1 / 2012
Společenství
Společenství 1/12
Postní Kdo nechce nejprve naslouchat Bohu, nemá co říci světu. Hans Urs von Balthasar OBSAH:
DOBA POSTNÍ V NAŠÍ FARNOSTI……………………………………………….2 SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH (POSELSTVÍ BENEDIKTA XVI.)……………5 KDYŽ SE V KOSTELE NETOPÍ……………………………………………………7 TV NOE UŽ VYSÍLÁ Z KLIMKOVIC……………………………………………..8 VZPOMÍNKA NA VÁCLAVA HAVLA……………………………………………12
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected]
-1-
1 / 2012
Společenství
Doba postní v naší farnosti Postní doba je dobou hlubšího zaměření na Krista, také dobou otvíráním se vztahům s druhými. O tom také píše papež ve svém poselství k postní době, kde cituje list Židům 10,24: Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům. K naplnění této výzvy nám může také pomoci naše "farní Golgota". Tento postní program je připraven pro všechny - od nejmenších dětí až po nejstarší. V boční lodi bude umístěna hora "Golgota", vedle hory budou připraveny dle věku křížky různých barev (děti, mládež, dospělí). Každý křížek bude obsahovat jeden postní úkol. Podle své věkové kategorie si vybereme jeden křížek. Ten si vezmeme s sebou domů, rozlepíme a budeme se snažit splnit, co je na něm napsáno. Až se nám to podaří, křížek znovu zalepíme a zalepený zapíchneme někam do hory Kalvárie (na znamení, že jsme pro Krista něco konkrétního v době postní udělali). Pak si můžeme vybrat další křížek s novým úkolem. Kéž nám to také pomůže k hlubšímu prožití doby postní, která není o našem výkonu (množství dobrých skutků a postního odříkání), ale může nás posunout právě v těch vztazích v rodině, na pracovišti, ve škole, ve společnosti. o. Marcel, Karel, Jan
Duchovní obnova farnosti dne 16. - 17. března s otcem Tomášem Mlýnkem na téma biřmování Pátek - 17,30 hod. - mše svatá, při mši přednáška 18,15 hod - křížová cesta vedená mládeží beseda pro mládež v knihovně Sobota 8 hod - mše sv. (bude přesunuta z 7 hod na 8 hod) v kostele sv. Anny 8,45 hod - přednáška a beseda pro dospělé a seniory v knihovně (úklid kostela se výjimečně provede po skončení programu) 14 hod - na faře předání dětí pečovatelům. O děti se postará mládež, rodiče můžou nerušeně prožít program 14,15 hod - přednáška v kostele sv. Markéty 15,15 hod - přednáška v kostele sv. Markéty 16,30 hod - mše sv. i s dětmi 17,30 hod - adorace v kostele sv. Markéty 18,30 hod - beseda s o. Tomášem a večeře na faře Na sobotní odpoledne si přibalte papuče, teplé oblečení, pro děti sportovní oblečení na faru i ven, jídlo na společný stůl. Pro zajištění pečovatelů, prosím nahlaste děti, které bude třeba hlídat v sobotu odpoledne.
Zapište si…: 25.3. v neděli - v 11 hod na Špluchově se bude udělovat pomazání nemocných 29. 3. ve čtvrtek - u sv. Anny od 16,30 hod příležitost ke svátosti smíření. V 17,30 hod při mši svaté se bude udělovat pomazání nemocných těm, kteří se cítí obtíženi vážnou nemocí či stářím. 30. 3. v pátek - u sv. Markéty v 7 hod ráno se bude také udělovat pomazání nemocných 2.4. v pondělí - dopoledne navštívíme nemocné , kteří budou chtít přijmout svátosti před velikonocemi (mimo prvopátečních nemocných) 3.4. v úterý - zpovědní den od 8-12hod a od 14-18 hod u sv. Anny Křížové cesty v postní době: v pátek po mši sv. 18,15hod. a neděle před mší sv. 16,45hod. -2-
1 / 2012
Společenství
POSTNÍ DOBA „Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchů.“ - sv. Jan Zlatoústý Příprava na velikonoce Začněme od konce postní doby - od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů: celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. A účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením s Kristem skrze křest. Není potom divné, že jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Pro ostatní věřící je to doba přípravy na obnovu křtu o Velikonocích. Postní doba je i příhodným časem k obnovení chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otcova. Toto období začíná na Popeleční středu udělováním „popelce“ - sypáním popela na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Těmito slovy započal Ježíš své poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec totiž připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují. (Pozn.: druhá varianta doprovodných slov při sypání popela na hlavu: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“) Cesta k Otci Nejasné přesvědčení, že Bůh je s námi nespokojen, že je tvrdý, mrzutý, mstivý a lhostejný, prostě takový, jací bychom byli na jeho místě my, v nás zabíjí naději, víru, lásku a život vůbec... Celé Zjevení nám však říká, že Bůh není jako my. Je Otec, původce lásky. Právě o tom mluví Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (Lk 15,11). Jeho láska se nabízí a přizpůsobuje každému z nás. Svou láskou nás ale naplňuje do té míry, jak se jí otevřeme. Jeho láska a tvůrčí moc má možnost změnit náš život. „Syn vstal a šel k svému Otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil“ (Lk 15,20). Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.). Hřích a pokání Od Boží lásky nás dělí nedůvěra k Bohu, snaha dosáhnout štěstí a naplnění života pouze vlastními silami. Toto vše vede člověka ke hříchu, jenž je bariérou k přijímání Boží lásky, někdy přímo jejím odmítnutím. Obrácení (pokání) proto spočívá v tomto: Obrátit se k Bohu, nechat se Bohem milovat a v síle této lásky se pak vydávat po jeho cestách. Cesta k obrácení s sebou přináší jak „negativní“ aspekt: osvobození od hříchu a zla, tak aspekt „pozitivní“: rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání, jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka. Konkrétní kroky na cestě k obrácení (osvědčené staletími) MODLITBA - Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět. PŮST- Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větši prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... ALMUŽNA - Almužnou, činěním dobra - tím, čeho se postem vzdáváme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují, počínaje vlastními dětmi, životními -3-
1 / 2012
Společenství
partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, unavené... Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem. Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte, a vaše duše naleznou klid“ (Jer 6,16). Pokání je jedním ze základních náboženských postojů, je to „způsob lidského bytí, který zahrnuje vlastní existenci a všechny jeho činy ve vztahu k Bohu“. Podobný postoj vůči Bohu zaujímal Izrael, došlo-li k přestoupení Boží vůle a přerušení společenství s ním. Bůh totiž zve lidi ke společenství s ním. Do tohoto společenství zve lidi obtížené hříchem, lidi od narození hříšné. Proto také bylo jasné, že společenství Boha s lidmi mohlo být lidmi přerušeno v důsledku jejich hříchů - osobních i hříchu celého společenství. Aby bylo možno znovu navázat spojení s Bohem, mělo společenství povinnost potrestat viníky, i kdyby mělo jít o trest smrti. Jedinou záchranou pro viníka bylo vykoupení se. Pokud se viník přiznával ke své vině, aby uchránil celé společenství před neštěstím, mohl se podrobit trestu sám. Tento pocit vlastní viny nenazývá Bible svědomím, nýbrž užívá zde obrazu srdce nebo ledví, které hříšníka napomíná a znepokojuje. Nepravosti, jichž se člověk dopouští, ničí natolik vnitřní strukturu, že dokonce i dobro, které koná, je zvrácené. Tyto nepravosti však neničí beze zbytku lidskou schopnost konat dobro. Tím, že člověk koná dobro, stává se lepším. Avšak nepostačí pouze konat dobro a bránit konání zla, aby byl znovu nastolen přirozený řád. Je třeba osobního pokání, které navrací tento řád, navrací osobní vztah s Bohem. Izraelci to věděli, a proto také hojně užívali různých kajících úkonů, jakými bylo vynahrazení zla nebo vzývání Boha, aby odpustil vinu. Ježíš začíná podle Matoušova podání své veřejné vystoupení výzvou k obrácení: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“ (Mt 4,17). Touto výzvou začínal své působení i jeho předchůdce Jan Křtitel: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“ (Mt 3,2). A v prvním veřejném prohlášení církve v den Letnic Petr vybízí: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk 2,38) 18). /zdroj: www.vira.cz/
POSTIT ZNAMENÁ PUSTIT Kdo se postí, něco si odříká, je buď tlustý, nebo šetří nebo je příliš zbožný. Takto zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby. Smysl oběti, postu spočívá podle této domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti ale bez postu nemůžeme správně vychutnat žádnou světskou radost. Jen z těch věcí mohu mít radost, jen z těch věcí se mohu opravdově těšit, na nichž jsem nezávislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však bez alkoholu už nedokáže žít, ten musí pít, i když z toho nemá vůbec radost. Už není svým pánem, nýbrž otrokem své pijácké vášně. To platí o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne televizi a vypne ji teprve, až jde spát, kdo ji má jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Takový člověk je naopak zcela bezmocný a nešťastný, když televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli pokračovat. V Prvním listě Korinťanům najdeme větu: „Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nesmím nechat spoutat“ (1 Kor 6,12). Když se postíme, činíme se nezávislými na věcech tohoto světa. Nečiníme tak proto, že jimi pohrdáme, nýbrž právě proto, abychom si udrželi -4-
1 / 2012
Společenství
nezkalenou radost z jejich užívání. Kdybychom v klidu uvážili, kolik věcí nám už nedělá radost, tak zpozorujeme, jak dobře by nám udělalo cvičit se v opravdovém postu. Ten nám chce ukázat, co přináší člověku opravdovou radost ze života: není to možnost za každou cenu všeho užívat, nýbrž právě nezávislost na věcech, které mohu, ale také nemusím mít. Jeden příklad odjinud. Víte, jak černošští domorodci chytají opice? Velmi důvtipně. Ke stromu přivážou kožený pytlík s rýží, oblíbenou potravou opic. Otvor pytlíku je tak úzký, že jím projde jen otevřená dlaň opice. Ta když ucítí, že je v pytlíku rýže, nabere do dlaně co nejvíce. Ale následuje zrada: sevřená dlaň s rýží neprojde úzkým otvorem! V té chvíli se objeví dosud skrytý domorodec. Opice piští, skáče, snaží se osvobodit, ale marně. A přece stačilo jedno: otevřít dlaň a pustit rýži. Otevřená dlaň by otvorem snadno prošla. Možná právě to je jedna z hlavních příčin našich životních trampot: držíme se křečovitě něčeho, bez čeho zdánlivě nemůžeme být a žít. A to nás drží v pasti. Začínáme naříkat, stěžovat si, proklínat. A přitom by stačilo jediné: něco pustit! Z knihy „Ranní zamyšlení“ Prokopa Siostrzonka
SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH Úryvek z Poselství Benedikta XVI. ke 20. Světovému dni nemocných Drazí bratři a sestry, u příležitosti Světového dne nemocných, který budeme slavit 11. února 2012, v den památky Panny Marie Lurdské, toužím obnovit svou duchovní blízkost vůči všem nemocným, kteří se nacházejí v léčebných zařízeních anebo v rodinné péči. Projevuji každému z nich výrazy starostlivosti a lásky celé církve. Šlechetným a láskyplným přijetím každého lidského života, především slabého a nemocného, vyjadřuje křesťan důležitou stránku svého vlastního evangelního svědectví podle Kristova příkladu, který se skláněl k člověku a jeho duchovním i hmotným bolestem, aby je uzdravoval. Tento rok je přípravou na příští slavnostní Světový den nemocných, který se bude slavit v Německu 11. února 2013 a připomene emblematickou evangelní postavu dobrého Samaritána. Letos chci zdůraznit „svátosti uzdravení“, to znamená svátost pokání a smíření a svátost pomazání nemocných, jejichž přirozeným završením je přijímání eucharistie. Setkání Ježíše s deseti malomocnými, o němž vypráví evangelium sv. Lukáše, a zvláště Pánova slova řečená jednomu z nich: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila“, nám pomáhají, abychom si uvědomili důležitost víry pro ty, kdo se přibližují k Pánovi pod tíhou utrpení a nemoci. Při setkání s Pánem mohou doopravdy zakusit, že ten, kdo věří, nikdy není sám! Bůh ve svém Synu nás neponechává našim úzkostem a bolestem, ale je nám blízko, pomáhá nám v jejich snášení a touží uzdravit nás v hloubi našeho srdce. Víra jediného z malomocných, který vidí, že je zdravý, a na rozdíl od ostatních se plný úžasu a radosti vrací k Ježíšovi, aby mu projevil svou vděčnost, nám ukazuje, že znovuzískané zdraví je znamením něčeho cennějšího, než je obyčejné fyzické uzdravení; je znamením spásy, kterou nám Bůh dává skrze Krista. Nachází výraz v Ježíšových slovech „Tvá víra tě zachránila“. Ten, kdo ve svém utrpení a nemoci vzývá Pána, si je jistý, že jeho láska ho nikdy neopustí a že nikdy nebude chybět ani láska církve, jež je prodloužením v čase Pánova spásonosného díla.
-5-
1 / 2012
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Vánoční setkání u betléma - Odpoledne 25. prosince na vánoční Hod Boží se u sv. Anny konalo tradiční setkání dětí u Jesliček. Na rodiče s dětmi a všechny diváky čekalo představení: „Kterak mudrcové putovali do Betléma...“ (Akční inscenace přinesla divadelní zážitek z hereckého vystoupení našich duchovních.) Následovala pobožnost s díkůvzdáním a prosbami, zazněly také zpěvy s lidovými koledami a v závěru o. Marcel všem udělil svátostné požehnání. - Výstava o sv. Anežce - Výstava o nejslavnější české světici přináší ucelený přehled svatoanežské tématiky v umění a zaměřuje se také na působení Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou, který sama založila. Návštěvníci mohou shlédnout exponáty výtvarného umění a uměleckých řemesel rané gotiky vzniklých na našem území ve 13. století (liturgické předměty, náhrobky). Anežský klášter patří k architektonickým perlám metropole, jedná se o první její gotickou stavbu. Je zde představena františkánská řehole, která pod osobním vlivem sv. Kláry významně ovlivnila Anežčino celoživotní rozhodnutí. Poprvé jsou k vidění nejstarší dochované opisy čtyř listů z korespondence obou žen, nechybí ani dokumenty o beatifikaci r. 1874. Oživený zájem o sv. Anežku reprezentuje tvorba předních českých malířů 19. století a také další vystavené unikáty, jež připomínají vytrvalou snahu o její svatořečení, potvrzují úctu k této výjimečné ženě naší historie. /Instalace bude otevřena do 25. března./ - Týden modliteb za jednotu křesťanů - Tento modlitební týden se koná každoročně od 18. do 25. ledna, (kdy si církev připomíná svátek Obrácení sv. Pavla). Počátky tradice spadají až do r. 1740, kdy se ve Skotsku objevují stoupenci letničního hnutí napojeni na Severní Ameriku. „Dekret o ekumenismu“ vydaný během II. vatikánského koncilu r. 1964 zdůrazňuje, že modlitba je duší ekumenického hnutí, a vyslovuje se pro slavení Týdne modliteb. V r. 1965 začala Komise pro víru a řád Světové rady církví a Sekretariát pro podporu jednoty křesťanů (od r. 1989 pod názvem Papežská rada pro jednotu křesťanů) s oficiální přípravou textů pro Týden modliteb. Pro letošní rok jej společně připravili zástupci římskokatolické, pravoslavné, starokatolické a protestantských církví z Polska. Také návštěvníci bohoslužeb v kostele sv. Anny se každé po mši sv. připojili k tomuto úmyslu svou modlitbou a zpěvem. - Apoštolský list Sv. otce - „Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a dobrým skutkům“, text z listu Židům (1,14) inspiroval papeže Benedikta XVI. k letošnímu poselství k době postní. Verš poskytuje cennou a stále aktuální nauku o třech důležitých aspektech patřících ke křesťanskému životu, nabádá k pozornosti, ke vzájemnosti a osobní svatosti. Pozornost vůči druhému znamená, že mu přejeme dobro ve všech jeho podobách - dobro fyzické, morální i duchovní. - Svátek sv. Jana Boska - V poutní neděli 29. a poté 31. ledna slavilo farní společenství na Šumbarku bohoslužby ke cti sv. Jana Boska, patrona zdejšího kostela. V letošním roce začíná přípravné období na významné výročí zakladatele salesiánského díla. (V r. 2015 uplyne 200 let od jeho narození.) Účastníkům nedělních dětských mší jáhen Mgr. Jindřich Honěk přibližuje životopis tohoto světce, jenž svůj život zasvětil Bohu a nasadil všechny své síly k výchově i duchovnímu vedení mládeže. Při slavení patrocinia koncelebroval spolu s o. Karlem Jaškem také P. Jan Gacík, který přítomné povzbudil k osobnímu růstu ve víře a vyzval k modlitbám za úspěch při práci a snaze dnešních následovníků Dona Boska.
-6-
1 / 2012
Společenství
- 1. sv. přijímání - V neděli 5. února se u sv. Anny konala slavnostní bohoslužba, při níž byly představeny děti, které se začínají připravovat k přijetí eucharistie. S křestní svící v rukou a spolu se svými rodiči stvrdili slib o důkladnosti při tomto úkolu. Otec Marcel vyzval v homilii i všechny ostatní věřící, aby vzpomněli na dobu, kdy se oni sami chystali ke stolu Páně, a pomyslně znovu zapálili svou svíci ohněm víry. V přímluvných modlitbách zazněly prosby za všechny děti, které letos poprvé přistoupí ke svatému přijímání, a za jejich rodiny. Z.K.
Když se netopí u sv. Anny… …není to šetřením na nepravém místě. V zadním traktu v kostele sv.Anny dosloužily zářiče a náhradní trubice už nejsou v prodeji. Proto topení nehřeje. Mějte, prosíme, trpělivost a pokud je vpředu volno, pojďte za teplem blíže k oltáři. Nové topení je plánováno jako priorita v rámci celkové rekonstrukce kostela. Děkujeme za pochopení.
NAPSALI JSTE NÁM... Mezinárodní seminář, jak si uchovat charizmatickou živost Ráda bych se s Vámi podělila o své zážitky z duchovního semináře Charismata, který pořádala v Praze Koinonie Jana Křtitele, které jsem už druhým rokem členkou. Seminář se uskutečnil ve dnech 17. - 20. 1. 2012 a zúčastnilo se ho asi 250 lidí z devíti zemí světa. Po čtyři dny jsme probírali každý den jiné téma. V úterý, co je charizmatická živost, ve středu o charizmatické modlitbě a pak následovalo hlásání víry a hlásání slova. Mé nadšení navštívit tento seminář bylo tak silné, že mě neodradila ani daleká cesta a skutečnost, že budu cestovat sama, bez svých přátel. Čas strávený jízdou ve vlaku jsem chtěla vyplnit tím, že budu mít větší příležitost evangelizovat ve vlaku nebo se sytit duchovní četbou. Po svém obrácení k Pánu, které bylo teprve asi před dvěma roky, má duše stále prahne po nových informacích a seminář o charizmatické živosti bylo jedno z témat, které mě moc zajímalo. Spousta informací se dá dnes získat na internetu, ale prožít si to přímo ve společenství lidí stejného smýšlení a slyšet na vlastní uši je něco úplně jiného. Co jsem si tedy ze semináře odnesla do života? Určitě je to spousta nových přátelství, svědectví a hlavně hromadu informací a praktických návodů, jak můžu získat dary Ducha svatého a udržet si charizmatickou živost. Sama na sobě jsem pocítila, jak poznám, když na člověka sestupuje Duch svatý a hojnost jeho ovoce, kterou s sebou přináší. Je to poznat nejen na duši, kdy zažívám obrovskou radost, pocit pokoje, lásky a štěstí, ale také navenek. Je to vidět na mém chování, nadšení, s kterým se do všeho pouštím. Tlačí mě to jakoby dopředu, nic není pro mne nemožné. Také jsem se naučila, jak si mám svou živou víru udržet. Nejdůležitější je svědčit, svědčit lidem o tom, co prožívám, jak ve mně působí Duch svatý, a to vše proto, aby lidé viděli, že u Boha není nic nemožné. Nebát se o tom mluvit, vždyť Bůh je láska, on nám poslal Ducha radosti, který proudí jak vánek, a my se máme jím nechat unášet. Pokud zůstaneme stát na místě, kde se cítíme v bezpečí, tak jak jsme zvyklí, pak svého ducha uhášíme. Ráda bych Vás všechny pozvala na Dům modlitby, kde můžete prožít a zakusit, jak vypadá charizmatická modlitba, kde děkujeme Pánu, chválíme ho, prosíme za vyslyšení našich proseb, čteme Písmo svaté a zpíváme písničky za doprovodu kytary. Ve svých svědectvích zažíváme, že Ježíš Kristus je stále živý. Modlitba probíhá vždy v úterý v 18.00 hod v Horních Bludovicích. Bližší informace poskytnu osobně na tel. čísle 607 961 482 nebo emailem
[email protected] S poděkováním za Vaše přijetí a hodně Božího požehnání Jiřina Ondejčíková -7-
1 / 2012
Společenství
Novinka z TV NOE Každou neděli bývá televizí NOE přenášena mše svatá z kostela sv. Václava se společenstvím některé farnosti. Vzpomínám, že před rokem, 20. února, využila přímý přenos mše svaté havířovská farnost. Co se za ten rok změnilo? Televize NOE si pořídila nový přenosový vůz. Požehnán a poprvé použit byl při cyrilometodějských slavnostech na Velehradě. V srpnu jsme mohli sledovat ze Světových dní mládeže se Svatým otcem v Madridu nejen pořady přenášené Vatikánskou televizí, ale díky přenosovému vozu a obětavosti pracovníků televize NOE po tři dny i radostnou atmosféru při národním programu pro naši mládež. Letos bude 26. února přenášet slavnostní mši svatou k 10. výročí posvěcení kostela svatého Jana Boska přímo z Havířova – Šumbarku. Od 1. 2. 2012 má sdružení Telepace – společnost provozující televizi NOE - smlouvu také pro vysílač Klimkovice o vysílání v systému DVB-T na 59. tv kanálu. Směřuje-li vaše anténa na Klimkovice, naladíte si Tv NOE přes SET-TOP-BOX i na vašem televizoru.
Pomozte v pátrání Z Radia Proglas mi třikrát za rok chodí balíky s dopisy pro havířovské posluchače. Již před šesti lety jsem hledala paní, která napsala na složence nečitelně číslo domu. Teď mám těžší detektivní pátrání: hledám paní Marii Cymětovou z Havířova a neznám ani městskou čtvrť, kde bydlí. Neznáte ji prosím někdo? KAmarádka PRoglasu Světničková
Sbírka použitých známek pro misie V listopadu loňského roku se odesílala další zásilka použitých známek, tentokrát o celkové váze 5,6 kg. Z Hnutí Rodina v Pardubicích, které tyto známky zpracovává, došla odpověď s poděkováním za došlou sbírku. Tímto chci opět všechny, kteří sbírají, tzn. farníky kostela sv. Anny a sv. Dona Boska povzbudit a ujistit, že tato práce má velký smysl v pomoci potřebným v zemích 3. světa. Zdraví Blanka Weissová
APOŠTOLÁT MODLITBY Vyslyšení modliteb o sjednocení křesťanů Jak jsme již vloni informovali, personální ordinariát pro bývalé anglikány byl ustanoven. Res Claritatis hlásí v čísle 2/2012: Svatý stolec ustanovil ve Spojených státech personální ordinariát Stolce sv. Petra pro bývalé anglikány. Do jeho čela jmenoval papež O. Jeffreye Steensona, bývalého biskupa episkopální církve, která je americkou odnoží anglikanismu. O. Steenson se narodil roku 1952. Je ženatý, má tři dospělé děti. Katolickou víru přijal v roce 2007. O rok později byl vysvěcen na kněze. Než se stal pastorem v Anglikánském společenství, působil jako sportovní novinář. Mezi svými zájmy dosud uvádí amatérské létání. K duchovní službě se připravoval na Oxfordské univerzitě v Anglii. Tam také v roce 1980 přijal anglikánské svěcení a následně obhájil doktorát z patristické filosofie. Po návratu do Spojených států kromě pastorační služby přednášel v anglikánských a luteránských seminářích. V roce 2005 se stal episkopálním biskupem diecéze Rio Grande v USA. Po konverzi ke katolicismu absolvoval roční studia na Papežském patristickém institutu Augustinianum v Římě. Od roku 2009 je knězem katolické arcidiecéze Santa Fe a přednáší patristiku v katolickém semináři v Houstonu. Z episkopální anglikánské církve přechází pod personální ordinariát přibližně 1 500 osob a dalších asi 100 bývalých anglikánských pastorů. -8-
1 / 2012
Společenství
PŘEČETLI JSME... Tak jsem si zase ve farní knihovně dobře vypůjčil: (Dědek Jargus také přečetl, doporučuje a zve do farní knihovny každou neděli od 9 – 10 hod.) M. Buber – Neumannová: „Zajatkyní Stalina i Hitlera“ (vydáno 2011, 405 str.) Autorka (1901) se v roce 1921 vdává za Rafaela Bubera – syna náboženského filosofa Martina Bubera. V roce 1926 vstupuje do komunistické strany Německa a stává se životní partnerkou Heinze Neumanna, předního funkcionáře KSN. S ním prožívá také občanskou válku ve Španělsku a v roce 1935 kýžený odchod do „zaslíbené země“ – do Moskvy mezi zasloužilé pracovníky Kominterny. Již po dvou létech je Neumann zatčen a zastřelen. Po roce přežívání je zatčena také a odsouzena do koncentračního tábora v Kazachstánu. V rámci Stalinova paktu s Hitlerem (kdy společně obsadili Polsko) je vydána nacistickému Německu a opět odsouzena, tentokrát do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Zde se dočká konce války a s novým odhodláním začíná anabázi zničeným Německem za (snad) žijícími příbuznými. Můj názor: Autentické líčení životní cesty v krátkých kapitolách není únavné ani jednotvárné. Naopak, je to živá kronika o utrpení, odvaze a pevném postoji této obdivuhodné ženy. Kniha mě zaujala pravdivostí, která se vyhýbá jakémukoliv přikrašlování jednání osob nebo událostí. Louis de Wohl: „Dobývat nebe“ (Život svaté Kateřiny Sienské) (Karmel 2011, 306 str.) Motto knihy: „Čemu jsem podobná, ohni jsem podobná…“ (sv. Kateřina Sienská). A právě o tom je tato kniha, o ohni jménem Kateřina, která proletěla životem jako oheň, jenž hořel a zapaloval, ale neničil. Kateřina ze Sieny (1347 – 1380) je jedna z nejpozoruhodnějších žen v dějinách církve. Neměla žádné vzdělání, ale byla obdařena mimořádnou vlitou moudrostí od Boha a velkou láskou k Bohu i lidem. Životem a jednáním naplnila své poslání, které postupně přesáhlo hranice města. Smiřovala válčící italské městské státy a svým vytrvalým působením přiměla papeže, aby po létech „avignonského zajetí“ se vrátil do zpustlého Říma. Její životní příběh je stále aktuální a přitažlivý. Proto byla Pavlem VI. jmenována Učitelkou církve a Janem Pavlem II. prohlášena za spolupatronku Evropy. Můj názor: Asi budete se mnou souhlasit, že když narazíte na knihu označkovanou jako „Život svaté/svatého XYZ…“, moc se do čtení nehrnete. Též to tak někdy dělám. Proč se mám trápit s nějakou „zbožnou četbou“ o jakýchsi podivných dokonalých lidech, kteří se snad jenom celý život modlí a dělají zázraky. Vždyť je to všechno na jedno brdo! A kdy se mám dívat na Ulici a Prostřeno a Ordinaci a…a.. a.. Tak jsem si spíše ze zvědavosti vypůjčil tuto knížku a obrazně řečeno „sedl jsem si na zadek“. Nebyla to žádná nuda, je tam i to modlení a mimořádné události, ale všechno je jinak, než jsem si hloupě představoval. Tak vás zvu: přijďte, zkuste, ochutnejte! Arcibiskup Karel Otčenášek: „Víra je můj pevný hrad“ (Vyšehrad 2004, 286 str.) Kniha rozhovorů, vzpomínek a reflexí nad životním během mladého kněze, který byl ve svých třiceti letech vysvěcen tajně biskupem královéhradecké diecéze. Svému poslání zůstává věrný přes věznění, diskriminaci až po návrat do své diecéze. Arcibiskup Dominik Duka: „Tradice, která je výzvou“ (Portál 2011, 190 str.) Kniha rozhovorů s nástupcem arcibiskupa Otčenáška. Rozhovory a úvahy jsou směrovány více do přítomnosti než do vzpomínek, ostatně jak si na to u arcibiskupa Duky zvykáme a jsme za to vděčni. Můj názor: Doporučovat tyto knihy je nošením dříví do lesa. -9-
1 / 2012
Společenství
Eduard Martin: „Andělské cesty k nesmrtelnosti“ (Karmel 2011, 126 str.) Podobně jako v knížce „Babičky a andělé“ od téhož autora (viz Společenství 6/11), ani v této knize nevystupují andělé s křídly, kteří navádějí čtenáře na cestu k nesmrtelnosti. Knížka je plná kratičkých příběhů obyčejných lidí, nevymyšlených, ale odpozorovaných ze života. A každý příběh, každá událost může být tou andělskou cestou k nesmrtelnosti. Můj názor: Mně tato knížečka sedla, čte se lehce a při tom neklouže po povrchu, ale dokáže motivovat a dobíjet duchovní energii. Její autor Eduard Martin je pro mě opravdu objev a věřím, že bude objevem i pro některé čtenáře „Společenství“. Tim Guénard: „V ringu s Bohem“ - Příběh obrácení slavného boxera (Karmel 2011, 183 str.) Autor (nar. 1958) je náš současník. Jeho životní příběh je autentickým svědectvím o surovosti, bezohlednosti a sobectví. Ale je také svědectvím o tom, co dokáže důvěra a lidské přijetí, které se můžou stát vstupem k pozvolnému otvírání pro poznávání a přijetí toho, co svět nemůže dát. Můj názor: Tyto knihy zobrazující skutečný život bez příkras jsou asi velice potřebné pro nás „křesťany“. Třeba to naruší naše jistoty, že nedělní návštěva chrámu Páně je to maximum, co my křesťané můžeme udělat pro své okolí. Arcibiskup Otčenášek - s úsměvem: - Arcibiskup Otčenášek cituje pátera Antonína Šuránka: „Komunisté jsou volové“ - nesměj se, přijde druhá část věty – „se kterými Pán Bůh přeorává svět!“ - Špidlík měl v Římě na přijímání kardinálského klobouku nějaké známé a příbuzné z Moravy a protože tam byla samoobsluha s občerstvením, tak jim povídá: „Teď to teprve začne být vážné, začne boj o talíř...“ - „Tak já od té doby připomínám, že ti kdo byli v těch létech 1962 – 1965 kojenci, se pravděpodobně živili a vyrůstali na výrobku, který z části vyráběl a žehnal biskup. Na mém mléce a ne na mateřském …“ (v té době v mlékárně v Opočně vyráběl SUNAR) z knihy „Víra je můj pevný hrad“ vystřihl dědek Jargus ----------„I pokus se počítá“ - John Henry Newman, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2010. John Henri Newman (1801-1890) se proslavil nejprve jako představitel reformního hnutí v anglikánské církvi, intenzivní studium křesťanství jej však přivedlo až ke vstupu do katolické církve. Příklad tohoto kardinála, jako poctivého myslitele, teologa, pastýře a muže hlubokého duchovního života vyzdvihl papež Benedikt XVI., když jej v září v r. 2010 během své návštěvy Velké Británie prohlásil za blahoslaveného. Knížka přináší ukázky z bohatého díla autora, který u nás byl v českém jazyce nedostupný. S předmluvou P. Vojtěcha Kodeta nabízí výběr zamyšlení, úryvky kázání a meditací, jež mohou inspirovat i křesťany 21. století. V textech J. H. Newmana zaujme velmi otevřený a bezprostřední přístup, hloubka poznání o nesčetných zákoutích lidské duše a především jeho vřelý vztah k Bohu. Následováníhodná je také jeho upřímná snaha milovat „svého bratra tady a teď“ a nejen abstraktní pojednání o lásce k bližnímu-vzdálenému. „Osm kroků ke štěstí“ /Ježíšova blahoslavenství/ - Raniero Cantalamessa, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2011. Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa působil jako profesor patristiky na milánské katolické universitě, od r. 1980 je kazatelem Papežského domu. U nás je vyhledávaným autorem, Karmelitánské nakladatelství vydalo řadu jeho duchovních spisů. Tento titul se - 10 -
1 / 2012
Společenství
zabývá úvahami nad Ježíšovými slovy v Horském kázání. V jednotlivých osmi kapitolách přináší rozbor tohoto nejdůležitějšího evangelijního odkazu. Na dané téma nahlíží z různých pohledů a dává je do souvislosti s postmoderní společností v současném globalizovaném světě přesyceném technickými novinkami a ovládaném masmédii. Svůj zájem a zamyšlení věnuje i příčinám rozsáhlého narušení mezilidských vztahů mezi jednotlivci, v rodinách, malých společenstvích i v kontextu náboženství mezi jednotlivými kulturami a národy v celosvětovém měřítku. Cituje Sv. otce, jenž zdůrazňuje, že mír není pouze dar, ale také úkol. Podmínkou toho, abychom mohli předávat pokoj, je to, že zůstaneme spojeni s jeho zdrojem, jímž je Boží vůle. My křesťané nemůžeme tento zdroj vynalézat, nýbrž předávat druhým Kristův pokoj a nechat ho vcházet do světa... (Autor vybírá z inspirace světců - sv. František z Assisi: „Pane, učiň mne nástrojem pokoje.“ - sv. Terezie z Avily: „Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach. Všechno pomíjí. Bůh se nemění. Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nic nechybí. Bůh sám stačí.“) Z.K. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JEŽÍŠOVA BLAHOSLAVENSTVÍ Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. (Matoušovo evangelium 5. kapitola) -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
VE ZŘÍCENINÁCH ROSA COELI Václav Renč Kde hlasy proroků a knížat zpívaly pod oblohou, tvým pláštěm, Maria, smím zazpívat i já svou píseň nesmělou, abych tě chválil, Panno Maria.
tys rovnala mé cesty, Maria, tys patou nejkřehčí z mých křivolakých stezek smetala trní, dobrá Maria. A bděla místo mne, až vzpomenu si vzdechem na tebe, trpělivá Maria, a rosu úzkosti mi z čela utírala, kdy vesmír písně mlčel, Maria.
Kde jméno tvé si hory, věže podávají, v zemi tvých dětí, matko Maria, smím vyhořelý hlas o zvony rozžehnout a zazpívat ti, krásná Maria.
Kde hlasy proroků a knížat hřmívaly a chrámy dosud hřmějí, Maria, kde jako v lese list se puklý hlas můj tratí, že nikdo neuslyší, Maria, ty slyšíš píseň, již si němé dítě zpívá protože chceš, ó matko Maria.
Kde lodi chrámové s náloží hudby plují po moři časů, hvězdo Maria, smím pokleknout i já a trůn tvých chvalozpěvů podepřít stéblem, věži Maria. Vždyť tam, kde nikdo neviděl, tys prosívala, - 11 -
1 / 2012
Společenství
ZEMŘEL VÁCLAV HAVEL Před vánočními svátky se veřejnost rozloučila se zesnulým Václavem Havlem. Důstojné uctění památky prvního polistopadového prezidenta - davy mladých i starších spoluobčanů, kteří mu přišli vzdát poslední hold do bývalého kostela sv. Anny (pražské Křižovatky), a účast mnoha vrcholných politických představitelů z celého světa na státním pohřbu svědčily o významu jeho osobnosti. Do našich novodobých dějin i do povědomí lidí se zapsal jako statečný člověk, který se zastával se pravdy a myslel také na druhé. Po nabytí svobody se pro nás, věřící i pro celou společnost stalo rozhodujícím Havlovo urychlené pozvání papeže k návštěvě naší vlasti. Byly to nezapomenutelné okamžiky, kdy Svatý Otec poprvé vstoupil na českou půdu a políbil zemi... Mnozí Češi a Slováci při slavení bohoslužeb s Janem Pavlem II. a jeho veřejných vystoupeních znovu objevili své křesťanské kořeny a vrátili se k Bohu i do církve. „Nemohu za nikoho mluvit, ale sám za sebe ti chci přede všemi říct, že s Boží pomocí a jeho ochranou uchovám naše přátelství a budu dál hájit hodnoty, na nichž je založeno: pravdu, lásku, úctu ke každému člověku především. Kéž tě - laskavého a do krajnosti solidárního s každým, kdo trpí bezpráví - svatá Anežka doprovodí tam, kde v království Pravdy a Lásky panuje Ten, který je - jak jsi řekl při našem posledním setkání. A o němž jsi v posledních týdnech vezdejšího života mluvil jako o pravém Bohu. Ať nás chrání před lží a nenávistí a vede dějinami po cestách pokoje.“ Z promluvy Mons. Dominika Duky při pohřebním obřadu v katedrále sv. Víta: ------------------------------------------------------Snad mohu přidat i malou vzpomínku: Ještě mám doma schovanou kovovou placku s portrétem Václava Havla, která byla připomínkou jeho zvolení na post hlavy státu a kterou si mnozí z nás připnuli k památné trikoloře, již jsme nosili na klopě kabátu na samém počátku této historické přeměny. Jen zasvěcenci tenkrát věděli, kdo jsou chartisté a jaké cíle sledují. Ostatní občany socialistického státu zásobovalo informacemi Rudé Právo a podobné tiskoviny. Bouřlivý rok 1989 zahájil „palachův týden“, pražané možná něco tušili a očekávali... (Přes pracovní kontakty našeho oddělení Výzkumného ústavu Nové huti Klementa Gottwalda s Vysokou školou báňskou se k nám ihned následujícího dne dostaly první zprávy o situaci v Praze - co se událo 17. listopadu při večerní studentské akci na Národní třídě i podrobnosti o bití účastníků demonstrace při krutém zásahu policejních jednotek. Spolu se dvěma kolegy text z dálnopisu přepisujeme do erárního počítače a tajně rozmnožujeme na malé tiskárně. Při pracovních pochůzkách jej předáváme dál. Stejně i následná výzva ke generální stávce byla roznášena do jednotlivých závodů.) K iniciativě studentských aktivistů se vzápětí připojili disidenti a umělci. Vznikalo Občanské fórum, události dostaly patřičný spád. Václav Havel se stal vůdčí osobností Sametové revoluce a Československu se otevřela cesta ke svobodě. Z věrouky Katechismu katolické církve - Svoboda je základním kamenem lidské existence a může se stát svobodou ke konání dobra - anebo může být zneužita ke zlu. (Ale to už je jiná kapitola, jak kdo obstál, náleží jen Tvůrci...) Je ráno 31. prosince 2011, vracíme se domů. Projíždíme Václavským náměstím, budově Národního muzea vévodí portrét zemřelého prezidenta a socha svatého Václava, patrona země české, je stále v obležení hořících svící... Zdeňka Kohoutová - 12 -
1 / 2012
Společenství
SV. FRANTIŠEK SALESKÝ („Celou teologii viděl v lásce...“ - životopis pro meditaci) Narodil se na zámku Sales v Savojsku 21. 8. 1567 jako potomek venkovského šlechtického rodu. Od šesti let chodil do školy v La Roche, kde se začal učit vedle francouzštiny i latinu. V 15 letech šel studovat filosofii a právo do Paříže. Dalším jeho jazykem se stala řečtina a oblíbeným předmětem rétorika (řečnictví). Jezdil na koni a cvičil se v šermu. Jeho duchovní formaci pozitivně ovlivnili jezuité v Clermont. V době studií prošel krizí víry, na které se podílelo Kalvínovo učení o předurčení. Domníval se, že se nevyhne zatracení a že nebude moci na věčnosti Boha milovat. Rozhodl se proto ze všech sil milovat Boha alespoň na zemi. Svému předsevzetí zůstal věrný. Během šesti týdnů k nejčastějším modlitbám, které mu z krize pomohly, patřilo: „Bože, obětuji ti celé své srdce, a kdyby se stalo, že bych tě nesměl milovat v nebi, chci tě milovat, alespoň pokud žiji.“ A druhá modlitba byla k Matce: „Rozpomeň se, nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu a prosil o tvou přímluvu.“ Později v Chablais poznal, jak Bůh využil k dobrému i tuto cestu. Po studiu v Paříži pokračoval v Padově, kde dosáhl ve 24 letech titulu doktor práv. V savojském Chambéry se stal členem senátu, ale kariéra ho nelákala, toužil po kněžství. Pro dříve získané teologické znalosti proběhla jeho příprava na kněžství tak rychle, že již 18. 12. 1593 přijal kněžské svěcení. Jeho cesta pak vedla do kalvínského kraje Chablais, ležícího jižně od Ženevského jezera. Jednalo se o místo, kde druzí neobstáli a kde následkem protestantské reformace bylo zpočátku jen 15 katolíků. Kalvíni s ním odmítali diskutovat a tvrdými výhružkami ho chtěli vyhnat. František se dal do psaní letáků přitažlivým stylem a snažil se postupovat co nejsmířlivěji. Letáky připevňoval na domy. Někteří kalvínci už byli rozhodnuti ho zabít, avšak při střetnutí s ním je odzbrojovala jeho láska. František pozvolna začal získávat srdce odpůrců. K výrazné změně došlo až po sedmi měsících, v roce 1603 v hlášení do Říma již oznamoval návrat 25 tisíc jinověrců. V roce 1599 byl Klementem VII. jmenován pomocným biskupem a po třech letech převzal ženevské biskupství, jehož sídlo bylo pro nesnášenlivost kalvínců v Annecy. Žil prostě a skromně i jako biskup. Své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel, šířil pokoj a lásku. Dával nejen cenné rady, dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy. Během tří let provedl vizitaci svých 450 farností, včetně těch v horách obtížněji dostupných. Postní kázání konával na různých místech své diecéze. Při jedním z nich se setkal v Dijoně s Janou Františkou de Chantal. Výsledkem setkání bylo později společné založení nového řádu Navštívení Panny Marie. Založili jej r. 1610 v Annecy a k papežskému schálení došlo v r. 1618. Mimo to biskup František některé zrušené kláštery obnovil. Docílil navrácení církevního majetku. Často zdůrazňoval vnitřní snahu o dokonalou lásku k Bohu a k bližnímu, kterou měl na prvním místě. Na dotaz, jak se té lásce naučit, řekl: „Je to jednoduché: jako se učí dítě pomalu chodit, tak se učíme milovat, když se prostě milovat pokoušíme.“ Pro kněze napsal instrukce ohledně svátosti pokání (smíření) a kázání. Vydal směrnice pro vyučování náboženství. Jeho výuka byla jednoduchá, jasná a používal mnoho příkladů. Měl bohatou korespondenci, napsal 6 000 dopisů, které se později staly základem knihy „Filotea“, nazvané též „Návod ke zbožnému životu“. Kniha poprvé v češtině vyšla již v r. 1657 (v překladu jezuitů). Celé jeho literární dílo přestavuje 26 svazků. Osobnost sv. - 13 -
1 / 2012
Společenství
Františka Saleského dokreslují jeho výroky na téma zbožného života a vztahů k druhým lidem: „Nechci žádnou zvláštní neklidnou, smutnou a mrzkou zbožnost, nýbrž mírnou, vlídnou, příjemnou a přátelskou; prostě svobodnou a veselou zbožnost, která je milá Bohu i lidem.“ „Lepší je mlčet, než dokazovat pravdu bez lásky.“ K druhým byl dokonale laskavý a ohleduplný, sám k sobě přísný, protože láska k Bohu a k lidem měla u něj vždy přednost. Zemřel vyčerpáním již v 55 letech v Lyonu. /zdroj: www.vira.cz/
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ čl. 1285 - Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“, jehož jednotu je nutno uchovávat. Je tedy třeba vysvětlovat věřícím, že tato svátost je potřebná k naplnění křestní milosti. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“. I. Biřmování v ekonomii spásy čl. 1286 - Proroci ve Starém zákoně hlásali, že Duch Pána spočine na očekávaném Mesiáši pro jeho spásné poslání. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli, kdy přijal křest od Jana, bylo znamením, že to je on, který má přijít, že on je Mesiášem a Božím Synem. Od okamžiku, kdy byl působením Ducha svatého počat, celý jeho život i jeho poslání probíhá v naprostém společenství s Duchem svatým, kterého mu Otec dává „v míře neomezené“ (Jan 3,34). čl. 1287 - Tato plnost Ducha neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být sdělena celému mesiášskému lidu. Kristus vícekrát přislíbil toto vylití Ducha; tento příslib uskutečnil nejprve v den velikonoc a později skvělejším způsobem v den letnic. Apoštolové, plni Ducha svatého, začali „hlásat velké Boží skutky“ (Sk 2,11) a Petr prohlásil, že toto vylití Ducha na apoštoly je znamením mesiášské doby. Ti, kteří tehdy uvěřili kázání apoštolů a dali se pokřtít, dostali pak „dar Ducha svatého“ (Sk 2,38). čl. 1288 - „Od té doby apoštolové, plníce Kristovu vůli, udíleli nově pokřtěným skrze vkládání rukou dar Ducha, který přivádí k plnosti křestní milost. To vysvětluje, proč se v listu Židům mezi prvními prvky křesťanské výchovy připomíná nauka o křtech a také o vkládání rukou. Katolická tradice právem považuje toto vkládání rukou za původ svátosti biřmování, která jakýmsi způsobem činí v církvi milost letnic trvalou.“ čl. 1289 - Aby se lépe vyjádřil dar Ducha svatého, velmi brzy se přidávalo ke vkládání rukou mazání vonných olejem (křižmem). Takové pomazání vysvětluje jméno „křesťan“, jež znamená „pomazaný“ a pochází od jména samého Krista, kterého „Bůh pomazal Duchem svatým“ (Sk 10,38). Tento obřad pomazání se užívá dodnes jak na Východě, tak na Západě. Proto se tato svátost na Východě nazývá pomazání křižmem nebo myronem, což znamená „křižmo“. Na Západě výraz biřmování naznačuje zároveň potvrzení křtu, které dokončuje uvedení do křesťanského života, a posílení křestní milosti, všechny plody Ducha svatého.
- 14 -
1 / 2012
Společenství
Jarní tábor 2012 Ve dnech 8. -10. února 2012 se asi 25 dětí z naší farnosti radovalo ze sněhu na Orlím hnízdě. Kromě koulování a bobování se děti zúčastnily Zimních olympijských her a zahrály si obrovské Člověče nezlob se. Hodně se zpívalo a bylo opravdu veselo. O hladová břicha se staraly kuchařky paní Miládka a paní Anička, kterým moc děkujeme. Naše díky patří i panu jáhnovi, který se staral o teplo v chatě, panu kaplanovi, který nám sloužil mše svaté, a panu Moldříkovi za odvoz batohů.
Všechny děti (1. - 9. třída) zveme na LETNÍ TÁBOR 2012, který bude v termínu 25. 8. - 1. 9. 2012 u obce Buchlovice. Za všechny vedoucí tábora Kája Plawná
Divná zima „Je to taková divná zima,“ říkali jsme si ještě pár dní předtím, než se koncem ledna citelně ochladilo. Bylo deset pod nulou a deset dopoledne, když jsem na jedné z nejrušnějších havířovských křižovatek zahlédl toho muže. Seděl na chodníku s nohama do cesty a vůbec se nehýbal. Nebylo divu, podle toho, co mi říkal, tak strávil celou noc. Taky povídal, že nemá kde bydlet a chce raději umřít. Lidé se k němu chovali vcelku ohleduplně; obcházeli ho velkým obloukem a nijak mu nenadávali. Vyhýbala se mu i auta, včetně vozidla Městské policie. Najednou vedle nás zastavil mikrobus s označením „Sociální služby města Havířov“. „Tak přece jen něco funguje!“ pomyslel jsem si, ale moje radost byla předčasná. Řidič mi vysvětlil, že jen rozváží obědy a nějaký bezdomovec ho vůbec nezajímá. V Armádě spásy naštěstí tak chladní nebyli a onoho pána si tam nechali, i když pravděpodobně nesplňoval všechny jejich předpisy. Skončilo to sice (dočasným) happyendem, přesto mi dlouho nescházelo z mysli, jak snadno lze i dnes za bílého dne uprostřed města umrznout. Je to taková divná zima…
****************************************** Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Letošní diecézní setkání mládeže ostravsko-opavské diecéze bude tentokráte hostit moravskoslezská metropole – Ostrava. Kdy? 23. – 24. 3. 2012. Program: v pátek prožijeme modlitbu s hudbou a zpěvem, přespíme na Biskupském gymnáziu, v sobotu navštívíme katedrálu, biskupství, kostel sv. Václava a dozvíme se, jak se svět točí v televizi Noe. J Na závěr se vydáme procesím městem směrem ke katedrále, kde setkání zakončíme mší svatou celebrovanou naším milým otcem biskupem Františkem. ************************************************
5. celostátní setkání mládeže (CSM) 14. – 19. srpna 2012 ve Žďáru nad Sázavou. Mottem setkání je verš z listu Galaťanům: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj…“ Přihlašování je možné přes elektronickou přihlášku: http://dozdaru.jdem.cz do 31. července 2012, výhodnější je však do konce května:-) Cena: 1100,- Kč (účastnický poplatek s ubytováním a stravou), při přihlášení a zaplacení zaplacení do konce května: 950,-Kč (skutečné náklady na účastníka jsou 1650 Kč). V programu jsou akce pro mladší (od 14 let), tak pro vysokoškoláky a mladé pracující. - 15 -
1 / 2012
Společenství
TV NOE a Radio PROGLAS budou vysílat přenosy programu, který bude probíhat na hlavním pódiu, časté zpravodajské vstupy. Prostřednictvím televizních obrazovek a rádia se tak bude moci zúčastnit této akce alespoň částečně mnoho rodičů a prarodičů. Podrobnější informace – viz www.zdar2012.signaly.cz ************************************************
Sociální nauka - inspirace pro výchovu mladých lidí a jejich orientaci ve společnosti Výběr z přednášky Lubomíra Mlčocha na 17. konferenci o mládeži, která se uskutečnila ve dnech 24. – 25. listopadu 2011 v Praze – Vinoři na téma Mladí lidé v současné společnosti Je tady otázka, proč se má církev zabývat nějakou zvláštní společenskou naukou, když se v našich školách společenské vědy vyučují? Je třeba říci, že se univerzity postupně odtrhly od svého duchovního základu. A zejména ve 20. století se rozvíjely úplně nezávisle na církvi, na obrazu člověka v křesťanském slova smyslu. Křesťanský sociolog Bedřich Vašek, který učil v Olomouci, ve svém článku z r. 1931 Spravedlnost v životě hospodářském poukazoval na to, že se ve všech vědách zcela vytratil duchovní obraz člověka i jeho zaměření k věčnosti. Tak vznikl dnešní jednostranný a deformovaný obraz člověka bez duše a bez Boha. Sociální nauka církve, která poskytuje celostní pohled na člověka, s duší i tělem a zaměřením k věčnosti, fakticky pomáhá překlenout stále parciálnější vědění jednotlivých disciplín, které současně vzájemně propojuje. Vědění v jednotlivých oborech totiž postupuje tak fantastickým způsobem, že je to opravdu velkolepé. Ale současně je toto vědění nesmírně roztříštěné, takže může dojít až k modloslužbě. V ekonomii to známe velmi důvěrně: poznat, zmocnit se a podmanit si zemi. Ale nikoli ve smyslu biblickém, ale kořistnickém. Člověk může být v určitém parciálním oboru hluboce vzdělán, ale v základních otázkách života je úplně negramotný. V sociální nauce je také hluboká moudrost. Dnes, jak lidské vědění rychle postupuje ve stále větších detailech, je snaha poznatky starší několik let považovat za překonané, zastaralé. Např. v ekonomii vypracovávají modely, které se odvolávají na práce z posledních dvou, tří let a všechno ostatní je zastaralé. A mezi odborníky vládne přesvědčení, že právě oni objevili ten kámen mudrců. Ostatní poznání patří do předvědeckého stadia ekonomie. A znovu se opakuje pokušení se toho zmocnit, i když se jedná o závěry proti zdravému rozumu. Sociální nauka v Gaudium et spes naopak poukazuje na to, že skutečný rozpor mezi zjevenou pravdou a poznanou pravdou neexistuje, protože mají stejného Původce. Další hledisko je v rozpoznávání znamení času. Všimněte si, když vypukla světová finanční krize, tak to nikdo nepředpovídal. Když se zhroutil komunismus, tak to nikdo nepředpovídal. Vědci v Americe se zabývali nebezpečným soupeřem v druhém bloku, ale nikdo nečekal, že se ten systém rozsype. Podobně, když padly velké bankovní domy v Americe, které ovládaly aktiva v řádu desítek miliard dolarů, tak to nikdo absolutně nečekal a najednou ze dne na den se ta banka zhroutila a nic po ní nezůstalo. Sociální nauka církve má v tomto smyslu daleko větší predikční hodnotu a všechny ty katastrofy svým způsobem předvídala a varovala před nimi. Jediný problém byl v tom, že my i naši otcové jsme zhřešili v tom, že jsme na to nedali. Bylo to dobře utajené tajemství. A tak se dostáváme k tomu, proč se ta pokladnice tvořivých principů, kterou je sociální nauka církve, plně nevyužila ani v době, kdy matrikově byla naše společnost
- 16 -
1 / 2012
Společenství
většinově katolická? Sociální encykliky nebyly na veřejnosti dostatečně známy, a proto se lidé podle nich neřídili. Profesor Bednář, šéfredaktor časopisu Universum, už začátkem 90. let přišel s podobenstvím o fíkovníku, že církev u nás po pádu komunismu dostává příležitost, aby tento fíkovník byl znovu okopán a přihnojen, aby mohl začít vydávat plody. Když potom vyšlo Kompendium, použil jsem toto podobenství v Katolickém týdeníku, totiž: Jak využijeme příležitost, že máme k dispozici poklad Kompendia, aby to nebyla zakopaná hřivna, ze které budeme muset vydat počet před Pánem? Čím může sociální nauka církve inspirovat mladé? Nároky encyklik jsou tak vysoké, že na ně mnozí rezignují. Ale zpravidla ti starší, kteří se v politice pohybují už dlouho, ti dojdou k tomu, že se tím stejně nikdo neřídí, a odloží je do šuplíku. Mládí má v sobě přirozenou schopnost čisté otevřenosti pro ideály. Mladí (i když ne všichni) chtějí pochopit sebe sama, najít smysl svého života s perspektivou věčnosti a mají také odvahu za těmi ideály jít! Profesor Manfred Spicker z Osnabrucku došel při analýze krize evropského sociálního státu k tomu, že její nejhlubší příčinou je postupná ztráta naděje v život věčný v evropské civilizaci. V okamžiku, kdy jsou lidé přesvědčeni, že tady a teď je potřeba si co nejvíce užít, protože žádné potom už nebude, jsou jejich materiální nároky tak vysoké, že to žádný stát neufinacuje. Také přírodní zdroje nebudou stačit a navíc se vyčerpají na úkor příštích generací. Takže je třeba, aby mladí ve svém počínání v každodenním životě zahlédli paprsek věčnosti. Tady znovu poukazuji na osobnost Dr. Noska, který byl podle jeho současníků „svědkem všedního dne“. Jako křesťan a katolík se angažoval v politice, v hospodářství a svou svatost promítal do každodenního života. Jeho pamětníci říkají: „Nosek bral encykliky vážně.“ Mladý člověk může v té nauce získat jakýsi kompas pro volbu životního povolání a pro pochopení mravního a duchovního významu práce. Dnes se rozmáhá jakási přezíravost k manuální práci. Rodiče jsou přesvědčeni, že děti musí studovat, a společnost už začíná trpět tím, že je nedostatek řemeslníků a nadbytek bakalářů. Dr. Nosek ve své době srovnával cihlářského dělníka s politikem a říkal, že pokud cihlářský dělník dělá svou práci poctivě, stojí před Bohem výše než politik, který je zkorumpovaný. Dále je třeba znovuobjevit krásu manželství, rodiny a dítěte jako daru Božího. Když se zabývám ekonomikou rodiny, zjišťuji, že i dříve ekonomy vůbec nezajímalo, kde se bere pracovní síla pro ekonomický systém. Jak se s tím rodina vypořádá, to byl její problém. A samozřejmě potom ekonomie potřebuje rodinu jako spotřebitele zboží. V poslední době existuje ekonomie rodiny, která se vyznačuje cynickým kalkulem, kdy dítě je jedním z produktů: výběr mezi luxusní dovolenou, novým autem, chatou, bytem – a dítětem. A právě v tomto pojetí je už zakódovaný začátek krize civilizace. V sociální nauce církve znovu najdeme to, proč musí být rodina nejen základní buňkou, ale dokonce „kmenovou“ buňkou společnosti. Rodina je základem, ze kterého vyrůstají všechna ostatní povolání: k manželství, ke kněžství a zasvěcenému životu. V rodině se také rodí důvěra ve vztazích, bez které společnost nemůže existovat. Profesor Ing. Lubomír Mlčoch, CSc. (*1944) je český ekonom a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, reprezentant institucionální ekonomie; jako člen katolické církve se angažuje i ve prospěch křesťanské sociální etiky. 13. srpna 2008 jej papež Benedikt XVI. jmenoval členem Papežské akademie společenských věd. - 17 -
1 / 2012
Společenství
Dopisy do záhrobí Salome, dcera Herodiady V městě Šumbarku, v šestém roce vlády Václava vrtošivého Salome, dívám se na Tebe, jak tančíš v Herodově sále. Víříš ve stále se stupňujícím rytmu, Tvé nohy se míhají ve složité choreografii kroků, tvář Ti plane ruměnou červení. Tvé šaty, jemné jako křídla motýla, jenž se právě vylíhl z kukly, toho více odhalují, než skrývají. Dívám se na Tebe jinak než ostatní v této síni, kteří Tě sledují s těžko potlačovanou žádostivostí. Dívám se na Tebe se smutkem. Je mi líto Tvého tance, jenž by měl patřit mnohem starším dívkám, než jsi Ty. Je mi líto Tebe. Ne, nezávidím Ti pozornost mužů, ba samého krále. Nechci Ti upírat radost z tance, který tak dobře ovládáš. Na to vše máš právo… a čas. Je mi líto času, který Ti byl odebrán. Těch krásných let postupného dospívání, kdy v sobě dívka pozvolna odhaluje ženu. Let plných snů a romantických představ. Tento čas ve Tvém životě zmizel. Máš tvář dítěte, tělo dívky, ale mysl stařeny, plnou intrik, úkladů a cynismu. Nemůžeš za to; byla jsi takto vychována vlastní matkou i všemi, kdo se snaží přežít na Herodově dvoře. Stala ses pouhým – byť dokonalým – nástrojem v jejich rukou. Uvědomuješ si svou „moc“ a učíš se ji využívat. Máš nakročeno ke slibné kariéře. Možná dosáhneš stejného, ne-li vyššího postu než Tvoje matka. Znáš vše, co potřebuješ k úspěšnému postupu na stupních této kariéry. Znáš všechna tajemství mužů, jejich vášně a slabosti. Jsou tak předvídatelní, při vší své sebedůvěře a snaze o nezávislost. Víš předem, jak budou reagovat na Tvůj tanec. Víš, jak bude reagovat král. V celém paláci je pouze jediný muž, v němž se nevyznáš a který Tě právě proto zneklidňuje. Necítíš k němu stejnou nenávist jako Tvoje matka, ale vnímáš ho jako potenciální hrozbu. Tvůj tanec spěje k vrcholu. Přes veškerý divoký pohyb ho máš stále pevně pod kontrolou. Muži v ochozech tleskají do rytmu, křičí nadšením a ztrácejí poslední zbytky rozvahy. Nyní nadchází ta správná chvíle pro triumfální zakončení a hold Herodovi. Víš, že se každé Tvé gesto vyplatí. Přes to všechno Tě překvapí Herodova reakce. Jak Ti může tak prohnaný vládce a rozený intrikán slíbit, cokoli si zažádáš? Buď je mnohem hloupější, než sis myslela, anebo ho opravdu tolik uhranul Tvůj tanec. Jsi natolik vyvedena z míry, že se musíš poradit se svou matkou… Ano, přeje si přesně to, cos tušila. Jsi zvyklá ji poslouchat, ale tento požadavek Tě zneklidní. Je to její přání, nikoli Tvoje. Chtěla bys, aby pro Tebe muži ztráceli hlavu, ale ne pod katovým mečem. Jsi zmatena a rozčarována. Cítíš se zneužitá a podvedená. Pokud opravdu vyslovíš před králem matčin požadavek, budeš si tak připadat do konce svých dnů. Salome, nespěchej tolik. Rozmysli si, oč požádáš. Zkus – možná poprvé – vzít život do vlastních rukou a rozhodni se podle svého srdce. Tvůj tanec byl vskutku úchvatný a zaslouží si odměnu. Přej si cokoli. Cokoli jiného… -ok-
- 18 -
1 / 2012
Společenství
APOŠTOLÁT MODLITBY BŘEZEN Všeobecný úmysl: Aby celý svět uznal přínos žen k vývoji společnosti. Misijní úmysl: Aby Duch svatý daroval vytrvalost těm, kdo zvláště v Asii trpí diskriminací, pronásledování nebo smrtí pro Kristovo jméno. Národní úmysl: Ať pečeť daru Ducha svatého, kterou jsme přijali, nás uschopňuje vydávat svědectví víry a života. /www. jesuit.cz/
SBÍRKY Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 11.12. 11718,2557,815,18. 12. 13582,3333,1440,25.12. 35633,12847,2337,26.12. 14197,1955,1105,1.1. 17665,2 613,1 850,8.1. 13 243,3 531,1 073,15.1. 13 057,2 594,1 657,22.1. 13456,3053,1045,29.1. 11220,2460,837,5.2. 10842,1596,892,12.2. 10839,1635,613,-
účel
Sb. na opr.lavic
Na potř. kostela
Prosinec - únor 2012 v našich farnostech Svatá Markéta: Křty: Matouš Kuchař Anna Marie Chodurová
Svatá Anna Pohřby:
Alois Walter Weinfurter 67 Mária Náterová 67 Žofie Hambálková 81 MUDr. Petr Hlísta 60 Mária Králová r. Hajduková 79 Karel Dubovský 75 Libuše Kordická r. Buksová 52 Františka Bláhová r. Lukšíčková 86 Marie Gulowatá r. Němcová 74 Stanislav Roik 68 Jaroslav Hejl 85 Mária Mižičová r. Horvátová 81 Marie Hromadová r. Jalovičiarová 77 Joanna Starzyk 85
Pohřby: Zdenka Ondračková r. Mikulová 87 Albína Šimonová r. Brháčková 86 Antonín Olszar 90 Anna Krištofová 99
- 19 -
1 / 2012 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, tělem i duší, jarní sluníčko přírodě sluší. Na to jarní probuzení všichni se už těšíme, proto jarní osmisměrku vesele si luštíme. (Na co čeká každý kvítek, v tajence se dozvíme.)
M Z H R O CH N O A V Á K Í
K A R P
Z E V
J
V
A L
S M
Í
K O
Í
I
K S A O O J
Č
E
CH K
L A L I
A K
O H E O
N T
C
V B Ě A C P
N Č U K Ě
E
Ě N H E
E L R
Z
Ž
T L Č K E E
S Ů Á V K
U
E
U K M A Š
L
E N L
O H O L K
A
O O K O K N
H R K S
K O R K A O A
Í
Ý
A
Í
J
R
A V T S
S
I
Sněženka, sluníčko, koloběžka, zajíc, včela, květ, slavík, jehně, smích, kaluže, vítěz, housenka, mašle, sýkorka, holka, komár, kos, míč, koník, klíč, líska, kopretina, kost, vejce, lano, něha, čolek, slib, svah, Volha, káva, čich, prak, hroch, míza, kůl Když jste správně vyluštili, utíkejte honem ven, ať o první jarní vůně a sluníčko nepřijdem! Krásné čekání na jaro přeje Marťa
- 20 -
