14

SBOROVÉ LISTY ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5 11/14

DVOUROZMĚRNÝ SVĚT NESTAČÍ Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1 K 2,9) Žijeme na několika desítkách či stovkách čtverečních centimetrů, na kterých se odehrává nezanedbatelná část naší existence. Dříve to býval papír, dnes především obrazovka. Ale ať je to tištěná kniha či display, obojí nás zve do světa trojrozměrného. Nikoli však na způsob optického klamu. Zve nás, abychom vstoupili do reálného života, aby se naše fantazie při čtení literatury stala skutečností, aby plochý viditelný svět, který lze sledovat na obrazovce, překonal 3D, my abychom do něho nejprve vstoupili a pak vyšli ven, sáhli si na něj, zkrátka žili, protože dva rozměry nestačí. Dnes více než jindy lze překvapujícím způsobem prožívat naplnění prorockého a apoštolského slova. Co člověk dříve nikdy neviděl, neslyšel a ani mu na mysl nepřišlo, lze najednou mít před očima, slyšet a překonat nepředstavitelné. Stačí si cokoliv usmyslet a v okamžení to všechno, a ještě mnohem víc, co nám ani na mysl nepřišlo, máme v barvách před očima. A nepotřebujeme k tomu dokonce ani Pána Boha, vystačíme si úplně sami, nemusíme čekat, co nám On připraví nebo snad dovolí. Jenomže ať už si pomocí internetového vyhledávače navolíme cokoliv pěkného či ošklivého, mravného či nemravného, ať už si koupíme jakoukoliv knihu nebo časopis, znovu opakovaně prožijeme, že jenom dva rozměry nestačí. I zvěst evangelia napsaná v Bibli je nám předána pouze v prostoru dvourozměrném, a je lhostejno, čteme-li ze svitku, vázané knihy nebo z displeje mobilního telefonu. Všechna slova Mojžíše a proroků, všechny příběhy praotců, Ježíše a apoštolů jsou z povahy věci ploché, byť je autoři vykreslili velmi plasticky a někdy až naturalisticky. Proto nevystačíme jen se čtením Bible, neuspokojí nás povrchní papírová nebo plazmová víra postrádající hloubku, neboť zkrátka ani v církvi pouhé dva rozměry nestačí. A proto Jakub, Ježíšův bratr, vyzývá čtenáře, aby nebyli jen posluchači, my bychom dodali čtenáři a diváci, jinak by klamali sami sebe. Teprve takový křesťan, který svými činy přenese křesťanství z dvourozměrné dimenze do prostoru trojrozměrného, doopravdy prožije, co skutečná víra znamená, jaká je její hloubka, výška i šířka. Neboť pouhá znalost veršů a příběhů bez uvedení v praxi, zůstává toliko na papíře či obrazovce, což činí z víry povrchní náboženství. A je tristní, když se s tím jako křesťané spokojujeme, zapomínajíce, že nám ani Pánu Bohu dva rozměry nestačí. Žel, dva rozměry nestačí ani samotnému ďáblu. Všechna povrchní pokušení a touhy, které se na displeji a v naší mysl objevují, si také žádají skutek. Již zmíněný Jakub to popsal precizně: „Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.“ Ale v tomto jediném případě bude dobře, když ona pokušení a svody ke zlému nepřekročí dvourozměrný svět. Sice je nemůžeme ze svého života vyloučit, ale můžeme barvité lákání ke zlému omezit, přestože mu dva rozměry nestačí. Žijeme na několika desítkách či stovkách čtverečních centimetrů v dvourozměrném světě a je jen přirozené, že toužíme překročit hranice takto omezeného prostoru. Jenomže ani to nám k úplnému štěstí nestačí. Potřebujeme víc, potřebujeme zažít, co doopravdy znamená naděje

ukrytá ve větě: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ Ale aby se to stalo, musíme do hloubky zakusit, že k tomu dva, ba ani tři rozměry nestačí. Bronislav Matulík

ZÁKLAD JE RODINA JAKO SVAZEK MUŽE A ŽENY Svědectví Dalibora Malíka z Kosova a Albánie V květnu letošního roku jsem se služebně poprvé mohl podívat i do Kosova a Albánie. Tedy dalších zemí s naprostou muslimskou převahou. Už jsem neměl takové obavy, jako při své první cestě do Turecka rok před tím. Věděl jsem, že tyto země si dnes kladou daleko vyšší cíle, než aby oficiálně dovolily na svém území fyzické pronásledování křesťanů. Hlavně po své zkušenosti z Ankary, kde se křesťanská shromáždění dodnes konají s policejní ochranou. V roce 2009 se tam totiž odehrála poslední známá tragédie útoku nenávisti s následnou smrtí. Přesto jsem byl mírou církevních svobod v těchto zemích poněkud zaskočen. Je to něco, co je na druhé straně trnem v oku muslimským teroristům, kteří stále neznají svobodu. Jak si představují totalitní naplňování svých představ, vidíme nyní v Sýrii a Iráku. Ale to by bylo asi téma na samostatné příspěvky. V Albánii je evangelikální společenství v naprosté menšině. Přes to se rozvíjí a není oficiálně potlačováno a dokonce ani přehlíženo. Sbory tam rostou v závislosti na tom, jak se jim daří šířit Boží Slovo a evangelium. Evangelikální Aliance Albánie VUSH/ EAA je dokonce uznána na stejné úrovni, jako jsou církve uznány třeba už od války v NSR. Evangelikální církve jsou tedy autoritativně uznány jako nezávislé na státu, stejně jako jsou u nás jen veřejnoprávní instituce koncesionářského charakteru. U nás jsou mi známé jen Český rozhlas a Česká televize. A i u nich si pravděpodobně jako koncesionáři ani neuvědomujeme svobodu, která nám je skrze jejich nezávislost dána. A tak ji ani reálně nenaplňujeme. Naše povinnosti a práva v nich začínají, ale bohužel i končí, placením koncesionářských poplatků. Církve v Albánii nemohou tedy být omezovány a řízeny ani státní exekutivou ani legislativou, tedy státními zákony. Neexistuje tam církevní zákon. Je třeba vždy dosáhnout dohody obou stran. Tu jednu církev, která důsledně uplatňuje na celém světě dohody se státy na mezinárodní úrovni, známe. Už méně si uvědomujeme, že stejný třeba „koncesionářský“ model by měl platit pro všechny církve. A samostatnou kapitolou zůstává naplnění a využívání práv a svobod, které z toho vyplývají. Je toho ještě mnoho, co se o demokracii a zodpovědnosti plynoucí ze svobod, budeme muset učit. Ale konkrétně: Durrës. Dnes už je to krásné, moderní přístavní město s novou univerzitou. Tato ekonomicky rychle rostoucí oblast u Jadranského moře má kolem 250 tisíc obyvatel. Mimo jiná tam existuje jedno křesťanské společenství podporované mezinárodním křesťanským nadačním fondem. Každý den tato církev připravuje jídlo pro asi stovku lidí, kteří by jinak neměli co jíst. A v neděli se snaží přidat něco navíc než jen „prosté nasycení“. A tak jsem od brzkého rána slyšel v dolní kuchyni naklepávat řízky. S takovou reputací je i přijímána tato církev. Jako konkrétní projev nezištné Lásky, jakou je náš Otec na nebesích. Při nedělním setkání nejprve zněly chvalozpěvy, pak svědectví o znovuzrozených díky gedeonskému šíření Božího slova. Nedělní setkání bylo početně slabší než to naše v CB na Smíchově. Ale bylo to setkání místních Albánců, ze kterých přímo vyzařovala touha oslavovat Boha jako Spasitele v Pánu Ježíši Kristu. Některé naše chvalozpěvy člověk snadno rozpozná, byť slovům může těžko rozumět. Zajímavý byl ovšem program na krásné květnové odpoledne. Tato církev se svými věřícími byla pozvána na společnou manifestaci pro rodinu jako svazku muže a ženy, otce a matky. Tedy tak, jak je rodina definována v Písmu. Průvod městem byl svolaný místními politickými

garniturami, ale pozváni byli všichni „věřící“, tedy muslimové, katolíci, pravoslavní, židovská obec a i nám již známý sboreček. Na samostatném srazu evangelikálních církví na předem smluveném místě se sešla asi stovka lidí. Po srdečném vítání se tato skupinka zařadila do masového pochodu městem, s fanglemi a hesly. Někde vpředu vyhrávala dechovka, a tak se zpívalo. Zajímavá byla upřímná radost ze svobodné možnosti vyjádřit svůj postoj. Církve rozdávaly své připravené letáky. Viděl jsem rozhovory s okolostojícími. Průvod směřoval na nábřeží, kde bylo připravené podium. Na něm se vystřídali řečníci: muslimský imám, ortodoxní kněz, civilně působící katolický kněz, rabín a pak už místní politici, místní ženské hnutí a dokonce ministr sociálních věcí, který přijel z asi 60 km vzdálené Tyrrany. Pak se spustila už současná albánská reprodukovaná hudba a celé náměstí a nábřeží začalo tancovat své národní skupinové a sólové tanečky. Posledním oficiálním aktem byl společně zasazený „strom pro rodinu“. My starší si jistě vzpomeneme z historie na pokrytecké manifestace a hesla za rodinu. Pocházela z úst lidí, kteří se rodinu věřících lidí všemožně snažili rozbít. A výchovu v rodinách nahradit komunistickou převýchovou institucionalizovaným školstvím. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Srdce člověka je buď zákonické a pokrytecké, nebo nové, Kristovo. Pane Ježíši, marně jsi neumíral. Dalibor Malík, Regional Director, Europe Central International Outreach Division

JAK SE MI NECHTĚLO DO TAIZÉ Pozvání na pražské setkání Dnů důvěry Pokaždé to jede podle stejného scénáře: někde uvnitř cítím, že bych měla něco udělat, pro něco se rozhodnout, s někým se sejít, něco změnit, ale všechny okolnosti se začnou jako z udělání stavět proti. Nemocné děti, porouchané auto, nedostatek peněz, nebo prostě a jednoduše docela obyčejná únava a vyčerpanost. A často moje vlastní lenost, nedostatek odvahy a odhodlání. Když jsem se poprvé rozhodovala, zda se nechám zlákat pozváním svých přátel a vydám se spolu s nimi do Taizé, naskočil mi právě tenhle mechanismus: Jak přežiju takové množství lidí? Představa několikatisícového davu mi vpravdě nahání hrůzu! Jak to zvládnu se svou prachmizernou angličtinou? Mám dost odvahy seznamovat se s novými lidmi? Jak přečkám tu nekonečnou cestu autobusem se svými bolavými zády? Nejsem na celé tohle dobrodružství náhodou poněkud stará? Atd. Alibisticky se pokouším přesunout konečné rozhodnutí na někoho jiného, takže to nakonec rozsekne moje dcera Markétka: „Mami, už to neřeš, jedem!“ A tak posbírám zbytky sil, peněz, odvahy, Bibli, zpěvník, spacák a vydáváme se na cestu. Nakonec je onen obávaný týden v Taizé pro mě nádhernou zkušeností velikého Božího požehnání, milosti a blízkosti. Dovoluji sama sobě vypnout z pracovního a „staracího“ režimu a nechávám se dosyta obdarovávat Boží štědrostí a láskou. Jsem v úžasu nad pestrostí a rozmanitostí Božího díla: taková spousta lidí z nejrůznějších zemí, kultur, církví, vyznání, zvyklostí… a přesto zde vládne jednota a vzájemný respekt. Společná modlitba několika tisíc lidí je pro mě opravdu velmi silným zážitkem a povzbuzením. Stejně tak vzájemné sdílení víry s ostatními lidmi je velice povzbudivé. Ale v Taizé není nutné být jen součástí davu, nabízí se zde i dostatek času ke ztišení o samotě. Mám spoustu času na modlitbu. Snad právě tím, že jsem mohla na chvilku vystoupit ze svých všedních kulis, stereotypů, povinností a práce, můžu se podívat na svůj život a vztahy z odstupu a ledacos zahlédnout v jiném světle. Řešit před Pánem Bohem své osobní zápasy a otázky. Vracím se domů s velikou vděčností za nečekané Boží dary a s novou silou do všedních dnů a každodenního starání.

Stejné pochybnosti a obavy mi naskočily, když jsem se poprvé dozvěděla, že se letošní Evropské setkání Taizé má konat právě v Praze. Toto setkání nazvané „Pouť důvěry“ pořádá komunita Taizé pravidelně na přelomu roku v různých evropských městech. Zalekla jsem se, jak něco takového přijme naše skeptická ateistická společnost? Nebude se na mladé křesťany, kteří se sem sjedou z nejrůznějších koutů Evropy, dívat jako na partu fanatiků? Je v našich podmínkách vůbec možné uspořádat tak veliké setkání? Najde se dostatek prostor a ubytování pro několik tisíc hostů? Budou mít křesťanská společenství, sbory a farnosti v Praze ochotu a odvahu otevřít se tomuto Setkání? A přesto: věřím, že právě tohle setkáni je pro nás jedinečnou příležitostí. Příležitostí společně sdílet víru, lásku a naději s ostatními křesťany. Oslovit hledající lidi kolem nás, kteří jsou přesycení přemírou nabídek a atraktivních programů, ale schází jim zkušenost opravdovosti, společenství, naděje. Opustit bezpečí svých kostelů, domovů a starých dobrých zvyků a pootevřít dveře svých srdcí něčemu novému, přicházejícímu s lidmi, které jsem nikdy neviděla, se způsobem modlitby a projevy víry, jaké jsou pro mě neobvyklé. A tím najít nový význam slova důvěra ve vztahu k sobě, k druhým i k Bohu. Zvát a nechat se sami pozvat k bohaté hostině společenství lásky a naděje. Pokud by se někdo z vás chtěl zúčastnit Evropského setkání, či se podílet na jeho přípravách, vice informaci naleznete na www. taizepraha.cz. Můžeme také spojit síly a zkontaktovat se osobně či mailem [email protected] Zdena Benešová

ESCHATOLOGIE V ČESKÉ REFORMACI sborový den 23. 11. 2014 na závěr podzimního cyklu s Robertem Hartem „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.“ (Zj 21,1) Očekávání věcí posledních může vést k pasivitě, rezignaci a blouznění, ale také k větší horlivosti a práci pro církev i svět. Tato druhá varianta se projevila u takových velikánů, jakými byli Jan Milíč z Kroměříže, zakladatel Jeruzaléma v Praze, určeného k záchraně kajících žen, jejichž řemeslem byla prostituce. A také Jana Amose Komenského, který nikoli naivně promýšlel a formuloval Všenápravu věcí lidských. Těšíme se, že kazatel a historik Robert Hart nám předestře naši minulost a my si budeme moci díky tomu představit naši přítomnost a možná se i rozhodovat, co bychom mohli a měli dělat v budoucnosti. A třeba i lépe pochopíme zvolání apoštola Pavla: „Maranatha! – Pane, přijď!“ Zveme proto všechny ze Smíchova i Berouna včetně přátel odjinud na dopolední shromáždění (9.30 hod.), společný oběd (12.00 hod.) a odpolední přednášku s diskusí (14.00 hod.). Bronislav Matulík

SBÍRKA NA DIAKONII Připomínáme sborům, že na 23. listopadu 2013 (poslední neděle v církevním roce) je vyhlášena neděle Diakonie, která je podle usnesení Konference CB spojena s finanční sbírkou. Bronislav Matulík

MODLÍME SE ZA RODINY Společný týden modliteb v Církvi bratrské, 23. – 29. 11. 2014 Zveme tímto jednotlivce, rodiny, skupinky, mládeže i celé sbory, aby se připojili k prvnímu ročníku akce s názvem 7 dní modliteb, která volně navazuje na dnes již tradiční akci 40 dní s Biblí. 7 dní modliteb startuje v neděli 23. listopadu 2014. Předpokládáme, že modlitební týden budeme organizovat vždy v závěru církevního roku (před první nedělí adventní). Budeme velmi rádi, pokud se připojíte už letos, kdy se chceme naléhavě modlit za život křesťanských rodin. A nejenom to. Bližší informace najdete na: http://cb.cz/akce/ Neděle 23. listopadu V rámci neděle diakonie se modlíme za dědečky a babičky, vdovy a vdovce, sirotky, běžence a samozřejmě i za práci Diakonie CB. Pondělí 24. listopadu Modlíme se za děti, za jejich obrácení a vztah k Bohu, za besídky, misijní kluby, Awanu, dorosty i za celocírkevní práci s dětmi, v dorostu, v Dorostové unii, Isacharu a dalších. Úterý 25. listopadu Modlíme se za mládežníky, za jejich obrácení a vztah k Bohu, za misijní kontakty a práci na školách i za celocírkevní práci v mládeži, ve Filadelfii a dalších. Středa 26. listopadu Modlíme se za snoubence, za hledání věřícího partnera, za přípravu k manželství, čistotu osobních vztahů. Čtvrtek 27. listopadu Modlíme se za manželství a rodiny, za radosti i bolesti života rodin, za věrnost manželů i za práci Odboru pro manželství a rodinu. Pátek 28. listopadu Modlíme se za výchovu v rodině, za moudrost a lásku rodičů, za společné domácí pobožnosti a duchovní směřování v rodině. Sobota 29. listopadu Modlíme se za sborovou rodinu, za všechny, kdo žijí bez partnera (singles), za rodiny kazatelů i starších a za dobré vztahy ve sboru… Amen. Petr Grulich, tajemník RCB

KAVÁRNA PRO SENIORY Ve středu 26. 11. 2014 v 16 hodin s manžely Světlíkovými Milí příznivci Kavárny, zveme vás k dalšímu společnému setkání. Tentokrát ale přijďme nikoli ve čtvrtek, ale mimořádně ve středu! Je to proto, že manželé Světlíkovi, kteří budou našimi hosty, budou sloužit nejen v našem sboru, ale i v sousedních Černošicích. Světlíkovi představí nejen své kořeny, ale také organizaci, se kterou jsou bytostně spjati, a to A Rochu. Na internetu se lze dočíst, že to je „křesťanská ochranářská organizace. Název pochází z portugalského slova ‚skála‘, protože první iniciativou bylo založení terénní stanice stejného jména v jižním Portugalsku. A Rochu tvoří celá rodina projektů působících v Evropě, na Blízkém východě, v Africe, v Severní a Jižní Americe, v Asii a v Oceánii. Projekty A Rochy svým charakterem překračují kulturní hranice, kladou důraz na spolupráci v rodinné

atmosféře a orientují se na vědecký výzkum, praktickou ochranu přírody a environmentální vzdělávání“ (www.arocha.org). Z čeho tedy Světlíkovi vyšli a čím teď žijí? Přijďte si poslechnout a poučit se. Jana Matulíková

NÁVŠTĚVA MLÁDEŽE Z KUTNÉ HORY Tak konečně se i my staneme hostiteli! V pátek večer 28. 11. za námi dorazí kutnohorská mládež. Čeká nás společný víkend, během něhož představíme našim hostům Prahu ve všech nemožných rozměrech, při hrách i v klidném a vážném povídání. A tak zvu všechny mládežníky! Více informací u mě nebo na www.cb.cz/praha5/mladez Honza Macek

VÍRA V ŽIVOTĚ VĚDCE Reflexe na setkání v berounské knihovně s Pavlem Chráskou V pondělí 6. října 2014 večer proběhla v Městské knihovně Beroun přednáška pana prof. Pavla Chrásky na téma „Víra v životě vědce“. Já sám jsem si z ní přinesl spoustu povzbuzení a také ubezpečení, že s Bohem se dá zvládnout cokoliv. Akce se zúčastnilo odhadem 30 posluchačů, a to jak ateistů, tak z různých křesťanských denominací. Ale teď od začátku. Na úvod jsme byli seznámeni s tím, co je víra, co je věda, co mají společného a kde se rozcházejí. Jasné vymezení pojmů se později ukázalo být cenné pro debatu posluchačů. V prostřední části jsme byli seznámeni s životním příběhem Pavla Chrásky. Jednalo se o vyznání osobní víry v Boha. Tato část byla rozhodně inspirací pro většinu posluchačů. Přednáška byla zakončena citáty slavných osobností z historie, kdy se věda střetávala s vírou (např. marné úsilí dokázat či vyvrátit existenci Boha). V nedávném čísle časopisu Brána byl uveřejněn rozhovor, kde Pavel Chráska uvádí, že vlastně porušil rodinnou tradici kazatelů. Naopak. Nabyl jsem dojmu, že ho Bůh poslal svým povoláním právě do společnosti lidí, kde víra je pořád něco exotického. Mnoho lidí má stále pocit, že křesťan nemůže pracovat ve vědě, zvláště ne v tak exaktní, jako je třeba fyzika. Skutečnost, že se jeho synové na kazatelně také objevují, jen dokazuje, že rodinná tradice dle mého názoru nebyla nijak narušena. Po skončení přednášky následovala diskuze. Byla zajímavá, ale bohužel se díky posluchačům přetočila na otázky, které s přednáškou vůbec nesouvisely. Například: „Proč církev zakazuje a bojuje proti…“ Nebo: „Proč papež nepovoluje…“ Na tato témata Pavel Chráska vůbec nehovořil! Jak jsem již napsal, jednalo se o osobní svědectví o Božím vedení, vyznání vlastní víry v Boha a důvěry Bohu. Samozřejmě padly i milé dotazy k věci, ale byla jich dle mého názoru menšina. Závěrem, byl to pro mne pěkný večer a musel se líbit i ostatním. Těším se na to, až k nám do Berouna Pavel Chráska přijede na nějaké další kázání. Petr Kolenko

VEDENÍ DĚTÍ Setkání s Hanou Imlaufovou o výchově a vedení dětí k víře V neděli 12. října odpoledne jsme v berounském sboru uvítali Mgr. Hanu Imlaufovou, která pro nás připravila přednášku na téma Vedení dětí k morálním hodnotám a předávání víry dětem.

Sestra Imlaufová je maminkou tří dospělých dětí a zároveň pracovnicí pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Její hluboké porozumění a láska k dětem byly z jejího povídání nejen zřejmé, ale i velmi inspirativní. Osobně jsem se cítila její přednáškou povzbuzena a osvěžena pro každodenní hledání cesty při výchově našich dětí. Věřím, že i ostatní sestry a bratři odcházeli domů obohaceni (sešlo se nás asi 17, včetně několika milých hostů ze smíchovského sboru). Úvod přednášky byl věnován tomu, jak vést děti k morálním hodnotám. Hana Imlaufová se s námi podělila o mnoho dobrých nápadů, jak v dětech rozvíjet odvahu, sebedůvěru, sebeovládání (včetně střídmosti a schopnosti dodržovat řád), nesobeckost, cit pro spravedlnost, odpovědnost, mírnost, vlídnost, laskavost, pozitivní pohled na svět a úctu. V části týkající se předávání víry dětem paní Imlaufová vyzdvihla jako klíčový především existující duchovní život nás, rodičů, a náš dobrý partnerský vztah. K těmto nezbytným základům lze pak, dle Hany Imlaufové, přidávat mnohé každodenní aktivity či zvyklosti, jako jsou společné modlitby ráno a večer, před jídlem apod. V závěrečné části setkání zbyl čas i na naše aktuální rodičovské dotazy. Ráda bych poděkovala staršovstvu, že pro nás setkání s Hanou Imlaufovou zorganizovalo. Vnímala jsem je jako velmi cenné a povzbuzující. Nejedno doporučení paní Imlaufové se snažím udržovat v živé paměti, jako například: „Hlavně nezapomínejme tam, kde to jde, dětem říkat: to, co děláš, děláš dobře!“ Kateřina Ostatnická

SBOROVÁ DOVOLENÁ 2015 Bude konat v termínu od 18. 7. do 25. 7. 2015 na Šumavě v obci Zadov. Budeme ubytovaní v horské chatě Cihelny a v penzionu Lucie. Podrobnější informace podáme na začátku příštího roku. Tomáš a Pavel Chráska ml.

INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Archiv – staršovstvo pověřilo Ondřeje a Juditu Košťákovy péčí o sborový archiv a zároveň rozhodlo zakoupit externí disk pro potřeby digitálního ukládání archiválií. Rozhovor s Romanem Čeledou – staršovstvo na základě bratrovy žádosti o členství ve sboru a jeho vyznání víry bratra přijalo do přípravného členství. Ukončení členství – staršovstvo ukončilo členství ve sboru bratru Petru Makovičkovi, který se již sedm let neúčastní života sboru a sestře Lence Böhmové na její vlastní žádost. Misijní rozvoj našeho sboru – staršovstvo diskutovalo misijní práci v Praze 12 – Komořanech a případnou práci na Barrandově. Vizitace v našem sboru – hodnocení: vizitace byla pečlivě provedená, se zvláštní péčí o berounskou stanici. Staršovstvo hovořilo o tom, co zatím z vizitace vyplynulo pro náš sbor: především nebezpečí spokojenosti se sebou a také nebezpečí nezdravé vázanosti sboru na kazatele. Beroun – RCB schválila žádost o ustavení Berouna jako samostatné stanice, a to konkrétně od 1. 1. 2015. Do sboru v rámci berounské stanice byla přijata sestra Kateřina Kolenková a o členství ve sboru požádala sestra Jitka Kolmanová. Hospodářské věci sboru – staršovstvo opět jednalo o ozvučení a nahrávání bohoslužeb. Rozhodlo se požádat o realizaci p. Dvořáka.

Dále jednalo o opravě zavěšení dveří mezi Malým sálem a Velkým sálem. Taizé v našem sboru – staršovstvo již dříve rozhodlo připojit se k Pouti důvěry v Praze formou pozvání jednotlivců do našich rodin na základě ochoty poutníky přijmout. Koordinátorkou za náš sbor bude sestra Zdena Benešová. Organizátoři Pouti důvěry navštívili mládež 7. 10. 2014 a do našeho celého sboru zavítají 2. 11. 2014, kdy v rámci oznámení budou sbor o Pouti důvěry informovat. Pokud by se naše mládež rozhodla Pouti důvěry zúčastnit, staršovstvo by uvažovalo o větší podpoře celé akce. Sbírka na Ukrajinu – naše sbírka na pomoc lidem na Ukrajině činila 18 681,- Kč. Pronájem sálu – staršovstvo schválilo pronajmutí sálu pro vánoční koncert žáků pí. Hany Kubisové. Příští jednání – 10. 11. 2014 Daniel Pokorný

PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov Neděle 8:45 modlitební chvíle 9:30 shromáždění 18:00 modlitební chvíle první neděli v měsíci Úterý 18:00 mládež Čtvrtek 18:30 biblická hodina Pátek 16:15 dorost

Beroun 9:30 shromáždění

16:30 dorost 17:00 biblická hodina

Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257319839; E-mail: [email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická a technická spolupráce: Adam Wichterle, Ondřej Košťák