Společenství
3 / 2014
Společenství 3/14
Svatodušní „Jsi-li na dně, chop se Božího Slova.“ papež František OBSAH:
SKONČILA ŽIVOTNÍ CESTA JEZUITY P. RUDOLFA ZUBKA………...4 „HAVÍŘOVSKÉ MISIE“ V BULHARSKU A ETIOPII…………………...10 DUCHOVNÍ OBNOVA NA ORLÍM HNÍZDĚ...............................................12
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected] Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK CR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, ICO:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 3.8.2014 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs.armády 2233, Frýdek-Místek
-1-
Společenství
3 / 2014
Na úvod… Slavnost Seslání Ducha Svatého je svou povahou druhá nejvýznamnější slavnost liturgického roku. Spolu se slavnostmi Zmrtvýchvstání Páně a Narození Páně tvoří tři nejvýznamnější pilíře, o něž se opírá veškeré církevní slavení. Zatímco Zmrtvýchvstání Páně je slavností nejvýznamnější a nejdůležitější, Narození Páně je co do prožitku a celkové atmosféry Vánoc slavností nejkrásnější, tzv. slavností rodinného krbu. Ale jaký přívlastek by mohla nést slavnost Seslání Ducha Svatého? K rozluštění této otázky nás může přivést hned několik indicií, které můžeme najít v textech svatodušní vigilie i textech mše svaté v den slavnosti. Ve vstupní antifoně vigilie zaznívá text z dopisu apoštola Pavla Římanům: „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.“ Tedy to nejdůležitější, co nám Bůh vůbec může darovat, nám dává právě skrze svého Svatého Ducha. Bůh totiž miluje každého z nás natolik, že nám chce dát ze sebe maximum. A co víc můžu dát druhému, kterého miluji, než sebe samého. Proto i Bůh dává člověku sebe samého ve svém Duchu. V prefaci slavnostní mše uslyšíme slova: Tys o letnicích dovršil dílo našeho vykoupení. V Duchu Svatém dáváš své církvi život, v něm tě lidé nacházejí, v něm tě vzývají všechny národy a jazyky, a tak se ve světě šíří radost ze vzkříšení. Duch Svatý je tedy dovršitelem vykoupení, životem celého společenství církve, průvodcem k Bohu a dárcem radosti nad vzkříšením Mesiáše. Aby však toto všechno mohl Duch Svatý konat i v životě každého z nás, potřebuje z naší strany jednu důležitou podmínku. NAŠI VÍRU, že k tomuto všemu jsme Božím Duchem uschopněni, KTERÁ SE PROJEVÍ V SOUHLASU NAŠEHO ŽIVOTA. Bez nás totiž může Bůh dělat zázraky pouze v našem okolí, ale nikoli v našem srdci. Proto se nebojme pustit do svého srdce Ducha Svatého, který je Láskou samotného Boha, aby bylo nejprve uzdraveno naše nitro a pak mohl být skrze nás uzdravován i okolní svět, který Boha nezná. Pak bude patrné, že náš život nese pravé ovoce Ducha, o němž mluví i apoštol Pavel v listě Galaťanům (Gal 5,22-23). Jaký přívlastek tedy přiřadit ke svatodušním svátkům? Ze všech textů, které tuto slavnost provázejí, nejvíce vystihuje onu podstatu výraz „nejplodnější“, protože v jediném okamžiku seslání dostává člověk do srdce tolik darů a milostí, že jeho život už nemůže být nadále stejným. Proto přejeme i vám plnohodnotné prožití těchto svátků, aby i ve vašem životě způsobil Duch Svatý jakousi revoluci skrze svou plodnost, která navenek zazáří v jeho ovoci. o. Marcel, o. Karel, jáhen Pavel *************************************************
Pořad bohoslužeb o letních prázdninách Sv. Markéta Ne 9.00 hod
Sv. Anna Po – Čt 8.00 hod Pá 17.30 hod So 7.00 hod Ne 8.00, 10.00, 17.30 hod
Špluchov Ne 11.00 hod -2-
Společenství
2 / 2014
Plánované akce v naší farnosti 11. června (st) – v 17 hod v knihovně sv. Anny informační schůzka pro rodiče dětí, které pojedou na farní tábor a farní školku. Účast rodičů nutná! 11. června – poslední termín přihlášení dětí na farní tábor a farní školku 18. června (st) – poslední hodina náboženství s možností svátosti smíření pro děti i rodiče. Sladké ukončení. 28. června (so) – kněžské svěcení našeho o. Pavla v Ostravě 1. července (út) – Prašivá – diecézní setkání dětí s o. biskupem 3. července (čt) – primice o. Pavla v 16 hod v Lubině – jedeme autobusem 7. - 11. července (po-pá) – prázdninová školka na faře 13. července (ne) – pouť u sv. Markéty + novokněžské požehnání o. Pavla. Prosím doneste občerstvení na společný stůl. Děkuji ochotným hospodyňkám. 20. - 25. července (ne-pá) – farní tábor na chalupě v Beskydech 27. července (ne) – pouť u sv. Anny *************************************************
Jak se tento rok děti připravovaly k 1. sv. přijímání? Děti, které se chtěly připravovat k 1. sv. přijímání, byly představeny farnosti při mši sv. v neděli 3. 11. 2013. Od té doby při každé nedělní mši dostávaly děti kartičku, na které byla hlavní myšlenka a obrázek evangelia, modlitba a přesné souřadnice evangelia. Měly za úkol doma vyhledat v Bibli patřičné evangelium, přečíst rodičům a povyprávět si o něm. A pak si tuto kartičku případně vybarvit a uložit do svého alba. Každou 1. neděli v měsíci byla mše sv. zaměřena na děti. Po mši sv. měl o. Marcel krátké slůvko pro rodiče těchto dětí. Pro děti byly připraveny tři víkendy na faře. Na prvním víkendu (5. - 6. října) jsme se prostřednictvím vyprávění a her dobře seznámili s postavou Starého Zákona – Abrahámem, na druhém (1. - 2. března) jsme se seznámili s Mojžíšem, s nelehkým životem Izraelského lidu v Egyptě a jeho putováním pouští do Zaslíbené země. Poslední víkend byl 3. - 4. května, kde jsme probírali svátost smíření, mši sv. a prožili si podobný večer, jaký prožili učedníci s Ježíšem při poslední večeři. Děti se účastnily středečního vyučování náboženství. V prvním pololetí je vyučoval o. Karel a v druhém o. Marcel. Svátosti smíření děti přijaly 31. května v kostele sv. Anny. Zde děti přijaly v neděli 1. 6. v 10 hod 1. sv. přijímání. Prosím vzpomeňme v modlitbě na tyto děti a jejich rodiče, aby dále prohlubovali svůj vztah k Bohu, aby 1. sv. přijímání bylo začátkem dobrého přátelství s Bohem. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Anna Václavková Lucie Winklerová Amálie Oravčíková Anna Kučerová Pavel Dzúrik Jan Čerňava Max Pardubický František Pasterny
9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. -3-
Petr Světnička Jan Moldřík Vojtěch Pěntka Rostislav Moudrý Federico Nardi Radek Roik Denisa Illeková Anežka Pešatová
Společenství
2 / 2014
Skončila životní cesta jezuity P. Rudolfa Zubka Dne 14. května 2014 zemřel v Českém Těšíně kněz - P. Rudolf Zubek, S.J., kterého si mnozí z nás ještě dobře pamatujeme z jeho působení v Havířově. Připomeňme si některé etapy jeho životní cesty podle vzpomínek uveřejněných v minulých létech: - Narodil jsem se chudé rodině na Morávce v roce 1925. Otec pěti dětí, dřevorubec, rozhodl: „Když chceš být knězem, tak jdi studovat. Budu na tebe platit, i kdybych měl jíst jednou denně. „A tak jsem roce 1937 mohl nastoupit na řádové gymnazium Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. - Likvidace všech mužských klášterů v noci z 13. na 14. dubna 1950 mě zastihla v Děčíně v den mých 25-tých narozenin. Z internace jsme nastupovali na vojnu k PTP (pomocné technické prapory) do Komárna, kde jsme si s lopatou odválčili 3 roky a 4 měsíce. - Na konci prvního roku této „vojny“ jsem byl v Bratislavě biskupem Pavlem Hnilicou tajně vysvěcen na kněze. Po propuštění z vojny jsem nastoupil dobrovolně a natrvalo na šachtu v Ostravě – Přívoze. Po 21 měsících společné práce jsem byl 29. 9. 1955 se dvěma spolubratry zatčen a 5. 1 1956 odsouzen na 6 let vězení nepodmíněně. Výkon trestu jsem nastoupil na Jáchymovsko do tábora „ROVNOST“. - Cítil jsem se jak u prvních křesťanů. Byla to pro mě asi nejkrásnější farnost. I ode mě žádal Bůh svědectví. Byl jsem kněz, a tak jsem sloužil. Mše sv. se sloužila za chůze po chodbě, liturgické texty byly psány na cigaretových papírcích a v krabičce od zápalek nakrájené kostičky chleba – EUCHARISTIE . - Bylo to 15. 8. 1957, tu noc vypukl velký „filcung“. Spoluvězeň – akolyta měl právě Eucharistii u sebe a chtěl mně ji předat. Ale naproti stojící bachař už mně pevně držel a odvedli mne na velitelský barák k náčelníkovi a asi třiceti přítomným bachařům a estebákům. Náčelník mi přikázal: „Dejte ruce za záda.“ On mi nasadil okovy a začal rozevírat dlaně. Bránil jsem se i nohama a svalil jsem se na záda. Okovy se uzavřely a ruce zmrtvěly. Vyrval mi násilím Eucharistii a nechal mě v okovech odvést do korekce. Asi po pěti dnech se uskutečnil rozhovor s prokurátorem, který vyzval náčelníka: „Vraťte mu to.“ Náčelníkova odpověď: „To už neexistuje.“ Díky modlitbám vězňů mě z korekce propustili, konali jsme smírné pobožnosti, ale bez eucharistického Krista jsme si netroufali žít. - Z vězení jsem byl propuštěn 5. 2. 1961. Na vlakovém nádraží ve Valdicích jsem se musel cestujících ptát, nic jsem nebyl schopný přečíst. ...v civilním povolání jsem nemohl vykonávat kněžskou službu. Pracoval jsem jako dělník na stavbě přehrady na Morávce a pivovaru v Nošovicích . - Státní souhlas jsem obdržel teprve 15. 11. 1969 a byl zařazen do duchovní správy v Havířově-Bludovicích. Toho radostného nástupu do duchovní správy a dlouho očekávané primice se už můj dobrý tatínek nedožil. Nezapomenutelná je vzpomínka na školní mládež i ostatní farníky, kteří tak nevšedně a obětavě pomáhali ve všem. Havířov mě držel, pomáhal a posiloval po dalších 17 let mého působení v pohraničí. Na to se nedá zapomenout. Vracím se tam jako domů. -4-
Společenství
2 / 2014
Tolik z výběru ze vzpomínek našeho otce Rudolfa, který pro čtenáře Společenství připravil dne 17. 5. 2014 Gerard Jargus Po obnovení veřejného působení Tovaryšstva Ježíšova se stal prvním superiorem v rezidenci v Českém Těšíně. Od 10. března 1990 do 1. července 1997 byl farářem v tamní farnosti při kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Po sedmi letech úctyhodné práce zůstal v Českém Těšíně působit jako ekonom v komunitě a kaplan ve farnosti. Strávil tedy ve farnosti Český Těšín 24 let, z toho šest let sloužil také jako děkan karvinského děkanátu. Posledních pár let již byl pohybově omezen, ale ani to mu nezabránilo, aby z pošty posílal finanční pomoc „černouškům“, jak říkal Papežskému misijnímu dílu. „Černoušci“ a misie byly jeho celoživotní láskou a touhou. V posledních letech se již projevovala omezení stáří a po mozkové příhodě v noci na 21. března 2014 byl hospitalizován v třinecké nemocnici. Zemřel 14. května 2014 v nemocničním zařízení následné péče v Českém Těšíně. (z oficiálního nekrologu S.J.) Vzpomínky na „strýčka“ P. Zubek mě učil v náboženství jako malou holku, bylo to snad ve 3. třídě. Vzpomínám si, jak nám dával do sešitu různá razítka, ať už s obrázky např. kostela, když jsme byli v neděli na mši svaté, nebo s textem třeba modlitby Pod ochranu Tvou se utíkáme, abychom se ji dobře naučili. Vždycky jsme jej z hodiny náboženství kus doprovázeli a nosili mu velkou černou tašku. Další vzpomínka je z doby, kdy byl v pohraničí ve Skorošicích. Tam jsem za ním s Pavlem Kyškou, Šárkou tehdy Bartuskovou alias Mrňouskem a Ondrou Fukalou jeli na brigádu. Při této první brigádě jsme se domluvili, že založíme v Havířově scholu, která ve stále obměňovaném složení trvá dodnes. (V Havířově už předtím schola kdysi existovala, ale s námi nikdo z těch původních nezpíval.) Tehdy jsme také P. Zubkovi začali z bezpečnostních důvodů říkat „strýčku“, aby neměl problémy, že za ním jezdí mládež. Byla jsem za „strýčkem“ mockrát i za jeho působení v Českém Těšíně. Vždycky jsme dlouho povídali o známých i o starých časech a pak mě nikdy nepustil bez oběda. Na Zelený čtvrtek jsem se v Ostravě dozvěděla, že P. Zubek umírá. Během Velikonoc jsem se za ním nedostala, jen jsem dostala kontakt na o. Jiřího, jezuitu z Těšína, který za ním denně chodil, Tak jsem se dozvěděla, že na Bílou sobotu se P. Zubek téměř po měsíci probral z bezvědomí a mohl i přijmout sv. přijímání. Dostala jsem se pak za ním do nemocnice 2. a 8. května. Poprvé byl v bezvědomí. Modlila jsem se u něj nahlas růženec a ani nevěděla, jestli vnímá. Probral se jen na chvíli, když mu sestřička odsála hleny a když jsem pokračovala v modlitbě, hned zas usnul. Podruhé byl celou dobu při vědomí. Navrhla jsem mu, že bych se u něj pomodlila růženec. Zeptal se: „Máš růženec?“ Vytáhla jsem jej z tašky a dala mu ho do ruky. Modlila jsem se hlasitě a on se občas i přidával. Pak přišel o. Jenda Svoboda a s ním jsme se ještě pomodlili večerní chvály a pak se rozloučili. Byl to pravý jezuita, v němž „nebylo lsti“; pro mě byl příkladem pracovitého a ryzího kněze a také „strýčkem“. Majka S. -5-
Společenství
2 / 2014
Sestoupil do pekel ... Když v Krédu zněla věta „sestoupil do pekel“, vždy mi to připadalo nepatřičné. Co má Ježíš, svatý Boží, co dělat v pekle? Není to omyl? Nějaká chyba v překladu? Nevím. A jak život běží, přicházejí na člověka různé zkoušky, kdy častokrát až ze samého dna své duše úpěnlivě volá: „Pane, zachraň mne“! A Ježíš přichází. Přichází do samotného pekla našich úzkostí, bolestí a strachů, které nás svazují, deptají a ničí, vyssávají všechnu životní sílu. Ale protože Ježíšovi, svatému Božímu, nejsou uzavřeny ani brány pekel, přichází člověka zachránit i tam. Sestupuje do pekel. Stejně jako věčnost nezačíná až po smrti, ale už dnes, každým přítomným okamžikem, tak ani peklo není až „oheň po smrti“. Peklo je stav naší mysli, kterou svazuje Ďábel svými pokušeními a zlými myšlenkami. Peklo, to je stav duše plné úzkostí, strachů, depresí a bolestí. Peklo je srdce plné zloby, nenávisti a neodpuštění. Jak v protikladu proti Ježíšovu požehnání: „Svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“! Bůh Otec dal svému Synu moc nade vším. Proto jakkoliv Ďábel vypadá hrozivě, jakkoliv jeho snahy strhnout člověka do pekel vypadají přesvědčivě a situace, kterými nás svazuje, neřešitelně, není to on, kdo je Pánem nade vším, ale Ježíš! Ježíšovi položil Bůh Otec k nohám všechno. Věci stvořené i nestvořené. Je to Ježíš, před nímž musí pokleknout každé koleno na nebi i na zemi. A proto když v úzkostech voláme „Přijď, Pane Ježíši“, Ďábel se třese, protože Ježíš sestupuje do pekel, aby zachránil, co hyne. Zanechává svých 99 oveček na pastvině, aby se vydal hledat tu jednu, jedinou. Aby se vydal hledat mne! A přitom si člověk tak málo uvědomuje ten veliký dar, který dostal při křtu. STAL SE DÍTĚTEM BOŽÍM! Byl přizván do společenství s Bohem, byl přizván do Božího stáda. Není třeba se bát Ďábla, protože Ďábel se bojí pokřtěného člověka! Proto tak křičí, lomozí a děsí, aby přehlušil Boží volání: „Adame, kde jsi?“ Škoda jen, že člověk tak málo spoléhá na Boha a tolik věří ve své vlastní síly, kterých se tak snadno Ďábel zmocňuje. A pak vede člověka tam, kam vůbec jít nechtěl. Zatímco Ďábel, aniž by se ptal člověka na jeho názor a vleče ho, kam nechce, Ježíš stojí u dveří a tichounce klepe. Jenže najednou se zdá být pozdě. Ale pozdě není nikdy! Stačí jen otevřít brány svého srdce a dovolit Ježíšovi vstoupit. Protože před upřímným zvoláním „Ježíši, důvěřuji Ti“ i tma pekel utíká. Pokud žijeme na této zemi, je naše srdce stálým bojištěm, bojištěm mezi silami Dobra a Zla. Jestliže si to uvědomuješ a věříš slovům „ať se tvé srdce nechvěje a neděsí“, protože Dobro je vždy mocnější než Zlo, stačí jen na bojišti svého srdce pro toto Dobro vytvořit prostor. O ostatní už se postará sám Ježíš, protože: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal. Za ně prosím, ne za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji a všecko mé je i tvé a co je tvé, je i moje.... Otče svatý, zachovej je ve svém jménu... Ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul ... Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.... Sám sebe za ně posvěcuji, aby i -6-
Společenství
2 / 2014
oni byli vpravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří, aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mne poslal“ (Jan 17, 6-21). „Za ně prosím - ne za svět.“ Jak tomu rozumět? Cožpak Bůh nemiluje všechny lidi stejně? Ale ano, Bůh nás miluje všechny, jenže kolik lidí otevřelo Ježíši brány svého srdce? Kolik lidí stále ještě dobrovolně sedí za tlustými hradbami svého vlastního já? Prosím, je to jejich rozhodnutí. Vždyť největší dar, který Bůh člověku dal, je svoboda. Avšak Ježíš stále stojí u dveří tvého srdce a klepe. Otevřeš? „Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.“ Ale ono to s tím světem není tak jednoznačné. Ježíš tím nikoho nevybízí, aby utekl ze světa a schoval se někam, kde nebude obtěžován. Ba naopak! Sám ve své modlitbě k Otci vysloveně říká: „Neprosím, abys je vzal ze světa.“ „Nejsou ze světa - neprosím, abys je vzal ze světa“ ... Jak tomu rébusu plnému protikladů porozumět? Vystoupit ze světa znamená ponořit se do prostoru ticha své duše a tam se setkat s živým Ježíšem. To živý Ježíš naplní naše srdce radostí, pokojem, odhodláním i odvahou. To v živém Ježíši rozpoznáme své povolání a poslání. To živý Ježíš se novým způsobem stává naší Cestou. Ano. Právě toto osobní setkání s Ježíšem nás uschopňuje vrátit se ze dna své duše prozářené Boží přítomností zpět do světa. Ale tehdy už skutečně nejsme ze světa, protože naše srdce již navždy bude patřit Bohu, avšak vracíme se do něj, abychom v něm naplno žili a osvobozeni od všech svázaností naplňovali Ježíšovu výzvu: „jako mne poslal Otec, tak já pos* * * * * * ílám vás“. Jsme vysláni na protější břeh do gadarenské krajiny /srv. Mt 8, 2834/ v Ježíšově moci uzdravovat a zachraňovat všechno, co hyne. Nebýt ze světa znamená dát ve svém životě Bohu prostor. Znamená to otevřít dveře svého srdce Ježíšovi a žít s Ním uprostřed světa, aby skrze náš pravdivý život v Něho uvěřili i další. A tak se uzavřený „svět“ postupně stává vyvoleným „světem Božím“ a Království Boží se tak šíří dál a dál až do konce časů. Jana Bártová, Čeladná 27. 4. 2014 *************************************************
Cenný papír Nebojte se, nehodlám se věnovat finančnímu poradenství, byť tato rubrika ve Společenství dosud chybí. Název mě napadl poté, co jsem si přečetl výsledky dlouhodobého sociologického průzkumu věnovanému manželství. Výzkum jednoznačně prokázal, že osoby žijící v manželství, žijí déle. O celých deset let! Výzkumníci tento fakt vysvětlují méně rizikovým chováním, tzn. muži chodí méně často do hospody, lépe a pravidelněji se stravují atd. Co je zajímavé, zjištění platí pouze pro institucionální manželství, tedy ne pro páry žijící „na hromádce“. Vzhledem k tomu, že stále přibývá těch, kdo ke společnému životu nepotřebují žádný papír, stojí za to zdůraznit, že ve světle zmíněného výzkumu se v tomto případě jedná o papír vskutku cenný. -ok-7-
Společenství
2 / 2014
Víkend na faře O prvním víkendu v květnu proběhlo na faře setkání dětí, které se chystají k prvnímu svatému přijímání. Když k faře přijížděla auta, ze kterých vystupovaly děti, ještě pršelo. Ve faře se zatím nic zvláštního nedělo. Někteří rodiče ještě platili, děti čekaly... nic zvláštního. Potom, co všichni rodiče odjeli, děti začaly hrát hru, ve které se měly pohybovat po rukou a nohou v podřepu jako krabi a snažily se navzájem poshazovat, samozřejmě tak, aby samy nespadly. Když sedly na zadek, vypadly. Pak jim jáhen Pavel vyprávěl příběh o marnotratném synu. V domě, kde bylo všeho dost a navíc veselo, žil člověk, který měl dva syny. Tomu mladšímu však to všechno, co měl, nestačilo. Řekl tedy svému otci: „Otče, dej mi část majetku, která mi náleží.“ Otec z toho radost neměl, ale vyhověl mu. O rok později sebral syn všechen svůj majetek a odešel do daleké země. Tam měl plno kamarádů a hodně utrácel. Netrvalo dlouho a v zemi, ve které žil, nastal hlad. Synovi došly peníze a opustili ho kamarádi. Začal hladovět, a proto se rozhodl pást vepře. U vepřů se mu také dobře nevedlo. Nedostával ani to, co dostávali vepři. Proto se rozhodl: Vstanu a půjdu ke svému otci. A tak se vrátil domů. Otec na něj už čekal. Když k němu syn přišel, objal ho. Syn mu řekl: „Otče, hřešil jsem proti Tobě i proti Bohu. Už si nezasloužím, abych se nazýval Tvým synem. Ale vezmi mě jako svého služebníka.“ Otec ale zavolal: „Přineste nejlepší šaty a prsten a oblečte ho. A přineste taky vykrmené tele a zabijte ho (to tele). Protože můj syn zemřel, a teď žije, byl ztracen, a je nalezen.“ Tak nějak to jáhen řekl. Potom se děcka učily vyhledávat v Bibli podle souřadnic. Například u souřadnic M 17 2-4 najdeme slova, která hledáme a tak. Ještě před obědem šly děti ven. Rozdělily se do skupinek (2 skupiny kluci, 1 skupina holky), které postupně odcházely plnit úkoly. Skupinka, která ještě nešla, hrála fotbal. Skupinky šly po fáborcích. Jakmile se změnila barva fáborku, musely hledat úkol. U každého úkolu byl článek a verš z Bible. Podle Bible, kterou měly s sebou, měly najít vždy tři chyby. Úkoly byly například: Zavaž si tkaničky jednou rukou. K tomu si měly ještě psát hříchy, které si budou připravovat ke zpovědi podle odstavce v Bibli. Například v článku o slepém, kterého uzdravil Ježíš, měly napsat třeba: „Jsem jako slepý, když vidím člověka, který potřebuje pomoc, a nevšímám si ho.“ Při návratu se skupinky zastavily v kostele, kde si mohly vyzkoušet, jak to bude vypadat u svaté zpovědi. Potom šly hned na oběd. Večer si děti měly udělat placky - nekvašený chleba. Ostatní děti zatím čekaly a dělaly různé aktivity. Potom si sedly do kruhu a každý si měl napsat nějakou prosbu. Začaly se zpívat různé písničky. Poté šly do kostela a každý postupně říkal svou prosbu Bohu. Po návratu do fary děti začaly zpívat píseň k Ježíši Kristu a šly po schodech do místnosti, ve které byl na koberci ubrus a na něm skleničky a talíře. -8-
Společenství
2 / 2014
Farář Marcel popadl nádobu s vodou a ubrousky a každý měl tomu, koho měl po své pravici, umýt nohy. Některé byly čisté, některé ne. Každý dostal jablko s mrkví (které symbolizovalo fíky) v misce. Každý si z ní kousek vzal a řekl, co ho v životě potěšilo. Pak si vzal ledový salát a řekl, co ho v životě zarmoutilo. Vzali si kalich s vínem (Vinea) a všichni se trochu napili. Vzali si talíř s nekvašeným chlebem a každý si kousek ulomil. Děcka se pustily do jídla. Na talíři měly kuře, nekvašený chléb a ve skleničce Vineu. Mohly si také vzít salát a mohly si ho namočit do nálevu. Večeře byla překvapivě skvělá. A jak už to bývá, večeří den skončil. Po večeři se děti pomodlily a sešly po schodech do přízemí, kde spaly, pokud ovšem neodjely už domů. V neděli dopoledne se zase všichni sešli na mši svaté. Peťa Světnička *************************************************
Celiak v kostele Od malička jsem křesťan a byl jsem zvyklý se od ostatních katolíků nijak zvlášť nelišit, ale nedávno se stal v mém životě jistý zlom. Zjistil jsem, že jsem celiak. Nebojte se, nejedná se o žádnou novou víru nebo formu liturgie. Mnozí o celiakii vědí, že se jedná o nemoc, mnozí o ní nesprávně říkají, že je to alergie na lepek, a mnozí si o této nemoci myslí spoustu nesprávných věcí. Také já jsem se musel o své diagnóze dovzdělat, a proto bych se podělil o některé poznatky. Celiakie je chronické onemocnění sliznice tenkého střeva způsobené přecitlivělostí na lepek (gluten); lepek je označení pro směs bílkovin obsažených v mnoha druzích obilí. Tato nemoc je celoživotní a je částečně podmíněna geneticky (dcera ji má také). V současnosti ji nelze léčit jinak než dietou, a ta musí být zcela striktní. A v tom je trochu problém celiaka v kostele, jelikož hostie se vyrábí z pšenice a i toto relativně malé množství je pro celiaka několikanásobným překročením maximální dávky lepku. Pokud by na toto nedbal, vystavuje se zdravotním problémům, které se projevují u každého nemocného dosti individuálně a v dlouhodobém horizontu riskuje vznik závažných onemocnění (např. cukrovky nebo některých nádorových onemocnění). Takže celiak nemá na vybranou, musí držet přísnou dietu nejen doma, ale i v kostele. To znamená, že hostie pro celiaky jsou z mouky, která lepek neobsahuje, a je lépe, když je také uložena ve zvláštní misce na oltáři. Proto také chodí k sv. přijímání odděleně od ostatních. U nás ve farnosti až nakonec, jinde třeba jako první. Pokud by se někdo z vás také dočkal tohoto onemocnění (pozitivních diagnóz stále přibývá), nebojte se. Vstřícnost a osvěta je v tomto směru u kněží bezproblémová – stačí se domluvit v sakristii. Dříve se celiaci např. setkávali s tvrzením, že svaté přijímání je svaté (což samozřejmě je) a jako takové nemůže nikomu škodit. Podstata materiálu však i přes zázrak proměnění zůstává. I svatý kněz, pokud by vypil litr proměněné Krve Páně, by u silniční kontroly „nadýchal“! Pro to všechno se celiaci chtě-nechtě v něčem liší a není to tím, že chtějí být něco extra. Jirka S. -9-
Společenství
2 / 2014
„Havířovské misie“ v Bulharsku a Etiopii Ahoj Martine a Dominiku, slyšel jsem, že se chystáte na dalekou cestu. Kam to bude? D: Chystám se do Bulharska. M: Já naopak do daleké Etiopie.
Na jak dlouho? M: Oba na rok. Pojedu přibližně od září 2014 do července 2015 D: Měl bych být v Bulharsku od 1. října 2014 do 31. srpna 2015. Jak jste se k tomu dostali? D: Minulý školní rok (12/13) jsem absolvoval salesiánský kurz o povolání nazvaný Come In (4 víkendy). A na letošní školní rok jsem původně hledal nějakou nástavbu. Našel jsem tedy Cagliero (8 víkendů) a až v průběhu kurzu jsem se rozhodl, že pojedu na misie hned následující školní rok. M: Už delší dobu jsem chtěl někam vyrazit v dobrovolnickém stylu, no a Salesiánský projekt Cagliero mi v říjnu loňského roku doslova spadl do klína. Proč zrovna Etiopie a Bulharsko? M: Ve spolupráci s týmem kurzu Cagliera jsme hledali nejlepší možnosti, kam posílají čeští salesiáni dobrovolníky na misie. D: Kritériem byla například znalost jazyka – tak jsem rovnou přestal uvažovat nad Kongem, kde byla zapotřebí francouzština, a Mexikem, kde se mluví španělsky. Martin i já ovládáme pořádně akorát mateřský jazyk a angličtinu, takže se nám výběr zemí takto zúžil. M: A taky záleží, co lze na konkrétních místech dělat. Když bych měl pomáhat učitelům na technické škole v Zambii, bylo by to pro mě dost složité. S těmi jejich stroji jsem v životě nepracoval. Co tam budete dělat? M: Oba budeme působit v Salesiánských centrech, takže se budeme věnovat především dětem a mládeži. Já konkrétně bych mohl působit ve školce, škole či v oratoři. Přesnější popis práce je zatím v jednání a myslím, že spoustu informací dostanu až postupem času na místě. D: V bulharském Kazanlaku je kromě oratoře otevřen také internát, takže bych se měl podílet i na doučování. Kromě práce pro středisko v Kazanlaku připravují salesiáni kurzy animátorů, věnují se místním rodinám a společenstvím ve farnosti. Před pěti lety otevřeli také oratoř v nedaleké Staré Zagoře. Letos byl posvěcen základní kámen stavby nového kostela ve Staré Zagoře, je možné, že část základů tohoto kostela budu tím pádem také hloubit :-). Jak se připravujete? D: Absolvovali jsme 7 víkendů kurzu Cagliero a čeká nás už jen poslední osmý. V rámci kurzu jsme taky byli v některém ze salesiánských domů na praxi, která trvala téměř dva týdny. M: Kromě vynikajících přednášek právního charakteru, kulturních večerů, zdravotních doporučení a typicky salesiánských přednášek o Donu Boskovi a jeho výchovném systému jsme si vyslechli také svědectví ex-dobrovolníků, kteří se z dobrovolné služby již vrátili. Ti nám předali informace a tipy přímo z první ruky. Děkuji za rozhovor. - 10 -
Společenství
2 / 2014
Brigáda v pohraničí Vyjeli jsme vlakem ve středu 7. května a dojeli jsme za tmy do Vápenné k otci Jiřímu. Pomáhali jsme na faře - uklízeli místnosti na půdě, umývali okna, kluci oklepávali omítku, Při vaření ukázal své kvality o. Karel, kterému sice vždycky pomáhaly nějaké holky, ale on tomu vaření „velel“. Měli jsme třeba sáčkovou gulášovou polévku, ale také nesáčkové brambory s cibulkou a mlékem či čočkovou polévku. Fara je tam ve špatném stavu, na chodbách nebyla ani zavedena elektřina k osvětlení na chodbě přes noc sloužila jen svíčka. Spali jsme na postelích nebo na karimatkách. O. Jiří zde slouží v několika vesnicích, v neděli mívá v kostele ve Vápenné snad jen 12 lidí. V Žulové je kostel přestavěný ze zříceniny bývalého hradu, s kamennou věží. Zachovaly se tam hradební zdi, hradní příkopy, padací most (nyní je napevno) a kamenná věž ve tvaru rotundy – pozn. o. Jiřího. Ve všední den tam bylo na mši svaté 7 babiček. Někde slouží mši svatou i v němčině, protože tam bydlí či dožívají sudetští Němci. Kromě toho, že jsme tam pomáhali, jsme byli i na výletě. V okolí jsou lomy na žulu Vycpálek a Arcibiskupský, oba jsou zatopené a v létě se v nich dá koupat. Je tam úžasně krásná příroda. Jeden večer byl v televizi pro kluky důležitý hokejový zápas, O. Jiří televizi nemá, a tak museli kluci vyrazit na hokej do hospody. V pátek večer jsme měli adoraci a pak jsme až do noci zpívali písničky. V sobotu jste vyrazili na pouť rodin na Maria Hilf, kam jsme dorazili dřív než naše farnost, která tam jela autobusem z Havířova. Měli jsme za úkol připravit hry pro děti, aby se jejich rodiče mohli v klidu účastnit duchovního programu. Rozdělili jsme se do dvojic a připravili jsme několik stanovišť, která děti obcházely a plnily na nich úkoly: někde házely papírovými míčky do kruhu, jinde skákaly v pytli nebo probíhaly pod lanem apod. Domů jsme pak svezli autobusem s ostatními farníky. Moc se mi to líbilo. Jsem ráda, že jsem mohla takto pomoci. Nemyslela, jsem si, že to může být taková zábava, a zároveň obdivuji o. Jiřího, jak tam působí, i když tam má tak bojové podmínky. Karolínu J. pár hodin před jejím odjezdem z Prahy do Anglie „vyzpovídala“ Majka S.
Zeptala jsem se pak i na pohled „z druhé strany“- jak to viděl o. Jiří: Jak jsem jednou navštívil o. Karla a Marcela v Bludovicích, nadhodili, že by mohli mladí ke mně přijet s něčím mi pomoci. Samozřejmě jsem to s radostí uvítal. Práce mám tady hodně. Takových brigád tu nemám moc, je to málokdy. Byli tu jen o loňských prázdninách na brigádě animátoři z kurzu animátorů ze Staré Vsi. Farníků je jen pár, lidé na důchodě a většinou nemocní. Takže oni i kdyby chtěli pomoci, tak nemůžou. Určitě mi to pomohlo, že dojeli. Musel bych dělat spoustu věcí sám. Mladí z Havířova kromě prací na faře pracovali i v kostele: vyklízeli z věže staré korouhve, kříže, boční oltáře a sochy a umývali je. Celý ten prostor za varhanami uklidili. Také přestěhovali z fary skříně s oltářními plátny. - 11 -
Společenství
2 / 2014
Nyní tu mám normální bydlení v těch místnostech, co jsou spravené. Už tu nemám jen udusanou hlínu. Co myslíš, že to mladým dalo? - Mohli zažít pocit, že jsou prospěšní, že jsou potřeba a že kdyby to neudělali oni, tak nikdo jiný. Nebo bych to dělal postupně sám a dlouho by to trvalo. Ta práce byla za nimi vidět! Byl bych rád, kdyby se to časem mohlo zopakovat – už jsme se na tom s o. Karlem domlouvali.
Pouť rodin na Maria Hilf Noc před poutí pořádně lilo, pršelo i při našem výjezdu, takže jsme měli strach, jak ta naše pouť dopadne. Cestou jsme se nejprve zastavili v Opavě v konkatedrále, která je zasvěcená Panně Marii, přitom kostel měli jistou dobu v péči evangelíci. Byl to moc pěkný, důstojný a jednoduchý kostel. Pak jsme jeli do Zlatých Hor, kde se těžilo zlato. Někteří zamířili do bývalého dolu a k „mlýnům“, kde se drtila hornina, aby se z ní dostalo propláchnutím zlato, jiní chvilku poseděli u zlatonosného potoka a posvačili. Zlato jsme tentokrát žádné nenašli. Pak jsme pokračovali k začátku křížové cesty, kde někteří z nás vystoupili a připojili se k ostatním poutníkům z karvinského děkanátu, kteří šli procesím a modlili se křížovou cestu. Ostatní pokračovali autobusem až nahoru. Tam jsme si mohli vyslechnout přednášku o rodině, kterou měl o. Daniel Vícha. Marie Fridrichová také přestavila Centrum pro rodinu. Pak následovala mše svatá, kterou sloužil o. biskup František s mnoha kněžími. Bylo tam fakt hodně lidí, areál byl plný až k bráně. Nakonec jsme měli krásné počasí, všechno nám tak krásně vyšlo, že to bylo až neskutečné. Bylo to promodlené, dobrá nálada. Po mši svaté jsme jeli domů, do autobusu jsme přitom nabrali děcka, která byla brigádě v pohraničí. Povyprávěly Míša K., Miladka P. a Květa T. **********************************************
Duchovní obnova na Orlím hnízdě Duchovní obnovu vedl o. Kamil ze Staré Vsi. Díky Noci kostelů se jí zúčastnilo méně mladých. Přijelo jich nakonec 15. Při ranní modlitbě jsme zpívali žalmy a Zachariášovo kantikum. V průběhu duchovní obnovy jsme měli silencium (mlčení). O. Kamil měl vždycky přednášku nad určitým veršem z bible, první ze Zj. 12,14, a pak jsme šli sami do ticha. K tomu jsme dostali papír s otázkami a souřadnicemi úryvků z bible, abychom si to mohli prorozjímat. V pracovním bloku jsme čistili kanály a vodní žlaby a humus odváželi do lesa, někteří zalévali květiny, jiní skládali dřevo. Každý den – i v sobotu – jsme měli slavnostní mši svatou: 24. května je svátek Panny Marie Pomocnice – její sochu jsme vynesli ve slavnostním průvodu ven, pomodlili jsme se litanie a kantikum P. Marie a průvodem s kadidlem jsme ji zanesli zpátky do kaple, kde jsme slavili slavnostní mši svatou. - 12 -
Společenství
2 / 2014
Ze soboty na neděli jsme měli celonoční adoraci. Začátek byl společný, pak jsme šli spát a v kapli zůstal vždycky ten, kdo se napsal – rozepsali jsme se po hodině nebo půlhodině. Ráno byla adorace zakončena společnou ranní modlitbou. V neděli jsme měli Lectio divina, mši svatou, úklid, balení a oběd. Po něm jsme jeli domů, mě vzal o. Kamil na vlak do Hranic. Pepa Grepa Pepa Grepa vyzval k zhodnocení o. Kamila: „Co chceš hodnotit na duchovní obnově? To jsou věci, které jsou neviditelné. Bylo pěkné, že mladí mohli prožít chvíle s vypnutým mobilem a vystoupit na horu, do ticha. Co bylo také moc pěkné – když strávili sami v přírodě 20 minut uprostřed Božího stvoření a měli vnímat zpěv ptáků, co se děje v trávě,.. Využili možnosti svátosti smíření a rozhovoru. Chválím kuchařky, které vařily úplně výtečné jako Intercontinental. Děcka byly fajné, místo fajné, skupinka fajná. Mladí by to přáli prožít více mladým, ale byli i rádi, že to bylo v menší skupině.“ **********************************************
Farní veselí konalo se v pátek 30. května v restauraci u Jelena na Šumbarku. Otec Marcel jako modlitbu na začátku přečetl žalm 150 Chvalte Hospodina. Pak nás vyzval: Když se veselíme, máme se veselit naplno, když jíme, máme jíst naplno a když pijeme, tak... (nedořečeno) Ať si tuto akci neodsedíme, ale taky ji prožijeme naplno. Farního veselí se zúčastnili všichni havířovští kněží i o. Petr Smolek. Dominik Honěk, Martin Pawlas a Jožka a Tomáš Greplovi předvedli scénku u zubaře. Martin dělal sestru a Dominik doktora. Hned u vstupu do ordinace „sestra“ pacienta zkásla. První pacient Tomáš raději z ordinace utekl, protože doktorovi nějak nevěřil. Druhému pacientovi chtěl doktor zub nejprve vrtat normální električkou vrtačkou. Pacient se zděsil a požádal o narkózu. „Sestra“ pacienta uspala nejprve dudlíkem a potom paličkou do hlavy. Pak se rozhodli zub raději vytrhnout. Trhali a tahali, až vytrhli celý chrup. Pacientovi ovázali hlavu. Náhle si doktor všiml, že pacient nedýchá. Hned mu dal první pomoc: vzal do ruky pumičku na kolo a začal do něj pumpovat vzduch, aby ho oživil. Když se pacient začal probírat, doktor i sestra vzali nohy na ramena. Pacient totiž po probuzení zjistil, že nemá žádné zuby. V programu byla i soutěž v tanci – byl to prakticky taneční slalom: páry se musely proplétat mezi rozestavěnými židlemi a podlézt pod smetákem, který drželi otcové Marcel a Oldřich. O. Karel a Pavel byli rozhodčími a kontrolovali slalom mezi židlemi. Hodnocení: Hudba byla výborná. Bylo dobré, že tam byli mladí i staří (16-80 let let). Všichni se bavili a veselili. Výtěžek vstupného i prodeje losů jde na cestu našich dobrovolníků, kteří pojedou na misie do Bulharska a Etiopie. Všecko povyprávěla paní Tomaštíková - 13 -
Společenství
2 / 2014
Křesťanská amatérská hokejová liga Milí přátelé, obracím se na Vás s nabídkou na spolupráci s Křesťanskou amatérskou hokejovou ligou. V ostravsko-opavské diecézi se rýsuje samostatná konference. Kontakt jsme navázali již s Ostravou a Českým Těšínem. Hledáme další křesťany a lidi dobré vůle, kteří mají chuť si společně zahrát. Pokud u vás ve farnosti někdo takový je, může se obrátit na e-mail:
[email protected] nebo využít telefonu: 731557455. Více na www.kahl.cz. S pozdravem Petr Vtípil **********************************************
Sbírky Datum Havířov-sv. Anna
13.4. 17.4. 18.4. 19.4. 20.4. 21.4. 27.4. 4.5. 11.5. 18.5. 25.5. 29.5. 1.6.
13 500,5 287,4 102,6 736,32 220,7 965,62 353,12 904,10 914,37 338,13 607,2 873,16 294,-
Havířov-Bludovice
4 237,1 003,1 381,3 871,9 123,1 501,9 191,4 545,2 825,6 600,2 551,-
Špluchov
1 421,498,2 020,510,2 084,1 982,1 342,3 580,1 007,-
účel
Sbírka Boží hrob Sbírka na seminář Na opravu kostela
Na opravu kostela Nanebevstup Páně
2 937,-
902,-
Duben a květen 2014 v našich farnostech Křty: Sv. Anna Martina Invencie Dragonová Rudolf Ondřej Procházka Svatby: Sv. Markéta: Petr Cienciala a Kristýna Ciencialová roz. Jelínková
Pohřby: Sv. Anna Ing. Josef Lukeštík (82 let) Jozef Torok (82 let) Anna Jopková roz. Palubiaková (82 let) Josefína Ševčíková roz. Ševčíková (89 let) Ludmila Pospíšilová roz. Měchurová (88 let) Marie Roiková roz. Vaštíková (70 let)
- 14 -
Společenství
2 / 2014
Dopisy do záhrobí Učedníci, kteří přijali Ducha svatého před letnicemi V městě Šumbarku, v druhém roce panování zemana Potácivého Vím, už jsem vám ve stejné věci psal před bezmála deseti lety, a tak se právem divíte, proč se opakuji. Důvodem je skutečnost, kterou jsem zjistil teprve o letošních velikonocích, jakkoliv jsem ji měl neustále na očích. Opravdu nechápu, jak jsem mohl být tak slepý. Jediným vysvětlením (nikoli omluvou) pro mne zůstává, že jste na tom byli zcela stejně. Kdybych vám položil otázku, kdy na vás sestoupil Duch Svatý, asi bych vás pohoršil. To je přece jasné; stalo se tak v Jeruzalémě o svátku letnic, jak o tom svědčí tisícovky poutníků, kteří vás slyšeli mluvit v jazycích. Mýlíte se. Duch Svatý vás naplnil o celých padesát dní dříve, prvního dne v týdnu po Ježíšově smrti. Dle svědectví apoštola Jana, které se tolik liší od ostatních evangelií, vás navštívil zmrtvýchvstalý Ježíš v domě, kde jste se zabarikádovali, dechl na vás a pravil: „Přijměte Ducha Svatého.“ Už si vzpomínáte? Bylo vás jen deset, chyběl mezi vámi Tomáš Didymos, jenž měl snad právě proto takové obtíže s přijetím Kristova zmrtvýchvstání. Ano, přesně takto nenápadně a civilně k tomu došlo. Ježíšův duch přichází ve skrytosti a tichu, k srdcím zkroušeným zármutkem a bázní. Nemá nic společného s onou velkolepou mediální manifestací, jež se odehrála o letnicích. Všechny ty vedlejší efekty jako buráceni větru, ohnivé jazyky, ba ani ona proslavená kázání v jazycích nejsou důležité. Nezáleží na tom, zda se jednalo o básnickou nadsázku z pera pisatele Skutků, nebo záznam skutečných událostí. Byli jste natolik překvapeni vlastní odvahou a nově objevenými schopnostmi, že jste spolu s ostatními označili za zlomový okamžik právě tento den a úplně jste zapomněli na to, co mu předcházelo. I my podléháme tomuto klamu a do dnešních dnů oslavujeme příchod Ducha v den letnic. To by tolik nevadilo; problém spočívá v tom, že se soustřeďujeme především na ty bezvýznamné doprovodné jevy a efektní charismata. Čekáme Ducha, který působí jako bouře, jež rozmetá nudnou šeď našich dosavadních životů a ponese nás na svých křídlech k zářným zítřkům. Nic menšího nám nestačí. Nic menšího není dostatečně autentické. Přijal jsem Ducha Svatého kdysi dávno, na samém prahu dospělosti, přesto jsem stále znovu přesvědčován svými spolubratry (a ještě častěji spolusestrami), že se tak nestalo. Že ještě musím absolvovat ten a ten kurs, tuto přípravu a tamto charismatické setkání. Teprve pak budu disponován k tomu, abych se stal dostatečně důstojnou nádobou na vylití Ducha Svatého. Teprve pak se na mně jeho dary – alespoň jeden z těch sedmi – viditelně projeví. Nejsem schopen jim vysvětlit svůj postoj. Mluví na mne cizími jazyky a já jim cizím jazykem odpovídám. Duch Svatý nás rozděluje, namísto aby spojoval. Ještě donedávna jsem se tím trápil, nyní jsem od toho osvobozen. Pomohla mi právě vaše (nevědomá) zkušenost. Museli jste čekat po padesát dní, než ve vás Duch dozrál a mohl se projevit. Já sám budu možná muset čekat padesát let, ale rozhodně to bude navýsost smysluplné a dobrodružné čekání. -ok- 15 -
Společenství
2 / 2014
Milé děti, malé i ty velké, oslavili jsme slavnost Seslání Ducha Svatého, kterou končí velikonoční doba. A proto je tu malá obrázková křížovka na téma Duch Svatý. Hodně štěstí! 1 2 3 4 5 6 7 1) 5)
2)
6)
3)
7)
4)
Ať vás Duch Svatý vede a naplňuje vás svými dary, to vám přeje Marťa
- 16 -
