12. ročník 16, číslo 76. říjen 2012

10/12

ročník 16, číslo 76

říjen 2012

JÍDLO Nechci kropit konvičkou poušť Jak z odpadu udělat surovinu? Kompostuj! Dá se dobře rychle najíst? Molekulární gastronomie, foodpairing a entomofagie Jsem tlustá

časopis pro rovery a rangers

ROVERSKÝ

KMEN

O B S A H

OBSAH ÚVODNÍK

3

Chlebem živ jest člověk. Ale jakým a jak? (J.) 3

ROVERING Finské okénko (ref ) Týden ve znamení živlů (Tesák) Sailing for Sustainability aneb Plavba pro udržitelnost (Laduš) Rescue team (Vojta a Kulda) Skautské kurzy už jsou za dveřmi (Sirka)

4

Junák píše svou budoucnost. Je to věcí nás všech. (Šípek) 25

TÉMA

26

Nechci kropit konvičkou poušť (Sup a vd)

26

Učíme se značky, ale ne ty dopravní! (Rodrigo)

29

5 Jak z odpadu udělat surovinu? Kompostuj! (Mydlinka) 30 6

Potraviny a lokální zemědělství (Sestra)

32

9

Komiks (Eliška Ch.) Dá se dobře rychle najíst? (Miki, Markéta O., Sušenka, Joska a Kristýna Č.)

35

Šéfredaktorka

36

Skautky průzkumnice (a také vodní cyklistky) (Netyka)

Molekulární gastronomie, foodpairing a entomofagie (Stanleey a J.) 38

12

Jsem tlustá (Veronika Šuráňová a K.)

V cizí kůži (Činkapi)

13

Ladislav Rusek: Cestou k horám

14

39

Na tomto čísle spolupracovali Helena Kovalová – Mamut, Václav Dostál – Václavka (vd), Jiří Bělohradský – Caesh (C.), Renáta Farkašová – Renča (ref), Alex Bernadová – Šuměnka (Sum), Veronika Ušáková – Kostka (K.), Jana Klímová (korektury), oponenti a autoři článků a fotografií

Foto na obálce Jakub Pejcal – Boby

Noční host (Náčelník)

16

Podložka pod horkou konev (ref )

19

Co otřásá skautským světem (ref )

Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/kmen Dominika Potůčková – Julča (J.)

10

AKTUALITY

Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 64934926 tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/tdc www.skaut.cz/obchod

Redakce

8

(Mike a ref )

Mami, bude ze mě skaut (K.)

číslo 76, ročník XVI vychází 5× ročně registrační číslo MK ČR E 10199, ISSN 1213-0664 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. Více na www.skaut.cz/casopisy

4

Dobře rozjetý vlak

ODDÍL

ROVERSKÝ KMEN

časopis pro rovery a rangers

Outdoorové stolování (Sum)

43

Cizokrajný večírek (K.)

44

KOLEM NÁS 20 20

24 24

46

Stolové hory (Sum)

46

Poraď Evženovi

48

HYDE PARK

49

Skautem v občanském životě (Kosťa)

POZVÁNKY

Grafická úprava a zlom Imagemakers – Jitka Turbáková e-mail: [email protected] www.imagemakers.cz

49

51

Tisk POLYGRAF, s.r.o.

Předplatné SEND předplatné s. r. o. www.send.cz/skaut tel.: 225 985 225, 777 333 370 SMS: 605 202 115 Uzávěrka čísla 77 bude 19. 10. 2012. Zaslané materiály se vracejí na vyžádání, redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků.

Ú V O D N Í K

CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK. ALE JAKÝM A JAK?

„Co se dá o jídle psát?“, honilo se mi hlavou, když padl návrh, aby se jídlo stalo tématem říjnového čísla Roverského kmene. Postupně se ovšem ukázalo, že způsobů, jak se na jídlo dívat, je poměrně hodně a všechny jsou zajímavé a aktuální. Na Zemi je nás čím dál víc, je třeba živit hodně lidí a není tedy jedno, jak s potravinami nakládáme. Kupovat bio potraviny je dnes hodně trendy, podobně jako pít „férovou“ kávu nebo čaj. Gastronomie rozšiřuje své pole působnosti – od přípravy hmyzu po pokusy kombinovat zdánlivě nekombinovatelné potraviny. Do  přírody můžeme dnes vyrazit se superešusem, o  kterém se mohlo našim rodičům jen zdát. Nemít zahradu a přesto mít doma kompost také už není nemožné. Téma má ale i svou hodně vážnou notu – setkat se s někým, kdo trpí tzv. poruchou příjmu potravy, je bohužel docela běžné, a proto i o tomto přinášíme článek. Všechna témata nás vedla k  řadě otázek. Jak nakládat s  potravinami, abychom byli k druhým i k životnímu prostředí ohleduplní? Je bio opravdu zdravější, jak se často uvádí a  je to na biu

opravdu to nejdůležitější? Je nakupování férových surovin lepší než nakupování konvenčních? Má význam vybrat si namísto argentinského jablka české? A  co toto rozhodování znamená pro zemědělce? Co doma dělat s odpadem v  přírodě rozložitelným? Jaké jsou výhody a nevýhody stravování ve fast foodech? Co obnáší studium gastronomie? Je lepší koupit plastovou nebo kovovou misku? A  nakonec jsme si pokládali i  otázky tíživější. Co vede člověka k  tomu, že začne hubnout natolik, že to ohrožuje jeho zdraví? Jaké příznaky a  jaké důsledky mají poruchy příjmu potravy a  jak se dají řešit? A  co dělat, když se s  problémem potýkám já sám nebo kamarád z oddílu či ze školy? Odpovědi jsme hledali s řadou zajímavých lidí. O bio potravinách jsme si povídali s  profesorem a  vedoucím katedry chemie Technické univerzity v Liberci a  zakladatelem a  instruktorem kurzů Orbis Kaktus Josefem Šedlbauerem zvaným Sup (Nechci kropit konvičkou poušť). S  Mydlinkou jsme hledali cesty, jak mít doma kompostér, který neobtěžuje domácnost (Jak z odpadu udě-

lat surovinu? Kompostuj“). Se Sestrou jsme se zase zabývali otázkami konvenčního, extenzivního a lokálního zemědělství. Přispěli i  dva čeští zemědělci. Jak jdou jejich potraviny na odbyt, si můžete přečíst v článku Potraviny a lokální zemědělství. S  několika rovery a  rangers jsme pátrali po tom, proč chodit či nechodit do fast foodů (Dá se dobře rychle najíst?). Veronika Šuráňová, psychoterapeutka a externí lektorka občanského sdružení Anabell, v  článku Jsem tlustá odpovídala na naše otázky týkající se anorexie a mentální bulimie. Ani v tomto čísle se nevěnují články jen tématu, ale i tomu, co se dělo a děje ve skautském světě, co dělat s  roverským kmenem či družinou a mnohému dalšímu. Přesvědčte se sami. A když budete chtít, budeme moc rádi, napíšete-li nám, jak se vám první číslo v  tomto školním roce líbilo. Pěkné počtení! J. Foto: Jakub Pejcal – Boby 3

R O V E R I N G

FINSKÉ OKÉNKO Z MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ ROVERWAY

4

1 1 Otevíráme vám okna do země lesů a jezer, kam jsme se letos vydali na mezinárodní setkání R&R Roverway. 2 Dokud jsme nezačali vyměňovat šátky, jasně jsme poznali, kdo je Čech.

2

3 Na Festival day měla každá země prostor se představit, u českého stánku slavily spolu s tradičním jídlem a stavebnicí Merkur velký úspěch také násilné a orvávací hry. 4 V rámci sebe- a tebe-poznávacího bloku Live your life jsme měli příležitost střílet kachnami, zakřičet si na nebohou slečnu, která nám ochotně změřila, kolik decibelů ze svých hlasivek dostaneme nebo si zkusit rozbít auto – tato aktivita byla trochu kontroverzní, ale velmi oblíbená.

3

5 V bloku zaměřeném na tradiční skautské dovednosti, jako uzly, lanové překážky nebo práce se dřevem, jsme si mohli vypálit hrneček nebo vyřezat lžíci.

Pokud jsme zrovna nevymýšleli projekt prospěšný mimo naši skautskou organizaci (Rover Momentum), neučili se tančit, plést ani okoukat něco od mimů (Creative corner) nebo nedováděli v přírodním aquaparku (Aquaarena), možná jsme trávili čas u naší oblíbené aktivity – Světa. V lese byly rozvěšené kartonové bubliny, každá reprezentovala jednu zemi. Na jednu stranu se psaly domněnky, na druhou fakta vážící se k příslušné zemi. Domněnky směl psát kdokoliv, fakta jen účastníci z dané země. Česká republika dopadla takto: 6 7

(ref) Foto: Josef Prošek – Pepič

4

5

6

7

TÝDEN VE ZNAMENÍ ŽIVLŮ Z DENÍKU ÚČASTNÍKA STŘEDOEVROPSKÉHO JAMBOREE AQUA Na Aquu jsem se těšil již od začátku prázdnin, tím spíš, že to byla má první taková akce s tak velkým počtem účastníků i národů. Úderem dvanácté hodiny vyrazila naše patrola z  Brna a  začala strastiplnou cestu plnou překvapení na Slovensko. Překvapila nás nejen zdejší krajina, obyvatelé a  jídla, ale i  slovenské dráhy, jejichž přičiněním jsme dorazili na celou akci až po jejím zahájení. Tábořiště ovšem bylo na skvělém místě. Z jedné strany omýváno řekou Váhem a se sociálním zařízením odpovídajícím normám Evropské unie, kde teplá voda tekla jen velmi brzy ráno nebo těsně po poledni. Byl tu také bufet, který sloužil jako útočiště pro věčně hladové. Celý pohled kazily pouze dekadentně visící dráty vysokého napětí, táhnoucí se podél celého tábořiště tak krásně vklíněného do hor. A  teď už se dostáváme k  prvnímu dni legrace. Ve znamení bloku Terra (země) jsme celý den lezli po slovenských horách a  stálo to za to. Čerstvý vzduch, lesní plody a krásný výhled, až na mlhu, kvůli které jsme neviděli na deset metrů. Odpoledne začalo pršet, takže jsme se vrátili do tábora úplně promočení, ale šťastní, že jsme zase neviděli kus světa. Další den byl ve znamení Ignis (oheň), při němž se nám podle organizátorů rozpálí krev v žilách pod náporem všemožných sportů. Mimo jiné jsme si zahráli i  ringo, šlengo, indiaku nebo frisbie. Odpoledne pro nás byly připraveny sporty trochu netradiční, jako například obdoba paintballu s gumičkovými zbraněmi anebo dlouhá provazová lanovka. I  večer jsme si užívali naditého programu. V  bufetu se promítali filmy, byla otevřena čajovna a tím vším se linul zpěv skupiny Trapné ticho.

R O V E R I N G

Ráno začal den kultur, kde český kontingent předvedl scénky, které si připravil u příležitosti sto let českého skautingu. Všechny národy si připravily stánky s informacemi a národním jídlem. Český stánek byl nejlepší, protože nám jídlo vydrželo nejdéle. Další blok Aeris (vzduch) probíhal tak, že nás odvezli na odlehlé místo, kde jsme vykonávali veřejně prospěšné práce. Ty, jak jistě víte, toho mají se vzduchem mnoho společného, ale práce to byly zábavné. My jsme například pomáhali při opravě jedné velmi staré zříceniny. Jeden z  nejoblíbenějších bloků Aqua (voda) začal raftingem na divoké vodě, který instruktoři obohacovali prováděním kaskadérských kousků, jako například postavili raft, až všichni vypadali, nebo ho naplnili vodou a  raft pak pod její tíhou plul deset centimetrů pod  hladinou. Odpoledne poté jsme vyjeli na Liptovskou Maru, což je přehrada na Váhu vybudovaná kvůli povodním a  jedna z  největších vodních ploch na Slovensku. Tam jsme si v  banánové republice vyzkoušeli jízdu na kánoích, pramicích a plachetnicích. Tento výcvik byl poté završen mohutnou lodní bitvou. Poslední den byl naplněn všespojujícím elementem skauting, kdy jsme si mohli vyzkoušet různá lidová řemesla jako kovářství, tkadlectví, košíkářství, řezbářství nebo lidové tance. Následoval velkolepý závěrečný ceremoniál, kde na nás naházeli bahno, vodu a podobně. Večer proběhlo ještě pár koncertů, mimo jiné nám zazpíval i  Michal David. A ráno jsme vyrazili vstříc svým domovům. Václav Henych – Tesák (17 let), Praha

Sjezd divoké vody

Ringo je sport podobný přehazované, namísto míče se používají dva gumové kroužky zároveň. Více na www.ringo.cz

Indiaka je opět sport příbuzný volejbalu, hraje se se speciálním míčem s ptačími pery. Pravidla můžete najít zde: http://www.nidm.cz/inspiromat/ inspiromat-11-2011/namety-kcinnosti/jak-indiaka-na-svet-prisla.

Šlengo je hra pro dva týmy. Narozdíl od předchozích dvou pro ni nepotřebujete hřiště. Členové jednoho týmu vždy stojí co nejtěsněji u sebe a jeden člen ho obíhá a počítá kolečka. Druhý tým stojí v zástupu a podává si přes hlavu a pod nohama speciální míč – šlengo (jsou to vlastně dva tenisáky sešité v ponožce připomínající bolaso). Když druhý tým dopraví šlengo na konec fronty, poslední jej vezme, roztočí a za bojového křiku „šlengó“ ho co nejdál zahodí. V tu chvíli se role týmů vymění. Vítězí tým, který jako první oběhne 100 koleček. Ukázku ze hry najdete například na YouTube pod heslem „šlengo“.

Foto: Jan Holoubek – Piko 5

R O V E R I N G

SAILING FOR SUSTAINABILITY ANEB PLAVBA PRO UDRŽITELNOST Myslíš si, že plavit se týden po neznámých vodách Baltského moře s dvaceti cizími lidmi je pro tebe science fiction? Ano? Já jsem si to myslela také. Ale projekt Sailing for Sustainability mi ukázal, že je to realita. A to velmi skutečná.

Plachetnice Lovis První týden prázdnin jsem společně s více než dvaceti dobrovolníky, pěti tutory, kteří měli na starost své individuální tematické přednášky, a  čtyřmi členy posádky strávila na palubě plachetnice Lovis plavíc se podél estonského pobřeží z Pärnu do Tallinnu. Celý projekt Sailing for Sustainability probíhal během čtyř týdnů s nejrůznějšími hlavními té6

maty. Já si vybrala týden třetí o Udržitelnosti v běžném životě. Projekt to byl vskutku jedinečný. Vznikl na základě dohody Rio+20 týkající se šíření environmentálních a ekologických myšlenek a  byl podporován i  z  fondů Evropské unie, takže bylo pro potencionální účastníky snadné si takto nákladný projekt dovolit. Samozřejmě všichni prošli výběrovým řízením a byli vybráni

na základě jejich zkušeností a znalostí týkajících se tématu a také krátkého eseje. Nebylo to ale nic hrozného.

Znalosti a dovednosti. Přinést nebo odnést? Oboje! Celé to ale samozřejmě nebylo jen o  tom, naučit se plachtit, ovládat loď a pojmenovávat a používat všechny její

Přemýšleli jste už někdy o tom… Odkud pocházejí vaše banány?

R O V E R I N G

Z které země jsou květiny, které jste právě dostali? Kolik tisíc kilometrů muselo jídlo urazit než se dostalo na polici supermarketu? Kolik lidí jezdí do práce raději na kole než autem? Kolik lidí bydlí v komunitě a společně vaří, umývají nádobí, perou… ?

Skupina rozmlouvající nad tématy udržitelnosti

součásti (plachty, lana, navigaci atd.), leč každou volnou chvíli jsme věnovali předem připraveným workshopům. Jak se střídali přednášející z  řad tutorů i  účastníků, měnila se s  nimi i  témata našich přednášek, debat, besed či simulačních her. Na konci tedy bylo možné si odnést vědomosti například o  veganství (Proč lidé nejsou vegani či vegetariáni?), fair-tradu (Známe i jeho negativa?), produkci sóji (Víte, že na produkci 1 kg masa je potřeba 12 kg sóji jako potravy?), over-fishingu (Udržitelný lov je cca 20 000 tun ryb ročně, ale světově je vyloveno až 60 000  tun ročně), ekologické stopě (aneb zahrej si na svou Chokoland) nebo kapitalismu (filmy od  polského režiséra Žižka jsou k  tomuto tématu jako dělané). Kdo chtěl, mohl přihodit do pléna téma vlastní anebo si vybrat mezi dvěma paralelně se konajícími programy podle svých preferencí.

Vlnou, nevlnou Po vyplutí, pokud to povětrnostní podmínky dovolily, jsme společnými silami vytáhli všechny plachty, a mohli se věnovat našemu programu. Pokud to šlo dobře, sundávaly se plachty až večer před zakotvením. V  případě, že se ale počasí změnilo, bylo třeba plachty

i několikrát za den stáhnout a zase vytáhnout. Pokud nefoukal vůbec žádný vítr, byla zde možnost jet s moto rem, což sice dělalo značný randál, ale lepší než zůstat uprostřed moře.

Slepí nebo ignoranti Naše snažení pak bylo zakončeno velkým flash-mobem (spontánní akce na veřejném prostranství snažící se upoutat pozornost občanů) na tallinnské pláži poblíž přístavu Pirini, kde jsme se snažili místní občany pomocí transparentů postrčit k  zamyšlení o  tom, jak moc je jejich vlastní život udržitelný. Přemýšleli jste už někdy o tom, odkud pocházejí vaše banány? Jezdíte každý den do práce na kole? Jak často jíte maso? Část z nás potom měla zavázané oči, jako že transparenty a tedy i problémy na nich nevidí, a druhá polovina je zaspávala přímo na místě ve spacácích. A kupodivu jsme se setkali i s několika pozitivními ohlasy, kdy se nás lidé přišli ptát, co jsme, kdo jsme a  co tímto chceme říci. Kdo chtěl, mohl před začátkem akce nebo po jejím ukončení ještě zůstat a  cestovat v  Estonsku a  přilehlých pobaltských zemích. Každý si tedy mohl přijít na své, ať už zůstal se skupinou

Proč jsou výrobky fair-trade tak moderní? Proč se nedělá fair-trade i oblečení a jiné zboží kromě potravin? Jak často jíte maso? Jak často jíte ryby? Proč nejste vegani? Jak můžete změnit to, co vám v tržním systému nevyhovuje? Jaká je skutečná hodnota vašich džínsů?

den či dva v Tallinnu, a teprve potom se vydal domů, anebo propadl CouchSurfingu (možnosti bydlet pomocí speciálního webu u předem vyhledaného hostitele zdarma) a zůstal na cestách i třeba celý další týden. Jeden týden avšak utekl jako voda a my už jsme se museli loučit. Jaká škoda… „Man off the board!“ Lada Matyášová – Laduš (23 let), Šumperk Foto: archiv autorky 7

R O V E R I N G

RESCUE TEAM Na konci května se v okolí Kokořína ozývaly záhadné výkřiky, nad lesem stoupal dým a houkaly houkačky. Nešlo však o žádnou tragédii, ale zážitkovou akci pro rovery a rangers s názvem Rescue Team.

Zúročení naučeného V chatě se zabarikádovala skupina třech uprchlých vězňů a drží zde dva rukojmí. Rescue Team musí vzniklou situaci vyřešit. Jedna skupina začíná s vězni ihned vyjednávat, zatímco druhá se připravuje na zásah do budovy. Nervozita stoupá, požadavky vězňů jsou stále nesmyslnější. Oba týmy tedy vtrhnou do budovy a následuje přestřelka, při níž jsou dva pachatelé zabiti a tři členové zásahovky zraněni. Rukojmí jsou však zachráněni bez zranění.

Slaňování s raněným

O čem celá tahle akce je? Cílem je vyzkoušet si každodenní práci záchranářů, hasičů nebo členů policejní zásahové jednotky a přitom se i něčemu přiučit. Letos se konal již čtvrtý ročník Rescue Teamu a  zúčastnilo se ho patnáct účastníků.

Jak letošní ročník probíhal? V  pátek, po vzájemném seznamování, proběhlo rozdělení účastníků na dvě operační skupiny a  rozdělení funkcí. Prvním programem následujícího dne byla přednáška ze zdravovědy (nechyběla ani praktická část nácviku s Andulami) a nácvik slaňování. Praxe na sebe nenechala dlouho čekat a Rescue Team obdržel informaci, že se na nedaleké skále zranili dva lidé. Následoval rychlý výjezd na místo „neho8

dy“. Záchranáři nejprve museli uklidnit plačící přítelkyni jednoho ze zraněných a  potom už rychle ale s  velikou opatrností přesunout prvního těžce zraněného muže s podezřením na poranění páteře k sanitce. Nejnáročnější částí pak bylo slanit na zem i druhého muže, který uvízl přímo uprostřed skály s poraněnou rukou. I  přestože práci záchranářů mírně komplikovali novináři, vše se podařilo zvládnout. Určitě mnozí z vás již někdy slaňovali nebo lezli, ale slaňovat se zraněným člověkem, kterého máte připevněného k sobě, je úplně jiný zážitek. Dalším bodem programu byl kurz sebeobrany, přesněji zatýkání, odzbrojování a ukázka základních ale účinných chmatů. Současně probíhala i výuka zacházení s  airsoftovými zbraněmi. Účastníci se učili, jak se chovat k  nabité zbrani, jak ji správně vybít či použít a  osahali si i výstroj zásahových jednotek. Na to navazovala instruktáž policejních zásahů proti nebezpečných pachatelům.

Jedním z dalších témat kurzu byly hromadné nehody. Zvládnutí takové situace si účastníci mohli vyzkoušet, když klidný večer přerušil hlas ve vysílačce, který našim záchranářům sdělil, že nedaleko základny spadl vojenský vrtulník. Nebyl čas na rozmyšlenou. Jen pobrat to nejnutnější vybavení a rychle na  místo „nehody“. Spousta kouře, ohně a křiku – tak nějak vypadaly první chvíle zásahu. Poté, co se podařilo oheň stabilizovat, se začalo se zajišťováním téměř desítky raněných. Účastníci si museli poradit např. s amputací ruky nebo těžkými popáleninami. Posledním bodem programu byla přednáška i  praktická zkouška vodní záchrany. Figuranti představovali tonoucí a  naši záchranáři je museli dostat na břeh, ošetřit a resuscitovat. Pokud vás akce zaujala, zanechte nám svůj email na rescueteam.skauting.cz/chci-info a nenechte si ujít další ročník. Vojtěch Novotný – Vojta & Michal Májský – Kulda Foto: Jakub Novotný – Čahoun

R O V E R I N G

SKAUTSKÉ KURZY JSOU UŽ ZA DVEŘMI Vždyť ty kurzy budou až příští rok... Máš pravdu. Lesní kurzy a školy budou nejspíš začínat až na jaře příštího roku a  hlavní část se pravděpodobně uskuteční někdy v  srpnu. Není to však pravidlem, a tak můžeš potkat i lesní kurzy probíhající v  zimě – například roverský Safír nebo vůdcovský Jasan. Navíc existují také „nelesní“ kurzy, které mohou probíhat prakticky kdykoliv během roku. Dalším důvodem, proč se o  skautské kurzy začít zajímat už nyní, je dostatečný prostor pro zmapování situace a výběr toho správného kurzu. Nabídka je široká, takže ti asi nějaký čas zabere, než se v ní zorientuješ a získáš potřebné informace o kurzech, které svým zaměřením odpovídají tvým představám. Když se do shánění informací pustíš už nyní, získáš navíc tu výhodu, že ještě budeš moct čerpat ze zkušeností letošních účastníků. Znáš-li někoho takového, určitě ho pořádně vyzpovídej. Alespoň si ověříš, jaký je vztah mezi informacemi na webu a skutečností.

Co jsou to lesní kurzy a jak se liší od těch „nelesních“? Prozatím ti bude stačit, když si slovo lesní představíš jako označení kvality. Lesní kurzy a  školy totiž musí mít předepsaný počet dostatečně kvalifikovaných instruktorů a projekt akce musí uznat zpravodaj Výkonné rady Junáka pro vzdělávání za dostatečně kvalitní. Také je dobré vědět, že kromě lesních a „nelesních“ lze skautské kurzy rozdělit na kvalifikační a nekvalifikační. Toto rozdělení si všímá, zda je hlavním cílem příprava k získání kvalifikace nebo je cíl kurzu jiný. Mezi kvalifikační si můžeš

zařadit například čekatelské či vůdcovské kurzy, které tě připravují na složení čekatelské respektive vůdcovské zkoušky. Typickým příkladem nekvalifikačních jsou roverské kurzy, na kterých poznáš rovering ze všech stran a hlavně získáš chuť do dalšího skautování. Připrav se také na to, že kvalifikační i nekvalifikační kurzy můžeš potkat jak v lesní, tak v „nelesní“ verzi. Účastníci Ekumenické lesní školy

„

Možná ti toto tvrzení přijde přehnané. Snad ale po přečtení tohoto článku získáš pocit, že otázkou výběru kurzu pro příští rok má cenu se zabývat už nyní a budeš také vědět, jak se do jejího řešení pustit.

jdi. Ptej se ve svém okolí, zda ti někdo může poskytnout informace o  členech instruktorského týmu. Získávej informace od bývalých účastníků a srovnávej jejich zkušenosti s informacemi z webu. A pokud znáš někoho, kdo se ve skautských kurzech vyzná lépe než ty, neboj se ho požádat o radu.

Teď už vážně nevím, jak si mezi tím vším vybrat!

Začínám pochybovat, zda to stojí za takové úsilí...

Nejprve se rozhodni, zda chceš jet na  kvalifikační nebo nekvalifikační kurz. Můžeš se o tom poradit se svým vedoucím kmene či oddílu nebo s  někým na středisku. Ať už se rozhodneš jakkoliv, zůstane ti ve výběru buď několik kurzů připravujících na stejnou kvalifikaci nebo několik nekvalifikačních kurzů lišících se zaměřením. Podle svých časových možností můžeš výběr dále zúžit buď na lesní (ty by měly být prioritou) nebo „nelesní“ kurzy.

Věř, že stojí. Naučíš se nové věci, zažiješ netradiční zážitky, potkáš zajímavé lidi, podíváš se na věci z nové perspektivy, najdeš inspiraci, dobiješ baterky, získáš nové přátele. Hlavně ale na vlastní kůži zažiješ tu neopakovatelnou atmosféru, kterou je těžké popsat, ale její odlesk můžeš snadno postřehnout v nadšení těch, kteří se ze skautských kurzů vracejí. Nechej si o tom od nich chvíli vyprávět a budeš mít chuť se také stát vypravěčem.

Ze zbylých kurzů budeš muset vybírat podle informací, které se ti podaří o  jednotlivých kurzech získat. Podívej se na web kurzu a důkladně si jej pro-

Za Roverský odbor Jiří Matoušek – Sirka (25 let), Zlín

“

Foto: Jan Smrčka – Čáp

www.skaut.cz/akce www.roverskekurzy.cz http://krizovatka.skaut.cz/blogy/7146-jak-jsem-vybirala-cekatelky

9

R O V E R I N G

DOBŘE ROZJETÝ VLAK ANEB S MIKEM O POLIBKU Jak se můžu zapojit a jaké podmínky musím splnit, abych se mohla zúčastnit soutěže? Nemnohé! Jedinou podmínkou je věk 14–26 let, přičemž členství v  Junáku není nutné. Přihlásit se může jednotlivec i  skupina, grafik či origamista, mladý Picasso i malá tvůrčí dušička. Nebo jak říká můj kamarád Dacan (M. Sýkora): Možnost, jak se zapojit, se najde pro všechny – od oddílového fotografa, který bez svého aparátu neudělá ani krok, po kronikáře, co zaznamenává každou oddílovou akci.

Přestože MICHAEL MIŇOVSKÝ – Mike (20 let) občas propadá sebelásce a skepsi, je v hloubi duše upřímný dobrák. Lehce bohémský, přesvědčený humanista (a vůbec ne naivní!), cítí zodpovědnost za osud svůj i druhých, což promítá do snahy o trochu lepší svět. Radost a uplatnění nachází střídavě u Polibku múzy a mateřského oddílu Nik, které jsou pro něj alfou a omegou skautského bytí. Moudrost a inspiraci čerpá zas na půdě ČVUT a nově též na Filosofické fakultě. Přebytečnou energii vkládá do výroby technických udělátek jakož i dlouhých diskusí, únavu rozhání útěky do krajiny. A jeho krátkodobý cíl? Hlavně aby se z něj nestal úplný kentaur!

„

Nově vás bude čekat bazar se šperky a dalšími nezbytnostmi, in site spontánně tvořivá akce pro kmeny a také workshop Umění pod kůži aneb břitké lekce z hluboké teorie.

“

Jak se zrodilo letošní téma? Nabízela by se klišovitá odpověď, totiž „v bolestech“. Téma letošního PM však přišlo na svět přesně opačně. Přinesla je v zobáku svižná a tvořivá debata na týmovém webu a dalo by se říct, že volba byla jednoznačná. Pouze na radě celého Mikulášského víkendu mi dali krapet čočku, že jsme s tématem předběhli celý Miquik.

vzorec chování nebo třeba Velká fermatova věta. No copak to není taky vzor(eček)?

Jak se vám pracuje v novém týmu? Proč jsi vlastně do šéfování takové akce šel? Můžu mluvit i  za ostatní? Myslím, že jsme jako polibkoví greenhorns odvedli pořádný kus práce a lidi v týmu z toho snad už začínají mít i  radost. A  musím zde říct, že mají můj obdiv. Pokud jde o mě, s účastí jsem z časových důvodů dlouho váhal a  požadovaný projekt jsem zaslal, až když nebylo zbytí. R 2012 Múza, do kterého jsem naskočil, byl však dobře rozjetý a Polibek mě teď nejen posouvá dál, nýbrž i nesmírně těší. Podobnou zkušeností by si podle mě měl projít každý, kdo váhá.

Na co se můžeme těšit na letošním festivalu? Soutěžící potěší setkání s  jejich porotci a zpětná vazba k jejich výtvorům, jakož i chvilka slávy na pódiu a hodnotné ceny. Pro diváky připravujeme speciální výstavu výjimečných děl, interaktivní systém hodnocení a  především večer, který se zaměří mnohem víc než dřív na roverské kmeny. Nově vás bude čekat bazar se šperky a dalšími nezbytnostmi, in site spontánně-tvořivá akce pro kmeny a také workshop Umění pod kůži aneb břitké lekce z hluboké teorie.

Co je vlastně Polibek múzy? Co pro Tebe znamená pojem Vzory? Polibek múzy je jediná skutečně nezávislá soutěž pro mladé a kreativní lidi. Je to příležitost zkusit si něco nového, neobvyklého, posunout se za obzor každodenního života i zkušeností. Polibek múzy je příležitost k seberozvoji a jedna z  velkých výzev na cestě roverským životem. 10

Znamená to pro mě spoustu věcí, ale jako první pomyslím na lidi, ke kterým vzhlížím coby k  majáku na své cestě životem. Tedy nic extra originálního. Může to být ale tak jednoduché jako vzorovaný svetr, šablona vysvědčení, ale klidně i  sociologický

Čím se bude lišit letošní ročník od těch minulých? To je snadné. Bude zas o  kousek lepší než ten minulý . Tvůrci se mohou těšit na srovnání se skauty v  zahraničí i  s  profesionálními umělci, ještě pečlivěji vybranou porotu, nové divácké

hodnocení a  pokud vše půjde hladce, tak i na roverskou akci v duchu performance art, snad ještě před festivalem. Po něm naopak přijde na řadu Sympozium, kde si najdou svoje ti, kdo se chtějí vyřádit s neotřelými technikami, ale nově i každý, kdo to myslí s rukodělkami ve svém oddíle vážně a  chce dát své činnosti pořádnou vzpruhu.

né poukázky do vybraných obchodů podle příslušných kategorií. Nově dostane každý vítěz svého oboru putovní cenu, kterou již v plamenné výhni ohýbá pod svýma rukama jeden z našich štědrých porotců – umělců. Cenou je však také zkušenost a  zážitek, který se nezapomíná.

Akce je omezena do 31.12.2012 nebo do vyprodání zásob

R O V E R I N G

Za rozhovor děkuje ref Jaké ceny jsou připraveny pro vítěze?

• Na Naví vícc CD D JJes estř t áb v tř vyp ypra ypra avu vuje j je ZDAR ZD A MA AR A ke  ek ka ažd ždé ob bjje ed dn ná áv vce e n d 30 na 00, 0,-- Kč K . • Vě V tššin na sl slev ev 500 70 0% • Ed E icce vů ůdccov ovsk ká zk z ou o šk ka – za a d dva vack cku! ck u u! • Ed Edic icce Sk kau utk tksé sé é pra r m me eny – za za t  ttři ři pět ě ky! ky y! • Ed Edic icce Sk kau utsské den eník ky – za a d dva v ck c u

Foto: archiv autora

Sladké, slané, věcné, hodnotné i symbolické. Povětšinou to budou hodnot-

INZERCE

Výrazné slevy dalších zajímavých publikací – Expedice Delta, Skautskou stezkou, Kouzelná Lucerna a řada dalších. Kompletní přehled najdete na obchod. skaut.cz. Doplňte si vaší soukromou i oddílovou knihovničku! Nikdy to nebylo a nebude výhodnější.

11

R O V E R I N G

SKAUTKY PRŮZKUMNICE (A TAKÉ VODNÍ CYKLISTKY) ANEB NEUTOPILY JSME BICYKL, TRÉNUJEME NA MISTROVSTVÍ

VŠE, CO JSTE KDY CHTĚLI VĚDĚT O GLOBÁLNÍM ROZVOJOVÉM VZDĚLÁVÁNÍ (GRV), NAJDETE NA NOVÉM WEBU!

V Červeném Kostelci se v červenci 2012 uskutečnilo již 5. mistrovství ČR zvané „Water-Bird Cup“. A  nechyběla tu ani reprezentace z  Čelákovic! Naše výkony zatím nebyly nijak výjimečné, ale máme odhodlání to do příštího roku změnit. Chcete-li se k nám přidat nebo si skákání alespoň vyzkoušet, neváhejte nás kontaktovat a přijet do Čelákovic. TIP

Co je GRV? Jaké jsou jeho cíle a principy? Jaké zdroje existují a jak se mohou školy zapojit? Na tyto a další otázky Vám odpoví nový web www.globalnivzdelavani.cz, který představuje české organizace zabývající se GRV, uvádí příklady dobré praxe a možnosti zapojení. Na webu najdete i kalendář s aktuálními semináři, konferencemi a dalšími akcemi. Učitelé jistě ocení seznam 60 vzdělávacích materiálů pro učitele, které již byly v České republice vydány. Mnoho z nich zde naleznete i zdarma ke stažení. Web byl vytvořen s finanční podporou Evropské unie a Ministerstva zahraničních věcí v rámci projektu The World in the Shopping Cart organizací NaZemi.nou cestu migranta z chudé země do bohaté nebo se účastnit simulace procesu výroby džín v různých částech světa. 12

V angličtině znamená sloveso „to scout“ provádět průzkum. Čelákovické skautky a rangers dostály tomuto překladu a jsou průzkumnicemi a  také průkopnicemi v oblasti nových vodních sportů. Za slunných dní je možno na Labi u Čelákovic vidět prapodivný pohybující se stroj. Má sice řídítka, ale bicykl to není. Jako vodoměrka se pohybuje po vodní hladině. Jedná se o „aqua skipper“ čili vodní skákadlo nebo také „water-bird“. Funguje na principu vztlakových sil a je poháněn výhradně lidskou silou. Jezdec musí nohama dělat rytmické pohyby vycházející ze špiček nohou. Je to fyzicky náročné, ale motivace k  pohybu je tu velká. Jakmile jezdec přestane skákat, začne se potápět.

Cena vodního skákadla se pohybuje různě – podle prodejce. Určitě ale nestojí víc než nové kolo. Na WaterBird Cupu se dalo sehnat za 3 000 Kč i s brašnou, do které se dá složit. Že je na vodní sport už trochu zima? To možná ano, ale trénovat na potřebnou fyzičku je možné i  v  zimě, stejně jako vydělávat na nový stroj. Na jaře pak můžete hned se svým kmenem či oddílem začít. Takže? Více informací o tomto vodním sportu (včetně fotek a videí) najdete na http://www.vodniptak.eu nebo na http://www.water-bird.eu

Anna Radová – Netyka (21 let), Čelákovice [email protected] Foto: archiv čelákovských skautů

R O V E R I N G

V CIZÍ KŮŽI UŽ JSTE NĚKDY HRÁLI LARP? Ve strohé služebně policejní stanice vládne napjatá nálada. Zásahová jednotka se právě vrátila z neúspěšné akce, při které jeden z jejích členů za podivných okolností zahynul. Začíná kolečko výslechů, ve výpovědích některých kolegů se objevují rozpory. Ostatně, i tvoje postava má svoje tajemství. A brzy se bude muset rozhodnout. Prozradí to, co ví? Čemu dá přednost? Kolegialitě? Dodržování zákona? Nebo vlastnímu prospěchu? O tzv. larpech (Live action role-playing game) – hrách s  hraním rolí naživo – jste už nejspíš slyšeli nebo nějaký dokonce zažili. Nejčastěji jde o  zábavu uzavřených komunit hráčů, tematicky zaměřenou na historii nebo fantasy. Larp ale může vypadat úplně jinak. Při jeho specifické komorní podobě se obejdete bez dřevěného meče i  bez kostýmu. Stačí vám několik hodin času, chuť stát se součástí příběhu a ochota ztvárnit co nejpřesvědčivěji svoji úlohu.

Hrát své malé drama jen sami pro sebe K  tomu, abyste si mohli komorní larp vyzkoušet, nepotřebujete žádné předchozí zkušenosti. Je třeba se jen předem přihlásit, hry totiž mají přesně daný počet postav. Není nutné se připravovat ani učit text, stačí přečíst si stručné základní informace o  příběhu, které pošlou organizátoři e-mailem. Zjistíte z  nich, v jaké době a prostředí se odehrává, případně jednoduché pokyny ohledně oblečení („vezměte si na sebe něco tmavého, raději kalhoty než sukni“). Když se hráči doopravdy sejdou, nastane důležitý okamžik: vybírání rolí. Teď se můžete rozhodnout, čí osud byste si rádi vyzkoušeli, jaký charakter ztvárnili. Chcete být romantickým hrdinou, nebo vás láká střihnout si třeba padoucha? O své postavě se vzápětí dozvíte důležité údaje: jaká je její minulost a společenské postavení, o  co se snaží, co ji

trápí. A pak už – ve spolupráci s ostatními – začnete rozehrávat vaše společné dobrodružství. Podobá se to improvizačnímu divadlu, daná je pouze výchozí situace, dál ale hráči příběh rozvíjejí podle vlastních představ. Záleží na nich, jak skončí. Diváci tu nejsou, „herci“ hra-

„

I lidé, kteří se dobře znají z kmenové činnosti, se mohou najednou navzájem uvidět úplně jinýma očima.

“

jí svoje malé drama jen sami pro sebe. Nepřišli zvítězit nad ostatními, ale prožít něco zvláštního, rozšířit svoji osobní zkušenost a možná se o sobě i něco nového dozvědět. I lidé, kteří se dobře znají z kmenové činnosti, se mohou najednou navzájem uvidět úplně jinýma očima.

Je libo sci-fi, detektivku nebo prostředí školní třídy? Náměty komorních larpů jsou pestré. Chcete si prožít napínavé sci-fi drama jako ve filmu nebo drsnou detektivku? Můžete vést složitá diplomatická jednání,

ocitnout se v koncentračním táboře nebo se třeba na dvě hodiny vrátit do lavice 5.A a posílat si při hodině psaníčka. Při „lehčích“ hrách se pobavíte, ty vážnější vás možná přimějí zamyslet se nad věcmi, které většinou moc neřešíte. Proč musela moje postava udělat zrovna tohle, i když mně osobně se to vůbec nelíbí? A jak bych se v takové situaci zachoval já? Pokud si larp zahraje celá družina, společný zážitek může být inspirací pro zajímavou debatu.

Jak na to? Larpy včetně těch komorních u nás příležitostně pořádá celá řada sdružení a zájmových skupin po celé republice (více na www.larp.cz). Dobrou příležitostí, jak se s touhle zajímavou aktivitou seznámit, je podzimní festival HRAJLARP, který právě začíná v Praze. Od začátku října do poloviny prosince se budou na různých místech (klubovny, čajovny apod.) pravidelně hrát larpy, vhodné i pro úplné nováčky. Nabídku her, termíny a možnost přihlášení najdete na www.hrajlarp.cz. Eva Jedelská – Činkapi (48 let), Praha Foto: Jan Povýšil 13

R O V E R I N G

LADISLAV RUSEK: CESTOU K HORÁM SKAUTSKÉ EVERGREENY Letos 27. července zemřel měsíc po svých 85. narozeninách olomoucký skautský výtvarník a esejista Ladislav Rusek – Šaman. Není snad skaut, který by neznal jeho typické kresby a linoryty – ať už z kalendářů, knížek, brožur, pohlednic nebo pozvánek. Jako vzpomínku na něj přetiskujeme výběr ze zamyšlení nazvaného Cestou k horám.

Po cestě k horám dohonil mne chlapec, snad osmnáct či dvacet, těžko říci. Šel sám, tak jak i já sám stále chodím. Chodník byl dost široký pro nás oba, a tak se prostě po pozdravu přidal. (…) 14

Když kdysi dávno, na úsvitu lidstva, hrdelním skřekem kdosi naznačoval svou radost, hněv, svou lítost nebo bolest, tu bylo lidské slovo ještě na počátku, kdy věrně znělo citem, přáním, pravdou.

Dnes už je slovo zcela odtržené od srdce… Je to jen hovor, povídání, málokdy sdělení a pravda – téměř nikdy. A zde ti les dá vzácné poučení: on promlouvá svým tichem. Už kdysi dávno, za časů přísných, ponurých proroků, uslyšel kdosi v srdci svého srdce podivný hlas: Buď tich! Buď tich a poznáš, že v tichu je tvůj Bůh! A tak i stromy, vysoké stromy, které rostou k nebi a které z všech živých tvorů Země jsou nebi zcela jistě nejblíž (jen pták tu touhu občas naplňuje na lehkých křídlech: vždy však klesá dolů), ty stromy jsou nám vzorem: ony mluví tichem, jen šeptem listí, jehličí sykavým šumem, když se v něm smýká smyčec větru. I pohybem, když větve klanějí se vánkům. Mluví i vůněmi. Ty vůně léčí: i toto vědět, to je moudrost lesa. (…) Les, to je velké podobenství, které každý vykládá po svém. Rozhodně to však není příruční knihovna, která dá na vše hned rady. Zde musí najít každý svou cestu sám a mnohý, mnohý jen bloudí v kruhu. Les je vždy starší a moudřejší než ty a mnohé staré stromy ti mohou vypravovat o dávných časech – jen je umět čísti! Hleď, na tomto smrku můžeš spočítati léta, aniž ho skácíš. Jdi zrakem po přeslenech, jdi po těch schodech větví. Z jejich vzdálenosti odhadneš, které roky byly dobré a které nepříznivé, suché. Tamten listnáč, ten ukazuje svými haluzemi, jak uhýbal před stínem, před sousedy, kteří ho trochu tísní. Hledal světlo, stejně jako ho hledá člověk. (…) Když jednou dávno, po výstupu těžkém a rychlém, silně zadýchaný, jsem ulehl na záda na vrcholu Choče na rozpukaný kámen bílé skály, na chvíli jsem zažil jakési povznesení, něco jako velký mír a velké utišení. Slávu hory. Už už jsem cosi začal chápat. Hlas v šumu krve, zpěněné dýchání. Mé vibrující nervy začaly hasnout, jako když stahuješ knot lampy. Všechno je jiné, daleko vznešenější, začal jsem chápat, že vše má slavný smysl – vtom společník promluvil všedním hlasem a strhl mne zpět. Bylo to pryč. A já už léta hledám ozvěnu té chvíle, zkouším se přiblížit té chvíli pochopení,

R O V E R I N G

aspoň na spodní příčku Jákobova žebře… Po lesích hledám roztroušené střípky vznešené Pravdy, o níž se píše v knihách. Jsem ale spíš čtenářem Knihy lesů, pojď občas se mnou, pomůžeš mi hledat. (…) A tak jsme došli k městu. První hvězdy už vyvstávaly v temných hloubkách výšin. Jen krátkým stiskem spojili jsme ruce: oba víme, že se zas sejdem, někde, jednou na stezkách věčně zelených. Cestou k horám. Vždy jenom na pár chvil… On chodí rychle a můj krok už trochu vázne tíhou, která se nastřádá a sčítá z únavy všech těch divně klopýtavých let, mně daných let, která jsem žil i marnil. Víte, co se říká: Kdybych tak znovu žil… A měl ten dnešní rozum… Snad bych přece jen došel alespoň trochu výš a trochu dále po strmé stezce zvané život…? Snad je to hloupost. Snad bych dělal chyby znovu a znovu – jsem jen prostý poutník na cestě k horám. Ale kdybych si snad mohl vybírat místo, místo pro vskutku žitý život, musely by tam šumět lesy. A kus říčního břehu a hory, třebas nevysoké… Hory, hory pod nebesky modrou oblohou.

Kde to najdu?

RUSEK, Ladislav. Cestou k horám. Liberec: Skauting, 2000. 32 s. Vyšlo jako příloha Roverského kmene č. 4 v edici Semínka.

Ladislav Rusek – Šaman (1993) Foto: Jakub Pejcal – Boby 15

R O V E R I N G

NOČNÍ HOST POVÍDKA MILOSLAVA NEVRLÉHO

Oheň vyskočil z  chlapcovy ruky a  lesy ještě o  poznání ztemněly. Kagaj přivřel oči, naklonil se nad plameny a jako večerní zvíře vdechoval štiplavý kouř bukových větví, který se spojoval s  větrem vanoucím z  Lubochňanské doliny v  nádhernou a  nezapomenutelnou vůni Karpat. V tu smutnou dřevitou vůni lesů, listí, ovcí, hub a devětsilu, na kterou Kagaj již nikdy nezapomene. Jeho uši nemohly slyšet blaženější zvuky. Ve  vzmáhajícím se večerním větru mu za zády tiše pleskala stanová plachta a kovové zvuky svědčily o tom, že Pulda již připravuje večeři. Obojí představovalo zvuky bezpečí a míru, ale kdyby si měl Kagaj vybrat, chce-li slyšet stan ve větru, nebo Puldu, neváhal by ani chvíli: bez Puldy by se ani s deseti stany nevydal do těchto končin. Kagaj se bál. Celý život žil ve městě a nyní neviděl kolem dokola nic jiného než lesy, hory a doliny. Seděl vysoko nad tím hornatým světem, ztracen s Puldou mezi klečí, pastvi16

nami, skalami a bukovými pralesy Velké Fatry, a nad nimi byly, kromě nebe, již jen vápencové skály Čierného Kamene.

Pulda se ušklíbl. Dojmy, kterým Kagaj tak snadno podléhal, se od jeho praktické duše odrážely jako sekerka od skály.

Kagaj se téměř ani neodvažoval pohlédnout přes dolinu, která se dole ztrácela ve tmě, na protější horský hřeben. Dvacet pět kilometrů, ve výši skoro čtrnáct set metrů nad mořem, se táhl ten obr bez cest, lidí a obydlí, porostlý jen statisíci stromů, od Kopy nad Váhom přímo k jihu, do srdce Velké Fatry. Jak to, že se Hadrář odvážil napoprvé a s tak lehkým srdcem tudy projít? Splní-li svůj slib, měl by dnes večer dojít až k nim. Bylo to zvláštní pomyšlení, že Hadrář musel strávit včerejší noc sám na černém hřebeni. Dlouho do tmy seděl včera Kagaj před stanem a snažil se zahlédnout záblesk ohně v  dalekých lesích. Až ho Pulda zahnal do stanu: „Co si vybral, to má. A neboj se, Hadrář se neztratí. Jeho oheň odtud neuvidíš. Zítra ho tu máme i s tím jeho muchovníkem.“

Ostatně Hadrář si všechno zavinil opravdu sám. Když včera ve čtyři ráno vylezl z Váhu a z vlasů vytřepal vodu na Puldův obličej a Kagajův spací pytel, nebylo po žádném muchovníku ještě ani vidu ani slechu. V půl páté již zastavili na silnici první nákladní auto. Za jízdy Hadrář znenadání navrhl zimou se třesoucímu Puldovi a  ohromenému Kagajovi, aby vystoupili v Kraľovanech, vylezli na Kopu a prošli Velkou Fatru pěšky. Řekl to tak ledabyle, jako kdyby těch třicet kilometrů navíc a s těžkými batohy nic neznamenalo. Do Puldy jako když střelí. Nevadily mu kilometry, ale nesnesl porušení Plánu cesty. Prázdniny měl naplánované na den přesně jako Amundsen výpravu k jižnímu pólu. „Podle plánu jedeme na Fatru přes Ružomberok,“ řekl suše, „plán neměníme.“

Do Kraľovan zbývalo už jen pár kilometrů. Hadrář si nabral plná ústa suchých ovesných vloček, které nosil stále s sebou v plátěném pytlíku, a nabídl Puldovi: „Vezmi si, Puldo, kdo jí oves, toho nezebou nohy.“ Pulda beze slova odstrčil špinavý pytel. Na autě byla po ránu pekelná zima. Hadrář pokračoval: „Nezlob se, Puldo. Dočetl jsem se o  tom teprve před několika dny. Na skálách nad Váhem prý je vzácný strom muchovník. Snad u  nás jinde ani neroste než tam. Byla by to přece škoda, umřít a nevidět muchovník, nemyslíš?“ Slovo muchovník Hadrář přímo vychutnával. Kdykoliv mluvil tímto tónem, byl s  ním konec. Ale s  Puldou také nebyla toho dne řeč. Náklaďák uháněl podle Váhu a  na druhé straně velké řeky se z ranní mlhy zvedala úděsně strmá, skalnatá, ale přitom hustě porostlá hora. Kagajovi připadala jako vzor neprostupnosti. Hadrář okouzleně mávl rukou: „Hele, Puldo, to je Kopa, začátek Velké Fatry. Tam určitě musí růst nejmíň tisíc muchovníků. Pojď, vystoupíme.“ Kagaj se modlil, aby Pulda nepodlehl. Nešlo mu ani tak o  plán jako o  těch třicet kilometrů. Pulda vydržel. „Už jsem řekl. Plán neměníme.“ „Škoda,“ řekl Hadrář, „myslel jsem, že skauti jsou vždycky připraveni vidět něco nového a pěkného.“ Náklaďák právě přejížděl most. Hadrář zaklepal na kabinu, auto zastavilo. „Zítra večer vám donesu pod Čierny Kameň muchov-

ník,“ řekl Hadrář. Potom seskočil, slovensky poděkoval řidiči, auto sebou zase trhlo a  na korbě zůstali jen Pulda s Kagajem. To bylo včera. Teď už se Čierny Kameň téměř potopil do tmy. Na všechny strany se táhly lesy bez konce. Byly teď večer cizí a nepřátelské a na Kagaje padl strach, celý den pečlivě ukrývaný. Odkud asi včera v noci vyšlo to ohromné zvíře, o kterém si Kagaj dosud myslel, že žije jen v  pohádkách nebo aspoň hodně daleko od míst, do nichž by mohl někdo zabloudit? Snažil se na to nemyslet. Mohlo vyjít odkudkoli z  lesů. Znovu umíral strachem, když si vzpomněl na nelidské zvuky, které se ozvaly za jejich stanem. Byla hluboká tma a  probudili se s  Puldou současně. Kagaj cítil, jak se Pulda třese, a  to ho poděsilo ještě víc než ten zvuk. V černé tmě za stanem něco silně funělo. Oba chlapce dělila od neznámého tvora jen tenká látka starého jehlanu. Klečeli ve spacích pytlích, rozespalí, k smrti vyděšení. Funění zesílilo. Kagaj to nevydržel, aniž chtěl, zařval, byl to strašný, stejně nelidský řev. Za stanem se ozvaly prudké skoky. Pak nastal tísnivý klid. Oba usnuli, teprve když se nad Prašivou objevila slabá záře nového dne. A  ráno našel Pulda u pramene čerstvý otisk obrovské pětiprsté tlapy, víc než čtvrt metru dlouhé. Stopu zadní tlapy medvěda. Pramen byl sotva třicet metrů od tábořiště. Jen strach před Hadrářovým výsměchem zabránil, aby Pulda strhl tábor a odcestoval do lepších krajů.

Celý příští den byl poznamenán nocí, která bude muset přijít. A  teď právě přicházela. Chladná a větrná. Věřili už tomu, co jim včera říkal starý bača v kolibě nad Revúcou, že horami mezi Rakytovem a Ploskou obchází velký medvěd, který strhává ovce. Pulda se neodvážil poslat Kagaje samotného k prameni pro vodu, a tak šli raději spolu. Stopa tam dosud byla, stejně zřetelná jako ráno. Na oba chlapce padl pocit nesmírné osamělosti, který zná jen ten, kdo někdy pobýval sám v  horách, daleko od lidí. Myli kotlíky a pošilhávali po stopě, jako by se její majitel měl každou chvilku objevit, a rozhlíželi se tiše po okolí. Nebylo již skoro vidět. Jívové houští před nimi bylo neprůhledné. Z kraje lesa, od stezky se ozvaly kroky a praskot. Oba strnuli. Kroky se blížily a v hlubokém šeru před nimi náhle stál Hadrář. V ruce měl větev porostlou podivuhodně kulatými listy.

R O V E R I N G

„Podívej se, Puldo, muchovník,“ řekl a pak klekl k prameni a dlouho chlemtal vodu jako zvíře. Vstal, sáhl do pytle a vytáhl hrst ovesných vloček: „Je málo vody ve Velké Fatře, bratři. Už jsem ten oves nemohl žízní ani polknout.“ Došel s nimi na tábořiště, složil se u ohně a  z  batohu vyhrabal plechovou krabici černých sladkých plodů. „Jez, Puldo, ať víš, jak chutná muchovník. Jednou ti třeba zachrání život,“ řekl napůl vážně a napůl posměšně, a tím odbyl svou dvoudenní osamělou cestu neznámými horami. Pozorně poslouchal, když Kagaj s Puldou vyprávěli o  noční návštěvě. Vrátil se i k prameni a prohlédl si stopu. Neřekl nic, jen pochválil tábořiště, za tmy si postavil stan vedle Puldova a Kagajova jehlanu a rázem usnul únavou. Oba chlapci šli spát také. Strach z medvěda z nich kupodivu spadl. Ale nejhorší je teprve čekalo. Kagaj nevěděl, kolik může být hodin, když ho Pulda probudil. „Je to tady zas, já se zblázním!“ šeptal a  třásl se zimou a vzrušením. Za stanem se opět ozývalo funění, mručení, sípání. Kagaj cítil, jak mu tuhnou záda a není schopen pohy17

R O V E R I N G

bu. Děsivé zvuky se blížily. Pulda rozsvítil ve stanu baterku. Hlas zmlkl, ale po chvíli se rozlehl ještě silněji a zlostněji. Bledý Pulda ukázal na zbytek vepřové konzervy, která ležela ve stanu. „Cítí to,“ zašeptal, „vyhoď to ven.“ Kagaj jako stroj sáhl po plechovce. Později říkal, že vůbec nevěděl, co dělá. Vchod byl na opačné straně než medvěd. Kagaj pootevřel stan a konzerva vyletěla ven. Funění zesílilo. A tehdy začal Kagaj řvát strachem jako včera. Ale prudké skoky se dnes neozvaly. Zvíře na okamžik zaváhalo, ale pak mručení ještě zesílilo a oba chlapci viděli, že se stanové plátno začíná nadouvat. Dolní lem stanu se nadzvedl a dovnitř se sunulo cosi hnědého. Pulda s Kagajem na to strnule hleděli. Byl to papír a velkými písmeny na něm stálo: „Smilujte se, stateční skauti, nad ubohým medvídkem!“

nocí a dozníval kdesi v kosodřevině pod vrcholem. Celý příští den Pulda na Hadráře ani nepromluvil. Nevzal si ani lahodný kompot, který Hadrář uvařil ze zbytku muchovníku. Nad Fatrou se kutálelo slunce jako ohnivý dukát, stráně byly porostlé malinami a  borůvkami, trávy do daleka voněly. Noční přízrak byl zažehnán.

Nad Velkou Fatrou vycházel srpek pozdního měsíce, mohlo být kolem druhé hodiny. Fatranské lesy stály do nedohledna bez hlesu. Pulda si svlékal tepláky a z druhého stanu se hrabal rozespalý Hadrář. Zkoumavě se rozhlédl a povídal: „Pěkně nám to, bratři, začíná. Nejkrásnější tábořiště na Slovensku, a my abychom každou noc polejvali medvědy.“

Když se uprostřed třetí noci Kagaj náhle probudil, byl Pulda již vzhůru a  zlostně rozepínal spací pytel. Vedle něho stál připravený kotlík vody. Zvenku se ozývalo známé ryčné funění. Hadrář musel být těsně za stanem. Pulda se ze stanu vysunul tiše jako had. V ruce držel kotel vody. Uplynuly dvě vteřiny. Pak se ozval prudký výkřik a zvuk vylité vody. Když se Pulda objevil ve stanu, měl obličej bílý a celé tepláky mokré.

Buď to byla kouzelná věta, která zahnala medvědí kletbu, nebo Pulda nahnal medvědovi strach… Jisté je, že po celé dva týdny už nikdo z nich to velké zvíře z pohádek pod Čiernym Kamenem ani neviděl ani neslyšel. Kde to vyšlo poprvé? In: Junák, r. 32 (1969–70), č. 25, s. 4–5. Miloslav Nevrlý – Náčelník

„Ne-nebyl to Ha-hadrář, byl to medvěd. Utekl. Ko-kotel mi vypadl z ruky.“

Pulda vyletěl ze stanu, ale bylo pozdě. Hadrářův ďábelský chechtot se nesl INZERCE

JAK SE RODÍ SNY

18

Kolik hodin denně spíte? Čtyři, osm, nebo se v posteli válíte celý den? Císař Napoleon Bonaparte prý spával jen čtyři hodiny denně. Jak mohl být tak úspěšným vojevůdcem a přitom tak málo spát, když víme, jak moc je spánek nezbytný pro regeneraci celého organismu? Že by už tenkrát existoval nějaký energetický nápoj jako Napoleonster nebo BonpartBull? Délka spánku je totiž individuální. Obecně se uvádí, že člověk spí v průměru 7 až 8 hodin denně, ale někteří lidé mají potřebu spánku nižší. Zřejmě Napoleonovi tedy stačilo velmi málo, aby byl druhý den čilý jako rybička. A jak vlastně vše funguje? Během spánku dochází ke zpomalení krevního tlaku, dýchání a snížení tělesné teploty, mozek však stále intenzivně pracuje. Říká se, že prosíme asi třetinu svého života, což by se mohlo zdát jako ztráta času, avšak i spánek má své kouzlo. Tím kouzlem jsou sny. Psychologické výzkumy říkají, že během jedné noci má člověk zhruba 10 snů. Když zapojíme matematiku a  budeme brát v úvahu, že člověk spí průměrně 7 hodin denně a zdá se mu 10 snů za noc, znásobíme počet snů počtem dní v roce, tedy

krát 365, tak zjistíme, že za 12 měsíců se nám může zdát zhruba 3 650 snů. Okolo dvacátého roku života už to je neskutečná cifra, přibližně 73 000 snů. Sny mohou být někdy velmi živé, více či méně reálné, mohou zobrazovat to, co jsme si již prožili, nebo také to, po čem toužíme. I samotné slovo sen se dá vyjádřit mnoha způsoby. Co například Dreamcatcher? Ti, kdo umí alespoň trochu anglicky, ví, že DreamCatcher znamená v překladu lapač snů. Sen totiž nemusí být pouze lidský vjem, ale může být něčím, co si přejeme. Někdo chce procestovat svět, jiný si chce vybavit klubovnu, zažít skvělý tábor nebo se potkat s významnou osobností. Ale jak si podobné sny splnit, aby nezůstaly jen v seznamu neuskutečněných přání? DreamCatcher vám sny pomůže chytit! Je to totiž projekt, který byl vytvořen právě proto, aby takovéto sny plnil. A jak to funguje? Je to jednoduché. Stačí se podívat na www.dreamcatcher.cz, dát dohromady partu kamarádů, sestavit si svůj sen, projít úspěšně hlasováním, část snu symbolicky odpracovat pomocí těm, kteří vaši pomoc potřebují. Potom už nic nestojí v cestě ke splnění vašeho snu!

Foto: Jakub Pejcal – Boby

R O V E R I N G

PODLOŽKA POD HORKOU KONEV

Nedávno byl u nás doma elektrikář spravovat rozbitou troubu. Když jsem mu vařila kafe, řekl – a tuhle vyhoďte, nebo si ji vystavte do vitrínky s cedulí Největší žrout. Myslel tím rychlovarnou konvici. A tak jsme se doma vrátili ke kovové konvičce s píšťalkou a z vaření čaje je zase rituál. Jenže, kam ji, mrchu horkou, položit?

Na výrobu podložky pod horkou konev budeme potřebovat: dřevěné kolíčky, lepidlo Herkules, štětec. Na finální úpravy pak smirkový papír nebo brusku. 1

Odstraníme z kolíčků kovovou pružinku

2 Slepíme kolíčky vždy po dvou k sobě a necháme zaschnout 3 Slepíme dvojice kolíčků postupně do čtveřic, do osmic a nakonec dokola. Je důležité s lepením vždy počkat, až budete mít předchozí lepení zaschlé. 4 Smirkovým papírem nebo bruskou zbrousíme přední i zadní stranu, abychom odstranili zbytky lepidla a srovnali povrch. Nezbývá, než postavit na čaj a podložku vyzkoušet!

Máte nápady na tvoření, o které byste se chtěli s ostatními čtenáři podělit? Napište na [email protected]

(ref)

19

O D D Í L

MAMI, BUDE ZE MĚ SKAUT NOVÁČCI V ODDÍLE Zářijový nábor pro nové družiny světlušek a vlčat byl úspěšný. Přišlo dostatek dětí, aby mohla vzniknout nová chlapecká i dívčí družina a dokonce se oddíl rozroste i o několik starších dětí, které posílí již fungující družiny. Co s nimi teď, aby je družinový život zaujal a zůstali?

Jak to tak bývá... Být nováčkem vlastně vůbec není záviděníhodná situace. Neví, co ho čeká, je mezi cizími lidmi, v neznámém prostředí. Na druhou stranu on má představu, co by ho asi tak čekat mohlo. Ve stejnou chvíli může být i rádce v neznámé situaci, pokud je to jeho první schůzka, kterou má vést a má dělat něco, s čím nemá žádnou zkušenost, má to jen odkoukané, navíc má trému z toho, co ho čeká... Naštěstí to většinou ve skutečnosti není

20

tak složité, jak to zní, schůzka uteče jak voda a jde to tak nějak samo, děti odchází s očima navrch hlavy, plné zážitků...

Nová družina vs. nováček v zaběhnuté družině

tváří vlastní tradice, způsob fungování, vytvářejí se zcela nové vztahy mezi jejími členy... Když přijde nováček do družiny, která již funguje, tak v ní už jsou nastavená nějaká pravidla, vytvořené tradice, vztahy, členy spojují společné zážitky, všichni se už znají z dřívějška.

Nováčci buď přichází do úplně nové družiny a podílí se tak na jejím založení anebo přijdou do družiny, která již nějaký ten pátek funguje. V lecčems jsou to rozdílné situace. Nová družina si vy-

Nová družina si společně tvoří svůj příběh, kdežto již fungující družina už má část svého příběhu vytvořenu, má svoji družinovou historii. Proto i  způsob práce s nováčky je trochu odlišný. Rád-

ce v  nové družině přistupuje ke všem jako k nováčkům, kteří si zvykají a učí se nové věci, v  novém prostředí, s  novými lidmi okolo sebe, může se jim všem věnovat skutečně jako nováčkům. Přijde-li nové dítě do fungující družiny, má najednou rádce na starosti nováčka a  ostatní členy, kteří už ledacos ví a umí a jsou zvyklí na skautské prostředí. Musí tak zvládnout dva způsoby práce v jeden čas. Protože se nemůže plně věnovat nováčkovi na úkor zbytku družiny, je výhodné, aby nováčka dostal některý další člen družiny na starost a byl mu k ruce, pokud to bude potřeba, stal se takovým jeho průvodcem ve skautském světě. Často nováčka někdo z družiny přivede a ten se pak přirozeně stává jeho průvodcem. Rádce by měl v této situaci být pro nováčka hlavně podporou.

ostřílené skauty je to něco jako pozvolné stoupání k vrcholu kopce, pro nováčky je to zpočátku jako výšlap po vysokém schodišti. Nováček v zaběhlé družině musí navíc dohonit to, co ostatní už umí. Může mu v tom pomoct jeho průvodce, rádce i ostatní členové např. pomocí dobře vedeného programu, kdy nováčka zkušenější učí pomocí hry.

Proč je nováček nováčkem

Úplný začátek

Nováčci se musí seznámit s celou řadu věcí, aby se z nich stali ostřílení skauti. Osvojované by se dalo rozdělit v  podstatě do tří skupin:

Co by si měl nováček tedy určitě osvojit na samém začátku fungování v družině:

• vztahy – musí se seznámit s družinou a oddílem a navázat s jednotlivými členy vztahy, zapojit se mezi členy oddílu • znalosti, dovednosti – postupně se učí různé znalosti a  dovednosti, skautské i „neskautské“ • atmosféra, prostředí – nejenom že poznává, jak vypadá klubovna, kam se chodí ven nebo kde bydlí rádce družiny, ale hlavně se seznamuje s morálním prostředím, se skautskými ideály, s tím, co dělá skauta skautem. Všechny tyto složky se vzájemně prolínají a zpravidla bývají ve skautské činnosti zastoupeny současně a rovnoměrně a rádce by měl dbát na to, aby tomu tak skutečně bylo. Osvojují si je samozřejmě nejen nováčci, ale i zkušení členové oddílu. Rozdíl je v tom, že ti zkušení se v nich spíše zdokonalují, kdežto pro nováčky je to něco nového. Pro

zdobu nástěnky a vlčata pravděpodobně nezaujmeme azimuty, protože zatím ještě nejsou ani dostatečně vybaveni pro to, aby je mohli plně pochopit) a významný rozdíl může být v motivaci, proč děti přišly do oddílu. Na tu mají u malých dětí z velké části vliv rodiče. Čím jsou nováčci starší, tím spíše je to jejich vlastní iniciativa.

O D D Í L

Na druhou stranu nováček nepřichází do družiny jako nepopsaný list, který nic neumí a  nezná, ale i  on může na oplátku obohatit družinu něčím, co umí a ostatní ne. Toho se dá dobře využít hlavně u  starších dětí a  pozorný rádce by to měl umět zúročit a dát nováčkovi možnost obohatit ostatní a být užitečný druhým v  tom, v  čem je on naopak momentálně lepší než ostatní členové družiny.

• vztahy – seznámit se s ostatními členy družiny, znát je jménem, něco málo se o nich dozvědět, získat s nimi první společné zážitky • znalosti, dovednosti – naučit se skautský pozdrav, osvojit si zlomek nějaké specifické dovednosti, znalosti, která nováčka navnadí do dalšího poznávání • atmosféra, prostředí – seznámit se s  klubovnou, s  tím, co je nutné nosit na schůzky, co je bodování, proč si všichni tykají..., to skautské zpravidla nasají nováčci časem (nejen během měsíců, ale především let). Měla by být hlavně legrace a celkově vlídná atmosféra. V práci s nováčky je také rozdíl v tom, s jak starými nováčky pracujeme. Jsouli nováčci předškoláci, vlčata či světlušky nebo skauti a  skautky. Rozdíl je jednak v tom, jak k dětem přistupujeme, jaké činnosti s  nimi děláme, čím je chceme zaujmout (skauty zřejmě tak nezaujmeme kreslením obrázků pro vý-

Tradice, zvyky a rituály Nováček je nováčkem vlastně ze dvou úhlů pohledu – jednak on sebe vnímá jako nováčka a ostatní z oddílu ho vnímají jako nováčka. Kdy vlastně nováček přestává být nováčkem? Pomoct nováčkovi, aby se více cítil členem oddílu a pomoct ostatním k jeho přijmutí mohou nejrůznější tradice, zvyky a rituály. Náležitost nováčků k  družině, hlavně u  nováčků v  nově zakládané družině, tvoří např. i družinový pokřik, který se společně učí, název družiny, např. zdůrazňování vlastností zvířete, které má družina ve znaku, družinový maskot, společné vytváření skautských deníků, vyzdobení družinové nástěnky vlastními obrázky... To všechno (a samozřejmě nejen to) posiluje v dětech přináležitost k družině i k sobě navzájem. Družina si vytváří vlastní identitu, společné „my“.

21

O D D Í L

Mezi družinové zvyklosti patří ale i tak obyčejné věci jako, kdo kde sedí při schůzce, jak probíhá schůzka (i když je každá schůzka jiná, přeci jen má nějakou vlastní stabilní strukturu), jak funguje družinové bodování a jakým způsobem se vyhlašuje.... Zakládejte vlastní tradice, podporujte je. Oslavte například společně vaši 10. družinovou schůzku a můžete dál pokračovat při významných družinových výročích. Schválně kolik původních nováčků s  vámi bude slavit 100. schůzku. Nezapomeňte na družinové výlety, které budou jen vaše. Po zaběhnutí schůzek připravte první družinový výlet. Měl by být co nejzajímavější, soustřeďte se na činnosti, které nelze jen tak provádět v klubovně nebo v omezeném čase obvyklé schůzky. Dejte si na výletě záležet – děti si ho budou i za pár let možná pamatovat, vy, jako rádci, určitě. Poznáte při něm „své“ nováčky zas trochu jinak.

O něco „posvátnější“ a neméně důležité jsou družinové a oddílové rituály.

„

Práce s nováčky je investice do budoucna, která se vyplatí.

“

Vytvořte si rituál po ukončení nováčkovské zkoušky, kdy se z nováčka oficiálně stává člen oddílu. Ne vždy to vyjde tak, že zrovna následuje slibový oheň, vymyslete si nějaký vlastní způsob, jak nováčka uvést do další etapy jeho skautského života, např. předání oddílového šátku apod. U nováčků, kteří přicházejí do již fungující družiny zas vymyslete rituál pro jeho uvítání mezi vámi. To všechno jsou tzv. přechodové rituály, které jsou pro člověka velmi důležité, ohraničují různá životní období, bývají spojeny s životními změnami. V obyčejném životě je to třeba maturita, promoce, či svatba, na skautské cestě je to třeba právě přijímání nováčka do oddí-

KŘÍŽOVKA 1. Slovensky zelí 2. Slovní druh nebo čočka v lupě 3. Venku pod nohama, uvnitř pod střechou 4. Téma letošní skautské umělecké soutěže 5. Místo, kde se bude odehrávat ObRok 2013 6. Těžký stav bezvědomí 7. Nejjednodušší alkohol 8. „Šéf“ orchestru 9. Těžká, bohatě vzorovaná tkanina 10. Ten, kolem něhož se točí hokejky 11. Požárník 12. Karetní hra pro 2–10 hráčů 13. Rámus 14. Cestovní doklad

22

lu, složení skautského slibu nebo počátek rádcování v nové družině.

Rádce Rádce má celou řadu rolí. Je v družině učitelem, kamarádem, jistotou a  oporou... Nováčci rádce zprvu vnímají především jako učitele, tak jak roli znají ze školy nebo svých dalších volnočasových aktivit. Až postupně se stává i kamarádem, resp. takovou zvláštní kombinací učitele (autority) a kamaráda. On sám by se měl u  nováčků snažit především o  to, aby jim byl oporou a  zajistil jim bezpečí při vstupu do družiny vstřícností a trpělivostí a aby o nováčky projevoval zájem, zjišťoval o nich co nejvíce informací (dobrým místem pro poznámky o nováčcích může být speciální místo v rádcovském deníku), vyzdvihoval jejich úspěchy a přednosti (ovšem ne příliš na úkor ostatních). Sám rádce by měl mít zázemí ve vedení oddílu a ve zkušenějších rádcích, zvlášť pokud on je v roli rádce také nováčkem.

O D D Í L

Rodiče Stejně tak jako je důležitá přímá práce s dětmi, tak neméně důležitá je spolupráce s rodiči dětí. Čím je dítě mladší, tím je kvalita vztahu s rodiči důležitější. Zvláště u malých dětí rodiče podstatně ovlivňují nakolik se bude dítě účastnit schůzek a výletů. Potřebují mít v nás důvěru. Odkud vlastně rodiče získávají informace o  nás, o  skautech, co může důvěru ve skauting podporovat nebo ji narušovat? Zdrojů, odkud rodiče čerpají informace je několik: • propagace – místní i celostátní média, skautské vývěsky, letáčky, doporučení od známých • osobní kontakt s námi (rádci, vedoucími) – přímá i  nepřímá komunikace (písemná, webové stránky oddílu) – naše vystupování, dojem, který vyvoláváme

ladu. Každý zdroj má taky jinou váhu. Nejdůležitější je jistě osobní kontakt a  dojem z  něj. Velmi velký vliv může mít dojem z  prvního kontaktu mezi námi a rodiči, na to je důležité při první schůzce či výletě myslet. Pro prohlubování vzájemného vztahu mezi námi a  rodiči jsou užitečné i  společné zážitky. Uspořádejte například v  průběhu podzimu výlet pro nováčky i rodiče. Dětem to zpočátku pomůže překonat ostych a  rodičům budete mít možnost alespoň trochu představit skautskou činnost, obohatí to i  děti a rodiče o netradiční společné zážitky. Později můžete jednou za čas uspořádat výlet či schůzku i  s  rodiči, zapojit je do  přípravy hry pro děti... Jedním z úkolů, které na rádce družiny nováčků čekají, je také vytvořit si s rodiči komunikační kanál pro předávání informací. Kromě kontaktu přes telefon či e-mail se občas rádci domlouvají s rodiči přes Facebook. Pokud budeme využívat ke komunikaci Facebook, tak je nutné o to víc přemýšlet, jaké jiné informace na něm o  sobě zveřejňujeme my nebo přátelé o nás.

čátku jako základní informace o oddílu, kontakty, důležité časy a termíny, nutné vybavení na schůzku a na výlet...

Můžete také vytvořit něco jako manuál pro rodiče, kde budou mít přehledně k  dispozici potřebné informace do za-

(K.)

Práce s nováčky je práce dlouhá, v lecčems náročná, vyžadující laskavost a trpělivost. Na druhou stranu je to práce zajímavá, pestrá a  hlavně je to investice do budoucna, která se vyplatí. Dokážeme si ještě vzpomenout na vlastní příchod do oddílu, první schůzku, první kontakt s rádcem, první oddílový výlet? Na to jak nám bylo a co nám začátky v oddíle usnadnilo?

Místo závěru pár otázek k zamyšlení Jak se liší situace nováčka ve skautském oddíle a v jiném „kroužku“? Jak se pozná, že nováček už přestal být nováčkem? Čím vším může nováček obohatit družinu? Čím může být pro družinu přítěží a jak tomu předejít?

• zážitky dětí, které pak sdílí s rodiči Informace, které rodiče z různých zdrojů nasbírají, by měly být ideálně v sou-

Foto: Jakub Pejcal – Boby 23

A K T U A L I T Y

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

Slavnostní otevření Kaprálova mlýna

Jednání NJ zahájily přítomné sestry v prototypu dívčí krojové košile a líbily se samy sobě i členům NJ opačného pohlaví. Junák bude nadále používat logo i znak. Junák uzavřel pojistnou smlouvu do roku 2015, stejně jako minule s Allianz pojišťovnou a.s. 1.9., po roce a  půl stavebních prací, bylo slavnostně otevřeno středisko ekologické výchovy Kaprálův mlýn. Páska byla přeťata po skautsku – sekerou. Pravidla Svojsíkova závodu pro rok 2013 doznají různých změn, finální verze bude zveřejněna na konci září. Na začátku srpna zprostil Krajský soud v  Brně obžaloby Vlastimila Mihalíka,

24

který před dvěma lety s dalším vedoucím bránil tábor před několika opilými výtržníky. Soud přehodnotil stanovisko Okresního soudu Brno-venkov a  konstatoval, že se jednalo o nutnou obranu. Protistrana má nyní dvouměsíční lhůtu pro odvolání k Nejvyššímu soudu. 19.–21. 10. se na skautské základně Posekanec uskuteční akce Skautského odboru LET 66 pro vůdce oddílů a  jejich rádce. Těšit se můžete na metodické bloky, inspiraci a setkání s dalšími vůdci. V  pátek 14. 9. začala v  pražských Dejvicích letošní sezóna Skautského tancování. Nemusíte chodit ve společenském oblečení, včas ani v páru. Zatančit si můžete přijít každý pátek od 18 do 21 hodin. Více na tancovani.skauting.cz

Mikulášský víkend se letos uskuteční 30. 11.–2. 12. v  krásné stověžaté Praze. Registrace bude spuštěna během října na www.skaut.cz/mikulas. Do 31. 10. můžete přihlašovat svá umělecká díla na téma Vzory do Polibku múzy, a  to v  kategoriích Film, Fotografie, Hudba, Literatura a Výtvarno. Díla budou vystavena a  soutěž vyhodnocena 30. 11. na festivalu PM. Více na www.polibekmuzy.cz. Obrok 2013, tradiční setkání českých R&R, se uskuteční pod vedením Jana Tobka – Kuldy na vodním hradě Švihov. (ref ) Foto: Jakub Pejcal – Boby

JUNÁK PÍŠE SVOU BUDOUCNOST. JE TO VĚCÍ NÁS VŠECH.

A K T U A L I T Y

V  uplynulém roce započaly práce na tvorbě strategie Junáka a na formulování vize pro skauting v  Česku na následujících deset let. Vznikající dokument zásadně ovlivní to, jaký Junák bude, co bude nabízet skautkám a skautům v oddílech, jak bude podporovat své vedoucí nebo také, jak bude působit na společnost kolem sebe. Dokument, který nemůže být psán pouze v kanceláři ústředí nebo na jednáních Náčelnictva Junáka. Každý člen Junáka se do tvorby strategie Junáka může zapojit. Tisíce dospělých členek a členů Junáka tak už částečně učinily, ve svých odpovědích v prvním kole internetového dotazování „Sondy do skautského světa“. Na portálu www.skaut.cz/strategie

najdete nejen informace k tomu, jak strategie vzniká, ale především návod na to, jak se do její tvorby zapojit se svým roverským kmenem nebo třeba střediskovou radou. Využijte této příležitosti a promluvte k tomu, jaký skauting chcete právě Vy.

Udělejte to hned. Je to věcí nás všech! Za skupinu NJ pro tvorbu strategie Miloš Říha – Šípek Foto: Jakub Pejcal – Boby

INZERCE

Skautská telefonní síť vání STS – telefono o mezi skauty zadarm

y a další výhod

www.skaut.cz/sts

stovky

volných minut

STS slaví jeden rok ostrého provozu. Má zatím přes 1500 členů Junáka a více než 2000 aktivních čísel. Každý měsíc roste o cca 100 nových čísel.

HLAVNÍ VÝHODY

• umožní ti mnohem více volat zadarmo nebo za minimum peněz • nastavení si snadno spravuješ ve skautISu • tarify můžeš měnit kdykoli a jakkoli bez omezení ZAJÍMAVOSTI

• průměrně měsíčně na osobu bylo protelefonováno 141 minut • a průměrně každý v STS poslal měsíčně 60 SMS • průměrná měsíční útrata na osobu byla 251 Kč • do STS je zapojeno 41 procent středisek

25

T É M A

NECHCI KROPIT KONVIČKOU POUŠŤ S JOSEFEM ŠEDLBAUEREM O BIOPOTRAVINÁCH, EKOLOGICKÝCH DANÍCH A LIBERECKÉ POLITICE

JOSEF ŠEDLBAUER – SUP (43 let) působí jako profesor a vedoucí katedry chemie na Technické univerzitě v Liberci, kde vyučuje a bádá v oboru fyzikální chemie, ale také životního prostředí. Patří mezi zakladatele kursů globálního myšlení a environmentální výchovy Orbis Kaktus. Je předsedou správní rady Společnosti pro Jizerské hory, o. p. s., a předsedou liberecké organizace Strany zelených. Od roku 2010 je zastupitelem Liberce za sdružení Změna pro Liberec.

Jak obyčejně vypadá tvůj nákup? Přemýšlíš při něm nad složením potravin a zemí jejich původu?

26

za narušení ozónové vrstvy leteckou dopravou, za dopady klimatických změn nebo za udržování dodávek z  politicky nestabilních zemí těžících ropu samozřejmě draze platíme. Kdyby aspoň část těch nákladů zahrnovala poctivější cena dopravy, tak by novozélandská jablka nemohla konkurovat turnovským nebo polským (jsem koneckonců z Liberce a  Polsko máme za rohem). Dokud se to nestane, je podpora lokální produkce spíš naše rozhodnutí. Existují ale i další dobré důvody pro podporu místních potravin, třeba ten, že potraviny jsou čím dál významnějším strategickým zdrojem a  udržet soběstačnost aspoň u těch základních je v zájmu každé země. Abych ale konečně odpověděl – nekupuji nic zvláštního, možná spíš naopak. Základní potraviny, pokud možno čerstvé nebo co nejméně zpracované, lokální nebo alespoň evropské, pokud je taková možnost. Na první pohled se můj nákupní košík liší od jiných snad jenom absencí masa a vyšším zastoupením biopotravin.

Málokdo se vyzná ve všech ingrediencích používaných v  potravinářském průmyslu. U  podobných výrobků ale obvykle platí jednoduché pravidlo – čím méně, tím lépe. Bez barviv, dochucovadel a konzervantů musí výrobce použít kvalitnější suroviny, jinak nic neprodá. Výrobek s dlouhou trvanlivostí a obsáhlým složením je prostě na první pohled podezřelý, hlavně když při nákupu myslíš na zdravotní hledisko.

V typickém obchodě už člověk narazí na tuzemské ovoce nebo zeleninu jenom s velkou dávkou štěstí. Proč je vůbec dovoz potravin v porovnání s českou produkcí tak výhodný? Jsou naši zemědělci moc drazí, protože nemůžou soupeřit s cenami zahraničních velkoobchodů?

Pokud chceš zahrnout i  ohledy na životní prostředí, doprava je jedním z hlavních kritérií. Jablka z Nového Zélandu nebo česnek z Číny jsou systémová zvrhlost, umožněná nízkými náklady dálkové dopravy, které nezahrnují její dopady na okolí. Za znečištění při těžbě a  spalování ropy a  zemního plynu,

Je jasné, že ovoce vypěstuješ laciněji někde v  jižní Evropě než na Vysočině, a když je cena dopravy zanedbatelná, je obtížné konkurovat. Velkou roli sehrávají také obchodní řetězce, které si po celém světě vybírají velkovýrobce s  co nejnižšími náklady a  menší místní producenty ignorují, protože se

s nimi obtížněji jedná a mnohdy nejsou schopni zajišťovat kontinuální dodávky. V supermarketu nepoznáš, jestli je venku léto nebo zima, nabídka potravin je téměř stejná. Přirozené střídání dostupných potravin podle sezóny zmizelo.

Dejme tedy tomu, že se chci chovat jako zodpovědný spotřebitel. Dají se ale na nákupech při běžném shonu všechny ty ohledy na životní prostředí vůbec udržet v hlavě? Když spěcháš domů a stojíš před regálem plným jogurtů, potřebuješ se rozhodovat podle jednoduchých pravidel. Nejjednodušší je cena a co mi chutná. Když stojíš o větší udržitelnost, podívej se na zemi původu, na složení a  uvaž, jestli jde nebo nejde o  sezónní zboží. Dalším kritériem je velikost balení: větší znamená méně materiálů na obaly, ale musí se spotřebovat, vyhazovat jídlo je ze všeho nejhorší. A konečně typ obalu – opět čím méně, tím lépe, a když už, tak papír a tenké fólie, pak vratné sklo, PET a Tetra Pak. Nejhorší je nevratné sklo, protože se na jeho výrobu spotřebuje spousta energie, při přepravě zabírá značnou váhu a objem a nakonec se po jediném použití znehodnotí. Nakonec nákup naskládat do plátěné tašky, která má svoje stálé místo v batohu, kabelce nebo diplomatce. Při troše cviku takové přibližné srovnání nezabere o moc víc času než srovnání cenovek, kde je stejně potřeba prohlížet jednotkové ceny, obvykle uvedené mrňavými číslicemi někde v růžku. A nakonec není špatné být trochu konzervativní: když jsem s  něčím spokojený, nemusím se pokaždé rozhlížet po všech dalších možnostech.

T É M A

Z třídění odpadu se v Česku stal běžný návyk poměrně rychle, během nějakých deseti let. Bude za čas takovou samozřejmostí i kupování biovýrobků? Dneska už jsou biopotraviny v každém supermarketu… Biopotraviny jsou k životnímu prostředí šetrnější, protože se k jejich pěstování nepoužívají průmyslová hnojiva, pesticidy a těžká mechanizace, u zvířat růstové hormony a  podobně. Mají taky důležitý etický rozměr, hlavně u chovu zvířat, která musí mít dostatek prostoru a podmínky pro uspokojení základních sociálních potřeb. Mimochodem, tohle je myslím hlavní argument pro biopotraviny, alespoň ty živočišného původu. Průmyslové velkovýkrmny dobytka a  drůbeže jsou koncentráky. Většinou to tušíme – a  jestli ne, doporučuji takový vepřín nebo drůbežárnu navštívit –, ale zároveň tuhle myšlenku vytěsňujeme, myjeme si nad ní ruce jako Pilát. Jenomže biopotraviny jsou dražší. Zčásti je to oprávněné, protože šetrnější výroba je náročnější hlavně na lidskou práci. Bohužel je za tím ale i  docela promyšlený byznys, který využívá klamavé reklamy o zdravotní prospěšnosti biopotravin, morálního vydírání a podprahového snobismu. Tuhle etapu musíme prostě překonat. V zemích, jako je Rakousko nebo Německo, už se biopotraviny berou jako normální součást nabídky s cenou často jen o málo vyšší než konvenční alternativy.

vější jsou, právě proto, že neobsahují zbytky průmyslových hnojiv a  pesticidů. Na druhou stranu jsou náchylnější třeba k  plísním, a  ty také nejsou zvlášť zdravé. Odborné studie tudíž nejsou ohledně zdravotních výhod biopotravin ve shodě. Nesporná hodnota biopotravin je jinde: v etickém zacházení se zvířaty, v šetrnějším nakládání s půdou a krajinou a v nižší spotřebě energie. Prostě v udržitelnějším hospodaření.

A co fairtradové zboží?

Takže biozelenina nebo ovoce není automaticky zdravější nebo kvalitnější než běžné potraviny? O ekologických zemědělcích se v jednom vtipu ošklivě říká, že se od těch normálních liší prý jenom tím, že hnojí v noci…

Fair trade je založený na myšlence poctivé ceny pro farmáře ze zemí třetího světa. Takže spíš než na životní prostředí klade důraz na sociální spravedlnost. Týká se většinou neběžných potravin jako káva, kakao nebo čokolády. Trochu vyšší cena je v tomto případě přijatelnější, protože z ní víc profitují producenti a méně překupníci.

… pak ale rychle skončí. Certifikované biopotraviny jsou opravdu přísně kontrolované, takže podvody s používáním běžné zemědělské chemie jsou řídké a většinou se na ně rychle přijde. V jistém smyslu biopotraviny určitě zdra-

Pořád ale platí, že hlavní dopady na životní prostředí se obvykle skrývají v dopravě. Rakouská biomrkev, pokud nejste ze Znojma, má proti místní produkci silný handicap. A fairtradové zboží je kvůli svému exotickému půvo-

du v podstatě luxusní a mělo by se proto nakupovat střídmě.

Může na lokální úrovni zvýšit respekt potravinářských nebo dopravních firem k životnímu prostředí zastupitel města, jako je Liberec? Nebo už se to neobejde bez centrálních norem a předpisů? Obce mají spoustu možností, jak ovlivnit dopravu na svém území. Mohou vymezovat pěší zóny a  zóny se zvláštními režimy dopravy, omezovat vjezd aut s vyššími emisemi, cíleně snižovat průjezdnost centry a  tak dál. Na druhou stranu mohou podporovat kvalitní hromadnou dopravu a  její integraci s  dopravou příměstskou a s Park&Ride pro automobily, budovat cyklostezky, chodníky a  místa, kvůli kterým stojí za to se městem pohybovat jinak než autem – třeba zelená zákoutí s  možností odpočinku nebo neorganizovaného sportu –, podporovat zahrádky u restaurací, pouliční kulturu. Pro lokální potraviny je možné zřídit farmářské trhy, pořádat (bio)jarmarky, umožnit lacinou propagaci třeba na webu města, v městském zpravodaji nebo na městských plakátovacích plochách.

27

T É M A

guje něco takového vůbec někde v zahraničí? Speciální daň na fosilní paliva a  na zemědělskou chemii existuje v  nějaké formě ve většině evropských zemí i  u  nás. Zatím bohužel obvykle v  nějak pokřivené formě. Je například příliš nízká, takže nemá motivační charakter nebo se vybrané peníze utopí ve státním rozpočtu, místo aby sloužily výhradně pro nápravu škod. Opravdu vychytaný systém zatím nikde nevidím, nejvíc se mu asi přibližují v některých severských zemích.

K  tomu není potřeba od státu téměř nic, většinou stačí, aby neškodil. Není ani nutné být zastupitelem, aby k tomu občan města přispěl – napadá mě třeba pražské sdružení Auto*Mat. Velmi ovšem pomůže, když vedení města uvažuje podobně a není třeba ho k tomu obtížně nutit. Důležitá je i symbolická role a osobní zkušenost: když radní a zastupitelé v podstatě nevlezou do veřejných dopravních prostředků a  vozí se jenom v  autech, nemají valnou motivaci hromadnou dopravu zlepšovat a vlastně potvrzují představu „socky“. Byl bych moc rád, kdyby se u  nás vžily skandinávské zvyky, třeba že v  ranním příměstském vlaku jedou všichni, od byznysmenů, úředníků a místních politiků po metaře.

Dobře, ale město už přece nepřinutí místní pobočku nadnárodní firmy, aby za ekologickou zátěž, kterou způsobuje, taky sama zaplatila. Pokud mají fungovat daně nebo kompenzace za znečištění, nemusíme na to mít spíš evropskou legislativu nebo dokonce globální dohody? Ekologické zemědělství taky přece potřebuje přinejmenším celostátní pravidla.

To je pravda. Na druhou stranu spoustu toho dokážeme sami, třeba i  jako jednotlivci. Můžeme „hlasovat peněženkou“ a rozhodovat se, co budeme kupovat a co ne, můžeme jakoukoli formou podporovat neziskové a jiné organizace,

„

Jablka z Nového Zélandu nebo česnek z Číny jsou systémová zvrhlost. Umožňuje ji nízká cena dálkové dopravy, která nezahrnuje dopady na životní prostředí.

“

které pracují pro životní prostředí, sami rozhodujeme o dopravě, kterou používáme, o svém bydlení, o voličských preferencích… Ujasnit si hodnoty a  přijmout odpovědnost za to, co z nich plyne, může každý. Jít s  davem, protože „sám přece nic nezměním“, je výmluva, kterou nakonec škodíme hlavně sobě.

Dočkáme se někdy v Česku ekologické daňové reformy, která by přiměla výrobce potravin nést i náklady na dopravu, obnovu zničené krajiny nebo odstraňování emisí? Fun-

Liberec pravidelně obsazuje přední místa v indexu zkorumpovanosti českých měst. Jak se v takovém prostředí na radnici prosazují menšinové ekologické názory? Po krátké době působení v politice zjistíš, že buď můžeš kropit konvičkou poušť, tedy většinou neúspěšně prosazovat drobná zlepšení, třeba v ekologii nebo se pokusit něco udělat s tou pouští. V našem případě je pouští korupčněklientelistický systém, který kolem sebe vytvořily politické strany a  který nás všechny poškozuje a otravuje. Ve Změně pro Liberec jsme se rozhodli pro tu těžší cestu a  pohybujeme se docela na ostří nože. Vyhráli jsme před dvěma lety ve městě volby a  dokonce obsadili primátorské křeslo, ale po pár měsících soustředěného tlaku těch, kterým jsme sáhli na předražené zakázky a léta budované tunely a  tunýlky, nás poslali do opozice a pokoušejí se nás zašlapat nejlépe až pod zem. Teď se chystáme, poučenější, do krajských voleb a  rádi bychom opět vyhráli. Přece jenom se mění společenská atmosféra a  třeba se k  té vytoužené Skandinávii postupně přiblížíme. (vd) Foto: Anna Kšírová

Ale kru prd ona hru hrk, mrk řvu kult, ano je pif br, aedr s holt v až k, ááá dort dr skro alou.

28

T É M A

UČÍME SE ZNAČKY, ALE NE TY DOPRAVNÍ! Zajisté nám skautům říkají něco slova jako zdraví, kvalita a  odpovědnost. A všechny tyhle věci, ať už vědomě či nevědomě řešíme a  požíváme každý den – totiž v jídle. Zkusme se na následujících řádcích aspoň ve zkratce podívat na některé značky či certifikáty potravin, a co vlastně znamenají. (abecedně seřazeno) BIO – Ochranná známka produktů ekologického zemědělství, která garantuje: nepřítomnost jakékoli chemikálie, vypěstování produktu s pravidly pro kontrolované ekologické zemědělství (žádná chemická hnojiva a pesticidy), záruku vlídného zacházení se zvířaty krmenými ekologicky vypěstovanými krmivy. Přezdívá se jí zelená zebra. Czech made – V rámci Programu Česká kvalita se uděluje výrobkům, které jsou na stejné úrovni jako kvalitní zahraniční a  tuzemské výrobky. Zahrnuje různé výrobky (třeba i  vína) a služby. Eat Well – Potraviny s  menším obsahem tuku, neobsahující umělá barviva, ochucovadla a sladidla. Ekopolnohospodarstvo – Garantem této značky je Ústredný kontrolný a  skúšobný ústav poľnohospodársky. Slovenská ekoznačka, analogie našeho BIO. Fairtrade – Certifikát Fair Trade = férového/ spravedlivého obchodu. Jeho přítomnost na produktu říká, že: při výrobě se nevyužívala dětská práce,

výrobce je spravedlivě zaplacen a má zajištěné „férové“ obchodní podmínky, dodržují se základní normy pracovního práva a životního prostředí. Global Ecolabelling Network – Mezinárodní ekoznačka, která vznikla za účelem sjednotit programy ekoznačení jednotlivých států na základě společných kritérií. Za certifikací stojí nezisková organizace GEN – Global Ecolabelling Network. V současnosti má 28 členů a patří do ní i Česká republika. GMO Free Europe – Nejedná se přímo o  značku, označuje potraviny bez genetické modifikace. Do projektu patří i Česko. Klasa – Dobře známá česká národní značka kvality KLASA, součástí Programu Česká kvalita. Garantem je Ministerstvo zemědělství, Samostatné oddělení pro marketing Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Pozor! Nejedná se o eko výrobky, ale na druhou stranu lokálnost produktu zajišťuje minimální dopady dovozu na životní prostředí. Kontrolované ekologické zemědělství – Evropská značka pro biopotraviny, další analogie zelené zebry. Pro Bio – Bývají jimi označeny bioprodukty a  také sděluje, že výrobce je členem Svazu ekologických zemědělců. Existují i  řady dalších certifikátů, zde jsem uvedl jen stručný přehled. Pokud vás zajímá, jaké další mohou existovat,

Program Česká kvalita přijala vláda ČR za účelem podpory prodeje kvalitních výrobků a poskytování kvalitních služeb. Cílem programu je vytvoření jednotného systému, který zviditelní důvěryhodné a nezávislé značky kvality založené na objektivním ověřování. Principem programu je, že není podporována konkrétní značka kvality, ale umožňuje libovolné množství značek. Držitelé značky musí uvádět logo Programu Česká kvalita. Pozor! Výrobky v tomto programu nemusí pocházet z ČR ani nemusí být ekovýrobky. Kdo však získá ekoznačku, může automaticky používat i tento certifikát, ne naopak. http://ceskakvalita.cz

Der Grune Punkt Pozor! Značka vztahující se pouze k obalu, která podává informaci o tom, že výrobce obalů zaplatil servisní poplatek do národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci. Nemá nic společného s ekoznačkami.

ponořte se do vod internetu, já jsem čerpal zejména z  webu www.spotrebitele.info/ značky, podle kategorií najdete seřazené značky na www.biospotrebitel.cz. A nezapomeňte, že ne každá značka na obalu potraviny musí znamenat ověřený certifikát s garancemi. Přeji vám chutné, zdravé, kvalitní a odpovědné stravování, pokud možno, každý den . Michal Cukr – Rodrigo (21 let), Olomouc 29

T É M A

JAK Z ODPADU UDĚLAT SUROVINU? KOMPOSTUJ! va surovinou – nejen pro zemědělce, ale i pro vaši zahrádku. Nevěříš? Pokud ti není lhostejné, kde tvůj odpad končí a nechceš jím dále zaplňovat skládku komunálních odpadů, představuje právě kompostování způsob, jak tomu částečně zabránit. Kompostovat znamená z  biologické části domácího odpadu pomocí aerobního procesu (tlení) vytvořit organické hnojivo (kompost), které se dá využít pro obohacení půdy o organickou hmotu, tzn. na hnojení zahrady.

Vermikompostér Pilným pomocníkem při vzniku kompostu jsou např. kalifornské žížaly, které dokážou v  malém domácím vermikompostéru zpracovat biologický odpad ze dvoučlenné domácnosti. Vermikompostér si můžeš postavit doma za použití několika plastových krabic (např. z IKEA) a porce žížal, anebo ho lze zakoupit (cena se pohybuje kolem 2–3 tis. Kč). Provoz a údržba mají samozřejmě svá pravidla, která je potřeba pro správný chod dodržovat. Obecně jsou ale žížaly považovány za nejnenáročnější domácí zvíře.

Výroba vermikompostéru: www. ekolist.cz/cz/zelenadomacnost/rady-a-navody/ vermikompostovani-kdyz-seo-bioodpad-staraji-vase-zizaly

Vermikompostér

„Není nad dobrý nedělní oběd,“ říká můj tatínek a rád si ho v klidném rodinném kruhu užívá. Napadlo tě ale někdy podívat se, kolik zbytků potravin nebo surovin skončilo po vydařeném nedělním obědě v koši? Pokud ne, já jsem to za tebe zkusila. Jsou to například slup30

ky od brambor, mrkve, cukety, salátu, jablek, skořápky od vajíček, rozsypaná mouka, čajové sáčky nebo kávová sedlina po odpolední kávě. Je toho odpadu docela hodně, viď? Přitom by se mohly zbytky potravin, ale i  zelený odpad ze zahrady poměrně jednoduše stát zno-

Koupě kompostéru: http://www.kokoza.cz/prodavame www.ekonakup.cz/kompostery-a-kompostovaci-toalety/ vermikompostery

T É M A

Co dělat, když nechceš či nemůžeš mít doma vermikompostér? Pokud nechceš nebo nemůžeš mít doma vlastní vermikompostér, můžeš využít služby odvozu bioodpadu vaší obcí či městem. Odvoz si ale musíš objednat a  zaplatit (okolo 400 Kč (120 l) – 700 Kč (240 l) ročně). Bude ti přistavena plastová nádoba, která je k hromadění bioodpadu uzpůsobena a  je většinou vyvážena 1× za 14 dní. „Kompostejner“ je nabízen v různých velikostech, podle toho zda ho chce využívat jen jedna či více rodin. Tato varianta je pro spotřebitele nejpohodlnější, ale ztrácíš tak možnost využití hotového kompostu jako hnojiva pro vlastní potřebu. Město obsahy nádob sváží do kompostárny, kde jsou zpracovány a  produkt (kompost) prodáván (cca 500 Kč/t) pro další využití na hnojení zahrad či pokojových květin.

Komunitní kompostér Další zajímavou možností je dohodnout se sousedy či kamarády a  vybu-

dovat v místě tvého bydliště komunitní kompostér. Tato varianta sice patří mezi náročnější, neboť nestačí jen kompostér postavit (koupit), ale také se s ostatními dohodnout, zda jim nebude kompostér vadit a  sehnat dostatek ukázněných „přispěvatelů“. Větší kompostér potřebuje i více péče, občas se musí přeházet, aby proces tlení mohl efektivně

probíhat. Pokud je kompost provozován správně, není třeba se bát, že bude zapáchat. Jitka Říhová – Mydlinka (24 let), Teplice/Drážďany Foto: Kristina Řešátková

Zajímavé tipy a triky, jak provozovat kompost či založit komunitní kompostárnu, najdeš na adrese: www.kompostuj.cz/vime-jak/komunitni-kompostovani Na stránce www.ekodomov.cz jsou k nalezení adresy již fungujících komunitních kompostérů (Praha, Ústí nad Labem, Kutná Hora, Ostrava, Říčany, Jihlava a další).

Co patří na kompost? Zbytky ovoce, zeleniny, vařených jídel, pečiva, čajové sáčky, kávová sedlina+ papírový filtr, papírové kapesníky, ubrousky, skořápky, vlasy, chlupy, zelené i dřevěné zbytky ze zahrady, listí, piliny apod. Co nepatří na kompost? Nemocné rostliny, žvýkačky, kosti a zbytky masa, větší množství oleje z kuchyně, popel z uhlí, obsah vysavače.

31

T É M A

POTRAVINY A LOKÁLNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ Kvalita potravin je tématem, které zaznívá stále častěji. Zajímá Vás také, jak poznat kvalitní potraviny, zda jsou lepší vejce od slepic chovaných ve výběhu, nebo jestli je biozelenina „zdravější“?

Ráda bych Vám však nabídla další pohled na tuto problematiku. Seznámím Vás s lokálním zemědělstvím, přiblížíme si některé z  typů chovu hospodářských zvířat a vše promítneme do možné změny kvality výsledných produktů. Všechny potraviny prodávané na našem trhu musí splňovat zákonné normy, být zdravotně nezávadné. Jednak jde o normy jakostní, jednak normy stanovující maximální množství sledovaných látek. Přesto se můžeme setkat s různě kvalitními a  různě produkovanými potravinami. Pojďme se tedy podívat na hlavní typy produkcí: 32

Konvenční zemědělství Konvenčním (nebo také intenzivním) zemědělstvím rozumíme takový způsob hospodaření, jehož cílem je maximalizace produkce, potažmo zisku. Tomu napomáhá zavedení určitých postupů hospodaření a  aplikace minerálních hnojiv a  pesticidů. Tento způsob hospodaření zajišťuje dostatečnou produkci potravin a určitou míru ziskovosti. Dnes bychom bez intenzivního hospodaření těžko nasytili lidstvo. Takové hospodaření přináší několik negativních efektů. Mezi ně patří např.

ztráta biodiverzity krajiny, vymírání druhů, degradace půd, snadnější šíření škůdců, závislost na vnějších vstupech a  celková destabilizace agrosystémů. Proto bychom měli hledat i jiné, dlouhodobě udržitelnější, cesty, kterými nahradíme alespoň část produkce.

Extenzivní zemědělství Mimo konvenční způsob si může farmář zvolit jinou alternativu hospodaření. Do všeobecného povědomí už se dostala bio produkce (obdobně organické zemědělství), další možností je tře-

T É M A

Anketa se zemědělci Jaký je o Vaše produkty zájem? S čím máte jako drobný zemědělec největší potíže? V čem si myslíte, že jsou Vaše produkty kvalitnější oproti velkým subjektům, nabídce v obchodních řetězcích?

Hana Juránková, Ivančice, chovatelka ovcí a drůbeže, pěstitelka zeleniny 1. Zájem o moje produkty není, neprodám je – především zeleninu. 2. Potíže mám s nedostatkem financí a špatným odbytem. 3. Lepší jsou proto, že zelenina není chemicky ošetřena.

Petr Nováček, Dolní Dubňany, chovatel prasat, drobný zemědělec (pěstuje si krmivo) 1. Produkci prodávám obtížně, ale poptávka po domácím mase v posledních letech roste. 2. Nedostatek financí, malá podpora ze strany státu, letos navíc neúroda. 3. Jako malý zemědělec si nemohu dovolit dodávat růstové hormony nebo průmyslová krmiva, maso je tedy bez zbytečných zátěží, méně tučné.

ba integrovaná produkce. Tyto alternativy mají své zákonné předpisy, omezující množství a druhy používaných hnojiv, postřiků, krmiv, léčiv a dalších aditiv, které je třeba splňovat. Zemědělci směřují k  uzavřenému koloběhu látek v  rámci farmy. Riziky tohoto způsobu hospodaření jsou: zvýšené množství přírodních toxinů, vyšší riziko onemocnění dobytka a z toho plynoucí riziko menšího výnosu či úhyn dobytka. Drobní zemědělci pak mohou své hospodářství vést někde uprostřed – omezí množství průmyslových látek v produk-

ci, ale při tom se jim striktně nevyhýbají. Použijí je třeba jen v akutních případech, místo už preventivních zásahů. Jak se pak liší kvalita potravin vyrobených konvenčním způsobem a  potravin vyrobených šetrněji k přírodě? Dosavadní výzkumy neprokázaly, že se nutriční hodnota potravin v  závislosti na způsobu hospodaření výrazněji mění. Konvenčním zemědělstvím obvykle získáme větší produkci. Plodiny, pěstované extenzivně, vykazují většinou lepší skladovatelnost a odolnost vůči stresům. Některé plodiny mohou mít lepší vůni a chuť, vyšší obsah vitamínů a dalších prospěšných látek, ale horší vzhled (jsou drobnější a strupovité). V živočišné výrobě jsou pak drobné rozdíly u různých typů chovů. U masa má způsob chovu nepopíratelný vliv na jakost. Rychlost růstu závisí zejména na míře fyzické aktivity a  intenzitě výkrmu. Pasená zvířata mají pevnější strukturu masa s lepšími chuťovými vlastnostmi, lépe odolávají předporážkovým stresům. Dobytek chovaný na pastvě produkuje méně mléka. Kvalitu mléka ovlivňuje zejména výživa.

Srovnání různých typů chovu drůbeže V  intenzivních chovech dochází často ke stresu (někdy vyvolává vady masa),

změně svalových vláken a  jejich barvy a defektům končetin. Brojlerová kuřata není možné chovat v režimu ekologického zemědělství, využívají se pomalu rostoucí plemena. Vyznačují se většími stehny na úkor prsou, vyšším obsahem tuku a tmavší barvou a lepší chutí masa. Jakost vajec ovlivňuje především výživa. Rozdíl mezi klecovým a  podestýlkovým odchovem spočívá v pevnosti kostry a  skořápky. V  klecových chovech je skořápka čistší a silnější, ale kostra slabší, nekvalitní je i opeření. V podestýlkových chovech je tomu naopak. Rizikem podlahového, voliérového nebo intenzivního chovu s výběhem je častější výskyt parazitů, infekcí, poranění či úhynu. Snáška je oproti klecovému chovu nižší. V extenzivním výběhovém chovu se uvedené potíže vyskytují méně často.

Lokální zemědělství Spočívá ve vazbě mezi zemědělcem coby producentem a odběrateli, konzumenty. V obecné rovině můžeme za lokální zemědělce považovat farmáře určitého regionu, v  rámci něhož se následně produkty prodají a zkonzumují. Toto slovní spojení však může mít i užší význam. V  šedesátých letech se v  Japonsku vyvinul systém spotřebitelských skupin. Úspěšně se realizuje v  mnoha zemích 33

T É M A

• ovoce a zelenina je sklizena v konzumní zralosti, nebo těsně před ní (nedozrává uměle) – to se projeví v lepší chuti • stabilnější ceny za produkty • posílení lokální ekonomiky • podpora hospodaření šetrnějšího k přírodě a krajině

Závěr

Evropy i  USA. V  České republice se tzv. komunitou podporované zemědělství objevuje nejčastěji pod pojmem „bedýnky“.

né výrobky, uzeniny, maso a vejce, pečivo, sezónní ovoce a  zelenina, mošty, pivo, víno, domácí pálenky, med, koření nebo krajové speciality.

Na základě smlouvy se farmář (či sdružení několika drobných hospodářů) zaváže dodávat smluvenou produkci a každý odběratel je zavázán k jejímu odebrání. Spotřebitelé přitom platí zemědělci předem. Spravedlivá cena má farmáři zajistit mírný zisk. Platbou předem přebírají část rizika za neúrodu i  spotřebitelé. Na  oplátku získají v  pravidelných dodávkách čerstvé potraviny bez nežádoucích látek dle svých potřeb a  sezóny. Zemědělci díky této podpoře mohou pokračovat ve své činnosti a produkovat potraviny i  v  dalších letech. (Výkupní ceny obchodních řetězců často nepokryjí ani náklady na získanou produkci.)

Lokální zemědělce podporuje také Asociace soukromého zemědělství ČR. Pořádá farmářské trhy, některé jsou pojaty i zcela netradičně, s doprovodným programem zejména pro děti, nebo s kulturním a hudebním programem.

Mimo „bedýnkových družstev“ u  nás vznikla v roce 2010 síť kamenných obchodů – Český grunt, která vykupuje produkty lokálních farmářů a nabízí je ve svých prodejnách koncovým spotřebitelům. K dostání zde jsou sýry a mléč-

• nákup čerstvě sklizených nebo vyrobených potravin

Proč kupovat výrobky lokálního zemědělství? Kvalita produktů místních farmářů nemusí být jednoznačně příznivější oproti zboží v supermarketu. Nákup přímo od farmářů však nese bezesporu řadu výhod: • osobní kontakt s farmářem (pokud si chce udržet dobré jméno, musí nabízet kvalitní produkty)

• nezávislost spotřebitele na nabídce obchodních řetězců

Konvenční produkcí potravin zajišťujeme dostatečné množství potravy. Tento způsob hospodaření má však negativní dopady na přírodu a  krajinu, případně také v oblasti sociální, nebo s ohledem na místní ekonomiku. Zejména z těchto důvodů je vhodné podporovat jiné systémy hospodaření, které v těchto směrech působí spíše pozitivně. Systémy, které sbližují farmáře a spotřebitele, přináší vzájemné pochopení a zisk všem zúčastněným. Jana Procházková (27 let), Ivančice Poděkování za odbornou konzultaci patří Dance Hrabětové, Zdenči Číhalové a Hanči Koubkové a respondentům ankety. Čerpáno z  odborné studie VŠCHT „Porovnání produktů ekologického a  konvenčního zemědělství“ (Praha, 2006). Foto: archiv autorky & Jakub Pejcal –Boby Více informací najdete na: www.bedynky.cz http://ceskygrunt.cz www.asz.cz

-.. / --- / / ..- / ...- / .- / .-. / . / -. / . / .... / --- / / -.- / ..- / ... / -.- / ..- / ... / ..- / / ...- / -- / .. / -.-. / .... / .- / -- / . / / - / --- / .-.. / .. / -.- / / -.- / .- / .-. / .. / / -.- / --- / .-.. / .. / -.- / / ... / -. / . / ... / . / -- / . / / -.. / --- / -.-. / .... / ..- / - / .. / -/ . / / --.. / . / .-.. / . / -. / -.-- / -- / .. / / --- / .-.. / .. / ...- / .- / -- / .. / / -. / .- / -.- / .-. / .- / .--- / . / -. / -.-- / -- / .. / / -. / .- / / -.- / --- / .-.. / . / -.-. / -.- / .- / / .- / / .--. / --- / -.. / .- / ...- / .- / -- / . / / ...- / / -.- / --- / - / .-.. / .. / -.- / ..- / / /

34

T É M A

DÁ SE DOBŘE RYCHLE NAJÍST? ANKETA O FAST FOODECH Jak často navštěvujete fast foody? Jaké jsou pro vás výhody a nevýhody fast foodů? Jak by měl podle vás vypadat ideální fast food, abyste se tam často stravovali?

MICHAL JAKL – MIKI (19 let), Děčín

Fast foody nenavštěvuji vůbec, jelikož jsem jejich velkým odpůrcem. Příčí se mi ona uspěchanost, neosobnost, stísněnost a  unifikovanost (a  to nejen obsluhy, ale i  nabídky potravin). Podle mého jsou fast foody jakýmsi ďábelským pomocníkem dnešní uspěchané, až téměř hektické doby, kdy se vše stále jen zrychluje a člověk nestíhá a nemá na nic pořádně čas. Této době fast foody velmi vyhovují, protože člověk je rychle obsloužen, může si jídlo vzít ssebou, je nasycen a  může pospíchat a  honit se dál. Vše je v nich na můj vkus příliš hektické, hlučné, lidé se tísní v dlouhých frontách a poté, co jsou obslouženi obsluhou, podobající se robotům, zase se nervózně procpávají ven se slovy, že už měli být dávno jinde. Taktéž nabídka odpovídá současnému trendu jednoduchosti a  uniformity – mizí tak originalita a možnost pestrého výběru z nejrůznějších kombinací jídel, připravovaných skutečnými mistry svého oboru přímo ve stravovně.

36

S  oním již zmíněným stylem získávání obživy, jakožto i  s  oním stylem života a  doby naprosto nesouhlasím a  snažím se proto služby těchto podniků vůbec nevyhledávat – a hle, dá se žít krásně i bez nich, dá se najít si na onen obřad jídla čas a užít si ho, alespoň na chvíli se v tom kvapu zastavit, usednout, vydechnout, popovídat s přáteli, přečíst si novinky. Ideální fast food by tedy měl být neexistující, nebo pojmenovaný „slow food“, či ještě lépe nějak originálně hezky česky. Byl by místem, kam by člověk přišel, nebyly by tam žádné hodiny, hrála by tam uklidňující hudba. Nebyly by tam žádné fronty a  stísněný prostor, naopak – spousta zeleně, vody a svěží vzduch. Obsluha by měla osobní přístup ke každému zákazníkovi a ten by si mohl vybrat z originálních specialit od skutečného kuchaře.

3) Fastfood pro vegetariány  Cokoli na způsob Country Life, respektující zásady zdravého stravování (které ovšem to „fast“ vylučuje ). Restaurace nebo „jídelny“ podobného typu jsou odlišné již na první pohled. Kromě jídla tu je znát i jiná filosofie, personál je příjemnější, jídlo je většinou lépe popsáno a  zákazník tak nekupuje „zajíce v  pytli“. Částečné potlačení „fast“ vede k  tomu, že se zde lze relativně v klidu najíst bez kupy turistů koukajících vám do talíře (talíře, další výhoda oproti tradičním fastfoodům).

Lidé by usedli, popili, pojedli, načerpali síly a odcházeli by s pocitem dobré nálady a plni energie...

KRISTÝNA ČÍŽKOVÁ – ELANOR (23 let), Příbram

1) Fastfoody již několik let zásadně nenavštěvuji a obloukem se jim vyhýbám. Vadí mi jak jídlo z nich samotné, tak zdejší atmosféra a  filosofie těchto restaurací. 2) Výhodou může být asi rychlost a  cenová přístupnost. Osobně ale i tohle řadím mezi nevýhody – cenová přístupnost vykoupená nekvalitou, rychlost stylem přípravy nezdravého jídla. Jídlo je zde také očekávatelné a pořád stejné – koho baví jíst pořád stejné hranolky???

MARKÉTA OBRUČOVÁ (23 let), Praha

Klasickým fast foodům se, až na výjimky (viz níže), osobně vyhýbám. Výhody? Například takový McDonalds je, když potřebujete někoho doučovat nebo se poradit a  nemáte kde jinde, daleko šikovnější, než jiné podniky, kde vás pořád „otravuje“ obsluha. Jiné výhody mě ale asi nenapadají. Nevýhod je víc. Osobně mně přijde jednodušší koupit si housku, než si kupovat něco, co je nezdravé a  navíc podstatně dražší. A  když už chci někde „kulturně“ posedět s přá-

teli, tak v Mekáči to nejspíš nebude. Vadí mi, že je tam vše až příliš „fast“. A  nejen, že je to nezdravé, ale mně to ani nechutná. V  Bulharsku, kde jsem rok žila, se setkáte s „chot dogy“ a „chamburgery“ (Bulhaři neumí říct „h“), leč ve městě na každém rohu i s tzv. baničárnicemi. Banica je takový závin s balkánským sýrem. Ono to asi bude jen o malinko zdravější, než hamburgery, ale je to aspoň dobré, levné a člověk se toho nají. Takže ideální fast food? Mám ráda bulharské baničarnicy, ale co mě přijde asi nejlepší jsou různé bufety v obchodech se zdravou výživou, kde si vezmete tác, naložíte si, co chcete, zaplatíte a můžete jíst. Rychlé, zdravé a chutné.

Ideální? Trochu silné slovo na to, že má být ve spojení s fast foodem. Ale okénko, kam chodím už tři roky ke stejnému sympaťákovi během přestávky mezi přednáškami, ve mně budí větší důvěru, protože mu na zákaznících záleží více než brigádníkům víte kde. Představoval bych si cedulky s  potvrzením a  přelepkou (jako na ISIC), že daný měsíc podnik splňuje hygienické podmínky. Určitě širší nabídka pro lidi, kterým nestačí cheesburger jako mně. Např. čerstvé bagety – vyráběné dle konkrétních požadavků hned po objednání zákazníkem. A hlavně zapracovat na tom, aby se jídlo blížilo zdravotní nezávadností ideálu.

MARTIN ČERNÝ – CZEJNÝ (23 let), Praha/Veselí nad Lužnicí

MARTIN ZEMAN – SUŠENKA (23 let), Louny/Liberec

Ve městě, kde jsou fast foody, tím myslím ty velké nadnárodní společnosti – při dobrém rozmaru jednou za 14 dní, ale pokud zahrnu i okénka s  rychlým občerstvením na každém rohu, tak svoji návštěvnost odhaduji na jednu návštěvu týdně. Výhody? Snad jen chuť u  oblíbených produktů. Nevýhody? Cena, nezdravost, celkově netransparentní původ jídla.

Nemám rád jídlo za chůze a ve spěchu, takže fast foody navštěvuji pouze výjimečně. Obzvláště pak v návalech nepřekonatelného hladu nebo lenosti. V těchto případech u mě vítězí pizza okna, která na Praze oceňuji. Ale většinou se snažím udělat si na jídlo dostatečný čas. Proto kdybych si měl vybrat úplně ideální fast food, vybral bych si samozřejmě ten, který není až zas tolik „fast“. Je podle mě důležité se umět alespoň na chvíli zastavit a v klidu si vychutnat jídlo. Ale ve spěchu je dnes téměř každý, proto někdy není zbytí. Vybíral bych si pak fast food bez smažených věcí, nejlépe s širokým výběrem čerstvých baget. Klidně bych ocenil i fast foody s bio potravinami.

T É M A

JOSEFÍNA NEDBALOVÁ – JOSKA (18 let), Praha

Fast foody nenavštěvuji prakticky vůbec. Je to dáno asi tím, že nemám příliš vysoké kapesné, abych si tam mohla kupovat jídlo, pak také tím, že pár ochutnávek fast foodových jídel mi stačilo a hlavně a především tím, že mi doma vaří maminka. Ve srovnání s jejím kuchařským umění je sebelepší hamburger nebo hranolky přece jenom prapodivným jídlem, co tuctově voní, uměle vypadá a  ještě si na něj člověk musí vystát frontu. Ale kdybych si měla představit nějaký „vysněný“ fast food, vypadalo by to asi tak, že si člověk přijde k pultu, kde se nečeká, vybere si nějaký pokrm, který je mu naservírován v chutné podobě na talíři, dostane příbor a může se usadit s nějakou pochoutkou ke stolu. Je jasné, že fast food se nadarmo nejmenuje fast, takže konzumace takovéto laskominy by asi nebyla příliš rychlá, ale to už je asi můj názor, že při jídle se zkrátka nemá nic uspěchat. Když už jídlo je, tak si na něj má člověk udělat čas. Zastavit se a  užít si dobré jídlo, které bylo uvařeno pro požitek z jedení samotného nikoliv pro zaplnění žaludku čímkoliv.

Za odpovědi děkuje K. 37

T É M A

MOLEKULÁRNÍ GASTRONOMIE, FOODPAIRING A ENTOMOFAGIE ANEB O STUDIU GASTRONOMIE A KUCHAŘSKÝCH FINTÁCH SE STANLEEYM

STANISLAV ŘEZNÍČEK – STANLEEY (26 let) bydlí v malebném městečku Rtyně v Podkrkonoší a studuje posledním rokem na Fakultě technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně obor Technologie a řízení v gastronomii. Skautem je od první třídy a v současné době je zástupcem vůdkyně střediska a vede družinu Lišáků.

Stando, můžeš našim čtenářům říci, čím se zabýváš? Zajímám se o  vše, co souvisí s  jídlem a  pitím. I  proto studuju ve Zlíně obor Technologie a řízení v gastronomii. Rád poznávám krajové speciality. Kromě jídla mám rád ale i kulturní památky všeho druhu, rád vyslechnu pověst nebo legendu o daném místě.

Jak vypadá takové studium? Co se učíte? Je to jako na většině studií – některé předměty jsou těžší, jiné lehčí a  každý si oblíbí to svoje – jako já. Protože se v oboru pohybuju už od 16 let, jsou pro mě některé předměty zcela zbytečné nebo nejdou vůbec do hloubky. Mezi moje nejoblíbenější předměty patřily například Zbožíznalství, Gastronomické technologie, Biochemie, Biotechnologie, Mikrobiologie, Senzorická analýza a  mezi neoblíbené Matematika, Fyzikální chemie apod. Někdy je předmět velice zajímavý a  baví spoustu lidí, ale 38

přístup vyučujících mnohdy snížil jeho úroveň. Nesmím také zapomenut na nové obory a trendy v oblasti stravování, které mě velice oslovily. Jako např. Molekulární gastronomie – využívání chemických a fyzikálních principů, Foodpairing – kombinace potravin, které zdánlivě nejdou zkombinovat, nebo Entomofagie – pojídán hmyzu.

Z čeho se vlastně skládá Vaše studium? Takhle to vypadá, že ze samých přednášek… Tak jenom přednášky to jenom nebyly . Bylo toho moc. Většina předmětů, které se konkrétně týkaly jídla, obsahovaly i  různé pokusy, laboratorní cvičení – dokazování různých látek a  reakcí, nebo ochutnávání a hodnocení jídel vařených za různých podmínek. Zajímavé bylo i to, že lidské smysly můžou být velice ovlivnitelné. Zvláštní pocit je jíst poslepu banán a slyšet v uších křoupání brambůrků. Ochutnávání chleba z mouky ze cvrčků. Připravoval jsem také „hmyzáky“ jen tak na chuť na česneku. Za pomoci tzv. „éček“ se nám podařil vytvořit petrželový kaviár a olivové nudle. Chutě jedlých květů jako třeba pažitky, macešky, jetele, orchideje, kopretiny nebo hluchavky stojí také za ochutnání.

Využíváš svoje vzdělání pro svou skautskou činnost? Určitě! Na většině skautských akcí i doma se člověk chtě nechtě musí setkat s jídlem. Když to čas a okolnosti dovolí, rád předávám svoje zkušenosti a ukážu nějakou kuchařskou fintu, jak jídlo připravit chutněji a kvalitněji a ve většině případů i rychleji.

Mohl by ses o nějakou fintu podělit i se čtenáři Roverského Kmene? Napadají mě teď takové maličkosti jako třeba, že loupání česneku půjde mnohem rychleji, když stroužky ponoříte na chvilku do horké vody. Totéž se dělá, loupeteli mandle či rajčata. Na 1 díl rýže se dává 1,5 dílu vody a ne jinak! Sladkokyselá zálivka: na 0,5 litru dáš 3 lžíce cukru, 3 lžíce octa a jednu malou lžičku soli a je to. Jako příloha se dává na jednu porci 80 g syrových těstovin a rýže. Vývar se zabarví, když v něm povaříte cibuli se slupkou. Připálenou omáčku hned dejte do čistého nádobí. Kouří-li na plotně kápnutý olej, stačí ho zlehka posypat solí. Mastná podlaha od oleje se nebude smekat, když se také posolí. Za rozhovor děkuje J. Foto: archiv Stanislava Řezníčka – Stanleeyho, & Jakub Pejcal – Boby

T É M A

JSEM TLUSTÁ O PORUCHÁCH PŘÍJMU POTRAVY Podle odborníků se poruchy příjmu potravy vyskytují až u 15% studentek středních a vysokých škol. Problém se ale netýká jen jich. Dotýká se mužů i žen, mladých i starších. Setkat se s ním můžete tedy i vy…

Poruchy příjmu potravy (PPP) spadají do okruhu duševních onemocnění. Mezi PPP řadíme mentální anorexii (odmítání jídla), bulimii (záchvaty přejídání a následné zvracení), ale také záchvatovité přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem.

Kdy můžeme mluvit o poruše příjmu potravy? Zjednodušeně řečeno je možné o  poruše příjmu potravy mluvit tehdy, když člověk používá jídlo k  řešení svých emocionálních problémů. V  situaci, kterou daný člověk prožívá jako tíživou, se snaží ulevit svým pocitům po-

mocí jídla. Lidé často popisují své onemocnění jako začarovaný kruh. U  poruch příjmu potravy jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem, která slouží ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla. Onemocnění mohou být velice rozmanitá, u každého se projevují trochu jinak. PPP je dlouhá nemoc – může trvat rok nebo taky deset let nebo celý život.

váze, deprese, nespokojenost se sebou. Obvyklým jevem je celkově nevyvážené stravování. Například značné omezování se v jídle, hladovění, také však jednostranný jídelníček, vše se střídá s onou neodolatelnou, nutkavou touhou se přejíst. Porucha se častěji než ostatní rozvíjí jako reakce na stres, citové strádání či depresivní nálady.

U  záchvatovitého přejídání dochází k neovladatelné touze konzumovat potravu, a  v  aktuální situaci není možné konzumaci dávkovat či limitovat. Jedinec posléze trpí fyzicky i psychicky nepříjemnými pocity ze svého chování. Častým důsledkem bývá přibírání na

Mentální anorexie Mentální anorexie (MA) začíná nejčastěji ve věku mezi 14–18 lety, ale může se objevit dříve i daleko později. Stává se, že nemoc propuká v reakci na nějakou životní či vývojovou změnu (roz39

T É M A

Mentální bulimie U mentální bulimie dochází k záchvatům přejídání, při kterých člověk během velmi krátké doby sní velké množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit pročišťováním pomocí zvracení nebo projímadel. Daný jedinec se také zabývá jídlem v  přepočtu snězených kalorií, trpí neodolatelnou touhou po jídle, která ústí v epizody přejídání, následují výčitky, pocity viny, úzkost z přibírání a následné zvracení. Snaha zmírnit vliv jídla (kalorií) na váhu bývá kromě zvracení také doprovázena přechodnými hladovkami, používáním projímadel, drastickými dietami a přehnaným cvičením. Často se také stává, že se obě nemoci mentální anorexie a bulimie v průběhu času střídají.

Následky poruch příjmů potravy

chod s  partnerem, přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině). Také se ale stává, že nemoc propuká bez „zjevných“ objektivních, vnějších příčin. V obou případech však je projevem vnitřního emocionálního a duševního stavu jedince. MA se vyznačuje odmítáním svého těla a  hmotnosti a  neustálou snahou snižovat svoji váhu, případně si udržovat silnou podváhu. O MA i PPP je obecně možné hovořit tehdy, když váha vzhledem k věku a výšce, tzv. BMI (Body Mass Index), klesne pod 17,5. Nízkou hmotnost si tedy nemocný způsobuje sám – odmítáním jídla, cvičením, či užíváním projímadel. 40

Porucha je provázena intenzivním strachem a  úzkostí z  přírůstku hmotnosti navzdory podváze. Daný jedinec dále popírá i sám před sebou svoji podváhu a vnímání jeho těla je narušené. Navzdory podváze si stále připadá tlustý, tučný či nenormální. BMI (Body Mass Index) je odhad tělesné hmotnosti uznávaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Vychází se z poměru hmotnosti a druhé mocniny výšky.

Pokud jde o  následky a  fyzické problémy, se kterými se PPP pojí, jedná se především o  narušený metabolismus, problémy žaludku, střev i  močového měchýře, řídnutí kostí, zvýšenou kazivost zubů, ztrátu menstruace a pozdější problémy s  plodností, snadný vznik modřin, suchou, praskající kůži, poruchy paměti, dehydratace, aj. U mentální bulimie a záchvatovitého přejídaní se vyskytují problémy s nadváhou až obezitou. Pro řadu lidí mohou být projevy a chování lidí nepochopitelné. Poruchami příjmu potravy může však trpět opravdu každý člověk. Mladí, staří, ženy i  muži z  jakýchkoliv sociálních vrstev. Věkové hranice začátku onemocnění jsou velice rozmanité. PPP nejčastěji trpí dívky v období puberty, ale vyskytují se i případy, kdy onemocní lidé ve čtyřiceti letech. Odmítání jídla u  mentální anorexie, přejídání a následné vyvolávání zvracení u bulimie, vedoucí k ohrožení vlastního života a zdraví je samo o sobě právě projevem duševní nerovnováhy a nemoci.

T É M A

Odraz duše se tak jakožto symptom projeví zpočátku jako nespokojenost s  vlastním tělem, která se stupňuje, může přerůst a často přerůstá až v sebenenávist, opovržení sama sebou, popírání svých přirozených potřeb aj.

Současné ideály krásy Současné ideály krásy, které můžeme pozorovat v  médiích či ze strany kosmetického průmyslu, k rozvoji nemoci přispívají. Tento tlak z okolí vytváří falešnou realitu toho, jaký by člověk měl být. U lidí, kteří mají potíže se sebeúctou, respektem k sobě, rozmanitosti těla i  své duše, může oživit pocit nedokonalosti, selhávání či pocitu, že „nejsem dost dobrý“. Pokud jde o příčiny PPP, jedná se spíše o souhru a kombinaci psycho-sociálních faktorů působících na osobnost jedince, včetně genetických dispozic. Každý člověk, každý z nás, si v sobě nese rozpor mezi vnímáním sebe sama, svým vnitřním ideálem a  představou, jakým by chtěl být. Pro někoho tento vnitřní rozpor slouží jako inspirace pro osobnostní a  životní růst a  také se postupem času učí přijímat sama sebe takového, jaký je. Kultivuje tak i svůj vztah k sobě, rozvíjí péči o sebe a schopnost mít se rád. Někdo tento vnitřní konflikt prožívá velmi silně a provází jej silné nepříjemné prožitky, z čehož mohou plynout nejrůznější problémy. Lidé, kteří trpí poruchami příjmu potravy, mají velké problémy se vztahem sama k sobě a je pro ně těžké přijímat své emoce. Je pro ně těžké své vlastní emoce prožívat a  unést. Velmi často jsou citliví k pocitům selhání či bezmoci a mohou mít sklony k perfekcionismu ve víře, že se takovým emocím vyhnou. To, že jsou poruchy příjmu potravy problémem, který spadá do problémů duševního a emocionálního života, výstižně vystihují například slova klientek:

„

Mou bolestí a také starostí je přejídání…. z veselé slečny se stala tichá samotářka, která trápí sama sebe. Nechápu, proč tohle se sebou provádím, i když znám všechny důsledky – únava, spánkový deficit, zažívací problémy, neučení se. Vím, že je to nedostatek lásky. Chci partnera, tuším, že by to poté zmizelo, i když se bojím, že každou bolest budu v důsledku zvyku řešit jídlem.

“

„

Nevím, jak z toho kolotoče vyskočit, ale ve stresových situacích jdu a přejím se. Nebo se naopak přejím, když cítím samotu.

“

Pro takovou klientku pocity, které prožívá jako bolestivé nebo nepříjemné, není možné unést a  prožít, pravděpodobně jsou pro ni příliš intenzivní a  neví, jak s  nimi naložit v  kontextu dané situace. A  proto vidina rychlé úlevy prostě najedou začíná být poměrně nutkavá.

Nebo výpověď jiné klientky:

„

…v podstatě nemám normální vztah k jídlu… od pochutin, jako jsou chlebíčky nebo chipsy, nedokáži jen uďobnout jako další lidé, ale musím se jimi přejíst. Potom samozřejmě následují výčitky, zvracím a tak to jde stále dokola, jsem perfekcionistka, a i když teoreticky vím, kde se dějí chyby, do praxe řešení uvést neumím.

“

41

T É M A

jmu potravy. Někde můžete vystupovat i anonymně. Nebojte se o vašich starostech mluvit s lidmi z vašeho okolí, kterým důvěřujete. Veronika Šuráňová (30 let), Brno Externí pracovnice o.s. Anabell Veronika Ušáková (24 let), Děčín/Praha Studentka psychologie Foto: archiv o.s. Anabell Dopisy čtenářů portálu Psychologie.cz týkající se PPP a odpovědi odborníků na ně:

Řešení? Co se týče praktického řešení a podpory v  oblasti vašeho stravování, pomoci může samozřejmě i  dobrý poradce pro výživu. Držení diet, bez ohledu na životní styl a metabolismus jednotlivce spíše způsobuje nedostatek živin a přílišné ukládání tuků. V kombinaci se zvracením jsou odchylky od běžného metabolismu výraznější. Nutriční poradce může pomoci sestavit jídelníček na míru, aniž by docházelo k nedostatečné výživě. Kromě praktického – technického řešení však je také důležitá tzv. „práce na sobě“. U perfekcionismu se často stává, že touha po dokonalosti může někdy zakrývat skutečné a autentické lidské potřeby, přání a touhy. Poruchy přijmu potravy nejsou zcela neobvyklým onemocněním, např. bulimie se podle odborníků vyskytuje až u 15% studentek středních a vysokých škol. To znamená, že setkat se s někým, kdo těmito poruchami trpí, nemusí být nic vzácného. Jak tedy postupovat, když se ve vašem okolí objeví někdo s poruchami přijmu potravy nebo se to dokonce týká vás? Pokud máte podezření, že ve vašem okolí je někdo, kdo by mohl trpět poruchami přijmu potravy, věnujte mu 42

větší pozornost, všímejte si, kolik toho jí, jestli chodí po jídle na záchod… Pak ho zkuste oslovit, nabídnout mu pomoc, porozumění, hlavně zapomeňte na předsudky, kázání a výčitky, to byste docílili spíše opačného výsledku. Cílem vaší pomoci by mělo být postupně to, aby nemocný vyhledal odborníka, i pak ale určitě ocení vaši podporu. Pokud u  nemocného neuspějete, upozorněte na to vy sami okolí nemocného nebo se sami poraďte s odborníkem, jak dál postupovat. Co když se poruchy příjmu potravy týkají přímo vás? Měli byste určitě vyhledat odbornou pomoc. Bez pomoci můžou poruchy přijmu potravy skončit i smrtí a přitom při práci na sobě se velká část nemocných úplně uzdraví nebo se jejich stav výrazně zlepší. Udělat první krok je nejtěžší. Pomoct s ním můžou rodiče, nejlepší kamarádi, učitel, kterému důvěřujete nebo výchovná poradkyně ve škole, vyhledejte si také informace o PPP na internetu nebo v knížkách, ať máte co nejvíce podkladů v rozhodování, co dál. Kontaktovat můžete psychologa, praktického lékaře, psychoterapeuta, všichni z nich jsou vázáni mlčenlivostí a etickými principy a mají odborné vzdělání a znají prostředky, jak vám pomoci. Existují i  různé instituce věnující se přímo lidem s poruchami při-

http://psychologie.cz/ pribehy-ctenaru/mentalnianorexie-pocit-stesti-z-ubytkuvahy-dloho-nevydrzi/ http://psychologie.cz/ pribehy-ctenaru/kamaradkaprestala-jist/ http://psychologie.cz/ pribehy-ctenaru/uzkosti-porazantnim-zhubnuti-jakouroli-plnila-vase-obezita/

Občanské sdružení Anabell vzniklo v roce 2002 a nabízí pomoc a podporu osobám, postiženým i ohroženým poruchami příjmu potravy hledat a nalézat východiska k řešení problémů, spojených s neplnohodnotným nebo nevhodným stravováním. V současné době Anabell poskytuje sociální a zdravotnické služby v Kontaktních centrech Anabell – v Brně (sídlo organizace), v Praze (včetně služeb pro obyvatele Středočeského kraje), Ostravě, Plzni, Olomouci a Zlíně.

www.anabell.cz

T É M A

OUTDOOROVÉ STOLOVÁNÍ Kde jsou ty časy, kdy jsme na tábory jezdili s hliníkovým ešusem a bagrem, vodu jsme si nosili v čutoře či tzv. felině a na provázku se nám houpal smaltovaný plecháček. Každý ešus měl přidělené své číslo, aby bylo na první pohled jasno, který bídák si ho zapomněl umýt. Kolik naši rodičové a posléze i my sami jsme prodebatovali večerů, zda, a  pokud ano, tak jak moc je hliník nebezpečný pro zdraví a co s tím tedy udělat. Naštěstí doba pokročila a  trh je nasycen nejrůznějšími druhy outdoorového nádobí. Hýří barvami, zdravotně nezávadnými a  nepřilnavými materiály a  soutěží o  to, které bude nejlehčí a  nejodolnější. Anebo si stále vystačíme s frisbee talířem na jídlo i na hraní?

Kov nebo plast? V současné době zásadní otázka! Chci univerzální misku, ve které si i uvařím, anebo z ní budu jen jíst? Maximální úspora místa a váhy se sice vždy hodí, ale mít po ruce dvě nádoby není také od věci. Ačkoliv plast může někomu připadat příliš „umělý“, současné materiály za zkoušku stojí.

Hliník × nerez × teflon × slitiny Každý materiál má své výhody a těžko rozhodnout, který je ten opravdu „nejlepší“. Klasický hliník vyhrává cenou (lze jej sehnat od 120 Kč) i  váhou, pokulhává ale po zdravotní stránce. Navíc ho není nutné litovat, pokud se trochu zničí. Nerez se zas snadno připaluje, špatně se čistí a cena je už o něco vyšší (cca 650 Kč). Teflononý povrch může být sebeúžasnější, ale odrazuje mne nutnost opatrného zacházení, snadné odření a vysoká cena. Ideální kombinaci poskytuje nádobí z  různých slitin a kombinací hlinku a nerezu, ty však bývají podstatně dražší (od 1 000 Kč i více).

Silikon, nylon či běžný plast? Moderní umělé materiály mají spoustu výhod, především v  ceně, váze a  obje-

Kterou si vyberete?

mu, který zabírají. A v neposlední řadě barevné je veselé a  každý si svou misku dobře pozná. Silikonové nádobí mi dříve přišlo až odporné, ale časem jsem ho vzala na milost, když jsem poznala jeho přednosti. Výborně se udržuje, je měkké a skladné – některé misky lze po složení použít jako prkýnko na krájení. Lepší misky mívají i speciáně upravené dno tak, abyste se neopařili, je-li plná něčeho horkého. Největší přednost silikonu či nylonu vidím v tom, že oproti běžnému plastu (např. polypropylen, polyethylen) se výrazně snáz zbavují mastnoty. Cena silikonových či nylonových misek se pohybuje od 120 Kč.

ním jsou dobré leda do držáku v autě, popř. pro přenesení na přednášku, ale intenzivnější pohyb již nezvládnou. A jak moc jsem si přála hrníček, který zacvaknu a hodím do batohu! Naštěstí jsem nebyla jediná a takové hrnky existují. Cena je poněkud vyšší (cca 500 Kč a více), ale ten komfort stojí opravdu za to. Na trhu existuje již několik sofistikovaných systémů a rozhodně doporučuji si je před koupí vyzkoušet. Jediné, co u většiny postrádám, je držadlo. Logicky tam není, jinak by hrnek byl příliš neskladný, zároveň malé očko na provlečení provázku do kterého pak cvaknu karabinu by se určitě hodilo…

Termohrníček

Na závěr

O  běžných hrnkách platí vcelku to samé, co o jídelních miskách. Termohrníčky jsou však trochu jiná liga. Dlouho jsem hledala hrnek, který udrží nápoj teplý a  zároveň se nevylije jeho obsah, dostane-li se do jiné než vertikální polohy. Hrnky s  plastovým víčkem a  sebelepším silikonovým těsně-

Když má člověk hlad, tak sní cokoliv z čehokoliv. Ale z  milého ešusu to chutná dvojnásob. Přes veškeré rady a doporučení záleží vždy na Vás, pro co se rozhodnete! (Sum) Foto: J. Pechar 43

T É M A

CIZOKRAJNÝ VEČÍREK PODNIKNĚTE GASTRONOMICKOU CESTU OKOLO SVĚTA Dát si dobré italské těstoviny nebo japonské sushi už není něco zas tak těžkého a neobvyklého. Ovšem co takhle dát si nějakou dobrotu ze střední Asie nebo rovníkové Afriky či Austrálie?

Cíl: poznání zvyků, tradic a  pokrmů z různých koutů světa

2. Můžete se tematicky soustředit na nějakou část světa, např. jeden světadíl. Jinak je postup stejný jako v první variantě.

Počet lidí: celý roverský kmen Délka: samotný večírek cca 2 hodiny (záleží podle zvolené varianty realizace) Prostor: útulná místnost či táborová kuchyně s jídelnou

3. Pokud máte vhodné zázemí, tak se můžete soustředit na méně pokrmů (2–3), ale zato si je od začátku do konce připravit společně.

stor, kde budete večírek realizovat, podle atributů daných zemí. Pokud nechcete jídlo připravovat společně, musíte ho připravit těsně před večírkem, eventuálně sehnat další nezbytné rekvizity (např. hůlky). Pokud připravujete pokrmy společně, spravedlivě si rozdělte přípravnou část (od shánění surovin po vyhledávání informací a výzdobu prostor).

Před večírkem: Samotný večírek

Pomůcky: suroviny na přípravu pokrmů, event. další doplňky jako typické oblečení, pomůcky pro stolování... Popis: Uspořádejte si cizokrajný večírek plný netradičních pokrmů z  různých koutů světa. Připravit si ho můžete hned v několika variantách: 1. Každý připraví dopředu předem jeden pokrm a přinese ho. Zjistí zvyky týkající se stolování. Každý ze zúčastněných pak může ochutnat od každého pokrmu trochu.

44

Rozdělte si, kdo připraví pokrm z jaké oblasti a také z jaké části stolování (aby pak např. všichni nepřinesli polévku). Dalším krokem je vyhledání receptu. Dobrým zdrojem je internet nebo existují i specializované kuchařky. Je samozřejmě nezbytné pořídit suroviny. Pokud máte možnost, tak je lepší je pořizovat ve specializovaných obchodech či na tržištích. Zjistěte také, jak se v dané zemi stoluje, jaké rituály jsou spojené s jídlem. Vyhledejte i další zajímavé informace o  dané zemi – o  lidech, kteří tam žijí, o jejich kultuře. Aby váš zážitek byl co nejautentičtější, vyzdobte pro-

Každý představí „svou“ zemi a pokrm, který připravil. Zaměřte se na místní zvyky a tradice, servírujte jídlo co nejvěrněji místním zvykům. Postupně se všichni vystřídejte. Postupujte od předkrmů k  dezertům. Můžete i  soutěžit, který pokrm vám chutnal nejvíce. Po večírku Před nezbytným úklidem můžete diskutovat podrobněji o  tom, co vás na kterém jídle zaujalo, jaké zvyky se vám líbí, jaké vás překvapily a proč...

Několik tipů pro večírek U  většiny receptů je uvedeno množství surovin pro 4 porce (včetně čaje).

Amerika – Kuba Smažené banány 10 porcí – 1 kg banánů, 200 ml oleje, 100 g sušeného polotučného mléka, chilli Oloupané banány podélně rozkrájíme na 2 cm silné plátky, okořeníme chilli, obalíme v sušeném mléce a na oleji osmažíme.

T É M A

Afrika – Maroko

Evropa – Švýcarsko

Mátový čaj

Bernské rösti

4 lžičky zeleného čaje, 24 lístků máty a několik dalších na ozdobu, 4–5 lžic cukru krystal (čaj se pije dost sladký), 1 litr vody, dále v čaji může být několik snítek šafránu

1 kg brambor uvařených ve slupce, 100 g slaniny, 1 cibule, 20 g másla, sůl, 60 g sýru gruyér – plátky (lze použít i jiný sýr)

Povaříme vodu a trochu odlijeme do konvice, konvicí pak rychle kroužíme, aby ji voda ohřála. Pak do konvice přidáme mátu, čaj, cukr a  zbytek vody. Pak konvicí kroužíme a odlijeme čaj do sklenice a zase ho nalijeme zpět, aby se lépe rozpustil cukr. Necháme 5 minut stát. Naléváme ho z výšky, aby vznikla trochu pěna.

Brambory oloupeme a  nastrouháme na  nudličky, nadrobno nakrájíme slaninu, cibuli nakrájíme na kolečka. Na pánvi rozehřejeme máslo, přidáme brambory, slaninu, cibuli a sůl a  zamícháme. Hmotu v  pánvi vařečkou stlačíme, aby byla souvislá. Mírně opékáme asi 10 minut a kontrolujeme, jestli se nepřipaluje. Když je jedna strana dozlatova opečená, tak otočíme na druhou stranu. Těsně před podáním dáme navrch sýr a necháme ho rozpustit. Podává se samotné nebo jako příloha.

Asie – Indie

Austrálie

Búra – rasam (citrónová polévka)

ANZAC sušenky

800 ml vody, 100 ml citrónové šťávy, 30 g nasekané čerstvé petrželky, 1 stroužek česneku, 1 lžička čerstvě mletého černého pepře, 1 lžička cukru, 1 lžička soli

120 g mouky, 100 g ovesných vloček, 80 g kokosových „hoblin“, 150 g hnědého cukru, 120 g margarínu, 50 g světlého sirupu z cukrové řepy, 1 lžička sody, 2 lžíce horké vody

Do vroucí vody přidáme pepř, prolisovaný česnek, cukr a  sůl. Po promíchání přidáme petrželku a  5 minut povaříme. Přidáme šťávu a sundáme z plotýnky. Necháme ji hodinu stát a před podáním přecedíme. Podává se za tepla i za studena. Můžete zkusit obě verze.

Nahrubo nasekáme vločky a společně s moukou, kokosem a cukrem nasypeme do mísy a promícháme. Margarín a sirup rozpustíme v hrnci a necháme vychladnout. Troubu předehřejeme na 150° C. Sodu vmícháme do vody a smícháme s máslovo-sirupovou směsí, to pak smícháme s vločkovou směsí. Na plech dáme papír na pečení a pomocí lžíce tvoříme placky, necháváme velké rozestupy (na 1 plech se vejde tak 10 placek). Pečeme dozlatova 15 minut. Po vychladnutí skladujeme v uzavíratelné krabici – dóze, aby neztvrdly. Toto pečivo pekly za 1. světové války ženy a posílaly je mužům ve válce – Australian and New Zealand Army Corps – ANZAC.

Tipy, kde hledat recepty www.receptyonline.cz, www.labuznik.com různé mezinárodní kuchařky nebo kuchařky specializované na určitou kuchyni – mnoho receptů na výběr (K.)

45

K O L E M N Á S

STOLOVÉ HORY Stolové hory nejsou určeny ke stolování, nýbrž k obdivování. Tyčí se nad krajinou a na jejím temeni se odehrává zcela jiný svět...

Healabhal Mhor, skotský ostrov Skye

Stolová hora, nebo také “mesa” (ze španělského výrazu pro stůl) je označení pro osamocenou vyvýšeninu, která nad okolní krajinu strmě vystupuje a  jejíž vrchol je plochý. Vznikají tak, že jejich okraje byly od okolní – méně odolné – horniny oderodovány např. větrem, či působením řek. Obrovská stolová hora se pak nazývá tabule. Stolové hory se nejčastěji nacházejí buď v  aridních oblastech (suché, vyprahlé), anebo v místech s vyšší tektonickou aktivitou. Nejznámější stolové hory – tzv. tepui – se nacházejí v  Jižní Americe, v  Guayanské vysočině. K  vidění jsou však i  různě jinde po světě, např. ve Španělsku, Indii, v  Australii. Stolové hory se nacházejí též pod hladinou moře, kde vznikly pravděpodobně poklesem celé desky pod vodní hladinu. Ani české země nejsou ochuzeny o  fenomén stolových hor, ačkoliv se povětšinou nacházejí těsně při hranicích 46

s  Polskem či Německem. Nejznámější jsou ty na Broumovsku, které pak na polské straně přecházejí v národní park. Stolové hory najdeme též v  Saském Švýcarsku. Solitérní stolovou horou je např. Děčínský Sněžník či vrch Vladař na Karlovarsku.

Ztracený svět Nejznámější vrchol Guyanské vysočiny – Roraima tepui – byla isnpirací Arthuru Conan Doylovi pro napsání románu “Ztracený svět”. Záhadou jsou některé vrcholky zahaleny dodnes. Náhorní plošiny jsou i dnes často špatně přístupné a tudíž velmi neprobádané. A ty probádané jsou často pro vědce překvapením. Díky izolovanosti po miliony let se zde evoluce vydala svou vlastni cestou. Sice na náhorních plošinách velmi pravděpodobně nepotkáme dinosaury, jak předpokládá A. C. Doyle, ale překvapeni můžeme být tak jako

tak. Vegetace se mnohde podobá té, co u nás rostla v druhohorách. Organismy jsou často endemičtí (vyskytují se pouze na konkrétním území) a nabývají bizarních tvarů či vylepšení – např. masožravé rostliny a jejich důmyslné láčky na chytání hmyzu. Ačkoliv stolové hory u  nás v  Čechách nejsou tak vysoké a  tolik specifické svou faunou a florou, jsou stejně krásné, mystické a navíc mnohem přístupnější. Chcete-li si jich užít dosyta, vydejte se na Broumovsko k  Machovu. Odtud je jen kousek na horu Bor, která začíná u nás, ale svůj nejvyšší vrchol má již v Polsku. Hned vedle stojí Hejšovina (polsky Szczeliniec) a už je to jen krůček a  jste v  národním parku s  názvem Park Narodowy Gór Stołowych. Podobný výlet se dá udělat na německé straně Česko-Saského Švýcarska. Z Bad Schandau se lze vydat po značené stezce přes tři stolové hory. Úchvatné výhledy rozhodně chybět nebudou.

K O L E M

Skalní kino Erozní činnost větru a vody v kombinaci s měkkým pískovcem vytvořila z obnažených skal roztodivné útvary. Udělejte si pauzu, zapojte vlastní fantazii a nechte se unést do jiného světa.

N Á S

Vladař Vladař je stolová hora proslavená především díky unikátním nálezům pravěkého opevnění. Nachází se u Žlutic na Karlovarsku. Keltové zde vystavěli komplex opevnění, které se do jisté míry zachovalo dodnes, stejně jako vodní nádrž s dřevěnou konstrukcí (datována do 8.–4. stol. př. Kr.), jež nemá ve své době obdoby. Sídliště na Vladaři je v  posledních několika letech archeology intenzivně zkoumáno.

Ostaš

TIPY: pro čtivé: DOYLE, Arthur Conan. Ztracený svět. Praha: Albatros, 1971. pro spořivé: v příhraničním styku s Německem platí speciální regionální jízdenka „Labe – Elbe“

pro lenochy: pokud se Vam nechce šlapat do kopců, zkuste virtuální (Sum)

prohlídku na http://www.skalnimesta.cz/cz/decinsky-sneznik.html a http://www.skalnimesta.cz/cz/szczeliniec-stolova-hora.htm

Foto: Ladislav Pelcl – Bilbo, Klára Farkačová INZERCE

20 Let

100% skautský obchod JUN je již pþes 20 let l t skautskou k t k prodejnou d j patþ patþící tþ Junáku.

skautské kroje, krojové souŔásti a doplŚky originální skautská trika a dárkové pŜedmŖty vybavení pro pobyt a pŜežití v pŜírodŖ

d boty Asolo od

2.167,- Kčč

batoh Doldy

Pumori

2.490,- Kč Zákaznícká karta

JUN

Díky JUNkartø šetþí již 270 stþedisek. A co to Vaše?

Prodejna: Haškova 7, Praha 7, [email protected]

Volání v rámci STS ZDARMA

tel.: 773 294 840

47

K O L E M

PORAĎ EVŽENOVI

chc _b]\U UaVcV Vcc_

MINIPŘÍBĚHY O LIDECH A JEJICH VZTAZÍCH H

N Á S

Chtivost a  láska: jak rozdílné pocity v nás probouzí každé z těchto slov! – a přece by mohlo jít o týž pud, jen dvakrát pojmenovaný, v  prvním případě pejorativně ze stanoviska těch, kteří již mají, v nichž se pud poněkud zklidnil a kteří se teď o svoje „jmění“ strachují; v druhém případě je pojmenován ze stanoviska neuspokojených, žíznících, a  tudíž vynášen jakožto „dobrý“. Naše láska k bližnímu – není to honba za novým vlastnictvím? A právě tak naše láska k vědění, pravdě a vůbec celá ta honba za novinkami? Vše, co je staré a čím jsme si jisti, se nám postupně omrzí a my opět napřahujeme ruce; ani ta nejkrásnější krajina, v  níž žijeme tři měsíce, si už nemůže být jista naší láskou, a naši chtivost láká nějaké vzdálené pobřeží: vlastnictví se většinou vlastněním zmenšuje.

kniih kn hov ovně vně ně. Sttov ovky vky ky fot otog tog ografií ra afií, fiíí, přes př es stto o sstr ttrrá án ne ek kad dva va jaz va azyk zyk ky. y. O je Ob jedn dnejte dnej ejte ej te hezký ezzký ýd dár árrek á ek pro o sebe se be i vaš aše b aše bllíz ízké zké é ne eb bo jako ja ako o prrez p e enta enta en t čn ní ma m te eri riál ál pro ál o pa p art rtne nery na o ne ob bcí cích ch ap ch po od. d.! .!

249 Kč

199 Kč

Naše radost z nás samých se chce udržet tak, že znovu a znovu proměňuje něco nového v nás samé, – a právě to znamená vlastnění.

jU² Y`_þg`Y

Být syt svého vlastnictví znamená: být syt sebe sama. (Je možné trpět i přebytkem – rovněž touha odhazovat či rozdávat může se ozdobit čestným jménem „láska“.) Vidíme-li, jak někdo trpí, rádi využijeme nabízenou příležitost se ho zmocnit; tak jedná například soucitný dobrodinec, i  on nazývá probuzenou žádost po novém majetku „láskou“, a pociťuje přitom rozkoš, jako by mu kynul nějaký nový zisk. Nejzřetelněji se však projevuje jako touha po vlastnictví láska mezi pohlavími: milující člověk chce vytouženou bytost vlastnit bezpodmínečně a  výlučně, chce mít stejně bezvýhradnou moc

INZERCE

48

nad její duší i  nad jejím tělem, chce být milován jediný a přebývat a panovat v druhé duši jako to vůbec nejvyšší a nejžádoucnější. Uvážíme-li, že toto vše neznamená nic jiného než upřít veškerému ostatnímu světu drahocenný statek, štěstí a  slast: uvážíme-li, že milující hodlá ochudit všechny ostatní uchazeče a  že by se chtěl stát drakem střežícím svůj zlatý poklad, jako ten nejbezohlednější a  nejsobečtější ze všech „dobyvatelů“ a  kořistníků: uvážíme-li konečně, že milujícímu samému připadá celý ostatní svět nudný, bezbarvý, bezcenný a  že je ochoten přinést každou oběť, narušit každý řád, potlačit každý zájem: musíme se opravdu divit, že tato divoká chtivost a  nespravedlivost lásky mezi pohlavími byla po všechny věky tak opěvána a  uctívána, ba že byl z  této lásky dokonce odvozen pojem lásky jako protiklad egoismu, zatímco ona je snad tím nejpokrytějším výrazem egoismu. Takový úzus zjevně zavedli nemajetní a toužící, – za všech dob zřejmě velmi početní. Lidé, jimž bylo na tomto poli dopřáno mnoho majetku a  nasycení, utrousili snad tu a tam slůvko o „běsnícím démonu“, jako onen lásky nejvíce hodný a nejmilovanější Athéňan, Sofoklés: ale Erós se takovým rouhačům pokaždé jen smál, – byli to vždy právě jeho největší miláčci. – Občas se na zemi přece jen objeví jakési pokračování lásky, při němž ona chtivá tužba dvou osob po sobě navzájem ustoupí nové žádosti a  chtivosti, totiž společnému vyššímu prahnutí po ideálu, který stojí nad nimi: ale kdo tuto lásku zná? Kdo ji zažil? Její pravé jméno je přátelství. Friedrich Nietzsche, Radostná věda, 1882

SKAUTEM V OBČANSKÉM ŽIVOTĚ O HLEDÁNÍ SLUŽBY, KTERÁ VĚTŠINĚ Z NÁS UNIKÁ

Většina nás roverů pomáhá větší či menší měrou v  oddíle. Dobrá práce! Jenže do realizace toho, čemu říkáme služba i v občanském životě, se odhodláváme jen stěží. Dobrovolná pomoc s čímkoliv užitečným svému okolí prostřednictvím neziskovek či na vlastní pěst nám stále příliš neříká. Někdy cítíme, že jsme nuceni. Chci se podělit o své zkušenosti z posledních let, asi nejkrásnějších dvou, co jsem kdy zažil. Raný roverský věk mezi patnácti a  sedmnácti pro mě nebyl příliš šťastný. Pomáhal jsem každý týden s  vlča-

ty, ale bylo mi to nepříjemné. Nepřipadal jsem si jako ten pravý. Cítil jsem se trapně. Náš kmen zažíval díky akční vedoucí nejlepší léta. Přesto mne program nelákal. Nabyl jsem dojmu, že si pořád na něco hrajeme, že je to pořád jen jako a nemá to žádný přímý pozitivní dopad pro společnost nebo město. Byly programy, kde jsme se zamýšleli, jak lze pomoci, ale chyběly ty, kde bychom skutečně výrazně pomohli. Nutno říci, že jako členové roverského kmene jsme moc iniciativní na spoluvytváření programu nebyli. Program jsem čím dál víc vnímal jako samoúčelný. Ve skautu

H Y D E P A R K

mě držel jen kontakt s lidmi. Chtělo to změnu. Přišla.

Místo drahých tunelů Bylo mi sedmnáct, když jsem se začal angažovat v  neziskovkách. V  mé domovské iniciativě Auto*Mat chceme snížit počet aut v  Praze na únosnou míru. Místo drahých tunelů a  dálničních křižovatek prosazujeme rozvoj alternativ pohybu po městě. Zprvu mě překvapivě vůbec nenapadlo, že mladého dopravního nadšence jako mě, mezi

49

H Y D E

tu. Praguewatch sleduje kauzy. Oživení bojuje proti korupci. Díky BuskerVille se do ulic stověžaté matičky vrátili pouliční umělci. Další jako Útulné Strašnice či Letná sobě zkrášlují své čtvrtě. Všem těmto lidem jde v podstatě o jedno. Udělat svět lepším než dřív. Což je přesně věc, kterou mě skauting naučil.

sebe vezmou. Po roce jsem se přistihl, že tu nadšeně pracuji vedle školy vlastně na poloviční úvazek. Nejlepší škola, kterou jsem si mohl přát. Vyzkoušel jsem si mnoho. Například sháněl odborné podklady a  psal články, zdokonaloval cyklomapu, radil začátečníkům cesty, jak se dostat do práce na kole, účastnil se zasedání výborů a zastupitelstva na magistrátu či jednal s dopravními odborníky. Asistoval jsem při pouličních sousedských slavnostech, kde si lidé dělají z ulice obývák. Dostal jsem se až k  podivným aktivitám jako stříhání pásky při otevírání neexistující linky metra či pěší zóny. Návštěvami ve Vídni a španělské Seville jsem načerpal inspiraci pro sepsání maturitní práce, která nemíří do šuplíku, nýbrž jako podklad k přehodnocení dopravní strategie Prahy. Největší radost mi ale stejně dělají díry v chodnících rychle opravené na můj podnět. Pracujeme na znovuzrození městské cyklistiky. V  Praze se staronový druh dopravy skutečně poslední roky vzmáhá. Stále však máme co dohánět za Berlínem či New Yorkem, kde levnému a  prostorově nenáročnému dopravnímu prostředku věnují větší pozornost a  v  nedávných letech učinili ohromné pokroky. Přispívá to k  řešení problémů s  obezitou, hlukem, dopravními zácpami či záborem prostoru automobily.

Jenže na veřejných debatách o  problémech města se znovu setkávají vesměs ti stejní lidé. Aktivních občanů je zoufale málo a nemají energii a prostředky na to, aby na vše stačili sami. Mezitím se ledaskde ničí památky, zbrkle ruší veřejné služby, peníze mizí v nesmyslných zakázkách a prospěšné neziskovky musí omezovat činnost.

Příležitost pro aktivní R&R Jsi aktivní rover a  hledáš, kde se ještě jinde mimo Junáka realizovat? To je dobře, protože takoví lidé jsou třeba. Stejně jako já se můžeš stát mladou posilou neziskovky a získat zkušenosti do života. Nejlépe zajdi na nějakou jejich akci a  ptej se a  zároveň nabízej, s  čím jim můžeš pomáhat.

Jste oddíl nebo kmen a hledáte příležitosti jak pomoct druhým? Super, zjistěte si na lokální úrovni, co je třeba. Jistě jsou v okolí ti, kteří usilují o něco užitečného. Napište jim, smysluplná práce se určitě najde i pro skupinu. Může se vám povést uskutečnit věc, kterou chtěli udělat několik let, ale neměli na ni lidi. Snad to nepřeženete tak jako já. V oddíle jsem o  dost méně aktivní. Na výpravu zavítám jednou za čtvrt roku. Stále však vím, že kamarádi, kteří oddíl vedou, si moji občasnou pomoc zaslouží. Jednorázově či dlouhodobě, jednotlivě či po skupinách vězte, že neziskovky a  aktivní jedinci velmi ocení, když jim pomůžete a přidáte se k nim. Když nevěříte, že můžete změnit svět, začněte na lokální úrovni. Jistě jsou v  okolí ti, kteří usilují o něco užitečného. Dejte jim vědět a zapojte se. Kdo? Když ne já? Kdy? Když ne teď? Vašek Kříž – Kosťa (19 let), Praha 8 Foto: archiv autora

Více informací o tom, co dělá Kosťa a celá iniciativa Auto*Mat naleznete na www.prahounakole.cz či www.auto-mat.cz.

Jak fungují křížovky a šifry v Kmeni? Pokud jsi luštil křížovky v Kmeni, možná jsi přišel na to, že všechny tři zprávy – křížovka, morseovka a šifra spolu nějak souvisí. Pozorný čtenář odhalil, že křížovka vždy ukrývá název nějakého jídla, šifra potřebné suroviny a morseovka postup přípravy daného jídla, většinou kotlíkového typu. Do uvařeného kuskusu vmícháme tolik karí, kolik sneseme, dochutíme zelenými olivami nakrájenými na kolečka a podáváme v kotlíku.

P A R K

Příležitost pro kmen či družinu

Kuskus, sůl, karí, zelené olivy

VÝSLEDKY:

50

Podzimní kuskus

Při všech činnostech jsem se seznámil s dalšími aktivními jedinci a sdruženími. Asistence rozpouští bariéry. Pražské fórum hlídá politiky na magistrá-

Skautská mohyla nad Loděnicí u Berouna kdykoliv | www.skautskamohyla.sweb.cz [email protected] Doneste svůj kámen ke znovuobnovené skautské mohyle nad Loděnicí u Berouna věnované památce českých a slovenských skautů padlých během 2. světové války!

Seminář Za Obzor 12.–14. 10. 2012 | Pardubice www.skaut.cz/mezinarodni | [email protected] Skautské zahraničí je drahé a je složité se tam dostat? Přijeď na Za Obzor! My ti ukážeme, jak snadné to může být. Dozvíš se zajímavé tipy a získáš novou inspiraci. Také ti prozradíme, jak zapojit „mezinárodno“ do chodu kmene tady v ČR.

Zážitkový NAPŮL! pobytový kurz 24.–28.10.2012 | Chválkov (Vysočina) http://napul.zivotjinak.cz | [email protected] Ahoj člověče! Rádi bychom Tě pozvali na integrační zážitkový pobytový kurz NAPŮL! který se koná pod záštitou ŽIVOT TROCHU JINAK o.s. Co Tě na něm čeká? Vše co se dá i nedá dělat napůl a co se dá vnímat i nevnímat napůl. Pro více informací navštiv naše stránky, kde se dozvíš vše podstatné. Cena kurzu je 1 000,– pro členy sdružení a 1 100,– pro nečleny.

Polibek múzy 31. 10. (uzávěrka soutěže) | 30. 11. (Festival PM) 2012 celá ČR | www.polibekmuzy.cz | [email protected] Polibek múzy je umělecká soutěž pro všechny od 14 do 26 let. Soutěží se v kategoriích foto, film, literatura, výtvarno a hudba . Polibek je příležitost zkusit si něco nového, neobvyklého, posunout se za obzor každodenního života i zkušeností. Je to příležitost k seberozvoji a jedna z velkých výzev na cestě roverským životem.

Závod tří vrchů 2012 2.–4. 11. 2012 | Volary | www.z3v.cz | [email protected] Jako každý rok, tak i letos se sejde 150 R&R a jejich přátel, aby změřily svoje síly při tomto jedinečném závodě. Důkazem jak úžasny je to závod, je naplnění kapacity už na konci prázdnin. Nezbývá ti tedy nic jiného než se podstive připravovat na další ročník. Registrace odstartuje 1. 6. 2013.

POZVÁNKY Z nevýhody výhoda III 16.–18. 11. 2012 | Praha spv.skauting.cz | [email protected] Máš v oddíle dítě se specifickými potřebami? Chceš, aby se v kolektivu cítilo stejně dobře jako ostatní? Nebo tě tato problematika jen zajímá? Přihlas se na seminář o práci s dětmi se specifickými potřebami ve skautských oddílech. Pořádá odbor Skauting pro všechny (SpV).

ZČLK Zvon 2013 16.–18. 11. 2012, 9.–17. 2. 2013, 15.–7. 3. 2013 Nížkovice, Jeseníky, Jižní Morava http://www.clkzvon.skauting.cz | [email protected] Jsi skaut nebo skautka ve věku 15–21 let? Vedeš družinu nebo se jiným způsobem podílíš na vedení oddílu? Máš chuť skautovat? Hledáš čekatelství? Přijeď na Zimní čekatelský lesní kurz Zvon a nech své srdce rozeznít. Přihlášky do 15. 10. 2012

RLK Safír 16.–24. 2. 2013 | Orlické hory www.rlksafir.net | [email protected] Jako každý rok, tak i letos se sejde 150 R&R a jejich přátel, aby změřily svoje síly při tomto jedinečném závodě. Důkazem jak úžasny je to závod, je naplnění kapacity už na konci prázdnin. Nezbývá ti tedy nic jiného než se podstive připravovat na další ročník. Registrace odstartuje 1. 6. 2013.

Obrok 2013 5.–9. 6. 2013 | Vodní hrad Švihov www.obrok13.cz | [email protected] Chceš zažít bezkonkurenčně nejlepší roverskou akci roku 2013? Pak si poznamenej do kalendáře, že v červnu toho roku se uskuteční přelomový Obrok13! 1500 účastníků a členů servis týmu, perfektní program, netušené možnosti, překvapivé výzvy, noví přátelé, skvělé kapely, pohoda, akce, napětí, dobrodružství, vítr ve vlasech a slunce na tváři... Nechceš přece sedět doma jako pecka a o tohle všechno přijít, ne? Tak nezapomeň – 5.–9. 6. 2013 = NEJVĚTŠÍ ČESKÉ SETKÁNÍ ROVERŮ A RANGERS OBROK13!

P O Z V Á N K Y

HRA

PÁRTY

Č E S K Ý V Ý R O B E K

ZNÁ TE Z

KRESLICÍ HRA, VE KTERÉ NEMUSÍTE UMET KRESLIT RKU, VYPADÁ KDYŽ KRESLÍTE VEVE M OCASEM? JAKO KRYSA S HUŇATÝ PRO RNÍK, AVA O U ÍTE NAKRESLIT PA UM ZÁB DÉH NOE KAŽ A Y VYPADAL JAKO KA AB S KOMÍNEM?

P IC T O M A N IA JE HRA PŘESNĚ PRO VÁS

TRADICE

VÝROBA

& ČE SK

PA É NÁ

DY

ww w. pi ct om an ia .cz

Ideální společenská hra pro váš oddíl - kooperativní hra, ve které se hráči učí spolupracovat. Všichni hrají spolu v týmu proti mechanismu hry. Buď vítězí nebo prohrávají všichni společně. Čtyři úrovně náročnosti nabízejí vhodnou výzvu pro různě zkušené hráče v každém věku. Hra pro 2 - 6 hráčů od 10 let na asi 45 minut.

TV !