Slovo hejtmana V listopadu loňského roku zahájila činnost nová krajská rada složená ze zástupců České strany sociálně demokratické, která na další čtyři roky získala důvěru voličů. V prosinci jsme zveřejnili „Programové prohlášení Rady Kraje Vysočina na roky 2012 – 2016“. V něm připomínáme, že jsme si vědomi složité ekonomické situace v ČR a vycházíme z realistických pohledů na současnou situaci a postavení Kraje Vysočina. Naší snahou je pragmatické řešení problémů, přičemž chceme udržet maximální množství fungujících veřejných služeb zdravotnictví, školství, sociální služby, veřejnou dopravu, péči o krajinu, nakládání s odpady a další. V tomto článku nemám prostor na podrobnější exkurs do prohlášení. Zájemci se s jeho kompletním zněním mohou seznámit na krajských webových stránkách www.kr-vysocina.cz. Podstatné je, že tento souhrnný podklad odráží naši snahu o další trvalý kvalitní rozvoj Kraje Vysočina v úzké spolupráci všech, kteří o ni mají zájem. První náročná prověrka schopností lidí z Vysočiny nás čeká už začátkem února, kdy se k nám do Nového Města na Moravě sjedou desítky tisíc sportovních příznivců z celého světa, aby na vlastní kůži zažili atmosféru mistrovství světa v biatlonu. Je to významná šance k propagaci našeho kraje. Nebude to snadné, očekávaná účast návštěvníků nemá v dějinách Vysočiny obdoby a dá zabrat všem občanům, nejen přímo pořadatelům. Věřím však ve schopnosti organizátorů ze Žďárska a Novoměstska. Jsem přesvědčen, že se zúročí jejich letité mnohokrát prověřené zkušenosti. Důležitým předpokladem pro takovou špičkovou akci světového významu byla skutečnost, že dlouholetým společným úsilím zainteresovaných bez ohledu na politickou příslušnost se povedlo úctyhodné dílo – už dnes i cizinci obdivovaný „Vysočina areál“. Ten je všestranně využitelný pro vrcholné i mezinárodní akce nejen v biatlonu nebo klasickém lyžování, ale pro další sportovní odvětví jako jsou závody cyklistů – bikerů, závody na kolečkových bruslích a další. A co je podstatné – široký prostor je zde pro rekreační sportovní aktivity občanů Vysočiny i turistické návštěvníky. To přispívá k rozvoji celého regionu, i proto areál nese název „Vysočina areál“. Máme se na co těšit – v únoru i v dalších obdobích. Pro nastávající rok 2013 bych rád popřál Vám všem, aby rozhodnutí, která v novém roce uděláte, byla správná a spravedlivá, aby Vás vedla k úspěchům a k vnitřní rovnováze, ať už se budou týkat čehokoliv. Za vedení Kraje Vysočina vám mohu slíbit, že se o to budeme rovněž upřímně snažit. Jiří Běhounek hejtman Kraje Vysočina
Co víme nového o Františku Jaroslavu Vackovi – Kamenickém Není toho mnoho, ale dá se to vysvětlit i tím, že tento autor vymizel z čítanek i z literárních antologií (výborů). Takže snad někdo si vybaví Františka Jaroslava Vacka jako autora textu znárodnělé písně U panského dvora (původně s názvem Výpověď z lásky) a sotva kdo by věděl, kdo složil k tomuto textu nápěv. Jisté však je, že Výpověď z lásky se brzy rozšířila do vzdálených koutů našich zemí. Máme svědectví od Mikoláše Alše a od jeho dcery Maryny Alšové, že ji s velkou oblibou zpívala Mikolášova maminka. A přece se objevovaly i v posledních letech určité návraty k Vackovi Kamenickému. Byl to především významný jihočeský rodopisec, primář prachatické nemocnice MUDr. Antonín Mager, který se zabýval rodem Vackových a dotkl se tu i onoho našeho Františka Jaroslava. Jiný jazykovědec, Vladimír Šaur, otiskl novinový článek (r.2008) sice o Karlu Havlíčku Borovském, ale jako příklad svého tvrzení o našich příjmeních v něm uvádí právě Vacka Kamenického s tím, že ono “Kamenický“ nebylo jeho příjmení, leč jeho původní jméno zní František Jaroslav Vacek (1806-1869) a to Kamenický pak považuje za zdvojené podle původu. Autor těchto řádků měl připravenu pro své spolurodáky z obce Kluky na Písecku výklad – besedu o kamenické písni U panského dvora, na které chtěl demonstrovat život předků před zrušením roboty (1848), ale v uskutečnění této akce mu zabránily složité osobní důvody. Přece však z toho docela nesešlo, v stručné podobě z toho byla beseda pro klienty Domova seniorů v Jindřichově Hradci, v Mesadě. Zájem o Františka Jaroslava Vacka Kamenického se trvale jeví v místě jeho posledního působení (byl zde děkanem římsko-katolické farnosti) v Blovicích. Zde je také pochován. Jedná se především o pracovníky Státního oblastního archivu v Plzni-jihu, se sídlem v Blovicích (Mgr. Markéta Jírová a Mgr. Josef Koželuh), kteří znají archiválie i z bílovického muzea, kde je uložena část pozůstalosti F.J.Vacka v rozsahu 1 fasciklu písemností z let 1845-1869. Jinak tímto básníkem a knězem je okouzlen současný duchovní správce blovické farnosti, P. Piotr Marek. Ten se i osobně účastnil vzpomínky na Františka Jaroslava Vacka v kamenickém zámku v roce 2009. Piotr Marek dobře ví i o literatuře (nové) k básníku Mikuláši Bělohrobskému (Vejškarbovi), což je zčeštělá podoba příjmení Weissgra, rodáka z Černovic, který je pohřben nedaleko Vacka v Blovicích. PhDr. Josef Bílek, CSc.
Václav Škorpík Václav Škorpík byl nejen ředitelem kamenických škol a muzejníkem, jak se o něm většinou dnes píše. Byl i všestranným veřejným činitelem a jako takového jej tu chci připomenout u příležitosti blížícího se Škorpíkova výročí narození (20.9.1873, Dušejov u Jihlavy). Ještě se tak u Škorpíkova jména uvádí jeho zájem entomologický ( studium a sběratelství hmyzu). Kdyby byla zpracována podrobnější životopisná studie o něm, jistě by v ní nemohla být vynechána řada jeho článků a samostatných prací, jakož i jeho snaha všestranně se zaměřovat na hmyz. Dokonce řada návštěv, i kolektivních, v Kamenici nad Lipou toužila poznat Škorpíkovy sbírky. Pokud vím, tak před léty o něm vyšel příspěvek přírodovědecký ve sborníku Jihočeského muzea – přírodní vědy – a to je asi tak všechno k tomuto tématu. Životopisný náčrtek svého otce sepsal jeho syn, Vladimír Škorpík a ozval se i znalec námětu, bratr našeho prvního nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského, dr. Leopold Heyrovský. Tento Leopold Heyrovský si pamatoval nějaké konzultace s Václavem Škorpíkem u příležitosti kalamity v kamenických lesích (kůrovec), kdy lesníci a jiní odborníci své práce s Václavem Škorpíkem konzultovali, jak účinně proti tomuto nebezpečí zasáhnout. Je pak samozřejmé, že Václav Škorpík i jako muzejník a popularizátor o těchto záležitostech mluvíval se svými žáky, ale také s veřejností, což bylo hlavně po založení lipovokamenického muzea v roce 1940. V rámci jeho veřejné činnosti měla význam i jeho snaha zkvalitnit divadelní život, a to nejen v samotné Kamenici nad Lipou, ale také v jejím okolí (Včelnička aj.). Zaměřoval se hlavně na výchovu ochotnických amatérských herců. Václav Škorpík také rád cestoval, proto spatřoval velký význam esperanta, v němž byl jedním z prvních průkopníků. Jeho přednášková činnost zahrnuje široké spektrum míst, kam zajížděl a kde přednášel na různé náměty, od přírodovědných až po historické a politické. Jak právě vzpomínal jeho syn, byla to vskutku místa v širokém rozptylu, od Mirovic na severním Písecku až po Jihlavsko, jeho rodný kraj. Vrchol jeho života spadal do let vzniku Československé republiky – je zaznamenáno, že mluvil na táboru lidu v Jindřichově Hradci 5.10.1927, v samotné Kamenici nad Lipou se tomuto námětu věnoval již dříve, a sice v říjnu 1919, to bylo při zasazení památné lípy svobody na kamenickém náměstí. Škorpíka však zvali i do vzdálenějších obcí (při slavnostech k výročí trvání místních škol – Olešná,Jindřichohradecko,20.6.1937). Škorpík obsadil i místo v okresní školní radě v březnu 1917. Nelze však vynechat jeho práci pro místní odbor Národní jednoty pošumavské, ta měla své ústředí v Praze a svými pobočkami pokrývala široké území především českého pohraničí, zasahovala také i hluboko do vnitrozemí, a to již od dob svého založení. I zde působil Václav Škorpík především jako nadšený popularizátor. Tak například z roku 1912 je zaznamenáno, že jako jednatel odboru Národní jednoty pošumavské (tehdy zde byl předsedou kloboučník František Bílek) doprovázel přednášku o moravských Pálavských vrších promítáním obrazů na tzv. skioptikonu. To ukazuje i na to, že Václav Škorpík se staral také o využití moderní, na tehdejší dobu, didaktické techniky. Pohled na jeho činnost ukazuje, že to byl člověk všestranných zájmů a že bylo vlastně i pro Kamenici nad Lipou štěstím, že nebyl sám. Bylo hodně jeho spolupracovníků a k nim byli přizváváni i samotní Škorpíkovi žáci. To by byl však poměrně náročný badatelský úkol, kdybychom chtěli v patřičné šíři jeho úsilí zmapovat. PhDr. Josef Bílek, CSc.
EVROPSKÝ PROJEKT UČÍ, JAK NEBÝT „OVČANEM“ Také si někdy připadáte proti chování politiků a nadnárodních korporací bezmocní? Máte chuť se někam zavřít a tvářit se, že se Vás politika a občanské dění kolem Vás vlastně netýká? Takové pocity máme občas asi všichni, jenže ve skutečnosti se tímto přístupem vzdáváme možnosti ovlivňovat svět, ve kterém žijeme, a „vydáváme se na pospas“ rozhodnutím, vyhláškám, zákonům, které za nás učinili jiní. Místo aktivního a zodpovědného občana se pak stáváme poslušnou ovcí ve stádu, „ovčanem“. Demokracie se ve svém původním významu opírá o ochotu členů společnosti spolupodílet se na spravování společného veřejného prostoru. Jenže většina české dospělé populace vyrostla v totalitním režimu, a proto nemá dostatečné znalosti, jak uplatňovat v demokracii svá práva, rozvíjet svůj životní prostor a hrát aktivní roli ve veřejném životě. Toho si všímá evropský projekt „Podpora, stimulace a propagace dalšího vzdělávání jednotlivců v oblasti odborných a obecných kompetencí“, reg. č. CZ.1.07/3.1.00/37.0206 financovaný Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky, který s ústředním motem „Nebuď ovčan! Občanskou gramotností proti ovčanství“ přináší návod, jak se do občanského života účinně zapojit. Cílem projektu je přinést občanské vzdělávání dostupné pro všechny. Realizovány proto budou zdarma a srozumitelnou formou prezenční kurzy ve větších krajských městech, ale také online semináře a e-learningové kurzy dostupné na internetu. Pro odbornou veřejnost z oboru dalšího vzdělávání pak chystáme brunche a konference. Tematicky se vzdělávací kurzy dotýkají Aktivního občanství a participace občanů na veřejném dění, Dobrovolnictví, Multikulturalismu a prevence extremismu, Odpovědného přístupu k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji a Odpovědného přístupu k financím. Každému z témat budou věnovány 3 samostatné kurzy. Projekt je aktuálně ve své přípravné fázi, na spuštění aktivit se můžete těšit od ledna 2013. O všech novinkách a termínech Vás budeme včas informovat na webových stránkách realizátora http://aletheia.cz/eu_projekty.htm a v brzké době i na stránkách projektu www.nebudovcan.cz. Těšíme se na setkání s Vámi, občany!
…………když se chci setkat s uměním, jdu do kina
Dům Je umanutost muže stavět chaloupky? Je umanutost ženy cítit se v nich jako v domácím vězení? Komu je potom adresováno úsloví: Postav dům, zploď syna a zasaď strom, ve kterém je postižena filosofie života? Dům je bezpečí existování, plození jako zachování rodu a strom jako zachování úcty k přírodě. V autorském filmu režisérka provokuje diváka. Despotický otec stárnoucího věku má dvě protestující dcery. Jednu vydědil, protože žije s asociálem, druhá studuje. Otec chce pro tu studující postavit dům pro její budoucí rodinu. Ona ale odmítá na stavbě pomáhat, protože pro ni je přednostní studium. V této fázi filmového příběhu jsou čitelné autobiografické prvky, také proto se autorka filmu celý film snaží imaginárně prostavět. Nabyl jsem dojmu, že jsem měl každému divákovi nachystat cihlu, kterou by celé představení držel na klíně, aby se maximálně přiblížil filmovému zážitku. Nejenom psychologicky, ale i hapticky (tělesně). Generační spor otce a dítěte, ke všemu dcery, dostává rozměr existencionální, protože jak je všeobecně známo, otcové ke svým dcerám inklinují, proto je vodí u svatebního obřadu k oddávajícímu. Ale studující dcera se svým vzděláváním emancipuje, proto v její představě by měl být manželský svazek partnerský, nikoli podřízenecký. Ke všemu podřízenecky majetkový,vděčným závazkem k otci na úkor svého budoucího partnera. Despotismus otce se podobá despotismu domu. Konečně vše dobře vidí na své usurpované matce, kterou vnímá jako slabocha. Proto se rozhodne pro rodinnou revoltu. Je logické, že život dětí se ubírá v protivenství ke svým rodičům, protože vynucené kliše v náboženského přikázání „cti otce a matku“ je idealistické pro „božskou“ rodinu. Konečně psychoanalýza ví, že celý život v sobě zabíjíme rodiče. To je dialektiva filosofie v zákonu Negace negace a změny kvantity v novou kvalitu. Není proto třeba se nad takovými věcmi pohoršovat, ale přemýšlet. Autorka filmu chce ale přijít s porozuměním pro vrtochy starce a ve filmu ho „přemluví“, aby ten dům dokončil asociální manžel odmítnuté dcery, která čeká dítě. Doufá, že dokončení domu jim vytvoří k jejich vztahu to výše uvedené bezpečí. Film ve své výpovědi není jednoznačný, proto z něho divák odchází se smíšenými pocity. Ty se budou lišit u diváka, který dům staví a u diváka, který se chystá stavět. Ale ani ti, co už jsou v postaveném, nepřijdou zkrátka. Mohou se se svým partnerem zamyslet, proč se jim nedostalo spokojenosti v zařízeném domě s potomkem i se stromem na zahradě. „Domečků je v současné době jak naseto, ale spokojenosti čím dál méně. Ženy od domů a od „svých“ majitelů odcházejí, protože žena chce stále víc být partnerem, nikoli uklízečkou. Konečně rodit je přinejmenším tak závažné jako stavět. Když se to stavění v industriálu přehání, dochází ke vztahové nerovnováze a žena potom muži utíká. Není také toto k zamyšlení? A to byl úkol režisérky pro diváka, aby i muži měli tuto sebereflexi ve společenském DOMU, ve kterém se chovají už tak bezohledně despoticky. Vůbec k člověku! Václav Vácha
Halloweenská párty ve škole Kamenice nad Lipou Jako každý rok, tak i letos si žáci 1. stupně Základní školy v Kamenici nad Lipou připomněli svátek, který slaví děti v mnoha zemích a který má svůj původ v zemích anglicky mluvících – Halloween. Původ tohoto svátku sahá daleko do minulosti, vznikl z původních keltských slavností. Lidé vzpomínali na zemřelé a často se převlékali do kostýmů, aby se chránili před mrtvými dušemi. Tento zvyk se dochoval dodnes, ačkoli jde už především o zábavu, koledování a karnevaly. Masky a kostýmy si připravili i naši žáci. Těsně před setměním se začaly na dvoře školy scházet skupinky dětí, jejichž převleky za upíry, čarodějnice, mumie a strašidla byly nejen velice nápadité, ale v mnohých případech i dost strašidelné. Karneval spojený s vyhlášením nejlepších masek se konal hned po tradičním dlabáním dýní, které později sloužily jako lucerny a svítily dětem na stezku odvahy. Nechyběly ani klasické halloweenské hry. Jednou z nich byla například hra „apples on string“, při které se žáci snažili bez pomoci rukou zakousnout do jablka pověšeného na provázku. Dalším, tentokrát týmovým úkolem, bylo vyrobení nejkvalitnější mumie. Na závěr se ti nejstatečnější vydali na tajuplnou stezku odvahy, která vedla potemnělými školními chodbami, ozářenými jen lucerničkami z dýní. Za svou statečnost byly děti odměněny diplomy a odnášely si ze společné halloweenské párty nejen své lucerny, ale také mnoho pěkných zážitků.
Halloweenská párty ve škole - pátým rokem - kolem 50 dětí ze 3. – 5. tříd, které mají jako povinný předmět Aj - Masky, kostýmy z domova - program: dlabání a vyřezávání dýní vyhlášení nejlepší masky halloweenské hry – apple bobbing, apples on string výroba mumie (ze spolužáka za pomoci toaletního papíru) halloweenská diskotéka stezka odvahy PaedDr. Jana Kosová, zástupce ředitele
Zkratce „ZAV“ již naši žáci rozumí Tato zkratka je totiž označením výukového programu pro psaní všemi deseti na klávesnici počítače. Je odvozena od jména tvůrce tohoto programu pana Jaroslava Zaviačiče, vícemistra světa v psaní na psacím stroji. Program vznikal v úzké spolupráci s devítinásobnou mistryní světa v psaní na klávesnici PC paní Ing. Helenou Matouškovou. V letošním roce se v Pelhřimově konal již šestnáctý ročník talentové soutěže v psaní na klávesnici počítače pro žáky 8. a 9. tříd základních škol. 16. října nás do Pelhřimova na Obchodní akademii odjelo reprezentovat dvoučlenné družstvo ve složení Kateřina Pražáková z 9.B a Milan Jiránek z 8.A. Oba si v silné konkurenci 43 soutěžících vedli velmi dobře . Katka výkonem 63 cvičení obsadila 19. místo a ani o rok mladší Milan se v poli soutěžících, vesměs starších než on, neztratil, byl 30. Po skončení soutěže jsme měli možnost sledovat exhibici paní Matouškové. Z jejího výkonu, přes 1000 úhozů za minutu, oči přecházely. Její výkon byl určitě inspirativní pro mnohé z přítomných. Na závěr bychom chtěli poděkovat našim soutěžícím za vzornou reprezentaci školy a popřát jim pevnou vůli při nácviku a zlepšování výkonů. Vyučující informatiky Mgr. D. Doskočilová a Mgr. M. Kopačka Na fotografii zleva: Ing R. Kučera-ředitel OA, M. Jiránek, K. Pražáková a J. Zaviačič. - © Kopačka M.
