12 06 Ročník XVI. O betlémech a betlémářích POZOR! Roztocké muzeum je provoněné perníkem. Hrnčířské zboží s příchutí dávnověku

12 06

www.mistnikultura.cz

Ročník XVI

O betlémech a betlémářích

vs mt tu o č pe ís v l Ž Di nky e n iž v ko ad na ajd vs la p et ké K ře e m ám ds dv di en tav ě v va en ol dl í né e!

Roztocké muzeum je provoněné perníkem Hrnčířské zboží s příchutí dávnověku

Z

O

P

V

to

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech

O

R

!

Varhany pro Jeseník

2

n Národní muzeum - Historické muzeum Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, útvar ARTAMA Sdružení pro dětskou taneční tvořivost Vás srdečně zvou na adventní pořady

Před Vánoci dlouhé noci… Sobota 9. prosince 2006 Musaion, Letohrádek Kinských, Kinského zahrada 98, Praha 5 Smíchov 10.30 hodin Matiné s Rozmarýnkem 15.00 hodin Odpolední zastaveníčko s Valašským Vojvodou z Kozlovic 18.00 hodin Adventní podvečer s oběma soubory Vstupné je jako do muzea: základní 80 Kč, důchodci/studenti 40 Kč

Místní Kultura

Místní kultura

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVI, rok 2006, číslo 12. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail: [email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, I. Koušková, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Redakce využívá databázi článkové bibliografie Centra informací o kultuře NIPOS. Tyto krátké anotace jsou převzaty bez úprav, s uvedením zdroje a data zveřejnění článku. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 228 133 409 e-mail: [email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Betlém ze sbírky Aloise Roháčka z Třešti. Uzávěrka dvojčísla 1-2/2007 – 2. 1. 2007 Uzávěrka čísla 3/2007 – 2. 2. 2007 Termíny dalších uzávěrek naleznete na našich webových stránkách www.mistnikultura.cz.

12 / 2006

Obsah Jak si stojí česká kultura ........................... 4 Veřejné čtení v knihovně a autorský zákon ....................................... 5 Neziskovky soutěžily ................................. 6 Pro lidi a přírodu ........................................ 7 Regionální funkce v Moravskoslezském kraji.......................... 8 Je veřejná správa připravena na elektronickou komunikaci ..................... 8 IS v Pardubicích ...................................... 10 Vstupní brána do regionu ........................ 11 Meziregionální spolupráce ...................... 13 Krajské ocenění v oblasti tradiční lidové kultury ........................................... 13 Křesadlo poprvé na Karlovarsku ............. 13 FIDUCIA .................................................. 14 Otázky pro starostu města Hartmanice ... 15 Do Prahy za technickými památkami ...... 16 Sněmování kronikářů Karlovarského kraje ................................. 17 V Jičíně nad kronikami ............................ 18 Kronikářka Prahy 15 nezahálí ................. 19 Kronikářská bilance Prahy 10 .................. 19 Kulturní Česká Třebová ........................... 20 Bruntálské kino se dočkalo lepších časů ............................................ 21 Filmoví diváci usednou pohodlně ............ 22 Romové a čas vánoční ............................ 22 Společenství papíru a tužky .................... 23 Dějiny židů v Boskovicích třikrát jinak ..... 24 Památka je když... .................................. 25 Divadelní představení pro zrakově postižené ............................. 26 První ročník soutěže o cenu H. Lorma .... 26 Hrnčířské zboží s příchutí dávnověku ..... 27 Vsetín opraví Maštaliska ......................... 28 Chaloupka M. Švabinského opravena ..... 28 Varhany pro Jeseník ................................ 29 O betlémech ............................................ 30 O betlémářích .......................................... 31 České zpěvníky teplického literátského bratrstva .................................................. 32 Roztocké muzeum je provoněné... .......... 33 Nekonvenční scéna přitahuje mladé ....... 34 Ostravské dny patří současné hudbě ...... 37 Ostravský dům umění slavil .................... 38 Slovenská kulturní památka roku ............ 40 Neznámá fotografka? .............................. 40 Expedice Roden 2006 ............................. 41 68. peruť .................................................. 41

3

4

Téma

Jak si stojí česká kultura Trochu optimismu závěrem roku neuškodí

Současný hektický způsob života posouvá kulturu stále více do pozadí, přečetla jsem někde nedávno. Ani ministr kultury Martin Štěpánek se nevyjádřil o české kultuře příliš optimisticky, když svůj názor na její úroveň popsal v rozhovoru pro týdeník Reflex dvěma slovy: „Jdeme dolů“. Nevím samozřejmě, zda svůj výrok nesměřoval do nějaké konkrétní oblasti a jaká měl kritéria. Z výroku nevyplývá ani to, jestli hodnotil kvalitu či kvantitu a zda poměřoval současný stav kultury s dobou prvorepublikovou, poválečnou, komunistickou či s časem těsně po „sametové“ revoluci. Možná chtěl vyjádřit skutečnost, že se také v oblasti kultury odráží politické a ekonomické klima. I dnes někteří špičkoví umělci, stejně jako lékaři, vědci a jiné kapacity, odcházejí do ciziny „za lepším“, mnohdy nedoceněni. Ochudí tím sice českou kotlinu, ale zato jí šíří slávu po světě. Je to rozhodně lepší, než kdyby si spolu s částí národa řekli, že budou tvořit „do výše platu“. Takový přístup se na kvalitě podepíše a není nic horšího, než práce bez nasazení a nadšení, takříkajíc „jen tak jako“. Ovšem to se v žádném případě netýká těch, kteří se pohybují víceméně v oblasti kultury amatérské, chcete-li neprofesionální, ale nikterak podřadné. Amatéři se s profesionály stále častěji prolínají, potkávají se na jedněch prknech, ve stejných galeriích a jejich jména se objevují na stejných pozvánkách. Kulturní podhoubí a jeho potenciál je obrovský. Řeknete si možná, že jsem profesionálně deformovaná, a já vám to potvrdím. Ano, cítím se podjatá ve svém tvrzení, že to s kulturou není tak špatné. Když jsem se ujala časopisu Místní kultura, říkala jsem si, o čem budeme stále psát? A nyní můžu sebe i vás ubezpečit, že otázka nebyla na místě. Aktivity přibývají, každý rok má řada akcí v záhlaví označení první ročník, některé vznikly dávno v minulém století a pyšní se titulem nejstarší v Evropě, jiné po letech vstávají z mrtvých. Vznikají občanská sdružení, pro kulturu se využívají všechny možné i nemožné prostory, experimentuje se, kultuře se věnují mladí i dříve narození. Své místo a podporu naší společnosti mají menšiny stejně jako kultura za-

hraniční. Možná se mnou nebudou všichni souhlasit, ale o to, aby múzy nestrádaly, se více než dříve zajímají komunální politici i stát. To, že by to mohlo být lepší a systematičtější, je na jinou debatu. Kultura je podle mě, která najde každé ráno ve svém počítači zprávy z našich měst, vesnic i těch nejmenších osad, neuvěřitelně rozmanitá. Po pár letech se moje obavy mění a ptám se, jak to zařídit, aby nám nic neuniklo? Vím, že jsou místa v naší republice, kde se kulturní aktivity zúžily na hasičský bál, posezení se seniory a na vítání občánků, ale mám pocit, nemaje v ruce žádné statistické šetření, že je jich stále méně. Zato vím docela jistě, že to, o čem se dozvíme, je stále jen zlomek z obrovské kulturní palety. Z toho vyvozuji dvě dobré zprávy: 1) kultura se neposouvá do pozadí, ale do popředí a 2) časopisu Místní kultura určitě v nejbližší době nedojdou náměty. Těm, kteří nám je pomáhají objevovat, děkuji a každému bez rozdílu přeji klidné Vánoce a kulturně neklidný rok 2007. Ludmila Kučerová

Folklor v senátu V budově Senátu Parlamentu ČR v Praze se v říjnu v rámci jednání Výboru pro vzdělávání, vědu, lidská práva a petice uskutečnilo tradiční setkání senátorů s řediteli folklorních slavností a festivalů, starosty a primátory festivalových měst a obcí a dalšími hosty. Bylo konstatováno, že letošní folklorní sezona se zařadí k těm k nejúspěšnějším. Do poloviny října 2006 se uskutečnilo 55 slavností a festivalů. Vystoupilo na nich několik tisíc souborů, skupin, lidových muzik, hudeb a sólistů, včetně 250 souborů a skupin ze zahraničí, mezi nimi i 80 kolektivů ze Slovenska. Nejvzdálenější země prezentovaly soubory z Cookových ostrovů, Indonésie, Kolumbie, Mexika a Venezuely. Český, moravský a slezský folklor představilo v 56 zemích téměř 300 souborů. Akce se zúčastnili významní hosté z řad senátorů i poslanců a zástupci dalších českých institucí. Folklorní unii na Slovensku zastupoval její předseda Štefan Zima. Tisková zpráva/luk Místní Kultura

Legislativa

Veřejné čtení v knihovně a autorský zákon

Čtení knihy nebo jiného autorského díla na veřejnosti, např. při různých vzdělávacích a kulturních akcích pořádaných knihovnami, je užitím autorského díla ve smyslu autorského zákona č. 121/2000 Sb. Novela autorského zákon z 22. 5. 2006 znemožnila, aby veřejné čtení v knihovně bylo chápáno jako „citace“, kterou lze volně použít bez souhlasu autora. V poslední fázi projednávání novely autorského zákona ve sněmovně se SKIP podařilo do něj prosadit ustanovení, které umožňuje, aby DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura jako kolektivní správce práv autorů literárních děl, a Národní knihovna ČR spolu mohly uzavřít hromadnou licenční smlouvu na veřejná čtení v knihovnách. Výhodou této smlouvy je, že odměna autorům bude hrazena paušální částkou z rozpočtu Národní knihovny ČR a že jednotlivým knihovnám bude k získání licence pro veřejná čtení stačit pouze řádné ohlášení údajů prostřednictvím formuláře přístupného na stránkách Národní knihovny. Hromadná licenční smlouva platí pouze pro knihovny, které jsou evidovány podle knihovního zákona, ostatní knihovny a jiné instituce si musí řešit užití autorských děl při veřejných čteních individuálně. Předmětem ohlášení jsou všechna veřejná čtení pořádaná pro veřejnost, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Pokud knihovna uspořádá veřejné čtení, při kterém bude vybíráno vstupné (tzn. dosáhne přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu), musí si sjednat licenci na toto čtení přímo s autorem nebo agenturou DILIA! Za veřejné čtení v knihovně naopak není považováno takové, které se uskuteční v rámci spolupráce se školami jako součást vyučování ve smyslu § 31, odst. 1 (c) AZ č. 121/2000 Sb. Zde je ovšem podmínka, aby škola pojala tuto společnou akci skutečně jako součást vyučování určenou pouze žákům. Údaje o těchto akcích nebudou předmětem hlášení! Předmětem hlášení také není čtení autorských děl při akcích, které jsou určeny výhradně zdravotně postiženým osobám. V případech, kdy si knihovna není jista charakterem akce, doporučujeme, aby čtené knihy raději ohlásila. 12 / 2006

Hlášení o veřejném čtení se provádí nejpozději do 10 dnů po jeho uskutečnění pomocí formuláře umístěného na webové stránce Národní knihovny nebo vyplněním tištěného formuláře, který se zasílá na adresu: DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, „veřejná čtení“, Krátkého 1, 190 03 Praha 9. Lze předpokládat, že knihovny využijí pro hlášení častěji webový formulář, ale tištěný může podstatně ulehčit registraci děl na akcích, kde se čte větší počet titulů různých autorů. Formulář mohou v tomto případě postupně vyplnit sami účastníci akce. Vedle údajů o autorovi se podle potřeby uvádějí i údaje o překladateli, případně autorovi adaptace a dramatizace. Všechny tyto údaje jsou nezbytné k řádnému získání licence a následnému vyplacení autorských odměn. Do formuláře se uvádějí údaje o všech veřejně čtených dílech, třídění na díla volná či chráněná apod. provede až DILIA. Majetková práva autora trvají po dobu 70 let od jeho smrti a není vždy jednoduché zjistit, zda dílo je či není chráněno autorským právem. Velmi komplikovaná situace může například nastat u překladové literatury, kdy se na jedné straně může z hlediska autora jednat o dílo volné, ale nadále trvají autorská práva na překlad. Proto je jednodušší automaticky všechna čtená díla hlásit. Autorský zákon umožňuje, aby autor zakázal čtení svých děl v knihovnách, ale lze předpokládat, že k takovému zákazu dojde jen výjimečně. V tomto případě bude DILIA prostřednictvím Národní knihovny informovat o autorech, kteří účinky hromadné smlouvy vyloučili. Naopak, pokud si knihovna sjedná s autorem individuální licenční smlouvu, je knihovna povinna oznámit tuto skutečnost DILIA prostřednictvím výše uvedeného formuláře. V jeho poslední části je v tomto případě nutno u rubriky „Vyloučení z licence“ vyznačit „ano“. To platí i pro případy, kdy autor sám čte své dílo bezplatně nebo i za úplatu. Toto trochu rozporuplné opatření vyplývá z autorského zákona. Veškeré informace i formuláře pro hlášení najdete na webové stránce http://knihovnam.nkp. cz/sekce.php3?page=02_Odb/verCteni06.htm

Vít Richter

5

6

Organizace

Neziskovky soutěžily Odborníci na public relations, neboli vztahy s veřejností, se už dávno nevyskytují pouze ve sféře byznysu. Ukázalo se to i díky soutěži PR neziskových organizací s názvem Být vidět, kterou každoročně pořádá občanské sdružení Agnes. „Současné trendy vývoje webů určují zejména organizace a instituce, které tuto formu prezentace potřebují. Jsou pro ně, často na rozdíl od firemních prezentací, základním nástrojem dostupné komunikace,“ uvedl jeden z hodnotitelů soutěže, Vojtěch Kozlík z firmy VIZUS.CZ. Soutěž o nejlepší webové stránky Do této kategorie soutěže se letos přihlásilo 44 organizací se 46 webovými prezentacemi. „Oproti loňskému ročníku jsme zaznamenali více než šedesáistry v oboru se tiprocentní nárůst v letošním roční- přihlášených, což ku staly stránky Junáka potvrzuje důležitost – svazu skautů a skau- tohoto média pro tek ČR (www.skaut.cz) kontakt neziskových organizací s klienty. Webovky jsou pro neziskovky navíc nástrojem, který je téměř nic nestojí,“ uvedl ředitel Agnes Jiří Ježek. Mistry v oboru se v letošním ročníku staly stránky Junáka – svazu skautů a skautek ČR (www. skaut.cz), dále informační portál ICN www. neziskovky.cz a třetí místo obsadila organizace České Švýcarsko o.p.s. se stránkami www.ceskesvycarsko.cz. Soutěž o nejlepší výroční zprávu Výroční zprávy jsou předmětem hodnocení druhé kategorie soutěže Být vidět. Kromě obsahového, grafického a edičního zpracování, originality a jazykového stylu hodnotí porota Agnes i ekonomickou transparentnost finanční části. „Občanská sdružení nejsou ze zákona povinna výroční zprávu vydávat. Tato povinnost se vztahuje například na nadace. Přesto sdružení investují čas a finanční prostředky do vydání výročních zpráv, protože se snaží přispět k atmosféře důvěry, ke které itul Nejlepší výneoddělitelně patří roční zpráva 2005 jejich ekonomická si tentokrát odnesly ortransparentnost,“ ganizace Nadace Partvysvětluje hodnotinerství, Centrum pro telka Marcela Hronintegraci cizinců a Mácová. Titul Nejlepší výroční zpráva 2005 me otevřeno? o.s.

M

T

si tentokrát odnesly organizace Nadace Partnerství, Centrum pro integraci cizinců a Máme otevřeno? o.s. Porota ohodnotila zvláštními oceněními i odvážný a citlivý přístup k tématu (MAMMA HELP, sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu a o.s. Elektra – centrum pomoci ženám zneužitým v dětství), originální a působivé grafické pojetí (PETRKLÍČ a o.s. PROSTOR) a konečně Centrum pro integraci cizinců získalo kromě druhého místa i ocenění za absolutní originalitu. Fotografická soutěž Poslední, ale neméně atraktivní kategorií je fotografická soutěž Náš příběh, která vyzývá organizace k zachya porotu zapůsobil cení jejich činnosti nejhlouběji příběh s minimem slov, ale bezdomovce, ztvárněs působivostí, výpovědní hodnotou ný fotografy Petrem a přesahem, kterou Maclem a Oldřichem v sobě skýtá vizu- Vernerem z Oblastní ální ztvárnění kon- charity Hradec Králové krétních příběhů (viz strana 43). ze života. V tomto ohledu na porotu zapůsobil nejhlouběji příběh bezdomovce, ztvárněný fotografy Petrem Maclem a Oldřichem Vernerem z Oblastní charity Hradec Králové. Výherci si kromě ocenění odnesli poukázky na vzdělávací kurzy a odborné publikace. Výsledky letošního ročníku včetně komentářů hodnotitelů naleznete na stránkách www.agnes.cz pod odkazem „Soutěž Být vidět“. [luk]

N

§§ sledujeme za vás V září tohoto roku se stal stálým představitelem ČR při UNESCO v Paříži PhDr. Petr Janyška. Vystřídal v této funkci JUDr. Irenu Moozovou, která se 31. října stala vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR. Tento úřad spadá pod generální ředitelství pro komunikaci a má za úkol zastupovat a reprezentovat u nás Evropskou komisi. Jednou z hlavních činností je spolupráce s médii, sledování politického, hospodářského a společenského vývoje v České republice, zajištění informovanosti Evropské komise o každodenním dění v ČR.

Místní Kultura

Pro lidi a přírodu Obecně prospěšnou společnost České Švýcarsko založily v roce 2001 Správa Národního parku České Švýcarsko, město Krásná Lípa a Český svaz ochránců přírody. Jejím posláním je šetrný rozvoj regionu. Nabízí především služby v oblasti šetrné turistiky a destinačního managementu, ochrany životního prostředí, dopravní obslužnosti, vzdělávání a školení, přeshraniční spolupráce a projektového poradenství. A protože za pět let své existence je za ní slušná řada aktivit a realizovaných projektů, požádali jsme jejího ředitele Marka Mráze, aby společnost našim čtenářům představil: „České Švýcarsko o.p.s. se postupně od svého vzniku profiluje jako iniciátor rozvoje a ochrany přírodních i kulturních hodnot regionu České Švýcarsko. V současné době má naše organizace kolem 30 stálých zaměstnanců, přičemž na začátku jsme byli pouze dva, a pracujeme souběžně na řadě aktivit, jež naplňují naše poslání. Současně se nám daří zajišťovat i způsob financování, který lze označit z mnoha hledisek za modelový mimo jiné i tím, že sdružuje prostředky z evropských i mezinárodních fondů, privátních společností, vlastního hospodaření a další veřejnou podporu,“ říká ředitel úvodem.

12 / 2006

Rekapitulace uplynulých 5 let Společnosti se podařilo získat pro region 57 mil. korun, vytvořit první koncepci cestovního ruchu regionu a jeho první logo. Provozuje pět informačních středisek a dvě galerie Národního parku České Švýcarsko, které za 5 let navštívilo již 125 tisíc zájemců. Spravuje regionální internetové stránky www.ceskesvycarsko.cz (pozn. redakce: tento web získal 3. místo za nejlepší webové stránky v rámci soutěže Být vidět, kterou pořádá o.s. Agnes, viz zpráva na str. 6), zajišťuje sezonní provoz zeleného autobusu, podporuje šetrnou dopravu a zasazuje se o kvalitní dopravní obslužnost v regionu. Mezi výčet dobrých počinů se řadí zajištění studie potřeb regionu a plánů rozvoje životního prostředí v obcích. Poskytuje ekoporadenské služby, koordinuje výstavbu dvou kořenových čističek. V oblasti ekologické výchovy neopomíjí děti (připravila 140 výukových programů za účasti 4,6 tis. dětí), 5 let vede ekologický zájmový oddíl Ranger. Pořádá další akce pro veřejnost a v neposlední řadě vydala již 23 knižních titulů v nákladu 44 tisíc kusů. Jedná se především o knihy, kalendáře, mapy a brožury. Národní park České Švýcarsko Jedním z nejúspěšnějších publikačních počinů je jistě kniha Národní park České Švýcarsko autorů Václava Sojky a Zdeňka Patzelta, která zachycuje na 158 stránkách ve fotografiích tajemnou krásu a podmanivost krajiny tohoto území. Druhé, revidované vydání vzniklo na základě pozitivního ohlasu na vydání první z roku 2003, které získalo dvě významná ocenění: „Nejkrásnější česká kniha roku 2003“ a „Fotografická publikace roku 2004“ (viz zadní strana časopisu). Ludmila Kučerová

7

8

Knihovny

Regionální funkce

v Moravskoslezském kraji

Počátky Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě (MSVK), příspěvkové organizace zřizované Moravskoslezským krajem, spadají do roku 1951. Během let se měnil název i zřizovatel, ale to hlavní, služby čtenářům, zůstávalo. Opomíjena nebyla ani pomoc veřejným knihovnám působícím v regionu. Také tato činnost prošla řadou proměn. vědecká knihovna v Ostravě − krajským kniNahlédnutí do historie Do roku 1953 působil Metodický kabinet, který hovnickým a informačním střediskem pro Jedze začátku svou činnost zaměřil na sjednocovánotnou soustavu knihoven i pro soustavu vědecní knihovnických postupů a na racionalizační kých, technických a ekonomických informací opatření. Díky tomu vznikl propracovaný kniv Severomoravském kraji. V roce 1977 se ve hovnický systém. V polovině 60. let se nastardvou okresech úspěšně zahájilo experimentální tovalo zřizování střediskových systémů, v roce budování centralizovaných systémů veřejných 1972 bylo na tento systém napojeno přes 90 % knihoven a poté bylo rozšířeno na celý kraj. knihoven. Mnohá z těchto zařízení byla zprofePočátek regionálních funkcí sionalizována, a severní Morava tak představoCelospolečenské změny po listopadu 1989 se vala knihovnicky nejvyspělejší oblast republiky. dotkly i veřejných knihoven, které vždy považoKoncem 70. let se stalo krajské zařízení – Státní valy zachování dosud fungujících kooperačních ►

Je veřejná správa připravena na elektronickou komunikaci? Na tuto otázku hledal odpověď výzkum využívání informačních zdrojů veřejné správy, který provedla European Business Enterprise, a.s. v září 2006. V rámci výzkumu odpovídalo 814 respondentů internetového panelu společnosti STEM/MARK. Účelem bylo zmapovat situaci ve využívání elektronicky dostupných informačních zdrojů poskytovaných subjekty veřejné správy. Výzkum probíhal za podpory Akademie věd ČR – Rady programu Informační společnost. Z výzkumu vyplynulo, že téměř všichni oslovení respondenti (93 %) jsou připraveni komunikovat s úřady elektronicky, ale jen necelá polovina z nich je spokojena s úrovní komunikace. Většina respondentů není spokojena s dostupností informací na stránkách obecních úřadů, přičemž nejvíce palčivý je tento problém u nejmenších obcí do 999 obyvatel. Co vlastně uživatelé požadují? Stejně se uživatelé staví i k problému aktuálnosti a formátu informací. S aktuálností bylo nespokojeno 79 % a s formátem jednotlivých informací 75 % respondentů. Mezi nejčastěji vyhledávané informace patří kontaktní údaje a úřední hodiny, dále pak zákony a vyhlášky.

K čemu je elektronický podpis? Předmětem výzkumu se stal také elektronický podpis. Pouze jediné procento respondentů o něm nikdy neslyšelo, ale na druhou stranu jej aktivně používá pouze 5 % z nich. Všichni ostatní tedy o elektronickém podpisu slyšeli, ale buď jej nepotřebují, nebo jim v jeho pořízení patrně něco brání. Které stránky veřejné správy jsou nejnavštěvovanější? V rámci výzkumu se také zjišťovalo, které stránky respondenti navštěvují. Nejnavštěvovanější jsou podle odpovědí respondentů stránky obecních úřadů (88 % respondentů tyto stránky navštěvuje), dále pak stránky Ministerstva vnitra ČR (80 %), Ministerstva financí (72 %), Českého statistického úřadu (64 %), porětšina respondentál veřejné správy tů není spokojena (64 %), portál stats dostupností informací nisprava.cz (48 %), na stránkách obecních ePusa – portál úřadů, přičemž nejvíce územní samosprápalčivý je tento problém vy (35 %). Více na u nejmenších obcí do www.ebe.cz 999 obyvatel. Tisková zpráva/luk

V

Místní Kultura

Knihovny ► vazeb za přínos pro uživatele. Devadesátá léta proběhla

ve znamení transformace, což např. v okresech Opava a Nový Jičín utlumilo regionální funkce (RF). V těchto letech se Oddělení metodiky změnilo na Oddělení služeb knihovnám, které od roku 2002 začalo na základě knihovnického zákona a díky novému státnímu „Programu podpory zajištění RF knihoven“ vykonávat tuto činnost na území Moravskoslezského kraje. V loňském roce bylo jeho financování poprvé zajištěno dotací 12 milionů 569 tisíc Kč z rozpočtu kraje. V září 2005 vešly v platnost „Zásady zajištění výkonu RF v Moravskoslezském kraji“, které mimo jiné obsahují i způsob rozdělování finančních prostředků jednotlivým pověřeným knihovnám. Široká paleta služeb V minulém roce vykonávaly všechny pověřené knihovny kraje 6 základních regionálních funkcí, servis automatizovaného knihovního systému zabezpečovalo 7 z nich. Poradenská a konzultační činnost byla poskytována nejen obsluhovaným knihovnám, ale i představitelům obcí. Na svých webových stránkách MSVK vystavila „Příručku knihovníka“, určenou zejména neprofesionálním pracovníkům knihoven. Tvorba výměnných fondů a jejich cirkulace pomáhá zejména malým knihovnám, které nedostávají od svého zřizovatele dostatek finančních prostředků na nákup nového knihovního fondu. Další okruh představuje pomoc při vzdělávání knihovníků a pořádání seminářů či porad, vytváření statistiky knihovnických činností, pomoc při revizi a aktualizaci či nákup a zpracování knihovního fondu z prostředků obcí. Strohá řeč čísel Vloni zajišťovaly RF Moravskoslezská vědecká knihovna a 15 pověřených knihoven. Počet pověřených knihoven se v jednotlivých okresech liší: okres Bruntál má 1, Frýdek-Místek 7, Karviná 1, Nový Jičín 1, Opava 4 a na území města Ostravy je RF pověřena 1 knihovna. Z celkového počtu 395 obsluhovaných knihoven jich má na starosti nejvíce MěK v Novém Jičíně, a to 78, nejméně pak MěK ve Vratimově, okr. Frýdek-Místek, a to 5. V loňském roce získala nejvyšší dotaci – 2 miliony 420 tisíc Kč Regionální knihovna v Karviné, která obsluhuje 45 knihoven. Poradenskou a konzultační činnost využilo téměř 400 knihoven. Výměnný fond tvořilo v závěru minulého roku 136 778 knihovních jednotek, jejich roční přírůstek dosáhl 26 749. Cirkulace výměnných fondů využilo 305 knihoven, které si půjčily v 1676 souborech téměř 67 tisíc svazků. V letošním roce k pověřeným knihovnám ještě přibyla MěK v Havířově, okr. Karviná. Eva Veselá 12 / 2006

KNIHOVNY TURNOV (14 tis. obyv., okres Semily): Turnovská Městská knihovna Antonína Marka poskytuje své služby v hlavní budově a v dalších 5 pobočkách. Od září realizuje několik novinek. Na všech pracovištích půjčuje svým registrovaným čtenářům bez ohledu na věk zdarma knihy a časopisy. Díky účasti v projektu ministerstva informatiky nabízí (kromě hlavní budovy a jedné pobočky) bezplatně přístup na internet, tisk a práci s PC. Nové registrace platí vždy rok od data uhrazení poplatku, který je vzhledem k cenám knih velmi přijatelný. Vystavený čtenářský průkaz platí na všech pobočkách. Knihovna umožňuje za 200 Kč rodinnou registraci pro 5 lidí prokazatelného rodinného vztahu, z nichž každý obdrží vlastní průkaz. Dále zdokonaluje informační systém na webových stránkách, kde zájemci naleznou mj. i elektronický katalog titulů, získají přehled o svých výpůjčkách, rezervacích ap. Ve zkušebním provozu knihovna prostřednictvím e-mailu čtenáře automaticky informuje o blížícím se konci termínu výpůjčky, o případných upomínkách atd. Další novinkou je zřízení detašovaného pracoviště Tyflocentra v hlavní budově knihovny, které pomáhá zrakově postiženým. Lidé s poškozením zraku mají od září možnost osvojit si práci s PC a zúčastnit se seminářů, zaměřených na jednání s úřady ap. (Hlasy a ohlasy Turnovska, č.9, 2006) PRAHA 16: Po téměř tři čtvrtě roku trvající rekonstrukci je od 4. 10. opět otevřena knihovna v Praze 16 – Radotíně. Její fond nyní čítá 45 tis. svazků. Návštěvníci tu mají k dispozici pět počítačů s přístupem na internet. Další tři jsou určeny výhradně pro elektronické hledání v knižních katalozích. Knihovna, která Radotínským slouží více než 50 let, je umístěna mezi základní školou a gymnáziem. Nejvíce ji tedy už dříve navštěvovali kromě seniorů hlavně studenti. V průběhu prvního dne provozu si nový vzhled knihovny přišlo prohlédnout zhruba 100 lidí. (MF Dnes, 06.10.2006) KARLOVY VARY (52 tis. obyv.): Celkem 10 mil. Kč investuje letos karlovarský magistrát do městských knihoven, z toho 2 mil. jsou určeny na nákup nových knih. (Karlovarský deník, 26.09.2006)

9

10

IS v Pardubicích rozšířilo své služby

Pardubické informační centrum vzniklo v dubnu roku 1996 jako soukromá společnost. Výrazná změna nastala v roce 2003, kdy si městští zastupitelé nespokojení s jeho nízkou úrovní služeb založili vlastní příspěvkovou společnost. Téměř přesně tři roky nato se představitelé města Pardubice a Pardubického kraje dohodli na vytvoření nového společného komplexu služeb cestovního ruchu pro návštěvníky, občany města Pardubic a Pardubického kraje a regionu Východní Čechy. Důstojné a atraktivní prostory v centru města snadno přístupné turistům i občanům nabízí na nové adrese v těsné blízkosti Zelené brány a historického jádra – hlavní turistické zóny. K dispozici je standardní rozsah služeb certifikovaného infocentra kategorie „A“ rozšířený o nové aktivity. V nově adaptovaných prostorách na nám. Republiky čp. 1, kde v minulých letech sídlila Česká spořitelna, vzniklo pět nových přepážek – pro podávání informací o městě a regionu, prodej vstupenek a suvenýrů, informace o Evropské unii Europe Direct Pardubice, service-point spediční firmy DHL a přepážka pro pracovníky cestovní kanceláře, která bude mít ve své činnosti mimo jiné organizování pobytů pro návštěvníky regionu. Mezi služby patří také možnost „dobíjení“ kreditu městské elektronické peněženky, jejíž provoz usnadní používání městské hromadné dopravy i vstup do některých kulturních a sportovních zařízení ve městě. Další novinkou bude soukromá půjčovna kol, která má vzniknout v zadním traktu budovy infocentra. Investičně se v několika etapách na projektu regionálního informačního střediska „Pardubi-

ce Region Tourism“ podílí za přispění různých dotačních prostředků stejným dílem město Pardubice a Pardubický kraj, stejně jako na krytí provozních nákladů, které jsou částečně financovány i vlastní výdělečnou činností infocentra. Vybavení multimediální technikou, např. audio-vizuálním systémem a satelitním příjmem, bezpečnostním kamerovým systémem atd., přijde na řadu v dalších etapách. V prostorách nového společného informačního střediska má také své zastoupení Sdružení obcí Východní Čechy, jež v současné době plní zadání v oblasti cestovního ruchu. Posílí se tak regionální rozsah služeb a prezentace turistických atraktivit. Redakčně upraveno Martin Prorok RIS, www.ipardubice.cz

Blansko vysílá Začátkem listopadu zahájilo Blansko (21,3 tis. obyv.) v Jihomoravském kraji vlastní televizní vysílání, které zajišťuje Studio AUDIOVISUAL. Po 24 hodin denně nyní mohou Blanenští sledovat program složený s celodenního vysílání videotextu, druhý a třetí víkend přináší měsíční Videožurnály. Nebudou chybět záznamy tiskových konferencí z radnice a zcela zmizí reklamy, protože licence jejich vysílání neumožňuje. Slavnostní zahájení nabídlo divákům premiéru filmu „Příběh vody a ohně“, natočeného ke 100. výročí povýšení Blanska na město. Film letos získal 2. místo v kategorii dokument (1. nebylo uděleno) na každoroční soutěžní přehlídce regionálních studií Kafka konané v Kopřivnici. (ev) Místní Kultura

Informační střediska

Vstupní brána do regionu Od června 2000 je v Uherském Hradišti (27,6 tis. obyv., Zlínský kraj) v provozu Městské informační centrum (MIC), o rok později k němu přibylo Informační centrum pro mládež (ICM). Oba subjekty zřizuje město a pro ně je provozuje Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu a Klub přátel ICM. Obě najdeme v samém středu města, na Masarykově náměstí. V posledních letech se roční návštěvnost pohybuje kolem 55 až 60 tisíc osob u MIC, u ICM pak 9 až 10 tisíc. „Činnost obou dotuje město Uherské Hradiště. Tomu pro mládež se navíc daří získat zhruba třetinu financí na provoz z nejrůznějších grantů, např. MŠMT, MPSV. Další zdroj financování představují tržby. Vzhledem k tomu, že nejsme určeni k tvorbě zisku, můžeme tyto zdroje smysluplně věnovat dalšímu rozvoji obou ‚íček‘ a rozvoji cestovního ruchu v regionu. Nájem platíme jen symbolický, protože dům patří městu,“ sděluje tajemník Regionu Slovácko Mgr. Josef Hupák a s hrdostí vyjmenovává dosažené úspěchy: „certifikaci Asociace turistických a informačních center (ATIC) v kategorii A jsme získali v roce 2001. O rok později, v rámci certifikace TIC (Tourist Information Centre − pozn. red.) Regionu Slovácko, bylo naše zařízení zařazeno do nejvyšší kategorie s přívlastkem «regionální». Předloni nás časopis COT (určený pro odbornou veřejnost v oblasti CR) vyhodnotil jako nejlepší turistické informační centrum v rámci ČR. A začtvrté se podle průzkumu ATIC v oblasti vybavení potřebnou technikou řadíme k nejlépe vybaveným informačním centrům v Česku.“ Umístění obou informačních kanceláří do společných prostor pod jednu střechu přináší řadu výhod. Například chod zajišťuje jeden provozovatel, čímž se zefektivní využívání techniky, a prolíná se i poskytování informací. Např. až 40 % dotazů zodpovězených ICM má souvislost s CR zde, na Slovácku. Také tvorba webových stránek obou IC vychází ze stejných informačních zdrojů, i když grafika a systém zobrazení je samozřejmě odlišný. ICM spolu s MIC disponuje osmi internetovými místy. Kromě klasické nabídky 12 / 2006

služeb zajišťuje uherskohradišťské MIC také provádění po městských pamětihodnostech. Toho využívají zejména zdejší školy a zahraniční turisté. V letošním roce byla nově otevřena i půjčovna kol, což většinu turistů mile překvapilo. Stále totiž ještě nepovažují zmíněné služby za samozřejmé, a tak si značná část z nich přiváží kolo vlastní. ICM je členem Asociace pro podporu rozvoje ICM v ČR, patří k regionálním zástupcům evropské informační sítě pro mládež Eurodesk a současně plní i funkci regionálního zástupce programu Mládež. Velmi úspěšné bylo spuštění internetového portálu www.najdicestu. cz, případně vydání metodické brožury Mobilita mládeže (věnováno práci v zahraničí – pozn. red.) a Průvodce studenta Uherským Hradištěm a okolím. A díky těmto i dalším aktivitám se ICM právem řadí k těm nejlepším v celé České republice. „V MIC lze zakoupit nejrůznější regionální výrobky, ať již figurky z kukuřičného šustí, známou tupeskou keramiku, krojované panenky, výtvory z pedigu, kraslice, krojové košile či krajové lihoviny. To je dáno tím, že se nacházíme v etnograficky významném regionu, a také proto, že jde o jednu z podmínek certifikace TIC na Slovácku. Ale já se domnívám, že by to tak mělo být všude, protože IC představují «vstupní bránu» do regionu a zároveň jeho «výkladní skříň». Právě tady by měl turista mít možnost uvědomit si specifika dané oblasti,“ doplňuje na závěr tajemník Regionu Slovácko. Text a foto: Eva Veselá

11

12

Publikace

Kapitoly z dějin lázeňství Kapitel aus der Geschichte des Bäderwesens

Dílo autorek Jitky Budinské a Petry Zerjatke (Monografické studie Regionálního muzea v Teplicích, svazek 39, Teplice 2006) je výsledkem dlouholeté spolupráce Regionálního muzea v Teplicích, příspěvkové organizace, s občanským sdružením Medizinhistorischen Sammlungen v Parku zdraví v Bad Gottleuba. Je rozdělena do tří kapitol: Přehled vývoje lázeňství, Dějiny lázeňství v Teplicích, Město a lázně Bad Gottleuba. Krátký průřez dějinami lázeňství v Evropě a v českých zemích seznamuje čtenáře s hlavními aspekty využívání léčivých pramenů od starověku po současnost. Největší pozornost je věnována lázním v Teplicích. Publikace vyšla jak v českém, tak i v německém jazyce, doplněna soupisem literatury a pramenů, množstvím fotografií a ilustrací. Brožovaná publikace má 164 stran a stojí 80 Kč.

Když mlčely múzy Als die Musen schweigen

Autor Karel Vilím se v monografické studii Regionálního muzea v Teplicích, svazek 38 (Teplice 2006), populární formou zabývá vojenskými dějinami v regionu severozápadních Čech a přilehlých oblastí Saska v období od 11. století do roku 1945. Publikace vyšla jak v českém, tak i v německém jazyce, je doplněna soupisem literatury a pramenů, poznámkami a množstvím fotografií a ilustrací. Autorem fotografií je PhDr. Dušan Špička. Brožovaná publikace má 180 stran a stojí 80 Kč. Zájemci si mohou obě knihy zakoupit v Regionálním muzeu v Teplicích. Také je lze objednat na dobírku písemně na adrese Regionální muzeum, Zámecké nám. 14, Teplice 415 01 nebo telefonicky: tel. 417 537 869

[email protected]

PUBLIKACE VYŠKOV (22 tis. obyv.): V Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově byla 2. 10. slavnostně představena publikace Liliová Hora autorky Jarmily Říhové, pojednávající o pověstech a povídkách pojících se s Liliovou horou a krajinou kolem ní. Jedná se o katastry vesnic Luleč, Nemojany, Habrovany a Olšany. Vyšla v olomouckém nakladatelství Fontána nákladem 1 tis. výtisků. (Vyškovský deník, 06.10.2006)

OSTROVÁNKY (200 obyv., okres Hodonín): Obec vydala v r. 2006 u příležitosti sjezdu rodáků první knihu o obci, která se mimo jiné zabývá i její historií od r. 1750. (Hodonínský deník, 02.10.2006) PŘÍBRAM (35 tis. obyv.): Hornické muzeum v Příbrami spolu s okresním státním archivem vydaly 13. ročník regionálního sborníku Podbrdsko. Na téměř 300 stranách je

14 autorských příspěvků. Součástí je i článek o 120. výročí Hornického muzea Příbram. (Příbramský deník, 24.08.2006) BŘEZŮVKY (640 obyv., okres Zlín): V Luhačovicích vydaná nová kniha J. Holíka „Březůvky v proměnách času“ ve 20 kapitolách shrnuje dějiny obce s přihlédnutím k historii Luhačovického Zálesí. (Knižní novinky, č.15-16, 2006)

Místní Kultura

Kraje

Meziregionální spolupráce

Jihočeský kraj je již téměř tři roky zapojen v meziregionálním kulturním projektu Interreg IIIC STRATCULT Ve dnech 23. – 25. října 2006 se v rakouském Linci konala schůzka Steering Committee k projektu INTERREG IIIC společná strategie přeshraničního a meziregionálního rozvoje v oblasti kultury ve střední Evropě (STRATCULT), do kterého je Jihočeský kraj již téměř 3 roky zapojen. Za Jihočeský kraj se setkání v Linci zúčastnily Ing. Kamila Hrabáková a Ing. Helena Mašková z odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje. Realizace projektu STRATCULT začala v červenci 2004 a skončí v červnu 2007. Jeho cílem je zpracování podkladů a získání zkušeností nezbytných pro vytvoření společné střednědobé strategie rozvoje oblasti kultury ve střední Evropě na K. Hrabáková, vedoucí odboru kultury, pam. péče a cest. ruchu přeshraniční a meziregionální úrovni. Očekáváme, že partnerstvím Jihočeského kraje v projektu KÚ Jihočeského kraje STRATCULT získáme nejen cenné zkušenosti s realizací projektů čerpajících finanční pomoc ze strukturálních fondů EU, ale zároveň také navážeme potřebné kontakty s evropskými veřejnými institucemi a mnoha kulturními subjekty. Partneři projektu jsou regionální vláda Horního Rakouska – vedoucí partner, regionální vláda Štýrska, Jihočeský kraj, Technologické a inovační centrum Údolí Drávy (Slovinsko), Regionální rozvojové centrum Zasavje (Slovinsko), město Jyväskylä (Finsko). Na jednání Steering Committee navazoval seminář, kde byly prezentovány zajímavé kulturní projekty a zkušenosti zástupců z mnoha zemí s realizací projektů a s přípravou na nové programovací období 2007 – 2013. Semináře se zúčastnili zástupci z Itálie, Španělska, Francie, Slovinska, Lucemburska, Německa, Rakouska, Litvy, Ruska, Finska a Švédska. Redakčně kráceno Kamila Hrabáková

Krajské ocenění v oblasti tradiční lidové kultury Královéhradecký kraj uděluje v souladu s vládní Koncepcí účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v ČR od roku 2002 cenu Zlatý kolovrat. Letos ji získal samouk Milan Zeman, který se od roku 1990 věnuje výrobě soustružených pomůcek pro krajkářství, síťování a spřádání. Používá zejména dřevo bukové, jasanové nebo z ovocných stromů. Mezi jeho hlavní produkty patří paličky, stojánek na herduli, přepichovací jehla atd. Další oceněný – Václav Král se zabývá pletením košíků z vrbového proutí. Řemeslu se naučil od svého otce a dědečka. Kromě klasických postupů si osvojil i zcela nové, své vlastní. Pod jeho rukama vznikají košíky, pomlázky, kukaně pro slepice a drobné dekorační předměty. [ev] 12 / 2006

Křesadlo poprvé na Karlovarsku

Asociace nevládních neziskových aktivit Karlovarského kraje ve spolupráci se svou členskou organizací, Mateřským centrem v K. Varech, pořádá pod záštitou hejtmana Karlovarského kraje J. Pavla akci Křesadlo 2006. Posláním je především ocenit práci dobrovolníků a podnítit v lidech zájem o tuto činnost. Pokud znáte někoho, kdo dobrovolně věnuje svůj čas a energii ve prospěch někoho jiného, kdo hoří nadšením a šíří kolem sebe optimismus, naději, sílu a nechává za sebou dobře odvedenou práci, můžete jej na toto ocenění nominovat. Další podrobnosti na www.kr-karlovarsky.cz, formulář ke stažení najdete na www.materske-centrum.cz. Návrhy lze posílat do 15. ledna 2007 na adresu Mateřské centrum, Východní 6, 360 20 K. Vary nebo e-mailem na [email protected]. Vyhlášení výsledků proběhne v březnu 2007. [ev]

13

14

Místa

Ostravský kulturní život obohacuje od roku 1999 nejen prodejem kvalitní beletrie, knih o filozofii, historii či umění, ale především pořádáním rozmanitých akcí. V jeho prostorách se dvěma galeriemi na Nádražní ulici 30 se setkávají lidé se zájmem o literaturu, výtvarné umění, architekturu, ale třeba i o projekty sociálních či menšinových skupin. Vstup je vždy zdarma. Aktivity Antikvariát provozuje Ilona Rozehnalová, třicetiletá absolventka bohemistiky, společně se svým manželem. Pronajali si od města někdejší restauraci a knihkupectví s cílem vybudovat v jádru obvodu Moravská Ostrava kulturní centrum. Začali antikvariátem a od r. 2000 provozují dvě k němu přidružené galerie. Tzv. „horní“ čítající 60 m2 se profiluje jako fotografická, představila např. umění T. Stana, J. Lukase nebo B. Holomíčka. „Výtvarná“ ve sklepení s plochou 80 m2 se pak specializuje na soudobé české mladé umění – letos se zaměřila na současný český komiks. Výstavy ovšem pořádají také ve vstupním prostoru do svého království. Výčet jejich aktivit je však mnohem bohatší. Zahrnuje od r. 2003 pořádání diskusních večerů, na kterých si své názory na aktuální kauzy města za přítomnosti veřejnosti vysvětlují zainteresované strany. „Např. debatu o zástavbě bývalé koksovny Karolina si přišlo poslechnout přes sto lidí. To je potěšující fakt, stejně jako vytvoření komunikačního mostu mezi radnicí a obyvateli,“ dodává I. Rozehnalová. Dále organizují autorská čtení, přednášky a výstavy o ostravské architektuře, akce pro školy, „šumné“ procházky apod. Posledně jmenované zaštiťuje občanské sdružení Šumná města, v jehož čele stojí režisér R. Lipus a D. Vávra. S historikem architektury M. Strakošem se kupř. do Dolní oblasti Vítkovic, přezdívané Ostravské Hradčany, vypravilo přes tisíc lidí. Majitelka antikvariátu to komentuje: „Díky laskavému svolení firmy Vítkovice-lahvárna, která je majitelem této národní kulturní památky, jsme umožnili vstup po celý den zdarma.“ Antikvariát se stal rovněž hlavním organizátorem festivalu dokumentárních filmů Jeden svět v Ostravě. Od r. 2004 měsíčně vydává ve spolupráci s Městským obvodem Moravská Ostrava a Přívoz (MO MOP) přílohu Kam v cent-

ru, která mapuje kulturní dění ve středu města. V únoru letošního roku byl založen Klub přátel Fiducia přinášející svým členům mnoho výhod, mimo jiné vstup zdarma na snímky promítané v novém vzdělávacím filmovém klubu zřízeném při antikvariátu. Fiducia spolupracuje s řadou institucí, od NPÚ přes Archiv města Ostravy až po tamější univerzitu. „Našemu pětičlennému týmu (i s kurátory) se daří uspořádat 2 – 3 akce za týden, přičemž návštěvnost se v roce 2005 pohybovala kolem 15 tis. lidí,“ doplňuje I. Rozehnalová. Financování a další plány „Rozpočet na letošní rok činí 500 tis. Kč. Hradíme z nich kromě běžného provozu také náklady na cestovné, propagaci či ubytování hostům – spisovatelům, teoretikům architektury, překladatelům apod. Vloni jsme ovšem dostali polovinu, a museli tak omezit propagaci. Město nás podporuje nejen nižším nájmem, ale letos také 80 tis. Kč na celoroční aktivity. Daří se nám získávat i granty, např. na pořízení dataprojektoru a plátna. 40 tis. přidal i obvod MO MOP. Významný příspěvek (letos 100 tis. Kč) dostáváme od MK ČR na konkrétní akce, ze Státního fondu kultury jsme letos obdrželi 120 tis. Kč, z kraje 50 tis. Kč a drobnými částkami nám pomáhají nadace. Soukromý sektor raději podporuje jednorázové akce, jako jsou festivaly, než celoroční projekty. V loňském roce se poprvé zdařilo oslovit zahraniční nadaci – z Visegrádského fondu přišlo 100 tis. Kč na uspořádání výstavy českých, slovenských a maďarských autorů, nyní žádáme o podporu vydání katalogu komiksové kresby,“ vypočítává majitelka Fiducie. Její budoucí plány lze shrnout takto: získat dlouhodobou nájemní smlouvu, aby mohla zažádat o finance na rekonstrukci prostor, ale věnovat se také workshopům pro děti. Irena Koušková Místní Kultura

Místa

Otázky pro starostu města Hartmanice

V minulém čísle MíKu jsme přinesli článek o unikátním skleněném oltáři v kostele bl. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic (1182 obyv., Plzeňský kraj). Jiřímu Juklovi (který byl v době naší návštěvy před volbami ve funkci starosty) jsme poslali několik dotazů týkajících se nejen nemovité památky, ale zároveň jsme se zajímali o turistický a kulturní život v tomto oblastním centru, pod jehož správu patří 23 osad včetně Dobré Vody se 16 stálými obyvateli. Můžete nás nejprve stručně seznámit s historií kostela a jeho současným provozem? Osud památky se těsně pojí s životem Dobré Vody, původním jménem Březník, která byla k Hartmanicím připojena v roce 1273. Kostel bl. Vintíře, jediný tohoto zasvěcení u nás, zde nechal na místě románského kostelíka vystavět K. F. Villani v roce 1706. Podle archeologické sondy zde stál dřevěný svatostánek již v 11. století. Dobrá Voda se tak stala poutním místem, kam o svátku blahoslaveného Vintíře putovaly tisíce poutníků z Čech i Bavorska. Světec je uctíván především v německy mluvících zemích, ale také národy, u nichž působili benediktýni. Pro Čechy má větší význam státní – jako politický prostředník mezi panovníky střední Evropy. V 50. letech minulého století se stala osada součástí vojenského výcvikového prostoru. Sídlil zde újezdní úřad a církevní objekt sloužil jako skladiště. Zasvé vzaly i varhany. Po vrácení území armádou v r. 1990 provedlo město rekonstrukci vnitřku kostela, střechy a melioraci okolního pozemku. Církev zajistila opravu krovu a novou fasádu a armáda finančně přispěla na renovaci hřbitovní zdi. Nemalou částku poskytli také poslední německý farář a věřící z Bavorska i z Čech. Objekt patří římskokatolické církvi a spravuje jej farář českobudějovické diecéze Znovu vysvěcen byl v roce 1995, skleněný oltář a křížová cesta pocházejí z roku 2002. Jak na provozování památky participují církev, obec a muzeum? Kostel neslouží jako výstavní síň, stále plní funkci duchovního stánku, ačkoliv vojáci jeho prostory zneužívali k uskladnění terčů a zlikvidovali mobiliář. Město Hartmanice se jako příjemce podpory z Programu PHARE, určené na pořízení oltáře, zavázalo k celoročnímu zpřístupnění kostela pro širokou veřejnost. To umožňuje 12 / 2006

spolupráce se zaměstnanci Muzea Dr. Š. Adlera (pozn. red.: sídlí v bezprostřední blízkosti kostela). Památka je bezplatně přístupná v době bohoslužeb, nahlédnout dovnitř je možné přes mřížoví (pozn. red.: mříže vyrobil ji M. Trefanec z Klatov – Čínova, držitel titulu „Nositel tradice lidových řemesel“ z roku 2002). Prohlídku s výkladem pracovníků muzea a nasvícením oltáře lze absolvovat za 20 Kč několikrát denně ve stanovené hodiny. Církevní obřady se zde konají ve významné dny a příležitostně při různých poutních akcích. Koncerty křesťanské hudby se zde konají na základě smlouvy s farností. Kolik bylo z rozpočtu města určeno na kulturu, potažmo na kostel bl. Vintíře? Rozpočet města je 42 mil. Kč a výdaje na kulturu činí 1 mil. Kč. Financujeme informační středisko, knihovnu, národopisnou část muzea a kulturní akce pořádané Hartmanicemi, např. v letošním roce národopisnou výstavu České Velikonoce instalovanou ve švýcarském Affolternu. Nepřímo podporujeme kulturní akce základní školy a ochotnický divadelní spolek J. K. Tyla. Využíváme příjmy z pronájmu stanu pro 500 osob, pódia, zvukové aparatury, z prodeje upomínkových předmětů, ale i granty MK ČR, krajského úřadu, PHARE, INTERREG, LEADER, Fondu česko-německé budoucnosti a sponzorů. Na provoz kostela nepřispíváme. Zaznamenali jste zvýšený počet turistů v souvislosti s nainstalováním oltáře? Ano, návštěvnost se prokazatelně zvedla o 10 tis. osob ročně. Ale jistě k tomu přispělo, že město průběžně investuje do služeb pro turisty. Například letos jsme vybudovali mezinárodní hipostezku, zpracovali projekt na Turistické centrum v Dobré Vodě atd. Za odpovědi děkuje Irena Koušková

15

16

Místa

Muzeum pražského vodárenství

Foto: archiv Hospodářské komory hl. m. Prahy

Do Prahy za technickými památkami Nabídka současných kulturně-historických programů pro turisty přijíždějícími do naší metropole je již poněkud okoukaná, většinu pamětihodností už prostě znají. Nedostatečně využit však zůstává potenciál technických a technologických památek. Město proto prostřednictvím Hospodářské komory hl. m. Prahy spolufinancuje neobyčejný projekt s názvem Praha technická, na jehož podrobnosti jsme se zeptali manažera Zdeňka Kováře. Projekt „Vzdělávání v zážitkové turistice v oblasti technických památek v Praze“ byl zahájen koncem loňského roku. Smyslem je připravit pražské firmy, které disponují nějakou zajímavou technickou památkou, na provozování zážitkové turistiky. Tento poměrně nový produkt cestovního ruchu chce nabídnout poznání nejen pouhým díváním se a posloucháním, ale navíc konkrétním zážitkem, např. příležitostí vyzkoušet si platnost viděného v autentickém prostředí. K projektu se doposud připojili Kolektory Praha, a.s., Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. a Pražské vodovody a kanalizace, a.s. Připravují se např. exkurze do podzemí města, kde se zájemci seznámí s konstrukcí a činností kolektorů. Netradiční procházka historickým centrem by zahrnovala také náhled do sklepů některých starobylých domů. Firemní zájemci z veřejné-

ho i soukromého sektoru se mohou stále hlásit. Kontakt: Hospodářská komora Prahy – tel.: 224 818 197-8, e-mail: [email protected]. Projekt je financován z Evropského sociálního fondu (50 %), státního rozpočtu ČR (35 %) a rozpočtu hl. m. Prahy (15 %). S jeho realizací pomáhají experti na zážitkovou turistiku, také Ing. Radek Novotný ze Spolku přátel a tradic, který stojí za vznikem Návštěvnického centra textilu v Lažišti u Prachatic (viz MíKu 10/06). Začátkem října Lažiští do své malebné vesničky šumavského podhůří pozvali novináře a touroperátory na prohlídku interaktivní expozice textilu. Zatím ojedinělá nabídka doplňkového trávení volného času by měla zvýšit návštěvnický zájem o oblast a stát se důvodem k dlouhodobějšímu pobytu především pro ty turisty, kteří vyhledávají zážitky v oblasti tradic a dědictví našich předků. Irena Koušková Místní Kultura

Kroniky

17

Sněmování kronikářů Karlovarského kraje

Foto: E. Veselá

Stránka z chebské kroniky,

Ve Valdštejnské obrazárně Krajského muzea v Chebu proběhl první listopadový den již 3. ročník celokrajského semináře kronikářů Karlovarského kraje. Nabitý program, uzavřený exkurzí v muzeu, sledovala padesátka zájemců. Letošní hlavní téma znělo: Novela zákona o kronikách obcí. Setkání se zúčastCo mohou kronikářům nabídnout archivy nila PaedDr. Jitka O činnosti a vztahu Státních okresních archivů Gruntová, bývalá poslankyně a před(SOkA) k badatelům hovořili ředitelé chebské kladatelka zákona a karlovarské instituce. Seznámili přítomné se sítí o kronikách archivů u nás, s úpravou podmínek studia badateFoto: E. Veselá lů, zmínili možnost využívat i materiálů mladších 30 let k dopsání retrospektivního zápisu chybějících let v kronice – povolení spadá do kompetence ředitele příslušného SOkA, předpokladem je předložení žádosti starosty. Případné zneužití takto získaných informací znamená pro kronikáKronika patří do archivu ře sankce. SOkA Karlovarského kraje disponuPředstavitelé SOkA hovořili o trvalém citlivém je 10 km archivních materiálů. K dispozici jsou problému – ukládání ukončených kronik do ari dobře vybavené knihovny – např. v Chebu jde chivů. Obec si u kronikáře „objednává“ zhotoo starý německý knihovní fond a knihovny přívení ročních zápisů, podle archivního zákona ruční či regionální literatury. dávají obce archivu k výběru písemnosti, tedy i kroniky. Po deseti letech od posledního provedeného zápisu patří do archivu, kde je může využívat širší obec badatelů. S texty psanými na počítači není problém, ale jinak, bohužel, stále dochází ke ztrátám kronik po jejich dopsání – pracovnice chebského muzea uvedla příklad obce Velká Hleďsebe, kde se ztratilo 6 svazků. Zachovají se písemné dokumenty? V současnosti archivářům přidělává vrásky skutečnost, že materiály z 60. let minulého století psané na tzv. průklepovém papíře se téměř rozpadají. Kvalita současného papíru má podle chemiků životnost kolem 20 let, stejný problém představují diskety či CD. Dochází tak k disproporci, kdy lidé jsou schopni šířit velké množství informací, ale nedaří se zajistit jejich uchování pro příští generace. Dnešní dokumenty vycházející z laserových tiskáren se právě trvanlivostí nevyznačují. Pro kronikářské zápisy se jeví jako výhodnější používání ručního papíru a dokumentního inkoustu, při počítačovém zpracování se doporučuje použít dražší, kvalitnější papír a inkoustovou tiskárnu. Kronika je proto, aby se o obci vědělo Zákon č. 132/2006 Sb., o kronikách obcí představila osoba nadmíru povolaná – PaedDr. Jitka Gruntová, exposlankyně Poslanecké sněmovny, ► 12 / 2006

18

Kroniky

► bývalá místostarostka obce Březové na Svitavsku, histo-

rička, pedagožka a jeho hlavní autorka a předkladatelka. Zmínila, že zastupitelstvo schvaluje zápis, nikoliv však přílohy (do nich může kronikář vložit text, s nímž obec nesouhlasí), a fotodokumentaci. Termín předložení tohoto dokumentu stanoví obec, nejlépe po domluvě s kronikářem. Kronika má pomoci vybavit si ducha té které doby a také představit obyčejného člověka. K dobovému obrazu pak přispívají ryze úřední materiály, např. spolků, institucí. Při vzniku zákona se hovořilo také o tom, zda do něj včlenit povinnost ukládat ukonřijetím zákona čené zápisy do archivu. Kronika o kronikách obcí je však součástí spisové služby nepozbyla platnosti obce a jako taková podléhá archivnímu zákonu, který určuSměrnice ministerje způsob péče. Některé obce stva kultury č. 69421 vystavují na svých webových z roku 1955 o vedení stránkách text ročního zápisu kronik. před schválením. Občané či organizace jej mohou doplnit, vznést námitky, ale je to obec, kdo má poslední slovo. Za dobrou práci dobrá odměna Zákon č. 132/2006 Sb. nehovoří o tom, jaká odměna kronikáři přísluší. Podle stanoviska vlády v době přípravy této zákonné normy by se jednalo o „zásah do rozpočtu obcí“. Dle slov dr. Gruntové by měl byt kronikář odměňován podle počtu obyvatel v obci, stejně jako zastupitelé. Určité východisko vidí v tom, že kronikář spolu s konceptem ročního zápisu předloží i výkaz odpracovaných hodin zahrnující sběr materiálů, vytvoření konceptu, vlastní zápis atd. Stejně tak se musí kronikář s obcí dohodnout na úhradě vedlejších výdajů – např. za nákup regionální publikace. Budou kroniky z kraje soutěžit? Vedoucí odboru kultury, památkové péče, lázeňství a cestovního ruchu Krajského úřadu Karlovarského kraje Jan Prudík přiblížil záměr kraje vyhlásit od roku 2007 každoroční soutěž o nejlepšího kronikáře. Hodnotit by se měla úroveň vedení kroniky za poslední rok. Akce by se neměla překrývat s již probíhající soutěží Vesnice roku, jejíž součástí je také oceňování kronik. Kronikáři a lidová kultura Chebské muzeum plní funkci krajského pracoviště pro tradiční lidovou kulturu, a proto se v letošním roce obrátilo na kronikáře s prosbou o spolupráci v této oblasti. Ze 131 zaslaných dotazníků se jich vyplněných vrátilo 92. Kromě odpovědí se podařilo zachytit místní pověsti či vzpomínky pamětníků. Vedoucí odborného oddělení muzea PhDr. Iva Votroubková zmínila i další témata, která budou touto formou zpracovávána v příštím roce. Eva Veselá

P

V Jičíně nad kronikami

Jičínská knihovna Václava Čtvrtka pořádá cyklus učitele Alberta Šorejse – historické povídání o Jičíně. Při říjnovém povídání se dospělo do současnosti. A. Šorejs ho pojal velkoryse; pozval tři poslední starosty a archiváře Francka s kronikami. Přesvědčivé obrazové záznamy provázela hudba a zpěv. Jičínští si připomněli, co všechno se ve městě v posledních letech postavilo, a rovněž mohli poznat další stránky jičínského kulturního, společenského a spolkového života. Přesvědčit se, že spousta neziskových organizací, občanských sdružení, sborů a souborů nejen schůzuje, ale že je za nimi spousta odvedené práce ve prospěch tělesně postižených, velkých, malých... A co sportování? Neprobíhá pouze to celostátní s nakoupenými hráči. Kupříkladu Všesokolský slet, to byla událost! Neměli bychom i takové konání pečlivě zaznamenávat a lidem připomínat? Jen letmé nahlédnutí do kronik napovídá, že je tady určitý dluh. proChor

II. světová válka

v kronikách regionu Podluží

Svazek obcí Region Podluží, se sídlem v Lanžhotě, a obec Lužice u Hodonína vydaly začátkem května publikaci II. světová válka v kronikách regionu Podluží. Prvotní popud pro zpracování tohoto díla vzešel od kronikářů jednotlivých členských obcí regionu. Cena sborníku je 100 Kč (bez poštovného) a je možné si jej zakoupit na jednotlivých obecních úřadech nebo objednat na dobírku v kanceláři Regionu Podluží na e-mailu [email protected]. [luk] Více na www.mistnikultura.cz Místní Kultura

Kroniky

Kronikářka Prahy 15 nezahálí V říjnu vyšla v nakladatelství MILPO novinka, pod názvem Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Autoři, RNDr. Pavel Augusta a kronikářka MČ Praha 15 Marie Zdeňková, vytvořili v rekordně krátkém čase rozsáhlou knihu encyklopedického charakteru, která zahrnuje výčet nejen všech ulic, ale i nábřeží, mostů, parků a veřejných prostranství v Praze, v nichž se objevuje jméno významné osobnosti. P. Augusta vtipně poznamenal: „Augusta – Zdeňková naznačují, že encyklopedie je opravdu od A do Z.“ Nabízí 1750 krátkých medailonů osobností a mnoho fotografií a unikátních portrétů. Kniha je členěna podle jednotlivých městských částí včetně základních údajů. Převážně v okrajových částech Prahy bylo hodně neidentifikovaných osobností, se kterými v rámci svých možností pomohli mnozí kronikáři. „Publikaci považuji za velice užitečné a zajímavé čtení, vypovídající o době, v níž žijeme, a přibližující netradičním způsobem historii naší metropole,“ napsal v úvodu primátor Pavel Bém. Knihu lze zakoupit v knihkupectvích (např. Palác knih Neoluxor, Dům knih Kanzelsberger, Academia, Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici apod.) za 294 Kč. Zdroj: Hlasatel [luk] V Praze je pojmenováno celkem 12 ulic po kronikářích. Z tohoto počtu bylo devět kronikářů místních, z nich dvě ženy. „Kdybych na tom nepracovala, nikdy bych se nedozvěděla, že si např. Kunratice, Praha 8, Praha 13, Zbraslav, Praha 17 a další tak váží místních kronikářů, že po nich pojmenovaly ulice,“ konstatuje kronikářka Prahy 15 Marie Zdeňková.

Činí se i další kronikáři

V nakladatelství MILPO vyšla také bohatě ilustrovaná publikace Ulice a uličky Starého Města pražského od Mgr. Antonína Ederera, archiváře a kronikáře MČ Praha 1, která provází čtenáře po staropražských ulicích a jejich zakoutích. Volně doplňuje knihu Náměstí, trhy a plácky staré Prahy téhož autora, která se stala v roce 2002 bestselerem. Třetí novinka posledních dnů z nakladatelství Charvát Group se jmenuje Sláva chuchelských dostihů, jejímiž autory jsou chuchelský kronikář Mgr. Tomáš Hromádka a dostihový novinář Martin Cáp. [luk] 12 / 2006

Kronikářská bilance

Již poněkolikáté touto dobou bilancuji na stránkách Místní kultury nad uplynulým rokem kronikářským. Hned na začátek mohu konstatovat, že i letos se mi podařilo sepsat a odevzdat kroniku Městské části Praha 10. Jedná se o druhý díl, první mapoval rok 2004. Členění a názvy kapitol se mi v prvním díle osvědčily, nebyl tedy důvod udělat pro rok 2005 mnoho změn. Navíc jsem se snažil kroniku co nejvíce zpestřit, proto jsem zvýšil počty fotografií. Myslím si, že díky tomu je čtivější a zajímavější. Již při prvním a povrchním prolistování se pak čtenář zastavuje u některých odstavců, které s obrázkem souvisejí. Podle kronikářských rad se sice říká, že by se neměly do kronik vlepovat fotografie, ale je to z důvodu, aby se nezničila vazba knihy. V mém případě, kdy je kronika psána v programu Microsoft Word a následně tištěna na tiskárně, pak k takovýmto obavám není důvod. Na tomto místě využiji i menší seznámení s kulturou v Praze 10. Naše městská část se sice může cítit trochu odstrčena od divadel a galerií, jež se nacházejí v historickém centru Prahy, ale máme i vlastní kulturní zařízení. Např. Strašnické divadlo v ulici Solidarita č. 1986 (donedávna známé pod názvem Divadlo Solidarita) a Divadlo Miriam v ulici Ke Strašnické 10. Na našem území působí tři galerie – Galerie v pátém patře (nachází se v 5. poschodí budovy Úřadu MČ Praha 10), Galerie Deset (na rohu Moskevské ulice a náměstí Sv. Čecha) a Galerie PRE (v prostorách Pražské energetiky, a.s., Na Hroudě 1492/4). Zajímavé pořady se konají i v KD Barikádníků (Saratovská 20) či Trmalově vile (Vilová 11). Známý KD Eden (U Slávie 1) je v současné době uzavřen a plánuje se zde rekonstrukce. V prostorách KD Eden se nacházelo i kino, po jeho uzavření se tak v naší městské části se skoro 108 tisíci obyvateli žádné kino nenachází. Zájemci o dění v Praze 10 najdou kroniku v elektronické podobě na stránkách Prahy 10 http://www.praha10.cz/ (odkaz na kroniku je v levém sloupci pod nadpisem Území Prahy 10). Redakčně upraveno Michal Ezechel, kronikář Městské části Praha 10

19

20

Kulturní domy

Kulturní Česká Třebová Kulturní centrum v České Třebové (17,2 tis. obyv., Pardubický kraj), příspěvková organizace zřizovaná městem, zastřešuje široké spektrum programů a aktivit. Pořádá mnoho akcí a pod jeho křídly působí soubory zájmové umělecké činnosti. Zdařile rekonstruovaný dům, v němž se Kulturní centrum (KC) nachází, patří do majetku města. Pod KC spadá i Malá scéna, umístěná v nedalekém objektu postaveném v 60. letech minulého století v akci „Z“. Budova původně sloužila loutkářům sdruženým kolem zdejších Českých drah, v současné době prochází rekonstrukcí. V příštím roce, po dokončení všech prací, které si vyžádají kolem 16 milionů Kč, bude k dispozici víceúčelový sál s kapacitou 200 míst. Univerzální jeviště s ponorným stolem pro loutkáře bude využívat např. ke koncertování i Komorní orchestr J. Kociana, působící při zdejší ZUŠ (viz MíKu č. 11/06). Přestavba hlavní budovy KC se povedla Město počátkem tohoto tisíciletí nákladem přes 25 milionů Kč zcela zrekonstruovalo dřívější dělnický dům se sálem a biografem. V tzv. malém sále probíhají koncerty, přednášky, školení, taneční odpoledne pro seniory, nabízí se možnost promítání DVD či videa. Velký sál slouží jako biograf, jako místo pro konání koncertů či divadelních představení. Přestavbou dělnického domu sice vznikl kvalitní multifunkční objekt, ale přesto se počítá s variantou přístavby ještě třetího sálu, který umožní rozšířit dosavadní aktivity o organizování plesů či koncertů pro mladé. KC zde má také ideální podmínky k pořádání postupových přehlídek – zatím šlo o krajskou postupovou přehlídku „Zlom vaz“ amatérských dospělých divadelníků, a protože Třebíč na pořadatelství soutěže s přívlastkem „národní“ rezignovala, usiluje Česká Třebová o její získání. Filmové projekce V minulém století kino prošlo dvěma rekonstrukcemi, z nichž jedna se příliš nezdařila. Nyní mohou diváci zhlédnout ve velkém víceúčelovém sále s kapacitou 300 míst, k jehož komfortu přispívá i „modrá stopa“, třikrát týdně po dvou filmových projekcích. Průměrná návštěvnost je 45 osob, cena vstupenky se pohybuje v rozmezí 54 až 70 Kč. Nedělní odpolední program přináší filmy dětem, školy si pak mohou objednat promítání podle svého výběru. Tradiční filmový klub, který má kolem čtyřicítky členů zejmé-

na střední generace, svoji činnost opět obnovil v roce 2002. Pro příznivce hudby Do 46. roku svého trvání letos vstoupil zdejší Kruh přátel hudby, jehož členové patří převážně mezi dříve narozené. Novou tradicí se stal letos již 2. ročník Mezinárodního varhanního festivalu Zdeňka Pololáníka. Koncertní vystoupení zazněla v kostele sv. Jakuba, na jehož varhany rozšířené a zrekonstruované v letech 2002 − 4 přispělo římskokatolické farnosti polovinou potřebných finančních prostředků město. Malý sál s kapacitou 100 až 150 míst, vybavený digitálními varhanami, přináší kromě koncertů komorní hudby i další žánry. Pod KC působí dvacetičlenný Velký swingový orchestr. Na jeho koncerty je vždy vyprodáno. Divadlo na českotřebovských prknech Počátky zdejšího ochotnického divadla spadají do roku 1810, současný divadelní spolek Hýbl, který nyní působí pod KC, vznikl o 70 let později. Spolek ročně připraví 1 až 2 premiéry a v sezoně odehraje 11 představení, na která si diváci mohou od roku 2002 zajistit předplatné. Této možnosti využívá kolem 270 abonentů. Přímo v prostorách KC vystupuje Loutkový soubor Čtyřlístek, který dočasně ztratil své působiště na právě rekonstruované Malé scéně. Výstavní síň Uměnímilovní návštěvníci se mohou v KC každý měsíc těšit na novou výstavu se zajímavým tematickým zaměřením. Vystavují se zde například obrazy, scénické a kostýmní návrhy či fotografie. Navíc tu každoročně probíhá Salon místních umělců. Pohostinnosti KC dále využívá výtvarná skupina amatérských tvůrců Maxmilián, která např. v loňském roce pro město výtvarně připravila k tisku kalendář. Eva Veselá KD a galerie Ústeckého kraje v kontextu doby Článek autora Tomáše Pavlíčka, který se snaží přiblížit kontext architektonického vývoje kulturních domů a galerií v Ústeckém kraji v průběhu dvacátého století, najdete v příštím čísle Místní kultury, tj. ve dvojčísle 1-2/07.

Místní Kultura

21

Bruntálské kino se dočkalo lepších časů Kina

Změny v biografu Centrum byly nastartovány v prosinci 2005. Tehdy se město jako majitel objektu rozhodlo oddělit správu budovy od vlastního provozu. Zvýšil se počet promítání, snížila se cena vstupenky, zlepšil se komfort pro diváky.

Foto: E. Veselá

Provoz budovy, postavené v 1. pol. 90. let minulého století, spadá do působnosti Hospodářské správy, organizační složky města Bruntálu. Úhrady energií a potřebné opravy proplácí z prostředků vybraných na pronájmech nebytových prostor, protože objekt s kinem se nachází na lukrativním místě v centru. Služby spojené s projekcí filmů zajišťuje JP Factoring, spol. s r. o., která také provozuje DVD půjčovnu. Oba její jednatelé jsou filmoví fandové. Když se naskytla možnost spolupráce na promítání, rádi se jí ujali. Firma dostává od města za promítání pevně stanovenou finanční částku a navíc motivační prémie podle tržeb. Dvousálové kino Bruntálské Centrum se jako jediné v Moravskoslezském kraji může pochlubit dvousálovým kinem s kapacitou 200 a 96 míst. Cena vstupenky se pohybuje obvykle od 60 do 80, výjimečně do 90 Kč, na jedno představení přijde 4 až 10 osob. Během měsíce se uskuteční kolem 120 projekcí, diváci mohou vybírat z necelé dvacítky filmů, z nichž 5 je artových. Právě tyto umělecky hodnotné filmy nabízí kino Centrum z praktických důvodů vždy po 3 promítací dny, protože lze předpokládat, že během této doby přijde dostatečný počet diváků, a tím se alespoň uhradí náklady. Spokojenost diváků V letošním roce se povedlo vybavit velký sál technologií Dolby Digital Ex, což představu12 / 2006

je špičku v oblasti zvuku, kterou se mohou pochlubit pouze nejmodernější multiplexy. Celkové náklady na pořízení přesahovaly 700 tisíc Kč, z toho polovinu potřebných finančních prostředků se městu podařilo získat ze Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie. Stávající technologie Dolby Stereo bude přemístěna z velkého sálu do malého. V příštím roce má být zahájena postupná výměna sedaček za kvalitnější, změn k lepšímu se dočká i vstup do kina. Handicapovaní občané se dočkají úprav v sálech i na sociálním zařízení. Studentský filmový klub V loňském roce založili bruntálští středoškoláci filmový klub. Jeho činnost zaštiťuje občanské sdružení Podané ruce a nechybí ani finanční podpora od města. Ve školním roce 2006/2007 stojí studentská vstupenka 30 Kč. Filmy si z nabídky distributorů vybírají studenti sami, o jejich zájmu svědčí i to, že na jednu projekci jich přijde 40 až 150. Od září do června je každý měsíc připraveno promítání jednoho filmu, jemuž předchází krátký program připravovaný samotnými organizátory. Výhody oddělení činností Závěrem jsem se zeptala mluvčího MěÚ v Bruntále Jiřího Ondráška, v čem spatřuje hlavní změny k lepšímu. „Při tomto způsobu provozování je hospodaření v kině průhledné, ale zejména výhodné pro všechny strany. Díky pronájmům v objektu existují dva nezávislé zdroje příjmů ►

22

Kina

► – z tržeb a z pronájmů. Hospodářská správa vy-

konává pouze činnosti, které má ve svém oboru působnosti, a firma zajišťující promítání není zatěžována problémy spojenými s provozem budovy. V praxi to znamená více finančních prostředků na správu i na vlastní promítání, což přináší např. částečné snížení vstupného, pravidelné a četnější promítání, kvalitnější programovou nabídku. Značnou výhodu představuje i finanční flexibilita, tedy nikoliv přímá vazba na rozpočet města a s tím související omezení – schvalování rozpočtu, rozpočtové změny atd.“ Eva Veselá

Filmoví diváci usednou pohodlně

Bohumínské kino K.A.R na náměstí T. G. Masaryka přišlo v minulých dnech dočasně o střechu. Důvodem je rozsáhlá rekonstrukce za zhruba 40 milionů korun, během níž nezůstane v kinosále kámen na kameni. Už příští rok by se Bohumínští měli dočkat moderního interiéru, pohodlných sedaček i rozšířeného jeviště. Kino projde v průběhu několika měsíců komplexní rekonstrukcí. Dostane novou střechu, dřevená okna i fasádu. Největší změna nastane díky zcela nové přístavbě v zadní části kina. V ní vzniknou nové šatny i sociální zázemí pro vystupující. Účinkující už na vystoupení nebudou muset přicházet bočním vchodem spolu s diváky. Díky přístavbě se celé pódium zvětší a rozšíří a jeho konstrukce umožní využívat jej pro více účelů. Kromě promítání pro různá divadelní, taneční či koncertní vystoupení. Diváci se dočkají nového hlediště s pohodlnými sedačkami. Uličky se rozšíří, vzniknou místa pro vozíčkáře, která v sále doposud zcela chyběla. Kapacita kinosálu se tím sice sníží o více než sto míst, ale přinese to pohodlí a bezpečí nejen pro diváky, ale i samotné účinkující. Z původních 434 sedadel zůstane v hledišti po úpravách 306 míst. Nové budou i obklady stěn a stropu. Některé opravy však divák ani nepostřehne, např. rekonstrukci vzduchotechniky, elektroinstalace atd. S opravou kina začalo město letos v srpnu. Stavební práce by měly skončit na začátku příštího roku. Náklady na rekonstrukci dosáhnou částky 40 milionů korun, z toho 15 milionů korun pokryje státní dotace. Tisková zpráva/luk

Etnika

Romové

a čas vánoční

Pomalu, ale jistě se blíží Vánoce a s nimi vše, co k nim dnes již neodmyslitelně patří. Návštěvy, cukroví, dárky, stromeček, ale také velké gruntování a spousta nejrůznějších zvyků. Dá se říci, že Romové nyní slaví vánoční svátky stejným způsobem jako Češi. Přejali zvyky státu, ve kterém žijí. Dříve v řadě vesnic nebylo soužití Cigánů s místním obyvatelstvem nikterak problémové. Dokonce si někteří stavěli domy jako ostatní, pomáhali u sedláků nebo v řemeslnických dílnách. V zemědělství byli odměňováni nejrůznějšími naturáliemi, nejčastěji vejci, bramborami, sádlem, kouskem masa a třeba i šatstvem. Někteří Cigáni už tenkrát pletli košťata, košíky a ty směňovali za potraviny. Ale zpět k Vánocům. Nejbohatší štědrovečerní stůl měly cigánské rodiny muzikantské. Jejich dospělí i malí příslušníci chodili navečer koledovat a vinšovat do slovenských rodin. Děti vyrazily i dopoledne. Zabouchaly na dveře a když jim lidé otevřeli, spustily: Vinšujem Vám tento Štědrý den... a dostalo se jim vlídného uvítání a samozřejmě cukroví. Večer už chodily celé muzikantské rodiny. Někdo hrál na nástroj, jiný zpíval. Co stavení, to jedna písnička: Dospělí měli vždy na zádech batoh a do něj dávali odměnu – cukroví, kapustové koláče, ale i peníze. K Vánocům patří dárky, kterých dříve v cigánských rodinách mnoho nebylo. Pakliže vůbec, byla to čepice, rukavice nebo šála. Na Nový rok chodily děti opět vinšovat. Tenkrát místní slovenské obyvatelstvo věřilo, že právě Cigáni jim mohou zabezpečit zdraví a štěstí, a proto je očekávalo. V současnosti jsou Vánoce, cigánsky se říká Karačoňa, u Cigánů především svátky vzájemného navštěvování, jídla a dárků. Samozřejmě se zpívají i cigánské koledy. Nemají ovšem náměty církevní, opěvující zrození Ježíška, ale jejich tématem je obyčejný život – příbuzní, chudoba, jídlo, tanec, zpěv, muzikanti, radost, žal, ale s vánoční náladou. Redakčně kráceno Renata Vacelová a Mgr. Dušan Kotlár Místní Kultura

Děti - Mládež

Společenství papíru a tužky Středisko volného času, od 1. července 2006 zřizované Statutárním městem Ostrava, někdejší DDM Ostrčilova, nabízí stejně jako všechna zařízení tohoto typu řadu pravidelných zájmových činností a příležitostných akcí. Vynikají mezi nimi aktivity spojené s působením novinářského kroužku, který nám představila jeho vedoucí, vystudovaná žurnalistka Eva Bělohlavá. Prolínání novinářských a literárních projektů Základna mladých novinářů vznikla při DDM před jedenácti lety stejně jako časopis Déčko, který začala vydávat. Samy děti následně přišly s nápadem porovnat svou tribunu s ostatními ostravskými periodiky tvořenými na ZŠ. Pustily se jednak do organizování výstav školních novin a do pořádání tiskových konferencí, na kterých mají školáci možnost pokládat otázky významným osobnostem především ostravského veřejného života. Jednou ročně jsou před dětské novináře zváni i žurnalisté dospělí, aby na tiskovce „Naruby“ zodpověděli otázky svých mladých kolegů. Přirozená dětská touha napodobit svět velkých pak vedla k zavedení cen, které ohodnotí ty nejlepší. Témata ke zpracování se každoročně mění, např. drogy, nezaměstnanost, automobilismus. Letošní devátý ročník byl věnován stáří. Podle počtu získaných bodů mohou malí novináři z místních škol dostat Ostravského šotka, Novinářské anebo Hrníčkové ouško. „Původně jsme mínili ceny udělovat podle věkových kategorií, ale brzy se ukázalo, že někteří šesťáci byli vnímavější než děti o pár let starší,“ dodává vedoucí Déčka, které navštěvuje kolem patnácti dětí ve věku 11 – 17 let. Redakci mají vybavenou dvěma diktafony a digitálním foťákem, které děti dostaly jako odměnu za aktivní spolupráci při tvorbě PAVČI – brožury s názvem Průvodce aktuálními volnočasovými aktivitami, připravené úřadem Moravská Ostrava a Přívoz. Aparát využily také v další soutěži, kterou vedoucí kroužku iniciovala, prvním ročníku Kids press photo s tématem Voda v různých podobách. Porota hodnotila 42 snímků dokládajících, že novinářská fotografie je svébytný žánr zasluhující pozornost. Další aktivity kroužku zasahují do literární oblasti. „Brzy jsme zjistili, že školní časopisy přinášejí kromě obligátních vtipů, křížovek, drbů, hádanek, rozhovorů s učiteli i povedené, vtipné básničky. Z nich se nám povedlo vydat už v roce 1997 první Almanach žákovské poezie. Brožuru tehdy podpořil Školský úřad z peněz protidrogo12 / 2006

vé prevence a jeho kmotry se stali pánové Svěrák a Uhlíř,“ vysvětluje E. Bělohlavá. Už pět let poskytuje prostředky na publikování básní Statutární město Ostrava, v letošním roce uvolnilo dokonce 30 tis. Kč určených také na první Almanach studentské poezie. Knížečky dětských básní jsou neprodejné, vycházejí v nákladu 500 kusů a nahlédnout do nich lze ve všech pobočkách ostravské městské knihovny. Jejich křtu se už zúčastnila řada známých osobností – např. R. Krajčo, básník J. Žáček nebo knihkupec J. Kanzelsberger. Za ediční počiny získal bývalý Dům dětí a mládeže, potažmo Déčko, již dvakrát čestné uznání v národní soutěži dětského literárního projevu Náš svět. Regionální redakce DTA a dětské zastupitelstvo Od roku 1998 se Déčko stalo jednou z redakcí Dětské tiskové agentury – Klubu Domino. Svou činnost tak rozšířilo i o rozhlasovou práci a v loňské Dominiádě, tedy soutěžní přehlídce rozhlasových pořadů pro děti a o dětech, zvítězilo a dostalo Cenu Bohumila Koláře za pořad Nedělníčky. Jde o fejetony, úvahy a glosy v délce do dvou minut, vysílané ČR Ostrava (99 FM) každou neděli v 8.25 h – autory jsou žáci a studenti místních ZŠ a víceletých gymnázií. Od prosince 2004 do konce roku 2005 vznikla z těchto dětských zamyšlení už tři CD. Že je potřeba děti brát jako partnery s vlastním náhledem na svět, dokazuje také existence dětského zastupitelstva, jehož vznik Déčko v roce 2004 iniciovalo. „Takto dlouhodobá a rozmanitá činnost dětských novinářů (a pro ně připravovaná) nemá podle našich informací v okolních státech obdobu,“ konstatuje na závěr E. Bělohlavá. Irena Koušková

23

24

Dějiny Židů v Boskovicích třikrát jinak

Paní Eva Morris-Reich s řešitelkami projektu v boskovické synagoze Foto: archiv gymnázia

Už v minulém čísle MíKu jsme v rubrice Hudba informovali o aktivitách gymnázia v Boskovicích (Jihomoravský kraj, 11,5 tis. obyv.). Opět se k této instituci vracíme, neboť dokázala zapojit studenty do několika projektů zaměřených na historii tamější židovské obce a přimět je ke sledování osudů deportovaných obyvatel až do dnešních dnů. Účastníci výzkumů se tak naučili o holocaustu mnohem více, než kdyby jen ve třídě poslouchali výklad o vyhlazení jedné z největších židovských komunit na Moravě. Machcit ha-Šekel První z projektů, který škola řešila společně s Muzeem Boskovicka a partnerským gymnáziem z německého Bitterfeldu v rozmezí let 2001 až 2003, si vzal za úkol zmapovat židovský hřbitov. Ten patří se svými více než třemi tisíci náhrobky k největším u nás, jeho stav je však alarmující (pozn. redakce: jde o majetek Židovské obce Brno). Proto první práce směřovaly ke zdokumentování náhrobků a provedení digitálního zaměření pietního místa, kulturní památky, čehož se chopili za odborného dohledu studenti i mladí hosté z Německa. Takovýto výzkum byl zorganizován poprvé a iniciovala jej právě škola. Dvacet řešitelů se již od druhého ročníku seznamovalo se základy hebrejštiny, aby dokázali texty vyryté na náhrobcích přepsat. Studenti se scházeli každý pátek po vyučování. Dojížděl za nimi J. A. Haidler, herec a ředitel Činoherního

studia v Ústí nad Labem, který často celé příběhy vtesané do kamene překládal. S výsledky projektu nazvaného Machcit ha-Šekel podle pseudonymu místního rabína se lze seznámit na webových stránkách školy www.gymbos.cz, prostřednictvím knihy, dokumentárního filmu či CD. Gymnázium na akci spolupracovalo s řadou institucí – především s boskovickou knihovnou, Státním okresním archivem v Blansku i ČT Brno. Finanční zajištění poskytl žadateli, kterým byla obecně prospěšná společnost Gybo, založená rodiči žáků a přátel gymnázia, Česko-německý fond budoucnosti částkou 250 tis. Kč a město Boskovice 20 tis. Kč. Pražská ani brněnská židovská obec grant neposkytla. Německá strana pak získala podporu od Nadace Roberta Bosche, která v roce 2001 přispěla na 450 projektů, přičemž ten boskovický vybrala mezi tři nejlepší. ► Místní Kultura

Děti - Mládež ► „Naděje“ a „Totálně nasazené mládí“

Prvně jmenovaný projekt probíhal v letech 2004 až 2005 a inspiroval se už zavedeným s názvem Zmizelí sousedé, který organizuje Židovské muzeum v Praze. Hlavním cílem boskovických studentů bylo zmapovat osudy zdejších obyvatel židovské víry, kteří přežili holocaust, a natočit o jejich životě dokumentární film. Podařilo se připravit rozhovory se třemi pamětníky, navštívit koncentrační tábory v Polsku a Terezíně. Finanční zázemí opět poskytl Fond budoucnosti ve výši 170 tis. Kč, město 45 tis. a Jihomoravský kraj 80 tis. Částka uhradila cestovné a náklady na natáčení a střih čtyř cca půlhodinových filmů, všech s angl., něm. i českými titulky pro neslyšící. Potřebnou techniku (např. notebook, kameru, fotoaparát) měli řešitelé k dispozici již z předešlého projektu. Projekce se konala v boskovickém kině, provázela ji fotografická výstava a beseda se studenty. Osudy lidí, kteří museli za druhé světové války pracovat pro „říši“, se zabývá zatím poslední studijní úkol Totálně nasazené mládí, jehož prezentace proběhne v květnu 2007 prostřednictvím speciálních webových stránek, dokumentu i výstavou. Ve spolupráci s Klubem přátel Boskovic nalezli studenti septimy své někdejší vrstevníky a zaznamenávají jejich zážitky z továren v Německu, Rakousku apod. Oslovili také básníka a překladatele Ludvíka Kunderu z Kunštátu, který byl totálně nasazen v Berlíně. Kolegové z Bitterfeldu natočí film o totálně nasazených ve svém městě. Gymnázium znovu uspělo u Fondu budoucnosti s žádostí o finanční výpomoc ve výši 120 tis. Kč a grant na 30 tis. Kč získalo rovněž od města. Na závěr nutno dodat, že realizace zajímavého nápadu, jak využít potenciál místa s bohatou historií a přiblížit ji studentům, ležela na bedrech několika profesorů, především Světlany Trefné. Pedagogové i studenti se projektům věnovali ve svém volném čase. Irena Koušková

Škola jako důležitý bod

na mapě boskovické kultury V Boskovicích (11,5 tis. obyv., Jihomoravský kraj) má školství bohatou platformu ve třech základních, pěti středních i vyšší odborné škole. Svými aktivitami mezi školami vyniká gymnázium, které kromě pořádání svých vlastních kulturních akcí poskytuje prostory také občanskému sdružení Jinan, jež zaštiťuje práci gymnaziálního dramatického kroužku Naboso, pěveckého sboru Leoš, složeného především z absolventů školy, a další filmařské či hudební projekty mladé amatérské kultury ve městě. Kontakt: www.gymbos.cz [ika] 12 / 2006

Památka je když…

V sobotu 21. října byla u příležitosti Druhé mezinárodní konference památkové péče v občanské společnosti slavnostně vyhodnocena mezinárodní výtvarná soutěž Vezmi žlutou barvičku, namaluj mi věžičku aneb Památka je když… V kategorii Mateřinky získala první cenu Veronika Kubášková z Mateřské školy na Zelené cestě v Turnově. V kategorii první stupeň (1. – 5. třída) zvítězila Anka Oklešťková z Českého Krumlova. Nejvíce práce měla odborná porota, kterou tvořili Martina Nosková (o.s. OKS), Ing. Petr Svoboda (o.s. Polypeje), Eva Vozková (o.s. Paměť), Jiří Cita a Miroslav Hlubuček nejml. (zástupci veřejnosti), v kategorii 12 – 16 let. Práce žáků ze Základnej školy Fatránská z Nitry stejně jako práce studentů Gymnázia Zikmunda Wintra z Rakovníku byly na vysoké výtvarné úrovni. První místo nakonec získal rakovnický student Jiří Doležal. Nadaný výtvarník obdrží hlavní cenu – fotoaparát Nikon, který věnoval turnovský podnikatel Aleš Hégr. Předání, které proběhlo ve čtvrtek 16. 10. v aule rakovnického gymnázia, provázela přednáška na téma památky jak je neznáme. Druhá a třetí cena putují na Slovensko. Drobné ceny pro všech 120 dětí věnovala ČSOB Pojišťovna. S nejlepšími pracemi malých výtvarníků se mohla turnovská veřejnost seznámit do 10. listopadu ve výstavním sálku Městské knihovny Antonína Marka. Zároveň proběhlo šest přednášek pro žáky základních škol na téma Památky a jejich prostředí, Péče o torzální architekturu a šetrné využívání kulturního a přírodního dědictví. Hana Talli Hlubučková, hlavní koordinátor projektu Nejlepší práce jsou ve spolupráci s Památkovou komorou a sdružením Svatobor vystaveny od 15. listopadu do 25. ledna na ČVUT Praha a vybrané práce vyjdou v malém sborníku.

25

26

Handicap

Divadelní představení pro zrakově postižené Dne 13. 11. u příležitosti šedesátého výročí vyhlášení Mezinárodního dne nevidomých připravilo občanské sdružení Mluvící kniha a pražský Činoherní klub tiskovou konferenci, na které byl představen ojedinělý projekt „divadlo pro zrakově postižené“. Pod tímto označením se skrývá nápad doplnit zvukový záznam divadelního představení komentářem, který vysvětluje vše, co je řečeno pouze vizuálně, ale není jasné z dialogů či zvuků. Zrakově handicapovaným se zpřístupnily prozatím dvě hry z repertoáru Činoherního klubu – Osiřelý západ a Pan Polštář, obě od současného irského autora M. McDonagha v režii O. Sokola. Audiopopis neruší vlastní představení a je namluvený věcně, bez emotivního zabarvení. Jak řekl zvukový mistr P. Musil, zakladatel občanského sdružení Mluvící kniha: „Ne každé představení je pro tuto úpravu vhodné. Musíme ho natočit dvakrát či třikrát, sestříhat, konzultovat s nevidomými i vidomými.“ Nahrávky pořízené na CD nosičích se ke svým posluchačům dostanou prostřednictvím knihovny pro nevidomé a slabozraké K. E. Macana, která je ale pro lepší manipulaci svých klientů převádí na audiokazety. Na projekt získalo sdružení grant od MK ve výši 80 tis. Kč. Na závěr dodejme, že Mluvící kniha se již jedenáct let zabývá výrobou zvukových knih, které lidem se zrakovým postižením nahrazují knihy tištěné, projekt „divadlo pro zrakově postižené“ tedy rozšiřuje dosavadní nabídku. Kontakt: www.mluvicikniha.cz Irena Koušková

Socha lidských osudů Na nádvoří CARITAS – Vyšší odborné školy sociální na náměstí Republiky v Olomouci vyrostl v září pozoruhodný objekt. V otvorech jeho dřevěných sloupů jsou umístěny kameny symbolizující osudy lidí s neobyčejnými životními příběhy plnými utrpení, bolesti a slz, ale také solidární pomoci, díky níž se dostali z těžké situace. Socha měří 2,5 m a připomíná dům s okny představující pohled do duše. Jak budou přibývat jednotlivé příběhy, porostou i sloupy vlastně nikdy nedokončeného díla. Autorem projektu je sochař Lubomír Dostál, kmotrem novinář a senátor Jaromír Štětina. Více se dočtete na: www.caritas-vos.cz, kde najdete také jednotlivé pohnuté příběhy. [ika]

Trasy pro vozíčkáře Velké Losiny (2,9 tis. obyv.) na Šumpersku v Olomouckém kraji jsou známy zejména výrobou ručního papíru, překrásným zámkem s parkem a v minulosti probíhajícími čarodějnickými procesy. Památky a přírodu tady mohou obdivovat i vozíčkáři, a to na dvou okruzích. První tříkilometrový, tzv. Špýcharský, je určen pro méně náročné, zdatnější či s doprovodem si mohou zvolit 9,5 km dlouhý Ludvíkovský okruh. Oba začínají u vchodu do zdejších lázní. Projekt byl realizován za přispění Olomouckého kraje formou podpory destinačního managementu Sdružení cestovního ruchu Jeseníky. [ev]

První ročník soutěže o cenu H. Lorma Tvůrčí osobnosti z řad hluchoslepých převzaly ceny za účast v 1. ročníku umělecké soutěže o cenu Hieronyma Lorma. Ceny byly rozdány na Narozeninové konferenci sdružení LORM – Společnosti pro hluchoslepé ve Žďáru nad Sázavou. Při slavnostním vyhlášení byli oceněni všichni účastníci literární soutěže i přehlídkové výtvarné kategorie. „Chtěli jsme tak upozornit na jedinečnost všech zaslaných příspěvků a také ocenit odvahu všech, kteří své dílko do soutěže poslali,“ přibližuje 1. ročník soutěže Petra Zimermanová, ředitelka občanského sdružení LORM – Společnost pro hluchoslepé. Proto také byla na konferenci zpřístupněna všechna díla zaslaná k termínu uzávěrky do soutěže. Básně a povídky si mohli návštěvníci doprovodné výstavy přečíst ve zvětšeném černotisku a Braillově písmu. Uměleckou soutěž vyhlásilo sdružení LORM při příležitosti oslavy svých patnáctých narozenin. Chtělo tak věnovat symbolický dárek v podobě prostoru ke kreativitě všem osobám s těžkým smyslovým handicapem a současně přiblížit svět hluchoslepých veřejnosti. Fotografie šťastných autorů při přebírání cen spolu s vlastními literárními příspěvky a celkovými výsledky jsou na www.lorm.cz. Soutěž se konala pod záštitou a za laskavé podpory Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška. [luk] Místní Kultura

27

Lidová kultura

Hrnčířské zboží

s příchutí dávnověku Neglazovaná hrnčina pálená „na jeden oheň“ – černá neboli zakuřovaná keramika má svůj počátek v prehistorickém období. Dříve se vyráběly zejména nádoby sloužící k uchování potravin, dnes předměty pro potěchu oka i duše. Ivo Nimrichtr z Bukovan u Kyjova (762 obyv., Jihomoravský kraj) získal v oboru černé hrnčiny v roce 2002 titul Nositel tradice lidových řemesel. Výroba keramiky patří k nejstarším řemeslům na světě, což dokládá množství archeologických nálezů. Cechy našich hrnčířů měly ve znaku motiv Adama a Evy pod stromem poznání, za patrony si zvolily sv. Goara a sv. Floriána. Černá hrnčina se přestala v Čechách používat koncem 18. století, na Moravě se v některých dílnách její výroba udržela až do dvacátých let minulého století. Bývalé Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) produkci obnovilo v padesátých letech 20. století. Jak se ze zámečníka stane keramik „Pro mistra umělecké výroby a vedoucího hrnčířské dílny bývalého ÚLUV v Uherském Hradišti a především posledního potomka habánských hrnčířů Ladislava Znoje jsem opravoval hrnčířský kruh. Na oplátku jsem od něj chtěl, aby mě na něm naučil pracovat. A když jsem se u něho vyučil, pomohl mi postavit i mou první pec. Původně jsem měl v úmyslu věnovat se majolice, ale nakonec jsem podlehl kouzlu zakuřované hrnčiny,“ říká Ivo Nimrichtr a dodává: „keramika byla pro mne jediným zdrojem obživy pouze v letech 1978 až 1988. Nyní jsem instruktorem v Ústavu sociálních služeb v Kyjově a ve zdejší dílně do tajů výroby hrnčiny zasvěcuji zájemce již od deseti let.“ Od suroviny k hotovému výrobku Hlínu kope I. Nimrichtr přímo na zahradě, nechá ji promrznout a poté ji šlapáním a hnětením zpracovává. (Alternativně nakupuje materiál již zpracovaný.) Následuje vytáčení na hrnčířském kruhu. Dobrý hrnčíř, pokud má vše potřebné po ruce, dokáže denně vytočit 50 až 60 nádob. Dalším krokem je jejich vytvarování a přilepení ucha. Částečně vysušené polotovary čeká před vypálením „hlazení“ křemenným oblázkem, které probíhá uvnitř po celé ploše, z vnější stra12 / 2006

Foto: archiv J. Nimritra

ny pak hrnčíř vytváří ozdobné prvky. V pořadí již třetí ležatá pec zvaná „kasselka“ má délku 5 m a slouží čtvrtým rokem. Právě takovou používali habáni. Na jedno pálení, trvající kolem 18 hodin, se spotřebují 2 krychlové metry dřeva – tvrdé bukové zajišťuje teplotu kolem 1000 ºC borové zaručuje dlouhý žár. „Šejdlo“, vchod do pece, se před zahájením vypalování zazdí šamotovými cihlami. „Čelesno“, otvor kudy se přikládá, a „sopouch“ – komín, se v určité fázi musí uzavřít, aby se zabránilo přístupu vzduchu. Po naložení pece probíhá 3 až 4hodinové rozehřívání, vlastní pálení potřebuje stejnou dobu a dalších 12 až 15 hodin se zboží „dusí“ v uzavřené peci. Chemická reakce dodá nádobám typickou černou barvu a sníží jejich průlinčivost. Pec chladne 30 až 36 hodin, potom se vybourá „šejdlo“ i „čelesno“ a následuje vybírání „pálky“ – hotových výrobků. Inspirace pravěkem „Na keltské nádobě jsem obdivoval barvy duhy, tuto techniku se mi podařilo zvládnout a dnes je mým výrobním tajemstvím. Inspirací jsou mi také pravěké nádoby, které mě tak ovlivnily, že jsem zkusil vyrobit repliky. Nádoby zdobím oblázkem. Pro vlastní potěšení vytvářím podle fantazie objekty, z nichž některé dosahují výšky až 80 cm. Původně se zakuřovaly zejména zásobnice, kvašňáky, povidláky a další nádoby, kde by olovnatá glazura podléhala chemickému procesu ve styku s obsahem. Dnešní produkce slouží především k dekoraci. K práci s hlínou jsem zlákal i syna, který vystudoval umělecké zpracování keramiky, a jsme jediní výrobci zakuřované hrnčiny ve střední Evropě,“ hrdě končí I. Nimrichtr. Jeho výrobky obdivují v cizině i u nás, např. na folklorních akcích ve Strážnici nebo Veliké nad Veličkou. Eva Veselá

28

Nemovité památky Ve Vsetíně mají důvod k radosti. Radnici se totiž podařilo získat bezmála 78milionovou dotaci z evropských a státních fondů na projekt, který mimo jiné řeší i rekonstrukci chátrajícího historického objektu Maštalisek. „V rámci projektu v celkové hodnotě 108 milionů korun bude za dohledu Státní památkové péče přebudován objekt Maštalisek na podnikatelské a společenské centrum. V objektu by kromě jiného měly vzniknout školící a kancelářské prostory, v maštalích, které daly budově název, pak velké komunikační a videokonferenční centrum. Přitom to, co je v objektu historicky velmi cenné, tedy venkovní fasáda směrem k městu z roku 1893 a vnitřní prostor maštalí, zůstane zachováno,“ zdůraznila architektka Taťána Tszoumasová, která projekt rekonstrukce Maštalisek zpracovávala. Chátrající dominanta Horního města z počátku 18. století je dlouhodobým oříškem vsetínské radnice. Její rekonstrukci zahájila již před osmi lety, ale protože už tehdy bylo zřejmé, že náklady na opravu by stály městskou kasu více než 50 milionů, a nebylo jasné, k jakému účelu budovu využít, provedly se pouze nejnutnější opravy pro její stabilizaci. „V roce 2001 pak řemeslníci budovu zakonzervovali s tím, že oprava pokročí poté, co se ujasní účel jejího využití a případně financování z jiných než městských zdrojů. Což se podle starosty Jiřího Čunka podařilo. Opravený objekt by svému novému účelu měl začít sloužit už v příštím roce. Tisková zpráva/luk

Vsetín opraví Maštaliska Získal na to dotaci 77,7 milionů!

Chaloupka Maxe Švabinského opravena KOZLOV (152 obyv., okr. Česká Třebová): V září letošního roku byla slavnostně otevřena venkovská usedlost spojená s osobností tohoto významného českého malíře a grafika (1873 – 1962), který zde pobýval před 1. světovou válkou u rodiny Vejrychovy. Chaloupka patřící do majetku města prošla nákladnou obnovou včetně restaurování, což si vyžádalo více než 2,5 mil. Kč. Částku 1,1 mil. Kč obdrželo město formou dotace z MK – Program záchrany architektonického dědictví, Pardubický kraj přispěl dotací 0,5 mil. Kč a Česká Třebová zaplatila ze svého rozpočtu částku přesahující 1 mil. Kč. Prozatím je v objektu instalována pouze výstava dokumentující výtvarnou tvorbu a život rodiny Vejrychovy a průběh rekonstrukce této půvabné kulturní památky s malovaným dřevěným štítem. Dozor nad opravou měl Národní památkový ústav v Pardubicích. Vnitřní mobiliář zde prozatím chybí, pracuje se však na jeho restaurování. Pro příští rok se počítá se zřízením stálé expozice. [ika]

NEMOVITÉ PAMÁTKY ZNOJMO (35 tis. obyv.): Unikátní románská rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, jedna z nejstarších stavebních památek u nás, dostala novou střechu. Nová pálená prejzová krytina s patinou nahradila nevhodné šindele, které chránily strop s mimořádně cennými freskami od poloviny 20. století. (Veřejná správa, č.37, 2006) MODLANY (790 obyv., okres Teplice): Plánovaná oprava 3 kapliček Modlanska přijde na 750 tis. Kč. Z programu obnovy venkova dostala obec dotaci 300 tis. Kč a zbytek uhradí z vlastních zdrojů. (Deník Směr, 18.07.2006)

Místní Kultura

Movité památky

29

Varhany pro Jeseník Město Jeseník (13 tis. obyv., Olomoucký kraj) ve snaze navázat na dříve hojně navštěvované festivaly varhanní hudby usilovalo o pořízení nového píšťalového nástroje do místní kaple v Průchodní ulici (dnes slouží někdejší kaple Panny Marie už jen jako kulturní stánek). Kromě dotace městské podpořilo projekt s názvem „Varhany pro Evropu – město Jeseník“ nakonec také ministerstvo pro místní rozvoj a uspořádána byla i veřejná sbírka. Do souvislostí nás uvedl Ing. Jan Chytil, místostarosta Jeseníku. Varhany čeká instalace do kaple, která je součástí velkého komplexu budov v centru města, jemuž se i dnes říká ‚Klášter‘, a který dosud plní své původní poslání – slouží jako škola. Klášter byl v letech 1881 až 1945 významným střediskem výchovy a vzdělávání dívek z celé Evropy a od r. 1885 zde fungoval i opatrovací ústav pro malé děti – dnes bychom řekli mateřská školka. Komplex již v této době disponoval zahradou se skleníky (ty se rovněž nedávno začaly rekonstruovat) a sportovním hřištěm včetně tenisového kurtu. Klášterní kaple má dnes funkci důstojného stánku kulturního, společenského, a pro dobrou akustiku je především přínosem pro hudební život Jeseníku. Byla vysvěcena v roce 1897, jde o starokřesťanskou baziliku v pseudorománském slohu. Má obdélníkový půdorys s apsidou na severovýchodní stěně a vnitřek stavby člení sloupoví do tří částí. Jako svatostánek sloužila jenom do r. 1949, kdy došlo ke zrušení kláštera voršilek a sester sv. Karla Boromejského. Dobové fotografie dokládají původní velice bohatou a okázalou výzdobu. Bohužel, jak šel čas a střídaly se způsoby využití památky, zůstal z původního interiéru pouze překrásný trámový malovaný strop a tři velká malovaná okna z litého skla v apsidě. Dříve se tu konaly koncerty, ale elektronické varhany, před třinácti lety sponzorsky darované, nešly opravit. „Celých osm let, co jsem na radnici, se dívám na zarámovanou dobovou fotografii interiéru kaple, které bude příští rok 110 let. Přemýšlel jsem o tom, jak pořídit nástroj nový – nejlépe z nějakého dotačního titulu. Když paní Kainarová, ředitelka Základní umělecké školy v Jeseníku, přišla s nápadem 12 / 2006

veřejné sbírky, pokusili jsme štěstí a uspěli jsme rovněž s dotací na ministerstvu pro místní rozvoj, které nám již v minulosti několikrát pomohlo. A tak letos budou fungovat nejen nové varhany, ale kaple ke svým kulatinám dostane novou střechu i fasádu. Rovněž se dokončí i rekonstrukce historických skleníků,“ konstatuje J. Chytil, kterému jsme položili ještě několik upřesňujících dotazů: Disponoval původní prostor kaple varhanami? Sloužila-li kaple jako svatostánek, a dobové fotografie interiéru tomu nasvědčují, dá se předpokládat, že tam nástroj skutečně byl. Pamětníci však již bohužel nežijí. Jaké finance bylo třeba zajistit? Ve výběrovém řízení na dodavatele uspěla firma RIEGER-KLOSS VARHANY, s.r.o. s cenou 2737 tis. Kč. Podařilo se nám ji pokrýt především díky dotaci MMR ve výši 1249 tis. Kč, ale také z veřejné sbírky probíhající v období prosinec 2005 – srpen 2006. Na účtu se shromáždilo 278,9 tis. Kč. Zbylých cca 1,2 mil. Kč uhradí město. Kdy by měly nové varhany poprvé zaznít? V kapli se v minulosti konalo již devět ročníků festivalu varhanní hudby, vždy u příležitosti Státního svátku vzniku samostatného českoslo- ► Kaple Panny Marie – pohlednice, archiv SOkA Jeseník

30

Movité památky

O betlémech V podhradí naší nejznámější památky − hradu Karlštejn − si pozorný turista nemůže nevšimnout barokního domu s růžovo-bílou fasádou. Pochází z roku 1755, ale v jeho sklepení se dochovala podzemní chodba původní gotické stavby. Pobýval zde známý kronikář Václav Hájek z Libočan či J. A. Komenský. Ve stylově zařízených interiérech se nalézají soukromé sbírky celoročně přístupného Muzea betlémů Karlštejn. U jeho zrodu před 11 lety stála láska ke starému lidovému umění. Tento kladný vztah jistě měl i vlastník budovy, římskokatolická farnost, když ji pronajal k oboustranné spokojenosti. Založení muzea, vnitřní úprava, instalace sbírky, propagace, to vše leží na bedrech jeho majitele, bývalého úředníka Ladislava Trešla. Ten na dotaz, jak jeho iniciativu při zviditelňování obce Karlštejn přijímá například místní obecní úřad, šibalsky odpovídá: „ Obecní úřad muzeum nepodporuje, ale také neškodí.“ Stálá expozice je výsledkem jeho dlouholeté sběratelské aktivity a čítá na 50 betlémů, z nichž některé vznikly před více než 200 lety. Pocházejí ponejvíce ze „srdce českého betlémářství“ − z Podkrkonoší, Králicka, Broumovska a z celých severovýchodních Čech. Jako materiál tradičně posloužilo dřevo, ale i chleba, cukr či papír, raritou jsou miniatury v ořechových skořápkách. Děti ocení oblíbené pohádkové postavičky z dalšího tradičního materiálu − perníku – a z rodičů jistě vymámí pár drobných pro mechanické hračky spouštějící betlémy pohyblivé. Přestože dveře muzea jsou otevřeny po celý rok, v prosinci je navíc možné kromě vánoční výzdoby zcela v duchu lidových tradic ► venského státu v roce 1918 a pak po tři následu-

jící soboty. Poslední ročník této akce se odehrál před třemi lety. Varhany by měla veřejnost poprvé slyšet dne 3. 12. 2006 na společném koncertu s českým chlapeckým pěveckým sborem Boni Pueri. V pěti základních řadách budou obsahovat 24 rejstříků. Já věřím, že naši nástupci uspořádají ke 110. výročí kaple tak dlouho očekávaný 10. ročník festivalu varhanní hudby. Majitelem varhan bude město, ale kdo se postará o jejich údržbu? Během školního roku je využijí – stejně tak jako dříve varhany elektronické – ke cvičení žáci ZUŠ Jeseník, a tak předpokládám, že i údržba nástroje připadne škole. Tato otázka se však ještě nedostala na program dne. Za odpovědi děkuje Irena Koušková

obdivovat voňavá, čerstvě upečená mistrovská díla. Perníkové betlémy sem již 10 let dodávají nejlepší čeští profesionání i amatérští perníkáři. V loňském roce tu například pardubický mistr cukrářský a perníkářský představil svůj betlém na motivy Ladových kreseb. K Vánocům vždy neodmyslitelně patřilo nejen dobré jídlo, ale i pití, což připomene malá výstavka o dějinách zdejšího vinařství umístěná v tajuplném, citlivě upraveném barokním sklepení. Největší skvost však na nás naopak čeká po vystoupání dřevěných schodů na půdu. Zde je na ploše zhruba 80 m2 umístěn náš největší pohyblivý betlém − Karlštejnský královský. Před několikametrovými kulisami hradu se pohybuje 46 dobově oděných dřevěných loutek. Zatímco Ježíškovi přinášejí dary nejvýznamnější čeští panovníci od sv. Václava až po T. G. Masaryka, pod mlýnským kolem se činí sličná pradlena a Bušek z Velhartic zkoumá kvalitu vinné révy. Tyto navzájem se prolínající historické události a pověsti se smyšlenými příběhy doplňuje působivé vyprávění Karlštejnské pohádky, úryvky ze Smetanovy Mé vlasti a česká hymna. Nedejte se však mýlit, tento betlém není dílem prvorepublikových řezbářů, zapálených vlastenců. Naopak, datum jeho dokončení, rok 1998, je docela současné. Znamená to tedy, že betlémářství ani na Karlštejnsku nezaniklo. Bližší informace na tel.: 311 681 385. Eva Horníčková

Zábrdské betlémy zvou Poblíž Prachatic v Jihočeském kraji, v obci Zábrdí u Husince, mohou zájemci navštívit výstavu 570 papírových betlémů – v současné době jde o největší vystavovanou sbírku tohoto druhu u nás. Představena jsou díla českých i zahraničních autorů – z Pákistánu, Řecka, Německa, Itálie. Největší měří 3,70 m a nejmenší se vejde do krabičky od zápalek. Nejstarší originální tisk pochází z roku 1898. Otevřeno nepřetržitě, tel. 388 332 032. [ev] Místní Kultura

Movité památky

O betlémářích Náměstí T. G. Masaryka v Třešti dominují největší sluneční hodiny ve střední Evropě. Kostel sv. Kateřiny odděluje náměstí a Rooseweltovu ulici, na které se nachází zrekonstruovaný měšťanský dům palácového typu. Je to rodný dům J. A. Schumpetera, jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století, rakouského ministra financí, a zejména tvůrce japonského hospodářského zázraku. Průčelí tohoto domu členěné barokními prvky přímo vybízí k návštěvě pobočky Muzea Vysočiny, Turistického informačního centra a expozice Spolku přátel betlémů. A právě v tomto domě se nejlépe seznámíte s tím, čeho je v Třešti nejvíce, totiž s betlémy. Ucelený pohled na téměř dvousetletou tradici dřevo a včelí vosk. Vždyť to nic není, v každém třešťského betlémářství nabízí ve své stálé exšpalíčku je figurka, stačí jen to přebytečné dřepozici muzeum, historii i současnosti se věnuje vo ořezat,“ bere vše jako samozřejmost členka zdejší Spolek přátel betlémů. Spravuje a praviSpolku přátel betlémů paní Roháčková a upodelně obměňuje celoročně otevřenou expozici zorňuje na další zdejší tradici: „Od 24. prosina seznamuje se zdejší tradicí. Prvním pravděce do 2. února jsou dveře asi osmnácti našich podobným třešťským autorem Fotografie z Dřevořezání – řezbářem byl truhlář Matěj Na Dřevořezání vzniká Svatá rodina v nadživotní velikosti, která se Suchý (1820 – 1900). Nejstarší stane poutačem na třešťské betlemářství. Bude umístěna na křižovatce betlémy z papíru však vytvářeli u Třešťského potoka. soukeníci a až později, s rozvojem výroby vyřezávaného nábytku, jsou autory dřevěných figurek truhláři. K nim se přidávají také tesaři, ševci, krejčí, malíři a všechny spojuje výtvarné nadání a šikovné ruce. Po prvním třešťském tvůrci se tak objevuje celá plejáda lidových řezbářů, kteří se pomalu začínají tvůrčími nápady odlišovat, takže znalec dnes snadno pozná jednotlivé autory. Zajímavostí jsou figurky z roku 1815 – 1890 Foto archiv TIC Třešť umístěné v muzeu. Jejich autor − malíř, řezbář a sochař v jedné osobě Frandomácností otevřeny a originální díla postavená tak jako v dávných dobách si každý může protišek Klus ze Stonařova, si s drobnými detaily v obličejích jednotlivých figurek poradil vskuthlédnout přímo u jejich tvůrců.“ ku originálně. Použil materiál, který běžně býPoměrně novou zdejší tradicí je letní Dřevořezával v každé chalupě, totiž chleba. Právě dobře ní, které již přesáhlo hranice města. Každoročně zpracovaná chlebová střídka je ideální hmotou se na náměstí scházejí řezbáři z celé republiky a navíc, pokud se dílo nezdaří, nemusí se hned i ze zahraničí, aby si vyzkoušeli vyřezávání do vyhazovat... Zvláštní místo zaujímal až do roku špalíků dřeva a mj. přispěli do společného bet1953 stavěný pohyblivý betlém, který vytvořil léma. Ten po letošním 5. ročníku zabírá ve stálé včetně důmyslného mechanismu zdejší řezbář. expozici spolku již celou stěnu. Třešť tedy i nadále zůstává ojedinělou lokalitou betlémářství, Avšak během poválečných let byl zničen. Dnes protože tady se na Vánoce myslí po celý rok. však tradice pokračuje, figurky přibývají, a tak jich některé betlémy mají na ploše 7 až 30 m2 Eva Horníčková od 100 do 1000 kusů. V Třešti dnes v díle otců a dědů pokračují desítky lidových řezbářů amaBližší informace: Turistické informační centtérů. „Stačí málo – záliba, dláto a nůž, lipové rum, tel. 567 234 567, e-mail: [email protected] 12 / 2006

31

32

Movité památky

České zpěvníky teplického literátského bratrstva ze 16. století Výstava knihovny Regionálního muzea v Teplicích je věnována dvěma svazkům ze sbírky rukopisů – zpěvníkům českého literátského bratrstva v Teplicích z poloviny 16. století; graduálu z r. 1560 a kancionálu r. 1566. Prostřednictvím samostatné výstavy chceme na jedné straně navázat na úspěšnou prezentaci teplického kancionálu, kdy muzeum, ve spolupráci s pěveckým sborem teplické Konzervatoře, s velkým ohla-

sem přiblížilo hudební repertoár zpěvníků na vánočních a velikonočních koncertech. Právě zájem publika těchto koncertů o příležitostně vystavené zpěvníky a zájem o informace k nim byl dalším podnětem k uspořádání výstavy. Jedná se o památky, které těsně souvisejí s dějinami města Teplice, dokládající z několika hledisek úroveň společenství našeho města takřka před půl tisíciletím. Svědčí o převažujícím vlivu českého obyvatelstva na spravování města a o příklonu českých měšťanů k náboženskému vyznání pod obojí, tj. utrakvistickému. Dále vypovídají nejen o existenci, ale i o úrovni činnosti českého literátského bratrstva, připomínají cechy řemeslníků i jednotlivé teplické občany, členy bratrstva či představitele městské rady. Jejich význam pro reprezentaci českého městského společenství

v Teplicích umocňuje fakt (ve srovnání s jinými českými městy), že připomínky a vyobrazení měšťanů byly doplňovány ještě padesát let po zhotovení obou zpěvníků a že nepřímo upozorňují i na péči a úroveň městské školy. A konečně i výběr pražské písařské dílny Jana Táborského z Klokotské Hory (1500 – 1572) pro zhotovení zpěvníků má vypovídající hodnotu. Jednalo se o věhlasnou dílnu českého humanisty, mimo jiné i vzdělaného hudebníka, který zaměstnával nejlepšího malíře knižní malby šestnáctého století v Čechách – Fabiána Puléře. Oba objemné svazky se dostávají i do povědomí vědeckého zájmu českých a zahraničních badatelů. Ve srovnání s obdobnými památkami u nás výrazně vystupují aspekty např. zcela ojedinělého zachování písní na české mučedníky – Jana Husa, včetně vzácných miniatur Fabiána Puléře Upálení J. Husa, které byly z jiných knih za protireformace odstraňovány. Specifikem je i dochování českých památek ve městě, kde se od druhé poloviny 17. století výrazně zvyšoval počet obyvatelstva německé národnosti, a přístup německých regionálních historiků k těmto památkám v odborné literatuře 19. a 20. století. Bohatá obrazová výzdoba, hudební stránka a repertoár zaznamenaných písní zařazuje oba teplické zpěvníky na čestné místo mezi iluminované hudební prameny nejen české renesance. PhDr. Jana Michlová, Regionální muzeum v Teplicích Místní Kultura

Muzea

Roztocké muzeum je provoněné perníkem

Až do 28. ledna 2007 mohou návštěvníci Středočeského muzea v Roztokách u Prahy (5,7 tis. obyv., Středočeský kraj) navštívit výstavu nazvanou Tvary a vůně perníků. První zmínky o existenci perníkového zboží na našem území pocházejí ze 14. století, rozkvět zažilo toto sladké řemeslo o dvě století později. Původně se jednalo o luxusní dárkové zboží určené převážně pro vyšší kruhy. K jeho výrobě bylo potřeba drahých surovin, zejména dováženého koření. Na sklonku 18. století se perníkářské výtvory postupně rozšířily i do lidového prostředí, přestože receptury byly pečlivě střeženým výrobním tajemstvím, a získávaly stále na oblibě při nejrůznějších rodinných příležitostech. Pokud se perníkáři narodila dcera, zadělal těsto a když se vdávala, upekl jí z něho svatební perníky. S prostředím se náměty měnily, postavy šlechticů na koních, kavalírů a dam v dobovém oblečení, lovecké či galantní výjevy vystřídal husar na koni, figurky koníků, psů, ale i šavle, miminka či kolébky. Perníkářství patří mezi tzv. reprodukční řemesla, a tak roztocká výstava představila formy na perník ze sbírek našich muzeí, včetně sádrových odlitků, které pořídil počátkem 2. pol. minulého století soukromý sběratel v oblasti perníkářství, výtvarník Jiří Corvin. Ty nové formy ještě voněly dřevem a bylo je možno obdivovat při vzniku, protože řezbář J. Rücker zde perníkářské formy, k jejichž výrobě si vybírá tvrdé dřevo jako je švestka, javor či hruška, na ukázku vyřezával. Práce s tvrdým dřevem chce svůj čas, a tak například jednoduchý motiv ptáčka vzniká 6 hodin, složité náměty pak řadu dnů. Perník, vyráběný z takovýchto dřevěných forem a podle receptury pocházející z roku 1777, pak prezentovala jeho manželka Soňa Rückerová. Doprovodného program u, který přináší ukázky 12 / 2006

práce řezbáře, tvarování těsta v dřevěných formách a pečení perníků, se zúčastnili i zástupci o.s. Asociace rodin a přátel nevidomých a slabozrakých v ČR. Děti si mohly vystavené formy doplněné popiskou v Braillově písmu osahat. Poté jim autorka výstavy PhDr. Ivana Kubečková přiblížila historii perníkářského řemesla, představila potřebné nářadí i koření a S. Rückerová je uvedla do tajů tvorby perníků. Každý si vybral formičku, vytřel ji trochou oleje, vyválel plát těsta, vtlačil je do formičky (posloužil tenisový míček), opatrně vyjmul a odřízl okraje. Na plechu se těsto ještě potřelo a pak již jen zbývalo perník nepřipálit. Tou nejpříjemnější fází výroby totiž bylo ochutnání vlastního výtvoru. Zmíněné sdružení pořádá pro celé rodiny i řadu dalších zajímavých akcí. Nedávno například navštívili Staroměstskou radnici, také se vypravili za replikou středověkého jeřábu na Pražský hrad. Eva Veselá Výrobu perníků si můžete vyzkoušet i vy. Roztock muzeum vám to umožní ještě 2. a 16. prosince. Foto: E. Veselá

33

34

Foto: archiv divadla

Nekonvenční scéna přitahuje mladé

Ostrava (323,2 tis. obyv.) má pět stálých tzv. „kamenných divadel“. Komorní scéna Aréna, nejmenší a nejmladší z nich, si však za dvanáct let své existence již získala renomé a mnohá ocenění. Loňská sezona pro ni přinesla řadu novinek – změnila působiště, uměleckého šéfa, zmodernizovala svůj vizuální projev i webové stránky www.divadloarena.cz, rozšířil se herecký soubor. Celkově se přiblížila mladé generaci, která patří od počátku mezi stěžejní diváky tohoto komorního divadla, jemuž je vlastní poetika noblesy a syrovosti zároveň. Historie a vývoj Komorní scéna Aréna vznikla na půdě někdejšího Divadla hudby, které působilo od r. 1985 jako součást Městského kulturního střediska. Od r. 1991 existovalo samostatně jako příspěvková organizace statutárního města Ostravy a nabízelo pořady různých žánrů, postupně však převládly aktivity divadelní. Od r. 1993 nese divadlo dnešní název. Nejprve Aréna fungovala jako stagiona, o rok později až dodnes má vlastní stálý soubor. V důsledku restituce nájemního domu na Masarykově náměstí v centru Ostravy, kde dosud sídlila, se musela začátkem roku přestěhovat do náhradních prostor. Ty se naskytly v souvislosti s rekonstrukcí budovy městské knihovny na ulici 28. října. Knihovna se do tohoto chátrajícího objektu postaveného ve dvacátých letech 20. století, určeného pro obchodní a výstavní činnost, začala přemisťovat už v r. 1992. Celková oprava budovy ve vlast-

nictví města proběhla v letech 2003 – 2005, a to s náklady 160 mil. Kč. Zajistily se tak důstojné prostory dvěma příspěvkovým organizacím, tedy též Aréně. Ta získala vyhovující působiště s dobrým technickým zázemím a s kapacitou sálu sto míst. Celý interiér je zařízen nápaditě, hravě, s řadou moderních prvků „drsné krásy“. Provoz a činnost v roce změny Za první pololetí letošního roku Aréna divákům nabídla 139 představení a uvedla tři premiéry, ročně chce nastudovat pět nových titulů. Návštěvnost je vysoká – 82,6 %. Tržby ze vstupného činily ve sledovaném období 608 tis. Kč, přičemž lístek stojí 120, na premiéry 170, po slevě, kterou využívají zvláště studenti, 90 Kč. Předplatné se rozšířilo od probíhající sezony na tři řady – starší inscenace, nové a premiérové. Držitel abonmá získá rovněž dva slevové kupony v hodnotě 30 Kč. V minulé sezoně se počet předplatitelů pohyboval kolem 500. A protože ► Místní Kultura

Divadlo ► mezi nimi jsou mladí lidé přicházející do diva-

dla v neformálním oblečení, je pro ně připravena varianta sezení na schodech, kdy si za 30 Kč zapůjčí speciální polštářek. Mladý je i dvanáctičlenný herecký soubor, s řadou absolventů konzervatoří, celkem má Aréna 32 zaměstnanců. O úspěchu divadla svědčí řada ocenění, k nejvýznamnějším patří cena odborné kritiky v kategoriích Nejlepší inscenace a Mužský herecký výkon v roce 2003 udělená Nadací A. Radoka. Soubor ji získal za inscenaci Bulgakovova Psího srdce v režii S. Fedotova (hra je dodnes na repertoáru). Jak říká ředitelka scény Renáta Huserová: „Za zájem kritiky vděčíme především festivalu ostravských činoherních divadel Ostravar, kterého se pravidelně zúčastňujeme.“ Financování provozu Komorní scéna Aréna si na nedostatečný rozpočet již nestěžuje. Pro letošní rok hospodaří s částkou 14 mil. Kč, včetně grantů. Ty dostává na činnost od MK – v rámci programu státní podpory profesionálních divadel (letos 900 tis. Kč), z kraje pak 82 tis. Kč. R. Huserová to komentuje: „Kraj zohledňuje četnost zájezdů, a ty my nepreferujeme.“ Divadlo má dále už

dva roky generálního partnera, jímž je ČEZ (na rok 2006 poskytl příspěvek 200 tis. Kč). O další granty žádá město, obvod a MK na festival divadelních kroužků a souborů handicapovaných dětí Arénka s rozpočtem 100 tis. Kč. „Využít finanční zdroje EU je zatím pro nás jako příspěvkovou organizaci nemožné. Z daného rozpočtu nemůžeme kýžený projekt předfinancovat. Stále je účetně jednodušší pozvat si hostujícího režiséra, než zorganizovat příhraniční spolupráci divadel, která by se pro Ostravu vzhledem k její poloze vcelku nabízela,“ vysvětluje ředitelka. Příspěvky z evropských fondů naopak získávají občanská sdružení, která Aréna zaštiťuje: Ostravské centrum nové hudby pořádající festival Ostravské dny, Ekologické informační centrum Zelený bod Ostrava připravující Ozvěny ekofilmu a Společnost pro kulturu a umění v Ostravě stojící za přehlídkou Folklor bez hranic. Zaměstnanci divadla mají v náplni práce i organizační výpomoc těmto subjektům, jejichž rozpočet je však zcela nezávislý na mateřské scéně. Na závěr dodejme, že Aréna poskytuje prostor také amatérským kumštýřům a chce se vrátit i k mimodivadelním pořadům. Irena Koušková

D

ruhá premiéra hry KÁMEN se uskuteční v sobotu 27. ledna 2007 opět v Žižkovském divadle JC a mediálním partnerem tohoto přestavení se stal časopis Místní kultura. V této souvislosti tedy nacházíte na následující straně poukázku na dvě volné vstupenky na toto představení. Příjemný divadelní večer. Více informací o DK najdete na www.divadlokamen.cz.

Kamenné pátrání v Hráádci V pátek 8. prosince 2006 se v Žižkovském divadle JC od 19 h uskuteční premiéra autorské hry Divadla Kámen (DK) nazvaná KÁMEN. Jde o „remake“ hry, s níž kdysi Divadlo Kámen začínalo a jejíž nové pojetí odpovídá tomu, jak se divadlo od původního uvedení v r. 1999 vyvinulo. V podtitulcích hry se objevuje: „černobarevné kamenné pátrání“, „hra o pohybech zastavených uprostřed cesty“ nebo „hra o hledání, které nevede k cíli, ale vede k výsledku“. Vlastní příběh je jednoduchý: dva lidé jsou svým excentrickým šéfem vysláni do jakéhosi města Hráádce, aby zjistili něco o jakémsi zločinu, ke kterému tam pravděpodobně došlo. Ve městě se postupně setkávají s různými lidmi, kteří jim, i když se to nezdá, přece jen nepatrně pomáhají. Jakási úřednice jim poskytne základní údaje o osobě, kterou možná hledají. Jakási domovnice je ubytuje. Jakési hřbitovní zřízenkyně jim ukáží 12 / 2006

díla člověka, kterého možná hledají – možná je totiž kameníkem. Jakási pomocnice v knihkupectví jim vypráví o svém domě, který je ovšem jinde, než se zdá. Jakýsi voják je vlídně legitimuje... Na pozadí poměrně zřetelného děje se původně nezávazná atmosféra mění. Hlavní hrdinové začínají ztrácet půdu pod nohama. Vše se jim zamlžuje, přestože čas odměřovaný podivnými hodinami a kroky podivných vojáků ubíhá stejně jako na začátku. Zvýrazňuje se rozdíl mezi emotivně jednající Adélou a rozumově založeným Robertem. Vše končí logicky opět u excentrického šéfa.

35

!

36

Divadlo

Vznikla Matice českých divadelníků Ve Vysokém nad Jizerou podepsaly zatím tři republikové organizace amatérského divadla, tedy Svaz českých divadelních ochotníků, Volné sdružení východočeských divadelníků a Občanské sdružení divadelních ochotníků smlouvu, jíž vytvořily svaz občanských sdružení − Matici českých divadelníků (MČD). Jejím cílem je spolupráce, koordinace činností a ochrana zájmů českých amatérských divadelních organizací s celorepublikovou působností, občanských sdružení založených dle zákona č. 83/1990 Sb., které sdružují individuální členy a právnické osoby v nadregionálním územním celku a jejichž hlavním posláním je podpora a rozvoj amatérské divadelní činnosti. MČD se obrací na další občanská sdružení s nabídkou vstupu do tohoto svazu. Další informace a kontaktní adresa: Okružní 1130, 500 03 Hradec Králové, tel. 775 135 115, e-mail: [email protected], www.vsvd.cz (do doby zavedení samostatné webové adresy). Zdroj: www.divadlo.cz/ika



DIVADLO CHLUMEC NAD CIDLINOU (5 tis. obyv., okres Hradec Králové): Od 28. 9. je otevřeno nové divadlo Klicperův dům v Chlumci nad Cidlinou. Scéna byla vybudována na troskách bývalého kina Panorama. Nové kulturní zařízení bude kromě divadla sloužit pro přednášky, koncerty či projekce filmů. Rekonstrukce začala již v r. 2005 a stála cca 33 mil. Kč. Sál má 229 sedadel. (Svitavský deník, 29.09.2006) HUMPOLEC (11 tis. obyv., okres Pelhřimov): Loutkové divadlo Humpolec uspořádalo v rámci oslav 75. výročí svého vzniku a 100 let loutkářství v regionu výstavu loutek a divadelních rekvizit. Expozice proběhla ve výstavní síni Muzea Dr. A. Hrdličky v Humpolci od 13. 8. do 29. 9. (Loutkář, č.4, 2006)

Nový komunikační prostor pro neprofesionální scénický tanec

www.scenicky-tanec.cz www.scenickytanec.cz Zde můžete mimo jiné umístit informace o vašich chystaných aktivitách, seminářích, dílnách, letních školách; ale také představit svou skupinu či školu (po základní registraci budete obratem vyzváni k editaci, kam můžete vkládat i fotografie atd.).





Sobota 27. ledna 2007, 19 h

Místní Kultura

Petr Kotík na Ostravských dnech. Foto: archiv Ostravského centra nové hudby

Ostravské dny Hudba

37

patří současné hudbě

Vzdělávací projekt Ostravské dny již třikrát do severomoravské metropole s 323,2 tis. obyvateli přivedl mladé začínající skladatele z celého světa. Dostává se jim jedinečné příležitosti nastudovat své skladby s velkým symfonickým orchestrem Janáčkovy filharmonie, konzultovat díla se zahraničními dirigenty a špičkovými lektory. Veřejnost se pak může na koncertech seznámit s moderní, experimentující vážnou hudbou, u nás v podstatě nepropagovanou. Institut a Festival nové hudby Zrod projektu inicioval skladatel a dirigent Petr Kotík, někdejší umělecký vedoucí ansámblu Musica Viva Pragensis, QUaX Ensemble a zakladatel orchestru S. E. M. Ensemble v New Yorku. Přišel s odvážnou myšlenkou vytvořit z Ostravy druhý Darmstadt (legendární hudební škola) a podařilo se mu získat potřebnou podporu. V roce 2000 založil se svým týmem občanské sdružení Ostravské centrum nové hudby, které se stalo hlavním pořadatelem této akce skládající se ze dvou částí – tzv. Institutu (otevřené diskuse s lektory i práce s orchestrem, vedených v angličtině) a Festivalu nové hudby, na němž se skladby rezidentů, účastníků Institutu, provedou společně s „klasikou“ dotyčného žánru před veřejností. Ostravské dny jsou bienále, třetí ročník se uskutečnil ve třech srpnových týdnech loňského roku. Odehrávají se na Janáčkově konzervatoři, Domě kultury města Ostravy a jako doplňkové akce v klubech i kostele, pro příště se jedná také o využití industriálních prostorů Ostravy. „Zájem ze strany rezidentů převyšuje naše možnosti. Podobných setkání je sice řada, ale projekt vyniká svou délkou – třítýdenním Institutem. Vloni se přihlásilo devadesát ‚studentů‘ ve věku 20 – 38 let, akceptovat jsme 12 / 2006

však mohli jen 39 z téměř dvaceti zemí. Přitom kurzovné rozhodně není levné – 2 tis. €. Daří se ovšem získat finance na stipendia, takže nadějní komponisté ze střední a východní Evropy nikdy neplatili např. díky Visegrádskému fondu tuto částku celou. Kritériem výběru je samozřejmě kvalita zaslaných partitur, ale také vyvážené zastoupení studentů z Evropy a USA. Z ČR je bohužel zájem ze strany mladých skladatelů malý,“ odkrývá pořadatelské zákulisí Renáta Spisarová, výkonná ředitelka Ostravského centra nové hudby. Dodejme, že loňský festival měl na programu 14 koncertů, které provedly dva rezidenční orchestry – 86členná Janáčkova filharmonie a 25členný mezinárodní ansámbl Ostravská banda i SOOzvuk ensemble z Bratislavy. Na velké produkce zavítalo 300 – 400 především mladých lidí, kteří za koncert zaplatili 50 – 70 Kč, permanentka na celý cyklus stála 250 Kč. „Našimi posluchači jsou často lidé, kteří na klasickou hudbu nechodí, ale láká je objevovat to, co koresponduje s jejich životem tady a teď,“ dodává R. Spisarová. Věčný boj o peníze Hledání cest k financování projektu vedlo v roce 2004 k organizačnímu propojení s ostravským divadlem Komorní scéna Aréna, příspěvkovou ►

38

Výtvarná kultura

► organizací města. Ostravské dny jsou jinak zce-

la závislé na grantech a sponzorských darech. „Vždy se potýkáme s nejistotou financování dalšího bienále, nikdy nevíme, zda budeme v žádostech úspěšní,“ podotýká ředitelka. Podařilo se však získat generálního partnera, jímž je OKD, a.s. Mladý organizační tým oslovuje všechny správní orgány, které vypisují dotační řízení – obvod, město, kraj, dále MK, řadu velvyslanectví a nadací, významnou částku obdržel např. od americké Trust for Mutual Understanding či Visegrádského fondu. O peníze např. z evropského programu Culture 2000 organizátoři na Ostravské dny nežádali. Na tento grant je nutný 5% podíl partnera, kterého kvůli organizačním komplikacím zatím nehledají, ale využili této možnosti pro evropské turné Ostravské bandy (částka 48,5 tis. €). „Pokusili jsme se získat v roce 2004 příspěvek také ze Strukturálních fondů. Udělování prostředků do oblasti kultury, která spadala pod cestovní ruch, bylo ale tehdy velmi rozpačité, neuspěli jsme. Nyní se pozdrželo vypsání programu Culture na rok 2007 kvůli vyhlášení nového období do r. 2013, což nám zkomplikovalo situaci,“ uzavírá R. Spisarová. Irena Koušková

Kurz pro sbormistry, korepetitory, učitele hudby

Oddělení kulturních služeb Krajské knihovny v Pardubicích uspořádalo 14. října závěrečnou lekci prvního okruhu tříletého cyklu vzdělávání pro hudebníky a sbormistry. Druhý okruh zahájí v únoru 2007, ale již v současné době probíhá registrace zájemců. Uzávěrka přihlášek je 15. ledna 2007 Přihlášky i bližší informace o obsahu kurzu získáte na adrese: oddělení kulturních služeb Krajské knihovny v Pardubicích, Sukova 1260, 530 02 Pardubice, tel.: 466 513 131, nebo na elektronické adrese: [email protected]

HUDBA OSTRAVA (311 tis. obyv.): Tvůrčí centrum Ostrava při zdejší Asociaci hudebních umělců a vědců (AHUV) od r. 1975 připravuje každoročně podzimní přehlídky nové vokální a instrumentální tvorby. Prostor zde mají mladí tvůrci, účastníci skladatelské soutěže Generace. (Bruntálský a krnovský deník, 03.10.2006)

Ostravský Dům Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO), založená v lednu 1952, měnila během své existence pětkrát zřizovatele. Od podzimu 2001 převzal tuto roli Moravskoslezský kraj. Instituce patří mezi naše nejstarší krajské galerie, má podobu příspěvkové organizace a je jediným specializovaným muzeem umění v tomto regionu. Spravuje významné sbírkové fondy českého umění od 19. století až po současnost a výběrově i umění evropské. Sídlí v Domě umění (DU) postaveném ve funkcionalistickém slohu.

Foto: E. Veselá

Vzrůstající rozvoj Ostravska ve 20. letech minulého století přinesl i zájem o výtvarné umění, avšak chyběly prostory. V roce 1923 byl proto založen Spolek pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě, vypsal veřejnou architektonickou soutěž a definitivní plány vypracovali F. Fiala a V. Wallenfels, žáci Kotěry a Gočára. Již v květnu 1926 se objekt slavnostně otevíral, avšak po roce 1945 následovalo zrušení spolků a chod budovy na krátkou dobu řídilo město Ostrava. Proběhlo sepsání sbírek a inventáře a v listopadu 1951 se začalo s přípravou k založení krajské galerie. Nyní Dům umění patří do majetku Moravskoslezského kraje. Sbírky – základ činnosti S počátky GVUO je úzce spjata osobnost ostravského stavitele a sběratele výtvarného umění Františka Jurečka. Zemřel ještě před dokončením stavby, ale před svou smrtí daroval spolku část své sbírky věnované zejména českému umění 19. století. Fond čítající 200 děl tvoří více než z poloviny kresby a grafiky. V letošním jubilejním roce se galerie snažila v DU představit maximum svých sbírek, mezi jinými i tento dar. Počet sbírkových předmětů dosahuje nyní 20 Místní Kultura

Literatura

umění slavil tisíc. Vedle české moderny se může pochlubit jednou z nejzávažnějších sbírek českého umění 19. století u nás, speciální kolekcí děl ruských realistů, obrazy španělských malířů Pařížské školy i starým evropským malířstvím. V rámci restitučního řízení opustila sbírky část významné kolekce evropského umění 20. století, kterou již nebude možné nahradit. Od ministerstva kultury se vloni podařilo získat grant na restaurování obrazů a finanční příspěvek na nákup díla A. Bubáka a letos 50 % potřebné částky na nákup barokního obrazu Ignáce Raaba. Aby umění lákalo i mladé Pracovníci galerie připraví ročně kolem čtyřicítky programů, které nabízejí školám všech stupňů. Jde zejména o animace ke krátkodobým výstavám, ale i k trvalým expozicím. Další alternativou jsou procházky galerií či akce v rámci komunitního programu pro romské děti. Pokračuje i spolupráce se středními a vysokými školami uměleckého zaměření. Instituce se také účastnila celostátního programu Brána muzea otevřená. Společnost přátel GVUO Tradice uměleckých spolků v Ostravě sahá do počátku minulého století. Hlavním cílem současné Společnosti přátel, vzniklé počátkem 90. let, se stala podpora a propagace výtvarného umění, zejména v souvislosti s GVUO, šíření kulturních hodnot a jejich zachování. Členské příspěvky jsou odstupňovány – klasické členství přijde ročně na 200 Kč, zvýhodněné (pro zájemce do 25 nebo nad 60 let) 100, rodinné (2 dospělí a 2 děti do 18 let) 250, mecenáš 500 Kč a více. Členové, kterých je kolem dvou set, mají volný vstup na výstavy, 50% slevu na nákup publikací vydaných GVUO, do schránek dostávají pozvánky na zahájení výstav a kulturních akcí či informační čtvrtletník. Galerie získá nové výstavní prostory Dům umění představuje výtvarná díla ve třech výstavních plochách, z nichž jedna vznikla přebudováním přednáškového sálu. Návštěvník může vybírat ze dvou trvalých expozic a prohlédnout si krátkodobou výstavu, jichž za rok galerie pořádá asi osm. Dalších šest či sedm výstav přináší ročně také Nová výstavní síň GVUO v Ostravě − Porubě. V současné době probíhají přípravné práce na adaptaci dalšího objektu, jenž dříve sloužil Policii ČR. Jeho uvedení do provozu po rekonstrukci za 30 milionů se plánuje na rok 2008. Do užívání objekt galerie získala díky převodu z Ministerstva vnitra ČR do majetku Moravskoslezského kraje. Po dokončení potřebných úprav se do budovy přestěhují depozitáře, které jsou po celou dobu existence ostravského DU umístěny v nevyhovujících podmínkách. Nové prostory pro muzejní knihovnu přispějí k lepšímu poskytování služeb veřejnosti. Stěhování čeká i administrativní úsek. Uvolněné plochy v DU se po zrekonstruování změní ve výstavní sály a dětské studio na tvůrčí dílny. Eva Veselá 12 / 2006

Česká poezie v podání mladých Společnost Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou zve k účasti na projektu s názvem Doteky krásy. Přihlásit se mohou školy či sdružení milovníků poezie s nastudovaným pásmem z tvorby autorů umlčených za totality, ale nejen jich. Očekávají se veřejná vystoupení, např. v prostorách místních škol. Přehlídka tří nejlépe hodnocených vystoupení se uskuteční v červnu 2007 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Přihlásit se lze na: [email protected], tel. 721 531 291 či na adrese Společnost Otakara Březiny, Březinova 46, 675 51 Jaroměřice n. Rokytnou. Článek o společnosti přineseme v příštím čísle Místní kultury.

LITERATURA OPAVA (60 tis. obyv.), HLAVNICE (600 obyv., okres Opava): Sdružení Hlavnice A.C. Nora vyhlásilo v září 12. ročník stejnojmenné celostátní literární soutěže, která je určena mladým autorům ve věku od 16 do 35 let. Soutěž je jednoroční. Uzávěrka je 28. 2. 2007. (Opavský a hlučínský deník, 09.10.2006)

HEZKY ČESKY Cyklus programových setkání Dům hudby Pardubice Vždy jedno úterý v měsíci

5. prosince od l7 h

Nedosněné sny bratří Mrštíků lektor: doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc.

39

40

Zahraničí

Slovenská kulturní památka roku

Neznámá fotografka?

Už v čísle 9 našeho časopisu jsme vás informovali o soutěži, kterou letos poprvé vyhlásilo Ministerstvo kultúry SR ve spolupráci se Slovenským plynárenským průmyslem, a. s. (SPP) a Nadací SPP. Podrobnosti jsme zjišťovali na tiskovém odboru Ministerstva kultúry SR. Po-

Svědectví o minulosti, krajině, historických památkách i lidech často podává zdařilá fotografie pořízená klasickým fotoaparátem. K zajímavým dokladům tohoto svědectví patří i fotografická pozůstalost Grete Popper (1897 – 1976). Jako mladá úřednice, pocházející z německo-židovské rodiny, se intenzivně věnovala amatérskému fotografování. Podařilo se jí během dvacátých a třicátých let 20. století zachytit atmosféru tehdejší Prahy, jejích zákoutí, anonymní lidské tváře – např. „Studentky“, „Nezaměstnaného“, ale i některých osobností své doby, např. houslového virtuoza J. Kubelíka. Účastnila se různých výstavních salonů v tehdejším Československu, ale i v zahraničí – Německu, Velké Británii a také v USA. V zahraničních amatérských soutěžích uspěla s cca 80 fotografiemi, které byly v rámci výstav prezentovány společnosti. Osudovým obdobím pro G. Popper byla 2. světová válka, kdy předčasně ukončila svoji úspěšnou fotografickou kariéru. Po válce již pracovala jako tlumočnice a překladatelka a fotografovala jen pro svoji osobní dokumentační potřebu. Její fotografická pozůstalost se dostala do majetku několika kulturních institucí. V roce 1984 zakoupila komplex jejích fotografií Moravská galerie v Brně. Právě díky jejím pracovníkům byly tyto fotografie odborně utříděny a uloženy. Až do 18. ledna 2007 se mohou zájemci seznámit s tvorbou této dnes již prakticky neznámé fotografky na výstavě pořádané v Obecním domě v Praze, kde jsou vystaveny fotografie z majetku Moravské zemské galerie. Jde o zajímavý pohled do fotografické tvůrčí minulost, kdy se díky vhodnému přístupu a také dalšímu odbornému postupu zmíněné brněnské galerie podařilo uchovat a nyní vhodně prezentovat působivé tvůrčí období talentované ženy, která zanechala zajímavý odkaz budoucnosti. Vincenc Streit

Ministr kultury M. Maďarič předává oceněným symbol soutěže – výtvarný objekt s názvem Fénix.

sláním soutěže je podporovat zodpovědný přístup vlastníků národních kulturních památek k ochraně tohoto dědictví, ocenit proces přípravy a realizace obnovy a restaurování NKP. Pořadatelé vyhlásili dvě kategorie: obnova nemovité národní kulturní památky a restaurování movité nebo nemovité NKP. (Pozn. redakce: Po nabytí platnosti zákona č. 49/2002 ve Sbírce zákonů byla od 1. dubna 2002 u našich východních sousedů ukončena kategorizace kulturních památek. Všechny památky na Slovensku nesou označení národní kulturní památky.) Soutěžit mohly ty objekty kulturního dědictví, na nichž byly všechny práce dokončeny v předcházejícím kalendářním roce. Do prvního ročníku soutěže se přihlásilo deset NKP, výsledky se jejich vlastníci dozvěděli v září u příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví. Udělení titulu doprovází i finanční odměna v celkové hodnotě 1 mil. Kč. Více na: www.culture.gov.sk/index/ Irena Koušková

První České centrum v Asii

Dne 31. října bylo v Japonsku otevřeno první České centrum, představující naši kulturu. Nachází se v budově bývalého velvyslanectví ČSSR v Tokiu. Disponuje moderně vybaveným multimediálním výstavním sálem o ploše 60 m2, informačním střediskem, kancelářemi a právě zřizovanou knihovnou s plánovanou fono/DVDtékou. Knihovna postupně vzniká díky sponzorským darům českých nakladatelství Paseka, Argo, Zlatý řez, Libri a dalších, s nimiž centrum jedná. [ika] Místní Kultura

Zajímavosti „Expedice Roden 2006“ Ohlédnutí za výstavou Koncem srpna letošního roku byla v konferenčním sále Muzea Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci za účasti řady čs. válečných letců zahájena slavnostní vernisáží fotografická výstava „Expedice Roden 2006“. Cílem autorů bylo co nejširší veřejnosti představit osudy našich letců v řadách britského Královského letectva (RAF) během II. světové války. Právě touto tematikou se zabýval devítičlenný tým KHL stejnojmenné expedice na území jihozápadu Skotska, severozápadu a jihu Anglie, který během 12 dnů zmapoval více než dvacet lokalit dotýkajících se našich letců v řadách RAF. Téměř šedesát fotografií, včetně trojrozměrných exponátů, návštěvníkům představilo nejen válečné vojensko-letecké historické lokality, ale také řadu zajímavých a málo známých míst na britských ostrovech. Bezesporu k nejzajímavějším exponátům patřila britská policejní uniforma tzv. „bobík“, uniforma člena Královské gardy Alžběty II. a torzo dřevěného listu vrtule ze stíhacího letounu Spitfire přivezené z oblasti Manchesteru. V závěru akce pak byl slavnostně pokřtěn pamětní pohled, který vydal Klub historie letectví u příležitosti 60. výročí prvního poválečného leteckého dne v J. Hradci z 29. září 1946. Od 16. října se součástí výstavy stala samostatná výstavka připomínající osobnost zesnulého legendárního čs. válečného stíhacího pilota a spisovatele generálporučíka Ing. Františka Fajtla († 4. října 2006). Výstavka představila F. Fajtla jako častého hosta každoročních „Setkání čs. válečných letců v J. Hradci“, zároveň jako muže s věčně mladýma očima, velkým srdcem vlastence a stále pevným stiskem ruky stíhacího pilota. Výstava o „Expedici Roden 2006“ a osobnosti gen. Františka Fajtla skončila 10. listopadu 2006. Vladislav Burian 12 / 2006

68. peruť

aneb Českoslovenští váleční letci s kočičíma očima POZVÁNÍ NA VÝSTAVU DO JINDŘICHOVA HRADCE V sobotu 20. ledna tomu bude přesně 65 let, kdy byla ve Velké Británii v rámci britského Královského letectva (RAF) na letišti High Ercall založena čs. B letka 68. britské noční stíhací perutě. Jednotka, kde každý z letců musel mít kvůli nočním bojovým letům výborný „kočičí zrak“. Jednalo se o operační peruť tvořenou mimořádně zkušenými letci z bojů na francouzském a britském nebi. Jednotka však byla natolik přísně utajovaná, že se informace o ní začaly objevovat postupně až řadu let po II. světové válce. I když se v současné době díky možnému přístupu do vojenských i osobních archivů objevila řada zajímavých informací z činnosti této perutě, přesto je téma „osmašedesátky“ pro veřejnost stále lákavým tématem a pro autory výstavy pokaždé prubířským kamenem. Nejinak tomu bude i v J. Hradci. Také proto se autoři scénáře rozhodli pracovat především s dostupnými materiály ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Expozice mimo jiné představí kolekci velmi zajímavých dobových předmětů z pozůstalosti plukovníka Vladimíra Cupáka, příslušníka 311. čs. bombardovací a 68. noční stíhací perutě, který zemřel 29. září 1993 v J. Hradci. Jedná se o dobové fotografie, osobní deníky s poznámkami z výcviku, plánky a schémata letišť, předměty osobní potřeby, ale také tzv. „legionářskou uniformu“, bohatou kolekci vyznamenání a další. Slavnostní vernisáž výstavy „68. peruť aneb Českoslovenští letci s kočičíma očima“ se uskuteční v konferenčním sále Muzea Jindřichohradecka v předvečer výročí založení zmíněné jednotky – v pátek 19. ledna 2007 v 16.30 hodin. Nad akcí převzal záštitu brigádní generál letectva M. Štandera, bývalý válečný pilot 68. perutě, se kterým se následně od 17.30 hodin uskuteční beseda. V jejím závěru pak jistě zbyde čas nejen na neformální vzpomínky tohoto vždy usměvavého aviatika, ale také na autogramiádu knih. Vladislav Burian, kurátor výstavy Brigádní generál Miroslav Štandera z Plzně – jeden z čs. válečných letců, převzal v sobotu 28. října 2006 ve Vladislavském sále Pražského hradu z rukou prezidenta České republiky Václava Klause vysoké státní vyznamenání T. G. Masaryka.

41

42

Zajímavosti Mexické dušičky Neobvyklým způsobem si mohli 1. listopadu návštěvníci akce Dia de los Muertos – Den mrtvých v pražských Holešovicích připomenout tradiční dušičkové svátky. Ve Stromovce, poblíž Šlechtovy restaurace, pro ně Divadlo Alfred ve dvoře, mexické velvyslanectví a městská část Praha 7 připravily již podruhé oslavy jednoho z největších mexických svátků. Mexičané věří, že kvalita vezdejšího života záleží do značné míry na chování k mrtvým. Na rozdíl od našich zvyklostí se nad hroby netruchlí, ale oslavuje. Rodiny se scházejí na bohatě zdobených hřbitovech, přinášejí speciální jídla, provádějí náboženské rituály, jejichž prostřednictvím se mohou zemřelí setkat s pozůstalými a obnovit tak rodinné společenství. Do takovéto atmosféry přenášela účastníky pražské akce mexická hudba, hořící svíce, sváteční pokrmy, zdobené oltáře, krátké divadelní scénky atd. Jako suvenýr upomínající na dušičkovou podívanou si každý mohl odnést vlastnoručně okrášlenou cukrovou lebku. [ika]

Metropolitní opera na internetu Nejslavnější operní dům, newyorská Metropolitní opera, se otevřela posluchačům na celém světě. Nabízí přenosy operních představení po internetu. Lze je sledovat na www.metoperafamily.com. Od srpna má nové vedení, které se snaží ukázat, že tento hudební žánr není jen pro pár vyvolených. Razantní mediální kampaň se obrací na mladou generaci a nová média. Už zahajovací představení nové sezony bylo simultánně promítáno na obří plátno na Times Square. Provoz na Broadwayi byl od 42. do 45. ulice odkloněn, aby se našlo dost místa pro 650 polštářovaných židlí a dostatek prostoru k stání. Vstup byl zdarma stejně jako na dalším místě, před budovou Metropolitní opery. Tisková zpráva/ika

J

iž 13. ročník putovní filmové přehlídky Projekt 100 startuje 18. 1. 2007. Týden předtím snímky z přehlídky uvedou pražská kina Semafor a Světozor. Mezi 10 snímky jsou zařazeny filmy Kubricka, Tarkovského, Hitchcocka a Hooda.

NABÍDKA Svitavy – Městské muzeum a galerie VALENTIN OSVALD OTTENDORFER A JEHO KNIHOVNA, do 31. 12. Brno – Moravské zemské muzeum NA HRDLE KRÁSA – PERLOVÉ A KORÁLKOVÉ NÁHRDELNÍKY Z AFRIKY, AMERIKY, INDIE A DÁLNÉHO VÝCHODU, do 7. 1. 2007 Brandýs nad Labem – Oblastní muzeum Praha-východ POCTA VOJENSKÝCH VETERÁNŮM – společná výstava muzea a města, od 2. 11 do 3. 12. Uherské Hradiště – Slovácké muzeum AZTÉKOVÉ, od 2. 11. do 15. 1. 2007 Třebíč – Muzeum Vysočiny BIBLE ČESKÁ, od 9. 11. do 31. 12. Karviná – Muzeum Těšínska KOUZLO OHÝBANÉHO DŘEVA, do 31. 12. Petřvald – Muzeum Těšínska OD PLAMÍNKU K ŽÁROVCE, do 31. 12. Olomouc – Muzeum umění, Arcidiecézní muzeum NEKLIDEM K BOHU (Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870 – 1914), do 30. 12. KOČÁR OLOMOUCKÉHO BISKUPA FERDINANDA JULIA TROYERA, restaurování 2004 – 2006, do 30. 12. ADRIENA ŠIMOTOVÁ – RETROSPEKTIVA (1959 – 2005), do 28. 1. 07 Chomutov – Galerie Lurago „MŮJ SVĚT“ – PAUL VAN DEN BERG-HORÁK – Obrazy, do 22. 12. Chomutov – Galerie Na schodech CESTA ZA SVĚTLEM – IVAN ŽĎÁRSKÝ – FOTOGRAFIE, do 31. 12. České Budějovice – Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie SOUMRAK ÚSVITU (Přelom 19. a 20. století v českém umění ze sbírek AJG), do 10.12. Roztoky u Prahy – Středočeské muzeum JEDNOU V ROCE NA VÁNOCE – Historie vánočních ozdob II, do 18. 2. 07 Klatovy – Vlastivědné muzeum dr. Hostaše ZIMA VE MĚSTĚ (Zimní sporty, obraz Klatov v zimě, pohlednice, slavnostní štědrovečerní tabule atd.), do 5. 1. 07 MIROSLAV KOUPIL – KALIGRAMY, do 22. 12. Říčany – Muzeum LIDOVÉ TRADICE ZIMNÍHO ČASU – do 7. 1. 07 Frýdek-Místek – Muzeum Beskyd BETLÉMY TROCHU JINAK, do 21. 1. 07 Znojmo – Dům umění SKUPINA CHAGALL – souborná výstava výtvarníků Čech, Moravy a Slovenska, do 31. 12. Místní Kultura

43

Být vidět

1

3

5 Foto č. 1, 2, 3 a 5 Petr Macl Foto č. 4 klient Oblastní charity Hradec Králové Oldřich Verner

12 / 2006

2

4

Otiskujeme seriál snímků, který zvítězil v soutěži „Být vidět“, v kategorii fotografická soutěž. Každoročně ji pořádá občanské sdružení Agnes. Tyto fotografie přibližují příběh jednoho z klientů Domu Matky Terezy – střediska sociálních služeb pro muže bez domova. „Jmenuji se Milan, je mi 51 let a jsem z Hradce Králové. Nyní již druhým rokem bydlím v Domě Matky Terezy v Hradci, které je zařízením Oblastní charity,“ začíná své vyprávění hlavní hrdina z fotografií. Následuje příběh, který by mohl při troše smůly prožít každý z nás. Milan se na zčátku roku 2001 ocitl na ulici, potravu sháněl v kontejnerech, z peněz za šrot nakupoval hlavně svíčky, kterými si topil ve stanu... Tento strastiplný příběh má naštěstí dobrý konec. Milanovi pomohla Oblastní charita Hradec Králové, zařízení, jehož cílem je pomoc lidem v nouzi, ale také motivace k jejich uplatnění ve společnosti. Koneckonců, tak trochu to vyplývá z vítězných fotografií.

44

„Nejkrásnější česká kniha roku 2003“ „Fotografická publikace roku 2004“ Místní Kultura