14. březen 1939 ve Frýdku-Místku a jeho paměť v československých a českých dějinách (bakalářská diplomová práce) Lenka Habrnálová

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

14. březen 1939 ve Frýdku-Místku a jeho paměť v československých a českých dějinách (bakalářská diplomová práce)

Lenka Habrnálová

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.

Brno 2009

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím pouze uvedených pramenů a literatury. Datum: .................................................. Lenka Habrnálová

2

Poděkování Děkuji Mgr. Tomáši Dvořákovi za vedení mé práce a za mnoho podnětných připomínek. Dále děkuji panu Gustavu Sklářovi za ochotu a nedocenitelné vzpomínky, o které se se mnou podělil, plk.v.v. Ing. Oldřichu Hlisnikovskému za cenné informace a také fotografie, které mi zapůjčil, panu Petru Tryščukovi a Vlasteneckému klubu za materiály a informace, které mi rádi poskytli, Českému svazu bojovníků za svobodu za milé přijetí a podporu v mé práci, Státnímu okresnímu archivu ve Frýdku-Místku za čas, který mi věnovali a informace, které pro mne nalezli a na závěr také Ing. Miloši Habrnálovi, který mi poskytl rodinný archiv a cenné rady.

3

Obsah 1. Úvod…………………………………………………………...…5 2. Prameny a literatura……………………...…………….……..…..8 3. 14.3.1939..............................................................................…….10 3.1 Střet Čechů a Němců......................................................…...10 3.2 Kdyţ dozněly výstřely………….....................……..........…14 4. Protektorát Čechy a Morava..........................................................16 5. Mezi nacismem a komunismem 1945-1948..….……...................20 6. Éra komunismu 1948-1989............................................................27 7. Zpátky v demokracii od r. 1989.....................................................31 8. Závěr………………..…………………………………………....34 9. Seznam pramenů a literatury…………………………………..…35 10. Obrazová příloha..........................................................................38

4

1. Úvod Druhá republika v letech 1938 aţ 1939 neměla dlouhého trvání. Podpis mnichovské dohody 29. září 1938 o odstoupení československého pohraničí hitlerovskému Německu znamenal pro republiku nejen ztrátu více neţ 1/3 území, ale také výrazné zhoršení její obranyschopnosti. Katastrofální důsledky měl také polský zábor Těšínska. Polsku kromě pěti koksáren a patnácti šachet ostravsko-karvinského revíru připadly také Třinecké ţelezárny. Vídeňská arbitráţ přiřkla Maďarsku rozsáhlá území jiţního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tak vznikla okleštěná republika bizardního tvaru, „malá, ale naše“. Po Mnichovu československá armáda evakuovala pohraniční prostory a zajišťovala nové hranice. Zatímco obsazování českého území se aţ na jednu výjimku obešlo bez ozbrojených konfliktů, situace na hranicích s Polskem a Maďarskem byla mnohem dramatičtější a neustále zde probíhaly střety s polovojenskými útvary nebo jednotkami pravidelné armády. Přesto se československá vláda snaţila získat mezinárodní záruky a doufala, ţe se mezinárodní situace časem uklidní. Jak ale pozdější události jasně ukázaly, o uklidnění situace Adolfu Hitlerovi rozhodně nešlo, a tak s Ribbentropem v lednu 1939 vyjádřil otevřeně nespokojenost s československou zahraniční politikou. Ve chvíli, kdy vláda Rudolfa Berana dne 22. ledna 1939 připomenula slíbené záruky nových hranic, odmítli Němci jakákoli další jednání. Dne 8. března 1939 označil Adolf Hitler na shromáţdění představitelů armády, nacistické strany a průmyslníků situaci v Praze za nesnesitelnou a oznámil, ţe Československo bude obsazeno během několika příštích dní, nejpozději 15. března. Za další dva dny vypracovalo vrchní velení německé armády časový plán operace „Unternehmen Südost“. Den „A“ – vyhlášení bojové pohotovosti byl určen na 12. březen a den „Y“ – zahájení celé operace na 15. březen s tím, ţe konkrétní hodinu překročení československých hranic určí osobně Adolf Hitler. Na cestě do Berlína byl ve zvláštním salónním vlaku československý prezident Emil Hácha, který stále doufal v rozumnou domluvu s Německem. Vlak však čekal od 16. hodin na německé povolení k odjezdu a dorazil do Berlína aţ těsně před půlnocí. Čeští představitelé byli přijati Adolfem Hitlerem aţ 15. března časně ráno v 1.30. Po hrubém nátlaku, včetně výhruţek o bombardování Prahy, a Keitlově potvrzení, ţe německá vojska jiţ postupují k hranicím Československa a na jednom místě jiţ hranici přešly1, podepsal Emil Hácha ve 3.35 Němci připravenou dohodu o převzetí českých zemí pod „ochranu říše“. K překročení hranic republiky došlo ráno dne 15. března 1939. 1

Kershaw, Ian: Hitler. Praha 2004, s.174.

5

Obsazování Československa bylo provedeno 3.armádní skupinou pod velením generála pěchoty Johanesse Blaskowitse sestavené z armádních sborů č. IV, XIII, XIV a XVI. a 5. armádní skupinou pod velením generála Wilhema Lista sloţenou z armádních sborů č. VIII, XVII a XVIII. V 6.01 byly hranice překročeny IV. armádním sborem a jeho 4. a 24.pěší divize postupovaly po ose Mělník – Roudnice nad Labem – Louny – Praha – Beroun. Do čela byly brzy nasazeny části 3.tankové a 3.lehké divize přidělené jako posila od XVI. a III. sboru. Jednotky XIII. armádního sboru vtrhly do Čech z Bavorska a Krušných hor. Od Krkonoš postupoval XIV. armádní sbor a jeho 2.lehká a 29.motorizovaná divize se rozvinuly ve dvou směrech: Ţacléř – Pardubice a Nový Hrádek – Jaroměř. Do prostoru Turnov – Mladá Boleslav a Jičín – Kutná Hora postupoval XVI. armádní sbor. Ze severu a severovýchodu překročil VIII. armádní sbor hranice u Moravské Ostravy jiţ 14. března a se zpoţděním způsobeným incidentem v Místku obsadil oblast od Valašského Meziříčí přes Olomouc, Litovel, Blansko aţ po Tišnov a čáru Čadca – Půchov. Naopak z jihu postupoval XVIII. armádní sbor a jeho 2.tanková a 2. a 3.horská divize obsadily Brno a okresy Třebíč, Jihlava, Dačice a Moravské Budějovice. Hranice Slavonice – Pohořelice byly překročeny XVII. armádním sborem, který se vydal na Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín, Kyjov a Kroměříţ. Hranice Slovenského štátu pak překročila jeho 2. motorizovaná a 17. pěší divize u Lanţhota a obsadily slovenské Záhorí. 2 V 8.35 dorazily první jednotky Wehrmachtu na okraj Prahy a v 11.00 hod. byl zcela obsazen Praţský hrad, na který dorazil v 19.46 Adolf Hitler. Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava byla likvidace bývalého Československa ukončena, i kdyţ na Podkarpatské Rusi probíhaly boje aţ do 16. března, kdy část československých vojsk přešla na rumunské území. Obsazení mělo proběhnout a většinou skutečně proběhlo 15. března 1939, nicméně toto datum není zcela přesné. Na severní Moravě se začalo s obsazováním jiţ 14. března v podvečer. Důvody pro tento dřívější zásah byly vcelku prosté. Polsko mělo jiţ od počátku vzniku samostatné Československé republiky stálé nároky na území při polské hranici. Spolu s Němci i Maďary si proto rádo jiţ v roce 1938 „ukouslo“ část čs. území, ale rozhodně to neznamenalo

plné

uspokojení

jeho

tuţeb.

Mnichovem

stanovené

hranice

se

v severomoravském regionu na jih od Morávky stáčely k severu přes Bludovice na Hrušov, těsně kolem Ostravy zase pak na jih k Rychalticím a Hodslavicím. Tímto byl vytvořen zvláštní prostor Ostrava-Frýdek-Místek-Frýdlant nad Ostravicí, který byl hluboký pouhých 20 2

John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004, s.207-234.

6

km. Hitler se obával, ţe obsazení tohoto prostoru aţ při ohlášení zřizování Protektorátu Čech a Moravy by mohlo způsobit konflikt s Polskem. To by pro něj bylo větší riziko, a proto obsazení tohoto území, které bylo jiţ téměř odzbrojené a mnohde byli jen nováčci teprve po čtrnácti dnech v kasárnách, proběhlo dříve. Pokud by ale někdo chtěl tvrdit, ţe Čechoslováci dali republiku bez jediného výstřelu, nebyla by to pravda. Při obsazování republiky v březnu několik výstřelů padlo a mrtví byli pohřbíváni na straně okupantů. O tuto událost se postarali také3 vojáci v Místku, kde došlo k události, která Němce překvapila, nutno ale podotknout, ţe tento respekt dlouho nevydrţel a ţel bohu od této chvíle český národ Němce většinou překvapoval svou úsluţností. Dne 14. března 1939 došlo v Místku k ozbrojenému boji proti okupantům. Stanovila jsem si dva hlavní cíle této práce. Prvním je podrobné popsání událostí 14. března 1939 v Místku pomocí porovnání vyprávění všech dostupných vzpomínek účastníků a literatury. Druhým cílem je pokus o zmapování významu a smyslu této přestřelky, je-li jaký, v dějinách hlavně lokálních. Mými hlavními otázkami bude paměť této události jako taková a její proměna v průběhů let a reţimů aţ do současnosti. Téma jsem si nevybrala náhodně, ale naopak z velmi osobních důvodů. Můj dědeček, Leo Habrnál, byl v březnu 1939 četařem aspirantem u 8. pěšího pluku Slezského, a ačkoli do bojů nezasáhl, protoţe na jiném místě zajišťoval odvoz materiálu z kasáren, událost se ho osobně dotkla, a tedy i naší rodiny. S ohledem na tyto rodinné vazby jsem uznala za velmi vhodné vybrat si k bakalářské diplomové práci téma mi blízké. Práce je strukturována do dvou hlavních tematických částí. První část se zabývá incidentem samotným a také událostmi bezprostředně následujícími. Druhá část je pak snahou porovnat historickou paměť této události a její interpretaci v dějinách. Kapitoly jsou rozděleny podle historicky přelomových okamţiků Československé a později České republiky. Aby nebyla práce příliš rozsáhlá, nepopisuji celou historii 8. pěšího pluku, který byl zaloţen jiţ v červnu 1917 na Ukrajině jako součást československých legií a jeho bohatá bojová činnost v Rusku během První světové války skončila aţ rokem 1920 návratem do Československa. Jeho osudy před Mnichovem je moţné nalézt například v knize Miloslava Johna Září 1939.

3

přihlédnuto k odporu 12. pěší divize na Podkarpatské Rusi − viz. Holub, O: Rovnice řešená zradou. Praha 1982, s.365.

7

2. Prameny a literatura Před samotným studiem místeckých událostí jsem samozřejmě sáhla po publikacích obecnějších a základní strukturu období Druhé republiky mi poskytla kniha autorů Gebharta a Kuklíka, kteří sami i události 14. března v závěru své knihy zmiňují.4 Pro celistvý přehled i událostí pobřeznových jsem pouţila knihu německého historika Detlefa Brandese5, která je detailní studií nejen politiky protektorátu, ale také ţivota vůbec. Pro období pozdější to pak byla rozsáhlá studie Jana Křena, která obsahuje i srovnání historie Československa s ostatními státy ve střední Evropě.6 Téma 14. března v Místku sice nepatří mezi základní informace podávané na základních či středních školách, tedy k jakémusi historickému minimu pro ţáky a studenty, neznamená to však, ţe by nebyla o této historické události vydána ţádná literatura. Pro mou teoretickou část se stala důleţitou kniha Emila Vávrovského,7 který zmapoval průběh 14. března včetně obrazových příloh. Vávrovský se poté pouští i do dalšího mapování historie nacistů v Místku. Je třeba ale také říci, ţe Vávrovský byl velmi aktivním komunistou, který svým působením ve Frýdku-Místku ztrpčil ţivot nejednomu občanovi. Naštěstí jsou fakta jím zachycená týkající se březnových událostí stranicky podbarvena minimálně nebo vůbec. Dobře mi poslouţila také kniha Miroslavy Noskové,8 která však není zaměřená jen na vojenský odpor proti nacistům, ale spíše komplexně mapuje historii 8. pěšího pluku jiţ od jeho vzniku jakoţto součást ruských legií za První světové války. Dosti zavádějící je kniha Miroslava Daňka,9 který se snaţil sepsat události do poutavého příběhu s velkým mnoţstvím přímých řečí. V roce 1960, kdy tato kniha vyšla, uběhlo od událostí 21 let, a je jisté, ţe Daněk podlehl jistému patriotismu a touze události zdramatizovat a trochu přikrášlit. Rozsáhlejší syntézy, jako například pětidílné Vojenské dějiny Československa10, se překvapivě tématu prakticky nevěnují. Události 14. března v Místku zmiňují tyto Vojenské dějiny jen asi ve třech větách jednoho odstavce.

4

Gebhart, Jan. - Kuklík, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním ţivotě. Praha 2004. 5 Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha 1999. 6 Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Argo 2005. 7 Vávrovský, Emil: Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace. Frýdek-Místek 1979. 8 Nosková, Miroslava: 8. pěší pluk Slezský. Od bojů v Ruských legiích ke 14. 3. 1939. Frýdek-Místek 2000. 9 Daněk, Miroslav: Tenkrát v březnu. Ostrava 1960. 10 Procházka, Zdeněk. a kol: Vojenské dějiny Československa. 3.díl. Praha 1987, s. 558.

8

Jedna z posledních publikací, která se zabývá březnem 1939 je kniha Johna, Klimenta a Nakládala, která věnuje Místeckým událostem značný prostor a celá jedna kapitola nese název Incident ve Frýdku-Místku.11 Stěţejní část mé práce je ale část výzkumná, kde se zabývám hlavně 14.březnem 1939 jakoţto fenoménem, který jiţ 70 let ţije svým vlastním ţivotem. Cílem bylo zjistit, zda politické reţimy a duch doby vyzdvihovaly, nebo naopak raději zamlčovaly tyto události. V minulosti byla historie znásilňována a překrucována podle potřeb ideologií a mým úkolem bylo zmapovat, nakolik tomu podlehl i tento den. Rozhodla jsem se pro interpretaci pramenů i literatury. Nejen články z novin a časopisů ale zejména kronika skrývaly mnohé informace. Kronika Frýdku-Místku byla sepsána aţ po válce, takţe autoři se neubránili jistému duchu vítězství. Tehdy byl Místek samostatným městem, a proto se vedla kronika města Místek, která de facto končí dnem 14. března 1939 a o Čajánkových kasárnách tam není zmínky. Od 15. března se Kronika Místku píše dále, ale jiţ v nacistické reţii a němčině. Zaměřila jsem se také na interpretaci a komparaci osobních vzpomínek a názorů lidí spjatých nějak se 14. březnem 1939. Povedlo se mi získat kontakt na Gustava Skláře, který mi velmi ochotně, i ve svých 93 letech, povyprávěl vlastní vzpomínky. Byl jedním z nováčků, kteří se po čtrnáctidenním výcviku dostali doprostřed dění, aniţ by pořádně věděli jak. Jeho názor a subjektivní vnímání významu po 70. letech byly velkým obohacením mé práce. Nepostradatelná pro mne byla také spolupráce lidí, kteří jsou se 14. březnem 1939 spojeni sekundárně. Oslavné akce pořádá po celou dobu Český svaz bojovníků za svobodu a mnoho podnětů mi dalo také osobní setkání s Petrem Tryščukem, který vede Vlastenecký klub, jehoţ hlavní činností je snaha o informovanou veřejnost pomocí informačních cedulí a letáků. Díky němu také vznikla informační cedule ve Frýdku-Místku. Rozhovor jsem také vedla s plk.v.v Oldřichem Hlisnikovským, který byl posledním velitelem frýdecké posádky a v letech 1991-2005 byly konány oslavy k výročí 14. března pod jeho taktovkou. Poskytl mi nejen cenné informace, ale také postřehy a myšlenky vojáka a jeho vlastní reflexi a pocity. Materiály z jeho osobního archivu mi dopomohly k dokreslení průběhu oslav a jsou také součástí obrazové přílohy.

11

John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004.

9

3. 14. Březen 1939 3.1. Střet Čechů a Němců Přestoţe obsazování českých zemí začalo aţ 15. března, první němečtí vojáci překročili hranice v prostoru Moravské Ostravy jiţ 14. března kolem 17.30. Jednotky VIII. sboru a pluku SS „Leibstandarte Adolf Hitler“ dostaly rozkaz obsadit Moravskou Ostravu a Místek. Dvě německé kolony 84. pěšího pluku plk. Stoewera ze sestavy 8. divize gen. Kocha dorazily i k Čajánkovým kasárnám v Místku, kde byl ubytován III. prapor 8. pěšího pluku slezského. V úterý 14. března 1939 se s velitelem pluku v Místku, plukovníkem Floriánem Eliášem, spojil po druhé hodině odpolední náčelník štábu a plukovník dostal rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. Zpočátku pálil tyto spisy spolu se svým pobočníkem majorem Brychem v kanceláři na velitelství pluku a pak i na velitelství místecké posádky. O půl šesté se od Příbora začaly přibliţovat motorizované jednotky a projely hraniční čárou. Němečtí celníci obsadili budku pohraniční stráţe. Ta chtěla telefonicky informovat Místek, coţ se ovšem nepovedlo. Jednomu z českých celníků se ale podařilo útěkem dostat se do Rychaltic, kde podal hlášení. 12 Nacisté se zastavili u místecké továrny Oskara Landsberga. Okresní hejtman Cidlík, který byl informován pouze o průjezdu německých jednotek směrem od Příbora na Slovensko, si vyslechl hlášení o přítomnosti německého vojska a nařídil poté městské stráţi, aby odloţila zbraně.

Kolem 18. hodiny dorazilo říšské vojsko do centra Místku. Čtyři

němečtí četníci pak obsadili policejní stráţnici a učinili prohlídku. To uţ se k nim ale začali přidávat i místní henleinovci, s touhou aktivně se zapojit a pomoci. Prvním místeckým nacistou, který takto přispěchal, byl Rudolf Haas a po něm přicházeli další a další.13 S jejich pomocí došlo k obsazení budovy okresní politické správy a další část jednotek projela a blíţila se k Čajánkovým kasárnám. Tyto kasárny byly v této době dvoupatrovou budovou, bývalou továrnou. V kasárnách byl ubytován III. prapor 8. pluku. V přízemí byla umístěna IX. rota, v 1. patře X. rota a ve 2. patře XII. rota. Kolem kasáren vedla cesta na Frýdek.14 Velký počet z místních vojáků byli nováčci, kteří narukovali teprve 1. března a neabsolvovali prozatím ani základní výcvik. Kromě nich zde bylo přibliţně 30 aspirantů a

12

Kronika Frýdku-Místku. Díl. I. s. 44. Tamtéţ 14 Frýdek a Místek byly na počátku 2. světové války dvě samostatná města. Ke spojení došlo aţ v roce 1943. 13

10

déleslouţících. Zhruba v jednu hodinu po poledni nastoupil do stráţe u brány svobodník Bohuslav Přibyla, který ještě netušil, ţe právě on bude prvním svědkem příjezdu okupantů. Po skončení denních prací byl čten poručíkem Cibienem denní rozkaz. Poručík mluvil, podle svědků, nezvykle váţně o Slovácích i Háchově cestě do Berlína. Řekl také, ţe kdyby k něčemu došlo, mají si pamatovat, ţe jeden za všechny a všichni za jednoho.15 V šest hodin měl započít kurz polštiny a za kaţdou rotu se ho měli zúčastnit po jednom déleslouţícím poddůstojníkovi a jednom aspirantovi. Kurz vedl poručík Karel Martínek a podívat se přišel i kapitán Pavlík. Plk. Štěpina, jak vzpomíná, dostal asi v téţe době na posádkovém velitelství ústní rozkaz tohoto znění: „ Němci jsou před naším městem. Neklásti jim ţádný odpor. Vejíti ve styk s jejich veliteli.“ 16 V téţe době, tedy krátce po 18. hodině, zavedl velitel stráţe svobodník Přibyla do stráţe u brány Čajánkových kasáren vojína Sagana. Oba dva sice slyšeli kolem kasáren projíţdět motocykly a informovali také velitele praporu, ve tmě však nebylo moţné rozeznat, zda se nejedná například o naše četníky. Velitel praporu podplukovník Štěpina, který neměl ţádné bliţší instrukce, se domníval, ţe jde pravděpodobně o nějaký povolený průjezd. Zatím ještě nikdo z přítomných netušil, ţe se jedná o první předvoj německých vojsk. Přibliţně v 18 hodin a 20 minut přijíţděly ke kasárnám další vojenské jednotky. Poté, co jedno z aut zastavilo a směrem ke garáţi u brány kasáren se blíţilo několik osob s napřaţenými zbraněmi, bylo zřejmé, ţe se jedná o německého důstojníka, provázeného dalšími vojáky. Stráţ vyzvala důstojníka k zastavení, ale německý důstojník neuposlechl a vyzval stráţ, aby se vzdala. Pak sám vytáhl pistoli a vystřelil po stráţném. Kulka ho minula, a tak hned opětoval palbu a důstojníka zasáhl. Vojáci se poté hned ze stráţe stáhli a boj o kasárny započal. Nováčci, kteří se kolem čtvrté hodiny vrátili ze cvičení, uslyšeli zhruba dvě hodiny po návratu alarm a na chvíli mezi nimi vznikl chaos. Jiţ delší dobu vládlo mezi vojáky napětí. Koncem února byl neočekávaně propuštěn z vojenské prezenční sluţby odvodový ročník 36, přestoţe měl slouţit ještě několik měsíců, neţ nováčci dokončí základní výcvik. Ti ale nastoupili aţ 1. března 1939 místo plánovaného 1. října 1938. Aby toho nebylo málo, tak jiţ vycvičení vojíni ročník 37 byli odveleni z velké části na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus. U 8. pěšího pluku pak zůstalo jen muţstvo pro dozorčí a stráţní sluţbu. Další omezení přišlo zrušením speciální obranné jednotky v prvních březnových dnech. Tato jednotka se stavěla mimo obvyklou stráţ kaţdou noc na pohotovost a byla dokonce vybavena i ručními granáty a

15 16

Vávrovský, Emil: Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace. Frýdek-Místek 1979, s..9. Jančík, František: Památník 60. let Sokola Místek. Období 1937-1947. Frýdek-Místek 1947, s. 10.

11

raketami. Tato munice pak byla odvezena z kasáren.17 V Místku se na některých budovách se začaly objevovat během března nacistické prapory a místní henleinovci se procházeli hrdě po ulicích. Nováčci však měli přísně zakázáno všímat si jak Němců, tak praporů.18 Nejprve se vojáci domnívali, ţe jde o akci místních henleinovců, kteří v těchto dnech zintenzívněli své provokativní chování v ulicích města, proto byla zpočátku zalarmována jen hotovost. Po pár minutách bylo ale jasné, ţe se jedná o německé vojsko a byl vyhlášen bojový poplach.19 Řízení obrany se ujal velitel kulometné roty kapitán Pavlík, který hned na počátku boje vypnul elektřinu a celé kasárny se ponořily do tmy. Josef Plandor, který byl jeden z účastníků kurzu polštiny, kde byl i Pavlík, vzpomínal po válce, ţe slyšeli výstřel. Vstali, plni vzrušení a napětí, kdyţ do učebny vpadl voják a ve spěchu oznámil, ţe německá armáda je tady. Pavlík podle Plandora energicky vstal a pronesl: „Rychle ustrojit a pálit na nepřítele.“20 Nikdo z 15 poddůstojníků v učebně pak neváhal. Kapitán Pavlík svým zástupcem jmenoval poručíka Martínka a účastníci kurzu polštiny se chopili zbraní, které byly u XII. roty. Z vedlejší místnosti a ze skladu pak dostali náboje. Sám Pavlík začal střílet z lehkého kulometu a postupně se k boji připojili i příslušníci dalších rot a také nováčci. Asi deset muţů bylo vysláno ke garáţím a zalehli do kanálu, odkud začali střílet na cestu. Vojáci mohli střílet pouze z pušek a lehkých kulometů, postrádali granáty a těţké kulomety a bohuţel také zásoba střeliva, která stejně byla ponechána v kasárnách „na černo“, rychle ubývala. Několik německých vojáků bylo zasaţeno. Němci vyslali jednoho svého vojáka do protější budovy finančního úřadu, aby rozstřílel světla na ulici. Němečtí vojáci, vybavení těţkými kulomety, vedli palbu z obsazených budov naproti kasárnám a obsadili také celý protější park a ztěţovali výhled obráncům silnými reflektory namířenými na Čajánkovy kasárny. Tyto reflektory osvětlovaly celou stěnu, a proto mnohé z výstřelů skončily místo v pozicích útočníků ve zdi finančního úřadu, který Němci také obsadili.21 Do boje zasáhl také protitankový kanón a do vchodu kasáren vjel obrněný automobil, ostřelující nádvoří. Palba z kulometu jej však donutila k ústupu. Mezitím nepřátelská střelba stále sílila a dělový granát zasáhl i kancelář velitele praporu, podplukovníka Štěpiny. Byl to právě on, kdo z velitelství pluku, při telefonním rozhovoru s plukovníkem Eliášem, obdrţel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. Po vystřelení

17 18 19 20 21

Jančík, František: Památník 60. let Sokola Místek. Období 1937-1947. Frýdek-Místek 1947, s. 7. Sklář, Gustav. Zvukový záznam pořízen 13.3.2009. Archiv autorky. John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004, s.201.

Jančík, František: Památník 60. let Sokola Místek. Období 1937-1947. Frýdek-Místek 1947, s. 7. Fencl, J.- Raven, I.F: Baryševka-Místek. 1917-1947. Frýdek-Místek 1947, s. 47.

12

posledních nábojů připadl poručíku Martínkovi, který uměl německy, úkol vyjít před bránu kasáren s improvizovaným bílým praporem, vytvořeným díky bílé košili číšníka z jídelny. Potom mu dal koště (pozn. autorky Štěpina Martínkovi), na němţ byla připevněna bílá blůza prodavače ze zátiší a nařídil mu: „Tady máte bílý prapor. Vyběhněte s tím ven a volejte německého velitele. Nic jiného nemám po ruce.―

22

V Čajánkových kasárnách byl v tuto chvíli také nováček Gustav Sklář, dnes jiţ 93-letý, který na událost vzpomíná takto: Stál jsem u okna na světnici a naráz začalo řinčet sklo. Vedle mě stál chlap, voják, a toho střelili do ruky. Krev na mě prýštila. Byl jsem celý od krve, ale mě nikdo nezasáhl. Vzali starou košili, a tak mu to ovázali. Asi za půl hodiny bylo po přestřelce a byl vyvěšen bílý prapor. 23 Poté vtrhli do kasáren Němci a téměř do půlnoci trvala jejich prohlídka spojená s drancováním. Část obránců byla hned seřazena před nedalekým Štursovým pomníkem padlých z První světové války, zatímco Nováčci zůstávali zatím ve světnicích. Do kaţdé světnice se nahrnulo zhruba deset Němců, kteří zadrţenou místeckou posádku hlídali. Pokud si potřeboval některý z československých vojáků odskočit, Němci, zřejmě z obav z dalších nepokojů či útěku, odzbrojeným a prakticky bezmocným vojákům nevěřili a následovali je aţ na toalety. Probíhalo drancování a prohlídky a zhruba po dvou aţ třech hodinách přišel nový rozkaz. Obránci, kteří byli jen lehce oděni, museli vyrukovat na náměstí do Místku. Jen lehce oděni v dešti se sněhem a ve větru čekali asi od osmi do půl jedenácté. Nikdo netušil, co přijde. Mnoho vojáků očekávalo smrt. Po obou stranách je se zbraněmi hlídali vojáci. Němci je však odvedli zpět do kasáren. Na kaţdé světnici bylo zhruba osm Němců aţ do rána. Důstojníci byli odvedeni do Německého domu, a také kolem půlnoci byli propouštěni do svých domovů s nařízením, aby očekávali další pokyny. Původní německý plán byl odvést vojáky jako zajatce do Příbora, ale od tohoto plánu bylo během noci upuštěno. Zatímco českoslovenští vojáci byli beze ztrát, na německé straně se pamětníci shodují na několika padlých, jejichţ bliţší číslo je neznámé. Odhady hovoří o 6 aţ 18 padlých Němcích. MUDr. Evţen Storek nesměl prozradit ani koho vyšetřoval, ani koho viděl. 22 23

Vávrovský, Emil: Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace. Frýdek-Místek 1979, s.11. Sklář, Gustav. Zvukový záznam pořízen 13.3.2009. Archiv autorky.

13

Nezachovaly se farní matriční knihy z Místku ani matriky z Nysy odkud pluk IR-31 pocházel. V kronice 8. pěšího pluku ţádné přesnější podrobnosti uvedeny nejsou a rovněţ nejsou k dispozici nemocniční knihy frýdecké nemocnice.24 Část padlých byla odvezena nákladním autem směrem k Příboru, část pohřbena i na místeckém hřbitově. Ranění byli ošetřeni místními německými lékaři (krátce však hospitalizováni ve frýdecké nemocnici, lékaři potvrdili 10 těţce raněných). Je však třeba dodat, ţe obránci měli velké štěstí. Němci byli překvapeni a také dezorientováni. Nulové ztráty totiţ způsobil také fakt, ţe Němci z děla stříleli jen na kasární budovu, kde bylo prázdné vojenské zátiší, Štěpinova rozsvícená, ale prázdná kancelář a skladiště.

3.2. Když dozněly výstřely Vojáci byli po návratu soustředěni do světnic a Němci s nimi zůstali nepřetrţitě od 14. aţ do 24. března. Strach byl na obou stranách. Kamkoli se chtěli čs. vojáci hnout, Němci je následovali, ať uţ to byly koupelny či toalety. Obránci nemohli nic dělat, prakticky jen stále čekali. Jejich rodiny byly také bez informací a často také informovány mylně. Například nováček Gustav Sklář stál na místeckém náměstí celý od krve, a lidé z Lipiny, kteří tudy projíţděli, řekli jeho snoubence, ţe je postřelený a těţce zraněný. Vojáci se ale nesměli pak po celou dobu vzdálit ani s nikým mluvit, a proto byla jeho budoucí ţena uklidněna aţ jím samým na konci března. 25 Mezi hlídanými a hlídači byla také jazyková bariéra, protoţe Němci neuměli česky a německy z nováčků nehovořil téměř nikdo. Dne 24. března přestalo toto spíše policejní nepřetrţité hlídání a za pět dní, tedy 29. března, dostali vojáci lístky, na kterých byly informace o dovolené na neurčité časové období. Očekávány byly perzekuce účastníků, ale překvapivě Němci nováčky a profesionální vojáky Čajánkových kasáren nechali bez trestu. Ani během onoho 10-denního zostřeného hlídání na světnicích se nestal ţádný násilný incident ani nepokoj. Němci sice hrubě mluvili a křičeli po vojácích, ale ti jim stejně většinou nerozuměli a němčina se jim zdála hrubá sama o sobě. Mezi 20. a 21. hodinou byl obsazen i Frýdek. Ve Frýdku byly také kasárny, a to Neumanovy v Pekařské ulici. Ty byly obsazeny bez výstřelu a podle slov Vávrovského

24 25

,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004, 203.

Sklář, Gustav. Zvukový záznam pořízen 13.3.2009. Archiv autorky.

14

přihlíţeli jak Češi, plni vzteku a lítosti, tak Němci, naplněni zase jásotem. Němců bylo podle posledního sčítání v Místku 9%, ale ve Frýdku celých 20%. 26 Němci obsadili také muniční sklad ve Staříči, kde bylo 11 vojáků a poddůstojníků vedených svobodníkem Jurajem Mikitou z XII. pavlíkovy kulometné roty. S okupanty se zde aktivně zapojil i jeden místní henleinovec a proběhlo také vyslýchání vojáků, kteří nechápali, jak mohou Němci poţadovat vydání skladu, a proto neuposlechli jejich prvnímu příkazu vzdát se. Do půlnoci byla obsazena i Dobrá a zbylé okolní vesnice. Obsazen tedy byl celý ostravsko-karvinský revír a obce frýdeckého, místeckého i fryštátského okresu aţ po tehdejší československo-polskou hranici. Dr. Hein Wildhage byl jmenován správcem místeckého okresu a velitelem místecké posádky se stal major Sucker. V budově frýdeckého městského úřadu byla dočasně zřízena úřadovna gestapa v čele s Preisem a později Nowokem. 27 Velitelství armádního sboru AK-VIII dostalo 14. března dopoledne rozkaz k obsazení Moravské Ostravy a odříznutí okolí od polských hranic Obsazení (operace Blumenkrieg) proběhlo kromě půlhodinového incidentu bez potíţí, i přes Hitlerovy původní obavy. Bylo provedeno armádním sborem AK-VIII z Breslau (byl tvořen 8. pěší divizí: pěší pluky IR-28 Oppeln, IR-38 Neisse a IR-84 Gleiwitz a dělostřeleckými pluky AR-8 Gleiwitz a AR-68z Neisse; a 18. pěší divizí: pěší pluky IR-30 Görlitz, IR-51 Bunzlau a IR-83 Jauer a dělostřelecké pluky AR-38 Schweidnitz a AR-68z Ohlau).28 Likvidace místecké a frýdecké posádky zabrala Němcům čas aţ do 31. července 1939. Ze skladišť si pak odvezli na 36 000 pušek, 6 milionů nábojů, 30 000 ručních granátů, 500 těţkých a 400 lehkých kulometů a také výstroj pro 3 pluky, včetně bot a prádla. 29

26

Vávrovský, Emil: Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace. Frýdek-Místek 1979, s.13. Po zrušení této úřadovny byly výslechy prováděny v Ostravě. 28 John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004, s. 198-199. 29 Kronika Frýdku-Místku. Díl. I. s. 47.. 27

15

4. Protektorát Čechy a Morava Obsazení Československa ze 14. a 15. března bylo následně stvrzeno Háchovým podpisem v Berlíně a Hitlerovým výnosem o zřízení protektorátu ze 16. března. Tento stav se stal realitou pro budoucích šest let na silně okleštěném území bývalé Česko-Slovenské republiky. Za tu dobu se vystřídali dva oficiální říšští protektorové: Konstantin von Neurath a Wilhelm Frick, nicméně s nejděsivější etapou protektorátu je spojeno jméno Reinharda Heydricha, jakoţto zastupujícího říšského protektora. Jeho nástupem i smrtí se spustila vlna represí a období dvou stanných práv patří k nejkrvavějším částem této vnucené ochrany říše. Po Heydrichovi, přes velké ambice Karla Hermana Franka, nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora Kurt Daluege. Protektorátním prezidentem byl Emil Hácha, zatímco Československým prezidentem v exilu Dr. Edvard Beneš. Vystřídaly se postupně vlády Berana, Eliáše, Krejčího a Bienerta. Druhá světová válka skončila rokem 1945, i kdyţ na různých místech světa s velkým časovým rozpětím. Pro Československo se stal pozdějším státním svátkem Den osvobození od fašismu, den podpisu kapitulačního protokolu, který byl stvrzen oběma stranami 8. května v 16. hodin. Jiţ 9. května o půl páté ráno se v centru Prahy objevily sovětské tanky.30 Po pozdějších zkušenostech s nacistickými represáliemi a krutostí někteří autoři očekávali, ţe osud vojáků z Čajánkových kasáren je zpečetěn. Například Alena Matějová ve svém článku z roku 1979 přímo píše : Zajímavé je, ţe nikdo z velitelů ani vojáků nebyl za tuto akci popraven ani souzen, v pozdějších letech okupace stačilo pro trest smrti daleko méně.31 Nicméně toto hodnocení je trochu přehnané. Je třeba si uvědomit, ţe válka stále nezačala a systém smluv mezinárodního práva byl po První světové válce dále rozvíjen. Jak je známo, Hitler vţdy raději hledal ve smlouvách skuliny, neţ aby je přímo porušoval. Není ale divu, ţe vojáci, včetně pana Skláře, byli značně nervózní. Stále netušili, proč byla oblast obsazována, a tak ani neměli představu, co je teď čeká. Pan Sklář vzpomíná, ţe předpokládal nějaký trest. Vojáci stáli obklopeni onoho chladného večera německými ozbrojenými jednotkami, ačkoli jiţ byli zcela bezbranní. Uvědomovali si, ţe několik Němců jistě zasáhli, ale nebyli si jistí, jestli nepadl i někdo z jejich řad. 30

Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Prostor 1999. 31 Matějová, A: 14. březen 1939 v Místku. Vlastivědné listy. V/1979,č.2, s.42.

16

Nad odplatou zvítězil racionální rozum a celá tato událost byla zcela utajena široké veřejnosti. Hitler nejspíše nechtěl ukázat, ţe území, které pod „svá ochranná křídla“ hodlá schovat, se netváří spokojeně a dokonce po něm střílí. Jinak si totiţ nelze vysvětlit skutečnost, ţe nikdo nebyl za odpor v Čajánkových kasárnách potrestán. Hitler se o odporu v kasárnách dozvěděl prakticky okamţitě, a proto mohl také ohromit stále nic netušícího prezidenta Háchu v Berlíně těmito slovy: Německé pozemní síly vpochodovaly jiţ dnes na některých místech do Československa a v kasárnách, kde se Češi bránili, byl jejich odpor nemilosrdně zlomen. 32 Je jasné, ţe Hitler mohl v této chvíli mít na mysli jen události v Místku, přotoţe k lehkému incidentu došlo také v Čáslavi při obsazování kasáren 21. pěšího pluku „Maršála Foche“. Jeden z československých důstojníků vyřkl směrem k německým důstojníkům kritickou poznámku a reakce byla dosti ostrá. Němci všechny čs. důstojníky hned internovali a s čs.vojáky začali jednat velmi arogantně a hrubě.33 Ale tato událost se stala v době oficiálního obsazování, tedy po Hitlerových jednáních s Háchou. Dle slov pana Skláře byli nováčci drţeni zhruba deset dní pod přísným německým dozorem. Ale ve dnech těsně po 14. březnu byly pořízeny dvě fotografie, kterým by jistě nacisté nijak nepřáli a rozhodně by jen nepřihlíţeli. Vysvětlení jsou dvě. Jedním je, ţe ne všechny jednotky byly hlídány stejně, a nebo přeci jen po více neţ 70 letech mohou být vzpomínky samotných účastníků jiţ trochu deformované. Faktem ale zůstává, ţe první z fotografií vznikla jiţ 19. března a jsou na ní příslušníci jedné z jednotek spolu s velkou fotografií T. G. Masaryka a velmi zřetelným nápisem: VĚRNI TOBĚ ZŮSTANEME! 1915 1937 19/III. 39. Druhá fotografie je o pár dní starší a pořízena byla 21.března 1939. Vojáky doplňuje výstiţný nápis: BYLI JSME A BUDEM!

34

Obě fotografie svědčí o vlasteneckém

duchu těchto vojáků 8. pěšího pluku. Důvodem přestřelky s Němci tak jistě nebyla pouhá dezinformovanost velitelů a vojáků, ale také vlastenecké cítění a pocity křivdy, které, zvláště u vojáků v této těţké době po odstoupení Sudet, dostaly zřetelných obrysů v podobě okupantů. Posádka byla rozpuštěna a důstojníci se také vrátili do svých domovů. Začátkem dubna bylo nařízeno zlikvidovat všechny československé vojenské útvary, úřady i ústavy. Nejinak

32 33 34

Shier, W.L: Vzestup a pád třetí říše. Dějiny nacistického Německa. Brno 2004, s. 403. John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004, s.214.

Viz. Obrazová příloha

17

tomu bylo v oblasti Frýdecka a Místecka. Likvidace posádky probíhala aţ do ukončení k 31. červenci 1939 35 a vojáci dostali dovolenou na dobu neurčitou. Němci pravděpodobně později litovali svého mírného přístupu k obráncům. Vojáci z kasáren, kteří byli vskutku tělem i duší vlastenci, se povětšinou rozptýlili po odbojových organizacích na severní Moravě a prováděli pak s velkým nasazením odbojovou činnost. Velitel obrany Čajánkových kasáren, plukovník Karel Pavlík se brzy zapojil do ilegální organizace „Za vlast“ a později se přesunul do Prahy, kde působil v organizaci „Obrana národa“. V rámci své činnosti navázal kontakt s organizací „Jindra“, coţ se mu stalo také osudným. V této sokolské ilegální organizaci jiţ od září 1942 pracoval konfident prof. Ladislav Vaněk, který později spolupracoval i s StB. Vaněk Pavlíka udal, a brzy na to byl Pavlík gestapem zatčen. Po převozu do koncentračního tábora Mauthausen, byl vyslýchán a 26. ledna 1943 v 16.31 popraven ranou do týla. V Kostelci nad Černými lesy stojí jeho symbolický hrob, protoţe tělo nebylo nikdy nalezeno.36 Kapitán Karel Martínek byl činný v odbojové organizaci Jan Ţiţka Moravskoslezský, která vznikla z organizace Bílá Lvice.37 V této organizaci se sešla poměrně velká skupina bývalých vojáků a také četníků a prováděla zejména sabotáţní činnost. Utajení celého incidentu se projevilo i v dobovém tisku, a to nejen celorepublikově, ale také lokálně. V Bezručově lidu, týdenníku Moravskoslezského pomezí, jsou 18. března 1939 hlavními články zřízení protektorátu a řeč Dr. Emila Háchy k lidu. Toto číslo je výjimečně jen dvoulisté,

ale objevuje se tam také článek s názvem: Jak byl obsazován náš Místek.

Pojednává však jen o tom, ţe ač byli Místečané překvapeni, je třeba si na obsazení zvyknout: .. jak toho skutečnost ţádá, a jak nám velí chladný rozum a silná vůle, bez níţ lehce mohli bychom se státi obětí vlastního nerozumu... 38 Přímo fabulace se však dopouští na místě, kde autor očividně záměrně zamlčuje ozbrojený střet s vojáky. Kaţdý vojín (pozn. autorky myšleno nacisté) pevně drţel svou pušku nebo pistoli, odhodlán podle rozkazu nemilosrdně zakročit proti kaţdému, kdoţ by se byl postavil v cestu. Nebylo toho třeba, neboť naši občané jsou dobří a snášenliví. 39 35

Kronika Frýdku-Místku. Díl I. s. 47. Plukovník Karel Pavlík, http://www.v-klub.cz/view.php?cisloclanku=2005031902, 8.4.2009. 37 Partyzánský průkaz číslo 2602, archiv Vlasteneckého klubu. 38 Bezručův lid. Místek 18. března 1939, s. 2. 36

18

Na území protektorátu se během Druhé světové války o Čajánkových kasárnách nemluvilo, to ale neznamená, ţe by se o nich vůbec nevědělo. Informátoři fungovali samozřejmě na obou stranách, tedy informován byl jak Hitler, tak i Dr. Edvard Beneš. Právě Beneš vzdal první hold místecké posádce v rozhlasovém projevu v roce 1940. Mluvím-li však k vám dnes, ve výročí obsazení Prahy a rozbití jednoty československé, nemohu nevzpomenout všech těch, kteří se postavili ve dnech 14. a 15. března 1939 na odpor, ať se zbraní v ruce, ať jinak proti vpádu nacistických vojsk. Se smutkem v srdci vzpomínám především těch, kdoţ tuto odvahu a věrnost zaplatili tehdy svými ţivoty. Děkuji zejména také těm částem československé armády, které uvítaly německé vetřelce palbou svých pušek, především statečnému 8. pěšímu pluku slezskému, který v Místku a ve Frýdku připravil Němcům krvavé uvítání. 40 V roce 1940 byli bývalí nováčci z Čajánkových kasáren, včetně pana Skláře, ještě jednou povoláni na dvouměsíční cvičení na Libavu, ale toto cvičení proběhlo překvapivě klidně a bez přítomnosti Němců. Tím skončila vojenská angaţovanost těchto vojáků. Během existence protektorátu se Frýdek i Místek značně proměnily. Hlavní změnou trvající do dnešních dnů, bylo splnění ţádosti Němců a výnosem ministerstva 15. prosince 1942 s platností od 1. ledna 1943 byl Frýdek a Místek spolu se sousedícími obcemi Starým Městem, Lískovcem a Sviadnovem spojen v jednu obec pojmenovanou Frýdek. Toto bylo učiněno bez vědomí Čechů a hlavně Místečané se proti názvu bouřili.41 Tato otázka zůstala palčivou i po skončení války, ale o tom se zmiňuji v další kapitole. Díky své poloze v podhůří Beskyd byl Frýdek a hlavně jeho okolí centrem partyzánských hnutí. Události dalších dní a všední starosti obyvatel tak zatlačily na určitou dobu událost ze 14. března do pozadí a také sami účastníci měli spoustu jiné práce. Proto vzpomínka na 14. březen, kromě projevu Beneše, zůstala zatím spíše skryta v pamětech účastníků a samotní aktéři na své ocenění teprve čekali.

39

Tamtéţ. Beneš, E. Šest let exilu a druhé světové války. Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938-1945. Praha 1946, s. 72. 41 Kronika Frýdku-Místku. Díl I. s. 56. 40

19

5. Mezi nacismem a komunismem 1945-1948 Návrhy na poválečné uspořádání republiky probíhaly jiţ během Druhé světové války. Přestoţe se londýnský exil připravoval, iniciativu převzali komunisté a moskevská jednání ve dnech 22. - 29. března 1945 se staly podkladem pro budoucí program. Spory se vedly v zásadě jen o otázku Slovenska. Beneš viděl budoucnost Československa jakoţto most mezi východem a západem, ale v praxi se více utuţovaly vztahy se Sovětským svazem.42 Košický vládní program byl vyhlášen 5. dubna téhoţ roku. Dne 9. května byla osvobozena Praha a začalo nové období, které bývá občas nazýváno Třetí republikou. Do 28. října tvořil prezident s vládou nejvyšší státní orgán a vyuţíval své dekretální pravomoci.43 Po osvobození čekal prezidenta, vládu i pozdější prozatímní shromáţdění velmi nelehký úkol. Bylo třeba obnovit chod státu, který protektorátem de facto neexistoval, přestoţe de iure ano. Musel se zajistit opětovný veřejný pořádek a také se vypořádat s krizí jak hospodářskou, tak zásobovací. Po válce byla spuštěna vlna velkých migrací značného počtu obyvatelstva. V rámci jiţ během války uzavřených dohod se začala brzy a razantně řešit národnostní otázka. Odsun Němců a Maďarů byl řešen na mezinárodních konferencích a dekretem č. 12/1945 Sb. byla právně ukotvena konfiskace jejich majetku. Takzvaný Velký retribuční dekret, dekret č. 16/1945 Sb. z 19. června, se týkal potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů a mimořádných lidových soudů.44 Dne 28. října začalo pracovat Prozatímní shromáţdění a volby do Ústavodárného národního shromáţdění ukázaly nový trend, komunistickou stranu jakoţto nejsilnější. Vytvoření budovatelské vlády v čele s Klementem Gottwaldem byl uţ jen krůček k nechvalně známému únoru 1948, kdy Československo přešlo v mezidobí od jedné extrémní ideologie k druhé. Dne 25. února 1948 byl prezidentu Benešovi předloţen návrh na novou vládu Klementem Gottwaldem. Komunisté tak získali monopol moci na dalších více neţ 40 let. Ve Frýdku-Místku se po válce vracel ţivot do starých kolejí. Jiţ krátce po ukončení Druhé světové války byl 8. pěší pluk obnoven, a to na základě nařízení Oblastního velitelství Morava. Dne 24. 5. 1945 bylo vytvořeno Vojenské okresní velitelství ve Frýdku, jemuţ podléhaly I. výcvikový prapor v Místku, II. výcvikový prapor ve Frenštátě pod Radhoštěm, III. výcvikový prapor ve Frýdku a výcvikový dělostřelecký oddíl v Místku. Poslední jmenovaný se 11. 6. přesunul do Frenštátu pod Radhoštěm a II. výcvikový prapor byl 12. 6.

42

Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Argo 2005, s. 571. Vojáček, L.- Schelle, K. – Knoll, V: České právní dějiny. Plzeň 2008, s. 383. 44 Tamtéţ, s. 384. 43

20

zrušen. Na jeho místo přišel nový prapor, vytvořený v Moravské Ostravě. O den později, tedy 13. 6., bylo Vojenské okresní velitelství přejmenováno na Pěší pluk 8, náleţející do sloţení 8. divize. Z I. výcvikového praporu v Místku se stal III. pěší prapor a z III. výcvikového praporu ve Frýdku II. pěší prapor. Ten byl přesunut 16. 6. do Koblova. I. pěším praporem se stal dosavadní II. výcvikový prapor, přesunutý z Moravské Ostravy do Hlučína. Na základě dosavadního výcvikového dělostřeleckého oddílu vznikly baterie 45 mm kanónů, baterie 76 mm kanónů a baterie 120 mm minometů. Na přelomu září a října 1945 pluk přešel do podřízenosti 7. divize.45 Bohuţel ne všichni, kteří bránili Čajánkovy kasárny, se míru dočkali. Vzpomínka na zastřeleného kapitána Pavlíka byla stále velmi čerstvá, a proto hned po válce byl změněn název ulice Třída branné moci na ulici Pavlíkovu.46 Dalo by se snad čekat, ţe při první oficiální vzpomínce na 14. březen v Místku proběhne oslava v radostném duchu, zvláště kdyţ byli sami obránci přítomni, leč kronika líčí 14. březen 1946 takto: Jak známo, jedině místecká posádka se postavila nacistickým uchvatitelům na odpor se zbraní v roce. Události tohoto osudného dne bylo vzpomínáno v šest hodin večer na shromáţdění lidu na místeckém náměstí....Ale celá akce měla jiné pozadí: Někteří místečtí lokálpatrioti bojovali všemi prostředky proti sloučení měst. Ani pomluv a uráţek osob pracujících pro sloučení se neštítili.47 Březnové události z roku 1939 tady vyhrotily situaci a podporovaly uraţenou místeckou pýchu, protoţe spory o sloučení měst byly aktuálním problémem, který pálil nejednoho Místečana. Zvláště oţehavá byla otázka názvu města, který zněl pouze Frýdek. Ač vojáci v kasárnách byli ze všech koutů Moravy, Místečané si v tuto chvíli událost přivlastnili, aby tak deklarovali svou svébytnost. Důstojnější vzpomínka událostí byla připravena na 18. červenec 1946, kdy město navštívil prezident Dr. Edvard Beneš s chotí. Město se pečlivě připravovalo a prezident přijel toho čtvrtečního rána do krásného letního počasí. Zastavil se u Čajánkových kasáren, kde mu 45

Československé vojenství – vaše dotazy – odpovědi na dotazy 106.-120., http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_8.htm, 10.4.2009, Odpověď Pavla Minaříka z 16. 7. 2002 na otázku: Jaké byly poválečné osudy Pěšího pluku 8 "Slezského", jehoţ příslušníci byli jediní, kteří se v noci z 14. na 15.3.1939 pod velením velitele kulometné roty kpt. Karla Pavlíka se zbraní v ruce postavili v Místku proti německým okupantům? 46 Třída branné moci nesla do roku 1939 název Ke kasárnám. 47 Kronika Frýdku-Místku. Díl I. s. 79.

21

zprávu o průběhu bojů podal Škpt. Martínek a pplk. Štěpina. Prezident, který jiţ za války rozhlasem podal o 14. březnu v Místku zprávu, tehdy prohlásil: Byli jste stateční, to Vám nebude zapomenuto. Mohu Vám říci jenom tolik, ţe tak jako u Vás mělo se státi ve všech posádkách, pak by se naše tehdejší situace vytvořila snad docela jinak. Váš statečný odpor byl vlastně jediným pevným bodem, o který jsme se my v zahraničí mohli opřít a na kterém jsme později začali budovat. Z Vašich řad nepadl jediný. A i kdyby se tak bylo stalo, bylo by to sice bolestné ale s oběťmi se konečně v kaţdém boji musí počítat. Jsem dnes opravdu šťasten a spokojen, neboť jsem se konečně sám přesvědčil, ţe to, o čem jsem smluvil v zahraničí, se skutečně zakládalo na pravdě.48 Návštěva prezidenta měla dokonce i jeden dosti kuriózní aspekt, který ještě utuţil význam události a docenění vojáků. Shodou okolností v době, kdy byl prezident u Čajánkových kasáren, porodila paní Mrázková, manţelka déleslouţícího rotného Antonína Mrázka, který také 14. března bránil kasárny, zdravou holčičku. Poté, co se o této radostné události dozvěděla Hana Benešová, stala se ten den holčičce kmotrou.49 Po válce se vojáci stali místními hrdiny a dobové nadšení a spontánnost dokládá i fakt, ţe se tato událost dostala i do básně. Báseň napsal MUDr. Antonín Přecechtěl, vyšla v Památníku 60. let Sokola Místek a byla věnována hrdinům ppl. 8. „Slezského“ v Místku.

14.III.1939 Od Příbora k Místku jedou tanky, mračna bodáků, jinde pušky zahodili, vzdáš se i ty Osmáku? Němci v Místku! Padla rána, druhá, třetí, střílí se - -

48 49

Kronika Frýdku-Místku. Díl I. s. 82. Tamtéţ, s. 88.

22

Z Čajánka si pevnost urobili, krví zbrocena je uliceStřílí se a střílí - nestřílí se – došla munice. Pušky jste nám odebrali, co našeho bylo, všechno vaše jest, jedno však nám přece zbylo – čest!50 Antonín Přecechtěl zde naráţí na, podle mého názoru, velmi důleţitý aspekt, který zdůrazňuje i pplk. Štěpina ve svých vzpomínkách, kdyţ říká: Význam celé akce: a) Morální, neboť spontánním protiněmeckým odporem zhostily se v kasárnách přítomné vojenské osoby svého úkolu, tak, jak jim kázala čest... b) Mezinárodní.... 51 Mezinárodní význam je jistě dosti diskutabilní, a proto se do něj nebudu pouštět. Jen za zmínku jistě stojí, ţe v knize Vzestup a pád Třetí říše52, je obsazování Československa věnováno plných 12 stran a v knize Březen 1939 se autoři dokonce pouštějí do úvah o průběhu obsazování, kdyby se odpor vojáků neomezil na jediné kasárny v Místku. Neváhají se uchýlit k závěrům, ţe větší ozbrojený odpor by měl velký mezinárodní ohlas a na porušení Mnichovské dohody by vlády Francie a Británie reagovaly ostřeji, neţ pouhým krátkým odvoláním velvyslanců a formálními protesty.53 Morální hledisko je nesporné. Myslím, ţe po válce, kdy naše území bylo osvobozeno jinou armádou, bylo třeba připomenout si zásluhy z vlastních řad. Vţdyť republika byla stále v počátcích a vlastenectví bylo třeba v těţké, poválečné době podporovat. Také se zde

50 51 52 53

Jančík, František: Památník 60. let Sokola Místek. Období 1937-1947. Frýdek-Místek 1947, s. 14. Tamtéţ, s. 12. Shier, W.L: Vzestup a pád třetí říše. Dějiny nacistického Německa. Brno 2004. John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004, s. 204.

23

projevuje jistá snaha zahladit Mnichov a poté i březen, kdy národní čest byla pošlapána. Čest se stává hlavním tématem básně, podle které vlastně ztracena nikdy nebyla. V roce 1947 byla na budově kasáren III. Praporu zasazena deska s nápisem: ZDE KLADL SE ZBRANÍ V RUCE 8. PĚŠÍ PLUK SLEZSKÝ DNE 14. BŘEZNA 1939 ODPOR NĚMECKÝM OKUPANTŮM. Aţ v roce 1947 bylo také podáno oficiální hlášení ministru obrany v Praze dne 9. srpna. Bylo to příliš pozdě na to, aby si událost neţila jiţ několika ţivoty. Byla vnímána v několika rovinách a kaţdý si mohl zdůraznit aspekt, který zrovna potřeboval. Ať uţ je to národní hrdost a čest, ozbrojený odpor nebo lokální aspekt. V uvedený den večer asi v 18 hodin jsem na posádkovém velitelství v Místku obdrţel od I. plukovního pobočníka mjr. Brycha Karla, slouţícího toho času někde v Brně, ústní rozkaz velitele posádky plk. Eliáše Floriána: ―Němci jsou na okraji Místku, velitelé rychle do kasáren. Neklást jim odpor a vejíti ve styk s jejími veliteli. Rozkaz tento mi byl ihned ještě potvrzen samým právě přišedším velitelem posádky slovy: „Ano, je to správné, jak to řekl Brych, jen rychle utíkej do kasáren, ať se tam nic nestane!― Jiţ cestou jsem se rozhodl. Za průchod německé jednotky městem zodpovídá vel. posádky, projeví-li ale tato úmysl vtrhnout do mých kasáren, bez boje je nevzdám. Na eventuální důkaz pravdy tohoto rozhodnutí vzal jsem s sebou do své kanceláře por. Cibiána, dlícího právě na ulici a v jeho přítomnosti jsem vydával všechny další rozkazy. /řečený důstojník byl později ve vězení okupantů umučen./ Po přiběhnutí do brány kasáren jsem nařídil veliteli kasární stráţe /jméno jeho dosud neznám/ ―Jsem v kasárnách,vše na moje povely — dvéře do mé kanceláře /sousední místnost stráţnice /— zůstanou otevřeny — křiknete pouze: Velitel praporu / kasáren!― Přispěchavšímu dozorčímu důstojníkovi /neznámý mi dosud četař aspirant/ ve své kanceláři řekl: ―Co bylo dosud nařízeno a zařízeno.― Aspirant odpověděl: ―Na rozkaz posádkového důstojníka /por.Drk/ mělo se připravit střelivo a nafasovat kul. náboje. Na to jsem já nařídil: ―Dobře — zůstává v platnosti, jenom ať všichni v kasárnách přítomní velitelé přijdou rychle do mé kanceláře.― V kanceláři jsem se postavil k oknu a pozoroval ţivot na ulici, který byl zatím ještě normální. Spojil jsem se telefonicky se sousedním velitelem kasáren ve Frýdku - kam snad Němci budou směřovat — a začal jsem mu předávat situaci. V tento okamţik ale projela kolem kasáren po ulici motorizovaná nepřátelská čelní hlídka k Frýdku, a právě kdyţ jsem byl v rozhovoru s velitelem kasáren z Frýdku, začala palba. O svém rozhodnutí o začaté palbě 24

jsem ještě vel. ve Frýdku informoval, ale hned jsem vyběhl k bráně přesvědčit se o situaci. V bráně fičely kuličky z obou stran a já nemohl proniknout a byl jsem odkázán pozorovat palebný boj z oken své kanceláře silně ostřelované ulice — jsa chráněn částečně zdí mezi okny. Na čí popud nebo rozkaz u nás palba začala nepodařilo se mi dosud pravdivě vyšetřiti, pravděpodobně stalo se tak z nedočkavosti a z vlastního popudu bojechtivých poddůstojníků v kasárnách přítomných, ale rozhodně zapříčiněním všemi výše uvedenými okolnostmi. Po příchodu do kasáren jsem měl dosti času a moţnosti nařízeními nebo povely předejíti palbě a vyplniti doslova obdrţený rozkaz velitele posádky. S rozhodnutím poddůstojníků jsem byl spokojen, palebný boj jsem s nasazením vlastního ţivota sledoval z okna kanceláře a snaţil jsem se telefonovat jednak vel.posádky a jednak vlastním ostatním vel. kasáren, abych mohl eventuálně v boji pokračovat podle dalšího vývinu situace ve městě a vlastního boje . Palebný boj jsem ale /po 20 min.trvání/ ukončil, kdyţ sem jednak nedostal spojení se sousedy a hlavně proto, ţe Němci vypálili na moji kancelář dva protitankové náboje z děla postaveného přímo proti mému oknu a hlavně tedy u vědomí velkých moţných ztrát na ţivotech vlastních bezbranných nováčků, v případě, ţe by další dělová rána zasáhla jejich ubikaci. Tímto palebným bojem byla čest čs.vojáka v Místku zachráněna a já mohl klidně nyní splniti druhou část obdrţeného rozkazu od vel.posádky: Vejíti ve styk s nepřátelskými veliteli. Zakončil jsem palbu vlastních několikráte na dvoře kasáren proneseným povelem: ―Palbu zastavit!― Po zakončení palby a tím po dobrovolném vzdání kasáren jsem ještě ve velmi vzrušené konverzaci s velitelem okupantů uhájil čestně velitelsky právo našeho čestného odporu násilnému přepadu a obsazení. Styčný důstojník MNO pplk. Karel Štěpina 54 Nabízí se zde ale otázka, jaký vliv, a jestli vůbec nějaký, měl pplk. Štěpina na událost. Sám píše, ţe:

54

Hlášení ministru národní obrany v Praze ze Dne 9. srpna 1947, Archivní sbírky muzea Beskyd.

25

Abych i já mohl boj vcelku řídit, snaţil jsem se ohodnotit situaci a to jednak osobně na dvoře kasáren a jednak telefonicky v druhých kasárnách. 55 Bez diskuzí je, ţe celou akci započal a také řídil kapitán Pavlík spolu s poručíkem Martínkem, a ti se také stali hlavními aktéry. Do jaké míry ale pplk. Štěpina ovlivnil boj je velmi diskutabilní, i přes názory, ţe je zatím nedoceněn. Jeho zásadní role byla zjevně aţ na konci přestřelky, i kdyţ v tu chvíli by se obránci pravděpodobně stejně vzdali, kvůli nedostatku munice. Pplk. Štěpina pak byl i s dalšími důstojníky v Německém domě a jistě s Němci také jednal, ale netřeba mu připisovat zásadnější vliv na přestřelku samotnou. V souvislosti s reorganizací 7. divize na brigádu byl k 1. 10. 1947 pluk reorganizován na 8. pěší prapor.56 A jeho působnost v Čajánkových kasárnách skončila. Na památku byly rozdány vyznamenání příslušníkům 8. pěšího pluku Slezského. Ještě před odchodem z Čajánkových kasáren se konala 23. srpna slavnost k 30. výročí zaloţení pluku během První světové války v Rusku. Při této příleţitosti dostali příslušníci 8. pěšího pluku vyznamenání. O to víc je překvapující, ţe v kronice chybí zmínka o vzpomínkové akci 14. března, přestoţe určitě v nějaké podobě proběhla. Doba těsně po válce byla dobou nadšeného připomínání událostí spjatých s odporem proti nacistům, ale zároveň se musí vzít v potaz, ţe období to bylo velmi těţké a nestabilní. Oslavy proto probíhaly, ale jak jiţ bylo řečeno, na přetřes často přicházely aktuální témata a problémy. Návštěva prezidenta dodala události lesku nejen v lokálním, ale i celorepublikovém měřítku. Přístupy v této době byly logicky zcela opačné od období předchozího. Zatímco v protektorátu zůstaly téměř všechny informace utajeny, v době poválečné to bylo bráno jako hrdinský čin a hlavně fakt, ţe se vlast nevzdala bez výstřelu. Jaký byl ale skutečný mezinárodní význam, je těţko soudit. Přestoţe se Beneš v zahraničí o Místku zmiňuje, jistě tato událost neměla větší důleţitosti při jednání s velmocemi o Československé republice a její právní kontinuitě.

55

Jančík, František: Památník 60. let Sokola Místek. Období 1937-1947. Frýdek-Místek 1947, s. 11. Československé vojenství – vaše dotazy – odpovědi na dotazy 106.-120., http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_8.htm, 10.4.2009, Odpověď Pavla Minaříka z 16. 7. 2002 na otázku: Jaké byly poválečné osudy Pěšího pluku 8 "Slezského", jehoţ příslušníci byli jediní, kteří se v noci z 14. na 15.3.1939 pod velením velitele kulometné roty kpt. Karla Pavlíka se zbraní v ruce postavili v Místku proti německým okupantům? 56

26

6. Éra komunismu 1948-1989 Po únoru bylo jasné, ţe chtějí-li si komunisté podrţet monopol moci, bude potřeba mít všechny členy, ale také nečleny dostatečně pod kontrolou. V únoru 1948 měla KSČ 1,4 milionů členů.57 Jiţ v červenci bylo zastaveno kolektivní přijímání nových členů a začaly první členské prověrky. Netrvalo dlouho a po členských prověrkách přišla na řadu čistka i v řídících instancích KSČ. Pro ilustraci: podíl členů KSČ na celkový počet obyvatel v r. 1954 oproti 1948 poklesl z 21 % na pouhých 11, 8 %.58 V padesátý létech se hledal vnitřní nepřítel a probíhaly čistky a řada politických procesů. Bylo vytvořeno prostředí plné strachu a nedůvěry a z pouhé politické strany se vyvinul celostátní nástroj na ovládání ţivota celé společnosti a státu. V letech šedesátých bylo vyhlášeno vítězství socialismu a z Československé republiky se stala Československá socialistická republika. Krátké období větší uvolněnosti reţimu, tzv. Praţské jaro, bylo ukončeno intervencí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Osmdesátá léta byla ve znamení i postupné smířlivější politiky ze strany Sovětského svazu vůči okolním státům a západu.59. Na 17. listopadu 1989 připadlo 50. výročí nacistického potlačení studentské vzpoury a „sametovou revolucí“ se republika přehoupla z komunistického reţimu do demokracie. Nástup komunistické strany se projevil nejen v politickém a ekonomickém ţivotě, ale také ovlivnil ţivoty účastníků obrany Čajánkových kasáren. Reţim zasáhl fatálně do ţivota jednoho z hlavních aktérů boje o kasárny, Karla Martínka. Během Druhé světové války byl Martínek členem partyzánské jednotky Jan Ţiţka Moravskoslezský od 1. března 1943 k 9. květnu 1945 jako velitel čety sabotáţní.60 Po válce získal řadu vyznamenání. V roce 1946 válečný kříţ61 a v roce 1947 československou vojenskou medaili za zásluhy I. st. a československou medaili za chrabrost.62 Roku 1946 byl přeloţen do Prahy, kde byl také v roce 1949 obviněn ze spolupráce na protistátním spiknutí, které popíral.63 Ke dni 23. března 1949 byl zproštěn výkonu vojenské sluţby.64 Ve vazbě byl od 8. března do 25. listopadu, kdy 57

Pernes, Jiří. – Foitzik, Jan: Politické procesy v Československu po roce 1945 a „případ Slánský―. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, pořádané ve dnech 14.-16. dubna 2003 v Praze.Brno 2005, s. 15. 58 Tamtéţ, s. 18. 59 Např. r. 1987 staţení sovětských raket ze střední Evropy, r. 1988 ohlášená redukce sovětských vojsk ve střední Evropě. 60 Partyzánský průkaz číslo 2602, archiv Vlasteneckého klubu. 61 Kmenový list. Archiv Vlasteneckého klubu, s. 5. 62 Tamtéţ, s. 7. 63 Protokol o výslechu odsouzeného-navrhovatele obnovy. Příbram 9.9.1965, s. 2. Archiv Vlasteneckého klubu. 64 Kmenový list. Archiv Vlasteneckého klubu, s. 8.

27

rozsudek nabyl právní moci. Karel Martínek byl za velezradu odsouzen ke ztrátě vyznamenání, těţkému ţaláři na 15 let zostřenému půlletně jedním tvrdým loţem, ztrátě čestných občanských práv na 10 let a konfiskaci poloviny jmění. Trest mu byl nakonec sníţen a ve vězení strávil 7 let. Podmínečně propuštěn byl k 19. květnu 1956 s velmi poškozeným zdravím. V roce 1965 podal ţádost k ministerstvu spravedlnosti o obnovu soudního řízení. Vyšší vojenský soud v Příbrami tento návrh, jako neodůvodněný, zamítl. Rehabilitace se Karlu Martínkovi dostalo aţ v roce 1991, kdy Vyšší vojenský soud v Příbrami rozhodl dne 10. dubna 1991 podle zákona č. 119/90 Sb. zprostil Karla Martínka všech obvinění.65 V době Martínkovy vazby proběhla ve dnech 12. a 13. března 1949 vzpomínková akce k 10. výročí bojů o Čajánkovy kasárny. Kromě běţných projevů a vojenských přehlídek bylo také postaráno o politické zhodnocení této oslavy, coţ provedl okresní tajemník KSČ Fajkus.66 Z kroniky je také patrné, ţe do povědomí obyvatel se jiţ silně vţil 14. březen a Čajánkovy kasárny jako jakási náplast na pošramocené národní sebevědomí a vlasteneckou hrdost. Březen 1939 byl silnou ranou hlavně pro sebevědomí vojáků a obyvatel vůbec. Kronikář proto poznamenal: Příslušníci vojenských sokolských jednot předvedli ukázky ze své výchovy, která je zárukou, ţe 15. březen se v historii našeho státu jiţ nebude opakovat.

67

Je evidentní, ţe k výročí 10. let obrany Čajánkových kasáren patřila kromě vzpomínkové akce také demonstrace síly, která musela být velmi působivá. Demonstrace síly, která měla ukázat, ţe národní čest nebude jiţ nikdy pošlapána. Do širšího povědomí se místecké události dostaly díky filmovému zpracování z roku 1956. Celovečerní film byl natočen podle divadelní hry „Přísaha“. Děj pojednává o malé posádce, která se brání okupantům a nakonec se jí podaří uprchnout. I kdyţ v popisu filmu stojí, ţe je věnován všem hrdinům, většina diváků si ho spojí s místeckými událostmi, protoţe to je samozřejmě jediné místo, kde se kasárny opravdu bránily. V popisu filmu stojí: „autoři se ovšem nedrţeli přesného dokumentárního záznamu o odporu místecké posádky.―

68

Toto

ale přesně nevyjadřuje, jak diametrálně je film jiný neţ skutečné události. Hlavním rozdílem je samozřejmě profil hrdinů. Ve filmu jsou pouze komunisté stateční a odhodlaní poloţit za 65

Teister, J.F: Biogram Karla Martínka. Rukopis, 2007. Archiv Vlasteneckého klubu. Kronika Frýdku-Místku. Díl I. s. 141. 67 Tamtéţ. 68 CSFD.cz Neporaţení(1956) Reţie: Jiří Sequens st. Hrají: Ladislav Chudík, Gustav Heverle, Jaroslav Mareš, http://www.csfd.cz/film/8313-neporazeni/?text=69302, 5.4.2006. 66

28

svou zem ţivot. Jak uţ to u historických filmů bývá, je součástí i milostná zápletka a šťastný konec, kdy ti nejlepší prchají na lodích po řece. Je pravda, ţe kolem Místku řeka stále teče, ale Ostravice rozhodně není v těsné blízkosti kasáren a není to ţádný veletok. Přes velké zkreslení, nepřesnosti aţ nepravdy je třeba ale přiznat, ţe tento film napomohl obecné informovanosti o místeckých událostech v celé republice. Vzpomínka na 8. pěší pluk v Místku ani dnes nemůţe úplně zaniknout, a to mimo jiné také proto, ţe v roce 1968 dostala dosud nepojmenovaná ulice název 8. pěšího pluku a hned rok poté se konala k 30. výročí velká vzpomínková oslava. Proběhla diskuze o historických datech, protoţe za dobu 30 let se verze jednotlivých účastníků značně rozmělnily. Sešlo se na 23 přímých účastníků a řeč měl jiţ z vězení propuštěný Karel Martínek. Všech 23 účastníků získalo nejvyšší městské vyznamenání „Budovatele města“ a tentokrát jiţ nebyla oslava o demonstraci síly, jako v roce 1949, ale zejména o demonstraci úspěchu. Proto také účastníci měli na programu i prohlídku textilní továrny Slezan a Válcoven plechu. Kronikář svůj zápis zakončil slovy: Ze vzpomínkového dne se rozcházeli účastníci manifestace spokojeni, s vědomím, ţe je nutno vytrvat v budovatelské práci. 69 Na letech 1949 a 1969 si můţeme demonstrovat proměnu samotné komunistické ideologie, která se odrazila také při oslavách v Místku. Nejprve se zdůrazňovala síla vojáků a armády, a těsně po válce je to také pochopitelné, protoţe kvalitní armáda dávala občanům jistotu do budoucna. O 20 let později jsou prezentovány hlavně úspěchy socialistického Československa, protoţe vojenské nebezpečí jiţ není tak aktuální a naopak hlavním mottem je budování státu. Na 14. březen 1939 se nejvíce vzpomínalo v datech kulatých výročí, ke kterým vycházely také články v různých časopisech. Například v roce 1959 to byly 2 články autorů Vávrovského a Crkovského v časopise Těšínsko, v roce 1979 článek Matějové ve Vlastivědných listech. Tyto aktivity pomáhaly udrţovat vzpomínku ţivou, i kdyţ jiţ částečně zidealizovanou. Roku 1968 došlo k obsazení Československa státy Varšavské smlouvy a 1969 uběhlo 30 let od místeckých událostí. Pokud by se ale očekávalo, ţe právě ve Frýdku-Místku proběhne nějaká forma odporu vojáků, tak k ničemu takovému nedošlo. Je aţ zaráţející jak poklidně se

69

Kronika Frýdku-Místku. Díl II. s. 94.

29

roku 1969 slavilo. Je otázkou, zda-li důvodem nebyla jiţ taková zprofanovanost události komunistickou ideologií, ţe vojáky a občany ani nenapadlo 14. března projevit svou nespokojenost s rokem 1968. Situace je ale dosti paradoxní, protoţe slavení odporu Čajánkových kasáren proti okupantům v budovatelském duchu a pod taktovkou Sovětského svazu během další okupace je lehce zaráţející. K 50. výročí roku 1989 byla doc. Ţáčkem uspořádána debata za přítomnosti asi 20 přímých účastníků boje. Ukázalo se, ţe objektivní pravda jiţ nikdy nalezena nebude, protoţe 50 let udělalo své. Doc. Ţáček kladl účastníkům zcela přímé a konkrétní dotazy týkající se oné přestřelky, a výpovědi účastníků se velmi lišily. Dokonce došlo i k ostřejší výměně názorů mezi pamětníky samotnými a nějakého relevantního výsledku tak nebylo dosaţeno.70 Komunistický reţim jen těţce mohl přímo vyuţít místecký konflikt ke své propagaci jako takový, ale projevy a ceremonie kolem si samozřejmě nenechal ujít k ukázce své síly a hlavně správnosti a jedinečnosti. Přes všechna negativa a zkreslení, která reţim podporoval, nedá se mu upřít i jistý klad, který asi nebyl zcela záměrný ale spíše mimoděk, a to stálé ţivení vzpomínky i v celostátním měřítku.. Za této éry poţívali partyzáni a vojáci velkou úctu, na kterou i dnes občas vzpomínají.

70

Nosková, Miroslava. E-mailová korespondence s Petrem Tryščukem. 18.9.2008. Archiv Petra Tryščuka.

30

7. Zpátky v demokracii od r. 1989 Rokem 1989 započala nová éra v historii republiky a novým demokratickým prezidentem se stal Václav Havel. Ve Frýdku-Místku se také změnilo personální obsazení na mnoha místech. Roku 1991 se stal velitelem posádky ve Frýdku-Místku plk. v.v. Ing. Oldřich Hlisnikovský. Tento voják si vzal na starost přípravu vzpomínkových akcí ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu u pomníku Čajánkových kasáren. Kaţdým rokem byly oslavy pořádány ve vojenském duchu a většinou byl průběh dosti podobný. V kanceláři plk. Hlisnikovského se před samotným zahájením sešli velitelé útvarů, starosta, policejní ředitel, členové Českého svazu bojovníku za svobodu a další. Po krátkém proslovu se přesunuli k pomníku, kde stála vţdy čestná stráţ a hrála také reprodukovaná hudba. Byl pronesen projev a po zaznění české hymny se poloţily k pomníku věnce a květiny. Za zvláštní zmínku stojí rok 1999. K 60. výročí 14. března 1939 byla uspořádána jedna z největších oslav vůbec. Kromě čestné stráţe u pomníku, která stála hodinu v předepsaném oblečení s bílými rukavicemi a šálou, byla přítomná také čestná četa, kterou tvořilo asi 30 vojáků a také ţivá vojenská hudba. Během vzpomínkové akce byla vypálena čestná salva a silnice před pomníkem musela být dokonce uzavřena, protoţe se účastnilo asi 200-300 lidí.71 Přítomný byl také náčelník generálního štábu a další. Tento rok také přinesl oficiální vyznamenání kpt. Karla Pavlíka. Prezidentem mu bylo in memoriam uděleno státní vyznamenání − medaile za hrdinství.72 Sám Hlisnikovský vzpomíná, ţe pro něj byl 14. březen znám jiţ od útlého dětství, protoţe jeho učitelem byl Emil Vávrovský, autor mnoha článků a publikací o roce 1939 na severní Moravě. Pořádání vzpomínkových akcí pro něj proto bylo i jistou tradiční záleţitostí, která neměla upadnout. Změna nastala v roce 2005, protoţe tento rok byly zrušeny Územní vojenské správy a vojáci z Frýdku-Místku zmizeli. Na oslavy měla tato událost velký vliv, protoţe odchodem téměř tisícovky vojáků z Frýdku-Místku a okolí zmizela čestná stráţ, zmizeli vojáci mezi diváky a zmizela také jistá atmosféra, která události dávala velmi slavnostní nádech. Plk. v.v. Hlisnikovský, ač je jiţ v důchodu, sám se oslav stále účastní spolu s dalšími vojáky ve výsluţbě, pro které má tato událost stále tradiční význam. 71

Hlisnikovský, Oldřich. Zvukový záznam pořízen 27.3.2009. Archiv autorky. Seznam vyznamenaných- Praţský hrad, http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/medaileza-hrdinstvi/seznam-vyznamenanych.shtml. 30.3.2009. 72

31

O propagaci se ale nezajímali jen vojáci a Český svaz bojovníků za svobodu, ale také Vlastenecký klub. Toto občanské sdruţení bylo zaloţeno v roce 2001 a jejich hlavní náplní činnosti jsou zejména vzdělávací projekty pro veřejnost. Díky Vlasteneckému klubu je po severní Moravě rozmístěno několik informačních cedulí a také naučné stezky. Jejích záběr je široký a zajímají se nejen o historii (naučná stezka o paraskupině Wolfram, která seskočila do oblasti Beskyd v r. 1944) ale také o přírodní bohatství Severomoravského kraje (informační cedule na horách Ondřejník, Kněhyně nebo Tanečnice). Neunikl jim tedy ani 14. březen a v roce 2004 umístil Vlastenecký klub první informační ceduli k pomníku Čajánkových kasáren za symbolický nájem městu jedna koruna ročně. Tato informační cedule byla vytvářena dosti narychlo, a proto se zde vyskytly i jisté gramatické a faktické chyby. Díky dotacím z ministerstva obrany a také od města Frýdek-Místek byla v roce 2008 instalována nová informační cedule, která je jiţ opravená a její součástí je také box s leporely, které si můţe kaţdý občan vzít a doma informace o 14. březnu nastudovat.73 V roce 2009 uběhlo od událostí 70 let a podle roku 1999 by se dala předpokládat podobná velká oslava ke kulatému výročí. Nicméně účast byla dosti nízká. Datum a čas nebyly zvoleny úplně nejvhodněji, protoţe začátek byl naplánován na pátek 13. března 2009 ve dvě hodiny odpoledne. Většina obyvatel Frýdku-Místku byla v práci, a proto se na místě sešla jen úzká skupinka pamětníků, členů Českého svazu bojovníků za svobodu, vojáků ve výsluţbě a pár místních obyvatel. O co byla účast niţší, o to více se o Frýdku-Místku psalo. Je aţ překvapivé, ţe se zprávy o březnu v Místku dostaly nejen do místního tisku, ale také do celostátních tiskovin. Například v časopise Týden74 vyšel článek Jak Češi vítali Hitlera, ve kterém byl zveřejněn, mimo jiné, také krátký rozhovor s jedním z přímých účastníků boje o Čajánkovy kasárny, Miroslavem Šolcem. Uvádějí sice, ţe je zřejmě posledním ţijícím účastníkem, coţ není, ale je to jistě důkaz, ţe boj není ještě úplně zapomenut ani široké veřejnosti. Další článek vyšel i v místním Frýdecko-Místeckém a Třineckém Deníku75 na přední straně i s fotografií. Je jistě zajímavé, ţe událost je stále trochu vyuţívána na propagaci města, protoţe na fotografii je zejména náměstek frýdecko-místecké primátorky Petr Cvik a aţ za ním je zmíněn také člen Českého svazu bojovníků za svobodu plk. Josef Křístek a dále jeden radní a jeden zastupitel.

73

Tryščuk, Petr. Záznam pořízen 3.dubna 2009. Archiv autorky. Motýl, I: Jak Češi vítali Hitlera. Týden 11/2009. 16.3.2009, s. 38-43. 75 Rumianová, J: Pamětníci a zástupci města připomenuli kulaté výročí. Frýdecko-Místecký a Třinecký deník 14./15. březen 2009, č.62, s. 1. 74

32

Zajímavý článek vyšel také v novinách MF DNES76 v sešitě B region Moravskoslezský, kde se události u Čajánkových kasáren věnuje půlstrana B2. Článek nese název 14.3.1939 Začátek národní tragédie a popisuje „Slavný střet s Němci“. Článek naznačuje, ţe události by měly být v povědomí širší veřejnosti, minimálně na severní Moravě. Od roku 1989 se udělalo dosti práce, aby byli oceněni ti, kteří si ocenění zaslouţí, ale stále se vedou spory o některá jména a například je stále aktuální, zda ocenit Karla Martínka in memoriam, popřípadě zda by se měl také zdůraznit význam plk. Štěpiny. Dnešní širší politické souvislosti se stále promítají i do propagace místeckých událostí. Objevily se totiţ hlasy, ţe věta na leporelech a informační ceduli Odkaz obránců Čajánkových kasáren je aktuální a zřetelný dodnes: Za vlast a svobodu je třeba bojovat! je v dnešní době Evropské unie naprosto irelevantní, protoţe jiţ netřeba za cokoli bojovat. Budoucnost ukáţe, zda-li zůstane 14. březen jedním ze symbolů české státnosti a boje za svobodu, a nebo se jeho význam časem rozmělní v historii Evropy do ztracena.

76

Štalmach, D:14.3.1939 Začátek národní tragédie. MF DNES Kraj Moravskosleský. 14.března 2009, s. B2.

33

8. Závěr Odpor vojáků nemohl na situaci nic změnit a stal se tak jen drobnou epizodkou v historii republiky. Její význam byl vţdy spíše symbolický a morální. Během mého výzkumu jsem se sama přesvědčila, ţe tato událost stále ještě není zapomenuta, i kdyţ přímých účastníků ubývá a informace se jiţ dosti různí. Událost byla v minulosti zkreslována a sami účastníci se ve vzpomínkách dosti liší. Později bylo dokonce zjištěno, ţe řada „očitých svědků“, kteří o incidentu často přednášeli u 8. pěšího pluku vůbec neslouţila. Paměť tohoto dne ale ţije dál svým ţivotem, prakticky nezávisle na objektivní pravdě, která je jiţ neodhalitelná. Myšlenka odboje proti hitlerovskému Německu slouţila během války, těsně po válce, v komunistickém reţimu i v demokracii jako odkaz hrdinné minulosti českého národa. Byla důleţitou připomínkou, ţe naše země se nevzdala bez boje a nebyla jen zemí konfidentů. Na druhou stranu dávat události nějaký zásadní význam pro historii republiky jistě nelze. Samozřejmě boj byl projevem odvahy, ale také nedorozumění. Nedorozumění, které vyústilo v boj, který byl také charakterizován jako moţný pokus o vyprovokování války ze strany Německa.77 S Josefem Škrábkem v tomto ale nesouhlasím. Německo v této době válku ještě nechtělo, i kdyţ tak hladký průběh asi také nečekalo. Je jistě ale zajímavé zamyšlení, zda 14. březen 1939 opravdu nebyl začátkem Druhé světové války. Je totiţ pravdou, ţe tato půlhodinová přestřelka byla bojem mezi dvěma oficiálními armádami dvou suverenních států. Pan Sklář proţil tuto událost na vlastní kůţi, ale sám si výjimečný nepřipadá. Nevystřelil, nebojoval, jen byl 14. března 1939 v Čajánkových kasárnách. Událost nezměnila dějiny ani ţivoty všech zúčastněných, její význam je třeba nacházet v symbolické rovině, kam se postupem času dostala. Tento posun vystihuje také Vlastenecký klub, který na leporela i informační ceduli nechal napsat: Čajánkova kasárna – symbol národního odporu. Čtrnáctý březen se tak stal skutečně symbolem boje za svobodu, aniţ by sami účastníci tušili, ţe se zapisují do historie. Podle Vlasteneckého klubu, tady také obránci Čajánkových kasáren nechali zřetelný a aktuální odkaz: Za vlast a svobodu je třeba bojovat!78 Po přečtení všech mě dostupných materiálů a vzpomínek, vyslechnutí účastníka a dalších osob interesovaných do události, si nejsem jistá, jestli nám tento odkaz skutečně nechali obránci. Myslím, ţe tento odkaz byl vytvořen během času uměle a záměrně. Nicméně není to na škodu. Kaţdá země a region potřebuje mít své hrdiny a pro Frýdek-Místek to jiţ navţdy bude malá skupinka vojáků, která se se zbraní v ruce postavila okupantům 14. března 1939. 77 78

Škrábek, Josef: Včerejší strach. Praha 2006, s.121. Čajánkova kasárna-symbol národního odporu. Informační leporelo., s. 1. viz. Obrazové přílohy.

34

9. Prameny a literatura Prameny: 1) Archivní prameny SOkA Frýdek-Místek Fond Archiv města Místek Fond Městský národní výbor Frýdek-Místek Archiv Vlasteneckého klubu Archiv muzea Beskyd Archiv Petra Tryščuka Archiv plk. v.v. Oldřicha Hlisnikovského Archiv autorky 2) Audiovizuální záznamy Dokumentární film Czajánkova kasárna 1939. KVH 28.říjen, 2007. Film Neporaţení. 1956. Sklář, Gustav. Zvukový záznam pořízen 13.3.2009. Hlisnikovský, Oldřich. Zvukový záznam pořízen 27.3.2009. Tryščuk, Petr. Záznam pořízen 3.4. 2009. Nosková, Miroslava. E-mailová korespondence s Petrem Tryščukem. 3) Noviny a časopisy: Matějová, A: 14. březen 1939 v Místku. Vlastivědné listy. V/1979, č.2. Crkovský, F: Místek v začátcích okupace. Ke 20. výročí 14. března 1939. Těšínko 9/1959. Vávrovský, E: První odpor proti nacistům v našich zemích 14. března 1939. Těšínsko 2/1970. Rumianová, J: Pamětníci a zástupci města připomenuli kulaté výročí. Frýdecko-Místecký a Třinecký deník 14./15. březen 2009, č.62. Štalmach, D:14.3.1939 Začátek národní tragédie. MF DNES. Kraj Moravskosleský. XX/62. Motýl, I: Jak Češi vítali Hitlera. Týden 11/2009. 16.3.2009. Bezručův lid. Místek 18. března 1939.

35

Internetové zdroje: Československé vojenství – vaše dotazy – odpovědi na dotazy 106.-120, http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_8.htm, Odpověď Pavla Minaříka z 16. 7. 2002 na otázku: Jaké byly poválečné osudy Pěšího pluku 8 "Slezského", jehoţ příslušníci byli jediní, kteří se v noci z 14. na 15.3.1939 pod velením velitele kulometné roty kpt. Karla Pavlíka se zbraní v ruce postavili v Místku proti německým okupantům? CSFD.cz Neporaţení (1956) Reţie: Jiří Sequens st. Hrají: Ladislav Chudík, Gustav Heverle, Jaroslav Mareš, http://www.csfd.cz/film/8313-neporazeni/?text=69302 Seznam vyznamenaných- Praţský hrad, http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statnivyznamenani/medaile-za-hrdinstvi/seznam-vyznamenanych.shtml. Plukovník Karel Pavlík, http://www.v-klub.cz/view.php?cisloclanku=2005031902.

Literatura: Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Argo 2005. Pernes, Jiří. – Foitzik, Jan: Politické procesy v Československu po roce 1945 a „případ Slánský―. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, pořádané ve dnech 14.-16. dubna 2003 v Praze.Brno 2005. Jančík, František: Památník 60. let Sokola Místek. Období 1937-1947. Frýdek-Místek 1947. Vojáček, L.- Schelle, K. – Knoll, V: České právní dějiny. Plzeň 2008. Beneš, E. Šest let exilu a druhé světové války. Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938-1945. Praha 1946. Gebhart, Jan. - Kuklík, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním ţivotě. Praha 2004. Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha 1999. Kershaw, Ian: Hitler. Praha 2004 Vávrovský, Emil: Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace. Frýdek-Místek 1979. Nosková, Miroslava: 8. pěší pluk Slezský. Od bojů v Ruských legiích ke 14. 3. 1939. FrýdekMístek 2000.

36

Daněk, Miroslav: Tenkrát v březnu. Ostrava 1960. Fencl, J.- Raven, I.F: Baryševka-Místek. 1917-1947. Frýdek-Místek 1947. John,M.-Kliment,CH.K.-Nakládal,B: Březen 1939. Praha 2004. John, M: Září 1938. Brno 1997. Shier, W.L: Vzestup a pád třetí říše. Dějiny nacistického Německa. Brno 2004. Procházka, Zdeněk. a kol: Vojenské dějiny Československa. 3.díl. Praha 1987. Holub, O: Rovnice řešená zradou. Praha 1982. Teister, J.F: Biogram Karla Martínka. Rukopis, 2007.

37

10. Obrazové přílohy č.1. a 2. Čajánkovy kasárny

Archiv Vlasteneckého klubu

Klega, M; Lysek, M; Peter, V; Ţiţka, M: Proměny Frýdku-Místku, Český Těšín 2002.

č.3 Kapitán Karel Pavlík

č.4 Kapitán Karel Martínek

Archiv Vlasteneckého klubu

Archiv Vlasteneckého klubu

38

č.5. Fotografie příslušníků 8.pěšího pluku z 19. března 1939

Archiv autorky

39

č.6. Fotografie příslušníků 8. pěšího pluku z 21.března 1939

Archiv Vlasteneckého klubu

40

č.7. Četař aspirant Leo Habrnál

Archiv autorky

č.8. Prezident Beneš s kpt.Martínkem při návštěvě Frýdku-Místku 1946 41

Archiv Vlasteneckého klubu

42

č.9. Vyznamenání kpt. Martínka na Místeckém náměstí r. 1947

Archiv Vlasteneckého klubu

43

č.10. Partyzánský průkaz Karla Martínka

Archiv Vlasteneckého klubu

44

č. 11. Pomník na místě, kde stávaly Čajánkovy kasárny

Archiv autorky

45

č.12. Původní informační cedule

Archiv autorky

č. 13. Nová opravená informační cedule

Archiv autorky

46

č. 14. Čestná stráž u pomníku při vzpomínkové akci v r. 1998

Archiv plk.v.v. Hlisnikovského

č. 15. Čestná stráž s věncem r. 1999. Vlevo plk.v.v. Hlisnikovský

Archiv plk.v.v. Hlisnikovského

47

č. 16. Kladení květin v r. 1999. Druhý zleva plk. v.v. Hlisnikovský. Napravo čestná jednotka a v pozadí posádková hudba

Archiv plk.v.v. Hlisnikovského

č. 17. Projev plk. Josefa Křístka na oslavách u příležitosti 70. výročí

Archiv autorky

48

č. 18. Kladení věnců k pomníku. 13. 3. 2009. Vlevo plk.v.v. Hlisnikovský

Archiv autorky

č.19. Obálka vytištěná ku příležitosti 70. výročí r. 2009

Archiv autorky

49

č.20. Titulní strana leporela s informacemi o Čajánkových kasárnách, které je umístěné volně na rozebrání u informační cedule

Archiv autorky

50