2008 Ètvrtek, 24. èervence - 6/2008
After Midnight... mostu tìší. Jednou totiž Luboš vyprávìl, proè vlastnì do té mississippské delty jel. On mu tady nìkdo, koho nechtìl jmenovat, ale podle všeho to byl odborník, nakukal, že hraje blues blbì. Tak vybral uložené peníze a jel se pøesvìdèit, jestli mìl odborník pravdu. Nemìl. Èernoši ho vzali mezi sebe, hráli s ním jako rovný s rovným a do roka a do dne se dostavil úspìch i doma. Nás mùže tìšit, že loòské Folkovky byly jedním z míst, odkud se Beòa s Ptaszkem odpálili nejen do Èech, na Moravu a na Slovensko, ale do celé Evropy. Co øíct o Blues Session? Nejlépe opsat playlist: Dìtské šaty èili Heart Of Gold Neila Younga, køest Nejezchlebovy a Konrádovy desky, Maggies Farm Boba Dylana (možno srovnat s Dylanovkami Roberta Køesana zahranými o den døíve), Bohové, Konec básníka, Honduras, Lodník, The River Bruce Springsteena, Postavím si dùm z obilí, Nikdy nebudeš svùj, Cleaning Windows èili Skladník Vana Morrisona a jako pøídavek píseò písní neboli Like A Rolling Stone od Boba Dylana, muže, co vynesl poezii z knihoven na ulici. Omluvte mì, jestli jsem na nìco zapomnìl, tak jsem se ponoøil do starých špatných èasù, že mì nìjaká fakta nezajímají. Já vím, že to Kalandra, Dylan a Springsteen zpívají líp než Nejezchleba a Konrád, že E Street Band se s Blues Sessionem nedá srovnat = kam se hrabe Bitner. Mnì staèila chvilièka, kdy Olin Nejezchleba chrèel „Down To The River“, a staèilo mi pozorovat Ondøeje Konráda pøi závìreèné Like A Rolling Stone = jsem naprosto spokojenej… A znovu do New Orleans, do mississippské delty (Delta Down…), do Memphisu v Tennessee, po Highway 61 do Chicaga, vítejte na exkurzi s profesorem Davidem Evansem. Slamák, ve kterém chodil po Námìšti od svého pøíjezdu, mu asi nìkde ztratil Beòa, tak si narazil placatou èepici a hrál. Hrál normálnì i bottle neck neboli støepem rozbité lahve, jak to dìlají èernoši, hrál na kazzoo, prostì milášek profesor blues. Na závìr se ještì pøidali Beòa s Ptaszkem
a spoleènì odfrèeli do Kansas City, i když pokud vím, jejich nejbližší spoleèný koncert bude v pražském Blues sklepì v Liliové ulici. Zùstaly stromy, ten les na pochodu, Hazmat Modine z Nového Yorku. Osm muzikantù jako v Blues Session, témìø stejné obsazení, jen místo kláves druhá foukací harmonika. Ale ta sehranost, to nasazení, to se nedá srovnat = kam se opìt hrabe Bitner! To nebylo jenom blues, to bylo cokoli chcete, blues s klezmerem a vším možným. Skoro jako loni na konci Folkovek Salsa Celtica, skoro, ale to se taky nelze srovnávat, protože Salsa hrála v parku, kdežto Hazmat Modine v ratejnì. I tak jejich vystoupením bluesový den gradoval a chtìlo to už jen malou teèku. Ta èekala hodinu po pùlnoci v kaplièce ve špitálku v podobì dvojice Martin Carthy a Saul Rose. První s kytarou, druhý s melodeonem (malou tahací harmonikou) a byl to ten nejlepší „chill out“ po náøezu Hasmat Modine. „Tøi bratøi žili kdys v zemi skotské“, vzpomnìl jsem si na starý Spirituál kvintet, v první øadì nadšená divaèka Zuzana Novak, za ní nadšený posluchaè Mark Geary, to máme celé Spoleèenstvo prstenu kompletní, konèí další dlouho oèekávaný dýchánek, tohle Spoleèenstvo musí pøece jednou Sarumanùv selektor porazit. Promiòte mi ty bláboly, za chvíli budou ètyøi… Milan Zeibert (Bitner = úplnì špatná muzika prosazovaná selektorem.)
12/12
2008 A ijou úvodníky...
Dnes... Ètvrtek 24. 7.
Den pátý... …a možná blues se jmenuje výstava Rostislava Pospíšila dole na námìstí ve Staré radnici. …a možná trošku podezøívám dramaturga Michala, že vèerejší Den blues vznikl právì kvùli tomuto muži. Aè dlouholetý dvorní výtvarník Folkových prázdnin, nikdy je aktivnì nenavštívil s odkazem: „Až tam bude blues, pøijedu!“. Slib dodržel. Vèera jsem ho zahlédla, jak si spokojenì mne vousy a shání se po Plátcích staršího data, aby si mohl „zkontrolovat“ atmosféru i jiných festivalových dnù. …a možná pøijede i na jiné dny? Luboš Beòa a Matìj Ptaszek, loòská hvìzdná dvojice v lacláèích, Blues Session, seskupení hrající srdcem nikoliv blues, ale taky pìknej náøez, David Evans, legenda bluesového hraní z USA - ti všichni se pro mne vèera stali pøedskokany pro Hazmat Modine. New York. Bzuèící úl plný vèel, slétnutých z celého svìta. Každá z nich na svých chlupatých nožkách pøináší trošku toho pylu z jiné konèiny. A hudba Hazmat Modine je pøesnì taková. Slyšíte všechno a mùžete se bez obav nechat vyvézt do posledního patra mrakodrapu, konèícího v oblacích blaha - stavu duše, kdy vás nemùže absolutnì nic více naplnit! Pøetékám dolù do údolí a nechávám si ujít noèní koncert s Waterson:Carthy s pøesvìdèením, že moje èíše byla naplnìna po okraj. -já-
1/12
Labyrintion Jiøí Pavlica uvádí hosty (zámecký park, 17.30 hodin) Hradišan Wolfgang Saus (D) Waterson:Carthy (GB)
2008
2008
Open scéna...
Zítra a pozítøí...
Od pondìlí do pátku od 13 hodin v kapli sv. Anny ve Špitálku probíhají koncerty Open scény.
Pátek 25. 7. Èesko-irský den (zámecký park, 17.30 hodin)
Program Open scény v pátek 25. 7. Pavel Houfek band
Nestíháme
Naše seskupení vzniklo tak, že Pavel dostal nabídku na vystoupení na Hrobských trzích 2007 v Hrobu u Teplic. V té dobì nedisponoval doprovodným bandem, proto obvolal kamarády, zda by do toho nešli. A oni šli. Známe se už z rùzných spoleèných jam sessionù a koncertù, písnièky se nám líbily, nebylo co øešit. Koncert mìl úspìch a my si øekli, proè to nezkusit dál. Vrhli jsme se na zkoušení a skládání a odehráli pár koncertù. Nyní jsme dotoèili své první CD Chtìní je køehký, které si mùžete objednat na našem webu, kde najdete i ukázky toho, co hrajeme. A víte co je to ten Acoustic latin jazz folk. Pavel Houfek - zpìv, akustická kytara Luboš Hána - piano, zpìv Marek Beran - basa Tomáš Port - conga, bonga www.pavelhoufek.cz
Brendan O´Shea (Irsko) Jablkoò (bez závoje) Mark Geary (Irsko)
Sobota 26. 7. Písnièkáøi (zámecký park, 16 hodin) Sestry Steinovy Vladimír Merta Son of the Velvet Rat (A) Lisa Knapp (GB) Tcheka (Kapverdské ostrovy) V pøípadì nepøíznivého poèasí se koncerty pøesouvají do zámecké jízdárny.
After Midnight...
Na dnení scénì a tak... Saul Rose
Milášek blues
Vynikající hráè na melodeon, knoflíkovou tahací harmoniku, spolupracující s Elizou odnepamìti. Vlastnì si spousta lidí myslela, že spolu chodí až do roku 2006, kdy oznámil, že si bere Elizinu sestru a po narození dcery nastupuje na mateøskou dovolenou. U Waterson:Carthy ho do loòska vystøídal kamarád Tim Van Eykem. Jak je u anglických folkaøù bìžné, i Saul pøebíhá od jedné kapely ke druhé: Faustus, Morris Offspring, Random, E2 aj.
To je pøece z Václava Hrabìte, ten verš, jak se blues uèí šišlat…V Tolkienovi zas šišlá záporná postava Glum = pro úèely After Midnight spojím obojí do jednoho pøíbìhu. Ve ètvrt na tøi ráno si to mùžu dovolit. Copak milášek blues, ale hlavnì milášci Beòa a Ptaszek, tak si je v Námìšti po loòském vystoupení pøi Divadelním dni oblíbili. Jen vlezou v džínových laclákách na jevištì, ještì ani nemusí vydat tón, už mám pro nì slabost. Luboš je Frodo jak vyšitý a Matìj je celý Smíšek Brandorád. Jeden hobit s rezofonickou kytarou, druhý má za pasem pár foukaèek. Pojïme dál, kam zaøadit skupinu Blues Session? Pohleïme na frontmana: hubený dlouhovlasý èahoun, pravda, ponìkud prošedivìlý, proè má ty dlouhé vlasy? Aby nebyly vidìt špièaté elfí uši! Samozøejmì, Olin Nejezchleba jako krásný Legolas. A po jeho pravici i levici další dva vytáhlí èahouni, Pavel Skála s kytarou a Ondøej Konrád s foukací harmonikou, oba, pravda, taky prošedivìlí, zkrátka elfové. Elfí kapela, odkaz krále elfù Petra Kalandry Prvního. Dál to bude jednoduché: profesor David Evans je pøesný Gandalf, vyberte si zda Šedý nebo Bílý. A newyorští Hazmat Modine? Co bylo poslední a nejvìtší zbraní hobití výpravy? Pøece pochodující stromy = Hazmat Modine jako stromy, co se daly do pohybu. Celá Tolkienova Støedozem se exponuje, aby zachránila miláška blues, na jeho ochranu se chystá vybojovat nejvìtší bitvu se Sarumanovými silami zla. (Saruman bude nejspíš nìco jako rozhlasový selektor, vybavený programem na to, aby pouštìl do éteru znovu a znovu ty nejdebilnìjší písnièky.)
Noèní koncerty
Piosenki
Vèerejší noèní koncert tak to tedy bylo nìco. A hraní v kaplièce byla jenom malá èást z toho. V kempu se postupnì sešli Hazmat Modine, Waterson, Zuzana Novak, Mark Geary a Brendan O'Shea, sedìlo se u jednoho stolu, kytary kolovaly sem a tam podle toho, kdo mìl chu hrát a hrálo se až do rozednìní. Tohle je pøesnì to, co mám na Folkovkách tak rád a na co jsem se celý ten dlouhý rok tìšil. Dneska v noci zahraje Tim Eriksen, v kostele na námìstí, zítra to bude noèní dvojkoncert - Mark Geary a Brendan O'Shea 30 minut po skonèení hlavního koncertu v kaplièce. Makwerere. Adam
Piosenki mají v anotaci dvousloví alternativní folkfolklor. Nejde tedy o èistý folk, ani folkror. Ale z obou smìrù bohatì vychází. Pøízvisko alternativní se snaží uchopit další zdroje, ze kterých èerpají inspiraci pro svou tvorbu. Francouzská poulièní hudba, prvky klezmeru, irské hudební prvky, støedovìká melodika a zejména hudební vzorce polské a ruské lidové písnì - to jsou dílce, ze kterých se skládají autorské písnì Piosenek. Texty jsou v základech spíše poetické a primárnì se snaží uhnout obvyklým klišé. Témata jsou lidová. A to je asi hlavní smysl existence kapely. Psát písnì tak, aby byly posluchaèùm co nejblíže a aby i svou jednoduchou harmonií mohly být pøenositelné
The wind caresses the fields of corn, occasionally, a car passes by. This is another realm. We look out of the window as we travel in our car, and these melodies come back to us. The continent made of continents shows itself as a new world for every single person who would step on its ground, are we in the old Europe? The day goes forward as our dancing man drops roses from his hand, late at night, we get closer to each other in the songs which need no stage, the lights and speakers lead to a social applause, but next to our tent, our hearts wait to be awaken by the songs of a new artist. Elena
2/12
Anglické okénko (English Window)
Dlouho oèekávaný dýchánek A teï vážnì. Moc dobøe byl ten bluesový dýchánek namíchaný. Rozjeli ho Luboš Beòa s Matìjem Ptaszkem a já se jen tetelil, jak je lidi brali. Moc mì úspìch bluesmanù z Karlova
11/12
2008
2008
Open scéna...
Na dnení scénì...
babièka, Irka s cikánskými koøeny. Jejich vokální skupina Mariners, vycházející z jazzu a skiffle, postupnì pøešla k tradièní hudbì a folku, pùvodní název nakrátko ale zamìnili za Folksons, ovšem od pìtašedesátého roku, kdy jim vyšlo první album Frost and Fire: A Calendar of Ceremonial Folk Songs, se natrvalo pøejmenovali na The Watersons. S kytaristou a zpìvákem Lou Killenem (za èas vystøídaný bratrancem Johnem Harrisonem) šokovali nádhernými, po rùznu kombinovanými vícehlasy, na svou dobu naprosto neobvyklými. Vyneslo jim to oznaèení „folkoví Beatles“. Na albech The Watersons èarovali s písnìmi rodného Yorskhiru, viktoriánským repertoárem i námoønickými odrhovaèkami. Není v Anglii snad nikoho, kdo by kdy o jejich nadèasovosti a až nepatøièné kráse zapochyboval. Patøí navždy k vrcholùm anglického, ale i svìtového folku. S kratšími pøestávkami, kdy se jednotliví èlenové vìnovali vlastní práci, to The Watersons vydrželi na výsluní do zaèátku 80. let. Mike se pak pustil do obchodování a Lal tìžce onemocnìla. Tak se zrodili
Waterson:Carthy. „Normino slovo a umìní má obrovskou váhu. Ona zpívá srdcem. Ale ta její zatracená skromnost. Když ji nominovali na Mercury Music Prize, považovala to za pouhou úctu ke staré dámì. Nemá víru ve svùj hlas, i u Watersons pøenechávala radìji sóla Lal a Mikovi, pøitom dokáže zazpívat úplnì všechno. Eliza to po ní zdìdila“, øíká Martin Carthy. Však také první sólové album - titul nesl pouze její jméno - vydala Norma až v roce 1996; bylo jí osmapadesát. O tøi roky pozdìji nabídla podivnìjší sbírku: The Very Thought Of You. Táhlo ji to stále víc za hranice folku, smìrem k hluboce osobním písním rezonujícím atmosférou pováleèné Anglie. Slyšíme nahoøklé jazzmanství Evy Olmerové i pravdivé slzy Hany Hegerové, sentiment se v nìm prolíná s touhou vypovídat se. Dosud poslední Bright Shiny Morning z roku 2000 lze brát za nejkomornìjší a nejniternìjší poèin zvrásnìným stáøím a zkušenostmi dvaašedesáti let. „Zpívám písnièky s pøíbìhy, když ho nemají, odložím je“, øíká Norma Waterson, milovnice Big Bill Bronzyho, Randy Newmana a Margaret Barry.
Saul Rose
10/12
Vechno oranové... Již tøetím rokem se setkáme v zámeckém parku s Oranžovým stanem generálního partnera festivalu Folkové prázdniny Skupiny ÈEZ.
mezi hudebnì zdatnìjšími posluchaèi. Jsou i tací, kteøí Piosenki vnímají jako šraml vhodný na svatby, køtiny i pohøby. Inu každý si odnese tu svou èást dojmu. Václav Drábek - zpìv, akordeon, kytara Petra Rožnovská - housle, zpìv Lenka Sovová-Plchová - zpìv, perkuse, kytara Jan Matouš - kontrabas Zdenìk Hrášek - kytara www.piosenki.cz
Model Bazaar Akustické trio Model Bazaar vzniklo na podzim roku 2007 ze spolupráce zpìváka Zastavárny Blues Band - Radka Malého, kytaristy emo rockových Stasis - Jana Øeøuchy a violoncellistky námìšských, heavy metalových LŠU - Soni Cífkové. Jejich tvorba balancuje nad propastí folku a rocku, kam ráda nahlíží, ale nechce spadnout, kde ladnými krùèky vnáší úsmìv do tváøí a melodie do úst a kde odvážným kotoulem vzad vysílá mrazivé pøipomenutí, že nejen zima to umí. www.myspace.com/mbazaar
Pátek 25. 7. Èesko-irský den probuïme Kelty v nás - Divadlo eMILLIon: Žižka z hradu Rabí - Model Bazaar - hoï podkovou - hoï špalkem - balanc - chùdy - vydrž! - skákání v pytli - malování, kreslení - èmárání na téma Múzy v pohybu
Oranžové šlapání Nadace ÈEZ Oranžové šlapání pøi festivalu Folkové prázdniny v Námìšti nad Oslavou ve dnech 24. - 26. 7. 2008 „Rozjeï to pro dobrou vìc“ - stan Nadace ÈEZ s oranžovými koly bude umístìn pøi vstupu do zámeckého parku - svoji lidskou energii mùžete pøevést na finanèní prostøedky až do výše 200 000 Kè - slavnostní zahájení probìhne ve ètvrtek, tj. dnes 24. 7. v 16.30 hod. za úèasti zástupcù obdarovaných, zástupcù mìsta Námìš nad Oslavou, spoleènosti ÈEZ (hlavního donátora Nadace ÈEZ), zástupce krajù Jihomoravského a Vysoèina a dalších významných osobností (mimo jiné i pøeborníka v jízdì na historickém kole Josefa Zimovèáka) - charitativní šlapání bude ukonèeno v sobotu 26. 7. v 15.45 - 16 hod. pøi pøíležitosti závìru festivalu
3/12
2008
Dílny...
2008
Na dnení scénì...
Pátek 25. 7. 2008
Keramické dílny
9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Kreslení a malování pro dìti od 2 do 100 let 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Dílna textilní tvorby (stálá dílna) 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Grafická dílna 9:30 - 12:00, 13:00 - 16.00 Dílna smaltu a tažených korálkù (stálá dílna) 10:00 - 14:00 Hrajeme si s dìtmi 10:00 - 14:00 Døevìné skládaèky Le Puc Le 10:00 - 12:30, 13:30 - 16:00 Keramika toèení na kruhu (stálá dílna) 10:00 - 12:00, od 14:00 Filmování a videoklipování (5. èást) 10:00 - 13:00 Hra na pastýøské píšaly, koncovky, fujaru 11:00 - 15:00 Ruèní zpracování vlny 11:00 - 16:00 Keramické ryby a ubrousková technika 12:00 - 13:30 Od stromu k nástroji 12:00 - 13:30 Irové v Americe - Mark Geary a Brendan O´Shea 12:15 - 13:45 Bøišní tance - hudba, rytmus a ženství 13:00 - 16:00 Divadelnì-pohybová dílna skøítci 14:00 - 15:30 Dílna tvùrèího psaní 14:30 - 15:30 Taekwon-Do
Seznámení s technikou keramiky z plátu zdobené rytím, otisky, zavalováním… zhotovení malé strážkynì obydlí rybky. (dílna pá, max. poèet úèastníkù cca 10, lektorka Ludmila Vidláková)
Ruèní zpracování vlny Vlna, voda, barvy, a pak už jen valchovat, plstit, promaèkávat, … a nebo vlna, plstící jehly, a pak už jen trpìlivost! (dílna pá, max. poèet úèastníkù cca 15-20)
Ubrousková technika Základy ubrouskové techniky na destièce z MDF (sololak) a na keramické destièce. (dílna pá, max. poèet úèastníkù cca 10, lektorka Ludmila Vidláková)
Irové v Americe Povídání a poslouchání o životì Irù, kteøí na èas odjeli do USA. Nejen o slavném newyorském klubu Sin É s irskými písnièkáøi Markem Gearym a Brendanem O´Shea. (dílna pá, poèet úèastníkù cca 15-20, povídají Mark Geary a Brendan O´Shea, Irsko, èeský pøeklad)
Od stromu k nástroji Povídání s kytaráøským uènìm o výrobì akustických kytar (od výbìru materiálu, pøes postup zpracování až po seøizování nástroje). (dílna pá, poèet úèastníkù cca 15-20, povídá Martin Dafi Dufek)
Divadelnì-pohybová dílna Skøítci a víly - spojte se! Pøijïte si vyzkoušet, jaké je to být vílou, skøítkem èi jinou lesní bytostí do zámeckého parku. Krátká prezentace dílny se uskuteèní bìhem veèerních koncertù.
Zpráva ze støedeèní dílny tvùrèího psaní Støedeèní dílna odstartovala clusteringem. Clustering není žádná sprosárna, je to technika øízených asociací a vùbec nebolí. Clustery jsme tvoøili na slovo „koøeny“. Z nahromadìných asociací jsme vybírali sedm nejpodnìtnìjších, které jsme se snažili zakomponovat do výsledného textu. Po clusterech pøišla na øadu inspirace fotografiemi, tentokráte dvìma, úkol byl nelehký... vymyslet, co muže na fotografiích spojuje (nebo rozdìluje?) Poslední úkol
4/12
Ojedinìlou interpretací starých balad, doprovázených akustickou kytarou, zasáhl nìkolik generací folkaøù, ve své dobì pak nejhloubìji Boba Dylana s Paulem Simonem. Do už slavných The Watersons nastoupil v roce 1972 a vzal si Normu za manželku. Stihl toho s nimi dost, pøestože se soubìžnì nadále vìnoval vlastní tvorbì, což mu zùstalo dodnes. Za svou bezmála padesátiletou kariéru natoèil desítky obdivovaných alb s nejrùznìjšími lidmi; za vyhlášené lahùdky jsou napøíklad považovány nahrávky s houslistou Dave Swarbrickem, pøíležitostná kapela Brass Monkey, spolupráce s Johnem Kirpatrickem, Band of Hope, Chrisem Woodem, Fairport Convention nebo rané desky dvou slavných folkrockových kapel, které zakládal: Steeleye Span a Albion Country Band. Doslova chodící pramen poznání nikdy neustrnul, nedokázal žít z podstaty a pøetrvávající slávy. Ocenila to i královna: v roce 1998 si k ní došel pro Øád britského impéria. Dodnes se drží názoru, že anglický folk a tradièní hudba jsou živoucím organismem, schopným spøáhnout se s èímkoliv, co má smysl, co ho nìjakým zpùsobem posune dál a nezakonzervuje do pamìtnické expozice. A když za ním mladí v rozpacích pøijdou s technofolkem, uklidní je: „Hele, tahle hudba pøežila války, pohromy, hladomory a cokoliv dalšího, takže je rozhodnì schopná pøežít uzavøení do poèítaèe“. Na sklonku loòského roku se Martin Carthy zúèastnil asi nejodvážnìjšího podniku své kariéry, ovšem jeho pøítomnost v øadách The Imagined Vilage pouze podtrhuje výše
uvedené. S Elizou, Simonem Emmersonem, Billy Bragem, Paulem Wellerem, Johnny Kalsim, Transglobal Underground a dalšími Asiaty se ocitl uprostøed hømìjících futuristických techno rytmù, vymaòující staré anglické písnièky z dusivého sevøení ustálených forem, aniž ztratily cokoliv ze své podmanivé krásy. Sám Carthy se s kytarou klidnì popasoval s pákistánským bubnem dhol i indickým sitárem a k pøevyprávìní národní balady Tam Lyn osobnì pozval kontroverzního rastamana Benjamina Zephaniaha. Odjakživa totiž Carthy tvrdil jediné: „Lidové hudbì mùžete ublížit jediným zpùsobem, že ji nebudete zpívat a hrát“.
Norma Waterson Matka rodu, milovnice starých èasù, první anglický folkaø nominovaný kdy na Mercury Music Prize. Bez pøehánìní nejvìtší žijící anglická folková zpìvaèka, královnou v roce 2003 vyznamenaná Øádem britského impéria. Dáma, pro kterou se vyráží do válek. Je roèník 1939. Narodila se v pøístavu Hull ve východním Yorkshiru. Hudebnì vzdìlaní rodièe ji s bratrem Mikem a sestrou Elaine, jinak pro všechny Lal, v raném dìtství zemøeli. Vychovávala je
9/12
2008
Na dnení scénì...
2008
Dílny...
Waterson:Carthy (GB) Waterson:Carthy, nesmrtelná rodina anglického folku - Norma Waterson, Martin Carthy a jejich dcera Eliza Carthy vystoupí poprvé v Èeské republice. Vzhledem k tomu, že Waterson:Carthy zøídka opouštìjí britské ostrovy, pøedstavuje jejich koncert na festivalu Folkové prázdniny v Námìšti nad Oslavou zcela mimoøádnou událost. Vážení a zbožòovaní tradicionalisté, navìky vìkù legendy, královnou vyznamenaní Øádem britského impéria, vnášející do folku a starých lidovek bezmezné teplo, vervu a ducha, zatímco Elizu Carthy, jeho souèasné zjevení, lze brát za revolucionáøku, nespatøující v hudebním dìdictví skansen nýbrž možnost volby. Staré, pøesto díky nim stále èerstvé, se u Waterson:Carthy, tvoøených ještì hráèem na melodeon Saulem Rosem, s rebelskou Elizou pojí v dílo až dìsivì nádherných kumštýøù - v anglický folk minulosti, souèasnosti a zároveò budoucnosti. Jako ti nejlepší a napodobovaní vévodí Waterson:Carthy anglické folkové a tradièní scénì. Zatímco jiné odvál èas, zapomnìlo se na nì, nebo to radìji vzdali, oni kráèejí dál. Stali se mìøítkem citlivé a moderní inovace, majákem, ke kterému všichni vzhlíží. Od roku 1994, kdy jim vyšlo první album Waterson:Carthy, „vìnované všem ženám a mužùm, opatrujícím naše nekoneèné hudební dìdictví“, jich natoèili pouze pìt; poslední Holy Heathens and The Old Green Man, nepochybnì své nejzpìvnìjší, pøedloni. Rodinu na nich støídavì doprovázejí dva hráèi na melodeon: Saul Rose a Tim Van Eyken. Vloni v londýnské Royal Albert Hall s
celou øadou hostù uspoøádali Waterson:Carthy výroèní koncert. Renomovaný novináø Colin Irwin po nìm
makabrózní kolektivní text do tvaru snìhové koule na èernoèerné téma tma - nás již spolehlivì vyèerpal. Pøesto jsem se dohodli, že spokojenost s odvedenou prací pøevažuje a že na dnešní dílnu budeme vzpomínat jen v dobrém... -pafTexty k fotografiím: „Co mají tito muži spoleèného?“
Martin Carthy Sedmašedesátiletého rodáka z Hatfieldu nazývají Queen Father. Vizionáø, sbìratel, skladatel, výteèný zpìvák a vynalézavì prùkopnický kytarista, ovlivòující originálním ladìním a perkusivním stylem hry s dùrazem na melodii od poloviny 60. let snad každého, kdo v anglickém folku položil prst na hmatník.
8/12
Bráchovo kapela „Jen se neposer,“ prolétlo Vlastovi hlavou. Pozoroval Karlovu kapelu a upíjel Starobrno. Karel, Vlastùv brácha, byl vždycky „zlatý slavík rodiny“, blonïatý kudrnatý chlapeèek, mimánek rodiny, premiant školy, jed-niè-káø. A tak Vlasta, „vìèné èíslo dvì“, nemìl rád pódia, piedestaly, žebøíèky úspìšnosti, ratingy a medaile, ale Káju - Káju rád mìl. (Paf) Kolektivní snìhové koule (autoøi Ája, Radek, Petr, Ant, Paf):
Dìlám, skládám muziku, radìj døepìl bych v publiku. Místo palic - krýgl piva, to se to pak hezky dívá. A tak zpívám trošièku, dej mi piva slzièku. (Ant)
napsal: „Melodie doznívaly v zákulisí, slzy tekly proudem a uhranutí lidé pomalu vstávali, aby vzdali hold korunovaèním klenotùm anglického folku. Nìkdo mì v tu chvíli radostnì oznámil, že se koncert natáèel pro filmové DVD. Zastavilo se mnì srdce. Prosím, øeknìte, že to není pravda! Noci jako tahle jsou vzácné“.
pìnivý mok. Ale nejste bohémové, když pøijdete domù, postaráte se výbornì o svoji poèetnou rodinu. Máte za sebou spoustu práce a z ní mnoho zkušeností, a tak proè se nezajít pobavit a nabrat sílu? Vždy máte oba pøed sebou ještì spoustu nenaplnìných cílù. (Radek)
Tma èerná
Vidíte jejich výraz? Šibalové! Každý se jen tak po oèku dívá na toho druhého. Uhranèivì projela v nich statická energie. Ty jeden, já ti to stejnì neodpustil! Až odložíš ty své palièky, tak uvidíš tu melu. Doufám, že se bude oddávat tomu chmelovému moku. Pøestože zestárl, jistì v nìm je plno nevybité energie, které bych se nechtìl dotknout. Jen si zpívej, už tak se ti tøese hlas, slyším to, jak se ti rozskoèil, když si naše zornièky daly sekundové rande. Urèitì bude pøídavek a ještì druhý a tøetí, jen abys nemusel z prken, abys nemusel do tìch vìèných. Víš co? Jdu do hospody, stejnì mi za to nestojíš! (Ája) Tak co, pánové, znáte se? Anebo vás jen nìkdo vyfotil a vaše fotografie položil vedle sebe na stùl? Jste silní. Vousatý chlapíku, èiší ti síla ze tváøí, schováváš ji za sluneèními brýlemi. Ty druhý, muzikante, ty jí máš ještì víc, tolik, že musíš døevìnými palièkami bít do bubnù a zpívat z plných plic. Máte rádi zábavu, léto, umìní a
5/12
TMA èerná peøina špatnì to zaèíná vlastnì to u dlouho bìží a tma leží pryè nechce zhasíná
Tma stvoøitelská TMA rozøízla den temnota chlazená hrdlem dodává okamžiku ponurou náladu svìtlo budiž svìtlo køièí nahlas tatínek
Tma sebevražedná TMA svìtlo chybí v mém životì i rybník postrádá ryby radìji budu myslivcem pif paf smrt
2008
Nadrobená smìs...
2008
Na dnení scénì...
Zuøivý „takyreportér“ David: O božích koncertech Malá kaplièka. Vlevo Saul, vpravo Martin. Norma spí. Tìm dvìma to ale stejnì nebrání odehrát plnohodnotný koncert. Protože ho Adam zpropagoval víc než dobøe, je narváno až po prdelatý andìlíèky. Imitace dud hraná na Martinovu kytaru se tak nese až na ulici. Mì vždycky v ten okamžik napadá, jestli Michal tøeba uzavøel nìjakou dohodu se sousedy, co bydlí naproti, nebo jestli jsou ti lidi tam tak tolerantní, nebo jestli to tøeba naopak berou jako výhodu - vždy kolikrát se poštìstí, aby živoucí legendy anglického folku hrály v kaplièce v Námìšti? Noèní koncerty jsou vždycky svým zpùsobem boží. -idvì-
Pozdrav z Tøebíèe Je nám letos opìt velkou ctí a potìšením, že jsme byli pozváni ochutnat programový koláè již tøiadvacátých Folkovek, díky Michalovi i tentokrát obzvláštì vypeèený. Navíc v Námìšti vždycky potkáme spoustu známých z dob, kdy jsme ještì èetli bez brejlí a neloupalo nás v kolenou. (Mimochodem, víte že Milan, tak zasvìcenì komentující program a veškerý cvrkot kolem Folkovek, bude pro tøebíèské vodáky a trampy vždycky „Ježek“?) Pøi zahajovacím koncertu Ivy Bittové, kdy bylo na nádvoøí zámku i na duši tak mile a teplouèko, nás napadlo pøejmenovat Námìš. Pane starosto Vladimíre, co takhle Srdeèno nad Oslavou? Folkové prázdniny zdraví máma Ivana a táta Mirek.
Dílna Tima Eriksena Nadchl mì koncert a oslovila mì i jeho vokální dílna v místním kostele. Vždycky je velmi vzrušující nechat se vést zkušeným hudebníkem a zažívat malé krùèky na cestì k hudební interpretaci. Výsledek je pochopitelnì velmi amatérský, ale pøesto poctivì prožitý a procítìný. Tim si mì, kromì jiného, velmi
získal také vìtou: "Tuto píseò (zpívanou ètyømi skupinami zpìvákù rozdìlenými podle výšky posazení jejich hlasù), kterou jste se teï nauèili, jsem slyšel v provedení nìkolika profesionálních pìveckých sborù, ale nebylo to o nièem. V té dokonalosti se krása té písnì ztratila. Tenkrát v Americe ji zpívali obyèejní lidé venku, jen tak pro sebe. Každý zpíval, jak nejlépe umìl a všichni se tím bavili. Pokaždé ta písnièka byla jiná, podle toho, jací lidé se sešli a jakou mìli náladu. A vùbec nevadilo, když nìkdo zpíval trochu falešnì." Majka
Mùj milý deníèku, byla to opravdu lahùdka sledovat po noèním koncertu v kapli Marka Gearyho a Brendana O´Sheu v družné debatì s Martinem Carthy na téma starého anglického ladìní kytar vèetnì ukázek. A pak, že mají dílnu až druhý den. Ale co se potom dìlo v koutku U Šneka až do denního svìtla se slovy popsat nedá. Styly se míchaly, krása zùstávala. Zuzana Novak, kus Watersonù, Mark a Brendan si spolu se skoro celým Hazmat Modine užívali spoleèného hraní a povídání. A není divu, když jsme pøedtím všichni v zákulisí plácali jak zjednaní, tancovali a pískali pøi vystoupení tìch skvìlých amerièanù. Je to ještì blues nebo to už je soul, klezmer, jazz nebo rock? Je to hudba chudého èernocha nebo superkapely z New Yorku? Je to pravé blues z Ameriky nebo pochází z Moravy? A není to nakonec jedno? Bluesový den se protáhl nocí až do rána, Michale, díky! Budeš to mít hodnì tìžké, všichni prosí, jestli by mohli za rok pøijet znovu! -dou-
Pozor na zlodìje! Bohužel i u nás, ve festivalovém kempu, se zaèínají ztrácet vìci. Není to poprvé, ani náhodné, dávejte si proto prosím pozor na své osobní vìci!
6/12
Jiøí Pavlica & Hradišan Nahlédnete-li na leckteré smìlé plány z oblasti world music objektivem jednotlivých osobností, zaènou být najednou mnohem srozumitelnìjší; dojde vám totiž, že nìkterým nejde ani tak o to, jak dosáhnout nejexotiètìjšího pojetí, jako spíš o prosté zjištìní, že pomocí zdánlivì cizích vlivù lze pøekvapivì snadnìji vyjádøit podstatu svých hudebních myšlenek; neboli øíci to samé, co už kolikrát pøedtím, ale znièehonic jinak, barevnìji, emotivnìji. Navíc moravský primáš Jiøí Pavlica se drží osvìdèeného moudra: bude-li to od srdce, nemusíš se bát. Jedno se mu rovnìž nedá upøít: zkouší dosáhnout tam,
kam se jiní ani neodváží podívat. Prochází dìjinami a míøí s nimi k nám. Dávná spolupráce s Japoncem Yas Kazem, baskickými hráèkami na txalapartu sestrami Gomézovými, Dizu Plaatjesem z Jižní Afriky nebo finským joijkaøem Wimme Saarim pro nìho neznamená kontakt moravanství s exotikou za každou cenu, jako že se teï nosí world music, cítí to hloubìji a nezøídka pøedbíhá dobu. A nebo se jí pokouší dodat vlídnìjší tváø. Naposledy v brnìnském Janáèkovì divadle nechal na pódium nastoupit místní filharmoniky, hlomozivé bubeníky Jumping Drums, ètyøi muzikanty a alikvótní zpìváky Altai Kai ze Sibiøe, svùj
Hradišan zdobený hlasem Alice Holubové a místo sebe pøedal taktovku dirigentovi Petru Altrichterovi - vznikla suita Chvìní. Na letošních Folkových prázdninách se Jiøí Pavlica s Hradišanem zhostí obzvláš slavnostního úkolu: pokusí se navzájem rozechvìt s anglickými folkovými legendami Waterson:Carthy.
Wolfgang Saus (D) Nìmecký zpìvák, hudebník a skladatel Wolfgang Saus spolupracuje s Jiøím Pavlicou a Hradišanem již delší dobu. Saus patøí k pøedním evropským znalcùm a propagátorùm alikvotního zpìvu, který na Folkových prázdninách pøed lety pøedstavila sibiøská skupina Huun-Huur-Tu. Saus, vzdìláním pøírodovìdec, se zpìvu vìnuje od dìtství. S alikvotní technikou se seznámil v 80. letech. Dnes poøádá semináøe a své rozsáhlé vìdomosti shrnul do nìkolika obsáhlých prací. Provozuje také internetovou stránku www.oberton.org vìnovanou alikvotnímu zpìvu. „S Wolfgangem Sausem jsem zaèal spolupracovat pøed rokem. Nebude to tedy náš první spoleèný koncert. Je to velice charismatický èlovìk a dobrý hudebník”, øíká o zpìvákovi Jiøí Pavlica. Saus si zazpívá nejen s Hradišanem, posluchaèùm nabídne také sólový blok, pøi nìmž se doprovodí na píšaly a perkuse.
7/12
