14

SBOROVÉ LISTY ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5 12/14

STAL SE ČLOVĚKEM Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2,5n) Bůh se stal člověkem, ne mýtem ani duchovním principem, ale člověkem se vším všudy, co k tomu patří. Tak vyznáváme a učíme my křesťané. V odborné terminologii se hovoří o inkarnaci, což znamená vtělení. Fascinující zvěst Vánoc! Bůh se vtělil v tělo panny Marie a prošel přirozenými vývojovými stadii, která nám jsou doposud o člověku známa a o nichž tehdy neměla dívka z Nazaretu ani ponětí. Od prvního dělení buněk a jejich shluku v nitru dělohy matky, kterému se říká blastocysta, přes stadium embryonální až po samotný plod, ze kterého se po devíti měsících narodí člověk. Přičemž pro každé dítě je porod velmi stresující událostí, Ježíše nevyjímaje. Ke vtělení Božího Syna v tělo Marie neodmyslitelně patří i pupeční šňůra, jíž po dobu těhotenství pulzuje krev a přivádí dítěti do tělíčka vše, co potřebuje ke zdárnému vývoji. Pupeční šňůra je z počátku silná a krátká, ale časem se postupně prodlužuje, aby umožnila rostoucímu plodu pohyb, aby nakonec byla po porodu, jako zbytečná a vlastně zabraňující životu, přestřižena a člověk se začal osamostatňovat svým prvním nadechnutím. Bůh se tedy stal člověkem ale nejen vtělením v tělo matky, ale také vtělením v lidské tělo obecně. A proto nic lidského Ježíši nebylo a nemohlo být cizí. Jen si to představme, Bůh odkázaný na lidskou rodičovskou péči, doslova nemluvně, potřebující mléko a pleny. Bůh učící se mateřské řeči, držet hlavičku i lžíci. Bůh žasnoucí nad krásami světa, které nikdy lidskýma očima neviděl i děsící se neznámého. Bůh, který prošel pubertou a radikální hormonální proměnou z chlapce v dospělého muže. Bůh jako člověk, ale ne jen jako, doopravdy člověk! Člověk stravovaný žízní i hladem ve fyzickém slova smyslu, ale i v duchovním, to když unaven usedl v Samaří u studny Jákobovy, anebo když byl hnán vnitřní nutností činit vůli Otce v nebesích. Ale co víc, člověk trpící, zranitelný, plačící a především smrtelný. Nedivíme se, že to pro zbožné židy bylo nepřijatelné rouhání a pro řecké filozofy čiré bláznovství. Protože i pro nás je to už trochu moc silné naturalistické „kafé“, když připustíme se vším všudy, že Bůh se stal člověkem. Přinejmenším se nám může zdát nevhodné hovořit o Bohu, který neudrží stolici ani moč a učí svůj zažívací trakt zvládat potravu, přičemž se docela běžně poblinká, jako každé normální miminko. Tak tedy Bůh se stal člověkem, to je zvěst Vánoc. Zvěst fascinující, protože to myslíme vážně. Ale kdyby jen my, Bůh sám to myslel a provedl s plnou vážností – ale i s radostí andělskou! Nesestoupil k nám jen skrze vyprávění mýtů a geniální starověkou literaturu, ani skrze zjevení osvícených mistrů, odhalujících duchovní principy, sestoupil k nám jako člověk se vším všudy, co k tomu patří. A co že k tomu patří? Nejen lidské tělo, ale i hřích. Bůh totiž Ježíše nakonec učinil i hříchem, jak později napsal apoštol, hříchem, jehož nejšílenější podobu a zvrácenost známe z německých koncentračních táborů. A opět ne jen jako, ale skutečně a s nemenší vážností Bůh učinil Ježíše hříchem, o čemž svědčí jeho kříž, to aby se stal prostředníkem mezi lidmi a svatým Bohem. Bronislav Matulík

VÁNOCE, O KTERÝCH NENÍ ZMÍNKA Sedmdesát let starý příběh kazatele Josefa Cvrčka z Dachau Před sedmdesáti lety byl gestapem zatčen a vězněn v německém koncentračním táboře Dachau kazatel smíchovského sboru Josef Cvrček. Jednalo se o „vzorový“ tábor severně od Mnichova, kde se školili příslušníci SS v systému správy tábora, zahrnující i plánované vraždění vězňů. Táborem prošlo na 200 000 osob z více než 30 zemí, mezi nimi i František kardinál Beran, evangelík Jaroslav Šimsa nebo malíř a spisovatel Josef Čapek. Posledně dva jmenovaní zemřeli v táboře na tyfus. Po válce bratr kazatel zaznamenal své vzpomínky v časopise Mír, z nichž malou část uvádíme. O vánocích v nich není téměř zmínka, přesto právě i v čase adventním má smysl tyto řádky číst: Na podzim 1944 přibylo k nám /na lágr/ více francouzských farářů i studentů bohosloví a před nimi přišlo asi 15 italských kněží. S nimi se k nám dostaly také vši. To byla na nás egyptská rána. Ne a ne se jich zbavit. Ani desinfekce nepomáhala. Teprve, když přišli Američané, začalo radikální odvšivování. Vši měly zlé průvodce. Po vánocích se v táboře rozmohl skvrnitý tyf, který se šířil jako povodeň. Denně zmíralo na tyf i jiné nemoci až 105 lidí. V krematoriu i v umrlčí komoře byly haldy mrtvol. Já jsem tyfem zachvácen nebyl, díky Bohu, ale dostal jsem na temeno hlavy veliký vřed, který dr. Bláha dva měsíce léčil. S příchodem nových transportů se naše příbytky přeplňovaly a situace se horšila. Na dvou slamnících spalo až pět vězňů. Přes tu chvíli někoho museli odvést na revír s horečkou. Nikdo nebyl jist, zda to nezachvátí také jeho. Mrtvoly už nevozili na vozíku, ale na valníku. Transporty smrti byly příšerné. Jaké to byly postavy, které se ploužily táborem, nebo které musely být vedeny na revír, protože by se byly zhroutily na ulici. Stalo se, že při výslechu nemocní skonali v kanceláři, nebo při koupání v lázni. Transporty, které šly pěšky, byly hrozné. Zhynuly při nich až dvě třetiny vězňů, někdy i více. Ale transporty smrti vlakem musely být mnohem horší. Ti, kteří šli pěšky, kteří už nemohli, byli zastřeleni a byli dalšího ušetřeni. Při tom všem byli alespoň na čerstvém vzduchu. Ale v transportech smrti vlakem hynuli nejen hladem a žízní, ale i pachem, který musel býti v uzavřených vagonech hrozný. Tam museli lidé i zešílet hrůzou, když se váleli mezi mrtvými. I z Dachau byly vypravovány transporty smrti. O dvou jsme slyšeli v táboře, že pochodující byli na cestě postříleni. Byl tedy z transportů oprávněný strach. Dvakrát byl i náš celý tábor vypraven na transport. Když na to dnes myslím, musím se usmát, jak jsme byli dětinští. Chtěli jsme s sebou vzít, co jsme potřebovali a co nám bylo milé, a ono toho bylo víc, než bychom byli mohli unést. Byli bychom to odhodili po první hodině cesty. Dvakrát jsme se vrátili do ubikací. Prý jsou silnice zablokované vojskem a uprchlíky. To byla naše záchrana. Jinak jsme věděli, že půjdeme-li na transport, bude to znamenat smrt. Zatím rostlo napětí. Noviny nebyly, jen tu a tam někdo přinesl z komanda, co je nového na frontách. Ale z poslechu dělostřelby jsme cítili, že se fronta blíží. Také nálety se množily. Několikrát za den byl poplach a přihlíželi jsme střelbě flaků proti letadlům. Tisíce a tisíce ran, ale tref velmi málo. Za tu dobu, co jsme tam byli, bylo asi pět sestřelů. Baráky se třásly od ran flaků i od detonací bomb. Polští kněží našli na plantážích roztrhaný papír v kanceláři esesmanů a v tušení, že by to mohlo být něco důležitého, sebrali ty kousky a doma nalepili na celofán. Když to slepili, četli Himmlerův rozkaz o zničení tábora. Esesman, který měl rozkaz vykonat, odkládal věc několik dní. Přišel pak jiný a zastřelil ho. Nařídil hned zničit tábor a už se konaly přípravy k tomu. Ale několik hodin před vykonáním rozkazu zabrali tábor Američané a tak zrušili radu a rozkaz vraha. Bylo to 29. dubna 1945. Když jsem uviděl prvního Američana, byl bych se radostí smál, ale nemohl jsem. Byl bych radostí plakal, ale dusil jsem to v sobě. Konečně nastala chvíle, kdy

brány železné byly polámány a závory měděné posekány. Hospodin zpřetínal prostranky bezbožných, i vynikli jsme /citáty z Žalmu 107,16; 129,4 a 124,7 podle kralického překladu/. Josef Cvrček, časopis Mír, 1946

ČEKÁNÍ NA MESIÁŠE Vyprávění příběhů nejen svaté rodiny Na Vánoce se těší a čeká. Nejvíce to prožívají děti, ale hned s nimi i jejich rodiče. Letos v čase adventním a vánočním budeme sdílet čekání spolu s biblickými rodiči, kteří byli doslova v naději a těšili se na dítě, které spasí svět, jejich národ anebo přinejmenším je samotné, aby je zachránilo z jejich beznaděje. Nedělní zvěstování a zvěstování na Hod Boží vánoční: 30. 11. 2014 7. 12. 2014 14. 12. 2014 21. 12. 2014 25. 12. 2014

Kain – falešný mesiáš Příběh veliké naděje a zklamání Adama a Evy Mojžíš – zachráněný zachránce Příběh víry, lásky a naděje Amráma a Jókebed Samuel – nazorejský zasvěcenec Příběh nešťastných manželů Elkány a Chany Dětská slavnost Ježíš – nepravděpodobný Mesiáš Příběh svaté rodiny Josefa a Marie

Začátky shromáždění na Smíchově i v Berouně vždy v 9.30 hod. Biblické hodiny: 4. / 5. 12. 2014 11. / 12. 12. 2014 18. / 19. 12. 2014

Izák – syn zaslíbení Nesnadné manželství Abrahama a Sáry Samson – vyvolený spasitel Problematické dítě Manóacha a jeho ženy Jan – který nebyl mesiáš Štěstí, které potkalo Zachariáše a Alžbětu na sklonku života

Začátky biblických hodin na Smíchově i v Berouně vždy v 18.30 hod. Všechny srdečně zveme ke zvěstování evangelia i ke studiu a rozhovorům nad Biblí. Bronislav Matulík

TRADIČNÍ ADVENTNÍ VÝLET NA KARLŠTEJN V sobotu 6. 12. 2014 s berounskými Advent už je za dveřmi, a jelikož dobrých tradic je potřeba se držet, vypravíme se i letos v adventním čase na Karlštejn a na zvěřinové hody do restaurace Pod dračí skalou. Chcete-li se zúčastnit, pak si pište, akce se koná v sobotu 6. 12. 2014, sraz je v 9.30 na hlavním nádraží v Berouně, odtud pojedeme vlakem do Srbska a pak půjdeme pěšky na Karlštejn. Zváni jste srdečně všichni, pro jistotu místa v restauraci (mívají v tomto čase plno), bych prosila o potvrzení Vaší účasti (jinak hrozí, že místa v teple budou obsazena) a místa pro nás rezervuji. Nahlaste se nejpozději do 30. 11. 2014 na adresu: [email protected]! Těším se na společně strávený čas.

Za pamětníky a zakladatele této adventní tradice Jana Lešuková

POZVÁNÍ NA DĚTSKOU VÁNOČNÍ SLAVNOST V neděli 21. 12. 2014 na Smíchově Milí návštěvníci, pravidelní i nepravidelní, napravení i nenapravitelní; vy, kterým není nic lidského cizí, vás všechny zveme na letošní vánoční slavnost, která se bude konat 21. 12. 2014 ve sboru Církve bratrské, Vrázova 4. Vám, kteří přijdete zavčas tj. dostatečně před půl desátou a najdete si nějaké pěkné místo k sezení, slibujeme, že se z něj nebudete muset ani hnout, a přesto se přenesete až na samý práh dějin. Budete totiž svědky příběhu, který připomene, že v dítěti z Betléma se nám otevřely dveře k záchraně. Vždyť Ježíš sám o několik desítek let později o sobě řekne: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. (Jan 10,9) A pastva? … Tou se dostáváme až k ovečkám, které taky budou, a když ovce, tak i pastýři, a nesmíme zapomenout ani na upovídaného a starostlivého osla. Kdo by si však myslel, že tím vším to už končí, tak by se mýlil. Tím vším to teprve začne, protože díky našim náctiletým dětem budeme moci nahlédnout tak trochu vážně – nevážně do nebe mezi anděly a prožít příběh vánoc – chce se říct – z andělské perspektivy. Kdyby jen ti andělé svými povahami nebyli tolik podobní našim náctiletým dětem… anebo prostě a jednoduše nám lidem. Každá správná slavnost je provázena radostnými zpěvy, takže nalaďte své hlasivky i svá srdce a přijďte se s námi radovat z narození Krista. Srdečně zvou děti z besídky i všichni besídkoví dospěláci

VÁNOČNÍ TELEVIZE David Zeisberger – Apoštol indiánů na ČT2 Polohraný dokument, v pořadí třetí z volné série dokumentů z české protestantské historie vyrobený v koprodukci ČESKÉ TELEVIZE a společnosti VISTAFILM s.r.o. Film sleduje životní osudy moravského misionáře Davida Zeisbergera, rodáka ze Suchdolu nad Odrou, který strávil více než 60 let mezi indiány v severovýchodní Americe. Jeho jméno, původ i zásluhy jsou u nás dnes téměř neznámé, a přece jej ve 20. století znal téměř každý kluk – jako vedlejší postavu ať už z Cooperova Posledního Mohykána nebo z románů Zana Greye (Duch pohraničí) či Jaroslava Moravce (Útěk z Onondagy). Film se natáčel v USA, ale není bez zajímavosti, že většina hraných indiánských scén se točila v České republice. Premiérové televizní vysílání na ČT 2 bude 24. Prosince 2014 ve 22 hodin. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=k7c2F1ovZuE Iva a Lubomír Hlavsovi

VÁNOČNÍ SETKÁNÍ SENIORŮ V neděli 21. 12. 2014 společný oběd a program

Tentokrát se uskuteční poněkud netradiční formou – bude to setkání dvou generací, a to vás, seniorů, s mládeží. Mládež si pro vás připraví program, zkuste i vy pro ně mít nějaké povzbuzení, potěšení, poučení, písničku, příběh… nebo vzpomínku na svá mládežnická léta. Když vás něco napadne, stavte se za mnou, zkoordinujeme to. Začneme tedy jako obvykle společným obědem ve 12 hodin a pak už se radujme ze společného setkání a vzájemného obecenství. Jana Matulíková

TAIZÉ V NAŠEM SBORU 29. 12. 2014 – 2. 1. 2015 Milí bratři a milé sestry, poutníci národů dorazí i k nám do modlitebny. Máme možnost je jednak ubytovat, pomoci s organizací a třeba se také i zúčastnit některých společných modliteb. Program bude následující: V pondělí

29. 12. 2014 9.00 – 16.00 příjezd, registrace a odeslání k ubytování

V úterý

30. 12. 2014 8.30 – 11.30 modlitba a setkání po skupinách

Ve středu

31. 12. 2014 8.30 – 11.30 modlitba a setkání po skupinách 23.00 – 2.00 modlitba a setkání národů

Ve čtvrtek

1. 1. 2015

10.00 – 11.00 účast na naší novoroční bohoslužbě

V pátek

2. 1. 2015

8.30 – 9.15 modlitba požehnání na závěr

Bližší informace můžete dostat u sestry Zdeny Benešové. Bronislav Matulík

SILVESTR 2014 Oslavíme 120 let! Vy to nevíte? V tomto roce náš sbor slaví 120 let od svého založení v roce 1894. Tuto krásnou skutečnost si chceme připomenout poslední den v roce. Zveme vás na NAROZENINOVOU OSLAVU SBORU, konanou 31. 12. 2014 v 17.00 hodin v naší modlitebně. Nahlédneme do sborové kroniky, potěšíme se společným zpěvem, ochutnáme nějaké to vánoční cukroví a staneme se účastníky talkshow televizního kanálu CBS (Církev bratrská Smíchov). Nebude chybět výběr hesel na rok 2015 a závěrečné modlitební ztišení. Zváni jsou všichni, kteří u toho chtějí být, včetně dětí a nemluvňat (domácí mazlíčky necháme doma). Ukončení večera bude do 19:30 hod. Judita a Ondřej Košťákovi

POZVÁNÍ K NEJUŽŠÍMU VZTAHU S JEŽÍŠEM Novoroční bohoslužba 1. 1. 2015 v 10.00 hod. Víra je v křesťanském pojetí vztah. Přijďme proto budovat svůj vztah ke Kristu hned zkraje a zrána nového roku. Budeme společně otevírat Markovo evangelium a žasnout, do jak velmi intimní blízkosti nás Ježíš zve. Pokusíme se objevovat překvapivě nový rozměr naší

křesťanské víry, neboť vtělený Ježíš chce s námi mít podobně niterný vztah, jako ho měl se svou matkou Marií. Bronislav Matulík

DOROSTOVÝ PODZIMNÍ POBYT Vše to začalo, když jsme se dopoledne sešli na hlavním nádraží. Dorost smíchovský a černošický. Když se dostavili všichni, vyrazili jsme do Sedlčan. V Sedlčanech jsme šli od vlaku asi tak 3 km. Po 3 km jsme došli na skautskou základnu v zámeckém parku. Tam jsme se ubytovali. Na skautské základně bylo pár chatiček, jedna větší chatka a kuchyně. Chatičky jsme nevyužívali. Přespávali jsme ve velké chatce. Když nám velkou chatku otevřeli, přezuli jsme se, vyšli do 1. patra a odebrali se do svých pokojů. Děvčata měla jeden a chlapci druhý. Pro každého tam byla matračka místo karimatky. Po ubytování byl oběd a potom nějaký program. Večer byla večeře a také určena první služba. Další den byla snídaně zase od jiné služby, protože jsme se střídali po každém jídle. Potom následoval program, oběd, nějaké hry a večeře. Také, kdo chtěl, mohl chodit večer zahrát si fotbal. Tak to bylo každý den, až na jeden, kdy jsme zažili skvělou celodenní hru. Týkala se toho, že jsme se rozdělili do tří království a válčili proti sobě. Také jsme zažili skvělou noční hru. Vedoucí se stali skauty, co v sobě neměli už ani špetku dobroty, a honili nás po celém zámeckém parku. Byla k tomu i moc hezká historka. Cílem hry bylo, abychom se dostali do kuchyňky, kam skauti nesměli. Háček byl v tom, že pokud někoho chytili, musel se vrátit do chaty a počkat na ostatní, až dohrají. V den odjezdu jsme si stihli dopoledne zahrát ještě nějaké hry, odpoledne jsme sedli na vlak a odjeli zpátky na hlavní nádraží. Na koho nečekali rodiče, jel potom domů sám, a na koho čekali, jel s nimi. Černošičtí dále pokračovali vlakem do Černošic. A co se pobytu týče, byl super. Riccardo Lo Scalzo

PODZIMNÍ POBYT S MLÁDEŽÍ Letos jsme se s mládeží vydali na podzimní pobyt do nádherného města Tábor. Na sraz v 16:15 přišli, až na výjimky, všichni včas a vlak nám dokonce neujel. Po příjezdu se všichni rozplývali nad krásou města a věta: „Tady bych si dokázal představit žít“ samozřejmě zazněla. Následovalo seznamování se s místními a jen někteří si zapamatovali nespočet jmen a hlav. Nechyběl ani oblíbený ping pong (který skončil, jakmile se čistě omylem rozbil míček), po kterém nechybělo ani vyprávění zábavných i poučných historek. A aby to nevypadalo, jako že nejsme křesťané, samozřejmě byl každý večer program. Další den se naplánovala hra po Táboře, která spočívala v tom, že se chodilo podle souřadnic k nejkrásnějším místům města. Hra končila v lese s prohlášením, že bude oběd. Zdatní kuchaři se chopili vařeček a ostatní si užívali snad nejpohodlnějšího gauče, který stojí za zmínění. Do večera se tento den dal pojmenovat jako „povalečský“, ale později se vyrazilo do tělocvičny a rozpoutal se volejbal. Někteří se pohybovali, jako by se hře věnovali už celá léta, a jiní byli rádi, že na konci měli všechny končetiny. Dále jsme nacvičovali zpívaní a hraní chval na zítřejší shromáždění a znovu probrali záživnou cestu vlakem. V neděli, poslední den naší výpravy, jsme se lehce seznámili i s ostatními členy sboru. Zabalili naše spacáky a karimatky a pro mě nepochopitelně snadno jsme se nasáčkovali do aut, která přivezla opozdilce druhý den pobytu. Takto tedy skončila naše expedice. Hana Bartošová, Smíchov Tradiční mládežnický podzimní výjezd pro mě probíhal dosti netradičně. S mládeží CB Smíchov jsem totiž takto vyjela poprvé, a to hned po své první návštěvě sboru. Když jsem se

na internetu dozvěděla o výletu mládeže do CB Tábor, uvítala jsem tuto příležitost jako možnost seznámit se s novými lidmi z CB Smíchov a také se po dlouhé době setkat se svými přáteli v Táboře. Táborští nás přijali velmi srdečně, měli jsme možnost zahrát si s nimi hry, strávit trochu času s rodinou tamějšího kazatele Petra Jareše a také nám prostřednictvím orientační hry ukázali centrum města. Celý víkend se nesl v přátelském, odpočinkovém a hravém duchu. Jsem velmi ráda za tuto příležitost se zklidnit a rozjímat v Boží přítomnosti, na chvíli zapomenout na školní povinnosti a strávit čas smysluplně duchovně. Všem zúčastněným moc děkuji za vlídné přijetí. Doufám a věřím, že se mi zase někdy podaří připojit k mládeži CB Smíchov! Radka Hadámková, Tábor

INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Taizé v našem sboru – jako kontaktní osoba je pověřena sestra Zdena Benešová, sbor se připojí prostřednictvím dobrovolníků, kteří ubytují poutníky z Evropy, a podle potřeby poskytneme i prostory skupinám k modlitebním programům v termínu od 29. 12. 2014 do 2. 1. 2015. Neziskové organizace v rámci Prahy – kontaktovali jsme MÚ Praha 5 a získali informace o nejbližším setkání MÚ a neziskových organizací, které se sejdou na začátku prosince. Misijní rozvoj našeho sboru – Misijní práce v Praze 12 – Komořanech: zkusíme domluvit s Markem Fajfrem a se skupinkou v Praze 12 schůzku, abychom se poznali a mohli se rozhodnout pro případnou misijní spolupráci. Misijní práce na Barrandově: zvažujeme možnost připravit přednášku na zajímavé téma s následnou sérií setkávání. Staršovstvo vidí jako důležité rozvíjet nejen práci na naší nyní jediné stanici v Berouně, ale také výhledově na stanici, kterou by nově založilo. Beroun – statut samostatné stanice získal od 1. 1. 2015. Berounští členové sboru budou informováni o zřízení samostatné kazatelské stanice na shromáždění 14. 12. 2014. Noví členové – do sboru byla v rámci berounské části přijata 26. 10. 2014 sestra Kateřina Kolenková a 14. 12. 2014 bude přijata sestra Jitka Kolmanová. Na základě svého vyznání víry byla přijata do přípravného členství sestra Judita Košťáková ml. Kalendář mimořádných akcí – v pátek 5. 12. 2014 v 18.00 hod. se uskuteční ve Velkém sále smíchovské modlitebny koncert dětí umělecké školy Hany Kubisové. V sobotu 6. 12. 2014 se uskuteční setkání SMS (setkání zpěváků Spojeného Mužského Sboru). Na pondělí 19. 1. 2015 je připraven seminář rétoriky pro pražské kazatele u nás na Smíchově. V sobotu dopoledne 24. 1. 2015 se sejde na Smíchově Odbor pro manželství a rodinu ke své poradě. Sňatky v našem sboru – staršovstvo diskutovalo praxi sňatků v rámci sboru. Doposud sbor konal svatby výhradně pro členy a přípravné členy sboru. Staršovstvo diskutovalo praxi, která existuje i v jiných sborech CB, vyhovět případným zájemcům o sňatek lidí mimo náš sbor. Rozpis služeb – staršovstvo diskutovalo program na Advent a Vánoce včetně rozpisu služeb na prosinec až leden. Příští jednání – v úterý 2. 12. 2014 Daniel Pokorný

PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov Neděle 8:45 modlitební chvíle 9:30 shromáždění 18:00 modlitební chvíle první neděli v měsíci Úterý 18:00 mládež Čtvrtek 18:30 biblická hodina Pátek 16:15 dorost

Beroun 9:30 shromáždění

16:30 dorost 18:30 biblická hodina

Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257319839; E-mail: [email protected]; www.cb.cz/praha5, Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická a technická spolupráce: Adam Wichterle, Ondřej Košťák