záležitostí, a proto mi jeho osud není lhostejný.

16

Mezi pozorovanými druhy najdeme například vážku obecnou, vážku jasnoskvrnnou nebo šidélko ozdobné. Na Mostecku hnízdí také vzácné druhy ptáků, se kterými bychom se jinde na našem území setkali jen stěží. Jde například o lindušku úhorní, kriticky ohroženého ptáka, kterému svědčí pouštní a polopouštní podmínky. Právě z  toho důvodu se možná usadil na okraji lomu Vršany – na suchých, nepříliš porostlých místech připomínajících step. Na výsypkách s bohatší vegetací je možné pozorovat také strnada zahradního. Žije jich tady nejvíc v rámci celého území ČR. Dalšími druhy, které se na Mostecku vyskytují ve větším počtu než v jiných koutech naší země, jsou dle Vladimíra Bejčka slavík modráček středoevropský, pěnice vlašská či konipas luční.

„Velice cenné mokřady vznikají především ve sníženinách vzniklých v místech poddolovaných hlubinnou těžbou. Jako příklad můžeme uvést například Venusku, což je systém mokřadních stanovišť od rákosin po ostřicové louky pod patou Růžodolské výsypky. Zde bylo na poměrně malé ploše zjištěno celkem 33 druhů obojživelníků, plazů a ptáků chráněných státem. Kromě toho tady již pravidelně hnízdí husa velká,“ doplňuje výčet Vladimír Bejček. „Na výsypkách a v jejich okolí se pravidelně vyskytuje také zvěř, a to zejména zajíc polní, srnec obecný, prase divoké a liška obecná. Z Krušných hor sem nezřídka proniká jelen lesní, a dokonce i muflon.“ Je pozoruhodné, kolik vzácných druhů organismů vyskytujících se na Mostecku žije v současnosti výhradně v těžebních prostorech a na čerstvě nasypaných výsypkách. S případným útlumem povrchové těžby v budoucnu a realizací plánu rekultivací bude tento typ prostředí postupně mizet a s  ním i dotyčné organismy. „To už je zákonitý osud takovýchto druhů, které tato dočasná stanoviště obývají. Nějakou dobu se cíleným zraňováním zarůstajících ploch dá tomuto trendu zabránit, ale trvale jen těžko“, potvrzuje tuto skutečnost Vladimír Bejček. Mnoho otázek vzbuzuje také samotný proces rekultivace, který v oblasti Mostecka probíhá již po celá desetiletí. Je řízená rekultivace skutečně tou pravou cestou, jak obnovit krajinu po těžbě? Neporadila by si příroda sama a lépe? Jak se ukazuje, spontánně se vyvíjející výsypky jsou geomorfologicky i vegetačně velmi členité a z  důvodu vyšší biodiverzity i výskytu ohrožených druhů ochranářsky hodnotnější než výsypky rekultivované. „Řízená rekultivace rozsáhlých území, která byla postižena těžbou, je podle mého názoru naprosto nezbytná. Představy, že by měly být výsypky po svém vzniku celé nechány přírodním

procesům, asi nejsou úplně reálné. Krajinu před povrchovou těžbou člověk využíval a myslím, že je správné se pokusit ji dát do stavu, který zase bude vyhovovat širokému spektru lidských potřeb,“ říká Vladimír Bejček. Potvrzuje však i možnost, že by si příroda mohla pomoci sama: „Existuje mnoho vědeckých studií, které dokazují, že ihned po nasypání se začne na výsypkách uplatňovat přirozená sukcese a díky ní vzniká celá řada unikátních typů prostředí. Výsypky nebo jejich části, které byly ponechány svému osudu, patří z hlediska pestrosti životních forem dokonce mezi nejcennější. Jsem tedy přesvědčený, že by nově vznikající krajině na Mostecku velmi prospělo, kdyby při její rekonstrukci byly používány jak tradiční rekultivační postupy, tak na zhruba čtvrtině až třetině ploch i spontánní sukcese.“ Jaký bude další vývoj tohoto osobitého regionu? Jaké jsou jeho vyhlídky do budoucna? Zatím to vypadá, že by se mohla naplnit očekávání rekultivátorů, kteří bývalé „měsíční krajině“ prorokují přerod v atraktivní lokalitu nabízející příznivé životní podmínky a širokou škálu možného využití. Rekultivovaná krajina s rozsáhlými vodními plochami má již dnes

značný turistický potenciál a postupně se stává vyhledávaným místem pro rekreaci a volnočasové aktivity. Velké množství druhově pestrých rostlin i živočichů zve k  poznávacím výletům i k vytváření naučných stezek v okolí výsypek. „Mostecko zůstává mojí srdeční záležitostí, a proto mi jeho osud není lhostejný,“ přiznává Vladimír Bejček. Jedinečnost území podle něj určuje hlavně geografická poloha. Mostecko na severu sousedí s  Krušnými horami a na jihu s Českým středohořím. „Zatímco Krušné hory tvoří první bariéru větrům, které k nám směřují přes německou nížinu, a mají nadprůměrné srážky a podprůměrné teploty, v případě Českého středohoří je tomu právě naopak. Dříve bažinaté terény v Podkrušnohoří byly postupně odvodněny a následně zemědělsky využívány. Povrchová těžba hnědého uhlí zcela smazala paměť toho, co bylo, a vytváří krajinu novou, která má jinou tvářnost, jiné přírodní hodnoty. Věřím, že nebude promarněna šance a Mostecko budoucnosti bude cenné území z hlediska potřeb lidských aktivit i ochrany přírody,“ uzavírá Vladimír Bejček.

Liška obecná

Konipas luční

Prof. RNDr. Vladimír Bejček, CSc.,

1953

Po absolvování gymnázia T. G. Masaryka v Litvínově vystudoval zoologii obratlovců na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil do Ústavu krajinné ekologie v Říčanech, kde se věnoval využití obratlovců z hlediska krajinné ekologie. Pokračoval v Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky při Vysoké škole zemědělské v Praze, dnešní České zemědělské univerzitě. V současné době působí jako první proděkan a vedoucí katedry ekologie na Fakultě životního prostředí. Je autorem a spoluautorem mnoha odborných článků, knih i populárně vědeckých publikací. Jeho knihy vyšly v mnoha jazykových mutacích. V letech 1999 –2004 se účastnil výzkumu na jemenském ostrově Sokotra. Je také soudním znalcem v oboru ochrana přírody.

17

Rozhovor

Ten, který řídí energetické srdce republiky S hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem o praotci Čechovi, imigraci i těžbě uhlí. Fotografie: Ústecký kraj Text: Martin Rumler

18

19

ce po těžbě uhlí. I samotní občané se chovají ekologičtěji, třídí odpad, modernizují domácí topeniště, pečují více o přírodu.

Rozhovor

Starostové ze severních Čech tlačí na stát, aby pomáhal řešit rozrůstající se sociálně vyloučené lokality. Co se pro snížení napětí snažíte dělat vy osobně? A jaké řešení byste preferoval? Sociální vyloučení se zdaleka netýká jen Ústeckého kraje, třebaže tu máme vysoký počet postižených lokalit. A také nejde o problém, který by uměl vyřešit krajský či komunální politik. O tomto tématu hovořím s  ministry, budeme ho projednávat například na říjnovém výjezdním zasedání vlády v Ústeckém kraji. Stát navrhuje pomoci s výkupem a demolicí vybydlených objektů a vláda se chystá podpořit rozvoj pracovních příležitostí na území Ústeckého kraje. To je dle mého názoru naprosto klíčové. Lidé, kteří pracují, musí mít lepší podmínky než ti, kteří pracovat nechtějí. Pokud nebudou mít lidé možnost pracovat, sociální vyloučení bude stále hrozit.

Má rád děti Ústecký hejtman je trojnásobným otcem a dvojnásobným dědečkem. A cizí děti podporuje, co to jde – například o Vánocích naděloval hry dětským domovům.

S ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem

Oldřich Bubeníček 1953 Hetman Ústeckého kraje a starosta Bíliny za KSČM. Působil jako dělník ve sklárně, politický funkcionář nebo novinář. Je dobrovolným dárcem krve – má za sebou přes 120 odběrů.

Věřím, že se tu udrží tradiční obory, které dávají práci a obživu místním. Veškeré průmyslové postupy určitě projdou další ekologizací.

20

Co pro vás osobně znamená Ústecký kraj? Představte si, že jsem v něm nikdy nebyl, jak byste mi ho od srdce představil? Ústecký kraj je kolébkou české státnosti. Vždyť právě tady našel praotec Čech sídlo pro svůj lid, když vystoupil na horu Říp. A právě sem pak kněžna Libuše vyslala poselstvo k  Přemyslu Oráčovi, aby usedl na knížecí trůn a založil rod Přemyslovců. V nedávné historii a současnosti náš kraj představoval a představuje především energetické srdce republiky. Zde se těžilo a těží uhlí a vyrábí se zde velký podíl elektrické energie. Těžební průmysl a energetiku doprovází chemický průmysl. Ale jsme též krajem zemědělským, právem nazývaným zahradou Čech. Jen si připomeňme chmelařství, ovocnářství a zelinářství na Litoměřicku a vinařství. A do třetice jsme krajem nejen průmyslovým a zemědělským, ale též regionem plným přírodních krás a kulturních památek, což oceňují zejména tuzemští i zahraniční turisté, kterých v kraji rok od roku přibývá.

To je minulost a současnost. Kde ale vidíte Ústecký kraj za 10 let? Věřím, že se tu udrží tradiční obory, které dávají práci a obživu místním. Veškeré průmyslové postupy určitě projdou další ekologizací. Měly by se obnovit lesní porosty Krušných hor. Očekávám též zlepšení dopravní infrastruktury, zejména po dokončení dálnice D8, opravách silnic a další modernizaci železnice. Doufám, že se zbavíme prvenství v  republikovém žebříčku nezaměstnanosti, o což by se měli zasloužit noví investoři. Také předpokládám, že postupně bude stoupat úroveň vzdělanosti a z  kraje bude pocházet více a více inovačních nápadů. Ústecký kraj se z národního „špindíry“ změnil v poměrně čistotný region. Vnímáte tuto změnu? Samozřejmě, že to vnímám a kvituji to s  potěšením. Přispěla k  tomu nejen ekologická legislativa, ale i posun průmyslových závodů směrem k  odpovědnějšímu chování. O zlepšení prostředí se zasloužily i rekultiva-

Vnímáte v kraji větší napětí v souvislosti s nelegální imigrací a také v souvislosti se strachem lidí z islamizace země? Z pohledu nelegální migrace představuje náš kraj tranzitní region, neobávám se tedy větších komplikací a mimořádného napětí. Pohyb běženců sledujeme společně s  policií a  problematiku pravidelně zařazujeme na program zasedání bezpečnostní rady kraje. Vím, že arabská komunita na Teplicku je početná a rozrůstá se. Myslím si však, že v  globálně propojeném světě se všude budeme stále více setkávat s  komunitami jiných národů. To platí i o našem kraji. Všichni, kdo sem přijdou a budou dodržovat naše zákony a pravidla slušnosti, jsou vítáni. Oddalování rozhodnutí o limitech nikomu neprospívá Především odpůrci těžby uhlí a vlastně takřka každý regionální politik hovoří o tom, že je třeba najít investory a pracovní místa v jiných odvětvích. Tak významného investora však dosud nikdo nenašel. Má podle vás kraj vůbec budoucnost v neprověřených oblastech podnikání, kde hrozí odchod investorů po vyčerpání pobídek? Není lepší zlepšovat a budovat obory, které dlouhodobě ke kraji patří a nabízejí významný počet pracovních míst? Na to neexistuje jednoznačná odpověď a  jednoznačný recept. Věřím, že krajskou průmyslovou zónu obsadíme investory (a už to zčásti platí), kteří jen tak neodejdou. Vzniká zde například propojení výrobců různých komponent pro automobilový průmysl. Ono je hezké si říkat „ševče, drž se svého kopyta“, ale i tradiční odvětví se značně modernizují a automatizují, takže u nich potřeba významného počtu pracovních míst klesá. V  kraji se také nabízí do budoucna například orientace na turistický ruch. Vy jste se pokusili pohnout s nezaměstnaností v kraji i rozvojem průmyslové zóny Triangle na Žatecku. Jste úspěšní? Nyní je u firem působících v  zóně Triangle zaměstnáno na dva a půl tisíce lidí. Na podzim zde začne stavět jihokorejská firma Nexen, největší investor zóny. Investicí do výroby automobilových pneumatik ve výši 22 miliard vytvoří až 3 000 pracovních míst. 

21

Rozhovor

Co podle vás brání našim vládám říci jasné slovo k pokračování těžby uhlí? I kdyby vláda rozhodla o prolomení limitů, nebylo by to zdaleka konečné slovo. Následovat by musely logicky další kroky směřující k  opravdovému povolení těžby a vyrovnání dotčených subjektů. Myslím, že oddalování rozhodnutí nikomu příliš neprospívá. Pomohla by nová těžba zaměstnanosti v kraji? Rozhodně by nová těžba umožnila vznik nových pracovních míst, ale obávám se, že by to vysokou míru nezaměstnanosti příliš neovlivnilo.

S prezidentem České republiky Milošem Zemanem

Lidé, kteří pracují, musí mít lepší podmínky než ti, kteří pracovat nechtějí. Pokud nebudou mít lidé možnost pracovat, sociální vyloučení bude stále hrozit. A přicházejí další zájemci o budování v  zóně, takže bude brzo naplněna. Dovolím si to považovat za úspěch.

s poslanci reprezentující Ústecký kraj. Věřím, že se podaří do budoucna najít kompromis přijatelný pro všechny zúčastněné subjekty.

Těžařské firmy patří k největším plátcům daní nejen v regionu. Dovedete si rozvoj kraje představit bez těchto peněz? Daňová výtěžnost skutečně ovlivňuje krajský rozpočet. Přerozdělení daní má však svá pravidla. Těžařské společnosti se snaží podílet se na rozvoji kraje i přímo, toho si vážím.

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo pro vládu dvě varianty postupu, podle kterých by se těžba rozšířila, přičemž obce, které měly podle dosavadních plánů při prolomení limitů zaniknout, zůstanou stát. Je pro vás tato varianta přijatelná, nebo byste preferoval jiné řešení?  Předně bych chtěl připomenout princip, který dlouhodobě zastávám, a tím je dodržet podmínku dohody a vyrovnání či odškodnění mezi těžaři a dotčenými obyvateli a obcemi při možném pokračování těžby. Rozšiřování těžebních lokalit také nemůže být samoúčelné. I v budoucnu se bude těžit jen tolik uhlí, kolik ho budeme potřebovat. Uvidíme, jak se podaří naplnit státní energetickou koncepci.

Systém poplatků za těžbu velmi nahrává Praze a region přichází zkrátka. Proč se nedaří přesvědčit úředníky a politiky, že peníze by měly zůstat tam, kde se těží? Názory na dělení poplatků za těžbu se různí. Samozřejmě bych jako krajský politik preferovat větší tok do regionu, ale především je to věc zákonodárců. Hovořím o tom hlavně

22

Jak se připravujete na to, že by těžba mohla skončit? Neobáváte se, že kraj dopadne jako regiony ve Skotsku, kde útlum těžby sociálně devastoval celé oblasti a sociální problémy tam přetrvávají už po čtvrtou generaci? A to je přitom Skotsko jistě bohatší zemí než Česká republika... Těžba uhlí jednou v  našem regionu jistě skončí, ale bude to až za několik generací. Nemyslím si, že by uzavření hnědouhelných lomů mělo přijít bezprostředně nyní a v rychlém sledu. Přesto máme vyčísleno, jak velký zásah do nezaměstnanosti a ekonomiky kraje by to znamenalo. Bude čas připravit se na to, až se jednou opravdu těžba uhlí výrazně utlumí. Ve volném čase na zahradě či s vnoučaty Kolik volného času má vlastně hejtman, který je navíc i starostou Bíliny? A jak ho trávíte? Volného času pro sebe a pro rodinu mám opravdu výrazně méně než v  době, kdy jsem nebyl hejtmanem a starostou. Věděl jsem však, do čeho jdu, jaké penzum práce a času tyto funkce vyžadují a zaberou. Přesto se snažím hodně věnovat svým vnoučatům a také práci na zahradě.

Neproklíná vás rodina, že ji kvůli politice šidíte? Moji nejbližší mají pro moji práci plné pochopení. Bez jejich podpory bych se ani nemohl politice naplno věnovat. Budete obhajovat hejtmanský post v následujících krajských volbách? Krajské volby se uskuteční na podzim příštího roku. Chtěl bych se znovu ucházet o post hejtmana, za čtyřleté volební období se dá zajisté mnoho věcí udělat, ale nerad bych odcházel od rozdělané práce.

Nemyslím si, že by uzavření hnědouhelných lomů mělo přijít bezprostředně nyní a v rychlém sledu.

Bude do krajských voleb vůbec rozhodnuto o budoucnosti horníků i obcí dotčených těžbou? Vláda slíbila, že se k prolomení limitů vyjádří letos na podzim. Podle mého názoru to ještě nebude zdaleka konečné a definitivní rozhodnutí. Názory na těžbu uhlí se budou dál vyvíjet. Ale určitou perspektivu pro obyvatele dotčených obcí či pro horníky by měla vládní garnitura vyjádřit do krajských voleb.

Se spolumajitelem Severní energetické Janem Dienstlem

S premiérem České republiky Bohuslavem Sobotkou

23

Komentář

O

svazáckém třpytu v očích Když se mi na konci jara dostal do rukou článek geologa Františka Kružíka o „zelených“ aktivistech, jen jsem smutně pokýval hlavou a zalitoval, že to asi nepůjde zveřejnit. Text totiž pojmenovává věci až příliš pravými jmény. Hned v následujícím týdnu však proběhl v ČR happening Limity jsme my. Pravda, účast byla nevalná a nejvíce účastníků tvořili sami organizátoři. Pak tam byla ještě horda novinářů a sem tam nějaký zatoulaný kolemjdoucí, kterého při cestě z nákupu zaujalo rypadlo na náměstí. Ovšem styl i obsah komunikace aktivistů byly tak dalece „za čarou“, že jsem to musel brát jako znamení osudu. A tomu se má naslouchat. Takže přeji příjemné počtení! Petr Dušek, šéfredaktor

Správné rozhodování vyplývá ze zkušeností, ale zkušeností nabýváme ze špatných rozhodnutí. Theodor von Kármán (1881–1963), americký fyzik židovského původu

Fotografie: kajasimonovska.blogspot.cz, Jaroslav Tomčík Text: František Kružík (redakčně kráceno)

25

Kážou morálku, porušují zákony Aktivisté na happeningu Limity jsme my, který se konal 11. června, neoprávněně použili logo společnosti Severní energetická.

26

Paměť je sviňa V roce 1987 svazáci Elektrárny Tušimice slavili úspěch v soutěži Reflektor mladých za úsporu valutových prostředků. Dosáhli jí tím, že vypínali v noci odvod spalin přes tkaninové filtry z dovozu, čímž prodloužili jejich životnost. Tehdy ke mně přišel závodový svazácký předseda s návrhem, abychom vymysleli také nějakou velkou valutovou úsporu, třeba na hydrogeologických čerpadlech z dovozu. A měl v očích takový ten zvláštní třpyt. Viděl jsem jej již před tím u překvapivě mnoha lidí, ale právě od té chvíle, kdykoli a kdekoli jej u někoho zaznamenám, mám pro něj pojmenování. Říkám tomu „svazácký třpyt“. Když jsem se 14. listopadu 1989 vracel pozdě večer z kanceláře, přistoupil u litvínovského nádraží do tramvaje můj konsemestr a jal se mi šeptat do ucha, že se vrací z Teplic z demonstrace a – „…ty vole, to si piš, že do roka budou komouši viset na kandelábrech! Už to mají spočítaný!“ A v očích měl ten „svazácký třpyt“. Paměť je sviňa. Tehdy jsem rychle potlačil vzpomínku na jeho několikaleté působení ve vedení Socialistického svazu mládeže či na fakultě, kde coby předseda kolejní rady a skvělý řečník hřímal od řečnické-

ho pultu na nás, prosté a málo se zapojující členy, floskule o budování socialismu a studijních závazcích… Čas oponou trhnul, SSM se rozpadlo a zmizelo v propadlišti dějin i s nestárnoucími svazáckými funkcionáři. Ale ouha, svazáci nezmizeli. Jen se pozoruhodně pružně transformovali. I nadále v nich zůstala potřeba sdružování do houfu stejně smýšlejících, protože v jednotě je síla. A když se k ní přidruží i víra, cítí, že jsou schopni změnit svět, třeba i  násilím. To ostatně bezelstně deklarují na internetu některé radikální odnože ekologistů, ekoteroristů a tzv. „melounistů“ (= navrch zelení, uvnitř rudí s černými jádry). Protože jejich formální vzdělání i kognitivní schopnosti jsou zpravidla velmi omezené, spokojují se s jednoduchými návody, lineárním řešením i těch nejsložitějších problémů nebo je prostě odmítnou jako špatné, protože pro ně nepochopitelné. Mají své apoštoly, mučedníky a hrdiny, kterým udělují medaile a řády. A protože vlivem svého mesianistického egocentrismu rádi mluví i píší, zaujímajíce stanoviska k čemukoli, zanechávají za sebou nezaměnitelnou a snadno dohledatelnou i  sledovatelnou stopu. Stopu, která je veřejnou obžalobou našeho devastovaného vzdělávacího systému. Při bližším zkoumání zelených textů, projevů a prezentací lze snadno identifikovat společného jmenovatele, kterým jsou hrůzostrašné – apokalyptické vize a scénáře, tu vyjadřované explicitně, jindy zahalené v temných hrozbách, nebude-li se lidstvo řídit imperativy jejich zelené věrouky.

„Iracionální strach ze zhoršujícího se životního prostředí dává existenci zelených skupin smysl a zároveň pohání jejich fundraisingové kampaně. Greenpeace od veřejnosti každoročně vyberou kolem 150 milionů eur. Co kdyby se ukázalo, že ve skutečnosti to s přírodou není tak zlé? Čím by se ti lidé živili?“ napsal novinář Ivan Brezina, známý odpůrce zelených nesmyslů. A když dánský statistik Bjørn Lomborg zveřejnil svou proslulou knihu Skeptický ekolog krátce před tím, než měla vyjít další katastrofická zpráva o stavu světa, i zástupce Greenpeace přiznal: „Je pravda, že řada ekologických otázek, za něž jsme bojovali, je prakticky vyřešena. Naše strategie však bez ohledu na to i nadále vychází z předpokladu, že všechno jde k čertu.“ Vědomi si svých praktických nedostatků a  špatné uplatnitelnosti na pracovním trhu, jsou ti nejlepší ekologisté typickými dobývači renty. S  netušenou vytrvalostí infiltrují do státní byrokracie, kde vesměs úspěšně působí jako 5. kolona a svým souvěrcům efektivně napomáhají s dobýváním. Řeč je o přesměrování penězovodů ze všech dostupných zdrojů (dotací, grantů, příspěvků) na „odborné“ studie, výzkumy a  analýzy, maskované různými kombinacemi klíčových slůvek ekologie, ochrana či příroda. Zorganizoval demonstraci. Ale chodili mu tam lidi... Sami organizátoři uvádějí, že akci po celé republice podpořilo 1 078 lidí ve 22 městech. Průměrně necelých 50 lidí na 1 obec.

O odbornosti zelených výstupů mj. svědčí i nedávné prohlášení předsedkyně Strany zelených Jany Drápalové: „Prolomení limitů je naprosto nepřípustné. Uhlí, které je pod zemí, nepatří těžařské lobby, ale všem občanům tohoto státu. Není v jejich zájmu ho rychle vytěžit a prohnat komíny elektráren, jejichž výroba  jde na vývoz.“ Je třeba dodat, že v  zaznamenané historii tohoto geografického prostoru nerosty vždy patřily suverénovi. Tedy vládci, ať už jím byl král nebo císař, a po rozpadu Rakousko-Uherska následnickému státu. Nikdy však občanům, což je ostatně jasně vyjádřeno i v aktuálně platném horním zákoně. Je třeba také připomenout, že právě ekologisté v očích racionální veřejnosti dokonale zdiskreditovali skutečnou ekologii, která je přitom velmi náročným a úctyhodným interdisciplinárním přírodovědným oborem. Dnes už snad jen někteří novináři ještě věří, že ekologisté mají s ekologií něco společného. Přesto se ekologistům v posledních 10 letech podařilo nalézt spřátelené duše na humanitně zaměřených katedrách a fakultách českých univerzit a je jim třeba přiznat, že to byl opravdu vynikající strategický tah. Vznikla zajímavá symbióza, v níž pedagogové poskytují svá jména jako záštitu zeleným tezím a též výrazně zvyšují formální úroveň publikovaných ekologistických či alarmistických textů. Ekologisté pak špatně placeným pedagogům poskytují vždy vítanou a potřebnou měnu. Neboť jak pravil Mistr Sun’c: „Neoplývají-li tví vojáci bohatstvím, nevěř, že je to tím, že by o zboží a statky nestáli.“

Iracionální strach ze zhoršujícího se životního prostředí dává existenci zelených skupin smysl a zároveň pohání jejich fundraisingové kampaně. Greenpeace od veřejnosti každoročně vyberou kolem 150 milionů eur. Co kdyby se ukázalo, že ve skutečnosti to s přírodou není tak zlé? Čím by se ti lidé živili?

Přijďte na besedu Na konci května se v novinách objevila pozvánka do mostecké městské knihovny na debatu o limitech těžby a Mostecku. Protože v doprovodném textu byla přislíbena účast zástupců těžebních společností, místních samospráv i obyvatel a nikde nebylo uvedeno logo žádné z ekologistických organizací, vypravil jsem se tam. Očekával jsem racionální diskusi mezi odborníky a občany, kteří chtějí být objektivně informováni a kteří se chtějí ptát, pokud by něčemu nerozuměli. Již při vstupu do malého kinosálu, kde se shromáždilo asi osmdesát návštěvníků, jsem postřehl něco povědomého, ale až po chvíli jsem si uvědomil, co to bylo. 

27

Lom se nedá zamknout jako fabrika, postavit jednoho hlídače, a když se to hodí, pokračovat v těžbě.

„Můžeme lhát, budeme lhát!“ Jakápak argumentace! Když chcete zblbnout masy, musíte útočit na 1. signální.

Co to zase je? Náhodné kolemjdoucí vyburcoval happening spíše k této otázce než k spontánní podpoře.

Přestože dnes bývá na fosilní paliva nahlíženo trochu s despektem, ani náhodou nevíme, čím bychom je v dohledné době dokázali nahradit.

28

Viděl jsem to v očích několika přítomných… Ano, byl to nefalšovaný „svazácký třpyt“. V pozadí sálu jsem také spatřil nezaměnitelnou tvář Jana Rovenského, jednoho z vedoucích představitelů české odnože světoznámé fundraisingové a racketeeringové organizace Greenpeace, a začal jsem chápat, že nejsem na správném místě. Avšak rozhodl jsem se vydržet, děj se, co děj. Celá beseda byla režírována jako loutkové divadlo pro děti – 3 přednášky na úvod k navození atmosféry a krátká přísně řízená diskuse na závěr, aby pokud možno nedošlo na fakta. Zastánci limitů odměňováni bouřlivým potleskem klaky, odpůrci limitů mručením a jinými hlasitými projevy nesouhlasu. Loutkoherci v pozadí připraveni zasáhnout. Setkání ukázalo, že většina přítomných o  žádnou debatu nestojí. Že již mají pevný názor, který za ně vyjadřuje starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt. Z různých reakcí přítomných bylo rozpoznatelné, že se cítí zneužiti, oklamáni a zrazeni. A viní z toho těžební společnosti – současné i minulé. Postoje některých obyvatel Horního Jiřetína jsou však vlastně celkem pochopitelné. „Grínpisové“ jim nadbíhají, předkládají jim

jednoduché pravdy i recepty na řešení jejich situace (které však nikdy nebudou muset dokazovat ani realizovat). Naslouchají jim, předstírají jim soucit, podporu, nabízejí jim pomoc v odporu proti „chamtivosti uhlobaronů“. Poskytují jim četbu s nesmyslnými dilematy – „Žít, nebo těžit?“ – na recyklovaném, chlorem neběleném papíru (sic!) s  obrázky, které skutečně berou za srdce. Ale především: živí v nich závist a nenávist, loví je jak jehovisté a shánějí do houfu. Bez uhlí se neobejdeme Nelze popřít, že těžební společnosti zde skutečně promrhaly cenný kapitál – důvěru lidí. Skoro každá z jiřetínských rodin v minulosti byla nebo dosud je s hornictvím spojena a s možností stěhování počítala. Vím to. Zažil jsem to. V době, kdy probíhal ložiskový průzkum II. etapy těžby v lomu ČSA. V období 1985–2005 bylo mimo jiné zpracováno několik studií, které zevrubně analyzovaly možnosti a způsob, jak se dohodnout s majiteli pozemků a domů. Jaké by měly být podmínky výkupu, odstupného a případných dalších bonusů. Zpracovávaly je v těch letech stovky odborníků z několika organizací – re-

vírních i externích. Ti všichni se skutečně poctivě snažili zvážit všechny alternativy, sbírali zkušenosti v zahraničí (především v Německu) a jejich návrhy byly skutečně racionální. Jenže tehdejší vedení Mostecké uhelné se údajně nedokázalo smířit s celkovou cenou, která ze studie vyplynula. Na druhou stranu, komu by se chtělo investovat předem a bez záruky cca 5,6 miliardy korun, když vláda není schopna jasně a natvrdo prohlásit: „Tohle uhlí potřebujeme!“ Namísto toho potvrzuje platnost nesmyslného usnesení o limitech. Odmítám limity nazývat ekologické, protože tyto původně fixem načmárané čáry do mapy v měřítku 1:50 000 byly hloupou chybou, z níž jsme se nepoučili ani po téměř 25 letech. Nikdy totiž neměly s ekologií nic společného. V důvodové zprávě k limitům byla i poznámka, že tyto limity se vztahují především na povrchovou těžbu hnědého uhlí při současné technologii (v roce 1990), že však neznemožňují využití zásob za nimi při šetrnějších budoucích způsobech dobývání nebo využití na místě (např. zplynováním). To, že povrchové dobývání se od roku 1989 v mnoha zásadních ohledech změnilo, zelení

fanatici dosud nepostřehli. Nepochopili ani to, že „šetrnější způsob těžby“, stejně jako využití na místě je sci-fi. A přerušení těžby s pokračováním někdy v budoucnu? To je prostě k smíchu. Lapidárně to vyjádřila Helena Veverková, předsedkyně Hospodářské a sociální rady Mostecka: „Lom se nedá zamknout jako fabrika, postavit jednoho hlídače, a když se to hodí, pokračovat v těžbě.“ Závěrem se vrátím ještě k onomu setkání v mostecké knihovně. Kdyby diskuze byla vyvážená, muselo by v ní zaznít to, co si málokdo uvědomuje: že bez fosilních paliv se neobejdeme. „V současné době je 80 % našich energetických potřeb pokrýváno fosilními palivy, tedy uhlím, ropou a zemním plynem. Přestože dnes bývá na fosilní paliva nahlíženo trochu s despektem, ani náhodou nevíme, čím bychom je v dohledné době dokázali nahradit,“ prohlásila například předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v přednášce na VŠB-TU v Ostravě. Jeden z  nejvýznamnějších podnikatelů naší historie Jan Baťa v  roce 1938 vyjádřil svoji důvěru českým lidem těmito vzletnými slovy: „Projížděje za svou prací světem, poznal jsem téměř všechny státy a většinu kulturních národů. Není to pouze láska k rodné zemi, nýbrž i zkušenost a přečetná srovnání, jež mne vedou k závěru, že Československo je od přírody jedním z nejbohatších a nejpříznivějších krajů na světě. Jeho obyvatelstvo patří k nejnadanějším a nejpracovitějším lidem světa.“ Samozřejmě nemohl tušit, že tu budeme mít rychle se množící zelené svazáky. Už jsem psal, že paměť je sviňa. A ta mi pořád připomíná, že už zase ideologická tupost a lenost vítězí nad racionalitou a pracovitostí.

29

Severní vítr

Světový a evropský šampión pracoval na RK5000 Raketovému modelářství se Bedřich Pavka věnuje již přes čtyři desítky let. V současnosti je největší postavou tohoto odvětví od vzniku samostatné ČR. Vybojoval 5 titulů mistra světa, pětkrát se stal mistrem Evropy a čtyřikrát vítězem Světového poháru, v kategorii S7 dokonce třikrát za sebou. Někdejší bagrák z povrchového dolu má na svém kontě čtyři desítky medailí z různých významných podniků.

Krušné začátky v Podkrušnohoří Začátky, tak jako u všeho, kde člověk musí postupně získávat um a  zkušenosti, nebyly jednoduché. Bedřich Pavka říká, že byly doslova krušné. Vše začalo v  listopadu roku 1972, kdy se skupina kluků domluvila na tom, že zkusí raketové modelářství. „Přijeli modeláři z Bíliny a přes víkend nám ukázali, o co jde,“ vzpomíná nad klubovou kronikou Bedřich Pavka. „Pak se nás ujali Ruda Zich a Pepa Jireš, založili s námi klub a tak jsme začali modelařit,“ říká dále s tím, že už předtím v létě se třemi kamarády zkoušeli stavět rakety, protože v té době byl pro tento typ modelů nejdostupnější materiál na výrobu. „Tenkrát nebyla balsa (druh velmi lehkého dřeva – pozn. redakce), takže jsme to točili z  novin a papíru, lepili populárním kanagomem, protože to bylo jediné vhodné lepidlo, co bylo k dispozici. Motorky byly celkem laciné, takže jsme to zkoušeli, a než jsme začali působit jako klub modelářů, tak jsme nějaké zkušenosti nasbírali,“ vypráví dále o  začátcích rakeťáků v Krupce dlouholetý reprezentant. Jediné, co chybělo, byly zkušenosti se soutěžním létáním. Postupem času mladí modeláři zjišťovali, jaké faktory ovlivňují úspěšný let rakety. „Došli jsme k  tomu, že záleží na hmotnosti, aerodynamice, přesnosti a těžišti. To nám vlastně do té doby nic neříkalo. Když si vzpomenu, že jsme přijeli na soutěž a byli jsme vlastně všem pro legraci, protože jsme všechny tyhle dnes už základní věci, které každý raketový modelář zná, nevěděli, tak je to dnes úsměvné. Samozřejmě o to byli všichni raději, že jsme se

soutěže zúčastnili,“ směje se Bedřich Pavka a dodává, že z líhně raketových modelářů se do soutěžení již zapojilo asi dvacet kluků. Postupem času se však členská základna protřídila a ze zakládajících členů zůstali v klubu pouze tři. Hned od  prvopočátku samozřejmě nevyhrávali, i když moc chtěli. Chyběla taktika nebo důležité znalosti termiky. Navíc v okolí byly kluby s početnou základnou. Hodně modelářů bylo v Ústí nad Labem, v již zmiňované Bílině, bylo to hodně rozšířené odvětví. „No a samí reprezentanti, takže jsme dostávali co proto,“ komentuje tuto část své kariéry nad kronikou Bedřich Pavka.

Létali jsme lépe a lépe, přestali jsme být do počtu a začali jsme také vyhrávat. A to už soupeřům moc po chuti nebylo, přestali nás mít rádi.

Cesta na vrchol Tak jako se říká, že cvičení dělá mistra, tak další přísloví zase hovoří o trnité cestě na vrchol. V  případě pětinásobného světového a evropského šampiona v raketovém modelářství tomu bylo také tak. Píle a chuť být stále lepší jej a jeho kamarády hnaly dál k  tomu, aby nabité zkušenosti zúročili. A tak se také stalo. „Létali jsme lépe a lépe, přestali jsme být do počtu a začali jsme také vyhrávat. A to už soupeřům moc po chuti nebylo, přestali nás mít rádi,“ vypráví Bedřich Pavka. Když mu bylo patnáct, vyhrál krajský přebor. To v  té době bylo stejné, jako kdyby se stal mistrem republiky. Bedřich Pavka pokračoval ve svém vysněném koníčku i poté, co si odsloužil vojenskou základní službu. „Byl jsem půl roku v Michalovcích na východním Slovensku a rok a půl v Karlových Varech. Ne však u svého vysněného raketového vojska, ale u výsadkářů, u průzkumu,“ připomíná s  tím, že jediná příležitost, kdy se dostal do styku s raketou, byla palba protitankových střel. 

Fotografie: Bedřich Pavka Text: Edvard Beneš

Od roku 2000 působí jako trenér české reprezentace. Věnuje se mládeži a na výsledcích jeho svěřenců v ČR i ve světě je to znát. Vychoval řadu juniorských mistrů světa a Evropy, a to mimo jiné i z vlastních synů. V současné době je předsedou raketových modelářů v ČR a členem technické komise světové modelářské asociace.

30

Po celou svou kariéru je členem klubu raketových modelářů v  Krupce na Teplicku, v jehož středu najdeme devět mistrů světa a stejný počet mistrů Evropy. Raketová modelařina není podle Bedřicha Pavky jenom zájmová činnost. Je to také sportovní disciplína, protože při soutěžích se naběhá pěkná řádka kilometrů...

Bedřich Pavka 1961 Pětinásobný mistr světa a Evropy, několikanásobný celkový vítěz Světového poháru, účastník světových leteckých her, sedmnáctinásobný mistr republiky (5x absolutní mistr). Trenér české reprezentace raketových modelářů.

31

Severní vítr

Členové RMK Krupka na svých vůbec prvních závodech. Píše se 8. duben 1973 a chlapci startují v Ústí nad Labem. Foto: Archiv RMK Krupka (přefoceno).

Na bagru v Chabařovicích Bedřich Pavka vystřídal během svého života několik profesí. Dlouho pracoval na povrchovém dole v Chabařovicích jako bargrák, než šachtu zavřeli. Byl na RK5000. Občas, když projíždí do Chomutova kolem lomu ČSA a tam velkostroj vidí, nostalgicky zavzpomíná. Poté, co skončil na lomu Chabařovice, prodával hutní materiál, pracoval ve sklárně, dělal údržbáře a také svářeče konstrukcí. Na poslední pozici si bohužel nato-

lik pochroumal záda, že musel odejít do invalidního důchodu.

„Tam také došlo k  jedné takové kuriózní situaci. V roce 1992 už bylo naplánováno mistrovství světa 1993. To se mělo konat v Americe a všichni se tam chtěli dostat. Hlavně samozřejmě bafuňáři. No a republika se v  lednu rozdělila a všechno bylo jinak. Rok 1993 byl také rokem, kdy jsem poprvé vyjel do zahraničí. Startoval jsem na Evropě a dařilo se nám. Přivezli jsme sedm medailí, což byl velice pěkný úspěch,“ vrací se vzpomínkami do devadesátých let. Od té doby Bedřich Pavka ani jeho kolegové na žádném významném podniku nechyběli. Výjimkou byly roky, kdy se šampionáty pořádaly v  zemích, kde zrovna nebylo kvůli válečným konfliktům bezpečno.

Památný snímek z šampionátu na Slovensku: čerství mistři světa pózují s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem.

Rok 1993 byl také rokem, kdy jsem poprvé vyjel do zahraničí. Startoval jsem na Evropě a dařilo se nám. Přivezli jsme sedm medailí, což byl velice pěkný úspěch.

32

Po návratu domů se pan Pavka znovu pustil do modelaření a společně s dalšími v klubu začali létat na špičkové úrovni. Jeho dva kluboví kolegové se dostali do reprezentace a ostatní to táhlo, aby je dostihli a vyrovnali se jim. Změny po listopadových událostech v roce 1989 přinesly samozřejmě i jiný vítr do raketového modelářství. Podle Bedřicha Pavky to byl v  tomto oboru velký přelom. Stále létali Češi a Slováci dohromady a ještě převládaly takové ty vztahy, které nedovolovaly, aby se člověk probojoval do reprezentace a zúčastnil se nějaké vrcholové soutěže, třeba na evropské úrovni, ale atmosféra už byla uvolněnější. A s  rozpadem republiky byla cesta na vrchol definitivně volná.

Bedřich Pavka listuje kronikou RMK Krupka.

Rodinná záležitost Raketové modelářství není pouze vášní samotného pětinásobného světového a evropského šampiona. V podstatě se do něj navzdory různým překážkám zapojila celá rodina. Manželka Věra je už deset let předsedkyní klubu, přestože původně o funkcionaření slyšet vůbec nechtěla. Do činnosti se zapojili i oba synové, přestože jejich otec byl původně proti. Dobře věděl, co všechno to obnáší. Dnes je však rád. „Myslím si, že jim to pomohlo i do života. Modelařina je naučila pečlivosti, měření, přemýšlení. Oba vystudovali v  Ústí nad Labem průmyslovou školu. Martin se stal několikanásobným mistrem světa a Evropy v  juniorských soutěžích a dvojnásobným mistrem světa mezi seniory. Marek je inženýr a mistrem světa mezi juniory a pětinásobným mistrem Evropy v této kategorii. Mezi seniory dosáhl na titul světového šampiona v roce 2006 a dvakrát v  roce 2012, kdy získal zlato v kategorii S7 mezi jednotlivci a také v soutěži družstev,“ chlubí se 54letý otec.

Plány do budoucna Modeláři z Krupky měli jet původně na mistrovství Evropy na Ukrajinu, ale vzhledem k  bezpečnostní situaci, která tam panuje, účast oželeli. Určitě však pojedou v  říjnu do Slovinska na závody Světového poháru, kde se vždycky potká asi největší počet družstev. Jako každý rok připravují dále na listopad setkání všech svých členů. Toho se kromě více jak dvou desítek dětí a desítky dospělých zúčastňují i další, kteří nejsou až tak aktivní, takže se v klubovně sejde až sedmdesát lidí. 

Co závod, to maraton Raketové modelářství má celkem 8 soutěžních kategorií. Bývá vždy několik startů a většinou se počítá ten nejlepší výsledek nebo se jednotlivé dosažené výkony sčítají.

Při jednotlivých závodech se měří výška, kam raketa doletí. Boduje se například start, průběh letu, vzhled odpovídající předloze a další. Většinou je to definováno kategorií, v které se soutěží. Soutěžící se přitom hodně naběhají. Když závodník absolvuje 9 startů a při každém si musí pro model dojít do vzdálenosti cca 3 kilometry, celkem to dělá nějakých 50 kilometrů. To už je pořádný pochod!

33

Fotopříběh

Divoká jízda na Matyldě Fotografie: Jiří Bareš Text: Redakce

34

Kdyby horníky z lomu Vrbenský navštívil v 70. letech vizionář a popsal jim budoucnost dobývacího prostoru, asi by šli do kolen. Rekultivace, jezero Matylda, pláže – fajn. Ale rychlé čluny a blázniví skokani na prknech? A dokonce mistrovství republiky? To jste byl, pane vizionáři, asi moc dlouho na sluníčku... Přesto náš nový fotopříběh dokazuje, že tato vize se už proměnila v realitu. Jezero Matylda hostilo vloni republikový šampionát v tzv. wakeboardingu. Autorem parádních fotografií je 22letý student strojního inženýrství Jiří Bareš. Snímky pořídil z přilehlého mola, ale také přímo z lodi, která táhla sportovce. Divokou jízdu na Matyldě si tak vlastně užil společně s nimi.

Wakeboarding je mladý sport, který se podobá vodnímu lyžování či surfingu. Když to zjednodušíme, jde vlastně o jízdu na snowboardovém prkně za motorovým člunem, a to jízdu celkem svižnou, protože člun kolikrát uhání rychlostí až 40 km/h. Sport vymysleli američtí surfaři v 80. letech, tedy v době, kdy už na lomu Vrbenském probíhala rekultivace...

35

Fotopříběh

37

Fotopříběh

39

Fotopříběh

41

Blog Řekněme ekologistům konečně dost Autor: Vilém Barák Zdroj: vilembarak.blog.idnes.cz (redakčně kráceno)

Ekologismus je civilizaci nebezpečná ideologie usilující o úplné odstranění lidí z životního prostředí, v lepším případě o jejich izolaci vně „přírody“. Podle této nauky si ochranu zaslouží zvířátka, květinky, skály, louky, voda i vzduch, prostě vše okolo nás, s výjimkou člověka. Pro pochopení je třeba navštívit Mohelenskou hadcovou step. V tomto krajinném útvaru vytvořeném uměle lidmi se návštěvníci smí pohybovat pouze po vykolíkovaných cestách. Ovšem ovce si zde mohou chodit, kudy si umanou. Fráze o nutnosti boje proti globálnímu oteplování bereme jako fakt, podle kterého je třeba žít. Již nepřemýšlíme nad podstatou problému, tedy proč máme této válce obětovat naši prosperitu. Nanejvýš si pokládáme otázky, jak se miliardy korun (dolarů, euro) vytahané z kapes spotřebitelů utrácí. Morální a finanční náklady na snižování uhlíkových emisí jsou však tak obrovské, že bychom se měli téma neustále kriticky zkoumat. Ještě nikdy v lidských dějinách nestál tak nákladný program na tak málo racionálních základech. Budování egyptských pyramid faraony nebo soch moai na Velikonočním ostrově bylo ve srovnání s opatřeními proti globálnímu oteplování podloženo naprosto brilantní logikou. Proti klimatickému šílenství stojí následujících 5 argumentů:   Po letech všemožných diskusí zůstává pochybné, že dochází k oteplování Země.   I kdyby docházelo ke globálnímu oteplování, je pochybné, že příčinou je činnost člověka, resp. produkce oxidu uhličitého. Za příznak šílenství považuji, když hlasatelé globálního oteplování nepopírají existenci doby ledové a návazného zvýšení mořské hladiny o 120 metrů (zdůrazňuji, samovolně, bez účasti člověka), ale současně se dožadují „investic“ biliónů dolarů, aby oceány dnes náhodou nestouply o pár centimetrů.   I kdyby docházelo vlivem člověka k oteplování, je pochybné, že tyto změny jsou škodlivé, a nikoliv ve svém souhrnu pozitivní (zvýšení teploty tam kde je zima a lepší podmínky pro vegetaci; člověk spíše zemře zimou než teplem a kromě toho, peníze obětované modle globálního oteplování by již dávno vymýtily na celém světě hlad a nemoci).   I kdyby docházelo k oteplování vlivem člověka a tyto změny byly škodlivé, je pochybné, že s tím lidstvo, aniž nad ním bude vládnout nějaký ředitel Zeměkoule, může něco dělat. Indie, Čína a rozvojové země bez jakýchkoliv skrupulí zvyšují svoji produkci skleníkových plynů, ale Evropa včetně Česka naopak likviduje svůj průmysl honbou za chimérou globálního ochlazení.

42

  I kdyby snad vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry bylo v případě lidské civilizace více řiditelné než u sopek (jako že není), zůstává ryze individualistický protiargument. Proč mám boji s globálním oteplováním zrovna já obětovat svůj blahobyt? Těžba uhlovodíků z břidlic mění energetickou mapu světa, ceny ropy a plynu klesají a například pro americké hospodářství představuje velký růstový impuls. V Česku nic těžit nemusíme, zlatá žíla se nachází přímo v naší legislativě. Dopřáváme si luxus ryze ideologických výdajů na podporu tzv. obnovitelných zdrojů. Ukončení války s globálním oteplováním by nám přineslo růst hrubého domácího produktu a českému hospodářství poskytlo trvalou konkurenční výhodu.

S německým vábením k obnovitelným trápením

Zdař bůh, teda řeknu vám, v té Centrumce byl přes léto pěkný hic! Proto jsem se radši sebral a mazal do Prahy na ministerstvo průmyslu a obchodu. Tam to ale nebylo o nic lepší... Tak jsem se tam moc nezdržoval a jen jsem stopil nějaké analýzy k pokračování těžby. A to byste nevěřili, co jsem v nich našel! Chcete to vědět? Mrkněte do slabikáře. Váš permoník Alfons.

Autor: Petr Bayer Zdroj: petrbayer.bigbloger.lidovky.cz (redakčně kráceno)

Tak nám prý nezbývá nic jiného než se vydat po německé cestě energetického pokroku. Hlasy novináři preferovaných analytiků, některých byznysmenů a nejspíš i většiny vlády nás vytrvale přesvědčují, že jiné cesty prostě není. Ale pánové, no tak, proč si chcete dobrovolně zavázat oči pořádně světlu neprostupným šátkem a jít dobrovolně po slepu na laně nad šapitó bez záchranné sítě? Stačí se jenom podívat, co děje u našich nejbohatších sousedů, kteří se na nějaké to euro přeci jenom ohlížet nemusí. Zatímco zelený vyslanec německého „zázraku“ Pao-Yu Oei tvrdil na nedávné konferenci v Senátu, jak se Německo snaží radikálně omezit množství emisí oxidu uhličitého, statistická data z něj udělala minimálně podivína. Podle nich EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů během posledních devíti let snížila jejich objem v průměru o výrazných 24 %. Samo Česko osciluje okolo evropského průměru s 22,5% snížením. A Německo? Navzdory svým revolučním řečem stáhlo své emise o „celých“ 11 %… Boj proti jádru bez uhlí prostě nezvládá, a jestli brzy nedojde k nějakému výraznému objevu v energetice, tak ani zvládnout nemůže. I kdyby k nám jezdilo 10krát více jeho „expertů“ vykládat svá moudra a odvracet nás na tu jedinou správnou cestu. I na to konto podotkl ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek: „Řada zemí, které oficiálně kážou vodu, někdy slunce i vítr, ve skutečnosti spaluje uhlí.“ Vládnoucí německá garnitura dál optimisticky tvrdí, že toto vše se u nich děje jen dočasně. Připusťme, možná ano. Otázkou ale je, jak dlouho tato dočasnost bude trvat. Deset dvacet let? Nebo ještě jedno či dvě století, kdy bude spotřebitel nesmyslně tlačen do zbytečně drahé energie, kterou způsobují direktivní dotace do obnovitelných zdrojů? Zatímco Němci si to ale mohou díky své ekonomické síle dovolit, my prostě tak „za vodou“ nejsme. Ani státní pokladna ani peněženky nás všech tento experiment dlouho neunesou.

43

Uhelný slabikář

Co s nejvýznamnějšími uhelnými ložisky v ČR? Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek na začátku roku představil 4 varianty, jak naložit s administrativními limity na těžbu hnědého uhlí. V létě k nim přibyly 3 expertní studie: bilanční, sociální a ekonomická. V červenci téma projednala tripartita a na podzim by mělo následovat to nejdůležitější: politické rozhodnutí vlády. Víte, jaké varianty jsou vlastně ve hře a co znamenají?

Kolik nám bude chybět uhlí? Bilanční analýzu zpracovala pro ministerstvo společnost VUPEK – ECONOMY na základě údajů přímo od výrobců energie a těžebních společností. Základním předpokladem byly jejich údaje o životnosti zdrojů a kapacitě ložisek (v závislosti na zvolené variantě těžby). V zájmu přiblížení analýzy reálným podmínkám byly v propočtech zohledněny i možné úspory hnědého uhlí. Klíčový rozdíl této analýzy a finální studie ministerstva spočívá v pohledu na životnost elektrárny Počerady. Zatímco společnost VUPEK počítá s provozem tohoto zdroje do roku 2050, ministerstvo na základě změny názoru společnosti ČEZ pouze do roku 2024, čímž snížilo rozdíly v bilancích asi o 5 mil. tun.

Porovnání potřeb hnědého uhlí s variantami těžby (včetně úspor) Těžba/spotřeba uhlí v tisících tun

Spotřeba

Ukončení těžby na Bílině i ČSA

Pokračování těžby na Bílině, ukončení těžby na ČSA

VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA BÍLINĚ

VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA BÍLINĚ

136,2

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2028 VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA ČSA

27,7

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2024

255

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2055 VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA ČSA

27,7

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2024

Pokračování těžby na Bílině a částečně i na ČSA, stěhování části Horního Jiřetína (cca 170 domů)

Pokračování těžby na Bílině i na ČSA (2. etapa), stěhování celého Horního Jiřetína

VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA BÍLINĚ

VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA BÍLINĚ

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2055

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2055

VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA ČSA

VYTĚŽITELNÉ ZÁSOBY NA ČSA

255

74,7

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2032

1 „Zavíráme obě oči“

3 „Malá armáda“

2 „Bílina“

4 „Velká armáda“

Nedostatek uhlí v příštích 5 letech zřejmě nehrozí, i když skončí dovozy z Německa, protože těžaři jsou do roku 2020 schopni produkci adekvátně navýšit. Po roce 2020 už však nikoliv.

255

314,7

2015

2020

Situace v roce 2030

2025

2030

Situace v roce 2050

UKONČENÍ TĚŽBY V ROCE 2070

Údaje o množství vytěžitelných zásob na Bílině i ČSA jsou vyjádřeny v milionech tun.

-9,1 mil. t.

-4,8 mil. t.

-7,2 mil. t.

-4,7 mil. t.

+1,2 mil. t.

+1,2 mil. t.

-4,7 mil. t.

+1,3 mil. t.

2035

2040

2045

2050

Co z analýzy vyplývá? Bílina to sama „neutáhne“ – až se spustí Elektrárna Ledvice a k Bílině postupně přejdou výrobci od Sev-en a Sokolovské uhelné, bude její produkce překročena o více než 4 mil. t. Hrozí nedostatek „teplého“ uhlí (výhřevnost nad 14 MJ/kg) – bez „Velké armády“ bude v roce 2035 chybět domácnostem, teplárnám a dalším dohromady cca 2,6–5 mil. t. uhlí. Bilance vychází jedině ve variantě č. 4 – pouze „Velká armáda“ zajistí optimální průběh bilance zdrojů a potřeb.

Zdroj: VUPEK – ECONOMY, Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím.

44

45

Kolik horníků skončí na „pracáku“? Analýzy sociálních a ekonomických dopadů zpracovala pro ministerstvo společnost PricewaterhouseCoopers. Výňatek ze „sociální“ analýzy porovnává počty přijatých a propuštěných zaměstnanců skupin Sev-en (ČSA) a Severočeské doly (Bílina) u jednotlivých variant. Výňatky z obou analýz zohledňují i návazné profese, počítají přitom s multiplikačním koeficientem 1,5. Například v Lužickém revíru se však hovoří o koeficientu vyšším (až 4), a to navzdory bohaté německé ekonomice v zádech...

2015 – 2019

2020 – 2024

2025 – 2029

2030 – 2049

CELKEM

„Zavíráme obě oči“

-3 694

-2 057

-536

-6 536

-12 823

2

„Bílina“

-3 694

-1 557

-36

-5 036

-10 323

3

„Malá armáda“

-384

0

0

-9 939

-10 323

4

„Velká armáda“

1 130

1 335

0

-5 000

-2 535

Varianta

1

Zdroj: PricewaterhouseCoopers, Posouzení sociálních dopadů u jednotlivých obcí a dotčeného regionu z pohledu zvažovaných variant prolomení limitů těžby uhlí na území severních Čech.

Kolik nás to bude stát? Výňatek z analýzy ekonomických dopadů porovnává jednotlivé varianty z pohledu přímých a nepřímých dopadů na státní rozpočet do roku 2050. Přímé dopady zahrnují pouze nerealizované výnosy z daně z příjmu fyzických osob a sociálního/zdravotního pojištění a možné výdaje státu na pasivní politiku zaměstnanosti a zdravotní pojištění v nezaměstnanosti. Možné budoucí výnosy se týkají úhrad za vydobytý nerost. Analýza zcela pomíjí řadu dalších důležitých položek: daň z příjmu právnických osob, daň ze spotřeby elektřiny apod.

Dopady na státní rozpočet do roku 2050 Varianta

Přímé dopady

Nepřímé dopady

Možné budoucí výnosy

1

„Zavíráme obě oči“

5,5 mld. Kč 

7,9 mld. Kč 

1,1 mld. Kč 

2

„Bílina“

3,9 mld. Kč 

5,4 mld. Kč 

1,8 mld. Kč 

3

„Malá armáda“

3,1 mld. Kč 

4,3 mld. Kč 

2 mld. Kč 

4

„Velká armáda“

0,6 mld. Kč 

0,8 mld. Kč 

2,6 mld. Kč 

Diskuze, která neproběhla... Na konci jara jsme na webu parlamentnilisty.cz zaregistrovali sympatický pokus o navázání dialogu mezi aktivisty a horníky. Na otevřený dopis mluvčí kampaně Limity jsme my odpověděl zaměstnanec Severní energetické a těšil se na to, že diskuze bude pokračovat. Odpovědi se však bohužel dodnes nedočkal. Zveřejňujeme tak alespoň oba dopisy v původním znění – v případě dopisu aktivistů i s původními gramatickými chybami (kdo objeví všech 7, získává roční předplatné Sedmého proudu zdarma).

Otevřený dopis zaměstnancům lomu ČSA Vážení přátelé, obracím se na Vás s pokorou a porozuměním jako mluvčí kampaně Limity jsme my. Ve čtvrtek 11. června budeme spolu s dalšími lidmi po celé zemi vyjadřovat podporu zachování limitů těžby uhlí v Ústeckém kraji. Ráda bych již nyní oslovila Vás, zaměstnance lomu ČSA s upřímným ujištěním, že nikomu z nás nejde o to připravit Vás o práci. Jsme přesvědčeni, že bude-li těžba pokračovat, bude to na úkor obyvatel Ústeckého kraje i Vás samotných, tak jako tomu bylo i v minulosti. Vaši zaměstnavatelé tlačí na vládu, aby prolomila limity a uvrhla Ústecký kraj na další desetiletí do celkové zanedbanosti a nižší životní úrovně než ve zbytku republiky. Vaši zaměstnavatelé tvrdí, že těžba vytvoří tolik potřebná pracovní místa, bez kterých se kraj neobejde. Řada z Vás za prolomení limitů demonstrovala letos v zimě. Dovolte mi prosím připomenout, co jako člověk z hornické rodiny z Ostravska znám velmi dobře, a sice fakt, že těžařům nikdy o zaměsnanost nešlo a nepůjde. Dovolte mi připomenout, že zatímco tisíce Vašich kolegů z vytunelované Mostecké uhelné byly vyhazovány z práce, pánové Dienstl s Tykačem si vypláceli miliardové zisky. Dovolte mi připomenout, že zatímco skupina Tykačových firem platí státu mizivé poplatky z vydobytého nerostu, stát tak nechá-

vá okrádat sebe i Vás. Dovolte mi připomenout, že zatímco Vaši zaměstnavatelé lobbují za to, aby poplatky z těžby nebyly zvýšeny zároveň vyhrožují, že Vás budou muset propouštět, kdyby státu museli odvádět více a museli proto snížit své miliardové zisky. Dovolte mi připomenout, že chceme, aby stát zvýšil poplatky z těžby a ze získaných peněz vytvořil solidární fond, který Vám pomůže najít novou práci nebo zabezpečí předčasný důchod. Je spravedlivé, aby o Vás bylo postaráno, když léta pracujete na astronomické zisky těch, kdo by Vás klidně vyhodili, pokud by stát vyžadoval vyšší poplatky z těžby uhlí, které je našim společným bohatstvím. Je férové držet slovo, zachovat limity a dát lidem v Ústeckém kraji naději žít a nejen přežívat. Cesty jak nechat Horní Jiřetín a severní Čechy znova zhluboka nadechnout a začít jinak existují. Pokud se spojíme můžeme se po nich vydat. Dovolte, abych vám jménem kampaně Limity jsme my slíbila, že kdykoliv viditelně a hlasitě podpoříme Váš požadavek na zajištění důstojného živobytí po skončení těžby. Zasloužíte si to stejně, jako si Jiřetínští zaslouží zůstat doma. S upřímným přátelským pozdravem, Petra Němcová, mluvčí kampaně Limity jsme my

Zdroj: PricewaterhouseCoopers, Posouzení ekonomických dopadů z pohledu zvažovaných variant prolomení limitů těžby uhlí na území severních Čech.

46

47

„Nechceme odstupné, chceme pracovat!“ Vážená paní Němcová, jako zaměstnanec z lomu ČSA si dovoluji odpovědět na Váš otevřený dopis. Velmi oceňuji, že se na nás obracíte s pokorou a porozuměním ve snaze navázat dialog. Škoda, že je tomu tak pouze před širokou veřejností. Byl jsem na nedávné „debatě“ Je uhlí řešení? v  mostecké  knihovně a  musím říct, že setkání bylo konferenciérem vedeno velmi jednostranně, čili dle mého názoru nekorektně. Když došlo na otázku limitů, chtěl jsem vyjádřit názor, že jsem pro jejich prolomení. Bohužel

„Ráda bych již nyní oslovila Vás, zaměstnance lomu ČSA s upřímným ujištěním, že nikomu z nás nejde o to připravit Vás o práci.“

Opravdu? A víte, že pokud prosadíte to, o co usilujete, v  důsledku přijde o práci cca 6  000 lidí? A že celkově je ve hře cca 12  000  pracovních pozic?

„Jsme přesvědčeni, že bude-li těžba pokračovat, bude to na úkor obyvatel Ústeckého kraje i Vás samotných, tak jako tomu bylo i v minulosti.“

Proč si myslíte, že pokračování těžby obyvatelům Ústeckého kraje uškodí? A nám dokonce také? Máte pro to nějaké konkrétní důkazy?

„Vaši zaměstnavatelé tlačí na vládu, aby prolomila limity a uvrhla Ústecký kraj na další desetiletí do celkové zanedbanosti a nižší životní úrovně než ve zbytku republiky.“

Co máte na mysli celkovou zanedbaností? Nezaměstnanost? Tak ta právě stoupá s útlumem těžby! Jak souvisí těžba s nižší životní úrovní?

jsem nedostal slovo, i když jsem se vehementně hlásil. A tímto způsobem bohužel „diskutujete“ od samého začátku. To jen na okraj. Předesílám, že mám 4 roky do důchodu, a  problematika by se mě tedy bezprostředně neměla týkat. Ale týká se mě a  velmi. Jako mostecký patriot, který žije ve městě už 37 let, jsem přesvědčen, že pokud limity nepadnou a těžaři se nedomluví s majiteli domů a pozemků, tento region prostě PADNE! Ovšem abych byl korektní, ve své odpovědi se omezím na reakci na některá Vaše tvrzení.

„Vaši zaměstnavatelé tvrdí, že těžba vytvoří tolik potřebná pracovní místa, bez kterých se kraj neobejde. Řada z Vás za prolomení limitů demonstrovala letos v zimě. Dovolte mi prosím připomenout, co jako člověk z hornické rodiny z Ostravska znám velmi dobře, a sice fakt, že těžařům nikdy o zaměsnanost nešlo a nepůjde.“

Aha a můžete popsat tu konkrétní zkušenost? Proč tedy těžba uhlí (černého i hnědého) v ČR dodnes zaměstnává téměř 20 000 lidí?

„Dovolte mi připomenout, že zatímco tisíce Vašich kolegů z vytunelované Mostecké uhelné byly vyhazovány z práce, pánové Dienstl s Tykačem si vypláceli miliardové zisky.“

Dovolte mi připomenout, že velká část z těchto zaměstnanců přešla do firem, které byly vyčleněny z MUS. A co se stalo se zbytkem? No ten přišel o práci právě kvůli limitům a útlumu těžby… Píšete, jestli nám nevadí, že p. Dienstl a Tykač inkasují miliardy. Ne, nevadí, my máme své výplaty 13. den v měsíci vždy na kontě a k tomu spoustu dalších sociálních výhod. Mohu srovnávat, jelikož jsem pracoval pět let u německé firmy. Navíc nás majitelé informují o své strategii a krocích. Férové ne? Proč se neptáte, jestli nám nevadí miliardy inkasované za soláry? Kdo měl informace o dotacích na ně? Ano, to nám vadí! Vám ne?

„Dovolte mi připomenout, že zatímco skupina Tykačových firem platí státu mizivé poplatky z  vydobytého nerostu, stát tak nechává okrádat sebe i Vás.“

48

Uhelný slabikář

To je čistá demagogie, poplatky jsou oproti ostatním evropským zemím naopak velmi vysoké. A zpochybňujete základní kameny kapitalistické demokracie – firma má usilovat o zisk. Mám tomu rozumět tak, že hájíte zájmy i jiné barvy než zelené? A co se týče těch odvodů státu, velmi mě mrzí, že jste nezaregistrovala nedávné vyhlášení nejvýznamnějších plátců daně z příjmů právnických osob, které pořádalo Ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství. Severní energetická se umístila s více než 458,6 miliony korun na osmnáctém místě a stala se největším plátcem daní v Ústeckém kraji!

„Dovolte mi připomenout, že zatímco Vaši zaměstnavatelé lobbují za to, aby poplatky z těžby nebyly zvýšeny zároveň vyhrožují, že Vás budou muset propouštět, kdyby státu museli odvádět více a museli proto snížit své miliardové zisky.“

„Je spravedlivé, aby o Vás bylo postaráno, když léta pracujete na astronomické zisky těch, kdo by Vás klidně vyhodili, pokud by stát vyžadoval vyšší poplatky z těžby uhlí, které je našim společným bohatstvím.“

Ještě jednou: nikdo nikomu tímto způsobem nevyhrožoval – kvůli poplatkům nikomu propuštění nehrozí. Propouštění však začne být realitou s dalším utlumováním těžby – což je to, o co usilujete.

„Je férové držet slovo, zachovat limity a dát lidem v Ústeckém kraji naději žít a nejen přežívat.“

Jak souvisí limity s nadějí lidí žít v Ústeckém kraji? Opakuji, že odpovídající poplatky skoro nikde jinde v  Evropě nejsou, protože tam si dobře spočítali, že přínos těžby pro region je i tak dostatečný. Nikdo nám nevyhrožoval propouštěním v důsledku vyšších odvodů – pouze hrozí nižší dobrovolná podpora regionu ze strany těžební společnosti. A to se celkem dá pochopit – když vám zvednu daň z příjmu, asi to taky nebudete přehánět s dobročinností.

„Dovolte mi připomenout, že chceme, aby stát zvýšil poplatky z těžby a ze získaných peněz vytvořil solidární fond, který Vám pomůže najít novou práci nebo zabezpečí předčasný důchod.“

Už se moc „těšíme“ – pominu skutečnost, že vždy zůstalo jen u slibů a stát pro nás nikdy nic podobného neudělal. Takže nebudeme chodit do práce, ale dostaneme sociální fond. A jakou rekvalifikaci nám nabízíte? Který investor do kraje přijde? Co budeme dělat? Nebo to dopadne jako ve Skotsku a stát pouze zasanuje nezaměstnané? Generace po generaci si bude zvykat na příjmy bez práce? To opravdu chcete? Znovu, aniž bych dělal hrdinu pro média, prohlašuji, že nechceme nějaké odstupné, chceme pracovat. To znamená těžit a díky tomu ekonomicky, ekologicky a z našeho produktu efektivně vyrábět energii, kterou všichni potřebujeme (elektřinu a teplo). Nebo Vy ji snad nepotřebujete?

„Cesty jak nechat Horní Jiřetín a severní Čechy znova zhluboka nadechnout a začít jinak existují.“

Jaké cesty? Všichni se svobodně nadechnou, až bude mít tento region jistotu. Nebo si myslíte, že jakákoli firma, která by zde chtěla i s pobídkami podnikat, půjde do prostředí, kde není jistota? Škoda, že Vy, aktivisté, jste zatím nepřišli s jediným vytvořeným pracovním místem!

„Dovolte, abych vám jménem kampaně Limity jsme my slíbila, že kdykoliv viditelně a hlasitě podpoříme Váš požadavek na zajištění důstojného živobytí po skončení těžby. Zasloužíte si to stejně, jako si Jiřetínští zaslouží zůstat doma.“

Děkujeme, ale pokud o nás máte opravdu obavu, nechte nás, prosím, pracovat. Na závěr si dovoluji vyjádřit přesvědčení, že poté, co těžební společnost zveřejnila nabídku na vypořádání subjektů v  Horním Jiřetíně, řada místních lidí změní názor na prolomení limitů. Vždyť co vlastně znamená prolomení limitů? Pouze šanci na vyjednávání. O tu chcete připravit většinu obyvatel Jiřetína? Ve finále to budou oni, kdo rozhodnou a nikdo za ně!

S přátelským pozdravem Jan Chejn, vedoucí řidič velkostroje ve společnosti Severní Energetická

49

Pelmel

Severočeské kraťasy

  U Mostu se zjevila obří chobotnice K likvidaci nepotřebného ochranného valu na jezeře Most si Palivový kombinát Ústí přizval prazvláštního pomocníka: sací bagr společnosti HUMECO, která je součástí skupiny Severní energetická.

  Vládo, co takhle Mostecku konečně pomoci? Hospodářská a sociální rada Mostecka zveřejnila výzvu Nenecháme se odpískat. Výzva je adresována vládě a mohou se pod ni podepsat všichni, kdo už mají po krk věčných slibů, jak se mostecký region promění v prosperující oblast. Plné znění výzvy najdete na konci časopisu.

  Otevření věže kostela V květnu byla slavnostně otevřena vyhlídková věž děkanského kostela v Mostě. Od té doby je tam stálá výstava fotografií města v jeho různých historických etapách až do současnosti, včetně proměny krajiny na Mostecku. Výstavu podpořila Severní energetická. Foto: Klára Vydrová, Magistrát města Mostu   Proslulá Štýsova „dvojčata“ otevřela oči Pražanům Unikátní sbírka fotografií těžebních prostorů před rekultivací a po ní snad konečně nahlodala i obyvatele hlavního města. Výstava Stanislava Štýse na Pražském hradě jasně ukázala, že na severu Čech již nelze hovořit o nenávratné devastaci krajiny v důsledku těžební činnosti. V závěru zavítali na Pražský hrad také odborníci na rekultivace ze Severní energetické, která výstavu podpořila.

  Parní těžní stroj V plné obnovené kráse nyní ukazují v Podkrušnohorském technickém muzeu parní těžní stroj. Na obnově se finančně podílely těžební společnosti, ale i Uhelné safari výtěžkem z exkurzí v roce 2014.

  Když můžou závodit koně, proč ne poníci? Zpestřením druhého letošního dostihového dne na mosteckém Hipodromu byl dostih poníků.

  Severní energetická odvádí nejvyšší daně v kraji Pikantní setkání nabídlo letošní vyhlášení dvacítky TOP plátců daně z příjmů. Spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl převzal plaketu z rukou ministra financí Andreje Babiše za 18. místo v prestižním žebříčku. Severní energetická je zároveň vůbec největším plátcem daní v Ústeckém kraji. Foto: Generální finanční ředitelství

  Malí cyklisté kroužili Chvaleticemi Na jaře zápolili rytíři pedálů na Velké ceně Elektrárny Chvaletice za podpory Severní energetické. Jedna z tras byla připravena pro malé cyklisty.   Hrdinové z podzemí dostali plakety Mezi báňskými záchranáři, které v červnu ocenil primátor Mostu Jan Paparega, byli i Jan Mašek a Radim Slabák z mostecké Hlavní báňské záchranné stanice.

  Podepsáno, pera vrácena Uprostřed května podepsala Severní energetická na ČVUT v Praze smlouvu o partnerství a spolupráci. Tento krok deklaruje zájem spolupracovat na řešení technických, ekonomických i ekologických otázek. Podle našich informací byla všechna pera, jimiž byla smlouva podepsána, úspěšně vrácena.

  Na Vršanech už zase odhalili kus naší prehistorie Torzo kmene zkamenělého stromu odkryl velkostroj v lomu Vršany při těžbě meziložních písků. Jde zatím o nejmohutnější nález tohoto typu v této lokalitě. V průměru má zhruba 130 centimetrů a odkrytá část je vysoká přibližně 5 metrů. Jeho stáří je odhadováno na 17 až 20 miliónů let. S největší pravděpodobností jde o tisovec, jehličnatou dřevinu s každoročně opadavými větvičkami. Pokud v lomu vydrží do Vánoc, zaměstnanci v dolu mají vystaráno.

51

1

Pelmel

Dívky z Chomutova opět potvrdily, že předvádějí nejlepší moderní gymnastiku v severních Čechách. Letos si odvezly 3 medaile z mistrovství republiky. Zlato vybojovaly Kristýna Milerová v základním programu a Kateřina Nováková v kombinovaném programu. Nejúspěšnější klubová závodnice oddílu Tereza Štolová letos napodobila svůj loňský úspěch a přidala bronz. „Za sponzorský dar od Severní energetické jsme zakoupili značkové teplákové soupravy pro všechna děvčata z oddílu,“ vysvětluje předsedkyně klubu Kateřina Vomastová. A že je to nějakých děvčat: celkem 45! „Těm nejmladším jsou 3 roky a nejstarším 15 let,“ doplňuje.

pro vás Gymnastky, motocyklový závodník, děti z tábora na farmě, ale i účastníci populární neckyády. Ti všichni mohli dělat to, co jim jde nebo co je baví, díky internímu grantu Severní energetické. Projekt 7 pro vás už druhým rokem pomáhá zaměstnancům skupiny Sev-en získat finanční prostředky na různé aktivity z oblasti kultury, životního prostředí, sportu a bezpečnosti.

Fotografie: Severní energetická

Pevně doufám, že budu i letos úspěšný, a to i díky této finanční podpoře, která mi byla poskytnuta. Jsme rádi, že firma podporuje tímto způsobem své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky v tom, co je baví a v co věří. Interní grant je velkým přínosem a díky němu akce vzbudila větší zájem účastníků i diváků.

52

  Chomutovské gymnastky nejlepší v republice

Podpořený subjekt: TJ Lokomotiva MIKA Chomutov Částka: 20 000 Kč

Žádost o podporu může poslat dvakrát do roka kdokoliv ze zaměstnanců společností Severní energetická, Elektrárna Chvaletice, Důl Kohinoor a Hipodrom Most. Stačí vyplnit formulář (k dispozici na firemním intranetu či distribučních místech firemních novin) a zaslat jej na adresu [email protected]

2

  „Vžžžžžžžžžžžžžžm,“ za tisíce korun Podpořený subjekt: motocyklový sport na Mostecku Částka: 30 000 Kč

Víte, kolik stojí startovné na jeden motocyklový závod? 4 000 Kč! Za to by si člověk pořídil i dva páry lepších bot. Jiří Merhaut však takové peníze musí zaplatit jen za to, aby mohl vůbec vyjet na závodní okruh. Motocyklovým závodům se věnuje od svých 18 let. Nejprve jezdil mezinárodní mistrovství České republiky na autodromech a později se přeorientoval na přírodní okruhy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 2012, kdy v celkovém hodnocení přírodních okruhů obsadil vynikající 3. místo. „Díky grantu 7 pro Vás se i v roce 2015 mohu zúčastnit těchto závodů, které jsou pro mne velice finančně náročné. Pevně doufám, že budu i letos úspěšný, a to i díky této finanční podpoře, která mi byla poskytnuta,“ říká Jiří Merhaut.

3

  Odlož noťas a šup na farmu

Podpořený subjekt: tábor na farmě Strašov Částka: 25 000 Kč Od letních táborů si rodiče čím dál tím více slibují prozaický cíl: odlepit své děti od tabletu či počítače. Vrátit je aspoň na chvíli do přírody, neřkuli seznámit je s faunou a florou, to už je něco navíc a spíš historie než současnost. Ve Strašově na Pardubicku ale takový tábor mají – děti se tam podílejí na výrobě mléčných produktů, péči o kobylku Nšoči i krmení dalších zvířátek. Interní grant použijí organizátoři k podzimní rekonstrukci zázemí pro hendikepované děti, konkrétně půjde o svépomocné vybudování bezbariérového sociálního zařízení. „Za příspěvek jsme moc vděčni, je to naše první finanční podpora. Jsme rádi, že firma podporuje tímto způsobem své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky v tom, co je baví a v co věří. Tím spíš, když jde o práci s dětmi v prostředí se zvířaty. Děti se sem rády vracejí a dovolím si říci, že se od nás nechce ani jejich rodičům,“ směje se vedoucí tábora Irena Šimicová Bischofová.

4

  Žehušická neckyáda

Podpořený subjekt: Jungle Trip Žehušice na Doubravě Částka: 8 000 Kč Na čem všem se dá sjíždět řeka, notabene skoro vyschlá, to si ověřili v Žehušicích na Doubravě. Letošního 4. ročníku tzv. Jungle tripu se zúčastnilo 28 plavidel. Fantazii se meze nekladly – závodníci a konstruktéři se inspirovali například indiány či piráty, mezi použité motivy se však probojovala i divoká prasata nebo včely. „Za peníze od Severní energetické jsme pořídili ceny a občerstvení pro závodníky. Interní grant je velkým přínosem a díky němu akce jako je Jungle trip vzbudila větší zájem účastníků i diváků,“ říká Markéta Pazderová, administrátor technické dokumentace ze Severní energetické.

53



Plánované události

3 10

Pelmel 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Severočeská kuchařka

7 10

5 11

7 11 23 11

Kámen mudrců v Duchcově

Partička na vzduchu

Warrior Soul v Mostě

Bububu v zoo!

Zmizelé Sudety v Krásné Lípě

Tip na akci roku 2015 na zámku Duchcov! Letošní prohlídku po tmě oživí premiéra výjimečného filmového materiálu o životě Giacoma Casanovy z dílny Petra Stolaře a Divadla V Pytli. Organizátoři vzhledem k omezenému počtu návštěvníků doporučují rezervaci předem.

Richard Genzer a Michal Suchánek poprvé spolu na jevišti! Zdá se to neuvěřitelné, ale divadlo spolu doopravdy ještě nehráli. Donutila je k tomu až Partička – improvizační show, kde je zábava tak hustá, že by se dala krájet. Přesvědčte se o tom v říjnu v KD Repre Most.

Mostecký klub Voko poctí svou návštěvou hardrocková americká kapela, jejíž hudba je tak tvrdá, že by ji odvrhlo i samo peklo. Přijďte si poslechnout Warrior Soul zpěváka a producenta Koryho Clarka a vaše uši už nikdy nebudou jako dřív.

Začátek listopadu je také čas dušiček a halloweenu. Máme skvělý tip, jak jej prožít stylově s dětmi. Vezměte je 7. 11. do děčínské zoo na tradiční podvečer se strašidly.

Kam se poděly Sudety, můžete zkoumat v Domě Českého Švýcarska, kde proběhne výstava k 70. výročí konce druhé světové války. Provede vás temnými dobami i místy a pomůže vám porovnat válečné Sudety se současným českým pohraničím. Výstava začíná listopadovou vernisáží. Akci finančně podpořilo ministerstvo kultury.

Tip na výlet

Země zaslíbená: unikátní svědectví středověkého dolování

Pěna z uzeného pstruha na domácím chlebu Suroviny: ½ uzeného pstruha pomazánkové máslo olivový olej vymačkaná šťáva z ½ citrónu nebo limety hrst nasekané pažitky sůl a bílý pepř salátové listy a řezy papriky na ozdobu domácí chléb

Siven na ohni

Tento recept se dokonale hodí na horké letní dny či rodinné oslavy. Je tradiční, avšak zajímavou a chutnou alternativou klasických pomazánek. Nejprve obereme maso z půlky uzeného pstruha (pozor na ostré kosti) a nasekáme ho najemno. Smícháme ho s pomazánkovým máslem, nasekanou, ideálně čerstvou, pažitkou, lžící olivového oleje, šťávou z citrónu nebo limety, osolíme a opepříme.

Suroviny: siven americký nebo pstruh směs koření pana Tesarze olivový nebo slunečnicový olej na potření sůl

Hotovou pomazánku mažeme na krajíce čerstvého chleba. Krajíc ozdobíme listy salátu a na kostičky nakrájenou paprikou.

Jak na to

Fotografie: Historické rudné doly Mědník Měděnec Text: Ivan Cáder, redakce

54

Pstruhařství Tesarz z Horního Jiřetína

Jak na to

Pokud jste někdy přemýšleli nad zásadní otázkou, proč jsou Krušné hory zrovna krušné, patrně vás zmátl dnešní význam slova a dospěli jste k tomu, že v těch horách se muselo stát něco hrozného. Chyba lávky. Staročeské „krušit“ znamenalo těžit a dotyčné hory byly odjakživa samá ruda, ty stříbrné nevyjímaje. Když lidé objevili naleziště i způsob, jak z nich dostat drahocenné kovy, název pohoří byl nejspíš zpečetěn.

Dnes termín „krušit“ označuje výhradně středověkou techniku dobývání, která spočívala v narušení horniny silným žárem rozdmýchaným rychle proudícím vzduchem. A právě takto vzniklé chodby si lze prohlédnout ve štole Země zaslíbená v dolech Mědník Měděnec na Chomutovsku. Některé stěny ještě dnes pokrývá silná vrstva sazí. Profil podzemního komplexu svědčí o pečlivé ruční práci předindustrialního období, návštěva nás tedy nejspíš skutečně vrací do nejstarších počátků dolování na Mědníku na sklonku středověku. Délka chodeb, které byly zpřístupněny veřejnosti teprve v roce 2013, je 110 metrů. Návštěvníci si v nich mohou prohlédnout středověké hornické práce, žíly s těženými materiály i figurínu středověkého dětského horníka, jeho nářadí či hornické osvětlení. Občanské sdružení Historické rudné doly Mědník Měděnec pro turisty dále připravilo minimuzeum hornictví

Miroslav Tesarz

Nejprve pstruha či sivena amerického vykucháme a důkladně propláchneme. Je sice důležité použít čerstvou rybu, ale nedoporučuje se rybu připravovat bezprostředně po jejím ulovení. Rybu osolíme, potřeme olejem a posypeme speciálním kořením pana Tesarze. Pstruha či sivena grilujeme ideálně na bukovém dřevě za menšího žáru cca 10 –15 minut. Podáváme s pažitkovými brambůrkami.

a života na Měděnci, infocentrum a prodejní výstavu minerálů. Pro znavené poutníky je na místě k dispozici restaurace i ubytování. Letošní rok je pro vrch Mědník velmi důležitý, protože by se společně se štolou měl zařadit na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Tím bude zakončena jedna velká etapa práce občanského sdružení, které si klade za cíl zachovat pozůstatky našich hornických předků.

55

Dolování historie

Kastelán ze šachty Některé příběhy prostě nevymyslíte. Třeba ten o vyučeném ovocnáři, který se polovinu života proháněl buldozerem po mosteckých uhelných lomech a na stará kolena se stal hradním pánem středočeského Kokořína. Když mi tuto podivuhodnou historii líčil sám hlavní hrdina Jarmil Špaček, omlouval se mi, že moc neumí vyprávět. Nesouhlasím. Opět se ukázalo, že nejlepším vypravěčem je sám život. Fotografie: Petr Dušek, České vinařství Chrámce Text: Petr Dušek

Před 30 lety hleděl z kabiny buldozeru do velkolomu, dnes pozoruje z cimbuří hemžení turistů a dravé zvěře.

56

„Když jsem nastupoval, měl jsem jako řidič buldozéru 7 korun 60 haléřů na hodinu. A to jsme byli na šachtě považováni za takovou elitu,“ vzpomíná Jarmil Špaček a v  očích se mu leskne téměř 30 let práce v  povrchových dolech u Mostu. Na Kokoříně je horký den, jakých letošní červenec nabídl mnoho. Moc nám to ale nevadí, protože sedíme ve svatební síni, do níž tropické teploty z  venku příliš

nepronikají. „Dneska je ale pěkný hic i tady,“ podotýká pan Špaček. Povídáme si tu o starém Mostu, tu o ovocných sadech. O restitucích a hned zase o těžbě, ervěnickém koridoru či rekultivacích. Řeč přijde dokonce i na Jana Husa či šlechtické tituly. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy mi pracovní povinnosti připravily tak rozmanitý rozhovor. Navíc spojený s výletem na Kokořín...

Trpaslík v hledáčku velikána Kokořín je poměrně malý hrad. Kdo ví, proč právě on pronikl do proslulé Cimrmanovy hlášky ve hře Dobytí severního pólu? Když to srovnám s výletem na Kokořín...

57

Kokořín postavil po roce 1320 pravděpodobně pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé.

Dolování historie

Víno z výsypky Pan Špaček spolupracoval i na úpravě svahů pro budoucí vinařství Chrámce. Třeba mu právě tyto keříčky vděčí za své zrození.

Mostecko žilo tehdy snad ještě víc než dnes z těžkého průmyslu – kdo chtěl tedy peníze, musel tam. Pan Špaček proto brzy nastoupil do rekultivací jako buldozerista. Prováděl nejrůznější sanační práce či rekultivační úpravy pro výsadbu. Podílel se také na úpravě výsypky, na níž dnes pěstuje víno České vinařství Chrámce. Obecně lze však říct, že se většinou pohyboval přímo v dobývacím prostoru. „Začínal jsem na Vrbenském, pracoval jsem ale také na Obránců míru nebo ČSA. Zjezdil jsem buldozerem prakticky celý sever,“ chlubí se pan Špaček. Měsíční krajinu, která tehdy vládla Mostecku, měl tudíž před očima skoro každý den. Po původním šoku si však velmi rychle zvykl: „Říkali jsme si s  chlapama – tady to má výhodu. Aspoň víme, co dýcháme,“ směje se.

To už pan Špaček bydlel v Mostě, a na vlastní plíce tedy zakoušel tehdejší znečištěné ovzduší ve městě a jeho okolí. „To se s dneškem nedá vůbec srovnat! Když byla na podzim inverze, tak to třeba dost komplikovalo dopravu. Ráno musel dokonce někdo chodit před autobusem, protože ten autobusák vůbec nevěděl, kde je,“ vypráví pan Špaček. Tristní životní prostředí však podle něj místní obyvatelé paradoxně zas tak moc neprožívali a brali jej spíše jako nezbytnou součást života v průmyslovém kraji. V Mostě se prý navíc jinak žilo velmi dobře. „I moje žena, rodačka ze Souše, brala těžbu a spalování uhlí jako nutnost – stejně jako většina rozumných lidí. Republika prostě potřebovala elektřinu a teplo. On se nás tedy vlastně ani nikdo neptal na názory. Tak jsme znečištění přijímali jako nutné zlo.“ 

Ze začátku jsem bydlel v Chrámcích a pak různě po vesnicích. Na těch statcích se pro mě nějaká cimra vždycky našla. Některé z obcí už však dnes neexistují, jsou zasypané od šachty.

Z kočovného ovocnáře mostecký buldozerista „Byla to víceméně náhoda,“ otevírá pan Špaček vyprávění o tom, jak se dostal z hlavního města do severočeského regionu a posléze i k hnědouhelnému hornictví. Výuční list v  oboru ovocnářství ho k  této cestě, pravda, příliš nepředurčoval. Když se však v Praze rozvedl a jeho spolužák v Chrámcích na Mostecku zrovna zakládal sady, příliš dlouho neváhal a rozhodl se změnit prostředí. „Tak jsem zabalil kufr, sundal ze zdi dva obrázky po dědovi a mazal na sever,“ říká lakonicky.

58

A stejně divoké jako odchod z Prahy byly i první roky na Mostecku spojené s péčí o ovocné plodiny. „Ze začátku jsem bydlel v Chrámcích a pak různě po vesnicích. Na těch statcích se pro mě nějaká cimra vždycky našla. Některé z  obcí už však dnes neexistují, jsou zasypané od šachty,“ říká pan Špaček. Na toto období vzpomíná v dobrém, protože tehdy potkal i svou současnou ženu. Na otázku, jak se poznali, odpovídá stručně: „Dělal jsem jí šéfa.“ Přestože ovocnářství pana Špačka bavilo, dlouho u něj nevydržel, protože finančně to zas tak zajímavé nebylo.

59

Dolování historie

Můj pradědeček získal šlechtický titul od císaře pána za rozvoj českého poštovnictví. Měl totiž stáje a v nich spoustu koní, co jezdily právě s poštou. Vlastníkem Kokořína se pak stal kvůli tomu, že byl svým způsobem blázen. Vzal všechny své úspory a hrad koupil. Ovšem tenkrát to byla naprostá ruina – ani tato místnost, kde teď jsme, tady nebyla!

Svědek lokální historie Když se boural starý Most kvůli rozšiřování velkolomu, pan Špaček zvláštní sentiment necítil. „Byl jsem náplava,“ vysvětluje. Zároveň však poukazuje na zajímavou skutečnost, že názory na stěhování kvůli těžbě se i tehdy hodně různily – samozřejmě hlavně podle toho, kde kdo bydlel a co dělal. Zejména starousedlíci z  Mostu i okolních vesnic, přes něž měl pokračovat dobývací prostor, se z pochopitelných důvodů odmítali hnout. Zvláštní skupinu odpůrců však tvořili tací, co se přivazovali k domům řetězy. „Těch bylo ale málo, a ještě k  tomu většinou viděli Most poprvé v životě,“ prozrazuje.

60

Představa stěhování z gotických domů do paneláků zní dnes hrozně. Na druhou stranu i mezi obyvateli, kteří toto museli absolvovat, se našlo mnoho takových, kteří se nemohli dočkat. „Na těchto místech se před bouráním udělala stavební uzávěra, takže majitelé od té doby nemohli dělat vůbec nic, ani drobné opravy. Pak dostali byt v paneláku a paradoxně z toho byli na větvi, protože najednou měli sociální zařízení, teplou vodu či ústřední topení. To předtím ve starém městě neznali,“ upozorňuje pan Špaček. Jako buldozerista se na některých demolicích také sám podílel, byl tedy i přímým svědkem hektických situací, ke kterým občas docházelo. „Hlavně ve vesnicích zůstávali jedinci, kteří chtěli bránit své domy do poslední chvíle. Než jsme tam najeli technikou, šli jsme do první hospody, kterou jsme potkali. A to k  nám třeba přišel chlapík, řekl: Kluci, dám vám flašku rumu, když můj dům zatím necháte na pokoji. Protože já tam mám brambory a potřebuju je sklidit,“ směje se pan Špaček. Z  jeho „mosteckého období“ je nutné vyzdvihnout ještě 2 významné události: přesouvání místního kostela a budování ervěnického koridoru. „Na ten kostel jsem se byl podívat všeho všudy dvakrát třikrát. A to ještě s nějakou zvědavou návštěvou. Ale byla to unikátní záležitost, mediálně atraktivní, s mezinárodním ohlasem. Kdo to neviděl, tak si to nedokáže představit.“

Zatímco v případě kostela byl pan Špaček pouze nepříliš aktivním pozorovatelem, na výstavbě 11kilometrového koridoru z  Jirkova do Komořan se přímo podílel. Svou účast na projektu, který je dnes považován za unikát, však popisuje skromně – jako běžnou práci v trochu rozsáhlejším terénu. „Tehdy se kvůli projektu uvolnily devizy na stavební stroje Komatsu a já měl to štěstí pracovat právě na nich,“ připojuje technickou perličku. Z mosteckého buldozeristy hradní pán Vyprávění o uhlí a proměnách krajiny na Mostecku jako by v hradní komnatě znělo trochu nepatřičně. Přeci jen Kokořínsko, to jsou samé lesy, skály, rybníky – jaképak šachty? O  to silněji se hlásí otázka, jak se ze severočeského buldozeristy stal kokořínský kastelán. Pro odpověď je však nutné dojít do daleko dávnější historie, než jsme dosud probírali... „Můj pradědeček získal šlechtický titul od císaře pána za rozvoj českého poštovnictví. Měl totiž stáje a v nich spoustu koní, co jezdily právě s poštou. Vlastníkem Kokořína se pak stal kvůli tomu, že byl svým způsobem blázen. Vzal všechny své úspory a hrad koupil. Ovšem tenkrát to byla naprostá ruina – ani tato místnost, kde teď jsme, tady nebyla!“ vzpomíná pan Špaček. „Takže on to celé vlastně postavil znovu. Je přitom zajímavé, že prakticky ihned po dokončení oprav v roce 1913 se hrad otevřel veřejnosti.“ Asi není těžké uhodnout, jak to bylo s hradem dál. Po únoru 1948 majetek znárodnili komunisté a Špačkovi rázem přišli o to, co jejich předek tak pracně a tak dlouho budoval. Sám Jarmil Špaček ovšem konfiskaci majetku jako křivdu nevnímá, vždyť byl tehdy ještě malý chlapec. A  překvapivě ani v  následujícím období nebyl vystaven žádné perzekuci kvůli „špatnému“ původu. „Asi jsem dopadl dobře kvůli tomu, že jsem se šel vyučit tím zahradníkem. A je pravda, že mě to bavilo, dělal jsem to rád. Někdo říká třeba: nemohl jsem studovat jazyky. To ode mě neuslyšíte. Jazyky jsem nestudoval, protože jsem byl línej, ne, že by mi to zakázali,“ dává k lepšímu pan Špaček.

Hrad Kokořín a přilehlé lesy vrátily do vlastnictví rodiny Špačkových až polistopadové restituce. Nicméně slovíčko „polistopadové“ na tomto místě zní trochu eufemisticky, protože soudy se táhly mnoho let. „Na svém hospodařím až od roku 2006,“ upřesňuje pan Špaček. Krátce před definitivním rozhodnutím už se rozloučil s  buldozérem a odešel do předčasného důchodu. V krátkém období také pendloval mezi Mostem a Kokořínem. „Dnes jsem kastelán, údržbář, spolumajitel, pokladník, prostě všechno,“ doplňuje. Na sever už Jarmil Špaček jezdí pouze sporadicky, vzhledem k špatné dopravní dostupnosti a jeho věku (73  let) je to celkem pochopitelné. O vývoj na Mostecku však zájem neztratil, současnou debatu o pokračování těžby sleduje velmi pečlivě. „Dívám se na to s velkým roztrpčením. To, co chce dnes vláda zavřít, budou podle mě naši potomci opět otevírat – a náklady na těžbu budou několikanásobně vyšší. Proto bych chtěl, aby se těžilo dál. Pomůže to i celému regionu – vždyť šance získat práci je tam dneska téměř nulová,“ komentuje aktuální situaci. Ervěnický koridor – i ten nese podpis Jarmila Špačka.

61

Ze světa

NEJ

úžasnější světové rekultivace

Věda, kultura i sport Pustá zaprášená scenérie, připomínající prázdnou poušť či měsíční krajinu. Tak zpravidla vypadá povrchový důl při plném provozu. Avšak rekultivace s takovým terénem dokážou udělat zázraky. Vydejme se nyní na takovou malou procházku světem po atrakcích a zajímavých koutech, které by bez těžební činnosti jen těžko vznikly. Fotografie: The Land Trust, Wikipedia.org, Shutterstock.com Text: Martin Janda

Dáma severu Originální případ z Anglie: rekultivace předcházející samotné těžbě. Ležící žena se jmenuje Northumberlandia a měří 400 metrů. Foto: The Land Trust

62

63

Dalhalla – hudebníků Valhalla! Znáte lepší místo pro budovu opery než bývalý důl? Foto: Wikipedia.org, Johannes Scherman

Právě kulisy z tohoto snímku, v němž hlavní roli ztvárnil Mel Gibson, jsou hlavní atrakcí zdejšího areálu.

Inspirací projektu Northumberlandia prý bylo pohoří Cheviot Hills, které připomíná křivky a tvary ženského těla. Asi se tam budeme muset vypravit...

ejen v České republice se uhlí dobývá z povrchových dolů. A nejen v  České republice se pak řeší, co vytěženým dolem dál. Zpravidla se tento problém řeší proměnou oblasti v rekreační centrum. Důl se například zaplaví, a vznikne tak nové jezero. Občas se ale objeví vskutku neotřelé a neortodoxní řešení. Jedno takové vymysleli například ve Velké Británii. Právě tam společnost Banks Group ozdobila krajinu přímo uměleckým způsobem. Výsledkem je 400 metrů dlouhá postava ženy zvaná Northumberlandia. Dílo není výsledkem rekultivace, ba naopak. Firma se tak omlouvá za svou činnost v duchu hesla Nejdříve rekultivace, poté těžba. Místní lidé se totiž obávali, že důl bude odpuzovat návštěvníky. A tak Banks Group v  rámci dobrých vztahů se starousedlíky investovala do nové turistické atrakce. A ta se opravdu stala hojně vyhledávanou, vždyť jen během prvního roku od jejího dokončení ji navštívilo 120 000 lidí. Už její rozměry jsou úctyhodné, Northumberlandia by pojala více než sedm fotbalových hřišť. Na to,

64

aby ji člověk celou obešel, potřebuje přinejmenším dvacet minut. Zelená dáma v sobě nezapře, že je milovnice uhlí. Její pravá ruka ukazuje právě k nedalekému dolu Shotton. Koncert mezi rypadly Asi netřeba zdůrazňovat, že povrchové doly bývají rozlehlé. I tohoto faktu lze kreativně využít. Bývalé hnědouhelné doly poblíž německého třináctitisícového městečka Gräfenhainichen jsou oblíbené zvláště mezi mladými lidmi. Tedy, ne že by teenageři každou noc snili o hornické práci, ale právě zde, v  průmyslovém památníku Ferropolis, se pořádají velké koncerty a festivaly. Hudební produkce mezi bagry a rypadly má něco do sebe. A zmíněná rozlehlost umožňuje, aby se do areálu vešlo na 25 000 lidí. Zatímco Němci preferují hudbu, Australané si v bývalém lomu nedaleko Sydney u zátoky Homebush Bay postavili filmový park. Návštěvníci zde zavzpomínají především na film Šílený Max, který se odehrává ve zpustošené zemi blízké budoucnosti, kdy silnicím vládnou bezohledné motorkářské gangy.

Foto: The Land Trust

Ferropolis Tvrdá hudba vyžaduje tvrdé prostředí. Pořádný hard rock možná roztancuje i přítomná rypadla... Foto: Shutterstock.com

Árie pod otevřeným nebem Kultura má však mnoho podob. Ve švédské Dalarně v místech vytěženého lomu vyrostla vskutku netradiční budova opery. Nese název Dalhalla, což odkazuje nejen na zdejší kraj, ale také na tvorbu Richarda Wagnera a severskou mytologii. Magičnost oper ještě více umocňují svislé stěny bývalého lomu. Tedy za předpokladu, že se během Isoldiny árie neprotrhnou mračna, diváci totiž představení sledují pod širým nebem. Dalhalla s kapacitou 4 500 diváků je však otevřena nejen opeře, ale i modernější hudbě, pořádají se zde jazzové i popové koncerty. V německém Bottropu, o kterém ještě bude řeč, vzniklo mezi vytěženou uhelnou hlušinou divadlo, které připomíná antické amfiteátry. Kanaďané zas vyznávají proměnu z šedé na zelenou, když s oblibou na místech bývalých dolů staví botanické zahrady. Dva bývalé solné doly, jeden v Polsku a druhý ve Velké Británii, pak byly proměněny v originální svatební obřadní síně. Poláci nezapomínají ani na pohnutou historii, která zasáhla jejich zemi, a jeden opuštěný důl nedaleko Krakowa se stal připomínkou holocaustu.

Do dolu na lyžích Nejen uhelný důl, ale třeba i starý vápencový lom lze využít tak, aby užitečně sloužil i poté, co z něj těžaři odejdou. Příkladem může být lom na švédském ostrově Gotland. Místní Gotland Ring se dokonce pyšní titulem ekologický okruh. Ve skutečnosti jsou zde okruhy dva a závodiště mimo jiné slouží i jako testovací polygon pro elektromobily. Součástí areálu je i větrný park, který okruhu dodává neopakovatelnou atmosféru. Sportoviště jsou vůbec při rekultivacích velmi oblíbená. A tak v lomu v britském Chepstow našli své útočiště potápěči. V mnoha zemích světa se pak doly proměnily v golfová hřiště. Z našich končin je známý mostecký hipodrom. Němci pro změnu nezapomínají na zimní sporty. V rámci rekultivace vzniklo v Bottropu lyžařské centrum. Což o to, v Německu je sjezdovek habaděj, tato je však skutečně specifická. Je totiž kompletně krytá. Celkem měří 640 metrů, takže byť by se na ní olympijský sjezd konat nemohl, lyžaři se na ní vydovádí dostatečně. Z hlubin až do vesmíru Vytěžený důl může posloužit jako ledasco. Jednou ze zajímavých možností, jak jej přetvořit a vrátit veřejnosti, je proměna v technologický, vědecký či medicínský park. Hluboké doly mohou sloužit třeba jako testy pro výtahy. Přesně taková výtahová laboratoř vznikla ve finském městě Lohja. Ve svislém 333 metrů dlouhém koridoru zde technici testují rychlost i bezpečnost výtahů. V kanadském Sudbury 1 400 metrů pod povrchem biologové založili neobvyklou stromovou školku. Zdejší podmínky umožňují vyšlechtit zvláště odolné dřeviny. Bývalý zlatý důl v Jižní Dakotě, který je nejhlubší v Severní Americe, se proměnil v technologickou laboratoř, kde svoje experimenty a výzkumy provádějí geologové, jaderní fyzikové či biochemici. Ostatně něco podobného známe i u nás – ve středočeské Štole Josef, která byla vyražena v rámci geologického průzkumu zlatonosných ložisek, se usadili vědci a studenti z ČVUT. Z dolu lze také dohlédnout až do vesmíru. Hned tři bývalé dobývací prostory nyní slouží jako výzkumná centra kosmického záření, jeden je v USA, druhý v Kanadě a třetí v Japonsku. Stovky metrů hluboko pod zemí se totiž nacházejí ideální podmínky pro studium neutrin. Zemský povrch tam slouží jako štít před jinými druhy záření. V jiných dolech, které dosloužily a čekaly na okamžik, až se opět stanou užitečnými, vznikly hotely či netypické restaurace. Zkrátka, důl či lom nemusí vždy zůstat jen jizvou uvnitř krajiny. Stačí trochu důvtipu a může vzniknout cosi, co přitáhne pozornost celého světa.

65

Fajront 

Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.

nenecháme se odpískat

Jsem pro i proti

Máme dost jalových řečí o tom, jak se mostecký region promění v prosperující oblast. Čtvrt století slibů! A výsledek? Nejvyšší nezaměstnanost v České republice, obří koncentrace sociálně vyloučených občanů, vysoká kriminalita, rozbitá infrastruktura, špatné zdravotnictví.

Fotografie: shutterstock.com Text: Petr Dušek Sir Humphrey: Účastnil jste se někdy průzkumu veřejného mínění? Přece snad víte, jak to chodí. Osloví vás milá mladá dáma a vy byste na ni rád udělal dojem. Nechcete vypadat jako hlupák, že ne? Bernard: Ne. Sir Humphrey: Ne. No, takže vám začne klást otázky: Pane Woolley, znepokojují vás globální změny klimatu? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Znepokojují vás dopady těžby na životní prostředí? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Myslíte, že spalování hnědého uhlí produkuje vysoké množství škodlivin? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Znepokojuje vás situace v Horním Jiřetíně? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Byl byste pro zachování administrativních limitů na lomu ČSA? Bernard: No jo, možná, že bych nebyl proti. Sir Humphrey: Ano, či ne? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Ovšem, potom, co jste jí odpověděl, nemůžete říct ne. Takže oni z těch pěti otázek zveřejní jenom tu poslední. Bernard: Vážně? Tohle dělají? Sir Humphrey: No, ti seriózní ne, jenomže těch zas tolik nemáme, chápete. Podobným způsobem může ta mladá dáma dosáhnout opačného výsledku. Bernard: Jak? Sir Humphrey: Pane Woolley, znepokojuje vás vývoj energetiky a bezpečností situace ve světě? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Znepokojuje vás vysoká nezaměstnanost na Mostecku? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Je důležité obzvláště v dnešní nejisté době využívat domácí surovinové zdroje? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Znepokojuje vás hrozba skokového zdražování elektřiny a tepla? Bernard: Ano. Sir Humphrey: Bylo byste pro prolomení administrativních limitů na lomu ČSA? Bernard: Ano. Sir Humphrey: No prosím, vidíte to sám. Reprezentativní vzorek občanů!

66

mostecko: Vládo České republiky, Mostecko Ti bylo vždycky dost dobré, aby zásobovalo republiku energií. Proč Ti nejsme dost dobří, aby ses zdejšími problémy účinně zabývala?

Parafráze na proslulý dialog ze seriálu Jistě, pane premiére poukazuje na to, že průzkum veřejného mínění zdaleka nemusí odrážet reálné nálady ve společnosti. Tedy pokud nejde o dlouhodobou výzkumnou práci s důkladnou přípravou, propracovanou metodologií a dostatečně reprezentativním vzorkem respondentů. „Hurá“ průzkum ve stylu Sira Humphreyho, to je vlastně jen poměrně drahá prezentace názorů zadavatele. Dopad na veřejnost přitom nelze bagatelizovat a rozhodně moc nesouvisí s důvěryhodností, jakou má zdroj informací. Když na internetu zahlédneme barevné koláčové grafy, které kdysi tak miloval někdejší ředitel jedné komerční televize, může to ovlivnit náš názor prakticky na cokoliv: politiku, kouření v restauracích, konflikt na Ukrajině nebo spor o pomazánkové máslo. A ruku na srdce, kdo z nás se při tom pětiminutovém čtení „zásadních novinek“ na nejčtenějších zpravodajských webech pídí po zdroji, metodologii a počtu respondentů? Ač si to málokdo přizná, skoro všichni přirozeně tíhneme k názorům většiny a nechceme zůstat v izolaci. To nutně vede k efektu sněhové koule a podprahového přijímání většinového stanoviska bez kritického vyhodnocení. Ostatně na kritické vyhodnocení beztak není čas, protože šéf chce mít za hodinu na stole tu zprávu, kvůli které byl včera na poradě takový rozruch. Co s tím? Můžeme se mentálně vrátit do doby, kdy byl svět ještě normální, a zajímat se už jen o události kolem sebe – manželce se na popáté nepodařilo reklamovat boty, dcera má nového, kompletně potetovaného přítele a soused novou, mimořádně hlučnou sekačku. K tomu přeci žádné průzkumy nepotřebujeme. Ale pokud toto uděláme všichni, na nějakou veřejnou diskuzi a občanskou společnost můžeme rovnou zapomenout. Možná nejlepší cestou, jak nevlát ve větru jako onen pověstný plášť, je poslechnout starý dobrý selský rozum a při pohledu na další průzkum si říct: vždyť mě se nikdo neptal, zase na mě zapomněli! A nechat to v tu chvíli prostě plavat, vždyť nejsme u tabule, nikdo nás nezkouší. V době, kdy nám všem ubývá volného času i příležitostí ověřit si informace na vlastní oči, nám asi nezbývá nic jiného než dát si na čas. Dospívat ke stanoviskům dlouhodobě a po zralé úvaze. A nenechat se zblbnout duchaprostými výkřiky samozvaných spasitelů, kteří mají názory úplně na všechno.

výzva vládě čr: neslibuj a konej! Chceme práci! Vláda má v ruce rozhodnutí, zda tisíce pracovních míst vzniknou nebo naopak zaniknou. Tradiční zaměstnavatelé potřebují podporu a ne omezování. Náš region neunese ztrátu byť jediného dalšího pracovního místa!

Chceme lepší silnice! Investice otevřou náš region a přinesou práci pro lidi i firmy.

Chceme stejný metr pro všechny! Každý ať má šanci žít slušný život, ale pravidla musí platit pro všechny a jejich porušování nesmí být tolerováno.

Chceme bezpečí! Potřebujeme dostatek policistů a strážníků, abychom se nebáli vyjít na ulici.

Chceme dostatek kvalitních českých doktorů a učitelů! Zasloužíme si zázemí pro plnohodnotný život – vysokou úroveň zdravotnictví, školství, kultury i sportu.

Chceme vzdělané lidi! Potřebujeme vytvořit podmínky pro to, aby sem vzdělaní lidé přicházeli a našli zde uplatnění v perspektivních oborech.

Chceme perspektivu! Voláme po řešení, které bude dlouhodobé, ne jen na chvíli. Žádáme vládu o uvolnění desítek miliard korun na rozvoj regionu!

Teď odpískají náš region, zítra váš! Žádáme všechny, komu není budoucnost lhostejná – přidejte se k nám! Děkujeme. Hospodářská a sociální rada Mostecka

Kde podepsat výzvu, to se dozvíte na facebookovém profilu Mostecko: nenecháme se odpískat!

Rodina Bláhova,

byt vytápěný teplárnou, Plzeň

„Máme nejlevnější teplo díky českému uhlí!“ Bláhovi a 850 000 dalších domácností ušetří ročně tisíce korun na vytápění, protože jim teplo dodává teplárna na uhlí. Navíc je hřeje dobrý pocit, že nezatěžují životní prostředí.

Rodina Bláhova,

www.7.cz

byt vytápěný teplárnou, Plzeň

„Máme nejlevnější teplo díky českému uhlí!“ Bláhovi a 850 000 dalších domácností ušetří ročně tisíce korun na vytápění, protože jim teplo dodává teplárna na uhlí. Navíc je hřeje dobrý pocit, že nezatěžují životní prostředí.

www.7.cz