14.. 14
Velhartické toulání
Velhartice – Makov, rozc. 3,5 km – Nemilkov, žel.st. 5 km – Tvrdoslav 6,5 km – Rajský mlýn 8,5 km – Nemilkov 11,5 km – Velhartice 15 km „Král Karel s Buškem z Vilhartic / teď zasedli si k dubovému stolu / ti dva už pili mnohou číši spolu / a zapěli si z plných plic“ Jan Neruda s Romancí o Karlu IV. převelice „zviditelnil“ nádherný hrad nad údolím Ostružné, naše seznámení bude ovšem podrobnější – navštívíme nejen hrad, ale i jeho zajímavé okolí, především údolí Ostružné. Výlet lze doporučit zdatnějším cyklistům, běžkařům však nikoliv. naše tipy Obec Velhartice*** ve svahu nad Ostružnou se písemně připomíná ve Velhartice – romantická zřícenina gotického hradu. 14. stol., původní název místa Vilhartice je patrně odvozen od blíže Údolí Ostružné – romantické skalní údolí. neurčeného Vilharta. V r. 1444 získaly Velhartice městská práva a v r. 1506 na přímluvu Zdeňka Lva z Rožmitálu dostaly právo dvou výročních trhů a od r. 1511 se tu mohlo i dolovat. Připomeňme, že v okolí Velhartic se také rýžovalo zlato. Ostatně rýžovníci zlata také založili osadu ještě před postavením hradu. Nebylo divu, že Velhartice patřily k nejbohatším sídlům v oblasti, přišly však i krušnější chvíle. V pobělohorské době v r. 1622 Velhartice nejprve zabral císařský generál Baltazar Marradas, v r. 1628 je koupil císařský plukovník a známý dobrodruh Martin Huerta, který se ihned pustil do tvrdé rekatolizace – ovšem i do úprav hradu. V letech 1787–1903 byla v provozu papírna, v současnosti je známá šlechtitelská stanice, zabývající se křížením odrůd brambor. Nejznámější památkou Velhartic je hrad, který v letech 1290–1318 postavil Bušek z Velhartic, komorník a průvodce kralevice Karla na jeho italské výpravě v r. 1337. Také jeho stejnojmenný syn Bušek dlel často při družině Karla IV. jako mistr komory. V době odboje proti Jiřímu z Poděbrad tady byly několik let ukryty české korunovační klenoty. Jádrem gotického hradu byl věžovitý palác – Rajský dům, spojený kolem r. 1430 mohutným čtyřobloukovým
80
Velhartice – kamenný most a Putna
kamenným mostem s novou hranolovou věží zvanou Putna. Most byl naprosto ojedinělým řešením v hradní architektuře, uskutečněným za Menharta z Hradce. Pan Menhart byl nejvyšším purkrabím a ochráncem korunovačních klenotů, který se s Oldřichem z Rožmberka chtěl zmocnit vlády v Čechách, věž měla sloužit jako schránka klenotů. Jediný vstup do ní byl po padacím mostku k hrotitému portálu v prvním patře. Za Martina Huerty byla v letech 1628–33 přistavěna raně barokní zámecká část (Huertův palác), na níž navazuje menší věž a také pivovar v podhradí. Některé další úpravy pak již neovlivnily podobu hradního areálu, jehož některé části se postupně změnily ve zříceniny. Hrad nedávno prošel rozsáhlou, ale citlivou rekonstrukcí a patří k nejatraktivnějším památkám v regionu. Prohlédneme si především exteriér hradu s unikátním mostem a věží Putnou, vstoupíme do jednotlivých zřícených gotických paláců i renesančního zámeckého křídla a bývalého pivovaru. V části Huertova paláce je expozice zaměřená na zábavu a hry v době renesance a v gotickém Rajském domě totéž z období gotiky. Prohlídka s průvodcem trvá asi 90 minut. Na velhartickém hradu se konají i svatební obřady, vystupují tady skupiny historického šermu, uskutečňují se kulturní akce včetně možnosti vyzkoušet si různé středověké činnosti a hry. Podle pověsti vedou z hradu tajné chodby až k Ostružné. Nedaleko vyrůstá malý skanzen venkovského života s několika staveními, citlivě umístěnými kolem hradního areálu. Dole za potokem je na malém návrší veřejnosti přístupná jeskyně, pozůstatek dobývání stříbra. V podzemí jsou prý ještě desítky metrů hluboké zatopené šachty a štoly bývalého dolu. 81
Na náměstí stojí nejstarší velhartická památka, původně románský kostel Nanebevzetí P. Marie z doby kolem r. 1240, později goticky upravený a v r. 1501 rozšířený ve dvoulodí. Ve Velharticích i okolí se zachovalo několik širokých šumavských domů s polovalbovými střechami a dřevěným bedněním ve štítech z 18.–19. stol. a roubených chalup. Na návrší 1 km západně od města stojí jednolodní kostel sv. Maří Magdalény z r. 1373, na začátku 16. stol. přestavěný pozdně goticky. Od r. 1946 do konce života v r. 1980 sem pravidelně jezdil Jan Werich. Z náměstí vede významová odbočka na hrad (po silnici směrem na Kolinec). Po prohlídce se vrátíme k turistické orientaci a pustíme se po červené značce opačným směrem. Vedlejší ulička nás vede nejprve okolo rekreačních objektů, pak podél malého potůčku. Za stálého mírného stoupání dojdeme na hlavní silnici, po které otevřeným terénem stoupáme k lesu. Když se otočíme, vidíme siluetu hradu nad údolím Ostružné . V lese odbočíme z hlavní silnice, uhýbající trochu vpravo dolů. My jdeme přímo po vedlejší komunikaci, pohodlně lesem, v houbařské sezóně určitě s košíkem. Průseky mezi stromy se můžeme občas rozhlédnout do okolní krajiny. Dojdeme na rozcestí Makov nad osadou Javoří. Stojí tu starobylý pomník s kamenným křížem. Zde se svěříme žluté
82
turistické značce – vede vlevo po okraji louky a pak lesem obloukem strmě sestoupí ke dvoru Chrást při silnici Běšiny – Petrovice . U rozlehlého dvora zatočíme po silnici vpravo a scházíme k železničnímu přejezdu, vpravo je železniční stanice Nemilkov. Dorazíme ke skupině domků a uhýbáme ze silnice vlevo. Překročíme Drnový potok, schovávající se v listnatém stromoví, a vyjdeme na louky a pastviny. Naše trasa vede přímo, přetne železniční trať, za ní se cesta trochu ztrácí v trávě. Vystoupáme vzhůru a po široké cestě vlevo pár kroků Velhartice dospějeme do středu osady Tvrdoslav. Zatočíme vpravo a takřka vrstevnicovou cestou směřujeme do osady Rajské* s několika stavbami lidové architektury. U prvního stavení zatočíme vlevo a stoupáme prakticky po spádnici, do lesa, po cestě mírně vlevo až k silnici Čachrov – Velhartice. Nalevo mezi stromy stojí kamenný pomník s velkým kovaným křížem. Dozvíme se, že ho tu nechali postavit v r. 1911 Jan a Marie Majdlovi. Přejdeme a po úzké silničce klesáme do údolí Ostružné. Po pravé ruce vidíme areál Rajského mlýna* s částečně dochovaným zařízením. Silnička směřuje přes vodu, my ale zůstaneme na levém břehu Ostružné. Ostružná pramení na severních svazích Javorné a u Sušice (po 88,9 km) se vlévá do Otavy. Právě od Čachrova je údolí romantičtější, pod Velharticemi ke Kolinci (už mimo oblast našeho průvodce) teče skalnatým kaňonem. My jdeme pohodlnou lesní cestou, na protějším břehu vidíme vzorně upravenou skupinu rekreačních objektů, procházíme pod skalami, až nás přivítají první domky vsi Nemilkov* . V obci stojí porůznu několik šumavských stavení s polovalbovými střechami a nepřístupný zámek, původem renesanční ze 16. stol. Až do tragické autohavárie (1978) pobývali v Nemilkově Václav Mencl, autor díla Lidová architektura v Československu, a Dobroslava Menclová, autorka rozsáhlého díla České hrady. 83
Procházíme středem obce a zatočíme vpravo po hlavní silnici. Na křižovatce (před sebou už vidíme siluetu velhartického hradu) zatočíme mírně vpravo a stále po hlavní silnici zdoláme opět Ostružnou, projdeme lesem a na další křižovatce (vpravo odbočuje silnice do Chotěšova) zatočíme na zpevněnou komunikaci vlevo. Ta nás přivede k rekreační osadě na břehu řeky. Vyjdeme na silnici, po ní vlevo opět překročíme Ostružnou a za mostem sejdeme k vodě. Cestou pod silnicí pak v pohodě přicházíme kolem hřiště do Velhartic.
15.
Za jemnou krásou strážovských krajek
Strážov – Krotějov 3 km – Děpoltice 5,5 km – Městiště 8,5 km – pod Suchými studánkami 11,5 km – Chřepice 14 km – u Bradné 15,5 km – Březí 17,5 km – Brtí 20,5 km – Strážov 23 km
Podhorská krajina jižně od Strážova je pestrá a proměnlivá, scenérie se před námi mění takřka za každým záhybem cesty. Hluboké lesy se střídají s loukami, údolí potoků s prudkými stráněmi, vůně pryskyřice s vůní prosychajícího sena. Za ohradami pastvin nás velkýma očima pozorují pasoucí se krávy a vysoko nad zemí číhá na kořist káně myšilov. Na cestě nás nečekají žádné oslnivé cíle, spíš budeme jen tak bloumat krajem a nasávat jeho poklidnou atmosféru. Protože i to (a možná především) je Šumava. Výlet vede částečně po silničkách a proto ho nedoporučujeme běžkařům, a vzhledem k tomu, že další část výletu pro změnu vede nepříliš přívětivým terénem, tak ani cyklistům. Dále ještě jedno doporučení. Trasa výletu prochází přes soukromý pozemek v osadě Chřepice. V době přípravy této publikace zde jeho majitel choval několik psů, kteří volně puštěni pobíhají okolo cesty, a mohou být nebezpeční. Dávejte dobrý pozor, popřípadě se informujte na úřadě v Čachrově, pod nějž osada Chřepice spadá (viz str. 67). 84
naše tipy Městečko Strážov**, jak jeho název jasně naznačuje, bývalo strážním mís- Strážov – půvabné městečko v podhůří Šumavy. tem na jedné z přístupových cest od bavorských hranic do nitra Čech. Na Děpoltice – pseudogotický kostel sv. Isidora, lidová archiprvní pohled nás upoutá malebnou tektura. polohou: jeho domky jsou rozesety ve svahu nad mělkým údolím Strážov- Městiště – lidová architektura. ského potoka, nad nimi v dominantní poloze vyčnívá věž kostela sv. Jiří. Pomezní městečko vzniklo bezesporu za středověké kolonizace šumavských hvozdů, poprvé se připomíná v r. 1379. V 16. stol. prožívalo období velkého rozkvětu a v r. 1524 bylo povýšeno na město. Hlavní zásluhu na tom měla nově objevená ložiska stříbra, galenitu a možná i zlata, která se intenzívně těžila přímo na území obce. Štoly se táhly až pod nejvyšší a zároveň i nejstarší část města zvanou Hradčany. Přístup do nich byl ze sklepů dnešních domů čp. 28 a 111. Žíly drahých kovů se však časem vyčerpaly, dolování postupně ztrácelo na efektivnosti, až ustalo docela. Těžkou práci v podzemí pak vystřídala od 18. stol. činnost mnohem jemnější, určená především pro šikovné ženské ruce – výroba krajek, hlavně paličkovaných. Ta přinesla Strážovu značnou proslulost, zdejší krajky se vyvážely do řady evropských zemí i do zámoří, k nejzajímavějším zakázkám patřily práce pro Národní divadlo v Praze. V letech 1936–53 tu byla i odborná krajkářská škola. V 19. stol. byl Strážov současně i jedním ze středisek výroby modrotisku. Dnes se strážovší obyvatelé snaží o znovuobnovení krajkářské tradice, ve zdejší škole působí krajkářský kroužek, ve kterém by rádi vychovali další generaci ovládající toto zajímavé řemeslo. Středem města je pravidelné zhruba obdélné náměstí, obklopené zděnými přízemními domy šumavského typu s polovalbovými střechami z počátku 19. stol. Zajímavé je např. čp. 59 s polokruhově zaklenutou vjezdovou branou, dále čp. 67, 69 aj. Památkově chráněná jsou i další stavení v obci. Radnice je Strážov patrová klasicistní budova s troj-
85
úhelným štítem nad průčelím a hranolovou věží. V Husově ulici se zachovaly domy, pocházející z původní zástavby židovské čtvrti z 1. pol. 19. stol. – např. čp. 181, 182 a 185. Poslední dům v této ulici (čp. 43) má bedněný štít; na jeho dvoře roste 300 let starý dub. Kromě zděných objektů můžeme ve městečku vidět i typické šumavské roubené chalupy – čp. 140 za rybníčkem, čp. 119 a 150 ve svahu pod kostelem a čp. 10 na Hradčanech. Uprostřed náměstí, obklopena kamennou balustrádou, stojí lidová socha sv. Jana Nepomuckého. Kostel sv. Jiří je hodnotná raně gotická stavba z konce 13. stol. s původními okny a pěkným lomeným profilovaným portálem na jižní straně. Věž, přistavěná až počátkem 19. stol., je zakončena cibulovitou bání. Od kostela je hezký výhled do údolí Jelenky na pásmo Můstku a Prenetu. V městečku najdeme i potřebné turistické zázemí, jsou tu ubytovací a stravovací kapacity, obchody, známé je i zdejší koupaliště. Z náměstí se vydáme na cestu po červené turistické značce. Před kostelem zahneme vlevo a sestoupíme po silnici do dolní části městečka. Přejdeme přes Strážovský potok, na křižovatce na kraji obce se dáme vlevo a na dalším vpravo. Plochým údolím po kdysi asfaltové, dnes spíše šotolinové cestě dojdeme k lesíku u potoka Jelenky. V něm se zachoval zbytek kruhové haldy, původně o průměru 60 m a výšce 3 m, která vznikla navážením odpadu při těžbě. Odpad, nazývaný strážovská hrudka, obsahoval značné množství krevele. V 60. letech byla část haldy odtěžena a dále zpracována v ejpovických železárnách. Za lesíkem přejdeme přes Jelenku a topolovou alejí míříme k osamělému stavení. Vpravo je pěkný pohled na osadu Záhorčice a další samoty v okolí. Na rozcestí se dáme vlevo, vystoupáme na plochý pahorek a pak sestoupíme k osadě Krotějov. Přímo před námi se zvedá výrazný vrchol Prenetu, který pokračuje dál přes Můstek k Pancíři, pod ním se otevírá půvabné údolí. Krotějov* je zajímavá osada (administrativní součást výše popisovaného Strážova) v mírném svahu uprostřed zahrad, zhruba na obdélném půdorysu, zčásti obehnaná kamennou zdí, zčásti ploty. Krotějov patří k nejstarším osadám na Strážovsku. Původně český zemanský dvůr se nazýval Kratějov po zakladateli Kratějovi. Je doloženo, že r. 1392 koupil dvůr rytíř Bušek z Opálky. Až do začátku 20. stol. tu byla dobře patrná původní tvrz, pak se ale po několika požárech tvář osady změnila. Domy dnes slouží převážně rekreaci. V osadě roste též památná lípa srdčitá. Od turistické orientace na konci osady pokračujeme v původním směru travnatou cestou loukami. Asi po 600 m se napojíme na širší cestu, mířící k osamocené usedlosti U Stojzů. O kus dál ve svahu vpravo nad námi je další samota – pěkně opravený šumavský zděný dům s dřevěnou stodolou; oba objekty mají polovalbové střechy. Za dalším stavením vyjdeme na silnici a dáme se po ní vpravo. Výrazně 86
stoupáme do vsi Děpoltice*, kde na nejvyšším místě stojí kostel sv. Isidora , gotizující stavba z r. 1805 s průčelím a věží pobitými šindelem, která vystřídala starší kapli z r. 1751. O kus dál na křižovatce u autobusové zastávky je turistická orientace. Při silnici odbočující vpravo stojí přízemní roubená chalupa čp. 24 z 19. stol. s pavláčkou v průčelí a stěnami krytými šindelem, o kus dál další roubené stavení čp. 2, poněkud znehodnocené eternitovým krytem průčelní stěny. (Občerstvení.) Z křižovatky se dáme vlevo silnicí po červené a zelené značce. Asi po 0,5 km odbočí červená vpravo k Prenetu, my se přidržíme značky zelené. Po chvíli nás upozorňuje tabule nalevo do cesty, že míjíme přírodní rezer-
87
vaci Datelovská strž, vyhlášenou na ploše 5,78 ha, vyhlášená r. 2003. Chrání se zde druhově rozmanité druhotné lesní porosty tvořené zejména břízou, lískou, smrkem, jeřábem a klenem. Stále po silnici nad údolím, kolem osamělého stavení, původně hájovny, dojdeme do osady Datelov*, rozložené pod svahy Prenetu. V minulosti se jí zřejmě trochu pomotala písmenka, protože původně se jmenovala Todalov. Nad křižovatkou silnic stojí pěkná roubená chalupa a za ní rozložitý zděný patrový šumavský dům s polovalbovou střechou, kdybychom trochu zapátrali v okolí, našli bychom ještě další roubená stavení. Zahneme vlevo a sestoupíme do vesničky Městiště*, jejíž domy jsou roztroušené v malebném údolí Jelenky. Na malé návsi v horní části vísky stojí nově vybudovaná polygonální kaplička, dřevěná na zděné podezdívce, krytá šindelem . Kdybychom se dali šotolinovou cestou mírně vpravo, došli bychom po 800 m k cenné památce lidové architektury – ojediněle dochovanému roubenému hamru s dílnou čp. 5**. Objekt pochází z r. 1850, v provozu se udržel až do r. 1975. Zdejší hamerník Ferdinand Denkscherz, poslední svého řemesla v Královském hvozdu, koval z dodávaného železa nákolky, sekery, motyky, radlice a jiné zemědělské nářadí. Dřevěné uhlí, potřebné pro rozpálení výhně, si pálil sám v milíři před domem. Městišťský hamr je jediný, který se uchoval asi ze dvou desítek podobných zařízení, existujících na Šumavě ještě kolem r. 1875. Od zvoničky jdeme vlevo kamenitou polní cestou, která brzy vstoupí do lesa a dost prudce a vytrvale stoupá. Namáhavý výstup, který prověří naši fyzickou kondici, skončí asi po 1,5 km na asfaltové silničce. Také ta nás vede vzhůru, ovšem již podstatně mírněji. Vlevo se otevře zarůstající horská louka, sestupující do pěkně modelovaného údolí, protékaného malým potokem. Ocitli jsme se na okraji rozlehlé přírodní rezervace Městišťské rokle* (viz str. 58). Vystoupáme až do sedla uprostřed luk, kde zelená značka uhýbá vpravo. My ji však následovat nebudeme, půjdeme ještě asi 50 m po silničce a pak zahneme vlevo na širokou cestu. Zprava se k nám přidá modrá turistická značka. Znovu stoupáme, zprvu pastvinami, pak lesem. Stoupání po chvíli téměř ustane, na rozcestí odbočíme na příjemnou travnatou cestu, kterou asi po 800 m opustíme a jdeme šikmo vpravo pěšinou. Dovede nás k silničce – po ní zamíříme vlevo přes rozlehlé pastviny k osadě Chřepice*. Zde důrazně upozorňujeme na zvýšenou opatrnost, jak jsme již zmiňovali v úvodu, majitel zdejší usedlosti nechává volně pobíhat smečku psů, která vůči turistům není zrovna přátelská. Dochoval se tu velmi hezký poloroubený šumavský statek s dřevěnými štíty a polovalbovou střechou. Upoutá i nad ním stojící zděná chalupa 88
Šumavská nálada
s dřevěnou lomenicí ve štítě. Za osadou nás modrá značka vede polní cestou kolem přírodní rezervace Chřepice (viz str. 69). Mineme litinový křížek, obnovený v r. 1996; o kus dál začíná cesta sestupovat okrajem lesa až k rozcestí, za kterým stojí další křížek. V těchto místech opustíme značku a dáme se vlevo po neznačené cestě při kraji lesa. Po 300 m dojdeme k dalšímu – vidlicovému – rozcestí, kde zvolíme cestu mírně vlevo. Ta se po 400 m stáčí ostře doprava a klesá, místy je poměrně kamenitá a podmáčená, častečně i rozježděná od traktorů při těžbě dřeva. Postupně se přiblížíme ke kraji lesa, zatočíme doprava a sestoupíme k dolnímu konci vsi Březí. Projdeme k silnici, po které vede zelená turistická značka. Po ní budeme pokračovat vlevo. Za vsí vstoupíme do lesa, vlevo pod námi teče Strážovský potok. Silnice stále výrazněji klesá, přejdeme po mostě přes potok a po půl kilometru odbočíme po zelené značce na nenápadnou pěšinu vpravo do lesa. Znovu překonáme potok, zahneme vlevo a mírně stoupáme do malé vsi Brtí, obklopené zelení. Brtí bylo založeno na začátku 13. stol., původně tu stál jen svobodný zemanský statek, obklopený ze tří stran lesy. Jméno vesničky je odvozeno od slova „brť“, což je hnízdo divokých včel v dutině lesního stromu. A brtník byl nejen medvěd, ale i včelař nebo medař, vyhledávající v lese divoké včely – ty pak přenášel do úlů neboli špalků. Dáme se vlevo přes náves a pak mírně vzhůru mezi domky do polí. Travnatá cesta sleduje vyvýšenou mez, mine malý lesík a pokračuje stále ve stejném směru až ke kraji Strážova. Stočíme se vlevo a kolem rybníčku dojdeme na strážovské náměstí. 89
Sedačková lanovka na Špičák (376397167, 723438359, www.spicak.cz, letní provoz 15. 6.–15. 9., PÁ–SO 9–18)
Sportovní akce (výběr)
Klatovy: Král Šumavy – tradiční závod horských kol, jenž vede severozápadním podhůřím Šumavy v oblasti našeho průvodce (konec května) Nýrsko: Český pohár vodáků Úhlava – tradiční závod při vypouštění přehrady, možnost sjezdu i pro nezávodící (začátek září) Železná Ruda: běh jarním Železnorudskem (tradiční akce na přelomu května a června); běh podzimním Železnorudskem (konec září) Železná Ruda-Špičák: Bike weekend (konec června)
Koupání
Nýrsko: koupaliště (376571576, otevřeno dle počasí červen– září, kurty, hřiště, volejbal, skokanské prkno, dětský koutek s bazénkem, možnost rybolovu) Petrovice: koupaliště Špičák: Hotel Horizont, wellness areál (376365198, www.horizont. sumava.net); hotel Čertův mlýn, Špičák 132 (376397380, www.certuvmlyn.cz) Velhartice: rekreační rybník Železná Ruda: koupaliště, Hotel Horizont, Hotel Ostrý, Třída 1. máje (376397927, www.hotel-ostry.cz,
[email protected])
Naučné stezky
Stezka sv. Vintíře: Přeshraniční historická dálková trasa mezi kostelem sv. Mořice v Mouřenci u Annína, Hartmanicemi, Dobrou Vodu, horou Březník (vše viz svazek č. 20 Šumava – Pláně ), Prášily a dále na přeshraniční stezku u Gsengetu a do bavorského kláštera v Niederalteichu Úhlavským luhem: 4 km dlouhá okružní NS na území obce Hamry s pěti zastávkami, říční luh, přirozeně vzniklý les na kdysi zemědělsky obhospodařovaných územích
Rozhledny a výhledová místa
Onen Svět: dřevěná rozhledna, 620 m n. m. (776050607,
[email protected], www.onensvet.com, ÚT–NE 11–22) Pancíř: horská chata s rozhlednou, 1 214 m n. m. (376397227, 602289705, www.pancir.wz.cz) Poledník: betonová rozhledna, 1 315 m n.m. (květen–červen, září– říjen denně 10–16, červenec–srpen 10–17) 126
Pancíř – chata s rozhlednou
Hrady, zámky, muzea a galerie
Čachrov: Muzeum železničních drezín, Čachrov 44 (602448129, 605324578, http://muzeum-dresin.cachrov.cz); gotická tvrz Čachrov (zatím pouze exteriéry) Hojsova Stráž – Brčálník: Pohádková země nezemě – stálá výstava skřítků, strašidýlek, vodníků, víl, hotel Fanda, (376390158, www. sumavanet.cz/brcalnik) Hory Matky Boží: muzeum (expozice věnovaná historii, hornictví, řemeslům a tradicím) Nýrsko: Muzeum Královského hvozdu, Náměstí 81 (603528713, www.sumavanet.cz/nyrsko/,
[email protected], ÚT–NE 9–16) Pajrek: volně přístupná zřícenina hradu Prášily: Archeopark – osada Keltů (602340991, www.archeoparkprasily.cz, www.keltoi.cz,
[email protected], aktuální otevírací doba a pořádané akce na internetu); Botanická zahrada Prášily (volně přístupno od jara do podzimu 8–18) Velhartice: hrad Velhartice (376583315, www.hradvelhartice.cz,
[email protected], duben, říjen SO–NE 9–16, květen, září ÚT–NE 9–17, červen–srpen ÚT–NE 9–18) Železná Ruda: Muzeum Šumavy, Javorská 154 (376697319, www. muzeum.sumava.net, květen–říjen PO–SO 9–12, 12.45–17, NE 9– 127
