1,2

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ÚZEMNÍ ODBORNÉ PRACOVIŠTĚ V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE

___________________________________________________________________

Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu

PRAHA 1 – NOVÉ MĚSTO OSTROVNÍ ppč. 838/2, 845/1,2 (I. etapa – zjišťovací sondáže) výzkum NPÚ ú.o.p. v hl. m. Praze

č. 2008/10

V Praze 11.8. 2008

PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. a Mgr. Tomasz Cymbalak

Tato práce vzniklá tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona č. 247/90 Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce, jako jsou plánové a obrazové přílohy apod. Části práce nebo celek lze uveřejnit pouze se svolením autorů.

PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. e-mail [email protected] Mgr. Tomasz Cymbalak e-mail:[email protected]

2

OBSAH: 1.

LOKALIZACE A ČASOVÉ VYMEZENÍ......................................................................... 4

2.

GEOLOGICKÉ A GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY (RNDR. JAN ZAVŘEL).......... 4

3.

HISTORIE LOKALITY - VÝPOVĚĎ PÍSEMNÝCH A ARCHEOLOGICKÝCH

PRAMENŮ................................................................................................................................ 5 4.

OKOLNOSTI A CÍL VÝZKUMU ..................................................................................... 8

5.

METODA VÝZKUMU ...................................................................................................... 9

6.

TECHNICKÁ ZPRÁVA O ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU ................................................... 10

7.

POPIS TERÉNNÍ A NÁLEZOVÉ SITUACE (SONDY ZS 1-ZS 5) ..............................11

8. VYHODNOCENÍ AKCE A PERSPEKTIVA PLOŠNÉHO VÝZKUMU ......................... 17 9. SLOŽENÍ PRACOVNÍHO TÝMU .................................................................................... 20 10. POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA ...................................................................... 21 11. EVIDENCE TERÉNNÍ DOKUMENTACE, POPISY A OBRAZOVÉ PŘÍLOHY .... 22 A) EVIDENCE............................................................................................................................................................ 22 B) OBRAZOVÉ PŘÍLOHY (V TEXTU ZKRATKA OBR. PŘÍL.)............................................................................................ 22 C) VÝVOJOVÉ DIAGRAMY SOND ................................................................................................................................ 25 D) VÝBĚROVÁ DOKUMENTACE ŘEZŮ S CHRONOLOGICKY ROZLIŠENOU STARTIGRAFIÍ HISTORICKÉHO NADLOŽÍ JEDNOTLIVÝCH SOND ............................................................................................................................................... 25

3

1.

Lokalizace a časové vymezení Zjišťovací archeologický výzkum proběhl na ploše převážně nezastavěných parcel č. 838/2 a

845/1,2 orientovaných svou jižní stranou do Ostrovní ulice, Praha 1 – Nové Město (obr. příl.1,2). Sledovaná plocha se nalézá na pomezí dvou urbanistických celků Starého a Nového Města v rámci rozměrného domovního bloku, který je vedle Ostrovní ulice vymezen ulicemi Národní, Mikulandská a Voršilská. Parcela č. 838/2 (plocha B) je situována podél Ostrovní ulice a na její ploše se vedle dvora nalézá i domovní objekt čp. 129. Parcely 845/1,2 (plocha A) jsou umístěny již v hlouby domovního bloku a v době výzkumu byly využívány jako sportoviště a oddechová plocha pro potřeby základní školy v Mikulandské ulici. Pouze parcela č. 845/2 na severním konci je zastavěna přízemním objektem tzv. „cvičného bytu“ (obr. příl.1,3,4). Nadmořská výška stávajícího povrchu na ploše ppč. 838/2 se v době výzkumu nalézala na niveletě 194,80 – 195,00 m n. m. (výškový systém Balt po vyrovnání - Bpv). Povrch parcely č. 845/1 se nalézal ve výšce 195,30 m n.m. Výzkum se uskutečnil v termínu od 30.6. do 11.7. 2008. Akci provedli pracovníci archeologického oddělení Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze (dále NPÚ-P), ve spolupráci s pracovníky servisní organizace PROSPECTO v.o.s. a Ivana Urbánková. Vedením akce byl pověřen PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D., ve spolupráci s Mgr. Tomaszem Cymbalakiem z NPÚ-P.

2.

Geologické a geomorfologické poměry (RNDr. Jan Zavřel) Geologické poměry zkoumaných parcel jsou poměrně jednoduché. Podklad antropogenních

vrstev a objektů zde tvoří fluviální písčité štěrky překryté povodňovými náplavy, na kterých se vyvinula slabě humózní půda. Říční sedimenty převrstvily hluboce erodovaný ordovický skalní podklad v průběhu mladší fáze posledního pleistocénního glaciálu (würm). Nejméně porušený povrch říční terasy tvořený písčitými štěrky a se podařilo zachytit v prostoru především dvou zjišťovacích sond (ZS 2 a ZS 3) na parcele č. 845/1, kde vystupoval na úroveň 192,40 – 192,50 m n. m.. Uvedené nivelety odpovídají tzv. údolní či maninské terase VIIa, která

4

překrývá rozsáhlou část území dnešního Starého i Nového Města pražského (např. Záruba /1948/ uvádí rozmezí kót jejího povrchu mezi 196 – 189 m n. m jadranského výškového systému). Ještě během starších čtvrtohor se v nadloží štěrkopískového tělesa uložila až 0,35 m mocná vrstva hlinitopísčitých povodňových náplavů (nejvýše zastižený povrch 193,00 m n. m (sondy ZS 1 a ZS 3). Původní světle žlutavá barva těchto sedimentů byla při holocénních půdotvorných pochodech přeměněna převážně do hněda. Písčitou půdu s nízkým obsahem humusu lze klasifikovat jako arenosol. Povrch tohoto tzv. půdního typu byl na svém povrchu výrazně degradován antropogenní aktivitou. Směrem do hloubky pak přecházel ve sterilní uloženinu. Lokalita je situována v centrální pravobřežní části geomorfologického okrsku I-1d Pražská kotlina. Rovinný charakter původního povrchu terénu, který se pouze nepatrně skláněl směrem k řece, je dán pozicí na akumulační sedimentární plošině. Vysoký nárůst historického nadloží (víc jak 2 m) zřejmě souvisí s intenzivní antropogenní činností.

3.

Historie lokality - výpověď písemných a archeologických pramenů Plocha výzkumu se nachází na území Nového Města pražského v těsné blízkostí hranic ze

Starým Městem. Plochy parcel jsou produktem urbanistického záměru lokace Nového Města pražského po roce 1348. Současná podoba sledované oblasti je výsledkem déletrvajícího procesu na který měly vliv jednotlivé stavební záměry vlastníků dotyčných objektů. Původně byl celý blok rozčleněn na větší množství domovních parcel, v převaze úzkého hloubkového tvaru, kde v přední části k ulici byl situován obytný dům, zadní (dvorní) partie byly využívány především k hospodářským účelům. V průběhu raného novověku došlo na některých místech bloku k proměně charakteru zástavby. Původně menší měšťanské domy novoměstských řemeslníků byly postupně slučovány do větších stavebních celků palácového vzhledu (dnes dochovány pouze čp. 130 Deymův palác, dnes Schwarzenberský, čp. 135 Schönkirchovský palác, čp. 140 Walterův palác, dnes apoštolská nunciatůra (Baťková a kol. 1998, 231-238). Nejvýraznější stavební zásahy přineslo především období 19. a 20. století. Na některých místech bloku proběhla celková asanace původní středověké zástavby a jejich nahrazení převážně předimenzovanými polyfunkčními stavbami (čp. 138 - palác Dunaj, čp.134 - škola v Mikulandské ulici). Plocha dvou parcel na nároží Národní třídy a

5

Mikulandské zůstala po zboření domů v 60. letech 20. století dosud nezastavěna (proluky ppč. 841, 842, Muk 1966). Pro poznání nejstarších středověkých dějin této části města existuje velice omezené množství písemných pramenů. S prvními zmínkami se pro tuto oblast setkáváme až v průběhu 12. století a jejich vypovídací hodnota je však pro sledované místo pouze orientační. Do oblasti jižně od zkoumané plochy je tradičně lokalizována raně středověká osada Opatovice. Její poloha je situována do prostoru mezi kostely sv. Michala v Jirchářích a sv. Petra a Pavla na Zderaze. Na území východně od plochy výzkumu se před založením Nového Města rozkládala osada Újezd u sv. Martina, jejíž blíže neurčenou západní hranici je možné situovat do oblasti dnešní Mikulandské ulice. Na západ od sledované plochy, někde v místech kláštera sester Voršilek probíhala starobylá předlokační komunikace, která spojovala podhradí Pražského hradu s Vyšehradem. Starobylý původ je přisuzován i ulici Ostrovní, která dnes vymezuje svým nepravidelným průběhem jižní stranu dnešních domovních bloků. Do předlokačního vývoje osad výrazně zasáhlo především založení Starého Města ve 30. letech 13. století. Staroměstský hradební systém zde přerušil na řadě míst původně souvislý pás osídlení. V těsné blízkosti hradeb starší osídlení ukončilo svou existenci a jeho znovuzrození se stalo pak záležitostí až následujícího století, kdy bylo v roce 1348 na této ploše založeno českým panovníkem Karlem IV. Nové Město pražské. Zásadní roli v řešení otázek spojených s předlokačním osídlení vltavského pravobřežní hraje již tradičně archeologie se svými výzkumy (Tryml 1998, 11-15). V nejbližším okolí sledované lokality proběhlo v minulosti již několik archeologických výzkumů různé povahy a rozsahu. Za zmínku stojí především terénní akce provedená v domě čp. 118/II (Národní třída 16, Mikulandská 12), kde byly v partii nad přírodním podložím dokumentovány vrcholně středověké situace 14. až počátku 15. století. Povrch vltavské terasy byl zachycen ve výšce 192,20 m n. m. (Kašpar 1995). V Ostrovní a Voršilské ulicí pří rekonstrukci plynovodu byla na bázi nadloží zjištěno průběžné středověké souvrství, datovatelné do 2. poloviny 12. a 13. století. Podloží bylo objeveno na kótě 192,93 m n.m (Wallisová 1998). Plošně rozsáhlejší akce proběhla v minulosti na ploše domu čp. 125/II v Ostrovní ulici. V nejstarších úrovních terénů se nalézaly výrazné pozůstatky raně středověkého osídlení se zahloubenými domy. Původně dřevohliněnou zástavbu doplňovalo mnoho dalších objektů sídlištního a výrobního charakteru, ze kterých nejstarší jsou datovány do 12. století (keramika s archaicky zduřelými okrají) s přesahem na počátek 13. století. Podloží na této lokalitě bylo sledováno v přibližné hloubce 193,40 m n.m (Podliska-Wallisová 2000).

6

Obr.1 – starší archeologické výzkumy v okolí předpokládaného stavebního záměru. Výřez z katastrálního plánu Prahy.

7

Nejblíže sledované ploše máme informace ze zjišťovacího výzkumu v objektu čp. 135/II v Mikulandské ulici a v místech dosud nezastavěných parcel na rohu Národní a Mikulandské č. 841 a 842. Archeologickými sondážemi v roce 2007 se podařilo na několika místech zachytit výrazněji nenarušené historické nadloží o mocnosti v rozpětí 2,2 až 3,6 m, na jehož bázi se na některých místech nalézaly sídlištní situace už z průběhu 12. až počátku 13. století (převaha klasicky zduřelých okrajů). Větší část spodní partie již náležela převážně období po lokaci Nového Města ve 14. století. Postupně narůstající nadloží zde bylo tvořeno polohami dlažeb a souvrství uloženin odpadního charakteru. Domovní zástavbu reprezentovaly na několika místech relikty obvodových zdí, provozní objekty pak torzo zasypané studny. Mladší polohy nadloží již tvořily především souvrství stavebních navážek a dlažeb. Průměrná výška podloží se zde u výrazněji nenarušeného povrchu pohybovala kolem nivelety 193,05 m n. m. (Podliska-Cymbalak 2007)

4.

Okolnosti a cíl výzkumu Zjišťovací archeologický výzkum č. 2008/10 NPÚ-P byl vyvolán investorským záměrem

realizovat na parcelách č. 838/2, 845/1, 2 stavbu polyfunkčního domu s podzemním parkingem. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o poměrně rozsáhlou plochu v historickém jádru města o které máme velice málo informací (bezmála 800 m²), bylo pracovníky NPÚ-P navrženo provedení několika archeologických sondáží, na jejichž základě bylo možné objektivněji stanovit stav, podobu a objem archeologických terénů. Zjištěné poznatky přinesly klíčové informace pro posouzení perspektivy následného plošného záchranného archeologického výzkumu místa ohroženého stavbou. Na základě zákonné povinnosti stavebníka nechat provést na ploše stavby archeologický výzkum a uhradit vzniklé náklady na jeho provedení (podle zákona č. 20/87 Sb. v platném znění), byla dne 23.6. 2008 zástupcem společnosti ATKINS a LANGFORD DEVELOPMENT s.r.o. Annou Ježkovou, se sídlem Voršilská 10, 110 00 Praha 1, vystavena objednávka na zjišťovací archeologické práce. Cílem výzkumu bylo na vytipovaných místech prozkoumat a zdokumentovat podobu archeologických terénů na ploše budoucí stavby a následně ji vyhodnotit z hlediska sídelního a stavebně historického vývoje.

8

5.

Metoda výzkumu Archeologický výzkum na ploše parcel č. 838/2 a 845/1,2 v Ostrovní ulici byl koncipován

jako zjišťovací. Celkem bylo provedeno pět zjišťovacích sond (ZS 1 až ZS 5; viz. obr. příl. 3, 4). Sondy byly umístěny tak, aby rovnoměrně pokryly dotyčnou plochu budoucího stavebního záměru a zároveň nezasáhly plochu současného školního hřiště. Cílem výzkumu bylo v místech dotčených stavbou provést rozebrání nadložních terénů až na úroveň přírodního podkladu, zdokumentovat odhalené stěny – řezy historickými terény a půdorysně zachytit podobu, průběh a výškovou úroveň povrchu jednotlivých sídlištních a podložních komponent. Plochy s intaktně zachovalými terény byly pracovníky archeologického výzkumu rozebrány ručně po přirozených vrstvách, od nejvýše zachované úrovně až po úroveň přírodního podkladu. Výkopy byly vedeny od stávajícího povrchu dvora: parcela 845/1,2 (plocha A) cca 195,30 m n. m., parcela 838/2 (plocha B) cca 194,80 -195,00 m n.m. a to až na úroveň geologického podkladu cca 193,00 až 192,50 m n. m. Za pomocí malé mechanizace byly odstraněny pouze recentní povrchy a mladší novověké navážky a následně archeologickým způsobem rozebrány starší antropogenní situace. Z rozebíraných terénů byly průběžně vyzvedávány veškeré movité archeologické nálezy. Odhalené situace byly průběžně fotograficky dokumentovány na digitální médium. V případě odhalených zdiv a zahloubených objektů bylo provedeno i jejich půdorysné zachycení. Po dosažení potřebné úrovně a začištění odhalených stěn sond proběhlo vyhodnocení odkryté situace, po kterém následovala fotografická a kresebná dokumentace vertikálních řezů v měřítku 1:20, zakončená polohovým zaměřením dokumentovaného místa a popisem stratigrafických jednotek (dále sj) podle užívaného standardu NPÚ-P. Získané informace o jednotlivých SJ byly uloženy do databázového softwaru STRATUM verze 1.2 Praha, pracujícího v prostředí programu MS ACCESS 2000 (autor M. Peška Archaia Brno o.p.s. 2003). V příloze této zprávy jsou v souhrnných sestavách z této databáze zaznamenány všechny podstatné informace získané terénní dokumentací a popisem stratigrafických jednotek (sj). Výzkum proběhl v období 30.6. až 11.7. 2008 za polojasného počasí s občasnými dešťovými přeháňkami, při teplotách 23 až 30oC.

9

6.

Technická zpráva o zaměření výzkumu

Praha 1 – Nové Město Ostrovní pč. 838/2, 845/1,2 katastrální území Nové Město, Praha 1 souřadnicový systém JTSK výškový systém ČSJNS/Bpv (Balt po vyrovnání) list mapy 1:1000 - Praha 7 – 1/43 – 296 měřil: J. Hlavatý Pro potřeby zaměření polohy archeologického výzkumu byl použit digitalizovaný mapový podklad katastru nemovitostí, do kterého byly zaměřeny jednotlivé zjišťovací sondy a vyneseny dokumentované řezy v měřítku 1:20 (obr. příl. 3, 4). Geodeticky bylo na zkoumané ploše zaměřeno celkem 23 vertikálních řezů historickým nadložím lokality, a v ploše dokumentováno celkem 10 půdorysných situací. Pro polohopisné měření byla použita totální stanice Topcon CTS – 1 a 20 m pásmo. Výškové měření bylo provedeno technickou nivelací za pomoci nivelačního přístroje Sokkia C-41 a 4 m teleskopické latě a připojeno na bod ČSJNS/Bpv - BI-192.1 osazený na severní obvodové zdi domu čp. 126 v Ostrovní ulici na Novém Městě, Praha 1 (n.v. 195,92 m n. m.) a bod ČSJNS/Bpv - BI-192 osazený na severní zdi domu čp. 144 v Ostrovní ulici na Novém Městě, Praha 1 (n.v. 195,23 m n.m.). Pro potřeby výzkumu byl na východní obvodové zdí domu čp. 130 osazen pomocný výškový bod kterého hodnota činila 196,00 m n.m. Celková polohopisná situace výzkumu je zobrazena v měřítku 1:1000 (obr. příl. 1) a doplněna pro reálnou ilustraci prostředí výřezem z ortofotomapy Prahy (obr. příl. 2). Po grafické úpravě byly vytvořeny tiskové výstupy v potřebném měřítku. Měřická data jsou uložena v archivu archeologického oddělení NPÚ-P.

10

7.

Popis terénní a nálezové situace (sondy ZS 1-ZS 5)

V průběhu terénní částí zjišťovacího výzkumu bylo pracovníky archeologického odboru NPÚ-P provedeno celkem 5 sond. Po vyhloubení byla provedena jejich dokumentace a separace movitých nálezů. Lokalizace sond byla volena s ohledem na prostorové a stavební možnosti lokality, se snahou ověřit podobu historického nadloží a geologického podloží v různých místech parcel. Zjišťovací sonda 1 (ZS 1, plocha A) Referovaná sonda o rozměrech 1,2 x 4 m byla situována v severní částí plochy současného školního hříště (parcela 845/1). Poměrně rozměrná sondáž zde byla umístěna za účelem prověření průběhu starší zástavby známé ze starších mapových podkladů. V sondě byla zastižená stratigrafie o celkové mocnosti až 2,2 m, jejíž charakteristika je zřetelná na příslušných řezech (řez S, V, J, Z, 01). Pod travnatým povrchem (195,00 až 195,25 m n.m.) byly do hloubky cca 194,60 m n.m. zastiženy recentní situace související s posledními úpravami sledované plochy (výstavba zpevněného povrchu, jeho odvodnění, úpravy nejbližšího zázemí). Pro poznání terénní geneze místa bylo důležité zjištění výrazného, cca 0,6 m silného zahradního horizontu sj. 10, který byl dokumentován na všech profilech sondy. První zmínka o existenci zahrady na tomto místě pochází z roku 1676, kdy byla parcela 845/1 koncovou částí palácového komplexu čp. 130, situovaného západněji (bývalý Schwarzenbersky palác). Pod výraznější homogenní vrstvou zahrady se nalézala původní pochozí úroveň zadní částí městské parcely, tvořená tvrdou písčitou hlínou s početnou příměsí novověké keramiky (16. století). Do jejího povrchu (cca 193,90 m n.m.) se zahlubovalo několik mladších objektu blíže neznámého určení. Situace nalézající se pod ní již náležely období vrcholného a pozdního středověku a jsou representovány několika vrstvami písčité hlíny s příměsí valounků, zlomků opuk, drobného stavebního odpadu, uhlíků a keramiky. Podle makroskopické analýzy charakteru jednotlivých vrstev, jejích mocností a uspořádaní je prozatím sledovaná situace interpretována jako nevýrazné navážkové souvrství, uložené v zadní části starší domovní parcely. Nejspodnější a zároveň nejstarší vývojovou etapu místa tvořila vrstva mírně zahliněného písku s kameny sj. 17 (193,20 m n.m.) překrývající kompaktní uloženinu sj. 18 tvořenou ze směsice drobnějších říčních valounů a nehojně zlomků opuky. Na základě složení uloženiny a především

11

výraznějšího zhutnění valounových příměsí interpretujeme tento kontext jako zpevněný povrch, dlažbu, případně komunikaci (povrch 193,10 m n.m.). Nehojné keramické zlomky z této úrovně a morfologie tří podkov vyzvednutých přímo z povrchu vrstvy umožňují zařadit vznik komunikační úrovně (cesty) již do průběhu vrcholného středověku 14. – 15. století. Obě vrstvy byly přerušeny dvěma mladšími objekty kruhovitého tvaru V32 a V33. Je pravděpodobnější, že mladší je objekt V33, lokalizovaný západněji, v jehož zásypu byly nalezeny zlomky keramiky glazované. Povrch geologického podloží se nalézal bezprostředně pod dlažbou (cca 193,00 m n.m.) a byl tvořen tmavě okrovou až tmavě hnědou jemně písčitou hlínou sj. 21, kterou lze interpretovat jako degradovaný půdní typ s nahodilým obsahem menších zlomků středověké keramiky. Přibližně po 0,2 m antropogenně kontaminovaná půda přecházela v tmavší, sterilní a nekontaminovaný půdní typ s vyšším obsahem organických příměsí sj. 22. Zjišťovací sonda 2 (ZS 2 plocha A) Popisována sonda byla vyhloubena v západní částí parcely 845/1, poblíž východní obvodové zdi objektu čp. 130. Sondáž o rozměrech 1,5 x 3 m zastihla stratigrafii o celkové mocnosti 2,6 m, jejíž charakter je zřejmý na příslušných profilech (řez S, V, J, Z, 01, 02), které doplňují tři půdorysy. Archeologické situace v této sondě dokládají výrazné proměny této částí parcely od doby ranného středověku až po současnost. Nejmladší lidská aktivita na tomto místě je obdobně jako u předchozí sondy spojena se vznikem a úpravami školního hřiště a jeho nejbližšího okolí v druhé polovině 20. století (zpevnění povrchu, odvodňovací systém, travnatá plocha kolem). Popisovaný recentní horizont zde byl identifikován od povrchu sondy (cca 195,35 m n.m.) a zasahoval lokálně až do hloubky 194,50 m n.m. Starší terény byly representovány výraznějším zvrstvením slabě písčitých hlín sj. 7 a 8, které lze opět spojit s již zmiňovaným zahradním horizontem v sondě ZS 1 (194,80 m n.m.). Genezi této partie nadloží opět předběžně datujeme do novověkého období konce 17. a 18. století, kdy v zázemí městského paláce, dnes čp. 130, vznikla později vícekrát upravovaná zahrada. Zřízení zahrady známé především z prvních mapových podkladů z počátku 19. století si vyžádalo zrušení starší zděné zástavby, jejíž zbytky byly odhaleny na téměř celé ploše sondy. S asanací starší zástavby souviselo až 1 m mocné zvrstvení stavebních sutí překrývající úroveň jednotně zarovnaných korun zdiv (cca 193,50 m n.m), které místy porušovaly výkopy V1 a V5, opět zasypané stavebním odpadem (zlomky opuky a maltová drť).

12

Starší situace zděných konstrukcí tvořily tři základové partie zdí (Z01, Z02 a Z03). Zdivo Z01 bylo tvořeno z lomové opuky s nahodilými zlomky cihel spojovaných vápennou maltou. Na spáru bylo přisazeno k původně liniové zdi Z02 orientované ve směru Z-V. Opět i zde byla použita lomová opuka spojovaná vápennou maltou. Nejmladší komponentou u zdiv byla konstrukce Z03, která zaujímala takřka celou severní polovinu sondy a zároveň viditelně porušovala starší zeď Z02. Tato konstrukce tvořená opět z lomové opuky, méně již křemenců byla výrazně prolita tvrdou vápennou maltou. Stáří zdí zatím neumíme detailněji určit. Na základě terénní situace a stavebního rozboru sousedního objektu čp. 130 se domníváme, že se jedná o konstrukce datované termínem ante quem stavebních navážek a zahradního horizontu do pozdního středověku až časného novověku. S určitou opatrností je ale možné již teď dvě zdi (Z01, Z02) objevené v prostoru sondy spojit se starší vrcholně středověkou (gotickou) fází dvorní části domu čp. 130, která předcházela palácovým úpravám tohoto objektu. Doklady starší sídelní aktivity byly prozkoumány pouze na malé nezastavěné ploše (cca 0,6 x 1,2 m) v jihovýchodním rohu sondy. Zde byla zastižena fragmentární situace superpozice patrně tří objektů V31, V19 a V42 (povrch 193,60 m n. m.). V případě prostorově nejvýraznějšího výkopu V19 se jednalo o původně rozměrnější, snad oválný objekt zaplněný organicko-uhlíkatou výplní (sj. 27 a 28) a obsahující početný soubor keramických zlomků nádob a kuchyňského odpadu. Nalezenou keramiku můžeme datovat do závěru 12. až počátku 13. století. Objekt byl zahlouben do starší situace snad opět zahloubeného objektu V42 blíže neznámého tvaru, který na svém dně měl vodorovně uloženou vrstvu tvořenou z koncentrovaně uložených a výrazně propálených diabasů (sj. 32). Geologický podklad v nejsvrchnější poloze opět i zde tvořila spodní partie půdního typu (sj. 34, povrch 192,70 m n.m), který přecházel v zahliněnější štěrky vltavských sedimentů (sj. 35). Zjišťovací sonda 3 (ZS 3, plocha A) Sonda o rozměrech 1,5 x 2,0 m se nalézala v jižní částí plochy současného školního hříště (parcela 845/1). Stratigrafie v této sondě měla mocnost 2,55 m, v podobě dokumentované na profilech (řez S, V, J, Z). Pro detailnější zjištění podoby geologického podloží zde byly provedeny 2 vrty ručním geologickým vrtákem. Situace dokumentované v této sondě jsou v převažující míře obdobné jako v sondě ZS 1. Pod travnatým povrchem zázemí současného školního hřiště (195,20 až 195,30 m n.m.) byla dokumentována cca 0,1 až 0,2 m silná recentní úroveň s početnou příměsí stavebního materiálů.

13

Z jejího povrchu se zahlubovaly dva mladší objekty (V14, V15), jejichž vznik lze dát do souvislosti se zřízením odvodňovacího systému plochy hřiště. Pod nejmladším, recentním souvrstvím byl dokumentován až 1 m mocný výrazněji nestratifikovaný homogenný horizont tvořený písčitými hlínami s příměsí stavebního materiálů sj. 9,10, 11 (maximální rozmezí 194,62 – 193,60 m n. m.). Tento horizont stejně jako v případě sond ZS 1 a ZS 2 spojujeme s novověkou zahradou, která pokrývala v minulosti celou plochu současné parcely. V rámci této uloženiny se nalézaly i dvě dutiny po vyhnilém dřevě, které lze zatím hypoteticky spojit s blíže neurčitelnými zahradními konstrukcemi či vybavením (např. altán, vymezení záhonů a jiné). V rámci tohoto horizontu na kotě 194,40 m n.m. byla rozeznána, cca 0,10 m silná vrstva písčitě jílovité hlíny s početnou příměsí kamínků, keramiky, kostí a menších fragmentů stavebního materiálů. Z největší pravděpodobností se jedná o mikrofázy v nárůstu zahrady, kdy se tato úroveň po určitou dobu stala pochozím povrchem. Na tomto místě je třeba podotknou, že informace o její existenci v zadní částí palácového komplexu jsou v dostupných archiváliích často opakované a přetrvávají takřka dvě století. Nelze tedy vyloučit možnost existence zahrady již ve vrcholném středověku. Starší, středověké situace se nalézaly pod zahradním horizontem a byly tvořeny mělkým zahloubeným objektem V16, vyplněným popelovou vrstvou a dále sledem několika slabších uloženin z písčitých a jílovitě písčitých hlín s příměsí keramiky, poměrně četnými kostmi (kostěný odpad – sj. 15), popelem a mírnějším výskytem stavebního materiálů (sj. 13,14,15,16,2). Větší sídelní význam mohla mít sj. 16 (kóta max. 193,58 m n.m), která se rozprostírala na ploše celé sondy. Jednalo se o silně písčitou hlínu s četnou příměsí valounů, která na základě svého charakteru mohla sloužit jako zpevněný, pochozí povrch původního dvorního zázemí domovní parcely. Pod ní se nalézala cca 0,15 m mocná vrstva tmavě hnědé až načernalé písčité hlíny s nahodilou příměsí stavebního odpadu sj. 2. Ta překrývala souvislou vrstvu valounů a ojedinělých opuk uložených do zahliněného štěrku sj. 3 (povrch cca 193,30 m n.m.). Zřetelné zhutnění povrchu této vrstvy a nález podkovy, nasvědčuje možnému využití této úrovně jako komunikace. Popisovaná úroveň tvořila nejstarší doklad aktivity člověka v tomto místě a ležela na povrchu (cca 193,22 m n.m.) degradovaného půdního typu sj. 4a s nahodilým výskytem keramiky, který přibližně po 0,2 m pozvolna tmavl a měnil se v již sterilní půdu sj. 4b. Uvedené souvrství náleželo ke geologickému podkladu místa. Následnou podobu podložních terénů jsme již ověřovaly pouze za pomocí dvou mikrosond provedených geologickým vrtákem. Od úrovně 192,74 m n. m., kde se

14

nacházela báze půdního typu sj. 4b, již následovaly jednotlivé polohy zahliněných říčních sedimentů vltavské terasy VIIa a to od jemnozrnnějších po hrubozrnné (sj. 17,18,19,20). Maximální úroveň vrtu dosáhla nivelety 191,76 m n. m. Zjišťovací sonda 4 (ZS 4, plocha B) Referována sonda o rozměrech 1,5 x 2,0 m byla umístěna v severní částí parcely 838/2. Sonda zastihla stratigrafii o celkové mocností 2,8 m, jejíž charakter je zřejmý na příslušných profilech (řez S, V, J, Z). Poměrně heterogenní situace v sondě byla také dokumentovaná prostřednictvím tři plánů. Pod současným povrchem dvora (kóta cca 194,75 m n.m.) tvořeným vrstvou asfaltu, betonu vyztuženého železnou síťovou armaturou o celkové mocnosti cca 0,4 m se nalézala podkladová vrstva písku s nepatrnou příměsí stavebního materiálů (sj. 13). Níže se nalézala cca 0,15 m mocná vrstva ulehlé hlinité navážky, která společně s výkopy pro kanalizační rouru (V37) a dalšími recentními zásahy (včetně blíže neurčené cihlové konstrukce Z05) představovala nejmladší sídelní horizont v této sondě datovaný do 20. století. Starší novověké a pozdně středověké situace byly sledovány od výšky 194,20 m n.m., kde na větší částí plochy sondy převládala poloha mladší navážky (sj.17) porušená blíže neurčitelným objektem (V38). Následné proměny historického nadloží na této části městské parcely souvisely se stavební aktivitou v průběhu vrcholného středověku až ranného novověku. Na poměrně neveliké ploše sondy byly registrovány nejméně čtyři zděné konstrukce s rozdílnou dobou svého vzniku (Z04, Z07, Z08, Z09). Nejstarší byla nejspíše značně porušená zeď z lomové opuky spojovaná jílem v jižní části sondy (Z08). Nejmladší stavební aktivitu reprezentovala zeď Z06 situovaná na západním profilu sondy. Ve všech případech se jednalo o základové partie zdí o jejichž detailnější podobě budem moci říct až po provedení plošného výzkumu místa. Jisté je , že ve všech případech se jedná o části staveb, které zde stály do doby rozsáhlých stavebních úprav parcely spojené s klasicistní přestavbou palácového objektu čp. 130 na konci 18. století. Dalším zjištěným prvkem historického nadloží bylo několik výrazných superpozicí rozměrnějších zahloubených objektů (V18, V22, V35). Nejmladším objektem byla cca 1,5 m hluboká jáma V18, orientovaná svou delší stranou ve směru S-J (z bezpečnostních důvodů nebyla dokopaná), jenž s největší pravděpodobností porušovala zeď Z09. Starší něž Z06 byl západněji situovaný pravděpodobně původně kruhový objekt V35, který porušoval starší výkop V22. Všechny popisané

15

výkopy se zahlubovaly do geologického podkladu a nebyly dokopané z bezpečnostních důvodů až na své dno. V jihovýchodním rohu sondy byly dokumentovány nejstarší středověké situace. Na niveletě 193,30 m n. m. se zde výrazněji uplatňovala požárová (destrukční ) úroveň obsahující početné kusy propálené mazanice sj. 21. Uvedenou polohu, kterou prozatím datujeme do období po městské lokaci ve 14. století, můžeme taktéž ztotožnit s mohutným spáleništím souvrstvím dokumentovaným v sondě ZS 5 (sj. ZS 5-04). Přibližně 0,2 m níže, pod písčitými hlínami (sj. 4,5) se nalézala výrazná poloha menších železných struskovitých slitků, uhlíků s nahodilými kousky železné rudy (sj. 6). Ta překrývala mělký objekt menších rozměru (V34) zahloubený do povrchu půdního typu (sj. 8). Ve stejné úrovni uprostřed sondy se nalézal malý kruhový objekt (V25). Povrch geologického podkladu tvořeného opět antropogenně narušeným půdním typem sj. 8 byl v této sondě zastižen nejvýše na úrovni 192,92 m n. m. Zjišťovací sonda 5 (ZS 5, plocha B) Sonda o rozměrech 1,5 x 2,0 m byla situována v jihovýchodním rohu parcely 838/2. Mocnost dokumentovaných terénů zde dosahovala 2,4 m. Jejich charakter je zřejmý na doložených profilech (řez S, V, J, Z), které jsou doplněny čtyřmi půdorysnými situacemi. Pod současným povrchem dvora (kóta cca 194,80 m n.m.) tvořeným vrstvou asfaltu a betonu s železnou síťovou armaturou o celkové mocnosti cca 0,35 m se nalézala podkladová vrstva písku s nepatrnou příměsí stavebního materiálů (sj. 19). Pod ní se nalézala cca 0,2 m mocná vrstva výrazně ulehlé hlinité navážky novověkého stáří (sj. 20). Bezprostředně následoval na severním profilu shluk větších kusů lomové opuky (sj. 23), náležející s největší pravděpodobností ke zdivu či destrukci zdiva pozdně středověkého stáří (niveleta 194,10 m n.m.). Popisována konstrukce mohla být součástí lehké, nezahloubené stavby, která s největší pravděpodobností byla vystavěna z úrovně tvořené uloženinami sj. 2, 3, 24 a 25 (cca 193,85-90 m n.m.). Mezi úrovněmi 193,85 – 193,38 m n. m. se nalézala výrazná, složením heterogenní uloženina sj. 4. Podle četnosti příměsí byla pracovně rozdělena na polohy 4a až 4e. Jednalo se o uloženinu obsahující vysoké procento vypálené i nahodile nevypálené hlinité omazávky tzv. mazanice, rozdrobené na řadu větších hrud a hrudek s nahodilými otisky původních dřevěných prvků. Skladbu příměsí doplňovaly početněji uhlíky, méně již zlomky opuky, křemenců a hrudky malty. Ve všech

16

případech byla příměs zřetelně poznamenané vysokým žárem. Vrstva o mocnosti v průměru 0,4 m vznikla jako následek požáru dřevohliněného domu, který se v daném místě, nebo v nejbližším okolí sondy musel nacházet. Vznik této polohy, potažmo celé situace můžeme předběžně datovat na základě početnějšího keramického materiálu získaného z polohy těsně pod touto vrstvou do 2. poloviny 14. až počátku 15. století. Požárová destrukce překrývala úroveň ze které se zahlubovala trojice rozměrnějších, avšak nehlubokých objektů V07, V08, V09, zaplněných písčitými hlínami s vyšším obsahem stavebního odpadu (malta, prejzy, zlomky cihel gotického formátu). Datovací materiál nalezený v jejich zásypu umožnil celou situaci zařadit do průběhu 2. poloviny 14. století. Vrcholně středověké objekty byly zahloubeny do cca 0,35 m silného souvrství ze sj. 9, 12, tvořených z homogenních hnědých písčitých hlín bez výraznějších příměsí (povrch 193,40 m n. m.). Obsahově sterilní souvrství, které lze s jistou dávkou opatrnosti označit jako produkt sídelního hiátu, překrývalo starší sídelní situaci tvořenou superpozicemi několika objektů raně středověkého stáří (V17, V20, V23, V24, V26, V27, V28, V29, V30), zahloubených již do geologického podloží. Jednalo se o objekty o jejichž funkci nemůžeme vzhledem k rozsahu zkoumané plochy říci nic podstatnějšího. Tvarově šlo oválné jámy, liniový výkop – žlab a řadu drobných kůlových jamek. Z výplně objektů byla získána kolekce zlomků keramiky s vyspělými tvary klasický zduřelých a vzhůru vytažených okrajů, které umožňují dobu vzniku a zániku objektů zařadit někam na sklonek 12. až počátek 13. století. Geologické podloží i zde tvořila narušená poloha půdního typu sj. 16, pozvolna přecházející v písčité sedimenty. Maximální výška podloží byla zastižena na úrovni 193,04 m n.m.

8. Vyhodnocení akce a perspektiva plošného výzkumu Zjišťovacím výzkumem se pomocí sondážních výkopů podařilo detailně zdokumentovat podobu historického nadloží na ploše nejméně tří domovních parcel, nebo jejich částí. Umístěním jednotlivých sond byla sledována snaha o co nejdetailnější poznání celé plochy budoucí stavby. Po vyhodnocení získaných informací lze předložit následující zjištění: 1) geologické podloží lokality je tvořeno říčními sedimenty řeky Vltavy – terasa stupně VIIa (maninská) ve skladbě půdní typ + jemnozrnné písčité sedimenty + hrubé štěrkopísky. Skalní

17

podklad nebyl výzkumem dosažen a je předpokládán v hloubkách od 8 - 10 m pod současným povrchem. Povrch jednotlivých komponent podložních sedimentů byl zastižen v různých úrovních. Tento stav lze pouze obecně vysvětlit intenzivní lidskou činností na plochách parcel od počátku osídlení po současnost zasahující do jeho povrchu. Průměrná výška podloží se pohybuje kolem nivelety 192,5 - 193,00 m n. m. Vrchní partie půdního typu byla v celém svém rozsahu antropogenně degradována a kontaminována sídlištním materiálem. Směrem hlouběji půdní typ světla a neobsahuje žádný antropogenní nález. Zachycený povrch podloží se nalézá v průměrné hloubce do 2 m od současného povrchu. 2) mezi nejstarší doklady osídlení patřilo raně středověké sídlištní souvrství se superpozicemi zahloubených objektů (negativy sloupových prvků, neurčitelné sídlištní jámy, řada kůlových jamek). Nejvýrazněji se uvedené situace nalézaly v sondě ZS 5 na ploše B. Dílčí stopy byly zachyceny v sondách ZS 4 na ploše B a ZS 2 na ploše A. Na základě početného keramického materiálu z vrstev a zásypu je možné celou situaci zasadit do průběhu 12. až počátku 13. století (keramika s archaicky až klasicky zduřelými okraji). Uvedené zjištění patří k velice důležitým poznatkům, které umožňují zpřesnit naše představy o podobě a rozsahu předlokačního osídlení na ploše sídelního areálu této části pozdějšího Nového Města. 3) větší část spodní partie historického nadloží náleželo období, které lze vývojově spojit s počátky formování areálu Nového Města pražského po roce 1348. Na ploše A byl tento horizont spojen s komunikační úrovní, která byla zachycena v sondách ZS 1 a ZS 3. Z jejího povrchu se podařilo získat několik koňských podkov, které bezpečně dokumentují původní komunikační provoz, v případě lokalizace v obou sondách pak její severojižní průběh po celé délce předmětné parcely. Výrazněji se toto období zapsalo do podoby historického nadloží na ploše B. Zde se během tohoto období vytvořilo relativně výraznější souvrství, na jehož bázi se nalézaly mělčí zahloubené objekty zaplněné převážně drobným stavebním odpadem (malta, zlomky vyšších cihel a opuka). Po jejich zániku došlo v těchto místech k požáru blíže neurčitelné dřevohliněné stavby, po nichž se vytvořila výraznější poloha mazanicové drtě s uhlíky. Následně se zde již postupně uložila sekvence písčitých hlín s rozdílnou mírou a obsahem antropogenních příměsí. S tímto horizontem nejspíše souviselo i několik zděných konstrukcí, které byly v převážně své základové podobě zastiženy v sondách ZS 2 a ZS 4. Mezi movitými nálezy tohoto horizontu dominovala tradičně keramika, kuchyňský odpad,

18

drobné zlomky předmětů ze železa a barevných kovů, kosťařské polotovary a výrobky, nahodile zlomky dutého skla a keramické plastiky (glazovaný koníček). Mocnost nejstaršího novoměstského horizontu se na ploše B pohybovala kolem cca 0,6 m. Vznik uvedeného souvrství pracovně klademe do 2. poloviny 14. – 15. století. Pozůstatky osídlení z tohoto období byly zastiženy ve většině realizovaných sond (ZS 1, 3, 4, 5). 4) vrchní partie spodního horizontu je možné spojit s nevýrazným nárůstem terénu, tvořeným písčitými hlínami s nehojnou příměsí stavebního a domovního odpadu. V tomto období patrně proběhla stabilizace domovních parcel časově spadající na sklonek pozdního středověku a počátek novověku. Hlavním reprezentantem této vývojové etapy jsou vedle uloženin navážkového charakteru na ploše A, především zděné konstrukce z opuky a malty, které dokládají různorodou zástavbu měšťanských parcel. Těžiště tohoto horizontu spadá do období 16. až počátku 18. století. 5) radikální terénní proměnu prodělaly sledované plochy na přelomu 18. a 19. století. Změna byla vyvolána realizací zahradního komplexu v zázemí dnešního objektu čp. 130 (dnešní Schwarzenberský palác, blíže Lancinger 1981). Na ploše A byl tento horizont reprezentován cca kolem 1 m mocnou výrazněji nestratifikovanou vrstvou písčité hlíny, která překryla na celé ploše starší uloženiny a zděné konstrukce. Přestavba původně měšťanských domu v palácový objekt měla za následek zmenšení zastavěné plochy v dvorních (koncových) partiích parcel a vytvoření nezastavěného zahradního prostoru. 6) vývoj v 19. a 20. století již zásadnější změnu do podoby nadloží nepřinesl. Charakteristickými kontexty tohoto období jsou liniové výkopy pro inženýrské sítě (kanalizace aj.), které se zahlubovaly místy do starších terénů (ZS 4). Nejsvrchnější partie nadloží porušovaly místy recentní zásahy spojené s úpravou jednotlivých míst pro současné využití (plocha A – hřiště). Zcela recentní byl i stávající povrch tvořený na ploše A plochou sportoviště s umělým povrchem a na ploše B betonovou deskou překrytou asfaltem (mocnost až 0,4 m). Vyhodnocení pěti archeologických sond přineslo zjištění, které potvrdilo přítomnost intaktních historických terénů a sídlištních komponent takřka na většině plochy parcel č. 838/2 a 845/1,2. Vedle sídlištních terénů (uloženin) vzniklých sídelní činností člověka od raného středověku

19

po současnost, byly zachyceny rozmanité zahloubené objekty - výkopy (sídlištní jámy) a stavební konstrukce zděného charakteru, náležející historické zástavbě. Mocnost antropogenních terénů se na celé ploše, pohybuje v průměru kolem 2 m. V případě zahloubených objektů je však nutné předpokládat že se mocnost terénů výrazně zvětší (např. studny, odpadní jímky, suterénní prostory). Vzhledem ke zjištěným poznatkům a ke skutečnosti, že se zkoumaná lokalita nalézá na historicky a urbanisticky mimořádně významném území Nového Města, které je součástí Pražské památkové rezervace, lokality zapsané na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO, je bezpodmínečně nutné provést na celé ploše projektované stavby náročný plošný archeologický výzkum. Způsob provedení výzkumu, odborná metodika, časové a finanční náklady na celou akci jsou uvedeny v samostatné příloze této zprávy.

9. Složení pracovního týmu Záchranný archeologický výzkum byl proveden pracovníky archeologického oddělení NPÚ-P ve spolupráci s firmou Prospecto v.o.s. a firmou Ivany Urbánkové, které zajišťují technický servis výzkumů pro NPÚ-P. Dílčí práce na zpracování výsledků výzkumu byly provedeny samostatnými specialisty. •

Vedoucí výzkumu a autoři zprávy: PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. a Mgr. Tomasz Cymbalak (NPÚ-P)

•

Příprava rozpočtu pro ZAV: PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. (NPÚ-P)

•

Terénní, dokumentační a pomocné geodetické práce: Egon Ditmar (Prospecto), Bc. František Flek, Mgr. Tomasz Cymbalak, Michal Růžička (NPÚ-P)

•

Geodetické zaměření: Jakub Hlavatý (I. Urbánková)

•

Fotodokumentace: Egon Ditmar (Prospecto), Mgr. Tomasz Cymbalak, Michal Růžička, PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. (NPÚ-P)

•

Technická zpráva o zaměření výzkumu: Jakub Hlavatý (I. Urbánková)

20

•

Základní kompletace a počítačové zpracování terénní dokumentace: Egon Ditmar (Prospecto), Bc. František Flek, Mgr. Tomasz Cymbalak (NPÚ-P), Bc. Hana Kovářová, Jakub Hlavatý, Jakub Vidtman (I. Urbánková)

•

Uložení dat do databáze nálezových kontextů: Michal Růžička (NPÚ-P)

•

Výstupy z databáze nálezových kontextů, grafické práce a tiskové výstupy pro NZ: Mgr. Tomasz Cymbalak, Bc. František Flek (NPÚ-P), Bc. Hana Kovářová, Jakub Hlavatý (I. Urbánková)

•

Laboratorní ošetření nálezů a jejich evidence: Jana Podlisková (NPÚ-P), Dana Samoelová (I. Urbánková)

•

Základní deskripce nálezů: PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D (NPÚ-P)

•

Fotodokumentace nálezů: Mgr. Tomasz Cymbalak (NPÚ-P)

•

Expertní posudky - geologie RNDr. Jan Zavřel

•

Technický servis výzkumu: firma Prospecto v.o.s., Ivana Urbánková, Praha – Zbraslav

10. Použité prameny a literatura Baťková, R. a kolektiv 1998: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha.

Kašpar, V. 1995: Praha 1 - Nové Město, Národní třída čp. 118/II. Pražský sborník historický 28, 247.

Lancinger, L. 1981: Dějiny budovy čp. 130/II, Nové Město. In: Líbal, D. a kol., Stavebně historický průzkum Prahy, Nové Město, čp. 130/II, 1-20. Muk, J. 1967: Národní Třída a budovy v ní zbořené v roce 1966, Staletá Praha III, 86-90. Podliska, J. – Wallisová, M. 2000: Praha 1 - Nové Město, Ostrovní ulice čp. 125/II. Pražský

sborník historický 31, 380.

Podliska, J. – Cymbalak, T. 2007: Praha 1 – Nové Město, Národní třída pč. 841, 842, Mikulandská čp. 135/II, zpráva o archeologickém výzkumu 2007/13. I. etapa – zjišťovací sondáž, uložení archiv autora NPÚ ÚOP.

Tryml, M. 1998: Předlokační osídlení Nového Města a Vyšehradu z pohledu archeologa. In: Baťková, R. a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 11-15, Praha.

21

Wallisová, M. 1998: Praha 1 - Nové Město, Voršilská - Ostrovní. Pražský sborník historický 30, 286. Záruba, Q 1948: Geologický podklad a základové poměry vnitřní Prahy, Geotechnica 5..

11. Evidence terénní dokumentace, popisy a obrazové přílohy A) evidence

1 – evidence terénní dokumentace (řezy a půdorysy) 2 – evidence a popis vrstev 3 – evidence a popis výkopů 4 – evidence a popis zdí (konstrukcí) 5 – evidence a popis fotografií 6 – evidence sáčků s nálezy (základní kategorie nálezů + rámcové datování)

B) obrazové přílohy (v textu zkratka obr. příl.)

Obr. příl. 1 – situace sond na ploše parcel ppč. 838/2, 845/1,2. Výřez z katastrální mapy Praha 71/43-296, měřítko 1:1000.

Obr. příl. 2 – výřez z ortofotomapy Prahy se situací plochy parcel ppč. 838/2, 845/1,2., měřítko 1:1000.

Obr. příl. 3 – situace sond s vyznačením schématu dokumentovaných řezů, měřítko 1:500. Obr. příl. 4 – situace plochy domů čp. 135/II a pč. 841, 842 s vyznačením archeologických sond a

řezů. Výřez z katastrální mapy s vyznačením základní dispozice zástavby v úrovni přízemí, měřítko 1:500

Obr. příl. 5 – výřez z Jüttnerova plánu Prahy z let 1815-1816, se situací plochy budoucího stavebného záměru, měřítko 1:1000

Obr. příl. 6 – terénní dokumentace – plán ZS 1-RJ, 1:20 Obr. příl. 7 – terénní dokumentace – plán ZS 1-RV, 1:20

22

Obr. příl. 8 – terénní dokumentace – plán ZS 1-RS, 1:20 Obr. příl. 9 – terénní dokumentace – plán ZS 1-R0Z, 1:20 Obr. příl. 10 – terénní dokumentace – plán ZS 1-R01, 1:20 Obr. příl. 11 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RZ, 1:20 Obr. příl. 12 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RS, 1:20 Obr. příl. 13 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RJ, 1:20 Obr. příl. 14 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RV, 1:20 Obr. příl. 15 – terénní dokumentace – plán ZS 2-R01, 1:20 Obr. příl. 16 – terénní dokumentace – plán ZS 2-R02, 1:20 Obr. příl. 17 – terénní dokumentace – plán ZS 2-P01, 1:20 Obr. příl. 18 – terénní dokumentace – plán ZS 2-P02, 1:20 Obr. příl. 19 – terénní dokumentace – plán ZS 2-P03, 1:20 Obr. příl. 20 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RV, 1:20 Obr. příl. 21 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RS, 1:20 Obr. příl. 22 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RZ, 1:20 Obr. příl. 23 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RJ, 1:20 Obr. příl. 24 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RV, 1:20 Obr. příl. 25 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RZ, 1:20 Obr. příl. 26 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RJ, 1:20 Obr. příl. 27 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RS, 1:20 Obr. příl. 28 – terénní dokumentace – plán ZS 4-P01, 1:20 Obr. příl. 29 – terénní dokumentace – plán ZS 4-P02, 1:20

23

Obr. příl. 30 – terénní dokumentace – plán ZS 4-P03, 1:20 Obr. příl. 31 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RJ, 1:20 Obr. příl. 32 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RS, 1:20 Obr. příl. 33 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RV, 1:20 Obr. příl. 34 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RZ, 1:20 Obr. příl. 35 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P01, 1:20 Obr. příl. 36 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P02, 1:20 Obr. příl. 37 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P03, 1:20 Obr. příl. 38 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P04, 1:20 Obr. příl. 39 – výběrová terénní fotodokumentace – situace ploch Obr. příl. 40 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 1 Obr. příl. 41 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 2 Obr. příl. 42 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 3 Obr. příl. 43 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 4 Obr. příl. 44 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 5 (půdorysy) Obr. příl. 45 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 5 (řezy) Obr. příl. 46 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 8 (keramika) Obr. příl. 47 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 8 (ostatní) Obr. příl. 48 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 11 Obr. příl. 49 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 10 (keramika) Obr. příl. 50 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 10 (ostatní) Obr. příl. 51 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 3 (keramika) Obr. příl. 52 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 3 (stavební materiál)

24

Obr. příl. 53 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 9 (keramika) Obr. příl. 54 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 9 (ostatní) Obr. příl. 55 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 12 Obr. příl. 56 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 2 (keramika) Obr. příl. 57 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 2 (stavební materiál, uhlíky) Obr. příl. 58 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 2 (ostatní) Obr. příl. 59 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 5 Obr. příl. 60 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 4 Obr. příl. 61 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 6 Obr. příl. 62 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 1 (keramika) Obr. příl. 63 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 1 (keramika, ostatní) Obr. příl. 64 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 1 (koník) Obr. příl. 65 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 14 C) vývojové diagramy sond

1 – stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 1 2 – stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 2 3 - stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 3 4 - stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 4 5 - stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 5 D) výběrová dokumentace řezů s chronologicky rozlišenou startigrafií historického nadloží jednotlivých sond

1 – řez ZS1 - RS 2 – řez ZS2 - RV

25

3 – řez ZS3 - RS 4 – řez ZS4 - RV 5 – řez ZS5 - RJ

26