14. Hokej Tradiční litvínovský fenomén. Václav Cílek Uhlí formovalo naši společnost. Luboš Pavlas Jak jsme zachránili elektrárnu

02/14

02 2014 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma

Hokej Tradiční litvínovský fenomén

Václav Cílek Uhlí formovalo naši společnost

Luboš Pavlas Jak jsme zachránili elektrárnu

Otočit se a pořádně se rozhlédnout o celé republice se budou konat mše a koncerty. A možná také demonstrace – proti všemu, co vás napadne. Na Národní třídě se rozhoří svíčky a postupně se nad nimi ohřejí ti nejdůležitější politici. Pan prezident nezapomene utrousit něco vtipného a provokativního. Intelektuálové zhodnotí současný stav demokracie a vyjádří různou míru znepokojení. A většina lidí si prostě jen užije prodloužený víkend. Tak nějak to asi bude vypadat v pondělí 17. listopadu 2014, přesně 25 let od začátku sametové revoluce a 75 let od brutálního zákroku nacistů proti vysokoškolským studentům. Sarkasmus nad rutinním průběhem svátku však není úplně na místě. Výročí zásadních událostí v národních dějinách jsou nesmírně důležitá, protože nám dovolují udělat to, na co jinak vůbec není čas: otočit se a pořádně se rozhlédnout. A položit si několik prostých, ale důležitých otázek: Kam jsme se před časem rozhodli vyrazit? Jdeme alespoň přibližně tím správným směrem? Nepromarňujeme příležitosti, které nám převrat přinesl? Nebloudíme? Neměli bychom se vážně zamyslet nad tím, jaké cíle jsme si původně zvolili? Politický a ekonomický vývoj, který vzešel bezprostředně z polistopadového revolučního kvasu, byl z pochopitelných důvodů divoký a plný radikálních a nekompromisních kroků. Dnes bychom možná řekli, že některé byly zbrklé či nerozvážné. Řada z nich se ovšem tehdejší společnosti zdála samozřejmá, přirozená a rozumná. Jako když vláda na podzim roku 1991 schválila územní ekologické limity na těžbu hnědého uhlí v severních Čechách s tím, že se příští vlády k tématu vrátí. Po desítkách let bezohledné těžby a nekvalitního spalování bylo životní prostředí v Podkrušnohoří zdevastované, těžký průmysl ze dne na den přestal být sexy. Zájem státu začal časem prohrávat na celé čáře se zájmy jednotlivců, ať už byly jakékoliv. Tenkrát ještě dopady limitů nebyly na pořadu dne. Zato dnes se nás a našeho regionu otázka pokračující těžby životně dotýká.

›neŒrž•n³ŒæÀ–ra•› ’ro˜aæe˜ýŽe–›Ǩ bŒe˜–eneŒzaŒÀa˜³ŒæÀÀ•–a˜l•–ec±raŒ‹.

www.branadocech.cz

Těžba skomírá a tisíce lidí se v regionu s největší nezaměstnaností strachují o práci. Ceny elektřiny a tepla prudce rostou. Technologický pokrok udělal z uhlí čistý zdroj s minimálními emisemi a Krušné hory byly společně s Jizerskými prohlášeny za nejčistší v ČR. A aby toho nebylo málo, změnil se i svět kolem nás. Rozbouřený východ přinutil všechny svéprávné politiky zařadit energetickou soběstačnost mezi klíčová témata geopolitiky. To všechno bychom mohli vnímat, až se na Národní rozhoří ty svíčky. Stačí se otočit a pořádně se rozhlédnout. Inspirativní čtení Vám přeje Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka

Obsah

6 10

Tiráž

Za dnešní blahobyt vděčíme uhlí Rozhovor s Václavem Cílkem o zdroji průmyslové revoluce.

Severní vítr: Černá – žlutá, to jsou barvy naše! První český lifestylový časopis o energetice

Litvínov už půl století vychovává celé generace špičkových hokejistů.

Periodicita Čtvrtletí

16

Elektrárnu „na odpis“ čeká modernizace a minimálně 15 let života

Vydavatel TALK, s.r.o. IČO: 28519795

Rozhovor s generálním ředitelem Elektrárny Chvaletice Lubošem Pavlasem.

20

Fotopříběh: Mraveniště, dinosauři, mufloni, ufoni

28

O pravěké řece a zkamenělých stromech

34 43 50 56

Sídlo redakce Ve Střešovičkách 43/166 169 00 Praha 6 Šéfredaktor PhDr. Petr Dušek [email protected] +420 246 035 974

Unikátní fotografie lomu ČSA.

Redaktoři Martin Rumler Martin Janda Edvard Beneš

Povrchové velkolomy – to je něco pro geology.

Korektorka Iva Vávrová Grafik Marcel Kovář

Pelmel Novinky ze severu a energetiky, tip na výlet, podkrušnohorské recepty a nově také příběhy o příjemcích interního grantu.

Produkce Renáta Savková Inzerce Radovan Ježovič [email protected] +420 246 035 974

Dolování historie: Přestěhoval jsem mostecký kostel Fascinující vyprávění strojního inženýra Jiřího Součka.

Místo vydání Praha Distribuce 5 000 kusů

Ze světa: Polski węgiel – skarb narodowy!

Evidence MK ČR E 21629

Poláci se nebojí na vlastní uhlí podívat s hrdostí.

„5 000 000 světel

Fajront: Ius regale montanorum Horní zákon? Nic nového. Jeden z nejdokonalejších spatřil světlo světa už před 700 lety.

Vám svítí díky nám.“ www.7.cz

Fotografie na titulní straně Pavel Francouz, jednička v brance HC Verva Litvínov Fotograf: Pavel Trampota, fitness-market

Rozhovor

RNDr. Václav Cílek, CSc. 1955 Geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy. Střední školu studoval také v Tanzanii, poté vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami a přírodovědeckou fakultu – obor geologie na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1980 až 1990 pracoval v Hornickém ústavu AV ČR, od roku 1990 v Geologickém ústavu AV ČR a v letech 1994 až 2001 na částečný úvazek v Centru teoretických studií. Od roku 2004 byl ředitelem Geologického ústavu AV ČR, ale v roce 2012 se rozhodl vrátit na místo vědeckého pracovníka, aby se mohl více věnovat odborným výzkumným pracím. Žije v Praze a má dvě dcery, mladší z nich Eliška Cílková je česká hudební skladatelka.

Průmyslová revoluce přišla díky uhlí Geolog a spisovatel Václav Cílek vám dokáže uhlí a jeho těžbu popsat tak, že pak tento nerost tušíte snad za vším, co kolem sebe vidíte. A jak se ukazuje, nějak tak to bude. Uhlí stojí na počátku toho, čemu říkáme blahobyt, svobodný obchod nebo rozvoj společnosti. Fotografie: Profimedia.cz Text: Martin Rumler

Jak těžba uhlí a jiných nerostů pozměnila krajinu v českých zemích?

Na konci 19. století byl největším přístavem celého RakouskaUherska ten v Ústí nad Labem.

Když si vezmeme krajinu do 19. století včetně, tak měla něco jako primární produktivitu. To znamená: kolik dobytka se v ní dá chovat, kolik plodin vypěstovat a kolik nerostů vytěžit. Když jdete podle tohoto klíče, uvědomíte si, že každá krajina má tři sudičky. První je zemědělství, druhou je vše, co souvisí s vodou a vodním hospodářstvím, a třetí jsou nerosty. Nic víc u nás není, protože nemáme moře. Dopad hornictví na území dnešní České republiky je proto gigantický. Přelomem, který hodně pozvedl hornictví a změnil krajinu i společenské vztahy, je okamžik, kdy se s rozvojem společnosti začaly daně vybírat ve formě peněz. Tehdy vzni-

6

kají trhy, města, posiluje se obchod. Jednou z podmínek této revoluce je dostatek peněz a v tu chvíli vystupuje například Kutná Hora jako zásobárna stříbra.

Zdroj: Archiv J. Paška

Velká řeka, nedaleko velké ložisko uhlí, které poskytne energii, energie přitáhne textilky, strojírny, chemický průmysl. A celé se to rozeběhne. Chápu to správně, že uhlí tedy „může“ za vznik mnoha slavných průmyslových podniků? Ano. To, že dnes máme třeba Škodovku, je doopravdy výsledkem procesu, který trval celá staletí a souvisí také s těžbou. A když se vrátíme k proměně krajiny jako takové? Ložisek, kde se těžil nějaký nerost, bylo v Česku kolem 300. A všude, kde se těžilo, máte v krajině podzemní důlní díla, kolem haldy, nové obchodní cesty, vodní nádrže a strouhy. V takovéto krajině se objevují také kostelíky a samozřejmě hornická sídla. Souvisí s těžbou uhlí, řekněme, přeshraniční spolupráce a střetávání národů?

Trvá to podle vás do dneška? Jednoznačně. Za podobný dopad hornictví lze považovat „nedávné“ zakládání hornických sídlišť – Poruba, Kladno... V okamžiku, kdy vám vzniknou takovéto výrobní jednotky související s těžbou, propojujete je například cestami, vznikají a rozvíjejí se návazné profese a tak dále. Takže existence hornictví má na současnou podobu České republiky rozhodující a obrovský vliv. Pro příklad: na konci 19. století byl největším přístavem celého Rakouska-Uherska včetně námořních ten v Ústí nad Labem. Proč asi?

Slované nebyli horníci, zato třeba Sasové ano. Takže když se u nás objevilo velké ložisko, obvykle přišli těžit právě Sasové, chcete-li Němci. K těžební oblasti bylo třeba vybudovat trasy, po kterých by se daly přepravovat potraviny. První takové vedly do Čech z Německa, ale za chvíli lidé přišli na to, že je mnohem jednodušší dopravovat potraviny do Krušných hor ze středních Čech. Takže se zde Němci usazovali a začali ovládat obchod a obchodní cesty. Jinak řečeno: dědictví starého hornictví si dodnes neseme tolik, že si to často ani neuvědomujeme.

Zdroj: shutterstock.com

Takže když vidím do třiceti kilometrů od dnešního Mostu ovocné sady či vinice, jsou tam proto, že jejich dávní zakladatelé zde našli nejen podmínky pro pěstování, ale i odbyt pro své produkty mezi horníky?

Symboly průmyslové revoluce V Čechách Břaská pánev a v Anglii elektrárna Battersea.

Do jisté míry ano, ale je tu ještě jeden, podle mého názoru daleko větší fenomén související s těžbou uhlí. Jaký? Český inženýr takřka cimrmanovského typu. Ten působil na malých šachtách, posléze v malých strojírenských podnicích, malých hutích nedaleko ložisek nerostů. To jsou ti chytří lidé, zlepšovatelé, kvůli kterým sem jdou i dnes mnozí investoři. Šikovný český inženýr se prostě nedá ve společenském vývoji přeskočit. Země

Světové zásoby uhlí Potvrzené objevené uhelné zásoby na konci roku 2006 (v miliónech tun). Zdroj: Wikipedie

Černé uhlí

Hnědé uhlí

Celkově

Podíl

111 338

135 305

246 643

27,1

Rusko

49 088

107 922

157 010

17,3

3.

Čína

62 200

52 300

114 500

12,6

4.

Indie

90 085

2 360

92 445

10,2

5.

Austrálie

38 600

39 900

78 500

8,6

6.

Jižní Afrika

48 750

—

48 750

5,4

7.

Ukrajina

16 274

17 879

34 153

3,8

8.

Kazachstán

28 151

3 128

31 279

3,4

9.

Polsko

14 000

—

14 000

1,5

10.

Brazílie

—

10 113

10 113

1,1

14.

Česko

2 094

3 458

5 552

0,6

478 771

430 293

909 064

1.

USA

2.

Celkově

100,0

7

Velcí světoví producenti a spotřebitelé:

Rozhovor

Přišla by vůbec průmyslová revoluce ve světě bez uhlí? Nebo by přišla daleko později?

Šikovný český inženýr takřka cimrmanovského typu se nedá ve společenském vývoji přeskočit.

Čína Největší vliv na vývoj situace má v poslední době Čína, která je díky dynamickému rozvoji ekonomiky největším spotřebitelem i výrobcem uhlí. Industrializace země s miliardou a půl obyvatel klade velké nároky na výrobu oceli, která není možná bez uhlí a koksu. Ověřené zásoby: 111 mld. t Pravděpodobné zásoby: 4 triliony t Roční spotřeba: přibližně 3,8 mld. t Roční produkce: přibližně 3,5 mld. t

Je nepochybné, že anglická průmyslová revoluce přišla díky uhlí. Angličanů bylo hodně a podařilo se jim vykácet kvůli energii takřka všechny lesy. A stanuli před obrovským problémem, kde vzít zdroj energie. Moc nefoukalo, prudkých řek taky zrovna moc neměli... Ale naštěstí měli uhlí, a tak rozvoj průmyslu založili právě na jeho těžbě a spalování. Proto právě uhlí následně ovlivnilo podobu mnoha věcí a přivedlo na svět řadu významných vynálezů. Díky uhlí mohl především vzniknout parní stroj. Proto angličtí panovníci a šlechtici neobyčejně silně podporovali hornické podnikání, ale i vývoj a výrobu všech strojů, které mohou pomoci zajistit dodávky uhlí a energie. Věděli, že bez energie z uhlí by na tom byla společnost daleko hůř.

Indie Podobně překotný rozvoj prodělává také Indie, která je významným světovým dovozcem uhlí. Ověřené zásoby: 92 mld. t Roční spotřeba: přibližně 0,7 mld. t Roční produkce: přibližně 0,595 mld. t

Jak se měnil vztah lidí k těžbě uhlí v průběhu času?

Kde byla těžba uhlí intenzivní, vznikla nová kultura. Hrubá a svérázná, ve které lidé drží velmi pohromadě.

Vždy bylo zjevné, že těžba může dát lidem práci. Zároveň vznikaly kolonie, kde lidé spojeni s hornictvím drželi velmi pospolu. Tam, kde byla těžba uhlí intenzivní, vznikla nová kultura. Hrubá a svérázná, ve které lidé drží velmi pohromadě. Souvisí to s tím, že tato profese byla nebezpečná a pocit nebezpečí vytváří i pocit sounáležitosti. V neposlední řadě zde vždy narazíte na lidové hloubaly. Nemohli jít na vysokou školu, pracovali na šachtách, ale intelektuální potenciál jim zůstal. Podobné typy jsem potkával i já, když jsem fáral v Příbrami. Tohle vše dnes vlastně rozbíjí globalizace, protože když australské uhlí stojí v Hamburku méně než ostravské, přichází útlum a pospolitost kolem těžby a návazných profesí se rozpadá. Jaká je podle vás budoucnost uhlí? Čím dál tím větší. I v Německu, které počítá s mnoha alternativními zdroji energie, těžba uhlí v nejbližších třiceti letech poroste. Do těžby se tam investuje, přicházejí do-

8

Rusko konce zahraniční firmy a dochází k něčemu, co u nás vůbec není reflektováno – k přesunu sídel. Díky právnímu prostředí němečtí těžaři vědí, že se s lidmi musí domluvit a že se s nimi domluví slušně. Kvůli chování těžařů za komunistů je u nás naopak velký odpor ke stěhování obcí. Kdyby se tehdy těžaři chovali k lidem slušně, pravděpodobně by dnes nebylo prolomení limitů takovým politickým problémem. Uhlí máme na stovky let, technologie výroby energie z uhlí je zvládnutá přes sto let, dají se vylepšit sítě, ale nic dalšího se asi nedá vymyslet. Tepelná elektrárna založená na uhlí se dá postavit či zrekonstruovat za poměrně krátkou dobu. Takže to vypadá tak, že podíl uhlí na globální energetické produkci se bude zvyšovat. Hodně se hovoří o roli Číny v tomto procesu. Čína je největším producentem i dovozcem uhlí. A vlastně dnes zažívá to, co Anglie před stovkami let. Rozvoj oborů, které potřebují levnou energii. Takže uhlí bude využíváno dál a dál.

Neúnavný intelektuál Václav Cílek vydává jednu knihu za druhou a je velmi aktivní v médiích. Je to zkrátka osobnost, která má českému národu co říct, a proto to také dělá.

Pohnulo s lidstvem kupředu něco tolik jako objevení a těžba uhlí? Parní stroj a ohňové stroje, které čerpaly vodu. Když máte parní stroj, máte lokomotivu a tím pádem i dálkovou dopravu. Pak ještě spalovací motor nebo zpracování hliníku, to umožnilo masivní leteckou dopravu. Ale náš svět stojí a padá s energií.

Čína je největším producentem i dovozcem uhlí. A vlastně dnes zažívá to, co Anglie před stovkami let. Rozvoj oborů, které potřebují levnou energii. Takže uhlí bude využíváno dál a dál.

Rusko představuje významného světového producenta i spotřebitele uhlí, především však má druhé největší ověřené zásoby na světě. Je také významným exportérem. Ověřené zásoby: 157 mld. t Roční spotřeba: přibližně 0,22 mld. t Roční produkce: přibližně 0,36 mld. t

USA Spojené státy mají největší ověřené zásoby uhlí na světě a jsou druhým největším producentem po Číně. Ročně se zde spotřebuje přibližně miliarda tun převážně domácího původu. Výrobu elektřiny pokrývá ze 45 % právě uhlí. USA jsou také tradičním vývozcem uhlí. Export začal růst po zahájení těžby zemního plynu z břidlic. To vedlo ke snížení cen uhlí a jeho nahrazování v elektrárnách levnějším plynem. Ověřené zásoby: 245 mld. t Roční spotřeba: přibližně 0,82 mld. t Roční produkce: přibližně 0,93 mld. t Zdroj: www.okd.cz

Severní vítr

Litvínov a jeho hokejoví chlapi Litvínov je v hokejovém světě pojem. Zdejší klub vychoval nejvyšší počet českých hokejistů pro prestižní kanadsko-americkou NHL. Jeho hráči a trenéři, včetně maséra, byli u historického úspěchu českého hokeje, vítězství na ZOH 1998 v Naganu, při olympijském Turnaji století. V městě pod úpatím Krušných hor je hokej prostě fenomén. I v roce 1971 budili žlutočerní respekt Hlavní zásluhu na tom měl Ivan Hlinka. Kdo ho najde, dostane příští vydání Sedmého proudu zdarma!

Fotografie: Archiv Edvarda D. Beneše Text: Edvard D. Beneš

K

lub spatřil světlo světa po skončení druhé světové války, přesněji 8. listopadu 1945, jako „hockeyový odbor“ tehdejšího Sportovního klubu Stalinovy závody Horní Litvínov. Jenže existuje přinejmenším jeden důkaz o tom, že lední hokej se v Litvínově hrál daleko dříve. Tím je fotografie hokejového týmu zdejšího Sokola, na níž je coby mladý hráč pozdější velice úspěšný trenér prvoligového mužstva František Voříšek. Ta pochází z roku 1932. V roce 1959 Litvínov postoupil mezi naši hokejovou elitu a zabydlel se v nejvyšší soutěži natolik, že z ní nikdy nesestoupil. Na druhou stranu nikdy se nestal mistrem, i když několikrát měl zisk titulu doslova na dosah ruky. Čtyřikrát skončil druhý.

10

Jména jako Kluc, Walter, Bubla, Růžička, Reichel, Ručinský, Šlégr, ale především Hlinka se stala mezi hokejovými příznivci legendárními. První velkou osobností byl útočník, rodák z Nesuchyně u Rakovníka, Miroslav Kluc (* 1. prosince 1922 – † 4. prosince 2012). Do Litvínova přišel ze sousedního Chomutova, aby si nečekaně prodloužil kariéru. Tehdy, ve svých 36 letech, byl pro Chomutov už neperspektivní, ale v Litvínově střelecky znovu ožil a měl i jako hrající trenér hlavní zásluhu na tom, že tým z městečka pod úpatím Krušných hor na konci 50. let postoupil do první ligy. „Zlaté ruce Míry Kluce!“ skandoval tenkrát vyprodaný zimní stadion při každém domácím utkání Litvínova. Hrát přestal až ve čtyřiceti, na vrcholu slávy.

Jednou z nejpozoruhodnějších postav litvínovského hokeje byl bezesporu Jaroslav Walter (* 5. ledna 1939 – † 20. června 2014). Enfant terrible, spoluhráči přezdívaný Štětináč, se v průběhu krátké doby nesmazatelným způsobem zapsal do srdcí litvínovských hokejových příznivců jako výjimečný hráč. Některé historky a kousky, při nichž hrál vždy hlavní roli, se tradují dodnes. Třeba ta o tom, jak se vsadil, že mu nikdo z protihráčů na ledě nevezme puk. Neváhal a o přestávce mezi třetinami si do horního konce hokejky zatloukl hřebík tak, aby jen nepatrně vyčníval ven. Při hře pak, když se dostal ke kotouči, najednou prostě otočil hokejku a její horní konec přiložil k puku takovým způsobem, že jej nabodl na hřebík, a takto projel celým kluzištěm. Rozhodčí samozřejmě pro takovouto legrácku pochopení neměl a Walter „vyfasoval“ trest za nesportovní chování. Nicméně sázku vyhrál. Jinak byl výborným, impulsivním a bojovným typem hokejisty. Hráč – bohém. Často byl předmětem

11

Severní vítr

Hlinka je Superstar! Prohlásil na jeho adresu legendární obránce Bobby Orr po finále Kanadského poháru 1976, v němž tehdejší československý národní tým jen těsně prohrál právě s Kanadou.

Miroslav Kluc (vlevo) s další bývalou hvězdou litvínovského hokeje Miroslavem Daňkem.

tehdejších kárných řízení. Nicméně po zápase se vždycky mluvilo jenom o něm. Miláček diváků a výrazná opora v úvodních prvoligových sezonách. Dvakrát byl nejlepším střelcem týmu. Byl prvním litvínovským hráčem, který oblékl reprezentační dres. Startoval na MS 1963 ve Stockholmu (3. místo) a na ZOH 1964 v Innsbrucku (3. místo). Bezesporu největší a nejvýraznější postavou Litvínova byl Ivan Hlinka (* 26. ledna 1950 – † 16. srpna 2004). Už jako mladík, když se dostal do A mužstva, nosil na dresu označení A jako zástupce kapitána. Jeho hokejová hvězda vyletěla hodně vysoko. Za své hráčské kariéry se stal třikrát mistrem světa. Jaroslav Walter (vlevo) Se spolhráčem Bohumilem Mračkem.

Jako první litvínovský hráč společně s Jiřím Bublou okusil kanadsko-americkou NHL. „Hlinka je Superstar!“ prohlásil na jeho adresu legendární obránce Bobby Orr po finále Kanadského poháru 1976, v němž tehdejší československý národní tým jen těsně prohrál právě s Kanadou. Po skončení hráčské kariéry se Hlinka stal trenérem. A opět slavil úspěch! Český národní tým dovedl na zimní olympiádě v Naganu ke zlatým medailím. Šlo přitom o takzvaný Turnaj století, na němž nastoupily ty největší hokejové hvězdy včetně kanadského velikána Wayna Gretzkého. Zlato si z Japonska přivezlo celkem osm litvínovských hráčů: Růžička, Reichel, Beránek, Ručinský, Šlégr, Svoboda, Lang a Čaloun. Členem týmu byl ještě litvínovský masér Václav Šašek. Legenda litvínovského hokeje Ivan Hlinka předčasně odešel do hokejového nebe po tragické autonehodě u Karlových Varů 16. srpna 2004. Hlinkovým následovníkem se stal Vladimír Růžička (* 6. června 1963). Ten debutoval v nejvyšší soutěži v roce 1979 v utkání proti Jihlavě a po krátkém pobytu na ledě vstřelil svůj vůbec první gól v nejvyšší soutěži. Podíval se i do NHL. Po skončení kariéry se stal trenérem. Českou reprezentaci dovedl na MS 2005 a 2010 ke zlatu. Národní tým vedl i na letošním MS. Dalším z velkého výčtu litvínovských hokejistů, kdo psal nejen klubovou, ale i národní historii, je Robert Reichel (* 25. června 1971). V současnosti 43letý trenér patřil k nejvýraznějším postavám novodobé historie litvínovského hokeje.

Nagano 1998 K největšímu úspěchu všech dob nasměroval český hokej Ivan Hlinka v roli trenéra. Zdroj: Černá Žlutá – 60 let litvínovského hokeje

A kapitánské „céčko“ měl na prsou ve svých 34 letech jeho pokračovatel Vladimír Růžička. Zdroj: isifa

Zdroj: Černá Žlutá – 60 let litvínovského hokeje

12

13

Expert na nájezdy

„Nechci končit trapnej“

Robert Reichel byl prakticky neomylný při trestném střílení.

Vzkázal před letošní sezónou Martin Ručinský. Obuje opět brusle?

Prásk! A příště už tudy nejezdi... Jiří Šlégr oblékal za mořem podobný dres jako doma – bostonský. Stanley Cup ale získal v jiném – detroitském. Zdroj: isifa

Úspěšně si vedl na mezinárodním poli, je trojnásobným mistrem světa (1996, 2000 a 2001), držitelem zlaté medaile ze ZOH v Naganu 1998 a bronzové medaile ze Světového poháru. Úspěšně hrál také v NHL. Po skončení sezony 2009/2010 ukončil hráčskou kariéru a stal se trenérem. Vedl Litvínov v extralize a v současnosti je trenérem juniorského týmu HC Litvínov. Hvězdami současnosti jsou doslova nestárnoucí Martin Ručinský (* 11. března 1971) a jeho parťák Jiří Šlégr (* 30. května 1971). Ten sice už jednou kariéru ukončil společně s Robertem Reichelem, ale po necelých třech letech se znovu vrátil na led a také v nadcházející sezoně hodlá v kariéře pokračovat. Šlégr je jediným litvínovským hokejistou, kterému se podařilo získat Zlatý triple, tedy titul mistra světa, olympijského vítěze i vítěze Stanley Cupu. To nad startem Ručinského visí stejně jako loni otazník.

14

Všichni však věří, že Růča, jak mu říkají, opět vyjede na led a bude diváky bavit svou hrou. Napovídají tomu i nezaručené zprávy o tom, že by v Litvínově mohl třeba hrát Petr Nedvěd, Ručinského velký kamarád. Litvínov byl vždycky líhní hokejových talentů. V posledních desetiletích už to není tolik pravda, protože mládež zlákaly jiné radovánky jako třeba počítače a v téměř třicetitisícovém Litvínově se nehraje jen hokej. Přišly nové moderní sporty a s nimi i odliv mládeže, ze které se vždycky vychovávali skvělí hokejoví chlapi. Nicméně po letech půstu se začíná opět blýskat na lepší časy. Litvínov má hokejovou akademii a v ní vychovává následovníky Hlinky, Růžičky, Reichela, Ručinského nebo Šlégra. Junioři v loňské sezoně bojovali ve finále extraligy a získali stříbrné medaile po třízápasové bitvě s Piráty Chomutov, v podstatě s nejlepším výběrem v ČR.

Olympijští vítězové:

Držitelé Stanley Cupu:

Vladimír Růžička, Robert Reichel, Josef Beránek, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Petr Svoboda, Robert Lang, Jan Čaloun.

Petr Svoboda, Petr Klíma, Martin Škoula, Jiří Šlégr.

Mistři světa:

Ivan Hlinka, Jiří Bubla, Petr Svoboda, Petr Klíma, Petr Nedvěd, Vladimír Růžička, Robert Reichel, Josef Beránek, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Robet Lang, Vlastimil Kroupa, Roman Vopat, Jan Vopat, Jan Čaloun, Pavel Rosa, Martin Škoula, Kamil Piroš, Karel Pilař, Tomáš Kůrka, Kamil Kreps, Lukáš Kašpar, Jakub Petružálek.

Ivan Hlinka, Jiří Bubla, Robert Reichel, Martin Ručinský, Vladimír Růžička, Petr Rosol, Eduard Uvíra, Arn old Kadlec, Robert Lang, Robert Kysela, Petr Franěk, Jan Čaloun, Karel Pilař, Jiří Šlégr, Lukáš Kašpar.

Mistři světa – trenéři: Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann.

Hráči v NHL:

Rozhovor

Ještě vloni vládly pod nejvyšším komínem v ČR chmury a nejistota. Přes dvě stovky zaměstnanců chodily do práce s obavou, že příští výplata už může být tou poslední. Tehdejší majitel elektrárny ČEZ chtěl podnik uzavřít a se svým záměrem se ani příliš netajil. V září přišlo rozuzlení. Uhelnou elektrárnu Chvaletice koupila Severní energetická a okamžitě zahájila přípravné práce na její modernizaci. Jak bude přestavba vypadat a jakou mají noví majitelé vizi do budoucna, o tom jsme hovořili s generálním ředitelem Lubošem Pavlasem.

Fotografie: Michal Klíma, Mladá fronta DNES Text: Petr Dušek

Elektrárnou Chvaletice každý týden projde několik exkurzí, v červnu byl den otevřených dveří, který přilákal na 500 zvědavců. Když lidé vidí, že elektrárna je na svůj věk ve slušné kondici, nepodivují se nad tím, že ji chtěl bývalý majitel uzavřít?

Zdroj: Martin Vonka

Elektrárnu „na odpis“ čeká modernizace a minimálně 15 let života 16

Možná se trochu podivují, protože elektrárna skutečně budí dojem dobře fungujícího systému, je velmi fotogenická a návštěvníka dokáže hned na první pohled ohromit. Filosofa Jana Sokola zaujala ze strojařského hlediska natolik, že ji označil za koncert přesné a pečlivé práce. Nicméně nelze popřít, že elektrárna zároveň vyžaduje výraznou modernizaci, nezapomínejme, že už je v provozu takřka 40 let a nikdy neprošla žádnou zásadní rekonstrukcí. Úprav doznal pouze spalovací režim kotlů, systém kontroly a řízení, dostavělo se odsíření a navazující provozy a změnil se způsob dopravy a vykládky uhlí. Navíc se v posledních letech kvůli nejisté budoucnosti omezovaly velké generálky. Záměry našich předchůdců ovšem musíme posuzovat v souvislostech. My jsme elektrárnu zachránili, protože jsme si to mohli dovolit a bylo to pro nás výhodné. ČEZ neměl ani zajištěné dodávky uhlí, proto lze pochopit, že uvažoval o ukončení provozu. Proč jste si to mohli dovolit a v jakém směru je to pro vás výhodné? Já bych se nebál tvrdit, že nás k tomu prakticky donutily vnější okolnosti včetně vývoje české a evropské energetiky. Skupina Czech Coal dlouhodobě usilovala o vlastní elektrárnu, přičemž uvažovala jak o výstavbě, tak o koupi. Když se Severní energetická ještě jako Litvínovská uhelná majetkově odštěpila od skupiny Czech Coal, vznikla jedineč-

ná příležitost spojit lom s elektrárnou. Není žádným tajemstvím, že zásoby uhlí před těžebními limity v našem hnědouhelném lomu ČSA se tenčí. Bylo tedy nezbytné porozhlédnout se na trhu, udělat rázný investiční krok a také podstatně změnit podnikatelské záměry. Když jsme koupili Elektrárnu Chvaletice, vzniklo velmi výhodné vertikální propojení. Ve vlastním lomu těžíme uhlí a najednou ho nemusíme jenom prodávat jiným, ale můžeme z něj sami vyrábět elektřinu a teplo, tedy „výrobky“ s mnohem vyšší přidanou hodnotou. To je zajímavý podnikatelský záměr. Na prodej elektrárny se navíc dívala pozitivně i Evropská komise, která trvala na omezení dominantního postavení ČEZ na českém trhu. ÚOHS zase přivítal to, že nástup nového podniku zvýšil konkurenci na trhu se silovou elektřinou a podpůrnými službami. Jak bude vypadat avizovaná modernizace Chvaletic a kdy začne? Zatím pomocí běžné údržby udržujeme v provozu všechny 4 bloky tak, jak byly postaveny v minulosti. Program obnovy je teprve ve fázi návrhu. Ke konci letošního roku bychom měli znát varianty technického řešení, jak prodloužit životnost elektrárny a splnit i ekologické podmínky vycházející z evropské a české legislativy. Příští rok budeme chytřejší, to už bychom měli dostat reálné nabídky od dodavatelů. Prvním mezníkem je pro nás v každém případě rok 2016, od kterého elektrárna bude muset splňovat nové emisní limity a ve kterém začne takové přechodné období, které skončí v polovině roku 2020. Pokud jde o naše vize do budoucna, plánujeme pokračovat v provozu až za rok 2030.

17

„Je to zajímavý podnikatelský záměr.“

Rozhovor

Luboš Pavlas se na řízení Elektrárny Chvaletice těšil.

Uhlí tedy zdaleka není takovým zločincem, jak se často tvrdí. Současné uhelné elektrárny ovlivňují životní prostředí méně než doprava. Navíc je dobré si uvědomit, že když budeme využívat domácí hnědé uhlí, kterého máme v ČR ještě pro několik generací, podpoříme energetickou bezpečnost a nezávislost státu. Tuto unikátní příležitost by si nenechal utéci žádný racionálně uvažující hospodář.

Ing. Luboš Pavlas 1958 Zkušený manažer v oblasti energetiky je v současnosti generálním ředitelem Elektrárny Chvaletice. V minulosti vedl celou řadu energetických podniků (Pražskou teplárenskou, ČEZ Bulgaria a Czech Coal) i asociací (Teplárenské sdružení, Český svaz zaměstnavatelů v energetice). Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a v postgraduálním studiu se specializoval na rozvoj zásobování teplem. Mezi jeho koníčky patří cestování, sport, rodina a dobré víno.

Elektrárna zezelenala Vloni v září se Litvínovská uhelná změnila v Severní energetickou. Změna se okamžitě projevila i na hlavní budově Elektrárny Chvaletice.

středí a obchod s elektrickou energií na liberalizovaných trzích. Pro doplnění týmu a generační obměnu budeme potřebovat jak lidi s manažerskými schopnostmi, tak specialisty i spolehlivé a kvalitní dělníky. Zájemci se navíc mohou těšit na ohodnocení, které je v regionu nadstandardní. Uhlí je stále vyčítáno, že má vysoké emise a znečišťuje životní prostředí. Uhelné elektrárny se ovšem v posledních desetiletích technologicky výrazně posunuly. Není teze o špinavém uhlí zralá na revizi?

Elektrárna nutně potřebuje okysličit i z personálního hlediska. Jak se vám daří lákat mladou pracovní sílu? Upřímně řečeno, zatím se to moc nedaří. Stále se totiž potýkáme s tím, že podnik měl ještě donedávna nálepku „neperspektivní“. Proto teď na všechny strany říkáme, že situace je úplně jiná. V současnosti jsme jedni z mála v Pardubickém kraji, kdo potřebuje nabrat nové pracovní síly. Mladé lidi bychom chtěli nalákat na široký rozsah oborů, které se u nás uplatní: mechaniku, termodynamiku, hydrauliku, strojírenství, elektro, automatizaci, metrologii či informační technologie, chemii, ochranu životního pro-

18

Jsem přesvědčen, že ano. Tradiční protiuhelné argumenty už dnes osobně považuji za setrvačné a účelové. Přes všechny cíle, uměle a politicky vyhlašované z EU, uhlí má a ještě dlouho bude mít v celosvětové energetice velký význam. V poslední době s oblibou tvrdím, že neexistují špinavé zdroje, ale pouze špinavé kotle. Abychom mohli posoudit dopady na životní prostředí, musíme se dívat nad komín, chladicí věže či kanál s odpadní vodou, nikoliv na palivo. Technologie pro snížení emisí NOx, pro záchyt popílku a pro odsíření jsou dnes již na takové úrovni, že se uhlí může směle měřit se všemi ostatními energetickými zdroji. Výmluvnými grafy se může pochlubit i Elektrárna Chvaletice. Zatímco v 90. letech se roční produkce oxidu siřičitého pohybovaly v řádech desetitisíců tun, dnes jsme na hodnotách kolem 2 až 3 tisíc. Vezmeme-li navíc v úvahu celý životní cyklus, vyznívá situace pro uhlí ještě lépe. Švýcarský inženýr Ferrucio Ferroni nedávno zpochybnil tvrzení Mezivládního panelu pro klimatické změny, že solární elektrárny patří mezi nízkoemisní zdroje. Podle zjištění jeho týmu má fotovoltaika naopak vysoké emise – nikoliv však ve fázi provozu, ale při výrobě, která je technologicky velice náročná.

Jak je na tom Elektrárna Chvaletice s využitím vedlejších energetických produktů? S trochou nadsázky můžu říct, že ani zrno nepřijde na zmar. Především v létě jsme měli pocit, že důležitější je mít popílek než vyrábět elektřinu. V zimě se to samozřejmě otočí. Naše odpady jsou plně certifikované, nabízíme strusku, popílek, energosádrovec i stabilizát. Tyto produkty se používají například při výrobě cementu, v betonárnách a při výrobě stavebních dílců, krajinotvorbě či pro stavební účely. Věříme, že se podaří přesvědčit investory (především stát), aby k výstavbě regionálních železničních koridorů, silnic a dálnic využívali právě to, co zbývá po spálení uhlí. Bylo by to oboustranně výhodné. Investoři by nemuseli zbytečně a nákladně dovážet zdaleka štěrk a písek a my ukládat nevyužitou produkci VEP na úložiště za elektrárnou. Portfolio zákazníků Elektrárny Chvaletice od poloviny roku přebírají Moravské naftové doly, s  nimiž se Severní energetická dohodla na strategické spolupráci. Proč jste se rozhodli nepokračovat v přímých dodávkách elektřiny koncovým odběratelům? Je to logický krok, který navazuje už na samotný nákup Elektrárny Chvaletice a její propojení s hnědouhelným lomem ČSA. Skupina Severní energetická se stala novým hráčem na energetickém trhu a s tím před ní vyvstaly také nové příležitosti a úkoly. Díky navázání strategické spolupráce s MND se nám uvolnily ruce a nyní se už můžeme plně soustředit na prioritní oblasti: obchodování s elektřinou na dlouhodobých i krátkodobých velkoobchodních trzích. Vlastní výroba elektřiny z našeho hnědého uhlí je přitom naší konkurenční výhodou. Umožňuje nám i aktivní (a dosud úspěšnou) účast v soutěžích na poskytnutí podpůrných služeb pro elektrizační soustavu ČR. Koncový zákazník byl dlouhá léta zvyklý na to, že mu elektřinu dodává přímo Elektrárna Chvaletice. Změnu ale vůbec nepocítí, kontinuita dodávek nebude žádným způsobem narušena. Portfolio bude v dobrých rukou, na základě dlouholetých zkušeností považujeme MND za nejvhodnějšího partnera jak pro elektrárnu, tak pro naše odběratele.

O vás je známo, že holdujete dobrému vínu. Už jste ochutnal třebívlické, tedy víno ze zámeckého vinařství, které čeká na obnovu po více než 100 letech? Vyznávám moudro klasika „Život je příliš krátký na to, abychom pili špatné víno“. Díky svému dřívějšímu angažmá jsem měl možnost poznat i méně známá bulharská či rumunská vína. Nemálo z nich snese srovnání s těmi špičkovými z tradičních oblastí, především letní růžová nebo krásná „plnotučná“ červená vína. Nejde mi však jen o obsah lahve, ale i o příběh, který za ním je. Za velmi zajímavý považuji bezesporu právě příběh o vzniku a obnově vinic a vinařství v Třebívlicích. Pokud jde o ten obsah, z třebívlické produkce mě doslova nadchlo třeba Sylvánské zelené.

19

Fotopříběh

Život v lomu Je to jedno z nejbizarnějších míst v ČR. Kam až oko dohlédne, rozkládá se tmavá jáma, která se nepodobá ničemu pozemskému. Uprostřed by klidně mohl pózovat ve skafandru Neil Armstrong a mumlat cosi o malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo. Jen by to v burácení strojů asi trochu zaniklo. Představa opuštěného „města duchů“ však funguje jenom z dálky – při bližším pohledu se úplně vytratí. Na svazích a kolem jámy bývá až neuvěřitelně živo...

Vítejte v povrchovém lomu Československé armády!

Fotografie: Martin Šuvarina, Severní energetická Text: Petr Dušek

V dávných dobách, kdy se ještě Evropou proháněli obři, si to přihasil jeden obzvláště urostlý z Německa, zakopl o Krušné hory a rozplácl se v Komořanském jezeru. I takové příběhy přivede na mysl famózní pohled z ptačí (tedy ve skutečnosti vrtulníkové) perspektivy. Rozměry? Působivé! Lom ČSA zabírá 5 000 hektarů, vešlo by se tedy do něj leccos: 2 500 římských koloseí,

20

přes 100 náměstí Nebeského klidu, 17 Máchových jezer, celá Praha 6 (a mohla by s sebou vzít i sousední Prahu 7), téměř celé Bermudské ostrovy nebo skoro třetina Lichtenštejnska.

21

Novodobí dinosauři jsou rozměrní a také pořádně hladoví. Ti menší se živí uhlím a ti větší skrývkou, nadložní vrstvou hornin, kterou je třeba odstranit, abychom se k uhlí vůbec dostali. Vyhynutí hrozí zejména zelenému brontosaurovi s taxonomickým označením RK5000, který se dnes již nikde jinde ve světě nevyskytuje.

V jámě panuje přes den čilý důlní ruch, o čemž svědčí i permanentní hukot strojů. Povrchové dobývání řídí báňští inženýři, po dočasných cestičkách putuje materiál i lidské zdroje, technika poslušně plní jasné instrukce obsluhy. A to vše se děje pod přísným dohledem zámku Jezeří. Budoucnost je však nejistá. Pokud politici nenajdou odvahu k prolomení limitů, za 8 let těžaři odejdou a 750 milionů tun hnědého uhlí s nejvyšší výhřevností v ČR zůstane v zemi.

22

Den má 24 hodin a ještě noc, říkalo se při zkouškovém na vysoké. I tady to má svoji platnost. Provoz je nepřetržitý, stroje tedy neúnavně dřou i v noci. Kromě nesporné efektivity práce to má ještě jinou výhodu. Máme skvělé důkazní materiály pro Společenstvo přátel UFO!

Okraje lomu nabízejí pozoruhodné pohledy plné kontrastů. Stačí udělat pár kroků od nevzhledné jámy a jste na voňavé louce, kde se to jen hemží uklidňující zelení. Kouzlo rekultivace budiž pochváleno!

25

Přírodní krása se do vytěžených lokalit vrací v mnoha podobách. Na místech, kde se ještě donedávna těžilo uhlí, se už dnes rozprostírají pole, louky, sady, lesy, jezera, a dokonce i vinice. Ale klidně bychom vás mohli tahat za nos, protože rekultivace je od přirozené krajiny k nerozeznání.

Když strávíte v lomu ČSA a jeho okolí delší čas, uvěříte tomu, co se tu povídá: těžební lokality mají po rekultivaci ještě vyšší biodiverzitu než před těžbou. Jinými slovy dnes tu je paradoxně živěji. Na denním pořádku jsou návštěvy muflonů, kanců, srnců či různých druhů ptactva.

26

Symbolem života v lomu ČSA se stali zejména mufloni, podle odhadu jich tu žije 150 až 200.

27

Fotografie: Tomáš Malý

Poklady pod uhelnou slojí 28

Ta zpráva proběhla snad všemi českými médii. Letos na jaře narazili těžaři Vršanské uhelné na přerušenou sloj a objevili koryto 20 milionů let staré řeky. O pravěkém toku, který šířkou přibližně odpovídá dnešní Berounce, se dopředu vědělo. Objev přesto vzbudil velký ohlas.

29

Když ještě Himaláje nestály…

Perlorodka z lomu

Do pradávných dob je možné se ponořit i na lomech Vršany a Jan Šverma. „V roce 2007 se při propojení skrývky obou lomů našel zachovalý kmen stromu, pocházející z doby před 20 miliony lety, kdy planetě vládly třetihory,“ vypráví Petr Šulcek z Útvaru báňské činnosti a geologie Vršanské uhelné. „Šlo o tisovec, tedy opadavý jehličnan. Tisovce obsahují velké množství pryskyřice, která kmen impregnovala, a mohl se tak zachovat do dnešních časů. I na tomto kmeni se našly stopy smoly,“ podotýká Petr Šulcek. Tisovce se v éře třetihor, kdy pohoří Himaláj bylo jen nevýznamnou pahorkatinou, rozšířily po celé severní polokouli. Na skrývkových řezech lomů Vršany a Jan Šverma je geologové objevili již několikrát. Ze stejné doby jako kmeny tisovce pochází i pravěké říční koryto, kterým do mostecké pánve přitékala voda. V nejširší části dosahuje šířka koryta zhruba 500 metrů, jeho délka se pohybuje mezi třemi a půl až čtyřmi kilometry. Uhelná sloj je zde přerušena, přesto se musí celý prostor vytěžit. „Nejzajímavější je na celém úkazu velmi ostré ohraničení koryta a jeho výrazné oddělení od okolní uhelné sloje, což nebývá obvyklé,“ dodává Šulcek.

Ve Vršanech dochází podle Šulcka k zajímavým nálezům jednou až dvakrát za rok. Na prvohorní trilobity zde člověk nenarazí, vždyť místní uhlí pochází ze třetihor. Přesto zde geologové nalezli i některé vzácnosti, například zkamenělou perlorodku. Na místech vršanského lomu vládlo nestabilní prostředí. Zatímco jinde mohly usazeniny v klidu spočinout, zdejší oblast byla poněkud akčnější. Voda zde kolísala a mnoho materiálu odplavila. To je hlavní důvod, proč vršanský lom není na geologické nálezy nikterak bohatý.

Zkamenělý strom čekal od svého objevení na finální uložení několik let. Co je to však proti věkům, po které odpočíval v zemi?

Těžba uhlí s sebou přináší i jeden zajímavý vedlejší produkt. A to pohled do historie. Při odkrývání zeminy se člověk může dotknout nejen nedávných dějin, ale i okamžiků, kdy se po naší planetě proháněla stvoření, která by v žádném případě nechtěl potkat tváří v tvář.

Fotografie: Vršanská uhelná Text: Martin Janda

zemí České republiky je oblast s bohatou historií. Kdysi v dávných dobách zde šplouchalo moře plné trilobitů, později zde pobíhali dinosauři a ještě později třeba nosorožci či lvi. Pak si v daleké Africe jedna opice usmyslela, že sleze ze stromu a zkusí, jaké by to bylo pohybovat se po zemi jen po zadních končetinách. Její experiment byl úspěšný a potomci, které zplodila s podobně smýšlejícími opicemi, časem dorazili i do Čech. Oděli se, začali organizovaně lovit, komunikovat mezi sebou i obdělávat půdu. Ovšemže nezapomněli na svou zvířecí podstatu a neustále mezi sebou bojovali. A tak česká zem ve svých útrobách stále skrývá stopy po bojích dávných i nedávných. Nelze se divit, při pohledu do historie je zřejmé, že téměř v každém století couralo českou kotlinou nějaké cizí vojsko. A severočeské uhelné doly o této historii vědí své.

30

V nejširší části dosahuje šířka koryta zhruba 500 metrů.

31

Archeologové zde nalezli řadu cenných artefaktů. Především stříbrné šperky, tzv. záušnice, kterými si středověké dívky, slečny a paní zdobily své účesy.

dověké dívky, slečny a paní zdobily své účesy. V lokalitě byl objeven i dětský hrob s náhrdelníkem ze zelených sklíček.

Archeologické nálezy artefaktů z nedávné doby mají tu nevýhodu, že občas vyžadují zásah pyrotechniků.

Nebezpečné nálezy

Zdroj: Archeologický ústav AV ČR.

Kousek od raně středověkého pohřebiště proběhl další archeologický výzkum. Ten byl zaměřen na podstatně mladší období, kdy zde duněly zbraně druhé světové války. Kromě archeologů na něm participovali i odborníci z Vojenského historického ústavu a nemohli chybět ani geodetové a geologové ze Severočeských dolů. Ostatně, za pár let se zde bude těžit uhlí a poté zde pomocí rekultivací vznikne jezero. Nedaleko odsud se nachází proslulá litvínovská chemička. Když v roce 1944 nacistická vojska na všech frontách ustupovala, ztratila životně důležitá ropná pole v Rumunsku a poté i v Maďarsku. Benzín byl vyráběn synteticky, mimo jiné právě v Litvínově. Mimochodem: na více než sto tisíc tun benzínu bylo potřeba milionu tun uhlí. Chemička se od roku 1944 stávala pravidelným cílem spojeneckých náletů. Pozůstatky bombardování jsou patrné dodnes. Munice, kterou experti u Bíliny odkryli, byla ještě funkční. O tom, že s ní spojenci nešetřili, svědčí fakt, že pyrotechnici museli zlikvidovat celkem 4,5 tuny výbušnin. S jistotou se dá říci, že seriál zajímavých archeologických objevů v severočeské uhelné pánvi zdaleka nekončí. S postupující těžbou se lze těšit na mnohé další a jistě i překvapující nálezy.

Pyrotechnici museli zlikvidovat celkem 4,5 tuny výbušnin. Bitevní pole Řadu archeologických pokladů naopak skrývá důl Bílina. Vědci z Archeologického ústavu v Praze odkryli na jeho předpolí desítky hrobů z 1. poloviny 11. století. Pocházejí tedy z doby, kdy česká knížata válčila s německými králi. Právě okolí Bíliny se stávalo častým terčem nájezdů a plenění. Například v roce 1040, jak praví Kosmova kronika, zde řádilo vojsko míšeňského markraběte Ekkeharda II. Nalezené hroby sloužily jako poslední místo odpočinku především pro ženy. Archeologové zde nalezli řadu cenných artefaktů. Především stříbrné šperky, tzv. záušnice, kterými si stře-

32

Je libo pravěký herbář?

Štíhlá krasavice mezi uhlím Je méně známá, o více než polovinu menší a asi o 2000 až 6000 let mladší než Věstonická venuše. A nalezena byla 28 let a jeden den po své jihomoravské sestře, konkrétně 14. července 1953. Necelých pět centimetrů vysoká a na 23 000 let stará Landecká venuše (zvaná též Petřkovická venuše) je ale jedinou štíhlou venuší v Evropě. Landecké naleziště navíc drželo až do poloviny 90. let 20. století celosvětový primát v nálezu nejstaršího použití uhlí jako topiva. Bezhlavé, 4,6 cm vysoké torzo těla mladé ženy vyřezané z krevele (hematitu) objevil archeolog Bohuslav Klíma pod mamutí stoličkou v místě pradávného sídliště lovců mamutů. V její blízkosti bylo nalezeno mnoho dalších artefaktů a úlomků. Landecká venuše, která je trvale umístěna v Archeologickém ústavu v Brně, pravděpodobně zobrazuje tělo mladé dívky na počátku těhotenství. Venuše nemá hlavu a odborníci se domnívají, že ji nikdy ani neměla. Dosud nejstarší známou figurkou člověka na světě je Švábská venuše, šesticentimetrová soška ženy s obrovskými prsy z mamutí kosti, kterou pravěký umělec vytvořil asi před 40 000 lety. Objevena byla v září 2008 v jeskyni Holhe Fels u Schelklingenu v pohoří Švábská Alba. Kdoví, třeba se podobná Venuše skrývá i kdesi v severních Čechách…

S postupující těžbou se lze těšit na mnohé další a jistě i překvapující nálezy.

33

Pelmel První dostih sezóny v Mostě zahájil Josef Váňa Letošní dostihovou sezónu mosteckého Hipodromu zahájila uprostřed května stylově autogramiáda nejpopulárnějšího českého žokeje Josefa Váni v místním obchodním centru. Úvodnímu dostihovému dni Jarní ceny města Mostu nepřálo počasí, diváky to ovšem neodradilo. Přišli v hojném počtu a v hlavním dostihu, Memoriálu Vlastimila Smolíka, viděli vítězství Omnibusse v sedle s žokejem Rájou.

Severočeské kraťasy V elektrárně se dveře netrhly Den otevřených dveří prožila v sobotu 14. června Elektrárna Chvaletice. Zájem veřejnosti byl obrovský, první návštěvníci přijížděli už hodinu před začátkem s obavami, aby se dovnitř vůbec dostali. Nakonec prošlo elektrárnou celkem 500 lidí, tedy rekordní počet. Prohlídka s odborným výkladem zahrnovala kotelnu, strojovnu, unikátní výklopník paliva, chladicí věže i hasičskou techniku. Zkrátka nepřišly ani děti – organizátoři pro ně připravili šlapací motokáry, skákací hrad či nejrůznější soutěže.

Už jste hráli fotbalgolf? V neděli 8. června bylo v areálu Hipodromu Most slavnostně otevřeno hřiště na fotbalgolf, nový sport, který spojuje fotbal, golf a minigolf. Symbolickou pásku přestřihli generální ředitel Severní energetické Petr Kolman a náměstkyně primátora města Mostu Hana Jeníčková. Turnaj hvězdných týmů následně ukázal stovkám přítomných diváků, co to fotbalgolf vlastně je, jak umí být zábavný a zároveň náročný. Nyní už slouží nové hřiště široké veřejnosti, mezi prvními si jej vyzkoušelo i mužstvo žáků FK Teplice U14. Fotbalgolf pochází ze Švédska a letos slaví deset let své existence.

OAKS Cenu Severní energetické vyhrála opět Mary Yeats

Rypadlo opraveno Těžební stroj KU300, který v lednu utrpěl „sesednutí řiditelných podvozků“, už je opět v dobré kondici. Díky dlouhodobé péči společností Slovácké strojírny a Elektroprim Koutník se mohl uprostřed srpna vrátit k těžbě uhlí. Rekonvalescence trvala 7 měsíců.

Uprostřed července vyvrcholila dostihová sezóna na Hipodromu. 69. ročník OAKS Ceny Severní energetické ovládlo němčické tréninkové středisko. Přestože do dostihu nenasadilo dosud úspěšnější klisny Francii a Patrolu, jejich další svěřenkyně Mary Yeats triumfovala pod vedením nestárnoucího Jana Ráji v závodě tříletých klisen. Jan Rája se tak radoval z vítězství na českém OAKS už počtvrté.

Člun pro bezpečí na vodě Mostecké jezero Matylda od konce května hlídá rychlý motorový člun, který jako by vypadl ze seriálu Pobřežní hlídka. Díky sponzorům si jej mohla pořídit Vodní záchranná služba Most. Investici podpořila 50 000 Kč i společnost Severní energetická. Člun slouží k zajištění bezpečnosti rekreantů i sportovců na hladině Matyldy. Později se přesune na jezero Most. Slavnostního křtu se zúčastnil zpěvák Daniel Hůlka, který se na jeden den stal námořním jachtařem. Motorový člun pochází ze Slovenska, kde sloužil na Liptovské Maře. Je rychlý, v nouzi se dokáže rozvášnit až nad 70 km/h.

34

Klobouková soutěž OAKS Cenu Severní energetické tradičně doprovázela soutěž o Princeznu a Královnu klobouků. Princeznou se s květinovým kloboukem stala Eliška Černá (na snímku vlevo), královnou elegance Erika Marčeková z Blažimi u Loun. Titul Královna originality si odvezla Dobromila Benešová z Louky u Litvínova, která svůj model ozdobila krabičkami od léků.

Pelmel

Svatební šaty mezi uhelnými slojemi Hodně nevšední podívané byli svědky zaměstnanci lomu ČSA jednoho hezkého červencového dne. Že se jim mezi uhelnými slojemi proháněli mountainbikoví nadšenci, to by ještě nebylo tak zvláštní. Lom ČSA už zažil ledacos. Svatební šaty však dosud nikoliv. Neobvyklé prostředí pro fotografování si vybral Svatební salon Delta. Kdo ví, jestli fotografie někoho neinspirují také k volbě neobvyklého místa pro svatební obřad?

Finále Ligy mistrů v lomu ČSA Těžební lokalitu Severní energetické si vybrali jako místo pro skupinovou fotografii také fotbalisté FK Baník Most. Podivné hemžení mužů v kopačkách pozorovali zpovzdálí účastníci běžné exkurze Uhelného safari. Copak se jim asi honilo hlavou? Třeba i to, že UEFA testuje netradiční dějiště pro finále Ligy mistrů...

Qwert maraton Severní energetická i letos sponzorsky podpořila cyklistický závod Qwert maraton, jehož 15. ročník se v regionu uskutečnil na počátku srpna.

Psi trénovali v hlubinném dole Důl Centrum ze společnosti Důl Kohinoor a.s. v likvidaci v červenci umožnil výcvik záchranářských psů v podzemí.

Zlatý Permon

Den dětí v hornickém muzeu: Manitou i formule Stovky rodin s dětmi přilákaly v sobotu 31. května netradiční oslavy Dne dětí v Podkrušnohorském technickém muzeu v Kopistech u Mostu. Pracovníci muzea a členové Spolku severočeských havířů pro ně připravili zábavné odpoledne se spoustou her. Na organizaci se podílela také Severní energetická. Děti si zastřílely ze vzduchovky, „rýžovaly“ pravé české granáty, zhlédly ukázky záchranářské techniky nebo se na areál muzea podívaly z vysokozdvižné plošiny zvané Manitou. V areálu bývalého hlubinného dolu Julius III se navíc proháněla i formule.

Severní energetická získala cenu Zlatý Permon za loňskou vynikající bezpečnost práce v lomu Československé armády. Uspěla v kategorii hornická činnost prováděná povrchovým způsobem. Ocenění převzali z rukou Pavla Dvořáka z Českého báňského úřadu (druhý zprava), a Jana Sabela z Odborového svazu pracovníků v hornictví geologie a naftového průmyslu (zcela vpravo) generální ředitel Severní energetické Petr Kolman (zcela vlevo) a závodní lomu Pavel Kounovský.

Fotografie: Severní energetická

37

Pelmel

pro vás

1

2

1

Pacienti s rakovinou se zúčastnili ozdravných pobytů Podpořený subjekt: AMA – SOP Částka: 15 000 Kč

Když se velká firma aktivně zajímá o vlastní zaměstnance, je to milé. Když navíc dokáže jejich mimopracovní činnost finančně podpořit, je to něco mimořádného. Platí to tím spíše v Česku, kde je stále v módě upřímně nenávidět nadřízené, o vedení ani nemluvě. Fotografie: Severní energetická

Sdružení AMA – Společnost onkologických pacientů vzniklo na začátku 90. let jako svépomocný dobrovolný spolek pro pacientky s rakovinou prsu, brzy se však rozšířilo na všechny onkologické diagnózy. Protože oficiálně zahájilo činnost v roce 1994, letos slaví 20 let. „Pro nemocné pořádáme kulturní a sportovní akce, výlety a rekondiční pobyty. V únoru tohoto roku jsme požádali o interní grant 7 pro vás,“ říká Věra Jindřichová, zaměstnankyně Severní energetické a členka výboru AMA - SOP. „Naše radost byla opravdu veliká, když jsme se dozvěděli, že jsme byli vybráni. Za finanční podporu děkujeme, bude použita na rekondiční pobyty pro členy naší organizace.“ 2

Děti dostaly sladkosti i školní potřeby

Podpořený subjekt: obec Bečov Částka: 3 000 Kč

S

kupina Severní energetická na začátku tohoto roku spustila projekt 7 pro vás. Je to interní grant, který umožňuje zaměstnancům právě získat peníze na vlastní aktivity, jsou-li dostatečně zajímavé. Prioritou jsou nekomerční projekty z oblasti životního prostředí, bezpečnosti, sportu a kultury.

Protože už první várka schválených žádostí obsahovala řadu velmi atraktivních příběhů, redakce Sedmého proudu se rozhodla založit v rámci rubriky Pelmel speciální podrubriku, která ponese stejný název jako grant a bude ty nejzajímavější příběhy vyprávět. V premiéře půjde o podporu dětí, sportovců, divadelníků i nemocných.

38

Žádost o podporu může poslat dvakrát do roka kdokoliv ze zaměstnanců společností Severní energetická, Elektrárna Chvaletice, Důl Kohinoor a Hipodrom Most. Stačí vyplnit formulář (k dispozici na firemním intranetu či distribučních místech firemních novin) a zaslat jej na adresu [email protected]

V sobotu 31. května 2014 slavila obec Bečov na Mostecku Mezinárodní den dětí. Akce se zúčastnilo asi 120 dětí předškolního i školního věku. Společně se vyřádily u nejrůznějších atrakcí a soutěží a kromě nezbytných sladkostí obdržely také užitečné pomůcky do školy ve formě propagačních předmětů. „O školní pomůcky byl velký zájem, řekl bych, že ještě větší než o sladkosti,“ říká Blažej Grznár, mechanik ze Severní energetické. 3

Malí in-line bruslaři si na soustředění zlepšili techniku Podpořený subjekt: RTS - Praha Částka: 15 000 Kč

In-line rychlobruslení je světově rozšířený a divácky velmi atraktivní sport, který aspiruje na zařazení mezi olympijské disciplíny. Česká republika bohužel trochu zaspala jeho bouřlivý rozvoj v posledních letech, naštěstí však nemá nouzi o nadšence, v jejichž sílách je vše dohnat. Klub RTS - Praha založili bývalí nejlepší závodníci z klubu ISC a díky cílevědomé intenzivní práci trenérů to za pouhý rok dotáhli až na republikovou špičku. K úspěchům však vede nejen talent a dřina, ale také kvalitní zázemí a finance. „Náklady na materiál vyjdou zhruba na 8 – 9 tisíc korun a členové klubu si je hradí sami. Startovné, soustředění, cesty na závo-

3

4

5

dy a kempy se snažíme zlevnit pomocí sponzoringu,“ říká Jan Chejn, bagrák Severní energetické a člen RTS - Praha. „Díky grantu se mohli naši mladí závodníci zúčastnit soustředění zaměřeného na zlepšení techniky bruslení. Velmi děkujeme a těšíme se na další spolupráci.“ 4

Divadelníci se chystají na přehlídku

Podpořený subjekt: Chvaletické divadlo JEN TAK Částka: 50 000 Kč

Začátek podzimu ve Chvaleticích na Pardubicku bude patřit kultuře. Jubilejní 10. ročník přehlídky Chvaletická scéna tradičně nabídne představení amatérských i profesionálních divadelníků a muzikantů. „Chvaletickou scénu zahájí v posledním zářijovém víkendu pohádka pro děti s názvem Dobře rozehraná partie,“ prozrazuje Ivan Loněk, technolog provozu Elektrárny Chvaletice a předseda Chvaletického divadla JEN TAK, které přehlídku pořádá. „Divadlo je od slova dívat se a pěkná podívaná a přímý pozitivní kontakt dokážou u malých diváků vytvořit lásku k divadlu na celý život. Proto představení pro děti v průběhu přehlídky nemohou chybět a jejich výběru je věnovaná velká pozornost. Severní energetické patří velké poděkování za podporu tohoto projektu a kulturního dění ve Chvaleticích.“ 5

Tanečníci sbírali medaile a oslňovali davy

Podpořený subjekt: TK Chvaletice Částka: 20 000 Kč

Chvaletice už dnes neodmyslitelně patří k tradičním baštám tanečního sportu v Čechách. Počátky místního klubu sahají dokonce až na začátek 80. let 20. století. Od té doby zacinkalo na krcích klubových tanečníků mnoho medailí a ani v současnosti cinkot rozhodně neutichá. Matěj Janák s Andreou Kobrlovou jsou letošními mistry ČR ve figurálním valčíku. Své umění předvedli jak na závěrečném vystoupení klubu, tak na poslední soutěži sezóny v Trutnově, kde obsadili ve třídě A vynikající 5. místo a vykročili za nejvyšší taneční třídou M. Na stejné soutěži se prosadila i chvaletická mládež, Daniel Krátký s Klárou Janákovou si vytančili krásné 2. místo v latinskoamerických tancích kategorie Junior II D. „Děkuji Severní energetické za podporu mých dětí v tomto fyzicky i finančně náročném sportu. Interní grant nám velice pomáhá při přípravách na taneční soutěže,“ říká otec tanečníků Pavel Janák z Elektrárny Chvaletice.

39

Pelmel

Plánované události

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Severočeská kuchařka

27 9

4

Třebívlické vinobraní

Jablečný den

Zámecké vinařství Třebívlice roste do krásy. Přesvědčit se o tom můžete na vinobraní, které se koná 27. září. Vyplatí se dorazit už dopoledne, protože v místní řezbářské dílně bude výstava dřevořezeb. Odpoledne vyplní bohatý program – mažoretky, šermíři, hudba a také ohňová show.

Nenechte si ujít Podzimní slavnosti úrody, na nichž na vás bude čekat nepřeberné množství jablečných specialit, soutěž o nejlepší jablečný štrůdl, kulturní program a ještě mnohem více! Jablečný den hostí zámek Krásný Dvůr na Lounsku 4. října.

10

14

10

18

10

Václav Hudeček v Kadani

Poslední dostih sezóny na hipodromu

Když mu bylo 15 let, vystupoval v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel David Oistrach a nabídl mu, že ho bude učit. Příběh houslisty Václava Hudečka se pak odehrával na těch nejprestižnějších pódiích celého světa – od Carnegie Hall po Operu v Sydney. A další zastávkou je kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Kadani. Už brzy – 14. října od 19.00.

Mostecký hipodrom byl celé léto dějištěm nejrůznějších sportovních, kulturních a společenských akcí – kromě dostihů a parkurů zde byl například Dětský den, Den horníků, in-line tábor, a dokonce i několik svateb. Poslední významnou událostí před příchodem zimy bude závěrečný dostih sezóny. Českomoravská cena se jede 18. října.

24

10

Pokud s vámi děti nemluví kvůli tomu, že jste v létě nestihli navštívit žádný hrad či zámek, nezoufejte. Ještě máte šanci to napravit. Poslední říjnový víkend končí zámecká sezóna v Libochovicích na Litoměřicku. Děti budou nadšené, protože v zámeckých interiérech se budou prohánět pohádkové postavy v kostýmech.

Za sportem a tajemnem do Mostu Ještě v 90. letech byl Most šedivý a nevlídný, až příliš tu bylo cítit, že do vývoje výrazně promluvila těžba. Dnes je to úplně jiné město. Jako by dokázalo onu pohnutou minulost naopak využít ve svůj prospěch. Nová výstavba a citlivý přístup udělaly z Mostu kandidáta na titul Evropské město sportu pro rok 2015. Město si zároveň udrželo svůj odvěký lehce tajemný charakter.

Suroviny na kuličky 400 g mletého jehněčího z žeber nebo předku 1 vejce 1 /4 lžičky drceného římského kmínu hrst nasekané hladkolisté petržele 1,5 dcl červeného suchého vína strouhanka na obalení hotových kuliček sůl a drcený černý pepř Suroviny na rajčatovou omáčku 0,75 kg zralých, na čtvrtky nakrájených rajčat 1 šalotka, 1 stroužek česneku hrst nasekané bazalky špetka skořice, lžíce medu lžička olivového oleje

Kusy divočáka na pánvi Suroviny kusy divočáka (plecko, krkovice) 1 kus cca 300 – 400 g 1 cibule 3 stroužky česneku 3 mrkve 2 petržele 1 /4 celeru 2 lžičky divokého koření (jalovec, bobkový list, nové koření, tymián, rozmarýn) 1 /2 lžičky sladké papriky špetka kmínu sůl vepřové sádlo

Jak na to Mleté jehněčí zaděláme s vejcem, kořením a červeným vínem a vypracujeme kuličky. Ty  obalíme ve strouhance a smažíme na pánvi nebo pečeme v troubě na 180 °C cca  20  minut. Namočený hrách (alespoň 1 hodinu) vaříme ve slané vodě s cibulí. Po změknutí hrachu a odpaření vody vmixujeme olivový olej a kaše je hotová. Na lžičce olivového oleje zpěníme najemno nakrájenou cibuli a česnek, přidáme skořici a med a 2  minuty restujeme. Poté přidáme rajčata a 3 dcl vody, vaříme 20 minut a pak přepasírujeme nebo rozmixujeme. Dle potřeby dochutíme solí a medem a přidáme nasekanou bazalku.

Fotografie, text: Statutární město Most, redakce

40

Jehněčí kuličky s rajčatovou omáčkou a květy bezu

Suroviny na hrachovou kaši 150 g půleného sušeného žlutého hrachu 1 střední cibule 1,5 dcl olivového oleje sůl a bílý pepř

Kolem jezer Matylda a Benedikt, v lese na Resslu nebo na dalších asi 160 kilometrech v okolí Mostu, tam všude vedou atraktivní cyklostezky a cyklotrasy. Drtivá většina z nich je vhodná i pro rodiny s dětmi. Vzdálenosti jsou příjemné, převýšení zvládnutelné a trasy bezpečné, protože vedou po klidných polních a lesních cestách nebo jde o cyklostezky vybudované kolem sportovních areálů. Na své si však přijdou i zkušení cyklisté, extrémní trať se táhne například přes vrch Hněvín se stejnojmenným hradem.

Pokud dojedete až na hrad, odmění vás prohlídka dílny magistra Kelleyho. Tohoto proslulého alchymistu rudolfínské doby známe všichni z dvoudílné filmové komedie Císařův pekař – Pekařův císař. Málokdo ovšem ví, že právě zde na Hněvíně magistr Kelley zemřel.

Oborník z Děkovky

Konec zámecké sezóny

Tip na výlet

Po cestě můžete navštívit třeba kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se díky svému unikátnímu přesunu dostal až do Guinessovy knihy rekordů (svědectví o této pozoruhodné události najdete v Dolování historie na str. 43).

Jiří Žalovič

Když o čemkoliv v mosteckém okolí prohlásíte, že to vzniklo rekultivací na bývalé výsypce, budete za znalce. Většinou se totiž nezmýlíte. Týká se to například hipodromu, autodromu, a dokonce i zelených vinic. V Mostě najdete dále špičkové dráhy pro in-line bruslaře. Čtyřkilometrová stezka vede kolem jezera Matylda, další kolem jezera a sportovního areálu Benedikt. Za zkoušku stojí i projížďka podél koňské dráhy na hipodromu.

Nevěříte? Máte stále před očima původní nudu a šeď? Tak se přijeďte přesvědčit vlastní oči! Sbalte kolo nebo brusle a vydejte se i s rodinou poznat nový Most. Zklamáni nebudete ani okolní krajinou, kterou lemují sopečné kopce Českého středohoří a Krušné hory.

Hotové kuličky smícháme s rajčatovou omáčkou a servírujeme na kopeček hrachové kaše.

Jak na to Zvěřinu dobře prosolíme a necháme odležet. Mezitím nahrubo rozkrájíme očištěnou cibuli, česnek a kořenovou zeleninu. Na vepřovém sádle zpěníme na drobno nakrájenou cibuli, česnek a  kořenovou zeleninu. Přidáme divoké koření, kmín, červenou papriku a maso 10 minut restujeme. Poté podlijeme ½ l červeného vína a ½ l vody a dusíme doměkka. Podáváme s pečivem a nakládanými feferonkami.

41

Dolování historie

Stěhování kostela v Mostě řídily chytré hlavy a unikátní kalkulátor Byla to mimořádná událost, a to i na dobu, o které se říkalo, že se v ní může stát cokoliv. Uhlí se těžilo zběsileji než kdy před tím. Přes politické tání se o některých otázkách nediskutovalo. Náboženství bylo stále opiem lidstva a péči o památky symbolizovaly pověstné vepříny v historických objektech. Pozor, jede kostel! Čeští inženýři se zapotili – přesunout kolos vážící 12 000 tun o 841 metrů není žádná legrace. Nakonec se to však podařilo a svědčí o tom i zápis v Guinessově knize rekordů. Zdroj: Ze sbírky Oblastního muzea v Mostě.

42

43

Dolování historie

variant na záchranu kostela

Na starý Most, který měl ustoupit těžbě, už se pomalu chystaly tuny trhavin a v klíčové oblasti pod Hněvínem čekal na kulturní masakr krásný gotický kostel. Dnes zní neuvěřitelně už jen to, že nakonec přežil. Způsob jeho záchrany pak udivil celý svět: kostel byl v roce 1975 jednoduše přestěhován o necelý kilometr. Typicky českou ironií osudu zůstává, že se na akci výrazně podílela osoba, kterou tehdejší režim příliš nemusel.

1. přesun kostela asi o 200 metrů jižním směrem před budovaný dopravní koridor 2. přesun kostela východním směrem rovněž před koridor 3. přesun kostela po rostlém terénu po pevných drahách do prostoru za tehdejší průmyslovou školou (dnes budova Oblastního muzea) 4. přesun kostela po rostlém terénu na pružných drahách na stejné místo 5. ponechat kostel na původním místě na pilotách řešených systémem BENOTO 6. ponechat kostel na původním místě na pilotách 7. rozebrat budovu po blocích a znovu ji složit na jiném místě

Fotografie: Archiv Jiřího Součka Text: Petr Dušek

S

trojní inženýr Jiří Souček je pozoruhodný člověk, který si dnes již užívá zaslouženého důchodu v Praze. Když se ho zeptáte na téměř 40 let starý příběh z Mostu, nejdříve jen mávne rukou a snaží se vám naznačit, že dohromady není co vyprávět. Vzápětí však začne líčit fascinující dobrodružství, díky kterému se podařilo v 70. letech zachránit jednu z nejcennějších severočeských památek. „Stěhování si vysloužilo zápis do Guinessovy knihy rekordů jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích,“ připustí nakonec. Daleko radši než o společenském a kulturním významu si však povídá o technických detailech.

Kostel zachránila vlastní výjimečnost Mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vybudován v 16. století a patří k nej-

44

8. rozebrat objekt na jednotlivé stavební kameny a opět jej postavit 9. ponechat kostel na jeho místě na uhelném pilíři významnějším architekturám pozdní gotiky. Však také pochází z dílny Benedikta Rejta, autora Vladislavského sálu v Praze a spoluautora chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Význam mosteckého svatostánku rezonoval ve společnosti dokonce i v 60. letech 20. století. To už se těžební technika nebezpečně blížila k tehdejší zástavbě. Odhadovalo se, že pod kostelem leží asi 50 metrů silná vrstva kvalitního hnědého uhlí o přibližné váze 2 milionů tun. Ze strany báňské proto zazněl jednoznačný požadavek: odstranit kostel jakýmkoliv způsobem. „Okresní tajemník v Mostě v té době prohlásil, že by stačilo pár kilogramů trhaviny,“ vzpomíná Jiří Souček. Česká inteligence v čele s uznávanými architekty však označila památku za unikátní a nepostradatelnou a podle dobových dokumentů právě její tlak přispěl ke konečnému rozhodnutí o záchraně. Prozaičtější výklad hovoří o tom, že komunisté si prostě nemohli dovolit zbourat tak význačný historický monument a zároveň využili příležitosti, aby předvedli variaci na téma „poručíme

10. ponechat kostel na železobetonovém rámu 11. přesun chrámu do prostoru špitálu sv. Ducha. (zvolené řešení)

Nejprve zafixovat Aby při přesunu nedošlo k žádným škodám, musel být kostel zevnitř vyztužen. Zdroj: Ze sbírky Oblastního muzea v Mostě.

Okresní tajemník v Mostě v té době prohlásil, že by stačilo pár kilogramů trhaviny.

větru, dešti“. Ať už to bylo jakkoliv, za výsledek musíme být dnes vděčni. Kostel spokojeně odpočívá na novém místě, byť v ne úplně ideální pozici za mosteckým koridorem, a stěhování zůstává jedním z divů světového inženýrství. O záchraně děkanského kostela rozhodla československá vláda už v roce 1964, tedy krátce poté, co zpečetila osud starého Mostu. Stěhování však bylo jako finální řešení zvoleno až později. Původní plán na záchranu zahrnoval 11 variant (viz Varianty přesunu). Úsměv dnes vzbuzují zejména varianty 9 a 10, které počítaly se zachováním

kostela na komolém kuželu uprostřed lomu. „To bylo zcela neschůdné a nesmyslné. Naprosto to nepřipadalo v úvahu,“ uklidňuje Jiří Souček, že takové zvěrstvo by nepřipustil ani tehdejší režim. I stěhování kostela však bylo velmi ambiciózní variantou, a to zejména z hlediska technického provedení. Čeští inženýři se sice mohli opřít například o zkušenosti z rekonstrukce Moskvy či inspirovat se podobnými akcemi na Západě, operace takového rozměru však neměla obdoby na celém světě.

45

Dolování historie

Bratrskou pomoc neuznává, ale umí přestěhovat kostel V době, kdy po historicích, architektech a politicích přebírali štafetu projektanti a technici, se již příběh stěhování kostela začíná protínat s osobním příběhem Jiřího Součka. Okolnosti tohoto průsečíku jsou přitom rovněž velice pozoruhodné. „Když přišli Rusové, pracoval jsem v ČKD polovodiče. Jako předseda stranické organizace jsem v rámci prověrek čelil otázce, jaký mám názor na ‚mezinárodní pomoc‘. Tak jsem řekl, že to byla obyčejná okupace. A tehdy mě za to vyloučili ze strany, dali mi výpověď a postarali se o to, aby mě nikde jinde nevzali,“ vzpomíná Jiří Souček. Pomoci mohlo jediné: dobrá známost. A tu pan Souček naštěstí měl, protože v jeho oddělení pracoval jistý doktor Vinopal a ten se dobře znal s předsedou družstva Synchron v Praze, které se zabývalo výzkumem, vývojem a kusovou výrobou měřicích přístrojů. Tuto disciplínu strojní inženýr ovládal, a proto tam mohl obratem nastoupit. Shodou náhod se na Synchron zrovna v té době obrátil podnik Škoda Plzeň a právě to byl osudový krok, díky kterému se osudy Jiřího Součka a mosteckého chrámu potkaly. Škodovka byla totiž pověřena společností Transfera, aby technic-

Kostel byl přepraven pomocí těchto hydraulických vozíků. Bylo jich potřeba 53.

Slavnostní zahájení si nenechal ujít ministr (vpravo) ani zástupce firmy Hewlett Packard (uprostřed s kravatou). Jiří Souček je druhý zleva.

Velín To je ten slavný kalkulátor! A vpravo nahoře signalizace kmitání jednotlivých bodů.

Hewlett Packard a česká šikovnost ky zajistila stěhování kostela, a zadala Synchronu vyvinout speciální snímače, které byly nezbytnou součástí projektu. „Já jsem ty snímače začal vyrábět a tím to všechno okolo kostela začalo,“ říká Jiří Souček. Hloubavý inženýr brzy přesvědčil zástupce Transfery, že snímači by dodávka rozhodně končit neměla, protože je nezbytné vyvinout celý systém pro realizaci stěhování. Tak se stal jednou z nejdůležitějších osob, která se na přesunu podílela.

Zpevnění obvodového zdiva chrámové lodi speciální ocelovou konstrukci. Zdroj: Ze sbírky Oblastního muzea v Mostě.

46

Zadání znělo jasně: přestěhovat kostel o téměř kilometr, přesněji řečeno přemístit břemeno o váze kolem 12 000 tun o 841 metrů jihovýchodně. Přípravná fáze začala v roce 1970 a trvala dlouhých 5 let. Podílelo se na ní na 50 lidí. Kostel bylo třeba podbetonovat roštem a vyztužit. Čilý pracovní ruch vládl zejména v interiéru, který začal trochu připomínat kosmickou loď, protože v něm vznikly 2 velíny s nejrůznějšími přístroji. Klenba se zpevnila nástřikem a celý objekt ocelovou příhradovou konstrukcí. Obvod kostela zajistil betonový věnec. Kostelní věž však musela dolů, protože její zabezpečení by bylo příliš komplikované. Všechny tyto práce sloužily k tomu, aby mohl bezpečně proběhnout samotný transport. Nejnákladnější částí přípravy však bylo budování transportní dráhy, po které mělo chrám přepravit 53 speciálních vozíků. Délka kolejiště dosahovala pouhých 160 metrů, během přesunu tedy musely být koleje pětkrát demontovány a znovu instalovány. Nastavování jízdních drah přitom znesnadňovaly 2 aspekty: zakřivení trajektorie a výrazný podélný sklon. Kdo by předpokládal, že v 70. letech se tak náročná operace, jakou je stěhování kostela, bude muset obejít bez výpočetní techniky, toho jistě překvapí, že úloha počítače v tomto projektu byla naopak velice významná. A na tomto místě už hovoříme o know-how, na kterém se z velké části podílel Jiří Souček. „Jádrem výpočetního systému byl kalkulátor firmy Hewlett Packard, do kterého jsme si museli sami vyvinout velmi složitý software pro nakládání, jízdu i ukládání kostela. Tento software bylo ale nutné zrychlit, což se podařilo díky zavedení

Já jsem ty snímače začal vyrábět a tím to všechno okolo kostela začalo. tzv. Key-Board-Language. Kalkulátor měl za úkol sbírat všechna data o výšce jednotlivých míst nad vozíky a predikovat následující pozice, kam se budou jednotlivé body pohybovat,“ vysvětluje Jiří Souček. V praxi to znamenalo, že kalkulátor fungoval jako geniální matematik. Zhruba každých 10 vteřin řešil přes 50 diferenciálních rovnic, které reprezentovaly přechodové křivky. Každá přechodová křivka mezi vstupní a výstupní hodnotou snímače byla změřena a zakreslena na tzv. plotteru, grafickém výstupním zařízení. V rámci tohoto systému se také uplatnily již zmíněné snímače, které sloužily k zjišťování aktuálních pozic jednotlivých bodů. Rychlost samotného přesunu nebyla nijak závratná – 1 až 3 cm za minutu. Až na jednu výjimku...

47

Jiří Souček si už dnes užívá zaslouženého důchodu.

Takto vypadal kostel těsně před stěhováním. Zdroj: Ze sbírky Oblastního muzea v Mostě.

„Lidé už utíkali z pod kostela, protože viděli na kolech, jak to celé zrychlilo,“ říká Jiří Souček. „Naštěstí situaci zachránil kolega ze zadního velína, odkud byl řízen dopředný chod pístnic a tím i rychlost kostela. Když zjistil, kolik uhodilo, přiřítil se ke kolejím a zakotvil kostel ručně.“ To však nebylo jen tak. Ruční zakotvení vytvořilo ráz, který kostel rozhoupal. Trvalo 5 minut, než se poloha konečně ustálila. „Námi vyvinutá automatická nivelace naštěstí ráz vyrovnala. Naléhavost situace však ilustroval displej, který ukazoval výšku jednotlivých míst – jedna polovina svítila červeně, druhá zeleně, podle toho, která část šla zrovna nahoru a která klesala.“

Slavný dojezd a neslavná odměna Reportáž o přesunu kostela na webu stream.cz je hitem Internetu. Tuto epizodu z cyklu Slavní neznámí vidělo už přes 150 000 lidí.

V jednu chvíli hrozila kostelu pokuta za vysokou rychlost Byť byla důvěra v techniku na dobové poměry vysoká, tvůrci počítali i s manuálním zásahem v případě nutnosti. A dobře udělali. V jednu chvíli se totiž zařízení nepodařilo správně zakotvit a kostel se rozjel sám z kopce! Přesná rychlost dnes nelze určit, údajně však dosáhla až desetinásobku předpokládaného maxima. Hrozila katastrofa.

48

Stěhování Kostela Nanebevzetí Panny Marie začalo 30. září 1975 v 11.50 a skončilo 27. října 1975 v 8.52. Celkově tedy trvalo 646 hodin, téměř 27 dní. Kdyby akce proběhla dnes, měla by obrovský mediální ohlas, zájem veřejnosti i novinářů byl však mimořádný i tehdy. Na vlastní oči si prý přesun přišlo prohlédnout na 300 000 lidí, v místních kinech se nepřetržitě promítaly filmy o přípravných pracích a kolem transportní dráhy se kromě politiků, expertů a dalších osobností pohybovaly dokonce i zahraniční filmové štáby. Po dokončení transportu byl kostel stabilizován a následně zrenovován. Vysvěcení se však dočkal až mnohem později, církev se totiž dlouho zdráhala to učinit. Důvodem byla změna orientace oltáře z východu na jih, kterou zapříčinila oblouková trajektorie přesunu. Nakonec byl kostel znovu vysvěcen až v červnu roku 1993. Také příběh o angažmá Jiřího Součka měl pikantní dohru. Strojní inženýři, kteří vymysleli všechny patenty, totiž přes nesporné zásluhy dlouho marně čekali na odpovídající odměnu. „Naše patentové oddělení chtělo, abychom za ty patenty něco dostali. Ale protože nám nic dát nechtěli, šlo to k soudu. Ten nám naštěstí vyhověl a nakonec jsme nepřišli úplně zkrátka. Výše odměny nebyla nijak závratná, ale říkal jsem si: každý halíř dobrý,“ směje se na závěr Jiří Souček.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie dnes. Koho by napadlo, že tu původně nestál?

Ze světa

Země, v níž uhlí není sprosté slovo Když se před lety objevily zprávy o tom, že by Češi a Poláci mohli na hranicích otevřít společný důl a těžit v něm uhlí, znělo to trochu komicky. Ne snad, že by to nebyl dobrý nápad, české straně by například mohl pomoci vytrhnout trn z ostravsko-karvinské paty. Komická byla spíše představa, jak se na společný podnik budou dívat dva národy, jejichž vztah k uhlí a těžbě je tak odlišný. Zatímco značná část Čechů řadí těžaře někam k výrobcům cigaret a střelných zbraní, Poláci to mají trochu jinak. Pro mnoho z nich je uhlí především národním surovinovým bohatstvím, na které jim nesmí nikdo sáhnout. Elektrárna Bełchatów Pětina veškeré elektřiny vyrobené v Polsku vzniká tady.

50

51

KWB Bełchatów Výhodou elektrárny je, že prakticky hned u ní leží hnědouhelný důl. Zdroj: shutterstock.com

Premiér Donald Tusk, propagátor smělé evropské energetické unie, uhlí dlouhodobě podporuje a nebojí se ani silných slov ve prospěch těžařů. „Způsob, jakým polská společnost vnímá těžbu uhlí a výstavbu nových dolů, hodně závisí na osobním kontaktu s tímto průmyslovým odvětvím. Lidé žijící v blízkosti řady těžebních oblastí rozvoj uhelného dolování podporují, protože s ním mají přímou zkušenost,“ říká Jacek Szczepiński, ředitel polského výzkumného ústavu Poltegor. „Tito lidé také profitují z výhod, které život u velkolomů přináší. Nejde přitom pouze o finanční prostředky, které proudí do městských rozpočtů, ale především o jistotu dlouhodobého zaměstnání.“ Fotografie: Poltegor Text: Petr Dušek

P

odíl těchto podporovatelů na celkovém počtu obyvatel Polska rozhodně není zanedbatelný, protože těžebních oblastí mají naši severní sousedi na rozdávání. Kdybychom Polsku uřízli jeho severní část, získali bychom území, které je prakticky celé poseto uhelnými pánvemi. Černouhelné se rozkládají v Horním Slezsku a také u města Lublin na východě

52

Zdroj: NWR

země, hnědouhelné ve středním Polsku a podél jižní poloviny západní hranice. Podle aktuálních údajů těžební průmysl v těchto oblastech přímo generuje přes 120 000 pracovních míst. I v Polsku má samozřejmě těžba uhlí své odpůrce, ostatně jako všude na světě. Kritické názorové proudy však tryskají primárně z lokalit, kde těžba uhlí nemá žádnou tradici.

„Odpůrci bývají často ovlivněni také nejrůznějšími domácími či mezinárodními neziskovými organizacemi,“ vysvětluje Jacek Szczepiński. „Otevření nového dolu občas zablokuje odpor nejmenších správních jednotek, například obcí, a to navzdory souhlasu regionálních orgánů.“ Smířlivý, racionální a snad i trochu hrdý pohled Poláků na vlastní uhelné bohatství se odráží nejen v běžné konverzaci občanů, ale také ve vyjádřeních politické reprezentace. Premiér Donald Tusk, propagátor smělé evropské energetické unie, uhlí dlouhodobě podporuje a nebojí se ani silných slov ve prospěch těžařů: „Chceme, aby celá Evropa uznala, že uhlí je legitimní energetický zdroj. V Polsku je uhlí synonymem energetické bezpečnosti. Žádnou zemi nelze nutit, aby budovala uhelné doly, ale žádné by v tom nemělo být bráněno.“ Polský premiér se také nedávno otevřeně postavil za dostavbu tepelné elektrárny v jihopolském Opole, největší polskou investici za

posledních 25 let: „V Evropě se svádějí bitvy o to, zda polské uhlí může být i nadále zdrojem energie. Musíme v Opole udělat vše pro modernizaci našich zařízení, aby všem bylo jasné, že polské uhlí není otrávené a může poskytovat čistou energii.

Sousedi dolují už 250 let a stále jim to jde Polská tradice uhelného dolování je bohatá, a to i na evropské poměry. Když Poláci v roce 1767 otevřeli první stálý důl u jihopolského města Jaworzno, mohli se s nimi v tomto průmyslovém odvětví z Evropanů měřit leda Němci či Britové. U nás jsme se v té době zatím spíše jen „šťourali v zemi“, protože jsme dosud nepřekročili úroveň malovýroby. Vrchol těžby zaznamenali v Polsku stejně jako na českém území za komunistů, kdy bylo hornictví považováno za jeden z nejvýznamnějších oborů a ruka státu byla otevřená. Ceny uhlí navíc podléhaly regulaci, která je držela na dostupné úrovni.

53

„Pochodem v chod, páry těžkejch bot...“

Ze světa

Hlubinný důl kdesi v Horním Slezsku.

Chceme, aby celá Evropa uznala, že uhlí je legitimní energetický zdroj. V Polsku je uhlí synonymem energetické bezpečnosti. Žádnou zemi nelze nutit, aby budovala uhelné doly, ale žádné by v tom nemělo být bráněno.

Těžba černého uhlí v EU v roce 2013 v mil. t. 76,5

Polsko UK

Až v roce 2009 byl uveden na varšavskou burzu důl Bogdanka ležící v lublinské pánvi a stal se první privatizovanou těžební společností v zemi. Polská vláda následně oznámila, že v nadcházejících letech hodlá postupně privatizovat všechny těžební společnosti. V roce 1978 produkovalo Polsko neuvěřitelných 190 milionů tun černého uhlí za rok! S pádem komunistického režimu samozřejmě padla i produkce. Útlum těžby však nebyl tak významný jako v ostatních státech východního bloku. Vlivné polské odbory vytvořily dostatečný tlak k tomu, aby stát nenechal sektor úplně na pospas trhu, a tak restrukturalizace nepostupovala tak rychle. Urychlil ji až vstup Polska do Evropské unie. „Ještě donedávna byly všechny polské těžební společnosti plně v majetku státu,“ připomíná Stephen Hough, analytik trhů ze společnosti NWR. „Až v roce 2009 byl uveden na varšavskou burzu důl Bogdanka ležící v lublinské pánvi

54

Energetická bezpečnost? Ještě že máme uhlí... a stal se první privatizovanou těžební společností v zemi. Polská vláda následně oznámila, že v nadcházejících letech hodlá postupně privatizovat všechny těžební společnosti.“ Přes všechny obtíže Polsko dodnes zůstalo významným hráčem světového trhu, v rámci EU dokonce drží s roční produkcí nad 70 milionů tun pozici černouhelného lídra (viz grafy). Velmi významný je i polský příspěvek k evropské produkci hnědého uhlí (přes 60 milionů tun za rok). Současná situace je trochu nepřehledná, protože ze severu k nám přicházejí jak pozitivní, tak negativní zprávy. Na jednu stranu se Polsko potýká stejně jako celá Evropa s klesajícími cenami uhlí a letos navíc i s mírnou zimou. Kompania Weglowa, která je největším unijním těžařem uhlí, dokonce na jaře musela kvůli vysokým zásobám a nízkým cenám pozastavit těžbu. Naproti tomu třeba společnost Bogdanka hlásí, že je v dobré formě a plánuje otevřít nové dobývací prostory. Lze tedy předpokládat, že splní své smělé vize o zvýšení produkce.

Na polské uhlí se v kontextu aktuální rusko-ukrajinské krize lze podívat ještě jinak: z pohledu energetické bezpečnosti. Kdo ví, jak dlouho zůstanou otevřeny pověstné plynovody z východu? Navíc zrovna Poláci by Rusům úplně nedůvěřovali ani v případě, že by se na Ukrajině nic nedělo. Důvodem je až příliš mnoho bolestných historických zkušeností s ruskou zahraniční politikou. A teď si představte tu hysterii, kdyby právě v této situaci žádné uhlí neměli... Připomeňme, že Polsko nemá skoro žádné vlastní zásoby ostatních energetických surovin: dováží téměř 70 % plynu a dokonce přes 95 % ropy. Naproti tomu jeho zásoby uhlí jsou stále velkolepé. Poslední geologické průzkumy odhadují, že Poláci mají pod nohama ještě téměř 17 miliard tun černého a skoro 15 miliard tun hnědého uhlí. Není tedy divu, že polská elektřina se vyrábí skoro výhradně z uhlí (uvádí se téměř 90 %). „Polská energetická koncepce s uhlím jednoznačně počítá, bude to klíčový prvek pro zajištění naší energetické bezpečnosti. Do roku 2030 plánujeme otevřít několik nových dolů, protože zásoby v těch stávajících pomalu ubývají,“ říká Jacek Szczepiński. V této souvislosti vyznívá jako obrovský paradox to, že Polsko není jen jedním z nejdůležitějších uhelných exportérů, ale zároveň nezanedbatelné množství této suroviny dováží. I v tom lze však najít optimistický vzkaz o předpokládaném budoucím vývoji.

12,8

ČR

8,6

Německo

7,5

Španělsko

4,4

Bulharsko

2,1

Rumunsko

1,8

Zdroj: EURACOAL

Těžba hnědého uhlí v EU v roce 2013 v mil. t. 182,7

Německo Polsko

65,5

Řecko

53,8

ČR

40,5 25,4

Bulharsko

22,9

Rumunsko Maďarsko Slovinsko Slovensko

Zdroj: EURACOAL

9,5 3,9 2,3

Zdroj: EURACOAL

„Skutečnost, že v současné době Polsko dováží až 11 milionů tun černého uhlí ze zahraničí, je důkazem toho, že domácí poptávka přesahuje nabídku. A to je dobrým znamením pro budoucí pokračování těžby v zemi,“ říká Stephen Hough.

55

Fajront

Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.

Horní právo u nás platí už přes 700 let Václav II. uděluje kutnohorským dolům horní řád Wikimedia Commons

Ale poněvadž na každý den proti právóm děje se a zlí zle činiti nestydie se, protož aby zlá děnie nezuostala nepomstěna, ani účinku převrácenost drzým nešla ku příkladu, potřebnosti súženi býváme škodlivé žádosti pod práva řeholami sevřieti, aby zlí strachem pokuty dobří učiněni byli a dobří práva otplatú lepší byli. Překlad z latiny: Petr Přespole (1460)

Tak se praví v předmluvě Ius regale montanorum, horního zákoníku, který vydal už v roce 1300 český král Václav II. Možná jsem zrovna nedával pozor, když nám o tom říkali ve škole. I tak si však dovoluji pochybovat o tom, že moji bystřejší a méně ospalí spolužáci si zapsali do sešitu více než toto: „upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra“. Přitom je to jeden z nejpozoruhodnějších a nejdůležitějších zákonů v historii českého i evropského práva. O jeho významu leccos vypovídá už jen rekordní doba

56

jeho účinnosti: v zemích Koruny české byl nahrazen až v roce 1834, s různými úpravami tedy platil přes 500 let! Text neměl ve své době obdoby, dočkal se přeložení do mnoha jazyků (němčiny, polštiny, ale také španělštiny) a díky tomu i rozšíření do řady zemí včetně Jižní Ameriky. Byť zdaleka nešlo o první kodifikaci hornického práva, svou komplexností a detailností dlouhá staletí vynikal. Za hlavního tvůrce Ius regale montanorum je považován italský právník Gozzia z Orvieta, kterého Václav II. pozval do Čech na sklonku 13. století, aby mu vypracoval zemský soudní řád. Z tohoto důvodu text vykazuje pokrokové prvky římskokánonického práva. Zákoník měl už od svého vyhlášení charakter obecného

horního zákona. Mezi jeho nejdůležitější ustanovení patří určení podílu krále na těžbě a ražbě stříbra, zajištění základních práv horníků (bezpečnost práce, výplata mezd, délka pracovní doby atd.) a také protikoaliční předpisy, zakazující horníkům a kovářům samostatně se organizovat ve spolcích. Kodex je napsán latinsky a skládá se ze čtyř knih. První pojednává o právech a povinnostech zúčastněných osob, druhá především o nabývání práv k důlní činnosti, třetí o báňském podnikání a čtvrtá o soudech. Celkově zákoník zahrnuje úctyhodných 56 kapitol. První český překlad z 15. století s názvem „Právo královské horníkuov“ má přes 200 000 znaků a poslední vydání z roku 2000 se rozprostírá i s předmluvou a přílohami na 90 stranách. Aktuální český horní zákon (Zákon č. 44/1988 Sb.,

o ochraně a využití nerostného bohatství) platí 26 let a za tu dobu doznal mnoha významných změn. Vezmeme-li v úvahu i podzákonné normy, dostali jsme se dnes zhruba do této situace: těžit se může jen nepatrný zlomek toho, co máme k dispozici, stát se tváří, že není plnohodnotným vlastníkem nerostných zdrojů, protože se bojí vyvlastňovat, a hornictví je zmítáno krátkodobými a nekoncepčními postoji vlád. Až budou naši zákonodárci zvedat ruce při hlasování o další novele, bylo by dobré, kdyby si uvědomili alespoň to, že horní zákony jsou na desetiletí, nezačínají na zelené louce z ničeho, a že by tedy jejich podoba měla obstát i před následujícími generacemi. Jinými slovy poslanci by se měli k tomuto úkolu postavit podobně jako naši předkové: věcně a zodpovědně.

Zámecké vinařství Třebívlice se rozprostírá na území chráněné krajinné oblasti České středohoří, která patří k nejkrásnějším místům v Čechách. 70 kilometrů severozápadně od hlavního města Prahy uvidíte dech beroucí vulkanické panorama. Tradice našich vinic sahá až do středověku, kdy bylo Litoměřicko hned po Praze druhou nejvýznamnější vinařskou oblastí v Čechách. Nacházelo se zde přes 400 hektarů vinic, z toho 52 hektarů se nacházelo v katastru malebné obce Třebívlice. Třebívlice, německy Trziblitz, byly významným místem německé šlechty. Důkazem toho je zámek, na kterém až do své smrti žila baronka Ulricka von Lewetzow, poslední láska Johanna Wolfganga Goetheho.

www.twine.cz

Zámecké vinařství Třebívlice, s.r.o. Mlýnská 59, 411 15 Třebívlice telefon: +420 605 524 115 e-mail: [email protected]